ISSN Zprávy České parazitologické společnosti

ISSN 1211-7897

Zprávy České parazitologické společnosti

Ročník 17, číslo 2

září 2009

obsah

2/ PhMr. Milan Zástěra osmdesátníkem

Petr Kodym

4/ Toxoplasma Centennial Congress (Toxo100)

Petr Kodym

6/ Parazitologové v místě konání zimní olympiády a kovbojských slavností 9/ 39. Jírovcovy protozoologické dny 12/ Lékařem v Keni

Břetislav Koudela Eva Nývltová Jarmila Klieščiková

15/ 2008 magistři, doktoři, docenti 19/ 2008 profesorem jmenován Jan Tachezy 22/ Parazitace plotu ve světle globálních změn 24/ Kamarádi z dovolené 26/ externí hodnocení kvality 27/ Esej na téma imaginární parazit 28/ kalendář akcí tuzemských i zahraničních

Štěpánka Vaňáčová Jitka Klimešová Jan Votýpka Věra Tolarová Iva Rohoušová

PhMr. Milan Zástěra osmdesátníkem narozen 7. listopadu 1928 Kdo na letošním Konzultačním dni „Problémy toxoplasmózy“ sledoval diskusní vystoupení PhMr. Milana Zástěry a nevěděl, že se narodil 7. listopadu 1928, nevěřil by, že náš přední odborník na toxoplasmózu nedávno oslavil 80. narozeniny. Ačkoliv absolvoval farmaceutické vzdělání, zabýval se po celý život parazitologií. V roce 1951 nastoupil do tehdejšího Ústavu epidemiologie a mikrobiologie (ÚEM) a Centra epidemiologie a mikrobiologie Institutu hygieny a epidemiologie (IHE) či Státního zdravotního ústavu (SZÚ – Milan foto Josef Chalupský neměnil pracoviště, pracoviště však periodicky měnilo jména) a stal se spolupracovníkem a potom pokračovatelem Dr. Oty Havlíka. Po jeho tragické smrti v roce 1960 byl PhMr. Milan Zástěra jmenován prvním vedoucím nově zřízené Národní referenční laboratoře pro toxoplasmózu (NRL TOXO), kterou vedl až do prosince 1991. V roce 1983 tehdejší ředitel IHE akademik Prof. RNDr. Bohumír Rosický, DrSc. zformoval Odbornou skupinu parazitologie a PhMr. Milana Zástěru ustanovil vedoucím tohoto, ve své době jednoho z nejvýznamnějších parazitologických pracovišť v Československu (skupina přestala existovat po reorganizaci SZÚ v září 2008). Pracovní poměr v SZÚ ukončil PhMr. Milan Zástěra 31. 3. 1992; jeho zájem o toxoplasmózu však odchodem do důchodu zdaleka neskončil. I nadále je se svým bývalým pracovištěm ve spojení a my jsme rádi, když můžeme i nyní využívat jeho bohatých zkušeností a konzultovat s ním některé otázky, které se po létech stávají znovu aktuálními. Do resortu parazitologů v ÚEM patřili prakticky všichni humánní paraziti; hlavní úsilí se však od samého počátku soustředilo na naši nejčastější parazitózu – toxoplasmózu. Nejdůležitějším úkolem bylo zabezpečit diagnostiku toxoplasmózy v Československu. Tehdy nebylo možné si v kapitalistické cizině objednat diagnostické sety jako dnes. A tak se PhMr. Milan Zástěra, společně s PhMr. Janem Pokorným (†1994) a dalšími spolupracovníky (Dr. Jiří Hübner, Dr. Zdeněk Frühbauer) pustil nejprve do vývoje diagnostického antigenu

2

Toxoplasma gondii – antigen purifikovaný originálním postupem tweenetherové extrakce se osvědčil jako vysoce kvalitní a je dodnes základem všech diagnostických reakcí tuzemské provenience. Základním diagnostickým testem se stala komplementfixační reakce (KFR), v 80. létech minulého století se podařilo vyvinout i citlivé a přitom specifické ELISA testy nejprve pro stanovení antitoxoplasmických IgG a potom i IgM. Ingredience pro diagnostické testy dle Zástěry a Pokorného začal ve velkém vyrábět Ústav sér a očkovacích látek (SEVAC) a vyšetřování na toxoplasmózu, po zaškolení personálu v NRL TOXO, se mohlo rozšířit do laboratoří po celém Československu. Navzdory tehdejší mezinárodní izolaci dosáhla diagnostika toxoplasmózy v Československu světové úrovně a jezdili se k nám zaučovat i odborníci z dalších zemí. A získané obecně sérologické zkušenosti mohly být zúročeny i při vývoji metod zaměřených na diagnostiku nově se objevujících nemocí – například lymeské borreliózy. Významnou doménou PhMr. Milana Zástěry a jeho spolupracovníků byla i epidemiologie toxoplasmózy. Na základě povinného hlášení vypracovával každoročně „Surveillance toxoplasmózy v České republice“. Nespokojil se nikdy s nahlášenými údaji, jednotlivé případy osobně ověřoval a prověřoval, pracoval i s dotazníky. Důležitým zdrojem unikátních informací o prevalenci toxoplasmózy v různých regionech a u různých skupin obyvatelstva rovněž byly tehdy pravidelně prováděné „Víceúčelové sérologické přehledy nákaz v ČSR“ (naposledy provedeny v roce 2001), v rámci kterých byly velké vzorky běžné populace České republiky vyšetřovány i na toxoplasmózu. PhMr. Milana Zástěru však zajímaly i potenciální zdroje toxoplasmózy člověka – kočky a maso jatečných zvířat. V laboratoři byly soustavně vyšetřovány vzorky krve i tkání prasat, krav, králíků a dalších domácích i lovných zvířat, prováděly se isolace kmenů Toxoplasma gondii. NRL TOXO se neuzavírala ani před spoluprací s dalšími pracovišti ani před novinkami. A tak, ve spolupráci s Infekční klinikou na Bulovce, bylo první vyšetření HIV positivního pacienta na toxoplasmózu provedeno již v roce 1988. Milan je nesmírně férový, spravedlivý a čestný člověk s širokým rozhledem. Moc rád vzpomínám na časy, kdy byl mým šéfem – byl vždy zárukou korektní teamové spolupráce a příjemné atmosféry na pracovišti. Pracovníci NRL TOXO přejí svému otci-zakladateli pevné zdraví, pohodu a hodně radosti (nejen) z vnoučat. Dr. Petr Kodym člen ČPS Poznámka redakce: Se souhlasem obou šéfredaktorů je tento text publikován paralelně ve Zprávách CEM a Zprávách České parazitologické společnosti. 3

Toxoplasma Centennial Congress (Toxo100) “From Discovery to Public Health Management” Rio de Janeiro, Brazílie, 20. – 24. září 2008 V letošním roce si připomínáme 100. výročí významného objevu. V roce 1908 Francouzi Charles Nicolle a Louis Hubert Manceaux pracující v Pasteurově institutu v Tunisu objevili v tkáních hlodavce Ctenodactylus gundi parazitického prvoka, kterého popsali jako Toxoplasma gondii. Nemohli vědět, že téhož roku stejný organismus popsal z tkání králíka i italský lékař Alfonso Splendore, který pracoval v São Paulu v Brazílii. A tak při zahájení mezinárodního kongresu, který se na oslavu tohoto výročí konal v letovisku Búzios (asi 180 km východně od Ria de Janeira), zazněly celkem čtyři státní hymny: francouzská, italská, tuniská a brazilská. Zahájení kongresu bylo skutečně slavnostní. U příležitosti stých narozenin toxoplasmy bylo vyznamenáno sedm významných badatelů, kteří jubilujícímu patogenu zasvětili celý život: Američané Elmer Pfefferkorn, Jack Frenkel, Jitender P. Dubey a Jack S. Remington, Francouzi Pierre Ambroise-Thomas a Georges Desmonts († VII. 2008) a Brazilec Mário Endzfeld Camargo. Monotématický kongres přesáhl limity „malé“ konference a snad i očekávání pořadatelů: sál se zaplnil možná více než 400 účastníky, mezi nimiž převažovali domácí Brazilci; hojně zastoupeny však byly i USA a Francie, o něco méně hojně Velká Británie, Kolumbie, Argentina, Čína, Mexiko, Holandsko, Dánsko, Německo, Itálie, Norsko, Srbsko, Slovinsko, Polsko a Česká Republika. Bylo přihlášeno více než 270 odborných sdělení, z větší části prezentovaných formou posteru, a tak se organizátoři (s výjimkou jediného zasedání) vyhnuli jednání ve vícerých paralelních sekcích. Jelikož někteří Brazilci přednášeli či diskutovali ve své mateřštině, a protože ne všichni domácí posluchači dostatečně ovládají angličtinu, byl celý program simultánně tlumočen do sluchátek, a účastníci tak mohli sledovat všechny přednášky i diskusní příspěvky jak v anglické tak v portugalské verzi. Hlavním tématem, které přitahovalo pozornost účastníků kongresu, byla populační biologie a genetická variabilita Toxoplasma gondii a význam genotypu pro průběh onemocnění působeného tím kterým kmenem. J.P. Dubey je přesvědčen, že klíčovou roli jak v populační biologii, tak v šíření a udržování toxoplasmózy hraje kočka. Dokazuje, že oocysty jsou infekční především pro býložravce, zatímco kočka se mnohem snadněji nakazí tkáňovými cystami v mase. J.P. Dubey se svými spolupracovníky shromažďuje kmeny z mnoha zemí různých kontinentů isolované z volně 4

pobíhajících kuřat, která sezobou oocysty kontaminující prostředí. Testuje jejich virulenci na myších – mortalita infikovaných myší se výrazně liší podle jednotlivých isolátů i zemí původu; přesto však tento dnes již legendární badatel nevěří, že existuje přímý vztah mezi virulencí toxoplasmového kmene u myší a klinickými příznaky, které kmen působí při infekci člověka. Rovněž D. Ajzenberg zdůrazňuje, že průběh toxoplasmózy u člověka záleží do značné míry na hostitelských faktorech, zejména na imunitním stavu a také na infekční dávce, takže genotyp infikujícího kmene nemusí být rozhodující. Kmeny genotypu II působí ve Francii jak asymptomatické tak i ty nejzávažnější případy toxoplasmózy. Pozoruhodné však je, jak odlišný je výskyt toxoplasmových genotypů na jednotlivých kontinentech. Zatímco v Evropě a Severní Americe většina isolátů spadá do „klasických“ klonálních linií I, II a III, Jižní Amerika je velice heterogenní. V Brazílii nebyl genotyp II vůbec zjištěn, značná část izolátů je zcela atypická a nedá se dle klasického schématu charakterizovat. Téměř stoprocentní genetickou monotónnost kontinentálně-francouzských toxoplasem (jak u zvířat tak u kongenitálních toxoplasmóz tam naprosto převládá genotyp II) kompenzují kmeny cirkulující ve Francouzské Guayaně, které jsou zcela atypické a pro člověka silně virulentní. Mohou i u imunokompetentních osob působit onemocnění, které se zásadně liší od převážně benigní euroamerické toxoplasmózy: jsou zde běžné případy disseminované toxoplasmózy s život ohrožujícím poškozením dýchacího traktu, které musí být řešeny na ARO. Jelikož těžký průběh toxoplasmózy byl zaznamenán u osob žijících v těsném kontaktu s amazonským pralesem, je nasnadě, že se jedná o kmeny s pro nás netradičním spektrem mezihostitelů (kapybara, aguti, pásovec...) i definitivních hostitelů (jaguár, jaguarundi, ocelot a další pralesní kočky). Atypické kmeny jsou běžné i v Kolumbii i Brazílii. Nelze vyloučit, že některé z těchto kmenů mohou mít zvýšenou tendenci působit oční toxoplasmózu (srovnání prevalence oční toxoplasmózy: USA – 0,6 %, Kolumbie – 6 %, jižní Brazílie – 17,7 %), která mívá např. v Brazílii těžší průběh i následky (včetně slepoty), některé zase snáze pronikají přes lidskou placentu a působí kongenitální toxoplasmózu. ............. Dr. Petr Kodym člen ČPS Poznámka redakce: Plnou verzi příspěvku najdete na webu ČPS (www.parazitologie.cz) v PDF verzi Zpráv.

5

Parazitologové v místě konání zimní olympiády a kovbojských slavností Calgary, Kanada, 9. – 13. srpna 2009 Kanadské město Calgary je známé jako místo konání zimních olympijských her v roce 1988 a také jako místo, kde se pořádá největší rodeové show světa Calgary Stampede. V druhém srpnovém týdnu probíhala v Calgary 22. konference Světové asociace pro rozvoj veterinární parazitologie (World Association for the Advancement of Veterinary Parasitology, WAAVP).

foto archiv autora

6

WAAVP je nezisková organizace, která sdružuje odborníky z oblasti veterinární parazitologie. Byla založena v roce 1963 a členská základna dnes zahrnuje více než 600 odborníků z celého světa. Cílem WAAVP je, jak je uvedeno přímo v názvu, rozvoj a podpora oboru veterinární parazitologie prostřednictvím výměny informací a materiálů nejenom mezi odborníky ve výzkumu, ale také mezi dalšími specialisty. Výměnu poznatků z oblasti veterinární parazitologie zajišťuje WAAVP jednak prostřednictvím vědeckého časopisu Veterinary Parasitology (IF2008 =: 2,039) a také pravidelným organizováním konferencí. Tyto konference jsou organizovány každé dva roky v různých částech světa. V letošním roce se na přípravách konference podílely také Americká asociace veterinárních parazitologů (AAVP) a Mezinárodní komise pro trichinelózu (ICT). Pro stručnou charakteristiku tohoto setkání uvádím nejprve pár čísel. Konference se zúčastnilo přes 500 odborníků, zaznělo celkem 314 vybraných přednášek/příspěvků rozdělených do 61 tematických bloků, které probíhaly souběžně až v osmi sekcích, celkem bylo vystaveno ve třech dnech 251 plakátových sdělení/posterů, proběhla čtyři sympozia sponzorovaná farmaceutickými firmami a zaznělo osm plenárních přednášek, jejichž text byl publikován ve zvláštním čísle časopisu Veterinary Parasitology. Českou parazitologii reprezentovalo celkem sedm účastníků čtyřmi přednáškami (šíření motolice Fascioloides magna ve střední Evropě, ptačí schistosomy jako příklad neobvyklého způsobu infekce, vliv vysokých teplot na přežívání oocyst Toxoplasma gondii, zkušenosti z příprav srovnávacích testu pro laboratoře, které vyšetřují na trichinelózu) a šesti postery (výskyt protilátek proti Toxoplasma gondii u ovcí v ČR, výskyt Toxoplasma gondii u potravinových zvířat v Irsku, opatření při výskytu Dermanyssus gallinae v ČR, diagnostika infekcí Anoplocephala perfoliata, parazité antilopy losí, gastrointestinální hlístice u ovcí v ČR). Základní myšlenku konference vyjadřovalo motto „Jeden svět, jedno zdraví: paraziti v měnící se krajině“, které se vztahovalo k místu konání konference a vyjadřovalo vliv klimatických změn v arktické oblasti kanadské Alberty na distribuci parazitů u volně žijících a domácích zvířat. Důraz na místo konání konference se projevil nejenom ve formě stylizovaného kovbojského klobouku jako loga konference, ale také celkovou atmosférou setkání. Například organizátoři „vystupovali“ při zahájení konference v kostkovaných košilích a kovbojských kloboucích ve společnosti živého a taky trochu neklidného mladého bizona. Kanadský patriotismus byl zřejmý také z jedné plenární přednášky věnované historii kanadské veterinární parazitologie. Základním tématem hlavní plenární přednášky byla role veterinární parazitologie a veterinárních parazitologů v období finanční a potravinové krize. Zazněla řada údajů, které ukazují na postavení veterinární parazitologie mezi ostatními veterinárními obory. Například v roce 2006 představovala 7

antiparazitika 28,8 % z celkové částky vynaložené na léčiva, vakcíny a dezinfekční prostředky ve veterinární oblasti. Dalšími tématy plenárních přednášek byli paraziti v potravinách, parazité ryb, parazité u volně žijících zvířat v arktické oblasti a souhrnná přednáška o významu genomiky a proteomiky v parazitologii. Významnou součástí veterinární parazitologie je problematika terapie parazitóz. Ve vztahu k antiparazitikům byla častým tématem rezistence a hledaní nových opatření proti parazitům. Sympozia sponzorovaná farmaceutickými firmami byla zaměřena např. na prezentaci monepantelu, který představuje první komerčně nabízené anthelmintikum ze skupiny derivátů amino-acetonitrilů (Amino Acetonitrile Derivates AADs). Dalšími tématy sympozií byly např. cyathostomóza koní, role nevládních organizací ve veterinární parazitologii, úloha koček v epidemiologii zoonotických, členovci přenášených onemocnění, besnoitióza skotu nebo nové možnosti při diagnostice trichinelózy zvířat. Setkání v Calgary prokázalo, že veterinární parazitologie je široce rozvinutý obor, který reaguje na četné změny – od klimatických až po legislativní. Další konference WAAVP se bude konat v srpnu 2011 v Buenos Aires v Argentině a hlavním mottem jsou efektivní opatření proti parazitům ve veterinární praxi.

foto archiv autora

Prof. Břetislav Koudela člen ČPS 8

39. Jírovcovy protozoologické dny Hradec nad Moravicí, 4. – 8. května 2008 Každoroční setkání českých protozoologů se pro letošní rok konalo nedaleko Ostravy, v malebném městečku Hradec nad Moravicí. Pořadové číslo této akce – 39. Jírovcovy protozoologické dny – ve mně vzbudilo zaslouženou úctu. Každého určitě musí hřát u srdce, že jsme byli schopni celých 39 let držet tuto tradici setkání a doufám, že v budoucnu tomu nebude jinak. Organizaci měl pro letošní rok na starost původem rodák ze zdejšího kraje Miroslav Jirků, v současné době pracovištěm v Českých Budějovicích. Přestože letošní místo konání bylo pro většinu účastníků (zejména z Prahy a Českých Budějovic) vzdálené více než 300 Km, účast byla mimořádná. Celkem bylo registrováno 77 účastníků. Českou reprezentaci hojně doplnili i naši slovenští kolegové, kteří to tentokrát měli častokrát blíž než my ostatní. Kromě Bratislavy zde byli zástupci i z dalekých Košic. Samotné místo konání letošních Protodnů bylo také výjimečné – byl jím Červený zámek, který v roce 2008 získal titul „nejpohádkovější zámek v ČR“. V prvním patře zámku se nacházel rozsáhlý sál v jehož zadní části se konaly přednášky (uspokojení vyšších potřeb) a v přední části byla zámecká restaurace (uspokojení nižších potřeb). Většina účastníků byla i přímo v zámku ubytována, pro rekordní účast však kapacita zámku nestačila a ten, kdo nechal přihlášku na poslední chvíli tedy bydlel poněkud méně romanticky v asi 50 m vzdáleném hotelu (toho času v rekonstrukci). V tomto ohledu trochu zaostával společenský ruch, protože zámeček se nacházel odlehleji na vyšším kopci a hospody v blízkém okolí byly buď také úplně zavřeny nebo zavíraly se západem slunce, což bylo pro většinu lidí poněkud nedostatečné. Nejbližší a jediná schůdná hospoda byla asi 15 minut chůze z kopce, takže návrat byl navíc zkomplikován terénem. Ale připravený doprovodný program byl natolik bohatý, že další vyžití ani nebylo potřeba. Rekordní nebyl pouze počet účastníků, ale i množství přednášek a zejména rozsáhlá poster session, kterou snad historie Protodnů nepamatuje. Musím přiznat, že 42 přednášek mě ze začátku trochu vyděsilo. Jako zřejmě mnozí další jsem si představila 4 dny strávené v přednáškovém sále. Na tomto místě musím složit poklonu organizátorovi, který program zvládnul poskládat tak, abychom udrželi maximum pozornosti na maximum přednášek. Ty byly vhodně proloženy pauzami na relaxaci s kávou nebo čajem. Prezentovaná témata byla opravdu pestrá, napříč celým spektrem parazitických i volně žijících prvoků od čisté molekulární biologie, samotné studie protozoí až po jejich přenašeče a hostitele. Soubor vybraných abstraktů bude opět otištěn v jednom z čísel časopisu Journal of Eukaryotic Mikrobiology. Také sponzoři dostali svůj prostor, aby nám mohli odprezentovat poslední

9

novinky v přístrojích a poskytovaných službách. Byli jimi firma Olympus (mikroskopy snad není potřeba představovat), KRD molecular technologies (s širokou škálou nových kitů a příslušných přístrojových vybavení), stejně jako Bio Rad a EastPort (jejich služby všichni bohatě využíváme) a v neposlední řadě BioConsult. Úterý, jako oficiálně druhý den konference, byl co do počtu přenášek nejnáročnějším dnem. Začínalo se již v 8 hodin ráno a oficiální konec byl kolem páté hodiny. Náhradou na nás večer čekal bohatý společenský program. Navštívili jsme zámek Raduň, kde jsme mohli obdivovat bohaté expozice. A po setmění jsme přejeli do nedaleké soukromé mokřadní rezervace na „lov čolků“. Bohužel čolků zde bylo poskromnu, za to jsme měli příležitost si ve velkém počtu prohlédnout kuňky žlutobřiché. Na závěr asi 30 minutového pátrání se jedné skupině skutečně podařilo asi dva čolky odchytit, takže jsme si hromadně prohlédli i je. Pro možné námitky ochránců zvířat musím uvést, že všichni obojživelníci byli po shlédnutí v pořádku vráceni do rybníčků. Třetí den odpoledne, i přes nepřízeň počasí, jsme vyrazili na plánovaný výlet nejprve do Vítkovských železáren. Trochu mě zklamalo, že prohlídka byla poměrně krátká a viděli jsme pouze vnější pece. Vnitřní prostory by byly zajímavější. Následovala asi hodinová naučná procházka po Ostravě se znalým průvodcem, jehož výklad byl sice zajímavý, ale poněkud moc nabitý informacemi. Také bych uvítala aspoň půl hodinový rozchod. Program tak, jak byl naplánován, mi často připomínal tradiční středoškolské třídní výlety. Avšak zaznamenala jsem řadu pozitivních ohlasů lidí, kteří si díky tomu na „stará dobrá školní léta“ zavzpomínali. Vrcholem výletu (v přeneseném slova smyslu i doslova) byl výstup na nejvyšší bod Ostravy – haldu Ema ve společnosti biologů z Ostravské univerzity. Výhled na smogem pokrytou Ostravu byl vskutku nezapomenutelný. Po návratu pro nás byla připravená speciální večeře – rožněný pašík, pochopitelně s vegetariánských doprovodem a naprosto úžasnými sladkými koláčky a šátečky (ještě teď vzpomínáme!). Tradiční společenský večer se nadmíru vydařil. Přestože mnozí měli přenášky teprve před sebou, nezabránilo jim to protáhnout svou účast do brzkých ranních hodin. Bohužel restaurace po jedné hodině ranní zavírala, takže se nejvytrvalejší museli přesunout na zámecké nádvoří. Myslím, že se večer mimořádně vydařil a budu na něj jako určitě i mnozí další ještě dlouho vzpomínat. Ve čtvrtek po dopoledním běhu přednášek následovalo vyhlášení výsledků. Pravděpodobně pro vyšší účast a vyrovnaný boj byly v kategorii magisterských studentů vyhlášeny tři místa: v kategorii vyhrála Denisa Hladovková s přednáškou „Změna pachového profilu myší nakažených prvokem Toxoplasma gondii“, hned v závěsu se umístila Eliška Ptáčková, která nám poradila „Jak vyzrát na pelobienta“ (obě výherkyně jsou z PřF UK v Praze) a jako třetí skončila Ingrid Škodová a její „Glycerol-3-fosfát dehydrogenáza trypanozomatid“ z PrF Univerzity Komenského v Bratislavě. V kategorii doktorských studentů se na druhém místě umístila moje maličkost s přednáškou 10

o anaerobní mitochondrii u Mastigamoeba balamuthii. První místo získal Zdeněk Verner z Parazitologického ústavu AV ČR v Českých Budějovic za přednášku s poutavým názvem „Dýchací řetězec T. brucei: bludiště nečekaných vztahů“. Všichni výherci dostali shodně a poněkud netradičně trochu „neprotozoologickou“ cenu – Pohledy z oblak Afrika (knihu úchvatných fotografií od cestovatele Paola Novaresio – možná ho někdo z vás zná). Přestože se letos účastnilo 10 posterů, pořadí v této kategorii nebylo nijak stanoveno.

foto Iva Rohoušová

Po vyhlášení výsledků nastal už tradiční velký předčasný odjezd asi 2/3 účastníků. Bohužel jsem byla mezi nimi, takže mohu pouze zprostředkovaně sdělit, že i závěrečný pěší výlet lesy údolí Moravice se vydařil. Počasí zůstavším skutečně přálo (bylo nejhezčí za celé Protodny) a po návratu na ně čekala odměna v podobě rožněného pašíka (kousků, co se nestačili urožnit předcházející den). Oficiální ukončení bylo následujícího dne po snídani. Nemám sice srovnání s minulými Protodny, ale musím říct, že se sešla skutečně dobrá parta lidí, společenský program byl bohatý a své vyžití si zde musel najít každý. Odvezla jsem si z letošních Dnů jedinečnou řádku zážitků a ještě jednou bych chtěla poděkovat organizátorovi za zvládnutí takového davu vědců a pochopitelně i našim sponzorům i díky nimž se mohou tato každoroční setkání konat. Takže zase za rok přátelé. Mgr. Eva Nývltová PřF UK v Praze

11

Lékařem v Keni příběhy z praxe Keď som prvýkrát písala mail do humanitárnej organizácie Adra, vobec som netušila, že by moje kroky jedného krásneho dňa mohli viesť do Afriky a že spolu so mnou dostane príležitosť v Afrike na chvíľku pracovať aj skupina študentov lekárskych fakúlt. Nevedela som si ani len predstaviť, že ako súčasť výuky Tropickej medicíny na 1. LF budeme mocť vziať potenciálnych záujemcov na praktický kurz do Kene a ukázať im, čo znamená práca lekára v rozvojovej krajine. Naviac, nevedela som si ani len predstaviť, že nás čaká krst ohňom, že budeme pomáhať pri ošetrovaní ľudí po skutočnej katastrofe. Ale to predbieham. Bolo prvého februára, ráno a ja som sa vybrala z domova smerom do Viedne, odkiaľ mi odlietalo lietadlo smer Nairobi. Dedinka Itibo, ktorá mala byť na najbližší mesiac mojím posobiskom, sa nachádza v juhozápadnej Keni. V okruhu najbližších sto kilometrov nie je žiadne zdravotné zariadenie a miestni obyvatelia sú tak plne odkázaní na starostlivosť, ktorú im zabezpečuje česká Adra. Vďaka neutíchajúcej práci a úsiliu pána Aleša Bárty, zdravotníka, ktorý okrem iného pomáhal aj pri ošetrovaní zranených po tzunami, vzniklo v Itibe na miestne pomery až nadštandardné stredisko, ktoré sa podieľa na diagnostike, terapii a prevencii najrozličnejších ochorení. Zároveň slúži aj ako miestne „kultúrne centrum“, kde sa miestni schádzajú a diskutujú sediac na lavičke v tieni stromov. Skupina študentov medicíny, dr. František Stejskal, dr. Michal Dudek (zubár), Aleš a ja sme boli týmom, ktorý doplnil miestny personál – zdravotná sestra Elisabeth, laborant Job a „medical officer“ Joseph. A že sme mali o zábavu postarané! Už od rána sa pred dverami ambulancie kopili pacienti s najrozličnejšími potiažami. Začínajúc respiračnými infekciami, roznymi internými ochoreniami, bolesťami kĺbov a chrbtice, cez drobné či vačšie poranenia (práca s mačetou nie je práve tým najbezpečnejším povolaním, hlavne ak si ju niekde zabudnete a potom si na ňu stúpnete; samozrejme častými pacientmi boli aj nachytaní „záletníci“), popáleniny až k tomu najkrajšiemu čo vobec existuje – porodníctvu. Michal, myslím, nikdy nezabudne na to množstvo vytrhnutých zubov. Na vlastnej koži sa presvedčil, že černoši majú skutočne tuhé korienky a veru, stálo ho často veľa obratnosti a sily, než zdolal zapálený zub. Súčasťou zdravotného strediska je aj diagnostická laborka, kde sme mali k dispozícii mikroskopy, centrifúgy, základné sérologické testy (HIV, týfus, tularémia) a na moje obrovské potešenie i prístroj na vyšetrovanie hladiny CRP. Rutinne sme spolu so študentami prezerali kvapky a pátrali po plazmódiách, dokonca sme zaviedli aj prezeranie natívov stolice. Odmenou nám bolo, keď sme nejaké to zvieratko skutočne našli – mali sme napríklad pozitívny nález Giardia intestinalis. Práca bola občas náročná, a to hlavne podmienkami,

12

v ktorých sme sa ocitli. Afrika má predsa len iný štandard na aký sme zvyknutí u nás, a tak sa nezriedka stávalo, že sme vylučovali maláriu bez elektriky tým, že sme si sklíčka podsviecovali čelovkou a umývali ich v dažďovej vode. O tom, že v rozvojových krajinách sa može stať čokoľvek a človek musí byť vždy pripravený reagovať podľa akútnej situácie, sme sa presvedčili veľmi rýchlo. V deň mojho príletu sa odohrala najvačšia humanitárna katastrofa v dejinách modernej Kene. V oblasti Nakuru havarovala cisterna s benzínom. K miestu havárie sa zbehla celá dedina s vidinou rychlého zisku a začala z cisterny odoberať utekajúci foto archiv autora benzín a prenášať ho v kadejakých nádobkách domov. Muži, ženy, deti. Objavila sa aj miestna polícia – s cieľom vyberať poplatky, ktoré umožňovali movitejším čerpať a tým nemajetným už len pozerať s prázdnymi rukami... áno, takáto nespravodlivosť nemože trvať dlho... jeden z prizerajúcich hodil horiacu cigaru do tmavej kaluže… či bola tým pravým dovodom nevzdelanosť alebo to bola pomsta, sa už nikdy nedozvieme. 100 mŕtvych na mieste, okolo dvesto ťažko zranených… Vlastnými silami, ambulanciu a vrtuľníkmi začali byť pacienti prevážaní do miestnej nemocnice v Molle, lokálnej nemocnice v Nakuru a do Nairobi. Keďže sme v tomto období prechádzali cez Nakuru, rozhodli sme sa s Alešom, že sa zastavíme v miestnej nemocnici. Po dlhej a vyčerpávajúcej komunikácii s riaditeľom nemocnice sme dostali povolenie ísť zmapovať situáciu. Boli sme prvým zahraničným týmom, ktorí prišiel na miesto nešťastia. V nemocnici panoval chaos: pacienti presúvaní z miesta na miesto, nedostatok personálu, nedostatok lekárov, nedostatok ošetrovacieho materiálu... Pred nemocnicou stáli rodiny zranených snažiac sa nazrieť dovnútra a zistiť, či brat, sestra či syn ešte žijú. Dostupný personál nekoordinovane pobiehal okolo „bielych“ černochov, ktorí ležali na posteliach... zakrytí kusom látky a dekami, ktoré sa im chlpami lepili priamo do otvorených rán… Pohľad, ktorý mi v pamati utkvie naveky. Po krátkej rozprave s Alešom sme sa rozhodli zorganizovať pomocný tým. Vďake obetavej práci pani veľvyslankyne ČR v Keni, pani Margite Fuchsovej, českej Adre a tiež zamestnancov Delloite and Touche Nairobi, sa nám podarilo zhromaždiť určité množstvo finančných prostriedkov, za ktoré sme nakúpili 13

materiál na prevazovanie pacientov, maste, antibiotiká a infúzie.... všetko, na čo sme si len spomenuli. Už za tri dni sme plne vybavení odišli z Itiba do Nakuru. Nedá mi nespomenúť odvahu a obetavosť našich medikov, ktorí takmer bez prestávky ošetrovali zranených. pokračujúc od jednoho tela k druhému. Odmenou nám bolo, keď sme videli, že pod našou starostlivosťou sa rany postupne začínajú hojiť a objavujú sa na nich zárodky novej kože. Veľa ľudí zomrelo aj napriek našej starostlivosti a práci Lekárov bez hraníc z Nairobi. Ale mnoho ostatných podľa mojich posledných informácii prežilo a veľmi dobre sa zotavujú. Odmenou nám bola vďačnosť pacientov a ich rodín... Nikdy nezabudnem, ako nám malé chlapča menom Ray povedalo, že jedného dňa sa stane lekárom, aby mohol iným pomocť tak, ako sme my pomohli jemu. Týmto by som chcela poďakovať všetkým zúčastneným: predovšetkým medikom Barbore Sedláčkovej, Radke Hostašovej, Katke Floreánovej, Anetke Poláčkovej a Jakubovi Moravcovi, ďalej Michalovi Dudkovi, ktorý na chvíľku videl aj iný svet ako stomatologický, dr. Františkovi Stejskalovi, bez ktorého vedomostí a skúseností by sme to určite nezvládli a samozrejme Alešovi Bártovi, bez ktorého by sme sa do Keni nikdy nedostali a bez ktorého by tento úžasný projekt nemohol vobec vzniknúť.

foto archiv autora

Budeme v práci určite pokračovať, momentálne v Keni trávi stáž už druhá skupina študentov a v zime plánujeme ďalšiu stáž.

P.S. A hľadáme parazitológa na diagnostiku! Dr. Jarmila Klieščiková 1. LF UK v Praze a Fakultní nemocnice na Bulovce 14

2008: magistři, doktoři, docenti Mgr Jitka Hlavačková Flebotomové jako vektoři kožní leishmaniózy v Turecku Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Milena Svobodová Kateřina Huňová Taxonomické problémy studia plžů rodu Radix (čeleď Lymnaeidae), mezihostitelů ptačích motolic Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Petr Horák, Vladimír Hampl Alena Jelínková Study of endogenous development the rabbit coccidium Eimeria exigua Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice školitel: Michal Pakandl Jan Janouškovec The plastid of RM12, the photosynthetic ancestor of Apicomplexa Katedra molekulární a buněčné biologie a biochemie PřF JU, České Budějovice školitel: Miroslav Oborník Jan Mach Funkce mitochondrie při maturaci Fe-S proteinů (Trypanosoma brucei) Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Jan Tachezy Šárka Mašová Hlístice vybraných druhů studenokrevných obratlovců západní Afriky Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Božena Koubková Eva Nováková Arsenophonus, an emerging clade of intracellular symbionts with a broad host distribution Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice školitel: Václav Hypša Eva Nývltová Charakterizace mitosomů u Mastigamoeba balamuthi Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Jan Tachezy

15

Jana Rádrová Výskyt a rozšíření přenašečů viru Západonilské horečky v České republice Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Jan Votýpka Jana Szabová Kinetoplastida komárov: prenos a prirodzení hostitelia Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Milena Svobodová Veronika Šeblová Hostitelské preference přenašečů West nile viru v ČR a leishmanií v Turecku Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Jan Votýpka Romana Vlčková Taxonomic revision of tapeworms from genera Oncodiscus, Tetrapapillocephalus and Bothriocephalus (Bothricephallidae) from lizardfishes of the genus Saurida Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice školitel: Roman Kuchta Jindřich Volný Odpověď lidského organismu na latentní toxoplasmózu Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice školitel: Jaroslav Flégr

16

PhD Radim Blažek Výskyt a distribuce mnohobuněčných parazitů ve společenstvech hostitelských ryb Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Milan Gelnar Martina Dávidová Analýza vybraných ekologických a evolučně-behaviorálních aspektů v systému parazit-hostitel Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Milan Gelnar Vít Dvořák Intraspecific variability of Phlebotomus sergenti, a major vector of Leishmania tropica Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Petr Volf Iveta Hodová Analýza významných povrchových struktur vybraných taxonů cizopasníků s využitím skanovací elektronové mikroskopie Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Milan Gelnar Jitka Hostomská Antigenic and enzymatic properties of sand fly saliva Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Petr Volf Miloslav Jirků Systematics, biology, phylogeny & host-parasite interactions of coccidia & cryptosporidia (Apicomplexa) of Anura (Amphibia) Ústav parazitologie, VFU Brno školitel: David Modrý Martin Kašný Peptidázy motolic Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Libor Mikeš Martin Kostka Molecular phylogeny of selected protists Katedra parazitologie PřF UK, Praha školitel: Jaroslav Flégr Iva Přikrylová Morphometrical variability of the hard parts of the Monogeneans belonging to the family Gyrodactylidae Beneden and Hasse, 1864 Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Milan Gelnar 17

Michal Sloboda Harmless parasites with lifelong guarantee? Hemogregarine infections in boid and pythonid snakes Ústav parazitologie, VFU Brno školitel: David Modrý Jan Štefka Host specificity, genetic variability and genealogy in populations of model parasite species Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice školitel: Václav Hypša, školitel-specialista: Tomáš Scholz Andrea Valigurová Comparative morphology of developmental stages of gregarines and cryptosporidia with an emphasis on host-parasite interactions Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno školitel: Břetislav Koudela

habilitace Miroslav Oborník Sekundární endosymbióza a evoluce eukaryot obor: Molekulární a buněčná biologie a genetika PřF JU, České Budějovice

18

2008: profesorem jmenován Jan Tachezy doc. RNDr. Jan Tachezy jmenován profesorem pro obor parazitologie s účinností od 20. května 2008 Honzu Tachezyho jsem poprvé potkala na začátku devadesátých let minulého století na jedné z tehdy četných a velice příjemných oslav katedry parazitologie. Dnes už si samozřejmě nepamatuji, co se tehdy slavilo, ale přesně se mi vybavuje můj první dojem z jeho osobnosti. Vrátil se právě ze své poslední stáže v Paříži a tak nějak z té tehdejší společnosti Viničních parazitologů vyčníval. Nemyslím, že to bylo jen kvůli jeho výšce, či zrzavému plnovousu. Vyzařovalo z něj napětí, nervozita, nadšení a optimismus zároveň. V té době byl plný plánů a nápadů pro své budoucí projekty (což je ostatně dodnes). Honza si v rámci laboratoře Profesora Jaroslava Kuldy začal v té době budovat vlastní skupinu a začal zavádět moderní molekulárně biologické a biochemické přístupy ke studiu biologie prvoků. Toto zaměření pak přivedlo do jeho skupiny i mě, abych pod jeho vedením pracovala na své disertační práci. Mohla jsem tak být svědkem vznikání dnes již etablované a úspěšné laboratoře. Hlavním zájmem Honzova výzkumu se zpočátku stal metabolismus železa a význam železa pro biologii trichomonád. Postupem času se ukázalo, že železné téma může mít daleko širší dosah. Výzkum málo studovaných organizmů často svádí k tendenci potvrzovat, či vyvracet zda operují stejnými biologickými principy, které jsou známé u standardních modelů, jako jsou například kvasinky nebo lidské buňky. Honza těmto svodům nepropadl. Naopak se mu pomocí jeho výzkumu na trichomonádách a giardiích podařilo navrhnout hypotézu vzniku tak důležitých organel, jako jsou mitochondrie. “Železné” proteiny se totiž ukázaly být vhodným markerem pro studium evoluce organel, jako mitochondrie, hydrogenosomy či mitosomy.

19

foto Helena Kulíková

Pokud někdo z vás někdy pod vedením Jana Tachezyho pracoval, jistě se vám vybaví hyperaktivní postava, která může během jedné minuty řešit chybějící či přebývající bandy na gelu, během další jásat nad výborným výsledkem vašeho kolegy a vymýšlet spoustu hypotéz a dalších pokusů k ověření výsledku, současně okomentuje (ne)kvalitu výběru reprodukované hudby z rádia či politickou situaci v Tibetu, během třetí minuty odešle článek vašeho mnohem úspěšnějšího kolegy či kolegyně pro opublikování v nějakém špičkovém časopise a v další minutě zjistí, že měl již dané tři předchozí minuty sedět na jedné z četných rad, kterými je členem, přičemž ještě během odchodu se stačí podívat, jestli váš méně úspěšný kolega či kolegyně nezkontaminovali velice vzácný izolát volně žijícího anaerobního prvoka, a v ideálním případě ještě než se za ním zaklapnou dveře pro vás samotného/samotnou naplánuje nějakou

20

zajímavou zahraniční stáž. Druhý den, když budete probírat váš projekt (těsně před tím, než odběhne přednášet prvnímu ročníku biologie), zjistíte, že neexistuje významnější a zajímavější téma, které byste chtěl/a studovat, jelikož Honza Tachezy umí pro své nápady skutečně nadchnout a studenty motivovat. Postupem času pak zjistíte, že jeho nápady jsou zajímavé i pro širokou vědeckou komunitu, jelikož o výsledky jeho výzkumu mají zájem v tak prestižních časopisech, jako je Nature, Science či PNAS. Někoho může jeho tempo odrazovat, někoho ubíjet. Ale za jeho zdánlivým chaosem se skrývá jakýsi řád, který dovede většinu věcí k plánovanému cíli. Oproti dni, kdy jsem ho viděla poprvé a rokům, kdy jsem s ním pracovala, je dnes Honza mezinárodně uznávanou autoritou ve svém oboru. Je zván na řadu významných konferencí, vyučoval na vysoce prestižním kurzu Molekulární Parazitologie v Marine Biological Laboratory ve Woods Hole, USA, má četné spolupráce s významnými zahraničními laboratořemi a časopisy se hemží jeho poznatky. Doposud publikoval 51 prací a podílel se buď jako hlavní editor nebo spoluautor na dvou zahraničních monografiích. Pro osobní uspokojení je však vedle publikační aktivity stejně důležitým kritériem i úspěšnost ve vychovávání nové generace badatelů. Když se podíváte na alumni na webových stránkách Jana Tachezyho, můžete se přesvědčit, že počet jeho následovníků nebo těch, kteří ve výzkumu pokračují ať na parazitech, kvasinkách, háďátku, či jiném systému se s každým rokem zvyšuje. Vedle svého výzkumu se Honza také usilovně zapojuje do aktivit spojených se snahami zlepšit podmínky a kvalitu vědy v naší zemi, do čehož mu do budoucna přeji mnoho sil! Doc. Štěpánka Vaňáčová bývalá členka ČPS PřF MU, Brno

21

Parazitace plotu ve světle globálních změn z rostlinné říše I když jsou rostliny na první pohled nudní patroni, najdeme skryté v zeleném listoví a hnědém kořání různé zajímavé příběhy. Jeden je třeba o tom, jak člověk stavbou plotu ovlivnil fungování ekosystému lučních rostlin. Rostliny potřebují nemnoho věcí ke svému životu: kořeny nasávat vodu a v ní rozpuštěné minerální látky a přístup ke světlu, které jim dodává energii k zabudování oxidu uhličitého do svého těla – na jejich úspěchu je pak závislé všechno ostatní: býložravci, masožravci i ti, kteří všechno zase rozloží na minerální látky, vodu a oxid uhličitý. A abych nezapomněla, také parazité, kteří se na tomto koloběhu přiživují nehrajíc fér. Na rozdíl od konkurenta, parazit zneužívá systému a tím na menší náklady má větší zisky; ovšem ubohá tasemnice bez střeva, klíště bez vašeho podpaží a raflézie bez kořene! Pokud vím, pouze strukturní parazity můžete úspěšně pěstovat bez hostitele. Jsou to rostliny, které se "stravují" nezávisle, avšak jejich nekalé praktiky v boji o nedostatkové zdroje se projevují tím, že využívají jiných rostlin jako podpory k cestě za sluncem. Parazitují tedy na jejich struktuře a struktury jsou tím dražší, čím je ve společenstvu větší poptávka, konkurence o světlo. Společenstva proslulá tím, že tam panuje tuhá konkurence o světlo, jsou také obvykle bohatá na strukturní parazity – například tropický prales. Ale i u nás na louce nebo na okraji lesa jich najdete dostatek. Jaké výhody získávají strukturní parazité? Každí ví, že mají stonky chabé a že nejsou schopné stát vzpřímeně bez opory. Jejich investice do biomasy stonků vzhledem k investici do biomasy listů je však stejná jako u ostaních bylin, jenom jsou s touto biomasou schopny dosáhnout větší výšky, šetří na podpůrných pletivech. Zajímavé také je, že v konkurenci několika jedinců pnoucích se po jednom klacku investuje opletník více do pnoucích se prýtů než bez konkurence – to že je převyšují ostatní rostliny je pro ně právě výzva k růstu. Každý zná jistě několik způsobů jak si popínavé rostliny zajišťují stabilitu: mohou to být ovíjivé stonky nebo úponky vzniklé přeměnou listu, zpětné háčky atp. K adaptacím však patří také "kotvičkovité" listy, které v případě pádu liány pomáhají, aby se někde zadržela a nedopadla až úplně na dno, to by se stalo, kdyby měla listy jako švestka. Listy s kotvovitou bází má například náš opletník, ale v tropickém pralese jsou mnohem běžnější. Naši strukturní parazité nemají samozřejmě tak pestré strategie růstu jako ty z tropického pralesa, kde liánovitý růst může být typický jen pro mladou rostlinu. Po té, co liána dosáhne slunce v baldachýnu stromových korun, uškrtí

22

svého hostitele, její kořeny obalí kmen hostitele a postupně ho úplně nahradí. Nakonec tato rostlina vypadá jako spořádaný stromový velikán. Ale nemyslete si, kokotice, jednoletá nezelená bylina parazitující na nadzemních částech jiných bylin, je blízká příbuzná strukturních parazitů jako je svlačec rolní nebo opletník plotní, jen si k té struktuře přidala také minerální živiny a produkty fotosyntézy, takže teď je z ní takový světle růžový provázek, který kvete a produkuje semena a jinak se jako klíště drží na ostaních rostlinách.

ilustrace Jitka Klimešová

Nejen že strukturní parazity můžeme úspěšně pěstovat v květináči nebo na zahrádce nechávajíc je pnout po různých tyčkách, samy bylinné liány naší přírody si našly zcela spontánně podporu pro svůj růst například na plaňkových plotech. Dokonce se dá říci, že plaňkové ploty jsou parazitovány častěji než jiné přirozenější opory, jsou totiž vyšší a liánu nestíní. Strukturní paraziti se jich zmocnili tak přirozeně, že botanici některým z nich přiznali druhové jméno “plotní” (vikev plotní, opletník plotní). Člověk tak stavbou plaňkových plotů ovlivnil už kdysi dávno luční ekosystém a nyní, když stavíme ploty spíše zděné, ovlivňujeme nejen sousedské vztahy, jak poukazuje Václav Cílek, ale bereme oporu strukturním parazitům. Ti se budou muset opět spolehnout na rostlinné hostitele. Vida, jaké netušené důsledky globálních změn… Doc. Jitka Klimešová Botanický ústav AV ČR, Třeboň 23

Kamarádi z dovolené – jsou opravdu tak vzácní? Většině lidí se při zmínce o parazitech vybaví tasemnice, případně roup či škrkavka. Představa bílých, nevzhledných a červovitých helmintů je v povědomí lidí hluboce zakořeněna. Ostatní skupiny parazitů jsou na tom většinou hůře. Prvoci, ač mnohem nebezpečnější, unikají všeobecnému zájmu díky své mikroskopické velikosti a těžké uchopitelnosti. Členovci pak bývají často opomíjeni a mezi parazity se tak nějak nezapočítávají – spíše je chápeme jako protivnou havěť, nepříjemné trapiče, případně jako nebezpečné přenašeče infekčních onemocnění. Jen několik málo zástupců hmyzu naplňuje představu těch „pravých“ parazitů. Zejména ve spojení s cestovní medicínou vzbuzují děs a odpor původci myiází (též miózí), onemocnění vyvolaných larvami much vyvíjejících se v podkoží a v dalších tkáních obratlovců. Tato schopnost se u dvoukřídlého hmyzu vyvinula několikrát, a to nezávisle na sobě. Podle lokalizace v hostiteli známe myiáze kožní, tkáňové, nosní, ušní, oční, střevní a urogenitální. U traumatických myiází se vyvíjí větší počet larev v jednom místě a tento typ je u pacientů z Česka velmi vzácný. U jiných druhů (např. střečci Dermatobia hominis, bzučivky Cordylobia anthropophaga) se larvy vyvíjejí jednotlivě, v samostatných podkožních ložiscích (jedná se o tzv. furunkulózní myiáze). Myiázní mouchy se ekologicky dělí na (i) saprofágní druhy, které mohou sekundárně napadnout již poškozenou či infikovanou tkáň hostitele (sekundární myiáze, pseudomyiáze), (ii) fakultativní parazity vyvíjející se saprofágně, avšak se schopností invadovat tkáň hostitele a (iii) obligatorní parazity, kteří se vždy živí tkáněmi hostitelů. V oblastech mírného pásu se výjimečně můžeme u pacientů setkat s traumatickou sekundární myiazí, téměř vždy se však jedná o atypické případy (zanedbané či mentálně postižené osoby, pacienty dlouhodobě upoutané na lůžko apod.). Druhy působící u lidí pravé myiáze se na našem území nevyskytují. Podobné nepříjemnosti jako kožní myiáze vyvolávají u lidí i písečné blechy (Tunga penetrans). Jejich samičky žijí v podkoží různých hostitelů včetně člověka. V době, kdy začínají samičky produkovat svá vajíčka, začíná ložisko svědit a případné škrábání postiženého místa může napomoci uvolňování vajíček do vnějšího prostředí. Toto onemocnění zvané jigger (tungóza) se vyskytuje v řadě zemí tropického a subtropického pásma – původem je ze Střední a Jižní Ameriky, odkud byla písečná blecha zavlečena i do oblastí Afriky a indického subkontinentu. Teprve přechod od ektoparazitického způsobu života (provozovaného blechami, vešmi, či komáry) do nitra hostitelova těla (myiáze, tungóza), udělal z těchto členovců „ty pravé“ parazity. Ač je pobodání komáry, přisání klíštěte 24

nebo zavšivení hlavy nepříjemným zážitkem, teprve představa vývoje hmyzího parazita v našem podkoží či v útrobách zcela naplňuje hluboce zakořeněnou imaginaci spojovanou s amorální hrůzností parazitů. Jak často si však z různých zahraničních cest přivážíme pravé myiáze či písečné blechy? Vzhledem k mé specializaci na parazitické členovce se dovídám o většině podobných importovaných případů. Často se jedná o pikantérie popisované následně v článcích o kasuistice, či alespoň prezentované na různých konferencích. Je pochopitelně velmi obtížné odhadnout průměrný počet postižení, ale ročně se jedná maximálně o jeden případ tungózy a jeden až dva případy importované furunkulózní myiáze. Ať tak či onak, počty jsou to opravdu velmi nízké, a krom své obskurnosti by snad nestály ani za zmínku. Odpovídají však tato hlášení realitě? Podle mého názoru i zkušeností nikoli. Jak podkožní myiáze, tak tungóza je dočasné onemocnění projevující se často jen kožním furunkem, který je sice v některých případech značně nepříjemný, avšak relativně rychle ustupuje a následně dochází ke spontánnímu vyhojení (s postupným dozráváním muších larev, které před kuklením opouštějí svého hostitele, nebo vykladením a odumřením bleší samičky). Proces samotného zrání muších larev i kladení bleších vajíček je většinou doprovázen svěděním, a pacient si na cestách v rámci sebeléčby často podobné zanícené ložisko vymáčkne, a to včetně parazita. To samé může následovat i po návratu z cest – mějme na paměti, že toto onemocnění je pouze dočasné. Pak už je pouze otázkou pravděpodobnosti, zda si pacient larvy či blechy všimne. Larvální stádia L1 a L2 jsou poměrně malá; samičku blechy naplněnou vajíčky nelze prakticky vyjmout vcelku, a tak po ní většinou zůstane laikem jen těžko identifikovatelné drť. Zda nalezeného původce uchová a předá k determinaci, zda se determinace zdaří a zda se dostane parazit nějakým způsobem „do hlášení“, je věc náhody. Domnívám se, že většina myiází a tungóz se ztratí „po cestě“. K této domněnce mě vede i několik osobních zkušeností, kdy si moji blízcí kolegové či spolužáci dovezli z cest písečné blechy (Indie, Madagaskar, Tanzanie) nebo myiáze (Venezuela). Původce postižení se nám sice podařilo určit, avšak tyto nálezy se nikdy do oficiálních hlášení nedostaly. Sám jsem písečné blechy doloval na cestách z nohou svých spolupoutníků již dvakrát, a to pokaždé v Keni, která se zdá býti pro ně zemí zaslíbenou a kde je toto onemocnění nazýváno místními obyvateli Do-Do. Naposledy to bylo loni na podzim, kdy si samička našla typické místo na kamarádově patě, předtím byla objevena v také typické lokaci, a to pod nehtem mého kolegy. Loňská cesta po Keni byla ozvláštněna i výskytem tří larev Cordylobia anthropophaga, jejichž identifikace byla umožněna jen díky statečnosti nedobrovolné hostitelky, která byla ochotna „přenášet“ larvy i po jejich odhalení další dva dny, aby povyrostly a přešly do vyššího, pro determinaci vhodnějšího stádia. Dr. Jan Votýpka člen ČPS 25

Mikroskopická diagnostika střevních parazitóz EHK č. 613 EHK - série č.613 byla rozeslána do 73 laboratoří dne 5.5.2009. Hodnoceno bylo všech 73 pracovišť na základě výsledků získaných mikroskopickou diagnostikou dvou vzorků stolice fixované formalinem a tří roztěrů barvených trichromem nebo hematoxylinem. Maximálně bylo možno získat 4 body za stolice a 8 bodů za roztěry. K úspěšnému absolvování tohoto kola EHK bylo zapotřebí dosáhnout ve fixovaných vzorcích 4 body a v roztěrech více než 4 body. Vzorky fixované stolice obsahovaly: A – vajíčka Ascaris lumbricoides, B – negativní. Roztěry ze stolice, barvené trichromem a hematoxylinem: A – cysty Entamoeba coli barvené trichromem, B – cysty Endolimax nana barvené hematoxylinem, C – cysty Iodamoeba bütschli, cysty Entamoeba hartmannii a ojediněle i cysty Entamoeba histolytica/dispar (nehodnoceno) barvené hematoxylinem. Výsledky: Stolice: Z celkového počtu 73 hodnocených laboratoří získalo v této části EHK plný počet bodů 72 (98,6 %) pracovišť a pouze jedna laboratoř, která vajíčka škrkavek zaměnila za vajíčka měchovců, nesplnila limit. Roztěry: K maximálnímu zisku 8 bodů se dopracovalo pouze 48 (65,8 %) pracovišť, 6 bodů získalo 22 pracovišť (30,1 %). Zbývající 3 laboratoře získaly pouze podlimitní 4, resp. 2 body. Nejtěžší byl vzorek C, pouze 49 laboratoří (67,1 %) odpovědělo bezchybně. Cysty Iodamoeba bütschli sice určily všechny laboratoře správně, ale 21 laboratoří (28,8 %) přehlédlo malé cysty Entamoeba hartmanni a tři laboratoře uvedly místo toho cysty Endolimax nana.. Podrobný rozbor EHK č. 613 a fotografickou dokumentaci najdete na internetové adrese: http://www.zupraha.cz. V Praze dne 9. 9. 2009 Dr. Věra Tolarová člen ČPS 26

Esej na téma imaginární parazit soutěž V rámci Cvičení ze základů parazitologie, které probíhalo na Přírodovědecké fakultě UK v Praze v zimním semestru 2008, dostali studenti možnost napsat pojednání o parazitovi. Zadání bylo celkem volné – vymyslete si parazita a popište jeho životní cyklus. Předmět si zapsalo celkem 61 studentů studujících v 1. – 3. ročníku bakalářského studia. Pouze 11 z nich se pustilo do tohoto nelehkého úkolu, ale příjemně nás překvapil nejenom výsledek, ale i vysoká formální úroveň odevzdaných prací. Nebylo vůbec jednoduché vybrat jednu nejlepší práci, a tak se o první místo této minisoutěže nakonec dělí 3 studenti: Vojtěch Bráborec (2. ročník): Parazitární sci-fi či pouze další hrátky přírody? Lukáš Novák (1. ročník): Ani ryba ani rak – rybovina Radim Žídek (2. ročník): Homo sapiens parasiticus Plné verze všech tří prací jsou k dispozici v elektronické verzi Zpráv, zde jen malá ukázka představivosti studentů biologie, možná i budoucích parazitologů: za realizační tým Dr. Iva Rohoušová člen ČPS Vojtěch Bráborec

Parazitární sci-fi či pouze další hrátky přírody? Vážení a milí čtenáři, rád bych se s vámi podělil o několik poznatků, které v nedávné době zamotaly hlavy snad všech významných odborníků, kteří se zabývají parazitologií. Obzvláště tedy těch, kteří se specializují na parazity plazů. Několik vědců se dokonce domnívá, že nově učiněný objev je vůbec největší raritou za posledních 50 let! A co že tak význačného to bylo objeveno? Na ostrově Srí Lanka se podařilo tamním badatelům nalézt zcela nový parazitický druh, který svým životním cyklem a hlavně způsoby, kterak se chová v definitivním hostiteli, nemá na naší planetě obdoby. Vzhledem k tomu, že jeho nález je opravdu čerstvou záležitostí, nebyl tento parazit zatím umístěn na příslušné místo v klasifikaci živočichů a i jeho název je zatím pouze „pracovní“. Mnoho navíc jsem vám doposud neprozradil, že? Hned vše napravím. Oním skoro až mytickým parazitem je tzv. Mimic gastrolithus, jehož jediným hostitelem je krokodýl Crocodylus palustris kimbula a to konkrétně jedinci žijící na Srí Lance. Jinde ve světě nebyl výskyt Mimic gastrolithus doposud zaznamenán. To, co všechny zainteresované natolik fascinuje, je parazitova schopnost napodobovat krokodýlí gastrolity (tedy kameny, které plazům pomáhají rozmělňovat potravu) .....

27

kalendář akcí III International Giardia and Cryptosporidium Conference October 11 – 15, 2009 Orvieto, Italy www.cryptogiardia09.org XII. Prowázkove dni 22. – 23. října 2009 Komárno předběžné přihlášky posílejte na adresu: [email protected] (Doc. Milan Nikš) 58th ASTMH Annual Meeting November 18 – 22, 2009 Washington DC, USA www.astmh.org 57th ESA Annual Meeting (Entomological Society of America) December 13 – 16, 2009 Indianopolis, Indiana, USA www.entsoc.org/am/fm/2009/ Tropical Medicine Expedition Kenya January 17 – 29, 2010 Uganda February 14 – 26, 2010 Tanzania March 14 – 26, 2010 www.tropmedex.com 28th Annual Meeting of the European Society for Paediatric Infectious Diseases (ESPID) May 4 – 8, 2010 Nice, France www.kenes.com/espid XII. International Congress of Parasitology August 15 – 20, 2010 Melbourne, Australia www.icopaxii.org

28

Děkuji všem, kteří přispěli do těchto Zpráv psaným textem, fotografiemi nebo kresbou.

Své příspěvky, komentáře, ohlasy a podněty posílejte na adresu redakce [email protected]

Česká parazitologická společnost Sídlo společnosti:

Katedra parazitologie Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Viničná 7, 128 44 Praha 2

Výbor společnosti: předseda:

RNDr. Libor Mikeš, Ph.D. Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2 tel. 221 951 819, fax 224 919 704, e-mail: [email protected]

místopředseda:

RNDr. Oleg Ditrich, CSc. Biologické centrum AV ČR, v. v. i. Parazitologický ústav, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice tel. 387 775 420, e-mail: [email protected]

tajemník:

RNDr. Ivan Čepička, Ph.D. Katedra zoologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2 tel. 221 951 842, fax 224 919 704, e-mail: [email protected]

hospodář:

RNDr. Věra Tolarová, CSc. ZÚ se sídlem v Praze, parazitologické oddělení Rajmonova 1199/4, 180 00 Praha 8 tel.: 286 889 229, e-mail: [email protected]

členové:

RNDr. Eva Nohýnková, Ph.D. RNDr. Petr Kodym, CSc.

Redakce Zpráv České parazitologické společnosti: RNDr. Iva Rohoušová, Ph.D. Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2 tel. 221 951 814, fax 224 919 704, e-mail: [email protected]

Internetová stránka společnosti:

http://www.parazitologie.cz