Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika
INSTITUCE SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V USA Institutions of Social Security in the USA Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. František SVOBODA, Ph.D.
Autor: Bc. Lenka SOUKALOVÁ
Brno, 2010
Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra veřejné ekonomie Akademický rok 2009/2010
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro:
S O U K A L O V Á Lenka, Bc.
Obor:
Administration publique (Veřejná správa)
Název tématu:
INSTITUCE SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V USA Institutions of social security in USA
Zásady pro vypracování Problémová oblast: Státní instituce sociálního zabezpečení se v USA začaly více rozvíjet v rámci tzv. Nového údělu – politiky F.D. Roosevelta. Dříve soukromé či obecní programy dostaly novou konkurenci. Podoba těchto institucí, představující anglosaský model sociálního zabezpečení, je málo známou, avšak zajímavou kapitolou hospodářského ţivota.
Cíl práce: Cílem diplomové práce bude představení systému sociálního zabezpečení ve Spojených státech amerických: charakteristika, vznik a historický vývoj. Zvláštní pozornost bude věnována dopadu demografického vývoje na tento systém a diskuzi o jeho moţných reformách. Postup práce a použité metody: V práci budou vyuţity metody analýzy odborných textů a relevantních faktů, a následná syntéza získaných poznatků. Postup práce bude závislý na samostatném úsudku autorky.
Rozsah grafických prací:
Předpoklad cca 10 tabulek a grafů
Rozsah práce bez příloh:
60 – 70 stran
Seznam odborné literatury: Nové smery sociálneho zabezpečenia v USA : zmena práv a povinností. Edited by Stanford G. Ross, Translated by Ján Kosta. Bratislava : Výskumný ústav práce a sociálnych vecí, 1991. 33 s. ISBN 80-7138-019-9 Social security reform :financial and political issues in international perspective. Edited by Robin Brooks - Assaf Razin. 1st ed. Cambridge : Cambridge University Press, 2005. viii, 375. ISBN 0-521-84495-9 Sociální politika : teorie a mezinárodní zkušenost : výběr z přednášek přednesených na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Edited by Igor Tomeš. Vyd. 1. Praha : Socioklub Sdruţení pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politiky, 1996. 213 s. ISBN 80-9022600-0 The political future of social security in aging societies. Edited by Vincenzo Galasso. Cambridge, Mass. : MIT Press, 2006. xvii, 257. ISBN 9780262072731
Vedoucí diplomové práce:
Ing. František Svoboda, Ph.D.
Datum zadání diplomové práce:
6. 3. 2009
Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.
…………………………………… vedoucí katedry
V Brně dne 6. 3. 2009
………………………………………… děkan
Jméno a příjmení autora:
Lenka Soukalová
Název diplomové práce:
Instituce sociálního zabezpečení v USA
Název v angličtině:
Institutions of Social Security in the USA
Katedra:
Veřejná ekonomie
Vedoucí diplomové práce:
Ing. František Svoboda, Ph.D.
Rok obhajoby:
2010
Anotace Diplomová práce se zabývá tematikou sociální politiky a především sociálního zabezpečení v USA. První část práce se zabývá sociální politikou obecně, její definicí, jejími cíli a základními pojmy. Dále představuje jednotlivé sociální události, nástroje a zdroje sociální politiky a různé typy systémů sociálního zabezpečení. Druhá část práce se zaměřuje na systém sociálního zabezpečení v USA a je rozdělena do tří oblastí. První tvoří historický přehled vývoje systému. Druhou oblastí je pak představení a především popis fungování tohoto systému se všemi programy, které do něj spadají (důchodové, invalidní a pozůstalostní pojištění, Medicare, Medicaid, pojištění v nezaměstnanosti, atd.). Na tuto oblast pak navazuje třetí, jeţ zkoumá dopad stárnutí americké populace na daný systém, reformy systému navrhované v minulosti, a také a současnou reformu prezidenta Obamy.
Annotation This diploma thesis focuses on social policy and especially on the U.S. social security. The first part of the thesis is dedicated to the social policy in general, to its definition, goals and basic terms. The first part also describes social events, instruments and sources of social policy and different types of social security systems. The second part of the thesis focuses on the U.S. social security system and is divided into three areas. The first one introduces the history of the system. The second area describes the system functioning with all of its programs (Old Age, Disability and Survivors Insurance, Medicare, Medicaid, Unemployment Insurance, etc.). The last area examines the impact of the aging of American population on the system, the reforms that were suggested in the past, and also the current reform planned by President Obama. Klíčová slova: sociální politika, sociální zabezpečení, USA, reforma sociálního zabezpečení, stárnutí populace, demografický vývoj
Keywords: social policy, social security, U.S., social security reform, aging population, demographic development
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Instituce sociálního zabezpečení v USA vypracovala samostatně pod vedením Ing. Františka Svobody, Ph.D., a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.
V Brně dne 29. 4. 2010
…………………………. podpis
Děkuji panu Ing. Františku Svobodovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce, za podnětné připomínky a cenné rady, které mi poskytl.
Obsah Úvod............................................................................................................................................9 1. Sociální politika .................................................................................................................11 1.1. Definice a cíle sociální politiky..................................................................................11 1.2. Základní pojmy ..........................................................................................................13 1.3. Sociální události .........................................................................................................16 1.4. Nástroje sociální politiky ...........................................................................................20 1.5. Soustavy sociálního zabezpečení ...............................................................................22 1.6. Zdroje .........................................................................................................................24 2. Systém sociálního zabezpečení v USA .............................................................................26 2.1. Historie amerického systému sociálního zabezpečení ...............................................26 2.1.1. Počátky................................................................................................................26 2.1.2. Rok 1935: vznik amerického sociálního zabezpečení ........................................28 2.1.3. 1936 – 1940 ........................................................................................................29 2.1.4. 1940 – 1960 ........................................................................................................31 2.1.5. 1960-1980 ...........................................................................................................33 2.1.6. 1980 – 2000 ........................................................................................................35 2.1.7. Po roce 2000 ............................................................................................................38 2.2. Jak funguje systém sociálního zabezpečení v USA ...................................................39 2.2.1. Důchodové pojištění (OASDI) ...........................................................................40 2.2.1.1. Starobní důchod ...........................................................................................40 2.2.1.2. Invalidní důchod ..........................................................................................42 2.2.1.3. Pozůstalostní důchod ...................................................................................43 2.2.2. Medicare .............................................................................................................45 2.2.3. Medicaid .............................................................................................................47 2.2.4. Pojištění v nezaměstnanosti ................................................................................49 2.2.5. Ostatní dávky ......................................................................................................51 2.2.6. Problémy s přerozdělováním dávek ....................................................................53 2.3. Dopad demografického vývoje na systém sociálního zabezpečení a navrhované reformy tohoto systému.........................................................................................................55 2.3.1. Demografický vývoj americké populace a jeho dopad na systém sociálního zabezpečení........................................................................................................................55 2.3.2. Současná finanční situace amerického systému sociálního zabezpečení a její odhadovaný vývoj .............................................................................................................61 2.3.3. Debaty o reformě systému sociálního zabezpečení ............................................63 2.3.4. Plánované reformy prezidenta Obamy ...............................................................68 Závěr .........................................................................................................................................73 Pouţitá literatura .......................................................................................................................76 Články v časopisech a na internetu .......................................................................................77 Elektronické zdroje ...............................................................................................................80 Seznam obrázků, tabulek a grafů ..............................................................................................85 Přílohy.......................................................................................................................................86
Úvod Systém sociálního zabezpečení ve Spojených státech amerických je největším systémem svého druhu na světě. Jeho fungování představuje velice sloţitý proces a zhodnotit jeho efektivitu ve všech jeho částech je téměř nemoţné. Tento systém obsahuje řadu programů. Mezi hlavní programy patří důchodové, pozůstalostní a invalidní pojištění, dále pak zdravotní programy Medicare a Medicaid, pojištění v nezaměstnanosti, dočasná podpora sociálně slabým rodinám a další. O udrţitelnosti systému sociálního zabezpečení v USA se diskutuje jiţ desítky let. Odborníci totiţ odhadují, ţe bez budoucích reforem se systém v polovině 21. století zhroutí, a to pod vlivem stárnutí americké populace a především odchodu do důchodu početné generace baby boomers, osob narozených během dvou dekád po Druhé světové válce. Reforma systému sociálního zabezpečení je tedy hlavním předmětem politických diskuzí v USA jiţ dlouhá léta. Ţádná z reforem navrhovaných bývalými prezidenty však dosud neproběhla, aţ současná reforma prezidenta Obamy se jeví jako ţivotaschopná. Cílem mé práce je tedy představit systém amerického sociálního zabezpečení, jeho historický vývoj, charakteristiku a fungování, a nastínit jeho budoucí vývoj. Zvláštní pozornost bude věnována vlivu demografického vývoje americké populace na tento systém a diskuzi o jeho reformě. Diplomová práce je rozdělena na dvě kapitoly. První kapitola mé práce je věnována poznatkům z oblasti sociální politiky. Zaměříme se v ní na definici pojmu sociální politika a na její hlavní cíle, seznámíme se se základními pojmy sociální politiky a se sociálními událostmi. Poté se pokusíme o charakteristiku nástrojů sociální politiky, základních soustav sociálního zabezpečení a konečně pak i zdrojů. Kapitola druhá je rozdělena do tří větších částí. První část je věnována historii sociálního zabezpečení v USA, jeho počátkům, vzniku v roce 1935 v rámci tzv. Nového údělu – politiky prezidenta F. D. Roosevelta, a jeho vývoji aţ do současnosti. V druhé části této kapitoly se pokusím o základní charakteristiku a popis fungování amerického sociálního zabezpečení a jeho programů - důchodového, invalidního a pozůstalostního pojištění, coţ jsou 9
tři základní pilíře systému, a dále i dalších programů jako jsou Medicare, Medicaid, Pojištění v nezaměstnanosti, atd. Poslední část druhé kapitoly se zaměří na jiţ zmíněný dopad demografického vývoje americké populace na daný systém, a také na diskuzi o jeho reformách a současnou reformu prezidenta Obamy. Pro naplnění cíle práce budou pouţity následující metody: metoda obsahové analýzy odborné literatury, odborných textů a relevantních faktů, internetových zdrojů, syntéza získaných poznatků a metoda deskripce. Při psaní diplomové práce jsem vycházela převáţně ze zahraniční odborné literatury, periodik a relevantních internetových zdrojů. Toto téma jsem si vybrala, jelikoţ jsem se systémem sociálního zabezpečení přišla částečně do styku během svého pracovního pobytu v USA a chtěla jsem se o něm dozvědět více.
10
1. Sociální politika
1.1.
Definice a cíle sociální politiky Sociální systémy plní funkci hospodářskou, socializační, integrační, kontrolní
a solidaritní.1 Jak tvrdí Tomeš, státní sociální politika směřuje k sociální ochraně občanů. Tato ochrana můţe být buď preventivní, terapeutická či rehabilitační. Sociální politiku samotnou pak definuje jako soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo o udržení a fungování svého nebo jiného (státního, obecního) sociálního systému.2 Dle Arnoldové je sociální politika cílevědomá činnost státu, obcí a dalších subjektů za účelem zlepšení životních podmínek lidí, realizace lidských práv (především sociálních) a rozvoje osobnosti každého jednotlivce.3 Wildmannová zase definuje sociální politiku obecněji, a to jako jakýsi systém s vnitřními vazbami i s vazbami na své společenské okolí, kterému jsou vlastní i určité společenské znaky. Tvrdí, ţe tato politika směřuje k ovlivňování sociální reality a musí respektovat určité principy v rámci tzv. sociálněpolitické doktríny. Základními principy sociální politiky jsou:
princip sociální spravedlnosti,
princip sociální solidarity,
princip subsidiarity,
princip participace.4
Sociální spravedlnost lze, podle Krebse, vymezit pravidly, podle nichţ jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství, ţivotní příleţitosti a předpoklady mezi jednotlivé občany. Sociální solidarita je výrazem lidského porozumění a pospolitosti, soudrţnosti a odpovědnosti. Vede ji úsilí o sjednocování zájmů na základě svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům společnosti. Princip subsidiarity je dnes chápán jako princip, který spojuje osobní odpovědnost se solidaritou. Podle tohoto principu je kaţdý povinen nejprve pomoci sám sobě, pokud tuto moţnost nemá, musí mu pomoci jeho rodina. Podle principu
1
TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 14. Ibidem, s. 20. 3 ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, s. 351. 4 WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s. 16. 2
11
participace musí lidé, jejichţ ţivot je ovlivňován opatřeními a rozhodnutími, mít moţnost účastnit se procesu, který vede k jejich přijímání a realizaci. Naplňování tohoto principu je dlouhodobým procesem, který lze nazvat jako přechod od člověka jako objektu sociální politiky k člověku jako plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému subjektu.5 Cíle sociální politiky rovněţ bývají, stejně jako sociální politika samotná, vymezovány nejrůznějšími způsoby. Titmuss tvrdí, ţe podle všech definic, má sociální politika tři cíle: zlepšovat ţivotní podmínky lidí, zajišťovat ekonomická a neekonomická opatření (minimální mzda, atd.) a přerozdělovat příjmy od bohatých k chudým.6 Dle Rosnera jsou hlavními cíli sociální politiky boj proti chudobě, ochrana před náhodnými událostmi, přerozdělování a zvýhodňování „slabších partnerů“ při uzavírání smluv.7 Wildmannová zase vidí základní cíl sociální politiky ve vytvoření lidsky důstojných podmínek pro ţivot a zajištění rovných příleţitostí pro všechny. Toto zajištění rovných příleţitostí v sobě skrývá především rovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči, atd. Tento cíl je podle ní dlouhodobý, avšak má různé vývojové etapy, v jejichţ průběhu se mění jeho kvalita.8 Hlavním cílem americké sociální politiky je zabezpečení pracovních míst, a potom také zabezpečení takového příjmu, aby člověk dosáhl průměrné ţivotní úrovně. Americké programy sociálního blahobytu zabezpečuje vláda.9 Sociální politika realizuje své cíle pomocí plánů, programů, ale i pomocí své doktríny, která je dána ústavou a kterou realizuje právními předpisy. Tyto nástroje jsou determinovány historicky a geopoliticky, kaţdý stát má svůj právní řád, svoje sociální instituce a svoje finanční prostředky. Tak vznikají různé sociální systémy a instituce.10
5
KREBS, V. a kol. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI, 2007, s. 28-38. TITMUSS, R.M. Social Policy. 6. vyd. London:Unwin Hyman Ltd., 1990, s. 29. 7 ROSNER, P. G. The Economics of Social Policy. 1. vyd. Cheltenham: Edward Elgar Publishing Ltd, 2003, s. 5-6. 8 WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s. 17. 9 KOŠTA, J. Nové smery sociálneho zabezpečenia v USA. 1. vyd. Bratislava: Výskumný ústav práce a sociálnych vecí, 1991, s. 9. 10 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 16. 6
12
1.2.
Základní pojmy Nejstaršími pojmy v sociální politice jsou chudinské zákonodárství (Poor Law)
a dělnické zákonodárství (Workers, Industrial Law).11 Pojem social security (sociální bezpečnost či sociální zabezpečení) byl poprvé pouţit v USA pro označení federálního zákona o důchodovém pojištění v roce 1935.12 Rozdíl mezi zabezpečením a bezpečností je rozdílem mezi činností směřující k určitému stavu a tímto stavem. Proto jsem se rozhodla pouţívat výraz sociální zabezpečení. Jak tvrdí Wildmannová, pojem sociální zabezpečení znamená soubor právních norem, institutů, institucí a vztahů, jejichž úkolem je předcházet možným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný sociální rozvoj člověka.13 Podle mezinárodních dokumentů poskytuje sociální zabezpečení ochranu a pomoc lidem v případě: ohroţení zdraví a nemoci, nezaměstnanosti, zdravotního poškození a invalidity, pracovního úrazu a nemoci z povolání, stáří, mateřství, rodičovství, úmrtí ţivitele. 14 V USA bývá sociálním zabezpečením nazýváno několik spolu souvisejících programů, do kterých spadají starobní, invalidní a pozůstalostní důchody a dávky osobám závislým na pracujícím. Tyto programy se snaţí zabezpečit pracujícího a jeho rodinu, pokud se jejich měsíční příjem sníţí kvůli odchodu do důchodu, zdravotnímu postiţení či úmrtí daného pracujícího.15
11
Ibidem, s. 17. Ibidem, s. 21. 13 WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s. 18. 14 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 22. 15 MATTHEWS J. L., MATTHEWS-BERMAN D. Social Security, Medicare & Governement Pensions: Get the Most out of your Retirement & Medical Benefits. 15. vyd. Berkeley: Nolo, 2010, s. 11. 12
13
Mezi nástroje sociálního zabezpečení pak patří především sociální pojištění, sociální zaopatření a sociální pomoc. Pojem social welfare bývá překládán různě – sociální blaho, sociální blahobyt, sociální péče, atd. Tento pojem definoval W.H.Beveridge jako úsilí sociálního státu16. Dle Tomeše mu je nejbliţší český pojem sociální péče. Tato péče se uskutečňuje sociálním a zdravotním pojištěním, státními podporami, sociální pomocí občanům a sociálními sluţbami. Zahrnuje zabezpečení dávkami (peněţními i věcnými) a sluţbami.17 Do sociální péče spadají hlavní institucionální nástroje sociálního zabezpečení, kterými jsou: sociální pojištění, sociální zaopatření, státní podpora a sociální pomoc. Jak tvrdí Arnoldová, sociální péče je systém právních norem a specializovaných institucí, které jsou zaměřeny na řešení sociálně tíţivých situací. Jejím cílem je pak to, aby se občanovi podařilo znovu zabezpečit jeho sociální potřeby tím, ţe se o to sám přičiní, případně mu pomoci po dobu, kdy toho není schopen. Výjimkou jsou pak ţivotní situace občanů, spojené s vysokým věkem či zdravotním poškozením, jeţ vyţadují trvalé poskytování sociální péče.18 Sociální pojištění označuje institucionální systém, kterým se občan sám nebo někdo jiný občana povinně zajišťuje pro případ budoucí pojistné události. Sociální pojištění se podle mezinárodní klasifikace dělí na 9 základních systémů: úrazové pojištění, nemocenské pojištění, zdravotní pojištění, pojištění v mateřství, pojištění ve stáří, pojištění invalidity, pojištění pozůstalých, pojištění v nezaměstnanosti a rodinné přídavky. 19 Podle Arnoldové je jeho cílem zvýšit odpovědnost zaměstnavatelů za jejich zaměstnance, a také občanů za jejich budoucnost.20 Wildmannová zase tvrdí, ţe sociální pojištění je výrazem sociální odpovědnosti občanů k sobě a své rodině, ať vnucené (povinné pojištění), nebo dobrovolné. Sociálním zaopatřením rozumí Tomeš peněţité dávky poskytované v případech definovaných zákonem nebo smlouvou ve prospěch těch, kteří splnili podmínky vzniku nároku, aniţ by si jej koupili placením cílených příspěvků, nebo ho získali tím, ţe splní stanovené hranice potřebnosti.
16
Za sociální stát (welfare state) se povaţuje stát, jenţ zasahuje do sociální politiky a stává se jejím subjektem. Hlavní myšlenkou sociálního státu je přerozdělování (Krebs, s. 73-75). 17 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 23. 18 ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, s. 351. 19 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Sociolklub, 2001, s. 25-26. 20 ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, s. 351.
14
Pojem sociální pomoc (social assistance) nahradil pojem chudinská péče či podpora a označuje jednu z nejstarších forem přerozdělování, kterou stát pomáhá potřebným. Sociální pomoc lze rovněţ definovat jako pomoc poskytovanou sociálním subjektem občanům v nouzi k uspokojování jejich potřeb v nezbytném či přiměřeném rozsahu. Sociální pomoc se soustřeďuje na dlouhodobě nezaměstnané občany, staré občany, zdravotně postiţené občany, standardní i rozvrácené rodiny a sociálně dezintegrované občany. 21 Je výrazem sociální solidarity či dobročinnosti.22 Jedná se především o sociální sluţby. V USA je sociální pomoc uplatňována v systému zdravotní péče pro osoby nad 65 let a pro osoby s nízkými příjmy.23 Dalším důleţitým pojmem v oblasti sociální politiky je sociální právo. Jak tvrdí Arnoldová, sociální práva jsou důleţitou součástí lidských práv, jsou zakotvena především ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v mezinárodních paktech o lidských právech, a zároveň jsou obsaţena v úmluvách mezinárodní organizace práce a v dalších mezinárodních dokumentech.24 Dle Všeobecné deklarace lidských práv Organizace spojených národů, patří mezi sociální práva člověka tato práva: právo na práci, právo na uspokojivé pracovní podmínky, právo na přiměřenou ţivotní úroveň, právo na rodinu, právo na sociální zabezpečení a právo na svobodu sdruţování. Jak tvrdí Tomeš, právo na práci je trţní ekonomikou negováno, ale je smysluplné, jelikoţ tvoří základ pro poskytování podpory v nezaměstnanosti. Právo na přiměřenou ţivotní úroveň má zaručit minimální mzda. Právo na rodinu má stát zajistit nejširší moţnou ochranou a pomocí rodině, zvláštní ochranou matkám před a po narození dítěte a zvláštními opatřeními pro ochranu a pomoc dětem a mládeţi. Právo na sociální zabezpečení vyšlo z myšlenky, ţe je třeba čelit „nezodpovědnosti“ lidí a donutit je postarat se o sebe v době výdělečné činnosti odloţením části spotřeby a omezit tak rozsah sociální solidarity pouze na ty, kteří se o sebe nemohou postarat. Stát je pak povinen realizovat toto právo tak, aby naplněním ekonomických, sociálních a kulturních práv zajistil důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti člověka.25 V trţní ekonomice se však můţe naplňování těchto práv jevit jako obtíţně dosaţitelné.
21
TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 25-27. WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s. 19. 23 VOSTATEK, J. Sociální zabezpečení: teorie a politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995, s. 77. 24 ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, s. 354. 25 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 101-107. 22
15
1.3.
Sociální události Tomeš rozlišuje 6 základních skupin sociálních událostí, souvisejících: se zdravotním stavem (nemoc, invalidita), s rodinou (zakládání rodiny, mateřství, výchova dětí, selhání rodiny, ztráta ţivitele), s věkem (stáří), s nezaměstnaností, s nouzí, s nepřizpůsobením
(sociální
dezintegrace
lidí
nebo
skupin
lidí,
nepřizpůsobených normálnímu ţivotu).26 Arnoldová definuje sociální událost jako skutečnost, s níž jsou spojeny určité účinky.27 Zdraví je dle Světové zdravotnické organizace stav plné tělesné, duševní a sociální pohody.28 Zdraví se stává sociální událostí, pokud člověk potřebuje ochranu nebo léčbu, která vyţaduje odbornou pomoc, zařízení, techniku a léky, jejichţ náklady přesahují finanční moţnosti člověka. Nemoc se stává sociální událostí v okamţiku, kdy člověk nemůţe zabránit poruše svého zdraví, nebo nemá dostatek sil a zdrojů, aby tuto poruchu odstranil, a potřebuje tak pomoc jiné osoby či pomoc peněţní či institucionální (sluţba).29 Nemoc má ekonomické důsledky, které můţeme rozdělit na: náklady na prevenci, léčení, rehabilitaci a reintegraci, pracovní neschopnost a ztrátu příjmů z ekonomické činnosti, vyčíslitelné škody. Pracovní neschopnost je, dle Tomeše, nemoţnost ekonomické činnosti pro nemoc či úraz. Liší se od nemoţnosti pracovat (nezaměstnanost) tím, ţe její příčina je na straně práceschopného člověka. Existuje neschopnost nezaviněná (nemoc, úraz) či zaviněná (úmysl, nedbalost). Pracovní neschopnost můţe být: úplná (hospitalizace, karanténa, atd.), 26
Ibidem, s. 121. ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, s. 359. 28 Ibidem, s. 422. 29 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 124-125. 27
16
částečná (př. při ambulantní léčbě, člověk můţe vykonávat některé práce), speciální (nemoc brání postiţenému vykonávat určitou práci). V USA není zavedeno sociální nemocenské pojištění a neexistuje zde ani ţádná univerzální dávka financovaná ze státního rozpočtu.30 Invalidita je stabilizovaná nemoc se zdravotním postižením dlouhodobějšího rázu a v kaţdé zemi je definována zákonem. Nejmodernější pojetí měří invaliditu mírou zbylé schopnosti k dalšímu ţivotu a práci. Invalidita je sociální událostí, jelikoţ vyřazuje člověka dlouhodobě nebo trvale z běţných situací. Teorie sociálního zabezpečení rozlišuje invaliditu fyzickou (srovnání postiţeného se zdravým práceschopným člověkem), profesionální (hodnocení změn v profesionálním ţivotě postiţeného) a všeobecnou (souvislost mezi změnou zdravotního stavu a uplatnění postiţeného v zaměstnání). Rozlišujeme dva stupně invalidity: plnou a částečnou.31 Řešením sociální situace invalidity je invalidní pojištění. V USA invalidní pojištění existuje a je jedním z hlavních pilířů systému sociálního zabezpečení. Nárok na dávky invalidního pojištění však vzniká pouze u osob plně invalidních, nikoli částečně.32 Rovněţ tu existuje program přídavků na sociální zabezpečení, který poskytuje dávky zdravotně postiţeným a slepým osobám.33 Co se týče sociálních událostí spojených s rodinou, mateřstvím a výchovou dětí, v USA je na pomoc a podporu rodině uplatňován liberální princip, ve kterém neexistují rodinné programy, a důraz se klade na dávky pro chudé.34 Rodičovství je totiţ v USA chápáno jako soukromá záleţitost, se všemi jeho finančními důsledky. 35 Jedinou sociální událostí spojenou s rodinou, kterou americké sociální zabezpečení řeší je ztráta živitele smrtí, kterou vzniká nárok na vdovský, vdovecký a sirotčí důchod. Dávky pozůstalým jsou historicky nejstaršími dávkami (byly známy jiţ před 6000 lety).
30
VOSTATEK, J. Sociální zabezpečení: teorie a politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995, s. 24. TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 126-129. 32 What We Mean by Disability [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW:
. 33 DEAVEN, P. O., ANDREWS, W. H. Social Security – New Issues and Developments. 1. vyd. New York: Nova Science Publishers, 2008, s. 116-117. 34 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 134. 35 VOSTATEK, J. Sociální zabezpečení: teorie a politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995, s. 57. 31
17
Další významnou sociální událostí je nezaměstnanost. Nezaměstnaností Tomeš rozumí ztrátu výdělku, vyplývající z nemožnosti získat vhodné zaměstnání osobou, která je schopna pracovat a zároveň je pro výkon práce k dispozici. Sociální událost nezaměstnanosti je pak definována:
nedobrovolným charakterem,
pracovní schopností,
připraveností pro výkon zaměstnání,
aktivním hledáním zaměstnání. 36 Dále také rozlišujeme nezaměstnanost:
Frikční, jeţ vzniká v důsledku pohybu lidí mezi regiony a pracovními místy či v průběhu jednotlivých etap ţivota. Strukturální, která vzniká tam, kde se objevuje nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po práci. Cyklickou, jeţ souvisí s ekonomickým cyklem a vzniká v momentě, kdy je agregátní poptávka po práci nízká.37 Mezi další typy nezaměstnanosti patří: Nedobrovolná dovolená (temporary layoff v USA), coţ je situace, kdy zaměstnavatel ponechává zaměstnance v pracovním poměru, ale nezaměstnává ho prací, nýbrţ ho nutí k neplacené nebo jen částečně placené nečinnosti. Částečná nezaměstnanost je zaměstnávání na zkrácenou pracovní dobu proti vůli pracovníka. V USA jiţ pro tento typ nezaměstnanosti existuje speciální právní úprava. Dlouhodobé nezaměstnanosti, při které člověk po určité době ztrácí způsobilost být zaměstnán pro: ztrátu kvalifikace, ztrátu pracovních návyků a získaný zvyk ţít ze sociálních dávek.38 Pojištění v nezaměstnanosti v USA existuje jiţ od roku 1935 a je v kompetenci jednotlivých států. Ty pak rozhodují o výši a délce podpory. Existují tu rovněţ federální tzv. prodloužené dávky, které se vyplácejí osobám, jeţ uţ vyčerpaly podporu v nezaměstnanosti.39
36
TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 141-142. WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s. 115. 38 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 142-143. 37
18
Sociální událostí, která postihuje kaţdého, je stáří. Stáří definuje Tomeš jako poslední období lidského ţivota, během kterého se omezují funkce lidského organismu, coţ se projevuje ve sniţování schopnosti pracovat a aktivně reagovat na vnější svět. Jak tvrdí Tomeš, absolutní délka lidského ţivota se za posledních 150 let nezměnila. Nepřibylo lidí, kteří se doţívají velmi vysokého věku, avšak dochází ke stárnutí populace, to znamená, ţe více lidí se doţívá vysokého věku, a to především díky rozvoji zdravotní péče, hygieny a techniky. Obyvatelstvo můţe stárnout buď zvyšováním podílu starých osob či sniţováním podílu mladších osob. Hlavními činiteli, které věkové sloţení obyvatelstva určují, jsou plodnost a úmrtnost. Pokud roste počet starých lidí v porovnání k aktivnímu obyvatelstvu, rostou také průměrné sociální náklady na aktivního občana, a v případě, ţe neroste celkový hrubý domácí produkt, zvyšuje se i podíl společenských spotřebních fondů na hrubém domácím produktu. Sociální událost stáří řeší starobní důchod. Do starobního důchodu odejde jedinec, který dosáhne důchodového věku, tedy věku stanoveného právními předpisy. Věk odchodu do důchodu je věkem, kdy člověk zanechá výdělečnou činnost a přejde do společensky zabezpečené ekonomické nečinnosti.40 V USA se důchodový věk pohybuje v rozmezí 65 aţ 67 let, dle data narození ţadatele.41 Nárok na starobní důchod vzniká, pokud ţadatel odváděl příspěvky na sociální zabezpečení po dobu 40 čtvrtletí.42 Nejstarší sociální událostí spolu s nemocí a ztrátou ţivitele je chudoba. Chudoba je chápána jako stav, kdy nedostatek hmotných prostředků omezuje možnosti spotřeby, kdy nedostatek peněz neumožňuje zabezpečovat důležité (základní) životní potřeby na přiměřené úrovni. Absolutní chudoba je stavem, kdy nedostatek prostředků neuspokojuje základní ţivotní potřeby do té míry, ţe je ohroţena existence člověka. Relativní chudoba je stav, kdy 39
Unemployment Insurance Program Description and Legislative History [online]. [cit. 2010-03-10]. Dostupný na WWW: . 40 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 147-150. 41 Normal Retirement Age [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: . 42 GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 185.
19
člověk (rodina) uspokojuje své potřeby na výrazně niţší úrovni, neţ je průměrná úroveň v dané společnosti. Občan, jenţ je ve stavu sociální nouze má právo na nezbytnou pomoc, aby si zajistil své základní sociální potřeby (jistota a bezpečí, ochrana, práva, zájmy, atd.). Velkým problémem je stanovení měřítka objektivní chudoby. Pro měření chudoby se pouţívají 2 metody. Dle normativní metody se stanoví minimální, společensky přijatelný spotřební koš, který lze v dané zemi a čase reálně naplnit. Souhrn zboţí a sluţeb v tomto koši je pak hranicí příjmů, pod kterými nastává stav chudoby. Vzhledem k tomu, ţe je však moţné polemizovat o nezbytnosti té či oné potřeby, pouţívá se ve většině zemí metoda relativní. Tato metoda spočívá v tom, ţe se stanoví úroveň příjmu ve vztahu k dosahovanému průměrnému příjmu dané zemi. Strategie boje proti chudobě spočívá v tom, ţe stát vytvoří sociální zabezpečení, které zabrání, aby se občané, rodiny a sociální skupiny propadli do chudoby.43 V USA existuje na pomoc rodinám v chudobě program dočasné podpory sociálně slabým rodinám. Této problematiky se však dotýkají i další programy, jako např. příspěvky na sociální zabezpečení.
1.4.
Nástroje sociální politiky Tomeš definuje nástroje sociální politiky jako prostředky, kterými sociální subjekt
působí na sociální objekt či objekty, na sociální subjekt či subjekty. Většinou se jedná o právo, peníze a instituce, kterými se uskutečňuje sluţba, regulace a nátlak. Hlavním nástrojem sociální politiky jsou dávky. Ty se dělí na peněţité, věcné a na sluţby. Peněžité dávky jsou obnosy vyplácené, těm, kdo na ně mají nárok, jimţ byly přiznány úředním výrokem, jimţ byly poskytnuty jako dar. Tyto dávky mohou být poskytnuty jako nenávratná plnění (dávky) či jako návratná nebo podmíněně návratná půjčka. Mohou být jednorázové či opakované (periodické). Pro opakující se peněţité dávky je typické, ţe se poskytují:
pravidelně v určitém časovém intervalu,
ze stále stejného důvodu,
za podmínek jednou splněných, pokud trvají,
43
TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 152-155.
20
v dané nominální nebo reálné výši či ve výši pravidelně nebo nepravidelně valorizované. Podmínky pro přiznání dávek jsou věcné, systémové či formální. Věcnou podmínkou
je sociální událost, která člověka postihne a která se musí prokazovat (listinou, svědeckým důkazem, úředním sdělením či šetřením). Systémovou podmínkou je příslušnost k sociálnímu systému. Formální podmínkou je pak procesní způsobilost a podání ţádosti, která má všechny formální náleţitosti. Podmínky musí být splněny před podáním ţádosti a musí trvat po celou dobu pobírání dávky (hovoří se o splnění podmínek pro trvání nároku na dávku nebo pro výplatu dávky). Mezi peněţité dávky patří např. dávky důchodového pojištění, tedy starobní, invalidní a pozůstalostní důchod. Věcné dávky se poskytují, pokud existuje důvodné podezření, ţe by peněţitá dávka nebyla pouţita k účelu, pro který byla určena. Dále pokud ji ten, komu má být poskytnuta, nemůţe z objektivních důvodů pouţít k zamýšlenému účelu. Třetím důvodem pro poskytnutí věcné dávky je, ţe plní účel lépe neţ dávka peněţitá.44 Wildmannová dále rozděluje dávky na:
dávky sociálního pojištění, které jsou financovány z příspěvků vybíraných od pracujících, zaměstnavatelů a státu,
selektivní dávky means-tested benefits, které jsou typické pro vyspělé státy a jsou poskytovány na základě příjmů a potřebnosti domácnosti ţadatele. Tyto dávky jsou financovány z veřejných příjmů a mají neomezené trvání,
univerzální dávky, které jsou poskytovány nezávisle na zaměstnání a příjmu ţadatele a obvykle jsou financovány z veřejných daňových příjmů.45
Posledním nástrojem sociální politiky jsou služby. Ty rozlišujeme na intervenující (reagují okamţitě) a pečovatelské (reagují na trvající potřeby).46 Jde např. o výchovnou a poradenskou péči, sociálně právní ochranu, ústavní sociální péči, pečovatelské sluţby, stravování, kulturní a rekreační péči, bezúročné půjčky, atd.47
44
TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 176-179. WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s. 20. 46 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 179-180. 47 ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, s. 357. 45
21
1.5.
Soustavy sociálního zabezpečení Soustavy sociálního zabezpečení se dělí na povinné a dobrovolné a dále na nárokové
(dávka poskytována po splnění podmínky) a nenárokové (dávky přiznány po uváţení). Jsou většinou koncipovány na těchto pilířích:
celostátní základní soustavy, zpravidla povinné a garantovány státem,
skupinové doplňkové soustavy, jde o kolektivní zabezpečení většinou na úrovni zaměstnavatele, stát garantuje pouze právní nároky pojištěnců,
individuální pojištění, spoření, atd.
Historicky se vyvinulo několik modelů řešení sociálního zabezpečení:
liberální, převáţně soukromoprávní (USA),
charitativní, kombinace veřejnoprávního a soukromoprávního (VB, Skandinávie),
pojišťovací, převáţně veřejnoprávní (Německo) a zajišťovací (Francie, Rusko),
zaopatřovací. Liberální model, platný v USA, je zaloţen především na soukromoprávních sociálních
institucích. Jde o státem vnucenou soustavu sociálního zabezpečení, která poskytuje dávky na úrovni blízké sociálnímu minimu.48 Rozsah amerického sociálního zabezpečení je omezený a systém klade důraz na výše zmíněné means tested benefits pro chudé.49 Hlavní kritéria důchodových systémů jsou: Státní garance: ano či ne. Osobní rozsah systému: všichni lidé výdělečné činní, všichni s trvalým pobytem nebo jen určité skupiny osob. Účast osob: povinná, dobrovolná, kolektivní či individuální. Financování: průběţné, kapitálově rezervní či smíšené. Vztah příspěvků a dávek: dávkově definovaný nebo příspěvkově definovaný. V dávkově definovaném systému se systém při vstupu účastníka zavazuje, ţe při splnění podmínek mu vyplatí dávku určité výše, pokud bude pravidelně platit příspěvky. V příspěvkově definovaném systému účastník platí příspěvky a výše dávek je stanovena podle splnění podmínek nároku na dávku a podle zaplacených příspěvků. 48
TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 162-163. WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s. 21. 49
22
Dávková konstrukce: jedno či dvousloţková. Při jednosloţkové konstrukci je důchod jednotný, nebo závislý na pojistném, při dvousloţkové konstrukci se důchod skládá z pevné jednotné částky a z částky závislé na výdělku a době pojištění. Solidarita: mezigenerační, v rámci 1 generace příjmová, aktivních a neaktivních. Daňová úprava: zdaňování či daňové úlevy pro příspěvky, výnosy z investic či dávky. Správa systému: státní, veřejná, soukromá.
Tabulka 1: Uspořádání pouţívaná v důchodových systémech Varianty základních důchodových systémů a jejich charakteristiky Kritérium
Varianta 1
Varianta 2
Varianta 3
Varianta 4
Státní garance
ano
ano
ano
ne
Osobní rozsah
všichni výdělečně činní
všichni výdělečně činní
všichni výdělečně činní
skupiny osob podle zaměstnání
Účast osob
povinná
povinná
povinná
dobrovolná
Financování
průběţně
průběţně
kapitálově
kapitálově
Vztah příspěvků a dávek
dávkově definované
příspěvkově definované
příspěvkově definované
příspěvkově i dávkově definované
Výše dávek
pevná částka nebo závislá na předchozím výdělku v době pojištění
závislá na výši zaplacených příspěvků a době doţití
závislá na výši zaplacených příspěvků
závislá na výši zaplacených příspěvků
Solidarita
mezigenerační a příjmová
mezigenerační
ţádná
ţádná
Daňová zvýhodnění
ano
ano
ano
ano
Správa systému
státní, popř. veřejná
státní, popř. veřejná
soukromá
soukromá
Zdroj: WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s. 38.
První varianta se pouţívá ve většině zemí pro základní povinné pojištění. Druhá varianta je modifikací první a snaţí se o zmenšení vlivu demografického vývoje na důchodový systém. Tyto dvě varianty doporučuje Světová banka pro základní povinné pojištění. Třetí varianta je dle Světové banky vhodná pro povinné spoření. Poslední varianta
23
je typická pro doplňkové důchodové systémy a světová banka ji doporučuje jako individuální zabezpečení.50 Důchodový systém v USA je garantovaný státem, je financovaný průběţně a je dávkově definovaný. Účastní se ho všichni lidé, kteří byli pojištěni v rámci svého zaměstnání, a výše dávek, kterou obdrţí, se odvíjí od výše jejich výdělků a době doţití.
1.6.
Zdroje Náklady na sociální politiku ve vyspělých zemích dosahují aţ 30% HDP.51 Sociální činnosti mají náklady dvojího druhu:
na činnost (dávky a sluţby)
na správu potřebnou k činnosti – náklady na investice (stavby, technika) a na vlastní operativní správu (mzdy, neinvestiční náklady).52 Způsoby financování: Financování základních systémů sociálního zabezpečení probíhá buď ze státního
rozpočtu (sociální zabezpečení), nebo výběrem příspěvků, ze kterých se vytváří fond, z něhoţ jsou vypláceny dávky (sociální pojištění).53 Toto financování je:
průběţné (pay as you go),
kapitalizační systém (fond). Financování fondovou technikou předpokládá existenci kapitálové rezervy, která by
měla být schopna v jakémkoliv okamţiku pokrýt náklady na všechny dospělé dávky. Tento kapitál lze investovat a výnosy pouţít k úhradě části nákladů. Fondy jsou zranitelné, pokud inflace roste rychleji, neţ úroková míra. Výhodou kapitálového způsobu financování je, ţe příspěvkové sazby bývají niţší, jelikoţ se k pokrytí dávek pouţívá výnosů z investic.
50
WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s. 37-38. 51 ROSNER, P. G. The Economics of Social Policy. 1. vyd. Cheltenham: Edward Elgar Publishing Ltd, 2003, s. 1. 52 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 189. 53 Ibidem, s. 193.
24
Financování rozpočtovou technikou (pay as you go) znamená, ţe se dávky v daném období vyplácejí přímo z příspěvků vybraných v tomto období. Výhodou průběţného financování je, ţe jde nastartovat v kaţdém okamţiku.54 Naopak nevýhodou systému financování pay as you go je, ţe je mimořádně citlivý na demografický vývoj populace a sniţující se poměr aktivní části populace k té neaktivní.55 Kdyby byl systém sociálního zabezpečení v USA plně financován fondovou technikou, znamenalo by to, ţe kaţdá generace přispěje do systému dost, aby si zajistila důchod a nedocházelo by k mezigeneračním přesunům peněz. Čistý pay as you go systém by zase znamenal, ţe by se dávky vyplácely ze současných příspěvků a existoval by tak neustálý tok příjmů mezi generacemi. Systém amerického sociálního zabezpečení je zčásti financován fondově, coţ znamená, ţe v budoucnu se všechny dávky změní na peníze plynoucí od pracujících k důchodcům. Přechod k úplnému fondovému financování by znamenal vyšší příspěvky a niţší dávky. Tím pádem by sniţoval úspory domácností. Na druhou stranu by však vyvolával jistotu, ţe příspěvky, které pracující do systému odvedou, se jim v budoucnu navrátí ve formě dávek či důchodu.56 Financování doplňkových systémů sociálního pojištění můţe být zaloţeno na 3 principech:
průběţné financování (Francie),
fondová metoda (USA),
metoda účetní rezervy (Německo). Metoda fondová, jeţ se pouţívá v USA, je zpočátku nákladnější a nese s sebou vyšší
administrativní výdaje, spojené s péčí o fond. Výhodou této metody však je, ţe umoţňuje zakladatelské organizaci vytvořit dlouhodobě disponibilní kapitál, který pak můţe pouţít pro svůj rozvoj. S tímto kapitálem ovšem musí hospodařit odděleně od ostatního majetku.57
54
Ibidem, s. 192. SIEBERT, H. Economic Policy for Aging Societies. 1. vyd. Heidelberg: Springer – Verlag Berlin, 2002, s. 183. 56 DEAVEN, P.O., ANDREWS, W.H. Social Security – New Issues and Developments. 1. vyd. New York: Nova Science Publishers, 2008, s. 109. ISBN 978-1-60456-243-9. 57 TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s. 194-195. 55
25
2. Systém sociálního zabezpečení v USA 2.1.
Historie amerického systému sociálního zabezpečení
2.1.1. Počátky První zákony související se sociálním zabezpečením zavedli do Ameriky angličtí kolonisté. Jednalo se o tzv. „chudinské zákonodárství“, dle kterého byly daně přerozdělovány tak, aby podpořily nemajetné. V té době neexistovala ţádná instituce či standardizovaná kritéria. Vše záviselo na radě starších v obci, ta rozhodovala, komu by měla být přidělena podpora a jakým způsobem. V 18. a 19. století byly zaloţeny domy pro chudé, které měly pojmout veškeré problémy. Ti, kteří dostávali podporu, se však často museli zříci svého majetku či práva volit, a také občas museli nosit na šatech velké P jako označení chudých (poor). Jedním z prvních, kteří nastínili schéma důchodového systému jako předchůdce moderního důchodového systému, byl hrdina revoluční války Thomas Paine. Jeho pamflet Agrarian Justice nabádal k vytvoření systému, ve kterém by ti, kteří zdědí majetek, zaplatili dědickou daň ve výši 10% a z těchto peněz by se vytvořil fond, ze kterého by se vyplatilo kaţdému, kdo dosáhne 21 let, 15 liber šterlinků a pak ročně 10 liber šterlinků kaţdému od 50 let věku. Ačkoliv systém sociálního zabezpečení v USA vznikl aţ roku 1935, měl jednoho důleţitého předchůdce. Po občanské válce zůstaly v Americe tisíce vdov a sirotků a stovky tisíc invalidních veteránů. Tento fakt vedl k vytvoření důchodového systému, který se velmi podobal pozdějšímu systému sociálnímu zabezpečení. Tento systém začal fungovat po začátku občanské války. Roku 1862 se objevil první zákon, který umoţnil vyplácet dávky těm, kteří se stali invalidy v důsledku vojenské povinnosti. Vdovy a sirotci dostávali pak takové dávky, jeţ by byly vypláceny jejich ţijícímu manţelovi či otci, kdyby byl invalida. V roce 1906 začaly být dávky vypláceny i dle věku a v roce 1910 jiţ existoval pro veterány z občanské války program invalidních, pozůstalostních a starobních dávek, tedy obdoba pozdějšího systému sociálního zabezpečení. Za Velké hospodářské krize v 30. letech 20. století rostla chudoba mezi starou populací nesmírným tempem. Před rokem 1930 prakticky neexistovaly sociální dávky pro 26
staré občany. První zákony o starobním důchodě se objevily těsně před schválením zákona o sociálním zabezpečení, takţe asi ve 30 státech jiţ existovaly v roce 1935 nějaké penzijní programy. Ty však byly většinou neúčinné a neadekvátní. 4 faktory, které se objevily na konci 19. století, způsobily, ţe dosavadní systém ekonomického zabezpečení začal selhávat: průmyslová revoluce, urbanizace, vymizení velkých rodin a prodlouţení průměrné délky ţivota. Jasným důsledkem selhání systému pak byla Velká hospodářská krize, kterou vyvolal krach na newyorské burze v roce 1929. V té době překročila nezaměstnanost hranici 25%, došlo ke krachu 10 tisíc bank a HDP kleslo ze 105 miliard dolarů v roce 1929 na pouhých 55 miliard v roce 1933, jak ukazuje následující graf.58 Graf 1: Vývoj amerického HDP (Gross National Product) v letech 1926 aţ 1934 v miliardách (billions) dolarů.
Zdroj: Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit. 2010-02-26]. Dostupný na WWW:
58
Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit. 2010-02-26]. Dostupný na WWW:
27
2.1.2. Rok 1935: vznik amerického sociálního zabezpečení
Systém sociálního zabezpečení, který vznikl v roce 1935, byl zaloţen na konceptu sociálního pojištění. Tento koncept vznikl v Německu v roce 1889 pod taktovkou kancléře Bismarcka. Kdyţ tedy USA v roce 1935 tento systém zavedlo, na světě jiţ bylo 34 zemí, ve kterých existoval podobný systém. 8. června 1934 oznámil prezident Franklin D. Roosevelt Kongresu svůj záměr vytvořit program sociálního zabezpečení. Chvíli poté zaloţil Výbor pro ekonomické zabezpečení (CES: Committee on Economic Security), který se skládal z pěti vysoce postavených úředníků, a dostal za úkol vyřešit ekonomicky nejistou situaci. V lednu 1935 Výbor pro ekonomické zabezpečení odevzdal prezidentovi svou zprávu a 17. ledna ji prezident představil Kongresu. Sněmovna reprezentantů i Senát dokument schválily a 14. srpna téhoţ roku jej podepsal i prezident Roosevelt a dokument vešel v platnost jako zákon o sociálním zabezpečení (Social Security Act). Zákon vytvořil sociální pojištění, ze kterého se měl vyplácet důchod občanům starším 65 let. Dle preambule měl tento zákon zajistit obecné blaho tím, ţe vytvoří systém federálních dávek pro staré osoby a umoţní několika státům zajistit adekvátnější zaopatření starým osobám, slepcům, zdravotně postiţeným, matkám s dětmi, a také vytvoří systém veřejného zdravotnictví a zákony týkající se dávek v nezaměstnanosti. Rovněţ měl vytvořit Výbor pro sociální zabezpečení a zvýšit státní důchody.59 Při jeho podpisu řekl prezident Roosevelt: „Nikdy nemůţeme pojistit sto procent populace proti stu procent rizik a ran osudu, ale snaţili jsme se vytvořit zákon, který alespoň do jisté míry zabezpečí průměrného občana a jeho rodinu před ztrátou zaměstnání a chudobou v pozdějším věku“.60 Zákon o sociálním zabezpečení z roku 1935 má 12 hlav. Starých osob se týkala především Hlava I – Příspěvky státům na pomoc starým osobám a Hlava II – Federální dávky starým osobám. Hlava II v sobě skrývala nové sociální pojištění, o kterém dnes mluvíme jako o sociálním zabezpečení. V původní verzi zákona měl být starobní důchod vyplácen pouze osobám starším 65 let. Důchod měl být zaloţen na příspěvcích odváděných na sociální
59
The Social Security Act (Act of August 14, 1935): Preamble [online]. [cit. 2010-02-28]. Dostupný na WWW: . 60 RICARDO-CAMPBELL, R. Social Security: Promise and Reality. 2. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, 1978, s. 4.
28
pojištění v rámci daně z příjmu, které pracující odváděl po dobu, kdy pracoval. Poprvé měly být tyto příspěvky vybrány roku 1937 a důchody měly být poprvé vyplaceny roku 1942. V roce 1939 byl však schválen dodatek, dle kterého se začaly vyplácet důchody jiţ v roce 1940. Význam nového programu sociálního pojištění spočíval v tom, ţe se snaţil vyřešit dlouhodobý problém ekonomického zabezpečení pro staré občany skrze systém příspěvků, ve kterém sami pracující přispívali na svoje budoucí důchody tím, ţe pravidelně posílali peníze do spojeného fondu. Tímto se důchody dle Hlavy II lišily od dávek dle Hlavy I a od dalších státních starobních důchodů. Dle prezidenta Roosevelta měla být Hlava II dočasným výpomocným programem, který by později mohl i zmizet, pokud by se lidem dařilo získávat důchod skrze příspěvkový systém. Dalším opatřením zákona z roku 1935 bylo vytvoření Výboru pro sociální zabezpečení (SSB: Social Security Board), který tvořili tři členové volení prezidentem, s předsedou, jenţ se mu přímo zodpovídal. Prvními členy byli předseda John G. Winant, Arthur J. Altmeyer a Vincent M. Miles. Během prvního roku měl výbor za úkol informovat zaměstnavatele, zaměstnance a veřejnost o tom, jak by se měly vykazovat výdělky, jaké dávky jsou k dispozici a jak se k nim dostat. Navíc měl za úkol vytvořit síť úřadů, které by celý systém spravovaly a vybrat a zaškolit úředníky. V srpnu 1935 byl však program na několik měsíců pozastaven, jelikoţ jeho rozpočet neprošel Senátem. Nový Výbor pro sociální zabezpečení si musel vypůjčit peníze od dalších federálních agentur.61
2.1.3. 1936 – 1940
V lednu 1936 se Kongres znovu sešel a odsouhlasil financování programů dle zákona o sociálním zabezpečení. Výbor pro sociální zabezpečení byl nejprve nezávislou kanceláří federální vlády, v roce 1939 se stal součástí Federální agentury pro zabezpečení na kabinetní úrovni a v roce 1946 byl zrušen a nahradil jej dnešní Úřad pro sociální zabezpečení.
61
Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit. 2010-02-28]. Dostupný na WWW: .
29
Prvním hlavním úkolem výboru byla registrace zaměstnavatelů a pracujících k 1. lednu 1937, kdy si pracující začali pořizovat úvěry na důchodové pojištění. Vzhledem k tomu, ţe Výbor pro sociální zabezpečení neměl dostatečné prostředky, uzavřel smlouvu s Ministerstvem pošt, které mělo rozeslat přihlášky. První přihlášky byly rozeslány v listopadu 1936 a na poštách začala být přidělována čísla sociálního zabezpečení (SSN: Social Security Number). Pošty předaly přihlášky do místních kanceláří pro sociální zabezpečení a ty je poslaly do Baltimoru ve státě Maryland, kde byla čísla zaregistrována, a byly vystaveny záznamy o pracujících. Číslo 001-01-0001 bylo přiděleno paní Grace Dorothy Owenové. Obrázek 1: Číslo sociálního zabezpečení autorky.
Zdroj: autorka.
V této době bylo s pomocí pošt vydáno přes 30 milionů průkazů s číslem sociálního zabezpečení. K 30. červnu 1937 zaloţil Výbor pro sociální zabezpečení jiţ 151 kanceláří, ta první byla otevřena v Austinu v Texasu 14. října 1936. Od této chvíle bylo přidělování čísel v kompetenci kanceláří. Poté, co byla přidělena čísla sociálního zabezpečení, byly v lednu 1937 vybrány první daně dle zákona o příspěvcích na federální pojištění (FICA: Federal Insurance Contributions Act) a byly vytvořeny speciální svěřenecké fondy. Dávky pak byly vypláceny ze svěřeneckých fondů sociálního zabezpečení. Během let vybraly tyto fondy více neţ 8,7 bilionů dolarů a vyplatily na dávkách více neţ 7,4 bilionů. Rozdíl je uloţen ve fondech jako rezerva na vyplácení dávek v budoucnosti. 30
V letech 1937 aţ 1940 byly dávky sociálního zabezpečení vypláceny jednorázově, protoţe bylo třeba, aby obdrţeli peníze i ti, kteří do programu přispěli, ale nebyli v něm natolik dlouho, aby jim byly vypláceny měsíční důchody. Dle zákona z roku 1935, měly být důchody vypláceny od roku 1942. Průměrná suma, která byla vyplácena jednorázově, činila v této době asi 58 dolarů, avšak nejniţší vyplacená suma byla 5 centů. 62 Maximální pojistné, které pracující odvedli ze svého platu za rok, činilo v té době 60 dolarů. Daň z prvních vydělaných 3000 dolarů činila 2% oproti 9,9% z prvních 16500 dolarů v roce 1977.63 Původní zákon z roku 1935 mluvil jen o starobním důchodu, a pouze pro pracující. Dodatky z roku 1939 však vnesly do programu zásadní změnu, vytvořily dvě nové kategorie dávek – dávky chotím a dětem dané osoby v důchodě, a pozůstalostní důchod vyplácený rodině v případě předčasného úmrtí účastníka programu. Tato změna vytvořila nový program ekonomického zabezpečení zaloţený na rodině. Tyto dodatky rovněţ navýšily vyplácené sumy a urychlily vyplácení měsíčních důchodů – z roku 1942 na 1940.64
2.1.4. 1940 – 1960
Vyplácení měsíčních důchodů začalo v lednu roku 1940. 31. ledna byl vyplacen první starobní důchod ve výši 22 dolarů a 54 centů Idě May Fullerové z Vermontu. Paní Fulerová, která se doţila 100 let a zemřela aţ v roce 1975, odváděla do programu sociálního zabezpečení příspěvky pouze 3 roky – jejich celková suma byla 24 dolarů 75 centů a během svého důchodu obdrţela z programu 22 888 dolarů!65 Průměrný měsíční důchod v roce 1940 činil 23,26 dolarů.66 Důchody pobíralo méně neţ 7% starých občanů, téměř jedna čtvrtina ţila v blahobytu a asi jedna čtvrtina pokračovala v práci. Více neţ polovinu staré populace podporovali přátelé či příbuzní.67
62
Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit.2010-02-28]. Dostupný na WWW: . 63 RICARDO-CAMPBELL, R. Social Security: Promise and Reality. 2. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, 1978, s. xiv. 64 Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit.2010-02-28]. Dostupný na WWW: . 65 Ibidem. 66 RICARDO-CAMPBELL, R. Social Security: Promise and Reality. 2. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, 1978, s. xiv. 67 KOŠTA, J. Nové smery sociálneho zabezpečenia v USA. 1. vyd. Bratislava: Výskumný ústav práce a sociálnych vecí, 1991, s. 13.
31
V letech 1940 aţ 1950 nebyly v programu provedeny ţádné změny. Vyplácené částky byly jasně stanoveny a neobjevil se ţádný nový zákon. Roku 1946 však přišla významná administrativní změna, kdyţ byl tříčlenný Výbor pro sociální zabezpečení zrušen a nahradil jej Úřad pro sociální zabezpečení (SSA: Social Security Administration) vedený jedním komisařem. Jelikoţ byl program sociálního zabezpečení teprve v počátcích, absolutní hodnota dávek byla velmi nízká. Aţ do roku 1951 byla průměrná hodnota dávek v rámci části programu týkající se pomoci starým osobám vyšší neţ starobní důchod. A více Američanů pobíralo tyto dávky, neţ jich pobíralo důchod. Proto byly roku 1950 zavedeny nové dodatky k zákonu z roku 1935. Tyto dodatky poprvé zvýšily důchody pro jiţ existující poţivatele a také výrazně zvýšily hodnotu programu pro budoucí poţivatele. V únoru 1951 jiţ v Americe existovalo více osob pobírající důchod neţ dávky a v srpnu téhoţ roku byl průměrný starobní důchod poprvé vyšší neţ průměrné dávky pomoci starým osobám. Valorizace sociálních dávek, která měla zmírnit dopady inflace, se nazývá příspěvek na životní náklady (COLA: Cost of Living Allowance). Kdyţ paní Fulleroví obdrţela roku 1940 svých prvních 22 dolarů, tato suma se nezměnila po dalších 10 let. V té době mohli lidé čekat, ţe dávku, která jim byla poprvé vyplacená, budou dostávat celý ţivot. Kongres nechal navýšit dávky poprvé v roce 1950. Důsledky přepočtu dávek se poprvé objevily na výplatních páskách v říjnu 1950. Další nárůst dávek přišel roku 1952. Tato dvě navýšení dohromady skoro zdvojnásobila hodnotu sociálních dávek a důchodů. Od této chvíle se dávky navyšovaly pouze tehdy, rozhodl-li tak Kongres. V roce 1972 byl zákon pozměněn tak, aby se od roku 1975 Příspěvky na životní náklady automaticky kaţdoročně zvyšovaly podle ročního růstu spotřebitelských cen a nemuselo se čekat na rozhodnutí Kongresu (viz. příloha č. 1 diplomové práce). Dodatky z roku 1954 zavedly program invalidního pojištění. V srpnu 1956 byly k zákonu o sociálním zabezpečení připojeny dodatky, které umoţnily pobírat dávky zdravotně postiţeným pracujícím (50 – 64 let věku) a zdravotně postiţeným dospělým dětem. V roce 1960 podepsal prezident Eisenhower zákon, který stanovil pravidla pro pobírání invalidního důchodu osobami bez omezení věku, a také osobami na nich závislými. Toho roku získalo
32
invalidní důchod 559 tisíc osob a jeho průměrná výše se pohybovala okolo 80 dolarů měsíčně.68
2.1.5. 1960-1980
Šedesátá léta vnesla do programu sociálního zabezpečení obrovské změny. Dle dodatku z roku 1961, se důchodový věk muţů sníţil na 62 let, přičemţ se však sníţily i vyplácené sumy. Počet lidí, kteří pobírali invalidní důchod, se v šedesátých letech více neţ zdvojnásobil, ze 742 tisíc na začátku dekády na 1,7 milionu na jejím konci. Nejvýznamnější administrativní změnou však byl podpis návrhu zákona týkajícího se zdravotního pojištění pro zdravotně postižené a staré osoby (Medicare) 30. června 1965 prezidentem Johnsonem. Tímto podpisem zavedl Úřad pro sociální zabezpečení nový program sociálního zabezpečení, díky němuţ byli pokryti zdravotním pojištěním téměř všichni Američané od 65 let věku. Skoro 20 milionů osob se zapojilo do tohoto programu během prvních 3 let. Během vlády prezidenta Johnsona rovněţ klesla chudoba, a to z 18% populace v roce 1964 na 13% v roce 1968.69 V sedmdesátých letech 20. století vznikl nový program sociálního zabezpečení – program přídavků na sociální zabezpečení (SSI: Supplemental Security Income). Tento program dostal na starost Úřad pro sociální zabezpečení, neboť získal pověst kvalitní instituce, a jeho celostátní síť kanceláří a registrů dostala za úkol do něj převést 3 miliony osob z různých státních programů. Roku 1972 byly k původnímu zákonu o sociálním zabezpečení připojeny dva druhy dodatků, které kromě toho, ţe vytvořily program přídavků na sociální zabezpečení a zavedly automaticky přidělované příspěvky na životní náklady, rovněţ navýšily dávky sociálního zabezpečení pro některé kategorie poţivatelů, především pro pozůstalé. Navíc byla stanovena minimální výše starobních důchodů, byla pozměněna dávková formule pro předčasný odchod do důchodu u muţů, aby se přiblíţila té u ţen, a také bylo rozšířeno pojištění Medicare pro ty, kteří pobírali invalidní důchod nejméně po dobu 2 let, a pro ty, kteří trpí chronickým 68
Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit. 2010-02-28]. Dostupný na WWW: . 69 MURRAY, CH. Příliš mnoho dobra: americká sociální politika 1950-1980. Přeloţili J. Ogrocká a I. Řezníček. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, s. 65.
33
onemocněním ledvin. Rovněţ byl liberalizován test důchodových výdělků (RET: Retirement Earnings Test)
70
a navýšen starobní důchod pro ty, co odloţili svůj odchod do důchodu (65
let a dál). Liberalizace testu důchodových výdělků znamenala, ţe v dnešní době, pracujícím osobám mladším 65 let, jejichţ roční příjem nepřesáhne 8 280 dolarů, je vyplácen důchod v plné výši, kaţdý další vydělaný dolar pak sniţuje důchod o půl dolaru. Od 65 let věku se tato stanovená částka zvyšuje na 12 500 dolarů a kaţdý další vydělaný dolar sniţuje důchod uţ jen o 0,33 dolaru. Od 70 let věku se důchod pracujícího jiţ nesniţuje.71 V polovině sedmdesátých let pobíralo starobní důchod jiţ 17 milionů osob, z toho 1,8 milionu mladších 65 let. Průměrný měsíční důchod byl 216 dolarů. Celkově dávky OASI pobíralo 35 milionů osob a výdaje na ně činily 67 miliard dolarů. 72 V roce 1977 byly k zákonu o sociálním zabezpečení připojeny další dodatky, které se soustředily na financování programu. Po schválení dodatků z roku 1972 bylo jasné, ţe sociální zabezpečení čelí finančnímu deficitu, jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu. Krátkodobý deficit způsobila špatná hospodářská situace, dlouhodobý deficit byl způsoben demografickou situací spojenou s baby boomem. V roce 1975 jiţ bylo jasné, ţe svěřenecké fondy budou vyčerpané v roce 1979. Dodatky z roku 1977 směřovaly k řešení tohoto problému – lehce zvýšily příspěvky na sociální a zdravotní pojištění (z 6,45% na 7,65% hrubé mzdy), navýšily roční maximální zdanitelný příjem, lehce sníţily dávky a oddělily mzdovou úpravu od příspěvku na životní náklady. Tyto úpravy vnesly do programu dlouhodobou rovnováhu na dalších 50 let. Všichni doufali, ţe dodatky z roku 1977 zabrání krátkodobé krizi na počátku osmdesátých let. Roku 1983 však jiţ byly zapotřebí dodatky nové.73
70
Test důchodových výdělků: pokud osoba mladší 72 let vydělávala víc, neţ byla roční stanovená částka, musela odevzdávat jistou část svého výdělku, a to 1 dolar z kaţdých 2 dolarů vydělaných nad touto částkou. (RicardoCampbell, s. 201). 71 ROSNER, P. G. The Economics of Social Policy. 1. vyd. Cheltenham: Edward Elgar Publishing Ltd, 2003, s. 145. 72 RICARDO-CAMPBELL, R. Social Security: Promise and Reality. 2. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, 1978, s. 5. 73 Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: .
34
2.1.6. 1980 – 2000
Dodatky z osmdesátých let přinesly mnohé změny do programu invalidního pojištění. Tyto dodatky poţadovaly po Úřadu pro sociální zabezpečení, aby pravidelně posuzoval, zda osoby pobírající invalidní důchod na něj mají stále nárok. Toto opatření znamenalo pro úřad mnoho práce, a také se stalo předmětem mnohých diskuzí. Roku 1983 se zprávy přestaly vydávat a roku 1984 Kongres schválil zákon o reformě invalidního důchodu, jenţ přinesl několik změn do existujícího programu. Jak jiţ bylo řečeno, čelil program sociálního zabezpečení na počátku osmdesátých let krátkodobé krizi. Prezident Reagan proto jmenoval speciální komisi – Greenspanovu komisi, aby prostudovala finanční problémy a navrhla případné legislativní změny. Konečná zpráva, jeţ byla vepsána do zákona v roce 1983, přinesla do programu sociálního zabezpečení i do programu zdravotního pojištění mnohé změny. Ty zahrnovaly zdanění dávek sociálního zabezpečení, první sociální pokrytí státních zaměstnanců a zvýšení věkové hranice odchodu do penze v příštím století. 74 Důchody v roce 1982 mohly být vyplaceny jen proto, ţe Kongres vydal zákon, který povolil svěřeneckému fondu sociálního zabezpečení vypůjčit prostředky si od svěřeneckého fondu invalidního pojištění a Medicare.75 Na počátku programu sociálního zabezpečení pobíral dávky kaţdý sedmý Američan. Ve čtyřicátých letech pobíralo měsíčně dávky jiţ 222 tisíc osob, dnes se jedná o 44 milionů lidí. Program přídavků na sociální zabezpečení rovněţ nabýval od roku 1974 na objemu (viz. příloha č. 2 diplomové práce).76 V roce 1983 byl počet starých občanů trojnásobný oproti roku 1940 a sociální zabezpečení uţ měl téměř kaţdý. Méně neţ 10% starých osob pokračovalo v práci a více neţ 5% jich ţilo v blahobytu.77 Výbor pro sociální zabezpečení existoval od roku 1935 jako jedna z nezávislých kanceláří federální vlády. V roce 1939 se však jeho postavení změnilo a stal se součástí nové 74
Ibidem. WOLFSON, M. H. Neoliberalism and Social Security. Review of Radical Political Economics [online]. 2006, vol. 38, no. 3, summer, [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: . 76 Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: . 77 KOŠTA, J. Nové smery sociálneho zabezpečenia v USA. 1. vyd. Bratislava: Výskumný ústav práce a sociálnych vecí, 1991, s. 13. 75
35
Federální kanceláře pro zabezpečení. Výbor pro sociální zabezpečení se nakonec změnil v Úřad pro sociální zabezpečení a stal se operační sloţkou Ministerstva zdravotnictví. V osmdesátých a devadesátých letech sílil názor vyprostit Úřad pro sociální zabezpečení z ministerského vlivu a udělat z něj nezávislou kancelář. Tato snaha vyústila ve schválení zákona o nezávislosti sociálního zabezpečení a zdokonalení programu Kongresem a podpisem prezidenta Clintona 14. srpna roku 1994. Zákon o zdokonalení Contract with America78, který podepsal prezident Clinton v roce 1996, přinesl změnu do základní filozofie invalidního pojištění. Noví ţadatelé o sociální zabezpečení jiţ neměli právo na dávky, pokud příčinou jejich invalidity byly drogy či alkohol. Osoby spadající do této skupiny, které jiţ pobíraly sociální dávky, na ně přestaly mít od 1. ledna 1997 právo. Dle dřívějších pravidel měli nárok na dávky všichni, kterým zdraví nedovolilo pracovat, bez ohledu na příčinu jejich nemoci. Další důleţité opatření, jeţ vytvořil tento zákon, zdvojnásobilo postupně v letech 1996 aţ 2002 exemptní částku79 pro pracující poţivatele dávek v penzi. V roce 2002 dosáhla tato částka 30 000 dolarů ročně oproti 14 760 dle dřívějšího zákona. Zákon o sladění osobní zodpovědnosti a pracovní příležitosti z roku 1996, který podepsal prezident Clinton 22. srpna, ukončil právo na pomoc rodinám s nezaopatřenými dětmi (AFDC: Aid to Families with Dependent Children), které bylo vepsáno v původním zákoně z roku 1935, tím, ţe zavedl časově omezené dávky s podmínkou, ţe jejich poţivatel musí být zaměstnán. Tento zákon rovněţ ukončil právo na přídavky na sociální zabezpečení pro většinu cizinců. Dříve mohli tyto dávky pobírat i legálně usazení cizinci, kteří splňovali dané podmínky. Zákon také zavedl nové standardy umoţňující dětem pobírat přídavky na sociální zabezpečení. Zákon o vyrovnaném rozpočtu z roku 1997 navrátil právo na tyto přídavky některým cizincům, kteří ho ztratili kvůli reformě z roku 1996. Jiţ od svého počátku měl program sociálního zabezpečení svůj poradní sbor, který se skládal z nevládních členů, kteří měli zastupovat veřejnost při poradách o sociálním zabezpečení s vládními úředníky. První poradní sbor se sešel roku 1934 na podporu Výboru pro ekonomické zabezpečení. Tento sbor měl velký vliv především při tvorbě klíčových 78
Contract with America byl dokument sepsaný Republikány, se kterým uspěli v roce 1994 poprvé po 40 letech ve volbách do 104. Kongresu Spojených států. Jednalo se o jakýsi „volební program“ republikánské strany. (The Contract with America: Implementing New Ideas in the U.S [online]. [cit.2010-03-01]. Dostupný na WWW: ). 79 Mzdové omezení sniţuje dávky sociálního zabezpečení, pokud mzda či plat jejich poţivatele překročí jistou hranici, která se nazývá exemptní částka. (Social Security Income Limit [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: ).
36
dodatků v letech 1939 a 1950. Aţ do roku 1994 byl tento sbor jmenován kaţdé 4 roky. Poradní sbor v letech 1994-1996 byl posledním sborem v historii sociálního zabezpečení, dle zákona z roku 1994 byly sbory zrušeny a byl vytvořen sedmičlenný poradní výbor. 17. prosince 1999 podepsal prezident Clinton zákon o přístupu a pobídkách k práci, který přinesl do programu invalidního pojištění jednu z nejvýznamnějších změn za posledních 20 let. Tento zákon vytvořil program přístupu k práci a soběstačnosti, který zajistil poţivatelům invalidních dávek přístup k rehabilitačním sluţbám, k zaměstnaneckým sluţbám a dalším podpůrným sluţbám v zaměstnání, které si zvolí. Navíc zákon zavedl pobídkové mzdy poskytovatelům úspěšné rehabilitace, po níţ se poţivatel dávek vrátil zpět do zaměstnání. Poskytl také poţivatelům dávek záruky, které měly chránit jejich dávky a zdraví. Celkově vzato se tento zákon snaţil odpoutat pozornost od pouhého udrţování systému dávek a klást větší důraz na rehabilitaci invalidů a pomoci jim vrátit se zpět k produktivní práci. 7. dubna 2000 byl podepsán zákon o právu starých osob pracovat. Tento zákon zrušil test důchodových výdělků pro ty poţivatele dávek, kteří dosáhli nebo přesáhli normální důchodový věk (NRA: Normal Retirement Age)80. Tento zákon prošel v březnu 2000 velmi rychle Kongresem, kdyţ byl schválen Sněmovnou reprezentantů v poměru 422 k 0. Senát ho pak schválil 100 hlasy proti 0. To byla velká změna v důchodovém programu. Od roku 1935 byly starobní důchody vydávány pouze za podmínky, ţe jejich adresát byl plně v důchodu. Tuto podmínku zrušil test důchodových výdělků, který se během let neustále měnil. Podmínka nabyla opět platnosti po dodatcích z roku 1950, jeţ z ní vyňaly pouze osoby starší 75 let. V roce 1954 byl tento věk sníţen na 72 let a v roce 1977 na 70 let. S novým zákonem, který zavedl normální důchodový věk, začaly být důchody vypláceny všem pracujícím, kteří dosáhli tohoto věku nebo jej překročili, a to v plné výši.81 Důsledkem přijetí tohoto zákona byl nárůst počtu pracujících muţů ve věku 65 aţ 67 let o 3-4% v letech 1998 aţ 2004.82
80
Normální důchodový věk je 65 let pro osoby narozené před rokem 1937, postupně narůstá na 66 let pro osoby narozené 1943-54 a pro osoby narozené po roce 1960 činí 67 let. (Normal Retirement Age [online]. [cit. 201003-01]. Dostupný na WWW: ). 81 Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: . 82 GUSTMAN, A. L., STEINMEIER, T. How Changes in Social Security Affect Recent Retirement Trends. Research on Aging [online]. 2009, vol. 31, no. 2, March, [cit. 2010-04-21]. Dostupný na WWW: .
37
2.1.7. Po roce 2000 Prezident George W. Bush prohlásil ve svém inauguračním projevu, ţe je připraven na reformu sociálního zabezpečení a programu Medicare. V prvních měsících ve svém úřadu se k tomuto tématu neustále vracel. Ve svém prvním projevu v Kongresu v únoru 2001 oznámil, ţe chce zvolit prezidentskou komisi, která by mu radila, jak k reformě přistupovat. Pronesl také, ţe komise by se řídila těmito principy: je třeba zachovat důchody všech současných důchodců a i těch, kteří jiţ do důchodu nemají daleko je třeba navrátit sociálnímu zabezpečení pevný finanční základ mladším pracujícím, kteří mají zájem, je třeba nabídnout osobní spořicí účty 2. května 2001 prezident oznámil vznik své komise pro sociální zabezpečení, „Prezidentovy komise k posílení sociálního zabezpečení“. Komise vydala svou závěrečnou zprávu v prosinci 2001. Na počátku svého druhého prezidentského období George W. Bush jasně uvedl, ţe reforma sociálního zabezpečení je prioritou jeho vlády.83 Veškeré prezidentovy snahy o reformu sociálního zabezpečené však selhaly, jak zmiňuje kapitola 2.3.3. Roku 2009 se stal prezidentem Spojených států Barack Hussein Obama, který povaţuje reformu sociálního zabezpečení a především reformu systému zdravotní péče za hlavní cíl své vlády (viz. kapitola 2.3.4.).
83
Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: .
38
2.2.
Jak funguje systém sociálního zabezpečení v USA
Obrázek 2: Systém sociálního zabezpečení v USA
Důchodové pojištění (OASDI)
Starobní důchod (OAI)
Pozůstalostní důchod (SI)
Medicare
Pojištění v nezaměstnanosti
Medicaid
Program zdravotního pojištění dětí (CHIP)
Invalidní důchod (DI)
Přídavky na sociální zabezpečení (SSI)
Dočasná podpora sociálně slabým rodinám
Zdroj: autorka.
Systém sociálního zabezpečení v USA obsahuje v dnešní době federální program důchodového pojištění (OASDI: Old Age, Survivors and Disability Insurance), který se dělí na starobní důchod (OAI: Old Age Insurance), pozůstalostní důchod (SI: Survivors Insurance) a invalidní důchod (Disability Insurance). Původní zákon o sociálním zabezpečení z roku 1935 a jeho nynější verze zahrnují několik dalších sociálních programů. Mezi tyto programy patří: pojištění v nezaměstnanosti, dočasná podpora sociálně slabým rodinám, zdravotní pojištění pro zdravotně postiţené a staré osoby (Medicare), dotace jednotlivým státům na programy zdravotní péče (Medicaid),
39
státní program zdravotního pojištění dětí (SCHIP)84 přídavky na sociální zabezpečení (SSI).85
2.2.1. Důchodové pojištění (OASDI) Důchodové pojištění OASDI, tedy pojištění na starobní, pozůstalostní a invalidní důchod, je financováno z příspěvku na sociální zabezpečení odváděného z daně z příjmu, který je rovnoměrně rozdělen mezi zaměstnance a zaměstnavatele. Maximální příspěvek na důchodové pojištění se odvádí z příjmu při zdanitelném maximu (106 800 dolarů v roce 2010)86. Sazba pojistného se odvíjí od maximálního zdanitelného základu ze mzdy, jeţ narůstá podle průměrného růstu mezd. V roce 2010 činila sazba příspěvku na sociální zabezpečení (který platí zaměstnanec a zaměstnavatel napůl) 12,4% hrubé mzdy.87
2.2.1.1.
Starobní důchod
Nárok na starobní důchod závisí na věku ţadatele a jeho příspěvcích do systému. O důchod mohou ţádat osoby, které platily příspěvky na sociální zabezpečené nejméně 40 čtvrtletí. Věk předčasného odchodu do důchodu je 62 let.88 Normální důchodový věk pak závisí na roce narození jedince, je 65 let pro osoby narozené před rokem 1937, postupně narůstá na 66 let pro osoby narozené 1943-54 a pro osoby narozené po roce 1960 je 67 let.89 Další podmínkou je, ţe za kaţdé z těchto čtvrtletí musely vydělat alespoň 1 090 dolarů (údaj z roku 2009).90
84
nyní často uţ jen Program zdravotního pojištění dětí (CHIP) DEAVEN, P.O., ANDREWS, W.H. Social Security – New Issues and Developments. 1. vyd. New York: Nova Science Publishers, 2008, s. vii. 86 Contribution and Benefit Base [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný na WWW: . 87 Social Security and Medicare Tax Rates [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný na WWW: . 88 GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 185. 89 Normal Retirement Age [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: . 90 OASDI Trustees Report 2009 [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný na WWW: , s. 114. 85
40
Výše důchodu se pak počítá z celoţivotních příjmů důchodce ve 3 fázích. Nejprve se všechny minulé výdělky převedou na současnou hodnotu skrze indexaci k průměrnému růstu mezd. Tento mechanismus je jen částečný, neboť indexace končí, kdyţ osoba dosáhne věku 60 let, a tedy jsou vynechány přinejmenším 2 roky výdělků. V druhém kroku se vypočítá průměrný index měsíčních výdělků (AIME: Average Index Monthly Earnings).91 Průměrný index měsíčních výdělků je dvanáctina průměrného ročního platu pracujícího indexovaná národním mzdovým indexem. Do výpočtu se započítává 35 let s nejvyšším výdělkem.92 Nakonec se z průměrného indexu měsíčních výdělků vypočítá částka primárního pojištění (PIA: Primary Insurance Amount). Od zákona z roku 1977 se struktura dávek k výpočtu této částky počítá okolo 2 základních bodů zlomu. Částka primárního pojištění se rovná 90% průměrného indexu měsíčních výdělků pod niţším bodem zlomu, 32% mezi oběma body a 15% průměrného indexu měsíčních výdělků nad vyšším bodem zlomu.93 Částka primárního pojištění se tedy vypočítá tak, ţe se vytvoří lineární progresivní plán průměrných příjmů pojištěnce rozdělený na 3 části, přičemţ 90 centů z prvního dolaru se převede na dávky a tak se pokračuje aţ do posledního vydělaného dolaru, z něhoţ se pouţije uţ jen 15 centů. Sazba, při které sociální zabezpečení nahradí předchozí příjmy, se sniţuje s úrovní ţivotních výdělků.94 V roce 2008 tedy pojištěnec dostal 90% z prvních 744 dolarů měsíčního příjmu, z dalších dolarů po 4 483 dostal 32%, a poté 15% z kaţdého dalšího měsíčně vydělaného dolaru.95 V budoucnosti mají být vytvořeny nové body zlomu. Všem osobám s nárokem na OASDI od roku 2010 se bude částka primárního pojištění vypočítávat dle nového vzorce. Ten navýší první bod zlomu na úroveň indexované mzdy. Také bude mezi první a druhý bod umístěn nový bod zlomu, který bude roven prvnímu plus 75% rozdílu mezi body. Částka primárního pojištění mezi novým a vyšším bodem se sníţí z 32 na 20% a nad vyšším bodem zlomu se sníţí z 15 na 10%.96 Tato částka představuje měsíční důchod vyplácený plně pojištěnému pracujícímu (který odejde do důchodu v normálním důchodovém věku).
91
GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 185. 92 Zatímco do 59 roku pracujícího se jeho výdělky počítají v dolarech, od 60. roku se počítají nominálně. 93 GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 185. 94 GRUBER, J., WISE, D.A. Social Security Programs and Retirement around the World: Micro-Estimation. 1. vyd. Chicago: The University of Chicago Press, 2004, s. 694-695. 95 OASDI Trustees Report 2009 [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný na WWW: , s. 109. 96 Detailed Single Year Tables [online]. [cit. 2010-03-04]. Dostupný na WWW: .
41
Posledním krokem výpočtu důchodu je upravit částku primárního pojištění dle věku, kdy pojištěnec poprvé zaţádá o důchod. Pokud o něj poţádá v normálním důchodovém věku, měsíční důchod bude odpovídat částce primárního pojištění. Pokud o něj poţádá dříve, důchod se sníţí o pojistně-matematický faktor 5/9% měsíčně97 a tak pracující, pro kterého je normální důchodový věk 65 let, ale zaţádá o důchod v 62 letech, bude pobírat pouze 80% částky primárního pojištění. Jelikoţ pokuta byla stanovena tak, aby se přizpůsobila zvyšování normálního důchodového věku, osoba, jeţ odejde do důchodu v 62 letech v roce 2020, by dostala menší podíl ze své částky prvotního pojištění (70%) neţ v roce 2000 (80%). Pojištěnci však mohou i odloţit svůj odchod do důchodu a pak mají nárok na kredit z odloženého důchodu (DRC: Delayed Retirement Credit).98 Kredit z odloženého důchodu se rovná 5,5% odloţeného důchodu ročně, 8% pro ty narozené v roce 1943 či později.99
2.2.1.2.
Invalidní důchod
Cílem invalidního pojištění je nahradit část příjmu, o kterou je pojištěnec ochuzen, neboť kvůli nemoci není schopen pracovat. Program invalidního pojištění sociálního zabezpečení (SSDI: Social Security Disability Insurance)100 je financován z daně z příjmu na sociální zabezpečení, a také z daní, které se odvádí z dávek sociálního zabezpečení. Invalidní pojištění je spravováno Úřadem pro sociální zabezpečení. Bylo zavedeno v roce 1956 a poskytuje dávky zdravotně postiţeným osobám mladším 65 let dle výše jejich předchozího výdělku v zaměstnání, ze kterého odváděly příspěvky. Tyto dávky mají nahradit mzdu, o kterou dotyční pracující přišli kvůli sociální události, proti které byli pojištění. Na konci roku 2006 pobíralo invalidní důchod 8,6 milionů osob a osob na nich závislých. Systém sociálního zabezpečení v USA vyplácí důchod pouze zcela invalidním osobám. Invalidita v této definici se odvíjí od neschopnosti člověka pracovat. Jedinec je zdravotně postiţený, pokud nemůţe vykonávat práci, kterou vykonával dřív, pokud nemůţe
97
5/9% kaţdý měsíc za prvních 36 měsíců a 5/12% za kaţdý další. (GALASSO s. 186) GRUBER, J., WISE, D.A. Social Security Programs and Retirement around the World: Micro-Estimation. 1. vyd. Chicago: The University of Chicago Press, 2004, s. 694-695. 99 GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 186. 100 Často také pouze DI. 98
42
vykonávat ani jinou práci kvůli svému zdravotnímu stavu a pokud postiţení trvalo či má trvat nejméně rok či směřuje ke smrti.101 Aby postiţený obdrţel invalidní důchod, musí sloţit 2 testy, a to test posledního zaměstnání zaloţený na věku a době, kdy se stal postiţeným, a test délky doby práce, aby prokázal, ţe pracoval dost dlouho v zaměstnání pokrytém sociálním zabezpečením. Pravidla pro test posledního zaměstnání jsou zaloţena na kalendářních čtvrtletích, ve kterých ţadatel dosáhl či dosáhne určitého věku. Pokud se pracující stane invalidou před nebo ve čtvrtletí, kdy dosáhne věku 24 let, je potřeba, aby v posledních 3 letech pracoval alespoň 1 a půl roku. Pokud se pracující stane invalidou po čtvrtletí, kdy dosáhl 24 let, ale před čtvrtletím, kdy dosáhne věku 31 let, je zapotřebí, aby pracoval půlku doby od svých 21. narozenin po čtvrtletí, kdy se stal invalidou. Pokud ho postiţení potkalo ve čtvrtletí, kdy se doţil 31 let či později, je třeba, aby odpracoval 5 let z posledních 10 let před nehodou.102 Výše invalidního důchodu se počítá stejně jako u starobního důchodu. Nejprve se vypočítá průměrný index měsíčních výdělků z 35 let nejvyšších měsíčních příjmů či ze všech let, pokud jedinec tak dlouho nepracoval. Z této částky se poté vypočítá částka primárního pojištění. Na konci roku 2006 činil průměrný invalidní důchod 939 dolarů měsíčně.103
2.2.1.3.
Pozůstalostní důchod
Pokud člověk zemře, někteří z jeho příbuzných mají nárok na dávky. Jedná se o pozůstalé manţely a manţelky (i rozvedené), děti a na pracujícím závislé rodiče. Počet let, které musí jedinec odpracovat, aby jeho rodina měla nárok na dávky, závisí na tom, v jakém věku zemře. Čím mladší člověk zemře, tím méně potřebuje odpracovaných let. Nikdo však nepotřebuje pracovat více neţ 10 let, aby měli jeho pozůstalí příbuzní nárok na dávky. Existuje i zvláštní pravidlo, dle kterého, pokud člověk během posledních 3 let před
101
What We Mean by Disability [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: 102 Disability Benefits [online]. [cit. 2010-04-11]. Dostupný na WWW: . 103 How the Social Security Disability Benefits Calculation Works [online]. [cit. 2010-04-11]. Dostupný na WWW: .
43
smrtí pracoval jeden a půl roku, jeho děti a jeho manţelka (manţel), jeţ se o ně stará, mají nárok na dávky. Nárok na plné pozůstalostní dávky mají vdova či vdovec v plném důchodovém věku. Plný důchodový věk pro pozůstalé je 66 let pro ty, kteří se narodili v letech 1945 – 1956, a postupně se zvyšuje do 67 let pro osoby narozené roku 1962 či později. Sníţený vdovský či vdovecký důchod mohou pozůstalí pobírat od 60 let. Pokud jsou zdravotně postiţení, mohou jej pobírat uţ od 50 let. Pokud se starají o dítě, které pobírá sociální dávky a je mladší 16 let, mohou pobírat vdovský či vdovecký důchod v jakémkoliv věku. 98% potomků můţe pobírat sirotčí důchod, pokud jejich pracující rodič zemře. Potomci mladší 18 let (nebo 19 let pokud chodí do školy) mají také právo na dávky. Mohou pobírat dávky v jakémkoliv věku, pokud se staly zdravotně postiţenými před 22. rokem ţivota a jiţ zůstaly postiţené. Za jistých okolností se mohou dávky vyplácet i nevlastním dětem, vnoučatům, pravnoučatům či adoptovaným dětem. Rodiče na pracujícím závislí mohou po jeho smrti pobírat pozůstalostní důchod od 62 let věku. Pokud byl zesnulý pracující rozvedený, jeho bývalá manţelka (manţel), jeţ dosáhla věku 60 let (50 pokud je zdravotně postiţená) má rovněţ nárok na vdovský důchod, pokud manţelství trvalo alespoň 10 let. Tyto dvě podmínky nemusí splňovat v případě, ţe se stará o dítě mladší 16 let či o zdravotně postiţené dítě. Toto dítě musí být její vlastní či legálně adoptované. Pokud je dítě vlastním dítětem zesnulého pracujícího a je mladší 16 let či zdravotně postiţené, důchod, který pobírá bývalá manţelka (manţel) ovlivní výši dávek vyplácených dalším příbuzným zesnulého. Rovněţ existuje jednorázová suma ve výši 225 dolarů, která se za určitých podmínek vyplácí manţelce (manţelovi) či dítěti po smrti pracujícího. Výše pozůstalostního důchodu závisí na průměrném výdělku zesnulého pracujícího. Čím větší příspěvky do systému platil, tím větší důchod pozůstalí obdrţí.104 Pozůstalostní důchod se rovná částce prvotního pojištění sníţené o částku z pojištění, na kterou má pozůstalý nárok. Všechny dávky v rodině se počítají do jedné dávky, jeţ má stanovené
104
Survivors Benefits [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: .
44
maximum.105 Částka, na kterou má pozůstalý nárok, rovněţ závisí na jeho věku a vztahu k zesnulému. Pokud zesnulý pobíral sníţené dávky, pozůstalostní důchod bude zaloţen na této částce. Vdova či vdovec v důchodě zpravidla obdrţí 100% ze základní dávky pracujícího. Pokud jsou ve věku 60 let či starší, ale v plném důchodovém věku, obdrţí 71 aţ 99% z této částky, ovšem pokud se starají o dítě mladší 16 let (i kdyţ ještě nedosáhla 60 let), dostanou 75% z dané částky. Děti obdrţí rovněţ 75% z dávek zesnulého pracujícího. Pozůstalostní důchod má své maximum, které se mění, ale zpravidla se rovná 150 aţ 180% sociálních dávek zesnulého. Pokud pozůstalý pracuje a nedosáhl plného důchodového věku, jeho pozůstalostní důchod můţe být sníţen v případě, ţe jeho příjmy překročí jistou hranici. Pokud pozůstalý nedosáhne v roce 2010 plného důchodového věku, bude mu odečten 1 dolar z kaţdých 2, které překročí maximum 14 160 dolarů ročně.106 Pokud v roce 2010 dosáhne plného důchodového věku, odečte se mu 1 z 3 dolarů, pokud překročí hranici 37 680 dolarů. Pokud se pozůstalý znovu oţení (provdá) předtím, neţ dosáhne 60 let (50 let při postiţení), nemá nárok na pozůstalostní důchod. Pokud se však oţení později, můţe tento důchod pobírat. Od 62 let můţe rovněţ pobírat dávky zaloţené na příjmu nové manţelky (manţela), pokud by tyto dávky byly vyšší.107
2.2.2. Medicare Program Medicare se skládá ze dvou hlavních částí. První z nich je povinné nemocniční pojištění, které pokrývá veškerou nemocniční péči malou odečitatelnou poloţkou, a také domácí péči. Jedná se o pojištění proti nákladným událostem. Je financováno z pojistného, které činí aţ 2,9% hrubé mzdy. Jde tedy především o systém celoţivotního přerozdělování, člověk platí pojistné, dokud pracuje, a pak dostane dávky. Druhou část Medicare tvoří doplňkové zdravotní pojištění, které je dobrovolné, avšak dotované. Proto 98% z těch, kdo na ně mají nárok, si ho platí. Za chudé platí poplatek Medicaid. Systém
105
GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 186. ISBN 978-0-262-07273-1. 106 How Work Affects Your Benefits [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: . 107 Survivors Benefits [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: .
45
zaplatí 80% pojistných událostí. Lékaři obdrţí za kaţdého pacienta pojištěného v programu Medicare či Medicaid paušální poplatek, který se odvíjí od věku a pohlaví pacienta.108 Programu Medicare se mohou účastnit osoby od 65 let věku. I mladší mohou mít nárok na Medicare, a to především zdravotně postiţení či ti, kteří trpí chronickým onemocněním ledvin nebo amyotrofickou laterální sklerózou. Program jim pomáhá vyrovnat se s náklady, ale nepokrývá veškeré výdaje či dlouhodobou péči. Jak uţ bylo řečeno, Medicare se skládá z 2 hlavních částí, ale můţeme ho rozdělit i na 4 části: Nemocniční pojištění (A), které pomáhá pokrýt náklady na hospitalizaci či zdravotní péči, a také péči v léčebnách dlouhodobě nemocných. Zdravotní pojištění (B), které pomáhá hradit náklady na sluţby lékařů a další sluţby, které nepokrývá nemocniční pojištění. Výhodné plány Medicare (C) jsou dostupné v mnoha oblastech. Lidé, kteří mají nárok na Medicare A a B si mohou vybrat, zda chtějí vyuţívat veškerých zdravotních sluţeb skrze jednu z organizací, která je součástí C. Pokrytí receptů (D), které pomáhá uhradit léky předepsané lékaři. Na Medicare A mají nárok občané a osoby s trvalým bydlištěm ve Spojených státech starší 65 let, kteří mají nárok na dávky sociálního zabezpečení či na starobní důchod od amerických ţeleznic, a také pokud daná osoba či její manţel (manţelka) pracovali dostatečně dlouho v zaměstnání, ve kterém odváděli příspěvky na Medicare, nebo pokud se jedná o rodiče závislé na plně pojištěném zesnulém dítěti. Existují i výjimky, a to pro: zdravotně postiţené, osoby s laterální amyotrofickou sklerózou, osoby po transplantaci či na dialýze ledvin, atd. Medicare A si rovněţ mohou občané koupit (410 dolarů měsíčně v roce 2007109). Na Medicare B má pojištěnec nárok, pokud má nárok i na Medicare A, a platí měsíční poplatek (93,50 dolarů měsíčně110). Lidé s vyššími příjmy platí vyšší poplatky. Pokud osoba nemá nárok na Medicare A, můţe si koupit Medicare B, aniţ by si musela koupit A, pokud je starší 65 let a je občanem USA či legálním přistěhovalcem ţijícím v USA po dobu nejméně 5 let. 108
Ibidem, s. 97. Medicare Information [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: . 110 Ibidem. 109
46
Nárok na Medicare typu C vzniká, pokud má osoba nárok na Medicare A a B. S jedním z těchto dvou plánů není zapotřebí Medigap policy (program zdravotního pojištění, který prodávají soukromé pojišťovny, k uhrazení nákladů, které nejsou pokryty původním plánem Medicare), neboť tento plán pokrývá stejné dávky jako Medigap, jako např. dny strávené navíc v nemocnici poté, co jedinec vyuţil dny pokryté Medicare. Kdokoliv, kdo má Medicare A, B nebo C má nárok na Medicare D. Tento plán je dobrovolný a vyţaduje měsíční placení poplatků.111
2.2.3. Medicaid Medicaid byl vytvořen dodatky k zákonu o sociálním zabezpečení z roku 1965, stejně jako Medicare. Zatímco Medicare je zdravotním pojištěním pro staré osoby, Medicaid je zdravotním pojištěním pro chudé.112 Medicaid, který poskytuje dotace jednotlivým státům na programy zdravotní péče, financuje zdravotní péči potřebným lidem skrz federální a státní programy. Mezi jednotlivými státy existují výrazné rozdíly, ať uţ se jedná o kategorie osob, jeţ do programu spadají, či o dávky, na něţ mají nárok. Téměř polovina osob vyuţívající tento program je mladší 21 let, další šestina pak starší 65 let. Ve státech, ve kterých se hojně vyuţívá jiných programů jako například přídavků na sociální zabezpečení, nemá na Medicaid nárok velká část chudých občanů.113 32 států plus District of Columbia poskytuje Medicaid dávky těm, kteří mají nárok na přídavky na sociální zabezpečení. V těchto státech pak ţádost o tyto přídavky je shodná s ţádostí o Medicaid. Nárok na Medicaid rovněţ vzniká s nárokem na přídavky na sociální zabezpečení. Státy, ve kterých je nutno podat ţádosti na tyto dva programy zvlášť, jsou: Aljaška, Idaho, Kansas, Nebraska, Nevada, Oregon a Utah. Státy, které si vytvořily vlastní podmínky pro nárok na Medicaid, jeţ se liší od těch na přídavky na sociální zabezpečení, jsou
111
Medicare [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: . RUSSELL, J. M. The Complete Guide to Medicaid and Nursing Home Costs: How to Keep Your Family Assets Protected - Up to Date Medicaid Secrets You Need to Know. 1. vyd. Ocala: Atlantic Publishing Company, 2008, s. 15. 113 RICARDO-CAMPBELL, R. Social Security: Promise and Reality. 2. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, 1978, s. 70. 112
47
pak: Connecticut, Hawaii, Illinois, Indiana, Minnesota, Missouri, New Hampshire, Severní Dakota, Ohio, Oklahoma a Virginie.114 Medicaid je největším systémem zdravotního pojištění ve Spojených státech, pokrývá asi 41 milionů osob. Jednotlivé státy určují, zda má osoba na Medicaid nárok či nikoliv. Federální podpora se liší v jednotlivých státech dle příjmu na osobu. Chudší státy získávají z federálního rozpočtu aţ 83% výdajů zpět, bohatší státy méně, minimum je pak 50%. V roce 1997 byly výdaje Medicaid 159 miliard dolarů a skoro 60% bylo pokryto z federálního rozpočtu. Kritéria pro nárok na Medicaid (pokročilý věk, slepota, zdravotní postiţení) určuje do jisté míry federální vláda. Jednotlivé státy pak určí další kritéria dle příjmu a majetku domácnosti. Nárok na Medicaid se stal středem nekonečné debaty. V roce 1997 bylo rozhodnuto, ţe děti, jejichţ rodiče nemají na Medicaid nárok, mohou získat, za jistých okolností, dávky ze speciálního programu Medicaid – programu zdravotního pojištění dětí (CHIP: Children´s Health Insurance Programme) či z jiného podpůrného programu. Ne všichni, kteří mají nárok na Medicaid, ho však vyuţívají. Některé státy totiţ vybírají za tento program malý poplatek (6 aţ 28 dolarů dle velikosti rodiny) a ne všichni jsou ochotni jej platit.115 Medicaid hradí část B programu Medicare, pokud osoba nemá druhotné pojištění. Funguje tedy jako doplňkové pojištění pro starší osoby, které jsou účastníky Medicare, ale kvůli nízkému příjmu potřebují další finanční pomoc. Medicaid rovněţ hradí péči v domech s pečovatelskou sluţbou.116 Lidé, kteří jsou pojištěni jak Medicare tak Medicaid, mají nárok na pobyt v domech s pečovatelskou sluţbou, léky na předpis, pobyt b nemocnici, atd. Pokrytí se stát od státu mění, avšak pojištění hradí především nemocniční a ambulantní péči, sluţby dentistů, laboratorní vyšetření a rentgenové vyšetření, domácí péči a další.117
114
Medicaid Information [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný na WWW: . 115 ROSNER, P. G. The Economics of Social Policy. 1. vyd. Cheltenham: Edward Elgar Publishing Ltd, 2003, s. 95-96. 116 RUSSELL, J. M. The Complete Guide to Medicaid and Nursing Home Costs: How to Keep Your Family Assets Protected - Up to Date Medicaid Secrets You Need to Know. 1. vyd. Ocala: Atlantic Publishing Company, 2008, s. 16. 117 Ibidem, s. 18.
48
Nárok na Medicaid má osoba starší 65 let, zdravotně postiţená či slepá, která prokáţe, ţe její celkový hrubý příjem nepřesahuje 2000 a výdělek 1869 dolarů měsíčně (údaj z roku 2007, tento limit se mění kaţdým rokem a v jednotlivých státech se liší).118
2.2.4. Pojištění v nezaměstnanosti Pojištění v nezaměstnanosti slouţí k zajištění podpory lidem, kteří se stali nedobrovolně nezaměstnanými a jsou schopni a ochotni přijmout vhodné zaměstnání. Tímto pojištěním jsou kryti všichni zaměstnanci v 50 státech, v District of Columbia, v Portoriku a na Amerických panenských ostrovech. Zákon z roku 1935 zavedl jednotnou národní daň odváděnou ze mzdy pro všechny průmyslové a obchodní zaměstnance, kteří zaměstnávali 8 a více lidí po 20 a více týdnů v roce. Kaţdý stát má svůj účet ve svěřeneckém fondu, kam posílá příspěvky a získává z nich úroky. Pokud potřebuje peníze na podporu v nezaměstnanosti, můţe si je stát z fondu kdykoliv vybrat. Kaţdý stát rozhoduje o výši a délce doby, po kterou bude podpora vyplácena (kromě federálních dávek). Rovněţ rozhoduje o výši pojistného (s jistým limitem) a o podmínkách vzniku či zániku nároku na podporu. Státy také samy přímo spravují programy, které vybírají příspěvky, vedou záznamy o mzdách, přijímají stíţnosti a vyplácejí podporu nezaměstnaným. Soukromí zaměstnavatelé v obchodní a průmyslové sféře se řídí zákonem o federální dani proti nezaměstnanosti (FUTA: Federal Unemployment Tax Act), pokud zaměstnávají 1 a více osob v 1 dni v kaţdém z 20 týdnů současného či předcházejícího roku, či pokud vyplácely mzdy vyšší neţ 1500 dolarů během jakéhokoliv čtvrtletí daného či předešlého roku. Zemědělští zaměstnanci pojišťují své farmy, pokud vyplácejí aspoň 20 000 dolarů za čtvrtletí, či zaměstnávají 10 a více osob po 20 týdnů ročně. Vyjmuti ze zákona jsou lidé, které zaměstnává rodina a ti, kteří se zaměstnávají sami. Od roku 1976 se zákonem musí řídit i zaměstnavatelé v místní správě a neziskových organizacích. Ze zákona jsou stále vyjmuti volení úředníci, zákonodárci, soudci a národní obrana, a také zaměstnavatelé v neziskových organizacích, pokud zaměstnávají méně neţ 4 osoby. Federální zaměstnanci jsou rovněţ pojištěni tímto programem. Pro zaměstnance ţeleznic existuje zvláštní zákon. Od roku 2000 se zákon vztahuje i na Indiány, i kdyţ s mnohými výjimkami.
118
Ibidem, s. 27.
49
Nárok na podporu v nezaměstnanosti vzniká, pokud pracující splní určité podmínky. Jedinec musí pracovat v zaměstnání krytém tímto pojištěním po dobu, která se nazývá základní doba a ve většině států jde o první čtyři čtvrtletí z posledních pěti kalendářních čtvrtletí, která předcházela ţádosti o podporu. Ve všech státech se týdenní podpora v nezaměstnanosti mění podle minulých příjmů pracujícího s určitou minimální a maximální hranicí. Zpravidla se jedná o náhradu týdenní mzdy ve výši 50%. Většina států počítá týdenní podporu jako zlomek mzdy v jednom či více čtvrtletích, během kterých byla mzda nejvyšší. Zbylé státy pouţívají systém, ve kterém se klade větší důraz na toto období s nejvyšší mzdou u osob s niţším příjmem. Kaţdý stát určí svůj strop pro týdenní podporu, toto maximum je buď fixní, nebo pohyblivé. 13 států poskytuje dávky i osobám závislým na nezaměstnaném. Tato dávka se různí, ale činí zpravidla 30 dolarů týdně a méně. Většina států zavedla týdenní čekací dobu, neţ podporu nezaměstnanému vyplatí, pět z nich mu peníze, o které v čekací době přišel, vyplatí. Kromě dvou států, všechny státy poskytují podporu maximálně po 26 týdnů v roce. Od roku 1970 rovněţ existují federální tzv. prodloužené dávky, které se vyplácejí nezaměstnaným, kteří uţ nemají nárok na další podporu. Tento program je financován z poloviny z federálních a z poloviny ze státních fondů. Vyplácení dávek se odvíjí od zaměstnanosti ve státě a začíná v momentě, kdy nezaměstnanost dosáhne 5% a udrţí se v této výši po dobu 13 týdnů a je o minimálně 20% vyšší neţ ve stejném období v posledních 2 letech. Od 6% nezaměstnanosti uţ stát nemusí hledět na tuto podmínku. Pokud se začnou dávky vyplácet, vyplácejí se po dobu nejméně 13 týdnů. Jakmile skončí vyplácení dávek v jednom státě, můţe začít v dalším státě aţ po uplynutí 13 týdnů. Státy si opět určují podmínky nároku na dávky a vyplácené částky. Ţadatel však musí strávit 20 týdnů v zaměstnání na plný úvazek. Nezaměstnaný, jenţ vyčerpal svou podporu, má nárok na 50% nárůst délky doby, po kterou mu je podpora vyplácena, s omezením na 13 týdnů prodloužených dávek. Existuje však celková hranice 39 týdnů pro podporu a prodlouţené dávky. Od roku 1992 existuje program permanentních prodloužených dávek, který můţe stát zavést, pokud nezaměstnanost státu v posledních 3 měsících byla nejméně 6,5% a tato výše
50
představuje
alespoň
110%
průměrné
nezaměstnanosti
státu
ve
stejném
období
v předcházejících 2 letech.119
2.2.5. Ostatní dávky
Přídavky na sociální zabezpečení (SSI: Supplemental Security Income) byly zavedeny roku 1974 a slouţí jako minimální příjem pro staré, slepé a zdravotně postiţené osoby, které mají velmi nízké příjmy a malé jmění. Tomuto programu se často říká „program poslední moţnosti“, neboť lidé, kteří poţádají o tyto dávky, jsou povinni poţádat i o všechny ostatní dávky, na které mají nárok. I kdyţ je program přídavků na sociální zabezpečení spravován Úřadem pro sociální zabezpečení, je financován z obecných příjmů a ne z příspěvků na sociální zabezpečení odváděných z příjmu. Některé státy kromě federálních dávek vyplácejí rovněţ další přídavky jistým skupinám či kategoriím osob. Na konci roku 2006 pobíralo federální dávky 7,2 milionů lidí, z toho 6 milionů jich bylo slepých či jinak postiţených.120 Maximální výše přídavků na sociální zabezpečení se rok od roku mění. V roce 2010 však tato částka neporoste, neboť index spotřebních cen se od 3. čtvrtletí nezvýšil. Platí tedy maximální částka z ledna roku 2010 - 674 dolarů pro jedince a 1 011 dolarů pro pár.121Přídavky se počítají tak, ţe se z celkové hrubé mzdy odečtou jisté poloţky (prvních 20 dolarů z nevydělaného příjmu, prvních 65 dolarů z vydělaného příjmu a 1 dolar ze 2 z kaţdé vyšší částky neţ je tato, odměny, stravenky, stipendia, atd.) a získá se tak počitatelný příjem. Ten se poté odečte od SSI federální taxy pro dávky. 122
Manželské dávky (Spouse´s Insurance Benefits), které jsou zvláštním rysem amerického sociálního zabezpečení, se rovnají 50% částky primárního pojištění pracujícího 119
Unemployment Insurance Program Description and Legislative History [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: . 120 DEAVEN, P. O., ANDREWS, W. H. Social Security – New Issues and Developments. 1. vyd. New York: Nova Science Publishers, 2008, s. 116-117. 121 Understanding Supplemental Security Income: SSI Benefits [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: . 122 Understanding Supplemental Security Income: SSI Income [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: .
51
a vyplácejí se jeho choti, která (který) nemá přímo nárok na další dávky, které by překročily tuto částku.123 Manţelka (manţel) má na tyto dávky nárok, pokud nemá sama nárok na starobní či invalidní důchod, avšak dosáhla věku 62 let, nebo má v péči dítě mladší 16 let či zdravotně postiţené, které má nárok na dávky díky pracujícímu otci (matce). Na tyto dávky má nárok i bývalá manţelka (manţel) pokud je biologickou matkou (otcem) dítěte pracujícího. Zvláštní podmínky pak platí pro zaměstnance amerických ţeleznic.124 Dočasná podpora sociálně slabým rodinám (Temporary Assistance for Needy Families) poskytuje sluţby a pracovní příleţitosti sociálně slabým rodinám. Tento program nahradil roku 1997 program pomoc rodinám s nezaopatřenými dětmi, který poskytoval finanční dávky dle potřeby, příjmů a velikosti rodin. Program byl vytvořen dle zákona o sladění osobní zodpovědnosti a pracovní příležitosti z roku 1996 a uděluje bonusy státům, kterým se podaří zajistit práci pro poţivatele dávek. Rovněţ podporuje sociálně slabé rodiny, které si najdou práci, tím, ţe zajistí jejich dětem zdravotní pojištění a poskytne jim jisté finanční prostředky. Po 2 letech pomoci musí většina poţivatelů dávek pracovat. Rodiče musí pracovat předepsaný počet hodin týdně, osaměle ţijící rodiče 20 hodin, páry 30 hodin. Existuje tu 6 týdenní lhůta pro hledání zaměstnání, pro rodiče s dítětem mladším 6 let, kteří nemohou najít hlídání a rodiče ţijící osaměle s dítětem mladším neţ 1 rok. Rodiny mohou pobírat tyto dávky pouze 5 let. Jednotlivé státy mohou tuto dobu omezit aţ o 20%. 125 Program zdravotního pojištění dětí (CHIP: Children´s Health
Insurance
Programme), kterému se říká „dětský Medicaid“, byl vytvořen zákonem o vyrovnaném rozpočtu roku 1997, a během své existence vyplatil jednotlivým státům jiţ asi 20 miliard dolarů, aby zajistily zdravotní pojištění dětem z rodin s nízkým příjmem, které nemají nárok na Medicaid a nemohou si dovolit soukromé pojištění. V únoru 2009 schválil kongres zákon o novém povolení programu zdravotního pojištění dětí a prezident Obama ho podepsal.126
123
GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 186. 124 305. When is a spouse entitled to spouse's insurance benefits on the worker's Social Security record? [online]. [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: . 125 Temporary Assistance for Needy Families [online]. [cit. 2010-04-19]. Dostupný na WWW: . 126 Children´s Health Insurance Programme (CHIP) [online]. [cit. 2010-04-19]. Dostupný na WWW: .
52
2.2.6. Problémy s přerozdělováním dávek Struktura příspěvků a dávek amerického systému sociálního zabezpečení je různě přerozdělována mezi osoby stejného věku. Systém příspěvků OASDI je regresivní, neboť sazba příspěvků je proporcionální k výši mzdy do určitého maxima. Dávky se však přerozdělují především lidem s niţšími příjmy, jelikoţ poměr dávek k příjmům (průměrný index měsíčních výdělků) se sniţuje, pokud rostou příjmy kvůli vzorci částky primárního pojištění. Galasso poznamenává, ţe další rozdíly v systému přerozdělování dávek v rámci jedné věkové skupiny osob jsou způsobené např. rodinným stavem, sloţením rodiny a příjmy jejich členů, atd. Rodinný stav diskriminuje některé pojištěné, neboť dodatečné dávky (které se však nevztahují na příspěvky odváděné pracujícím) můţe pobírat choť pojištěného, za jeho ţivota i po smrti. Kvůli těmto manţelským a pozůstalostním dávkám způsobuje rozdělení výdělků v rodině nerovnosti, jelikoţ rodiny s jedním pracujícím obvykle pobírají větší dávky neţ rodiny, kde vydělávají dva členové, vzhledem k danému rodinnému příjmu pod maximálním zdanitelným základem. Nakonec můţeme konstatovat, ţe jelikoţ systém nerozděluje roční důchody v závislosti na pohlaví, skutečná hodnota pokrytí je vyšší pro ţeny neţ pro muţe, neboť ţeny se doţívají vyššího věku. Pokud bereme v potaz svobodné pojištěnce, pak musíme znovu konstatovat, ţe ţeny pobírají větší dávky, jelikoţ se doţívají vyššího věku a dávky se přerozdělují od osob s vyššími příjmy osobám s niţšími příjmy. Páry jsou v systému zvýhodněny oproti svobodným, především kvůli existenci pozůstalostního důchodu – a v případě párů, kde je výdělečně činný pouze jeden – manţelských dávek. Nejen rozdělení dle pohlaví, ale i délka ţivota rovněţ hraje svou roli v systému a rozděluje pojištěnce na třídy. Díky ochrannému účinku peněz se bohatší lidé doţívají vyššího věku, a tudíţ pobírají dávky po delší dobu a zároveň jejich nepracující manţelky (manţelé) pobírají vyšší dávky neţ ty z niţších příjmových skupin. Vývoj amerického sociálního zabezpečení, charakterizovaný postupným a neustálým zvyšováním příspěvkových sazeb, starobních důchodů a podílu pracujících s nárokem na ně, přerozděluje také dávky napříč generacemi pojištěnců. Bylo zjištěno, ţe dřívější generace pojištěnců měly ze sociálního zabezpečení větší přínosy neţ následující. Odborníci tvrdí, ţe vnitřní výnosové procento průměrného páru, ve kterém vydělává pouze jeden, se sníţilo 53
z 5,5% v roce 1915 na 3,2% v roce 1930 a 2,1% v roce 1945. Dle dalších studií se vnitřní výnosové procento v letech 1945 aţ 2000 nezměnilo, neustále se pohybuje kolem 2%, coţ znamená, ţe se výrazně neměnil výpočet sazeb příspěvků do systému a důchodů. Přesto v dlouhém období tyto předpoklady stěţí odpovídají finanční udrţitelnosti systému.127
127
GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 187-189.
54
2.3.
Dopad demografického vývoje na systém sociálního zabezpečení a navrhované reformy tohoto systému
2.3.1. Demografický vývoj americké populace a jeho dopad na systém sociálního zabezpečení I kdyţ je proces stárnutí populace v USA pomalejší neţ v Evropě, debata o jeho vlivu na ekonomický systém a především systém sociálního zabezpečení nebere konce. Průměrná délka ţivota amerických ţen se za poslední dobu výrazně zvýšila, ze 73,2 let v roce 1960 na 80 let v roce 2008. Délka ţivota muţů se rovněţ zvýšila, a to z 66,7 let v roce 1960 na 75,4 let v roce 2000.128 Co se týče plodnosti, jakoţto počtu dětí na ţenu (od 14 do 49 let věku), ta se neustále sniţuje – z 3,68 v roce 1957 aţ na 2,06 v roce 2005. Stejně tak se sniţuje i úmrtnost, a to průměrně o 1,07% ročně v letech 1900 aţ 2005.129 Dle odhadů vědců by se v příštích 50 letech měla průměrná délka ţivota neustále zvyšovat – na 79,1 let u muţů a 83,5 let u ţen v roce 2050, plodnost by měla neustále klesat – na 1,95 v roce 2050. Kolem roku 2000 byly nejsilnější dvě generace třicátníků a čtyřicátníků, tzv. baby boomers130. Pro rok 2050 počítají vědci s nárůstem počtu starších generací, především počet osob ve věku 80 let a více vzroste z 3,3% v roce 2000 na 7,82%.131 Z grafu č. 2 je patrné, ţe počet osob v důchodovém věku 65 let a starších se neustále zvyšuje, z 9 milionů v roce 1940, tedy počátku sociálního zabezpečení, aţ na 34,9 milionů v roce 2000 a tento počet bude neustále stoupat.
128
OASDI Trustees Report 2009 [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný na WWW: , s. 88. 129 Ibidem, s. 76-77. 130 Za baby boomers jsou označováni lidé narození během 2 desetiletí po Druhé světové válce. 131 GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 194.
55
Graf 2: Američané ve věku od 65 let v letech 1880 – 2000
Zdroj:
Life
Expectancy
for
Social
Security
[online].
[cit.
2010-03-01].
Dostupný
na
WWW:
.
Kotlikoff tvrdí, ţe se rovněţ percentuálně zvýší závislost starých osob (65 let a více) na potenciálně aktivní populaci (18-64 let) z 20,5 v roce 2000 na 36,3% v roce 2050, neboť poměr počtu pracujících, kteří odvádějí pojistné, k počtu poţivatelů peněţitých dávek neustále klesá, jak dokazuje graf č. 3. Za 30 let má v USA odejít do důchodu 77 milionů baby boomers. V té době bude počet starých osob dvojnásobný oproti dnešku, avšak počet pracujících bude vyšší pouze o 18%.132
132
KOTLIKOFF, L. J. a kol. Mitigating America’s Demographic Dilemma by Pre-funding Social Security. Journal of Monetary Economics [online]. 2007, vol. 54, no. 2, March, [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
56
Graf 3: Počet pojištěných pracujících na poţivatele dávek OASDI – historický (Historical) a odhadovaný budoucí (Estimated) vývoj
Zdroj: OASDI Trustees Report 2009 [online]. , s. 10.
[cit.
2010-04-07].
Dostupný
na
WWW:
Dle Galassa proces stárnutí populace ovlivňuje i budoucí politickou reprezentaci osob v jednotlivých věkových skupinách tím spíš, ţe v USA existují veliké rozdíly ve volební účasti dle věku voličů. Starší voliči totiţ chodí k volbám dvakrát hojněji neţ mladí voliči, a tudíţ s rostoucím počtem starších občanů se můţe výrazně změnit politické zastoupení obyvatel. V roce 2000 byla střední délka ţivota dospělých 43 let a voličů 47 let. V roce 2050 bude střední délka ţivota dospělých 48 let a voličů 53 let. Stárnutí populace tedy zvýší střední délku ţivota dospělé populace o 5 let ale voličů o 6 let, neboť voleb se účastní především starší voliči. Je tedy zřejmé, ţe stárnutí populace bude mít velký dopad na politické arény, kde budou starší lidé bránit své zájmy a své důchody. 133 Demografická nerovnováha má rovněţ velký vliv na pay as you go systém a penzijní systém ve většině vyspělých zemí. Systémy zaloţené na mezigeneračních transferech peněz jsou totiţ vhodné, jen pokud je tempo populačního růstu vysoké. Pokud ale tempo populačního růstu klesá, ukazuje se tento systém spíše jako nevhodný. Zrušení takového systému by však znevýhodnilo starší osoby, které čekají, ţe se jim peníze, které vloţily do
133
GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 193-196.
57
systému v mládí, v důchodu vrátí. Mladí lidé by pak mohli chtít emigrovat, aby se vyhnuli vysokému zdanění spojenému s mezigeneračními předěly. Emigrace by však celou situaci ještě zhoršila, naopak imigrace mladých produktivních osob by ji mohla zlepšit.134 Pokud by v pay as you go systému došlo k zdvojnásobení poměru důchodců k zaměstnaným, bylo by zapotřebí i dvojnásobných příspěvků do systému, pokud by průměrná úroveň důchodů (poměr průměrných důchodů k průměrným výdělkům) zůstala konstantní stejně jako podíl výdajů na důchody v rámci státního rozpočtu.135 Zvyšování příspěvků na sociální zabezpečení však působí negativně na míru plodnosti, jelikoţ zvyšující se daně ovlivňují rozhodování rodičů a sniţují počet dětí v rodinách. Takto sníţená míra plodnosti pak zvyšuje finanční zranitelnost pay as you go systému financování.136 Jak tvrdí Siebert, čím více přibývá starých občanů, tím více také stoupají náklady na dávky zdravotní péče, jak je patrné z grafu č. 4. Úřad pro financování zdravotnictví (HCFA: Health Care Financing Administration) odhadl celkové výdaje na zdravotní péči v roce 1990 na 585 miliard dolarů a výdaje v roce 2030 odhaduje na 14,754 bilionů dolarů.137
134
SIEBERT, H. Economic Policy for Aging Societies. 1. vyd. Heidelberg: Springer – Verlag Berlin, 2002, s. 213-214. 135 SCHMAHL, W. Demographic Change and Social Security: Some Elements of a Complex Relationship. Journal of Population Economics [online]. 1990, vol. 3, no. 3, October, [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: . 136 EHRLICH, I., KIM, J. Social Security and Demographic Trends: Theory and Evidence from the International Experience. Review of Economic Dynamics [online]. 2007, vol. 10, no.1, January, [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: . 137 SIEBERT, H. Economic Policy for Aging Societies. 1. vyd. Heidelberg: Springer – Verlag Berlin, 2002, s. 240.
58
Graf 4: Relativní výdaje na zdravotní péči jednotlivce dle věku (1999)
Zdroj: Relative Per-Capita Health Spending by Age, 1999 [online]. [cit. 2010-04-01]. Dostupný na WWW: .
Dle Galassa porostou náklady na zdravotní péči v rámci programů Medicare a Medicaid z 2,2 a 1,2% HDP v roce 2000 na 6,7 a 3,9% v roce 2050.138 Podle oficiálních předpovědí Medicare je rovněţ hlavním důvodem rychlého růstu nákladů fenomén baby boomu. Rostoucí počet baby boomers povede k rostoucímu počtu účastníků v programu. Ti se navíc budou doţívat vyššího věku, a tudíţ budou spotřebovávat více zdravotní péče. Medicare je jedním z nejrychleji rostoucích federálních programů, v devadesátých letech rostl průměrně o 5% ročně. V roce 1999 se programu účastnila asi čtvrtina pracujících a průměrné výdaje na pracujícího činily asi 18% jeho průměrné roční mzdy. Ve vyváţeném systému by tedy příspěvky měly činit 4,5% hrubé mzdy. V roce 2075 by daně měly být asi trojnásobné, kolem 12,5%, jelikoţ pojištěný by měl být kaţdý druhý pracující, a navíc náklady na hlavu by se měly zvýšit o 24%. Cena zdravotní péče také poroste rychleji neţ mzdy. 139 Proto se mluví o postupném navýšení věkové hranice pro vznik nároku na Medicare z 65 na 67 let do roku
138
GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 190. 139 MILLER, T. Increasing Longevity and Medicare Expenditures. Demography [online]. 2001, vol. 38, no. 2, May, [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
59
2025, coţ by sníţilo počet účastníků programu o 9% a náklady o 5%, neboť lidé ve věku 65 aţ 67 let spotřebují z účastníků Medicare nejméně zdravotní péče.140
Graf 5: Výdaje Medicare vzhledem k vybraným příspěvkům a poplatkům (v letech 2000 – 2070 v bilionech dolarů)
Zdroj: Presidential Statements: George W. Bush 2001 [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
Stárnutí populace rovněţ ovlivňuje míru úspor v zemi, jelikoţ v různém věku spoří lidé jinak. Je dokázáno, rostoucí délka ţivota zvyšuje míru úspor, neboť prodluţuje dobu, po kterou člověk pracuje. Tuto dobu však zase můţe ovlivnit řada dalších faktorů jako např. nemocnost mezi seniory, rostoucí mzdy vedoucí k efektu bohatství141, atd.142 Jak potvrzuje Schmahl, demografický vývoj populace má nepřímý vliv na sociální zabezpečení skrze pracovní trh. Sociální zabezpečení totiţ ovlivňuje pracovní nabídku 140
REISCHAUER, R. D. a kol. Medicare: Preparing for the Challenges of the 21st Century.1. vyd. Washington, DC: Brookings Institution Press, 1998, s. 55. 141 Efekt bohatství: bohatství zvyšuje spotřebu a sniţuje práci. 142 BLOOM, D.E. Demographic Change, Social Security Systems, and Savings. Journal of Monetary Economics [online]. 2007, vol. 54, no.1, March, [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
60
a poptávku skrze daně, pojistné, atd. Systém zdravotní péče pak ovlivňuje nemocnost a úmrtnost, a do jisté míry i plodnost či migraci populace. 143 Proto představuje stárnutí populace pro systém sociálního zabezpečení tak závaţný problém, je s ním totiţ nepopiratelně propojeno.
2.3.2. Současná finanční situace amerického systému sociálního zabezpečení a její odhadovaný vývoj V roce 2009 odvádělo příspěvky na sociální zabezpečení asi 160 milionů pracujících a asi 52 milionů osob pobíralo dávky. Čisté příspěvky tvořily 83% celkového příjmu svěřeneckého fondu. Zbylé příjmy byly tvořeny výnosy z investice rezervy fondu do státních dluhopisů s úrokem 5,1%.144 Celková aktiva programu OASDI v roce 2008 činila 2, 239 bilionů dolarů, přičemţ příjmy tvořily 805 miliard dolarů (z toho 675 miliard tvořily příspěvky z daně z příjmu) a výdaje 625 miliard dolarů. Administrativní výdaje činily 5,8 miliard dolarů. Celkové dávky sociálního zabezpečení (OASDI) vyplacené v roce 2008 činily zhruba 615 miliard dolarů, z čehoţ 106 miliard (17%) představovaly dávky invalidního pojištění (DI). Z dávek OASI, tedy dávek sociálního zabezpečení bez invalidních dávek, šlo 409,5 miliard dolarů (80,4%) na starobní důchody a 99,4 miliard (19,5%) na pozůstalostní důchody (viz. kompletní údaje v příloze č. 3 diplomové práce). Na konci roku 2008 pobíralo měsíční dávky OASDI 50,9 milionů osob, z toho 9,3 milionů pobíralo invalidní důchod. Počet osob pobírající sociální dávky se během tohoto kalendářního roku zvýšil o 1,7%.145 Americký systém sociálního zabezpečení se od svého počátku snaţil sníţit chudobu mezi starou populací. Procento osob starších 65 let, jeţ ţily pod hranicí chudoby, se sníţilo z 59 v roce 1950 na 10,5% v roce 1995. Tento pokrok však znamenal výrazné finanční zatíţení systému. Dle odhadů odborníků porostou náklady na dávky OASI, tedy bez 143
SCHMAHL, W. Demographic Change and Social Security: Some Elements of a Complex Relationship. Journal of Population Economics [online]. 1990, vol. 3, no. 3, October, [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: . 144 OASDI Trustees Report 2009 [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný na WWW: , s. 4-5. 145 OASDI Trustees Report 2009 [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný na WWW: , s. 28-30.
61
invalidních důchodů, z 3,8% HDP v roce 2003 na 5,5% v roce 2035, neboť podíl počtu pracujících k důchodcům se sníţí z 3,9 v roce 2003 na 2,4 v roce 2035.
146
Dávky OASDI,
tedy celého sociálního zabezpečení mají vzrůst z 4,8% HDP v roce 2009 na 6,2% v roce 2034. Poté by jiţ měly klesat na cca 5,8% HDP v letech 2050 aţ 2083.147 Za posledních 20 let celkové příspěvky do systému překročily celkové dávky a tento nadbytek byl uloţen do svěřeneckého fondu sociálního zabezpečení a investuje se do státních dluhopisů. Dle odhadů kongresové kanceláře pro rozpočet, bude svěřenecký fond vyčerpán kolem roku 2040. Graf č. 6 ukazuje aktuální a očekávané příjmy a výdaje svěřeneckého fondu.148 Graf č. 6: Svěřenecký fond sociálního zabezpečení – aktuální a plánované příjmy (revenues) a výdaje (outlays) jako percentuální podíl na HDP v letech 1985-2083
Zdroj: CBO’s Long-Term Projections for Social Security: 2009 Update [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: , s. 11.
V příštích deseti letech by svěřenecký fond invalidního pojištění měl zůstat solventní, avšak nebude splňovat podmínky krátkodobého testu finanční adekvátnosti, neboť jeho aktiva mají klesnout pod 100% ročních výdajů na počátku roku 2014. Kombinovaná aktiva fondu 146
BROOKS, R., RAZIN, A. Social Security Reform: Financial and Political Issues in International Perspective. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2005, s. 44. 147 OASDI Trustees Report 2009 [online]. [cit. 2010-04-06]. Dostupný na WWW: , s. 3. 148 GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 186.
62
sociálního zabezpečení a fondu invalidního pojištění by měly dle odhadů vzrůst z 2,419 miliard dolarů (coţ je 354% ročních výdajů) na počátku roku 2009 na 3,874 miliard dolarů v roce 2018 (338% výdajů v daném roce).149 Dle odhadů se výdaje vyrovnají příjmům v roce 2017, avšak díky úrokům z dluhopisů drţených Ministerstvem financí se fond sociálního zabezpečení nezačne ubývat dřív neţ v roce 2027. Výnosy z úroků pak budou vyčerpány v roce 2041, a pokud nedojde k reformě, sociální zabezpečení bude moci vyplatit pouze 75% dávek.150 V budoucích 75 letech bude pojistně-matematický deficit činit 2% příspěvků. Svěřenecký fond invalidního pojištění má být vyčerpán jiţ v roce 2020. Proto se také mluví o navyšování pojistného. Výdaje na sociální zabezpečení pro jednotlivce se mají zvýšit z 12,35% hrubé mzdy v roce 2009 na 16,76% v roce 2030 a 17,68% v roce 2083, coţ bude o 4,4% více neţ plánovaný nárůst mezd.151 Z grafu č. 6 je patrné, ţe náklady na americký systém sociálního zabezpečení porostou nejrychleji ve třicátých letech 21. století, jelikoţ, jak jiţ bylo řečeno, odejde do důchodu generace baby boomers. Proto se uţ dlouhou dobu diskutuje o reformě systému, o jeho moţném přechodu z pay as you go na fondový systém, aby se zabránilo jeho vyčerpání ve čtyřicátých letech.
2.3.3. Debaty o reformě systému sociálního zabezpečení O finančním dopadu odchodu do důchodu generace baby boom se v USA diskutuje jiţ dlouho.
V osmdesátých
letech
byly z
tohoto
důvodu
navýšeny
finanční
zdroje
ve svěřeneckém fondu sociálního zabezpečení. Z výše uvedeného grafu č. 6 je však patrné, ţe okolo roku 2018 se svěřenecký fond začne smršťovat, jelikoţ výdaje překročí příjmy a kolem roku 2040 bude zcela vyčerpán. Proto poradní sbor zvolený prezidentem Clintonem navrhl v letech 1994 – 1996 tři moţnosti reformy systému sociálního zabezpečení, od pouhých úprav parametrů systému aţ 149
OASDI Trustees Report 2009 [online]. [cit. 2010-04-06]. Dostupný na WWW: , s. 2. 150 KILGOUR, J. G. Social Security and the Public Sector: The Windfall Elimination Provision and the Government Pension Offset. Compensation & Benefits Review [online]. 2009, vol. 41, no. 5, July, [cit. 2010-0421]. Dostupný na WWW: . 151 OASDI Trustees Report 2009 [online]. [cit. 2010-04-06]. Dostupný na WWW: , s. 2-3.
63
po částečnou privatizaci. Nejkonzervativnější návrh reformy (metoda udržení dávek) doporučoval ponechat základy systému, a to především strukturu dávek, a vypořádat se s finančními obtíţemi skrz navýšení pojistného a sníţení dávek. Rovněţ se uvaţovalo o investování části svěřeneckého fondu do soukromého kapitálu. Dle druhého návrhu reformy (metoda osobních účtů) měly být zavedeny osobní důchodové spořicí účty, které by spravovala vláda, měly být sníţeny dávky a zvýšen normální důchodový věk. Třetí, radikálnější reforma (metoda účtů osobního zabezpečení), navrhovala přechod k veřejnému systému postavenému na dvou pilířích, který by obsahoval základní schéma důchodů financovaných z pojistného z daně z příjmu (jedna daná částka) a ze soukromých individuálních spořicích účtů. Náklady na změnu systému, které by vznikly z vyplácení penzí současné generaci důchodců, by byly financovány z dodatečného pojistného z daně z příjmu.152 Tyto reformy nebyly nikdy realizovány, neboť politici se báli, jak by na zvýšení pojistného a sníţení dávek reagovala veřejnost. Prezident Clinton později navrhl další reformu, která spočívala v investování financí ze svěřeneckých fondů sociálního zabezpečení do cenných papírů. Věřil, ţe výnosy z těchto investic spolu s kapitálovou rezervou by umoţnily splacení vládního dluhu a zároveň financování dávek v budoucnu. V následujících 15 letech mělo být do svěřeneckého fondu sociálního zabezpečení převedeno 2,7 bilionů dolarů z veřejných financí (přebytek příjmů z pojistného a z výnosů z nákupů vládních dluhopisů nad výdaji na dávky), z nichţ by se asi 20% investovalo do cenných papírů. Tímto krokem chtěl prezident Clinton prodlouţit solventnost fondu sociálního zabezpečení do roku 2055. Clintonův návrh byl však rovněţ zameten pod stůl, jelikoţ převod 2,7 bilionů dolarů z veřejných příjmů do sociálního zabezpečení by znamenal odliv peněz z jiných ekonomických sektorů, investice fondů sociálního zabezpečení do cenných papírů by s sebou nesly jistá rizika, a navíc výnosy z nich byly nadhodnoceny, a také by tyto kroky znamenaly změnu cílů národní hospodářské politiky.153 O několik let později si i prezident George W. Bush zvolil svoji komisi, která navrhla reformu zaloţenou na dvou klíčových bodech. Tím prvním byla indexace předchozích příjmů pracujícího při výpočtu průměrného indexu měsíčních výdělků, která by se od roku 2009 152
GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 191-192. 153 FAUX, J., RASELL, E. Fixing Social Security-The Clinton Plan and its Alternatives (EPI Briefing Paper). Economic Policy Institute [online]. 1999, no. 82, April, [cit. 2010-03-12]. Dostupný na WWW: .
64
počítala dle cen, nikoliv výdělků. Toto opatření by zmírnilo finanční zatíţení systému skrze výrazné sníţení dávek. Osobám, které do systému přispívají dlouho a spadají do niţší příjmové skupiny, by se vyplácely větší dávky. Druhým bodem bylo postavení druhého pilíře sloţeného ze soukromých individuálních účtů. Tak jako v britském sociálním systému, by kaţdý měl moţnost vystoupit z veřejného systému (alespoň částečně) ve prospěch soukromých individuálních účtů – aţ 4% z pojistného by se mohly odvádět na tento soukromý pilíř a o to by se sníţily veřejné penzijní dávky. 154 Tento systém by mohl pojmout miliony Američanů, miliardy dolarů a měl by obrovský dopad na americkou ekonomiku. Kdyby pracující lidé přispívali 2% ze svého hrubého příjmu, účty by se mohly vyšplhat aţ na 10 % HDP za 10 let a na 25% HDP za 20 let. Pokud by výše příspěvku činila 5%, pak by se za 11 let na individuálních účtech nastřádalo více akcií, neţ se dnes nachází ve všech fondech dohromady. Co se však týče praktické stránky tvorby a implementace tohoto programu, té byla věnována jen velmi malá pozornost. Nebylo jasné, koho přesně by tento systém zahrnoval, jak by se do něj začlenili jednotlivci, jak by do něj jeho účastníci přispívali a kolik by se od nich vybralo peněz. Důsledky této nedůslednosti se jasně projevily v jiných zemích, které systém individuálních účtů zavedly. Například v Austrálii museli vytvořit veřejnou kampaň, aby našli majitele 3 milionů ztracených účtů. Dalším problémem bylo, ţe prezidentův návrh z roku 2005 se netýkal osob narozených před rokem 1950. Lidé narození po roce 1950 by se mohli dobrovolně rozhodnout, zda se stanou součástí programu individuálních účtů. Ti, kteří by se rozhodli pro, by pak jiţ neměli moţnost z programu vystoupit. Mohli by přispívat aţ 4% ze svých daní z příjmu na individuální účty, tento příspěvek by měl jistou hranici, která by se časem zvyšovala. Kongresová sluţba pro výzkum naznala, ţe celkové sníţené dávky sociálního zabezpečení by dohromady s ročními splátkami individuálních účtů překročily dávky ustanovené současným zákonem o sociálním zabezpečení, pokud by na individuálních účtech bylo reálné roční výnosové procento ve výši 4,6% . Pokud by však reálné roční výnosové procento regulované rizikem bylo 2,7%, pracující by čelili mírnému sníţení celkových dávek sociálního zabezpečení stanovených dle nynějšího zákona. Nejvíce by tak ze systému těţili mladí lidé a ti s vyššími příjmy.155
154
GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 191-192. 155 DEAVEN, P. O., ANDREWS, W. H. Social Security – New Issues and Developments. 1. vyd. New York: Nova Science Publishers, 2008, s. vii-ix.
65
Bushův návrh se snaţil o „posílení sociálního zabezpečení pro 21. století.“ Pracujícím, kteří by se rozhodli pro individuální účty, by byly sníţeny důchodové dávky, na druhou stranu by jim byly vyplaceny roční a/nebo jednorázové dávky z těchto účtů. Tento plán směřoval, jako mnoho dalších, k plnému či alespoň částečnému fondovému financování systému. Američtí důchodci se totiţ spoléhají na soukromé příjmy, které v roce 1997 tvořily 20,9% důchodových příjmů průměrného páru ve věku 70 aţ 74 let, na rozdíl od 36,7% pro veškeré dávky sociálního zabezpečení. První forma soukromých důchodů – individuální důchodové účty zaloţené na příspěvcích, se objevila v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Lidé, kteří přispívali na tyto účty po dobu, kdy pracovali, pak obdrţeli důchod, který se odvíjel od výše jejich příspěvků. V posledních třech desetiletích však došlo k velkému posunu od systému dávek k systému příspěvků, který určil významný posun finančního rizika souvisejícího s důchodem pracujícího od podniků k individuálním pracovníkům. Bushova reforma by tento trend ještě posílila.156 Proti Bushově reformě se tvrdě postavili Demokraté. Privatizace sociálního zabezpečení by totiţ spotřebovala velkou část federálního rozpočtu a znamenala by konec systému sociální zabezpečení. Přechod k soukromým účtům by stál 1 bilion dolarů a celkově by reforma spotřebovala 5 bilionů dolarů ze státního rozpočtu během 20 let.157 Dle odborníků, by se rozpočtový deficit pohyboval okolo 3,5% HDP ročně po dobu těchto 20 let. V letech 2025 aţ 2035 by se pak zvýšil federální dluh z 38 na 59% HDP a v dalších letech by se ještě zvyšoval.158 Vzorem pro tuto reformu byla reforma sociálního zabezpečení v Chile, kde byl roku 1981 státem vedený pay as you go systém důchodového zabezpečení nahrazen soukromým povinným systémem individuálních důchodových účtů. Tento systém důrazně přispěl k růstu chilské ekonomiky v posledních dvaceti letech a jeho výnosy byly větší, neţ se čekalo.159 Systém funguje tak, ţe na individuální účty zaměstnanci povinně převádějí 10% svých hrubých výdělků, přičemţ zaměstnavatelé jim nepřispívají. Po dosaţení důchodového věku si
156
GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s. 192-193. 157 McCain Watch: Same-as-Bush Plan to Privatize Social Security [online]. [cit. 2010-03-13]. Dostupný na WWW: . 158 SAWICKY, M. B. Collision course: The Bush budget and Social Security. Economic Policy Institute [online]. 2005, no. 156, April, [cit. 2010-03-13]. Dostupný na WWW: . 159 DEAVEN, P. O., ANDREWS, W. H. Social Security – New Issues and Developments. 1. vyd. New York: Nova Science Publishers, 2008, s. ix.
66
můţe účastník vybrat mezi doţivotním důchodem u soukromé pojišťovny či pravidelným čerpáním naspořených prostředků u penzijního fondu. Rovněţ si můţe část úspor vybrat jednorázově. Penzijní fondy také poskytují pozůstalostní a invalidní důchody, které platí zaměstnanci příspěvky se sazbou 2,5 – 3,7% hrubé mzdy. Systém počítá i se zaručenou minimální penzí po splnění dvacetileté čekací doby, pokud zaměstnanec nemá při dosaţení důchodového věku na svém účtu dostatek prostředků, aby jeho důchod dosáhl 22 – 25% celostátní průměrné mzdy. Výsledkem chilské reformy byly důchody vyšší o 40% neţ původní důchody a roku 1994 činila nashromáţděná aktiva v penzijních fondech 45% HDP. Reálná míra výnosů pak činila 13,7% ročně (1981 – 1994).160 Takováto reforma s sebou však nese jistá rizika. Podle Wellera jsou rizikem privatizace neočekávané problémy na finančních trzích, které by mohly mít negativní vliv na osobní úspory lidí, a ti by se pak snaţili pracovat déle, coţ by vyvolalo velký tlak na pracovní trh a výsledkem by bylo zvýšení nezaměstnanosti či sníţení mezd. Vláda by se pak snaţila pomoci lidem s jejich individuálními účty a rozšířit sociální programy, aby zabránila chudobě mezi starou populací. Privatizace by pak byla pouhým pojištěným hazardem, ve kterém by vláda platila ztráty, které by vznikly při selhávání trhu.161 I Wolfson tvrdí, ţe systém individuálních účtů by znamenal eliminaci sociálního zabezpečení a jeho nahrazení úplně privatizovaným systémem. Takový systém by nahradil roli vlády v důchodovém zabezpečení nuceným spořícím systémem, ve kterém by se občané neměli o koho opřít. Progresivní indexace dávek by pak přerozdělila prostředky od osob se středními příjmy k osobám s vyššími příjmy.162 Chilská reforma se jeví jako velmi úspěšná, avšak při kaţdé reformě systému sociálního zabezpečení je třeba vzít v úvahu především velikost jejích nákladů a porovnat ji se změnami, které transformace systému přinese. Dále je třeba zváţit provozní náklady na systém a určit velikost rizika spojeného s reformou.
160
WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s. 39. 161 WELLER, C. E. Gambling with Retirement: Market Risk Implications for Social Security Privatization. Review of Radical Political Economics [online]. 2006, vol. 38, no. 3, summer, [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: . 162 WOLFSON, M. H. Neoliberalism and Social Security. Review of Radical Political Economics [online]. 2006, vol. 38, no. 3, summer, [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: .
67
2.3.4. Plánované reformy prezidenta Obamy Dle Bílého domu se prezident Obama s viceprezidentem Bidenem zavázali, ţe zajistí, aby systém sociálního zabezpečení byl solventní a ţivotaschopný dnes i v budoucnu. Budou se snaţit uchránit dávky pro současné i budoucí poţivatele a neplánují zvyšovat důchodový věk. Oba se také tvrdě staví proti privatizaci systému. Plánují vybírat vyšší příspěvky od osob, které vydělávají více neţ 250 000 dolarů ročně, a to asi o 2 aţ 4% hrubé mzdy (příspěvek pro všechny ostatní zaměstnance bude stále 12,4% hrubé mzdy). Rovněţ plánují zrušit daně z příjmu pro seniory, kteří vydělávají méně neţ 50 000 dolarů ročně a donutit zaměstnavatele, kteří nenabízí svým zaměstnancům důchodový plán, aby jim nabídli vyuţít programu individuálních důchodových účtů. Obama s Bidenem také chtějí podpořit ve spoření rodiny s nízkým a středním příjmem a zabránit věkové diskriminaci.163 Stěţejní bod prezidentovy vlády však spočívá v reformě zdravotnictví, tedy i v reformě programů Medicare a Medicaid. V březnu 2010 podepsal prezident Obama zákon o reformě zdravotní péče, která má sníţit náklady amerických rodin a malých podnikatelů, rozšířit pojištění pro miliony Američanů a ukončit nekalé praktiky pojišťoven.164 Tento zákon schválila Sněmovna reprezentantů 21. března 2010 219 hlasy proti 212 (všichni Republikání byli proti a proti bylo i 34 Demokratů)165. Jde v podstatě o 2 zákony, které na sebe navazují. První z nich se nazývá zákon o ochraně pacienta a dostupné péči, druhý, doplňkový zákon, je potom zákon o sladění zdravotní péče a vzdělání. Kongresová kancelář pro rozpočet odhaduje, ţe tyto zákony umoţní 94% Američanů získat zdravotní pojištění166 a sníţit rozpočtový deficit o 143 miliard dolarů v příštích 10 letech. Hlava I prvního z těchto zákonů se týká kvalitní a dostupné zdravotní péče pro všechny Američany a přinese zrušení omezení stanovených pro dávky, zrušení omezení zabraňujících přístup k péči dětem, zákaz diskriminace na základě příjmu, atd. Rovněţ přinese v roce 2014 nový typ zdravotního připojištění a americkou burzu zdravotních dávek v kaţdém státě. Pro Američany s příjmy mezi 100 aţ 400% federální hranice chudoby (88 000 dolarů ročně pro čtyřčlennou rodinu) 163
The Obama-Biden Plan. [online]. [cit. 2010-03-15]. Dostupný na WWW: . 164 HealthReform.Gov: What´s in it for you [online]. [cit. 2010-04-12]. Dostupný na WWW: . 165 House Democrats Pass Historical Health-care Legislation [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: . 166 V současné době není zdravotně pojištěno asi 32 milionů Američanů (JACKSON, J. Health Care Reform Bill Summary: A Look at What's in the Bill [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: ).
68
budou zavedeny daňové výhody. Také od roku 2014 bude zavedeno povinné zdravotní pojištění, pokud si ho jedinec nezajistí, zaplatí pokutu. Hlava II tohoto zákona se zabývá rolí veřejných programů, a to především rozšířením programu Medicaid. Rozšířen bude i program zdravotního pojištění dětí. Hlava III se týká zvýšení kvality a efektivity zdravotní péče a zahrnuje především část C a D programu Medicare a dotace kvalitním poskytovatelům zdravotní péče. Hlava IV hovoří o rozšíření a dostupnosti prevence chronických onemocnění a zkvalitnění veřejné zdravotní péče. Hlava V se týká pracovní síly ve zdravotnictví, stát se zavazuje, ţe bude podporovat vzdělávání a zaškolování nových zaměstnanců ve zdravotnictví. Hlava VI mluví o transparentnosti a integritě programu, ať uţ při registraci ţadatelů do programů Medicare a Medicaid, či při finanční kontrole majetku lékařů a nemocnic. Hlava VII se zabývá zlepšením přístupu k novátorským postupům při terapii. Hlava VIII se týká pomoci, sluţeb a podpory pro ţivot v komunitě a vytvoří nezávislý plán dávek CLASS. Hlava IX přináší opatření týkající se příjmů, a to především zvýšením daní pro pojišťovny a další zdravotnické subjekty, a také zvýšením pojistného Medicare A pro osoby, které vydělávají nad 200 000 dolarů ročně (250 000 pro manţelské páry). Hlava X je jakousi revizí předchozích částí a doplňuje je o nová opatření.167 Program zdravotního pojištění Medicare je největším plátcem v americkém systému zdravotní péče, jeho výdaje v roce 2008 činily 386 miliard dolarů (z celkových 2,4 bilionů utracených za zdravotní péči) a v roce 2018 by měly dosáhnout 797 miliard dolarů (z celkových 4,4 bilionů). Svěřenecký fond pro Medicare typu A by měl být vyčerpán během 8 let. V roce 2035 by tak pojistné odváděné z příjmu pokrývalo uţ jen 50% nákladů. Toto zvyšování nákladů by pak starým lidem ubíralo jiné sociální dávky, za 15 let by náklady na Medicare mohly tvořit třetinu výdajů sociálního zabezpečení. Velkou část těchto nákladů tvoří dotace soukromým pojišťovnám, které platí ze své kapsy pojištěnci Medicare, a to průměrně 90 dolarů za rok. Zrušením těchto dotací by se dalo v příštích 10 letech ušetřit aţ 177 miliard dolarů. Dalším důvodem zvýšení nákladů je zvýšená cena léků. Pojištěnci Medicare platili v roce 2009 na pojištění receptů 295 dolarů a jejich pojistná spoluúčast činila 25% aţ po částku 2 700 dolarů, poté jim jiţ pojištění náklady nehradilo aţ po částku 4 350 dolarů. V této mezeře se ocitlo v roce 2009 více neţ 8 milionů seniorů a reforma prezidenta Obamy plánuje sníţit jejich počet na polovinu. 96% nákladů
167
The Patient Protection and Affordable Care Act: Detailed Summary [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
69
Medicare jde na osoby s několika chronickými onemocněními, např. obezita pohltí aţ 34 miliard dolarů ročně. Rovněţ existuje tzv. skrytá daň, kterou platí zdravotním zařízením pojištěnci za nepojištěné, pokud se podaří tuto daň eliminovat, ušetří se aţ 10 miliard dolarů během 10 let. Medicare rovněţ od ledna 2010 sníţil platby praktickým lékařům o 21% a lékaři tak začali sniţovat počty přijímaných pacientů. 12 milionů seniorů nemá nyní kvůli tomuto kroku přístup k primární lékařské péči. Co se týče dlouhodobě nemocných, jejich náklady na lékařskou péči se pohybují kolem 18 tisíc dolarů ročně, avšak Medicare kryje pouze část těchto nákladů a pouze krátkodobě. Většina starší populace rovněţ nevyuţívá kvůli vysokým výdajům preventivní péči. Medicare ani nedohlíţí na kvalitu poskytované péče, okolo 20% pacientů, kteří jsou propuštěni z nemocnice, se tam po 30 dnech vracejí. Reforma Medicare dle prezidenta Obamy zlepší přístup ke sluţbám i jejich kvalitu, a především jejich finanční dostupnost pro americké seniory. Poplatky za Medicare budou sníţeny, především ta část, která jde soukromým pojišťovnám, a solventnost fondu Medicare se tak prodlouţí o 5 let. Reforma plánuje sníţit ceny léků o 50%, zachovat sníţené platby praktickým lékařům o 21%, avšak zajistit, aby jich stále bylo dost. Naopak zvýší platby lékařům poskytujícím primární péči, zvýší kvalitu sluţeb tím, ţe vytvoří národní standardizované normy a bude odměňovat poskytovatele kvalitní zdravotní péče. Nakonec si klade za cíl vytvořit dobrovolný dlouhodobý program, který pomůţe s náklady těm, kteří potřebují dlouhodobou péči.168 Co se týče zdravotního pojištění osob zdravotně postiţených, reforma si klade za cíl především sníţit diskriminaci při získávání pojištění a zajistit, aby péče byla finančně dostupná všem. Rovněţ chce vytvořit více zdravotních plánů, aby lidé měli moţnost volby toho nejvhodnějšího a rozšířit program Medicaid i pro ty, kteří neodpovídají poţadavkům programu přídavků na sociální zabezpečení.169 Od roku 2014 všechny děti, rodiče i bezdětní dospělí, jejichţ rodinné příjmy tvoří méně neţ 133%, budou mít nárok na dávky Medicaid.170
168
America´s Seniors and Health Insurance Reform: Protecting Coverage and Strengthening Medicare [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: . 169 How Health Insurance Reform Will Help People with Disabilities [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: < http://www.whitehouse.gov/assets/documents/Pages_from_Health_Insurance_Reform_PDF-11.pdf>. 170 The Patient Protection and Affordable Care Act. Title II, Subtitle A, Sec. 2001 [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
70
Reforma prezidenta Obamy si klade za cíl omezit moc a vliv pojišťoven a zajistit spotřebitelům ochranu, donutit pojišťovny, aby nezvyšovaly poplatky za pojištění a aby neodpíraly lidem péči a pokrytí nákladů, a zpřístupnit zdravotní pojištění středním třídám a malým podnikatelům díky jednomu z nejvýraznějších sníţení daně na zdravotní péči a dalších poplatků v historii. Rovněţ se bude snaţit, aby si lidé byli jisti, ţe pokud přijdou o práci či si najdou novou, budou mít stále moţnost si zakoupit cenově dostupnou péči. Také zajistí, aby byly sníţeny poplatky za recepty pro ty, kteří si je nemohou dovolit, a aby byla zajištěna péče pro lidi trpící chronickým onemocněním a bezplatná preventivní péče. Tato reforma plánuje sníţení vládního deficitu o více neţ 100 miliard dolarů během příštích deseti let a o více neţ 1 bilion v dalších deseti letech.171 Reforma zdravotní péče má plno příznivců, avšak i odpůrců. Hlavním argumentem proti Obamově reformě jsou náklady na ni, které odborníci odhadují na 940 miliard dolarů v prvních deseti letech.172 Řada lidí, včetně novináře Raye Hanania, se však domnívá, ţe Republikáni a konzervativní Demokraté se staví proti Obamově reformě ne z důvodu navýšení národního dluhu, nýbrţ z rasového důvodu. Z reformy zdravotní péče budou totiţ nejvíce těţit menšiny a chudí lidé.173 Dle průzkumu veřejného mínění společnosti Rasmussen Reports 21. března 2010, tedy den před schválením zákona o reformě zdravotní péče, se vyjádřilo proti reformě 54% dotázaných Američanů. 57% občanů totiţ věří, ţe se cena zdravotní péče po zavedení reformy zvýší a 54% z nich si myslí, ţe reforma sníţí kvalitu zdravotní péče. I kdyţ Kongresová kancelář pro rozpočet odhaduje, ţe prezidentova reforma sníţí rozpočtový deficit, 81% dotázaných se domnívá, ţe náklady na reformu budou daleko vyšší, neţ se odhaduje.174 Dle národní ankety Bloomberg vedené známou agenturou Selzer & Co., která proběhla 19. aţ 22. března 2010, se vyjádřilo proti reformě 50% dotázaných, 38% se vyjádřilo ve prospěch reformy, zbytek se zdrţel odpovědi. Obdobně dopadly i další průzkumy veřejného mínění, ať uţ se jednalo o průzkumy vedené Fox News, Democracy Corps a dalšími agenturami. Průměrný výsledek všech průzkumů byl pak 52,7% veřejnosti
171
HealthReform.Gov:About . JACKSON, J. Health Care Reform Bill Summary: A Look at What's in the Bill [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: . 173 HANANIA, R. Opposition to Obama Health Care Reform Driven by Racism Not Fear of Increasing Debt. The Huffington Post [online]. 2009, July, [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: . 174 Health Care Reform: It’s Time to Decide, and 54% of Voters Oppose the Health Care Plan [online]. [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: . 172
71
proti reformě a 40,2% pro.175 Obamova reforma tedy nemá velkou podporu ze strany veřejnosti, avšak mnoho ekonomů tvrdí, ţe je to krok správným směrem k oţivení systému zdravotní péče a vůbec celého systému sociálního zabezpečení. Zda je toto tvrzení pravdivé ukáţe čas.
175
Obama and Democrats Health Care Plan [online]. [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: .
72
Závěr Systém sociálního zabezpečení ve Spojených státech amerických je velmi komplexní a výrazně se odlišuje od systémů evropských. Skládá se z důchodového pojištění, které obsahuje starobní, invalidní a pozůstalostního důchod, a pak z několika dalších programů – Medicaid, Medicare, pojištění v nezaměstnanosti, programu přídavků na sociální zabezpečení, zdravotního pojištění dětí a dočasné podpory sociálně slabým rodinám. V americkém systému sociálního zabezpečení neexistují dávky na pomoc v sociálních událostech spojených s rodinou, na jaké jsme zvyklí v Evropě, jako mateřské dávky, rodičovské příspěvky, přídavky na děti, apod. Jedinou dávkou, která by se dala povaţovat za rodinnou dávku, je dočasná podpora sociálně slabým rodinám, tedy pokud nebereme v úvahu pozůstalostní důchod či velmi ojedinělé manţelské dávky. Vznik moderního systému sociálního zabezpečení v USA sahá do roku 1935, kdy byl schválen zákon o sociálním zabezpečení v rámci několika dalších reforem prezidenta Roosevelta nazvaných Nový úděl. Od čtyřicátých let 20. století pak program sociálního zabezpečení nabýval rychle na objemu a kromě vyplácení starobních a pozůstalostních důchodů a podpory v nezaměstnanosti se postupně zaměřil i na invalidní důchody, zdravotní pojištění pro staré či zdravotně postiţené osoby, federální dotace jednotlivým státům na zdravotní pojištění, přídavky na sociální zabezpečení a další dávky. První starobní důchody byly vyplaceny v roce 1940. Invalidní pojištění vzniklo v roce 1954. Programy zdravotního pojištění Medicare a Medicaid byly zavedeny roku 1965 v rámci sociální politiky prezidenta Johnsona. Systém amerického sociálního zabezpečení je garantovaný státem, avšak účast v něm není povinná. Je financovaný metodou pay as you go, coţ znamená, ţe současné dávky jsou hrazeny ze současných příspěvků, které jsou součástí daně z příjmu a jsou placeny zaměstnancem a zaměstnavatelem napůl. O přechodu na fondový systém financování se mluví jiţ dlouhou dobu, a to především kvůli fenoménu stárnutí populace. Důsledkem stárnutí populace je neustále se zvyšující počet osob v důchodovém věku a klesající poměr ekonomicky aktivních osob k těm neaktivním, tedy poměr počtu plátců příspěvků k příjemcům dávek, a tedy i sniţující se solventnost fondu sociálního zabezpečení. Výdaje na sociální zabezpečení mají překročit příjmy ve třicátých letech 21. století, kdy odejde do
73
důchodu silná generace baby boomers. Pokud nedojde k zásadním reformám, bude svěřenecký fond sociálního zabezpečení vyčerpán okolo roku 2040. Ţádná z reforem navrhovaných bývalými prezidenty USA se neuskutečnila – ani jedna ze čtyř
reforem
navrhovaných
prezidentem
Clintonem, ani
metoda soukromých
individuálních účtů prezidenta George W. Bushe. Příčinou neúspěchu těchto reforem byly především jejich vysoké náklady, ale také strach z privatizace a přesunu zodpovědnosti ze státu na jedince. Aţ reforma současného prezidenta Obamy se jeví jako uskutečnitelná, a to moţná proto, ţe není tak radikální. V rámci reformy důchodového pojištění prezident Obama neplánuje další zvyšování důchodového věku, ani privatizaci systému, proti které se tvrdě staví. Bude se však snaţit o navýšení příjmů svěřeneckého fondu sociálního zabezpečení skrz navýšení pojistného pro osoby s vysokým příjmem. Tato dílčí reforma si klade za cíl oddálit vyčerpání finančních prostředků fondu. Prezident Obama započal reformu sociálního zabezpečení reformou programů Medicare a Medicaid v rámci reformy zdravotní péče. Ta plánuje sníţení zbytečných nákladů na tyto programy, zlepšení jejich dostupnosti a zkvalitnění zdravotní péče. Jejím přínosem bude zajisté dostupnost zdravotního pojištění pro všechny občany USA bez ohledu na jejich příjem, stejně tak sníţení poţadavků pro nárok na program Medicaid či sníţení poplatků za předpisy na léky v rámci Medicare. Nevýhodou reformy jsou pak především náklady spojené s její realizací. I kdyţ odhadované náklady na reformu v prvních letech jsou niţší neţ u předchozích plánovaných reforem, u veřejnosti přetrvávají obavy, ţe v budoucnu se tyto náklady několikanásobně zvýší. Co se týče reformy celého sociálního zabezpečení, je třeba konstatovat, ţe vzhledem k tomu, ţe prezident Obama odmítá jakoukoliv formu privatizace systému, nemíní zvyšovat důchodový věk ani pojistné (kromě osob s vysokým příjmem), není jisté, ţe se mu podaří zmírnit dopad stárnutí populace na systém. Tento dopad je totiţ tak závaţný, ţe odborníci tvrdí, ţe by bylo zapotřebí výrazného zvýšení pojistného či sníţení vyplácených dávek, aby nedošlo k vyčerpání fondu sociálního zabezpečení. Řešení tohoto problému prodlouţením odchodu je také komplikované vzhledem k tomu, ţe důchodový věk v USA je uţ nyní jedním z nejvyšších na světě. Další moţností, jak zmírnit dopad stárnutí populace, by bylo například prodlouţení potřebné doby pojištění ke vzniku nároku na důchod. Také se mluví o přechodu na plně fondový systém financování. Ten by však opět znamenal zvýšení příspěvků a sníţení 74
dávek, a tedy i sníţení míry úspor. Na druhou stranu by nedocházelo k mezigeneračním transferům peněz a pracující by měli jistotu, ţe peníze, které zaplatili ve formě pojistného, se jim vrátí ve formě dávek. Pokud se tedy američtí politici chtějí vyhnout privatizaci a zároveň zachovat systém solventní, časem budou muset zvolit jednu z předchozích moţností.
75
Použitá literatura [1.]
ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 461 s. ISBN 80-7262-175-0.
[2.]
BROOKS, R., RAZIN, A. Social Security Reform: Financial and Political Issues in International Perspective. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 357s. ISBN 0-521-84495-9.
[3.]
DEAVEN, P. O., ANDREWS, W. H. Social Security – New Issues and Developments. 1. vyd. New York: Nova Science Publishers, 2008. 154 s. ISBN 978-1-60456-243-9.
[4.]
GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006. 257 s. ISBN 978-0-262-07273-1.
[5.]
GRUBER, J., WISE, D. A. Social Security Programs and Retirement around the World: Micro-Estimation. 1. vyd. Chicago: The University of Chicago Press, 2004. 741 s. ISBN 0-226-31018-3.
[6.]
KOŠTA, J. Nové smery sociálneho zabezpečenia v USA. 1. vyd. Bratislava: Výskumný ústav práce a sociálnych vecí, 1991. 33 s. ISBN 80-7138-019-9.
[7.]
KREBS, V. a kol. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 978-807357-276-1.
[8.]
MATTHEWS J. L., MATTHEWS-BERMAN D. Social Security, Medicare & Governement Pensions: Get the Most out of your Retirement & Medical Benefits. 15. vyd. Berkeley: Nolo, 2010. 482 s. ISBN 1-4133-1097-4.
[9.]
MURRAY, CH. Příliš mnoho dobra: americká sociální politika 1950-1980. Přeloţili J. Ogrocká a I. Řezníček. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 337 s. ISBN 80-85850-55-9.
76
[10.]
REISCHAUER, R. D. a kol. Medicare: Preparing for the Challenges of the 21st Century.1. vyd. Washington, DC: Brookings Institution Press, 1998. 329 s. ISBN 08157-7399-4.
[11.]
RICARDO-CAMPBELL, R. Social Security: Promise and Reality. 2. vyd. Stanford: Hoover Institution Press, 1978. 351 s. ISBN 0-8179-6791-5.
[12.]
ROSNER, P. G. The Economics of Social Policy. 1. vyd. Cheltenham: Edward Elgar Publishing Ltd, 2003. 356 s. ISBN 1-84064-496-6.
[13.]
RUSSELL, J. M. The Complete Guide to Medicaid and Nursing Home Costs: How to Keep Your Family Assets Protected - Up to Date Medicaid Secrets You Need to Know. 1. vyd. Ocala: Atlantic Publishing Company, 2008. 288 s. ISBN 1-60138-153-0.
[14.]
SIEBERT, H. Economic Policy for Aging Societies. 1. vyd. Heidelberg: Springer – Verlag Berlin, 2002. 305 s. ISBN 3-540-43227-2.
[15.]
TITMUSS, R. M. Social Policy. 6. vyd. London: Unwin Hyman Ltd., 1990. 160 s. ISBN 0-04-361018-8.
[16.]
TOMEŠ, I. Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001. 262 s. ISBN 80-86484-00-9.
[17.]
VOSTATEK, J. Sociální zabezpečení: teorie a politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995. 98 s. ISBN 80-7079-725-8.
[18.]
WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005. 128 s. ISBN 80-210-3657-5.
Články v časopisech a na internetu [19.]
BLOOM, D. E. Demographic Change, Social Security Systems, and Savings. Journal of Monetary Economics [online]. 2007, vol. 54, no. 1 March, [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: 77
.
[20.]
EHRLICH, I., KIM, J. Social Security and Demographic Trends: Theory and Evidence from the International Experience. Review of Economic Dynamics [online]. 2007, vol. 10, no. 1, January, [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
[21.]
FAUX, J., RASELL, E. Fixing Social Security-The Clinton Plan and its Alternatives (EPI Briefing Paper). Economic Policy Institute [online]. 1999, no. 82, April, [cit. 2010-03-12]. Dostupný na WWW: .
[22.]
GUSTMAN, A. L., STEINMEIER, T. How Changes in Social Security Affect Recent Retirement Trends. Research on Aging [online]. 2009, vol. 31, no. 2, March, [cit. 2010-04-21]. Dostupný na WWW: .
[23.]
HANANIA, R. Opposition to Obama Health Care Reform Driven by Racism Not Fear of Increasing Debt. The Huffington Post [online]. 2009, July, [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: .
78
[24.]
JACKSON, J. Health Care Reform Bill Summary: A Look at What's in the Bill [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
[25.]
KILGOUR, J. G. Social Security and the Public Sector: The Windfall Elimination Provision and the Government Pension Offset. Compensation & Benefits Review [online]. 2009, vol. 41, no. 5, July, [cit. 2010-04-21]. Dostupný na WWW: .
[26.]
KOTLIKOFF, L. J. a kol. Mitigating America’s Demographic Dilemma by Prefunding Social Security. Journal of Monetary Economics [online]. 2007, vol. 54, no. 2, March, [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
[27.]
MILLER, T. Increasing Longevity and Medicare Expenditures. Demography [online]. 2001, vol. 38, no. 2, May, [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
[28.]
SAWICKY, M. B. Collision course: The Bush budget and Social Security. Economic Policy Institute [online]. 2005, no. 156, April, [cit. 2010-03-13]. Dostupný na WWW: .
[29.]
SCHMAHL, W. Demographic Change and Social Security: Some Elements of a Complex Relationship. Journal of Population Economics [online]. 1990, vol. 3, no. 3, October, [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
79
[30.]
WELLER, C. E. Gambling with Retirement: Market Risk Implications for Social Security Privatization. Review of Radical Political Economics [online]. 2006, vol. 38, no. 3, summer, [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: .
[31.]
WOLFSON, M. H. Neoliberalism and Social Security. Review of Radical Political Economics [online]. 2006, vol. 38, no. 3, summer, [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: .
Elektronické zdroje [32.]
America´s Seniors and Health Insurance Reform: Protecting Coverage and Strengthening Medicare [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
[33.]
CBO’s Long-Term Projections for Social Security: 2009 Update [online]. [cit. 201003-01]. 34 s. Dostupný na WWW: .
[34.]
Contribution and Benefit Base [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný na WWW: .
[35.]
Detailed Single Year Tables [online]. [cit. 2010-03-04]. Dostupný na WWW: .
[36.]
Disability Benefits [online]. [cit. 2010-04-11]. Dostupný na WWW: .
[37.]
Health Care Reform: It’s Time to Decide, and 54% of Voters Oppose the Health Care Plan [online]. [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: .
80
[38.]
HealthReform.Gov: About [online]. [cit. 2010-04-12]. Dostupný na WWW: .
[39.]
HealthReform.Gov: What´s in it for you Health [online]. [cit. 2010-04-12]. Dostupný na WWW: .
[40.]
Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit. 2010-02-26]. Dostupný na WWW: .
[41.]
House Democrats Pass Historical Health-care Legislation [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
[42.]
How Health Insurance Reform Will Help People with Disabilities [online]. [cit. 201004-15]. Dostupný na WWW: .
[43.]
How the Social Security Disability Benefits Calculation Works [online]. [cit. 2010-0411]. Dostupný na WWW: .
[44.]
How Work Affects Your Benefits [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: .
[45.]
Children´s Health Insurance Programme (CHIP) [online]. [cit. 2010-04-19]. Dostupný na WWW: .
81
[46.]
Life Expectancy for Social Security [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: .
[47.]
McCain Watch: Same-as-Bush Plan to Privatize Social Security [online]. [cit. 201003-13]. Dostupný na WWW: .
[48.]
Medicaid Information [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný na WWW: .
[49.]
Medicare [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: .
[50.]
Medicare Information [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: .
[51.]
Normal Retirement Age [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: .
[52.]
OASDI Trustees Report 2009 [online]. [cit. 2010-04-07]. 232 s. Dostupný na WWW: .
[53.]
Obama and Democrats Health Care Plan [online]. [cit. 2010-04-20]. Dostupný na WWW: .
[54.]
Presidential Statements: George W. Bush 2001 [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
[55.]
Relative Per-Capita Health Spending by Age, 1999 [online]. [cit. 2010-04-01]. Dostupný na WWW: . 82
[56.]
Social Security and Medicare Tax Rates [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupný na WWW: .
[57.]
Social Security Income Limit [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: .
[58.]
Survivors Benefits [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: .
[59.]
Temporary Assistance for Needy Families [online]. [cit. 2010-04-19]. Dostupný na WWW: .
[60.]
The Contract with America: Implementing New Ideas in the U.S. [online]. [cit.201003-01]. Dostupný na WWW: .
[61.]
The Obama-Biden Plan [online]. [cit. 2010-03-15]. Dostupný na WWW: .
[62.]
The Patient Protection and Affordable Care Act: Detailed Summary [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
[63.]
The Patient Protection and Affordable Care Act. Title II, Subtitle A, Sec. 2001 [online]. [cit. 2010-04-15]. Dostupný na WWW: .
[64.]
The Social Security Act (Act of August 14, 1935): Preamble [online]. [cit. 2010-0228]. Dostupný na WWW: 83
.
[65.]
Understanding Supplemental Security Income: SSI Benefits [online]. [cit. 2010-0410]. Dostupný na WWW: .
[66.]
Understanding Supplemental Security Income: SSI Income [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: .
[67.]
Unemployment Insurance Program Description and Legislative History [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW: .
[68.]
What We Mean by Disability [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný na WWW:
[69.]
305. When is a spouse entitled to spouse's insurance benefits on the worker's Social Security
record?
[online].
[cit.
2010-04-20].
Dostupný
na
.
84
WWW:
Seznam obrázků, tabulek a grafů Obrázek 1: Číslo sociálního zabezpečení autorky. ...................................................................30 Obrázek 2: Systém sociálního zabezpečení v USA ..................................................................39 Tabulka 1: Uspořádání pouţívaná v důchodových systémech .................................................23 Graf 1: Vývoj amerického HDP (Gross National Product) v letech 1926 aţ 1934 v miliardách (billions) dolarů.........................................................................................................................27 Graf 2: Američané ve věku od 65 let v letech 1880 – 2000 .....................................................56 Graf 3: Počet pojištěných pracujících na poţivatele dávek OASDI – historický (Historical) a odhadovaný budoucí (Estimated) vývoj ...................................................................................57 Graf 4: Relativní výdaje na zdravotní péči jednotlivce dle věku (1999) ..................................59 Graf 5: Výdaje Medicare vzhledem k vybraným příspěvkům a poplatkům (v letech 2000 – 2070 v bilionech dolarů) ...........................................................................................................60 Graf č. 6: Svěřenecký fond sociálního zabezpečení – aktuální a plánované příjmy (revenues) a výdaje (outlays) jako percentuální podíl na HDP v letech 1985-2083 .....................................62
85
Přílohy Příloha 1: Nárůst dávek a důchodů sociálního zabezpečení v letech 1950 – 2005 Příloha 2: Počet poţivatelů dávek sociálního zabezpečení (1937 – 2006) a přídavků na sociální zabezpečení (1974 – 2006) a jejich objem v dolarech Příloha 3: Rozdělování peněţitých dávek dle poţivatele či typu dávky v letech 2007 a 2008 (v milionech dolarů)
86
Příloha 1: Nárůst dávek a důchodů sociálního zabezpečení v letech 1950 – 2005 Datum účinnosti
Percentuální nárůst
9/50 9/52 9/54 1/59
77.0 12.5 13.0 7.0
1/65 2/68
7.0 13.0
1/70 1/71 9/72 3/74* 6/74 6/75 6/76 6/77 6/78 6/79
15.0 10.0 20.0 7.0* 11.0 8.0 6.4 5.9 6.5 9.9
6/80 6/81 6/82 12/83 12/84 12/85 12/86 12/87 12/88 12/89
14.3 11.2 7.4 3.5 3.5 3.1 1.3 4.2 4.0 4.7
12/90 12/91 12/92 12/93 12/94 12/95 12/96 12/97 12/98 12/99 12/00 12/01 12/02 12/03 12/04 12/05 12/06 12/07 12/08
5.4 3.7 3.0 2.6 2.8 2.6 2.9 2.1 1.3 2.5** 3.5 2.6 1.4 2.1 2.7 4.1 3.3 2.3 5.8
* Nárůst v 3/74 byl ojedinělým nárůstem na dobu omezenou. Byl účinný pouze do 3/74-5/74. V červnu 1974 byly dávky nivelizovány na úroveň z 2/74 a k tomuto základu se přičetl 11% nárůst. ** Příspěvky COLA byly na prosinec 1999 původně stanoveny na 2.4% dle Úřadu pro statistiku práce, avšak dle veřejného zákona 106-554, byly příspěvky 2.5%.
Zdroj: Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit. 2010-02-28]. Dostupný na WWW: .
Příloha 2: Počet poţivatelů dávek sociálního zabezpečení (1937 – 2006) a přídavků na sociální zabezpečení (1974 – 2006) a jejich objem v dolarech Sociální zabezpečení Rok
Poživatelé
Dolarů (b)
Přídavky na sociální zabezpečení Rok
Poživatelé (c)
Dolarů (d)
1937 53,236 (a)
$1,278,000
1974 3,996,064
$5,096,813,000
1938 213,670 (a)
$10,478,000
1975 4,314,275
$5,716,072,000
1939 174,839 (a)
$13,896,000
1980 4,142,017
$7,714,640,000
1940 222,488
$35,000,000
1985 4,138,021
$10,749,938,000
1950 3,477,243
$961,000,000
1990 4,817,127
$16,132,959,000
1960 14,844,589
$11,245,000,000
1991 5,118,470
$17,95,639,000
1970 26,228,629
$31,863,000,000
1992 5,566,189
$21,682,410,000
1980 35,584,955
$120,511,000,000
1993 5,984,330
$23,991,153,000
1990 39,832,125
$247,796,000,000
1994 6,295,786
$25,291,087,000
1995 43,387,259
$332,553,000,000
1995 6,514,134
$27,037,280,000
1996 43,736,836
$347,088,000,000
1996 6,613,718
$28,252,474,000
1997 43,971,086
$361,970,000,000
1997 6,494,985
$28,370,568,000
1998 44,245,731
$374,990,000,000
1998 6,566,069
$29,408,208,000
1999 44,595,624
$385,768,000,000
1999 6,556,634
$30,106,132,000
2000 45,414,794
$407,644,000,000
2000 6,601,686
$30,671,699,000
2001 45,877,506
$431,949,000,000
2001 6,688,489
$32,165,856,000
2002 46,444,317
$453,746,000,000
2002 6,787,857
$33,718,999,000
2003 47,038,486
$470,778,000,000
2003 6,902,364
$34,693,278,000
2004 47,687,693
$493,263,000,000
2004 6,987,845
$36,065,358,000
2005 48,434,436
$520,767,000,000
2005 7,113,879
$37,236,000,000
2006 49,122,831
$541,619,000,000
2006 7,235,565
$41,312,000,000
a. Poţivatelé jednorázových dávek. b. Vyplácené dávky. c. Poţivatelé federálních dávek. d. Zahrnuje obojí, federální dávky a federálně spravované dávky poskytované státy. Zdroj: Historical Background and Development of Social Security [online]. [cit. 2010-03-01]. Dostupný na WWW: .
Příloha 3: Rozdělování peněţitých dávek dle poţivatele či typu dávky v letech 2007 a 2008 (v milionech dolarů) Kalendářní rok
Kalendářní rok
2007
2008
Částka
Procento
Částka
Procento
Celkové dávky OASDI
584 966
100
615 357
100
Dávky OASI
485 881
83,1
509 056
82,7
Dávky DI
99 086
16,9
106 301
17,3
Dávky OASI
485 881
100
509 056
100
Důchodci a jejich rodinní příslušníci
389 124
80,1
409 503
80,4
Důchodci
364 278
75,0
383 999
75,4
Manţelé/Manţelky
21 571
4,4
22 022
4,3
Děti
3 274
0,7
3 482
0,7
Pozůstalí po zemřelých pracujících
96 554
19,9
99 348
19,5
Staré vdovy a vdovci
76 619
15,8
78 747
15,5
Zdravotně postiţené vdovy a vdovci
1 853
0,4
1 945
0,4
Rodiče
24
a
23
a
Děti
16 486
3,4
17 041
3,3
1 573
0,3
1 592
0,3
Pojištěné osoby ve věku 72 let před rokem 1968
b
a
b
a
Jednorázová dávka pozůstalým
203
a
205
a
Celkové dávky DI
99 086
100
106 301
100
Zdravotně postiţení pracující
91 314
92,2
98 104
92,3
Manţelé/Manţelky
520
0,5
534
0,5
Děti
7 251
7,3
7 664
7,2
Měsíční dávky:
Ovdovělé matky a otcové starající se o děti s právem na dávky
a.
Méně neţ 0,05%
Zdroj: Report 2009 b. OASDI Méně Trustees neţ 0,5 milionu USD [online]. [cit. 2010-04-07]. 232 s. Dostupný na WWW: , s. 30.
