2. číslo – náklad 20 ks, uzávěrka příštího čísla 21.1.2006
Nazdárek všichni. Moc děkuji všem, kteří se po prvním čísle rozhoupali a přispěli nějaký ten článeček, všichni si zaslouží potlesk. Samozřejmě, ale i nadále si myslím, že by mohlo být přispěvatelů mnohem více, tak hrábněte do svědomí… Pokud se vám cokoliv na prvním, i tomto čísle nelíbí, nebo naopak moc líbí tak svůj komentář pošlete na vám již jistě známý mejl
[email protected] . Já sám přeji tomuto časopisu do nového roku jen samé dobré příspěvky, a ať vyjde ještě spousty takových čísel jako je toto. A vám všem za celou redakční radu přeji nádherné Vánoce plné zážitků, hodně dárků a šťastný nový rok.
Obsah
Na tomto čísle se podíleli: Píťa, Fank, Fiky, Chiquita, Jíťa, Radar, Ink, Žvatla, Merlin, Tom, Jag, Robinson, Lucky
Všem přispěvatelům, a těm co se aktivně podílí na existenci časopisu, moc děkujeme!!!!!
Rádcák se blíží ke svému závěru! Před námi je pouze konečná stanice. Čas si obul sedmimílové boty a našim mladým skautíkům již brzy skončí základní část skautského vzdělaní, která by je měla jak prakticky, tak teoreticky připravit na roli rádce v družině a zároveň předpřipravit na nadcházející návazné vzdělávání. Za rozjetým vlakem zůstávají témata jako zdravověda, psychologie, metodika a mnohé další. Instruktoři, kteří danou problematiku přednášeli, se snažili o co možná největší zapojení do praxe, však bez nutného základu teoretického některé věci dělat nejdou. Závěrečné vyvrcholení nás teprve čeká. Na začátku byly stanoveny podmínky pro úspěšné dokončení kurzu a teď je pravý čas dostát svým slovům. Uchazeči musejí odevzdat rádcovskou práci, výrobek a 14.1. 2006 na ně čeká ústní část zkoušek formou pohovoru. Fank
Betlémské světlo Rok se s rokem sešel a my tu máme opět krásné Vánoční svátky. Jako každý rok i letos se bude rozvážet do měst téměř po celé Evropě (ve 14 státech) symbol malého plamínku, který přichází k lidem, aby navodil to správné kouzlo... Městečko Betlém leží přibližně osm kilometrů na jih od Jeruzaléma na cestě k Hebronu. Hebrejsky se jmenuje Bet-le-hem, tedy Dům chleba. Arabové mu dali jméno Bajt-ajlahem, tj. Dům bohyně Lamah. Z něho pocházel král David a jedním z jeho potomků byl i svatý Josef. Krásné městečko Betlém se rozprostírá uprostřed věčně zelených olivových hájů, jejichž koruny ustavičně čeří vánky přicházející od Středozemního moře. Dnes má asi osm tisíc obyvatel, převážně křesťanů Novodobá tradice pochází z Rakouska. Když v rakouském městě Linz před pár lety přemýšleli, jak obohatit televizní akci na pomoc tělesně postiženým dětem, přišli na jedinečný nápad. Před Vánocemi poslali letadlem do Betléma jednoho malého handicapovaného človíčka, který v Bazilice Narození při jesličkách zapálil z věčného světla plamínek a vzápětí jej letadlem přivezl do Lince. Tam se jej ujali místní skauti, kteří jej štafetovitě roznášeli po celém Rakousku. Po pádu totalitních režimů v Evropě, po roce 1990, se pěkný předvánoční zvyk rozšířil i do zemí, které sousedí s Rakouskem.
Fank
Jak to bylo s Betlémským světlem tentokrát? Tentokrát jsme byli vybaveni až po zuby. Dvě petrolejky, přičemž jedna ještě nepoužitá, celý svazek špejlí, dvě ještě neotevřené plechovky petroleje, spoustu svíček, zavařovací sklenice, jako rezerva, kdyby přestaly sloužit obě petrolejky najednou a také, jak jinak sirky a zapalovač.
Proč sirky a zapalovač? Zkuste si přijít před dav, těšící se že si odnese domů světýlko až z Betléma, a mít petrolejky vyhaslé. Ačkoliv je skaut pravdomluvný, tak tohle je jeden z případů kdy je lež přímo žádoucí. V tom mám alespoň já jasno. A myslím, že by tak jednal každý. Jak to tedy bylo? Ráno jsme se potkali na nádraží. Já a Vločka. S tím co nás opravdu čeká jsem Vločku seznámil raději hned, to aby měla čas ještě utéci. Naším úkolem bylo dojet pro světýlko z Betléma do Chocně, a odtud jsme ho měli vézt do Pardubic, kde jsme ho měli slavnostně předat. Když jsem řekl Vločce, že by tam měl být i hejtman Pardubického kraje, vykulila na mě oči. Měl jsem štěstí, neutekla:-). A tak jsme jeli až do Chocně. Cestou jsme někteří snídali(týden staré mysli) a někteří popíjeli čajíček s rumíčkem:-). … …V Chocni jsme na perónu potkali ještě se skauty z Brandýsa nad Labem a také staršího skauta z Vysokého Mýta. Trochu jsme požvanili a už se to blížilo. Náčelník mě totiž oznámil, že skauti v rychlíku, který pokračoval z Chocně do Hradce Králové, o nás nebudou vědět. Báli jsme se, jestli si stihneme připálit. Pro jistotu jsme ještě ozkoušeli jestli petrolejky hoří, odhodili jsme bundy, abychom byli vidět a už přijížděl vlak. Naše obavy byli zbytečné. Skautíci z Brna, kteří světýlko vezli, nás viděli okamžitě a dokonce, když se nedařilo zapálit lucerničku tomu z Mýta, tak průvodčí trpělivě čekal, dokud se to nepovedlo. „Uff, máme ho,“ oddychli jsme si oba. Teď už jen do Pardubic a do Přelouče. Během cesty jsme soutěžili kdo si rychleji přišije nášivku na kroj. Hahá. Vyhrál jsem. Ehm, jestli to nebylo tím, že Vločka se soutěže neúčastnila. To víte, kroj jsme museli mít pintlich, jak se říká. Jen tak tak jsem došil, a už jsme vystupovali. Hned jak jsme vystoupili na perón, ujal se nás nějaký pán v dlouhém černém kabátě se slovy: „Pojďte, už na vás čekáme.“ A my šli. Na schodech před vstupem do haly jsme se shledali se skautkami a světluškami z pardubického druhého oddílu, které na nás čekali s loučí. Po zapálení louče, proběhla krátká instruktáž kdo kam a kdo co. A pak to začalo. Vystoupali jsme po schodech, za zvuku fanfár, postavili se do kroužku a děvčata hned začala s plánovaným vystoupením. Lidí tu bylo teda dost. Byl tu i orchestr a skupinka papalášů mezi nimiž byl i pan hejtman. Po té co skautky věnovali plamínek naději, lásce, míru, pokoji, kráse a dalším ušlechtilým ctnostem, show skončila. A tak jsme se odebrali do zákulisí. Tam jsme si společně krátce pokecali a už jsme museli běžet na vlak do Přelouče.
Ve vlaku chtěla paní průvodčí, abychom to sfoukli, že ve vlaku oheň být nesmí, a nechtěla pochopit, že je to posvátné světýlko až z Betléma. Když jsme ji slíbili, že nezapálíme vlak a že budeme dávat velký pozor, tak dala pokoj. V Přelouči si tradičně jeden človíček připálil hned na nádraží. No a my jsme pak završili naši pouť zanesením světla do kostela sv.Jakuba na náměstí. Bylo nám požehnáno od paní kostelnice a s pocitem, že toto světlo bude vnášet radost, do všech srdcí, která se mu otevřou, a dělat jim radost, jsme šli domů. Přiznám se, že já i Vločka jsme si nesli „kousek“ světla také. Kousek světla v duši. Jsem rád, že nám světlo tentokrát nezhaslo. Merlin 18.12.2005
Den se pomalu oblékal do černého kabátu, a to zdaleka nebyl večer. Je 5.12. a zdá se, že dnes je den temnější než jindy, ale proč? Po opuštění školní budovy mi vše došlo. Kolem mne běhaly černé stíny a vzduch nasával těžkou vůni sirného uhlí. Křik a řinčení řetězů se rozléhalo v okolí. Pomalu a bedlivě jsem rozebíral svůj poslední rok! Jestli nemá sám ďábel důvod vztáhnout na mě svou dlouhou paži. Kvapný krok mne ale bezpečně donesl domů, kde všechny chmury a obavy rozehnal blížící se Duch Vánoc. Nic netušíce, sedíce nad večeří, slyším najednou pravidelný klapot koňských kopyt, který pozvolna zesiloval. Najednou se mi sevřelo hrdlo. On si mě našel! Místo obvyklé melodie našeho zvonku slyším burácet zvon a silné zabušení na dveře. Zvučným hlubokým hlasem kdosi temně, avšak velmi pronikavě říká: „Chci dál, otevři dveře! Pusť!“. Rozklepaným hláskem školáčka z první třídy odpovídám: „Kdo jsi…?“ Mezi řečí pomalu zalézám pod stůl a navádím brášku, aby šel otevřít. Už jsem téměř pod stolem, když najednou slyším milý hlas - snad anděl či co - který praví: „ Byl jsi celý rok hodný, ničeho se nemusíš bát. Mocné zlo pekla nad tebou nemá moc.“ Tento hlas vyvolal ve mně bezpečí a bez většího otálení jsem běžel otevřít. Spatřil jsem Mikuláše, který držel své dva strašlivé čerty na řetězu a okřikoval je slovy: „Tady ne! Ti byli celý rok hodní!“ Tuto scénu podmalovával dětský pláč a marné usilovné namáhání prcka dostat se ven z pytle, který visel pevně přes čertovo rameno. Bez většího zdržování jsme společně s bratrem dohromady řekli báseň s hlubší pointou v závěru, poté nás anděl podaroval ovocem z cizích zemí a se slovy: „Příští rok se zase na Vás těšíme!“ nás opustili. Jen naše rozjařené tváře volali za nimi společně s rukou nataženou k nebi, která máchala z jedné strany na druhou. Chtěl bych tímto poděkovat mladé čtveřici, která obcházela a vyvolávala tak radost v srdci. Člověk na chvilku nechal čas běžet a mohl se na chvíli vrátit do bezstarostných dětských let. Děkuji i za udržování této krásné tradice! A přeji ještě hodně obchůzek ☺! Fank
Dne 27.11. se skautky vydaly na jednodenní výlet do Prahy.Sešli jsme se v 6:30 hodin na přeloučském nádraží. V 6:45 vyrážíme směr Praha. Během ní jsme ve vlaku hráli spoustu her společně s pardubickými skautkami. Po příjezdu jsme šli na autobus. Asi po 5-ti minutách přijel a dopravil nás do Zoo.Před vstupem jsme si zahráli Gordický uzel bez konce.V Zoo jsme hráli velkou hru s názvem: ,,Obludárium, aneb skautky mezi zvířátky" . Po vyslechnutí pravidel nás rozděli do skupin. Potom následovalo rozdání úkolů, map atd.. V časopisech, které jsme obdrželi, byly různé otázky, na které jsme museli hledat odpovědi. Byly tam úkoly jako např. nakreslit různá zvířata, udělat rozhovor s nějakým pracovníkem(icí) v Zoo, chodit na přednášky o krmení zvířat apod.. Tímto způsobem jsme prošli celou Zoo. Velice se nám líbila. Nejvíce nás zaujali lední medvědi, kteří si hráli s pneumatikou ve vodě. Také se nám líbila socha Gastona, která stála u stejnojmenné restaurace. Úkoly jsme měli splnit do 14: 00 hodin. Když jsme přišli na místo, na kterém jsme měli sraz každá skupina musela odevzdat vedoucímu výletu seznam úkolů, které jsme měli splnit. Po předání jsme dostali rozchod, abychom si mohli koupit nějaké suvenýry na památku. Zhruba po 15-ti minutách jsme se vydali na autobusové nádraží. Za 5 minut přijet autobus, který nás dovezl na Václavské náměstí, kde jsme měli opět rozchod asi na 30 minut. Většina z nás se šla nadlábnout a ohřát do Mc Donaldu a do KFC. Poté jsme se vydali na nádraží. Ve vlaku jsme hráli trochu netradiční hru: ,,dědeček měnil až vyměnil". Když hra skončila vedoucí nám za ni dali sladkosti. Za hru v Zoo jsme od vedoucích obdrželi diplomy. Po předání jsme si vzali všechny věci a za okamžik jsme vystoupili. Po vystoupení v Přelouči jsme zamávali skautkám, které jeli směrem na Pardubice a těšili jsme se na další společný výlet. Chiquita a Jíťa :-)
Den č.1 „Blíží se orkán“ Ačkoliv před akcí se ozývali skeptické hlasy, vyjeli jsme. Šest statečných se vydalo směr Hradec Králové a pokračovalo až do stanice Teplice nad Metují- skály. Když jsme přijeli, byla tma. Nebáli jsme se však a vydali se vstříc Teplickým skalám. Cesta to byla velice nebezpečná a namáhavá. Okolo běhali hladově vyhlížející zajíci a my jsme měli dalekou cestu před sebou. Celí zesláblí a plni strachu jsme odhodili nepotřebné věci a utíkali směr chata. Stihli jsme to! Později jsme však zjistili, že u informační tabule zůstal vlněný kapesník, klíče, obal od deštníku a rukavice… ale zpět k věci: Když jsme přiběhli na základnu „Skalní nevěsta“ byl už nejvyšší čas. Zajistili jsme dveře, zatopili, odházeli sníh, pojedli, udělali čaj a začali si vyprávět… Ale když Ráďa začal popisovat strašidelné historky, tak naše už tak nalomena psychika se skoro zhroutila…A pak to přišlo. Nedostatek kapesníků. Museli jsme postupně vyjít do tmy a donést odhozené věci nazpět. Naštěstí když odbyla 12 hodina všichni jsme už byli zpátky a já si mohl utřít už docela dlouhou nudli. Jediné co nám ještě scházelo si bylo popřát dobrou klidnou noc a pořádně se vyspat. Tak tedy „dobrou noc“ ☺
den č.2 „Vítr se ztiší“ Ráno v sobotu jsme se probudili asi ve čtvrt na devět. Nasnídali jsme se a šli dobýt hrad Střmen. Ač v pochybách, ze stále ještě dotírajících zajíců, jsme vyšli z chaty. Ještě chvíli jsme byli nahoře u budoucí pevnosti, ale nakonec jsme šli. Na cestě jsme se rozdělili na 2 skupiny. 1 skupina: Tomáš, Ráďa a Robinson jsme se ocitli jako obránci hradu, 2 skupina: Lucky, Jag a Píťa útočili. Samozřejmě, jako každý rok vyhráli dobyvači. Nakonec jsme všichni šli nahoru, tam jsme se vyfotili, pokecali, koukli na krásný výhled a šli zpět. V chatě jsme se usušili a naobědvali.
Po obědě jsme byli velice líní a nechtělo se nám nic dělat. Nakonec jsme se vzchopili, oblékli a šli ven. Na místě vyhořelé chaty jsme si udělali pevnost. Jako první ji bránili Robinson, Tomáš a Jag. Drtivě jsme je porazili, neměli vůbec žádnou naději. Pak se strany prohodili a bránili Lucky, Píťa a Ráďa. Sice nás porazili, ale jenom o fous. Skončili jsme za tmy a šli do chatičky. Píťa vybalil hrníčky, ale část cestou rozsekal. Při barvení byla velikánská sranda. Naše nepodařené dětské výtvory byly velmi pěkné. Po barvení byla večeře a chvilka klidu. Následovalo krmení zvěře, u které jsme si zazpívali koledy a popřáli si do dalšího roku. Když jsme se vrátili tak jsme si rozdali dárky, baštili cukroví, pili horkou čokoládu a rozebírali vše možné. Pak byl klídek, večer a spánek. den č.3 „Už je úplně zticha“ V neděli jsme se probrali do krásného rána. Přes noc ještě trochu nasněžilo atak jsme měli krásný výhled na zasněžené a sluncem zalité skály. Píťa se vydal s úsměvem na latrínu, ze které se vrátil až po půl hodině. Na jeho obranu je nutno podotknout, že si musel proházet cestu. My ostatní jsme se mezitím nasnídali, sbalili a začali uklízet. Když se Píťa vrátil začal si balit a my jsme mezitím douklidili celou chatu. Doufám, že je všem jasné, že nám ten hajdalák nepomohl. Cesta na nádraží nám zasněženými skálami uběhla velice rychle. Naštěstí jsme přišli o něco dřív, neboť vlak podle nového jízdního řádu jel o něco dříve než jsme původně plánovali. Vše dobře dopadlo, vlak jsme stihli a po čtverem přesedání se doufejme všichni v pořádku dopravili domů. psáno 18.12.05 ve vlaku (Týnec n/ Orlicí – Hradec Králové) Jag, Lucky, Píťa, Radar, Robinson, Tom
Co se vysypalo z hlavy Merlinovi tentokrát aneb nápadník na činnost oddílů a družin „Kontrola jízdenek prosím..“ (oddíl i družina) Vyhlaste soutěž o to kdo nasbírá za omezené období nejvíce jízdenek. Když skončí období určené ke sbírání, zařaďte na oddílovou schůzku krátký blok, kde vyhodnotíte kdo nasbíral kolik jízdenek, a umístění patřičně bodově ohodnoťte. A když budete mít chuť, můžete si i zahrát Jízdenkářský poker. Pravidla Jízdenkářského pokeru: Je velice podobný klasickému pokru. Jenomže místo karet se rozdávají jízdenky, přičemž každému je rozdáno z balíku, který on sám nasbíral. Nejdůležitější parametr na jízdence, ten který rozhoduje první je cena. Pak je to počet kilometrů, pak počet razítek od průvodčích. Když ani to nepomůže, pak může rozhodnout počet písmen cílové stanice. A další si můžete vymyslet již vy.
PS: Jízdenkami si pak můžete vylepit nějakou část klubovny, nebo je použít jako tapetu na dveře atd. „Nabít, zamířit, pal!!!“ (oddíl) Není nic jednoduššího než se domluvit s panem Josefem Mertou( 603 731 740) na vhodném termínu a jít si s oddílem zastřílet na střelnici. Ze vzduchovky, z pušky a když se domluvíte včas a budete hodně prosit, tak možná i z něčeho většího. Tento program je náročný pouze na osobu, která to zařizuje. Pozor!!! Je trapné, když nahlásíte deset dětí a pak ta přijdete dva. Proto doporučuji včas upozornit členy oddílu o tom kdy se akce koná a správně je nemotivovat. Pokud se náhodou stane že se nemůžete dostavit v dohodnutý termín, pak se nezapomeňte včas odhlásit. Zkrátka a dobře, dotyčná zodpovědná osoba na střelnici není žádný hej počkej, a přiměřeně k tomu s ním jednejte.
Pozor padá hvězda!“ (oddíl i družina) Už jste někdy pozorovali hvězdnou oblohu nad Přeloučí s odborným výkladem? Jestli ne, tak děláte chybu. Stačí sehnat odborníka…o jednom bych věděl a vy jistě taky…, ale Radarovo jméno vám neprozradím. Pak se stačí domluvit a vyrazit kousek za město, neb přímo ve městě je obloha příliš mnoho „zastíněná“ městským osvětlením. Můžete zkusit počítat meteory(padající hvězdy). Budete překvapeni kolik jich nasbíráte. „Au!!! Koupil jsem to“ (oddíl i družina) Baví vás airsoft, ale nechce se vám dávat peníze za zbraně a kuličky? Pak si vyrobte „PETpal“. Co vlastně je? Jedná se o dřevenou kuš, která je uzpůsobená ke střelbě PET víček. Tak jak se kdysi dělali kuše, které stříleli špejle, tak tentokrát je akorát potřeba vyřezat drážku na PET projektily. Gumička, která vystřeluje projektily je chycená kolíčkem. Po stisknutí kolíčku se vypruží gumička, která vystřelí PET víčko směrem dopředu. Než se ale začnete mydlit naostro, je nutné si zajistit ochranu očí. Bohatě budou stačit lyžařské brýle a nějakou výztuž na zbytek těla. Tam by měla funkci splnit obyčejná, trochu tlustší mikina. Ale nezapomeňte, že vždy je nutné vystřílená víčka opět sesbírat. Proto to je tento druh zábavy asi odsouzen k hraní jen na zahradě u klubovny.Lovu zdar! Merlin
Skauti pořádají pro veřejnost další sérii výjezdů na hory. Také v letošním roce připravují přeloučští skauti pro všechny občany města výjezdy na hory. Výjezdy jsou naplánovány od ledna do března a celkem bychom chtěli vyjet pětkrát (podaří- li se zajistit prostředky). Předpokládaná cena bude pro děti do 15 let, starobní a invalidní důchodce 120 Kč a pro dospělé 140 Kč za jeden výjezd. Střídat budeme lyžařská střediska v Krkonoších a Orlických horách. Předpokládané termíny jsou vždy v sobotu konkrétně 7.1, 21.1, 4.2, 18.2 a 4.3. Odjezd bude od Penny Marketu vždy v 7:00 a návrat kolem 18:00. Po dohodě lze zastavit také na vlakovém nádraží. První výjezd bude v sobotu 7.1.2006 do Jánských Lázní. Hlásit se můžete v informačním centru INFAK do úterý 3.1. přihlášení a zaplacení předem je nutné. Všichni jste zváni. Všechny tyto výjezdy má nestarosti Žvatla. Proto všechny dotazy směrujte na něj. Podrobnost o dalších výjezdech zveřejníme v příštím Roštu a na www.junakprelouc.cz Ink
Oslavme Den Země s Alkem! 21. – 23.4.2006 pod Kunětickou horou Příznivce alkoholu asi zklamu, jinak tomu ovšem bude u kolegů holdující skvělé zábavě a též těch, kterým není volný osud naší společné matky Zemičky. Tak pojďme ji – sobě – trochu pomoci a ulehčit ji separováním hliníku. ALKO je zkratkou pro alobalovou kouli a v dubnu se bude konat již její 11. ročník Co Alko 2006 nabízí: • zábavné soutěžení v týmech dle věkových kategorií • hodnotný doprovodný program nejen s ekologickým námětem • setkání s jinými oddíly
Alko 2006 zaručuje: • NETRADIČNÍ oslavu Dnu Země
Možná trochu zavádějící název pro akci – ALKO - alobalová koule. Ale právě kolem ní se “skoro vše točí “. Celý rok sbíráme separovaný alobal, abychom jej pak mohli zabalit do koule. S ní tým - jako jeden muž(žena) soutěžíme na různých disciplínách a měříme své síly s více než 400 kamarády ze všech koutů republiky. • • •
Tým má 5 - 7 členů v týmu mohou být i členové z různých kategorií tým se zařadí podle převládající kategorie
Předběžně: • startovné 20 Kč/osobu • nocleh 25 Kč/osobu/noc • autobus na Kuňku (i zpět) 5 Kč/osobu/1 cesta
Přihlášeným týmů pošleme detailní informace s časovým harmonogramem víkendu. Nocleh bude zajištěn v tělocvičně v Pardubicích.
Podmínky pro sběr hliníku: co sbírat: hliníková víčka od jogurtů, termixů, obaly od čokolády, co nesbírat: hliníkovou folii podlepenou papírem - papír je nutno oddělit, hliník nesmí obsahovat železné díly, ani řádné dal.í komponenty jako např.umělé hmoty čokoládových figurek a bonbónů, folie ze sýrů bez papírové nálepky, prázdné hliníkové krabičky od krémů, hliníkové misky od potravin, nádobí, příbory. alobal - hliníkovou fólii. jak sbírat: hliník musí být - čistě umytý, zbaven, papíru a zbytku potravin Podmínky pro výrobu koule: Alobalová koule musí obsahovat pouze recyklovatelný odpad z hliníku Jestliže by vaše soutěžní koule měla překročit hmotnost 5 kg, začněte vytvářet kouli dal.í, zbylý alobal vezměte s sebou. Aktivně budete soutěžit s koulí, její. hmotnost se bude nejvíce blížit 5 kg. Celková hmotnost nasbíraného hliníku bude posuzována mezi týmy - oddíly či RS kmeny. Přihlášky posílejte do 1. března 2006! Tak přijeď za námi ke Kunětické hoře u Pardubic a vydobyj si slávu svému týmu – oddílu či RS kmenu. Ahoj na Alku 2006!!! Kontakt: www.alko.wz.cz,
[email protected]
Užitečné odkazy: outdoor: http://www.horydoly.cz/ http://www.speleo.cz/ http://www.shaman.cz/ http://www.svetoutdooru.cz/
1.pomoc: http://www.redcross.cz/ http://www.cck-cr.cz/
kurzy: http://www.velkyvuz.cz/ http://www.lanovecentrum.cz/ http://www.psl.cz/
skautské : http://www.budpripraven.cz/ http://www.skaut.cz/ http://www.orbis2006.cz/
A je to tu zase, zábava i vyčerpání, krása i strach..! Po roce nás opět čeká „ drsná“ akce- kosa ☺, tentokrát pojedeme do Orlickýh hor (Deštné, Rokytnice..). Důležité je snad už jen to, že se jede na běžkách, tak kdo nemá.. shánějte.. půjčujete. Jo a hlaste Píťovi.
INFO: SRAZ: 9:00 na nadraží ČD ODJEZD: 27.12. 9:10 PŘÍJEZD: 29.12. 18:38 SEBOU: karimatku, dobrý spacák, jídlo (na celou dobu), do dvojice stan (zajistíme od střediska), teplé oblečení.. do dvojice ešus, a to celé do nějakého baťušku .. Kdo si není jist co si má vzít, určitě poradíme ☺
.
Rozhovor s Radarem Kdy jsi vstoupil do junáka? Nebo- li, kdy jsi začal být aktivní? Do Junáka jsem vstoupil v 15 letech. Bezprostředně po revoluci v březnu roku devadesát, rovnou jsem se stal rádcem družiny Káňat.
Nehledal jsi nějaký skautský oddíl už za komunistů? Usiloval jsem o členství v turistickém oddíle ABC, ale pro dostatečný počet členů jsem nebyl přijat.
A co tedy teď děláš vše ve skautu? V součastné době jsem organizační zpravodaj ORJ, zástupce vůdce střediska a vedoucím Druhého oddílu.
Chtěl bys něco v Dvojce změnit? Určitě ano, zejména duch oddílu, ale asi se nejedná o změnu, ale spíše o vytvoření tohoto ducha.
Jak vidíš budoucnost střediska? Já sám o vedení střediska neusiluji a jestli se nenajde nástupce součastného vůdce Inka, tak velmi bledě!
Plánuješ se v nejužší době účastnit nějaké velké akce či expedice? Pokud vím plánuje se expedice do východních zemí, Turecko a podobně, jestliže se uskuteční tak bych rád jel.
A kdyby se náhodou neuskutečnila, nepřemýšlel jsi o jejím zorganizování? S blízkovýchodními zeměmi nemám zkušenosti, takže ne.
Měl jsi někdy ve svém životě nějakou velkou lásku? Ano měl.
A známe jí? Je z vysoké školy.
A co teď, jak si na tom se svýma láskama? Střídavě polojasno. Máš teď nějakou přítelkyni? Přemýšlím jak kvalifikovat tento vztah, ale myslím, že se to tak dá říci. A poslední otázka. Co si přeješ k Vánocům? Digitální fotoaparát, paměť do počítače, televizní kartu do počítače, a až nepůjde počítač tak Herryho Pottera. Ale stejně si to všecko asi budu muset koupit sám Píťa
Stalo se Vám někdy, že jste četli nějaký článek, email, SMSku, jež byla plná hrubých chyb? Já věřím, že ano. Nemusíme ani chodit daleko. Co si budeme namlouvat, každý mluví tak, jak mu zobák narostl. Mluva odpovídá úměrně věku, nejvyššímu dosaženému vzdělání a geografické poloze svého nejčastějšího výskytu. Někdo používá kratkozobacky dialekt alá horník Emil, jiný prostě vkládá za každé slovo prostě. Ten přidá všude vola, tahle krávu, ale všichni nakonec stejně mluvíme “česky”. Pokud spolu mluví dva lidé úplně odlišného nářečí, to je potom ten správný fičák. Ale každý, jenž někam přispívá, by si měl uvědomit, že po něm někdo vytvořené “dílo” bude číst. Ať se jedná o básničku, milostný román, novinový článek apelující na první místo Pullitzerovy ceny, či sebrané spisy napsané na koleně v putyce čtvrté cenové, kontrola pravopisu je nezbytná. Podle řeči poznáš ptáka.... Vaše dílo vás reprezentuje a čtenář si vytváří o vás obrázek. Nespoléhejte na automatické opravy, jsou k ničemu. Jediné, v čem vám mohou pomoci, je fakt, že odhalí, zda dané slovo existuje nebo ne. Říká vám něco shoda podmětu s přísudkem? Ne? V tom případě se nacházíte ve stejné situaci jako automatická oprava kteréhokoliv počítačového programu. Časování sloves v kondicionálu taky činí problémy. Copak vás nepraští přes uši spojení já bysem šel? Největší geniové tomu nasadí korunu tím, že bysem se nahradí “spisovnějším“ by jsem. Kde hledat chybu? První myšlenky by směrovaly do školních lavic. Ano, toto je částečně pravda. Pravidelná dávka diktátů (nikoli emocí, ty až po ohodnocení) by všem jen prospěla. Ať už se jedná o lenost učitelů, kteří nechtějí vytvořená díla opravovat, anebo je to nedokonalost celého školního systému. Ani se kantorům nedivím, některé chyby mohou přivodit infarktový stav. Hledejme rezervy sami v sobě. Moderní doba je rychlá, pokrok jde kupředu mílovými kroky. Za chvíli nastane doba, ve které budeme diktovat my nějakému stroji a on naše myšlenky přenese do elektronické podoby nebo na papír. Ale tu gramatiku jej bude muset někdo naučit. Stávající generace už to nestihne a tato povinnost zůstane na vás, mladších. Pokud bych měl ale svěřit tento úkol vám, raději bych zůstal u klasického pera a papíru. Žvatla
Martin Pittner - Píťa
