Instruktivní literatura pro klavír ve tvorbě skladatelů působících v Brně

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klávesových nástrojů Studijní obor hra na klavír a klavírní pedagogika

Instruktivní literatura pro klavír ve tvorbě skladatelů působících v Brně

Diplomová práce

Autor práce: BcA. Šárka Bartošová Vedoucí práce: Mgr. Josefa Hloušková Oponent práce: prof. Jiří Doležel Brno 2012

Bibliografický záznam BARTOŠOVÁ, Šárka. Instruktivní literatura pro klavír ve tvorbě skladatelů působících v Brně [Pedagogical literature for piano in the works of Brno-based composers.]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klávesových nástrojů, rok 2011/2012 s. 66. Vedoucí diplomové práce Mgr. Josefa Hloušková.

Anotace Diplomová práce „Instruktivní literatura pro klavír ve tvorbě skladatelů působících v Brně“ pojednává o skladatelích žijících v Brně počínaje Leošem Janáčkem až po současnost. Zaměřuje se nejen na jejich působení v Brně, zejména na brněnské konzervatoři a Janáčkově akademii múzických umění, ale zvláště na jejich vydanou instruktivní literaturu a stručně ji charakterizuje.

Klíčová slova Instruktivní literatura pro klavír, Leoš Janáček, žáci Leoše Janáčka, skladatelé působící v Brně, skladatelé 20. a 21. století.

Annotation Diploma thesis „Pedagogical literature for piano in the works of Brno-based composers” deals with composers living in Brno from Leos Janacek up to the present. This thesis focuses not only on their work in Brno, especially at the Brno Conservatoire and the Janáček Academy of Music and Performing Arts, but mainly on their pedagogical literature which has been published. This literature will also be characterized briefly.

Keywords Pedagogical literature for piano, Leoš Janáček, students of Leoš Janáček, Brno-based composers, composers of the 20th and 21 century

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Josefy Hlouškové a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje. Brno, dne 4. 5. 2012

Šárka Bartošová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Josefě Hlouškové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce.

Obsah PŘEDMLUVA ...................................................................................................................................... 7  ÚVOD .................................................................................................................................................... 9  1 

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA .......................................................................................... 11 

2 

LEOŠ JANÁČEK A JEHO ŽÁCI........................................................................................... 13  2.1  JOSEF ČERNÍK ......................................................................................................................... 16  2.2  JAN KUNC ............................................................................................................................... 18  2.3  VINCENC ŠŤASTNÝ ................................................................................................................. 20  2.4  VILÉM PETRŽELKA ................................................................................................................. 21  2.5  VÁCLAV KAPRÁL ................................................................................................................... 23  2.6  JOSEF BLATNÝ ........................................................................................................................ 26  2.7  JAROSLAV KVAPIL .................................................................................................................. 29  2.8  OSVALD CHLUBNA ................................................................................................................. 32  2.9  PAVEL HAAS........................................................................................................................... 33  2.10 

3 

JOSEF HOLUB ..................................................................................................................... 33 

SKLADATELÉ 1900 – 1920 .................................................................................................... 35  3.1  KAREL KONVALINKA ............................................................................................................. 35  3.2  JOSEF KOHOUT ....................................................................................................................... 36  3.3  STANISLAV GOLDBACH .......................................................................................................... 37  3.4  VILÉM BLAŽEK ....................................................................................................................... 38  3.5  VLADIMÍR ŠTĚDROŇ ............................................................................................................... 38  3.6  ALOIS SARAUER ..................................................................................................................... 39  3.7  FRANTIŠEK SUCHÝ ................................................................................................................. 41  3.8  THEODOR SCHAEFER .............................................................................................................. 41  3.9  FRANTIŠEK SCHÄFER .............................................................................................................. 43 

4 

3.10 

ZDENĚK BLAŽEK ............................................................................................................... 45 

3.11 

OLDŘICH PALKOVSKÝ ....................................................................................................... 47 

3.12 

VLADIMÍR HAWLÍK ............................................................................................................ 48 

3.13 

MILOŠ SOKOLA .................................................................................................................. 49 

3.14 

VÍTĚZSLAVA KAPRÁLOVÁ ................................................................................................. 50 

SKLADATELÉ 1920 – 1930 .................................................................................................... 53  4.1  MILAN HARAŠTA .................................................................................................................... 53  4.2  JAN NOVÁK ............................................................................................................................ 54  4.3  LUBOMÍR NOVOSAD ............................................................................................................... 56  4.4  VÁCLAV LÍDL ......................................................................................................................... 56  4.5  LADISLAV NĚMEC .................................................................................................................. 57  4.6  ČESTMÍR GREGOR................................................................................................................... 58 

4.7  JAROMÍR PODEŠVA ................................................................................................................. 60  4.8  VLASTIMIL LEJSEK ................................................................................................................. 61  4.9  ZDENĚK ZOUHAR.................................................................................................................... 62 

5 

4.10 

JIŘÍ MATYS ........................................................................................................................ 63 

4.11 

BOHUSLAV SEDLÁČEK ....................................................................................................... 65 

4.12 

MILOSLAV IŠTVAN ............................................................................................................. 66 

4.13 

CTIRAD KOHOUTEK ........................................................................................................... 67 

SKLADATELÉ 1930 – 1950 .................................................................................................... 68  5.1  SVATOPLUK NOVÁK ............................................................................................................... 68  5.2  PAVEL BLATNÝ ...................................................................................................................... 69  5.3  DALIBOR SPILKA .................................................................................................................... 70  5.4  RUDOLF ZAVADIL ML. ............................................................................................................ 70  5.5  ZDENĚK POLOLÁNÍK ............................................................................................................... 71  5.6  MILAN SLIMÁČEK ................................................................................................................... 72  5.7  RADOSLAV ZAPLETAL ............................................................................................................ 73  5.8  PETR ŘEZNÍČEK ...................................................................................................................... 74  5.9  MOJMÍR BÁRTEK .................................................................................................................... 74 

6 

5.10 

PETR FIALA ........................................................................................................................ 75 

5.11 

RICHARD MAYER ............................................................................................................... 76 

5.12 

VLASTIMIL PEŠKA ............................................................................................................. 76 

5.13 

MICHAL KOŠUT ................................................................................................................. 77 

5.14 

PETR POLOLÁNÍK ............................................................................................................... 78 

SBÍRKY MORAVSKÝCH SKLADATELŮ .......................................................................... 79 

ZÁVĚR................................................................................................................................................ 80  POUŽITÁ LITERATURA: ............................................................................................................... 81  POUŽITÉ NOTOVÉ ZÁPISY: ............................................................................................................ 84  PŘÍLOHY: .......................................................................................................................................... 94  NÁSTIN NEVYDANÝCH SKLADEB ...................................................................................................... 94  PŘEHLED ŽÁKŮ SKLADATELŮ ........................................................................................................... 95 

Předmluva Instruktivní literatura na Moravě má své nezastupitelné místo a od doby Leoše Janáčka žilo a žije mnoho skladatelů, kteří se jí zabývali. Pro svou diplomovou práci jsem se proto rozhodla zvolit takové téma, které by zmapovalo sbírky a cykly moravských autorů. Za hlavní považuji tradici janáčkovskou a skladatele, kteří jdou v jeho šlépějích, ale zmíním se i o těch, kteří studovali v jiných městech, ale později působili na různých pozicích v Brně. Mým cílem není podrobně analyzovat, ale zejména poukázat na šíři a souhrn skladeb těchto moravských autorů a ukázat na díla, která byla třeba již zapomenuta a leží v brněnských knihovnách. Z velkého množství vybírám pouze díla vydaná, která jsou pro každého pedagoga dostupná v knihovnách, v průběhu práce však mohou být vydány nové skladby, které žel doposud nejsou zahrnuty v databázích hlavních knihoven, jako je Praha, Brno, Olomouc, a proto se jimi v této diplomové práci nebudu zabývat. Stejně tak jako těmi autory, kteří studovali například na brněnské konzervatoři a na JAMU, ale působili na jiných místech české země. Hlavním kritériem výběru skladatelů je přínos a hodnota jejich děl. Z pedagogického hlediska bych ráda uvedla ke každému dílu návrh ročníku ZUŠ, pro který je daná skladba nejvhodnější. Bude se jednat pouze o orientační návrh, jelikož úroveň žákovy hry je vždy velmi individuální, stupně obtížnosti musí být brány s ohledem nejen na technické, ale zvláště na výrazové možnosti žáka. Skladby

zařadím

v rámci

možností

progresivně,

tedy

od

nejlehčích

až

po nejobtížnější. V souvislosti s pedagogickým tématem prostupuje celou diplomovou prací pojem „instruktivní“. Ve Slovníku cizích slov nacházíme jeho vysvětlení jako: Přídavné jméno poučný, názorný1. V hudebních kruzích je tento pojem zažit zejména s představou skladeb pro 1. a částečně i 2. cyklus ZUŠ. Zejména se skladbami používanými na 2. cyklu však vzniká otázka, co vlastně ještě patří do oblasti instruktivních skladeb. To se ze své podstaty velmi špatně vymezuje a v současné době nemáme v této problematice žádný odborný výzkum. Pro potřeby práce si proto pod pojmem instruktivní představujeme takové skladby, které mohou být využívány pro celý 1. a 2. cyklus ZUŠ. Celkový repertoár tedy rozšiřuji o skladby pro mládež 1

KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 6. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1998. 315 s.

-7-

v 2. cyklu a neuvádím skladby, které svou technickou a hudební obtížností přesahují možnosti žáků na ZUŠ.

-8-

Úvod Moravští skladatelé tvoří zajímavý a z hlediska národního velmi důležitý vývojový článek v české hudbě 20. a 21. století. S jejich prací skladatelskou, interpretační a publicistickou se vzácně prolíná i činnost pedagogická. Inspirační podněty, ať už to byly tradiční nebo novátorské modely, se tak projevily i v jejich tvorbě instruktivní literatury. Tento nezanedbatelný fakt mne vedl k zamyšlení se tomuto tématu věnovat a hlouběji jej studovat. Za hlavní prameny a zdroje v rámci instruktivní literatury považuji noty, jež jsou uloženy v regionálních knihovnách, veřejných archivech, či ve vlastnictví samotných autorů a tvoří základ celé diplomové práce. V centru zájmu stojí zejména vydaná díla a dochované tištěné prameny určené zároveň pro hudební praxi. Ty poslouží ke zkoumání, objasňování a analyzování skladatelovy tvorby, jeho hudební řeči a uchopení z hlediska kompozičního, pedagogického i interpretačního. Klasifikace inspiračních zdrojů některých konkrétních skladatelů se dočkala v minulosti literárních zpracování. Počátkem vzniku takových publikací bylo převážně období poloviny minulého století a můžeme jmenovat například knihu „Jar. Kvapil“ z pera Ludvíka Kundery, „Skladatel Jan Kunc“ od Zdeňka Zouhara, „Zdeněk Blažek“ od Lubomíra Peduzziho a také novější kniha věnovaná činnosti spolku „Camerata Brno“ od Jindřišky Bártové.2 Od začátku 20. století došlo k významnému zvýšení množství skladatelů, není tedy žádným překvapením, že vznikla jistá potřeba utřídit a zpřehlednit soudobou českou tvorbu. Za zmínku stojí především kniha „Skladatelé dneška“ od Čeňka Gardavského3 a kolektivu autorů, která zahrnuje 250 jmen skladatelů z Čech i Moravy, nebo také kniha „Čeští skladatelé současnosti“ z roku 1985 od kolektivu autorů.4 Tyto knihy jsou osvobozeny od popisnosti a poslouží mi v rychlé orientaci jmen a dat skladatelů, jakož i jejich krátkých životopisů. V popředí zájmu o tyto skladatele stojí v duchu nových pedagogických tendencí jejich instruktivní literatura. Ta odráží jasný vývoj soudobé hudby a výrazně 2

Viz Použité informační zdroje

3

Gardavský Čeněk je český hudební vědec narozen 20. 11. 1910 v Kroměříži, studoval v Praze

varhany a dirigování, hudební vědu u V. Helferta, byl tajemníkem Státního ústavu pro lidovou píseň a zvukovým režisérem a vedoucím hudebního oddělení v Rozhlasu. 4

Viz Použité informační zdroje

-9-

osobitou tvorbu. Přesto že právě tento klavírní odkaz je neobyčejně pestrý a bohatý, nikdo se jí v ucelené formě příliš nezabývá. Zastoupení chybějící odborné literatury aktivně přebírají různé semináře nebo pedagogické konference věnující se tomuto tématu. O mnohých dílech vypovídají závěrečné seminární práce Metodického centra JAMU, bakalářské a diplomové práce českých a moravských pedagogických fakult či akademií. Ty tvoří jednu z částí dokumentů, z kterých lze čerpat, jelikož obsahují nejnovější relevantní informace, zabývají se danou problematikou a jejich prakticky zaměřené práce vychází z dat získaných v praxi. Za všechny příklady uveďme Instruktivní klavírní skladby Josefa Blatného - rozbor vybraných skladeb a metodika jejich nácviku od Kláry Kolajové nebo Metodika nácviku skladeb Viléma Petrželky z cyklu Pět nálad pro klavír5 od Ilony Prchalové. Dostatečné množství všech výše zmiňovaných zdrojů literatury mi pomáhá uchopit tématiku v širších souvislostech a zmapovat současný stav ve vybrané problematice. Všechny nabyté poznatky by v budoucnu měly sloužit k šíření děl6 skrze případné interprety a jejich učitele.

5

Viz Použité informační zdroje

6

Šíření děl podporovalo v Brně již od roku 1879 nakladatelství Pazdírek, první a nejstarší hudební

nakladatelství na Moravě, které založil Ludevít Raimond Pazdírek a vydával především díla moravských skladatelů, pedagogickou a didaktickou literaturu. První vydanou skladbou byl „Malý koledníček“, obtížností a charakterem lze zařadit mezi instruktivní literaturu. Jedná se o nejoblíbenější staré koledy a vánoční písně pro varhany, harmonium nebo klavír, které uspořádal a harmonizoval sám nakladatel L. R. Pazdírek.

- 10 -

1 Obecná charakteristika „Instruktivní klavírní literatura ve tvorbě skladatelů působících v Brně“, je téma zahrnující historii i současnost a ukazuje na umělecko-pedagogické vývojové cesty od doby Leoše Janáčka. Sleduje velké množství děl autorů, kteří v Brně působili nejen skladatelsky, ale i pedagogicky a interpretačně. Velká skladatelskopedagogická osobnost Leoše Janáčka napomohla vzniku hlavních vzdělávacích pilířů Moravy – varhanické škole a brněnské konzervatoři: Vlastní dějiny školy začínají 1. září 1919, kdy ústav zahájil a byl pod Janáčkovým vedením po první rok soukromou školou s právem veřejnosti důmyslně spravovanou kuratoriem v čele s prof. Dr. Františkem Weyrem.7 Janáčkovo úsilí a snaha o zřízení vysoké školy v Brně došla naplnění, mimo krátké epizody mistrovských tříd, až po 30 letech. Slavnostně se Janáčkova akademie múzických umění otevírá dne 18. května 1948. To vše mělo velký dosah na celou moravskoslezskou hudební kulturu a Brno jako takové. Janáčkova široká pedagogická činnost, vysoká umělecká úroveň i cit pro ponechání tvůrčí svobody u svých žáků vytvořila v Brně velkou výchovnou tradici, jež se stále udržuje. Tito skladatelé, kteří jsou zároveň i pedagogové a interpreti dodnes působí na základních uměleckých školách, hudební, taneční a divadelní konzervatoři, JAMU, v divadlech, v pěveckých tělesech, komorních i velkých ansámblech a v různých spolcích i sdruženích. V moravské metropoli se usadili i mnozí další skladatelé, kteří z výchovné tradice Leoše Janáčka nevyšli. I když vzdělání obdrželi na jiných místech Čech a Moravy přesto velkou část svého profesního života prožili v Brně. Mezi další skladatelské osobnosti patří i výkonní umělci, kteří kompozici nestudovali jako hlavní obor, ale celoživotně se jí s úspěchem věnují. Doba, kdy L. Janáček a později i jeho žáci tvoří, je prodchnuta určitým národním sebeuvědoměním. Vzhledem k tomu, že Český národ vnitřně bojoval s německou vládnoucí buržoazií, upínají se skladatelé, počínaje L. Janáčkem, vědomě k lidové písni. Folkloristické práci se věnuje mnoho osobností již od 1. pol. 19. století, kdy František Sušil sesbíral téměř 2400 lidových písní, na něj navázal František Bartoš, s kterým spolupracoval také L. Janáček. Generace české moderny u skladatelů proto navazuje na národnostní tradici a lidovou kulturu. Ačkoliv Evropa

- 11 -

byla ovlivněna skladbami impresionismu, Strausse, Mahlera, jazzu atd., byli naši skladatelé zaměřeni spíše tradicionalisticky. Další generace české moderny spadá do doby po první světové válce, které se pomalu odpoutávají od lidové písně. Třetí generace je nazývána „česká hudební avantgarda“8, která je méně ovlivněna tradicí a zejména je slyšet obrat k novým vývojovým tendencím. Nemalou část tvorby všech skladatelů tvoří instruktivní klavírní literatura, která formuje další generace kompozice a instrumentální hry. Dává tím impulzy pro další vývoj. Skladby 20. a 21. století totiž obohacují vnímání v oblasti rytmu, harmonie, modality, folklorní a lidové hudby atd. Skladatelé mají svůj specifický pohled na svět, který chtějí sdílet i s těmi nejmladšími. Je proto vhodné, aby se dnešní učitelé více zaměřili na studium soudobých skladeb. Instruktivní tvorba těchto skladatelů má totiž široký výběr nové výrazové i technické stránky, s níž se v klasickém repertoáru nelze setkat. Žáci, kteří se v minulosti hrou soudobých skladeb zabývali, zůstávají i v budoucnu skladatelům příznivě nakloněni a jsou jejich skladbami nadále obohacováni.

7

PETRŽELKA, I. – MAJER, J., Konzervatoř Brno: Sborník k padesátému výročí trvání první

moravské odborně umělecké školy. Brno: Blok, 1969, str. 6. 8

ŠORMOVÁ, K. Virtuální muzikologie: Hudba 1. poloviny 20. století. [online]. [cit. 2012-04-29].

DOI: http://dejiny.hudby.cz/public/kapitola.phtml?kapit.

- 12 -

2 Leoš Janáček a jeho žáci

Obrázek 1: Leoš Janáček Odkaz Leoše Janáčka, který se dnes stále více dostává do popředí zájmu nejen u nás, ale zejména ve světě, můžeme představit i menším dětem. Buď v podobě několika miniatur, úryvků jeho velkých operních či sborových děl, či skrze národní tance, které sám Janáček sbíral a upravoval. Dílo: Vzpomínka – ve sbírce Moravští skladatelé mládeži (6. r.) Na památku (6. r.) Klavírní miniatury I. – Intimní skici (4. – 5. r.) Klavírní miniatury II. – Moravské tance (6. – II. cyklus) Tři moravské tance (3. – 4. r.) Národní tance na Moravě (I. a II. cyklus) Po zarostlém chodníčku I. (II. cyklus) Z díla Leoše Janáčka I., II. – výběr a úprava ve čtyřruční verzi (2. – 6. r.) Vzpomínka je krátká jednostránková skladbička, jejíž téma je postavené na jediném motivu, sledu lomených tercií v rozmezí kvinty. Motiv dále uvádí v různých polohách a změnách např. s lydickou kvartou nebo v celotónovém sledu, čímž mění hudební charakter. Levá ruka odpovídá pravé motivkem v inverzi, je zde také prodleva a vyvrcholení motivu do sčasovky. Drobná skladbička ukazuje originální mluvu Janáčkovu a rozhodně by měla patřit do kmenového repertoáru hudebních škol. Byla napsána krátce před smrtí 8. 5. 1928 na žádost jihoslovanského skladatele Miloje Milojeviče pro srbský hudební časopis.

- 13 -

Do drobných skladbiček patří příležitostná miniatury Na památku, inspirovaná mottem Elišky Krásnohorské: „Dej mi na památku všecko, co tě rmoutí, všecko, co tě bolí.“9 Bolestná skladbička v As dur je celá psána v 2/4 taktu s čtvrťovou s dvěma tečkami a šestnáctinovou notou, což dodává charakteru na naléhavosti. Jednostránková skladbička se může hrát již v 5. či 6. ročníku. Je uveřejněná také v Klavírních miniaturách. První sešit Klavírní miniatury – Intimní skici vyšly roku 1994. Jedná se o nově nalezené skici L. Janáčka, které byly na některých místech editory dopsány, aby mohly být hrány. Skladby tohoto sešitu pochází z Janáčkova tzv. Intimního deníku, dále z období seznámení se s tehdy mladou Zdeňkou Schulzovou, a také z doby zamilování se do paní Kamily. Obsahuje: Malostranský palác, Bez názvu, Melodie, Moderato, Jen slepý osud?, Aby už se nemohlo jíti nikdy zpět, Zlatý kroužek, Čekám tě, Rondo, Na památku, Své Olze, Ukolébavka, Narodil se Kristus Pán. Čistě hudební zveřejnění bez popisu tanců vzniklo až roku 1995 pod názvem Klavírní miniatury – Moravské tance, sešit II. K původním tancům jsou zde přidané čtyři nově nalezené a nepublikované tance: Dymák, Srňátko, Řezníček a Zezulenka. Dále se v některých tancích nalézají jiné varianty klavírních doprovodů, které taktéž nebyly dosud vydané. Tři moravské tance obsahují tance Ej, danaj!, Čeladenský, Pilky. Ej, danaj! má bohatší stylizaci a část tance je v rekrutské scéně Její Pastorkyně. Čeladenský a Pilky jsou ve faktuře prostší a byly složeny roku 1905. V letech 1891 – 1893 vyšly 3 sešity klavírních úprav tanců: Národní tance na Moravě. Autoři Lucie Bakešová, Xaverie Běhálková, Martin Zeman a zejména Leoš Janáček sesbírali 21 tanců z pěti hlavních oblastí Moravy. V novém vydání z roku 1953 přidal Bohumír Štědroň k těmto tancům ještě dva Lašské tance Čeladenský a Pilky. Všechny jsou napsány pro klavír, dvě z nich pro zpěv a klavír. V příloze je uvedeno 12 tanců v čtyřruční úpravě. Tance jsou opatřeny popisem a návodem, jak je správně zatančit. Janáček harmonizuje každý tanec jednoduchými spoji, všímal si přesného charakteru jak v pohybu, tak v hudbě. Napodoboval zvuk cimbálu, gajd a zejména se zabýval harmonickými spoji specificky používanými v dané oblasti Moravy. Sbírka je proto jedním z nejvhodnějších materiálů k poznání 9

JANÁČEK, L. Na památku. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1979. Str. 6.

- 14 -

harmonizace lidových písní a celkového charakteru. Může být proto využita na každém stupni ZUŠ. Ačkoliv patří cyklus Po zarostlém chodníčku I. k jedněm z vrcholných skladeb L. Janáčka a nejsou psány jako instruktivní literatura, přesto jej zde informativně uvádím. Na hudebních školách se běžně některé části hrávají, a i když skladby L. Janáčka vyžadují již hudebně vyspělého pianistu, pečlivým výběrem můžeme žáka seznámit se skladebným projevem Janáčka již v 7. ročníku a ve II. cyklu ZUŠ. Výběr a výňatky z děl L. Janáčka ve snadné čtyřruční úpravě obsahuje sbírka Elišky Kleinové a Miroslava Raichla Z díla Leoše Janáčka I. a Z díla Leoše Janáčka II. 1. díl obsahuje: Příhody Lišky Bystroušky – sbor lištiček (3. dějství), píseň Harašty (3. dějství), Káťa Kabanová – píseň Kudrjáše (2. dějství), píseň Varvary a Kudrjáše (2. dějství), píseň Kudrjáše a Varvary (2. dějství), Její pastorkyňa – sbor rekrutů (1. dějství), předehra k 3. dějství, sbor děvčat (3. dějství), Lašské tance – Starodávný II., Pilky. Úpravy těchto skladeb jsou vhodné pro 4. – 7. ročník. II. díl je seskládán z náročnějších vět a úseků oper, či symfonických děl, ale ve snadné úpravě pro 5. – 7. ročník. Obsahuje části: Její pastorkyňa – sbor rekrutů (1. dějství), ensemble a sbor (1. dějství), Káťa Kabanová – příchod Káti (1. dějství), loučení Káti s Borisem (3. dějství), Příhody Lišky Bystroušky – baletní hudba (2. dějství), Sinfonietta – 1. věta, část 3. věty, Taras Bulba – závěr 3. části. První generace zahrnuje přímé žáky Leoše Janáčka. Až na Josefa Holuba, houslistu, byli všichni klavíristé nebo varhaníci, a to se v jejich tvorbě zřetelně odráželo. V některých dílech spatřujeme nejen vliv L. Janáčka, ale také Vítězslava Nováka, u něhož mnozí studovali. Stejně jako Janáček i tito skladatelé byli ovlivněni zejména lidovou písní a většina z nich vydala nejednu sbírku lidových písní. Např. J. Kvapil a jeho sbírka Slováckých písní, Vincenc Šťastný a sbírka Tuřanských lidových písní, Kuncova Kytička lidových písní a mnohé další. Žáků L. Janáčka bylo mnoho a ne všichni napsali instruktivní skladby pro děti. Takovým je např. Pavel Haas, který byl nejvíce ovlivněn L. Janáčkem a z jeho děl můžeme do instruktivní literatury elementárního stupně zařadit pouze jednu skladbičku, vydanou v rámci sbírky Moravští skladatelé mládeži.10 10

Viz kapitola č. 10.

- 15 -

2.1 Josef Černík 24. 1. 1880 Staříč u Místku – 24. 11. 1969 Brno. Vyšel z hudebnického prostředí a po čtyřletém gymnaziálním studiu v Uherském Hradišti přešel v letech 1896 – 1900 na středoškolský učitelský ústav v Příboře a Brně. Poté v letech 1904 – 1905 navštěvoval varhanickou školu v Brně, v letech 1906 – 1907 kompozici u Vítězslava Nováka a v letech 1919 – 1920 u Leoše Janáčka na jeho mistrovské škole. Celoživotně se věnoval mimo skladatelské i pedagogické práci. Na učitelském ústavu v Brně nebo v letech 1948 – 1951 jako přednášející hudební folkloristiky na JAMU. Dílo: Jarní kvítka (1. r.) Letní kvítka (1. – 2. r.) Podzimní květy (1. – 2. r.) Z polí a luk (1. – 2. r.) Čmelák - ve sbírce Moravští skladatelé mládeži (2. r.) Hra barev (6. r. – II. cyklus) Josef Černík věnuje dětem mnoho svých děl, zejména pro obor zpěv na všech stupních ZUŠ. Napsal několikadílnou sbírku: Kytička z národních písní československých pro mládež obecných škol, sbírku Lidové písně slovácko – slovenské a různé další lidové písně. Jarní kvítka – pět dětských obrázků pro klavír na dvě ruce s prstokladem od Ludvíka Kundery. Jednoduché skladbičky pro nejmenší děti s názvy: Sněženka, Fialka, Sedmikráska, Pampeliška a Pomněnka jsou psány v houslovém i basovém klíči, na čtyřech řádcích a v každé skladbičce je využíván jiný druh úhozu portamento, staccato či legato. Letní kvítka – pět dětských obrázků pro klavír na dvě ruce s prstokladem opět od Ludvíka Kundery. V těchto skladbičkách chce autor představit květiny rostoucí v létě: Kopretina, Vlčí mák, Chrpa, Zvonek a Karafiát. Žák se naučí hru tercií, dvojhmaty v legatu či staccatu, odtahy a především, stejně jako u předchozího cyklu, pracuje na jasném vystižení charakteru skladbičky. Podzimní květy – tři dětské obrázky pro klavír na dvě ruce. Prstokladem a pedalizací opatřil Ludvík Kundera. Obsahuje skladby Naháček – zde melodicko – rytmický motiv se po taktech střídá v pravé a levé ruce, Slunečnice – skládá se pouze

- 16 -

z půlových not, často akordů, které jsou arpegiované, Jiřina – stejně jako předchozích skladbiček, je utvořena z hlavní myšlenky, v jednoduché formě. Z polí a luk – dětské obrázky pro klavír byly zkomponovány v letech 1935 – 1936 a v 25 skladbičkách přibližují nejmenším dětem charakter zejména malých zvířátek: Světluška, Slunečko, Hrobařík, Zlatohlávek, Kovářík, Mravenec, Motýl, Cvrček, Čmelák, Kobylka, Skřivánek, Kos, Pěnkava, Kukačka, Slavík, Slepička, Kohoutek, Kočička, Psíček, Zajíček, Bříza, Osika, Lípa, Vrba. Jsou to velmi jednoduché skladby, ale nalezneme zde přesný charakter zvířátka, broučka, nebo i stromů a děti mohou velmi zaujmout a bavit. Z instruktivního díla pro klavír nalézáme ve sbírce Moravští skladatelé mládeži miniaturu s názvem Čmelák. Celá skladbička je podepřena bzučením čmeláka – v basu opakované půltóny a nad ním běží obtížnější současná hra v terciích. Je převzata z cyklu „Z polí a luk“. Ojedinělá sbírka Hra barev – cyklus fresek pro klavír na dvě ruce, jejíž stylizace se zcela vymyká skladbám ostatních žáků L. Janáčka. Jedná se o pět krátkých skladeb: Svítání, Luční kvítka, Divná směs, Veselá chvilka a Duha. Poslední část je nejlehčí a může se použít již v 5. – 6. ročníku na ZUŠ. J. Černík píše tyto skladby velmi uvolněným stylem, zejména co se týče rytmu. Skladby mají fantazijní formu a zvukově jsou velmi barevné. Všechny skladby jsou psány ve vysokém diskantu, čímž docílí křehčí nálady a často v této poloze využívá akordy s arpeggiem. O rytmické uvolněnosti již svědčí samotné takty jako je 1/16, 8/16 a 4/8 ve Veselé chvilce, nebo střídání 2/8 a 3/8 taktu ve skladbě Divná směs a také střídání temp. Závěry skladeb působí neukončeně, s korunou. Skladatelovi jde, tak jak název vypovídá, o hru barev. Cyklus skladeb Jarní kvítka a Letní kvítka byly žel vydány pouze malým nákladem a dají se dnes nalézt pouze v knihovně v Písku.

- 17 -

2.2 Jan Kunc

Obrázek 2: Jan Kunc 27. 3. 1883 Doubravice – 11. 9. 1976 Brno. Studoval u Leoše Janáčka na učitelském ústavu i na varhanické škole v Brně a u Karla Steckera a Karla Knittla pražskou konzervatoř. Vzdělání si ještě doplňoval soukromými hodinami u Vítězslava Nováka. Nejprve působil jako učitel na obecné škole v Brně, na středních školách vedl zpěv a později na varhanické škole se věnoval hře partitur a instrumentaci. Publikoval své posudky a kritiky do Lidových novin, Pelclových Rozhledů, Radikálních listů a Hudebního revue. Krátce působil v Praze jako korepetitor a kapelník v Národním divadle v Praze a poté se vrátil do Brna, aby vyučoval skladbu na konzervatoři a byl i jejím tajemníkem. Roku 1923 – 1945 pak významně působil na ředitelském postu brněnské konzervatoře. V letech 1947 – 1948 zastával na JAMU funkci děkana a profesora skladby. Od roku 1948 – 1952 vyučoval na Pedagogické fakultě brněnské univerzity. Během života obdržel mnohá vyznamenání. Dílo: Žertem – ve sbírce Moravští skladatelé mládeži (4. – 5. r.) Drobnosti op. 19 I. – Z pohádky (5. – 6. r.) Drobnosti op. 19 II. – Nálady I. (6. – 7. r.) Drobnosti op. 19 III. – Nálady II. (7. – II. cyklus) Líšeňské lidové tance (6. r. – II. cyklus) Miniatury (II. cyklus) Čtyři klavírní skladby op. 13 (II. cyklus)

- 18 -

Jan Kunc především po dlouhá léta vedl konzervatoř a při této těžké funkci, kterou dělal s poctivostí sobě vlastní, mu nezbývalo tolik času na komponování. Přesto jeho odkaz tvoří hodnotné skladby. Píše zejména romantickým stylem a více než k Janáčkovi, má blíže k Vítězslavu Novákovi. Inspirace moravskou lidovou písní je hlavním znakem. Upravil např. v op. 17 „Slovácká“ 30 písní pro zpěv a klavír, rozdělených do dvou sešitů, kde je klavírní part prokomponován a výrazně exponován. Jednostránková skladbička Žertem s vtipným staccatovým tématem, je uveřejněna ve sbírce Moravští skladatelé mládeži. Byla zkomponována a zařazena jako poslední skladba v cyklu „Pět klavírních skladbiček“. Klavírní cyklus op. 19 Drobnosti obsahuje tři sešity a v podtitulu je vždy psáno: „Klavírní skladbičky pro děti i velké lidi s dětským srdcem“. Z pohádky – Dudy, Kašpárkova maminka u kolovratu, Smuteční, Intermezzo, Trpaslík tančí, Šašek tančí. Nálady I. s šesti skladbami: Modlitba, V jasné a smírné náladě, První sníh, Lístek do památníku, S lehkou myslí a Vzpomínání. J. Kunc rád píše v tóninách s více bé, jako je Des dur nebo Ges dur. Nálady II. vydané roku 1923 zahrnuje části: Hymnus, V rozmaru, Popěvek, Říkadlo, Miniatura z Radešína. Skladby nejsou psány čistě v klavírní stylizaci, a proto některé hmaty nejdou tzv.“do ruky“. Líšeňské lidové tance v sobě zahrnují 55 lidových tanců, které sebral a zapsal František Svoboda, ale pro klavír zharmonizoval Jan Kunc. Je to v mnoha ohledech podobná sbírka jako Janáčkovy Národní moravské tance. I když neobsahuje přesné popisy, jak se který tanec tančí, je pod každým číslem uveden název např. „Dupavá mazurka – kolový i hromadný tanec“. Autor píše v jasné lidové stylizaci, uvádí přesné tempové i metronomické údaje a dokonce připisuje i vteřinový odhad délky tance. Po technické stránce obsahují velké skoky v levé ruce nebo sled akordů v melodii. Některé jsou v těžší úpravě, jiné např. pomalejší tance jsou snadnější, a proto se sbírka dá využít od 6. ročníku až po II. stupeň. Miniatury op. 38 vznikly mezi lety 1956 – 1959 s částmi Andante, Scherzo, Smuteční, Veselé putování přírodou, Vivace, Andante, Scherzo, Polka, Smuteční, Scherzo. Čtyři klavírní skladby op. 13 psal od roku 1906 – 1927 a pouze č. 2 má programní název Ukolébavka. Skladby jsou psány v písňové formě, silně inspirovány Novákem, což se odráží jak v harmonii i melodii a hodí se pro výrazově i technicky vyspělého žáka. - 19 -

2.3 Vincenc Šťastný 20. 1. 1885 Bystrc u Brna – 26. 1. 1971 Brno Tuřany. Navštěvoval v letech 1901 – 1905 učitelský ústav v Brně, kde se věnoval klavíru a varhanám u Marie Kuhlové a Maxe Koblížka. Dále se vzdělával od roku 1909 na varhanické škole u Leoše Janáčka. Od roku 1915 pracoval na hudební škole v Tuřanech a později se také stal jejím ředitelem. Mimoto byl pianistou brněnského rozhlasu11, korepetoval houslistu Rudolfa Hájka a Vášu Příhodu, zpěvačku Marii Nussbaumovou-Fialovou, organizačně spolupracoval s Vladimírem Helfertem a mnohými dalšími. Zaměřoval se na doprovody lidových písní a upravil jich tak více než 1 200. Od českých, moravských, slovenských až po ruské, lužické, chorvatské a slovinské písně. Tyto pak do svého repertoáru hojně přebíraly různé pěvecké sbory jako např. Vachův sbor moravských učitelek, pěvecký sbor Suk, pěvecký sbor Lumír atd. Dílo: Moravské národní tance pro klavír (II. cyklus) Mimo klavírních doprovodů k lidovým písním, vznikly Moravské národní tance, které slouží spíše ke koncertnímu provedení a jsou výrazově i technicky složitější. Ke změně charakteru využívá často tóninového skoku, v průběhu tance vždy několikrát mění základní stylizaci a snaží se jim dát virtuóznější podobu. Tato sbírka obsahuje 5 tanců: Jatelinka, Trojky, Coufavá, Sekerečka a Kožušek.

11

Bývalý Radiojournal

- 20 -

2.4 Vilém Petrželka

Obrázek 3: Vilém Petrželka 10. 9. 1889 Brno – 10. 1. 1967. Studoval skladbu u Leoše Janáčka na varhanické škole a klavír u Marie Kuhlové v letech 1905 – 1908 a o tři roky později zde nastupuje jako pedagog hudební teorie, kterou učil dva roky. Jelikož si chtěl ještě rozšířit své vzdělání, odchází na rok k Vítězslavu Novákovi do Prahy a bere soukromé hodiny klavíru u K. Hoffmeistera. Krátkou dobu také pracoval jako ředitel na nově založené hudební škole v Zábřehu u Moravské Ostravy, kam byl L. Janáčkem doporučen, tuto jeho činnost připomíná ZUŠ v Ostravě Hrabůvce, která nese jeho jméno. Během svého života se do Ostravy mnohokráte vracel. V letech 1915 – 1919 vyučuje na hudební škole Besedy brněnské klavír, harmonii a kontrapunkt, v letech 1919 – 1952 na brněnské konzervatoři skladbu a skladebné předměty, a v letech 1947 – 1960 skladbu také na JAMU. Mimo jiné ve 20. letech odjel na krátko kvůli studiu do Paříže, v 50. letech přednášel hudebně-teoretické předměty na katedře hudební vědy filozofické fakulty brněnské univerzity, věnoval se hudební kritice a získal mnohá vyznamenání. Dílo: Mladým pianistům op. 52 (5. - 6. r.) Popěvek – ve sbírce Moravští skladatelé dětem (5. r.) Svatební suita (7. r) Pět nálad pro klavír op. 55 (II. cyklus) Z dětského života op. 24 (5. – 6. r.) Většina děl vykazuje vliv L. Janáčka a zejména V. Nováka, inspiruje se lidovou písní a jeho styl popisuje jeden z Petrželkových žáků takto: „Působila na nás - 21 -

až neoklasicistně pojatá vyváženost formy a jejích stavebních prvků a přitom současně také hudební výraz, kotvící často v lyrismu, v lyricky jemném zvukovém projevu“.12 Jeho skladebný styl je velmi racionální a logický. Ani jako osobnost nebyl nikdy impulzivní, ale spíše intelektuální. Píše s rozmyslem, nechce originalitu za každou cenu a snaží se vždy vyrovnat rytmus, melodii a harmonii. Cyklus Mladým pianistům op. 52 z roku 1952 obsahuje: Slavnostní pochod, Dumka, Moravský taneček, Malá balada, Vesele do života. Tento cyklus je více v lidovém charakteru, zejména č. 2, 3 a 5. Jednostránková skladbička Popěvek střídá celé a 2/4 takty, různá tempa s vypsanými rubaty a jednoduché rychlejší zpěvné téma postupně zahušťuje, zvukově rozšiřuje a také zpomaluje. Svatební suita je příležitostnou skladbou s částmi: 1. Pochod, 2. – , 3. Svatební veselí, 4. Nokturno. I když to jsou drobné skladby, používá opět hustší sazbu, větší techniku a často melodii v akordech. Pět nálad pro klavír op. 55 byly napsány roku 1954. Jsou psány v meditativním duchu a určeny vyspělejším žákům. Části: Vzrušená, Toužebná, Radostná, Zasněná, Slavnostní. Některé části píše ve formě malého ronda a zejména ve skladbě Vzrušená je slyšet vliv Janáčka. Hudebně velmi působivá je Zasněná. Některé z těchto skladeb na první poslech příliš nenadchnou kvůli hustější faktuře, žák musí nejprve pochopit logickou stránku skladby. Z dětského života op. 24 – hrst drobných skladbiček pro děti, věnované synu Ivanovi, s částmi: Ukolébavka, Ve veselé náladě, Zármutek, Kouzelník, Pan Král, Princezna, Princ, Na ulici, Za míčem, V cirkusu. Oproti jiným skladbám píše V. Petrželka více hravě, velmi charakteristicky vytváří náladu např. V cirkuse, kde změnami jak tempovými, tak obsahovými vyjadřuje šaška, zvěřinec, na koni, na provaze a úvod a závěr je pochod. Skladebný styl je v těchto skladbách oproštěn od složitosti hlasů a čiší z nich větší emocionálnost. 12

PETRŽELKA, I. Vilém Petrželka – z jeho životních osudů neznámých a zapomínaných. Brno:

nakladatelství Šimon Ryšavý, 2005. Str. 167.

- 22 -

2.5 Václav Kaprál

Obrázek 4: Václav Kaprál 26. 3. 1889 Určice u Prostějova – 6. 4. 1947 Brno. Studoval kompozici u Leoše Janáčka na varhanní škole mezi lety 1907 – 1910 a později i u Vítězslava Nováka v letech 1919 - 1920. Na hodiny klavíru docházel nejprve k Marii Kuhlové, později se vzdělával u Adolfa Mikeše v Praze a roku 1923, 1924 u Alfreda Cortota v Paříži. Roku 1911 - 1934 vyučoval na soukromé hudební škole v Králově Poli, kterou založil. Často koncertoval v klavírním duu s Ludvíkem Kunderou. Od roku 1927 přednášel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a k tomu vyučoval na brněnské konzervatoři od roku 1936. V období 2. světové války v letech 1942 – 1945 byl vězněm internačního tábora. Během svého života se věnoval jak práci skladatele, klavíristy a učitele, tak hudebního teoretika a kritika. Dílo: Lyrika. Klavírní cyklus (5. - 6. r.) Dumka – ve sbírce Moravští skladatelé dětem (4. – 5. r.) Sedlcký – ve sbírce České a moravské tance (5. r.) Tři skladby – Dvě vzpomínky, Předtucha (6. – 7. r.) Sonatina bucolica (7. r.) Miniatury (7. r. – II. cyklus) Ukolébavky jara. Pět intimních skladeb pro klavír (II. cyklus) Suita romantica (II. cyklus) Svatební pochod (II. cyklus) Sonatina II "Hradištská idyla" (II. cyklus)

- 23 -

Václav Kaprál musel celý život hlavně z existenčních důvodů učit. Byl vynikajícím pedagogem i klavíristou, ale zbývalo mu velmi málo času na komponování. Přesto ve chvílích volna vznikla pozoruhodná díla. Svým naturelem tíhl ke komornějším skladbám, a proto mu byl klavír tím hlavním nástrojem. Jeho tvorba je lyrická, plná emocí, své nápady podává často jen v úryvcích a inspirace lidovou písní je u něj více než zjevná. V posledních skladbách inklinoval k průzračnější faktuře odkazující na francouzskou stylizaci, jež sdílel mimo jiné i se svým přítelem B. Martinů. V Rytmu r. VIII, č. 1, str. 11 píše V. Kaprál sám o sobě následující: „Patřím generaci, jež se rodila v doznívajícím novoromantismu. Prožívali jsme intenzívně nástup nových směrů, programů, impresionismu, expresionismu, tzv. hudby asentimentální s jejími přemety rytmickými a harmonickými, nástup hudby čtvrttónové atd. …Bylo mým cílem neustrnout. Tradice mi neznamenala přežvykovat navyklou práci, usiloval jsem o vývoj, ale nezapomněl jsem, že musím vyrůstat vždycky z domácí hroudy.“13 Sbírka Lyrika obsahuje nejranější skladby V. Kaprála. Nejstarší dochovanou skladbou je Lístek do památníku z roku 1907, na jehož základě byl přijat na varhanickou školu.14 Skladby Píseň sirotkova, Mazurka a Taneček byly složeny během studia. Po ukončení školy píše Preludium a Píseň večera. Až v roce 1930, kdy Kaprál tento cyklus vydává, byly do sbírky přidány skladby Valse caprice, z roku 1905 a Radostné chvíle z roku 1927. Skladebné rozmezí dvaceti let je široké a skladatelovo ovlivnění jde od Schumanna, Čajkovského, Chopina až k Novákovi a ranému impresionismu. Celým cyklem prochází lyrický melos. Sám skladatel nepřikládal těmto skladbičkám velký význam a bral je jako instruktivní, což dokazuje i fakt, že každá nese dedikaci některému z jeho žáků. Cyklus je velmi vděčný pro žáky, jimž chce pedagog vybrat českou romantickou skladbu. Dumku jakožto ukrajinskou lidovou píseň zkomponoval po svém v roce 1936, jako zádumčivou skladbu v tempu Lento, s krátkým středním dílem Con brio. Sedlcký patří k moravským tancům, Kaprál zde střídá 2/4 a 3/4 takt a části moderato cantabile s prestem. Tanec je velmi působivý. Tři klavírní skladby: Dvě vzpomínky a Předtucha vznikly v době, kdy dcera Vítězslava Kaprálová umírá. Autor píše drobné křehké kontrastní skladby, z nichž 13

KUNDERA L. Václav Kaprál. 1. vyd. Brno: nakladatelství Blok, 1968. Str. 146.

14

KUNDERA L. Václav Kaprál. 1. vyd. Brno: nakladatelství Blok, 1968. Str. 52.

- 24 -

první Vzpomínka je v rytmu polky, s terciovou a sextovou technikou, jemnými staccaty. Druhá krátká Vzpomínka je vlídná a něžná skladba a poslední Předtucha nese tiché a odevzdané tušení smrti dcery. Sonatina bucolica z roku 1936 má dvě věty a inspiruje se lidovou písní, v první větě také s názvuky ruské písně a ve druhé větě s Janáčkovskými prvky. Ukolébavky jara, cyklus z roku 1916 – 1917 obsahuje pět částí inspirovaných přírodou a ve skladebném stylu je ještě ovlivněn V. Novákem. Skladby jsou věnovány tehdy dvouleté dceři Vítězslavě. Suita romantica je volnou suitou s částmi Prealudium, Scherzino, Ballata a Burlesca. Gracian Černušák o ní v Lidových novinách 30. 12. 1927 píše: „ … její výrazové prostředky těží hojně z přítomnosti a třebaže pečlivé udání prstokladu a pedalizace zdůrazňují didaktické cíle, nepochybuji, že se skladbě pro její sytý hudební obsah a zvukovou vděčnost dostane vřelého přijetí …“. Cyklus Miniatury spadá do období, kdy je V. Kaprál částečně ovlivněn A. Schönbergem. Pět částí Miniatur zkomponoval o Vánocích roku 1922 s důrazem na atonalitu a polytonální struktury. Pro žáka je proto těžké prvotní čtení notového zápisu, ale v druhé fázi učení se již může opájet disonancemi či dravými rytmy. Až na 4. část se jedná o krátké jednostránkové skladby. Svatební pochod je příležitostná skladba v slavnostním charakteru. V prvních tónech připomínající hrávaný Mendelsohnův op. 61. Klavírní sonáta Hradišťská idyla byla napsána v letech 1943 – 1944 a přesto, že skladatel byl odsunut do internačního tábora, působí neobyčejně světle a pozitivně. Dvě věty Risoluto a Mesto mají jasnou formu, přehledný rytmus – v první větě podpořený častými přírazy. Za sebou má již většinu klavírních děl a opět se tak vrací k lidové melodice. Druhá věta je pomalá s rychlejším středním dílem a prosvítá zde poněkud posmutnělá nálada.

- 25 -

2.6 Josef Blatný

Obrázek 5: Josef Blatný 19. 3. 1891 v Brně – 18. 7. 1980. Maturita na učitelském ústavě v Brně r. 1909, kde působil v té době Ferdinand Vach15. Kompoziční třída Leoše Janáčka, klavírní třída Marie Dvořákové na varhanické škole, pozdější soukromé studium u Viléma Kurze.16 Učitel hry na varhany, teorie a liturgického zpěvu, v letech 19121914 a 1918-1919 na varhanické škole. Působení na brněnské konzervatoři ve funkci tajemníka tehdejšího ředitele Jana Kunce, kterou vykonával celých 11 let a jako vedlejší učitel v letech 1928-1935, poté interní profesor varhan v letech 1935-1956. Externí vyučování na brněnské konzervatoři v letech 1956-1959. První český ředitel kůru a varhaník v kostele sv. Jakuba v Brně, 1934-1941. V letech 1947 - 1955 výuka varhanní

improvizace

na

JAMU.

Příležitostné

publikování

v periodikách

Moravskoslezské revue a Hudebních rozhledech. Dílo: Instruktivní skladbičky I, II, III. (1. – 4. r.) První etudy op. 23 (1. – 2. r.) Sonatinky op. 41 (2. – 3. r.) 15

1860 – 1939, studoval v Praze varhanní školu, byl ředitelem hudebního spolku Moravan

v Kroměříži a zároveň sbormistrem. Od roku 1905 byl pedagogem na učitelském ústavu v Brně. Roku 1904 založil Pěvecké sdružení moravských učitelů a roku 1912 sbor s nynějším názvem Vachův sbor moravských učitelek v Brně, roku 1919 – 1923 učil na konzervatoři řízení sboru a sborový zpěv. Jeho skladatelská činnost je v pozadí, uznání docílil zejména ve sborové a kantátové tvorbě. Instruktivní charakter má skladba „Lístek do památníku“ s tanečním charakterem, zveřejněná ve sbírce Moravští skladatelé mládeži. 16

BÖHMOVÁ-ZAHRADNÍČKOVÁ, Z. Vilém Kurz: život, práce, methodika. 1. vyd. Praha: Státní

nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. Str. 60.

- 26 -

Ticho v polích z Klavírní školy pro začátečníky Böhmové, Grünfeldové a Sarauera (1. r.) Narodil se Kristus Pán a Nesem vám noviny – úprava (2. r.) Tichá noc – úprava (2. r.) Uspávání Ježíška, W. A. Mozart – úprava (2. r.) Čtyři skladby op. 4 (II. cyklus) Památky op. 1, devět klavírních skladeb, č. 4 Vánoční, č. 5 Scherzo, č. 7 Valse (II. cyklus) Hudba jara op. 55, 7 čtyřručních skladeb (2. – 3. r.) Dílo Josefa Blatného vychází především z celoživotní varhanické praxe a široká zpěvnost v jeho dílech má v tomto své pevné základy. Jako jeden z prvních českých skladatelů 20. století se věnoval dlouhodobě a systematicky instruktivní literatuře. Od Leoše Janáčka přejímá zájem o moderní harmonické postupy, avšak v instruktivní literatuře zůstává umírněnější a věrný jak harmonii, stavbě, tak motivické práci z oblasti klasického hudebního odkazu. Z nich dominují především tři sešity Instruktivních skladbiček. Skladatel zde s velkou citlivostí otvírá hudební svět pro malé začínající pianisty prostřednictvím drobných charakteristických skladbiček. Tři sešity jsou progresivně řazeny od nejsnazších po nejtěžší. Formově nejčastěji využívá malou třídílnou formu a-b-a, v harmonii je zřejmé použití klasicko-romantické harmonie, s občasným použitím modů, a s tóninami nejdále s třemi bé a čtyřmi křížky. První sešit obsahuje skladby s názvy – Ranní píseň, Humoreska, V myšlenkách, Nálada, Scherzino, Melodie, Pochod, Pastýřská píseň, V žalu, Taneček, Dumka a Noc. Je zde předkládána učebnicová harmonie s častým, ale ne prvoplánovým používáním tritonů. Triton zde zastává spíše funkci průchodu. Snaží se jednoduše a prostě o přiblížení lidovosti dětem. To je slyšet například u skladbičky číslo 10 – Taneček, kde bas zůstává vždy na tónu d a mění se nad ním harmonie, nebo u skladbičky číslo 7 – Pochod, opět. U skladbičky číslo 12 – Noc využívá ve střední části tóninu v lydickém modu. Druhý sešit obsahuje skladby s názvy – Preludium, Píseň, Scherzino, V dobré náladě, Taneček, Lístek do památníku, Selanka, Menuet, Ukolébavka, Allegro burlesco a Andante. V tomto sešitě nacházíme v harmonii alterované akordy, a mnoho chromatických průchodů.

- 27 -

Třetí sešit obsahuje skladby s názvy – Na jaře, Povídka, Taneček, Andante religioso, Žertem, Letní večer, Oblaka, Podzimní píseň, Baletní scéna, Snění a Vánoční koleda. Ve třetím sešitu využívá nejen vlastní kompoziční postupy, ale některé názvuky jsou impresionistické jako např. ve skladbě č. 8 Podzimní píseň a v č. 7 Oblaka, v druhé zmiňované ještě používá pentatoniku. J. Blatný je v Instruktivních skladbičkách věren klasicko-romantické harmonii a jejím postupům, ale pracuje vysoce osobitě, s užitím modality a pentatoniky, je slyšet česká lidovost a výrazné klenutí melodické kantilény.17 První etudy op. 23 nabízí v 38 etudách průřez klavírní technikou pro menší děti. Výběr pěti etud z této sbírky je zařazen v „Album etud I“.18 Progresivně řazené etudy obsahují hru portamenta, staccato, legata, stupnice, odtahy, dvojhmaty v terciích, sextách či oktávách, akordy, vícehlas a tečkovaný rytmus. Nejen technika, ale dovednost a smysl pro dobrý přednes ukáže krásu těchto etud, kterou ocenil již v roce 1947 kritik K. Kudr slovy: „Dobré provedení ukáže život a svěžest skrytou v melodii i rytmu a způsobí, že každé jednotlivé číslo zazáří jako drobná, ale mistrovská perlička“.19 Z pera Josefa Blatného vznikly Sonatinky op. 41. Pět sonatinek, je psáno ve velmi jednoduchém stylu a jsou zamýšleny jako úvod ke hře sonatin. První až čtvrtá sonatina se skládá vždy ze čtyř částí: první a druhá část v různých charakterech a další dvě části vždy tanečního rázu. Pátá sonatinka má pouze tři části. Nedá se hovořit o sonátové formě, ale spíše využívá malou písňovou formu a, b, a. I když skladatelsky patří J. Blatný k významným autorům, žel u Sonatinek nenavazuje svou kompoziční úrovní ani jindy tak bohatou melodikou na ostatní instruktivní literaturu. Zřejmě proto nezůstaly do dnešního dne v širším povědomí a zejména v repertoáru dětí. K tvorbě pro děti je důležité se také zmínit o osamoceně stojící skladbičce Ticho v polích, jež lze naleznout v Klavírní škole pro začátečníky Böhmové, Grünfeldové 17

Pořadí skladeb Instruktivních skladbiček je v jednotlivých sešitech starších vydání odlišné od

nových vydání. Zejména druhý sešit. 18 19

KLEINOVÁ, E. – FIŠEROVÁ, A. – MÜLLEROVÁ, E. Album etud I. č. 2, 3, 7, 8 a 25. KUDR,

K.:

První

etudy.

Josef

Blatný,

ČKD,

1947/6,

s.

321,

http://depositum.cz/knihovny/ckd/strom.clanek.php?clanek=22390, dne 11. 12. 2011.

- 28 -

cit

dle:

a Sarauera. V tónině G dur se rozvíjí malebná skladbička, svým názvem přesně vystihující charakter. Začínajícím pianistům věnoval známé vánoční koledy: Narodil se Kristus Pán, Nesem vám noviny, Tichá noc a Uspávání Ježíška20 půvabné a prosté, komponuje je s krátkou předehrou i dohrou a jednoduchou harmonií. Na pomezí instruktivní literatury a literatury patřící spíše vyšším stupňům, píše J. Blatný Čtyři skladby op. 4, věnované bratru Lvovi a jeho manželce Zdeňce, se čtyřmi částmi: Preludium-Rorate coeli, Vzpomínka deštivého dne, Scherzino a In memoriam. Z dalšího cyklu, Památky op. 1 byly vydány pouze tři. Číslo 4 Vánoční, číslo 5 Scherzo a číslo 7 Valse. Josefu Blatnému chyběly v tehdejší literatuře klavírní skladby pro 4 ruce, které by mohli hrát dva málo zdatní žáci, nejen učitel s žákem, a proto vzniká Hudba jara op. 55, 7 čtyřručních skladeb. Krátké skladby s jednoduchou harmonií, ozvláštněnou různými průchody a s výrazně nosnou melodií.

2.7 Jaroslav Kvapil

Obrázek 6: Jaroslav Kvapil 21. 4. 1892 Fryšták – 18. 2. 1958 Brno. V letech 1902 – 1906 navštěvuje gymnázium v Olomouci a je fundatistou v olomouckém dómě, jehož ředitelem kůru byl v té době Josef Nešvera21. Poté navštěvuje varhanickou školu Leoše Janáčka, léta 20

Uspávání Ježíška – „Princi můj malinký, spi …“ připisována W. A. Mozartovi, pro klavír upravil

Josef Blatný, českým textem podložil P. Frýdecký 21

V olomouckém dómě působil od roku 1884 do roku 1914.

- 29 -

1906 – 1911. Hru na klavír studuje u Marie Kuhlové, varhany a dějiny hudby u Maxmiliána Koblížka, housle u Rudolfa Reissiga, poté u Pavla Dědečka, klarinet u Karla Drozda a hru partitur u Ferdinanda Vacha. Od roku 1909 vyučoval varhany, kontrapunkt, číslovaný bas, hru z partitur a občas vypomáhal Ferdinandu Vachovi při dirigování, vyučoval soukromě, korepetoval v pěvecké škole M. Lazara. V letech 1911 – 1913 odchází do Lipska k Maxu Regrovi. Dirigování studoval u Hanse Sitta a hru na klavír u Roberta Teichmüllera. Navštěvoval přednášky harmonie Huga Riemanna. Roku 1914 v Olomouci přijímá krátce místo dómského varhaníka. Po vojně roku 1918 dostává místo učitele varhanické školy a hudební školy Besedy brněnské.22 Od roku 1919 přebírá i funkci ředitele hudební školy Besedy brněnské23. Současně také diriguje a je sbormistrem Filharmonického sboru Besedy brněnské až do roku 1947.24 Umělecké činnosti se věnuje jako učitel skladby a klavíru na konzervatoři od roku 1919 – 1947 a později i na JAMU v oboru skladba v letech 1947 – 1957. J. Kvapil byl všestrannou osobností a věnoval se dirigentské, pianistické, skladatelské, pedagogické i sbormistrovské činnosti. Vyučoval kompozici, klavírní hru a vychoval v těchto oborech mnoho vynikajících žáků. Byl také obdivovaným pohotovým hráčem hry z listu a partitur ve starých klíčích. Dílo: V říši snů I., II. (4. – 6. r.) Smutná píseň – ve sbírce Moravští skladatelé dětem (3. r.) Polka – ve sbírce České a moravské národní tance (5. – 6. r.) 100 slováckých písní (5. – 7. r.) Sonatina C dur (6. r.) Klavírní skladby z roku 1912 (II. cyklus) Údolí stesku a žalu (II. cyklus) Písně prózy a poezie – Něha a Notturno (II. cyklus)

22

Hudební škola Besedy brněnské založena roku 1882.

23

Ředitel hudební školy Besedy brněnské v letech 1919 – 1946. Dnes je přímým pokračovatelem

hudební školy Besedy brněnské Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila. 24

Významným počinem je např. premiérové uvedení Janáčkovy Glagolské mše roku 1927 a první

české provedení Bachových Matoušových pašijí.

- 30 -

Klavírní

instruktivní

tvorba

vyniká

bezprostředností,

romantičností,

fantazijností, ale také novostí, jinou než u ostatních Janáčkovských žáků. Určitým způsobem na něj působil Janáček a Reger, jinak je ale osobitý a ve svém jádru hudba odkazuje na jeho charakter, byl vlídný, dobrosrdečný a šťastný. To se odráží zejména V říši snů I. a II. psaném roku 1932, cyklus skladeb o dětech, obsahuje mnoho prostých hudebních nápadů a jsou přitom bohatě stylizované a hravé. I díl se skládá z 8 částí: V říši snů, Děti si hrají, O mamince, Nedorozumění, Která je má hvězdička, Veselá písnička, Bojím se o princeznu, Drak leze. II. díl obsahuje: Princ osvoboditel, Princ se vzdaluje, Něco jiného, Sny prchají, Probuzení. Jednostránková skladba Smutná píseň je jímavou, melancholickou skladbou, která je psaná v tradiční harmonii a charakter smutné rozpolcenosti je tvořen arpeggiem, které stále hraje levá ruka. Polka z Českých a moravských tanců vychází přirozeně z polkového rytmu, zvukově a harmonicky je psána velmi moderně a s působivou virtuózní codou. 100 slováckých písní jsou v lehké úpravě s krátkou předehrou a dohrou a přirozenou harmonizací. Jsou věnovány, jak sám autor přesně píše: „Slovutnému mistru Leoši Janáčkovi“. Sonatina C dur zkomponována roku 1950, je drobná třívětá skladba s přehlednou formou, prostými jasnými tématy a přesto harmonicky i melodicky velmi prokomponovaná. Klavírní skladby z roku 1912 obsahují části Legenda, Menuetto, Intermezzo a Humoreska. Stylizací i charakterem připomínají skladby J. Brahmse. Údolí stesku a žalu z roku 1922 se skládá z 9 skladeb, jejich části nejsou zcela úzce propojeny, ale přesto je cyklus zamýšlen jako jeden celek. Proto je u některých skladeb psáno attaca a začátek a konec cyklu je tématicky propojen. Dílo není náročné z hlediska techniky, ale spíše po zvukové stránce a vystihnutí výrazu a vyžaduje tak velkou citovou angažovanost. Patří k nejlepším klavírním dílům J. Kvapila. Z cyklu Písně prózy a poezie vyšly dvě skladby Něha a Notturno. Klidné a poetické skladby v sobě skrývají výrazovou hloubku, přehlednou formu a jsou velmi prokomponované, psané ve varhanní stylizaci.25 25

Ve vydání z roku 1928 byly omylem vytištěny chyby a u skladby Notturno na straně 6 přehozeny

řádky. Z pěti vytisknutých řádků je pořadí takto: 4, 1, 2, 3, 5.

- 31 -

2.8 Osvald Chlubna 22. 7. 1893 Brno – 30. 10. 1971 Brno. Své vzdělání započal na brněnské reálce, České technice a Obchodní akademii, a poté na varhanické škole u Leoše Janáčka v letech 1914-1915, později na mistrovské škole v letech 1923 – 1924. Povoláním úředník Cyrilometodické záložny a spořitelny do roku 1953, vedle toho vyučoval na varhanické škole nauku o kontrapunktu a instrumentaci v letech 19181919 a na konzervatoři Janáčkovu harmonii, instrumentaci, nauku o hudebních nástrojích, hudební formy a rozbor skladeb v letech 1919 – 1935 a opět v letech 1953 – 1959. Na JAMU v letech 1956 – 1958 přednášel teorii skladby a instrumentaci. Věnoval se i organizační činnosti v Klubu moravských skladatelů, ve Svazu československých skladatelů v Brně a v Janáčkově společnosti v Brně. Dílo: Sonatina (7. r.) Říkadlo, č. 5 z výběru skladeb v Klavírní škole Z. Böhmové, A. Grünfeldové, A. Sarauera. Nokturna (II. cyklus) Osvald Chlubna jako žák Janáčkův vzdal svému učiteli hold mnohými články, kompoziční úpravou opery Z mrtvého domu, dokončením symfonie Dunaj atd. Ve své vlastní tvorbě byl inspirován R. Straussem či C. Debussym, ovšem ve skladbě instruktivnějšího rázu, kterou je Sonatina, cítíme spíše romantizující vliv. Skládá se ze čtyř krátkých navzájem kontrastujících částí, má výrazná témata. Oproti ostatním složitým Chlubnovým skladbám jde o oproštění a zjasnění ve výrazu, je melodicky svěží, radostná a cítíme z ní bohatství moravské hudby. V Chlubnově klavírním díle se nachází také cyklus nálad – Nokturna, která jsou již složitější a obtížnější, ale výběr některých z nich může být vhodným materiálem na II. stupni ZUŠ. Jedno z Nokturen se mimo jiné nachází pod číslem 4. v albu českých klavírních skladatelů: Klavír 1947.

- 32 -

2.9 Pavel Haas  21. 5. 1899 Brno – 17. 10. 1944 Osvětim. Studium na brněnské konzervatoři od roku 1919 nejprve u J. Kunce a V. Petrželky, poté na mistrovské škole u L. Janáčka do roku 1922. Z existenčních důvodů pracoval u svého otce v obchodě a při tom komponoval, korepetoval v divadle v Brně a Saarbrückenu, soukromě vyučoval a stal se jednatelem Klubu moravských skladatelů. Roku 1941 byl zatčen a odvlečen do Terezína, kde při nelidských útrapách tvořil svá další díla a v tamějších podmínkách je uváděl. V roce 1944 byl deportován do Osvětimi, kde zahynul v plynové komoře. Dílo: Allegro moderato - sbírka Musica Bohemica ludaica (II. cyklus) Šeptem - sbírka Moravští skladatelé mládeži (4. r.) Pavel Haas je považován za jeden z výrazných talentů své doby, a ačkoliv z jeho tvorby zůstalo jen torzo, svou hloubkou, silou a také zásluhou jeho žáka L. Peduzziho získalo světový věhlas. Dílo vychází z inspirace moravským folklórem, je rytmicky vynalézavé, duchaplné, svěží a stále po několika desetiletích působí velmi moderně. P. Haas jako jeden z hlavních skladatelů nejvíce navázal na skladatelské počiny L. Janáčka a rozvíjel je dále svým originálním způsobem. Mimo obtížné Suity se nám zachovala dětská skladbička Šeptem, psaná v dvojhlasé faktuře s předáváním hlavní myšlenky ze sopránu do basu. Další skladba Allegro moderato měla být zřejmě, dle zkoumání Peduzziho, pojmenovaná jako Tanec a vyjít v edici „Národní tance pro klavír“ jako protějšek již vydaných „Českých a moravských tanců“. Tento plán však již důsledkem okupace Československa nevyšel. Skladba se odehrává v tanečním charakteru, je ovlivněná jazzem.

2.10 Josef Holub 23. 2. 1902 Holice v Čechách – 11. 5. 1973 Brno. Pocházel z 10 dětí a všichni byli výborní hudebníci. Byl znamenitým houslistou a v Brně začal nejprve studovat u Rudolfa Reissiga, dále pak u Otakara Ševčíka ve Vídni. Zajímal se však také o skladbu, a proto nastupuje v Brně na mistrovskou školu k Leoši Janáčkovi. Později se ještě soukromě vzdělává u Vítězslava Nováka. Roku 1924 absolvoval a odchází

- 33 -

z české země, aby se stal v Zagrebu koncertním mistrem, působil v Bělehradě a dalších městech, koncertoval po celé Evropě. Poté se vrací do Brna, kde je až do roku 1938 koncertním mistrem Brněnského rozhlasu, založil Janáčkovo kvarteto26, později přijímá místo také jako koncertní mistr Zemského divadla v Brně, po osvobození působil v Praze, od roku 1956 na brněnské konzervatoři vyučoval hru na housle. Dílo: Večer, valčík pro klavír (7. r.) Josef Holub proslul jako vynikající houslista a skládal zejména pro housle, či smyčcové obsazení, a proto z jeho tvorby pro klavír dnes nalézáme pouze „Večer“ – valčík pro klavír na dvě ruce. Jednodílná skladba obsahuje velký úvod, závěr a tři různé valčíky. Jeho skladebný styl nepřináší nic nového, nejsou zde slyšet prvky Janáčka či Nováka, i když v tvorbě pro housle je právě Novák jeho hlavním inspiračním zdrojem. Jedná se více o populární žánr s charakterem dnes připomínající lehčí hudbu jako ze starých filmů.

26

Roku 1934 se utvořilo první Janáčkovo kvarteto s obsazením J. Holub, J. Kuchař, J. Gotthard a J.

Petzný, které ovšem po několika letech zaniklo. Jiné, dnes známější Janáčkovo kvarteto bylo založeno roku 1947 hráči J. Trávníček, M. Matyáš, J. Kratochvíl a K. Krafka.

- 34 -

3 Skladatelé 1900 – 1920

3.1 Karel Konvalinka 21. 12. 1885 Rosice na Chrudimsku – 28. 10. 1970 Brno. Navštěvoval

učitelský ústav v Soběslavi, učil na školách v Moravci, Dolní Rožínce a v Novém Městě na Moravě. Soukromě studoval u Jaroslava Křičky a K. B. Jiráka. Koncertoval se smyčcovým orchestrem Hudební sdružení učitelů, který založil. Po 1. světové válce dirigoval hudební spolek Smetana. Od roku 1932 působil jako učitel a od roku 1939 byl ředitelem národní školy v Brně. Po 2. světové válce se stal archivářem Ústřední pedagogické knihovny. Dílo: Scherzettino – ve sbírce Moravští skladatelé mládeži (4. r.) Dvě kolébavky op. 12 (5. – 6. r.) Skočná – ve sbírce České a moravské tance (7. r.) Nálady pro klavír (II. cyklus) Malá klavírní suita (II. cyklus) Mezi jeho hlavní inspirační zdroje patřila lidová píseň, zejména lidové písně z Horácka. Většinu jeho děl tvoří písně a sbory na slova lidové poesie a předních českých básníků. Zabýval se metodikou hudební výchovy a publikoval i v odborných časopisech. Scherzetto je jednostránková vtipná, taneční, veselá skladbička se staccatovým basem a protichůdnou artikulací levé a pravé ruky. Dvě kolébavky op. 12 jsou krátké lyrické skladby s názvuky lidovosti, zkomponované roku 1922. První z nich v tónině Es dur je křehká melodická skladbička v tempu poco lento. Vedení melodie v sopránu, současně s altem v pravé ruce. Někdy se objevuje tříhlas, jindy čtyřhlas a žák se zde může naučit vést cantabilně melodii při dvojhmatech. Druhá kolébavka se odehrává v 5/4, 6/4 a 4/4 taktu v tónině D dur, často se objevuje accelerando či rallentando a melodie je vedená v akordech. Oproti první skladbičce je vzrušenější a hybnější. Skočná patří ke Konvalinkovým modernějším skladbám, používá osobitěji harmonii a melodii vede v kvartách. Netradičním způsobem řeší samotný tanec. - 35 -

Jakoby celou Skočnou předsunul o osminovou notu dříve do předtaktí, s akcentovanou první notou. Nálady pro klavír obsahují části: Serenata, Tesknota, Jarní nálada a Večerní vzpomínání. Harmonie ctí spíše tradici, forma je rozvolněná, někdy improvizačního rázu a skladby se mohou hrát romantickým způsobem. Zasněný uvolněný charakter dodává i časté střídání temp. Malá klavírní suita s částmi Preludio, Improvvisazione, Danza, Notturno a Finale je velmi moderní kompozicí, jež se svým charakterem i technickými obtížemi hodí do II. cyklu ZUŠ.

3.2 Josef Kohout  29. 10. 1895 Vídeň – 12. 2. 1958 Brno. Studoval hru na lesní roh na Státní hudební akademii ve Vídni v letech 1910 – 1919, v roce 1919 – 1928 nastoupil do Národního divadla v Brně jako hornista a souběžně studoval skladbu u J. Kunce a V. Petrželky na brněnské konzervatoři a dirigování u Františka Neumanna. Mezi lety 1926 – 1928 řídil brněnský Hlahol, a poté začal vyučovat lesní roh a intonaci na brněnské konzervatoři v letech 1928 – 1951 a 1953 – 1956. Vyučoval také na JAMU od roku 1947 lesní roh a komorní hru. Dílo: Grotesque – ve sbírce Moravští skladatelé mládeži (4. – 5. r.) Furiant - ve sbírce České a moravské tance (5. r.) Malá suita (7. r. – II. cyklus) Dvoustránková skladbička Grotesque ze sbírky Moravští skladatelé mládeži je rytmicky i hudebně vtipný žertík a připomíná, že autor se znalecky pohybuje v oblasti dechových ensemblů. Groteskní charakter skladbičky je psán v 4/8 taktu, kde levá ruka stále rytmicky opakuje rozloženou kvartu či kvintu. Ve 4/8 taktu vypíše šestnáctinovou notu, šestnáctinovou pomlku a ty střídá. Zajímavé je, že J. Kohout rád využívá tohoto jakoby vypsaného staccata či krátkého portamenta. Tento způsob znovu využil v poslední části Malé suity. Furiant ze sbírky České a moravské tance je v jednoduché stylizaci v tónině A dur v moderní harmonii a jen mírně obměňuje rytmické schéma tohoto tance.

- 36 -

Malá suita byla napsána roku 1932 a skládá se ze čtyř částí: Marcia, Sensibilmente, Allegramente a Allegro assai. J. Kohout používá přehlednou formu a stylizaci, moderní mluvu docílí spíše střídmějšími prvky než komplikovaností. Hlavní téma se po uvedení v sopránu přenese do basu. První část celou rozvíjí z tématu a dále pracuje buď s její melodikou, harmonií či rytmickým základem. Zajímavá je třetí část, má veselý a vtipný charakter, vyrůstá z jednoduchého rytmicky ozvláštněného tématu, s kterým si různě hraje, přidává a zahušťuje, ale ne na úkor srozumitelnosti. Celá suita se hodí spíše do repertoáru II. cyklu zejména kvůli správnému vystihnutí výrazu a přesné rytmické pregnantnosti.

3.3 Stanislav Goldbach 13. 7. 1897 Střelice u Brna – 20. 9. 1950 Brno, navštěvoval učitelský ústav v Brně v letech 1911 – 1915. Za války byl kapelníkem u československých legií v Itálii. Po návratu do vlasti studoval na pražské konzervatoři skladbu u Josefa Bohuslava Foerstera v letech 1919 – 1921 a poté na Schole cantorum v Paříži u Vincenta dIndyho v letech 1921 – 1923. O rok později začal vyučovat v Brně. Během svého života psal také do Lidových novin a Hudebního věstníku a je autorem knihy Nauka o kontrapunktu. Dílo: Nálady (5. – 7. r.) V jarním slunci – ve sbírce Moravští skladatelé mládeži (5. r.) Drobné klavírní skladby Nálady obsahují čtyři části: Vzpomínka, Prší, Nocturno a K tanci. Skladatel k nim připsal: „Tyto instruktivní skladby jsou určeny k tomu, aby usnadnily pianistům středního stupně přechod k studiu moderních skladeb současných skladatelů. K tomuto účelu připojena jsou předběžná cvičení s teoretickými poznámkami“27. K první skladbě uvádí cvičení jednak na užívání vedlejších čtyřzvuků a pětizvuků, tak cvičení na zvýšený a snížený přirozený tón v akordu. Ke druhé skladbě jsou napsána dvě cvičení, na vedlejší alterované čtyřzvuky a prstová rytmicko – melodická samostatnost. U třetí skladby se v jednom cvičení hrají nónové a undecimové akordy a v druhém pak alterované čtyřzvuky 27

GOLDBACH, S. Nálady. Brno: Otakar Pokoj. Úvod.

- 37 -

a nónové akordy. K poslední skladbě je připsáno pouze rytmicko – melodické cvičení. Jednostránková skladba V jarním slunci ze sbírky Moravští skladatelé mládeži je v charakteru veselá, skotačivá, bezstarostná a psána téměř celá v houslovém klíči – což jí dodává světlost. Pro klavír napsal mimo jiné ještě Sonátu op. 25, Podzim vzpomíná, a noty jsou dotupné v knihovnách v Plzni a Olomouci. Ostatní skladby jako např. Sonáta č. 2, Impromptus, Jarní motivy a další skladby jsem nenašla.

3.4 Vilém Blažek 2. 4. 1900 Kroměříž – 7. 12. 1974 Brno. Studoval na konzervatoři v Brně varhany u Eduarda Treglera v letech 1920 – 1924, na mistrovské škole u J. Suka do roku 1929. Dále působil jako pedagog na hudební škole Besedy brněnské v Brně v letech 1927 – 1945, na konzervatoři v Brně 1940 - 1955, ředitel městské hudební školy v Brně a pedagog na Janáčkově hudební škole v Břeclavi v letech 1951–1955. Vedl také pěvecký hudební spolek Dvořák ve Zlíně. Dílo: Čtvero instruktivních skladbiček op. 25 (4. – 5. r.) Vilém Blažek se v kompozici věnuje spíše vokální a chrámové hudbě, zejména vzhledem ke své varhanické praxi. Z ní vyrůstá také cyklus Čtvero instruktivních skladbiček s částmi: Zašlo léto, Kvetoucí sakura, Píseň večera a Vesele do nového dne. Jednoduché skladby s varhanními prvky, s japonskou inspirací např. ve druhé skladbičce, nebo s lidovými názvuky, si rozhodně svou hodnotou zaslouží zařazení do repertoáru ZUŠ.

3.5 Vladimír Štědroň 30. 3. 1900 Vyškov na Hané – 12. 12. 1982 Brno. Studoval gymnázium ve Vyškově, vzdělával se na Univerzitě Karlově obor právo a současně u B. Foerstera v letech 1919 – 1921, navštěvoval konzervatoř obor skladba. Ve studiu pokračoval na mistrovské škole u V. Nováka a J. Suka v letech 1921 – 1923. Poté působil v Brně jako sekretář Vrchního soudu. V letech 1928 – 1929 řídil Orchestrální sdružení - 38 -

v Brně. Byl jednatelem klubu moravských skladatelů. Učil na konzervatoři, AMU a Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a také byl soudcem v Klatovech a v Kolíně. Dílo: Sonatina (7. r. – II. cyklus) Deux moments musicaux (II. cyklus) V jeho tvorbě nalézáme inspiraci v moravské i české lidové písni, vychází z vlivu svého otce – moravského hudebníka a také J. Suka. Sonatinu napsal roku 1957 za pouhé dva večery. Poetičtější první větu střídá druhá, veselá a vtipná, která má vystavěné téma na repetovaných tónech a obsahuje také chromatické běhy v terciích. I přes tyto obtíže je pro žáky na ZUŠ Sonatina technicky dostupná. Deux moments musicaux – Dvě hudební chvilky jsou jak technicky tak výrazově těžší skladby z roku 1954, které jsou psané ve volné formě. „Vycítěné nikoli vymyšlené motivy – nápady, monotématicky rozvíjená práce, chromaticky laděná modulace, přehledná forma a vroucí výraz, nesený v dynamickém oblouku pf-p, činí z nich přístupné a vděčné skladby v tonálním systému“.28

3.6 Alois Sarauer 16. 6. 1901 Netolice – 30. 12. 1980. Hrál na housle a klavír a na pražské konzervatoři začal studovat skladbu u J. Křičky a klavír u R. Veselého. U Otakara Jeremiáše se vzdělával soukromě ve skladbě a později také u V. Nováka, klavír u V. Kurze. Věnoval se převážně pedagogické činnosti na ZUŠ, v Prachaticích roku 1926, v Teplicích – Šanově v letech 1926 – 1938, založil a řídil ZUŠ v Benešově u Prahy v letech 1942 – 1945 a přitom současně učil v Mladé Boleslavi. V r. 1948 založil dnešní Severočeskou státní filharmonii v Teplicích. V letech 1953 – 1957 se stal profesorem pedagogiky, metodiky a povinného klavíru na brněnské konzervatoři. Poté odešel do Českých Budějovic. Dílo: Klavírní škola pro začátečníky (1. – 2. r.) Dětem (3. r.) 28

ŠTĚDROŇ, Bohumír. Vladimír Štědroň: Deux moments musicaux. Praha: Panton, 1970. Str.. 3.

- 39 -

Drobnosti (4. r.) Chvíle pohody (4. r.) Jitro (2. – 3. r.) Malá klavírní suita (5. r.) Obrázky z dětského života (4. r.) Od rána do večera (3. r.) Poetické variace (4. r.) Pozdravy léta (3. – 4. r.) Sedm malých kousků (4. – 5. r.) V ranní rose (4. r.) Z kraje rybníků (5. r.) Z mladých let (4. r.) Vybrání a uspořádání skladeb jiných autorů do alb: Klasikové a jejich současníci I. (2. – 4. r.) Klasikové a jejich současníci II. (4. – 6. r.) Snadné skladby pro klavír 17.a18.st. I. (3. – 5. r.) Snadné skladby pro klavír 17.a18.st. II. (5. – 7. r.)

Tvorba A. Sarauera byla cele věnována dětem, vycházela z celoživotní pedagogické činnosti a styku s dětmi. Skladby byly tvořeny pro didaktické potřeby žáků, jsou obsahově hodnotné, vychází z lidové nápěvnosti a v kompozičním stylu odráží svou dobu. Skladby se svým rozsahem pohybují od velké oktávy po dvoučárkovanou oktávu a nejsnadnější z nich jsou psány pouze v houslovém klíči. Velká znalost klavírní literatury vedla A. Sarauera také k výběru a revizím skladeb. Proto vznikla ve spolupráci s prof. D. Křížkovou – Černou alba Snadné skladby pro klavír 17. a 18. stol., Album starých mistrů a také Klasikové a jejich současníci I., II. V roce 1956 byla vydána autory Z. Böhmovou, A. Grünfeldovou a A. Sarauerem Klavírní škola pro začátečníky. Vychází z předchozích poznatků osobností jako je J. Proksch, Z. Fibich, J. Malát, V. Kurz ad. V dnešní době je tato škola z metodického hlediska již překonaná, přesto však nabízí hodnotný i vděčný materiál pro výuku, v podobě kvalitních skladbiček. Všechny zkomponované cykly vytváří širokou základnu pro výběr skladby ušitý na míru každému druhu žáka.

- 40 -

3.7 František Suchý 9. 4. 1902 Libina – 12. 7. 1977 Brno. Studoval konzervatoř v Brně obor hra na hoboj u M. Wagnera a kompozici u Jaroslava Kvapila, poté na mistrovské škole v Praze u Vítězslava Nováka. Působil jako hobojista rozhlasového orchestru v Brně v letech 1927 – 1947, jako sólový a komorní hráč v Moravském dechovém kvintetu a jako pedagog na konzervatoři v Brně v letech 1951 – 1968 – hra na hoboj, hudební teorie, skladba a pedagog na JAMU v Brně – hra na hoboj a instrumentace. Dílo: Vzpomínání – ve sbírce Moravští skladatelé mládeži (4. r.) Sousedská – ve sbírce České a moravské tance (6. r.) Ačkoliv byl F. Suchý hobojista, neváhal komponovat pro různé nástroje. Napsal mnoho skladeb, které vychází z jeho bohaté praxe komorního hráče – orchestrální skladby, opera aj., ale skladby pro klavír téměř nenajdeme. Ve sbírce Moravští skladatelé mládeži je zveřejněna jednostránková skladba Vzpomínání. Při zajímavé harmonii lze celou skladbičkou sledovat souvislé horizontální vedení hlasů sopránu a basu. Skladba Sousedská je ze sbírky České a moravské tance. Levá ruka tvoří zajímavý protihlas pravé ruce a uplatňuje zde vtipnou artikulaci, která přidává tanci určitou rozšafnost.

3.8 Theodor Schaefer

Obrázek 7: Theodor Schaefer 23. 1. 1904 Telč – 19. 3. 1969 Brno. Po maturitě na gymnáziu v Telči

studoval na brněnské konzervatoři kompozici u Jaroslava Kvapila a dirigování u Františka Neumanna. Studium si doplnil v Praze na mistrovské škole u Vítězslava

- 41 -

Nováka. Poté byl pedagogicky činný na ZUŠ v Kutné Hoře, od roku 1934 v Brně na ZUŠ V. Kaprála. Roku 1940 – 1964 se stal profesorem hudební teorie a kompozice na

brněnské

konzervatoři

a

přednášel

na Filozofické

fakultě

Palackého

univerzity v Olomouci, v letech 1959 – 1969 vyučoval na JAMU skladbu. Věnoval se mimo jiné sbormistrovství a dalším organizačním činnostem. Dílo: Thema con variazione – ve sbírce Moravští skladatelé dětem (6. r.) Klavírní skladby ve snadném slohu I. – Index op. 13 (II. cyklus) Klavírní skladby ve snadném slohu II. (II. cyklus) Sonatina (II. cyklus) Romantické skladby op. 7 (II. cyklus) Skladby Th. Schaefera jsou novátorské, propracované a vysoce logické, osvobozuje se od klasicky zamýšlené formy, ve svých skladbách nepoužívá sentimentálního či romantického citu a patří k avantgardním skladatelům své doby. Thema con variazione je krátká skladbička s tématem a třemi variacemi. Melodické téma je dáno do kontrastu s naostřeným rytmem levé ruky, v první a druhé variaci se tento rytmus změní do podoby klidných triol a v posledním uvedení se tentokrát téma nachází v levé ruce a opětovný naostřený rytmus tentokrát přebírá pravá ruka. Skladbička působí velmi svěže a živě. Klavírní skladby ve snadném slohu a ve dvou řadách, se dají také najít pod názvem Index. Skladatel takto pojmenoval a vydal první řadu klavírních skladeb. Obě řady obsahují dohromady 16 skladeb, z nichž každá je věnována jinému žákovi. Ač jsou zamýšleny jako instruktivní literatura a více než jiné cykly psány přístupněji, vyžadují technicky zběhlého a vyzrálého hráče. Komponuje jak tonálně, v rozšířené tonalitě tak i v polytonalitě. Sonatina je skladba, jíž napsal mezi lety 1935 – 1936. Nepracuje zde se sonátovou formou, ale spojuje k sobě úseky, které navzájem kontrastují. V harmonie je objevná až atonální. Z technického hlediska může být tato skladba hrána pouze žákem s velkýma flexibilníma rukama. Romantické skladby op. 7 obsahují pět skladeb. V charakteru nejsou romantické ve smyslu estetiky 19. století, ale přesto jsou srozumitelnější než např. Sonatina. Skladba „Vzpomínka“, která je pod číslem 3, byla uveřejněna také v „Klavírním albu českých skladatelů 1947“. - 42 -

3.9 František Schäfer

Obrázek 8: František Schäfer 3. 4. 1905 Břeclav – 29. 7. 1966 Brno. Studoval gymnázium v Příboře a v septimě přestoupil na gymnázium do Brna, současně se stal mimořádným posluchačem konzervatoře obor violoncello a obligátní klavír u Ludmily Tučkové. Po maturitě byl konečně se svolením matky přijat jako řádný student na konzervatoř přímo do třídy Jaroslava Kvapila, u kterého studoval také klavír a také skladbu. Sedmiletou konzervatoř absolvoval za dva roky. Dále se vzdělával v letech 1925 – 1927 na mistrovské škole u Viléma Kurze. Po krátkém působení na hudební škole v Moravských Budějovicích nastoupil od roku 1929 na brněnské konzervatoři zpočátku jako korepetitor a učitel povinného klavíru, současně korepetoval v divadle, a studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Roku 1935 byl jmenován profesorem klavíru. V letech 1946 – 1949 vyučoval na JAMU a poté ještě od roku 1958. Byl vynikající pianista a žádaný pedagog, který vychoval řadu následovníků. Dílo: Pochod, č. 116 v Klavírní škole Z. Böhmové, A. Grünfeldové, A. Sarauera (1. r.) 3 sonatiny pro mládež op. 6 I. (4. – 5. r.) 3 sonatiny pro dospívající mládež op. 6 II. (6. – 7. r.) Romantica op. 12 (6. r.) Tři koncertní sonatiny op. 14 (II. cyklus) Preludia op. 8 (7. r. - II. cyklus) 16 etud op. 16 (II. cyklus)

- 43 -

František Schäfer přispěl svou tvorbou do Klavírní školy pro začátečníky Z. Böhmové, A. Grünfeldové, A. Sarauera a napsal krátký Pochod, který je zařazen pod číslem 116. Sonatiny op. 6 I. se skládají ze tří sonatin, přičemž každá má tři věty a autor pod každou připsal charakteristický název. Sonatina I.: Neposlušné prsty, Smutná chvíle, Pilná jako včelka. Sonatina II.: Vzpomínka na Clementiho, Čekanka, Koník se zlatou hřívou. Sonatina III.: Nejvěrnější kamarád, Děvče z hor, Veselý návrat. Sonatiny mají klasicistní základ s moderním hávem, kde rytmus, fráze nebo melodie jsou přetvořeny do hudby 20. stol. Přesto je hudba pro dítě srozumitelná a navíc s názvuky lidové písně. Sonatiny op. 6 II. obsahuje části: Sonatina IV. Menuet, Mouřenín Nfuma, Kolotoč. Sonatina V. Nejvěrnější kamarád odešel, Ráj hodných zvířat, Rondo. Sonatina VI. Pierotovo zastaveníčko, Sbohem, U pramene živé vody. Romantica op. 12 vychází v celkovém projevu z romantické hudby a skladby upoutávají zpěvnými myšlenkami, obsahovou rozlišností a pevnou stavbou. Jsou psány v jasné třídílné formě s kontrastní střední částí. Skladatel je originálním způsobem oživuje rytmickými prvky. To se odráží např. ve skladbě č. 4. Valčík. Oproti pravidelným valčíkovým přiznávkám v levé ruce tvrdošíjně váže sled čtvrťových not v pravé ruce po dvou, i přes taktovou čáru, a přesunuje tím přízvučné doby. Cyklus obsahuje skladby: Romance, Humoreska, Gondoliéra a Valčík. Tři koncertní sonatiny op. 14 jsou již výrazově obtížnější, plné hudebních nápadů a témata zpěvnější. V druhé sonatině má v průběhu věty změna charakteru i změnu v tempu. Jinými slovy, každý charakter má své vlastní tempo. Preludia op. 8. obsahují deset jednostránkových technicky obtížnějších preludií. Jsou psány v moderním harmonickém pojetí a z deseti preludií dal čtyřem název, jelikož jsou výrazově exponovanější: č. 3. Ukolébavka, č. 5. Canzonetta, č. 7. Serenatella a č. 9. Dumka. Ostatní preludia mají spíše techničtější ráz. 16 etud op. 16 mohou být přirovnávány k Czerného či Cramerovým etudám v moderním pojetí. Žák se naučí technické zběhlosti levé i pravé ruky, řeší nejrůznější běhy, dvojhmaty, akordy, oktávy, toccatovou techniku, překládání rukou a další. Mimo to jsou zde i technické prvky využívané v soudobé klavírní technice, invenčně svěží se smyslem pro klavírní zvuk. Proto byly tyto etudy dány do osnov konzervatoří.

- 44 -

3.10 Zdeněk Blažek

Obrázek 9: Zdeněk Blažek 24. května 1905 Žarošice u Hodonína – 19. 6. 1988 Nové město na Moravě. Od září 1916 - 1919 docházka na klasické gymnázium v Brně. Roku 1919 přechází na gymnázium v Boskovicích a po maturitě roku 1924 se vrací do Brna ke studiu na konzervatoři. U Viléma Petrželky se vzdělával v kompozici, u Františka Neumanna v dirigování a na klavír docházel k Růženě Kurzové, později k Ludvíku Kunderovi. Studia trvala od roku 1924 – 1929 a zároveň se na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity zabýval hudební vědou, kde dosáhl roku 1933 jmenování doktorem filosofie. Krátce v roce 1933/ 34 působil na hudební škole Besedy brněnské jako učitel harmonie a dějin hudby a poté nastupuje od roku 1934 do Československého rozhlasu. Nadále se chce vzdělávat ve skladbě a navštěvuje od roku 1933 – 1935 mistrovskou školu u Josefa Suka v Praze. Další léta věnoval brněnské konzervatoři, na níž byl profesorem od roku 1941, později správcem a po roce této činnosti jmenován roku 1947 až do roku 1961 ředitelem. Dalším působištěm byla katedra Hudební vědy, kde byl jmenován docentem a později profesorem hudební teorie. Dílo: Dětem I. (2. – 3. r.) Dětem II. (3. – 4. r.) Dětem III. (3. – 4. r.) Maličkosti I. (2. – 3. r.) Maličkosti II. (2. – 3. r.) Maličkosti III. (3. – 5. r.) Intermezza op. 26 (7. r. – II. cyklus) Con umore v Moravští skladatelé dětem (3. r.)

- 45 -

Klavírní škola pro začátečníky Z. Böhmové, A. Grünfeldové a A. Sarauera – č. 11, č. 12, č. 19 Fujaročka moje, č. 43 Na tom našem nátoníčku v čtyřruční úpravě, č. 44 Ťažko je to pod obločkem stáť v čtyřruční úpravě (1. r.) Písničky na dobrou noc op. 85a pro čtyři ruce (2. r.)

Zdeňka Blažka skladatelsky ovlivnil nejen V. Petrželka, ale zvláště Suk, Novák a Foerster. Vzorem mu byl také L. Janáček, stejně jako on tíhne k lidové písni. Blažkova tvorba vyrůstá z vokálního slohu, je pevně zakotvena v moravském regionu, oplývá zpěvností, rytmičností a harmonickou vynalézavostí. Prostým způsobem používá zejména lidové rytmy a modalitu, např. kvartové a kvintové doprovody, kolísání mezi moll a dur atd. Skladby jsou bohaté ve svém obsahu, Blažek také patří k předním českým lyrikům a právě svět dětí mu byl velmi blízký. I pro nejmenší pianisty vytvořil srozumitelné, jímavé, velmi zpěvné skladby. Často psával na objednávku hudebních škol. Dirigent Jaroslav Talpa napsal:“ … věci vyrostlé ze srdce, proteplené jeho výhní, prozářené nejkrásnějším lidským citem: láskou … nemohou být pitvány rozumem; rozum jim křivdí … už tím, že se pokouší je analyzovat“29. Cyklus Dětem vznikal od třicátých let. Otvírá dětem přístupný hudební svět. I. řada psaná v letech 1934 - 1935: Do skoku, Ukolébavka, Písnička o kukačce, V zamyšlení, Radostná chvilka, Žebráčkova písnička, Žertem, Dávná vzpomínka, V dobrém rozmaru, Na rozloučenou. II. řada z roku 1943: Na uvítanou, Píseň, S jasnou myslí, Ukolébavka, Popěvek, Vzpomínka, Hrací hodiny, Motýlek, V zadumání, Zašlé štěstí. III. řada z roku 1953: Písnička ranní, Písnička večerní, Sousedská, Popěvek, Uspávanka, Vzdor, Vzpomínka, Do skoku, Melodie, Pohyb. Cyklus Maličkosti obsahuje v I. řadě z roku 1972: Píseň, Taneček, Polčinka, Malý menuet, Furiant, Jarní, Horácký tanec, Podzimní, V dobrém rozmaru, Na rozloučenou. II. řada také z roku 1972 obsahuje: Ukolébavka panence, Taneček, Pasáčkova písnička, Říkadlo, Vzpomínka, Ve slováckém rytmu, Melodie, Honička, 29

PEDUZZI L. Zdeněk Blažek: Obraz života a díla. Brno: Kulturní klub NV v Žarošicích, 1988,

str.137.

- 46 -

Stará píseň, Do skoku, Dobrou noc. III. řada je z roku 1980: Popěvek na černých klávesách, Píseň posmutnělá, Veselý kánon, Echo, Nový den, Teskná vzpomínka, V jízdě, Idylka, Toccatina, Tiché usmíření. Krátká skladbička Con umore je totožná se skladbou Žertem v 1. řadě cyklu Dětem. Z. Blažek ji transponoval z C dur do H dur a pouze v taktech 5. – 7., 13. – 15. přepsal tenor z levé ruky pravé. Za zmínku stojí Blažkova harmonizace k některým cvičením v Klavírní škole pro začátečníky Z. Böhmové, A. Grünfeldové a A. Sarauera. Jedná se o cvičení ze začátku školy, cvičení č. 11 a č. 12. A ve výběru skladeb téže školy je zařazena skladba č. 19 Fujaročka moja, čtyřruční úprava č. 43 Na tom našem nátoníčku, a čtyřruční úprava č. 44 Ťažko je to pod obločkem stáť. Intermezza op. 26 patří již k těžším dílům, obsahuje sedm skladeb a zajímavá je skladba číslo 4., ve které využívá bitonality. Písničky na dobrou noc op. 85a byly napsány roku 1967, s podtitulem 10 instruktivních skladbiček pro nejmenší na čtyři ruce. Krátké lyrické skladbičky „před usnutím“ svou náladou nevybočují z charakteru, který je jim určen již svým názvem.

3.11 Oldřich Palkovský 24. 2. 1907 Brušperk – 13. 5. 1983 Zlín. Studoval na učitelském ústavě v Příboře, dále na brněnské konzervatoři ve třídě V. Petrželky skladbu, klavír u Růženy Kurzové a Anny Holubové a dirigování u Z. Chalabaly. V Praze poté pokračoval na mistrovské škole u J. Suka. Pedagogické činnosti se věnoval zejména ve Zlíně, ale byl stálým členem komise státních zkoušek z hudby v Brně. Dílo: Cvičení a tanečky (1. – 2. r.) Ukolébavka – ze sbírky Moravští skladatelé mládeži (3. – 4. r.) Praktická škola hry na piano Písničky pro klavír op.13b Cvičení a tanečky jsou určeny nejmenším dětem, obsahuje 52 skladbiček – cvičení. Ke krátkým většinou jednořádkovým cvičením jsou přidány lidové písně s textem, vánoční píseň, ukolébavka, několik etud, pochod, kánon, menuet - 47 -

a samozřejmě tanečky. Většina je psána v houslovém klíči a svým charakterem a stylizací připomíná tato sbírka A. Sarauera a jeho Klavírní školu pro začátečníky. Ukolébavka ze

sbírky

Moravští

skladatelé

mládeži

patří

v dílech

O. Palkovského do opusu 3, číslo 2. Má konejšivý líbezný zpěv podpořený v base čistými kvintami, které dávají impulz ke kolébání. Oldřich Palkovský napsal také několik skladbiček, které byly zařazeny do různých alb: Album etud I. etuda č. 5 B dur, č. 21 E dur a První knížka polyfonní hry od Drahomíry Křížkové a Věry Vlkové skladba č. 7 Kánon. Dále ještě Praktickou školu hry na klavír z roku 1932 a Písničky pro klavír op. 13b z roku 1945, které se však nehrají a nepoužívají se, k dostání jsou po jednom výtisku v knihovně v Olomouci.

3.12 Vladimír Hawlík 29. 3. 1911 Brno – 18. 12. 1993 Brno. Otec Adolf Hawlík absolvoval Janáčkovu varhanickou školu a byl varhaníkem a ředitelem kůru na Starém Brně. Syn Vladimír studoval také varhany na brněnské konzervatoři u Eduarda Treglera, poté v Praze u Bedřicha Antonína Wiedermanna a následně u Františka Michálka na JAMU v Brně, ve skladbě byl žák Viléma Petrželky a Jaroslava Kvapila. Dirigování vystudoval u Zdeňka Chalabaly. Další zkušenosti získal u významného německého varhaníka Günthera Ramina, který působil v chrámu sv. Tomáše v Lipsku. Věnoval se koncertní činnosti nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Působil v brněnském ústavu pro nevidomé a slabozraké, na brněnské konzervatoři, učil od roku 1948. Od roku 1950 byl ředitelem kůru v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Hawlík publikoval články v odborných hudebních časopisech, spolupracoval s brněnským rozhlasem, na bratislavské VŠMU působil 17 let jako profesor, v brněnské diecézi zastával od roku 1951 funkci úředního kolaudátora a podílel se zde mimo jiné na stavbě nových varhan. Dílo: Malá taneční balada pro klavír (5. – 6. r.) Nevlídné jaroValčík pro klavír (6. r.) Kosmické písně pro klavír (6. – 7. r.)

- 48 -

Jako skladatel je ceněná zejména jeho varhanní tvorba, co se týče instruktivní skladby, nedosahují takové úrovně, či hudební invence. Záleží ovšem na druhu pedagoga či žáka. Malá taneční balada pro klavír se skládá ze tří částí: Tanec, Prodloužená a Zklamání. Skladby jsou psány v jednoduché stylizaci a s lehkou moderní harmonií, někdy s názvuky tzv. vyššího populáru. Nevlídné jaro a Valčík jsou prokomponovanější skladby, u nichž V. Hawlík pracuje zejména s triolami. Zejména nevlídné jaro je na triolách postavené. Kosmické písně komponuje jako cyklus: Andante, Adagio, Con amore a závěrečná fuga v allegretto.

3.13 Miloš Sokola 18. 4. 1913 Bučovice – 28. 9. 1976 Malé Kyšice. Studoval hru na housle u O. Vávry a kompozici u V. Petrželky na brněnské konzervatoři, poté na Mistrovské škole pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka v letech 1938 – 1940. Studium však dokončil u Jaroslava Křičky roku 1944. V letech 1942 – 1973 byl houslistou orchestru Národního divadla. Skladatelské činnosti se věnoval ve svém volném čase, nejvíce na sklonku života v Malé Kyšice, kde bydlel. Miloše Sokolu zde uvádím jako výjimku, jelikož v Brně po studiu nepůsobil, pojilo ho však vřelé přátelství s Vítězslavou Kaprálovou, jejíž odchod ho hluboce zasáhl. Z vděčnosti a na její vzpomínku proto napsal Variace na téma Vítězslavy Kaprálové. Dílo: První sešit. Deset klavírních skladbiček pro děti (2. – 3. r.) První sníh – ze sbírky Nejmladším pianistům (3. r.) Valčíky (7. – II. cyklus) Dvanáct preludií – etud (II. cyklus) Jeho dílo vychází z tradic české hudby, navázal na své učitele a dále pokračuje osobitým způsobem, vždy hledal své vyjádření a v jeho skladbách nalézáme myšlenkovou hloubku a zralost.

- 49 -

První sešit se skládá z deseti skladbiček, jsou téměř všechny ve dvojhlasé faktuře s převažujícími tanci, kde názorně předkládá jejich charaktery. Mimo dvou skladbiček jsou všechny psány v houslovém klíči. První sníh je součástí sbírky Nejmladším pianistům, v němž se nalézá šest přednesových skladbiček od O. Máchy, F. Šauera, M. Sokoly, V. Kalabise, M. Krejčího a I. Hurníka. Je psána v rozmezí pianissima až mezoforte a představuje tiché padání sněhu. V 3/4 taktu se nad osminovými sestupnými notami klene melodie v notách půlových s tečkou. Konec skladbičky není harmonicky uzavřen a jakoby zůstala „viset ve vzduchu“. Šest Valčíků bylo složeno roku 1953, jeden rok po složení známých orchestrálních Variací na téma Vítězslavy Kaprálové. Po orchestrálním úspěchu se dva roky věnoval skladbám pro klavír. Vznikl tak cyklus valčíků s částmi: Vivace, Moderato cantabile, Allegreto, Con moto, Poco lento a Presto. Vynikají skladebnou promyšleností, přehledností a výrazně jasnými tématy. Poté o rok později zkomponoval Dvanáct preludií pro klavír. Střídá zde skladby etudovitého rázu s volnějšími preludiemi. Ze všech skladeb vyzařuje hudebnost, bohatá invence, oduševnělý výraz a převaha citového založení.

3.14 Vítězslava Kaprálová 24. 1. 1915 Brno – 16. 6. 1940 Montpellier. Od roku 1930 studovala v kompoziční třídě V. Petrželky a dirigování u Zdeňka Chalabaly. Roku 1935 nastoupila do Prahy na mistrovskou školu k V. Novákovi a V. Talichovi. Na podzim roku 1937 odcestovala na stáž na École Normale de Musique v Paříži do třídy Charlese Muncha, jejím učitelem se privátně stal také B. Martinů. Po krátkém pobytu v Brně se opět navrátila do Paříže a žel brzy na to zemřela. Dílo: Skladby z dětství (3. – 4. r.) Písnička – ze sbírky Moravští skladatelé mládeži (3. – 4. r.) Pět klavírních skladeb op. 1 (7. – II. cyklus) Tři klavírní kusy op. 9 (II. cyklus) Groteskní passacaglia (II. cyklus) Variace na zvony kostela Saint – Etiènne du Mont v Paříži op. 16 (II. cyklus) Dubnová preludia op. 13 (II. cyklus) - 50 -

Jedna z nejnadanějších českých skladatelek 20. století zkomponovala již v rozmezí 9 – 12 let své první skladbičky. Velký vliv měl na ně ještě její první vzor, otec V. Kaprál, ale nesmírná fantazie dává tušit již rostoucí skladatelský talent. Skladby z dětství obsahují osm skladeb s názvy: V říši bájí, Válka, V myšlenkách, Přístav, Touha, Po bitvě bělohorské, Na dalekou cestu a Valse triste. První část je ještě velmi dětská a pohádková, ale části Válka, či Po bitvě bělohorské již mají větší vážnost. Poslední zmiňovaná skladba je věnována T. G. Masarykovi. Písnička je dvoustránková radostná melodická skladbička s kontrastním tanečním středním radostným dílem, která má melodii v levé ruce. O Pěti klavírních skladbách op. 1 se dlouho nevědělo, jelikož nebyly vydány. Od roku 1931 však mladá V. Kaprálová pracovala na Suitě, kterou přejmenovala později na Pět klavírních skladeb. „Okouzlují bezprostřední upřímností projevu i vroucí lyrikou a působí téměř dojmem, že by samy o sobě mohly představovat uzavřený celek … pátá věta vnáší do díla překvapivě temný až tragický tón, který vytváří předchozím čtyřem lyrickým větám nečekaný, ale o to sugestivnější výrazový kontrast.“30 Později první čtyři věty zinstrumentovala a nazvala Suite en miniature op. 1. Tři klavírních kusy op. 9 zahrnují skladby Preludium, Račí kánon a Groteskní passacaglii, které psala již za dob studií u V. Nováka. Preludium je rozsáhlejší a volnější skladbou s impresionistickými, romantickými a moderními názvuky, Račí kánon má propracovanou kompoziční stavbu odkazující na tvorbu v 15. a 16. století. Groteskní passacaglia je výjimečná tím, že stále opakující téma se neobjevuje v base, ale ponejprv v sopránu a během skladby poté i v jiných hlasech. Groteskní passacaglia měla původně nejméně čtyři verze, z nichž se ale dochovaly pouze dvě. Poslední verze byla po úspěšném obhájení na soutěži otisknuta v časopisu Tempo jako Groteskní passacaglia, tu však později Kaprálová přepracovala a s novým názvem Scherzová passacaglia byla zařazena do Tří klavírních kusů op. 9. Zajímavostí je, že tato nová verze končí v A dur, aby korespondovala s předchozími skladbami v d moll a a moll, navíc je o celých 43 taktů delší.31 30

HARTL, K. – NĚMEC, V. Vítězslava Kaprálová: Pět klavírních skladeb. Praha: Amos Editio, 2011,

str. 3. 31

KAPRÁLOVÁ, Vítězslava. Tři klavírní kusy op. 9. Praha: Amos editio, 2010. Předmluva.

- 51 -

Variace na zvony kostela Saint – Etiènne du Mont op. 16 komponuje mladá skladatelka za dob studií u B. Martinů. Téma k variacím skládající se z osmi tónů (střídání tónů c – e – d) bylo inspirováno zvonkohrou pařížského kostela a zpracovala ji do šesti kontrastujících variací - polyfonní, s náznakem polky, v inverzi, chorální, toccatová ad. Od interpreta tato skladba vyžaduje velké nasazení a hodí se spíše k nadanému žákovi v nejvyšších ročnících ZUŠ. Dubnová preludia op. 13 nejsou samozřejmě zamýšlena jako instruktivní literatura, přesto se pro potřeby na ZUŠ může vybrat určité preludium k nastudování. Skladby vznikly roku 1937 a jsou jakýmsi milníkem ve tvorbě, skladatelka dospěla k modernějšímu

hudebnímu

vyjádření

s

hlubokou

citovostí,

a harmonickou důmyslností, s výraznou melodikou a přehlednou formou.

- 52 -

rytmickou

4 Skladatelé 1920 – 1930

4.1 Milan Harašta 16. 9. 1919 Brno – 29. 8. 1946 Brno. V mládí odešel s rodiči na Podkarpatskou Rus, z jejíž lidovosti později čerpal. Po návratu do vlasti se usídlili v Kyjově na Slovácku. Studoval hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně, po násilném uzavření vysokých škol v roce 1939 přešel na konzervatoř a zde studoval klavír, skladbu u Václava Kaprála a dirigování u Antonína Balatky, absolvoval roku 1942. Zemřel velmi mlád. Dílo: Sonety pro klavír op. 3 (5. – 7. r.) Ve stylu komponování je velmi blízký L. Janáčkovi, vycházel z lidové písně a ve skladbách používá rozšířenou tonalitu. Skladebný vývoj M. Harašty je popisován Janem Trojanem takto: „Po romantizujících počátcích přichází u Harašty období janáčkovského vlivu, takže v mladém adeptovi kompozice je třeba spatřovat nějaký čas jednoho z nejoddanějších napodobitelů Janáčkova skladebného způsobu práce. K tomu přistupují o něco později stále sílící vlivy moderny dvacátých a třicátých let. Mladému umělci nebyl však pouze vzorem Janáček, dovedla jej nadchnout schönbergovská atonalita, polyrytmika Stravinského a francouzské školy.“32 Milan Harašta napsal mnoho drobných klavírních skladeb, z nichž některé jsou v cyklu Sonety, a obsahovaly devět řad. Psal je v letech 1940 – 1945. Vydán byl pouze výběr 5 sonetů: Sonety op. 3.

32

TROJAN, Jan. Nad dílem Milana Harašty. Hudební rozhledy. 1966, 23-24, s. 712-714.

- 53 -

4.2 Jan Novák

Obrázek 10: Jan Novák 8. 4. 1921 Nová Říše – 17. 11. 1984 Ulm, Německo. Na brněnskou konzervatoř nastoupil do kompoziční třídy V. Petrželky, do klavírní třídy Františka Schäfera a dirigentské B. Lišky. Studia dokončil až po válce roku 1946, protože jeho ročník byl odsunut na nucené práce do Německa, pokračoval na AMU u Pavla Bořkovce a poté na JAMU znovu u V. Petrželky. Jednoroční stipendium jej přivedlo krátce k Aaronu Coplandovi do Berkshire Music Center v Tagelwoodu33 v USA a poté do New Yorku, kde byl žákem B. Martinů. Domů se vrací v osudný den 25. 2. 1948, krátce působí jako korepetitor brněnské opery, ale v zápětí volí svobodné povolání, dostává se totiž do konfliktu s tehdejší mocí, je vyloučen ze svazu skladatelů. Zakládá skupinu A34 a začíná se intenzivně zabývat latinou. Datum 21. 8. 1968 ho zastihuje na koncertním turné v Itálii. Je si vědom důsledků návratu a volí proto emigraci. Zpočátku působí v Dánsku, později v Itálii a nakonec v Německu, kde získává profesuru na Hochschule für Musik und darstellende Kunst ve Stuttgartu. Roku 1984 se podrobuje těžké operaci mozku a za několik měsíců umírá. Dílo: Šest fug pro pět prstů (1. – 2. r.) Dětské hry (2. – 3. r.) Puerilia (2. – 3. r.) Rondini (3. – 4. r.) Rustica musa (3. – 5. r.) 33

Jeho spolužákem v USA byl Leonard Bernstein.

34

Parasiti Apollinis byla kulturní opozicí k propagované socialistické kultuře. Členové byli skladatelé

Berg, Ištván, Pololáník, Piňos ad.

- 54 -

Elegantiae Tripudiorum (II. cyklus) Preludia a fughetty (II. cyklus) Rustica musa II. pro čtyři ruce (II. cyklus)

Šest malých fug pro pět prstů jsou velmi jednoduché skladbičky, ve kterých jde o spojení polyfonní formy s prvky hudby 20. století. Vhodné k výuce polyfonie zejména pro druhý, ale i šikovný první ročník ZUŠ. Dětské hry obsahují 12 velmi krátkých skladbiček, které jsou bez označení taktů a s výjimkou čísla 7 i tóniny, a skladatel udává pouze tempová označení. Vzájemně se liší charakterem a náladami. Každá také procvičuje jiný technický problém. Zajímavý osud má vděčná skladbička číslo 3., která se objevuje i ve vydání školy Z. Böhmové, A. Grünfeldové a A. Sarauera s názvem Harmonikář.35 Puerilia je cyklus 10 velmi krátkých a lehkých skladbiček, kde před každou skladbičkou je poznámka v latinském a italském jazyce jako návod k interpretaci. Např. v 1. části využívá podpory alikvotních tónů. Levá ruka hraje klastr a pravá hraje ve staccatu tóny ze znějícího klastru. Zajímavá kombinace techniky, rytmiky a harmonie. Autor nepřesáhne ve skladbách svým rozsahem kvintu a nikde není podklad palce. Rondini je osm malých rond pro klavír z roku 1970, jsou svěží, rytmické a jsou o stupeň těžší než cyklus Puerilia a procvičují nejrůznějším způsobem zručnost malých pianistů. Rustica musa je 25 cvičení na moravské lidové písně. Ke každému cvičení je přiložen text lidové písně. Např. Ta brněnská brána, Okolo Frýdku cestička nebo Išla Marina do Hodonína. Elegantiae Tripudiorum jedná se o třídobé tance, které se v Římě provozovaly na počest boha Marta. Každý tanec má jiný charakter a je rozličně zpracován. Tance jsou vzletné, noblesní, vtipné a invenčně bohaté. 35

Skladbička se objevuje ve vydání sarauerovy školy z roku 1956 ve 2. díle jako č. 40. V této škole

vycházela pravidelně až do roku 1970. Jan Novák po své emigraci se stává zakázaným autorem a je jako nežádoucí z této školy vyřazen. Avšak nakladatelství Opus Bratislava ve vydání z roku 1972 i ve všech dalších, skladbičku ponechává, takže slovenským dětem působila dále radost.

- 55 -

Preludia a fughetty na téma z Janáčkovy opery Káti Kabánové, jsou určeny pro technicky a výrazově vyspělejší pianisty. Ze dvou skladeb je častěji uváděné preludium a fughetta fis moll. Skladba je posluchačsky vděčná a nabízí mnoho zvukových možností.36 Rustica Musa II. je osm moravských lidových písní pro čtyři ruce. I když se jedná o písně, není tu folklórní prvek dominantní. Jsou tonální a v různých stylistických obměnách. Teprve na konci každé skladby je text písně vypsán.

4.3 Lubomír Novosad 9. 10. 1922 Hlučín – 6. 9. 1991 Brno. Na brněnské konzervatoři studoval ve třídě Jaroslava Kvapila v letech 1940 – 1942 a 1946 – 1949. Člen orchestru Gustava Broma v letech 1952 – 1956, 1958 – 1960. Působil jako externí pedagog JAMU v oboru instrumentace tanečního a jazzového orchestru. Dílo: Dance music for piano (6. r. – II. cyklus) Jelikož dlouhá léta hrál na klavír v orchestru Gustava Broma, vyrůstá z tohoto vlivu i Dance music for piano, který obsahuje 4 skladby: Vyzvání k tanci, Nálady u klavíru, Malá melodie a Jazzový večírek. Jsou náladově různorodé, první část píše v tempu boogie – woogie, část Nálady u klavíru a Malá melodie jsou pomalejšími skladbami fantazijnějšího rázu s rubaty a poslední část je s typicky jazzovými akordy a rytmy. Co se týče technické stránky, má tento žánr svá specifika, a proto se některá místa nehrají přirozeně lehce. Používá např. širokých arpeggií, rozložené akordy přes dvě oktávy atd.

4.4 Václav Lídl 5. 11. 1922 Brno – 10. 8. 2004. Po 2. světové válce začal studovat skladbu u Jaroslava Kvapila na brněnské konzervatoři, poté pracoval u svého otce v nástrojařské firmě, kterou založil jeho děd, od roku 1951 se počal věnovat naplno skladbě a komponoval hudbu k filmům i seriálům, kresleným, krátkým i 36

Tento cyklus existuje pouze v rukopise v Moravské zemské knihovně pod signaturou Mus4-577407.

- 56 -

celovečerním. V Praze byl animován seriál Tom a Jerry, na jejichž 13 epizodách se taktéž podílel. Poté se začal stále více věnovat koncertní hudbě. Dílo: U Rumcajsů v Řáholci 10 preludií (7. r. – II. cyklus) I když se práce Václav Lídla přenesla později do oblasti klasické hudby, ze začátku se věnoval filmové hudbě. Z tohoto období jsou nejznámější zejména orchestrální úpravy k pohádce o Rumcajsovi. Na motivy tohoto televizního večerníčku zkomponoval pro děti šest skladbiček. Rozvíjí u dětí přirozenou hudebnost, hravost a fantazii. U Rumcajsů v Řáholci obsahuje části: Jak Rumcajs a Manka tančili s lesními žínkami, Jak si hrál Cipísek s veverkou na schovávanou, Co vyprávěla lesní studánka, Jak Rumcajs přelstil jičínského knížepána, Mančina pohádka pro Cipíska a Loupežnický pochod. 10 Preludií zpracovává různým způsobem. Objevují se zde skladby etudovitého rázu, emotivní preludia, oktávová technika, rytmus tři ku dvěma ad. Skladatelovým přáním je, aby se preludia hrála vcelku jako cyklus, v jiném případě vybírat k sobě kontrastní části.

4.5 Ladislav Němec 1922 Brno – Chrlice, vystudoval pedagogickou fakultu Masarykovy university v Brně obor hudební výchova a také dějepis na filosofické fakultě. Vyučoval na středních hudebních školách, je znám jako klavírista s mimořádným talentem na improvizaci. Této činnosti se věnoval později na brněnské konzervatoři a na Janáčkově akademii múzických umění i v baletní škole v Hannoveru. Skládá pro nejrůznější nástroje, pásma písní a baletních scének pro televizi, orchestrální skladby, skladby sloužící jako doprovod k výuce baletu a vytváří také literaturu pro keyboard. Napsal více než 50 skladeb. Byl jedním ze zakladatelů nakladatelství Nela, které v současnosti vlastní. Dílo: Tři skladby kvapík, polka, valčík: pro klavír na šest rukou (3. – 4. r.) - 57 -

Baletní scéna pro dva klavíry na osm rukou (4. – 5. r.) Mládež hraje čtyřručně I., II., III., IV. (1. cyklus) BurleskaVelodrom pro dva klavíry na osm rukou (5. – 6. r.) Taneční mozaika pro čtyři ruce (5. – 6. r.) Ladislav Němec je autorem mnoha instruktivních skladeb pro děti a jeho skladby zahrnují především repertoár pro čtyři a více rukou. Početné díly cyklu „Mládež hraje čtyřručně“ jsou vděčným repertoárem na ZUŠ. Všechny jsou komponovány v žánru zvaném vyšší populár, proto se svým charakterem hodí spíše jako přídavek k základnímu kmenovému repertoáru žáka. Jak faktura, tak harmonie i melodie jsou lehce zapamatovatelné, líbivé a poněkud prosté. Zajímavější inspirací může být třetí díl cyklu „Mládež hraje čtyřručně“, který se skládá ze skladbiček v tanečním rytmu. Žáci vyššího ročníku se např. prostřednictvím hry z listu mohou seznámit se Slowfoxem, Tangem, Charlestonem, Foxtrotem a jinými tanci. Jeho syn Ladislav Němec junior se do hudebního povědomí také zapisuje jako skladatel. Pro čtyřruční klavír zkomponoval např. cyklus „Malí pianisté“, sedm lehkých skladbiček, který se svou úrovní může zařadit do 2. – 3. ročníku.

4.6 Čestmír Gregor

Obrázek 11: Gregor Čestmír 14. 5. 1926 Brno – 2. 3. 2011 Praha. Po studiu na gymnáziu studoval skladbu na brněnské konzervatoři u Jaroslava Kvapila a současně hudební vědu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Následně pokračoval u J. Kvapila na JAMU v letech 1950 – 1954. Od roku 1959 pracoval jako vedoucí hudebního vysílání v ostravské stanici Čs. Rozhlasu a až teprve v roce 1970 dokončil studia na JAMU u Jana Kapra. O dva roky později dostal roční nepodmíněný zákaz

- 58 -

publikování a musel ukončit pracovní poměr v rozhlasu. V roce 1976 se přestěhoval do Prahy. Dílo: Hudbánky (1. r.) Vyhrávanky (3. – 4. r.) Muzikantský popelec (5. – 6. r.) Tre movimenti (7. – II. cyklus) Gregor Čestmír komponuje pro děti zábavným stylem. Ačkoliv využívá moderních postupů, disonancí a např. kvartové postupy, jeho skladby jsou pro děti velmi přístupné. Je to dáno tím, že zhudebňuje materiál, který je dětem známý, např. různá říkadla, písně apod. Skladby mají vždy efektní závěr a až na výjimky má většina živý, veselý charakter a hrají se proto v rychlejším tempu. Hudbánky je cyklus krátkých skladbiček pro velmi malé děti, věnované Klaudii a Isabele. Tato většinou dvouřádková cvičení jsou podložena různými veselými texty, např. Belinčina výzkumná cesta: „Ťapi, ťapi, ťapi, ťapi, nožky kladla, aby někde, nedej Bože, neupadla. Opatrně v pravo kolem umyvadla, suverénně do zatáčky u zrcadla, jé – spadla.“37 Cyklus má části: Belinčina výzkumná cesta, Kalhoty na špendlíku, Klepátko, Našli jsme dudy, Pochodem okolo Brkoslavic, Ježíškův zvoneček, Kdo to zaplatí?, Zapletené ruce, Ticho, zde se přemýšlí, Ťukatýna. Vyhrávanky se skládají z částí: Rozpočítanky, Neoránky, Zadřímánky, Nečesánky, Zpěvánky a Svolávanky. Jsou opět komponované hravým moderním způsobem s efektními závěry a určeny větším dětem. Muzikantský popelec s částmi Variace na veselou písničku, Tulákova písnička, Říkadla a Písnička z pouti. Tre movimenti pro klavír z roku 1966 jsou nejtěžším cyklem, využívá kvartových akordů, jež mají někdy až jazzový charakter, efektní glissanda a např. i klastry. Přesto jsou tyto tři skladby Preludio, Variazioni a Scherzo dobře hratelné a srozumitelné. 37

ČESTMÍR, G. Hudbánky. Uherské Hradiště: Nakladatelství Uher, 1993. Str. 4.

- 59 -

4.7 Jaromír Podešva

Obrázek 12: Jaromír Podešva 8. 3. 1927 Brno. Na brněnské konzervatoři studoval jeden rok abiturientský kurz, následně ve studiích pokračoval na JAMU v kompoziční třídě Jaroslava Kvapila v letech 1947 – 1951 a o tři roky později u něj dokončil i aspiranturu. Mimo to byl krátce tajemníkem katedry kompozice a dirigování. Absolvoval stáž v letech 1960 – 1961 u Henry Dutilleuxe v Paříži a u Aarona Coplanda v USA. V letech 1969 – 1990 vyučoval na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, obor skladba a hudebně – teoretické předměty. Dílo: Klavír říká říkadla (2. – 3. r.) Rapsodietty (II. cyklus) Jaromír Podešva byl ve své tvorbě ovlivněn tvorbou L. Janáčka a po stáži také setkáním se zahraničními moderními kompozičními přístupy. Je pro něj typická obliba v programovosti. Nepopisuje přesně, ale spíše ukazuje hudební podstatu. Klavír říká říkadla je sedm skladeb pro klavír podle veršů Josefa Kainara: Holič, Vlak, Fotbalisté, Za nádražím, Ryby, Kůň a žáby, Vysvědčení. Jednoduché krátké skladby, jež nejsou technicky příliš obtížné, pohybují se zejména v pětiprstové poloze, nejsou zde žádné velké skoky ani rozpětí. Jasná faktura, harmonie a melodie jsou ozvláštněny jemným používáním zvětšených kvart, modality, míšením tónin ad. Rapsodietty jsou živelné efektní skladby s moravským nádechem. Nesou znaky Janáčkovy hudby, jsou výrazově silné, plné emocí, s dominantní melodií a dramatickými momenty. Některé mají ráz volné improvizace.

- 60 -

4.8 Vlastimil Lejsek 21. 7. 1927 – 13. 3. 2010, studoval soukromě skladbu u Josefa Blatného a Zdeňka Blažka a hru na klavír nejprve na brněnské konzervatoři u Františka Schäfera, na AMU u Františka Maxiána a JAMU u Jana Ermla. V letech 1955 – 1987 vyučoval na JAMU hru na klavír, klavírní dua, improvizaci, historii a dějiny klavírní literatury. Externě pedagogicky krátce působil na brněnské konzervatoři. Roku 1978 založil Mezinárodní Schubertovu soutěž pro klavírní dua. Dílo: Klavír sólo: Sešit pro Věrku (2. – 3. r.) Sonatina in C (3. r.) Kovbojská svita (3. – 4. r.) Pianisté a koně (6. r. – II. cyklus) Pět epigramů (7. r. – II. cyklus) Měsíční svita (7. r. – II. cyklus) Písničky ze sklepa (7. r. – II. cyklus) Piano 4 ruce: Duettina (3. – 6. r.) Třikrát pro DVA (4. – 6. r.) Sonatinka (4. – 6. r.) Sonatina (7. r. – II. cyklus) Tanec, Serenáda pro Dr. Trojana a Variace (7. r. – II. cyklus) Quattutor ludibria na ruce klavír 4 a dýmku (7. r. – II. cyklus) Balady z Moravy (II. cyklus) Dueta (II. cyklus) Pět krátkých tanců (II. cyklus) Piano 6 rukou: Čtverlístek (4. – 6. r.) 2 klavíry Brazilské tance (II. cyklus)

- 61 -

Invence per due pianofoti (7. r. – II. cyklus) Toccata in memoriam František Schäfer (II. cyklus) Tanečky mistrů (II. cyklus) 2 klavíry 8 rukou: Suita domestica Tři věci (5. – 6. r.) Skladatelsky se věnoval převážně tvorbě pro klavír, klavírní duo a čtyřruční hru. Většina děl se již nyní stala na ZUŠ oblíbenými. Klavírní styl se vyznačuje přístupností pro děti, moderností, s názvuky jazzu a populáru, bývají úsměvné a vtipné, někdy si bere témata velkých skladatelů, které humorně přetváří, jindy naváže např. na moravskou tradici. Sám o sobě říkal a prohlašoval, že je skládající pianista.

4.9 Zdeněk Zouhar 8. 2. 1927 Kotvrdovice u Blanska – 18. 11. 2011 Brno. Roku 1945 – 1946 studoval krátce u Viléma Blažka na hudební škole Besedy brněnské, hudební a výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V kompozici se vzdělával u Jana Kunce a krátce u Alexandra Moyzese na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Roku 1964 promoval v oboru hudební věda na Filozofické fakulty Jana Evangelisty Purkyně v Brně, získal titul PhDr. v oboru teorie a dějiny hudby. Na JAMU studoval skladbu u Theodora Schaefera. V letech 1953 – 1961 pracoval v hudebním oddělení Univerzitní knihovny v Brně, v letech 1961 – 1962 krátce působil na brněnské konzervatoři a poté na JAMU na katedře dirigování a skladby v letech 1962 – 1997, roku 1977 stál na počátku Společnosti Bohuslava Martinů a jejím předsedou byl v letech 1991 – 1999. Od roku 1997 byl vedoucí katedry dirigování a kompozice na Akademii múzických umění v Bánské Bystrici. Zasloužil se o propagaci Bohuslava Martinů, redigoval a vydal Sborník vzpomínek a studií. Dílo: Sonatina pro klavír (6. r.) Polka klavír pro čtyři ruce (4. r.) Preghiera – ve sbírce Moravští skladatelé dětem (3. – 4. r.) - 62 -

Ve své tvorbě tíhl k lidové písni, využívá tak často modalitu, uvolňuje metrum a zahušťuje akordy. To vše se projevuje jak v Polce pro čtyři ruce, zkomponované roku 1960, tak v třívěté Sonatině. Zejména v Sonatině z roku 1948 je v 1. větě slyšet zřetelný sklon k lidové písni. Po jednostránkové předehře se objeví melodie známé lidové písně v moderní stylizaci. Třetí část pak zaujme rychle běžícím neměnným basem v šestnáctinách, nad nímž probíhá melodie zejména v sextolách a vytváří tak dojem vzruchu a neklidu. Ve sbírce Moravští skladatelé dětem se objevuje třístránková skladbička Preghiera, jejíž duchovní téma je variačním způsobem zpracováváno.

4.10 Jiří Matys

Obrázek 13: Jiří Matys 27. 10. 1927 Bakov u Náchoda. Do Náchoda docházel na první hodiny houslí. Později studoval hru na varhany na konzervatoři v Brně ve třídě Františka Michálka. Roku 1947 absolvoval. Na Janáčkově akademii múzických umění do roku 1951 pokračoval studiem skladby ve třídě Jaroslava Kvapila. V době studií se věnoval také hře na klavír, jíž zakončil státní zkouškou. Uměleckou činnost započal jako asistent na katedře skladby JAMU v letech 1953 – 1957, stal se ředitelem Lidové školy umění Brno – Královo Pole od 1. února 1958 a v letech 1969 – 1977 byl profesorem na Státní hudební konzervatoři v Brně. V letech 1996 – 2004 působil jako profesor na taneční konzervatoři v Brně. Mimo to spolupracoval se Svazem českých skladatelů a koncertních umělců a věnuje se především komponování. Dílo: Borověnky: Cyklus klavírních skladbiček (2. r.) Na pět prstů (2. r.)

- 63 -

Bohunce: Skladbičky pro klavír (3. – 4. r.) Marcelce – Studánce. Cyklus klavírních skladbiček (3. – 4. r.) Obrázky z prázdnin (3. – 5. r.) Obrázky ze zimy (4. – 5. r.) Lyrická suita pro klavír (5. – 6. r.) Taneční suita pro klavír (5. – 6. r.) Malá preludia (6. – II. cyklus) Instruktivní dílo Jiřího Matyse se vyznačuje velkou lyrikou. Vyjadřuje nekonfliktním způsobem různé nálady a zejména pozitivní přístup k životu. City jsou u něho na prvním místě a tomu přizpůsobuje i harmonii, která je moderní, používá rozšířené tonální funkce a některé harmonické názvuky vykazují populární znaky, které však vždy mají hloubku. Typické pro jeho instruktivní tvorbu je používání prázdných souzvuků. Díla pro děti mají u Jiřího Matyse hojné zastoupení, rád pro ně komponuje, jelikož od mládí působil na lidových školách umění. Borověnky je velmi lehký cyklus klavírních skladbiček pro malé děti. První čtyři skladbičky mají tři až čtyři řádky a ostatní jsou na necelou stránku. Jsou to jakési různorodé hry s tóny a souzvuky dvou tónů a jsou slyšet třeba zvláštní kvartové postupy. Snadná suita Na pět prstů obsahuje 6 částí: Volně – ne příliš (Andante non troppo), Živě (Vivo), Těžce – zdlouhavě (Grave), Radostně (Gaudioso), Volně – smutně (Andante – triste) a Vesele (Allegro). Jak už název celého cyklu napovídá, komponuje tyto krátké snadné skladbičky zejména v rozsahu kvinty v pětiprstové poloze. Mezivěty či pouze spojky mají většinou za úkol přenést se do další nové pětiprstové polohy. V notách je pro žáka podrobně zapsán pedál, dynamická i artikulační označení a také fráze. Např. v první části je hlavní důraz kladen na svázání velmi krátké sestupné fráze, z které se odvíjí celá skladba. V cyklu využívá zejména dvojhmaty jako tercie a kvinty, prostou harmonii, všechny skladby jsou psány in C a využívá modů. Bohunce - skladbičky pro klavír věnované Bohunce Jelínkové. Prosté skladbičky bez názvu, většinou v C dur, a moll, s málo posuvkami, témata začínají vždy sestupným intervalem v rozsahu tercie, kvarty či kvinty. Marcelce – Studánce suita pro klavír s pěti částmi, která je věnována Marcele Jelínkové. - 64 -

Obrázky z prázdnin – snadná suita pro klavír obsahuje šest krátkých skladbiček, většinou ve veselém hravém charakteru a žák se u toho nenuceně naučí např. hru tercií, toccatovou techniku nebo repetiční techniku. Obrázky ze zimy op. 36 je suita pro klavír se sedmi částmi, jež je věnována učitelům na LŠU v Ostravě. Zimní náladu navozují již názvy: Poletuje sníh, Koulování, Na saních, Ztracená koleda, Bílá noc, Rolničky, Máme radost ze zimy. Využívá opět oblíbené prázdné souzvuky kvart, kvint ad., dále pentatoniku, tomatovou techniku. V poslední skladbě je ve střední části zajímavý folklorní rytmus. Lyrická suita pro klavír s pěti částmi řeší závažnější témata, než tomu je v ostatních instruktivních dílech a je proto určena poněkud starším žákům. Pět částí: Předtucha, Jako smutná píseň, Ztišená bolest, Vzdor a Nové ráno. Charakter je více ponurý, i když celá suita končí pozitivně. Taneční suita pro klavír obsahuje pět skladeb: Valčík, Groteska, Prosba, Tanec a Pochod, které mají moderní harmonii, a mimo skladby Prosby i velmi rychlá taneční tempa. Malá preludia je cyklus deseti preludií, jež mají hlavní myšlenku jako podklad, od které se odvíjí celá fantazijní forma. Pracuje hodně s augmentací a diminucí, střídá takty z 3/4na 2/4 např. preludium číslo I. nebo 6/4, ¾, 7/4, 5/4 v preludiu číslo VII. Preludia jsou výrazově i technicky těžší. Používá čtyřhlasé akordy, hru oktáv, drobnou prstovou techniku a toccatovou techniku.

4.11 Bohuslav Sedláček 13. 8. 1928 Droždín u Olomouce. Začal studovat u J. Kvapila kompozici na brněnské konzervatoři i na JAMU. Od roku 1949 pracuje jako hudební režisér, poté člen orchestru a hudební redaktor v Čs. Rozhlase v Brně. V roce 1963 jako dramaturg malých hudebních žánrů a Orchestru Studia Brno. Jeho tvorba představuje velmi početnou řadu zejména vokálních skladeb z oblasti zábavné a populární hudby. Kromě jiného je také autorem hudby k pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele. Dílo: Národní písničky pro čtyři ručičky (2. r.)

- 65 -

Čtyřruční skladby Národní písničky pro čtyři ručičky jsou ve velmi jednoduchém slohu, nikterak moderně psané, ale prostě, s jednoduchou lidovou harmonií a každá píseň má svou předehru. Cyklus obsahuje písně: 1. Pod dubem, za dubem, 2. Pásla ovečky, 3. Travička zelená, 4. Tovačov, Tovačov, 5. Po hanácké, 6. Holubička, 7. Já mám koně, 8. Koupím já si, 9. Dobrú noc, má milá, 10. Tluče bubeníček. Hlavní melodie je v partu pro prim v písních č. 1, 2, 3, 4, 6, v partu secondo v č. 7, 8, 9 a v čísle 5 a 10 melodie střídá u obou hráčů.

4.12 Miloslav Ištvan * 2. 9. 1928 Olomouc – 26. 1. 1990 Brno. Během studií na střední škole se soukromě vzdělával u Františka Suchého v kompozici a na klavír docházel k Františku Maxiánovi. V letech 1947–1948 absolvoval abiturientský kurz na brněnské konzervatoři a soukromě studoval skladbu u Viléma Petrželky. Na JAMU v letech 1948–1952 docházel do kompoziční třídy k J. Kvapilovi a v letech 1953– 1956 dělal u něj aspiranturu. V letech 1965–1990 vyučoval na JAMU jako asistent a poté docent. Během jednoho roku (1970–1971) také zastával na JAMU funkci prorektora. Dílo: Odyssea lidického dítěte (II. cyklus) Impromptus (II. cyklus) Ze začátku byl Miloslav Ištván ovlivněn moravskou lidovou písní a Janáčkem, ale v 60. letech dospěl ke svému pochopení tvorby a začal pracovat s montáží. Právě z tohoto období pochází skladba Odyssea lidického dítěte. Pomocí tzv. montáže propojuje intervalové a rytmické struktury, používá serielní a modální tónovou organizaci.38 Impromptus jsou po výrazové i technické stránce velmi těžké skladby, proto se na ZUŠ hodí pouze určitý výběr. Např. č. 2 v tempu Scherzando, nebo pomalá třetí část v addoloratu. 38

IŠTVAN, M. Odyssea lidického dítěte. Praha: SHV, 1966. Úvod.

- 66 -

4.13 Ctirad Kohoutek 18. 3. 1929 Zábřeh na Moravě – 19. 9. 2011 Brno. Ctirad Kohoutek navštěvoval brněnskou konzervatoř, kde u Viléma Petrželky studoval skladbu. Dále se vzdělával na JAMU od roku 1949 – 1953 u J. Kvapila. Léto roku 1963 strávil v Dartingtonu ve Velké Británii na Summer school of Music v Dartingtonu u W. Lutoslawského a léto roku 1965 na kurzech kompozice v Darmstadtu, kde přednášel P. Boulez a G. Ligetti. Většinu svého života působil pedagogicky na JAMU, od asistenta, přes docenta skladby a teorie skladby až po funkci prorektora umělecké a vědeckovýzkumné činnosti a zahraničních záležitostí. V letech 1980 – 1990 mimo je také profesorem skladby na AMU v Praze a mimo to také ředitelem České filharmonie v letech 1980 – 1987. Dílo: Loutkové scény (2. – 4. r.) Ráno – ze sbírky Moravští skladatelé dětem (3. r.) Invence (II. cyklus) V instruktivní literatuře napsal cyklus Loutkové scény z roku 1969, ve kterých využívá různé skladatelské principy. Např. dodekafonie, inverze, primární a retrográdní principy aj. Může být použita u nadaných žáků, kteří mají již vyvinutou zvukovou představivost a mohou tak hledat zajímavé souzvuky a poslouchat disharmonie. Loutkové scény obsahují části: 1. Král, královna a dvořanstvo – časté změny taktů, využívá je dosti volně, retrográdní téma. 2. Smutná princezna – ostinátní bas 3. Domýšliví a zbabělí ženichové – bitonalita. 4. Obětní průvod k drakovi, 5. Vítězný Honza – levá ruka klastry. 6. Svatební veselí – princip aleatoriky. 7. Ukolébavka malému princi – bitonalita. Dvoustránková skladbička Ráno zkomponována v klidném a zpěvném moderatu s kontrastní částí v animatu se scherzandovým charakterem. Invence pro klavír z roku 1956 stejně jako v Loutkových scénách komponuje moderní technikou, kdy v první části užívá clustry střídané neoimpresionistickými postupy. V druhé části střídá melodické části s rytmicky rubátovým prvkem. Poslední část začíná jednoduše a hravě až postupně přechází ve fortissimo, kde využívá opět clustrů, tentokrát v oktávách.

- 67 -

5

Skladatelé 1930 – 1950

5.1 Svatopluk Novák 10. 4. 1930 Martinice u Kroměříže. Roku 1955 nastoupil jako učitel na ZUŠ v Blansku. Dílo: Pastely (1. – 2. r.) Chvilky se zvířátky (2. – 3. r.) Básničky v tónech (3. – 4. r.) Z přírody (4. – 5. r.) Pastely obsahují pět klavírních skladbiček pro nejmenší děti, a začínají všechny na písmeno „P“, Pohádka, Povídka, Popěvek, Pořekadlo a Polka. Ačkoliv jsou po technické stránce jednoduché, frázování není nejjednodušší. Doporučuji vydání z roku 1970, protože noty v tomto výtisku jsou zvětšeny, což je pro nejmenší děti kvůli čtení velmi vhodné. Chvilky se zvířátky je deset klavírních skladbiček, z nichž každá je věnovaná jinému zvířátku. V Novákově skladebném stylu je výrazný hlavně rytmus, ten je mnohdy složitější a neplyne vždy přirozeně. Tomu ovšem napovídají již názvy skladeb – např. Kůzlátko nezbeda, kde se ve 2/4 taktu pomocí akcentů různě přehazují těžké doby. Cyklus se svým obsahem hodí již na elementární stupeň ZUŠ, a může u žáků podpořit vnímání dobrého rytmického cítění. Básničky v tónech se skládají z již prokomponovanějších skladbiček, které si stále ponechávají specificky výrazný rytmus a frázování, jsou však obsahově bohatší. Z přírody je cyklem přednesových skladeb, každá představuje jedno zvířátko s určitou vlastností. Např. Kocour tichošlápek, Kapr lenivec, Veverka čiperka ad. Ve skladbičce Racek chechtavý je výborně vystižený smích v sestupných akordech ve staccatu, Havran funebrák je psán v larghettu, kde po krátkém melodickém motivu následuje líný arpeggiovaný akord, Kos pěvec má v pravé ruce opravdový typický melos a rytmický zpěv kosa. Všech patnáct skladeb je výborně hudebně obsahově vystihnuto.

- 68 -

5.2 Pavel Blatný 14. 9. 1931 Brno, od pěti let se učil hrát na klavír u své matky, po maturitě na gymnáziu studoval na brněnské konzervatoři skladbu u Theodora Schaefera, klavír u Viléma Vaňury, dirigování u Bohumíra Lišky v letech 1950 – 1955. Skladbě se dále soukromě věnoval u Pavla Bořkovce v Praze v letech 1955 – 1957, vystudoval hudební vědu na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v letech 1954 – 1958. Pavel Blatný39 si získal svou hudbou mezinárodní ohlas zvláště skladbami třetího proudu – syntetizující jazz a vážnou hudbu. Jeho osobnost patřila na brněnské scéně 2. poloviny 20. století k jedné z nejvýraznějších. Šíře jeho kompozic zahrnuje mimo jiné i divadelní, filmovou televizní hudbu a různou příležitostnou hudbu. Věnoval se také psaní hudby pro děti, např. muzikál Bleděmodrý Petr pro loutkové divadlo Radost v Brně, televizní opera Pohádky z lesa. Od roku 1963 až do odchodu do důchodu v roce 1992 pracoval v Československé televizi v Brně, současně v letech 1980 – 1992 působil externě na JAMU. Dílo: Předehra – ve sbírce Moravští skladatelé dětem (2. r.) Sešit pro mládež (3. – 5. r.) Meditace pro klavír (7. r.) In memoriam Frederico Fellini, Smutek nad Janáčkem (5. – 6. r) Vodní hudba pro čtyři ruce (6. – II. cyklus)

Blatného tvorba pro mládež prošla fázemi od tradičního k novodobému kompozičnímu stylu. Předehra je jednostránková skladbička, která uvádí celou sbírku Moravští skladatelé dětem. Je psána ve veselém pochodovém duchu. Sešit pro mládež je psán ještě v tzv. neoklasicismu. Části Předehra, Chorál, Groteskní intermezzo, Smuteční pochod, Taneční intermezzo, Kánon a Pochod. Oproti tomu stojí skladba Meditace pro klavír, která odkazuje na oblast Nové hudby. V Meditaci využívá různé pedálové a clusterové efekty, neudává takt a jedná 39

Jeho dcera Renata Blatná je lingvistka a vydala mimo jiné krátkou brožuru „Noty z Hudebna“, kde

poutavým pohádkovým způsobem přibližuje dětem hudební svět s jeho zákonitostmi.

- 69 -

se o zvukově barevnou skladbu. Pro žáka může být setkání s tímto druhem kompozice velmi žádoucí k pochopení směru Nové hudby. Smutek nad Janáčkem a In memoriam Federico Fellini, tyto skladby jsou propojeny všemi styly, kterými P. Blatný prošel, objevují se jazzové názvuky. Vodní hudba pro čtyři ruce vznikla při jeho stylovém návratu k tradičním melodicko – harmonickým postupům v době jeho kantát podle K. J. Erbena. V poslední době byla vydána Říkadla pro klavír, která však ještě nejsou k dostání v knihovnách.

5.3 Dalibor Spilka 12. 3. 1931 Brno – 6. 6. 1997 Brno. Po absolvování gymnázia a abiturientského ročního kurzu na brněnské konzervatoři studoval na JAMU kompozici ve třídě V. Petrželky. Roku 1956 absolvoval a stal se hudebním pedagogem, působil také jako dirigent v divadle Radost. Na brněnské konzervatoři učil hudební teorii a skladbu v letech 1965 – 1967, dále v Kroměříži v letech 1967 – 1971 a poté přestoupil zpět na konzervatoř Brno. Dílo: Drobnolístky (2. – 3. r.) D. Spilka je zařazován mezi skladatele tzv. neoklasicistního syntetizujícího typu a nejvíce využívá rozšířenou tonalitu. Krátký cyklus Drobnolístky obsahuje pět skladbiček napsaných roku 1983, jejichž názvy napovídají, v jakém taktu se budou odehrávat: Na dvě, Na tři, Na čtyři, Na pět a Na šest. Prostým způsobem zpracovává např. první skladbičku, kde pravá ruka hraje stále na černých klávesách, zatímco levá ruka pouze na bílých klávesách, čímž vznikají zajímavé souzvuky. Ve skladbě „Na šest“ využívá způsob hru v protipohybu, protože ta je pro žáky snadnější než rovný pohyb. Rychlé osminy v obou rukách se zde střídají ve společné hře jednou na černých podruhé na bílých klávesách, kromě krátké střední části.

5.4 Rudolf Zavadil ml. 12. 7. 1934 Brno – 5. 1. 2008 Brno. K hudbě ho přivedl otec Rudolf Zavadil, který založil vlastní soukromou hudební školu v Modřicích, na brněnské - 70 -

konzervatoři studoval hru na klavír, poté byl pedagogicky činný na ZUŠ v Bystřici nad Pernštejnem, v Oslavanech u Brna a od roku 1996 - 1998 působil jako ředitel ZUŠ v Modřicích. Již v roce 1968 se stal profesorem na brněnské konzervatoři a založil zde jazzové oddělení a jazzový orchestr. Měl „Combo Rudolfa Zavadila“ a dirigoval také „Army Big band“. Dílo: Barborce k svátku (3. r.) Cyklus drobných přednesových skladeb Barborce k svátku vznikl v době, kdy se skladatelova dcera začínala seznamovat s hrou na klavír. Autor se převážně věnuje ve své činnosti jazzu, a proto je tím cyklus silně ovlivněn. Obsahuje 4 části Duha, Pramínek, Malý jazzový valčík, Pouštím si draka a ke každé skladbičce je přidán text různých básníků. V úvodu not píše paní Marcela Slaná: Cyklus je vhodnou instruktivní literaturou pro nižší ročníky I. stupně ZUŠ. Pedagog zde může dát dětem příležitost k opravdové spolupráci na vzniku vlastního interpretačního názoru, i když jde „jen“ o miniaturní hudební obrázky.“40

5.5 Zdeněk Pololáník * 25. 10. 1935 Brno. U Josefa Černockého studoval na brněnské konzervatoři varhany a skladbu u Františka Suchého, poté skladbu na JAMU ve třídě Viléma Petrželky a Theodora Schaefera v letech 1957 – 1961. V letech 1990 - 1994 byl varhaníkem katedrály sv. Petra a Pavla v Brně. Pedagogicky působil na JAMU v letech 1990 – 1995 jako profesor oboru duchovní hudby, scénická a filmová hudba. Ostrovačicích u Brna, kde žije, působí jako dlouholetý ředitel kůru a varhaník. Dílo: Preludium 1-5 (7. r. – II. cyklus) Preludium 6-7 (7. r. – II. cyklus) Jeho tvorba obsahuje mnoho hudebních druhů a žánrů: koncertní skladby, balety, dále bohatá oblast hudby duchovní a velmi rozsáhlá hudba k činohrám, 40

ZAVADIL, R. Barborce k svátku., 1. vyd., Brno: Moravský nakladatel MUStr., 1995, úvod.

- 71 -

filmům a televizním seriálům. Např. Lev s bílou hřívou, Synové a dcery Jakuba skláře apod. Preludium 1-5 je pět živých a nápaditých skladeb většinou ve formě a-b-a‘, popř. a-a‘. V první části pracuje s triolami, z kterých vyrůstá veselé téma v tempu con moto. Páté preludium má jednoduchý střed v osminách, který je ozvláštněn akcenty, jež vytvoří zajímavý rytmus i melodii. Všechny preludia mají jednoduchou a přehlednou stylizaci, jsou plné hudebních nápadů a vtipu, harmonie není složitá. Mohou být vděčnými repertoárovými skladbami na ZUŠ. Preludium 6-7 s názvy: „…!!“ a „Zoufalá věc“ jsou oproti předchozím pěti skladbám o poznání volněji improvizačněji řešené a nemají taktové předznamení. První část je virtuózního charakteru v tempu allegro vivace, s rychlými dvojhmaty a akordy. Zoufalá věc kontrastuje s první, je psána v tempu adagio, obsahuje jednu velkou gradaci do fortissima, pomocí staccatových akordů až k trylkovanému vrcholu, poté se opět vrací základní téma.

5.6 Milan Slimáček 20. 9. 1936 Brno. Studoval hru na varhany ve třídě Josefa Pukla na brněnské konzervatoři a později kompozici u Františka Suchého, v letech 1959 – 1963 na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kde jej vyučoval Alexander Moyzes a ovlivnil jej také Eugen Suchoň. Poté působil jako pedagog na brněnské konzervatoři v letech 1963 – 1971, jako hudební režisér v Československé televizi v letech 1971 – 1989 a jako pedagog na Divadelní fakultě JAMU v letech 1989 – 1997. Dílo: Kánon – ve sbírce Moravští skladatelé dětem (2. r.) Radostný den (1. – 3. r.) Na bílých a černých (6. – 7. r.) Invence pro klavír (6. – 7. r.) Lyrická preludia pro klavír (7. r. – II. cyklus) Jeho dílo vykazuje znaky neoklasicismu 20. století, vychází z tradic, ale dále ji rozvíjí a klade také důraz na zvukovou stránku skladby. Kánon je jednostránková skladbička v adagiu, s kontrastní rychlejší částí. Kánon je zajímavě řešen v 2/4 a 3/4 taktu a v kvintách. - 72 -

Radostný den obsahuje skladby: Ranní písnička, Cesta do školy, Popěvek, Hra na honěnou, Odpolední procházka, Taneček, Milý večer a Uspávanka. Krátké skladbičky pro menší děti v sobě skrývají umírněný nádech jazzu a populáru. Na bílých a černých je cyklem s pěti kratšími skladbičkami, ne tolik výrazově jako spíše technicky těžším. Používá zahuštěné akordy a také toccatovou techniku. Pouze část Scherzino by mohla být zařazena již v 6. ročníku, ostatní skladby se vzhledem k technické obtížnosti hodí na absolventský sedmý ročník. Invence pro klavír jsou složitější svou hudební strukturou, neodkazují však na invence bachovského stylu, ale pouze korespondují s významem slova invence – nápad, vynález. Lyrická preludia vyrůstají hodně z akordického základu, v druhém preludiu začátek s rozpětím nony, lyrický charakter se střídá s dramatickými polohami. Žákova ruka musí být dosti flexibilní a např. druhé preludium vyžaduje větší ruku.

5.7 Radoslav Zapletal 18. 5. 1937 Zlín – 30. 5. 2010 na brněnské konzervatoři do roku 1957 a poté i na JAMU do roku 1964 studoval hru na housle. Od roku 1963 – 1993 působil v orchestru Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (tzv. BROLN), spolupracoval s regionálními muzikanty a zpěváky na Kyjovsku, byl také členem orchestru Národního divadla v Brně. Od roku 1992 studoval postgraduálně u profesora Arnošta Parsche na JAMU. Komponoval a také zaranžoval přes 500 písní a skladeb. Dílo: Dětem: tři klavírní skladbičky (3. r.) Krátký cyklus Dětem se skládá z částí: Melancholická píseň, Rozjímání a Kapky vody. Skladby nejsou zkomponovány s výraznou nosnou melodií, ale hudební nápad je spíše v rovnováze z hlediska rytmu, harmonie i melodie. Např. v melancholické písni je psán rytmicko – melodicky zajímavý dvojhlas.

- 73 -

5.8 Petr Řezníček 18. 2. 1938 Hradec Králové. Je skladatelem a hudebním režisérem působícím v Brně. Studoval klavír na brněnské konzervatoři, absolvoval v roce 1961 a skladbu na JAMU v roce 1966. Často jsou hrány jeho skladby a především úpravy lidových písní pro pěvecké sbory. Dílo: Čtyři přednesové skladbičky pro klavír (3. – 4. r.) Čtyři přednesové skladbičky pro klavír se skládají z částí: Medvědí tanec, který je postaven na střídání kvint levou a pravou rukou, Melodie, Polka, kde začátek melodie je zajímavě zkomponován na tónech c, d, cis, dis a poslední skladba je Toccatina.

5.9 Mojmír Bártek 26. 4. 1942 Zlín je trombonistou a skladatelem. V letech 1959 – 1967 studoval hru na trombon u Josefa Smékala na brněnské konzervatoři a poté i dálkově na JAMU v letech 1975 – 1980. Nejdéle působil v orchestru Gustava Broma, kde je až do současnosti, ale jinak vystřídal i mnohé jiné orchestry. Založil All stars band Brno. Od roku 1982 byl lektorem jazzové dílny Karla Velebného ve Frýdlantu, od roku 1989 působil pedagogicky na různých ZUŠ. Na ZUŠ Brno – Modřice řídí od roku 2000 jazzový orchestr The Young Pekáč, od roku 1990 Big Band ve Vyškově, a v současnoti také hraje s mladými rapery ze skupiny Nuck Chorris Gang. Na JAMU chvíli vyučoval jazzovou a taneční hudbu na katedře skladby, a také improvizaci na trombon v nově vzniklém jazzovém oddělení, nyní řídí big band na brněnské konzervatoři. Dílo: MA KA DA tři skladbičky pro klavír (2. – 3. r.) MA KA DA se skládá z jednostránkových jednoduchých skladbiček komponovaných v moderním populárním stylu. V první skladbě Ma ka da se žák naučí hru tercií a obsahuje také změnu z 3/4 na 4/4 takt. Danielčin dream – psán v andante naučí hru legato a součástí 13. a 14. taktu je dupání a tleskání do rytmu.

- 74 -

Poslední skladba Pichláček vyrůstá ze zajímavého jednoduchého synkopovaného tématu.

5.10 Petr Fiala

Obrázek 14: Petr Fiala * 25. 3. 1943 Pelhřimov. V letech 1960 – 1966 navštěvoval brněnskou konzervatoř v Brně a vzdělával se v oboru klavír, skladba a dirigování. Ve třídě Jana Kapra absolvoval v letech 1966 – 1971 JAMU. Poté přijal místo profesora hudební teorie, skladby a dirigování na brněnské konzervatoři, v letech 1976 – 1986 dirigoval slovenský pěvecký sbor Kysuca a v letech 1979 – 1990 mužský sbor Foerster v Brně, v roce 1990 založil Český filharmonický sbor Brno, kde dodnes působí jako sbormistr a vedoucí. Dílo: Čtyři cirkusové kousky pro čtyři ruce (4. – 7. r.) Dětem (2. – 4. r.) Preludium a toccata (II. cyklus) Tři ronda pro klavír (II. cyklus) Ponejprve je v jeho díle slyšet vliv A. Honnegera, B. Bartóka, S. Prokofjeva, B. Martinů a L. Janáčka. Po studiu na JAMU píše a snaží se o nové zvukově barevné postupy a umí sloučit tradice se současností. Věnuje se tvorbě pro děti, ať už to jsou skladby pro klavír, housle, pro dětský sbor, televizní muzikál nebo dětský balet. Cyklus Dětem si již právem získalo oblibu u dětí i pedagogů, skladby jsou moderní, s disonancemi, s prvky atonality a někdy s rytmickými změnami. Některé jsou psány pouze v houslovém klíči, jiné v houslovém i basovém. Cyklus se skládá

- 75 -

z částí: V dešti, Smutná pohádka, Pochod, Píseň, V zamyšlení, Žertem, Vzpomínka, Jedem na výlet. Čtyři cirkusové kousky pro klavír na čtyři ruce jsou zkomponovány moderně, ale tak, aby byly svým námětem vhodné pro děti. Objeví se zde i glissanda či zahuštěné akordy. Obsahuje skladby: Medvědí tanec, Smutný klaun, Krasojízda a Artisté. Preludium a toccata byla napsána roku 1976, kde klidné hloubavé preludium s melismatickými pasážemi střídá rychlá rytmická toccata, kde se ve střední části objeví sledy trylků v houslovém i basovém klíči. Po ní následuje opět rytmická úvodní část. Tři ronda pro klavír z roku 1977 se mohou zařadit do vyšších ročníků II. cyklu. Obsahuje názvy: Rondo rytmico – s jazzovými názvuky, Rondo lyrico – pomalá skladba s dlouhou gradací do závěru a Rondo drammatico – výrazné dramatické finální rondo.

5.11 Richard Mayer 19. 6. 1948. První hudební vzdělání získával v rodině Josefa Blatného. Od roku 1963 – 1969 studoval na konzervatoři Brno klavír u Jiřího Doležela a skladbu. Potom navštěvoval Filozofickou fakultu a roku 1975 získal doktorát. Propaguje Island a jeho kulturu. Dílo: První koncertování (2. – 3. r.) První koncertování obsahuje sedm melodických skladbiček. Harmonie i melodie je ozvláštňována chromatikou či tonálními změnami. Převažuje radostný charakter a žák se naučí různé druhy úhozů.

5.12 Vlastimil Peška 3. 3. 1954 v Brně. Studoval housle u L. Kubaláka a L. Borýska na brněnské konzervatoři, na JAMU skladbu u M. Ištvana, poté pracoval jako herec ve Studiu Ypsilon. Dále studoval postgraduální studium činoherní režie na JAMU. Od roku - 76 -

1984 se věnoval na volné noze režii, herectví i kompozici. V letech 1990 - 1993 byl dramaturg orchestru BROLN v Českém rozhlasu v Brně. Od roku 1994 působí jako ředitel a umělecký šéf Divadla Radost v Brně a dlouhodobě také vede ochotnické divadlo v Ořechově u Brna. Mimo režie se věnuje i kompozici v oblasti vážné hudby a aranžování. Dílo: Dlouhý, Široký a Bystrozraký – pohádka s písničkami (1. – 2. r.) Tři skladbičky na stránku (3. – 4. r.) Kompozice pro děti V. Peška mají vtip, dětskou hravost, nejsou sentimentální a převládají rychlejší tempa. Pro malé předškolní děti přetvořil V. Peška známou pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký, obohacenou písničkami, které mohou hrát spíše až školní děti, s ilustracemi Zuzany Kopecké. Písně se mohou hrát i samostatně bez zpěvu, jelikož klavírní part vždy obsahuje hlavní melodii, vypsaný doprovod, akordické značky a samozřejmě předehru a dohru. Tři skladbičky na stránku obsahuje části: Když zaťuká déčko, Valčíček paní Tercie, Presto tety Osminy. První skladbička je napsána in D a procvičuje zejména dvojhmaty kvint, ať už rozloženě či dohromady. Druhá skladbička je zaměřená jak už název napovídá na tercie a u poslední skladbičky převládají běhy v osminách a ostináto v levé ruce a vše je ozvláštněno občasnými synkopami. Skladba Presto tety Osminy byla uveřejněna také ve sbírce Moravští skladatelé dětem.

5.13 Michal Košut 7. 4. 1954 Brno. Na JAMU v Brně vystudoval skladbu u Ctirada Kohoutka v roce 1978. Od roku 1983 korepetoval na Taneční konzervatoři v Brně, vyučoval od roku 1991 hudební teorii a novodobé dějiny hudby na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, od roku 2002 vyučuje skladbu na JAMU. Dílo: Svět Jana Zrzavého (II. cyklus)

- 77 -

Roku 1979 napsal Michal Košut, inspirován obrazy Jana Zrzavého, čtyři preludia pro klavír. Jsou navzájem propojeny attacca, proto by se měly hrát jako jeden cyklus. Obsahuje části: 1. Spící lodě I., 2. Kleopatra I., 3. Benátky, Spící lodě II., Kleopatra II., Spící lodě III., 4. Plující lodě. Tato skladba patří k jedněm z jeho úspěšných děl ze začátku skladatelského vzestupu a pod dílčími názvy se skrývá konkrétní obraz Jana Zrzavého. M. Košut pracuje minimalisticky s přidáváním a ubíráním not v tématech a volně zachází s rytmem. Kvůli hlubšímu pochopení kompozičního záměru celého cyklu je lepší jej hrát v nejvyšších ročnících ZUŠ popř. na konzervatoři.

5.14 Petr Pololáník Po maturitě na brněnské konzervatoři v oboru hra na housle, absolvoval JAMU v Brně na katedře dirigování. Jako dirigent spolupracoval s orchestry a sbory doma i v zahraničí, natáčel pro rozhlas, televizi a film. Od roku 1996 vyučoval na Církevní konzervatoři v Kroměříži a na Vyšší odborné škole filmové ve Zlíně. Řídil letní Mezinárodní dirigentské kurzy v Kroměříži v letech 1998 – 1999. V roce 2001 obdržel místo jako ředitel Karlovarského symfonického orchestru. Založil Capellen music production a věnuje se hudebním projektům, kompozici, orchestraci a natáčení filmové a populární symfonické hudby. Dílo: Proměny (7. r.) Skladba Proměny svým žánrem spadá do filmové hudby. Proměnami jsou zde myšleny různá tempa a jiné charaktery, které jsou však spolu navzájem propojeny. Skladba je psána ve třech osnovách, aby byla přehlednější.

- 78 -

6 Sbírky moravských skladatelů Učitelé mají k dispozici také sbírky moravských skladatelů. Bývají to nejen známí skladatelé, kteří napsali už nejeden cyklus, ale také skladatelé méně známí, kteří se instruktivní literaturou spíše nezabývali a napsali tedy jen jeden kus do těchto sbírek.

České a moravské tance: Václav Kaprál – „Sedlcký“, Josef Kohout – Furiant, František Suchý – Sousedská, Jaroslav Kvapil – Polka, Miloš Vignati – Odzemek, Karel Konvalinka – Skočná, Vladimír Polívka – Dupák. Moravští skladatelé mládeži: Leoš Janáček – Vzpomínka, Ferdinand Vach – Lístek do památníku, Josef Černík – Čmelák, Jaroslav Kvapil – Smutná píseň, František Suchý – Vzpomínání, Zdeněk Blažek – Con umore, Vítězslava Kaprálová – Písnička, Jan Kunc – Žertem, Oldřich Palkovský – Ukolébavka op. 3 č. 2, Karel Konvalinka – Scherzettino, Stanislav Goldbach – V jarním slunci, Vilém Petrželka – Popěvek, Pavel Haas – Šeptem, Václav Kaprál – Dumka, Theodor Schaefer – Tema con variazione, Josef Kohout – Grotesque. Moravští skladatelé dětem: Pavel Blatný – Předehra, Renata Blatná – Do útoku, Jan Němec – Etuda, Vlastimil Peška – Presto tety Osminy, Ctirad Kohoutek – Ráno, Jiří Matys – Máme radost ze zimy, Milan Slimáček – Kánon, Richard Mayer – Malý ptáček, Radoslav Zapletal – Bezstarostná písnička, Mojmír Bártek – Blues pro piano, Zdeněk Zouhar – Preghiera, Lubomír Koželuha – Před bouří, Vlastimil Lejsek – Valčík jako pro flašinet. Mladý rytmus pro mladé pianisty: V tomto souboru se nachází žánrově populárnější a jazzové skladby. Z brněnských skladatelů zde svými skladbami přispěli: Oldřich Bláha – Bossa nova a Piano swing, Mojmír Bártek – Jazz Waltz, Jazz Rock a Slow Rock, Bohuslav Sedláček – Bossa Nova, Lubomír Novosad – Boogie Dancing, Vlastimil Lejsek – The Limping Cowboy, Milan Slimáček – Spiritual.

- 79 -

Závěr Při

zpracovávání

této

diplomové

práce

jsem

mnohokrát

narážela

na nedostatek odborné literatury vztahující se přímo k vybranému tématu, získávat nezbytné teoretické, ale i praktické informace bylo proto velmi obtížné. Přesto se mi podařilo zmapovat podstatnou část tvorby skladatelů žijících či působících v Brně. Stručně jsem charakterizovala jejich instruktivní díla a určila ročníky a stupně, ve kterých by se mohla hrát. Jelikož nebylo možné obsahově pojmout všechny skladatele, kteří zde byť na pár let profesně zavítali, dala jsem přednost těm z mého pohledu nejdůležitějším skladatelům a také těm, kteří v Brně prožili delší úsek svého života. Z množství probíraných skladatelů se vykrystalizovaly určité společné tendence, dané jak dobou, ve které tvořily, tak vzájemným ovlivňováním. Od první generace společně s L. Janáčkem tak tíhnou skladatelé k moravské lidové písni a píší v duchu postromantismu, postupně však vnáší nové prvky, přejímají světové kompoziční přístupy jako je racionální kompoziční technika, ovlivňování jazzem či populární hudbou a až k propojování stylů. Všechny instruktivní skladby byly tvořeny s určitým pedagogickým záměrem a reprezentují široké žánrové spektrum. Od elementárních etud, různých alb, instruktivních přednesových skladbiček, přes literaturu pro mládež, eventuelně pro dospělou mládež a částečně také těžší skladby, které svou obtížností, zvláště hudební, zvládnou vysoké ročníky II. cyklu a jsou na hranici s instruktivní literaturou. V současné době se právě téma instruktivní literatury 20. a 21. století stalo velmi aktuální a v souvislosti s pozvedající se úrovní české pedagogiky je mu věnována stále větší pozornost nejen u odborníků. Nutno dodat, že objektivní pohled není ještě zcela možný, protože odstup od tvorby některých skladatelů není dostatečně velký. Přesto již nyní můžeme ocenit spoustu hodnotných děl a aktivně je využívat v pedagogické praxi. Toto

téma

by

proto

v budoucnu

zasluhovalo

větší,

dlouhodobější

rozpracovávání např. v podobě doktorské práce, kde by mohl být prostor pro hlubší analýzy jednotlivých děl, větší nástin rukopisů, které mohou být výhledově vydány a případná badatelská práce při vyhledávání některých ztracených rukopisných a tištěných hudebních pramenů.

- 80 -

Použitá literatura: BÁRTOVÁ, Jindřiška. Camerata Brno. 1. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2003. 293 s. ISBN 80-85429-87-X. ČERNUŠÁK, Gracián. Československý hudební slovník jmen a institucí A-L. 1. vyd. Praha: SHV, 1961. 853 s. ČERNUŠÁK, Gracián. Československý hudební slovník jmen a institucí M-Ž. 1. vyd. Praha: SHV, 1965. 1080 s. ČOUPKOVÁ-POHANKOVÁ, Eva. Skladby Jana Nováka věnované dětem a mladým pianistům. Brno, 1998. 26 s. Závěrečná práce z metodiky klavírní hry na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, Metodické centrum. Vedoucí práce Mgr. Josefa Hloušková. FIRKUŠNÝ, Leoš. Vilém Petrželka. Život a dílo. Praha: Hudební matice Umělecké Besedy, 1946. 142 s. GARDAVSKÝ, Čeněk a kol. Skladatelé dneška. Praha: Panton, 1961. 264 s. HOTÁRKOVÁ, Ivana. Vítězslava Kaprálová – Dubnová preludia v kontextu klavírního díla skladatelky. Brno, 1993. 70 s. Diplomová práce obor hra na klavír na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, klávesová katedra. Vedoucí práce Mgr. Josefa Hloušková. JEŽKOVÁ, Giovanna. Jaroslav Kvapil a jeho klavírní tvorba. Brno, 1996. 52 s. Diplomová práce obor hra na klavír na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, klávesová katedra. Vedoucí práce Mgr. Josefa Hloušková. KOLAJOVÁ, Klára. Instruktivní klavírní skladby Josefa Blatného: Rozbor vybraných skladeb a metodika jejich nácviku. Brno, 2009. 98 s. Závěrečná práce

- 81 -

z metodiky klavírní hry na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, Metodické centrum. Vedoucí práce Mgr. Josefa Hloušková KOLEKTIV AUTORŮ. Čeští skladatelé současnosti. 1. Vyd. Praha: Panton, 1985. 325 s. KUNDERA, Ludvík. Václav Kaprál – kapitola z historie české meziválečné hudby. Brno: Blok, 1968. 167 s. KUNDERA, Ludvík. Jar. Kvapil – profily českých hudebníků. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1944. 127 s. LEJSKOVÁ, Věra – LEJSEK, Vlastimil. František Schäfer – profil umělce a pedagoga. Brno: JAMU, 1987. 72 s. LINKA, Arne. Hudební skladatel Theodor Schaefer. Brno: nakladatelství Georgetown a Masarykova univerzita, 2002. 152 s. PEDUZZI, Lubomír. Zdeněk Blažek. Brno: Kulturní klub NV v Žarošicích, 1988. 195 s. PETRŽELKA, Ivan – MAJER, Jiří. Konzervatoř Brno: Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborně umělecké školy. Brno: Blok, 1969. 168 s. POLOLÁNÍK, Zdeněk. Brněnští skladatelé: Průvodní slova skladatelů. Brno: Československý rozhlas, 1962. 4 s. PRCHALOVÁ, Ilona. Metodika nácviku skladeb Viléma Petrželky z cyklu „Pět nálad pro klavír“. Brno, 1994. 9. s. Závěrečná práce z metodiky klavírní hry na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, Metodické centrum. Vedoucí práce Mgr. Josefa Hloušková.

- 82 -

SALAJKOVÁ, Kateřina. Jiří Matys a Matysovo kvarteto. Brno, 2008. 69 s. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na katedře Hudební vědy. Vedoucí práce doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph. D. ZOUHAR, Zdeněk. Skladatel Jan Kunc. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960. 243 s.

- 83 -

Použité notové zápisy: ALBUM. Moravští skladatelé mládeži. Praha: Melantrich, Brno: Pazdírek, 1936. 23s. ALBUM. České a moravské tance. Praha: Melantrich, Brno: Pazdírek, 1938. 18 s. ALBUM. Klavír 1947 II. Praha: HMUB, 1947. 70 s. ALBUM. Nejmladším pianistům. Praha: Panton, 1960. 9 s. ISBN 80-7039-254-1. ALBUM. Moravští skladatelé dětem. Brno: Edition Moravia, 2002. 22 s. ALBUM. Mladý rytmus pro mladé pianisty. Brno: Editio Morava, 1993. 38 s. BÁRTEK, Mojmír. MA KA DA. Brno: Nela, 2006. 4 s. BLATNÁ, Renata. Noty z Hudebna. 1. vyd. Havířov: J. V. Print. 23 s. BLATNÝ, Josef. Hudba jara op. 55: Sedm čtyřručních klavírních skladeb pro 2 žáky. 1. vyd. Brno: Obvodní kulturně vzdělávací středisko Brno III, 1969. 46 s. BLATNÝ, Josef. Uspávání Ježíška. Brno: Melantrich Pazdírek, 19??, 3 s. BLATNÝ, Josef. Instruktivní skladbičky: Sešit I. 4. vyd. Praha: SNKLHU, 1959. 13s. BLATNÝ, Josef. Instruktivní skladbičky: Sešit I. II. III. Brno: Editio Moravia, 1992. 40 s. BLATNÝ, Josef. Čtyři skladby op. 4. Brno: Pazdírek. 23 s. BLATNÝ, Josef. Valse pour piano, op. 1 č. 2. Brno: Svoboda, 1915. 7 s. BLATNÝ, Josef. Sonatinky op. 41. Brno: Státní hudební vydavatelství, 1961. 23 s. BLATNÝ, Josef. Tichá noc. Brno: Pazdírek, 1940. 3 s. BLATNÝ, Josef. Scherzo op. 1. Brno: Pazdírek, 1944. 5 s. BLATNÝ, Josef. Narodil se Kristus Pán, Nesem vám noviny. Praha: Melantrich, Brno: Pazdírek, 1941. 3 s. BLATNÝ, Pavel. Meditazione per piano. Praha: Panton, 1971. 8 s. BLATNÝ, Pavel. Sešit pro mládež. Praha: Supraphon, 1972. 11 s. BLATNÝ, Pavel. Smutek nad Janáčkem, In memoriam Federico Fellini. Brno: Nela, 1998. 5 s. BLATNÝ, Pavel. Vodní hudba pro klavír na čtyři ruce. Brno: Nela, 20 s. BLAŽEK, Vilém. Čtvero instruktivních skladbiček. Praha: Panton, 1973. 10 s. BLAŽEK, Zdeněk. Intermezza. Brno: Rovnost, 1948. 13 s. BLAŽEK, Zdeněk. Maličkosti I. Praha: Panton, 1989. 11 s. BLAŽEK, Zdeněk. Maličkosti II. Praha: Panton, 1989. 14 s. BLAŽEK, Zdeněk. Maličkosti I. Praha: Panton, 1984. 17 s. - 84 -

BLAŽEK, Zdeněk. Dětem I. Praha: NHV Orbis, 1951. 11 s. BLAŽEK, Zdeněk. Dětem II. Praha: NHV Orbis, 1951. 11 s. BLAŽEK, Zdeněk. Dětem III. Praha: Supraphon, 1976. 15 s. BLAŽEK, Zdeněk. Písničky na dobrou noc. Praha: Panton, 1969. 15 s. BLAŽEK, Zdeněk. V zamyšlení Žertem. Praha: Supraphon, 1973. 3 s. BÖHMOVÁ, Z. – GRÜNFELDOVÁ, A. – SARAUER, A. Klavírní škola pro začátečníky. Praha: Edition Bärenreiter, 2002. 126 s. ČERNÍK, Josef. Hra barev. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1945. 10 s. ČERNÍK, Josef. Jarní kvítka. Praha: Editio Sádlo, 1935. 7 s. ČERNÍK, Josef. Letní kvítka. Praha: Editio Sádlo, 1935. 7 s. ČERNÍK, Josef. Podzimní květy. Praha: Editio Sádlo, 1935. 7 s. ČERNÍK, Josef. Z polí a luk. Praha: Orbis, 1952. 27 s. FIALA, Petr. Čtyři cirkusové kousky. Praha: Panton, 1982. 19 s. FIALA, Petr. Dětem. Praha: Panton, 1976. 16 s. FIALA, Petr. Preludium a toccata. Brno: Lynx, 2011. 9 s. ISMN-979-09004008-7-1 9790900400871. FIALA, Petr. Tři ronda. Brno: Lynx, 2011. 18 s. ISMN-979-09004008-6-4. GOLDBACH, Svatopluk. Nálady. Brno: Otakar Pokoj. GREGOR, Čestmír. Hudbánky. Uherské Hradiště: nakladatelství Uher, 1993. 4 s. ISBN 80 – 901386 – 5 – 9. GREGOR, Čestmír. Muzikantský popelec. Praha, Bratislava: Supraphon, 1968. 11 s. GREGOR, Čestmír. Sonata in tre tempi. Praha: Panton, 1971. 15 s. GREGOR, Čestmír. Tre movimenti. Praha, Bratislava: Panton, 1969. 16 s. GREGOR, Čestmír. Vyhrávanky. Praha: Supraphon, 1974. 15 s. HAAS, Pavel. Allegro moderato: z Musica Bohemica Iudaica. Brno: Edition Moravia, 1995. 31 s. HARAŠTA, Milan. Sonetti per pianoforte. Praha: SNKLHU, 1959. 11 s. HAWLÍK, Vladimír. Kosmické písně. Brno: Nela, 2005. 6 s. HAWLÍK, Vladimír. Malá taneční balada. Brno: Nela, 2005. 7 s. HAWLÍK, Vladimír. Nevlídné jaro, Valčík. Brno: Nela, 2005. 5 s. HOLUB, Josef. Večer – valčík pro dvě ruce na klavír. Holice v Čechách: Jan Holub, 194?. 8 s. CHLUBNA, Osvald. Nokturna. Praha: Hudební matice umělecké besedy, 1943. 19 s. CHLUBNA, Osvald. Sonatina. Brno: Pazdírek, 1937. 7 s. - 85 -

IŠTVAN, Miloslav. Impromtpus. Praha: SNKLHU, 1958. 18 s. IŠTVAN, Miloslav. Odyssea lidického dítěte. Praha: SHV, 1963. 13 s. JANÁČEK, Leoš. Klavírní miniatury sešit I. – Intimní skici. Brno: Edition Moravia, 1994. 12 s. JANÁČEK, Leoš. Klavírní miniatury sešit II. – Moravské tance. Brno: Edition Moravia, 1995. 27 s. JANÁČEK, Leoš. Na památku. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1979. 6 s. JANÁČEK, Leoš. Národní tance na Moravě. Praha: Editio Supraphon, 1987. 49 s. JANÁČEK, Leoš. Po zarostlém chodníčku II. Brno: O. Pazdírek, 1942. 27 s. JANÁČEK, Leoš. KLEINOVÁ, E. – RAICHL, M. Z díla Leoše Janáčka I. Praha: Panton, 2. vyd., 1995. 25 s. JANÁČEK, Leoš. KLEINOVÁ, E. – RAICHL, M. Z díla Leoše Janáčka I. Praha: Panton, 1. vyd., 1980. 37 s. KAPRÁL, Václav. Klavírní sonatina – Hradišťská idyla. Praha: Orbis, 1951. 11 s. KAPRÁL, Václav. Lyrica. Praha: Supraphon, 1986. 19 s. KAPRÁL, V. – POPELKA, I. Václav Kaprál – Lyrické miniatury. Praha: Supraphon, 1977. 66 s. KAPRÁL, Václav. Miniatury. Brno: Pazdírek, 19??. 9 s. KAPRÁL, Václav. Sonatina bucolica. Praha: HMUB, 1935. 7 s. KAPRÁL, Václav. Svatební pochod. Brno: Ol. Pazdírek, 1930. 4 s. KAPRÁL, Václav. Suita romantica. Brno: Ol. Pazdírek, 1927. 17 s. KAPRÁL, Václav. Tři klavírní skladby, Dvě vzpomínky – Předtucha. Praha: Svoboda, 1947. 9 s. KAPRÁL, Václav. Ukolébavky jara. Brno: Ol. Pazdírek, 1924. 16 s. KAPRÁLOVÁ, Vítězslava. Dubnová preludia. Praha: HMUB, 1938. 14 s. KAPRÁLOVÁ, Vítězslava. Pět klavírních skladeb op. 1. Praha: Amos editio, 2011. 23 s. KAPRÁLOVÁ, Vítězslava. Skladby z dětství. 1. vyd. Praha: Amos Editio, 2003. KAPRÁLOVÁ, Vítězslava. Tři klavírní kusy op. 9, Groteskní passacaglia. Praha: Amos Editio, 2010. 34 s. KAPRÁLOVÁ, Vítězslava. Variations sur le Carillon de l´Eglise Saint – Etiennedu – Mont pour piano. Paris: Edition de La Sirene musicale, 1938. 8 s. KLEINOVÁ, E. – FIŠEROVÁ, A. – MÜLLEROVÁ, E. Album etud I. Praha: Edition Bärenreiter, 2004. 24 s. - 86 -

KLEINOVÁ, E. – FIŠEROVÁ, A. – MÜLLEROVÁ, E. Album etud II. Praha: Edition Bärenreiter, 2008. 38 s. KLEINOVÁ, E. – FIŠEROVÁ, A. – MÜLLEROVÁ, E. Album etud III. Praha: Edition Bärenreiter, 2004. 31 s. KLEINOVÁ, E. – FIŠEROVÁ, A. – MÜLLEROVÁ, E. Album etud IV. Praha: Edition Bärenreiter, 2004. 36 s. KLEINOVÁ, E. – FIŠEROVÁ, A. – MÜLLEROVÁ, E. Album etud V. Praha: Edition Bärenreiter, 2004. 40 s. KONVALINKA, Karel. Dvě kolébavky op. 12. Kutná Hora: Edice Česká hudba, graf. závod A. Novák, 1931. KONVALINKA, Karel. Malá klavírní suita. Brno, Praha: Melpa, 1941. 14 s. KOHOUT, Josef. Petite suite. Brno, Praha: Pazdírek, Melantrich, 1936. 14 s. KOHOUTEK, Ctirad. Loutkové scény. Praha: Supraphon, 1973. 14 s. KOHOUTEK, Ctirad. Invenzioni per pianoforte. Praha: Panton. 1968. 18 s. KONVALINKA, Karel. Nálady. Praha: Karel J. Barvitius, 1918. 15 s. KOŠUT, Michal. Svět Jana Zrzavého. 1. vyd. Praha: Panton, 1985. 8 s. KŘÍŽKOVÁ, Drahomíra. První knížka polyfonní hry. 5. vyd.Praha: Edition Bärenreiter, 2006. 29 s. KŘÍŽKOVÁ, Drahomíra. Druhá knížka polyfonní hry. 5. vyd.Praha: Edition Bärenreiter, 2010. 19 s. KUNC, Jan. Čtyři klavírní skladby op. 13. Praha: Milan Urbánek, 1927. 24 s. KUNC, Jan. Drobnosti op. 19, I. Z pohádky. Brno: Ol. Pazdírek, 19??. 14 s. KUNC, Jan. Drobnosti op. 19, II. Nálady I. Brno: Ol. Pazdírek, 19??. 10 s. KUNC, Jan. Drobnosti op. 19, III. Nálady II. Brno: Ol. Pazdírek, 19??. 16 s. KUNC, Jan. Líšeňské lidové tance. Praha: SHNKLHU, 1953. 94 s. KUNC, Jan. Miniatury. Praha: SNKLHU, 1959. 28 s. KUNC, Jan. Slovácké op. 17. Brno: BarvičNovotný, B. r. 53 s. KVAPIL, Jaroslav. Klavírní skladby z roku 1912. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1912. 18 s. KVAPIL, Jaroslav. Něha a Notturno z cyklu Písně prózy a poezie. Brno: Ol. Pazdírek, 1928. 7 s. KVAPIL, Jaroslav. 100 slováckých písní. Kroměříž: Josef Pithart, 1922. 65 s. KVAPIL, Jaroslav. Údolím stesku a žalu. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1936, 15 s. - 87 -

KVAPIL, Jaroslav. V říši snů. Brno: Ol. Pazdírek, 1933. 12 s. KVAPIL, Jaroslav. Sonatina. Praha: SNKLHU, 1953. 14 s. LEJSEK, Vlastimil. Balady z Moravy. Brno: Editio ViVo, 1995. 62 s. LEJSEK, Vlastimil. Čtverlístek. Brno: Nela, 2004. 18 s. LEJSEK, Vlastimil. Dueta. Brno: Nela, 2005. 50 s. LEJSEK, Vlastimil. Duettina. Brno: Nela, 2005. 14 s. LEJSEK, Vlastimil. Kovbojská svita. Brno: Nela, 1998. 5 s. LEJSEK, Vlastimil. Měsíční svita. Brno: Nela, 2004. 18 s. LEJSEK, Vlastimil. Quattuor ludibria. Brno: Nela, 34 s. LEJSEK, Vlastimil. Pět epigramů. Brno: Nela, 2006. LEJSEK, Vlastimil. Pět krátkých tanců. Brno: Nela, 1998. 17 s. LEJSEK, Vlastimil. Pianisté a koně. Brno: Nela, 2001. 17 s. LEJSEK, Vlastimil. Písničky ze sklepa. Brno: Nela, 1998. 16 s. LEJSEK, Vlastimil. Sešit pro Věrku. Brno: Moravské hudební vydavatelství, 1991. 6s. LEJSEK, Vlastimil. Sonatina. Brno: Nela, 2004. 19 s. LEJSEK, Vlastimil. Sonatinka. Brno: Nela, 2001. 11 s. LEJSEK, Vlastimil. Svita domestica. Brno: Nela, 2006. LEJSEK, Vlastimil. Tanec – Serenáda Variace. Brno: Nela, 1999. 17 s. LEJSEK, Vlastimil. Tanečky mistrů. Brno: Editio ViVo, 1993. 39 s. LEJSEK, Vlastimil. Toccata per due pianoforte. Brno: Nela, 2000. 13 s. LEJSEK, Vlastimil. Tři věci. Brno: Nela, 2006. 13 s. LEJSEK, Vlastimil. Třikrát pro dva. Ostrava: Ritornel, 2002. LÍDL, Václav. 10 preludií op. 20. Praha: Český hudební fond. 32 s. LÍDL, Václav. U Rumcajsů v Řáholci. Praha: Edition Supraphon, 1974. 13 s. MATYS, Jiří. Bohunce. Brno: Nela, 2007. 6 s. MATYS, Jiří. Lyrická suita. Ostrava: Ritornel, 2001. 10 s. MATYS, Jiří. Malá preludia. Praha: Supraphon, 1977. 23 s. MATYS, Jiří. Marcelce – Studánce suita pro klavír. Brno: Nela, 2001. 6 s. MATYS, Jiří. Na pět prstů. Praha: Panton, 1995. 8 s. MATYS, Jiří. Obrázky ze zimy. Praha, 1971. 17 s. MATYS, Jiří. Obrázky z prázdnin. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1967. 10 s. MATYS, Jiří. Taneční suita pro klavír. Veverská Bítyška: Edition Moravia, 2001. 16 s. - 88 -

MAYER, Richard. První koncertování. Brno: Městské kulturní středisko S. K. Neumanna, 1977. 13 s. NĚMEC, Ladislav. Baletní scéna pro dva klavíry na osm ruk. Brno: Nela, 2004. 14 s. NĚMEC, Ladislav. Burleska  Velodrom pro dva klavíry na osm ruk. Brno: Nela, 2004. 16 s. NĚMEC, Ladislav. Kvapík, polka, valčík pro klavír na osm ruk. Brno: Nela, 2004. 23 s. NĚMEC, Ladislav jun. Malí pianisté: sedm lehkých skladbiček pro čtyřruční klavír. Brno: Nela, 2003. 15 s. NĚMEC, Ladislav. Mládež hraje čtyřručně I. díl. Brno: ViVo, 1992. NĚMEC, Ladislav. Mládež hraje čtyřručně II. díl. Brno: Nela, 1998. 49 s. NĚMEC, Ladislav. Mládež hraje čtyřručně III. díl. Brno: Nela, 2000. 39 s. NĚMEC, Ladislav. Mládež hraje čtyřručně IV. díl. Brno: Nela, 2004. 34 s. NĚMEC, Ladislav. Taneční mozaika pro čtyřruční klavír. Brno: Nela, 2003. 12 s. NOVÁK, Jan. Dětské hry. Praha: Panton, 1963. 13 s. NOVÁK, Jan. Elegantiae Tripudiorum. Nymphenburg: Musikedition, München: Filmkunst Musikverlag, 2001. 30 s. NOVÁK, Jan. Preludia a fughetty na téma z Janáčkovy opery Káťa Kabanová. Rkp, Moravská zemská knihovna. Mus 4 – 577407. NOVÁK, Jan. 6 kleine Fugen für fünf Finger. Mainz: B.Schott´s Söhne, 1986. 21 s. NOVÁK, Jan. Puerilia. Milano, Padova: G. Zanibon, 1971. 8 s. NOVÁK, Jan. Rondini. Milano, Padova: G. Zanibon, 1971. 14 s. NOVÁK, Jan. Rustica musa. Milano, Padova: G. Zanibon, 1975. 42 s. NOVÁK, Jan. Rustica musa II. Milano, Padova: G. Zanibon, 1976. 55 s. NOVÁK, Svatopluk. Básničky v tónech. Brno: Krajské kulturní středisko, 1974. 9 s. NOVÁK, Svatopluk. Chvilky se zvířátky. Praha: Panton, 1973. 11 s. NOVÁK, Svatopluk. Pastely. Praha: Panton, 1970. 7 s. NOVÁK, Svatopluk. Z přírody. Praha: Panton, 1977. 27 s. NOVOSAD, Lubomír. Dance music for piano. Brno: Edition Morava, 1994. 15 s. PALKOVSKÝ, Oldřich. Cvičení a tanečky. Praha: Supraphon, 1948. 18 s. PAZDÍREK, Ludevít Raimond. Malý koledníček. 17. vyd. Brno: Pazdírek, 1940, 41s. PEŠKA, Vlastimil. Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Brno: Schneider vydavatelství, 1997. 66 s. PEŠKA, Vlastimil. Tři skladbičky na stránku. Brno: Nela, 2002. 3 s. - 89 -

PETRŽELKA,

I.

Vilém

Petrželka

–

z jeho

životních

osudů

neznámých

a zapomínaných. Brno: nakladatelství Šimon Ryšavý, 2005. 167 s. PETRŽELKA, Vilém. Mladým pianistům op. 52. Praha: SNKLHU, 1952. 12 s. PETRŽELKA, Vilém. Pět nálad op. 55. Praha: Panton, 1975. 19 s. PETRŽELKA, Vilém. Pět prostých nálad op. 47. Praha: SNKLHU, 1959. 22 s. PETRŽELKA, Vilém. Písně poezie a prózy op. 8. Praha: Hudební matice Umělecké Besedy, 1918. 23 s. PETRŽELKA, Vilém. Svatební suita. Lipsko: EngelmannMühlberg, 1912. 7 s. PETRŽELKA, Vilém. Z dětského života op. 24. Praha: Edition Sádlo, 1933. 15 s. PODEŠVA, Jaromír. Klavír říká říkadla. 1. vyd. Praha, Bratislava: Panton, 1964. 14 s. POLOLÁNÍK, Petr. Proměny. Brno: Edition ViVo, 1993. POLOLÁNÍK, Zdeněk. Preludium 1-5. Brno: Nela, 2001. 14 s. POLOLÁNÍK, Zdeněk. Preludium 6-7. Brno: Nela, 2004. 7 s. ŘEZNÍČEK, Petr. Čtyři přednesové skladby. Praha: Panton, 1983. 9 s. SARAUER, Alois. Album starých mistrů. Praha: 1966, 26 s. SARAUER, Alois. Dětem. 12. Klavírních skladbiček. Praha: Supraphon, 1980. 15 s. SARAUER,Alois. Drobnosti. 4. vyd. Praha: Supraphon, 1982. 15 s. SARAUER, Alois. Chvíle pohody. Praha: Panton, 1976. 13 s. SARAUER, Alois. Jarní jitro. Praha: Panton, 1980. 14 s. SARAUER, A. – KŘÍŽKOVÁ, D. Klasikové a jejich současníci I. Praha: Edition Supraphon, 1998. 18 s. SARAUER, A. – KŘÍŽKOVÁ, D. Klasikové a jejich současníci II. Praha: Edition Supraphon, 1991. 33 s. SARAUER, Alois. Malá klavírní suita. Praha: HM, 1949. SARAEUR, Alois. Obrázky z dětského života op. 1. Praha: Supraphon, 1982. 11 s. SARAUER, Alois. Od rána do večera. Praha: Supraphon, 1981. 7 s. SARAUER, Alois. Pozdravy léta. Praha: Panton, 1977. 15 s. SARAUER, Alois. Z kraje rybníků. Praha: SNKLHU, 1953. SARAUER, Alois. Sedm malých kousků. 2. vyd. Praha: Supraphon, 1971. 15 s. SARAUER, A. – KŘÍŽKOVÁ, D. Snadné skladby 17. a 18. století, seš. 1. Praha: Supraphon, 1991. 18 s. SARAUER, A. – KŘÍŽKOVÁ, D. Snadné skladby 17. a 18. století, seš. 2. Praha: Bärenreiter edition Supraphon, 1996. 26 s. - 90 -

SARAUER, Alois. Od rána do večera. Praha: Supraphon, 1981. 7 s. SARAUER, Alois. V ranní rose. Praha: SNKLHU, 1960. SARAUER, Alois. Z kraje rybníků. Praha: Supraphon, 1975. 11 s. SARAUER, Alois. Z mladých let. Drobné klavírní skladby. Praha: Supraphon, 1975. 14 s. SEDLÁČEK, Bohuslav. Národní písničky pro čtyři ručičky. Brno: Nela, 1998. 21 s. SCHAEFER, Theodor. Sonatina. Brno – Praha: Pazdírek – Melantrich, 1936. 15 s. SCHAEFER, Theodor. Index – klavírní skladby ve snadném slohu op. 13a řada I. Praha: Melantrich, 1939. 19 s. SCHÄFER, František. Preludia op. 8. Praha: Melantrich, Brno: Ol. Pazdírek, 1940. 11 s. SCHÄFER, František. Romantica op. 12. Praha: Melantrich, Brno: Ol. Pazdírek, 1940. 9 s. SCHÄFER, František. 16 etud op. 16. Melantrich, Brno: Ol. Pazdírek, 1940. 37 s. SCHÄFER, František. Tři koncertantní sonatiny op. 16. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1948. 35 s. SCHÄFER, František. Tři sonatiny pro mládež op. 6/ I. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1944. 19 s. SCHÄFER, František. Tři sonatiny pro dospívající mládež op. 6/II. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1944. 23 s. SLIMÁČEK, Milan. Invence. Brno: Nela, 2005. 11 s. SLIMÁČEK, Milan. Lyrická preludia. Brno: Nela, 2004. 12 s. SLIMÁČEK, Milan. Na bílých a černých. Brno: Nela, 2005. SLIMÁČEK, Milan. Radostný den. Brno: Petr Zapletal hudební vydavatelství s.r.o. SOKOLA, Miloš. První sešit. Praha: Panton, 1980. 11 s. SOKOLA, Miloš. Valčíky. Praha: SNKLHU, 1955. 23 s. SPILKA, Dalibor. Drobnolístky. Brno: nakladatelství Press, 1994. SUCHÝ, František. Dvě nokturna pro klavír. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1939. 11 s. ŠŤASTNÝ, Vincenc. Moravské národní tance. Brno Tuřany: Vincenc Šťastný, 1950. 16 s. ŠTĚDROŇ, Vladimír. Deux moments musicaux. Praha: Panton, 1970. 18 s. ŠTĚDROŇ, Vladimír. Sonatina. Praha: SHV, 1961. 13 s. ZAPLETAL, Radoslav. Dětem. Brno: Nela, 2003.6 s. - 91 -

ZAVADIL, Rudolf. Barborce k svátku., 1. vyd., Brno: Moravský nakladatel MUStr., 1995. ZOUHAR, Zdeněk. Polka. Brno: Krajské kulturní středisko, 1973. 10 s. ZOUHAR, Zdeněk. Sonatina pro klavír. Brno: Krajské kulturní středisko, 1974. 12s.

- 92 -

Seznam obrázků: Obrázek 1: Leoš Janáček............................................................................................ 13  Obrázek 2: Jan Kunc .................................................................................................. 18  Obrázek 3: Vilém Petrželka ....................................................................................... 21  Obrázek 4: Václav Kaprál .......................................................................................... 23  Obrázek 5: Josef Blatný ............................................................................................. 26  Obrázek 6: Jaroslav Kvapil ........................................................................................ 29  Obrázek 7: Theodor Schaefer..................................................................................... 41  Obrázek 8: František Schäfer ..................................................................................... 43  Obrázek 9: Zdeněk Blažek ......................................................................................... 45  Obrázek 10: Jan Novák .............................................................................................. 54  Obrázek 11: Gregor Čestmír ...................................................................................... 58  Obrázek 12: Jaromír Podešva..................................................................................... 60  Obrázek 13: Jiří Matys ............................................................................................... 63  Obrázek 14: Petr Fiala................................................................................................ 75 

- 93 -

Přílohy: Nástin nevydaných skladeb Jako příklad zde uvádím několik skladeb autorů, které by si svou hodnotou zasloužily vydání. Ve skutečnosti je těchto skladeb značné množství a můžeme je naleznout v knihovnách ZUŠ, u samotných autorů, popř. regionálních knihovnách. Jiří Bárta Pozdravy mistrům Josef Berg: Měsíce, Sedm preludií Zdeněk Blažek: Malá suita Jan Duchaň: Hudba pro klavír Petr Graham: Sekat latinu, Uspávanka pro malého Clauda, Erikovo ranní cvičení, Zvonky, Lukavický menuet, Zlobivý Igor, Dárek, Dětský karneval, Divočina, Africké hry 1 a 2, Prstolamy, U Janáčků, Gamelan, Hudba k filmu, Na lovu v Maďarsku, Carlos hraje, Matematika Devanagiri, Poprvé v opeře. Lubomír Koželuha: Malá suita, V lese. Jiří Matys: Vlčátkům, Toccata pro klavír z „Těžkých chvil“, Přátelská skica, Hudba pro klavír, Šupinky Jarmila Mazourová: Miniatury Evžen Zámečník: U Hrabiša (pro dva klavíry) Zdeněk Zouhar: Sportovní stránky, Preludia pro klavír

- 94 -

Přeehled žáků ů skladateelů V. Lejsek

J. Černík P. Haas

J. Kunc

Z. Blažek

J. Matys

P. Haas

P. Řezníček

Z. Zouhar Z. Blažek

V. Šťastnýý

V.  Kaprálová

M. Košut

C. Kohoutek V. Petrželkka

P. Řezníček G. Křivinka J. Novák Z. Pololáník M. Sokola

V. Kaprál Leoš  Janáčeek

M. Harašta G. Křivinka

J. Blatný

V. Lejsek G. Čestmír V. Hawlik M. Ištván

J. Kvapil

V. Peška

C. Kohoutek G. Křivinka V. Lídl J. Matys

O. Chlubna L. Novosad J. Podešva P. Blatný J. Holub

B. Sedláček Z. Pololáník Th. Schaefer P. Řezníček F. Schäfer

Jan Kaapr

Z. Zouhar

P. Fiala

J. Matys F. Suchý M. Slimáček

- 95 -