číslo 4
březen 2012
1
Je tomu rok co vyšlo první číslo časopisu Keltoviny. A po něm ještě dvě. Pak bohužel přišel můj odchod z nejmenované taneční skupiny a tehdy ještě zpravodaj si dal „ letní pauzu“. Bohužel se na podzim redakce už nesešla. Uběhl nějaký čas a nová verze časopisu je zde. I s novou redakcí a přispěvateli. Některé rubriky zůstaly a některé přibyly. Těšit se můžete například na „Cestujte s námi“, kde Vám ukážeme kouty naší krásné vlasti či na „Velkou školu úklidu“, kterou jsme si dovolily, s laskavým svolením MF Dnes, lehce upravit. Určitě zůstávají rubriky „Pony Express“ nebo „Představujeme“. Jinak rádi přijmeme Vaše příspěvky, příběhy či fotografie. Příjemné čtení. Martin Štulla
Obsah aneb co u nás najdete Slovo šéfredaktora Povídkobraní – Ruku v ruce, Procházka v dešti Pony Express – 4. díl Cestujte s námi – Liberecko Představujeme – Freestyle fotbal Velká škola úklidu – 1. díl Spektrum – Jak vybrat správné jízdní kolo
Redakce časopisu: šéfredaktor Martin Štulla
2 3 5 6 7 8 9
korektura Pavla Stejskalová
redaktoři, dopisovatelé Karel Halberštádt, Pavla Stejskalová, Martin Štulla Gabriela Daňková, Lidka Tošovská a další
Použitý obrazový materiál: Soukromý archiv – M. Štulla, Pony Express, P. Karásek, K. Halberštádt, Pavla Stejskalová
2
Ruku v ruce Gabriela Daňková (autorská tvorba)
V našem životě procházíme řadou změn, vlastně celým zástupem změn, které tu vždy byly, jsou a vždy budou. Změny odlišné od sebe svou důležitostí: jako přestěhování se, ale i radikální změna účesu. A je jen na nás, jak jim budeme čelit, jestli se jim budeme bránit nebo je přijmeme s otevřenou náručí. Pro mě samotnou je toto téma životních změn momentálně velmi zásadní, protože pro mě asi před půlrokem začalo celé období, které je jich plné, možná až přeplněné. Ale co je moc, že? 30. června mi měla skončit jedna dlouhá životní éra devíti minutovou prezentací a nalitím se vším možným, rozloučit se s každodenním stykem mých přátel ve škole a mimo ni. Dvou měsíční prázdniny jsem prožila ve sladkém opojení z nicnedělání, nepřestávající zábavy a nevědomosti věcí nastávajících. S koncem volných dnů se mi otevíraly čím dál více dveře do nové éry a má nervozita se vlastně úměrně stupňovala s tím přibližováním se mé budoucnosti. Je březen a ano, už jsem si zvykla na ty novoty, ale asi se s nimi ještě letos nedokážu ztotožnit, protože přece jen to, že jsem se tímto mým výběrem školy chtěla více přiblížit své snové budoucnosti, oddálil mě od strašně důležitého článku mého dosavadního života, mých přátel. Nechci si prostřednictvím tohoto článku postěžovat na to, že mě nikdo nemá rád a kamarádi se na mě vykašlali, protože si myslí, že jsem namyšlená kráva, co je teď ve velkém městě. To fakt ne! Nejsem taková a moji přátelé také ne! Scházíme se pořád, ale rozhodně míň, než dřív, protože teď to jaksi není moc možné a všichni jsme rádi, že jsme rádi, proto se snažím zůstat jakžtakž optimistická a doufat, že se všechno vrátí do těch zajetých kolejí. Samozřejmě vím, nejsem zas tak naivní, abych si myslela, že to bude jako dřív a budeme všichni jedna velká šťastná rodina! Ale občas je zkrátka dobré neztrácet hlavu a optimismus a radši si dát do coly čtyři brčka a držet se hesla, že všechno se děje pro něco a všechno má svůj důvod, a že když se zkrátka něco děje, tak to taky tak má být. Když jsem byla malá, byla jsem trochu podivné dítě. Nesnášela jsem školku, neměla jsem tam kamarády, zvracela jsem, snad to nebyl ten důvod, brečela jsem a kreslila holčičky s balonky, zpívala si: „okolíčko okolí“ a měla imaginární kamarádku Klárku Bendovou. Už je pro mě ta holka zlatá pasé, ale i když nikdy nebyla skutečná, zůstaly na ni vzpomínky pro mou nejbližší rodinu a z těch vzpomínek se staly skvělé historky typu: „ sestra je tak trochu blázen“. Jak vlastně nazvat člověka, s kterým jsme se odcizili, ale jednu dobu nám byl vším? Nemyslím teď právě na výplody mé čtyřleté fantazie, ale na skutečné lidi z masa a kostí. Přece je nemůžeme nazvat jen známými, vzhledem k naší minulosti, ale když s nimi nejsme v podstatě v kontaktu, nemůžeme je nazvat kamarády. A spojení bývalá kamarádka zní fakt tragicky. Kvůli čemu jsme vůbec ochotni je ztratit? Kvůli všem těm změnám světa kolem nás a celého toho dění, ale rozhodně tady hrají velmi, velmi důležitou roli ty změny v nás. Protože na tom, že lidi se mění něco bude, zároveň je však něco pravdy i na přesně opačném rčení a to, že lidi se nemění ze dne na den. Možná je to v tom, že to všechno máme v sobě a je otázkou, co všechno z nás necháme ukryto pod zámkem. Není dobré myslet si, že přátelé nemají chyby, protože všichni je mají a je to zcela přirozené a čím déle člověka 3
známe, tím je větší pravděpodobnost, že na něm nějaké ty chyby najdeme a možná se nám ukáží ty nové ještě nepoznané, ale zase nemůžeme všechno tolerovat a nalhávat si něco kvůli našim báječným vzpomínkám, protože bychom neměli ustupovat svým hodnotám a spokojit se se vším, co na nás život nastraží. Na dokonalého přítele podle mě neexistuje žádné měřítko nebo ukazatel všech kvalit, které by měla ideální osoba mít. Každý máme jiné představy a jiné požadavky pro lidi, které chceme pustit, co nejblíže do našich životů a k nám samotným. Kamarádi jsou vlastně takovými zrcadly, odlesky nás samotných. Takže o změny bychom vlastně měli stát, co nejvíce, protože jedině tak můžeme poznat nové lidi, zažít s nimi nové, zábavné a neuvěřitelné zážitky a třeba postupem času zjistíme, že jsou našimi takzvanými spřízněnými dušemi. Nemohla jsem si odpustit takové světoznámé klišé! Ale třeba to tak vážně je, ale na vyřešení této záhady jsem ještě moc mladá, mám totiž pořád své zuby, takže jestli se toto změní, třeba už budu znát spoustu odpovědí na otázky ohledně spřízněných duší. Všechny změny jsou zkrátka takovým základem našeho života, našeho působení, naší existence, stejně jako přátelé.
Procházky v dešti Martin Štulla (autorská tvorba – rok 2002)
Miluji procházky v dešti. Když člověk vyjde jen tak bez cíle z domova ven, ještě než začne pršet, to když se mraky honí po obloze jako psi na dvorku. Vznikají různé obrazce a tvary, to pak obdivuji krásu přírodních jevů. Je mnoho mraků na obloze a najednou se střetnou a vytvoří celistvou modrou plochu, jako je staré zrcadlo po babičce či vodní plocha rybníka. Nejprve kapky lehce poletují v povětří, jako když sněží. Takový déšť není moc příjemný, protože kapky vlezou i pod mojí bundu, zvláště teď na podzim je to nepříjemné. Postupem času se tohle lehké mrholení mění ve větší kapky. Pak už se schovám někam pod střechu a pozoruji lidi, jak hledají úkryt, kde se dá. Jeden, ten který poslouchal předpověď počasí, si vytáhne deštník, druhý se snaží přitisknout pod malý převis střechy, další láme větve od stromu a vytváří si z něj improvizovaný deštník, jako měl Robinson Crusoe, který mu po chvíli stejně celý vyteče na hlavu a je hned zmoklý jako slepice. A když přijdou pořádné hromy a blesky to mě potom mrazí v zádech, jako když neumím něco do školy a bojím se, že mě paní učitelka vyvolá a já dostanu pětku. To by pak lítali hromy a blesky doma. Stejně je to ale nádhera, když blesk ozáří nebe a prokličkuje k zemi. Kdo by řekl, že taková nádhera je jen elektrický výboj. Miluji procházky v dešti, to když si malí kluci staví na silnici „potůčky a hráze“ aby voda neprotekla, třeba jednou, až budou velcí, budou stavět opravdové hráze na řekách. 4
4. díl Lidka Tošovská (archiv Pony Expressu)
Nejslavnějším jezdcem Pony expressu byl ovšem William Frederic Cody. Do služeb společnosti vstoupil jako patnáctiletý chlapec. Za války Severu proti Jihu sloužil v armádě severoamerické Unie jako vojenský průzkumník. Po válce se v roce 1867 zavázal za měsíční plat 500 dolarů dodávat buvolí maso pro stravování dělníků zaměstnaných na stavbě kansaské pacifické dráhy. Během šesti měsíců postřílel 4280 buvolů a tím způsobil nemalé komplikace místním indiánským kmenům, pro které bizoni byli jedním z hlavních zdrojů obživy. Tento řeznický výkon hodný velkých jatek mu vynesl přezdívku Buffalo Bill. V roce 1869 přijel na západ spisovatel tehdy oblíbených krváků Edward Judson zvaný Ned Buntline (česky něco jako „Vejtaha“) a vybral si Buffalo Billa za hrdinu svých dobrodružných novel. Ze zabíječe buvolů Codyho se rázem stala romantická postava a hrdina, kterými USA jako mladý stát příliš neoplývaly. Byl ústřední postavou dobrodružných povídek, které od roku 1880 vydávala v sešitovém provedení s nápadnou obálkou newyorská firma Street & Smith. Cody v roli hlavního hrdiny nechyběl v žádném z 211 vydaných čísel těchto krváků, pro které se časem vžil název bufalobilky. Zásluhou Buntlina se stal i hrdinou mnoha divadelních her, např. Buffalo Bill v pasti, Buffalo Bill a Jesse James, Poslední jízda, Vrak prérie, Custerův první skalp, o jejichž hodnotě přesvědčivě vypovídá úryvek z kritiky na jednu z nich, na Zvěda prérie, kterou uveřejnil New York Herald: „…kus tak pitomý a tak špatně zahraný, že je až zajímavý…“ V polovině sedmdesátých let 19. století Cody začal vystupovat na divadle a v roce 1883 vytvořil se svým společníkem Johny Bakerem a partnerkou Annie Oakleyovou vlastní divadelní společnost, s níž předváděl scény ze života hraničářů a indiánů založené na střeleckém umění. Jeho střelecké produkce měly program shodný s jinými podobně zaměřenými artistickými představeními, které slavily u diváků úspěchy, protože obratně vycházely vstříc dobovému vkusu. Proto se vydal do Londýna, kde svoji popularitu největšího hrdiny divokého západu ještě znásobil. Odtud podnikl turné po různých evropských městech a při této příležitosti zavítal v roce 1899 i do Prahy, kde vystupoval na Štvanici. V pokročilém věku sám Cody přestal rozlišovat své skutečné a literární osudy, takže všechny jeho životopisy jsou ve větší či menší míře přikrášleny autorskou fantazií. Svůj život však nesporně prožil zajímavě a romanticky. Zemřel po selhání ledvin na počátku roku 1917 v coloradském Denveru. 5
Liberecko Karel Halberštádt (autor je externí dopisovatel časopisu)
ARCHITEKTURA - VYSÍLAČ NA JEŠTĚDU Myslím, že každý určitě zná tuto skvostnou dominantu města Liberec, nad kterým se Ještěd tyčí, ale někteří ho ještě nenavštívili a to je chyba! Ještědský vysílač se začal stavět v 60. letech minulého století aby později sloužil nejen jako vysílač, ale i hotel. Stavba je jedinečná svým špičatým tvarem, který byl zvolen proto, aby dokreslil opticky horu a kvůli větrným podmínkám. Výška budovy je 94 metrů, anténa 17 metrů a průměr je 12,5 metru. Na vrchol Ještědu vás doveze kabinková lanovka, ze které máte nádherný výhled jak na město Liberec, tak i na skokanský areál, který hostil MS v lyžování. V samotné budově máte přístup jen do spodních pater, kde se nachází hotel a různé restaurace. I přesto si můžete dopřát výhled, při kterém máte všechno jako na dlani. Dojem jen trochu kazí cena občerstvení, ale to je jen malá kaňka na krásném výletu. ZÁBAVA - ZOO LIBEREC Když jsem navštívil tuto ZOO, byl jsem mile překvapen, že i menší ZOO v centru města může být krásná. Bezesporu hlavním lákadlem jsou zdejší bílí tygři, které stojí za to vidět. Najdeme zde ale další chloubu a to lachtany. Za zmínku stojí i labutí jezero nebo Takin čínský dovezený ze ZOO z Pekingu a právě v Liberci je jediný chov Takinů mimo asijský kontinent! Možná ani nevíte, že zdejší ZOO je nejstarší v naší zemi. Můžete zde také pořídit originální suvenýry bílých tygrů v různých provedeních. S návštěvou budete určitě spokojení, protože v tuzemsku určitě nenajdete mnoho krásnějších zahrad, než je tato. ZÁBAVA - PŘEHRADA MŠENO V horkých dnech jistě uvítáte možnost zchladit se v unikátní přehradě v centru města Jablonce, které je sousedním městem Liberce, i když jsou téměř propojené. Přehrada pochází již z let před 1. světovou válkou a byla postavena jako protipovodňové opatření. Vodní plocha zaujímá 42 hektarů s průměrnou hloubkou 15 metrů. Nabízejí se různé možnosti rekreace. Ať už koupání, plážový volejbal, betonové hřiště, cyklostezku, různé vodní atrakce, nebo se můžete jen položit na písčité a travnaté pláže.
6
Freestyle fotbal Martin Štulla (článek vznikl při rozhovoru s chlapci)
Fotbalový freestyle (football freestyle) je nově vzrůstající sportovní odvětví fotbalu. Jediné, co je opravdu zapotřebí, abyste dosáhli vyšší úrovně, je vytrvalost. Freestyleři využívají svoji kreativitu spojenou s technikou a citem pro míč. Teoreticky je to další způsob. jak vyniknout mezi ostatními. Ale hlavní důvod, proč to čím dál více lidí provozuje, je radost z pohybu. Nepotřebujete spoluhráče, ani žádné hřiště. Stačí vzít kopačky, míč a začít. Nejsou zde žádné pokyny trenérů, píšťalky rozhodčích nebo jakékoliv jiné omezení. The style is free . Mnoho lidí si pod pojmem freestyle football představí především žonglování různých částí těla, které znají od světoznámých fotbalistů typu Ronaldinha, Cristiana Ronalda, Zlatana Ibrahimoviče a z dřívějších dob Pelého a Maradony. Diváci jsou uneseni, když je vidí, jak si při rozcvičce trénují svou techniku. Avšak ve freestyle footballu jde o něco jiného. Samozřejmě, že žonglování je základem freestylu, ale to je asi vše. Kreativita a fantazie některých freestylerů opravdu nemá meze, a tak vznikají čím dál tím těžší a komplikovanější triky. Historie rozvoje Rozvoji freestylu hodně napomohla firma Nike, která pořádala různé soutěže a setkání. Poté jejich kampaň Joga Bonito zaměřená na krásu fotbalu pozvedla freestyle ještě o něco výš. V průběhu posledních 3 let zažil internet freestylový boom. Kluci (později dokonce i holky) každého věku začali natáčet své dovednosti na video a „uploadovali“ na internet (především na youtube.com) a vznikala nová seskupení freestylerů, kteří si udělali vlastní značku a internetovou stránku. Začalo se freestylu využívat i na živá představení, do TV show, reklam nebo poločasových programů nejen fotbalových zápasů. Freestyle se obecně rozvíjí po celém světě, ale opravdu nejvíce se vyskytuje v Evropě. Postupem času je stále víc a víc oblíbený i v Česku. A kdo vlastně jsou ti kluci a kterých píšeme? Jméno: Petr Karásek Přezdívka: Kari Datum narození: 6. 8. 1992 Výška: 176 cm Váha: 68 kg Znamení: Lev Freestylu se věnuje: od září 2008 ICQ: 576-207-701
Jméno: Miroslav Sosnar Přezdívka: Škvíra Datum narození: 18. 12. 1991 Výška: 186 cm Váha: 77 kg Znamení: Střelec Freestylu se věnuje: od konce března 2009
7
1. díl Pavla Stejskalová (upraveno; autorkou je Alena Němečková, redaktorka magazínu DOMA DNES)
Uklízení je pro většinu lidí utrpení. Jen pár vyvolených tvrdí, že je baví (někteří dokonce říkají, že při něm relaxují). Jeden efektní způsob, jak se úklidem prokousat, je pracovat jako profesionál. Co takhle si představit, že byt, který smýčíte a zbavujete pavučin, patří někomu úplně cizímu? Ano, přiznám se, že uklízení nepatří mezi moje nejoblíbenější činnosti, ale mám výsledky. Před pár lety jsem objevila fintu, která mi pomáhá bitvu s nepořádkem v naší pětičlenné rodině přežít. Prostě si představuji, že uklízím po úplně cizích lidech. Řeknu vám, opravdu to funguje. Jako profík se totiž oprostím od osobních výpadů na jednotlivé členy typu „to je taková práce, utřít po sobě stůl“. Dalším poměrně důležitým faktorem při úklidu je počet osob, které se při něm v bytě nacházejí. Čím víc lidí, tím hůř. „Vím, že jsou muži, kteří rádi a dobře uklízí, ale já s takovým bohužel nežiju. Když se chystám gruntovat, raději ho vyženu s dětmi do kina. Jakmile jsou všichni doma, stejně se mi jen nešťastně motají pod nohama a ptají se, jak by mi pomohli. Když jim něco zadám, tak to nakonec stejně musím znovu udělat sama,“ konstatuje Andrea z Prahy. V rodině zdravotní sestry Barbory je to zase naopak. „Mnohem důkladněji a radši než já u nás uklízí manžel. Takže před víkendovým gruntováním vyklízím pole a jdu s dětmi ven. Spousta známých mi to závidí.“
OD STROPU K PODLAZE Málokdo tuší, jak je při úklidu důležité začít na správném místě. Jako první se vrhněte na nejzazší místnost v bytě. Hned na začátku se zbavte všeho, co v ní nemá co dělat. Svícny, ve kterých nikdy svíčky nezapalujete, odložte do krabic, kde se na ně prášit už nebude, a vám tak při příštím úklidu odpadne povinnost z nich po sto padesáté setřít prach. Až se zbavíte všech lapačů prachu, postupujte kupředu. Tedy spíš k zemi. Každé uklízení by mělo začínat nahoře a končit na zemi. Všechno, co můžete očistit a zbavit prachu mimo místnost, vyneste ven - menší koberečky, stojan na časopisy, proutěné křeslo - to všechno bývá zanesené prachem, a když ho prachovkou zlikvidujete na dvoře nebo na balkoně, o to bude čištění efektivnější a vy budete při práci méně kýchat. Pokojové květiny sneste do koupelny, osprchujte je, a než skončíte s úklidem, už je okapané budete moci dát zpět na své místo. K důkladnému úklidu samozřejmě patří i čistá okna. Když svítí slunce, raději jejich mytí nechte na pošmournější počasí, ale vyprat záclony můžete kdykoli. Na konec si nechte podlahu. Tu nejprve vyluxujte a poté vytřete. Podle stejného scénáře postupujte všemi místnostmi. Na závěr ukliďte kuchyň a finišujte toaletou a koupelnou, které při úklidu dostanou většinou dost zabrat. „Pokud se dá o něčem v domácnosti říci, že je to mravenčí práce, tak to jednoznačně platí o koupelně. Například na téma vodní kámen bylo napsáno tolik, že by to možná vyšlo i na román,“ říká Hana Šináglová, majitelka úklidové firmy, a prozrazuje svůj tip na snadnější úklid. „Pracujeme s profesionálními čisticími prostředky. Čistím s nimi i svou vlastní koupelnu - prostě opravdu fungují.“ 8
Jak vybrat jízdní kolo Martin Štulla (upraveno ze stránek http://www.mall.cz/jak-vybrat-jizdni-kolo)
Cyklistika se stala oblíbeným sportem, představuje možnost zdravého pohybu a relaxace v přírodě v a to v každém věku. Kolo se tak opět vrátilo na výsluní a je nyní velmi populárním dopravním prostředkem.
Než se rozhodnete k nákupu, je třeba si ujasnit kritéria výběru. Hlavní roli hraje terén, ve kterém se budete pohybovat. Neexistuje 100% univerzální kolo. Vždy je vhodné pro určitý typ terénu. Použití je možné samozřejmě téměř kdekoli, ale výsledkem takové jízdy mohou být nejen bolavá záda a nohy … Dalším parametrem je celková kvalita kola s ohledem na předpokládané ujeté kilometry a styl jízdy. Při výběru sledujeme - úroveň kvality použitých dílů (sady komponentů), technologii zpracování rámu, kvalitu použitých kol, výšku postavy jezdce. Nesprávný výběr velikosti rámu a nevhodné nastavení posedu mohou výrazně omezit váš výkon a způsobit mnoho zbytečných nepříjemných pocitů během jízdy i po ní.
Komponenty neboli sada komponentů Sadou komponentů se často označují různé části jízdního kola. Správně je však sada komponentů soubor dílů konkrétního výrobce stejné úrovně a označení, například Shimano Deore. Jedná se o brzdy, představce, pedály, převody, sedlovky, rohy, kliky, přehazovačky, přesmykače atd. Nejvhodnější je tedy „kompletní sada“, kdy na kole nejsou míchány komponenty různé úrovně a různých výrobců. Platí jednoduché pravidlo, čím kvalitnější materiály jsou v sadě použity, tím vyšší je spolehlivost, seřiditelnost a životnost. Nejlevnější komponenty jsou často z lisovaného plechu či z plastu, u nejvyšších sad se obvykle používá skandium, titan a karbon. Drahé kvalitní díly také výrazně snižují hmotnost kola, to oceníte při delších cestách, kdy je úspora sil opravdu znát. 1. Rám Muži preferují tzv. pánskou variantu rámu, která je zároveň univerzální pro obě pohlaví. Dámské rámy jsou technologicky a kvalitativně plnohodnotné, ale zaměřují se více než na dravou a závodní geometrii na pohodlný anatomický posed, měkčí odpružení, dobrou ovladatelnost, přizpůsobené sedlo a citlivé brzdy. Jaké jsou výhody jednotlivých materiálů rámů? Hliník + nízká hmotnost, tuhost - nižší pružnost Karbon + pevnost a extrémní lehkost - cena Scandium + jde o slitinu hliníku, která je pružná a pevná - vyšší cena 9
Titan + nízká hmotnost, pružnost, pevnost a tuhost - vyšší cena a dražší technologie zpracování Hořčík + lehkost, pevnost - cena Ocel (většinou pouze nejlevnější kola) + tuhost, pružnost, dobré zpracování - vyšší hmotnost 2. Brzdy Na kolech jsou často používány brzdy čelisťové. Poskytují dobré brzdné vlastnosti. Nevýhodou je klesající spolehlivost za mokra, proto se stále více setkáváme s kotoučovými brzdami. Brzdný disk je umístěn u náboje kola, díky tomu je méně citlivý na případnou deformaci a opotřebení vlivem nečistot. Účinnost brzd je pak vyšší a ovládání komfortnější. 3. Převody Pro rekreačně - sportovní jízdy není rozhodující počet převodů, ale jejich rozsah. Závodní a sportovní kola mají jemně odstupňované převody pro ideální využití frekvence šlapání. Pokud jsou převodníky, kazeta i řetěz z vyšší řady komponentních sad, znamenají úsporu hmotnosti a mají vyšší životnost.
Jaké kolo zvolit? - Jsem milovníkem náročného nezpevněného terénu V takovém případě je horské kolo (MTB) ideální volbou. Je vybaveno širšími plášti s hrubým vzorkem, aby dobře sedělo i na kluzkém povrchu a zvládalo nerovnosti. Cyklista sedí vzpřímeněji a drží širší řidítka, aby kolo snadněji ovládal. Horská kola dělíme na kola s pevným rámem a kola celoodpružená, která mají odpruženou vidlici i rám, což umožňuje frekvenčně šlapat i na nerovném povrchu a rychleji a lépe zvládnout sjezd. Dobrá celoodpružená kola umožňují pro asfaltové úseky uzamknout přední i zadní pružení, nebo ho zamykají automaticky. - Potřebuji se dostat do práce, na nákup a na koupaliště Na kratší vzdálenosti je vhodné kolo označované jako městské. Je určeno pro jízdu na rovinatém a kvalitním podkladu. I z tohoto důvodu může mít méně převodů a není konstrukčně uzpůsobeno do náročného terénu. Druhou možností pro krátké rekreační projížďky jsou cruisery. Pohodlná a efektní kola, která opravdu příjemně zpestří drahocenný volný čas. Velké odpružené sedlo doplňují dlouhá řídítka, krásný hliníkový rám, široké pneumatiky a zářivě chromované díly. - Preferuji klasickou silniční cyklistiku, láká mě rychlost a vytrvalost Silniční kola mají úzké pneumatiky, tuhé hliníkové nebo karbonové rámy, řadí se duálními brzdovými pákami na beranech. Kráse letět v tempu krajinou propadnete velmi snadno. Zapomenuté silničky venkova – to je to, co to chce … - Jezdím na silnici i v terénu, nechci dvě kola, ale jedno universální V takovém případě zvolte kompromis. Nabízí jej trekkingové kolo. Liší se výbavou a odpružením. Krosové kolo spojuje výhody silničního a horského kola. Je určeno pro jízdu po silnici a v členitějším terénu. Vyznačuje se větším průměrem kol 28“ (horské kolo 26“), univerzálním dezénem plášťů a podobnými převody jako horské kolo. Umožňuje tedy zvládnout většinu polních a lesních cest bez velkého kamení a kořenů, asfalt. od roviny až po horské kopce. Ve městě je dostatečně rychlé, a pokud není moc obrubníků, kostek a kolejí, do práce vás dobře doveze.
10
- Mám rád agresivní jízdu proloženou akrobatickými prvky Cyklisté začínající s různými triky a skoky využívají street kola. Zvládnou i velmi náročný terén a intenzivní zacházení, avšak nejsou vhodná pro delší trasy. Naopak na agresivní jízdu v těžkém terénu lze doporučit BMX kolo (BMX = Bicycle Moto-cross[X]). Tyto kola mají typicky malý rám (20"), aby byla zaručena dobrá ovladatelnost a celkově odolná konstrukce, která musí zvládat extrémní zatížení. Při předvádění triků jak na rovné zemi (flatland) tak na ulici (street) nebo na rampě se používají freestyle kola. Jsou vybaveny „pegy“ (kolíky) na osách nábojů umožňující provádění veškerých triků. Dirt Bike kola jsou využívána na skoky a pro technické prvky prezentované na závodních drahách. Jsou vybaveny přehazovačkou, odpruženou vidlicí, mají účinné brzdy a pohodlné sedlo, které alespoň částečně tlumí nárazy v případě nechtěně tvrdého dopadu. Nejvyšších kvalit jak po stránce materiálu tak vývoje dosahují downhill kola. Jsou speciálně určená na jízdu z kopce (downhill) i na jízdu po sjezdovce (sloperide). Základem je celoodpružení, které je na přední i zadní vidlici doplněno o nejdokonalejší technologické prvky. Jak zvolit správnou velikost rámu? Výška postavy (cm): Velikost a výška rámu podle označení: do 165 15”, 16”, S, do 44 cm 160 – 175 17”, 18”, M, do 48 cm 175 – 185 19”, 20”, L, do 52 cm 185 – 195 21”, 22”, XL, do 55 cm nad 195 23”, 24”, 58–60 cm Poznámka: tabulka je orientační, v případě crossových a cestovních kol je možné volit velikost o jednu úroveň větší. Rozlišení podle rozměru kola Velikost rámu: 12”, 16”, 18”, 20”, 24” 26” 28”
Označení: dětská kola horská kola krosová, silniční (trekingová)
Elektrokola V podstatě jsou dvě možnosti jak elektrokolo získat. Můžete si koupit pouze elektrosadu, kterou přiděláte na klasické kolo, nebo rovnou zvolíte elektrokolo. Pokaždé je použit motor a baterie, která vám po cca 30 km (záleží na terénu, na váze jezdce, na nahuštění pneumatik) bude pomáhat s pohonem kola, nebo jej bude pohánět zcela. Při šlapání pedály se u některých modelů baterie lehce dobíjí – rekuperuje. Cyklistické přilby Cyklistická přilba by měla být:
pohodlná řádně upevněná se snadným zapínáním s dostatečnými větracími otvory s nastavitelným páskem lesklá a dobře viditelná i z velké vzdálenosti s atestem státní zkušebny
11
12
