Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Název projektu: „Moderní škola“ Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0467 Název klíčové aktivity: III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Kód výstupu: VY_32_INOVACE_14_TOM_05 Autor: Ing. Oldřiška Tomková Předmět: Technická dokumentace
Téma: Struktura povrchu Ročník: První Způsob využití ICT: PC a dataprojektor, Prezentaci lze použít k výkladu nebo opakování látky Druh učebního materiálu: Prezentace Power Point Datum tvorby:18.1.2013 Anotace: Předepisování struktury povrchu na technických výkresech. Zdroje: Použité materiály jsou dílem autora nebo jsou využity podklady z učebnic: Z.Holoubek, J.Leinveber, J.Švercl: Technické kreslení pro 1. a 2. ročník SOU, Praha 1982, SNTL; J.Kletečka, P.Fořt: Technické kreslení, Brno 2005, CP Box Citace: Nejsou použity
Struktura povrchu Ing. Oldřiška Tomková Materiály a všechny jeho části, není-li uvedeno jinak, je autor prezentace. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).
Struktura povrchu Při výrobě strojních součástí je nutné dbát nejenom na přesnost rozměrů, ale také na vzniklé nerovnosti povrchu. Jednotlivé plochy mohou vznikat obráběním (povrch obrobený), kde nerovnosti zanechává řezný nástroj, brusivo apod. Nebo zachováním původního povrchu polotovaru (povrch neobrobený), kde zůstávají podle způsobu zpracování otisky nerovností forem, kovadel, válců apod.
Hodnocení struktury povrchu Pro posouzení nerovností povrchu je třeba pracovat s pojmy nedokonalost povrchu a struktura povrchu. • Nedokonalosti povrchu jsou náhodně způsobené
během výroby, skladování nebo funkce součásti. Mohou to být např. rýhy, trhliny, staženiny, koroze apod. Nedokonalosti povrchu se do hodnocení struktury povrchu nezahrnují. • Struktura povrchu se člení na složky podle velikosti rozteče nerovností. Drsnost povrchu je složka s nejmenší roztečí nerovností, další složkou je vlnitost povrchu a složka s největší roztečí nerovností je určena základním profilem.
Pro účely měření a vyhodnocení struktury povrchu byla zvolena profilová metoda hodnocení, kdy profit povrchu vzniká jako průsečnice nerovností skutečného povrchu s rovinou vedenou kolmo k tomuto povrchu. Profil povrchu je základním zdrojem informací pro posuzování struktury povrchu.
Nerovnosti skutečného povrchu součásti.
Z profilu povrchu se pomocí přístrojů odvodí: • profil drsnosti (R-profil) • profil vlnitosti (W-profil) • profil základního profilu (P-profil) Při předepisování na výkresech vycházíme z profilu drsnosti a využíváme výrobou ověřený parametr drsnosti Ra.
Výpočet průměrné aritmetické úchylky profilu Ra
Pro výpočet průměrné aritmetické úchylky profilu Ra lze využít aritmetický průměr absolutních hodnot výšek profilu, případně integrální počet. Nerovnosti jsou vždy charakterizovány v rozsahu základní délky I.
Hodnoty parametru Ra doporučujeme volit z praktické řady podle následující tabulky. V praxi je tato řada zažitá a vnáší do celé problematiky určité zjednodušení a přehlednost.
Hodnota struktury povrchu je závislá především na metodě výroby povrchu. Proto musíme při jejím předepisování vždy zvážit účelnost. použití jednotlivých funkčních a volných ploch na součásti. Zbytečná volba vysoce kvalitních povrchů může u strojních součástí výrazně zvýšit jejich cenu. Struktury povrchů součástí volíme vždy optimálně s ohledem na jejich funkci.
Předepisování struktury povrchu na výkresech Na výrobních výkresech se předepisuje struktura povrchu pomocí značky a připojených parametrů daných druhem výroby.
a)
hodnota parametru Ra [µm] s uvedením značky b) dvoustranná specifikace Ra [µm] c) výrobní proces d) směr nerovností (stopy po nástroji) e) přídavek na obrábění [mm]
h = 3,5 mm, H1 = 5 mm, H2 = 11 mm • h je výška písma kót • čára značky je nakreslena souvislou tenkou čarou
Značky struktury povrchu mají několik variant a) Značka označující povrch obrobený i neobrobený Značka se používá v závorce za popisovým polem při zjednodušeném zápisu.
b) Značka označující povrch obrobený Požadovaných vlastností ploch dosáhneme pouze obráběním. Značka se nemá používat bez doplňkových údajů.
c) Značka označující povrch neobrobený Značka vyjadřuje požadavek zákazu odebírání materiálu nebo povrch ponechaný ve stavu dosaženém předchozím zpracováním.
Příklady označování struktury povrchu součástí a) Obrobené povrchy s udáním horní meze.
b) Povrchy bez odebírání materiálu. c) Obrobené povrchy s udáním maxima horní meze. d) Obrobené povrchy s udáním horní a dolní meze. e) Povrch bez odebrání materiálu obrobené po obvodu. f) Povrchy zarovnané bez přídavku materiálu.
Značky struktury povrchu umísťujeme na plochy zobrazené součásti přímo nebo s využitím odkazových čar. Při odlišných požadavcích na plochy součásti se převládající značka uvede před závorku. Další značky se zapíší v oblých závorkách s uvedením všech požadavků na plochy součásti (obr. a) nebo zjednodušeně pomocí základní značky (obr. b).
Zdroje Použité materiály jsou dílem autora nebo jsou využity podklady z učebnic. Použité obrazy a literatura + +
Z.Holoubek, J.Leinveber, J.Švercl: Technické kreslení pro 1. a 2. ročník SOU, Praha 1982, SNTL J.Kletečka, P.Fořt: Technické kreslení, Brno 2005, CP Box
