Hynek Stříteský
České církevní instituce v Římě
Český hospic, česká kolej pro bohoslovce zvaná Bohemicum resp. Nepomucenum, exilové vydavatelství Křesťanská akademie a poutní dům Velehrad – to jsou čtyři nejvýznamnější římské církevní
instituce,
které
se
nějakým
způsobem
úzce
váží
k českým zemím. Z hlediska jejich vzniku je můžeme rozdělit do tří
kategorií: kolej
česká
první
představuje
z konce
19.
středověký
století
a
hospic,
třetí
druhou
skupinu
tvoří
Křesťanská akademie a Velehrad, jejichž počátek spadá do doby po
roce
založení
1945.
Pochopitelně
nebyly
zcela
ani
stejné.
důvody
Hospic
vedoucí
byl
k jejich
určen
nemocným
a chudým poutníkům, česká kolej vychovávala a vychovává české bohoslovce,
náplní
vydavatelská takže
Křesťanské a
činnost
v jistém
akademie
Velehrad
smyslu
je
navazuje
moderním na
je
především
poutním
poslání
domem,
středověkého
hospice, i když za zcela odlišných podmínek. Ve svém referátu se budu držet chronologické roviny a tudíž začnu
Českým
hospicem.
Tento
středověký
označit za jednu z památek na
poutní
dům
můžeme
styky Karla IV. s Itálií. Při
své druhé římské cestě se totiž v roce 1368 rozhodl, že zde založí hospic pro chudé a nemocné poutníky z českých zemí. Zatím však zůstalo jen při úmyslu a teprve po deseti letech, v roce 1378, záměr uskutečnili jiní účastníci italské jízdy, bratři
Oldřich,
Petr
a
Jan
z Rožmberka,
kterým
císař
tuto
fundaci svěřil a bohatě ji i dotoval. Nadační listina byla vydána
6.
března
arcibiskupem
1378,
Janem
Očkem
o
dva
dny
později
z Vlašimi
a
na
byla
schválena
přání
císařovny
Alžběty potvrzena bulou papeže Urbana VI. dne 1. srpna 1379. Správce
špitálu
z Rožmberka, a popřeno,
toto
zvaný právo
především
ze
rektor však strany
měl bylo
být
jmenován
několikrát
papežského
pány
zpochybněno
stolce.
Úkolem
rektora bylo také spravovat bratrstvo chudých bratří a sester,
1
Hynek Stříteský které se u hospice záhy utvořilo. Vybudování poutnického domu svědčí
o
stále
rostoucím
počtu
poutníků
do
a
Říma
nutno
zdůraznit, že Český hospic patří v Římě mezi nejstarší národní domy. Jeho rozkvět podpořil také arcibiskup Jan z Jenštejna, takže brzy bylo možné zakoupit i několik okolních domečků, které pak byly pronajímány a tento zisk obohacoval pokladnu hospice
a
nepochybně
i
jeho
rektory.
Šťastné
dny
českého
poutního domu ale neměly dlouhého trvání. Úpadek nastal hlavně v důsledku husitských válek a od 15. do 18. století se špitál stal
kvůli
nejrůznějším
problémům
a
odlivu
poutníků
téměř
bezúčelným. Na konci 15. století bylo nadační právo papežem Sixtem IV. Rožmberkům odňato a příjmy hospice rozděleny. Český poutní
dům
zejména
tak
zůstal
polský.
opuštěný
Jediným
a používaly
významnějším
ho
cizí
národy,
kontaktem
špitálu
s českými zeměmi pak zůstal obnos, který se z Říma posílal na provoz
semináře
chudých
k výchově
mladíků
v Praze.
Po
roce
1795 však i tyto kontakty ustaly. V průběhu dalšího vývoje byly
několikrát
zaznamenány
snahy
o
znovuobnovení
slávy
Českého hospice, nová éra však započala až koncem 19. století. V roce 1886 byl totiž český poutní dům majetkově připsán České koleji, která byla v Římě založena o dva roky dříve. Největší zásluhu na tom měli kardinál Schwarzenberg, budějovický biskup Schönborn
a
ředitel
německé
koleje
Msgr.
Jänig.
Historii
českého špitálu v podstatě uzavírá rok 1950, kdy v důsledku únorového převratu ustal proud českých poutníků a dům byl jako nepotřebný hospic
prodán.
tvořily
Nakonec
světnice
mohu
pro
pro
chudé
zajímavost poutníky,
zmínit, věž
že
(kterou
většinou obýval rektor), zahrada a zejména kaple sv. Václava. Další českou církevní institucí v Římě je česká kolej neboli Collegium bohoslovců.
bohemicum, Na
tomto
zkráceně ústavu
Bohemicum, se
měli
určené vzdělávat
k výchově mladíci
z českých zemí ve filozofii a teologii a připravovat se tak na kněžské povolání. U zrodu této instituce stál papež Lev XIII., známý přítel Slovanů, který v roce 1881 vyslovil přání, aby
2
Hynek Stříteský byla ve městě zřízena česká kolej. Pro tuto myšlenku získal kardinála Schwarzenberka a budějovického biskupa Schönborna, kteří se nejvíce přičinili o to, aby česká kolej byla skutečně otevřena.
Stalo
se
tak
4.
listopadu
1884.
Začátky
však
Bohemicum nemělo jednoduché. Zprvu bylo umístěno v posledním patře německé koleje tzv. Germanica. Odtud však bylo záhy, v roce
1887,
vypovězeno
a
muselo
si
hledat
nové
útočiště,
které dočasně našlo v Lombardské koleji při kostele sv. Karla Boromejského na Corsu. Ale již roku 1888 se Bohemicum znovu stěhovalo.
Tentokrát
mu
byli
poskytnuty
prostory
v bývalém
klášteře Trinitářů na Via Sistina a česká kolej tak poprvé získala vlastní dům (na jeho koupi značným podílem přispěl i papež Lev XIII). Další mezník ve vývoji Bohemica představuje rok
1918.
Se
vznikem
nového
státu
začala
kolej
přijímat
i
studenty ze Slovenska, a když se ukázalo, že nelze zvětšit a upravit
stávající moravské
české,
budovu
a
Bohemica,
slovenské
vyzval
biskupy,
aby
papež
Pius
vybudovali
XI. novou
prostornější kolej. Vhodný pozemek v blízkosti Lateránu vybral a zakoupil osobně Pius XI., který také daroval větší obnos na zahájení stavby. Poté, co se sbírkami mezi věřícími doma i v zahraničí téměř
získal
celého
potřebný
finanční
obnos,
episkopátu
československého
a
byl
za
mnohých
účasti
poutníků
dne 31. května 1928 položen k nové koleji základní kámen. O rok později, na den sv. Vojtěcha (23. dubna 1929) vysvětil budovu koleje a k ní náležející kapli sv. Jana Nepomuckého pražský
metropolita
František
Kordač.
Již
dříve
bylo
rozhodnuto, že se bude jmenovat Nepomucenum, ke cti sv. Jana Nepomuckého.
Nová
kolej
se
brzy
zaplnila,
přešli
do
ní
studenti z bývalé České koleje a přicházeli i noví z domova. Druhá světová válka přerušila na šest let styky Nepomucena z vlastí.
Také
rok
1948
znamenal
omezení
kontaktů
a
Nepomucenum se tak soustředilo na výchovu bohoslovců, kterým bylo doma zakázáno připravovat se na kněžské povolání. Teprve
3
Hynek Stříteský po revoluci 1989 začala česká církev znovu vysílat do Říma vybrané bohoslovce. S Nepomucenem dvacátého
jsme
se
a
v této
století
již
dostali
době
se
do
druhé
setkáváme
poloviny
také
s další
českou církevní institucí – Křesťanskou akademií. Její počátky spadají do konce května roku 1950 a patří tak mezi nejstarší česká exilová nakladatelství. Ustavena byla jako studijní a ediční ústav Cyrilometodějské ligy, nedlouho předtím založené v Londýně. Vrána.
Duchovním
otcem
V následujících
přestěhovala
do
vydavatelské
činnosti
letech kde
Říma,
vydavatelství
se
se
prof.
Křesťanská
usídlila
Křesťanské
byl
Karel
akademie
v Nepomucenu.
akademie
spočívalo
Jádro
ve
dvou
edičních řadách – Vigilie a Studium. Vigilie (do roku 1989 vydáno 68 svazků) byla určena zejména pro původní exilovou i domácí básnickou a prozaickou tvorbu, zatímco edice Studium (do
1989
36
svazků)
se
soustředila
na
díla
filozofická
a
esejistická. Ke Křesťanské akademii se pojí i dvojice časopisů a
to
jednak
Studie,
na
jejichž
stránkách
probíhala
výměna
názorů na společensko-křesťanské otázky mezi domovem a exilem a jednak časopis Nový život, který byl zaměřen na náboženské a kulturní
texty,
povídky,
recenze
a
zprávy
z náboženského
i
exilového života. Poslední
českou
církevní
institucí
v Říme,
o
které
se
zmíním, je český poutní dům Velehrad. Poté, co byl v roce 1950 pro malý zájem ze strany českých poutníků prodán původní Český hospic,
pomáhaly
nahodilým
poutníkům
z českých
zemí
Školské
sestry sv. Františka. Větší příliv poutníků pak znovu nastal v druhé
polovině
šedesátých
let
za
pobytu
Josefa
kardinála
Berana v Římě. Ten se proto rozhodl navázat na tradici českého poutního středisko
domu dům
a
v roce patřící
1968
zakoupil
italské
pro
Katolické
České akci.
náboženské Vzhledem
k výhodné poloze v blízkosti baziliky sv. Petra bylo o dům více zájemců, ale po srpnové okupaci 1968 rozhodl osobně papež Pavel VI., že tyto prostory dostane kardinál Beran. Provozu
4
Hynek Stříteský Velehradu se ujaly Školské sestry sv. Františka a česká větev kongregace Velehrad
sv.
Františka
podílel
v Československu, náboženské
na
Saleského.
výpomoci
ale
také
přesvědčení.
Před
starším těm,
rokem
1989 a
řeholníkům
kteří
trpěli
Spolupracovníci
se
kněžím
pro
Velehradu
své navíc
doručovali do Československa finanční výpomoc na opravu chrámů a
materiály
pro
katechizaci
a
pastoraci,
pořádali
duchovní
cvičení a sjezdy. Od devadesátých let je pak hlavním úkolem Velehradu
pomáhat
českým
poutníkům
při
poznávání
duchovních
rozměrů Říma. V současné době má poutní dům kromě ubytovacího zařízení a jídelny i jednoduchou kapli.
Literatura: DOLEŽAL,
Miloš:
Křesťanská
akademie
Řím
(Pokus
o
portrét
jednoho exilového nakladatelství), in: Souvislosti č. 1, Praha 2002. EICHLER, Karel: Římské upomínky na naši vlasť, Brno 1892. KAVKA, František: Karel IV., Praha 1920. KAŠPAR, Karel B.: Papež Lev XIII. a česká kollej v Římě, Praha 1905. KOUDELKOVÁ, Jana: Česká zastavení v Římě, Praha 2000. MAREŠ,
František:
Český
hospic
v Římě,
in:
Časopis
Českého
musea č. 1, Praha 1890, s. 65-97. RYSKA, Jaromír: Cesty po Římě, Řím 1991. VRÁTNÝ, Karel: Vzpomínky z prvních let české koleje v Římě, Praha 1928.
5
