Investiční controlling

��

��

��

��

��

Doc. RNDr. Ing. Hana Scholleová, Ph.D.

Investiční controlling Jak hodnotit investiční záměry a řídit podnikové investice Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3794. publikaci Odborní recenzenti: Prof. Ing. Jiří Fotr, CSc. Doc. Ing. Hana Mikovcová, Ph.D. Odpovědný redaktor Mgr. Petr Mušálek Sazba Jan Šístek Počet stran 288 První vydání, Praha 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod © Grada Publishing, a.s., 2009 Cover Design © Eva Hradiláková (tištěná verze) ISBN 978-80-247-2952-7 ISBN 978-80-247-6748-2 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

Investi ní controlling.indd 4

8.10.2009 10:12:45

Obsah

O autorce ................................................................................................................................. 9 Úvod ....................................................................................................................................... 11 1

Pojem investice .............................................................................................................. 13 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5

2

14 16 16 17 18

Předinvestiční fáze ........................................................................................................ 25 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

3

Klasifikace investic ................................................................................................ Příprava a realizace investičních projektů ............................................................. Úloha controllingu v investičním procesu ............................................................. Základní funkce controllingu investic .................................................................... Reporting ................................................................................................................

Identifikace investičního záměru a možných řešení .............................................. Výběr a podrobné hodnocení konkrétních záměrů ................................................ Ekonomicko-finanční hodnocení investice ............................................................ Investiční plán ........................................................................................................ Plán cash flow ........................................................................................................

27 29 31 31 33

Metody hodnocení investic ........................................................................................... 37 3.1 3.2

3.3


Metody nevýnosového charakteru ......................................................................... 3.1.1 Metoda analýzy užitné hodnoty .................................................................. 3.1.2 Nákladové metody ...................................................................................... Statické metody ...................................................................................................... 3.2.1 Celkový příjem z investice ......................................................................... 3.2.2 Čistý celkový příjem z investice ................................................................. 3.2.3 Průměrný roční příjem ................................................................................ 3.2.4 Průměrná roční návratnost .......................................................................... 3.2.5 Průměrná doba návratnosti ......................................................................... 3.2.6 Doba návratnosti s ohledem na rozložení přicházejících cash flow ........... 3.2.7 Průměrný výnos z účetní hodnoty .............................................................. Dynamické metody ................................................................................................ 3.3.1 Čistá současná hodnota ............................................................................... 3.3.2 Vnitřní výnosové procento ......................................................................... 3.3.3 Metoda modifikovaného IRR ..................................................................... 3.3.4 Vnitřní výnosové procento – mýty a realita ............................................... 3.3.5 Index ziskovosti ..........................................................................................

37 37 45 50 51 52 52 53 54 54 56 60 60 64 85 89 91

8.10.2009 10:12:46

3.4

3.5 3.6 4

Parametry vstupující do metod hodnocení investic ................................................. 127 4.1

4.2 4.3

5

127 130 131 137 141 142 142 147

Kroky citlivostní analýzy ..................................................................................... Analytické techniky ............................................................................................. Numerické techniky ............................................................................................. Simulační techniky ...............................................................................................

165 167 168 177

Investiční fáze .............................................................................................................. 181 6.1

6.2 7

Faktor likvidity ..................................................................................................... 4.1.1 Tvorba EBITDA ....................................................................................... 4.1.2 Odpisy a zúčtování zůstatkových cen ....................................................... 4.1.3 Nepeněžní čistý pracovní kapitál .............................................................. Faktor času ........................................................................................................... Faktor rizika ......................................................................................................... 4.3.1 Náklady na cizí kapitál ............................................................................. 4.3.2 Náklady na vlastní kapitál ........................................................................

Analýza citlivosti ......................................................................................................... 165 5.1 5.2 5.3 5.4

6

3.3.6 Doba návratnosti ......................................................................................... 93 3.3.7 Diskontovaná ekonomická přidaná hodnota DEVA ................................... 96 3.3.8 Anuitní metoda ......................................................................................... 100 Reálně opční metody ............................................................................................ 105 3.4.1 Typy reálných opcí .................................................................................... 106 3.4.2 Analogie finančních a reálných opcí – východiska pro ocenění ............... 106 3.4.3 Reálné opce jako analogie finančních opcí ............................................... 109 3.4.4 Opční typy a parametry základních reálných opcí .................................... 111 3.4.5 Dvoudimenzionální Luehrmanův model .................................................. 116 Simulační modely pro hodnocení investic ........................................................... 119 Volba metody hodnocení investice ....................................................................... 121

Financování investičních projektů ....................................................................... 6.1.1 Vlastní zdroje ............................................................................................ 6.1.2 Cizí zdroje ................................................................................................. 6.1.3 Finanční leasing ........................................................................................ 6.1.4 Oddělené financování projektu ................................................................. Volba technologie .................................................................................................

182 183 185 189 195 205

Provozní fáze ................................................................................................................. 211 7.1 7.2 7.3 7.4


Princip zpětné a dopředné vazby ......................................................................... Odchylky a jejich sledování ................................................................................. Rozbor odchylek .................................................................................................. Rozklad odchylky na dílčí vlivy vstupních parametrů ......................................... 7.4.1 Rozbor ukazatele s aditivní vazbou vstupů .............................................. 7.4.2 Rozbor ukazatele s multiplikativní vazbou vstupů ...................................

212 214 215 217 217 220

8.10.2009 10:12:46

7.5 7.6 8

Hodnocení odchylek v investičním controllingu ................................................. 228 Vyhodnocení odchylek a nápravná opatření, systém včasné výstrahy ................. 235

Postinvestiční audit ..................................................................................................... 241 8.1 8.2 8.3

Obsah postinvestičního auditu ............................................................................. 242 Předpoklady a bariéry provádění postinvestičního auditu ................................... 243 Využití postinvestičního auditu ............................................................................ 244

Řešení příkladů .................................................................................................................. 247 Tabulky pro stanovení hodnoty opce ................................................................................ 275 Shrnutí – Summary ............................................................................................................ 277 Seznam použitých zkratek ................................................................................................ 279 Literatura ............................................................................................................................ 281 Rejstřík ................................................................................................................................ 283


8.10.2009 10:12:46


8.10.2009 10:12:46

O autorce / 9

O autorce

Doc. RNDr. Ing. Hana Scholleová, Ph.D. Po absolvování Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v roce 1988 vystudovala na Fakultě podnikohospodářské, Vysoké škole ekonomické v Praze obor Podniková ekonomika a management bakalářské, magisterské i doktorské studium. Od roku 1996 působí jako odborná asistentka, nyní docentka na katedře podnikové ekonomiky, vyučovala a vyučuje kurzy související zejména s řízením podnikových financí (Podniková ekonomika, Controlling, Oceňování podniku, Reálné opce, Finance podniku, Strategické kapitálové investice), participuje na předmětech vedlejší specializace Finanční manažer a na přípravě kurzů programu MBA. Je autorkou a spoluautorkou řady článků s problematikou investic do reálných aktiv, projektů rychlého rozvoje a stanovování jejich hodnoty. Autorsky se podílela i na knihách Hodnota flexibility – Reálné opce, Manažerské finance, Chování podniku v procesu globalizace, Ekonomický slovník, Inovace nástrojů ekonomiky a managementu organizací, Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy a dalších. Spolupracuje s firmami a lektorsky se podílí na přednáškové činnosti pro Controller Institut, Institut oceňování majetku, VOX aj.


8.10.2009 10:12:46


8.10.2009 10:12:46

Úvod / 11

Úvod

Zabezpečit dlouhodobou prosperitu každé firmy vyžaduje pravidelné investice do jejího rozvoje či minimálně do obnovy stávajícího majetku a technologií. Bez nadsázky lze říci, že dobrá investiční politika je podmínkou přežití a růstu firmy. Rozhodování o investicích, jejich volbě, způsobu provádění, financování, případně ukončení nějaké činnosti, je záležitostí vlastníka, neboť jde o rozhodování strategické a dlouhodobé. Vlastník se rozhoduje s podporou reportů, které získává od pracovníků investičního controllingu, a je jistě v zájmu obou stran, aby podkladové informace byly zpracovány co nejlépe a přitom aby poskytovaly vlastníkovi co nejjasnější a nejpřehlednější obrázek nutný pro další rozhodování. Investice v podnikovém chápání nelze zužovat jen na kapitálové výdaje většího rozsahu nebo na nákupy určené na obnovu potřebného zařízení. Jde o kontinuální proces, ve kterém jsou vyhledávány příležitosti k efektivnímu umisťování volných prostředků, jsou vyhodnocovány podle účelu a cíle a následně je sledován a řízen i proces realizace. Po ukončení procesu jsou znovu posuzovány efekty a jejich odchylky tak, aby se v dalších podobných případech mohlo pozitivních vlivů využít, a naopak aby negativní mohly být včas detekovány a eliminovány. Co je tedy přesně obsahem investičního controllingu? Identifikovat potřebu investování, vyhledávat možné investiční projekty, kvantifikovat jejich parametry tak, aby bylo možné stanovit hodnotu investice, vybrat metodu, která odpovídá účelu a cíli investice, stanovit kritéria hodnocení, vyhodnotit výhodnosti investice, doporučit přijetí nebo zamítnutí, nalézt optimální a zároveň možný způsob financování. V případě přijetí pak monitorovat průběh investice, řídit investiční a provozní části s ohledem na maximalizaci skutečných přínosů a desinvestice. Pro dlouhodobou prosperitu celého podniku, vnímaného jako soubor investic, je důležité provádět i postaudity, jejichž závěry by se následně měly promítat do dalších podnikových investičních projektů. Publikace je výstupem řešení výzkumného záměru fakulty MSM 6138439905 s názvem „Nová teorie ekonomiky a managementu organizací a jejich adaptační procesy“. Ke knize je možné si stáhnout na http://www.grada.cz/katalog/kniha/investicni-controlling_5762/stahuj/ přílohu v elektronické verzi.


8.10.2009 10:12:46


8.10.2009 10:12:46

Pojem investice / 13

1 Pojem investice

Makroekonomické pojetí chápe investice jako „Aktiva, která nejsou určena pro bezprostřední spotřebu, ale jsou určena pro užití ve výrobě spotřebních statků nebo dalších kapitálových statků.“ (Synek, 2007) V národohospodářském pojetí se rozlišují hrubé a čisté investice. Hrubými investicemi se rozumí celková částka uložená do investičních statků v celé ekonomice, zatímco čisté investice jsou tvořeny meziročním přírůstkem hodnoty investičních statků. Investičními statky jsou budovy, zařízení, stroje i know-how – to vše má sloužit k produkci dalších statků, ať už opět výrobních (firma vyrábí těžké stroje, které dodává další firmě do výrobního procesu) nebo spotřebních. Při omezeném množství kapitálu je zřejmé, že jde o problém řešení poměru mezi spotřebními a investičními statky – a to je společné jak pro národohospodářské, tak pro podnikohospodářské pojetí. Investice snižují momentální spotřebu, zvyšují ale poptávku (jak po investičních, tak po spotřebních statcích), a tím i výrobu a poptávku po pracovní síle, čímž jsou zdrojem dlouhodobého hospodářského růstu celé společnosti. Podnikové pojetí chápe investice: • •

buď v užším pojetí jako majetek, který není určen ke spotřebě, ale je určen k tvorbě dalšího majetku, a ten podnik pak prodává na trhu; nebo v širším pojetí jako v současnosti obětované prostředky na pořízení majetku, který bude dlouhodobě pomáhat podniku přinášet vyšší užitky a v důsledku umožní získat i vyšší finanční efekty.

Každý podnik se musí zabývat řešením problematiky investic, protože jsou základní otázkou jeho přežití v delším období. Jednou pořízené výrobní prostředky časem zastarají – a to jak fyzicky (opotřebení), tak morálně (zastaralá, nemoderní technologie), proto je potřeba provádět investice do nových i jen pro pouhé zachování činnosti. Většina firem ale navíc směřuje k dalšímu růstu a rozvoji, proto při rozšiřování činnosti přestávají stačit stávající kapacity a je třeba investovat do pořízení dalšího majetku. Bez nadsázky lze konstatovat, že není firma, která by se investiční problematikou nezabývala. Kvalitně řízený podnik systematicky budující dlouhodobou prosperitu by měl mít dlouhodobé vize, cíle a strategii – z řízení investic vyvolaného potřebou nebo příležitostí se stává souvislý a dlouhodobě sledovaný a řízený proces (= investiční controlling). K základním úkolům investičního controllingu patří rozhodnutí o: • • • • •

investici (ve smyslu investování nebo neinvestování prostředků); vhodném načasování investice; volbě investice s různými cíli; volbě investice se stejným cílem; pokračování investice v případě problémů.


8.10.2009 10:12:46

14 / Investiční controlling

Každý z těchto úkolů má samozřejmě dílčí podúkoly a k dispozici řadu nástrojů použitelných jako podporu k rozhodování. Investiční controlling se zabývá podnikovými projekty, které: • • •

mají dlouhodobě zvýšit hodnotu podnikových aktiv; jsou spojené s jednorázovým nebo krátkodobým výdajem většího objemu prostředků; přinášejí pozitivní peněžní efekty v delším časovém období.

O investicích zásadního rozsahu nebo nového obsahu definitivně rozhoduje vlastník podniku, o nutných provozních investicích v rámci předem daného investičního rozpočtu často přímo management. V obou případech ale rozhodnutí probíhá na základě podkladů, které mu musí být dodány pověřeným oddělením, což bývá často oddělení finanční nebo controllingové. Toto oddělení by mělo v oblasti investic průběžně: • • •

získávat potřebné informace o možných investicích, tyto informace kvalifikovaně vyhodnocovat, předávat kompetentní přehled o vlivu provedených investic na budoucnost podniku.

1.1

Klasifikace investic

V úplném začátku procesu řízení investice je třeba ho specifikovat, tak aby mu bylo možné přiřadit kvantifikovatelné charakteristiky a aby mohla být stanovena metoda sledování a hodnocení konkrétního investičního projektu, popřípadě aby mohly být určeny kritické hodnoty zamítnutí. Investiční projekty lze klasifikovat z mnoha hledisek. Podle podnětu k investicím na: •

•

interní, vzniklé z podnikové potřeby, která ale může nabývat několika podob: – potřeba úspor nákladů, obnovy nebo rozvoje z důvodu nedostatečné kapacity; – potřeba umístnění kapitálových zdrojů vytvořených v minulých obdobích tak, aby byly efektivně využívány; externí, za účelem: – rozvoje, růstu – nové příležitosti trhu, nabídky nových kontraktů, nových technologií; – regulace slabých stránek – legislativně vynucené investice do ochrany životního prostředí nebo bezpečnosti práce.

Z hlediska zachycení v účetnictví rozlišujeme investice na pořízení: • • •

dlouhodobého hmotného majetku (nové stavby, výrobní zařízení, dopravní prostředky, …); dlouhodobého nehmotného majetku (licence, software, …); dlouhodobého finančního majetku (vklady do investičních společností, dlouhodobé půjčky).


8.10.2009 10:12:47


Z účetního pohledu není investicí pořízení majetku, který má pořizovací cenu nižší než 40 000 Kč u dlouhodobého hmotného majetku a nižší než 60 000 Kč u dlouhodobého nehmotného majetku, přičemž doba používání musí být delší než jeden rok.1 Podle vztahu k rozvoji podniku rozlišujeme investice: • • •

obnovovací (nutné k prosté reprodukci stávajícího výrobního zařízení); rozvojové (vedoucí ke zvýšení stávající schopnosti podniku produkovat a prodávat výrobky nebo služby); regulatorní (musí být realizovány, aby podnik mohl dále fungovat např. z hlediska nutnosti přizpůsobit se nové legislativní úpravě).

Podle vzájemného vlivu více projektů rozlišujeme projekty na: • • • •

plně substituční – vzájemně se vylučující projekty – přijetí jednoho vylučuje přijetí druhého, a to pouze z podstaty investice, nikoli z nedostatku investičních prostředků pro oba projekty (podnik potřebuje novou výrobní linku a volí mezi dvěma dodavateli různých linek); zčásti substituční neboli ekonomicky závislé, kdy může dojít ve fázi prodeje „k boji o zákazníka“, který si vybírá právě mezi těmito produkty a volí jen jeden z nich; nezávislé – může (ale nemusí) být přijato více projektů najednou (projekt nákupu informačního systému stavební firmy nevylučuje nákup nového jeřábu), jejich přijetí a realizace může proběhnout souběžně, ale společné přijetí nepřináší žádné synergické efekty; komplementární – vzájemně se doplňující projekty – přijetí jednoho projektu podporuje přijetí druhého, efekty ze společného provedení jsou vyšší, než kdyby investice byly provedeny nezávisle na sobě. U těchto projektů je třeba dbát na vazby vzájemně ovlivňující se (ne)úspěšnosti.

Podle věcné náplně a jejího rozsahu je možné rozlišovat investice do: • • • • •

•

1

nového výrobní zařízení – pořízení nebo reprodukce hmotného statku, který bude sloužit k produkci známého výrobku na známé trhy, cílem je obnova dosluhujícího zařízení nebo úspora nákladů; nového produktu – komplex aktivit, jejichž výstupem je realizace nového výrobku nebo služby; nové organizace – investice představuje typ organizační změny, která se přímo nedotýká produkce, ale jejímž výsledkem jsou kvalitativně lepší vztahy, informovanost, a tím i rychlejší schopnost reakce na jakékoli problémy vyskytující se v organizaci (např. inovace IC/IT ); nových trhů, tj. komplexu aktivit, jejichž cílem je zaujmout pozici na novém trhu; nového okolí – akce mají za cíl přizpůsobit se požadavkům měnícího se okolí – ať už daným zákonnou úpravou (bezpečnost práce, ochrana zdraví, záruční doba, ochrana životního prostředí) nebo novou společenskou změnou (např. měnící se preference ve spotřebě – tlak na úspornost spotřebičů); nové firmy – projekty koupě firmy v rámci růstu, rozšíření aktivit.

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů


8.10.2009 10:12:47


Typ investice později (viz kap. 3) ovlivní volbu metody, kterou ji budeme hodnotit, i kritéria výběru a způsob řízení investice. V případě regulatorní investice asi nebude hlavním kritériem finanční zhodnocení, ale spíše nákladová kritéria, naopak u investice vyvolané přebytkem zdrojů budeme spíš posuzovat relativní zhodnocení nebo včasnou možnost vyvázání prostředků pro další investiční příležitosti.

1.2 Příprava a realizace investičních projektů Vlastní příprava k realizaci a následná realizace investičních projektů je jednou ze základních podmínek úspěchu v oblasti dlouhodobého strategického rozvoje podniku, a proto je třeba věnovat jí náležitou pozornost. Celý investiční proces si můžeme rozdělit do čtyř základních fází: 1. Předinvestiční se skládá z: • identifikace projektů, jejímž cílem je nalézt potenciálně realizovatelné projekty, zjistit jejich základní parametry úspěšnosti a na jejich základě provést předvýběr; • selekce projektů, jejímž cílem je na základě velkého množství shromážděných údajů s větší přesností stanovit hodnotu projektů racionální metodikou; • vyhodnocení a případné rozhodnutí o realizaci. 2. Investiční – cílem je zabezpečit podmínky pro úspěšný start investice. 3. Provozní – zabezpečuje a řídí vlastní provoz investice a případné reakce na nové podmínky. 4. Dezinvestice – zabývá se ukončením provozu s minimálními náklady. 5. Postinvestiční audit je etapou, která není pevně navázána na celý proces, ale její včasné a kvalitní provedení je v zájmu lepšího rozhodování a řízení dalších podobných akcí. Cílům, postupům a nástrojům doporučeným k používání v jednotlivých fázích se budeme podrobněji věnovat v dalších kapitolách.

1.3 Úloha controllingu v investičním procesu Vlastní rozhodování o investicích je plně v rukou vlastníka, popřípadě (podle rozsahu a rozdělených pravomocí v konkrétní firmě) pověřeného manažera – a ti za rozhodování také nesou odpovědnost. Controller nikdy přímo nerozhoduje, ale podstatným způsobem se na podpoře rozhodování podílí kvalitou a zpracováním informací. Musí zajistit: • • •

správné informace, zpracované správným způsobem (s ohledem na jednotlivé investiční fáze) a ve správný čas.

Cílem investičního controllingu je podpora procesů řízení a rozhodování na všech hierarchických úrovních podniku v průběhu celého investičního procesu. Převládající procesy v jednotlivých fázích investičního procesu je možné sledovat na obr. 1.1.


8.10.2009 10:12:47


3URYiGČFtSURFHV\

3OiQRYDFtSURFHV\

8NRQþRYDFt SURFHV\

,QLFLDOL]DþQtSURFHV\ ětGtFtSURFHV\

)i]HSĜHGLQYHVWLþQt SRVWDXGLW

LQYHVWLþQt

SURYR]Qt

GH]LQYHVWLFH

Obr. 1.1 Intenzita podnikových činností v jednotlivých etapách investičního procesu

V předinvestiční fázi jde především o inicializační procesy (hledání vhodné investice, základní charakteristiky), s postupem fáze k výběru varianty nastupují více plánovací procesy (vyjádření, nejčastěji peněžní, nákladů a užitků investice v dlouhodobém horizontu). Aktivita procesů se snižuje v průběhu samotného zavádění investice (plány nákupu dlouhodobého majetku a zajištění ostatních výrobních faktorů) a při provozu je nahrazena spíše prováděcími a řídícími procesy taktického a operativního charakteru (zásobování, platby, koordinace činností). Před závěrečnou dezinvesticí je aktivita ostatních procesů opět potlačena a zastoupena plánováním ukončení (dezinvesticí). Postaudit probíhá nezávisle na ukončeném investičním projektu a jeho podstatou je analýza a porovnání původních plánů, upravených plánů a skutečnosti, vlivu podniku a okolí a nalezení příčin odchylek, které by se v budoucnu mohly opakovat. Controlling investic je ústřední částí podnikového plánování a dotýká se jak plánování v dlouhodobém horizontu, tak krátkodobých operativních plánů. Controlling nemůže sloužit jen k samotnému plánování a vyhodnocování, ale musí být součástí tvorby metodiky a rámců hodnocení celého investičního procesu tak, aby probíhalo v souladu s podnikovými cíli.

1.4 Základní funkce controllingu investic V zúženém pojetí lze říci, že základní funkcí controllingu je poskytovat odpovídající informace, zpracované jednoduše, přehledně, s rozlišením pro různé úrovně rozhodování vlastníků nebo manažerů. Jde o jakýsi filtr, mlýnek na maso, který semele, setřídí a zpracuje veškeré vstupy do jednoduchých, ale kvalifikovaných výstupů v přímé souvislosti s cíli na dané úrovni řízení. Dobré reporty jsou však jen špičkou ledovce – aby mohly vzniknout, musí controlling plnit průběžně ještě metodické a koordinační funkce; výsledkem je servis pro rozhodování.


8.10.2009 10:12:47

*


V oblasti metodické je podmínkou: •

výstavba směrnic a postupu při rozhodovacím procesu (nezávisle na konkrétní investici): – rámcově – schémata a postupy pro opakované činnosti, – definice a doporučení používaných metod, – nastavení systémů včasného varování.

V oblasti koordinační je podmínkou: • •

organizace a koordinace procesů (souvislost činností, času a finančních toků) ve všech fázích, s důrazem na přípravnou, zajištění komplexního sběru systému datové základny (průběžně) potřebné pro další zpracování kvalitních podkladů manažerského rozhodování.

Kvalitní plnění funkcí controllingu v oblasti metodické a koordinační je pouze předpokladem vzniku ne jedné kvalitní zprávy, ale dlouhodobě vyváženého reportingu pro všechny oblasti řízení podniku a na všech potřebných úrovních. V oblasti servisu pro rozhodování by měl controlling poskytnout: •

• •

•

plánování (zejména v předinvestiční fázi): – tvorba plánů, – rozpracování dílčích plánů a jejich koordinace, – korekce plánů na základě nových informací, – rozpočtování, kontrola vázanosti kapitálu (i v průběhu investice), zpracování výstupů pro podporu rozhodování managementu nebo vlastníka o dalším postupu (zejména v předinvestiční fázi); kontrola (zejména v provozní a postinvestiční fázi): – stanovení rozsahu a typu kontroly plánů, – identifikace klíčových sledovaných veličin, – vyhodnocení odchylek těchto veličin, – označení příčin odchylek, – opatření k prevenci odchylek, postaudit.

1.5 Reporting Controlling bývá často ve všech oblastech, nejen investiční, zužován na reporting, tj. na vypracování výstupní zprávy. Controlling není jen pouhé zpracování dat a jejich prezentace příjemcům informací. Zahrnuje i vyprojektování vhodné informační základny a relevantního hodnoticího a navigačního systému. Ani reporting nelze zúžit na pouhou distribuci informací. Jeho těžištěm sice zůstává vypracování zprávy, což je jedna ze součástí controllingového procesu, sice nezbytná, ale nikoli jediná nebo konečná, jak bývá často chápáno. Každá zpráva je východiskem dalšího rozhodovacího procesu (jinak bylo její zpracování zbytečné), který je opět řízen a monitorován a informace z něj vstupují do dalších zpráv a dalších


8.10.2009 10:12:47


rozhodování. Reporting ani controlling rozhodně není činností jednorázovou nebo nárazovou, ale systematickou a průběžnou, provázanou zpětnými a dopřednými vazbami. Aby bylo dosaženo vysoké vypovídací schopnosti, je nutné vždy určit již v oblasti metodické (Mikovcová, Scholleová, 2002): 1. potřebné údaje pro zpracování, 2. metodiku zpracování, 3. rozsah, strukturu a formu výstupů: • z hlediska dat, • z hlediska doporučení. Škála poskytovaných informací by měla mít rozsah, strukturu a formu přizpůsobenou cílovému příjemci – podle jeho: • • •

pozice v managementu, odbornosti, časových intervalů zpracování.

Zdrojem potřebných dat a podpůrným prostředkem pro zpracování by měl být informační systém podniku. Systém řízení v každé společnosti vyžaduje pro přijímání správných a včasných rozhodnutí dostatek odpovídajících informací. Informace, se kterými se v běžné podnikové praxi pracuje, nejsou svou strukturou pro tato rozhodování dostačující. Ve většině případů se jedná o čistě účetní, nebo naopak ryze výrobní pohled na činnost firmy. Potřeba mít k dispozici provázané komplexní informace ze všech oblastí činnosti firmy a využívat je jak pro operativní, tak pro strategické řízení, vyvolala nutnost vzniku a rozvoje nadstavbových manažerských informačních systémů (IS). Speciálním případem nadstavbového IS je controllingový informační systém. Controllingový informační systém neslouží jako pouhý nástroj zobrazování dat, která již ve stejné struktuře existují v základním informačním systému společnosti pro standardní potřeby účetní a provozní evidence, ale transformuje je do podoby controllingových kategorií. Tím umožňuje vytvářet různé pohledy na ekonomickou skutečnost z pohledu výsledků a zodpovědnosti za výsledky. Obr. 1.2 ukazuje vazbu controllingového systému na běžné provozní, základní informační systémy. Controllingový systém poskytuje kvalitní servis jen tehdy, jde-li o pevně postavenou a po všech stránkách vyváženou stavbu. Představme si ho jako dům, jehož základy jsou tvořeny vlastní činností podniku, pochopitelně ovlivněnou okolím. O této činnosti získáváme informace (základní dveře domu) z účetnictví, ale i informace provozního charakteru, z různých úseků – mohou to být hodiny prostojů způsobené absencí, poruchami nebo špatnou koordinací procesů, zmetkovitost, reklamace, práce se zásobami, … Všechny informace jsou nadále zpracovávány již podle controllingových algoritmů, které jsou definovány v metodické části a vytyčují priority – co a v jakých souvislostech se sleduje. Za tímto účelem je třeba základní informační toky doplnit dalšími vstupy – mohou to být převodní tabulky mezi výrobky téhož typu, ale starší a nové verze, kalkulační přiřazení k procesům, převody mezi technickými a korunovými sledovanými veličinami, tabulky hierarchie odpovědností apod. Je třeba najít rovnováhu mezi informacemi, které jsou k dispozici, a těmi, které jsou skutečně potřebné (tj. informace objektivně nutné ke splnění daných úkolů). Ideální by bylo, kdybychom vždy potřebovali a uměli zpracovat právě ty informace, které informační základna poskytuje.


8.10.2009 10:12:47


=SUiYD

=SUiYD

=SUiYD QDGVWDYED

Reporting = SRWĜHEQiGDWDPHWRGLND

3OiQRYiQt

+RGQRFHQt VURYQiYiQt

0RGHORYiQt

PH]DQLQ

&RQWUROOLQJRYp]SUDFRYiQt

'DOãt YVWXS\

ÒþHWQt,6

2NROt

=iNODGQt SRGQLNRYê LQIRUPDþQt V\VWpP

SDWUR

3URYR]Qt,6

SĜt]HPt

]iNODG\

ýLQQRVWSRGQLNX

Obr. 1.2 Vazby controllingového informačního systému (upraveno podle Mohelská, 2005)

Skutečnost však vypadá daleko prozaičtěji. I když se podaří sladit skutečnou potřebu informací s požadavky na jejich získání, přesto je k dispozici nadbytek irelevantních informací. Na základě potřebných (nikoli všech) informací probíhá s využitím controllingových nástrojů a principů nepřetržitý proces plánování, vyhodnocování výsledků a modelování budoucích možností a jejich dopadů jak na plánování, tak srovnávání. Možnost sestavovat komplexní provázaný plán jako odraz dlouhodobého a následně i krátkodobého pohledu na budoucí vývoj společnosti by měla být samozřejmou součástí takového systému. Pro zabezpečení podpory všech controllingových funkcí v rámci systému řízení je třeba, aby tento nástroj umožňoval modelování dopadu předpokládaných opatření (investičních záměrů, strategií financování, marketingových

QHY\XåLWp LQIRUPDFH SRWĜHEQp FK\EČMtFt LQIRUPDFH

LQIRUPDþQt ]iNODGQD

Obr. 1.3 Vztah informačních zdrojů zpracovávaných při reportingu


8.10.2009 10:12:47


strategií apod.) na celofiremní výsledky hospodaření tak, aby uživatel mohl již skutečnost využít jako výchozí bod pro své projekty. Cílem controllingového informačního systému není pouze poskytovat zrcadlo minulosti a současnosti, ale průběžně porovnávat s cíli firmy, které se odráží v různých úrovních plánu, a to tak, aby mohly fungovat jako systém včasné výstrahy pro reakci při zaznamenaných odchylkách. Nadstavba definuje, v jakém čase, struktuře, pro koho a kdy se zpracované informace reportují. Výstupy sledované v rámci controllingového informačního systému a sloužící pro vnitřní potřebu, pro řízení firmy z pozice managementu je vhodné strukturovat podle cílových uživatelů. Top management zajímají agregovaná data, která charakterizují vývoj celé firmy za sledované období, s možností dalšího rozpadu do většího detailu, v případě potřeby s možností vyhodnocovat příčiny vzniku problémů, např. růstu hodnoty, vývoje rentability ve vazbě na ziskovost a zadluženost. Na nižších úrovních řízení jsou z analyticko-operativního pohledu vyhodnocovány např. detailní informace o vývoji prodeje dle výrobkové a regionální segmentace, spotřeby nákladů na jednotlivé produkty, spotřeby nákladů na konkrétních odpovědnostních střediscích v rámci organizační struktury apod. Stejně jako se mraky kouře jen tak nerozpouštějí v atmosféře, tak ani v podniku by se oblaka reportovaných zpráv neměla jen tak rozpustit, ale měla by být použita k dalšímu rozhodnutí, jehož důsledky se projeví v základech domu, finančně vstupují pak do účetnictví nebo provozních informací, ty jsou controllingově zpracovány…

Nejčastější problémy reportingu Controllingový informační systém zaváděný ve výše popsaném rozměru vyžaduje spolupráci ekonomických odborníků a informatiků na straně implementátora a sladění s konkrétními požadavky uživatele, tzn. že vyžaduje uzpůsobit řešení zcela potřebám řízení dané firmy. Je-li tato zásada porušena už v přípravě výstavby, controllingový systém se zhroutí jako domeček z karet. Jak poznáme hroucení nemateriálního systému a jaké jsou jeho nejčastější příčiny? Informační systém, resp. jeho výstupy by měly být produktem pro cílového uživatele – v našem případě je to manažer příslušné úrovně. Je nutné vnímat ho jako zákazníka, který chce kvalitní informační servis, tzn. požadované informace ve srozumitelné formě. Co tedy očekává? Nikoli maximální obsažnost, podrobnou analýzu na 100 stranách, ale výstižnou zprávu, kde přemíra čísel neznemožňuje jejich čitelnost a přehlednost. Zároveň ale ví, že kdykoli bude v nějaké oblasti chtít podrobnější výstup, je možné ho vygenerovat také. Vrcholným výstupem, určitou špičkou ledovce by mělo být omezené množství dat, která mohou vést k přijetí opatření a k dalšímu rozhodovacímu procesu. Nicméně často je metodika zpracování dat paradoxně postavena naopak – výstupem je širší spektrum dat, než bylo na vstupu, a tudíž není možné tyto informace k rozhodování bez dalšího zpracování využít. Controller by si tedy již při tvorbě metodiky měl uvědomit, že byť jsou mnohá čísla velmi zajímavá, cílem zprávy není odpadkový koš, kde nutně musí vysoce obsažné, leč nepřehledné tabulky skončit, ani manažer s kalkulačkou v ruce, který provádí vlastní výpočty. Jednou ze slabých stránek informačních systémů je situace, kdy se zpracovávají výkazy zbytečně, resp. jen proto, že existuje povinnost tyto výkazy vytvářet, popř. se jedná o určitou setrvačnost podnikového výkaznictví, aniž se výkazy používají. Dalo by se říci, že tvorba efektivních výstupů je výsledkem kvalitní komunikace mezi manažery a controllery. V okamžiku, kdy controller nedostává zpětnou vazbu, příslušný manažer s ním nekomunikuje, má velmi jednoduchý nástroj, jak zjistit, zda místo zpráv nevytváří papíry do sběru. Stačí pozdržet pravidelnou zprávu – nebude-li se po ní nikdo shánět, pravděpodobně


8.10.2009 10:12:47


nebyla tou správnou podporou rozhodování a je čas začít diskutovat a vytvářet lépe nastavený informační systém.

Shrnutí Investice jsou nepostradatelné pro perspektivu přežití a úspěchu každé firmy. Rozumíme jimi jednorázové nebo krátkodobé obětování prostředků, které mohly být v současnosti použity na spotřebu za účelem získání přínosů v dlouhodobějším časovém horizontu. Základní fáze investičního procesu jsou – předinvestiční, investiční, provozní i dezinvestiční včetně nezbytného postauditu. Úlohou controllingu investic je poskytovat informační servis pro rozhodování o investicích a řízení celého investičního procesu za použití vhodných nástrojů, které se v jednotlivých fázích investičního procesu liší. Pro dlouhodobou prosperitu by informační toky neměly být jednorázovou záležitostí, ale součástí průběžně pracujícího podnikového controllingového informačního systému, na jehož vybudování se controlleři podílejí zejména metodickým nastavením.

Příklady k samostatnému řešení Příklad 1 Zařaďte popsané investice do klasifikačního rámce z kap. 1. a) Knihař Jan Vazba potřebuje koupit novou laminovačku, protože ji dosud neměl a stálí zákazníci, kteří přicházejí kvůli kopiím, se často ptají, zda by jim mohl kopii důležité listiny také zalaminovat. b) Paní Vazbová navrhuje využít přebytku prostředků, půjčit si a koupit bývalé knihařství ve vedlejší čtvrti, a tím rozšířit podnikání. c) Kopčič, důvěrný přítel rodiny, radí – „Kupte si laminovačku, ta se hodí, na další krám bych se teď vykašlal, nebude tolik zákazníků, ale jestli nevíte, co s prachama, tak byste si mohli koupit nějaký počítač a software a udělat si tady trošku pořádek v evidenci – takhle to dál nejde – nástěnka a tisíc papírů a všechny dodáky v krabici od bot… No a zbytek mi půjčte, sepíšeme smlouvu, stanete se podílníky v mojí nové firmě a já vám peníze zhodnotím za rok o 20 %, mám teď něco rozjetého…“

Příklad 2 Souhlasíte? A. Koupě technologie, která filtruje odpad z firmy, není investicí, ale jen výdajem peněz. B. Investicí je každé umístění vlastního kapitálu. C. Nákup mobilních telefonů pro pracovníky středního managementu není investicí, protože nelze měřit budoucí peněžní přínosy. D. Pořízení dlouhodobého majetku, u kterého se předpokládá, že se bude podílet na tvorbě budoucích peněžních přínosů, je investicí.


8.10.2009 10:12:47


Příklad 3 Rozhodněte, jaký je vzájemný vztah popsaných investic: Firma Strojspol rozhoduje o rozšíření výroby o 100 mil. kusů součástek ročně a vybírá výrobní zařízení s potřebnou kapacitou. Rozhoduje se mezi stroji uvedenými i s charakteristikami v tabulce. Komentujte vzájemný vztah mezi investicemi. Stroj

Kapacita (mil. kusů)

Cena (mil. Kč)

Roční provozní náklady (mil. Kč)

AB

100

2,5

1,2

CD

110

3

1

EF

120

3

1

GH

50

1

0,5

IJ

60

1,5

0,5

Všechny stroje v nabídce slouží k výrobě požadovaných součástek.

Příklad 4 Souhlasíte? A. Úkolem controllera je spočítat, co mu manažer zadá. B. Ke zpracování všech podkladů pro controlling investic stačí zprávy běžně dostupné z účetnictví.


8.10.2009 10:12:48


8.10.2009 10:12:48

Předinvestiční fáze / 25

2 Předinvestiční fáze

Než se budeme zabývat průběhem – etapami a obsahem předinvestiční fáze řízení investičního procesu, je třeba si uvědomit, čím je investiční činnost ovlivněna a kdo ji v které úrovni řídí. Každý potenciálně úspěšný podnik by měl mít strategii, která vychází z dlouhodobých cílů podniku a rozpracovává je s tím, že přihlíží k rozmístění zdrojů podniku, operacím důležitým pro úspěch, a to tak, aby strategie nejen vycházela z potřeb podniku, ale i zohledňovala jeho užší i širší okolí, změny v něm a odpovídajícím způsobem na tyto změny reagovala. Obecný cíl většiny podniků je maximalizace hodnoty pro vlastníka; k tomuto cíli s dlouhodobým charakterem se však lze dopracovat kombinací různých dílčích cílů v krátkodobém a střednědobém horizontu. Vlastník může získat výnos z podniku dvojím způsobem (viz obr. 2.1): a) kapitálovým zhodnocením, tj. růstem hodnoty firmy (růstem ceny akcie na kapitálovém trhu), b) vyplacením podílu na zisku (dividendy).

Maximalizace hodnoty firmy pro vlastníka Maximalizace hodnoty firmy

Produkce

7YRUEDDGČOHQt]LVNX

Kapitál ,QYHVWLFH

'LYLGHQG\

Obr. 2.1 Tvorba hodnoty

K maximalizaci hodnoty firmy přispívá produkce v nejširším pojetí: • • •

dobře zvolený a optimálně vytvářený sortiment produktů nebo služeb, nastavení vztahu s dodavateli a odběrateli, organizace distribuce, organizace výroby – minimalizace nákladů (spotřebních, mzdových i zadrženého kapitálu) při výrobě za dodržení zákonných norem a v potřebné kvalitě a množství.

K produkci je potřeba dostatek kapitálu, který je pak možné přeměnit na další vstupní faktory. Pro efektivní řízení hodnoty podniku je třeba kapitál obstarávat v potřebné (nikoli však maximál-


8.10.2009 10:12:48


ní) výši a struktuře tak, aby celkové podnikové náklady na kapitál byly co nejmenší a zároveň aby se maximálně zvyšoval výnos pro vlastníka. Část kapitálu je ve výrobním procesu zadržována přímo na krytí běžného provozu (pracovní kapitál), část je nutné zadržovat v dlouhodobém majetku jako investice do větších celků sloužících k dalšímu rozvoji produkční činnosti. Jedním ze zdrojů kapitálu je zisk vytvořený podnikem v minulém období, který však může být i přímo rozdělen vlastníkům (tím se jejich bohatství zvýší ihned, v krátkodobém horizontu) nebo může být použit pro další rozvoj podniku (zvýšení bohatství v dlouhodobém horizontu). Efektivně hospodařící firma by neměla zadržovat zisk, pro který nemá možnosti zhodnocení větší, než by byl schopen vlastník realizovat jinde. Nevyužitý kapitál není zdrojem žádné hodnoty a v průměru pak snižuje výnosnost vlastního kapitálu (ROE) jako celku. V celém cyklu hraje významnou roli obnova a rozvoj firmy prostřednictvím investiční činnosti. Základní motivy k investicím je možné si rozdělit na ty, které vznikají na základě: • •

potřeby rozvoje pořízením majetku (zvýšení aktiv), nebo potřeby zhodnocení kapitálu (umístěním pasiv).

ne

Zhodnoť jinde

Neinvestuj

ano

Potřeba rozvoje

Na obr 2.2 jsou pak zachyceny možné vzájemné vztahy těchto motivů.

Investuj

Hledej kapitál

ano

ne Kapitál k dispozici

Obr. 2.2 Základní motivy k investování

Sektor Investuj Nejlépe je na tom firma, která má investiční možnosti, jimiž zhodnotí kapitál, a ten má k dispozici; je jasné, že při racionálním rozhodování investovat bude. Sektor Neinvestuj Podnik, který nemá do čeho investovat, ale ani nemá k dispozici kapitál, se investicemi vůbec nezabývá; ovšem tato situace je únosná pouze krátkodobě, protože v horizontu středně a dlouhodobém by došlo k postupnému znehodnocení majetku nejen účetně, ale i fyzicky. Za předpokladu cílového trhu beze změn by firma nebyla konkurenceschopná a později již ani produkceschopná.


8.10.2009 10:12:48


Sektory Zhodnoť jinde a Hledej kapitál Při dobrém řízení rozvoje firem z těchto sektorů je ideální, když vstoupí do určité symbiózy, ať už dočasné nebo dlouhodobé. Krátkodobě může firma s přebytkem kapitálu tento zapůjčit za určité, předem dohodnuté zhodnocení (úrok). Firma s potřebou nákupu dlouhodobého majetku tím dostává možnost realizovat rozvoj, zhodnotit kapitál mnohem více než je dohodnutý úrok, vyrovnat se s věřitelem a přitom zároveň mít i zisk, a tím i prostředky pro případný další rozvoj. Věřitel získává pro svou firmu úrok. Dlouhodobě může kapitálově vybavená firma koupit část nebo celou firmu s velkým potenciálem rozvoje, ale nedostatkem prostředků, a tím se podílet na budoucích ziscích z pozice vlastníka. Rozhodování o investicích jsou rozhodnutí strategické úrovně. Zásadně ovlivňují prosperitu a hodnotu firmy v dlouhodobém horizontu, a tudíž konečné rozhodnutí je plně v kompetenci vlastníka. Je možné, aby vlastník určil například finanční limit nebo věcnou podstatu investic a jejich řízení včetně rozhodnutí nechal v rukou managementu. Znamená to, že v běžných případech odpovědný management a controlling jen přihlížejí? Nikoli – vlastník sice rozhoduje, ale útvar zabývající se investičním controllingem by mu měl dát k dispozici veškeré relevantní informace k tomuto rozhodnutí potřebné. Vstupní data interního i externího charakteru a z různých zdrojů musí být zpracována takovým způsobem, aby mohla sloužit vlastníkovi jako podklad pro rozhodnutí o realizaci investice. Nároky na podklady se v různých fázích investičního procesu budou měnit, a podle toho se budou měnit i způsoby vyhodnocení – rozhodně by však celou dobu mělo docházet k analýze investice nikoli všemi dostupnými metodami, nebo naopak nejjednoduššími metodami, ale volba by měla stále odpovídat účelu a cílům konkrétní investice. Na obr. 2.3 je zjednodušené schéma rozhodovacího procesu v předinvestiční fázi.

2.1 Identifikace investičního záměru a možných řešení Předinvestiční fázi je třeba věnovat zvýšenou pozornost, protože úspěch nebo neúspěch v dalších fázích již realizovaného projektu bude záviset na kvalitě informací a analýz i jejich interpretací provedených právě v předinvestiční fázi. Pečlivou přípravou materiálů podporující rozhodování můžeme včas předejít ztrátám, které by byly způsobeny vložením prostředků do špatného projektu. Podněty pro podnikatelské příležitosti vznikají v důsledku nepřetržitého sledování a vyhodnocování širšího i užšího okolí podniku ve vztahu k jeho možnostem rozvoje. Informace lze čerpat z: • • • • • •

materiálů státních institucí a organizací samosprávy (ministerstva, statistický úřad, municipality, …), z odborného tisku (vývoj technologií, nové zpracování surovin), informací o trzích surovin a produktů, o kapitálu, o práci, nové legislativy, která se přímo či nepřímo dotýká odvětví, technologií nebo používaných surovin, ale i zaměstnanců, bezpečnosti práce, environmentálních zákonů, regulace emisí a odpadů apod., marketingových výzkumů interního charakteru, z makroekonomických, odvětvových a oborových analýz.


8.10.2009 10:12:48


,QYHVWLþQt ]iPČU 6KURPiåGČQt =iNODGQtGDWD PRåQRVWt

1. fáze – Identifikace

.YDQWLILNDFH PČNNp 3ĜHGEČåQê YêEČU

2PH]XMtFt IDNWRU\ .ULWpULD KRGQRFHQt

typ 3RGUREQi DQDOê]D

'HWDLOQtGDWD 'HWDLOQt NYDQWLILNDFH

2. fáze – Selekce

6WDQRYHQt KRGQRW\ 'RSRUXþHQt

WYUGp

NRQNUpWQt

5R]KRGQXWt

Obr. 2.3 Předinvestiční fáze rozhodovacího procesu (upraveno podle Eschenbach, 2004)

Výsledkem je řada potenciálních investičních možností, o nichž by měly být zjištěny základní dostupné informace a vypracovány stručné studie příležitostí (opportunity studies), jejichž cílem je umožnit posouzení nadějnosti těchto projektů v hrubé míře. Studie by měly být maximálně stručné a přehledné, málo nákladné, měly by obsahovat jen odhady základních údajů. Při předběžném výběru jsou pak možné investice hodnoceny s ohledem na jejich nepřesnost a posuzuje se především, zda základní myšlenka projektu je dostatečně atraktivní a zároveň realizovatelná. Do výběru vstupují měkké (neměřitelné) omezující faktory (například vnímání velkého rizika vstupu zcela nového produktu na zcela nový trh nebo nechuť vlastníka investovat v jiném odvětví apod.) Rozhodovací kritéria, pokud se k selekci používají, také nejsou konkrétně dána žádnými sofistikovanými metodami, ale spíš jen typem – nároky na nízkou kapitálovou náročnost nebo rychlou návratnost prostředků. Jsou-li používány nějaké metody hodnocení investičních projektů, pak jde o metody statické (viz kap. 3), které mají vyřadit ekonomicky zcela nevýhodné projekty. Cílem předběžného výběru je vyloučit z dalšího hodnocení investiční projekty, které by z hlediska strategie a cílů konkrétního podniku nemohly být přijaty, a to ještě předtím, než by byly vydány prostředky na vypracování detailních analýz možností. Předběžný výběr by tedy měl určit, kterým příležitostem stojí za to věnovat více pozornosti a zda zpracovávat rozsáhlou a nákladnou studii jejich proveditelnosti. U příležitostí je třeba rovněž vzít v úvahu, zda dopady realizace projektu jsou v souladu s existujícími zákony a standardy.


8.10.2009 10:12:48


2.2 Výběr a podrobné hodnocení konkrétních záměrů Po předběžném výběru zůstávají investiční příležitosti, jejichž hodnocení již bude věnována podstatně větší pozornost, ale hodnocení také bude nákladnější. Pro každý investiční projekt bude vypracována podrobná technicko-ekonomická studie, tzv. studie proveditelnosti (feasibility study). Zpracování finální studie bývá mnohdy velmi náročný úkol, jak časově, tak z hlediska nákladů, proto u rozsáhlých projektů bývá někdy přidán mezistupeň předběžné technicko-ekonomické studie (pre-feasibility study). Cíle Pre-feasibility study (Fotr, 2005) konkrétního projektu jsou: • •

• • •

zhodnotit atraktivitu základní myšlenky pro potenciální trh; najít a posoudit všechny možné varianty (ekonomicko-finančních) dopadů projektu z hlediska: – vstupních surovin a materiálů, – umístění produkce a zohlednění vzájemných vlivů okolí (životní prostředí), – volby technologického procesu a výrobního zařízení, – náročnosti na pracovníky a mzdové náklady, – kapitálové náročnosti na vstupu i v průběhu, – marketingové strategie, – plánu realizace a rozpočtu, vyhodnotit, zda je možné udělat plnou feasibility study; zjistit, které aspekty jsou tak závažné, že vyžadují zvláštní šetření a doplňkové studie, případně i technické testy (laboratorní testy, technické ověření apod.); zjistit, zda dopady a realizace projektů nejsou v rozporu s legislativou ani existujícími standardy oboru.

Výsledkem pre-feasibility study je rozhodnutí: a) buď o zastavení dalších prací na přípravě realizace projektu, b) nebo o zpracování detailní technicko-ekonomické studie, která pak rozpracovává podrobněji oblasti, které byly označeny jako závažné a nutné k dalšímu prošetření, čímž se pochopitelně zpřesní všechny další proměnné vstupující do stanovení hodnoty projektu. Technicko-ekonomická studie proveditelnosti (feasibility study) by pak již měla poskytnout veškeré podklady, potřebné pro rozhodnutí. Jsou v ní zahrnuty všechny požadavky a možnosti související s uvedením investice do realizační fáze, zejména rozpracování technických a finančních požadavků; celá studie se pochopitelně opírá o situaci na trhu a její prognózu. Situace v podniku a na trzích je pak hodnocena v kontextu podnikového mikro- i makrookolí, vše je podloženo důkladnou finančně-ekonomickou analýzou a hodnocením jednotlivých variant projektů. Na vypracování se podílí tým složený z odborníků ze všech potřebných oblastí a vypracování konečné studie je postupným iteračním procesem řešícím optimalizaci v souvislosti s cíli podniku a se zpětnými vazbami, které možná realizace projektu může vyvolat. V případě nalezení nedostatečných efektů, neproveditelnosti či jiných slabin je projekt zamítnut.


8.10.2009 10:12:48


Feasibility study by měla obsahovat (upraveno podle Kislingerová, 2007, Fotr, 2005): a) analýzu trhů (stanovit cílový trh produktů, analyzovat budoucí segment zákazníků a vývoj budoucí poptávky, analyzovat tržní konkurenci a její možný vývoj), b) marketingovou strategii (z hlediska geografického zaměření, cílového tržního podílu, cílové skupiny zákazníků, cenové a nákladové politiky, volby distribučních kanálů), c) analýzu výrobních vstupů (z hlediska ceny, kvality, dostupnosti, možnosti substituce, dopravní nákladnosti, míry rizika), d) analýzu výrobního zařízení a technologie (cena, výše provozních nákladů, spolehlivost, prostor, nároky na parametry vstupů a lidských zdrojů, charakter výstupů i externalit) a možnosti jejího získání (vývoj, licence, nákup), e) analýzu lidských zdrojů (množství a kvalifikační struktura potřebných lidských zdrojů), f) analýzu lokalizace projektu (požadavky na infrastrukturu, lidské zdroje, likvidaci odpadů, eliminaci ekologických důsledků, klimatické podmínky, legislativní aspekty související s financemi – daně, dotace), g) analýzu organizace a řízení (vliv změny na stávající organizaci, zařazení jednotky do organizační struktury, zařazení do finančních a informačních toků, vymezení odpovědnosti), h) analýzu rizika, i) finanční analýzu a hodnocení (hodnocení způsobu ovlivnění budoucí výkonnosti a hodnoty podniku), j) plán realizace (stanovení úkolů a odpovědných osob i termínů, požadované výsledky jednotlivých aktivit, stanovení kritických aktivit, vzájemné vztahy aktivit, rozpočty potřebných finančních zdrojů). Při zpracovávání feasibility study by neměly být opomenuty důsledky a vzájemné provázání jednotlivých prvků projektu; namístě je také provedení analýzy citlivosti na změnu jednotlivých parametrů projektu. Pozitivně vypovídající studie je poté zpracována do výsledné hodnoticí zprávy (appraisal report), která může být používána jako podklad pro instituce disponující kapitálem potřebným k realizaci tak, aby byly motivovány podílet se na projektu finančně. Na zpracování komplexní feasibility study se podílí tým odborníků, ve kterém by podle rozsahu a typu investice neměl chybět marketingový specialista, technolog, odborník z oblasti řízení lidských zdrojů, odborník na legislativní rámec daný podnikáním v oboru a jako koordinátor zodpovědný za vyjádření všech důsledků a doporučení v ekonomicko-finanční rovině pak investiční controller. Do hodnocení v ekonomicko finanční rovině již vstupují daleko přesněji kvantifikované parametry. Omezující podmínky a kritéria jsou velmi přesná – ať už je to přesný limit vstupních nákladů nebo kritérium hodnoty, která musí být vytvořena, či požadované minimální výnosnosti. Pro hodnocení jsou používány sofistikovanější metody zahrnující riziko. Vlastník na základě studie a doporučení rozhodne o realizaci investice. Jeho rozhodnutí samozřejmě nemusí být totožné s doporučením controllera, ale při dodržení pravidel racionálního rozhodování a dobře provedeném zpracování všech průběžných materiálů by se jejich názor neměl zásadně lišit.


8.10.2009 10:12:48


2.3

Ekonomicko-finanční hodnocení investice

Pro kvalifikované rozhodnutí vlastníka o realizaci či pozastavení investice je potřebné všechny poznatky z rozsáhlé feasibility study převést do roviny ekonomické a provést finanční vyhodnocení dopadu realizace na hodnotu podniku. Dopad projektu je závislý nejen na čistě investičním rozhodnutí (investovat do konkrétního projektu), ale i na způsobu financování, a to jednak počátečních výdajů, ale i celého průběhu investiční a provozní činnosti. Investiční a finanční rozhodnutí se pak promítají do parametrů vstupujících do hodnocení investic. Finanční plán musí obsahovat informace o: • • • • • •

pořizovacích výdajích souvisejících s investicí, o způsobech účtování; zdrojích, ze kterých bude investice financována; odhadu obsazení trhu za podmínek nastavených strategií a promítnutého do odhadu tržeb; finanční náročnosti provozu – náklady provozu a náklady kapitálu nutně zadrženého pro funkční a bezproblémový provoz; předpokládané ekonomické době trvání provozu; riziku, které se promítá do požadované výnosnosti projektu.

Získané informace pak controller promítne do tří základních charakteristik každé investice tak, aby byly zohledněny: • • •

faktor likvidity (každoroční peněžní toky plynoucí z investice od počátku, včetně prvního investičního výdaje, až po konečnou dezinvestici); faktor času (předpokládaná ekonomická doba životnosti projektu bez přímé souvislosti s technickou nebo účetní životností); faktor rizika (výnosová míra, která je požadovaná z investice tak, aby pokryla riziko všech finančně zainteresovaných subjektů).

2.4 Investiční plán Pro používání metod hodnocení investic je důležité znát predikce vstupních veličin jako významných generátorů budoucího hodnoty investice, a tedy i hodnoty celého podniku. Plán sumarizuje dílčí vstupní položky do výsledných peněžních toků (dále cash flow – CF) plynoucích z investice v jednotlivých obdobích průběhu. Plán investic je jednou ze složek podnikového plánování a jako takový je s ním také svázán. Pokusme se ho zařadit do celkového podnikového plánovacího systému (viz obr. 2.4). Podnik má své obecné a dílčí cíle, které vycházejí z jeho vize a jsou ovlivňovány vývojem okolí podniku; na základě souběžného vývoje obou těchto prvků je aktualizován podnikový plán. Vychází z marketingových informací, kdy je sestaven plán prodejů predikující možnosti úspěchu na trhu – jaké množství za jakou cenu a za jakých dalších doplňkových podmínek je možné prodat. Z něj vychází provozní plán s kalkulacemi nákladů na spotřebu výrobních faktorů (práce, materiálu a zadrženého kapitálu) při běžně provozované činnosti (operativní a taktické řízení provozu). Při neklesajícím trendu ale existuje hranice stávajících kapacit a je nutné rozšíření


8.10.2009 10:12:48


nebo minimálně jejich obnova – vyvolaná právě možnostmi trhu, na které by měla zareagovat výroba. K tomu jsou však nutné investice a investiční plány, jejichž potenciální realizace musí být podpořena finančním plánem (strategické řízení). Finanční plán je tak spojovacím článkem všech úrovní řízení a je zvykem položky všech plánů vykazovat tak, aby se mohly jejich efekty odrazit v plánu financí. Podívejme se nyní podrobněji na samotný investiční plán – rámcový i podrobný – a jeho vazby na podnikový plán. Rámcový investiční plán v podniku existuje jen v dlouhodobém horizontu, kdy je zhruba odhadován limit naplnění kapacit a potřeba dalšího rozvoje ať už vlivem očekávaného růstu potenciálních možností na trhu produktů nebo potřeby kvalitního řízení zdrojů výrobních faktorů (nejen kapitálu, ale např. i využití zkušených zaměstnanců po ukončení jednoho provozu pro další možné rozvinutí jiné činnosti). Rámcový investiční plán má tedy podobu: • •

kapitálovou – kolik prostředků firma plánuje vložit do investiční činnosti a jejich zdroje; ideově-majetkovou – cíl činnosti v souladu s cílem podniku s odhadem majetkového vybavení.

V dlouhodobém horizontu není vypracováván podrobný a přesný plán investice a jejích dopadů tak, aby mohl být zasazen do celopodnikového kontextu plánování. Do skutečného aktualizovaného podnikového plánu je zahrnut až v rozhodovací fázi, kdy je nutné provoz budoucí části ve všech oblastech provázat s již probíhající činností podniku, popřípadě navázat na dezinvestiční útlum jiných částí.

Analýza firmy

Analýza okolí Cíle firmy Podnikový plán 3OiQSURGHMĤ Provozní plán

Plán nákupu

Plán obnovy a rozvoje

Plán SUDFRYQtNĤ

,QYHVWLþQtSOiQ

)LQDQþQtSOiQ

.UiWNRDVWĜHGQČGREpĜt]HQt

'ORXKRGREpĜt]HQt

Obr. 2.4 Investiční plán v kontextu podnikového plánování


8.10.2009 10:12:49


Tvorba plánu celkového cash flow (nejen provozní části) vychází z plánu zisku, který koriguje o položky nesouvisející se skutečnými finančními toky. Připomeňme si krátce souvislost mezi ziskem a cash flow. Jak zisk, tak cash flow se sledují za určité období – jde o tzv. tokové veličiny. Zisk je tvořen rozdílem výnosů a nákladů, je pak zdaněn (daň – platba státu). Cash flow je rozdíl mezi příjmy a výdaji a jde o přírůstek skutečných finančních prostředků, které jsou ve firmě k dispozici. Jak jsou definovány výnosy, náklady, příjmy a výdaje? Jaký je mezi nimi rozdíl? Výnosy jsou peněžním vyjádřením výsledků hospodaření podniku v daném období. Náklady jsou peněžním vyjádřením spotřeby podniku v daném období. Příjmy jsou skutečně obdržené peníze v daném období. Výdaje jsou skutečně vydané peníze v daném období. Zjednodušeně řečeno, výnosy a náklady jsou účetní položky, které mohou, ale nemusejí přímo souviset se skutečně získanými nebo zaplacenými penězi. Příjmy a výdaje jsou naopak peníze, které jsou placeny nebo inkasovány a přitom vůbec nemusejí být zachyceny v aktuálním výkazu zisků a ztrát – buď proto, že jde o časový posun, nebo jejich přesun nesouvisí s výsledky hospodaření skutkově. Samozřejmě že často jsou výnosy skutečně i příjmy. Investiční plán jednotlivé akce by měl podrobněji rozpracovat do finančních dopadů všechny činnosti, jichž se týká, a to po celé období investičního procesu, kdy bude docházet k odlišnostem jak ve sledovaných položkách (v různých fázích), tak v jejich výši (v průběhu jednotlivých fází). Vzhledem k tomu, že základní vstupní veličinou metod hodnocení investic je cash flow, je třeba finanční plán rozpracovat tak, aby výstupem byla časová řada dopadů investice na podnikové cash flow.

2.5

Plán cash flow

K tvorbě plánu cash flow lze přistoupit metodou: •

Přímou, kdy se sleduje pouze tok skutečných peněz souvisejících s investicí, aniž se vyhodnocuje, zda a jak jsou účetně podchycené ve významu výnosů a nákladů, tj. cash flow i-tého období:

CFi = příjmyi – výdajei •

Nepřímou, kdy se sledují primárně položky výnosů a nákladů tak, jak jsou zachycené v účetnictví a jejich rozdíl (zisk). Ty se následně korigují o ty položky výnosů a nákladů, které neznamenaly skutečný pohyb finančních prostředků, nebo o ty výdaje a příjmy, které proběhly, aniž by byly zachyceny jako výnos nebo náklad.

Je-li investice součástí celopodnikové činnosti, pak by pro hodnocení investic měla být použita predikce cash flow, která se týká provozní činnosti, tedy nikoli vlastního financování; to je řešeno centrálně v rámci podnikového finančního plánu a do investičních propočtů vstupuje prostřednictvím podnikové diskontní míry. Základní etapy fyzické existence investice a typické příjmy a výdaje, které je doprovázejí, jsou zachyceny na obr. 2.5.


8.10.2009 10:12:49


V investiční fázi jednoznačně převládají výdaje spojené se zavedením, mezi něž patří jednak pořízení samotného investičního celku, ale i další výdaje spojené se začátkem výroby – potřebná příprava zásob, pracovníků. V některých případech (obnovovací investice) mohou být celkové výdaje sníženy o zisk z odprodeje starého zařízení. Výsledkem plánu je počáteční výdaj (IN) nezbytný pro zavedení investice ještě před jejím započetím. Investiční fáze + – odprodej nákup potřebného starých zařízení zařízení – náklady záběhového provozu – získání a zaškolení pracovníků – vytvoření nezbytných zásob

+ tržby

prodeje (úspory)

Provozní fáze – spotřeba na provoz

– – – –

spotřební osobní režijní odpisové

Ukončení a dezinvestice + – likvidace dlourekultivace hodobého maekologických jetku škod likvidace oběžného majetku (zásoby, vymáhání nebo odprodej pohledávek, závazky)







Plán počátečních výdajů

Plán provozního zisku

Plán dezinvestičního zisku

Obr. 2.5 Položky nejvýznamněji ovlivňující cash flow v jednotlivých fázích investičního procesu

V provozní fázi se postupně rozbíhá výroba a prodej; kromě některých obnovovacích investic se zpravidla liší příjmy a výdaje v jednotlivých letech činnosti. Na počátku činnosti dokonce mohou výdaje převýšit příjmy. Jejich rozdílem získáváme cash flow v jednotlivých letech investice (CFi). Po ukončení investice je třeba počítat s dalšími příjmy (v případě, že se podaří prodat všechny zbylé zásoby na skladě, úspěšně inkasovat zbylé pohledávky, prodat zařízení), ale bohužel také s výdaji na zahlazení následků výroby, např. u některých projektů je to rekultivace půdy či jiné odstranění následků. Saldo příjmů a výdajů z dezinvestice může být kladné i záporné a obvykle se přičítá ke cash flow posledního roku investice, případně následujícího roku, pak ale tento musí být zahrnut jako součást investice, tedy její kalkulovaná doba životnosti je o rok delší. Podrobněji se jednotlivými položkami ovlivňujícími cash flow budeme zabývat v kap. 4.


8.10.2009 10:12:49


Shrnutí Investice jsou podmínkou růstu hodnoty firmy. Předinvestiční fáze předurčuje jejich budoucí úspěch nebo neúspěch, proto je potřeba jí věnovat dostatečnou pozornost. Cílem fáze identifikace je vyhledat a základním způsobem popsat investice, jejichž realizace je v souladu s cíli podniku a neexistují zásadní důvody, proč by nemohly být realizovány. Cílem fáze selekce je vybrat investice, které jsou z pohledu podniku maximálně vhodné, odhadnout jejich dopady na budoucí hospodaření a zjistit, jaké jsou podmínky úspěšné realizace. Pro hodnocení investičních příležitostí se zpracovávají studie v různé míře podrobnosti (opportunity study, pre-feasibility study a feasibility study). Výsledkem je finanční plán investice, který musí být provázán s celopodnikovým finančním a investičním plánem. Nejdůležitější položkou je sledování dopadů cash flow z investice, které se bude lišit pro fázi: • • •

investiční, provozní a dezinvestiční.


8.10.2009 10:12:49


8.10.2009 10:12:49

Metody hodnocení investic / 37

3 Metody hodnocení investic

Na základě kvantifikace respektování všech uvedených faktorů vstupujících do ekonomicko-finančního hodnocení investice (viz kap. 2.3) jsou základními vstupními veličinami pro stanovení hodnoty investic: • • • •

peněžní toky (investiční výdaje a cash flow) v každém období investičního procesu, počet období předpokládaného provozu, podniková diskontní míra vyjadřující minimální požadované zhodnocení úměrné podstoupenému riziku, případně další veličiny – náklady, zisk, údaje technického charakteru, … – podle potřeby používaných metod.

3.1 Metody nevýnosového charakteru V některých specifických případech rozhoduje firma o realizaci investic, které bezesporu přinášejí užitek, ale ten je velmi obtížně vyčíslitelný. Jde-li o konkrétní investici, která musí být z důvodů organizačních nebo regulatorních provedena, je rozhodnutí jasné. Často ale právě v takových případech existují varianty na straně technologie (vstupních a provozních nákladů) a užitku vnímaného prostřednictvím různých forem výstupu technologie.

3.1.1 Metoda analýzy užitné hodnoty Tato metoda vychází z principů vícekriteriálního rozhodování. Obtížnost úlohy nevyplývá z velkého počtu kritérií hodnocení, ale z jejich vyjádření v závislosti na sledované veličině. Většinou jde o řadu technických parametrů, měřených v různých jednotkách, přičemž nemusí být aditivní ani srovnatelné (například hluk a hmotnost). Základní podmínkou použitelnosti je srovnatelnost variant v rámci jednotlivých kritérií. Může být ordinálního charakteru, kdy lze určit pouze pořadí variant podle kritéria nebo charakteru kardinálního; kdy porovnáváme přímo různé velikosti veličin. Metoda je vhodná v případech, kdy: a) lze užitek hodnotit podle řady vzájemně nesrovnatelných kritérií; b) jedno nebo více z kritérií lze obtížně převádět na peněžní užitek; c) v rámci jednotlivých kritérií jsou varianty srovnatelné. Cílem metody analýzy užitné hodnoty je preferenční uspořádání variant a nalezení celkově nejvýhodnější varianty řešení.


8.10.2009 10:12:49


Proces aplikace metody analýzy užitné hodnoty se skládá ze tří částí: 1. Shromáždění variant a výběr kritérií Po shromáždění variant vstupujících do rozhodovacího procesu je třeba najít a vybrat taková kritéria, jejichž sledování a měření je v souladu s cíli investice. Existuje-li nutné omezení některého kritéria, pak je možné při nesplnění omezení vyřadit některé z variant ihned jako nepřípustné (typické je například omezení vstupní cenou). Při výběru nejdůležitějších kritérií je třeba rozhodnout, která kritéria jsou maximalizační a která minimalizační, tzn. je nutno určit, jestli je cílem maximální hodnota kritéria (např. paměť disku) nebo minimální (např. cena). Dále sledujeme, zda některá z variant není dominující, tzn. zda ve všech kritériích nedává horší výsledky než ostatní (pak by měla být vyřazena), nebo zda není lepší než ostatní – pak je problém hledání nejlepší varianty prakticky vyřešen. 2. Příprava pro hodnocení Pro hodnocení je vhodné mít všechna kritéria stejného charakteru, takže se doporučuje minimalizační kritéria převést na maximalizační. Nejsou-li váhy kritérií dány z hlediska technických nároků, vnitřních předpisů apod., je třeba je stanovit – ať už expertně nebo některou z metod stanovení vah pro vícekriteriální rozhodování (podrobněji např. Fotr, 2005). 3. Vlastní propočet a vyhodnocení optimální varianty je rutinní záležitost, kdy se použitím některé z metod vícekriteriálního rozhodování stanoví nejlepší varianta, případně sestaví žebříček dalších možností. Základní metody pro snadné použití jsou metoda pořadí, metoda bodovací, metoda normovaných proměnných.

Metoda prostého pořadí Pro každé jednotlivé kritérium jsou varianty hodnoceny podle toho, jak „dobré“ jsou v tomto kritériu – nejlepší získává pořadí 1, druhá pořadí 2, … Tímto způsobem jsou varianty oznámkovány v celé škále kritérií v každém zvlášť. Nakonec se jejich pořadí sečtou a varianta s nejnižší hodnotou průměrného pořadí je vyhodnocena jako nejlepší. Výhodou této metody je její jednoduchost, ale při hodnocení se zcela ztrácejí proporce odlišnosti v kritériích – bude-li v některém kritériu lepší o jednotku, je to stejné jako když v něm bude lepší o 10 jednotek.

Metoda bodovací Základní bodovací metoda přiděluje procentní body ukazatelům o hodnotě h podle toho, jak se přibližují nejlepší hodnotě daného kritéria. Nejlepší hodnota daného kritéria získává 100 procentních bodů, nejhorší nulu. Je třeba rozlišit výpočet pro maximalizační a minimalizační kritéria. Pro minimalizační kritéria je počet procentních bodů bmin přiřazený variantě s hodnotou kritéria h:

kde hmax a hmin jsou maximální a minimální hodnoty daného kritéria v souboru.


8.10.2009 10:12:50


Pro maximalizační kritéria je počet procentních bodů bmax přiřazený variantě s hodnotou kritéria h:

kde hmax a hmin jsou opět maximální a minimální hodnoty daného kritéria v souboru. Tímto způsobem je přiřazeno hodnotě každého kritéria procento, které vyjadřuje, do jaké míry splnila svůj cíl v rámci možností souboru. Celkové hodnocení pak můžeme provést váženým součtem všech normovaných hodnot v jedné variantě. Jsou-li váhy hodnocených kritérií odlišné, mluvíme o vážené bodovací metodě.

Metoda normované proměnné Bodovací metoda sice již respektuje vzájemný odstup jednotlivých hodnot, kterých kritéria nabývají, ale na intervalu mezi nejmenší a největší hodnotou oceňuje procentními body stejně, ať jsou hodnoty relativně rozestoupeny hodně nebo málo, což lze odstranit použitím metody normované proměnné. Při použití metody normované proměnné je třeba transformovat původní hodnoty ukazatelů na tzv. normovaný tvar u, který má tuto podobu: •

pro maximalizační kritéria:

•

pro minimalizační kritéria:

kde

– h – hodnota, kterou má kritérium pro variantu; h – střední hodnota všech hodnot, kterých nabývá kritérium pro hodnocené varianty; s – směrodatná odchylka všech hodnot, kterých nabývá kritérium pro hodnocené varianty.

Pro každou variantu pak sečteme (váženým nebo prostým součtem) normované proměnné. Střední hodnota sumárního hodnoticího kritéria je nula, nejlepší hodnota je ta s nejvyšším součtem. Metody užitné hodnoty je také možné použít ve variantě, kdy výsledné hodnoty (zjištěné kteroukoli metodou) jsou poměřovány v poměru k ceně (investičním výdajům) a jako nejlepší je vyhodnocena ta varianta, jejíž hodnota na jednotku ceny je nejvyšší.


8.10.2009 10:12:50


 Příklad 3.1 Firma potřebuje pořídit pro obchodní zástupce nové služební automobily. Z důvodu převážení většího množství zboží požaduje, aby měl automobil dostatečný úložný prostor. Veškeré náklady související s provozem auta budou firemní, proto jako další kritéria kromě ceny volí spotřebu, a aby umožňovaly plnění základních funkcí, tak i kritéria motorizační – jako kritérium bylo vybráno zrychlení z 0 na 100 km/h. V tab. 3.1 jsou varianty nákupu a hodnoty vybraných kritérií s váhami jejich důležitosti. Rozhodněte, kterou investici doporučit.

Tab. 3.1 Vybrané charakteristiky zvažovaného nákupu automobilů Cena

Objem zav. prostoru

Spotřeba na 100 km

Pohotovostní hmotnost

Zrychlení z 0 na 100 km

Jednotka

tis. Kč

litry

litry

kg

s

Žádoucí je

minimum

maximum

minimum

maximum

minimum

Opel

620

1 820

9,6

1 765

7,8

VW

580

1 731

6,7

1 478

10,8

Volvo

910

1 641

6,7

1 696

10,9

Nissan

880

1 841

9,3

1 490

9,9

Ford

540

1 580

5,4

1 295

12,8

40 %

20 %

20 %

10 %

10 %

Váha kritéria

 Řešení V první řadě je třeba se podívat, zda některá z variant nedominuje (ve všech kritériích je lepší nebo horší než ostatní). Dominující nejhorší variantu je možné rovnou vyřadit, dominující nejlepší variantu bychom mohli rovnou přijmout a nebylo by třeba žádné další hodnocení provádět. Z nabídky v tab. 3.1 není žádná varianta dominující.2 a) Použijeme hodnocení metodou prostého pořadí, v tab. 3.2 jsou zachycena pořadí variant v jednotlivých kritériích a ve sloupci vlevo je celkové průměrné pořadí. Tam, kde kritéria nabývají stejných hodnot, dostávají obě varianty průměrné pořadí – např. u spotřeby pohonných hmot na 100 km se o 2. a 3. místo dělí VW a Volvo, obě varianty dostávají pořadí (2 + 3) / 2 = 2,5. Nejnižší průměrné pořadí v celkovém hodnocení získal Opel a pak Nissan. Při hodnocení nebyly brány v úvahu váhy jednotlivých kritérií a metoda pořadí nerozlišuje míru odstupu jednotlivých variant. Například u zrychlení se o jedno pořadí liší VW (10,8 s) a Volvo (10,9 s), na dalším místě je Ford (12,8 s); rozdíl je vnímán jako stejný, ačkoli proporciálně jsou hodnoty odlišné řádově.

2

Jako dominující by např. bylo vyřazeno auto s cenou 1 mil. Kč, zavazadlovým objemem 1 200 litrů, spotřebou 10 litrů na 100 km, pohotovostní hmotností 1 300 kg a zrychlením na 100 km/h delším než 11 sekund.


8.10.2009 10:12:50


Tab. 3.2 Metoda prostého pořadí – nákup automobilů Cena

Objem zav. prostoru

Spotřeba na 100 km



Jednotka

tis. Kč

litry

litry

kg

s

Žádoucí je

minimum

maximum

minimum

maximum

minimum

celkem

Opel

3

2

5

1

1

2,4

VW

2

3

2,5

4

3,5

3

Volvo

5

4

2,5

2

3,5

3,4

Nissan

4

1

4

3

2

2,8

Ford

1

5

1

5

5

3,4

Průměrné pořadí

b) Nedostatek metody prostého pořadí spočívající v zanedbání proporcí rozdílu odstraní bodovací metoda. V tab. 3.3. jsou jednotlivým hodnotám z tab. 3.1 přiřazeny procentní body. Detailně se podíváme na výpočet bodovacích hodnot pro kritérium ceny (žádoucí minimalizace) a objemu zavazadlového prostoru (žádoucí maximalizace). Minimální cena v souboru hodnocených variant: hmin = 540 tis. Kč. Maximální cena v souboru hodnocených variant: hmax = 910 tis. Kč. Opel má cenu h = 620 tis. Kč, této ceně přísluší bodová hodnota:

což znamená, že mezi ostatními se pohybuje na úrovni 78 % úspěšnosti. Analogicky Volkswagen s cenou 580 tis. Kč získá hodnocení na úrovni:

což odpovídá i tomu, že je v daném kritériu úspěšnější. Naopak Volvo s cenou 910 tis. Kč získá:

protože má maximální možnou cenu v souboru. Obráceně Ford získá 100 %, protože má minimální cenu v souboru sledovaných variant. Pro maximalizační kritérium bude postup podobný – nejvyšší objem zavazadlového prostoru je 1 841 litrů, nejmenší 1 580 litrů, Opel má objem zavazadlového prostoru 1 820 litrů, získává v hodnocení bodovací metodou:


8.10.2009 10:12:50

42 / Investiční controlling Obdobně pro Volkswagen:

Analogicky se spočítají i další hodnoty sumarizované v tab. 3.3.

Tab. 3.3 Bodovací metoda – nákup automobilů – výsledky Cena

Objem zavazadl. prostoru

Spotřeba na 100 km



Jednotka

tis. Kč

litry

litry

kg

s

Žádoucí je

minimum

maximum

minimum

maximum

minimum

Opel

78 %

92 %

0%

100 %

VW

89 %

58 %

69 %

Volvo

0%

23 %

Nissan

8% 100 %

Ford

Prostý průměr

Hodnocení

100 %

74 %

nejlepší

39 %

40 %

59 %

69 %

85 %

38 %

43 %

100 %

7%

41 %

58 %

43 %

0%

100 %

0%

0%

40 %

nejhorší

Ačkoli ani bodovací metodou se nezměnilo pořadí v preferencích při rozhodování o nákupu, přece jen při srovnání s výsledky v tab. 3.2 můžeme pozorovat rozdíly. Metoda prostého pořadí hodnotila Volvo stejně jako Ford, zatímco v bodovací metodě je mezi těmito variantami rozdíl. Zatím jsme však nevzali v úvahu váhy jednotlivých kritérií, podle kterých je pro rozhodování nejdůležitějším kritériem cena (váha 0,4), důležitá je i spotřeba a objem zavazadlového prostoru (váha 0,2), ostatní kritéria mají váhu jen 0,1. Jakým způsobem se spočítá vážený průměr? Pro každé kritérium varianty se bodové hodnoty jednotlivých kritérií násobí váhou kritéria a nakonec se sečtou, např. pro Opel je vážená hodnota: vážený součet bodů = 78 % · 0,4 + 92 % · 0,2 + 0 % · 0,2 + 100 % · 0,1 + 100 % · 0,1 = 70 % Ostatní výsledky vážené bodovací metody jsou v tab. 3.4, pořadí se při důrazu na cenu změnilo, z hlediska preferencí zadavatele je sice stále nejlepší Opel, ale už ne tak přesvědčivě, výsledek hodnocení je téměř totožný s vozem Volkswagen a při preferenci nejnižší ceny se na poslední příčku propadlo nejdražší Volvo.


8.10.2009 10:12:50


Tab. 3.4 Vážená bodovací metoda – nákup automobilů – výsledky Cena


Spotřeba na 100 km



tis. Kč

litry

litry

kg

s

minimum

maximum

minimum

maximum

minimum

Opel

78 %

92 %

0%

100 %

VW

89 %

58 %

69 %

Volvo

0%

23 %

Nissan

8%

Ford Váhy

Jednotka Žádoucí

Vážený průměr

Hodnocení

100 %

70 %

nejlepší

39 %

40 %

69 %

69 %

85 %

38 %

31 %

100 %

7%

41 %

58 %

35 %

100 %

0%

100 %

0%

0%

60 %

0,4

0,2

0,2

0,1

0,1

nejhorší

c) Metodu bodovací ovlivňují více kritéria, jejichž rozptyl je ve sledovaném souboru variant vyšší – tento nedostatek odstraňuje metoda normované proměnné. Postup hodnocení je analogický jako u metody bodovací, ale v první fázi je třeba místo bodové hodnoty vytvořit z hodnot variant tzv. normované proměnné. Ukažme si postup podrobněji pro kritérium ceny (žádoucí je minimum) a objem zavazadlového prostoru (žádoucí je maximum) – vstupní hodnoty kritéria jsou v tab. 3.5.

Tab. 3.5 Vstupní hodnoty kritéria ceny a objemu zavazadlového prostoru Cena


Jednotka

tis. Kč

litry

Žádoucí je

minimum

maximum

Opel

620

1 820

VW

580

1 731

Volvo

910

1 641

Nissan

880

1 841

Ford

540

1 580


8.10.2009 10:12:50

44 / Investiční controlling Nejprve je nutné spočítat střední hodnotu ceny = (620 + 580 + 910 + 880 + 540) / 5 = 706 tis. Kč a směrodatnou odchylku, která se vypočte podle vzorce:

kde hi jsou jednotlivé hodnoty kritéria a n je jejich počet, ostatní jako výše. Směrodatnou odchylku lze také vyčíslit s pomocí tabulkových kalkulátorů, v MS Excel například použitím funkce SMODCH na daný soubor dat. Směrodatná odchylka pro ceny:

Hodnoty normovaných proměnných pro kritérium cen jsou v tab. 3.6, ukažme si transformaci pro první hodnotu ceny vozu Opel:

Analogicky pro normování hodnot objemu zavazadlového prostoru, kde bude střední hodnota 1 723 litrů a směrodatná odchylka 101. Protože zde je žádoucí maximalizace, normovaná hodnota pro Opel bude:

Z hlediska metody vážené normované proměnné jsou výsledky prakticky stejné jako výsledky zjištěné metodou bodovací, pokud se nezmění výběr kritérií a váhy jim přiřazené, je nejlepší variantou investice do vozů Opel.


8.10.2009 10:12:51


Tab. 3.6 Metoda normované proměnné – výsledky pro automobily Cena


Spotřeba na 100 km



Jednotka

tis. Kč

litry

litry

kg

s

Žádoucí

minimum

maximum

minimum

maximum

minimum

Opel

0,55

0,97

–1,26

1,31

VW

0,80

0,08

0,51

Volvo

–1,30

–0,81

Nissan

–1,11

Ford

Vážený průměr

Hodnocení

1,63

0,45

nejlepší

–0,40

–0,22

0,38

0,51

0,90

–0,28

–0,52

1,18

–1,08

–0,33

0,33

–0,42

1,06

–1,42

1,31

–1,49

–1,45

0,11

Váhy

0,4

0,2

0,2

0,1

0,1

Stř. hod.

706

1723

8

1545

10

Směr. od.

157

101

2

168

2

nejhorší

3.1.2 Nákladové metody Nákladová kritéria nejsou obvykle ve finanční literatuře uváděna, protože nepracují s finančními toky, ale pouze s jejich nákladovou částí (Valach, 2006). Jsou vhodná pro výběr mezi variantami, které by vedly ke stejnému efektu z hlediska uplatnění produkce na trzích.

Metoda ročních průměrných nákladů Podstatou je porovnání ročních průměrných nákladů, které jsou definovány takto:

kde

N – průměrné provozní náklady za období, k – požadovaná výnosnost podniku, IN – počáteční investiční výdaj.

 Příklad 3.2 Firma Dřeváky, s. r. o., se rozhoduje mezi nákupem technologie SEK za 1 mil. Kč s ročními provozními náklady 400 000 Kč a technologie ŘEŽ za 1,5 mil. Kč s ročními provozními náklady 350 000 Kč. Požadovaná výnosnost firmy je 15 %. Která je z pohledu metody ročních průměrných nákladů výhodnější?


8.10.2009 10:12:51


 Řešení RSEK = 400 000 + 0,15 · 1 000 000 = 550 000 Kč RŘEŽ = 350 000 + 0,15 ·1 500 000 = 575 000 Kč Technologie ŘEŽ je z pohledu průměrných ročních nákladů náročnější, s výhodou by měla být podle této metody zvolena technologie SEK.

Metoda vyrovnání investičních a provozních nákladů Metoda vyrovnání nákladů (Synek, 2007) srovnává investiční projekty bez ohledu na časovou hodnotu peněz a jejich požadovanou výnosnost z hlediska výhodnosti v oblasti kumulovaných nákladů. Je vhodná opět pro porovnání technologií, jejichž výsledkem bude stejná produkce – nesledují se výnosy, ale pouze náklady (přesněji výdaje), které jsou rozdělené na počáteční a roční provozní. Použití metody má smysl, jsou-li k dispozici dvě alternativní varianty, z nichž jedna má vyšší vstupní výdaje, ale nižší roční provozní, zatímco druhá varianta má nižší vstupní, ale vyšší provozní. Pro krátkou dobu využívání bude lepší volba varianty s nižšími počátečními výdaji, pro dlouhou dobu provozní úspory vyrovnají vyšší počáteční výdaj. Cílem metody je stanovit zlomovou dobu využívání, tj. dobu využívání, pro kterou přestává být lepší volba varianty z investičního hlediska méně náročné. Máme-li variantu 1 s počátečními pořizovacími výdaji IN1 a ročními provozními výdaji N1 a variantu 2 s počátečními pořizovacími výdaji IN2 a ročními provozními výdaji N2 a platí, že: IN1 > IN2 a N1 < N2, potom celkové kumulované náklady KN; za dobu n let související s investicí budou: KN1 = IN1 + n · N1 KN2 = IN2 + n · N2 a doba n, kdy dojde k jejich vyrovnání KN1 = KN2, bude:

 Příklad 3.3 Firma Haluz zvažuje investici do linky na hrubé zpracování dřeva. V užším výběru zůstaly linky HOBL01 (automatizovanější, vstupní výdaj 2 000 tis. Kč, roční provozní výdaje 100 tis. Kč) a HOBL02 (vstupní výdaj 1 400 Kč, ale roční provozní náklady 300 tis. Kč). Jakou technologii má firma použít v závislosti na počtu let, po který by chtěla technologii využívat?


8.10.2009 10:12:51


 Řešení Doba vyrovnání kumulovaných výdajů:

což znamená, že v případě, že firma hodlá technologii využívat déle než 3 roky, měla by zvolit automatizovanější technologii s vyššími vstupními náklady. Časovou závislost kumulovaných nákladů je možné vyjádřit i graficky (viz obr. 3.1). Plnou čarou jsou vyznačeny celkové (kumulované) výdaje na investičně náročnější variantu HOBL02, přerušovanou čarou pak celkové (kumulované) výdaje na provozně náročnější HOBL01. Tam, kde se linie ve vyneseném v grafu protínají, dojde k vyrovnání celkových výdajů, konkrétně zde se výdaje vyrovnávají po 3 letech provozu. Je-li tedy počítáno s delší životností, je vhodné volit variantu investičně náročnější, v případě životnosti 1–3 roky postačuje varianta investičně méně náročná.

4 000 vyrovnání kumulovaných YêGDMĤ

3 500

celkové výdaje

3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0 0

1

2

3

4 rok

5

6

7

8

Obr. 3.1 Kumulované výdaje a doba jejich vyrovnání

Metoda diskontovaných nákladů Pokročilejší nákladovou metodou je metoda diskontovaných nákladů (Valach, 2006), která bere v úvahu časově různě rozloženou nákladovou náročnost i riziko reprezentované podnikovou diskontní mírou (požadovaný výnos odpovídající riziku bude podrobněji rozebrán v kap. 4).


8.10.2009 10:12:51


Diskontované výdaje investičního projektu NPVC (Net Present Value Cost) lze vyjádřit takto:

kde

N – provozní náklady za období, k – požadovaná výnosnost podniku, IN – počáteční investiční výdaj, i – rok provozu investice, n – doba životnosti.

Výhodnější pro investování je varianta s nižší hodnotou diskontovaných nákladů NPVC. Poznámka Ačkoli se v této metodě mluví o provozních nákladech (viz Valach, 2006), měly by být rozhodně od nich odečteny odpisy technologie, abychom se vyhnuli duplicitnímu započítávání pořizovací ceny. Pokud by se mělo s odpisy pracovat, pak jedině ve formě daňové úspory, kterou vyvolají, což ale nákladové metody ignorují.

 Příklad 3.4 Vraťme se k zadání předchozího příkladu a zhodnoťme technologie HOBL01 a HOBL02 pomocí metody diskontovaných nákladů za předpokladu, že požadovaná výnosnost firmy Haluz je 15 % a provozní výdaje jsou provozní náklady po odečtení odpisů a technologie mají pětiletou životnost.

 Řešení Diskontované náklady technologie HOBL01:

Diskontované náklady technologie HOBL02:

V souladu s předchozí metodou vyšly náklady NPVC nižší pro technologii investičně náročnější, rozdíl mezi variantami za použití metody NPVC není tak výrazný jako v případě použití metody vyrovnání investičních a provozních výdajů.


8.10.2009 10:12:52


Rozdíl mezi hodnocením metodou vyrovnání investičních a provozních výdajů a NPVC je viditelný na grafu na obr. 3.2, kde tmavší čáry odpovídají hodnocení metodou vyrovnání a světlejší hodnocení metodou NPVC. V obou případech hodnocení je lepší investice do investičně náročnější technologie HOBL02, ale při použití metody NPVC dojde k vyrovnání výhodnosti z hlediska nákladů později a rozdíl mezi technologiemi je menší. Důvodem je, že na rozdíl od předešlé metody do této již vstupovala časová hodnota peněz.

3 500

3 000

NPVC

2 500

2 000

1 500

1 000

500

0 0

1

2

3

4

5

rok

Obr. 3.2 Srovnání výsledků nákladových metod

Shrnutí metod nevýnosového charakteru Metody užitné hodnoty Tyto metody jsou založeny na metodice vícekriteriálního hodnocení variant. Jsou vhodné v případech, kdy je předmět investice charakterizován řadou technických, obtížně souměřitelných charakteristik, u nichž může být převádění na finanční efekty zkreslující. Zároveň investice má často regulatorní nebo obnovovací charakter nebo přinejmenším obtížně vyjádřitelné, přitom mezi jednotlivými variantami těžko rozlišitelné budoucí výnosy. K analýze užitku je možné použít: • • •

metodu prostého pořadí, metodu bodovací, metodu normované proměnné.


8.10.2009 10:12:52


Jednotlivá kritéria hodnocení mohou mít stejné nebo různé váhy. Cena může být jedním z hodnocených kritérií nebo celkový užitek může být nakonec vyjádřen na jednotku vynaložených investičních výdajů. Nákladové modely Nejsou vhodné ke zhodnocení jednotlivé investice, zejména je-li rozvojového charakteru. Mohou být ale velice dobrým nástrojem pro: • • •

vzájemné porovnání dvou alternativních investic obnovovacího charakteru, vyhodnocení regulatorních investic, vzájemné porovnání dvou investic se stejným výstupním efektem na trhu (produkce stejného objemu totožného zboží), a to zejména tam, kde je případný výnos obtížně určitelný.

Tab. 3.7 Přehled – nevýnosové metody hodnocení investic Metoda

Symbol

Analýzy užitku

R Nákladové modely

Výpočet

Kritérium přijatelnosti

Žádoucí

prosté pořadí

není

nejlepší pořadí

bodovací

není

maximum

normované proměnné

není

minimum

roční průměrné náklady

minimum není

n

rok vyrovnání

NPVC

diskontované náklady

minimum

3.2 Statické metody Statické metody se zaměřují především na sledování peněžních přínosů z investice, případně na jejich poměřování s počátečními výdaji. Zcela opomíjejí faktor rizika. Faktor času berou v úvahu pouze některé metody a jen omezujícím způsobem. S jejich užitím se můžeme setkat u projektů s velmi krátkou dobou životnosti a u všech projektů ve fázi předběžného výběru, kde jsou velmi dobrým sítem pro vyloučení nevýhodných investic (Kislingerová, 2007).


8.10.2009 10:12:52


3.2.1 Celkový příjem z investice Celkový příjem z investice je roven součtu všech očekávaných peněžních toků:

kde CFi je cash flow v roce i. Pochopitelně za přijatelnou lze označit investici s celkovým příjmem větším než je počáteční investiční výdaj a v případě výběru z více investic je preferována ta, která má největší celkový příjem.

 Příklad 3.5 Vraťme se k firmě Haluz, která si vybrala investičně náročnější technologii HOBL01 s investičními náklady 2 000 tis. Kč a ročními provozními výdaji 100 tis. Kč. Nyní už ale nebudeme sledovat náklady ani výdaje, ale budeme porovnávat celkové peněžní efekty. Vzhledem k tomu, že úspěšné zakázky se firmě podaří získat až postupně, cash flow z provozu v prvních pěti letech nejsou stejná (viz tab. 3.8).

Tab. 3.8 Cash flow z investice HOBL01 Rok Cash flow (tis. Kč)

1

2

3

4

5

300

400

600

800

900

Zhodnoťte pomocí celkového příjmu z investice.

 Řešení CP = 300 + 400 + 600 + 800 + 900 = 3 000 tis. Kč Celkový příjem 3 000 tis. Kč je větší než počáteční výdaj, čili není důvod investici vyloučit z dalšího rozhodování, při rozhodnutí o realizaci by však mělo být ještě vyhodnoceno, zda splňuje představu firmy o požadované výnosnosti vzhledem k riziku.


8.10.2009 10:12:53


3.2.2 Čistý celkový příjem z investice Čistý celkový příjem z investice je celkový příjem upravený o počáteční výdaj:

kde

IN – počáteční investovaný výdaj, CP – celkový čistý příjem (viz výše).

Aby investice nebyla vyloučena z dalšího rozhodování, je třeba, aby její čistý příjem byl kladný.

 Příklad 3.6 Vyhodnoťme čistý příjem z investice pro firmu Haluz a její investici do HOBL01 (viz tab. 3.8):

NCP = CP – IN = 3 000 – 2 000 = 1 000 tis. Kč Čistý příjem z investice je kladný, je možné dále uvažovat o její realizaci.

3.2.3

Průměrný roční příjem

Průměrný roční příjem se spočítá jako součet všech cash flow (CFi) spojených s investicí (CP) dělený počtem let životnosti investice (n):

kde

CP – celkový příjem (viz výše), n – počet let životnosti investice.

Průměrný roční příjem sám o sobě nemůže být kritériem přijatelnosti, podává orientační informaci o tom, s jakým efektem lze počítat v jednotlivých letech – může tak být použit například jako orientační měřítko pro úvahy o splácení závazků vzniklých v souvislosti s pořízením investičního majetku.

 Příklad 3.7 Průměrný roční příjem firmy Haluz z investice HOBL01 (s údaji viz tab. 3.8):

ϕCF = CP/n = 3 000/5 = 600 tis. Kč.


8.10.2009 10:12:53


Průměrný roční příjem z investice je 600 tis. Kč. Podíváme-li se však na průběh cash flow v jednotlivých letech (viz tab. 3.8), je jasné, že kdyby se na základě takto spočítaného průměrného ročního příjmu firma rozhodla, že je reálné ročně splácet jakoukoli částku do 600 tis. Kč, mohla by se dostat v prvních letech provozu do problémů s nedostatkem prostředků.

3.2.4

Průměrná roční návratnost

Průměrná roční návratnost udává, kolik procent investované částky se ročně průměrně vrátí:

kde

ϕCF, IN – viz výše.

Požadavkem je maximální procento roční návratnosti, kritériem pro další uvažování o realizaci je, aby se nakonec částka uhradila minimálně ze 100 %. Takto vypočtenou průměrnou roční návratnost lze porovnat i s požadovanou roční návratností firmy, ale je důležité uvědomit si omezení. Již na vstupu pracujeme s průměrnými hodnotami, takže pokud cash flow mají rostoucí nebo kolísající charakter, je možné, že ne ve všech letech bude požadavek výnosnosti skutečně splněn. Při sumarizaci vstupních cash flow pak sčítáme bez ohledu na období, v němž peníze budou získány – dochází ke zkreslení z důvodu ignorace časové hodnoty peněz.

 Příklad 3.8 Pro firmu Haluz a technologii HOBL01 platí:

ϕr = ϕCF/IN = 600/2 000 = 30 %, což znamená, že průměrná roční návratnost je 30 %. Podíváme-li se do tab. 3.8 na cash flow prvního roku (300 tis. Kč), pak je jasné, že v prvním roce bude návratnost jen 10 %. Při rozhodování je třeba tedy brát v úvahu fakt, že jde o průměrnou veličinu. Celkem za 5 let se vrátí 5 · 30 % = 150 %, což je více než 100 %, proto můžeme o investici dále uvažovat z hlediska její možné realizace.


8.10.2009 10:12:53


3.2.5

Průměrná doba návratnosti

Průměrná doba návratnosti udává, za jakou dobu by mělo dojít při rovnoměrné realizaci peněžních toků ke splacení investice, tedy:

kde ϕr určíme z předchozí metody. Jinak je možné průměrnou dobu návratnosti také spočítat přímo jako investiční výdaj dělený průměrným ročním cash flow = IN/ϕCF. Kriteriální hodnotou pro vyloučení investice je doba návratnosti delší než očekávaná doba životnosti, což signalizuje, že prostředky vložené do investice se nevrátí.

 Příklad 3.9 Pro ilustraci práce s dobou návratnosti nyní předpokládejme, že cash flow z investice do pořízení linky HOBL01 budou nabíhat v čase pomaleji, podle tab. 3.8. Průměrná doba návratnosti technologie HOBL01:

ϕdoba = 1/ϕr = 3,33 roku Opět jde o práci s průměrnými hodnotami, což při investici s delší dobou provozu a nestejnými hodnotami ročních cash flow může zkreslit představu o skutečné návratnosti. I v případě technologie HOBL01 je jasné, že po třech letech se vrátí 300 + 400 + 600 = 1 300 tis. Kč, třetina roku čtvrtého přinese přbližně 800/3 = 267 tis. Kč, takže dohromady 1 567 tis. Kč, což má k návratu 2 000 tis. Kč ještě dost daleko. Z těchto důvodů se pro investice s nerovnoměrným rozložením cash flow doporučuje průměrnou dobu návratnosti nahradit dobou návratnosti s ohledem na časové rozložení cash flow.

3.2.6

Doba návratnosti s ohledem na rozložení přicházejících cash flow

Tato doba návratnosti udává, kdy se investice vrátí sice bez zohlednění rizika, ale při započítávání cash flow postupně tak, jak do firmy přicházejí v jednotlivých letech po sobě. Pro každý rok zvlášť je propočtena hodnota čistého příjmu z investice NCP a rok návratnosti je ten, kdy je poprvé čistý příjem z investice kladný (maximálně nulový).


8.10.2009 10:12:53


 Příklad 3.10 Pro firmu Haluz a investici do HOBL01 je možné si průběh návratnosti investice zachytit v tab. 3.9.

Tab. 3.9 Výpočet doby návratnosti s ohledem na rozložení cash flow Toky peněz

CF (v tis. Kč)

0

–IN

–2 000

1

CF1

2

Rok

Celkový příjem CP (v tis. Kč)

Čistý příjem (výpočet)

Čistý příjem (tis. Kč)

0

–2 000

–2 000

300

+ 300

–2 000 + 300

–1 700

CF2

400

+ 300 + 400 = 700

–2 000 + 700

–1 300

3

CF3

600

+ 300 + 400 + 600 = 1 300

–2 000 + 1 300

–700

4

CF4

800

+ 300 + 400 + 600 + 800 = 2 100

–2 000 + 2 100

+100

5

CF5

900

+ 300 + 400 + 600 + 800 + 900 = 3 000

–2 000 + 3 000

+1 000

Hodnoty vypočítané v tab. 3.9 je možné interpretovat takto: 1. Sledujeme-li sloupec Celkový příjem z investice – po prvním roce provozu získáváme 300 tis. Kč, což je vzhledem k investici 2 000 tis. Kč málo, ve druhém roce dalších 400 tis. Kč, dohromady se tedy již vrátí 700 tis. Kč, ovšem vzhledem k investici 2 000 tis. Kč je to stále málo, ve třetím roce přibude dalších 600 tis. Kč, což je dohromady s cash flow za první dva roky již 1 300 tis. Kč (pořád málo ve srovnání se 2 000 tis. Kč), ve čtvrtém roce získáme dalších 800 tis. Kč, po součtu částky získané v předchozích letech a 800 tis. Kč tohoto roku činí již 2 100 tis. Kč, což je již více než 2 000 tis. Kč investovaných na počátku. Rok 4 můžeme tedy vyhodnotit jako rok, kdy se pokryjí vstupní investiční výdaje – jde o rok návratnosti investice. 2. Sledujeme-li sloupec Čistý příjem, pak je možné hodnoty interpretovat jako čistou hodnotu, kterou získáme, kdyby se investice provozovala jen daný počet let. V okamžiku pořízení investičních prostředků, aniž jsou uvedeny do provozu (rok 0) je čistý příjem z investice –2 000 Kč. Čím déle bude (úspěšná) investice provozována, tím více se bude ztráta investora snižovat. Po prvním roce je tedy čistý příjem roven –1 700 tis. Kč, což vyjadřuje, kolik se ještě musí vydělat, aby se investice navrátila. Po druhém roce je čistý příjem –1 300 tis. Kč, což znamená, že do navrácení vložených prostředků chybí ještě 1 300 tis. Kč. Po třetím roce chybí již jen 700 tis. Kč a ve čtvrtém roce je čistý příjem poprvé kladný, což znamená, že vložené prostředky jsou již navráceny a investice začíná generovat prostředky navíc. Čtvrtý rok je tedy rokem návratnosti investice. 3. Je možné spočítat dobu návratnosti přesněji – z tab. 3.9 víme, že po třetím roce chybí ke splacení ještě 700 tis. Kč a ve čtvrtém roce lze očekávat cash flow ve výši 800 tis. Kč, tzn. že část roku, ve které dojde ke splacení lze, vyjádřit jako 700/800 = 0,875 roku. Toto číslo je dokonce možné i přesněji vyjádřit ve dnech jako 0,875 · 365 dní = 319 dní. Nicméně je nutné si uvědomit, že takovéto propočty jsou přesnými výpočty s nepřesnými čísly – málokterá položka, jejíž pohyb se promítá v ročním cash flow, je spojitá, a tak je pro rozhodování o investicích postačující informace, ve kterém roce dojde k návratnosti. Kdybychom chtěli být přesnější, tak je ještě možné pracovat s informací, zda to bude na začátku nebo na konci roku. Přesnější výpočty lze provést, ale z hlediska rozhodování nemají smysl.


8.10.2009 10:12:53


Doba návratnosti s ohledem na časové rozložení cash flow je ze statických metod nejpřesnější a v praxi je poměrně často používaná. Přesto každý, kdo pracuje s penězi, si jistě uvědomuje hlavní slabinu tohoto propočtu, který vypadá na první pohled seriózně – nebere vůbec v úvahu fakt, že peníze, které máme k dispozici v současnosti, mají jinou (větší) hodnotu než peníze, které obdržíme s určitou prodlevou několika časových období. Můžeme tedy říci, že ani tato metoda kromě faktoru rizika nerespektuje ani faktor času. Je možné ji použít pro rozhodování u investic s nízkým rizikem nebo s velmi krátkou dobou životnosti.

3.2.7 Průměrný výnos z účetní hodnoty Průměrnou účetní výnosovou míru (Accounting-Based Profitability Measures – ABPM) určíme jako poměr průměrných prognózovaných zisků a průměrné čisté účetní hodnoty investice. Jako nejefektivnější investice je pak označen takový projekt, který dosahuje nejvyšší procentuální hodnoty. Pro výpočet pak platí:

kde

ZC – zůstatková cena používaného majetku, zisk – čistý provozní zisk z investice, n – doba životnosti investice.

 Příklad 3.11 Firma chce hodnotit pomocí metody průměrného výnosu z účetní hodnoty investici do zařízení NIKAM s životností 3 roky, jehož pořízení stálo 1 mil. Kč a odepisuje se 20 % první rok a 40 % další roky. Roční provozní zisk před odpisy, úroky a zdaněním (tzv. EBITDA) se očekává ve výši 500 tis. Kč (míra zdanění příjmu bude t = 20 %).

 Řešení Pro výpočet celkového (průměrného) zisku investice je potřeba znát zisky a zůstatkové ceny pořízeného majetku (= účetní hodnoty investice) v jednotlivých letech (výpočty jsou v tis. Kč). Výpočet zisků: zisk1 = (EBITDA – odpisy1) – daň = (EBITDA – odpisy1) · (1 – t) = (500 – 0,2 · 1 000) · (1 – 0,2) = 240 zisk2 = (EBITDA – odpisy2) – daň = (EBITDA – odpisy2) · (1 – t) = (500 – 0,4 · 1 000) · (1 – 0,2) = 80


8.10.2009 10:12:53


zisk3 = (EBITDA – odpisy3) – daň = (EBITDA – odpisy3) · (1 – t) = (500 – 0,4 · 1 000) · (1 – 0,2) = 80 celkový zisk = zisk1 + zisk2 + zisk3 = 240 + 80 + 80 = 400 tis. Kč Průměrný roční zisk = 400/3 = 133,3 tis. Kč. Výpočet účetních hodnot: ZC1 = 1 000 ZC2 = 1 000 – 0,4 · 1 000 = 600 ZC3 = 600 – 0,2 · 1 000 = 400 (pro pořádek ZC4 = 400 – 0,4 · 1 000 = 0) celkem v účetních hodnotách = ZC1 + ZC2 + ZC3 = 2 000 tis. Kč Průměrná účetní hodnota = 2 000 / 3 = 667 tis. Kč. ABPM = 400 / 2 000 = 20 % Průměrný výnos je 20 % z účetní hodnoty, při dvou alternativních investicích volíme tu s vyšším průměrným výnosem z účetní hodnoty. Pro selekci investic je tato metoda nevhodná, protože nemá dost jasnou vypovídací schopnost; muselo by být logicky jasné hraniční kritérium účetní výnosnosti.

Nedostatky této metody spočívají v: • •

•

eliminaci vlivu časové hodnoty peněz; výše výsledku závisí na účetních pravidlech konkrétní účetní jednotky; tzn. že výdaje na investici mohou být zařazeny mezi majetek firmy (vyskytnou se ve jmenovateli zlomku), tyto jsou pak odpisovány a ovlivňovány odpisovou politikou firmy nebo jsou chápány jako „pouhé“ náklady běžného období a snižují výši toků hotovosti bezprostředně v jednotlivých letech životnosti projektu; přijatelná výše průměrné účetní hodnoty je arbitrážním měřítkem efektivnosti investice – firmy zpravidla staví rovnítko mezi tento ukazatel a běžný účetní výnos, a tak by podle této metodiky firmy s nízkým běžným účetním výnosem (špatné firmy) přijímaly projekty s nízkou účetní hodnotou – tedy projekty, které jsou v průměru stejně špatné jako současný provoz firmy; navíc se tak do rozhodování o investici vkrádá ukazatel ziskovosti firmy, nikoliv projektu.

Výhodou snad je rychlé orientační měřítko efektivnosti investice vzhledem ke kapitálu, který je průběžně zadržen v investičním majetku.

Shrnutí statických metod Statické metody porovnávají investiční výdaje a příjmy bez ohledu na čas, kdy jsou získány. Mezi jejich výhody patří: • • •

zahrnují jak hledisko příjmové, tak výdajové; z hlediska kalkulace jsou snadné; výsledky jsou dobře uchopitelné a srozumitelné z hlediska interpretace.


8.10.2009 10:12:53

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Investiční controlling

Recommend Documents