Živě | Reportáže | Miroslav Jindra vzdal hold Cohenově poetice
Miroslav Jindra vzdal hold Cohenově poetice To, že je Miroslav Jindra vynikajícím překladatelem, je asi zbytečné zdůrazňovat těm, kteří se zajímají o anglosaskou literaturu. Je také zbytečné připomínat příznivcům sboru Hlahol, že je skvělým interpretem. O tom, že je zdatným dramaturgem se zase přesvědčili ti, kteří přijali pozvání na překladatelův večer, který uspořádal na počest Leonarda Cohena, jehož dílo překládá do češtiny.
Miroslav Jindra četl, zpíval, recitoval, provázel večerem od A až do Z, především ale zpřístupnil publiku poetiku kanadského básníka a představil jeho zatím poslední do češtiny přeložený opus, Knihu toužení ( The Book of Longing, 2006). Kniha toužení je křehkou kompozicí spojující básně, písně, krátké texty, autorovy ilustrace a črty, vtipné glosy a bonmoty vznikající od 70. let do současnosti.
Večer to byl neobyčejně noblesní a eleganci mu dodaly také dvě talentované vokalistky, Lucie Martinová a Barbora Holečková. Synopsi večera jsme pro Vás nepřipravili. Takové večery nelze recenzovat, jsou cenné svou živostí, citovostí, daným okamžikem.
Připravili jsme pro Vás ale ukázky z Cohenovy tvorby, tři oblíbené básně Miroslava Jindry, které na večeru také zazněly.
PRÁDLO
Ohlédl jsem se zpátky
ráno když vyšel jsem s z domu Manželka věšela prádlo na šňůře od stromu k stromu
Za kapnou kapna pěkně v řadě vzniká tam vlajkosláva Ústa má plná kolíčků volnou rukou mi mává
Ret se jí při tom hnusně křiví Tak s touhle šeredou nechci bydlet Udělám X přes ten ošklivej ksicht Však mezi nás povlak se připlet
Hned ho zas vítr odvál ten prapor mylného příměří Zkusím to X ještě jednou Teď si ho lépe vyměřím
To druhé X se mi povedlo Ode dne kdy ten fígl znám nebude strašit kdysi známá tvář za žádným sbohem které dám
Ze sbírky Květiny pro Hitlera (Flowers for Hitler, 1964)
NEVĚRNICE podle básně Federica Garcíi Lorcy
Svatojakubskou nocí ved jsem ji k řece dolů V tom horku krev se nám pěnila bylo nám dobře spolu
Řekla mi že je panna Slyšel jsem leccos sice co líčilo ji jinak nejsem však Inkvizice
Samozřejmě mi lhala Pár dětí měla i muže Vy možná svět chcete soudit
já nerad svlékám ho z kůže
Světla kolem nás hasla i světlušky přestaly svítit Na konci pěšiny začal jsem trhat kvítí
co dralo se jí z blůzky Prosit ji nebylo třeba bradavky v liliích ňader jí kynuly jako chleba
Spodnička naškrobená nám při tom na poplach chrastila mezi nohama že šel z toho až strach
I stromy se začaly bát měsíc jim nestříbřil listí Na břehu toulaví psi štěkali na den příští
Když jsme se prodrali křovím jež pichlavě v cestě nám stálo V trávě jsem našel místo kde ulehnout se dalo
Opasek s pistolí shodil jsem kravatu rozvázal rázem všechno jsme ze sebe strhali a v objetí sklesli na zem
To nahé tělo vonělo a do tmy svítilo bíle Nad všechno zlato a šperky vzácnější byly ty chvíle
Boky mi pevně svírala přilnavá stehna hladká Na mnohé jsem už zapomněl – ne na to jak byla sladká
Tak jako na oři divokém nocí jsem bez dechu cválal
Když jsem z něj unaven spadl sama ho osedlala
A co mi při tom říkala do toho vám nic není Věřte však – ještě dodnes ruší to moje snění
V polibcích písek nám skřípal Bůhví co dělo se se mnou než zítřek mačetou úsvitu tvář noci rozčísl temnou Dal jsem jí pěkný dárek počkal si na její smích Cikánské písně já neznám natož ten smutek v nich
Ne že bych lásce k ní propad byť jsem ji tehdy rád měl Ona tam byla doma já jenom kolem šel
Za noci svatého Jakuba jsem si ji k řece odved abych s tou falešnou pannou svůj osud šťastně podved
Já vím – pustě mi lhala Pár dětí měla i muže Vy možná svět chcete soudit já nerad svlékám ho z kůže
Svatojakubskou nocí ved jsem ji k řece dolů V tom horku krev se nám pěnila bylo nám dobře spolu
LOUTKOVÁ
Německý loutky židy kremovaly
židovský loutky komínem cestovaly
Loutkoví supi mršiny žerou loutkový mrtvoly na kusy derou
Loutkový větry loutkový vlnobití loutkoví plavci topí se zpití
Loutkový kytky loutkový stvoly loutkovej Čas bez milosti skolí
Loutkovej já loutkový nic Loutkovej jevrej loutkovej fric
Loutkovej prezident loutkový šiky posílá vraždit odpadlíky
Loutkovej oheň s potěšením spálí seznam těch loutek co se tady válí
Milenci-loutky jinou starost mají o nic z toho všeho se nezajímají
Loutkovej čtenář zahodí knihu a s loutkovou ženou svou oddá se hříchu
A loutková noc co se teď snáší tenhle loutkovej den odškrtne v kalendáři
Ze sbírky Kniha toužení (Book of Longing, 2006)
Foto © Iva Baierová
