Ročník 21
14. 2. 2016
Číslo 3
Člověk i svět bude natolik lidský, nakolik se dostane ke slovu milosrdná láska. Jan Pavel II.
SETKÁNÍ MILOVANÉHO S MILUJÍCÍM Nevím, možná zvláštní titulek, ale rád vám jej objasním. Začněme ale pomaličku, od začátku. V církvi prožíváme Svatý rok milosrdenství. Základem je objevovat a zakoušet sami na sobě milosrdenství Boží, abychom pak mohli být milosrdnými vůči Bohu i druhým lidem. Ale co znamená „milosrdenství“? Zkusme si toto slovo rozložit na slova dvě – „milující“ a „srdce“. A tudíž můžeme hned přemýšlet o milosrdenství ve světle milujícího srdce. Zakoušet Boží milosrdenství tedy znamená objevovat a zakoušet, že mě Bůh miluje, tedy má mě úžasně, bezmezně rád. Postní doba, na jejímž začátku stojíme, vrcholí v setkání s Ježíšovým utrpením a bolestnou smrtí na kříži. A to nebylo bezcílně, nýbrž z lásky k Otci a k lidem, tedy i ke mně, ke každému z nás. Jak to říká Ježíš: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna…“ (J 3,16) Milující Boží srdce smíme zakoušet jedinečným způsobem při každé sv. smíření, neboť zde nám Bůh neúnavně odpouští naše selhání, naše viny. Odpuštění, které pramení z Ježíšovy oběti kříže. Odpuštění, které pramení z Boží lásky. A jako zakoušíme Boží milující srdce, tak máme milovat i my – Boha i člověka. Konkrétní cestou pro lásku k druhému člověku mohou být i skutky tzv. tělesného a duchovního milosrdenství. Konkrétně – dávat najíst tomu, kdo má hlad, a napít žíznivým; odívat toho, kdo nemá, co na sebe; přijímat cizince; pomáhat nemocným; navštěvovat vězněné; pohřbívat mrtvé; radit pochybujícím; učit neznalé; napomínat hříšníky; těšit sklíčené; odpouštět urážky; trpělivě snášet protivné lidi; modlit se k Bohu za živé i mrtvé.
Možná jedním z projevů naší lásky k Bohu může být i dostatečně včasný příchod na mši sv. Moc mě bolí, když zvl. během úvodu nedělní mše sv. vidím přicházet další a další lidi, některé zcela pravidelně pozdní příchozí. Někdy mě napadá, že předsíň kostela žije svým vlastním životem. Když občas v neděli mám za sebe zástup a po začátku mše sv. se vracím na faru, potkávám některé z pozdních příchozích, kterak zcela v klidu a vycházkovým, pohodovým tempem kráčejí ke kostelu, i když je mše sv. už dávno v plném proudu. Na druhou stranu jistě chápu, že se občas může něco zkomplikovat a tudíž není pro daného člověka možné přijít včas. Ale je-li to pravidelně? Není chyba někde jinde? Nebo v někom? A nyní bych se vrátil k shora uvedenému titulku. Jít na mši sv. má přece znamenat, že jdu za Tím, který mě má úžasně rád, který mě očekává, který se na mě těší. A mám-li i já to správné milující srdce, tak se přece těším na setkání s tímto Milujícím a snad i mnou milovaným. A těším-li se, nechci přijít pozdě na schůzku, ale naopak přijdu ještě před začátkem, ať se mohu v klidu naladit a natěšit a být plně a rád(a) přítomný(á) od začátku až do konce. Domnívám se, že to je ten nejlepší přístup, přístup milujících, přístup zcela osobní. Mnohem lepší, než si připomínat, že v neděli a zasvěcený svátek se mám účastnit celé mše sv. (tedy od úvodního znamení kříže až po závěrečné požehnání). Přístup lásky je mnohem radostnější! Přeji nám všem hluboce prožívanou postní dobu, radost ze zakoušení Boží lásky a chuť zcela konkrétně vracet lásku Bohu i druhému člověku.
www.faslavicin.cz - PASTÝŘ strana 1-
P. Miroslav Strnad
Pastýřský list pro 1. neděli postní Drazí bratři a sestry, vstoupili jsme do postní doby Svatého roku milosrdenství. Je to mimořádná příležitost k duchovnímu uzdravení a novému vykročení na svaté cestě, kterou nás chce vést Pán k trvalému štěstí. Moudrost počítá s posledním cílem. Nedívat se dál než na současnost je pošetilá krátkozrakost. Co konkrétně máme udělat k prohloubení moudrosti? Mojžíš nás v prvním čtení vyzval, abychom se podívali do historie národa, rodiny i naší osobní a snažili se objevit, co pro nás Bůh velikého udělal, co nám dal. Připomeňme si, co všechno dobrého jsme dostali od rodičů, v našich rodinách, zděděné dary a vrozené schopnosti, náklonnosti, talenty, vzdělání, ale i krásu naší země a pokojné časy i poměrný blahobyt ve srovnání s těmi, kteří žijí v zemích bez vody, nebo ve válkách a hladu, ve vyhnanství či v ohrožení epidemiemi. Jen v minulém roce bylo na světě pro víru zavražděno více než sedm tisíc křesťanů. Máme proč chválit Boha, děkovat mu a veřejně vyznávat, že nás nezaslouženě zahrnuje úžasnou láskou. Máme co měnit, abychom se nemuseli před těmi, kdo dávají život za Krista, stydět. Svatý Pavel nás ujistil, že víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Po pravdě musíme přiznat, že naše víra není zatím tak silná, abychom se mohli považovat za spravedlivé. Když říkám víra, nemyslím jen na rozumové uznávání toho, co nám Církev k věření předkládá, ale na takové přijetí Božího slova, které mění naše postoje i skutky, aby byly ve shodě s Božím plánem. Příčinou mohou být pochybnosti, které jsou dnes módní, nebo naše slabost. Evangelium nás zavedlo na poušť, která je místem zásadního rozhodnutí pro Boha, nebo proti němu. I Pán Ježíš tam prožíval pokušení, ale jak jsme viděli, on zvítězil. Postní doba vede na poušť i nás a připomíná, že jí nemůžeme projít a zůstat lhostejní. Je třeba se znovu rozhodnout pro Boha. Říká se, že dnešní doba je nemocná nerozhodností. Mnozí se bojí vyjádřit svůj názor, aby nenarazili, nebo aby se nezdálo, že se povyšují nad ostatní, aby byli korektní a tolerantní. Dokonce i současná kultura nám předkládá místo hrdinů silných a sebevědomých, ale současně skromných a jistých, hrdiny zmítané nejistotou, pochybnostmi a smutkem. Pochybnost se převléká za pokoru. Pochybnost není pokora. Pochybnost je pochybnost, je to nevíra. Je nutné se jí zbavit a ne ji hýčkat. Apoštol nám řekl, že víra vede ke spravedlnosti. Hledáme-li spravedlnost, odmítněme pochybnosti a najděme odvahu pevně věřit. Druhou příčinou mohou být naše slabosti, které však můžeme ve svaté zpovědi odevzdat Božímu milosrdenství a nechat se uzdravit. Někdy se trápíme hledáním toho, co je třeba vyznat. Někdo dokonce říká, že je zbytečné chodit ke zpovědi, když nemáme těžké hříchy. Opak je pravdou. Nikdo není tak zdravý, aby nepotřeboval uzdravení duše. Hřích spočívá v tom, jakým způsobem člověk Bohu
Výzva k přihláškám do semináře Drazí bratři a sestry, v naší arcidiecézi se už léta pravidelně modlíme za kněžská povolání při děkanátních poutích a věřím, že se za kněze a za nová povolání modlíte i ve vašich farnostech a rodinách. Upřímně děkuji všem, kteří se do těchto poutí a modliteb zapojují. Děkuji všem, kteří kněžím pomáhají. Děkuji rodinám, kde velkoryse přijímají všechny děti, kde se kladou základy víry a kde se rozvíjejí mladé osobnosti schopné žít pro druhé a jít za velkými ideály, kde se učí lásce, která nehledá sebe a je věrná i za cenu oběti. To jsou první předpoklady, že naše farnosti budou i v další generaci živé a budou mít dobré kněze.
odpovídá. Proto je dobře nejprve žasnout nad Boží štědrostí k nám, abychom si uvědomili, jak málo býváme vděční, jak málo se umíme radovat z Boží přízně. Pak se ptejme na to, co nás mrzí, co třeba není ani hříchem, ale je kořenem různých chyb. Může to být zklamání, zranění, utrpěná křivda, s níž jsme se nevyrovnali, zatrpklost, která způsobila naše uzavření, nepříjemnosti s druhými, které jsme ani nezavinili, ale kvůli nimž se některým lidem vyhýbáme, nevyslyšená modlitba, kvůli níž se mračíme na Pána Boha, nesplněné přání, od něhož jsme se nedokázali osvobodit, možná jen špatné počasí a nízký tlak nahrávají naší nechuti, uzavřenosti, skepsi a špatné náladě, kterou neumíme ovládat. Právě v těchto úzkostech, které nejsou samy o sobě hříchem, můžeme hledat příčiny naší nedbalosti a roztržitosti v modlitbě, naší netrpělivosti, škodolibosti, pomstychtivosti či nepřejícnosti a nelaskavosti, naší duchovní stagnace. Za neochotou přijímat Boží vnuknutí je často skrytá nedostatečná víra, která by naopak rostla a sílila větším spoléháním na Boha než na vlastní zkušenosti, větší důvěrou v jeho moc, která umí překonat naše strachy. Někdy se na duchovní cestě můžeme dostat do slepé uličky, když se příliš soustředíme na spravedlnost, které není možné dosáhnout. Pak jsme zablokovaní a naše vztahy umírají, dokonce i rodiny se rozpadají. Připomeňme si, že spravedlnost je nejnižší mírou lásky, zatímco láska je plnou mírou spravedlnosti. Požadavek spravedlnosti musíme prakticky překračovat milující a milosrdnou náklonností k druhému. Kvůli přežití našich vztahů i celé společnosti může být nutné odpustit i těžká provinění proti spravedlnosti a opět se smířit. Odpuštění, smíření a milosrdenství i v bezvýchodné situaci nabízí východisko a novou budoucnost, protože způsobuje něco samo o sobě nemožného, když promíjí, co je z hlediska spravedlnosti neprominutelné. Toto dělá Bůh při každé zpovědi a svým odpuštěním nám dává možnost odblokovat a uzdravit i naše vztahy k bližním. Takové prožití svátosti smíření, když bude pravidelné, se stane pravou studnou duchovního zdraví. Začne duchovní uzdravování. Přijmout odpuštění hříchů znamená hmatatelně se dotýkat milosrdenství, znamená to přijmout Ducha Svatého, který je odpuštěním hříchů. Drazí bratři a sestry, upřímně zvu každého z Vás k nové zkušenosti Božího milosrdenství a přeji Vám nový objev vnitřní svobody, radost z Božího přátelství a uzdravení srdcí, která budou schopná štědrým rozdáváním milosrdné lásky uzdravovat své okolí. Pobyt na poušti je náročný, ale může být začátkem vítězné cesty jako u Pána Ježíše, který na začátku svého působení zvítězil nad pokušením ďábla na poušti a na konci svého působení ho přemohl na kříži a vyrval mu kořist, kterou jsme my. Dnešní nová volba Boha je začátkem naší cesty k velikonočnímu vítězství. Na této cestě Vás provázím denně svou modlitbou a každého, kdo se přihlásí, budu provázet denní myšlenkou prostřednictvím sms na mobilu. Zároveň Vás zvu na národní pouť k Božímu milosrdenství do Krakova na sobotu 28. května, zvláště ty, kteří chtějí duchovně připravit cestu našich mladých na Světové setkání mládeže s papežem. O v zájemnou modlitbu prosí a ze srdce žehná arcibiskup Jan Zvláště chci oslovit Vás, mladí muži, kteří už máte maturitu nebo se na ni letos připravujete, a už Vás někdy napadla myšlenka na kněžství, nebo máte touhu žít pro druhé, prohlubovat své přátelství s Ježíšem a pomáhat lidem na cestě spásy. Promluvte si s knězem o své životní cestě a hledejte spolu s ním, jestli Bůh nevolá také Vás ke kněžství. Pokud byste viděli, že to může být Vaše cesta, můžete u něj získat bližší informace o přihláškách. Také je možné navštívit Arcibiskupský kněžský seminář v Olomouci, kde se konají setkání pro ty, kteří o kněžském povolání uvažují. Přihlášky je třeba odevzdat na arcibiskupství do konce března. S přáním radosti z Kristova přátelství každého z Vás zdraví a všem ze srdce žehná arcibiskup Jan
Tři lidé a lev Tři lidé narazili v lese na hladového lva a dostali se do velkého nebezpečí, že je sežere. První řekl: „Náš osud je zpečetěn. Je konec! Lev nás sežere!“ Byl to fatalista. Druhý zvolal: „Důvěřujme Bohu, že nás rychle zachrání.“ Byl to zbožný člověk. Třetí poznamenal: „Proč tak zbytečně obtěžovat Boha? Vždyť nám dal hlavu, nohy a paže! Rychle vyšplhejme na támhleten strom!“ Byl to inteligentní věřící, který měl rád Pána Boha a nechtěl ho zbytečně vyrušovat.
- PASTÝŘ strana 2 -
BIBLE VERSUS MOBIL Dokážeš si představit, co by se stalo, kdybychom Bibli používali tak, jako používáme mobil? A kdybychom svou Bibli nosili vždy s sebou v kapse nebo v kabelce? A kdybychom se do ní během dne stále dívali? A kdybychom se pro ni vrátili, pokud bychom ji zapomněli doma nebo v práci? A kdybychom ji používali k posílání zpráv svým přátelům? A kdybychom s ní zacházeli tak, jako bychom bez ní neuměli žít? A kdybychom ji darovali jiným? A kdybychom ji používali, když cestujeme? A kdybychom ji brali do rukou v nouzi? Na rozdíl od mobilu Bible nemá omezený dosah? „Funguje“ na jakémkoliv místě. Není třeba dělat si starosti kvůli vypotřebovanému kreditu, protože Ježíš už cenu zaplatil a kredit je neomezený. A nejdůležitější je, že spojení se nepřerušuje a kapacita baterky vydrží na celý život. „Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít,
volejte ho, dokud je blízko!“ Izaiáš 55,6 V Bibli najdeme některá telefonní čísla pro případy nouze. Když jsi smutný, vyťukej Jana 14. Když o tobě někdo nehezky mluví, vyťukej Žalm 27. Když jsi nervózní, vyťukej Žalm 51. Když jsi ustaraný, vyťukej Matouše 6, 19-34. Když jsi v nebezpečí, vyťukej Žalm 91. Když se ti zdá, že Bůh je daleko, vyťukej Žalm 63. Když tvoje víra potřebuje povzbudit, vyťukej Židům 11. Když jsi sám a máš strach, vyťukej Žalm 23. Když jsi zatrpklý a kritizuješ, vyťukej 1.Korintským 13. Chceš-li poznat, jaké je tajemství štěstí, vyťukej Koloským 3, 12-17. Když se cítíš skleslý a opuštěný, vyťukej Římanům 8, 31-39. Když toužíš po pokoji a odpočinku, vyťukej Matouše 11, 25-30. Když to vypadá, že svět je větší než Bůh, vyťukej Žalm 90. Tento telefonní seznam pro naléhavé případy jsem dostal darem a zdá se mi správné podělit se o něj s ostatními lidmi. Opiš si ho do svého zápisníku, jedno z těch čísel může být důležité v jakémkoli momentě tvého života. … KÉŽ TI BŮH ŽEHNÁ … internetový zdroj
Svatý Petr a lékaři Velký strážce nebeské brány, svatý Petr, jako obvykle třídil duše lidí přicházejících před něho. Některé posílal do očistce, jiné do pekla a mnohé přímo do ráje. Jen když se před ním objeví lékař, je s rozhodnutím rychle hotov. Ukazuje mu boční branku: „Vy tudy! Vstup pro dodavatele je přece zde!“ - PASTÝŘ strana 3 -
BUĎTE MILOSRDNÍ, JAKO JE MILOSRDNÝ VÁŠ OTEC
Začíná postní doba a neměla by to být jen změna jídelníčku. Jak se touto dobou připravit na slavení největších křesťanských svátků, kterými jsou Velikonoce? Papež František vyhlásil tento rok, rokem Božího milosrdenství. Lékem na nemilosrdnou lidskou krutost je ukázání na milosrdného Boha, který dává svou lásku všem lidem a povzbuzuje je, aby byli milosrdní. Už ve Starém zákoně má pojem „Boží milosrdenství“ svůj dlouhý vývoj. Izrael byl lidem Boží smlouvy, ale tuto smlouvu často porušoval. Vždy, když si tuto nevěrnost uvědomoval – dovolával se Božího milosrdenství. Bůh miluje Izraele jedinečnou láskou, podobnou lásce snoubenecké, a proto mu odpouští viny, dokonce i nevěrnost a zradu. Jestliže uvidí pokání, opravdu změnu smýšlení, vezme svůj lid znovu na milost. V učení proroků označuje milosrdenství zvláštní sílu lásky, která je větší než hřích a nevěrnost vyvoleného národa. Svými činy i slovy Bůh ukázal své milosrdenství již na samém počátku existence tohoto lidu, který si vyvolil a který se v průběhu dějin neustále svěřoval milosrdnému Bohu – jak v neštěstí, tak při vědomí vlastního provinění. Žalmisté, když chtějí vyzpívat nejvyšší chvály Bohu, opěvují Boha lásky a soucitu, milosrdenství a věrnosti. V Novém zákoně se „Boží milosrdenství“ plně projevuje v osobě Ježíše Krista. Svatý Jan říká: „Boha nikdo nikdy neviděl, jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.“ (J1,18) Tak se v Kristu a skrze Krista jedinečným způsobem projevuje Bůh ve své lásce a ve svém milosrdenství. V Ježíši Kristu nám zjevená pravda o Bohu, „Otci milosrdenství“, dovoluje vidět, že je velmi blízký člověku, zvláště tehdy, když člověk trpí a když je ohrožen v samé podstatě svého bytí a důstojnosti. Ježíš celým svým životem a svými skutky ukázal jakým způsobem je přítomná láska ve světě, v němž žijeme: láska činorodá, která člověka podněcuje a zahrnuje vše, co tvoří jeho lidství. Taková láska se projevuje všude tam, kde je utrpení, nespravedlnost, nouze – v postavení člověka, které vyjadřuje lidská omezení a jeho slabost jak tělesnou, tak morální. Právě tento způsob a oblast, v níž se projevuje láska, se v jazyce Bible nazývá „milosrdenství“. Ježíš Kristus zjevuje Boha, který je Otec, který je „láska“. Ukazuje Boha jako nekonečně „milosrdného“. Boha, který je Otec, láska a milosrdenství, Ježíš zjevuje svým učením, životem a činy. Ježíš Kristus, když zjevoval Boží lásku a milosrdenství, zároveň od lidí vyžadoval, aby se ve svém životě nechali vést láskou a milosrdenstvím. „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (Lk 6,36) Víra má smysl jen tehdy, je-li vyjádřením vztahu ke Kristu a je spojena s jeho milosrdnou láskou. V našem okolí se dějí věci dobré i ty špatné, radostné i působící bolest a smutek. Ty, které nám působí radost, by se neměly stát příčinou naší pýchy a samolibosti, naopak ty, které působí smutek, by nás neměly přivádět k pohrdání a odsuzování těch, kdo se jich dopouštějí. Svým jednáním bychom neměli pohoršovat druhé, ale ani sami sebe! Můžeme putovat postní dobou spolu s Ježíšem, modlit se, a zanedlouho prožívat jeho utrpení, smrt a radost vzkříšení a působení Ducha Božího. Můžeme se stále obracet jako lotr na kříži nebo jako setník pod křížem. Modleme se horlivě, každý den, aby naše srdce byla naplněna láskou a milosrdenstvím. Přiblížit se co nejvíce k našemu Spasiteli, znamená opravdově milovat. Je před námi rok, ve kterém máme hlouběji zakoušet milosrdnou Boží lásku, získávat díky ní odpuštění našich hříchů a bohaté dary milosti a usilovat o proměnu našich tvrdých srdcí podle vzoru Božího milosrdenství. Papež František říká, že zvláštním znamením svatého roku je pouť, protože je obrazem cesty, kterou se každý člověk ubírá ve svém životě. Život je putování a lidská bytost je poutník, který jde po cestě ke svému cíli. Také ke Svaté bráně v Římě nebo kdekoliv jinde, každý bude muset vykonat pouť podle svých sil. Bude to znamením skutečnosti, že milosrdenství je cílem, kterého je třeba dosáhnout a který vyžaduje závazek a oběť. Pouť je podnětem k obrácení: prostřednictvím Svaté brány se necháme obejmout Božím milosrdenstvím a zavážeme se k tomu, že vůči druhým budeme
milosrdní, jako je Otec milosrdný k nám. Svět se může stát „lidštějším“ pouze tehdy, když do všech vzájemných vztahů, které utvářejí jeho morální podobu, vložíme místo a čas pro odpuštění, které je podle evangelia nezbytné. Odpuštění je svědectvím toho, že ve světě je přítomná láska, která je silnější než hřích. Odpuštění je základní podmínkou smíření – nejen ve vztahu mezi Bohem a člověkem, ale i ve vzájemných vztazích mezi lidmi. Kolikrát opakujeme slova modlitby, kterou nás naučil sám Ježíš Kristus, a prosíme: „A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“, tedy těm, kteří se provinili na nás. Zamysleme se upřímně nad těmito slovy a ptejme se každý sám sebe: „Dokážu odpouštět nebo jak to vypadá s mými vztahy?“ Je velmi smutné, když si lidé nedokážou odpustit ani ve své rodině. Je smutné, když spolu nemluví sourozenci, manželé, sousedé atd. Přitom chodíme ke svátostem, chodíme k svatému přijímání, a přitom máme v srdci zlobu a nenávist. Někdy je to možná člověk, který nám velmi ublížil a z lidského hlediska není v našich silách odpustit, ale stačí rozhodnutí – Pane, já mu chci odpustit, ale nemám k tomu sílu a jenom ty, Ježíši, nám můžeš k tomu dát sílu, protože ty ses modlil za ty, kteří tě křižovali: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lk 23,34) Papež si vroucně přeje, aby křesťanský lid konal skutky tělesného a duchovního milosrdenství. Matouš 25,34-40 píše: Tehdy řekne král těm po pravici: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ Tu mu spravedliví odpovědí: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?“ Král jim odpoví a řekne jim: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Skutky tělesného milosrdenství + dávat najíst tomu, kdo má hlad, a napít žíznivým + odívat toho, kdo nemá, co na sebe + přijímat cizince + pomáhat nemocným + navštěvovat vězněné + pohřbívat mrtvé Ježíšovo kázání nám předkládá tyto skutky milosrdenství, abychom si dokázali uvědomit, zda žijeme jako jeho učedníci. Pán se nás nebude ptát, kolikrát jsme byli na mši, nebo kolik růženců jsme se pomodlili, tím samozřejmě nechci zlehčovat mši svatou nebo modlitbu růžence, ale bude se nás ptát, jak jsme prokazovali lásku a milosrdenství. Skutky duchovního milosrdenství + radit pochybujícím + učit neznalé + napomínat hříšníky + těšit sklíčené + odpouštět urážky + trpělivě snášet protivné lidi + modlit se k Bohu za živé i mrtvé A nemá se jednat pouze o nás samotné. Jde o to, abychom se stali apoštoly Božího milosrdenství všude tam, kam dosáhne příklad našeho života a následně i naše slovo. Mnozí lidé dnes propadají pocitu osamocení, z toho plynoucí beznaději a zoufalství. To, co jim může pomoci, je, když poznají Boží milosrdnou lásku, když jim někdo dokáže zvěstovat, že nejsou osamoceni, že Bůh je nesmírně miluje. Musíme začít sami od sebe. V tomto postním čase, jak řekl papež František, se připravujeme na slavení Velikonoc, kdy obnovíme své křestní sliby. Putujme světem jako Ježíš a čiňme z celého svého života znamení jeho lásky k našim bratřím, zejména k těm nejslabším a nejchudším, stavějme svým životem Bohu chrám. Umožníme tak, aby jej potkali mnozí lidé, které na naší cestě potkáme. Pokud budeme svědky tohoto
Bůh a zahrada Jeden sedlák získal kus pozemku plného plevele a trnitých křovin, ale silou vlastních paží a s velkou námahou ho proměnil v úchvatnou zahradu. Jednou večer kolem náhodou procházel místní farář. Když uviděl tu překrásnou zeleň, nemohl než nepochválit: „Synu, ty a dobrý Bůh jste odvedli skutečně skvělou práci!“ Sedlák mu odpověděl: „Ano, ale měl jste vidět, jak vypadalo toto místo, když se o ně dobrý Bůh staral jenom sám!“ - PASTÝŘ strana 4 -
živého Krista, mnoho lidí se skrze naše svědectví setká s Ježíšem. Ptejme se však každý sám sebe: cítí se Pán opravdu v mém životě jako doma? Dovolíme mu, aby vyčistil naše srdce a vyhnal idoly, ony postoje chamtivosti, žárlivosti, zesvětštění, závisti, nenávisti a návyku mluvit špatně o druhých? Dovolím mu, aby odstranil všechny postoje proti Bohu, proti bližnímu a proti nám samým? Každý si může mlčky odpovědět ve svém srdci: Dovolím, aby Ježíš trochu vyčistil moje srdce? Někdo může říci: „Ale já mám strach, že mne bude tlouci.“ Ježíš však nikoho nebije. Ježíš koná obnovu něžně, milosrdně a laskavě. Nechme každý z nás vstoupit Pána s jeho milosrdenstvím, aby očistil naše srdce. Otevřeme mu dveře,
aby udělal trochu pořádek. Každá Eucharistie, kterou s vírou slavíme, nám umožňuje růst jako živý Pánův chrám ve společenství s jeho ukřižovaným a vzkříšeným tělem. Ježíš ví, co je v každém z nás, a zná i naše nejvroucnější přání, aby v nás přebýval On, pouze On. Nechme ho vstoupit do svého života, do naší rodiny, do svých srdcí. Nejsvětější Marie, příbytek Božího Syna, ať nás provází a podporuje v této postní době, abychom mohli objevit nádheru setkání s Kristem, který jediný nás osvobozuje a zachraňuje.
Moje milované dcery a moji milovaní synové!
Co se stalo vám? Koho jste potkali na své životní cestě? Co jste prožili, že jste se odvrátili od Boha své matky a od Boha svého otce? Někdy čtu: „Ježíš ano, Bůh ano, církev ne.“ Jako děti jste si stěžovali, že mše svaté jsou nudné, že neumíte najít společnou řeč s katechetou. Přitom rádio a televize a v nich kritika papeže, Božích i církevních přikázání, kritika vnímání sexuálního života, kritika, která si nevybírá ve svých prostředcích. Církev ve svých dějinách jistě udělala mnoho chyb, ale může to být důvod, abychom se odvrátili od Ježíše a nezúčastňovali se svátostného života? Nikdo z nás není dokonalý. Vy také ne. Je třeba umět a chtít odpustit! Jak může někdo tvrdit, že věří v Ježíše Krista, ale nikdy se k němu nemodlí, nikdy nečte Písmo svaté, nikdy se nezúčastňuje liturgického života, neví, do jaké farnosti patří? Mnozí si vůbec neuvědomují, kolik hodnot života má svůj pramen ve víře v Boha. Nikdo z nás nemůže soudit druhé. Já to také nedělám. Kromě chyb, které udělali rodiče i církev v náboženské výchově, navzdory nepříznivému postoji masových komunikačních prostředků k otázkám víry, i přes těžkosti člověka v moderní společnosti, existuje i něco takového jako je lenost, lhostejnost a ztráta víry, kterou jsme si zavinili sami. Je velmi tragické, že mnoho lidí, velmi mnoho lidí vkládá všechno do pozemského života a úplně zapomíná na život věčný. Na závěr bych vám chtěla říci právě o věčném životě. Naděje na věčný život je v křesťanské víře nejkrásnější. Jsme povoláni k životu. Náš život na zemi má svůj smysl. Víra v Ježíše Krista, který se pro nás stal člověkem, zemřel za nás a vstal z mrtvých, se nedotýká jen srdce prostých lidí. Slyšeli jste přece o svatém Augustinovi, svatém Františkovi, o svatém Tomáši Akvinském i Pascalovi. Mám naději, že i ve vás se jednoho dne znovu rozsvítí světlo víry. Věřím, že naše úsilí předat vám hodnoty víry a duchovního života nebylo zbytečné. Žijte podle svého svědomí. K němu jsem se snažila mluvit. Moje svědomí mi říkalo, abych vám napsala tento dopis. Nechť vás ochraňuje dobrý Bůh i jeho a vaše nebeská Matka… Jozef Šuppa Vyznat se sám v sobě (rozlišování duchů)
Několik svátečních dní jste strávili u nás. Tyto dny ukázaly, jaká je mezi námi propast, především ve věcech víry. Dali jste nám velmi jasně najevo, že křesťanská víra ve vašem životě už nehraje žádnou roli. Zamýšlím se spolu s vaším otcem, kdy a kde to v našem náboženském životě a v naší výchově nebylo v pořádku. Možná jsme se mýlili, když jsme na vás někdy vyvíjeli určitý psychický nátlak. Každý z vás však uzná, že jste se těšili naší plné důvěře. Nikdy jsme vás nekontrolovali, zda jste se zúčastňovali mše svaté nebo ne. Důvěřovali jsme vám. Možná, že jsme se s vámi velmi málo bavili o Bohu, o církvi, o životě z víry právě v době, kdy jste měli šestnáct, či sedmnáct roků. Když nejstarší z vás řekl, že už nebude chodit do kostela, mysleli jsme si, že prožívá období vzdoru. Abychom ho neprovokovali, přestali jsme se spolu s vámi každý večer společně modlit. Vynechali jsme i modlitbu před jídlem a po jídle. Snad jste se přestali modlit tehdy? Bylo to snad tehdy, kdy u vás zhaslo světlo víry? Nevím, zda byl náš náboženský život pro vás přesvědčivým a přitažlivým vzorem náboženského života. Jistě, byli jste svědky našich manželských krizí. To nebylo možné před dětmi skrýt. My jsme to před vámi neskrývali. Naše manželství se někdy zachvělo. Je to tak. Ale my jsme tehdy hledali oporu ve víře. Měli jsme naději. Jak dlouho spolu budeme chodit do kostela, tak dlouho spolu vydržíme. A oba můžeme klidně říci, že toto nám naše manželství zachránilo. Smířili jsme se a znovu jsme k sobě našli cestu. Jak jste se tehdy na nás dívali? Považovali jste nás za pokrytce? Říkali jste si: „V neděli chodí do kostela, a nejsou lepší než druzí?“ Nejsme lepší. Kdo věří v Boha, nemusí být hned lepší než ten, kdo nevěří. Ale věřící má naději, že je na cestě do Otcova domu. Ta cesta je nejednou klikatá a dlouhá jako život. Proto jsme vždy počítali s Boží pomocí a nikdy jsme nebyli zklamáni. Těžké životní zkušenosti nevzdalují lidi od Boha. Přímo naopak, přibližují je k němu.
DAR ČASU Zde je poslední přání Alexandra Velikého… Na smrtelné posteli si Alexandr Veliký svolal svou armádu s generály, aby jim sdělil svá poslední tři přání: „1. Až zemřu, ať nejlepší lékaři nesou moji rakev. 2. Celé moje nashromážděné bohatství, peníze, zlato, drahé kameny ať jsou rozsypány podél cesty ke hřbitovu. 3. Mé ruce budou volné a budou viset ven z rakve, aby je všichni viděli.“ Jeden z generálů, který byl překvapen tímto neobvyklým posledním přáním, požádal Alexandra Velikého o vysvětlení. A ten mu řekl: 1. „Chci, aby ti nejlepší lékaři nesli mou rakev na důkaz toho, že až nadejde čas podívat se smrti do očí, tak ani ti nejlepší lékaři na světě nemají tu moc uzdravovat…“ 2. „Chci, aby silnice vedoucí na hřbitov, byla pokryta mými poklady
Ludmila Dulíková
tak, aby každý viděl, že materiální bohatství získané na zemi, zůstane na zemi…“ 3. „Chci, aby když mě ponesou, se mé ruce houpaly volně ve větru proto, aby lidé pochopili, že jsme přišli na tento svět s holýma rukama a s holýma rukama ho opouštíme. A že ten nejcennější poklad ze všeho jsme si již vyčerpali, a to je čas.” Do hrobu si nevezmeme žádné materiální bohatství. ČAS je našim nejcennějším pokladem, protože je OMEZENÝ. Umíme si nastřádat velké bohatství, ale neumíme si vyprodukovat více času. Když se rozhodneme věnovat někomu náš čas, vlastně jsme mu darovali část našeho života, který si už nikdy nemůžeme vzít zpět. Náš čas je náš život! Nejlepší dárek, který můžete dát své rodině a přátelům, je váš čas! Kéž vám Bůh dá dostatek času, abyste jej mohli sdílet se všemi, které máte rádi. Internetový zdroj (magictonic.cz)
Pohřeb Po pohřebních obřadech jednoho velmi bohatého muže zůstal v koutě v ústraní hřbitova nějaký plačící člověk, kterému tekly slzy jako hrachy. Přistoupil k němu jeho přítel, aby ho utěšil: „Pročpak tolik pláčeš? Vždyť nejsi ani jeho blízký příbuzný!“ „Máš pravdu, pláču právě z toho důvodu!“ - PASTÝŘ strana 5 -
Dar života
V Žalmu 139 se říká: „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím, nebo vstanu, z dálky je ti jasné, co chci dělat.....Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.“ Život je dar. Každý život je dar – ať je dlouhý nebo krátký, ať je naplněný prací nebo nemocí a postižením. My, křesťané, to víme, a proto je našim úkolem zvěstovat tuto pravdu všem lidem. Zvlášť v dnešní době, kdy se vytrácí úcta k životu. Mnoho maminek, které čekaly či čekají postižené dítě, se setkává s údivem někdy až s pohrdáním lékařů a zdravotníků, když nechtějí jít na potrat. „Proč to nedáte pryč?“ ptají se. Jakoby nemocné dítě nebyl člověk, jakoby to byla jen pokažená věc, která se musí vyhodit do koše. A pokud žena čeká dítě, které po porodu určitě zemře, protože jeho postižení je velmi těžké, je tím více tlačena k rychlému ukončení těhotenství. Bůh ale netvoří nějaké „zmetky“. Každého člověka tvoří s láskou a jaký smysl měl život, který trval jen tak krátce, to poznáme až jednou na věčnosti. Šiřme úctu k životu, ukazujme světu, jak je krásné milovat druhého člověk od početí do jeho přirozené smrti. V. Šebáková
Život začíná zázrakem a nekončí Počítáme s manželem, jak dlouho jsem byla těhotná – 144 dní. Cítíme touhu nechat si vyrobit oznámení. Je smetanově bílé s modrým textem. Napadá nás citát: Život začíná zázrakem a nekončí. Posíláme ho našim přátelům, kteří nás podporovali. Naše druhé dítě jsem od počátku cítila, byla to holčička, Aninka po babičce. Zanedlouho jsem začala pociťovat velký neklid. Na prvním ultrazvuku se zvláštně pohybovala, jakoby tancovala, ale jen bříškem, končetiny měla v klidu. Připadalo mi, jako když něco nestíhám, jen jsem nevěděla co. Žili jsme si klidným životem na vesnici, daleko od našich původních rodin. Nevolala jsem si na výsledky krevních testů. A najednou telefon z poradny, riziko větší než 9 z 10, anencephalus acranius, přijeďte… Dlouhé hovory s mými třemi sestrami a tátou byly jedinými chvílemi, kdy jsem si mohla dovolit emoce. Jinak jsem hledala informace, sháněla někoho, kdo tuhle situaci prožil. Nikdo nikoho neznal, kdo by nám dovolil pohřbít ve svém hrobě dceru – bez jména. Bude totiž moc malá a lehká na to, aby mohla být považována za dítě. Genetička opatrně testuje, koho má v ordinaci. Jsme věřící? Čekáme na zázrak? Ne. Jaké riziko je nechat vše jak je do porodu či samovolného potratu? Stejné jako rodit. Takže malé nebo velké? Nikdo neví a nikdo nemůže nic zaručit. Jedna z mých sester oslovila zákaznice z lékárny, kde pracovala – řádové sestry. Modlí se prý za nenarozené životy. Měla by pro ně prima job. Hned mi volaly a jeden z jejich hrobů nabídly naší Anince. Navíc se s námi pomodlily v kostele a šly s námi na hřbitov, připravily hrob, pozvaly nás na pohoštění. Na velkém ultrazvuku, obklopena mediky, vidím zbytek hlavičky naší dcery. Plodová voda dál hlavičku poškozuje. Jsem přijata na pokoj. Moje spolubydlící krvácela, rozhodla se těhotenství ukončit. Nepřeje si postižené dítě, mají ho v širší rodině, není tu poprvé. Nesnesla by riziko. Jak bych si přála mít aspoň postižené dítě, jen kdyby šlo žít bez hlavy… V noci volám manžela. Po vypuzení tělíčka nám sestra dává Aninku pochovat. Její tělíčko je teplé a má svoji tíhu, kterou si dodnes pamatuji. Službu měla citlivá sestra a tělíčko našeho dítěte jsme proti pravidlům a zákonům dostali. Jak snadné bylo v mládí diskutovat o přednosti dítěte na život. Jak se ale zachovat, když je člověk v situaci, kdy má už jedno dítě doma – nemocné, druhé nemá šanci na život po porodu. Má člověk právo volit? Skláním se před Tebou. Nesoudím se. Život začíná zázrakem a nekončí. Ani život, ani zázrak. Přeju si, aby náš spolek pomáhal rodinám, které se dozvědí zavalující zprávu, že jejich dítě umírá. Aby s nimi hledal konkrétní cesty, jak jim účinně pomoci vlídným slovem, informacemi,
odborným přístupem a jakoukoli jinou službou. Není to těžké ani drahé. Jen to má být trochu víc lidské, než jak se nám to doposud daří. Chtěla bych být k dispozici ženám, které jsou na této cestě. Vždycky je povzbuzující vědět, že už na ní šel někdo před námi. Olga Tenková, členka spolku Perinatální hospic (Hnutí pro život)
Perinatální hospic „Dítě v srdci“ nabízí: l pomoc po celé ČR l neutrální půdu bez jednostranného tlaku na způsob řešení l potřebné informace, individuální konzultace, tvorba plánu l doprovod během těhotenství, porodu l pomoc během života i smrti dítěte l „memory boxy“ pro uchování co největšího množství vzpomínek na miminko. Prakticky tato péče zatím vypadá tak, že žena zůstává u svého gynekologa, rodí v porodnici ve svém okolí a Perinatální hospic jí na této cestě pomáhá a doprovází. Více informací najdete na www.ditevsrdci.cz. Další zdroje pomoci na internetu: perinatalnihospic.cz – obecně o problematice, kontakty na ochotné odborníky prazdnakolebka.cz – praktické rady při časném úmrtí dítěte
Modlitba k Jezulátku Božské Dítě, Jezulátko, které vyléváš milosti na všechny, kdo Tě vzývají, obrať své oči k nám, kteří zde klečíme, a vyslyš naši modlitbu. Svěřujeme Ti všechna zraněná srdce. Vztáhni k nim svou všemohoucí ruku a pomoz jim v jejich potřebách. Vztáhni ji na všechny nemocné, uzdrav je a posvěť jejich utrpení, pohlédni na zarmoucené a potěš je. Vztáhni svou ruku na hříšníky a na všechny, kteří jsou postiženi bolestí, abys je přitáhlo ke světlu Tvé milosti. Vztáhni svou ruku k nám a požehnej nám. My Tě vzýváme v důvěře ve Tvou láskyplnou pomoc. Dopřej, malý Králi, poklady svého milosrdenství celému světu a zachovej nás v milosti své lásky. Amen.
POSTNÍ ŘÁD Dny a doby pokání v celé církvi jsou: každý pátek v průběhu celého roku (s výjimkou těch, na které připadnou církevní slavnosti) a doba postní. Pokání zdrženlivostí od masa se zachovává každý pátek v roce, pokud nepřipadne na den církevní slavnosti. Tímto půstem od masa jsou vázáni katolíci od dovršeného čtrnáctého roku věku. (Půst od masa nezahrnuje ryby a živočišné tuky.) Postní řád českých a moravských ordinářů dává možnost nahradit zčásti nebo zcela páteční půst od masa jinými formami pokání, např. zdrženlivostí od jiného pokrmu, zejména však skutky lásky a úkony zbožnosti. Na Popeleční středu a Velký pátek se zachovává tzv. přísný půst, tj. půst od masa a zároveň újmy v jídle. Spojený půst od masa a zároveň újmy v jídle je závazný pro všechny katolíky od osmnáctého až do započatého šedesátého roku věku; věřícím od dovršeného čtrnáctého roku věku do dosažení plnoletosti a osobám po dovršení padesátého devátého roku věku se v obou těchto dnech ukládá jen půst od masa. Pro oba tyto dny od povinnosti zachovat půst újmy osvobozuje také nemoc, těžká tělesná práce nebo podobný vážný důvod. Farář nebo administrátor farnosti může ze spravedlivého důvodu od přísného postu udělit dispenz, příp. provést záměnu za jiné úkony zbožnosti. Osoby mladší 14 let postní povinností újmy ani zdrženlivosti od masa vázány nejsou.
Kázání Jeden dosud nezkušený kazatel se vydal za poustevníkem, který byl široko daleko považován za moudrého a ctnostného muže, a zeptal se ho: „Otče, jak má vypadat dobré kázání?“ Poustevník odpověděl: „Aby se mohlo kázání vrýt posluchačům do paměti, musí mít hlavně dobrý začátek a dobrý konec. Ale především to musíš udělat tak, aby začátek a konec byli co možná nejblíže od sebe!“ - PASTÝŘ strana 6 -
V jedné malé horské vesničce byl velmi známý kostel s mnoha krásnými obrazy. Kromě těchto mistrovských děl byl v jednom téměř zapomenutém koutě také dřevěný kříž. Na rozdíl od dobře viditelných obrazů, byl kříž zastrčený ve tmě, nikdo si ho nevšímal. Byl velmi smutný, jelikož ho nikdo nemohl vidět, a tak nemohl dělat to, co by dělat měl. Jednoho dne paprsek světla osvítil také kousek toho koutku. Kříž se díval, co je kolem něj a s překvapením zjistil, že jsou tam dvě svíce. Dodal si odvahu a snažil se
upoutat jejich pozornost: „Jsem dřevěný kříž a moc vás potřebuji.“ Jedna ze dvou svící odpověděla: „Moji pomoc? Proč bych ti měla pomáhat? Nic se mi nechce dělat. A pak ani nevím, co bych pro tebe měla dělat???!!!“ Kříž, vyděšený její odpovědí, namítl: „Ty nevíš, jak mi můžeš pomoci? Nevíš, že máš možnost vydávat světlo?“ Znovu se ozve první svíce: „Světlo? A jak ho mohu vydávat? Nikdo mi nikdy neřekl, k čemu jsem stvořena! Nechali mě zde a jsem tady, aniž bych se moc vyptávala.“ Kříž se ujal slova: „Tak ti to tedy povím já. Ty se svým voskem a knotem máš možnost dát život malému světlu, dostatečnému k tomu, aby mě osvítilo. Bohužel, toto světlo není věčné. Plamen, který ho tvoří, rozpustí svým žárem vosk, který postupně stravuje.“ První svíce se vyděsila: „Co to znamená? To budu postupně umírat?“ Kříž jí odpoví: „Ano, a musím ti říct, že pak už nebudeš víc existovat.“ „Na to ani nemysli,“ odpověděla svíce, „nebudu dělat nic z toho, co jsi mi řekl. Raději zůstanu v tomto tmavém koutě, než bych se zničila a ztratila to, co jsem.“ Když kříž uslyšel tuto odpověď, docela ztratil naději. Najednou uslyšel, že ho někdo volá: „Promiň, slyšíš mě, kříži? Mohu s tebou chvilku mluvit?“ Kříž se podívá a vidí, že tento hlásek patří druhé svíci a odpoví: „Samozřejmě se mnou můžeš mluvit.“ Druhá svíce se zeptala: „Je pravda, že mohu vydávat světlo? Když to budu dělat, pomohu ti?“ Kříž jí odpoví: „Je to tak. Ale je také pravdou, že proto, abys mně mohla pomoci, musíš obětovat sama sebe.“ Druhá svíce zůstala chvíli potichu, pak s jistotou prohlásila: „OK, pomohu ti. Udělám to, protože to chci. Nyní, když jsem poznala svůj dar, chci, aby přinesl ovoce, přestože to povede k mému konci. Neznepokojuj se! Tím, že ti pomohu, udělám také něco pro sebe, budu užitečná!!!“ Dojatý kříž jí poděkoval. Cítil se velmi šťastný, jelikož nyní mohl dělat to, k čemu byl stvořený. Ukazovat podobu Božího Syna, který obětoval sám sebe, aby vykoupil lidstvo z hříchu. A co druhá svíce? Je stále tam, v kostelíku, nyní je už stará, celá zaprášená, opuštěná ve svém tmavém koutě. internetový zdroj
Koláče Malé dítě si tajně vzalo kousek koláče ukrytého ve spižírně. Babička situaci využila a myslela si, že dá dítěti první lekci morální a náboženské výchovy: „Víš, že když jsi vzal ten koláč, tak Pán Bůh byl s tebou, i když to nikdo jiný neviděl?“ Dítě na to: „Jistěže to vím!“ Babička: „A co myslíš, že říkal, když sis kradl tu dobrotu?“ Dítě: „Řekl mi: Jsme tu jenom já a ty, vezmi si dva kousky!“ - PASTÝŘ strana 7 -
… A NĚCO PRO ROZVESELENÍ … Dva seminaristé jedou na motorce. Zastaví je policajt a povídá: „To nevíte, že při této rychlosti můžete zavinit dopravní nehodu?“ „Ale kdepak,“ odpoví jeden seminarista, „Kristus je s námi.“ „V tom případě máte dvojitou pokutu, protože je přísně zakázáno jezdit na motorce ve třech.“ V jednom farním věstníku byly uvedeny tyto pokyny: „Podržte si tuto stránku před nosem a zhluboka vydechněte. Pokud stránka zezelená, okamžitě kontaktujte lékaře. Pokud stránka zmodrá, objednejte se k zubaři. Pokud stránka zčervená, zavolejte ihned svému advokátovi. Pokud stránka zčerná, sepište závěť a zavolejte notáře. Pokud stránka nezmění barvu, všechno je v pořádku a není nejmenší důvod, proč byste nemohli příští neděli přijít na mši svatou.“ Jaký je rozdíl mezi Bohem a právníkem? Bůh si nemyslí, že je právník. Jeden velmi zbožný muž živoří v maličkém bytě na předměstí. Denně chodí do kostela, modlí se chvály, růženec atd. Ve stejném domě bydlí nafoukaný a nesmírně bohatý mladík, který nepracuje, žije v obrovském luxusním bytě, má krásné ženy, auto, pořádá večírky a flámy, kdy se mu zachce, peníze by mohl nabírat lopatou. Zbožný muž pár dní dělá jakoby nic a jen pozoruje svého souseda, jak se vrací pozdě domů a užívá si. Jednoho dne to už ale nevydrží a v jedné své modlitbě se ptá: „Něco mi, Pane, vysvětli. Já jsem ti byl vždycky oddaný, chodím do kostela, pořád se modlím, ale topím se v dluzích, nesnázích a chudobě. Ten můj soused do kostela nechodí, kleje a hřeší ostošest, a přitom je bohatý a žije si jako prase v žitě. Proč? Proč? Řekni mi, proč?“ Z nebe se ozve hlas: „Protože mne nikdy s ničím neotravuje!“ Při posledním soudu se Bůh setká s Karlem Marxem: „Tak to jsi ty, co mi to zavařil s celým dvacátým stoletím! Jelikož jsi pořád říkal, že nejsem, jsi odsouzen k tomu, dělat mi vrátného. Když nebudu chtít být rušen, máš povoleno říkat: Bůh tu není.“ (Roberto Benigni) Když Bůh stvořil Švýcarsko, zeptal se Švýcara: „Jakou chceš milost?“ Švýcar bez váhání odpověděl: „Chci mléko.“ A tak se stalo. Po mnoha dnech se Bůh na to místo vrátil. Zeptal se Švýcara: „Tak co, je to mléko dobré?“ „Nejlepší na světě,“ odpověděl Švýcar, „ochutnej!“ Bůh ochutnal mléko. „Máš pravdu, je opravdu výtečné. Řekni, chceš ještě něco?“ „Ano,“ řekl Švýcar s úsměvem po chvilce přemýšlení, „chci čtyři franky za to vypité mléko.“ Diego Goso Farářské vtipy
DOPIS JIDÁŠOVI Píši ti teprve po určitém váhání, protože se obávám, že mohu své okolí snadno uvést v omyl. Patrně dostáváš každý rok v čase Svatého týdne celý koš zlých dopisů. Ani evangelia se s tebou zrovna nemazlí. Jan tě nazývá zlodějem a Ježíš dokonce říká, že by bylo pro tebe lépe, kdyby ses vůbec nenarodil. Píši ti dnes jednoduše proto, že jsem tvou záhadu nedokázal rozluštit. A mimo to se trvale přistihuji, že Kristu kladu stejnou otázku jako apoštolové po té, co on, aniž by jmenoval, oznámil, že jeden z nich ho zradí: „Jsem to snad já, Pane?“ Kdo vlastně jsi, Jidáši? Ty, který jsi jako, ostatní apoštolové, všechno opustil, abys následoval Ježíše? Myslíš snad, že by tě Ježíš vyvolil a jako vyslance radostné zvěsti nechával u sebe, kdyby tě považoval za nepolepšitelného zlosyna? Kdybys byl tak chtivý peněz, jak bys mohl vydržet tři roky v tak chudobné společnosti se svým Mistrem, který neměl, kam by hlavu složil? Jak by mohl Ježíš při Poslední večeři dokázat umývat ti nohy svýma rukama, které za několik hodin kvůli tvé nevěrnosti mají být probodnuty hřeby? Proč jsi ho tak uboze zradil? Nepotřeboval jsi přece prodávat přítele za hrst mincí, mohl sis je nadále obstarávat ze společné pokladny Dvanácti. Řekni mi, dostal ses snad neodvratně do soukolí mechanismu spásy, když jsi slyšel: „Co chceš udělat, udělej rychle!“ Řekni mi, Jidáši, jsi opravdu ztracený? Celý problém zla, předurčení a svobody soudu a spásy je tvým životem a tvou smrtí do největší hloubky zjitřen. Nestal ses obětí své osamělosti? Tys neměl šanci jako Petr, který po svém trojím zapření zachytil Ježíšův pohled, aby se mohl hořce vyplakat. Nezaslechl jsi hlas kohouta a nikdo ti nepomohl k pláči. Byl jsi sám a „byla noc“ (Jan 13, 30), a navíc „vstoupil do tebe satan“ (Jan 13, 27 a Tys nedokázal tomuto strašnému průvodci uniknout. Potřeboval jsi mnohem méně času vzepřít se satanovi než se odvrátit od Ježíše. Zlo bylo pro tebe mnohem rychleji nesnesitelné než dobro. Proč jen jsi, ubohý Jidáši, ve své mrazivé samotě nenechal zaznít poslední slovo, kterým se na tebe Ježíš obrátil, to důvěryplné slovo prvního dne, to srdceryvné slovo, to slovo, které by mohlo rozptýlit temnotu tvého zoufalství: „Můj příteli“ (Mt 26, 50). Slyšíš ještě to slovo: „Můj příteli“? Chtěl ses odtrhnout od svého vlastního života a oběsil ses na stromě. Nevěděl jsi, že tím, že padneš do Božích rukou, staneš se kořistí jeho nekonečné lásky? Neboť tentýž, který prohlásil: Neztratil jsem nikoho z těch, které jsi mi svěřil, „kromě syna záhuby“, svolával přece z výšky kříže odpuštění svého Otce na všechny lidi. Touto poslední modlitbou uzavřel Ježíš proces každého zločince (provinilce) a odňal tuto záležitost naší lidské spravedlnosti. Od té doby platí pouze Boží milosrdenství. Církev sice předává nezkráceně článek víry o pekle, ale nikdy nepřipustila, aby byl někdo prohlášen za zavrženého. Proto také nevím, Jidáši, kde tě můj dopis zastihne, proto ho posílám poste restante. Roger kardinál Etchegaray (přeložil Jiří Mikulášek)
Rozepnutá kapsa Během jedné vojenské inspekce se plukovník zastavil, prohlédl si stojícího vojáka od hlavy k patě a velmi přísně mu přikázal: „Zapněte tu kapsu, vojáku!“ Voják byl z nenadálé situace značně rozrušený, proto ze sebe vykoktal: „Mám ji skutečně zapnout okamžitě, pane plukovníku?“ „Ano, hned teď!“ Voják se tedy opatrně přiblížil k plukovníkovi a zapnul klopu u jeho košile. - PASTÝŘ strana 8 -
Tříkrálová sbírka 2016
Charita sv. Vojtěcha Slavičín chce touto cestou poděkovat všem, kteří se jakkoliv podíleli na Tříkrálové sbírce 2016. Poděkování patří především malým koledníkům a jejich vedoucím, kteří prosili o finanční dar na pomoc těm, kteří si sami pomoci nemohou. Zvláštní poděkování patří P. Miroslavu Strnadovi, Mgr. za farnost Slavičín, který dal koledníkům na jejich cestu požehnání, P. Janu Můčkovi, Mons. ICLic. za farnost Újezd, P. Andrzeji Bystrzyckemu, Mgr. za farnost Štítná nad Vláří – Popov a P. Františku Cincialovi, ThLic. ICLic. za farnost Vlachovice za jejich pomoc při organizaci sbírky. Děkujeme katechetce Janě Adámkové za pomoc při sestavování jednotlivých skupinek koledníků. Poděkování zasíláme Městskému úřadu Slavičín a všem pracovníkům obecních úřadů, kteří nám pečetí pokladničky a počítají celkový výtěžek, a také členům Policie ČR za dohled nad bezpečným průběhem sbírky. Velké díky pak patří všem dárcům, kteří svým finančním obnosem přispěli do pokladniček a svým darem umožní pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují.
Výsledky koledování Tříkrálové sbírky 2016: Obec nebo její část Slavičín Divnice Hrádek na Vlárské dráze Nevšová Bohuslavice Lipová Petrůvka Rudimov Štítná nad Vláří - Popov Rokytnice Jestřabí Újezd Slopné Vysoké Pole Drnovice Loučka Vlachovice Vrbětice Haluzice Vlachova Lhota Křekov Celkem
Částka (v Kč) 97 853 6 765 18 069 16 538 12 172 13 281 13 132 9 730 75 914 22 351 8 820 26 656 25 901 22 943 14 390 14 998 31 958 11 706 1 937 7 140 3 824 456 078
Poděkování Srdečně děkujeme pořadatelům Farního plesu ve Slavičíně, kteří věnovali výtěžek Charitě sv. Vojtěcha Slavičín, a všem dárcům, kteří svými dary přispěli do tomboly, a tím podpořili rozvoj zdravotních a sociálních služeb Charity sv. Vojtěcha Slavičín. Mgr. Milena Tománková, ředitelka Charity sv. Vojtěch Slavičín
Pořadatelé Farního plesu ve Slavičíně srdečně děkují všem sponzorům a dárcům za jejich dary do plesové tomboly. Výtěžek byl věnován Charitě sv. Vojtěcha ve Slavičíně. Poděkování patří také všem těm, kteří se plesu zúčastnili a vytvořili tak příjemnou atmosféru a skvělou zábavu.
UPOZORNĚNÍ Upozorňujeme na výraznou změnu termínu tábora Vojtěch 2016, který pořádá mládež slavičínské farnosti: TÁBOR „VOJTĚCH 2016“ SE USKUTEČNÍ V BRATŘEJOVĚ VE DNECH 14. – 21. SRPNA 2016. V minulém čísle Pastýře bylo uvedeno nesprávné datum konce tábora. OMLOUVÁME SE!
ROZPIS POBOŽNOSTÍ KŘÍŽOVÉ CESTY NA POSTNÍ DOBU 2016 12.2. 19.2. 26.2. 4.3. 11.3. 18.3. 25.3.
Modlitby matek - Večeřadlo Manželé Děti Charita Všichni (ochotní) Muži P. Miroslav s ministranty
Sraz všech, kdo jsou ochotni se kterékoli pobožnosti KC zúčastnit, je vždy v daný pátek v 17 hodin v sakristii. Srdečně zveme všechny děti na dětskou křížovou cestu, která se bude konat v pátek 26.2.2016. Sraz dětí, které se chtějí do modlitby aktivně zapojit, je v 17 hodin v sakristii. Po křížové cestě se bude konat dětská mše svatá.
Abrahám a rouhač Jednoho dne pozval Abrahám k obědu do svého stanu chudého žebráka. Když odříkával modlitbu díků, začal host klít a nadávat. Abraháma to velmi pohoršilo, a tak ho vyhnal ze stanu ven. Večer se Abrahámovi zjevil Bůh a řekl mu: „Onen muž mi zlořečí už přes padesát let, a přesto jsem mu dával každý den něco k snědku. A tys nebyl schopný ho snést ani během jednoho jediného oběda?“ - PASTÝŘ strana 9 -
KŘTY 20.12. 24.1.
Bernard Michal Seidl, Aneta Vršanová Sofie Schmiedlová
POHŘBY 19.12. Vincenc Bureš, 1945, Rokytnice 29.12. Ludmila Dorušková, 1934, Lipová 2.1. Zdeněk Kutra, 1930, Slavičín 7.1. Gašpar Kalnický, 1930, Slavičín 9.1. Amalie Kuželová, 1929, Lipová 9.1. Josef Tarabus, 1924, Rokytnice 21.1. Hedvika Mikulcová, 1928, Slavičín
ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBĚTAVĚ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 6.2. - 12.2. Chovančíková, Machů H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J. 13.2.- 19.2. Rudimov 20.2.- 26.2. Petrůvka 27.2.- 4.3. Zupková P., Fojtíková I., Raková R., Durďáková E., Štěpančíková I., Zollerová L. 5.3. - 11.3 Nevšová 12.3. - 18.3. Lipová 19.3. - 25.3. Habancová, Čížová, Janečková, Orsáková, Šuráňová 26.3. - 1.4. Divnice 2.4. - 8.4. Rokytnice 9.4. - 15.4. Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová, Rašková 16.4. - 22.4. Obadalová, Durďáková, Borová L., Tománková M., Kuželová L., Kuželová M.
Texty v rámečcích ve spodní části stránek jsou z knihy Pino Pellegrina Příběhy pro osvěžení duše.
ZVEME VŠECHNY, KTEŘÍ CHTĚJÍ PÍSNÍ CHVÁLY VYJÁDŘIT BOHU SVOU VDĚČNOST NA
VEČERY CHVAL KTERÉ SE KONAJÍ KAŽDOU POSLEDNÍ SOBOTU V MĚSÍCI OD 18 HODIN V NAŠEM FARNÍM KOSTELE SVATÉHO VOTĚCHA VE SLAVIČÍNĚ CO VÁS ČEKÁ: PÍSNĚ MODLITBY SVĚDECTVÍ ZAMYŠLENÍ NEFORMÁLNÍ SETKÁNÍ VIZ: www.vecerychval.cz
RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDĚLENÍM SVÁTOSTÍ – největšího daru, který Kristus svěřil své církvi. Protože však je k tomu třeba dobrá příprava, ohlaste se nám: Křest dětí buď hned po narození nebo alespoň 1 měsíc před křtem. (Křty jsou zpravidla 3.neděli v měsíci po ranní mši sv.) Příprava na křest dospělých trvá zhruba 1 rok. (Křest obvykle v sobotní Velikonoční vigilii.) Zamýšlený církevní sňatek nejméně 3 měsíce předem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoň jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udělujeme po individuální domluvě. Možnost ke svátosti smíření je především v pondělí, středu a pátek asi hodinu před večerní mší sv. ÚŘEDNÍ HODINY NA FAŘE Středa --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvě, případně v kostele po bohoslužbách. V ostatních časech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úřad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail:
[email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faře): Středa 9.00 – 11.00 13.00 – 16.30
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTĚCHA VE SLAVIČÍNĚ NE
7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin
PO, ST, PÁ SO
NE
14.2.
1. neděle postní
NE
21.2.
2. neděle postní
PO
22.2.
svátek Stolce sv. apoštola Petra
NE
28.2.
3. neděle postní
NE
6.3.
4. neděle postní
PO
7.3.
sv. Perpetua a Felicitas
ÚT
8.3.
sv. Jan z Boha
ST
9.3.
sv. Františka Římská
NE
13.3.
5. neděle postní
PÁ
18.3.
sv. Cyril Jeruzalémský
SO
19.3.
Slavnost sv. Josefa
NE
20.3.
Květná neděle
PO
21.3.
Pondělí Svatého týdne
ÚT
22.3.
Úterý Svatého týdne
ST
23.3.
Středa Svatého týdne
ČT
24.3.
Zelený čtvrtek
PÁ
25.3.
Velký pátek Novéna k Božímu milosrdenství
„Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.“
(25.3. – 2.4.) SO
26.3.
Bílá sobota
NE
27.3.
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
PO
28.3.
Pondělí velikonoční
Žalm 117
PASTÝŘ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtěcha ve Slavičíně. Slouží pro vnitřní potřebu farnosti. Řídí redakční rada. Náklad 500 výtisků. Příspěvky přijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325 a 731 646 734, e-mail:
[email protected] a Zdeněk Durďák, tel.: 608 615 172. Můžete je také vložit do označené pokladničky v předsíni kostela, která je k tomuto účelu určena. Nepodepsané příspěvky se nepřijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelům upřímné Pán Bůh zaplať. Náklady na 1 výtisk činí přibližně 12 Kč. Srdečně děkujeme za vaše finanční příspěvky. Uzávěrka bude v neděli 13.3.2016. Další číslo vyjde v neděli 27.3.2016 na Slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých příspěvků. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V článcích jsou otištěny necenzurované názory, postřehy a zkušenosti našich dopisovatelů a čtenářů! - PASTÝŘ strana 10 -
