ŽIVOTNÍ STYL OBYVATEL KUBY

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra občanské výchovy

ŽIVOTNÍ STYL OBYVATEL KUBY Diplomová práce

Brno 2008

Vedoucí práce: Radovan Rybář

Autor práce: Martina Stará

Bibliografický záznam STARÁ, Martina.Životní styl obyvatelstva kuby : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy, 2008 97 l., 25 l. příl. Vedoucí diplomové práce Radovan Rybář

Anotace Diplomová práce „Životní styl obyvatelstva Kuby“ pojednává o historii obyvatelstva, náboženství, hudbě a tradicích kubánského obyvatelstva.

Annotation Diploma thesis „Livestyle of inhabitant on Cuba “ deals with history, religion, music and Cuban tradition.

Klíčová slova Historie, náboženství, afrokubánské náboženství, původní obyvatelstvo, hudba, kultura, lidé, rituály,tradice.

Keywords History, religion, afrocuban religion, nature inhabitant, music, culture, people, rituals, traditions.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracova/a samostatně a použi/a jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Brně dne 19.4.2008

Martina Stará

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkovala vedoucímu diplomové práce Radovanu Rybářovi, za ponechání svobodné práce. Také bych chtěla poděkovat prof. Petru Chalupovi, díky kterému jsem se mohla na Kubu podívat. Mnohokrát díky, bylo to nezapomenutelné.

Obsah Obsah ........................................................................................................................... 5 1. Úvod ......................................................................................................................... 7 2. Historický vývoj Kuby ............................................................................................. 9 2.1Původní obyvatelé Kuby ..................................................................................... 9 2.2. Příchod Kryštofa Kolumba ............................................................................. 10 2.3. Počátky kolonizace.......................................................................................... 10 2.4. Příchod černých otroků ................................................................................... 12 2.5. 17.století – 18.století ...................................................................................... 13 2.6. První válka za nezávislost Kuby ..................................................................... 14 2.7. Období druhé války za nezávislost ................................................................. 15 2.8. Období formální nezávislosti Kuby ................................................................ 16 2.9. Útok na Moncadu a události do roku 1959 ..................................................... 17 2.10. Vítězství revoluce.......................................................................................... 19 2.11. Události po roce 1960 .................................................................................. 20 2.12. Konec 90. let 20. století a tzv. Zvláštní období ........................................... 21 3. Obyvatelstvo .......................................................................................................... 23 3.1. Vývoj počtu obyvatel ...................................................................................... 24 3.2. Formování dnešního obyvatelstva Kuby ......................................................... 25 3.3. Emigrace ......................................................................................................... 27 4. Původní obyvatelé Kuby ........................................................................................ 28 4.1. Osídlení Kuby původním obyvatelstvem ....................................................... 28 4.2. Taínové ............................................................................................................ 29 4.3. Sociální struktura společnosti ......................................................................... 29 4.4. Náboženství ..................................................................................................... 30 5. Náboženství ............................................................................................................ 34 5.1. La Regla de Ocha - Náboženský systém Santería ......................................... 36 5.2. Původ náboženského systému Santería ........................................................... 37 5.3.Obřady a rituály................................................................................................ 38 5.4. Panteon bohů a svatých .................................................................................. 39 6. Hudba a tanec ......................................................................................................... 45

5

6.2. Hudba, nedílná součást života Kubánců ........................................................ 45 6.3. Vývoj hudby na Kubě .................................................................................... 46 6.3.1. Původní hudba.......................................................................................... 47 6.3.2 Období začátku kolonizace ....................................................................... 47 6.3.3. Africké vlivy ............................................................................................ 48 6.3.4. 17. a 18. století ......................................................................................... 49 6.3.5. Kubánský hudební folklór ........................................................................ 50 6.3.6. Hlavní prameny kubánské hudby ............................................................. 51 6.3.7. Hudba v 19. a 20. století .......................................................................... 51 6.3.8. Současná hudba ........................................................................................ 53 6.3.9. Hudební útvary ......................................................................................... 54 7. Svátky, oslavy, tradice a legendy ........................................................................... 58 7.1. Státní svátky .................................................................................................... 58 7.2. Náboženské svátky .......................................................................................... 59 7.3. Festivaly .......................................................................................................... 60 7.4. Vznik karnevalu na Kubě ................................................................................ 60 7.5. Domino, tradiční hra, která zakotvila na Kubě ............................................... 62 7.6. Patnácté narozeniny, vstup ženy do společnosti ............................................. 62 7.7. La Milagrosa – zázračná žena ......................................................................... 63 8. Pohled do života Kubánců ..................................................................................... 65 8.1. Postřehy z každodenního života Kubánců ...................................................... 68 9. Závěr ...................................................................................................................... 74 10. Poznámky ............................................................................................................. 77 11. Seznam doporučené literatury .............................................................................. 82 12. Internetové zdroje................................................................................................. 83 13. Seznam příloh ...................................................................................................... 84

6

1. Úvod Konečně jsem po několika letech dostala příležitost vypravit se na Kubu. Návštěva této země mě dlouho lákala, až se stala skutečností. Prvním impulsem k napsání této práce bylo přihlášení se na expedici Kuba 2008, které byla vypsána na katedře geografie. Další důvody přicházely postupne při bližsím hledání informací o této zemi. Při shormažďování informací o životě Kubánců, jsem narazili na malý problém. Zdálo se mi, že většina dostupných knih se zabývá hlavně historií země. Zejména Castrovou revolucí, kteřá započala roku 1959. Trvalo mi poměrně dlouhou dobu, než jsem našla několik knih, které se věnují kubánskému životu. A tak jsem se rozhodla, že se pokusím vytvořit práci, která bude reflektovat můj vlastní pohled na život na Kubě. Kuba je zemí, která je mnoha lidmi odsuzována nebo naopak milována. Její obraz je značně zdeformován prostřednictvím západních médií nebo zájezdy organizovaných cestovními kancelářemi, které zaručují poznaní „pravé“ Kuby hlavně na Varaderu a v Havaně. Tím se nechci hlavního města Kuby dotknout. Havana je krásná, ale tato země nabízí mnohem víc. Kuba také neznamená jen pláže, rum a doutníky. Měla jsem možnost procestovat celý ostrov a strávit zde jeden z nejkrásnějsích měsíců v mém životě. Po návratu mi přibyl další impuls k sepsání mé práce a sice to, že jsem mohla získané teoretické poznatky o této zemi obohatit o vlastní prožitky. A jak je známo vlastní zkušenost bývá to nejcennější. Občanská výchova mi dovoluje zaměřit se hlavně na společenský život obyvatelstva, kulturu a tradice. Zeměpis mi pomáhá pochopit přírodní podmínky na ostrově, které podmiňují vývoj hospodářského života v zemi. Hospodářský vývoj samozřejmě ovlivňuje i formování společenského života. Po nějaké době poznáte, že věci nejsou jen černé a bílé. Na Kubě jsou hodně barevné, až z toho jde občas hlava kolem. Často bývá těžké některým věcem uvěřit a pochopit je. Po návratu domů jsem měla pocit, že měsíc, který jsem stravila na tomto ostrově, byl jako nekonečný sen. Dnes vím, že to nebyl sen, ale skutečnost. Také jsem zjistila, že se mi tato země se svými lidmi, všemi pozitivy a negativy, které život v ní přináší, vryla hluboko do mé duše.

7

Cíle:

Název mé diplomové práce je Životní styl obyvatelstva Kuby. Nevytyčila jsem si žádný konkrétní problém, kterým bych se chtěla zabývat. Svoji prací chci nabídnout pohled do kulturního života obyvatel. Seznámit s jejich historií, kulturou a každodenním životem. Vytyčila jsem si několik hlavních oblastí, kterým se v jednotlivých kapitolách věnuji, a které by měli sloužit jako jakýsi náhled na život Kubánců. Není lehké tuto zemi pochopit, ale je dobré se o to pokusit. Utvořit si tak vlastní názor o obyvatelstvu této země, jejich kultuře a každodenním životě. Seznámit z historií této země, která má dominantní roli na utvoření současné kubánského národa. Přiblížit některé zvyky,tradice a slavnosti.

8

2. Historický vývoj Kuby

2.1Původní obyvatelé Kuby Osídlení Kuby se datuje přibližně do 1. tisíciletí před Kristem.

Prapůvodními

obyvateli ostrova byly příslušníci kmene Guanahatabeyů, kteří na ostrov přišli z Jižní Ameriky, kde obývali pralesní oblasti dnešních území států Venezuely a Kolumbie. Kmen Gaunahatabeyů žil v poklidu, věnoval se rybolovu, lovu a sběru. Pozůstatky po jejich osídlení lze najít v západní části na poloostrově Guanahacabibes. Jejich poklidný život narušil příchod indiánských kmenů Siboneyů a Taínů, kteří zatlačili původní obyvatele na západ ostrova. Oba dva kmeny náležely k Arawacké skupině indiánů pocházejících z Jižní Ameriky. Obývaly území orinocké delty a vydaly se na severovýchod od pevniny k osídlování antilských ostrovů. Taínové původně sídlili na Hispañole a Portoriku. Na Kubu se uchýlili z bezpečnostních důvodů, před kmenem válečných Karibů.2 V době příchodu

Španělů tvořili Taínové téměř tři čtvrtiny původní populace

ostrova. Celkový počet obyvatelstva v 15. století čítal přibližně 100 000 lidí.3 Kryštof Kolumbus zakotvil u břehů Kuby 27. října 1492. Přistál zátoce Gibara nedaleko dnešního města Baracoa. Zakotvení na Kubě bylo jen jednou z mnoha zastávek na jeho objevných cestách. Při svém zastavení se tu setkal s kmenem Taínů, které označil za velice přátelské a mírné lidi. Stejně tak s velkým nadšením popsal zátoku, ve které zakotvil. Jeho věta o nádheře tohoto místa vešla do dějin. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že ani v dnešní době toto místo neztratilo své kouzlo. Jak bylo zvykem výprav přicházejících z křesťanského světa do Nového Světa, vztyčili zde Španělé dřevěný kříž, jako symbol křesťanství. Jeho pozůstatky, lze dnes najít v kostele Na Nebevzetí pany Marie v centru města Baracoa. Na původním místě je dnes umístěna replika kříže. (viz. Obrazová příloha, fotka č.1)

9

2.2. Příchod Kryštofa Kolumba Příchodem K. Kolumba na Kubu však španělské osídlení nezačíná. Kolumbus ostrov opustil, zakotvil zde ještě jednou roku 1494, tentokráte v zátoce Gauntanámo. K . Kolumbus dal ostrovu první jméno Juana na počest španělského prince. Kolumbus postupně ztrácí pro své objevné výpravy podporu u španělského dvora a dobývání Nového světa je svěřeno do rukou Diega Velasquéze. První španělské osídlení Karibiku bylo na ostrově Hispañola v přístavu Santo Domingo. Diego Velasquéz byl velice silnou osobností, který jako první výrazně zasáhl do dějin Kuby. Byl výborným úředníkem i vojenským velitelem. Byl guvernérem na Hispaniole a prvním guvernérem Kuby. První výprava na dobytí Kuby se koná koncem roku 1510. Roku 1510 D. Velasquéz sjednotil španělské osady na Hispañole a vyplouvá s třemi loděmi a posádkou 300 mužů, aby zajistil ostrov pro Španělskou korunu. Veslaquéz se vylodil poblíž města Baracoa. Baracoa je nejstarší město na Kubě byla založeno roku 1511, na území první španělské pevnosti. Kolonizace Kuby tedy začíná roku 1511, kdy D. Velasqéz prohlásil ostrov i s jeho obyvateli za majetek španělské koruny.

2.3. Počátky kolonizace Při dobývání ostrova se Španělé setkávají s odporem původních obyvatel. V čele odporu proti španělským dobyvatelům, stojí taínský náčelník Hatuey. Hatuey uprchl na Kubu roku 1503 z Hispañoly, kde probíhal masakr původního obyvatelstva, pod vedením španělského guvernéra N. Ovandy. Po příchodu Španělů na Kubu byl v čele indiánského odboje v horách nedaleko od Baracoi. Hatuey obléhal španělskou pevnost po dobu třech měsíců, po té však byl donucen k ústupu. Byl zajat při výpravě organizovanou D. Velasqézem do hor a následně upálen. V průběhu století se stal indiánský náčelník Hatuey symbolem, mytickou postavou muže bojujícího za svobodu ostrova. Hatuey se stal národním hrdinou. Byl první osobou v dějinách Kuby bojující proti útlaku. Jeho bustu lze najít na náměstí v Baracoye.

Důležitou

osobou v dějinách Kuby je kněz Bartolomeo de Las Casas, který vedl záznamy z doby příchodu Španělů. Zachycoval bezpráví, kterého se dopouštěli dobyvatelé na indiánském obyvatelstvu. Zároveň byl prvním ochráncem práv původních obyvatel

10

ostrova. Ačkoliv D. Velasquéz je považován, za méně krutého dobyvatele, nevyhnul se páchání násilí na indiánském obyvatelstvu. Uvědomoval si důležitost zachování obyvatelstva jako zdroje půdy, potravin a pracovních sil.

V průběhu několika let se dostala řada strategických míst pod

kontrolu Španělů. Tak jak dobyvatelé postupovali napříč ostrovem, přežívající indiáni se ukrývali do hor, nebo na těžko přístupná místa při pobřeží. Indiáni z hor byli nazýváni Cimarrones. Ze svých úkrytů vedli vpády proti španělským osadám. D. Veslasquéz je zakladatelem sedmi prvních španělských osad na ostrově. V letech 1511 – 1514 vznikla osada San Salvador de Bayamo, La Santísima Trinidad, San Cristóbal de La Habana, Sancti Spíritus, Santa María del Puberto del Principe – dnešní Camaüey, Santiago de Cuba, které bylo do roku 1607 hlavním městem Kuby. Ve jménech prvních osad se odráží silný křesťanský prvek. Dobývání ostrova bylo spojeno s expanzí katolické církve do Nového světa. Tyto osady byly zakládány v oblastech, kde stále přetrvávalo indiánské osídlení, které bylo zdrojem pracovních sil.4 Důvodem kolonizace Kuby byla touha po zlatě. Leč Kuba tímto bohatstvím oplývala jen v malé míře, ve východní části ostrova zvané Oriente. A tak se Španělé rozhodli, že rozvoj ostrova bude spjat se zemědělstvím. Zemědělský charakter zůstal na ostrově vlastně dodnes. Na ostrově byl zaveden systém encomiendy. Což znamenalo, že půda byla přidělena španělským šlechticům společně s obyvateli, kteří na daném území žili. Indiáni se stali majetkem vlastníka půdy. Docházelo k jejich násilné kristianizaci. Původní obyvatelé začali postupně umírat na následky těžké práce v dolech při těžbě zlata, prací na plantážích. Mnoho z nich se snažilo utéct. Brzy došlo k výraznému poklesu pracovních sil, a tak byli na Kubu dovezeni první otroci již roku 1517. První otroci byli dováženi z přilehlých ostrovů v Karibiku. Nelidské zacházení vedlo k tomu, že indiánští otroci, brzy po příchodu na Kubu umírali, nebo se připojovali ke skupinám uprchlíků z řad původního obyvatelstva. A tak se Španělé museli obrátit na africký kontinent. Kuba v prvním období kolonizace byla spíše jakou si přestupní stanicí pro výboje na ostatní místa v Latinské Americe. Platí to také pro Hernána Cortéze, který přišel na Kubu v roce 1511 spolu s výpravou D. Velasquéze. Cortéz pochopil, že se na Kubě

11

nedá rychle zbohatnout, a tak roku 1519 v Santísimu Trinidad zorganizoval výpravu, která ho dovedla k dobytí Mexica. Tento Cortézův výpad proti Mexiku mění dosavadní pozici Kuby v Karibiku. Kuba se stává přestupní stanicí a za vidinou bohatství, které nabízí území Aztéků a Inků, dochází k odlivu obyvatel. Na počátku 16.stolení dochází výraznému zmenšení populace ostrova. Podle odhadů z roku 1544 žilo na ostrově méně než 7000 obyvatel, z toho 5000 indiánů,800 černochů a jenom 660 španělských osadníků.5

2.4. Příchod černých otroků Z důvodu

nedostatku pracovních sil se zvyšuje

příliv černých otroků. První

černošští otroci byly na Kubu dovezeni roku 1522. Hlavními dodavateli otroků byli portugalští obchodníci, kteří ovládali otrokářské trhy v Guineji, Nigérii, Kongu a Angole. Roku 1527 přijala Koruna rozhodnutí, které ovlivnilo osídlování ostrova na dalších 350 let. Byl povolen dovoz černošského obyvatelstva, aby nahradil nedostatek pracovních sil ze strany indiánského obyvatelstva. Ironií je, že svým zacházením kolonizátoři toto obyvatelstvo téměř vyhubili, a pak si žádají o dovoz nových otroků, ke kterým se budou chovat stejně krutě. Příchodem černých otroků na Kubu je dán směr, kterým se bude formovat ekonomika, etnické složení a kultura budoucího státu. (viz. Obrazová příloha, fotka č. 2) Ke konci 16. století dochází k rozkvětu Kuby, vzrůstá význam Havany, která se stává nejdůležitějším přístavem v Karibiku. Z bezpečnostních důvodů se zde hromadily galony s bohatstvím získaném v Latinské Americe, které se společně vydávali na cestu do Evropy. Ze Španělska sem pak tytéž lodě přiváželi nové kolonizátory, vybavení, textil, zbraně pro bohaté osadníky v Americe. Kuba se tak stává klíčovou křižovatkou vodních cest, objev Havany se znamená znovuzrození celé Kuby. V této době získala Havana svůj kosmopolitní ráz. Ke konci 16.století tvořilo černošské obyvatelstvo přibližně 12 000. Stávalo se tak nejpočetnější přistěhovaleckou skupinou žijící na ostrově. Ačkoliv zacházení z otroky bylo stejně kruté, na rozdíl od otroků dovážených do Severní Ameriky, byli ponecháni ve skupinách, které pocházeli ze stejného území. Tím si dokázalo zachovat některé původní tradice i svoje náboženství.

12

Kuba musí čelit vzrůstajícím útokům pirátů. Tyto útoky jsou zapříčiněny vzrůstající rivalitou mezi Francií a Španělskem. Od dvacátých let 16.století francouzští korzáři působí v Karibiku obrovské škody. Docházelo k pravidelnému drancování Havany, Baracoi a Santiaga. Roku 1546 byla vypleněna Baracoa, 1554 a 1558 Santiago. V roce 1555 J. de Sores vydrancoval a vypálil Havanu. Důležitost Kuby tedy opět vzkvétá, bylo důležité zajistit její ochranu před evropskými kořistníky. Dochází k výstavbě pevností pro ochranu měst. V Havaně je postavena první pevnost Castillo de Rael Fuerza. Celkem bránily město čtyři pevnosti. Známá je také pevnost El Morro v Santiagu de Cuba. Řádění pirátů probíhalo následující dvě století, ohrožovali pobřežní města nebo fungovali jako nezávislí obchodníci podél pobřeží.

2.5. 17.století – 18.století Dochází k rozvoji ostrovního bohatství. Díky pirátství a pašeráctví vzkvétají některá města. Nejdůležitějšími městy jsou Havana

západní části ostrova, Trinidad a

6

Santiago de Cuba na východě ostrova.

Roku 1697 byla mezi Anglií, Francií a Španělskem uzavřena dohoda, která znamenala konec pirátství v Karibiku. Zároveň znamenala začátek nové etapy v historii Kuby. V roce 1762 obsadilo Havanu po dvouměsíčním obléhání anglické loďstvo. Které v Havaně zůstalo téměř celý rok. V tomto období docházelo k ilegálnímu vývozu cukru a tabáku, převážně do bývalých anglických kolonií v Severní Americe. Za jeden rok anglické okupace Kuby bylo na ostrov propašováno 11 tisíc afrických otroků, kteří byli dále prodáváni na bavlníkové plantáže ve Virginii a Jižní Karolíně.7 Výraznou událostí 18.století je povstání otroků na Haiti v roce 1791. Toto povstání pro Kubu následek příliv nového obyvatelstva,a sním přichází do země i finanční kapitál. Kuba přebírá po Hipañole prvenství ve výrobě a vývozu cukru.

13

2.6. První válka za nezávislost Kuby První válka za nezávislost započala roku 1868.Byl vyhlášen požadavek nezávislosti na Španělsku. Jedním z důvodů byla nespokojenost vlastníků půdy s odváděním vysokých daní do Španělské pokladny. Centrem první odboje se stalo město Bayamo v provincii Oriente ve východní části ostrova.Projdete li si historii Kuby od počátků až do konce, zjistíte, že všechny začátky osvobozeneckých bojů, se konaly právě ve východní části ostrova. V čele

této desetileté války stál Carlos Manuel de Céspedes. Na počátku

osvobozenecké války Cespédes na svém ranči osvobodil otroky ze svých plantáží a přečetl prohlášení, které podněcovalo k odporu, proti španělské nadvládě. Stejně tak učinili i místní pozemkový vlastníci, kteří se k němu připojili. Osvobození otroci tvořili se svými bývalými pány vojsko bojující za svobodu. Spolu s Céspedesem bojoval Ignacio Agramonte a potomci bohatých plantážnických rodin. C.M. de Céspedes padl roku 1873 a jeho vedení převzal generál Antonio Maceo. V prvním roce války měly převahu kubánští povstalci. Postupem času začali Španělé síly vyrovnávat. Od roku 1870 začala jejich drtivá ofenzíva. Od roku 1875 se boje změnily na partyzánskou válku. Přes snahu Antonia Macea a Maxima Goméze, se boje nepodařilo rozšířit do západní části ostrova. Tato válka měla politický i rasový podtext. I když bylo otroctví formálně odsuzováno vládou, prakticky nedocházelo k žádným změnám postavení otroků ve společnosti. První válka za nezávislost trvala dlouhých deset let. Za tuto dobu se nepodařilo odtrhnout zemi od španělské nadvlády. Válka byla ukončena 10.2. 1878 v Zanjónu.

Zemi byla slíbena samospráva, otrokům

v povstaleckém vojsku byla slíbena svoboda a možnost emigrace. Španělé však svým závazkům nedostáli a několik měsíců probíhaly osvobozenecké boje. Definitivně byla válka ukončena v květnu 1878. Ačkoliv nedošlo k osvobození země od španělské nadvlády, některá pozitiva přece jen měla. Po válce byly vydány dekrety, které postupně omezovaly otroctví. Definitivně bylo zrušeno roku 1886.

14

2.7. Období druhé války za nezávislost Na počátku 19. století začíná na ostrově sílit vliv Spojených států amerických. Vzrůstají investice ze stran USA, budují se moderní

cukrovary, rozrůstají se

plantáže. Postupně tak přechází cukrovarnický průmysl plně do rukou Američanů. Už během první války za nezávislost projevu je Amerika zájem o budoucnost ostrova, do vnitřních záležitostí Kuby zatím nezasahuje. Pro Španěle se stává hrozbou revoluce černého obyvatelstva, která proběhla roku 1791 na Haiti. K dosažení nezávislosti na Kubě se stávají překážkou rasové předsudky, které byly zakotveny v kubánské společnosti. Antonio Maceo byl donucen stáhnout se do pozadí. Novou ,výraznou a pro kubánské dějiny nezapomenutelnou osobou boje za svobodu se stává José Martí. José Martí se svými činy dostává do panteonu kubánských hrdinů. ( viz. Obrazová příloha,fotka č. 3) Byl revolučním aktivistou, politickým teoretikem, spisovatelem, básníkem.

Byl zastáncem rasové rovnosti.

Martí měl za úkol, že nezávislá Kuba bude jak bělošská, tak černošská. Významný odkaz na Kubě zanechal v oblasti vzdělání. Před každou školou na Kubě najdete jeho bustu. Odkaz J. Martí je silně vryt do duší Kubánců. J. Martí byl po dlouho dobu v exilu, kde rozvíjel aktivity za osvobození Kuby. Roku 1892 založil Kubánskou revoluční stranu, která sehrála důležitou roli v následném boji proti španělským kolonizátorům. Spolupráci na osvobození Kuby mu přislíbily A. Maceo a M.Goméz. Martí a Goméz se roku 1895 vylodili ve východní části ostrova nedaleko městečka Playitas a tím počaly vlastní osvobozenecké boje. Po šesti týdnech bojů byl J. Martí zabit. Jeho místo přebírá A. Maceo. Zlomovou událostí v druhé osvobozenecké válce je výbuch na křižníku Maine v únoru roku 1898.( viz. Obrazová příloha,fotka č. 4 ) Jednalo se o americkou bitevní loď, která kotvila v Havaně. Exploze zabila 258 amerických námořníků, kteří byli v té době na palubě. Vina za výbuch byla svalena na španělskou stranu. Zatím nezasahující USA se připravily na vojenskou intervenci na Kubu. Ve dvacátém století bylo dokázáno, že nejpravděpodobnější příčinou výbuchu na Maine, byl požár skladu uhlí, který sousedil se skladem výbušnin.

15

25.4. 1898 vyhlásilo USA Španělsku válku. Po prohrané válce Španělsko ztratilo v důsledku Pařížského míru všechny své asijské a americké kolonie včetně Kuby. Nastává čtyřleté období vlády Spojených států.

2.8. Období formální nezávislosti Kuby Roku 1902 byla vyhlášena Kubánská republika. Američané však nenechali nic náhodě a do nové kubánské ústavy byl přijat Plantův dodatek, který jim zajišťoval kontrolu nad ostrovem. Prvním a prezidentem a jediným, který tento dodatek podepsal byl T. E. Palma. Následuje spletité období, kdy se Kuba dostává z cela do područí Američanů. Nastává období plné politických změn, střídání loutkových prezidentů, kteří jsou dosazováni s podporou USA. Na Kubu přicházejí noví osadníci i nové investice. Střídají se období blahobytu s hospodářskými depresemi. První světová válka na Kubu přináší období blahobytu, cenu cukru pohádkově rostou. Roku 1920 dochází k zhroucení cen cukru a sním se hroutí i bankovní systém na Kubě. 8 Kuba tentokrát nutně potřebuje finanční podporu. Roku 1924 na prezidentské křeslo usedá Gerardo Machalo y Morrales. Jeho vláda se stává autoritářskou diktaturou. Ve třicátých letech, v éře americké prohibice se Kuba stává místem, kam směřují bohatí Američané za zábavou. Po třiceti letech formální nadvlády se stává zkorumpovanou zemí, plnou násilí. Proti vstávají situaci začali na ostrově vznikat různá konspirační hnutí. Tato hnutí byla především organizována z řad studentů. „ Iniciátorem poddůstojnické vzpoury bylo politické studentské seskupení (Directorio de Estudiantes Revolucionarios), které dosadilo posléze do funkce prezidenta republiky profesora Ramóna Graua San Martína, který svěřil do rukou armádu právě Batistovy.“ 9 Od této chvíle Batista počíná ovládat Kubánskou politiku na dalších pětadvacet let. Stává se manipulátorem dění politického života ve třicátých letech. V roce 1940 je zvolen do prezidentského úřadu na jedno volební období. Po té ho vystřídaly prezidenti E. Chibás 1944 – 1948, Prío Socrrás v letech 1948 – 1952. Vlády se sice mění, ale nic se nemění na politické a ekonomické situaci země. Nejdůležitější politickou složkou země se stala armáda.

16

Vláda Pría Socrráse je charakterizována jako jedna z nejzkorumpovanějších, nejnásilnějších a nejnedemokratičtějších vlád v zemi. Před novými volbami roku 1952 F. Batista zorganizoval vojenský puč a sám se jmenoval hlavou státu. Nové volby tak byly v nedohlednu. Došlo ke zrušení ústavy z roku 1940, zákazu odborových organizací. V zemi byla nastolen politický teror. Batista je v čele země až do roku 1959. Ke slovu se dostává nová generace politických aktivistů, mezi nimi je nejvýraznější osobou student práv Fidel Castro.

2.9. Útok na Moncadu a události do roku 1959 Dalším dnem, který se zapsal do kubánské historie je 26. červenec roku 1953. tento den zorganizoval F. Castro útok na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba.(fotka 5) Cílem tohoto útoku bylo svržení Batistovy vlády.

Castro organizoval útok na

Moncadu se svým přítelem Abelem Santamaríou, na útoku spolupracoval i Fidélův mladší bratr Raúl.

I když se útok na kasárny nezdařil, byl položen základ

revolučního hnutí, které v následujících letech bojovalo za osvobození Kuby, tentokráte od nadvlády Američanů.

Některým revolucionářům se podařilo

uprchnout, mnoho z nich bylo zabito, zatčeno a následně umučeno. Dnes je v kasárnách muzeum a sídlí zde základní škola. Fidel i Raúl byli zatčeni a posláni do vězení. Památná je Fidelova vlastní obhajoba, kde odůvodňuje své činy a nastiňuje svůj politický program. Jeho projev byl zakončenou větou, která vešla do dějin La história me abslolverán, tedy historie mě osvobodí. Castro byl odsouzen na 15 let do vězení. Byl poslán za svým bratrem a ostatním přeživším spolubojovníkům Na Isla de Pinos. Chybou Batisty bylo, že uvěznil zbylé účastníky útoku na Moncadu do stejného vězení a druhou jeho chybou se stalo udělení amnestie těmto vězňům. Batista si byl tak jist svým postavením, že roku 1954 vyhlásil amnestii politickým vězňům. Tohoto roku se konaly prezidentské volby a Batista byl jediným a vítězným kandidátem. Po návratu z vězení je Fidel odmítnut Ortodoxní stranou, jelikož jedinou cestu z řešení krize vidí v ozbrojeném povstání, opouští Kubu a odchází do Mexica. Odkazuje se na památku Macea a Martí. V Mexiku se mohou bratři Castrové věnovat přípravě nového povstání. V Mexiku se poprvé setkávají s Ernestem Che Guevarou, argentinským lékařem.

17

Zpočátku byl přijat do výpravy jako lékař, později se díky svým velitelským schopnostem stal jedním z nejvýznamnějších mužů kubánské revoluce. 2. prosince 1956 připlouvá k břehům Kuby loď Granma, která s sebou přiváží 82 bojovníků za svobodu země.

Vylodění se konalo na Playas de Las Colorades.

Přistání lodi bylo naplánováno zároveň s povstáním na 30. listopadu Santiagu de Cuba, aby byli odlákány Batistovy vojenské jednotky a Castrovy muži se mohli přesunout do hor, odkud by byla zahájena gerilová válka. Nepřízní počasí se přistání Granmy posunulo. Povstání v Santiagu vedené Frankem Paísem bylo potlačeno a byl vyzrazen Castrův příjezd. Většina bojovníků byla zabita. Ze skupiny 82 jich přežilo čtrnáct, některé prameny uvádí dvanáct.10 Těm co přežili, trvalo 15 dní, než se setkali na domluveném místě v pohoří Sierra Maestra. Pod vedením Castra se postupně vytvořila partyzánská ozbrojená skupina Ejercito Rebelde, která měla svoje centrum v těžko schůdných oblastech zalesněného pohoří. 11 Dodnes jsou v těchto místech pozůstatky obydlí, ve kterých revolucionáři žili.( viz. Obrazová příloha, fotka č.6)

Je zde zachována místnost , která sloužila k vysílání Radia Rebelde. Po úzké cestičce se lze vyšplhat na vrcholek, k místům, kde byla do země schovávána anténa, sloužila ke spojení partyzánů z hor s městy. Je tady zachována i nemocnice, která měla několik malinkých budov. Zpátky k historii. V průběhu roku 1957 používali povstalci zvaní barbudos, klasickou partyzánskou techniku, kterou se jim podařilo držet vládní armádu v šachu. Získávaly postupně podporu od rolníků ze Sierra Maestry a středních vrstev ve městech. Od roku 1958 dostávali občané prostřednictvím Radia Rebelde pravidelné zprávy o akcích povstalců. Zabraná půda byla rozdělována mezi bez zemky, což mělo obrovský vliv na venkovské obyvatelstvo. I zde se uplatnilo revoluční heslo v Latinskoamerických zemích „ Tierra o Muerte“ tedy „Půda nebo smrt.“ Na Kubě dochází k růstu revoluční nálady, dalším krokem k tomu byl březnový útok studentů na prezidentský palác v Havaně roku 1957. Útok se nezdařil. Ve městech operovali další odbojové skupiny, které však vojsko likvidovalo.12 Jedinou životaschopnou

18

povstaleckou jednotkou byla gerilová armáda v Siera Maestře. Další důležitou revoluční akcí bylo povstání námořníků v Cienfuegos září téhož roku. Roku 1958 se snažil Batista uklidnit situaci, tím že na prvního června vyhlásil volby. Nic už mu nemohlo pomoct. Povstalci získávaly stále více přívrženců. Podařilo se otevřít druhou frontu mimo pohoří Sierra Maestra, které velel Raúl Castro. Další fronta byla otevřena v blízkosti Santiaga de Cuba Juanem Almeinou. Na západ ostrova začal postupovat Che Guevara s Cienfuegosem. Che Guevara měl za úkol dobýt Santa Claru a otevřít tak cestu na západ. Cienfuegos měl za úkol dobýt provincii západní provincii Piñar del Río. V prosinci roku 1958 byl sveden důležitý boj o Santa Claru. Poražením Batistova vojska se Che Guevarovy podařilo otevřít cestu do Havany, kam doráží spolu s povstaleckými oddíly a C. Cienfuegosem 2.1. 1959. Batista tušící svůj konec utekl ze země 1.1. 1959.

2.10. Vítězství revoluce Fidel Castro vyhlašuje vítězství revoluce 2.1.1959 v Santiagu de Cuba.(viz. Obrazová příloha, fotka č.7) Do Havany doráží o šest dní později. Dochází k vyhlašování prvních

rozsudků smrt nad spolupracovníky Batistova režimu. Dochází k podpoře revoluce ze strany Američanů, počítali s klasickým průběhem porevolučních situací v Latinské Americe, a tak se nijak neobávali o ztrátu svých pozic na Kubě. Prvním prezidentem se stal Manuel Urrutia. Předsedou vlády se stává opoziční právník Miro Cardova, který jmenuje do vlády hlavně umírněné členy Hnutí 26. července.Castro zůstává v čele povstalecké armády, dostává titul Vrchní povstalecký velitel.13 Nová vláda byla ustanovena 5.1.1959. Do několika dnů byla uznána zeměmi Latinské Ameriky, SRN, Velkou Británií, Španělskem i USA a dalšími zeměmi. V zemi dochází k dalšímu uvězňování kontrarevolucionářů, Kubu opouští asi čtvrt milionu osob. Patří k nim hlavně příslušníci inteligence a duchovní. Těsně po revoluci je zřízen Úřad pro ochranu revoluce CDR. Tuto zkratku uvidíte na domech po celé Kubě.( viz. Obrazová příloha, fotka č. 8) 17. května 1959 je vyhlášen důležitý zákon o pozemkové reformě. Prezident Urrutia ho nechce podepsat, a tak je nucen k odstupu. Je ho místo je nahrazeno Osvaldem D.

19

Torradem, ani on na prezidentském křesle moc dlouho nepobil a do čela státu nastupuje Fidel Castro. Od této chvíle berou politické události na Kubě rychlý spád. Dochází k vyhlášení pozemkové reformy, znárodnění dopravy a telekomunikací. Castro podniká kroky, které směřují proti zájmům USA na ostrově. V polovině roku 1960 jsou znárodněny americké a britské těžařské společnosti. Na oplátku tyto společnosti odmítají zpracovávat ropu dováženou ze SSSR. USA také snižuje kvót na dovoz cukru a Kuba následně znárodňuje cukrovarnický průmysl. Postupně je s konfiskován veškerý americký majetek na ostrově. Roku 1960 navazuje Kuba diplomatické styky se SSSR. Následuje hospodářská a vojenská spolupráce obou zemí. Jako odpověď vyhlašuje USA obchodní embargo, které trvá do současnosti. Pozitiva revoluce: byla vyhlášena osvětová kampaň na podporu vzdělanosti, během pár let byla odstraněna negramotnost ve všech vrstvách obyvatelstva. Došlo k zřízení nových škol, snížení nájmu, rozdělování půdy, výstavby nových domů, odstranění nezaměstnanosti, vybudování bezplatného zdravotního systému. Důležité bylo, že revoluce pronikla i do nejodlehlejších koutů na ostrově. Ovšem všechny lidské činy mají dvě strany.

2.11. Události po roce 1960 Snahou Američanů o zvrácení situace bylo vylodění amerických kontras na Playa Giron. Vylodění se konalo 17.dubna roku 1961. Cílem tohoto útoku bylo vyvolat lidové povstání proti režimu Fidela Castra. To se však nepodařilo a během tří dnů byla invaze Američanů zlikvidována. Ještě ten samý měsíc se Castro veřejně hlásí ke změně politického kurzu k socialismu. K dalšímu k vypjaté situaci dochází roku 1962, kdy dochází k rozmístění sovětských raket na území kuby. Toto období je známo pod označením Karibská krize. Dochází k dalším zostření vztahů mezi Kubou a Spojenými státy. Roku 1965 je založena Komunistická strana Kuby. Která je však často v rozporu s komunistickou stranou SSSR. Socialismus na Kubě a v SSSR byl vždy odlišný.

20

Nicméně Kuba se stává v roce 1972 členem RVHP a její hospodářská závislost na Sovětském svazu vzrůstá. V 70. letech dochází k ekonomickému úpadku Kuby. Jsou navázaný omezené diplomatické vztahy s USA, kde v této době vládne J. Carter. V rámci plnění povinností Varšavské smlouvy jsou kubánští vojáci vysíláni do Afriky. Operují hlavně v Angole a Etiopii. Roku 1979 Castro, Tito, Sukárno, Násir zakládají Hnutí nezúčastněných zemí. V jeho čele stál právě Fidel Castro.

2.12. Konec 90. let 20. století a tzv. Zvláštní období Toto období se stává pro Kubu kritickým. V roce 1989 dochází k rozpadu SSSR a RVHP. Kuba tak ztrácí největšího obchodního partnera a dostává se do hospodářské i ekonomické krize. Na ostrově začíná nové období zvané „ Epocha especialis“, neboli Zvláštní období. Na počátku 20. století země trpí nedostatkem, potravin a zboží, dochází ke kolapsu dopravního systému a uzavírání továren. V roce 1993 zaniklo 30% průmyslových a zemědělských podniků.14 Poklesla životní úroveň obyvatelstva, objevila se nezaměstnanost, zavedl se přídělový potravinový systém. V roce 1994 opouštělo množství Kubánců ostrov na jednoduchých vorech, tito plavci za svobodou na Floridě se nazývají balseros. 15 Američané postupně přitvrzují embargo. Na všechny americké společnosti obchodující na Kubě jsou uvaleny sankce. USA vyvíjejí ekonomický i politický tlak na ostatní země, které s Kubou obchodují. Postupně se kubánská ekonomika orientuje na země třetího světa. V současné době jsou hlavními obchodními partnery Venezuela, Čína, Španělsko. V letech 1994 – 1997 došlo k uvolnění soukromého podnikání. Vznikají soukromé drobné živnosti – restaurace, řemeslnické dílny, taxi služby, pouliční prodavači, soukromé ubytování pro turisty. Velké příjmy proudí do státní poklady z rozvoje turistického ruchu. Nejnovější politickou událostí je oficiální odstoupení Fidela Castra z vedení země dne 19.2.2008 a předání moci do rukou jeho bratra Raúla Castra dne 24.2.2008.

21

Navzdory všem problémům na Kubě nikdy nepřestaly fungovat základní služby jako školství a zdravotnictví. Byl zaručen přísun potravin. Ostrov si zachoval po celou dobu plnou suverenitu naprostou kontrolu nad svým osudem. V současné době se situace na Kubě pomalu lepší, nesmíme spěchat a musíme dát této zemi čas. Není řešením jí neustále tlačit do kouta. Připadá mi trochu smutné, že jediný obraz o Kubě má západní společnost, takový že jsou zde porušována lidská práva, vyrábí se tu nejlepší rum a nejlepší doutníky a samozřejmě nezapomenutelné Varedero. Nejlepší je vlastní poznání. Já jsem na Kubě strávila jeden měsíc. Nestačí to na poznání tak složité země, ale trochu se přiblížíte a pochopíte některé souvislosti. Možná v této kapitole popisuji historický vývoj ostrova moc podrobně, ale je nutné právě k pochopení současnosti znát dobře i minulost. Ta dala za vznik dnešní pestré kubánské společnosti. Kuba nabízí mnohé a měla by být ponechána možnost jít vlastní cestou. Revoluce na Kubě znamená vývoj, po heslech „Patria y muerte“, „ Tierra y muerte“, „Socialismo y muerte“přichází heslo „Lepší svět je možný“ „ El otro Mundo es possible.“ Dejme tedy této zemi šanci.

22

3. Obyvatelstvo Dnešní kubánský lid byl stvořen poměrně nedávno. Za španělské nadvlády bylo kubánské obyvatelstvo rozděleno podle ras, tříd a etnického původu až do roku 1898. Trpělo násilím, drancováním. Historie Kuby je plná dobývání, odboje proti nadvládě, vzpoury otroků, invaze námořních lupičů, pirátů, válek za nezávislost. Až po revoluci roku 1959 se vytvořila společnost, kde se nevyskytují rasové předsudky vůči žádným příslušníkům jakékoliv etnické skupiny. Všichni obyvatelé mají stejná práva a příležitosti, nikdo není diskriminován. V tomto je kubánská společnost velice tolerantní. Lidé na Kubě tvoří pestrou mozaiku, nestačíte se vynadívat. Vtipné je, že stejně tak jako jste vy uneseni při pohledu na tu rozmanitost, krásu a exotiku, tak i Kubánci pozorují se stejným zaujetím vás. Pro ně je zase exotická velká skupina bělochů, o blondýnkách se nemusím ani zmiňovat. Ve tvářích obyvatel se mísí jak evropské, africké a i asijské prvky. Tváře obyvatel se mění i podle oblasti, ve které se právě pohybujete. V Havaně, západní části ostrova je asi obyvatelstvo nejpestřejší. Je to dáno z období kolonizace, kdy se Havana stala kosmopolitním přístavem. Docházelo zde k míšení mnoha ras a kultur. Nejevropštější prvky jsem pozorovala na obyvatelstvu Santa Clary, město nacházející se ve středu země. Čím více se blížíte na východ, tím více se barva pleti obyvatel mění do tmavě čokoládové. Kolem Santiaga de Cuba v oblasti provincie Oriente má převahu hlavně černošské obyvatelstvo. V 18. století se zde usazovali černí otroci, prchající z Haiti při povstání roku 1791. Usazovali se tu i prchající Francouzští páni, kteří přinesli na ostrov nejen finanční kapitál, ale i kulturu a moderní způsob pěstování kávy. Lidé na Kubě jsou prostě krásní, srdeční, milí, možná trošku pohodlní, lépe řečeno smíření se svým osudem. Vždy si ale udělají čas ne sebe, své přátele a zábavu. Nikam se nehoní, vlastně ani nemají za čím. Záviděla jsem jim poklidné tempo, kterým ubíhá jejich čas.

23

3.1. Vývoj počtu obyvatel Před příchodem Španělů byl ostrov poměrně řídce osídlen. Žili zde původní indiánské kmeny Guanahatabeyů, Siboneyů a Taínů. Velkou část ostrova tvořila panenská příroda. V roce 1511 žilo na ostrově asi 200 000 indiánů. Během prvních let kolonizace počet indiánského obyvatelstva dramaticky poklesl. V roce 1537 byl počet odhadován na pouhých 5 000. V současnosti tvoří v celkovém počtu obyvatel Kuby jen nepatrný podíl.16 V roce 1774 žilo na území kluby 71 tisíc lidí. Z toho tvořili 56 % bílí kolonizátoři, 25% černí otroci, zbytek připadal na míšence. V 18. století je na Kubě poměrně dobrá hospodářská situace a počet obyvatel roste. V roce 1861 žilo na Kubě 1,336 milionů obyvatel. Kreolové tvoří 46%, černí otroci 28%, míšenci 16 %, a Číňanů 2%.17 Mírně vzrůstá počet černých obyvatel a národností složení obyvatelstva je obohaceno o další etnickou skupinu. Od 19. století byli na jako pracovní síla dováženi na ostrov Číňané. Populace na Kubě celkem plynule roste. Výjimku tvoří léta 1887 – 1898, kdy došlo v důsledku nepříznivých poměrů k poklesu počtu obyvatel. V roce 1899 žilo na Kubě 1, 527 milionů obyvatel.Převážná část populace měla bělošský původ. K velkému nárůstu počtu obyvatel dochází na počátku 20. století. Od roku 1902 až do roku 1932 bylo registrováno 1,25 milionů přistěhovalců. Ve třicátých letech 20.století dosáhl počet obyvatel necelých 4 milionů. byla

emigrace

částečně

kompenzována

zvýšeným

18

přirozeným

Po revoluci přírůstkem

obyvatelstva. V roce 1977 byl počet obyvatel 9, 718 milionů. Z toho 70% tvořili kreolové, 17% míšenci, 12% černoši, 1% Číňané a ostatní. V roce 1998 dosáhl počet obyvatel počtu 11, 128 tisíc. K roku 2007 v zemi žije 11,394,043 obyvatel. Národnostní složení obyvatelstva témuž roku je následující: 51% míšenci, 37 % kreolové, 11 % černoši, 1 % Číňané.(www) Většina obyvatel žije ve městech. Po dlouho dobu byla hustěji osídlena převážně západní část ostrova až do poloviny 19.století. ve 20.století s rozvojem těžby a plantážnictví došlo k přesunu obyvatelstva i do východních částí ostrova. Největší koncentrace obyvatel je kolem dvou největších měst Kuby, kterými jsou Havana a Santiago de Cuba. V Havaně žije 2,189,716 milionů obyvatel a v Santiagu de Cuba žije 441, 524 tisíc obyvatel. 19

24

3.2. Formování dnešního obyvatelstva Kuby Ačkoliv v současné době na Kubě převažuje bělošské obyvatelstvo, v minulosti tomu tak nebylo. Španělé se často obávaly převahy černošské obyvatelstva, které bylo dováženo na práci hlavně na třtinových plantážích. Mezi dnešními Kubánci tedy převažují spíše běloši a mulati. Poměr černého a bílého obyvatelstva se téměř do 19. století neměnil obě dvě skupiny byli více méně vyrovnané. O svůj osud se Španělé obávali hlavně v 18. století, kdy došlo na nedalekém ostrově Haiti k černošskému povstání. Na ostrov se přistěhovalo mnoho uprchlých černých otroků i se svými pány.

Nic méně podpora španělského přistěhovalectví ve 30. letech 19.století

zabránila početní převaze černošského obyvatelstva nad bílým. Dopomohlo tomu i zrušení otroctví na Kubě roku 1886. Kubánští otroci nepředstavovali homogenní skupinu. Byli dováženi z různých částí západní Afriky. Hovořili odlišnými jazyky, měli své zvyky, tradice a hudbu. Většinou si tyto odlišnosti udrželi i po celé 19. století. První generace černých otroků na ostrov přišla s prvními španělskými kolonisti. Pracovali převážně v dolech na zlato a měď. Později byli využívání při pracích na tabákových farmách. V 18. století byla většina otroků dovážena na práci na rozlehlých třtinových plantážích., někteří z nich se stali domácími otroky. Na Kubě také existovala početná skupina tzv. „ svobodných barevných“. Pracovali ve městech převážně jako řemeslníci a dělníci. Mnoho otroků od svého neblahého údělu utíkalo do nedostupných hor. Tam společně žili v osadách zvaných palengues, společně s indiány, kteří utekli do hor ze stejných důvodů. Docházelo ke vzájemnému míšení těchto dvou skupin.20 Další vlna černého obyvatelstva přichází ve 20. století, zejména z Jamajky a Haiti. Přijíždějí na sem jako sezónní zaměstnanci, ale většina z nich na ostrově po vypršení smlouvy zůstává a na Kubě nacházejí svůj nový domov. Promícháváním černošského a bělošského obyvatelstva vzniká početná skupina mulatů, která má dominantní postavení v kubánské společnosti do dnešních dnů.

I bělošská část kubánského obyvatelstva byla po staletí rozdělena do různých skupin. Stejně jako afrokubánci se také Španělé hrdi hlásili ke svému kulturnímu dědictví, podle toho z které oblasti pocházeli. Například z Galície, Andalusie, Katalánska atd.

25

po celé 19. století si svoje tradice uchovávali prostřednictvím čistě španělských klubů a spolků.21 Z příchozího Španělského obyvatelstva se vytvořili dvě skupiny. Peninsulares, což jsou španělští přistěhovalci, kteří neuznávali původní a černošské obyvatelstvo. Vyzdvihovali svůj původ. Často žili na Kubě jen do té doby, dokud zde vykonávaly svůj úřad. Po té se vraceli zpět do Španělska. Kreolové, jsou potomci španělských usedlíků, kteří považují Kubu za svůj domov.

Španělé netvořili jedinou skupinu evropského obyvatelstva. Na ostrově se usazovali obyvatelé z Itálie, Francie, Rakouska, Polska, Holandska i Skandinávie.22 Ve 20. století se na Kubu přistěhovala i menší skupina severoameričanů. Původně přišlo bělošské obyvatelstvo na Kubu jako osadníci nebo farmáři. To jim však nestačilo a postupně přesídlili od měst, kde ovládli obchod, dopravu i průmysl. Snahy bělošských osadníků o snížení podílu černošského obyvatelstva, dosáhly kýženého výsledku. „ V polovině 20. století se podíl černošského obyvatelstva snížil z někdejších 50 % na 30 %.“ 23 Třetím etnikem jehož krev koluje v tělech Kubánců je původní indiánské obyvatelstvo. Ačkoliv se mu často vliv na formování kubánského obyvatelstva odpírá. Po dlouhou dobu bylo oficiálně uznáváno, že došlo k vyhynutí původních obyvatel již v prvních obdobích kolonizace. Je pravdou, že většina indiánského obyvatelstva nevydržela těžkou práci na plantážích, nebo byla zabita v bojích proti Španělským kolonistům, ale některým z indiánů se podařilo před zkázou uprchnou do hor. Vytvořili si vlastní osady, kde žili izolováni od vnějšího světa. Po rozmachu obchodu s černými otroky se k nim začali uprchlíci z třtinových plantáží přidávat. Indiáni, kteří utíkali před útlakem Španělů, jsou označováni pojmem cimmarones.

Nic méně indiánské obyvatelstvo žije na území Kuby i dnes, i když tvoří opravdu jen malou skupinku obyvatel. I když se na ostrově mnoho z kultury původních obyvatel nedochovalo, stále jsou v jazyce Kubánců zakořeněná některá indiánská slova a názvy. Samotný název ostrova pochází z indiánského jazyka kmene Guanahatabeyů. Indiánský „přítomnost

původ má i jméno města Baracoa, což se dá volně přeložit jako moře.“

Navštívíte

li

toto

místo

poznáte,

proč

je

tak

pojmenováno.Čtvrtou menšinovou skupinu tvoří na ostrově Číňané. Na Kubu byli

26

přiváženi od poloviny

19. století jako pracovní síla. Po zrušení otroctví tak

nahrazovali africké otroky.

3.3. Emigrace Emigrace patří k dlouhodobému problému Kuby. Velká vlna emigrantů prchá z Kuby v 50. letech 20. století před postupující revoluční armádou. Tvoří ji především sociálně vyšší vrstvy a skupiny lidí, kteří byli spjaty s batistovým režimem. První dva roky po výhře Castrovy revoluce zemi opouští tisíce občanů, kteří se usazují převážně na Floridě. Z ostrova odchází velké množství právníků a lékařů. V roce 1963 došlo ke striktnímu omezení udělování víz Kubánců. V roce 1984 bylo povoleno opustit zemi dalším 120 tisícům Kubánců. Od roku 1994 podle mezinárodní dohody mezi Kubou a USA, může být ročně uděleno vízum 20 tisícům osobám. 24 Problémem je že množství žádostí vysoce přesahuje počet udělených víz. Dalším problémem je finanční stránka. Kubánci si ze svých platů nejsou schopni na poplatky spojené s vydáním víz ušetřit. A tak se někteří schylují k nebezpečným plavbám na floridských břeh, který je vzdálený přibližně 90 km od Kuby. V současné době z ostrova emigrují hlavně Kubánci, jejichž příbuzní žijí v USA. Láká je vidina lepšího života, ale většinu jich čeká stejně tvrdý boj o život.

27

4. Původní obyvatelé Kuby 4.1. Osídlení Kuby původním obyvatelstvem Osídlení Antilských ostrovů

v předkolumbovském období probíhalo v několika

vlnách. Za nejstarší obyvatele Kuby jsou považováni Guanahatabejové. Jejich kultura je označována jako kultura lastur. Guanahatabejové využívali tento materiál k výrobě jednoduchých nástrojů. Žili především v pobřežních oblastech, odkud byli později vytlačeni Arawaky.

Guanahatabejové a Siboneyové byli kmeny

kočovnými.V době příchodu Španělů obývali poslední představitelé tohoto Guanahatabejů zejména západní část Kuby. Siboneyové, jejichž jméno je zřejmě odvozeno z arawackého siba a ejeri, což znamená skalní lidé. Před příchodem Španělů obývali většinu Kuby a část Haiti. Nálezy koster dokazují, že Siboneyové byli střední postavy. Dochované písemné zprávy se zmiňují otom, že tyto indiáni oplývali velmi hustými vlasy. Kronikář a ochránce indiánů Bartolemé de Las Casasas píše ve svých pamětech o jejich mírumilovné povaze a poslušnosti ke svým náčelníkům. V době příchodu Španělů žil tento kmen hlavně na východě ostrova v oblasti kolem dnešního města Cienfuegos. Hlavní složkou jejich potravy bylo pečivo z maniokové mouky, ryby, hútie, krabi, psi.

Vše co bylo v přírodě k využití, nebo co mohli ulovit pomocí kamenných

zbraní. Příbytky Siboneyů byly kruhové s otvorem ve střeše, ze které stoupal dým z nepřetržitě udržovaného ohně. V obydlích žili společně rodiny s celým příbuzenstvem, spali v hamakách zavěšených v řadě za sebou. Do příbytku vstupovali ženy a muži odděleným vchodem. Vesnice mívaly kolem stovky domů. Domy byly stavěny bez jakéhokoliv řádu. Největší dům ve

vesnici patřil

náčelníkovi, zvláštní dům sloužil návštěvám. Sibonejové neznali tkaniny, oděvy. Nástroje si vyráběli z kamene, mušlí a ze dřeva. Vytvářeli si náhrdelníky z mušliček s vyrývanými ornamenty, které svojí krásou a jednoduchostí překvapují dodnes. Další skupinu obyvatel tvořili Taínové. Slovo taino v původním jazyce znamená mírumilovný. Taínové dorazili na Kubu přibližně v roce 1450 př.n.l. a byli představiteli mírumilovné zemědělské civilizace.Indiánské obyvatelstvo bylo téměř vyhubeno těžkou prací v dolech, na plantážích a nemocemi. V Kolumbově období Tainové obývali Hispaniolu, Portoriko, Jamajku,Kubu, Bahamy. Na Malých

28

Antilách, které obývali zejména Karibové, se usadili pouze na několika severních ostrovech.

4.2. Taínové O původu Taínů se vedli dlouhé diskuze. Nejpravděpodobněji pocházejí z kmenů sídlících v Jižní Americe, v oblasti dnešní Venezuely, v blízkosti orinocké delty. V tainské kultuře jsou patrné prvky přenesené z andských kultur. Proces formování vlastního etnika započal ve 3000 tis. př.n.l. V této době se první skupiny přesunuly z oblasti Orinoka

na Antily. Prvotní migraci pak následovali další čtyři vlny.

V průběhu dvou posledních v 10.století získala taínská kultura rysy, které ji výrazně odlišují od dávných počátků.25 Jméno Taínos poprvé přivezl do Evropy španělský lékař Diego Alvaréz Cahanca, který byl účastníkem Kolumbovy výpravy. Tento výraz zaslechl na Malých Antikách. Pochopil, že označuje domorodce z ostrovů, kteří byli považováni za lidi dobré a ušlechtilé, oproti násilným Karibům. Slovo taíno neoznačuje pouze obyvatelstvo Velkých Antil, ale zahrnuje v sobě způsob života a etický kodex, který byl naprostém rozporu se způsobem života Karibů. To potvrzuje i prvotní dojem Kryštofa Kolumba, který měl při setkání s nimi. V dnešní době je termín Taíno odborným výrazem, který je podložen archeologickými výzkumy.26 Byli zemědělskou společností, ekonomické využívání půdy, uplatňování nových zemědělských technik jim sloužilo k rozvoji sociálních vztahů. Což se projevovalo ve správě území i v umělecké tvorbě. Nejvíce rozvinutým uměleckým řemeslem bylo hrnčířství -

výroba talířů, mís, pohárů.

Dalším důležitým řemeslem bylo košíkářství, výroba tříbarevné keramiky a zpracování zlata za studena.velké dovednosti si zasluhovala i výroba kanoí, sloužících k rybolovu nebo ke stěhování.

4.3. Sociální struktura společnosti Důležitým faktorem v řemeslné i umělecké výrobě byla sociální struktura společnosti. Společnost Taínů byla založena na kmenové hierarchii. Nejvyšší

29

postavení měl náčelník, neboli kazik. Který stál nad oblastními náčelníky nitainos. Ti řídili své společenské jednotky podle pokynů svého nejvyššího. Kazik měl nejvyšší moc ve všech sférách rozhodování, úřad se dědil z otce na syna. Pokud nebyl mužský potomek, mohla se stát kazikem žena. Každá skupina měla své kmenové kněží a čaroděje, označované jako behiques. Ti náleželi k elitě společnosti. V určitých případech mohli vykonávat funkci kazika. Dále byla vrstva služebníků naborías, kteří se starali o blaho kaziků. Věnovali se výrobě rituálních a symbolických předmětů určených kazikům a behikům. Vyráběli inhalátory a lžičky, které sloužili při obřadu cohoba, kdy docházelo k navazování styků mezi behiky a zemis – božstvi. 27 Taínové vytvářeli sošky z kamene i dřeva. Tyto sošky byly který považovány za osobní schránky duchů. Tyto schránky byly naplněny božskou energií. Rituál cohoba byl nejdůležitějším rituálem v životě Tainů. Účastnit se ho mohli pouze kazikové, behikové a nitainové, kteří se shromažďovali na místě, kde byli uchovávány dřevěné plastiky zvané zemis – Pánové Stvoření. Po té, co ji byli předloženy obětiny, které se skládaly z kasavy a ovoce, do šlo k rituální očistě behiků. Pomocí dřevěné lžičky, si vyvolali zvracení, aby se zbavili všech nečistot. Dále si pak přiložili chřípí k inhalačnímu nástroji se dvěma trubičkami ze dřeva nebo kostí , jimiž vdechovali halucinogenní prášek z rozdrcených bylin.28 Dostali se tak do prostoru, v němž vstoupily do styku se svými božstvy. Behikové představovali spojení Pánů Stvoření se zemí a přenášeli jejich pokyny týkající se sklizně, válek, běžných problémů v životě společenství.

4.4. Náboženství Taínské náboženství patří do systému animistických náboženství. Taínové věřili v duchy mrtvých a duchy přírodních jevů, které je možno ovládat a s nimiž se lze dostat do souladu prostřednictvím zemis. Každý příbytek měl svého vlastního zemi. Ti kteří byli určeni náčelníkům byli umístěny ve svatyních – zvláštní chýše, které stály na okraji vesnice. Duho – symbol moci

30

Jeden ze symbolů moci představovalo duho – dřevěná stolička určená kazikům nebo vznešeným ze skupiny behiků a nitainů. Tato stolička představovala jeden z výrazných symbolů moci a provázela svého majitele i ve smrti. Tělo mrtvého kazika bylo zabaleno do pásů bavlny a poté bylo posazeno na duho, s nímž bylo pohřbeno. Duho bylo využíváno při obřadu cohoba nebo při míčových soutěžích batey.29

Taínské obydlí Taínové žili ve velkých vesnicích, které byli tvořeny společnými příbytky zvané bohíos.30 Chýše měli kruhovitý půdorys s kuželovitou střechou ze dřeva a palmového listí. Uvnitř měli závěsné sítě – hamaky, které byli spleteny z rostlinných vláken. Taínové nám zanechali dnes běžně užívané slova – hamaka, tabák, uragán.

Muzeum taínské kultury – Cueva el Paraiso V této kapitole bych chtěla doplnit poznatky o životě Taínů informacemi, které jsem získala při návštěvě jeskyně Cueva de Paraiso v Baracoe, kde se nachází muzeum taínské kultury. Toto muzeum bylo zřízeno za finanční pomoci Španělské vlády v roce 2004. Nálezy v této oblasti byly objeveny roku 1977 a mnoho artefaktů bylo odvezeno do Španělska, ale i tak můžete nasát atmosféru dávných věků.

Taínové jsou považováni za nejvyspělejší civilizaci předkolumbovského období na Kubě. Žili v blízkostech jeskyň, ale nevyužívali je jako příbytky. Jeskyně sloužili pro konání náboženských obřadů a jako pohřební místa pro mrtvé. Na území Kuby přišli kolem roku 1200 př.n.l. z oblasti Amazonie. Taínové byli zemědělskou společností, vyráběli keramiku a žili v rodové společnosti. Jejich mírové soužití bylo narušeno příchodem španělských dobyvatelů. Taínové byli malého vzrůstu, dorůstali do výšky 1,45 m.(viz. Obrazová příloha, fotka č.10 ) Hlavní plodinou, kterou využívali k obživě byl maniok, který nahrazoval kukuřici. Maniok poskytoval výživný škrob. Kořen manioku byl nastrouhán a usušen v pytlích z rostlinných vláken. Tato hmota byla základem kasavy – typu nekvašeného i kvašeného chleba, který byl připravován na plotně z pálené hlíny. Kasava byla nejdůležitější součástí stravovacího systému Taínů. Maniokový škrob musel projít

31

tepelnou úpravou, protože za sirova obsahoval jedovaté látky. Tento jed využívali po příchodu Španělů k hromadným sebevraždám.

31

Živili se také mušlemi. Mušle

sloužili i výrobě předmětů, zejména ozdob. Z masa pojídaly hutie – stromové krysy. Taínové byli na vysokém stupni rozvoje zemědělství. Důkazem toho je zdobená keramika množství předmětů, které využívali. Taínové používali obřadní lžičky – očistě, vyvolání zvracení. Měli vypracovaný zemědělský kalendář. Řídili se postavením měsíce, který určoval, co v kterém období mají zasadit.

Taínské symboly Mezi symboly Taínů, které můžete vidět v jeskyni Cueva de Paraiso, patří sova, vír, penis, netopýr. Sova – představuje symbol reinkarnace. Vír – je symbolem ženské plodnosti. Penis – symbol plodnosti, těhotné ženy nosily malé keramické penisy přivázané na pásku na pravé straně těla, jako ochranu dítěte, po narození ho odložili. Netopýr - představuje v taínské kultuře mrtvé Zajímavostí je, že i Taínové svým potomkům v dětství deformovali lebku, aby byli krásnější. Na ostrově žili opice monos, které zobrazovali Taínové na soškách. V současné době na ostrově žádné opice nežijí. Taínové nosily amulety na ochranu před zlými duchy. Tyto amulety byli vyráběny z kostí. Šperky pro ozdobu vyráběli nejčastěji z mušliček.

Ceremonie Při obřadech se Taínové dostávali do transu, pro komunikaci se svými bohy. Pro vyvolávání a pro oslavu svých bohů tančili obřadní tanec zvaný areito. Tento tanec se tančil v kruhu za doprovodu rituální hudby.32 Během svých obřadů používali omamných látek. Halucinogenní látky získávali rostliny clariu acompana, nebo používali koku. Vyráběli si také vlastní víno z juky. Tainové uctívaly posvátnou sošku, která zprostředkovávala spojení mezi Taíny a bohy. U této sochy probíhal tabákový obřad. Hmoždíř, ve kterém Taínové drtili tabák se nazývá mortel. V Taínské kultuře existuje idol tabáku, tedy podoba tabáku.

32

Obřad kouření tabáku sloužil k povzbuzení a konal se pouze tehdy, bylo li špatné počasí. Sloužil k vyvolání pěkného počasí. Zajímavostí je, že Tainové kouřili tabák nosem.

Pohřební ceremonie Když někdo z rodiny zemřel, jeho tvář byla vytesána do kamene. Do hrobů byli dávány různé předměty. Například pohřební nádoby s jídlem, které doprovázelo zemřelé na cestu do jiného světa. Zemřel li náčelník, byla mu při pohřbíváni udělána od nového náčelníka do hrudníku díra, kterou přešla síla ze zemřelého náčelníka do nového. Místem, kde byli pohřbíváni

mrtví, jsou u Taínů právě jeskyně. Těla

zemřelých byla do hrobů pokládána i s oběťmi, jídlem, korálky na cestu do světa mrtvých. V dnešní době stále žijí potomci Tainů v rezervaci na východě ostrova poblíž Baracoi. Jsou naprosto nezávislí na kubánské vládě. Žijí v původní společnosti mají svého náčelníka, odmítají cokoliv z moderního světa. Rezervace má kolem 15 domů. Pokud by přijali něco z moderního světa, zprotivili by se svým bohům a tak žijí nerušeně ukryti v horách. V rysech obyvatel těchto míst, můžete stále ještě pozorovat, indiánské prvky, ačkoliv se často setkáte s názory, že indiáni na Kubě nežijí. Není tomu tak, jejich sice nepatrné množství a nezasahují nijak významně do současného kulturního života. Ale nevymazatelně tvoří součást historie, vývoje a formování kubánského obyvatelstva

a

33

národa.

5. Náboženství Jako v každé kultuře i na Kubě hraje náboženství důležitou roli v životě obyvatelstva. Ačkoliv si hodně lidí myslí, že z důvodu politického zřízení, je tu náboženský život potlačován. Není tomu tak, i když je pravdou že po vítězství Castrovy revoluce ze země odházeli katoličtí kněží, ale to bylo spíše z nesouhlasu s nastupujícím režimem. V 60. letech bývali zatýkáni a nebo sankciováni kněží, kteří se ve svých bohoslužbách vyslovovali proti režimu. Stejně tak bylo zakázáno veřejně vyznávat synkretické náboženství zvané Santería. V 80. letech nastala z měna a vláda přestala tyto přestupky trestat. Není jednoduché posoudit vztah mezi náboženstvím a politickou ideologií na Kubě. Je ale pravdou, že zde existuje velké množství povolených církví. Dominantní roli před revolucí hrála Římsko katolická církev. Toto náboženství jsem přinesli Španělé při kolonizaci ostrova. Kolonizační výpravy vždy doprovázeli kněží a misionáři, kteří byli připraveni obrátit původní obyvatelstvo na pravou víru, na křesťanství. Jak je z dějin známo nešlo právě o nenásilnou cestu. V této souvislosti je třeba zmínit animistické náboženství indiánských kmenů. V širší veřejnosti nejsou prvky indiánského náboženství uchovány. Praktikují je pouze zbytky indiánského obyvatelstva žijící v horách na východě ostrova. Zůstanu li u křesťanství v současné době se mnoho věřících obrací na protestantskou víru. Na Kubě naleznete například Adventisty sedmého dne, nebo spolek babtistů. Tento trend se šíří ve všech zemích Latinské Ameriky a ani Kuba není výjimkou. Výraznou pozici na Kubě má afrokubánské náboženství, které je známo pod názvem Santería. Jedná se synkretické náboženství s prvky původního afrického náboženství a křesťanství. A tak na Kubě lidí často jsou vyznavači křesťanství, tak Santeríi. Toto náboženství vzniklo s příchodem černých otroků na ostrov. Výrazně zasahuje do života lidí v dnešní době. Na Kubě najdeme příslušníky židovské náboženské obce. Židé uprchli na Kubu před Adolfem Hitlerem, většina z nich pocházela hlavně z Polska. Od roku 1992 je na Kubě garantována náboženská svoboda. Na Kubě je tedy katolická církev, která má jedenáct diecézí, čtrnáct biskupů. Důležité je, že všichni jsou Kubánci. V roce 1994 byl jeden z nich zvolen za arcibiskupa. Důležitá byla také návštěva papeže Jana Pavla II. Toto setkání se událo

34

roku 1998. Fidel Castro poprvé sundal svůj vojenský oblek, a navlékl oblek společenský. Protestantských církví je na Kubě 53. Židovská komunita má asi 1500 členů. Na Kubě nalezneme pět synagog, kde koná náboženský život a společenské aktivity. Nalezneme zde i vyznavače Svědků Jehovových. Ti však nejsou oficiálně registrovanou církví na Kubě. 33

Afrokubánská náboženství Z afokubánských náboženstvích je nejznámější ještě Palo Monte nebo také Regla Congo. Na rozdíl od Santeríe došlo k prolnutí s křesťanstvím již v Africe. Významné zastoupení má také na Kubě černošská víra Abbakuá.

Palo Monte, Regla Congo Tento kult je založen na tradičním náboženství obyvatel Konga. Na Kubu se dostalo s příchodem černých otroků a stále má své vyznavače. Pro tento kult je typická víra v přírodní síly.34 (Viz, kuba ostrov, který se nezdál) nejvíce vyznavačů má oblasti koloem Santiaga de Cuba. Víra se opírá o dva pilíře. Prvním pilířem je uctívání duchů předků. Druhým pilířem je víra v přírodní síly. Přívrženci tohoto náboženství jsou známi jako „ Paleros.“ Podobně jako v Santeríe dochází v Palo Monte k přiřazování katolických svatých s africkými duchy označovaných pojmem nkisi.

35

( www.Wikipedia.cz )

Důležitým prvkem tohoto vyznání je nganga, zřejmě džbán, ve kterém jsou uloženy anorganické předměty, posvátné kameny, onorganické substance. V těchto nádobách je uložena magická síla. Tyto nádoby jsou střeženy hlavními představiteli kultu, ti jsou zváni Tata nganga. 36 Palo Monte tvoří stejně jako Santería složitý náboženský systém, který v sobě pojí křesťanství a původní africkou víru.

Abakuá Jedná se o tajnou výhradně mužskou skupinu. Která se na Kubě vytvořila na počátku 19. století. Má podobnou strukturu jako původní náboženská skupina v Nigérii. Vznik výhradně mužské skupiny vychází z nigerijské mytologie, kdy žena vyzradila tajemství a proto byli na vždy vyloučeny z členství v tomto spolku.. Představitelé

35

spolku Abakuá jsou následovníky s předka, zachovávají jeho morální poselství. Všechny aktivity tohoto kultu se odehrávají v chrámech. Rituální zpěvy pronikly do kubánské hudby a latinského jazzu.37 Ve všech rituálech využívají přívrženci tohoto spolku grafické symboly, které vytváří složité systémy. Představují spojení celého světa. 38

5.1. La Regla de Ocha - Náboženský systém Santería Toto náboženství synkretické náboženství má na Kubě mnoho stoupenců. Je známo pod názvem Santería, nebo také Regla de Ocha, Regla de Lucumí.39 Toto náboženství vzniká v dobách příchodu černých otroků, kteří byli na Kubu dováženi od šestnáctého století, aby pracovali na třtinových plantážích. Dochází tak ke střetu katolické víry, víry Španělů, s vírou původní vírou Afričanů. Obchod s otroky na Kubě probíhal od 16. do 19. století a nesmazatelně se vtiskl do kulturního i náboženského systému země. Na Kubu byly dováženi otroci zejména ze západní části Afriky. Největší vliv na proces vmíšení se do kubánského kulturního a náboženského systému měli příslušníci kmene Jorubů.

Zajistili si vládu nad ostatními africkými kulturami,

existujících zde, již před jejich příchodem. Kultura Jorubů byla mnohem bohatší než ostatních afrických kmenů. Mytologie kmene Jorubů je porovnatelná z bohatou řeckou mytologií , co týče množství různých bohů a božstev. Tato africká mytologie byla přenesena na Kubu v různých momentech historie, nejintenzivněji v dobách, kdy byl obchod s otroky na vrcholu, tedy

ke konci 18. a počátkem 19. století. V této době došlo

k její

rozhodující přeměně, tím že byla vklíněna mezi ostatní africké náboženství a katolictví. Santería je synkretickým náboženstvím, které bylo založeno na nových kosmogonických hodnotách. Je postaveno na vzájemném vztahu mezi božstvem Jorubů a katolickými svatými, takzvanými santos. Výsledkem tohoto spojení vznikl spletitý náboženský systém znám pod pojmem Santería. Víra a rituály spočívají na

36

uctívání orišú z jorubského panteonu Nigerijských bohů, kteří jsou ztotožňováni s katolickými svatými.40 Orícha je podstatou, božským předkem, který během svého života získal síly, které mu zaručují kontrolu nad některými přírodními živly jako je blesk, vítr, slaná a sladká voda. Plus získal také možnosti lovu, zpracování kovu. Získal také potřebné vědomosti o vlastnostech a využívání rostlin. Nadpřirozená sílá tohoto prvotního oriši je označována jako aché. Jeho síla se po jeho smrti vtělila do jednoho z jeho následovníků v procesu posednutí. Cesta z pozemského života do stavu oriša je výjimečným počátkem. Aché je (asé slovo Jorubů) dynamickou, metafyzickou silou, prvkem, který zahrnuje všechno, co představuje sílu. Absolutní sílu a potenciál představující nejen slova, ale všechny věci. Například kameny, kopce, proudy, hory, listí, zvířata, sochy, předky, bohy a skutky.41

Smrt božského předka nenastává přirozenou smrtí, což Jorubové označují jako pouštění těla dechem. Držitel mocné síly aché prodělá metamorfózu v momentě emocionální krize, která je způsobena hněvem nebo jinou násilnou emocí. Všechno materiální zmizí spáleno vztekem, zůstane pouze aché zastupující čistou energii. Moment posednutí o kterém tu hovořím , je důležitý pro provádění rituálních obřadů. Toto posednutí neboli extáze se dostaví během rituálních tanců. Tak je navázáno spojení s božstvy.

5.2. Původ náboženského systému Santería Santería je tedy založená na tradicích kmene Jorubů, pocházejícího ze Západní Afriky. Přesněji řečeno Jorubové tvoří obrovskou etno – lingvistickou skupinu na Africkém kontinentu.Většina etnik patřící do této skupiny hovoří Jorubským jazykem. Z celkové populace Nigérie patří 21% obyvatel ke skupině Jorubů . A asi dalších 30 milionů dalších příslušníku v oblasti Západní Afriky.

37

Jorubové jsou hlavní etnickou skupinou ve státech Ekiti, Lagos, Ogun, Ondo, Osun, Oyo. Tyto státy tvoří suboblasti Nigérie. pojmenování některých orichú se shoduje s názvy těchto oblastí. 42 V Santeríe se míchají prvky křesťanství s prvky západoafrické víry, tak aby bylo pro otroky možné uchovat si tradiční víru. „ Těžko říct, jestli se to orišům zamlouvalo hned od počátku, ale nakonec si na to zvykli a zvyk se časem proměnil ve vzácnou symbiózu.“42 Katoličtí svatí slouží jako maska pro svaté, uctívané černými obyvateli. Otrokářský systém v Karibské oblasti se lišil od systému v Severní Americe. Na Kubě byli otroci dávání dohromady, podle toho z jaké oblasti Afriky byli dovezeni. Což jim skýtalo větší možnost pro zachování původních kulturních tradic, i když byli vytrženi ze svých kulturních kořenů. Nejdůležitějšími osobami jsou santerijší kněží.Tito kněží se nazývají santeros. Řídí náboženské obřady a přijímají nové stoupence tohoto kultu ke křtu..Do systému Santeríi patří asi dvacet dobrých i zlých božstev, kteří se nazývají orichas,orišové. Toto náboženství z na systému přírodního náboženství, vychází z toho, že každému člověku náleží, přinejmenším jedno z těchto božstev. Ať je to Ochún – bohyně marnivosti, Oyá – bohyně pomsty, Yemayá – bohyně moří a mateřství, Ogún - dobyvatel žen, válečník, bůh hor. Bývá zvykem, že mnoho Kubánců má doma dva oltáře, křesťanský a africký. Každý má své posvátné barvy, čísla a předměty, kterého symbolizují nebo jsou s ním nějak spoutány.

5.3.Obřady a rituály Obřady kultu Santería jsou velice složité. Tyto obřady slouží santerijští kněží tzv. santos. Některé z obřadů jsou součástí kalendářních katolických svátků a probíhají jako veřejné obřady a procesí. Jiné se odehrávají v malých skupinkách v soukromých bytech , venkovských nebo městských kaplích i pod širým nebem. Neoddělitelnou součástí ceremonií je hudba. V jejich průběhu se tančí specifické tance příslušných orišú. Každý tanec je spojen s jejich charakteristikou jak hudebně, tak pohybově. Při těchto tancích rytmus dosahuje takové intenzity, že se santeros dostávají do transu.

38

V tomto stavu zažívají vize a intuice týkající se budoucnosti, které zprostředkovává spojení s příslušnými oriši. Oríchové jsou vlastně strážci a rádci života lidí, vyznavačů Santeríi. Obřady se samozřejmě liší kraj od kraje, trochu jiné jsou ve městech nebo na vesnicích. Některé obřady se konají v den svátku svatých, s kterými jsou orišové spojeni.

Tanec krásné Ochún Když Ochún tančí,napodobuje koketní a samolibou ženu, která se jde k řece mýt, zdobí se korály, třese pažemi,aby rozezněla svoje náramky, půvabně se ovívá vějířem a se zálibou se pozoruje v zrcadle. Její ruce hladce klouzají po celém jejím těle od hlavy dolů stejně jako horské pramínky stékající z vrcholků hor. Její radostné točení a vlnění připomíná řeku stáčející se ve víru, jezero plné houpavých vln. Neodmyslitelně k ní patří ovoce a dýně, ale především med, sladký jako ona sama. Její tělo se vábivě kroutí a láká nás k radostnému užívání našich chvil na Zemi.

5.4. Panteon bohů a svatých Je velice těžké vyznat se v panteonu santerijských bohů a svatých. V průběhu staletí některá božstva zanikla,některá naopak získala na své síle a oblibě. Důležité je, že se zachovali do současnosti. Předkládám tak přehled nejoblíbenějších orišů v kubánské společnosti.44

„ Když stín paláce, někdejšího příbytku paláce markýze de Aguas Claras, v němž se nyní nacházela restaurace El Patio, olízl okraj rytecké dílny, bývalého sídla markýze de Arcos, ozvalo se víření, jež rozechvělo celé prostranství, takže turisté i zevlouni se přestali zajímat o vystavené zboží. Od Emprada se sem valila smršť tanečnic ve vířivé změti sukní, které se vlnily a poletovaly s divokostí afrokubánských bohyň: roztoužená orgastická Ochún zdobená pavími pery, Yemayá se spodničkami z mořské pěny, která se vznášela jako labuťka vlnách, žár božstev rozpaloval sbor kněžek a uprostřed všech těch frenetických piruet panovalo svévolné šílenství bubnů.“ 45

39

Ochún Je bohyně lásky, krásy, marnivosti, bohatství. Řek, sladké vody a medu. Ochún je kubánskou patronkou svatých. Je spojována s Virgen de La Caridad. V nigerijském panteonu je bohyní lásky a bývá porovnána s řeckou bohy ní Afrodité. Její barvou je žlutá. (viz. Obrazová příloha, fotka č. 11) Je spojována s mědí, zlatem – představující peníze, tedy bohatství. Dále je pak spojována s atributy jako zrcadlo, paví peří a ostatními věcmi, které souvisí s krásou. To symbolizuje její marnivost. Med je symbol sladkosti. Může být i afrodiziakem, slastí, vášnivou až erotickou esencí života. Jejím dnem je sobota a je spojena s posvátným číslem pět. Bývá volána zvonem ze žlutého kovu. V Yorubské mytologii je patronkou sladké vody - sídlí v rybnících, řekách, jezerech a hlavně ve vodopádech. Žije na písečných dnech řek a její vlasy splývají s vodními řasami. Ochún má mnoho podob a ztělesnění. Je také patronkou

těhotných žen, je bohyní mocné přitažlivosti. Má také léčitelské

schopnosti.dobře se adaptovala do kubánského systému, nejen protože je spojována s patronkou Kuby, ale také protože reprezentuje kubánské ženy, pro jejich půvab a rozpustilost. Je jednou z manželek boha Changó. Podle pověstí tou nejkrásnější a nejsvůdnější.

Yemeyá Bohyně moří a slané vody. Její sukně se sedmy volánky ohlašuje zrození člověka a bohů. Yemeyá je bohyní mateřství. Její barvou je námořnická modř společně s bílou, která znázorňuje pěnu tvořící se v mořských vlnách. Na jejích posvátných korálcích se pravidelně střídá sedm modrých a sedm bílých korálků. Její tanec je veselý a připomíná pohyb vln. Stejně jako moře dokáže být divoká, nebo citlivá a klidná. Je také bohyní inteligence a rozumu. Někdy se jí říká „ černá holubice“ a bývá spojována s Pannou Maríí z Regly, která vzhlíží k zálivu v Havaně. Z tělesněním bohyně Yemayá bývá Olokún, bohyně žijící na dně oceánu připoutána k mořskému dnu řetězem. Yemayá může být spatřena pouze ve snech, jinak její tvář bývá překryta maskou s modrých a bílých pruhů. V jedné pověsti zachránila Yemayá Ochún, před mužem, kterého nechtěla. Při útěku Ochún spadla do řeky. Yemayá ji zachránila a nechala jí bydlet v řece a tak se Ochún stala bohyní sladké vody. 46

40

Tato bohyně je hrdá a sebevědomá. Své děti ochraňuje svoji sukní, krmí je a podporuje je svoji mateřskou péčí. Jejím znakem je půlměsíc, kotva a stříbrné slunce. Postava byhyně Yemayá je opředena mnoha mýty a pověstmi.

Changó Je otcem nebes, bůh blesku a hromu. Je jedním s nejsilnějších a nejdůležitějších orišů na Kubě. Ve starověké Nigérii byl mocným králem říše Oyo. Byl neohroženým válečníkem a hrdinou. Byl považován za sukničkáře pijana. Je hádavý, vyzývavý, odvážný a hrdý na svoji mužskou sílu a krásu. Když je jeho jméno vysloveno, jeho vyznavači vstanou a učiní gesto znázorňující pití. Tímto gestem ho zdraví a ctí. Jeho trůn je na vrcholku palmy královské. Z tohoto místa může dohlížet na své věrné. Je ochráncem válečníků, lovců a rybářů. Jeho barvy jsou červená a bílá, posvátným číslem je šestka. Jeho symbolem je sekera se dvěmi topůrky, která představuje spravedlnost a pohotovost justice. Je ochráncem posvátného bubnu batá. Mezi jeho nejoblíbenější zvířata patří ovce, kohout a býk. Tanec, který ho vyjadřuje je válečnický a erotický, často na hranicích nestoudnosti. Changó je manželem tří žen. Jeho manželkami jsou Obá, Ochún a Oyá. O jejich žití se traduje mnoho zajímavých pověstí, které jsou naplněny žárlivostí a pomstou. Jako křesťanský zástupce mu byla přiřazena Svatá Barbora. Která je křesťany vzývána při obraně proti bleskům a ohni. Křesťanské symbolice je patronkou horníků, svobodných zednářů. Je synem boha Oruggun a bohyně Yemayá.

Elegguá Ochránce cestovatelů, bůh cest a křižovatek. Tento oriša má moc nad lidským štěstím a neštěstím. Otvírá cesty a pomáhá překonávat životní překážky. Bývá spojován s doprovodem duší z pozemského života. Závisí na něm lidské skutky, úspěch i neúspěch. Je nutné se s ním poradit pokaždé, když se chystá nějaký životně důležitý krok. Elegguá má totiž schopnost nahlédnout do budoucnosti. Žije v kamenech, mušlích a v dřevěných panenkách. Byvám zpodobňován jako kámen a jeho oči a pusu tvoří mušličky. Jako katolický svatý mu byl přidělen Svatý Antonín z Padovy.

41

Ochosi O tom to oríchovi tohoto není moc známo, stejně jako Oggún representuje lov. Jeho symboly jsou luk a šíp. Posvátnými barvami jsou tmavě fialová, zelená a černá. Nosí pláštěnku z tygří kůže a pouzdro na šípy. Svým tancem pantomimicky znázorňuje lov. Je znám jako ochránce vězňů. V kubánském slangu se používá úsloví „ letra de ochosi.“(Afričan beliefs) Ve volném překladu to znamená být jednou nohou ve vězení a nebo mít „oplétačky“ se zákonem. Jeho katolickým protějškem je Svatý Norbert.

Oggún Je také válečníkem, je bratrem Changó. Společně s Ochosi tvoří trojici válečných oríchů. Je bohem hornin, železa, hor i řemeslných nástrojů. Na Kubě je identifikován se Svatým Petrem, který má klíč od nebeských bran. V Nigerijské mytologii je často zobrazován v boji se svým bratrem. Oba bratři soupeřili o lásku krásné Ochún. Jeho barvou je purpurová a zelená. Oggún má domov v horách. Bývá ochráncem všech dopravních prostředků, v kterých je nějaká část ze železa nebo ocele, tudíž v dnešní době všech.

Orula Je orišou, který v sobě koncentruje magickou sílu a vidí do lidské budoucnosti. Jen komunikaci s ním je trochu náročná jelikož nemá ústa. Komunikuje pomocí své tabulky. Jeho barvy jsou žlutá a zelená. Je znám svoji moudrostí a intuicí. Na zápěstí nosí náramek z korálků, který ochraňuje jeho sílu a moc. Orula je ztotožňován se Svatým Františkem z Assisi.

Obbatalá Obbatalá je jedním z hermafroditických bohů v santerijském panteonu společně s Changó. Oba dva na sebe občas berou ženský šat. Je spojován s Milosrdnou Pannou ( Lady of Mercy). Je bohem čistoty a spravedlnosti. Representuje pravdu, neposkvrněnost a mír. Z těchto důvodů bývá zobrazován jako bílá holubice. Jeho posvátnou barvou je bílá, která symbolizuje čistotu a zrození. Proto bývají při křtech oblíkaní do bílé a nosí jí

42

několik prvních let po přijetí. Obbatalá je v náboženství příslušníků kmene Lukumí počátkem, stvořitelem. Rovná se křesťanskému Bohu.

Babalú Ayé Představován Svatým Lazarem, je na Kubě jedním z nejdůležitějších orišů. Často se setkáte v kostelech s jeho sochou či soškou, které sem věřící nosí oběti a dary, aby si zachovali jeho přízeň.(viz. Obrazová příloha, fotka č. 12) „ Svatý Lazar se tu belhal o berlích znetvořený leprou, a psi mu olizovali boláky na nohou. Vyznavači svatého Lazara se nějak dozvěděli o jeho soše v domě tety Carmely a chdili se mu sem do Miramaru klanět. Lazar tu měl spoustu svíček, a děkovných obětí. Ovoce, mince, cetky doutníky. Pro africké Kubánce byl svatý Lazar někým jiným něž Lazarem. Byl africkým božstvem v katolickém převleku. Je těžké uvěřit tomu, že si ho oblíbili i bílý Kubánci, ale je tomu tak.“ 47 Babalů Ayé je jedním z nejvíce zakořeněných orišů v afrokubánské kultuře. Jeho původ je velice komplikovaný, není původním bohem Nigerů, ale pochází z kmene Dahome a do nigerijské kultury byl převzat. Je bohem nemocí, k těm kteří ho neposlouchají a nebo neplní své sliby bývá krutý. Byl cestovatelem a svůdcem žen, ke konci svého života onemocněl leprou. Cestoval světem se svými berlemi kázajíc dobré a poctivé jednání.v lidském životě.

Na svých cestách byl doprovázen svými věrnými psy. Jeho tělo bylo pokryto ranami, pohyboval se s obtížemi a jeho kroky doprovázeli zvuky, které ohlašovali jeho příchod. Jeho léčivou rostlinou je zeměžluč, kterou léčil a očišťoval nemocné. Jeho posvátné korálky jsou bílé s modrou. Zatímco někteří orišové trestali lidské pokolení sesláním šílenství – Orula, slepotou Obbatalá, Babalů Ayé sesílal na lid nemoci. Například lepru, gangrénu a neštovice. Snad právě ze strachu z nemoci, mu lidé nosí oběti a prosí ho o ochranu. Nemá jen negativní vlastnosti je také léčitelem. „ Svatý Lazar uzdravuje“48 Hlavní svátek se slaví 17. prosince.“ V ten den se konají poutě do čtvrti El Rincón v Havaně.Nachází se tu leprosárium, a vedle něj kostelík s obrazem Svatého Lazara.“

49

Spoustu

věřících, se při pouti plazí, nebo mají na svých nohách připoutané kameny.

43

V Remedios, pobřežním městečku ve středu ostrova se slaví tento den karnevalem. V průvodu jsou alegorické vozy a v čele svatých je právě Svatý Lazar. Kraj od kraje se zkrátka zvyky mění.

Shrnutí Pokusila jsem se vytvořit přehled o tomto dominantním afrokubánském náboženství, které hraje na Kubě stále významnou roli. Nehleďme na to, že stává i turistickou atrakcí. Stále však Kubáncům nabízí spojení s jejich předky a zachovává v sobě určité africké tradice. Masky, barvy a uctívání afrických božstev je

způsobem,

jakým si v sobě lidé této země nosí svoji minulost. Ponechávají ji žít v přítomnosti, kterou právě prožívají. Prostřednictvím tohoto náboženství, a to platí o jakékoliv jiné víře, hledají spojení s minulostí, obrazy, podobnost, aby dokázali lépe pochopit svoji současnost. Hledají oporu v rozhodnutích a strážce svých snů.

44

6. Hudba a tanec Co znamená pro Kubánce hudba, může opravdu říct jen Kubánec. Proto jsem se rozhodla předložit tento úryvek z knihy Havana blues. Dokonale vystihuje, to co jsem sama mohla poznat. Hudba je život a složí jako otisk kultury této země. „ Kubě nekoluje v žilách krev, nýbrž oheň. Zpěvný oheň, jenž rozpouští tkáně a přepážky, který brání v umírněnosti a mnohdy i v přemýšlení. Ale takový jsme. A takové je naše největší kouzlo i vada: jsme upředeni z hudby. Z hudby, jež taví ledy na duši a opracovává každičký kousek jejího skelného povrchu … Hudba je naším duchem.

Podle jejích rytmů a variací jsme

se naučili gestikulovat.

Vznikla

v pralesích Afriky., vybrousili ji evropské harmonie. Dunění bubnů vytváří jaký si zmatek, který připomíná rozmluvu: všichni zdánlivě chaoticky improvizují, ale při tom jeden z nich neustále vede a ten také určuje opakující se model. Jako by tato kontrolovaná polyfonie tvarovala naši osobitost. Rodí se snad z ní výbušný temperament ostrovanů, jejich radost z vřavy a kraválu, jejich komunikativní pud, jejich společenské dezorientace?Myslím, že nic se nám nepodobá víc, než tento hudební dialog…“ 50 „ Ale hudba je také mandala, jež nám pomáhá nahradit nedostatek jiného. Jiným národů stačí k pohybu vlahé chvění. My musíme vřít, chceme li dýchat. V Evropě se tančí, jako by tělo mělo pouze jedno těžiště. Na Kubě, jako v Africe má tanec středů několik a části těla si počínají na sobě nezávisle, ačkoliv jsou vedeny zázračnou souhrou. A na pozadí těchto rytmů funguje naše obratnost, naše dorozumívání, naše milování. Hudba je genetickou složkou každého Kubánce, je lékem na jeho zraněnou či vyhoštěnou duši.“51

6.2. Hudba, nedílná součást života Kubánců Hudba tvoří nedílnou součást života Kubánců. Hudba vás provází na každém kroku, který na ostrově uděláte. Tančí tu všichni bez ohledu na věk, denní dobu nebo místo. Tanec a hudba patří mezi nejrozšířenější zábavu na Kubě, samozřejmě nesmím opomenout baseball. Vrátím se ke svému tezi, že na Kubě tančí každý. Od

45

nejmladších dětí, což není tak překvapivé po nejstarší dědečky a babičky, což vás někdy překvapit může. Zvláště pozorujete li jejich neuvěřitelnou mrštnost a elán, s kterým tančí.

Nezbývá vám než závidět. V Bayamu,

provinčním

městu ve

východní části ostrova, se každou sobotu koná Noche cubana. Po ulicích jsou rozestavěny stoly, kde se hoduje a nechybí ani živá hudba. Stála jsem zrovna u jedné kapely a pohybuji se v afrokubánských rytmech. Na češ se na mě podívá asi 70. letá babička a povídá mi: „Tanči!“ Já jí odpovídám, že tančím. Tak se na mě znovu podívá a zeptá se mě, odkud že jsem. Dále mi pak neustále tančící v rytmu hudby povídá, že je horkokrevná Kubánka, a ať se na ní dívám, jak správně tančí. Hlavně jak hýbat boky a celým tělem. Tak jsem tam stála a snažila se rozhýbat své ztuhlé nohy a říkala si, že jsem asi chladnokrevná Evropanka. Nezbývalo, než lehce závidět její pohybové nadání a dál tančit a pohybovat se v rozsahu, které mi moje tělo dovolí. Netrvalo dlouho a i mě se hudba a tanec dostaly pod kůži. Pojďme si něco říct o vývoji hudby na Kubě, která je nositelkou kulturních vlivů, které na ostrov přinesli hlavně její nově přicházející obyvatelé.

6.3. Vývoj hudby na Kubě 16. – 18. století je na Kubě obdobím kolonizace. V tomto období jsou položeny základy pro vznik hudebního života na ostrově. Dochází k výstavbě katedrál, které byli prvními koncertními síněmi. Ale to je až po příchodu Španělů. Před příchodem kolonizátorů byla Kuba osídlena původním indiánským obyvatelstvem. Velké množství indiánů bylo v počátcích španělského osídlování zabito, a ty co přežili, čekala otrocká práce v dolech nebo na plantážích.. Velké skupiny indiánů radši spáchali sebevraždu, než by žili otrockým způsobem života.. Někteří indiáni utíkali do hor, kde se ukrývali. Zachránilo se tak několik skupin původních obyvatel až do dnešních dob. Když se často říká, že indiánské obyvatelstvo na Kubě bylo zcela vyhubeno. Španělům chyběla pracovní síla, a tak začali dovážet černé otroky hlavně ze západní části Afriky. Černí otroci pocházející z kmenů Congo, Carabalí, Mandina, Lucumí, tvoří základ dnešního kubánského národa. Společně s mulaty, mestici a Číňany.52

46

6.3.1. Původní hudba O původní hudbě indiánů je to známo velice málo. Historické památky z tohoto období se na Kubě nedochovaly. Původní obyvatelé Kuby nikdy nedosáhli takové úrovně, jaké dosáhly kultury Mayů a Aztéků. Z Taínské, ani z předchozích kultur, se nedochovaly žádné velké památky. Ať už architektonické, výtvarné nebo hudební. Nedochovalo se ani mnoho poznatků o náboženských obřadech, ve kterých vždy hudba zaujímala významné místo. Jedním z obřadů, který indiáni provozovali ještě při příchodu Španělů je obřad areitost. Jedná se o obřad, při kterém se tančí v kruhu. Tanec je doprovázen rituální hudbou. Tento obřad měl podobu oslavnou, kdy se konal na oslavu nějakého vítězství. Druhá jeho podoba byla smuteční, při smrti některého člena kmene. Obřadu předcházelo bubnování na velký buben moyohuacane, který byl vytvořen z kmene stromu. Bubnování bylo doprovázeno cinkotem náramků a zvukem různých hrkátek zvaných marugas(obdoba dnešních maracas). Někteří tanečníci na sobě měly pestré masky.53 Při tancích indiáni požívali opojného nápoje la chica, kterým jim pomáhal spojit se svými bohy.Tento nápoj byl vyráběn z kukuřice. Je smutné, že se ze života původních obyvatel dochovalo, tak málo. A tak v kořenech kubánské hudby nedá hovořit o vlivu indiánské hudby na její podobu. Zásadní prvky, které se odrazily na vývoji hudby, se objevují s příchodem Španělů.

6.3.2 Období začátku kolonizace Roku 1511 začíná 400 let koloniálního období na Kubě. První fáze tohoto období jsou charakterizovány usazováním španělských osadníků. Společně s kolonizátory přišla do země jejich kultura, zvyky

a obyčeje.

První hudebníci

vyšli z řad

vojenských kapel, misionářů a učenců. Založením prvních měst postupně vznikají podmínky pro rozvoj kultury. Započaty jsou i výstavby katedrál, svatostánků křesťanské víry. Katedrály se stávají prvními koncertními sály. V Santiagu se od počátku kolonizace konaly tzv. alegrías, veřejné taneční fiesty, které měli původ ve španělské Andalůsii.54 při těchto slavnostech se oživovala tradice zpěvu flamenga, hry na kytary a španělské lidové tance. Je pěkné, když na ulicích Havany potkáte malá děvčátka převlečená do krojů na flamengo, jak si trénují kroky na nějaké vystoupení.

47

Hned od začátku kolonizace se ujaly některé formy flamenga, které na Kubě přetrvávají do dnes. V prvním období kolonizace se na Kubě mísí hudební prvky z Andalusie, Afriky, Mexika, Střední a Jižní Ameriky. Nechybí ani hudební prvky karibské oblasti, hlavně z Haiti. Mění se původní španělské tance. Tak například španělské tango de Cádiz se shoduje rytmicky s kubánsko španělským tancem habanérou. Také podnítil vznik kubánského kreolského tance guaracha v polovině 17.století.55

6.3.3. Africké vlivy Se zakládáním nových plantáží roste i poptávka po pracovních silách. Nové pracovní síly jsou dováženy z afrického kontinentu. Na ostrov se díky obchodu s černými otroky dostává původní africká kultura různých kmenů ze západní Afriky. Neodmyslitelnou součástí černošské kultury je samozřejmě hudba, která je neopomenutelně vtisknuta do podoby v dnešní kubánské hudby. I když s černými otroky nebylo nakládáno dobře, jedna z výhod jim byla na Kubě ponechána. Byli sdružováni do skupin podle kmenové příslušnosti, a tak měli šanci zachovat si některé svoje původní zvyky. Ve svátcích mohli provádět své náboženské rituály i v přítomnosti svých pánů. Původní africká rituální hudba sloužila na oslavu božstev Changó, Ogún, Eleguá, Yemayá.56 Postupem času se tato hudba začala míchat se světskou hudbou Španělů. Tímto způsobem vzniklo množství tanců s nejrůznějšími názvy. Např. chuchumbés, carrumbas,yambus, yeyés adt. Není nutné tyto tance uvádět, jelikož jsou v dnešní době již zapomenuty.57 Tyto tance byly silně ovlivněny autentickou africkou hudbou a přispěli ke vzniku nových tanečních forem jako je rumba, jeden z nejznámějších tanců. Koncem 17.století se objevují pověstné černošské comparsas. Původně se tímto názvem označovala skupina černochů, nebo mulatů, kteří se na karneval, anebo na jiné oslavy oblékly do pestrých krojů, které přísluší určité společenské vrstvě. V jejich vystoupeních docházelo k prolínání hudby, tance a pantomimy, jako živé kulturní tradice. Nešlo pouze o reminiscenci na Slavnost Tří králů( Fiesta de Reyes), ale také o souhrn různých projevů původních obyvatel Afriky. Bohužel roku 1884

48

došlo k zrušení slavnosti Tří králů. Roku 1888 byly černošské kmenové spolky cabildos přeměněny na katolické spolky, a tak comparsas zůstaly jediným veřejným projevem černochů. Jejich tradice byla na čas obnovena po bojích za nezávislost. Znovu byly potlačeny na počátku 20.století za vlády Machala z rasových důvodů.

58

Dnes jsou opět obnoveny, z jejich tradice čerpá dnešní podoba karnevalu. Ze světské hudby se v 17 . století pěstuje hlavně náboženská hudba pro církevní účely v katedrálách v Havaně a Santiagu. Nejvýznamnějším skladatelem tohoto období je Eduard de Salas, sbormistr katedrály v Santiagu de Cuba.

6.3.4. 17. a 18. století 17. století na Kubě bylo nepříznivé pro hospodářský a kulturní vývoj. Zapříčinily to časté války Španělska s evropskými státy. Války Španělsko zadlužily, na což doplácely španělské kolonie. Kuba v tomto období čelí útokům pirátů. Jsou pleněna města i jižní pobřeží ostrova. V tomto období je Kuba rozdělena na dvě provincie. To se podepisuje na dalším kulturním i hudebním vývoji v těchto oblastech. Západní provincie se správním městem Havana končila provincí Mantanzas. Správním městem oblasti Oriente bylo Santiago de Cuba. Každá provincie měla svého guvernéra. Toto rozdělení ovlivnilo Kubu až do dnešních dob. Výrazně je to znát na skladbě obyvatelstva, hudbě, zkrátka na životě obyvatel. Bylo období kdy, katedrála v Santiagu de Cuba mohla kulturně konkurovat katedrále v Havaně. To se však zase brzy změnilo. Havana se stala důležitým přístavem. Díky čilému zahraničnímu obchodu se stává kosmopolitním městem. Dochází k míchání kulturních vlivů z různých částí světa. Protože by jsem měla hovořit hlavně o hudbě, stává se Havana křižovatkou mnohých hudebních vlivů. V 17. století byla na Kubě rozšířená celá řada hudebních nástrojů a tanců, které jsou známé dodnes. Existovali buď v původní španělské nebo jiné evropské podobě, v africké nebo arabské podobě, anebo částečně pozměněné vlivem kubánských kreolů, černochů a míšenců.59

18.století

přináší řadu nových podnětů, které přispívají k velkému rozvoji

hospodářského a kulturního života. Na Kubu přichází přistěhovalci z Haiti, kteří s sebou přináší silný francouzský vliv, který se odráží ve způsobu života obyvatel i v hudbě. Kuba začíná hospodářsky i kulturně vzrůstat.

49

Vzniká monopol pro obchodování s tabákem. Zprůmyslňuje se výroba cukru pomocí parního stroje. V Havaně vznikají loděnice. Zkrátka Kuba v 18. století vzkvétá. Zvětšování zisků a hromadění bohatství vede k růstu kulturních potřeb obyvatelstva. Jelikož kultura souvisí s hudbou a hudba s kulturou, je dobré poznamenat několik zajímavých událostí, které se v té době udály. Roku 1723 byla v Havaně vytisknuta první kniha. Roku 1728 byla založena univerzita v Havaně. Která sídlí v majestátní budově. Vstup do budovy vede po obrovských schodech, na vrchu sídlí socha Alma Mater. Roku 1764 vyšel první periodický tisk La Gazeta. Ani rozvoj hudby nestojí stranou. Vzniká umělá hudba, která se postupně vymaňuje z vlivů církevní hudby. Tento proces vymanění hudby od církevního vlivu probíhá nejprve v salónech a v divadlech, kde se tančí světské tance převážně španělského a francouzského původu. Významnou událostí je roku 1776 založení prvního divadla v Havaně. Začínají se tu hrát komedie, operety, tragédie, pořádají se tu koncerty. Objevují se první kubánští skladatelé. Pro příklad uvedeme dvě jména Esteban Salas a José Hierrezuelo. Jsou představiteli vážné hudby. Estébán Salas patří k nejvýznamnějším hudebním skladatelům na Kubě. 60

6.3.5. Kubánský hudební folklór Nesmím opomenout kubánský hudební folklór, který je silně ovlivněn africkými prvky a výrazně ovlivnil vývoj hudby. Jelikož se nám nedochovaly žádné hudební památky z předkolumbovského období, datujeme počátky kubánského folklóru až od prvních generací kreolského obyvatelstva. V prvních desetiletích koloniální nadvlády se většinou hrály a zpívaly typické hudební formy z domovin španělských dobyvatelů. Byly to romantické písně tonády, popěvky coplaz, zpěvy flamengo, baskické pastýřské písně a jiné. Tyto původní španělské hudební formy se stávají kubánským folklórem ve chvíli, kdy si je obyvatelé Kuby počínají přetvářet do vlastních podob. Nově vzniklá hudba je ovlivněna vlastními představami, zvyky, tradicemi španělských či afrických obyvatel Kuby. Tyto dvě národnostní skupiny ovlivnily nejvíce podobu současné kubánské hudby.

50

6.3.6. Hlavní prameny kubánské hudby 1. Kreolské hudební formy – nesou silně prvky španělského vlivu, postupem času tyto prvky hudbě spíše jen doznívají. Vzniká tak celá řada kreolských forem jako je bolero,

contradanza,

danza,

danzón,

habanera,

son,

a

jiné.

2. Africké hudební formy – pramení z africké tradice starých rituálních obřadů černošských kmenů, z jejich zvyků a oslav černošských božstev. Afrokubánským rituálním hudebním uměním Španělé v koloniálním období opovrhovaly. Zakazovaly je, jelikož se obávaly shromažďování černých otroků, které by mohlo vést ke vzpouře. Postrachem Španělů bylo povstání černošského obyvatelstva na Haiti v roce 1791. Jediným dnem, kdy směli černí otroci předvádět své rituální tance před svými pány, byl svátek Tří králů - Día de Reyes. V tento den tančili černošští otroci svým bohům. Roku 1884 byl tento svátek zrušen a černí obyvatelé tak přišli o způsob uctívání vlastních božstev na veřejnosti. Vliv černochů, kteří přišli na Kubu z Haiti se odráží v rituálních zpěvech abakuá, batú, conga, lucumí, rumba francesa. Roku 1886 bylo konečně i na Kubě zrušeno otroctví. Došlo k zrovnoprávnění všech obyvatel ostrova. Avšak rasové předsudky přetrvávaly ve společnosti dále, až do první poloviny 20. století.

6.3.7. Hudba v 19. a 20. století Pro 19. století je charakteristický literární a hudební romantismus, který má své specifické prvky. V Havaně svoji práci představují kubánští hudební skladatelé v divadle Tacón. Tyto koncerty jsou určeny hlavně pro španělskou elitu. Odráží se v něm touha po svobodě kubánského lidu, který byl po Španělech ovládán Američany. Zatímco evropský romantismus touží po svobodě jednotlivce. Tento rozdíl se nese ve společenském životě až dnešní doby. Ve 20. století začínají vznikat nové hudební formy, vzniká afrokubánská hudba, která je ve dvacátém století ovlivněna prvky jazzu.

Vznikají tak celosvětově

oblíbené tance jako je rumba, mambo, cha – cha, pachanga. V období od 30. do 50. let 20.století vzniká bezpočet hudebních orchestrů a objevuje se mnoho výborných zpěváků. Dochází k popularizaci kubánské hudby ve světě. O mnoho se zasloužil vynikající orchestr Bennyho Moré, který seznámil svět s kubánským jazzem.

51

„Benny Moré žil v letech 1919 – 1967 a je považován za fenomenálního hudebníka. Narodilů sekalo nejstarší z osmnácti dětí v chudé černošské rodině ve městě Santa Isabel de Las Lejas v provincii Villa Clara. Na svoji první kytaru si vydělal jako sekáč třtiny v roce 1937. O dvacet let později vystupoval jako host na předávání Oscarů. Po vítězství Castrovy revoluce se rozhodl zůstat na Kubě. Je považován za jednoho z největších hudebníků všech dob. Ve městě Cienfuegos na jihu Kuby má postavenou bronzovou sochu.“62 Od 50. let celý svět ovládají rytmy kubánské salsy. Významnou zpěvačkou a protagonistkou je Célia Cruz, která představila salsu na počátku 50.let. Vraťme se na chvíli k vážné hudbě. I do této oblasti začínají pronikat afrokubánské hudební prvky. Za prvního moderní skladatele je na Kubě považován Amadeo Roldán. Ve svých skladbách zachycuje rytmy typických afrokubánských nástrojů. Tento postoj se odráží u dalších hudebních skladatelů 20.století. Revoluce roku 1959 přináší změnu do kulturního života obyvatel. Ve 20.století vzniká nespočet výukových institucí, které pomáhají vytvořit novou generaci muzikantů a skladatelů, kteří by přenesli to nejlepší z kubánské hudební tradice do nových hudebních forem. Zakládají se nové kulturní a hudební spolky. V každé provincii vznikají hudební školy. V 70. letech je založena Escuela Nacionál de Arte, kde se vyučuje hudba , tanec, divadlo. Kultura je podporována státem. Vstupenky na kulturní akce, koncerty, divadlo, kino jsou dostupné všem obyvatelům. Nesmíme opomenout balet, který na Kubě dosáhl světové úrovně. Počátky baletu sahají do 50. let 20.století. V této době byl založen Kubánský národní balet. Jeho zakladatelem byl Alberto Alonso. Pod vedením choreografky Alicie Alonso dosáhl kubánský balet mezinárodního uznání. Pro představení

Kubánského národního

baletu je typické kombinování moderního baletu s afrokubánskými prvky, jak v hudbě tak v tanci. Jedním z nových hudebních hnutí je Nueva de Trova založena v roce 1960. Toto hudební hnutí navazuje na tradici středověkých pěvců. Zpěváci a skladatelé začleňují do hudby politická a lidová sdělení, prostřednictvím kterých předávají obyvatelům důležitá poselství. Tento druh hudby se stal jakýmsi komunikačním proudem mezi umělci a obyčejnými lidmi 63

52

6.3.8. Současná hudba Mezi nejznámější kubánské hudebníky patří Silvio Rodrigéz, Pablo Milanés a Sara Gonzáles. V současnosti jsou velice populární skladby hudebníků Ibrahima Ferrera, Pío Leiva, Rubéna Gonzálese, Compay Segunda, Omary Portuondu a dalších. Všichni tito hudebníci byli spojováni s klubem Buena Vista Social Club v Havaně. Po mnoha letech dal dohromady složení těchto kubánských hudebníků americký kytarista Ry Cooder. Který s nimi natočil společné album. Podařilo se jim vystoupit i v Garnegie Hall v New Yorku, vysněným místem všech hudebníků. Jejich cestu až k vystoupení ve Spojených státech dokumentuje stejnojmenný film, který natočil německý režisér Wim Wenders. Bohužel většina z nich je již po smrti, ale jejich hudba se hraje neustále. Někdy možná až moc, ale to je obvyklé pro populární hudbu. Kubou hýbou samozřejmě rytmy kubánské salsy a sonu. Jak už jsem napsala v úvodu hudba vás provází na každém kroku. Ať to jsou hudebníci na ulicích, kteří si chtějí přivydělat, nebo hudebníci v restaurací, kteří hrají pro potěchu turistů. Často uslyšíte nejznámější písně jako je Guantamera, jejíž slova pocházejí z pera J. Martí. O dívce z provincie Guantanámo. Následuje píseň Hasta siempre, věnována životu Ernesta Che Guevary. Pozor je to jediná píseň, na kterou se na Kubě netančí A samozřejmě nesmíme opomenout písně známé Buena Visty Social Clubu.

Mladí Kubánci poslouchají hlavně reageton, stejná hudba je pouštěna i na kubánských diskotékách. Tento hudební styl v sobě nese prvky hip hopu, rapu, tradiční africké hudby, salsy. Poslouchají i moderní hudbu z celého světa, ale to prostě nejsou rytmy, které jim kolují v tělech. Co nás individuální Evropany překvapí, že ať tancujete na cokoliv, dominuje párový tanec. U mladých lidí se stává hodně oblíben právě hip hop a rap. Který se stává vypovědí mladé generace žijící na Kubě. Prostřednictvím této hudby reflektují současnou politickou, hospodářskou i kulturní situaci v zemi.64

Nejznámější kubánskou

rapovou skupinou je Orichas. V současné době sídlí v Paríži a jejich hudbu zná celý

53

svět. Dokonce byla tato skupina přijata i Fidelem Castrem. Oficiálně byl tedy rap a hip hop na Kubě posvěcen 5. ledna 2001.65 V každém městě na Kubě najdete Casu de Trova, nebo Casu de Musica, kde se konají téměř každý den nějaké koncerty. V některých městech se jedná čistě o turistickou atrakci, ale stále najdete místa, kam si chodí hudebníci zahrát jen tak pro radost. Hudba na Kubě je velice pestrá, každá oblast si udržuje typické prvky, určitou specifičnost.

6.3.9. Hudební útvary V Latinsko Americké hudbě, kam patří i hudba Kubánská, se rozlišují tyto primární funkce jednotlivý hudebních útvarů. Nabízím přehled jednotlivých hudebních útvarů, pro lepší představu, k čemu vlastně tyto útvary slouží nebo sloužili v minulosti. Všechna tyto hudební formy nějakým způsobem ovlivnili hudbu na Kubě a jsou v ní dodnes zachovány. •

Hudba rituální - Jedná se o hudbu indiánskou, africkou i křesťanskou, hudba různých synkretických kultů. Tato hudba nedílně spojuje zpěv, tanec a další například pantomimicképrojevy. Křesťanská obřadní hudba se tanci vyhýbá. Katolická církev se snažila využít hudebního cítění černých obyvatel, a tím si je přiklonitna svoji stranu. Africká rituální hudby představuje jeden z nejvýznamnějších kořenů afro – latinské moderní hudby.

•

Hudba související se svátky a slavnostmi - Tato hudba představuje další vývojovou etapu hudby rituální. Postupem času jednotlivé svátky a slavnosti nabývají stále více světského charakteru. Patří sem zejména hudba karnevalová, která tvoří neodmyslitelnou součást latinskoamerické hudby. Je výrazným zdrojem latinsko-americké tanečníhudby. Evropská ( křesťanská ) hudba svátků a slavností je především písňová, příkladem mohou být třeba koledy.

•

Hudba vyprávěcí - Tuto hudbu tvoří písně s instrumentálním doprovodem. Mývají epický, satirický, politický, sociálně – kritický podtext. Souvisí s karnevalovou hudbou, taneční hudbou typu conga a rumba.

54

•

Soupeřivá hudba - Pro ní je charakteristické soupeření improvizujících zpěváků, popřípadě hudebníků a tanečníků. Tyto tendence se projevují hlavně v lidové hudbě španělského původu.

•

Pracovní hudba - Je doprovázena rytmickým doprovodem v podobě potlesků, podupů, jednoduchými perkusy. Nejvýznamnější je pracovní hudba černošského původu. Prezóny, popěvky pouličních prodavačů vycházejí z andalůských vokálních zpěvů.

•

Hudba náladová - Patří sem ukolébavky neboli cantos de cuna afrického i evropského původu. Milostné písně, romance, balady. Do tohoto typu hudby patří i oblíbené tango.

Krátký seznam latinskoamerických tanců. Pro zajímavost předkládám přehled latinskoamerických tanců. Některé z těchto tanců vznikly na Kubě a jelikož hudba bez tance je nemyslitelná, je dobré mít malý přehled.

Danzon a Salsa Kolem roku 1917 byl na Kubě nejpopulárnějším národním tancem takzvaný Danzon. V té době se v Havaně také poprvé objevil hudební styl nazývaný kubánský Son (Son Cubano). Ten vyvolal na Kubě takové nadšení, že se stal okamžitě velmi populárním. Danzon, který byl kubánským národním tancem už od roku 1879, se v té době hrál téměř všude. Son měl stejné prvky jako Danzon, ale právě zde se do kubánské hudby začlenily také africké hudební nástroje, které ji velmi oživily. Kubánští hudebníci byli velmi tvořiví a začali vyrábět vlastní hudební nástroje, tvořili kapely a utvářeli nové taneční choreografie. A právě Son je tancem, který je dnes po celém světě nazýván salsou.

Salsa je hudba, která byla ovlivněna mnoha kulturami. Vznikla na Kubě spojením rytmů původních indiánských obyvatel a rytmů, které sem přivezli španělští kolonizátoři a afričtí otroci. Svůj podíl na tom, jak salsa vypadá dnes, měla také hudba Latinské Ameriky – především Kolumbie, Venezuely, Panamy nebo Porto

55

Rica. Vznikl z tradičního kubánského lidového tance son a mamba. Tento tanec byl proslaven hlavně ve Spojených Státech a následně rozšířen i do Evropy. V současné době je salsa populární po celém světě a má už několik tanečních stylů, včetně akrobatických prvků.

Son Je základem kubánské hudby. Původní forma sonu je v pracovních písních černých otroků a sahá do poloviny 16. století. Son vznikl na předměstích provincie Oriente a zpočátku měl formu popěvku. Byl ovlivněn hudbou z Haiti. Do Havany byl údajně přenesen kolem roku 1910 vojáky, kteří přišli z východní provincie Oriente. V sonu se spojuje, španělská melodika tonád s černošskými rytmy.

Rueda de Casino Je to skupinový tanec pocházející také z Kuby. Vznikl ze salsy. Jedná se o skupinový skupinový tanec, kde páry tančí v kruhu a na povel jednoho z tanečníků tančí šechny páry stejné figury a střídají partnery. Conga Tradiční kubánský tanec, který se tančí na karnevalech a slavnostech. Netančí se v párech, ale v taneční formaci ve velmi svižném rytmu. Obvykle se tento tanec tančil volně na ulicích. Ve třicátých letech 20.století se ve městě Cienfuegos konaly stejnojmenné oslavy, které byli založeny na afrických tradicích.

Mambo Jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších tanců Latinské Ameriky (vznikal v 50.letech), který má kořeny v karibské oblasti, zejména na Kubě. Jeho podobnost se salsou není náhodná, protože mambo je jeden z tanců, které vznik salsy ovlivnily.

Samba Tanec pocházející z karnevalové Brazílie, není vázán pevnými pravidly a proto je spontánní a živelný.

56

Merengue Živý a rytmický tanec pocházející z Dominikánské republiky. Má poměrně snadné kroky a proto je velmi oblíbený.

Bachata Velmi romantický tanec, který má svůj původ též v Dominikánské republice a hudbou se Merengue velmi podobá. Je však stejně jako Salsa na 4 doby , ale neporovnatelně snažší. Rumba Je výrazový afrokubánský tanec, který vznikl na Kubě, ale má svůj původ v africkém folklóru. Je odvozena od sonu. Rumba je černá, pochází z ulice hovoří o nadějích ulice.67

Chachachá Opět tanec, který se rodil v karibské oblasti (Kuba, Portoriko) a říká se o něm, že vznikl pro turisty přijíždějící do těchto oblastí. Jeho základní krok je totiž poměrně snadný oproti právě třeba Sonu, který byl inspirací při jeho vzniku.

Cubastep Sólové stepařské vystoupení opět na tradiční kubánskou muziku.

57

7. Svátky, oslavy, tradice a legendy Na Kubě existuje obrovské množství svátků, oslav, kulturních akcí, festivalů, že se to snad ani nedá vyjmenovat. Některé svátky a slavnosti mají nádech politický. Slaví se všechna výročí národních hrdinů, důležitých okamžiků bojů za nezávislost Kuby. Kuba má mnoho národních hrdinů a náležitě je jim vzdáván hold. Slavnosti mají většinou podobu průvodů , kterých se účastní většina obyvatel. Dále je slaveno velké množství náboženských svátků a to jak křesťanských, tak i afrokubánských. Mezi tyto slavnosti se řadí, také karnevaly. Koná se zde mnoho hudebních festivalů, právě Havana hostí mnoho mezinárodních festivalů. Každá provincie na Kubě má své specifické slavnosti, které se konají pravidelně v průběhu roku. Často se slaví týdny kultury – semana cultura. Během těchto týdnů se konají ve městech různé koncerty a jiné kulturní akce. V kládám do této kapitoly také něco málo o vzniku karnevalu,o jedné z nejoblíbenějších her na Kubě, tradici z 19. století, kterou potkáte často ve městě a není to nevěsta a v neposlední řadě přidávám jeden zázrak na závěr. Právě proto, že Kuba je prodchnutá nejrůznějšími příběhy a tradicemi. Říká se, že Kubánci jsou velmi pověrčiví.

7.1. Státní svátky Mezi nejvýznamnější státní svátky patří: 1. leden 1959 – Día de la Liberación. V tento den se slaví vítězství revoluce vedené Fidelem Castrem. Je to hlavní státní svátek na Kubě. 1. května se slaví Svátek práce. 8. května se na Kubě slaví Mezinárodní den žen. 25. – 27. července – Día de la Rebeldía Nacional. Konají oslavy k příležitosti útoku na kasárny Moncada z 26. července 1953. Do těchto dnů byly přeloženy hlavní karnevaly, které se na Kubě konají. Původně se karnevaly konaly na slavnost Tří králů. 10. říjen – Aniversario de las Guerras de Independencia. Tento den je ustanoven jako den začátků bojů za nezávislost Kuby.

58

28.01.2008 -

Camaqüey se konala oslava 150 výročí J.Martí a potlačení

studentských nepokojů. Studenti byli oblečeni ve školních uniformách, měli vyrobené svítilny. Hlavní oslava se konala na náměstí.město ten den bylo plné lidí, kteří proudili na náměstí, kde se konly hlavní oslavy.

7.2. Náboženské svátky Na Kubě se slaví svátky křesťanských svatých společně se svátky afrokubánských božstev. Nebo možná lépe řečeno, je tomu spíše naopak. Nejvýznamnějším svátkem je 8. březen. Tento den se konají náboženské poutě do El Cobre, kde je umístěna soška Virgen de La Caridad, patronkou Kuby. Uctívají ji jak křesťanští tak i afrokubánští stoupenci víry. V Santerié bývá spojována s Ochún.

17. prosinec – Svátek Svatého Lazara V tento den se konají v Havaně poutě do čtvrti El Rincón. Kam se mu chodí klanět každoročně jeho vyznavači. Přináší s sebou dary a oběti, aby si zachovali jeho přízeň. V Remedois se v tento den koná slavnost Parrandas. Celé slavnost probíhá od 16. do 24. prosince. Konají se zde karnevaly a právě 17. prosince bývá velký karneval s alegorickými vozy. Na alegorických vozech jsou nejrůznější svatí, jejichž sochy jsou vystaveny v kostele v Remedios. Pro příklad ještě uvedu 4. prosince slaví svátek Changó spolu se Sv. Barborou. Obbatalá slaví svátek 24. září. Elegguá 13. června a druhého listopadu, a tak bych mohla pokračovat dál a dál. 25. prosince se slaví na Kubě Vánoce. Na Kubě je zvykem, že se 24. prosince o půl noci z domů vylévá všechna voda na ulici. Symbolizuje to očistu. V některých rodinách se dávají dárky až na Silvestra, nebo na Tři krále. Předávání dárků na Tři krále je spojeno s afrokubánskou tradicí. Často bývají Vánoce slaveny jako u nás. Slavnostní večeří v kruhu rodinném. Nechybí malé umělohmotné vánoční stromečky a anglické nápisy Merry Christmas. Je možné je vídat v domácnostech i ke konci ledna a začátkem února. Jediné co opravdu na Kubě v této době chybí je sníh.

59

7.3. Festivaly Havana je velkým kulturním centrem. V průběhu roku se tu koná velké množství mezinárodních festivalů. Festival Internacional del Nuevo Cine Latinoamericano Tento se festival se koná každoročně v prosinci. Vysloužil si mezinárodní uznání a udatní se ho téměř všichni zástupci Latinskoamerických zemí. Festival de Teatro de la Habana Tento divadelní festival se koná v Havaně od konce srpna.

Bienal de Habana Každé dva roky se tu koná sochařské bienále

Feria Internacional de artesanía Veletrh uměleckých řemesel, kterého se účastní vystavovatelé z celého světa. Zejména však z Latinské Ameriky a Karibské oblasti.

Havana Jazz Festival Tento kubánský festival je mezinárodně proslulou událostí, které se účastní skvělá skupina umělců, kteří své umění předvádí na pódiích ve městě.

V červenci se konají na Kubě největší karnevaly. Zvláště v Havaně a v Santiagu de Cuba, kde se v červenci koná Festival de Caribe.

7.4. Vznik karnevalu na Kubě Tvoří neodmyslitelnou součást kulturního života na Kubě. Největší karnevaly se konají v Santiagu de Cuba a v Havaně. Karnevaly vycházejí z černošské tradice rituálních tanců a zpěvů, které si obyvatelé Afriky přenesli na Kubu. Nejstarší kořeny sahají až do 16. století, kdy na Kubu přišli první černí otroci. Jediným dnem, při kterém mohly veřejně tančit a provádět své rituály byl 6. leden svátek Tří králů. Zachovaly se důkazy z doby vlády generále Dionisia Vivesa, který vládl v letech 1823 – 1832. Kdy povoloval všem africkým společenstvem, průvody ve městě, při

60

kterých by ukázaly své tradiční tance a písně, v typickém oblečení, žádajíce o novoroční dary od desáté hodiny dopolední do třetí hodiny odpolední. Tento svátek se slavil ve všech městech na Kubě nejvíce v Havaně. Průvod byl tvořen různými africkými kmeny, skupinami Abakuá, Caribalí, Congo, Cangá. Každá skupina měla svoji hierarchii a včele průvodu měli svého krále nebo královnu. Často se v průvodu objevovala maska „diabolita“ čerta, který pocházel z africké mytologie skupiny Abakuá. Často byl předváděn pantomimický tanec, který se nazýval „matar la cuebra“ (zabití užovky). Pravděpodobně šlo o tradici afrického kmene Dahome, kde měl symbol hada zvláštní postavení. Ulice, kterými se ubíral karnevalový průvod byly vyzdobené květinami. V roce 1841 se v Havaně konal v některých divadlech karneval jen pro bělochy. Na tento karneval chodili představitelé španělské smetánky v maskách. Asi tak jako my známe dnešní karnevaly u nás. Což se nedá porovnat. Od roku 1908 karnevaly asi na dvacet let zakázány. Ze strachu a rasových předsudků. Po roce 1937 byla tradice karnevalů obnovena. Doba hlavních oslav byla několikrát změněna v současnosti se konají hlavní karnevaly v letních měsících. Jedná se o svátky hudby, rytmů a barev. Dochází k prolínaní tradičních tanců s kreolskou hudbou, doprovázenou zvuky čínských rohů. Zkrátka mísí se zde všechny kulturní prvky obyvatelstva Kuby. Slavnosti provází různé

hudební a zábavné skupiny. Například Jardinera, Giraldilla of Havana,

Guaracheros of Regla a další. Většina těchto skupin pochází z okolí Havany. Během karnevalů hrají neoblíbenější kapely na ostrově. Jejich hudba vás volá k tanci a nenechá vaše tělo v poklidu.

V Havaně probíhá průvod na Malecóně. Součástí průvodu jsou také obrovské figury zvané muñecones. Které znázorňují nejrůznější postavy, osobnosti atd. v průvodu se také objevují umělci, kterým se říká faroleros. Mají barevné lampičky, kterými hýbou v rytmech divokého conga a vytvářejí tak světelnou kulisu průvodu.(www. Cuba – tradition) Jak už tu bylo jednu řečeno karnevaly se slaví po celé Kubě, při různých příležitostech. Velký karneval se také koná v městečku Remedios v středu ostrova. Kde se koná velký průvod na oslavu svátku Sv. Lazara 17.prosince. Dělají se zde velké alegorické vozy, v jejich čele jsou upevňovány sochy svatých. Tyto

61

sochy jsou přes rok schovány v kostele čekajíc na den. Kdy vyjdou ne světlo denní. Raritou, kterou zde můžete uzřít je například plačící Panenka Marie.

7.5. Domino, tradiční hra, která zakotvila na Kubě Patří k nejoblíbenější hře Kubánců. Často uvidíte venku hráče domina a uslyšíte dopad a hrkání s hracíma obdélníčkama . Původní zmínky o této hře pocházejí z Číny, kde pravděpodobně tato hra vzniká v roce 1120 před Kristem. Za původce této hry bývají považováni také Italové. Je těžké určit jakým způsobem se tato hra dostala na Kubu. Snad ji přinesli Španělé, kteří se ji naučili od Italů. Ti ji zase přejali od Číňanů. Další variantou je, že se domino na Kubu dostalo se Severní Ameriky, kde ji rozšířili Britové. Buď jak buď, domino tvoří nesmazatelnou součást života Kubánců. Je to více než jen dětská hra. Je brána s naprostou vážností. Hrají jí téměř všichni se zaujetím a určitou pro nás asi nepochopitelnou vášní. Pořádají se i turnaje. Je pěkné pozorovat hráče domina sedící u stolku na ulici. Nerozčilují se, nehádají se. Slyšíte jen zvuky destiček dopadajících na stůl a pozorujete neuvěřitelnou rychlost rukou hráčů.

7.6. Patnácté narozeniny, vstup ženy do společnosti Vstup dívek do života se slaví v mnoha zemích. Tyto oslavy mají různou formu a podobu. Na kubu byla tato tradice přenesena ze Španělska z 19. století. Tomto období bylo velice oblíbené uvádět mladé ženy do společenského života. Ve Španělsku se tento svátek jmenuje La Puesta de Largo. Dívky se oblékaly do elegantních šatů, při příležitosti prvního uvedení do společnosti. Stejný zvyk najdeme u některých Karibských národů, kteří oslavovaly vstup dívky do puberty, který byl spojen s první menstruací dívky. Tímto byla oslavována její plodnost, což hrálo u přírodních národů důležitou roli. Podobný svátek se slaví také ve Střední a Severní Americe. Kubánské rodiny slaví patnácté narozeniny svých dcer, jako nejdůležitější událost v jejich životě.Často se na přípravě oslavy podílí celá rodiny. Vzniká taková malá

62

rodinná manufaktura. Střádají se peníze, šijí se slavností šaty pro dívku a pro ostatní příslušníky rodiny. V první řadě jsou důležité šaty, další na řadě je narozeninový dort. Dívky vypadají často jako nevěsty. Mockrát se mi stalo, že jsem si myslela, že se jedná o svatbu, zvláště když se průvod příslušníku rodiny, pohyboval kolem kostela. Chvíle cviku a oko pozorovatele pozná, že se jedná o oslavenkyně patnáctých narozenin. Slavný den bývá focen nebo natáčen na kameru. Dívky se většinou procházejí po náměstích, kráčí jako princezny a trpělivě se nechávají fotit. Za kráčí zbytek rodiny. Pak následuje slavnostní oběd v některé restauraci, kam běžně rodina nechodí. Oslava pokračuje tancem. S průběhem času se mění i průběh oslav. Některé mladé slečny dávají přednost soukromé oslavě narozenin v kruhu svých přátel. Tato tradice se však se vší krásou zachovává do dnešních dnů. Potkáte li na Kubě dívku ve svatebních šatech, vězte, že to nemusí být nevěsta, ale dívka, která vstupuje do života ženy.

7.7. La Milagrosa – zázračná žena Havanský hřbitov Cristobal de Colón připomíná spíše zahradu. Je to největší hřbitov v Americe, zdoben barokní architekturou. S tímto místem je spojeno mnoho legend. O jedné bych se teď chtěla zmínit, protože v životě Kubánců a hlavně žen hraje důležitou roli. Jedním neoblíbenějších hrobů je hrob Amelie Goyri de La Hoz. Tato žena zemřela velice mladá a její příběh je spojen s láskou a neštěstím. Amelie zemřela v roce 1903 a její krátký život se podobá románu. Otec nepřál její lásce, a tak čekala, až otec zemře. Po jeho smrti si vzala muže, kterého opravdu milovala. Ale její štěstí bylo pomíjivé. Amélie zemřela rok po svatbě během porodu. Byla pohřbena i se svým mrtvým dítětem. Tělíčko dítěte bylo v loženo do jejích nohou. Legenda vypráví, že když byl její hrob otevřen, dítě bylo v matčině náruči. To je považováno zázrak. Vraťme se k příběhu. Manžel bolestí nad ztrátou ženy zešílel. Každé odpoledne přistupoval ke jejímu hrobu a ťukal na desku se slovy, žádající Amélii, aby se probudila. Tento rituál opakoval po sedmnáct let, až do své smrti. Jiná legenda vypráví, že po odkrytí hrobu a spatření tohoto zázraku, chodil její

63

muž ke hrobce každý den s čerstvými květinami a nikdy se neotočil při odchodu zády. Ať je tomu jakkoliv, patří La Milagrosa k nejuctívanějším postavám na Kubě. Dostává se jí více květin a modliteb, něž některým svatým. LaMilagrosa se stala patronkou těhotných žen, které přicházejí k jejímu hrobu a žádají ochranu pro své dítě. Nosí jí čerstvé květiny a nikdy se při odchodu neotáčí zády k hrobce, neboť by to mohlo znamenat neštěstí..

64

8. Pohled do života Kubánců Když jsem vystoupila z letadla na letišti J. Martí v Havaně, nemohla jsem uvěřit, že se ocitám na ostrově v Karibiku, daleko od zimy, která právě byla v České republice. A navíc, že zde strávím měsíc, cestováním a seznamováním se s místním krajem a lidem. O měsíc později jsem zase nemohla uvěřit, že sedím na letišti a čekám na cestu zpátky. Opouštím prosluněnou Kubu a vracím s zpátky domů. První dny v Havaně byli poněkud hektické. Havana nás přivítala zamračeným počasím. Alespoň jsme měli šanci vidět rozbouřené moře, které naráží o zeď na Malecónu a tříští vlny, které stříkají daleko do silnice. Stává se, když je moře zvláště rozbouřené, je silnice vedoucí Podél Malecónu zavřená. Zůstaneme tedy v Havaně, tam kde se můj kruh cestování po Kubě otevřel a po měsíci se tu zase uzavřel. Když procházíte městem nestačíte se dívat. Co pozorovat dřív. Domy, neuvěřitelná zákoutí, lidi, kteří proudí po ulicích, stará americká auta, rozbouřené moře. Havana je prostě krásná, má svého ducha, který se tvořil v průběhu staletí. Domy, které se pomalu bortí pod tíhou staří a jejichž fasády jsou ničeny vlhkem a slanou vodou, mi připadají krásné. Ale horší je to s představou, že v bych v nich měla bydlet. Současný problémem Kuby je nedostatek financí na opravu starých domů a na novou výstavbu. Často jsou vládě vytýkány přílišné investice do výstavby hotelů pro cizince a další finance spojené s cestovním ruchem. Jenže na jednu stranu není zbytí. Cestovní ruch na Kubě je nejvýznamnějším zdrojem financí do státní pokladny. Je patrné, že se pomalu situace lepší a od roku 2006 se započalo s výstavbou nových domů. Tato kapitola bude tvořit spíše takovou mozaiku mých dojmů, může se tedy stát, že čas od času pudu přebíhat od tématu podle toho, kam mě myšlenky dovedou. V Havaně se nám stala situace, která nám trochu zamotala hlavu, a není úplně ojedinělá. Měli jsem volno, v jedné pasáži nedaleko kapitolu jsme potkali Luise. Kubánce, který výborně uměl česky i po tolika letech. Luis nebyl žádnou výjimkou, ještě mnohokrát se nám stalo, že na nás někdo promluvil česky. V rámci spolupráce sovětských zemí u nás pracovalo nebo studovalo mnoho Kubánců. Chtěli jsem vědět, kam se dá zajít na jídlo, tak nás vzal do nějaké hospody nedaleko. Dali jsme si pivo a pizzu, někteří mojito. Louis byl učitel, několik let strávil v Československu. Vyprávěl nám, jak to chodí ve škole, co tu žáci učí. Jednu ženu a dítě měl v Americe

65

s tou byl rozveden. Na Kubě má ženu a dvě děti. Přišla řeč i na Fidela – jehož jméno se na veřejnosti nevyslovuje. Používá se buď Jefe, Comandante nebo se ukáže bradka. Otevřenou kritiku na Fidela neuslyšíte, spíše se dozvíte, co je v současné době problém a jak by se dal řešit. Vyslovit názor proti vládě se Kubánci nebojí, spíš se vyjadřují trochu jinak. Situace s bydlením je poměrně špatná. Nejsou nové domy, výstavba začala znovu v roce 2006. A tak rodiny bydlí většinou v malých bytech. Jelikož Louis byl pedagog a my taky, tak jsme hovořili hlavně o školství. Zajímalo nás jak probíhá ve škole výuka, jaký jazyk se děti učí, atd. zaujalo nás, že v televizi probíhají výukové pořady. Vzpomněla jsem si na dobu svého dětství, kdy nám taky pouštěli ve školách tyto programy. Pamatuji si hlavně matematiku. No a tak jsem si povídali a čas plynul. Luis má ještě starý páskový magnetofon s českými nahrávkami a taky nějaké české knížky, proto mu čeština ještě pořád jde . Bydlel taky ve Vedadu, což je čtvrť, která byla ve 30. letech sídlem amerických boháčů. Nachází se v ní například hotel Nacional a hotel Habana Libre, který nabízí krásnou vyhlídku na noční Havanu. Je jednoduché se tam dostat, stačí se tvářit, že v něm bydlíte. Společně jsme všichni naskočili do autobusu směr Vedado.Cesta stojí jeden CUC pro cizince. Autobusy jsou absolutně nacpané a při příchodu na zastávku musíte říct ultimo, zjisti kdo je poslední, zapamatovat si ho a nastupovat v pořadí. Vystoupili jsme nedaleko našeho hotelu a šli ulicí, domlouvali jsme se, že nám Louis večer ukáže nějaký podnik s hudbou. Leč pochvíli nás zastavil modrý žigul s policisty a našeho průvodce zatkli. Nejdřív mu jen kontrolovali občanku, ale když jsme odcházeli, tak ho prošacovali a nasadili mu pouta a odvezli. Byli jsme trochu v šoku. Nestalo se to poprvé. Prý je odvezou na výslech a většinou dostanou pokutu a vypsanou kartičku, za co byli pokutováni a pak je pustí – nic méně nás to moc neuklidnilo. Člověk nějak neví čemu má věřit. Snaží se tak chránit cizince, aby se nedostali do rukou podvodníků, kteří si budou stěžovat, že se mají špatně a žádat po nich peníze, na jídlo, léky. Jsou tací, ale Louis vypadal věrohodně. Všude na světě existuje něco za něco. Večer nepřišel. Když jsme se po měsíci vrátili do Havany Hanka s Ferem ho potkali. Říkal, že ho drželi do desíti, že to nebylo dobrý, ale víc jsme se nedozvěděli, alespoň víme, že je volný.

66

Je to takový zvláštní druh ochrany cizinců. Ale rozhodně tu neplatí, že se Kubánci s cizinci nesmí bavit. Naopak komunikace je pro ně přirozená. Fascinující je jejich gestikulace propojená s mimikou. Vážně neuvěřitelné. V davu lidí, který se nám zdá být absolutně nepřehledný, jsou Kubánci schopni domluvit se, přesně s tím člověkem, se kterým potřebují. Stačí třeba hvizd, prst přiložený k oku nebo puse a je to. Okamžitě jim druhá osoba odpovídá. Kubánci mají svoji vlastní řeč gest, které je osobám neznalých prostředí těžko rozumět. Kdykoliv se potkají s někým známým, srdečně se přivítají. Častý bývá stisk ruky, objetí, nebo letmé políbení na obě tváře. Je dobré, vědět, že při setkání je slušné optat se vždy druhé osoby na to, jak se jí daří. Kubánci svůj život prožívají venku. Na ulici je rušno od rána, kdy většina dětí a dospělých míří do práce a do škol. Hodně lidí, je pak na ulicích kolem poledního v času oběda. V té době vznikají fronty u okýnek s refreskem. Nejrozšířenější je nabídka housek se šunkou s se sýrem, nebo malá pizza, připomínající spíše buchtičku. Odpoledne jsou ulice zase plné v době, kdy míří lidé z práce a rodiče vyzvedávají své děti ze školy. Večer posedávají Kubánci před svými domy v houpacích křeslech, nebo se baví se sousedy na ulici. Zkrátka neustále je tu ruch. Není se čemu divit, kdo byl za teplých vlahých večerů zavřen doma. A pokud přece jen jsou doma, tak je na návštěvě nějaký soused a dívají se spolu na baseball. Kuba rovná se obrovské množství houpacích křesel, krásných houpacích křesel. Místní lidé v nich dokážou prosedět hodiny.Jen tak sedět a pozorovat okolí. To my jsme nějak v tom zrychleném světe zapomněli. Nejoblíbenější sport na Kubě je baseball. Je to snad jediná věc na světě, kvůli které se Kubánci hádají. Často uvidíte skupinky mužů stojích ve stínu stromu a diskutujících o aktuálních zápasech ligy. Měla jsem to štěstí, že jsem se byla podívat na zápase Santiaga de Cuba proti Villa Claře.Byl to vážně zážitek, vždycky mi připadal baseball nudný, ale tady jsem zůstala až do úplného konce zápasu. Dávno potom co většina Kubánců odešla domů, protože domácí klub Santiaga prohrál. Ale atmosféra mě pohltila, zvláště když rozezněl zvuk bubnů. Zvuk bubnů, rytmus, magická síla hudby. Kubánská hudba vás dostane, nasajete ji do svého těla. Jen co zaslechnete vzdálené rytmy, vaše tělo se začne pohybovat. To

67

jsem zjistila po návratu, do Čech. Moje tělo zvyklé téměř každý den tančit nedokázalo sedět v klidu na místě. Bohužel po dvou týdnech byl tento neklid ten tam. Nic méně nikdy jsem neviděla tak úžasné tanečníky, kteří mi všichni Kubánci jsou. Mají hudbu v krvi. Perfektně ovládají pohyby svého těla. Při tanci se hýbe i vrchní polovina těla. Což prý pochází z dob, kdy černoši tancovali bosy a pohybem vyrovnávaly nerovnosti povrchu. Tím se odlišují od ostatních zemí Lat. Ameriky, ve kterých se při tanci vrchní polovina těla nehýbe. Tančit se dá téměř každý den. Vyplatí se vyhnout turistickým tančírnám a najít si nějakou klasickou aforkubánskou tančírnu.O tanečníky nebude nouze.

8.1. Postřehy z každodenního života Kubánců Začneme

u

lékařské

péče.

Zdravotní

systém

je

na

Kubě

bezplatný.

K nejrozvinutějším a nejpodporovanějším oborům patří na Kubě zdravotnictví a školství. Existuje zde systém domácích lékařů. Lékaři patří k nejlépe placeným zaměstnancům státu. Jejich plat se pohybuje v rozme750 – 1000 pesos Lékaři patří k nejlepším ze věch zemí latinské Ameriky. Z Kuby jsou posíláni do těchto zemí na praxi. Každý Kubánec chodí jednou za půl roku na rozbor krve a dělají se mu i testy na HIV. Školství které je na Kubě také vysoce rozvinuté,je bezplatné. Žáci chodí do škol v uniformách, děti na prvním stupni nosí červené kalhoty, sukně, bílé košile a červené šátky. Žáci druhého stupně nosí, hnědé kalhoty,sukně a hnědé šátky, studenti středních škol chodí v modré. Na vysokých školách se uniformy nenosí. Na ZŠ se píšou písemné testy, kdo splní test na 70 bodů, projde. Zkouší se i ústně. Na vysoké škole je dominantní ústní zkoušení, testy se píšou na 5 bodů, minimum jsou 3 body. Na základních školách probíhá testování žáků, na které věci mají nadání. Podle toho je jejich nadání rozvíjeno.Existuje velké množství sportovních a uměleckých kroužků. Žáci chodí na sportovní, umělecké školy. Vysoké školy jsou samozřejmě také bezplatné. Jídlo, knihy, ubytování má student zdarma.vzdělávání je na Kubě opravdu velmi podporováno. Poznáte to například i podle toho, že v sebemenším městě nebo vesničce najdete knihovnu. Knihovny jsou plné mezinárodní literatury,

68

najdete zde nejslavnější autory z celého světa. Našla jsem tu například překlady Kafky, Čapka. Průměrná délka života je 75 let, nejčastější příčinou smrti je rakovina prostaty. Dříve to byl infarkt(před tím, než Fidel zahájil kampaň proti kouření). Svatba - Většina mladých lidí se bere kolem 25 let, do třiceti mají dvě děti. Mateřská dovolená je od 7 měsíce těhotenství. Trvá rok a půl, žena pobírá 80% ze svého platu. Bylo nám řečeno, že Kubánci jsou věrní, jen když jsou opravdu zamilovaní. Civilní svatba probíhá nejčastěji na radnici, novomanželé

zaplatí 100 pesos nacionale.

Obřad se koná klasicky. Zvláštní svatební obřady mají vyznavači afokubánského náboženství. Mohou si vybrat místo svatby. Novomanželé dostávají deset dní placených líbánek, vetšinou v nějakém hotelu. Největší oslavou jsou patnácté narozeniny dívky v rodině. Celá rodina šetří na oslavu, dívka má na sobě svatební šaty, boty na podpatku, nalíčení. Dívka se prochází po náměstí, kde je focena a natáčena na kameru, členy rodiny, matka má v ruce květinu, oslava dále probíhá v restauraci Na Kubě stále velice dobře fungují mezigenerační vztahy k existuje tu něco jako kult malých dětí. Tím je myšleno, že dítě je pro Kubánce opravdu vším. Často vidíte děti s rodiči až do pozdních večerních hodin. Neviděla jsem žádné vztekající se dítě. Jsou to raubíři jako všude jinde na světe, ale nemají takovou tu drzost v sobě. Bydlení - Je na Kubě problém. Jak už jsem se zmiňovala výše, je nedostatek financí na opravu domů a novou výstavbu. Většina rodin žije v dvou generačních domech, často bývají domy jednopatrové a postupně se na ně další patra přistavují . Zajímavost z Trinidadu. Město je zapsáno na seznam UNESCO. Město je dáváno do pořádku studenty architektury. Tito studenti plní zadání své diplomové práce. Za úkol mají zrestaurovat celý dům. Je zde typická koloniální architektura. Arkádové oblouky, vysoké stropy, mříže. Tyto mříže chránili obydlí pře útoky pirátů. Každý dům byl v podstatě malou pevností. Obyvatelé bývají na dobu oprav vystěhováni a pak se vrátí zpátky do svých domovů. Vládne zde čilí turistický ruch. Trhy s ručními výrobky. Platy na Kubě záleží na vzdělání, průměrný plat je 250 pesos, učitel na ZŠ má kolem 400 pesos, profesor 750. Učitelé na VŠ a lékaři mají nejvyšší plat od 750 – 1000 pesos. Ke konci 90. let se uvolnilo na Kubě podnikání. Ti, co provozují soukromé

69

podnikání platí paušální poplatek 150 CUC státu, to co vydělají nad tuto částku, je pro jejich vlastní potřebu. Drobní podnikatelé mohou zaměstnávat pouze svoji rodinu. Doprava - 1L benzínu stojí v přepočtu 15 korun českých. Kuba trpí nedostatkem pohonných hmot. Množství ropy, které sama vyprodukuje jí nestačí. A tak je nutné, co nejvíce vytěžovat dopravu. Na okrajích měst a vesniček stojí strážníci v béžových uniformách, kteří doplňují počet volných míst v projíždějících autech. Je zde povinností zastavit stopaři, kdekoliv a kdykoliv. Na cenu za cestu se domluvíte s řidičem předem. Ceny bývají smluvní. Pro cizince jsou samozřejmě v CUC pro místní obyvatele v peso nacionále. Jezdí vše, co může. Jízdní kola, rikši, povozy, stará americká auta.Nákladní auta, která slouží jako autobusy. Jsou upraveny na sezení, leckdy jsou pouze na stání. Specialitou jsou tzv. camello , což jsou autobusy zavěšeny za korbu od kamionu. Uvidíte je hlavně v Havaně, či v Santiagu de Cuba. Ve velkých a větších městech funguje systém veřejné dopravy. Není problém se po městě přepravovat autobusy. Na autobusových zastávkách je nutné říct slovíčko ultimo, což znamená poslední. Kdo je poslední v řadě zvedne ruku. Vy si ho zapamatujete a čekáte dál.Až přijde další člověk na zastávku a uslyšíte slovo ultimo, zvedáte ruku vy. Nutné je pamatovat si člověka před vámi. Ve chvíli, kdy přijede autobus, nastupujete v pořadí, ve kterém jste přišli na zastávku.V Havaně vás například pravidelná autobusová linka dopraví od Kapitolu, který je v centru, až na pláž za městem. Zde tráví volné chvilky habaneros, tedy obyvatelé Havany. Televize - Na Kubě existují čtyři národní kanály. Dále má pak každá provincie svůj televizní kanál. Je jeden sportovní kanál. V televizi se vysílají vzdělávací programy, které se pouští ve škole. Například matematika, cizí jazyky. Z cizích jazyků se na zde učí angličtina, němčina, francouzština, portugalština. Na univerzitě je dominantním jazykem hlavně angličtina. Branná povinnost - Kubánci chodí povinně jednou za rok na vojenské cvičení. Podle toho, kde pracují. Vojna trvá dva roky a je také povinná. Děti na základních školách mají jeden den v roce branné cvičení. Od středních škol a univerzitách to jsou pak vojenské týdny. Kdy se cvičí studenti v obraně vlasti. Jedno takové cvičení právě probíhalo na univerzitě v Piňar del Río. Studenti se shromáždili k výcviku v 7 hodin ráno oblečeni do modrých uniforem. Vraceli se kolem 4 nebo páté hodiny odpolední.

70

Učí se střílet, vojenské strategie, poskytování první pomoci. Kubánci využívají tohoto výcviku i při přírodních neštěstí, které páchají hurikány. Díky organizovanosti nemají při takovýchto katastrofách ztráty na životech. Do armády mají volná přístup samozřejmě i ženy. Ženy - Pracují na všech pozicích neexistuje zde machismus, typický pro země Latinské Ameriky. Ženy se jsou i na vysokých postech v politice. Jen domino je asi nějak nebaví. Měla jsem pocit, že tato hra je na Kubě vyloženě mužskou záležitostí. A nebo je tomu naopak a ženy jsou rády, že odpočinou od svých mužů. Pracovní doba je 8 hodin. Někde bývají polední přestávky od 12 do 13 hodin. Každá druhá sobota v týdnu je pracovní. Do školy se chodí pět dní v týdnu. Volby - Kubánci mohou volit od 16 let.V každé čtvrti si volí svého zástupce. Kandidáti do prvního kola jsou vybíráni na schůzi, vítěz jde do dalšího kola voleb. Volby mají několik kol a jsou více stupňové. Kandidáti nemusí být členové stran, do voleb mohou jít i nezávislí. K tomu aby vznikla nová politická strana je nutné shromáždit 10 000 podpisů. 80 procent Kubánců je v komunistické straně. V 15 letech mohou Kubánci vstoupit do strany Mladých komunistů. Na kandidátku mohou být zvoleni již v 16. letech. Do Komunistické strany mohou být vybráni až ve třiceti letech. Pokud jsou vybráni za členy strany mohou tuto nabídku odmítnout. Kubánci mohou pít alkohol od 16. let, řídit vůz od 18. let. Dovolená - Kubánci mají nárok na měsíc placené dovolené. Mohou si ji vybrat celou či postupně. Od zaměstnavatele dostávají možnost týdenních poukazů na dovolenou.hodnotu platí v pesos nacionále, zaměstnavatel doplácí zbytek ceny v CUC. Na Kubě existuje tzv.stimulo – podle množství peněz, kterými Kubánec přispívá do národní pokladny. Podle toho, kolik peněz odvádí, mu podnik přispívá na dovolenou.Tři dny pro tři 3 osoby stojí 120 pesos nacionál. Jména - Kubánci mají dvě jména a dvě příjmení. První příjmení je od otce a druhé od matky. Tradicí bývá křest. Po svatbě se jim příjmení nemění. Děti dostanou první maminčino a první otcovo příjmení Soboty a neděle tráví v houpacích křeslech, odpočívají, lelkují. Zastavují se na ulicích a povídají si. Tvoří skupinky, přecházejí od souseda k sousedovi. Já považuji houpací křeslo za jeden ze symbolů Kuby. Uvidíte ho téměř před každým domem,

71

najdete ho v každé domácnosti. Bývá prázdné jen v době pracovní. Jinak v něm vidíte poklidně se pohupující Kubánce. Křesla bývají nejčastěji dřevěná nebo kovová, jednoduše zdobená. Ke klasickému odpočinku patří samozřejmě hraní domina. Což je hlavně mužskou záležitostí. Je obdivuhodné, jakou rychlostí dokážou tuto hru hrát, slyšíte jen sypání a dopad dominových kostiček na stůl a ruce.. Guarapo - Třinová šťáva, která se získává lisováním. Působí jako afrodiziakum. Čím déle jsem tu byla, tím víc plodin a šťáv působilo jako afrodisiakum. Jestli to nebude tím ,že největším afrodiziakem je na Kubě Slunce. Obchody - Jsou směsí všech druhů zboží. Výběr bývá poměrně omezený, ale ve směs najdete, co potřebujete.Liší se obchody na tarjety od normálních tiend, kde se platí v CUC. Tarjety, jsou knížky, na které dostávají lidé příděl potravin, které jsou dotované státem. Zboží na víc je drahé. Dobře se dá nakoupit zelenina a ovoce na trhu. Překvapily nás místní mastny. Maso je navěšené na hákách nebo položené na pultu. Žádné úzkostlivé předpisy jako u nás. Můžete si koupit maso i v živém provedení.Tedy drůbež, stačí si jen vybrat. Postupně probíhá výměna elektrických spotřebičů, staré za nové, které spotřebují méně elektrické energie. Byly vyměněny papiňáky, v letošním roce ledničky a chystá se výměna klimatizací. Tyto nové spotřebiče splácí každý podle výše svého platu. Poplatek činí 10 – 30 pesos za měsíc. Jídlo - Nejrozšířenější je kuřecí maso. Častým pokrmem bývá pečené kuře, smažené kuře. Národním jídlem je ropa vieja, přeloženo do češtiny staré šaty. Je to hovězí maso, natrhané na kousky ve vlastní šťávě a zeleninou, trochu cibule a mrkev Záleží v které provincii jste. Typická je černá fazolová polévka. Nesmím zapomenout na nejoblíbenější přílohu a tou je rýže s černými fazolemi tzv. congri, nebo také křesťané a mauři. Brambory zde nahrazuje juka. Častou přílohou bývají pečené banány platanas. Zelené banány určené na vaření, které mi Evropané běžně jíme. Nic se nevyrovná chuti ovoce, když ho jíte právě v té zemi, kde roste. Nezapomeňme na mamej, ovoce ze kterého se dělá výborný koktejl. Gvajávu, zvláštní ovoce, které vypadá jako limetka a vevnitř je růžové. Prý je to také afrodiziakum. Kukuručo neuvěřitelně sladkou sladkost, kterou dostanete jen na úplném východě ostrova. Je hezké zakončit toto povídání zrovna ve sladkém tónu. Kubánci zbožňují sladké. Neustále stojí dlouhé fronty před nejznámější sítí cukráren na Kubě. Copélia, místo,

72

kde byla k dostání nejlepší zmrzlina. Na Kubě existuje mnoho strojů na točenou zmrzlinu. Nejsou li zrovna kelímky, je možné si přijít s vlastním nebo můžete dostat kornoutek papírový. Kubánci si umí poradit v každé situaci. Krásné bylo vidět jezdit muže na kolech, kdy jednou rukou svírali řidítka a v druhé drželi krásný nadýchaný dort. Kočím sice sladce, ale život v této zemi sladký není. Je poměrně tvrdý a asi většině z nás by se tu žít nechtělo. Jsme zvyklí na určité pohodlí, které nám naše země nabízí. To, co lze Kubáncům závidět, je jejich hrdost a spoutání se zemí, v které se narodily. Mnoho lidé v této zemi zůstává, právě pro toto úzké spojení. Vědí, že kdyby odešli, pouto by ztratily a tím by ztratili i kus své duše. Procestovala jsem celý ostrov, mohla jsem poznat jeho přírodní krásy. Každá provincie se od sebe odlišuje jak geograficky, tak i kulturně. Je proto těžké postihnout život Kubánců v celé šíři. Použiji pro zakončení této kapitoly úryvek z knihy Stephena Foehra. Možná proto, že cizí slova občas dávají větší smyl, než vlastní. A možná proto, že je tu zachycen určitý paradox, který je na Kubě častý, nebo na první pohled se vám to může jevit jako paradox. Po delší poznání si uvědomíte, že je to spíše kubánská otevřenost a cesta. „ Víš Johne, není všechno tak, jak nám to podávali. V hudbě se toho tady děje mnohem víc, než jen Buena Vista Social Club. A ještě něco: propaganda tvrdí, že lidé tady žijí pod represivní komunistickou vládou v čele s diktátorem. Očekával jsem, že tu najdu vystrašené temné stíny, ale není tomu tak.není to žádný zapadákov, kde si lidi nevidí dál, než na svůj balíková nos. Minule jsem slyšel na ulici staršího muže, jak diskutuje s mladým klukem o Platónovi. … O této zemi koluje mnoho mylných představ, Johne. A upřímně řečeno, že jsi tady ta. Nesedíš v Srawberry Fields v newyorském Central

parku, ani nestojíš zkamenělý s kytarou v ruce na

liverpoolském náměstí. Jak to, že jsi skončil v Havaně?“ 68

73

9. Závěr Jako téma své diplomové práce jsem si vybrala Životní styl obyvatelstva Kuby. V této práci nebyl vytyčen žádný konkrétní problém, kterým bych se chtěla zabývat. Smyslem této práce bylo poskytnout objektivní a snad ničím nezkreslený pohled do kulturního a každodenního života obyvatel tohoto malebného ostrova. V jednotlivých kapitolách jsem se držela několika hlavních oblastí, kterým jsem se chtěla věnovat a které by si podle mého názoru zasloužili největší pozornost. Tato práce by měla sloužit jako nezaujatý pohled na život na tomto karibském ostrově.

Dnešní kubánský lid byl stvořen poměrně nedávno. Za španělské nadvlády bylo kubánské obyvatelstvo rozděleno podle ras, tříd a etnického původu až do roku 1898. Trpělo násilím, drancováním. Historie Kuby je plná dobývání, odboje proti nadvládě, vzpoury otroků, invaze námořních lupičů, pirátů, válek za nezávislost. Až po revoluci roku 1959 se vytvořila společnost, kde se nevyskytují rasové předsudky vůči žádným příslušníkům jakékoliv etnické skupiny. Všichni obyvatelé mají stejná práva a příležitosti, nikdo není diskriminován. V tomto je kubánská společnost velice tolerantní. Lidé na Kubě tvoří pestrou mozaiku, nestačíte se vynadívat. Vtipné je, že stejně tak jako jste vy uneseni při pohledu na tu rozmanitost, krásu a exotiku, tak i Kubánci pozorují se stejným zaujetím vás. Pro ně je zase exotická velká skupina bělochů, o blondýnkách se nemusím ani zmiňovat. Ve tvářích obyvatel se mísí jak evropské, africké a i asijské prvky. Tváře obyvatel se mění i podle oblasti, ve které se právě pohybujete. V Havaně, západní části ostrova je asi obyvatelstvo nejpestřejší. Je to dáno z období kolonizace, kdy se Havana stala kosmopolitním přístavem. Docházelo zde k míšení mnoha ras a kultur. Nejevropštější prvky jsem pozorovala na obyvatelstvu Santa Clary, město nacházející se ve středu země. Čím více se blížíte na východ, tím více se barva pleti obyvatel mění do tmavě čokoládové. Kolem Santiaga de Cuba v oblasti provincie Oriente má převahu hlavně černošské obyvatelstvo. V 18. století se zde usazovali černí otroci, prchající z Haiti při povstání roku 1791. Usazovali se tu i prchající Francouzští páni, kteří přinesli na ostrov nejen finanční kapitál, ale i kulturu a moderní způsob pěstování kávy.

74

Lidé na Kubě jsou prostě krásní, srdeční, milí, možná trošku pohodlní, lépe řečeno smíření se svým osudem. Vždy si ale udělají čas ne sebe, své přátele a zábavu. Nikam se nehoní, vlastně ani nemají za čím. Záviděla jsem jim poklidné tempo, kterým ubíhá jejich čas.

Asi největším synonymem , pro mne, při vyslovení slova Kuba je místní hudba, která tvoří nedílnou součást života Kubánců. Hudba vás provází na každém kroku, který na ostrově uděláte. Tančí tu všichni bez ohledu na věk, denní dobu nebo místo. Tanec a hudba patří mezi nejrozšířenější zábavu na Kubě. Na Kubě tančí každý. Od nejmladších dětí, což není tak překvapivé po nejstarší dědečky a babičky, což vás někdy překvapit může. Zvláště pozorujete li jejich neuvěřitelnou mrštnost a elán, s kterým tančí. Nezbývá vám než závidět. Kubánská hudba v sobě nese prvky, které tu byli zanechány vlivem nadvlády španělských kolonizátorů.

Jako v každé kultuře i na Kubě hraje náboženství důležitou roli v životě obyvatelstva. Ačkoliv si hodně lidí myslí, že z důvodu politického zřízení, je tu náboženský život potlačován. Není tomu tak, i když je pravdou že po vítězství Castrovy revoluce ze země odházeli katoličtí kněží, ale to bylo spíše z nesouhlasu s nastupujícím režimem. V 60. letech bývali zatýkáni a nebo sankciováni kněží, kteří se ve svých bohoslužbách vyslovovali proti režimu. Stejně tak bylo zakázáno veřejně vyznávat synkretické náboženství zvané Santería. V 80. letech nastala z měna a vláda přestala toto vyznání trestat. Není jednoduché posoudit vztah mezi náboženstvím a politickou ideologií na Kubě. Santeria má v současné době na Kubě dominantní postavení a Kubáncům nabízí spojení s jejich předky a zachovává v sobě určité africké tradice.

Na Kubě existuje obrovské množství svátků, oslav, kulturních akcí, festivalů, že se to snad ani nedá vyjmenovat. Některé svátky a slavnosti mají nádech politický. Slaví se všechna výročí národních hrdinů, důležitých okamžiků bojů za nezávislost Kuby. Kuba má mnoho národních hrdinů a náležitě je jim vzdáván hold. Slavnosti mají většinou podobu průvodů , kterých se účastní většina obyvatel. Dále je slaveno velké množství náboženských svátků a to jak křesťanských, tak i afrokubánských. Mezi

75

tyto slavnosti se řadí, také karnevaly. Koná se zde mnoho hudebních festivalů, právě Havana hostí mnoho mezinárodních festivalů. Každá provincie na Kubě má své specifické slavnosti, které se konají pravidelně v průběhu roku. Často se slaví týdny kultury – semana cultura. Během těchto týdnů se konají ve městech různé koncerty a jiné kulturní akce.

Podle mého názoru není lehké tuto zemi pochopit, ale je dobré se o to pokusit. Utvořit si tak vlastní názor o obyvatelstvu této země, jejich kultuře a každodenním životě. Život na Kubě se ubírá v úplně jiném tempu, čase a nejspíš i prostoru, než na jaký je běžný evropan zvyklý. Je nutné to pochopit a nedívat se na tuto zemi pouze jako na distributora doutníků, rumu a původce občanské nesvobody místních obyvatel. Myslím, že ačkoliv tito lidé nežijí zdaleka v takovém materiálním dostatku, neoplývají tolika civilazičními výhodami a svobodou, přeci jen jsou možná ve svém životě spokojenější než většina z nás.

76

Shrnutí Diplomová práce popisuje historický vývoj na Kubě, který je důležitý pro pochopení současné etnického složení obyvatelska, kultury a zvyků, které sem byly přeneseny vlivem Španělských kolonizátorů. Jedná se především o vliv španělské kultury, kultury zavlečených otroků ze zemí západní Afriky. Tato práce se opírá zejména o zdroje načerpané z velkého množství literatury a především z mé osobní zkušenosti s pobytem na Kubě. V práci je dále rozebrána politická, životní, hospodářská a náboženská situace, která je porovnávána s mým náhledem na daný problém. V závěru práce je všeobecné shrnutí výše zmíněných oblastí spolu s mým komentářem. Hlavním cílem bylo poskytnutí objektivního pohledu na život obyvatel Kuby.

Resume Diploma thesis describes historical process on Cuba, which is important for understanding present etnic consistant of inhabitants, culture and habbits, which were moved here under preassure of spanich colonists. Dominant was influence of the spanish culture and culture of slaves brought from west Africa. Fundament of this thesis are from large amount of literature and mostly from my personal experience with staying on Cuba. There is also describes political, living, economical and religious situation, which is compared with my point of view to this problem. At the end of thesis is generous summary of problem mentioned above together with my comments. Main goal was to provide impersonal point of view on live conditions of Cuba inhabitants.

77

11. Poznámky 1.Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005 V kapitole číslo jedna čerpám ze stran 2. Kašpar. O, Dějiny Karibské oblasti, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, str.20. 3. Kašpar. O, Dějiny Karibské oblasti, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, str.25. 4. Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005, str. 37. 5. Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005, str. 42. 6.Kuba, královna Karibiku, Rebo productions CZ, spol s.r.o., Dobřejovice 2005, str.36. 7. Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005, str. 39. 8. Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005, str.165 9.Chalupa, P. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby, Akademické nakladatelství CERM s.r.o., Brno 2002, str.68 – 69. 10.Některé prameny se v počtu skupiny, která přežila vylodění Granmy liší. Například R.Gott ve své knize uvádí skupinu o 14 bojovnících, str.201. Zatímco Chalupa ve své knize uvádí skupinu o 12 mužích, str.71. 11. Chalupa, P. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby, Akademické nakladatelství CERM s.r.o., Brno 2002, str.71. 12. Chalupa, P. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby, Akademické nakladatelství CERM s.r.o., Brno 2002, str.71. 13. Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005, str.215 14. Chalupa, P. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby, Akademické nakladatelství CERM s.r.o., Brno 2002, str. 75. 15. Kuba, královna Karibiku, Rebo productions CZ, spol s.r.o., Dobřejovice 2005, str.75. 16. Kašpar. O, Dějiny Karibské oblasti, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, str.46. 17. Chalupa, P. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby, Akademické nakladatelství CERM s.r.o., Brno 2002, str.83.

78

18. Chalupa, P. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby, Akademické nakladatelství CERM s.r.o., Brno 2002, str.83 – 84. 19. www. 20. Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005, str.201. 21. Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005, str.106 22. Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005, str.24. 23. Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005, str.25. 24. Chalupa, P. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby, Akademické nakladatelství CERM s.r.o., Brno 2002, str.82. 25. Kašpar. O, Dějiny Karibské oblasti, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, str.22. 26. Kašpar. O, Dějiny Karibské oblasti, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, str.22. 27. Kašpar. O, Dějiny Karibské oblasti, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, str.23. 28. Kašpar. O, Dějiny Karibské oblasti, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, str.24. 29. Kašpar. O, Dějiny Karibské oblasti, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, str.24. 30. Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005, str.26. 31. Kašpar. O, Dějiny Karibské oblasti, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, str.21. 32.Lachout,K. Hudba Kuby, Československé hudobné nakladeteľstvo OPUS, Bratislava 1979, str. 58 33. Chalupa, P. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby, Akademické nakladatelství CERM s.r.o., Brno 2002, str.86. 34. Škoda, S., Hroch, P. Kuba: Ostrov, který se zdál. Stanislav Škoda, Praha 2007, viz.poznámky a vysvětlivky. 35. Palo Monte,http://www.en.wikipedia.org/wiki/ Palo_Monte, 14.3.2008 36. Palo Monte,http:// www. palo. org., 11.4.2008 37. Foehr, S. Tanec s Fidelem, Brno 2005, str. 26

79

38. Náboženstvím tajné skupiny Abbakuá se podrobně zabývá Lidia Cabrera ve své knize La sociedad secreta, Abbakuá, Havana 1958. 39.Olmod M.,F., Paravisini – Gebert, L. Sacred possesions, Vodou, Santería, Obeah and The Caribbean, Rugers University Press. New Persey 2007, str.79. 40. Pradel, L. African belief in the New World, African World Press, Inc. 2000, str. 41. 41. Olmod M.,F., Paravisini – Gebert, L. Sacred possesions, Vodou, Santería, Obeah and The Caribbean, Rugers University Press. New Persey 2007, str.82. 42.www.vymyslet si 43. Škoda, S., Hroch, P. Kuba: Ostrov, který se zdál. Stanislav Škoda, Praha 2007, str. 89. 44. V kapitole Panteon bohů a svatých čerpám zejména z knihy Sacred possesions, Vodou, Santería, Obeah and The Caribbean, ze stran 89 – 91, 92 – 96. Doplňující informace jsem čerpala z knihy African beliefs in the New World, ze stran 56, 60, 61, 73,75. 45. Chavianová, D. Havana blues, Editorial Planeta, S.A. 1998, str.19. 46. Pradel, L. African belief in the New World, African World Press, Inc. 2000, str.62 47. Eire. C. Čekání na sníh v Havaně, Vzpomínky kubánského chlapce, BB/art s.r.o., Brno 2005 str. 117. 48.Škoda, S., Hroch, P. Kuba: Ostrov, který se zdál. Stanislav Škoda, Praha 2007, str. 70 49. Škoda, S., Hroch, P. Kuba: Ostrov, který se zdál. Stanislav Škoda, Praha 2007, str. 70 50. Chavianová, D. Havana blues, Editorial Planeta, S.A. 1998, str.158. 51.Chavianová, D. Havana blues, Editorial Planeta, S.A. 1998, str.159. 52. Lachout,K. Hudba Kuby, Československé hudobné nakladeteľstvo OPUS, Bratislava 1979, str.20. 53. Lachout,K. Hudba Kuby, Československé hudobné nakladeteľstvo OPUS, Bratislava 1979, str.21. 54. Lachout,K. Hudba Kuby, Československé hudobné nakladeteľstvo OPUS, Bratislava 1979, str.22.

80

55. Lachout,K. Hudba Kuby, Československé hudobné nakladeteľstvo OPUS, Bratislava 1979, str.24. 56. Santería, www. 57. Lachout,K. Hudba Kuby, Československé hudobné nakladeteľstvo OPUS, Bratislava 1979, str.24. 58. Lachout,K. Hudba Kuby, Československé hudobné nakladeteľstvo OPUS, Bratislava 1979, str.87. 59. Lachout,K. Hudba Kuby, Československé hudobné nakladeteľstvo OPUS, Bratislava 1979, str.23 60. Lachout,K. Hudba Kuby, Československé hudobné nakladeteľstvo OPUS, Bratislava 1979, str.26. 61. Hudba Latinské Ameriky, http://www.etnomuzikologie.cz/epedie_clanek 21.3.08 62. Škoda, S., Hroch, P. Kuba: Ostrov, který se zdál. Stanislav Škoda, Praha 2007, viz. poznámky. 63. Lachout,K. Hudba Kuby, Československé hudobné nakladeteľstvo OPUS, Bratislava 1979, str.146 64. Foehr, S. Tanec s Fidelem, Brno 2005, str. 28. 65. Foehr, S. Tanec s Fidelem, Brno 2005, str. 39. 66. http://www.tradicion.cz/tanecni_styly.html 20.3.08 67. Foehr, S. Tanec s Fidelem, Brno 2005, str. 27. 68. Foehr, S. Tanec s Fidelem, Brno 2005, str. 8.

81

12. Seznam doporučené literatury 1.Gott, R. Kuba: Nové dějiny, BB/art s.r.o., Brno 2005, ISBN 80- 7341- 678- 6 2.Kašpar, O.Dějiny Karibské oblasti, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, ISBN 80 – 7106- 557- 9 3.Chalupa, P. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby, Akademické nakladatelství CERM s.r.o., Brno 2002, ISBN 80 – 7204 – 249-1 4.Olmod M.,F., Paravisini – Gebert, L. Sacred possesions, Vodou, Santería, Obeah and The Caribbean, Rugers University Press. New Persey 2007, ISBN 0 – 8135 – 2361- 3 5.Pradel, L. African belief in the New World, African World Press, Inc. 2000, ISBN 0 – 86543- 703 – 3 6.Lachout,K. Hudba Kuby, Československé hudobné nakladeteľstvo OPUS, Bratislava 1979 Škoda, S., Hroch, P. Kuba: Ostrov, který se zdál. Stanislav Škoda, Praha 2007, ISBN 978 – 80- 86862- 32 – 3 7.Eire. C. Čekání na sníh v Havaně, Vzpomínky kubánského chlapce, BB/art s.r.o., Brno 2005, ISBN 80- 7341- 499- 6 8.Chavianová, D. Havana blues, Editorial Planeta, S.A. 1998, ISBN 80- 204- 0913 – 0 9.Foehr, S. Tanec s Fidelem, Brno 2005, ISBN 80- 239 – 5730- 9 10.Cabrera, L. La Sociedad Secreta, Abakuá, Habana 1958 11.Kuba, Královna Karibiku, Rebo Productions CZ s.r.o., 2005, ISBN 80- 7234462- 5 12.Guinta, P, Kuba: Místa a historie, Nakladatelství Slovart 2004, ISBN 80 – 7209616- 8 13.Ospina, H., Declero, K. Disidenti a mecenáši, Orego 2002 14.Kašpar, O. Ukradený meloun: kubánské lidové pohádky, povídky a humorky, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, ISBN 80 – 7106 – 514 – 5 15. Horký P.,Náplava M. Cuba libre: Kdo nezažil nepochopí, kdo neviděl neuvěří, Jota, Brno 2006, ISBN 80 – 7217 – 451 - 7

82

13. Internetové zdroje 1. Palo Monte, http://www. palo.org 2. Kuba, http://www.g2.cz/cs/cestovani/koktejl 3. Tradice na Kubě, http://www.cubaheritage.com 4. Kultura na Kubě, http://www.cubanews.ain.cu 5. Tradice na Kubě, http://www. cuban_traditons.com 6. Náboženství na Kubě, http://enwikipedia.org./wiki/Religionin_cuba 7. Palo Monte, http://en.wikipedia.org/wiki/Palo Monte 8. Kuba, http://www.soycubano.com 9.Kuba, http://www.encarta.msm/ecyklopedia 10. Santería,http://www.religioustolerance.org/santeri.htpm 11.Kuba, http://cuba.com

83

14. Seznam příloh Foto č. 1: Replika kříže, který přivezl K. Kolumbus Foto č. 2 : Strážní věž, ze které bylo dohlíženo na práci černých otroků Foto č. 3: Hrobka J. Martí na hřbitově v Santiagu de Cuba Foto č. 4: Památník výbuchu křižníku Maine v Havaně. Foto č. 5: Kasárny Moncada v Santiagu de Cuba Foto č. 6: Jeden z domků v pohoří Sierra Maestra Foto č. 7: Radnice na náměstí v Santiagu de Cuba Foto č. 8: CDR, Výbor na ochranu revoluce Foto č. 9: Vstup do jeskyně Cueva el Paraiso Foto č. 10: Rekonstrukce taínského života Foto č. 11: Ochún, bohyně lásky Foto č. 12: Svatý Lazar Foto č. 13: Hudebníci v Case de Trova, Trinidad Foto č. 14: Oslava patnáctých narozenin dívky

84