Inovace výuky tělesné výchovy a sportu na fakultách TUL v rámci konceptu aktivního životního stylu Netradiční hry Jaroslav Kupr Liberec 2013
Anotace Tento materiál si vytkl za cíl základní seznámení s vybranými netradičnímu sportovními hrami. Netradiční hry chápeme, jako sportovní hry, které jsou méně známé a méně rozšířené v povědomí veřejnosti a tudíž i ve výuce tělesné výchovy. Mezi vybrané hry byly zařazeny aktivity, které se jeví jako velmi atraktivní a poutavé a jsou ve shodě s koncepcí celoživotní pohybové aktivity. Materiál předkládá vždy základní seznámení s danou hrou, jednoduchá pravidla a základní možnosti nácviku. Snahou materiálu je rychlá realizace konkrétní hry. Jako bonus jsou v první kapitole uvedeny drobné hry na zahřátí, které by měly předcházet samotných sportovním hrám. Klíčová slova: netradiční hry, tchoukball, kin-ball, bezkontaktní ragby, holomajzna.
1
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 1 HRY PRO ZAHŘÁTÍ ORGANISMU .................................................................................... 7 1.1 NA BABU ............................................................................................................................ 7 1.2 BABA VE DVOJICÍCH ...................................................................................................... 8 1.3 BABA V TROJICI ............................................................................................................... 8 1.4 SLEPÁ LOKOMOTIVA...................................................................................................... 9 1.5 KRAB ................................................................................................................................... 9 1.6 CHAOS ................................................................................................................................ 9 1.7 OVEČKY A VLCI ............................................................................................................. 10 2 KIN-BALL ............................................................................................................................ 11 2.1 CHARAKTERISTIKA HRY ............................................................................................. 11 2.2 VYBAVENÍ ....................................................................................................................... 12 2.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY......................................................................................... 13 2.4 METODIKA KIN-BALU .................................................................................................. 15 2.4.1 Chytání míče ........................................................................................................... 15 2.4.2 Orientace ................................................................................................................. 16 2.4.3 Komunikace ............................................................................................................ 18 2.4.4 Správné odbíjení ...................................................................................................... 18 1.4.5 Doplňkové hry ......................................................................................................... 19 3 KUBB .................................................................................................................................... 21 3.1 CHARAKTERISTIKA HRY ............................................................................................. 21 3.2 VYBAVENÍ ....................................................................................................................... 22 3.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY......................................................................................... 23 2
3.3.1 Základní postavení .................................................................................................. 23 3.3.2 Hra ........................................................................................................................... 24 3.3.3 Technika hry ............................................................................................................ 27 3.3.4 Neplatné situace, auty a postihy .............................................................................. 28 3.4 METODIKA KUBB .................................................................................................. 30 3.4.1 Průpravná cvičení a hry ke hře kubb ....................................................................... 30 4 BEZKONTAKTNÍ RAGBY ................................................................................................. 33 4.1 CHARAKTERISTIKA HRY ............................................................................................. 33 4.2 VYBAVENÍ ....................................................................................................................... 33 4.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY......................................................................................... 34 4.3.1 Základní názvosloví ................................................................................................ 34 4.3.2 Povolený způsob hry: .............................................................................................. 36 4.3.3 Zahájení hry............................................................................................................. 36 4.3.4 Vedení míče ve hře:................................................................................................. 37 4.3.5 Porušení pravidel: .................................................................................................... 39 4.3 METODIKA BEZKONTAKTNÍHO RAGBY .................................................................. 40 5
T-BALL .............................................................................................................................. 42
5.1 CHARAKTERISTIKA HRY ............................................................................................. 42 5.2 VYBAVENÍ ....................................................................................................................... 43 5.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY......................................................................................... 44 5.4 METODIKA T-BALLU .................................................................................................... 48 5.4.1 Nácvik hodu míčkem .............................................................................................. 48 5.4.2 Házení ve dvojici ..................................................................................................... 48 5.4.3 Hra na třetího ........................................................................................................... 49 3
5.4.4 Nácvik odpalu ze stativu ......................................................................................... 49 5.4.5 Nácvik pohybu po hrací ploše ................................................................................. 49 5.4.6 Nácvik polařů v poli ................................................................................................ 49 5.5 LONGBALL ...................................................................................................................... 49 5.6 BLASTBALL ..................................................................................................................... 50 6
TCHOUKBALL ................................................................................................................. 52
6.1 CHARAKTERISTIKA HRY ............................................................................................. 52 6.2 VYBAVENÍ ....................................................................................................................... 53 6.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY......................................................................................... 54 6.4 METODIKA TCHOUKBALLU........................................................................................ 57 6.4.1Házení a chytání míče .............................................................................................. 57 6.4.3 Nácvik odrazu od odrážedla .................................................................................... 58 6.4.4 Nácvik chytání odraženého míče ............................................................................ 58 6.4.5 Nácvik útoku na odrážedlo a chycení míče ............................................................. 59 6.4.6 Nácvik pohybu s míčem po hrací ploše .................................................................. 59 7 HOLOMAJZNA.................................................................................................................... 61 7.1 CHARAKTERISTIKA HRY ............................................................................................. 61 7.2 VYBAVENÍ ....................................................................................................................... 62 7.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY......................................................................................... 63 7.4 METODIKA HOLOMAJZNY .......................................................................................... 66 7.4.1 Přihrávky - cvičení .................................................................................................. 66 7.4.2 Přihrávky – průpravná hra ....................................................................................... 67 7.4.3 Slalom se střelbou na branku .................................................................................. 67 7.4.4 Překažení přihrávek – průpravné cvičení ................................................................ 68 4
8 LITERATURA ...................................................................................................................... 69
5
ÚVOD Netradiční hry chápeme, jako sportovní hry, které jsou méně známé a méně rozšířené v povědomí veřejnosti a tudíž i ve výuce tělesné výchovy (na základních školách, středních školách i na vysokých školách). Tyto sportovní hry nejsou mediálně příliš známé, ale přesto jsou velmi atraktivní. Podle současných poznatků z výzkumů pohybové aktivity se ukazuje, že přibližně polovina dětí školního věku má nedostatečný objem pravidelné pohybové aktivity. Tento jev se nepříznivě odráží v celkovém funkčním stavu organizmu dětí a má vliv i na mnohé stránky psychické stability. Jako nejvhodnější formou pohybového zatížení se ukazují činnosti s častou změnou intenzity zatížení a herními prvky, které obsahují dynamickou aerobní aktivitu (Kupr, Rjabcová a Suchomel, 2010). Problém klesající úrovně pohybové aktivity se týká nejen žáků základních škol, ale také se začíná stále více projevovat u studentů vysokých škol. I proto se nové a zajímavé možnosti sportovních netradičních her jeví jako ideální prostředek pro realizaci výuky tělesné výchovy i pro trávení volného času. Netradiční hry často rozvíjejí již osvojené dovednosti novým atraktivním způsobem, ale také nutí aktéry ke stále novému poznávání a osvojování pohybových dovedností. V posledních letech zažívá oblast netradičních her velký boom ve světě i u nás. Častým důvodem jsou jednoduchá pravidla, rychlý nácvik a v neposlední řadě relativní finanční nenáročnost. Také rozvoj všemožných soutěží a turnajů od dětských kategorií až po soutěže dospělých, pozitivně ovlivňují rozvoj nových aktivit. Předkládaný metodický materiál si klade za cíl představení několika netradičních her, které se svojí podobou hodí pro atraktivní a aktivní trávení volného času i výuky tělesné výchovy na všech stupních vzdělávací soustavy. Součástí materiálu jsou i ukázkové drobné pohybové hry, které je vhodné zařadit před samotnou realizaci netradičních her.
6
1 HRY PRO ZAHŘÁTÍ ORGANISMU Hry pro zahřátí organismu jsou chápány jako aktivity, při kterých je celý organismus aktérů her relativně intenzivně a krátkodobě zatěžován. Hry by měly být prezentovány tak, aby bylo zapojeno co nejvíce účastníku (ideálně všichni) za jednoduchých pravidel na vymezeném prostoru. Nejčastější variantou jsou různé tipy honiček, kdy jeden nebo více účastníku honí ostatní. Honičky jsou často využívané na začátek pohybové aktivity (vyučovací hodiny). Zahřátí organismu by se mělo realizovat po dobu minimálně 5 minut a mělo by organismu připravit na protahovací cviky, které následují. Zahřátí organismu má za funkci „nastartování“ metabolismu tuků a tím také pomůže k adaptaci organismu vzhledem k využití vlastních energetických zdrojů. Lidově řečeno – je dobré uvést náš organismus na správnou provozní teplotu. Během honiček dochází i k působení, kdy se hráči učí pohybovat po hřišti, vyhýbat se spoluhráčům, učí se taktizovat, orientovat v herním prostředí apod. Vedoucí ze své pozice by měl být schopen hlídat zapojení hráčů (hra by měla plynout, ale nesmí být ukončena vyčerpáním) a bezpečnost celého průběhu.
1.1 NA BABU Klasická hra Na babu – jeden z žáků je určen jako baba a má za úkol předat pomyslnou babu někomu jinému lehkým dotekem. Velikost herní plochy je dle počtu hráčů.
Varianty:
2 baby - nasadíme více hráčů jako babu (2,3,4…), záleží na počtu všech hráčů, princip
hry zůstává stejný.
Domeček – vyznačíme část herní plochy jako místo pro domeček, kde se mohou hráči
před babou schovat, nutné je omezení (např. v domečku mohou být současně pouze 3 hráči, v domečku může být hráč, než napočítá do 10 apod.), je možnost vyznačit domečků i více.
Domeček na zádech – domeček je možné vytvořit za dvou hráčů, kdy jeden vezme
druhého na záda, pokaždé je nutné být ve dvojici s někým jiným. 7
Skoky na noze – všichni hráči musí skákat po jedné noze, pouze baba běhá normálně,
tím je zaručeno rychlé předávání baby.
Jednoruká baba – každý kdo dostane babu se musí jednou rukou držet na místě kam
babu dostal a to až do chvíle, než dostane babu na jiné místo.
1.2 BABA VE DVOJICÍCH Vytvoříme dvojice, které se chytnou za ruce a běhají po herní ploše současně. Dvojice se nesmí rozpojit po celou dobu hry. Jako první má babu dvojice, kterou určí vyučující.
Varianty:
Zády k sobě - dvojice se drží za natažené ruce v rozpažení
Čelem k sobě – dvojice se drží za natažené ruce v rozpažení, jako při taneční póze.
Míč – dvojice musí mezi svými těly udržet lehký (např. molitanový) míč. Lze hrát
čelem k sobě i zády k sobě.
1.3 BABA V TROJICI Na začátku hry vytvoříme trojici, která má babu. Trojice se drží za ruce a nesmí se rozpojit. Když baba někoho chytne, chycený se připojí k trojici z levé strany. První z pravé strany odpadává a stává se normálním honěným. Varianta:
Lavina – oblíbená varianta hry na babu, na začátku má babu jednotlivec. Každý koho
baba chytne, se připojí za ruce k babě a postupně tak tvoří řetěz chycených. Řetěz se nesmí roztrhat. Řetěz má za úkol chytnout všechny volné hráče. Lze hru ztížit tím, že v řetězu mohou chytat pouze krajní hráči.
8
1.4 SLEPÁ LOKOMOTIVA Hra probíhá ve dvojicích. K provedení hry potřebujeme ideálně šátky do každé dvojice. Lze pochopitelně dát pokyn, aby hráči pouze zavřeli oči.
Z hráčů vytvoříme dvojice. Hráči ve dvojici si stoupnou za sebe a zadní hráč chytne kolegu před sebou za ramena. První hráč má zavázané oči šátkem. Druhý hráč ho za ramena řídí a vede po herní ploše. Hrajeme na klasickou babu. Je dobré v polovině hry hráče vyměnit, aby si každý vyzkoušel roli slepého.
Varianty:
Slepý vagón – obrácená varianta. První hráč vede slepý vagón (ten má zavázané oči a
drží se za ramena). Opět hrajeme na klasickou babu. Obě varianty hry je možné hrát s tím, že jsou určené 2 baby (2 dvojice).
1.5 KRAB Jeden vybraný hráč je ustanoven krabem. Zaujme polohu kraba (vzpor ležmo vzadu). Ostatní hráči chodí normálně po vyznačené herní ploše. Plocha musí být relativně malá. Koho se krab dotkne, stává se automaticky také krabem a pomáhá chytat ostatní. Kdo zůstane posledním na nohách, vyhrává. Hra musí být nenásilná, omezíme agresivní chování. 1.6 CHAOS Hráči utvoří kruh. Každý bude honit toho, koho má po pravé ruce. Koho má hráč po levé ruce, ten ho bude pronásledovat. Na první startovní pokyn se hráči rozprchnou po herní ploše. Na druhý pokyn začínají honit a zároveň utíkat. Kdo je chycený, jde stranou. Kdo přežil, dostává bod. Hrajeme na 3 kola. Vyhrává skupina hráčů, která má nejvíce bodů.
9
1.7 OVEČKY A VLCI Ve vyznačeném prostoru (středový kruh hřiště) rozházíme natrhané noviny. Papírků by mělo být asi 5 x více než hráčů. Natrhané papírky jsou ovce v ohradě. Do ohrady vybereme 2 bači, kteří hlídají stádo. Ostatní hráči jsou vlci, kteří hromadně chodí na lov ovcí. Vlci mohou z ohrady brát ovce pouze po jedné a každý vlk si shromažďuje svoje ovce u jedné stěny tělocvičny. Který vlk nasbírá nejvíce ovcí, vyhrává. Bačové nesmí ven z ohrady, ale mohou vlky, kteří jim vlezou pro ovce plácnout po zádech. Plácnutý vlk vrací ovci a udělá u stěny tělocvičny 5 dřepů. Poté může znovu na lov.
10
2 KIN-BALL Kin-ball vznikl v Kanadě na konci osmdesátých let 20. století. Přesně se jedná o rok vzniku 1986. Jedná se tedy o relativně novou, míčovou, týmovou hru, která je někdy známá i pod názvem Omnikun. Přestože se jedná mladý sport, koná se v něm již i Mistrovství světa. Hra vznikla na popud potřeby aktivního trávení času, v důsledku rostoucí inaktivity v kanadské společnosti. U zrodu této hry stál učitel tělesné výchovy profesor Mario Demers. Hra, kterou se povedlo vytvořit je poměrně fyzicky náročná, ale velmi atraktivní a zábavná. Jednoduchá a jasná pravidla nevyžadují žádný dlouhý a složitý trénink. Následující podkapitoly jsou zpracovány na základě praktických zkušeností s hrou a podle Kin-ball (2013). Úplné znění pravidel je možné snadno dohledat na webu Českého svazu Kinballu.
2.1 CHARAKTERISTIKA HRY Kin-ball mohou hrát týmy složené z hráčů obou pohlaví stejně tak jako muži a ženy zvlášť. Počet hráčů - Tři týmy. Každý tým má čtyři hráče – tzv. buňku, která realizuje hru (každý tým může mít další čtyři hráče na střídání). Týmy jsou barevně odlišeny. Cíl hry - Cílem hry je, aby tým, jehož barva je vyvolána, zpracoval míč jakoukoli části těla dříve, než dopadne na zem a to způsobem, který je dán pravidly. Tým, který zpracuje míč, ho musí následně odpálit na některé ze soupeřících družstev a hra pokračuje, dokud není odpískána chyba. Jestliže kterýkoliv z týmů udělá chybu (např. nechytí míč), zbylé dva týmy získávají po jednom bodu. Hřiště - Oficiální rozměry jsou 20 x 20 metrů. Lze hrát na čáry, nebo v tělocvičně kde zdi, podlaha, strop a jakýkoliv pevný objekt v tělocvičně jsou hranicemi hřiště.
11
Délka hry - Hra se skládá z period. Každá perioda trvá 7 minut. Mezi periodami je povolena přestávka 2 minuty. Tým, který zahajuje hru (první podává) je určen losem. Vyhrává tým, který jako první vyhraje 3 periody. 2.2 VYBAVENÍ Kin-ballový míč. Oficiální míč o průměru 1,2 metru (48 palců), které splňují standardy IKBF. Pro venkovní použití je vhodný odolnější míč určený pro outdoorové podmínky. Ideálním doplňkem je i vzduchová, elektrická pumpa. Rozlišovací dresy. Nutností jsou rozlišovací dresy (vesty) ve třech barvách. Pro každý tým jedna.
Obrázek 1. Oficiální míč pro Kinball. Zdroj: Kin-ball (2013).
12
2.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY Soupeří tři družstva po čtyřech hráčích. První perioda začíná podáním družstva, které vyhrálo los. Po prvním podání hra pokračuje do té doby, než jeden z týmů udělá chybu. Pak podává tým, který se dopustil chyby. Určí tým na příjmu a provede úder.
Zahájení hry: Losem určený tým má právo prvního odpalu. Ostatní 2 týmy vytvoří okolo odpaliště čtverec, v jehož každém rohu stojí jeden z hráčů každého družstva.
Podání míče - podání míče musí splňovat několik základních charakteristik: Místo podání je totožné s místem kde se nacházel míč ve chvíli zastavení hry (vyjma začátku hry = střed hřiště).
Obrázek 2. Hra Kin-ball. Zdroj: Kin-ball (2013). Pozice „na podání” je dosaženo, pokud se tři hráči podávajícího týmu dotýkají míče. Míč se nesmí dotýkat hrací plochy. 13
Úderu vždy musí předcházet slovo „OMNIKIN“, poté musí být vyslovena barva týmu, který má míč zpracovat (např. OMNIKIN černá). Vyslovení barvy týmu na příjmu musí být jasné a stručné, určení musí být dokončeno před tím, než dojde k úderu. Úder je prováděn ze spojených a napnutých obou paží (podobnost s tenisovým úderem – forhend obouruč). Dráha míče po úderu musí být souběžná s podlahou nebo musí stoupat. Míč po odpalu musí překonat vzdálenost nejméně 1,8 m (6 stop) měřeno na úrovni podlahy. Pro určení vzdálenosti musí být možné změřit vzdálenost rovnající se jedna a půl průměru míče 1,8 m (6 stop) na zemi mezi místem odpalu a místem dopadu míče (viz.obr. 3). V průběhu hry míč nesmí být držen za látku nebo za ústí duše. Při každém podání musí tým, který má míč v držení, provést odpal do 5 vteřin po dvojitém zapískání rozhodčího. Podání musí být provedeno uvnitř hranic hřiště. Hráči se musí v odpalech pravidelně střídat.
Příjem míče - příjem míče musí splňovat jednu základní charakteristiku: Příjem míče může být proveden jakoukoliv částí těla, pokud se míč nedotkne hrací plochy nebo jakéhokoliv pevného objektu uvnitř nebo vně hrací plochy.
Zisk bodů - tým, který se dopustí chyby, má míč v držení a jde na podání. Ostatní dva týmy získávají každý jeden bod.
14
Obrázek 3. Trajektorie míče a minimální délka odpalu. Zdroj: Kin-ball (2013). Přemístění míče - jedná se o změnu pozice míče z jednoho místa na druhé, přičemž nejméně jeden hráč musí v průběhu přemístění udržovat kontakt s míčem. Přemístění míče musí splňovat následující podmínky: Pohyb hráče, který naznačuje úmysl provést přemístění míče, musí být záměrný a míč musí být pod kontrolou týmu, který má míč v držení.
2.4 METODIKA KIN-BALU V následující části jsou uvedeny základní průpravná cvičení a drobné hry, které mají za úkol zlepšit hráčské dovednosti.
2.4.1 Chytání míče Bezpečná a rychlá manipulace s míčem je naprosto zásadní pro úspěšný průběh hry. Nácvik správného chytání míče o velikosti kin-ballu má určitá specifika je dobré tuto činnost natrénovat.
15
Popis činnosti: Vytvoříme 2 skupiny hráčů. Skupiny můžeme označit A a B. Z každé skupiny utvoříme zástup hráčů tak, aby oba zástupy staly čelem naproti sobě. Zástupy jsou od sebe vzdálené cca 4 m. Pakliže se vzdálenost ukáže jako problematická nebo velmi snadná můžeme ji libovolně upravit. První člen skupiny A má v držení míč a obloukem ho hodí prvnímu v protějším zástupu (B). Sám se rychle zařadí na konec svého zástupu. Tímto stylem pokračují i hráči zástupu B (viz. obr. 4).
Obrázek 4. Chytání míče. Zdroj: Kin-ball (2013).
2.4.2 Orientace Při chytání míče je potřeba rovnováha a orientace v prostoru. Ze začátku se může manipulace s míčem zdát problematická, ale po menším tréninku lze dosahovat velmi dobrých výsledků (viz.obr. 5).
16
Popis činnosti: Využijeme rozdělení skupin z předešlého cvičení (skupiny A a B). Opět postavíme hráče do zástupů proti sobě, jenom vzdálenost mezi zástupy je cca 7 m. Opět můžeme upravit podle šikovnosti hráčů. První hráč slupiny A má v držení míč. Snaží se překonat vzdálenost k zástupu B tak, že neustále odbíjí míč nad hlavou do výšky. Odbitím je míněno alespoň do výšky 1 m a minimálně 5 x během přechodu vzdálenosti. Následně předá míč prvnímu hráči ve skupině B a sám se zařadí na konec zástupu B. Hra končí v okamžiku, kdy se první hráč skupiny A dostane opět na své první místo.
Obrázek 5. Orientace s míčem. Zdroj: Kin-ball (2013).
17
2.4.3 Komunikace Jedním ze základních prvků hry je komunikace v týmu (buňce). Následující aktivita má za úkol ujasnit komunikaci pro průběh hry. V samotné hře je totiž velmi důležité jasné a rychlé určení hráče, který bude následně odpalovat. Popis činnosti: Z hráčů vytvoříme dostatečně velký kruh, ve kterém jsou vzdálenosti mezi hráči na upažení levé ruky (cca. 1m). Míč přehazujeme ve směru chodu hodinových ručiček a to systémem ob dva hráče. Hráč, který má míč v držení nejprve zvolá jméno příslušného chytače a hodí míč. Hráč, kterému je míč určen zvolá „já“ a chytne míč. Následně se systém opakuje.
2.4.4 Správné odbíjení Pravidla kin-ballu jasně hovoří o tom, jak má vypadat správné odbíjení míče a jak má být realizovaný celý postup. Popis činnosti: Využijeme původní rozdělení na skupiny A a B. Využijeme také postavení ve dvou zástupech proti sobě. Vzdálenost opět cca. 7 m. První tři hráči ze zástupu (A) drží míč připravený k odbití (viz. obr. 6). Tím tvoří základní buňku (všichni tři hráči se dotýkají míče a jedním kolem klečí na zemi). První stojící hráč ze zástupu A zakřičí „OMNIKIN“ a vykřikne libovolnou barvu. Následuje odbití míče oběma spojenýma rukama, směrem k zástupu B. Hráči zástupu B míč chytí (nebo seberou) a postup se opakuje směrem k zástupu A.
18
Každý hráč, který odbíjel míč, vymění jednoho člena buňky, který odchází na konec svého zástupu a chytá se na vlastní odpal.
Obrázek 6. Správné odbití míče. Zdroj: Kin-ball (2013).
1.4.5 Doplňkové hry Dále uvádíme několik jednoduchých her, které mají za cíl procvičit manipulaci s míčem. Žáci vytvoří zástup a mají za úkol si podávat míč nad hlavou na konec zástupu a zase zpět. Žáci štafetovým způsobem vybíhají s míčem ze zástupu, obíhají metu (cca. 15 metrů vzdálenou) a vrací se zpět. Po doběhu předají míč dalšímu spoluhráči. Dva zástupy žáku stojí proti sobě ve vzdálenosti cca. 15 metrů. Míč je v držení jednoho z družstev. První hráč v zástupu s míčem vybíhá naproti stojícímu družstvu. Po přeběhnutí přihrává míč ze vzdálenosti cca. 3 metry prvnímu hráči soupeřova družstva a zařazuje se na konec soupeřova zástupu. Hráč s míčem opět překonává herní plochu.
19
Hráči se rozdělí do herních buněk (po 4 hráčích). Buňky dostanou čísla od 1 do …….x (podle počtu buněk). Buňka č. 1 provede odpal. Buňka č. 2 chytí balón na provede odpal na buňku č.3. Postupně se vystřídají všechny buňky několikrát.
Obrázek 7. Základní postavení buňky před odpalem. Zdroj:vlastní.
20
3 KUBB Kubb je prastará švédská hra, která má své kořeny na malém ostrovu v Baltském moři – Gotlandu. Hrou, na kterou je ve své podstatě potřeba pouze několik opracovaných polínek, se bavili již staří Vikingové. Jednoduchá a nenáročná hra přetrvala staletí. Kubb je v pravdě hrou pro každého. Nezáleží ani na vzrůstu a věku, ale ani na síle či pohlaví. Hru lze také praktikovat na trávě i na písku nebo ledu. Jednoduchá pravidla jsou snadno pochopitelná každému a na jejich osvojení stačí jen pár minut. Následující kapitola je zpracována na základě praktických zkušeností s hrou a podle KUBB (2013). Plné znění pravidel je možné snadno dohledat na webu Kubbklubu České republiky.
3.1 CHARAKTERISTIKA HRY Kubb je hra, ve které spolu soupeří dva týmy. Princip hry spočívá v přesném házení dřevěných kolíků na soupeřovy kubby. Snahou je shodit soupeřovy špalíky a tím získat možnost výhody v dalším postavení hry.
Počet hráčů - Minimální počet hráčů jsou 2. Maximum je 12. Optimálním počtem jsou dva až 6 hráčů. Hra v těchto počtech neztrácí dynamiku a náboj. Cíl hry - Cílem hry je shodit jako první všechny soupeřovy kolíky (kubby) a mít možnost shodit krále (centrální kolík). Hřiště - Šířka 5 metrů, délka 8 metrů. Délka hry - Hra končí shozením krále (ať už úmyslným, nebo neúmyslným).
21
3.2 VYBAVENÍ Herní soupravu tvoří: 4 zašpičatělé kolíky pro vymezení hrací plochy 10 kubbů (kvádrů) o rozměrech 7 × 7 × 15cm 1 figurka krále o rozměrech 9 × 9 × 30cm (někdy má jednoduše vyřezávanou hlavu) 6 kolíků o průměru cca 4,4cm a délce 30cm na házení.
Všechny součásti jsou dřevěné, základní kvádry jsou z těžšího tvrdého dřeva, král a všechny ostatní součásti jsou ze dřeva měkčího, a tedy i lehčího.
Obrázek 8. Herní souprava pro Kubb. Zdroj: vlastní.
22
3.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY Pravidla jsou upravena podle vlastních zkušeností s hrou, pro velmi jednoduché provedení hry. Kompletní pravidla jsou na www.kubb.cz 3.3.1 Základní postavení Základní rozestavení při začátku hry je patrné z obrázku č. 9. Na základních čarách (kratších stranách) je rozmístěno po pěti kubbech. Rozmístění je pravidelné. Největší figurka krále je umístěná na středu pomyslné půlící čáry. Tím rozděluje hrací plochu na 2 poloviny. Každému z týmů přísluší jedna polovina a tým je shromážděn za základní čárou. Losem se určí, který tým má v držení všech 6 házecích kolíků.
Obrázek 9. Základní postavení na začátku hry. Zdroj:Kubb (2013).
23
3.3.2 Hra Pro snadné pochopení a orientaci si označíme týmy na A a B. Zahájení hry: Hra začíná rozhozem dvou libovolných hráčů – každý z jednoho týmu – na každé straně hracího pole jeden hráč. Nahlas napočítáme do tří a na „tři“ oba hráči najednou hodí. Koho kolík skončil blíže u krále (aniž jej porazil), má na výběr: Buď začít jako první házet, nebo vybrat stranu. Pokud si vítěz rozhozu zvolil první hody, druhý hráč si může zvolit stranu. Na začátku hry týmy stojí za svou základní čarou a jeden z nich má všech šest kolíků a zahajuje první hrací kolo. Průběh hry: Tým A vyhrál losem právo zahájit hru a proto má v držení všech 6 kolíků, které jsou určeny pro hody. Šesti hody se tým snaží shodit kubby na základní čáře soupeře (týmu B). Pakliže se povede na 5 prvních hodů shodit všechny soupeřovy kubby, je možnost útočit na KRÁLE a tím ukončit a vyhrát hru. Všechny hody jsou prováděny ze základní čáry (viz. obrázek č.10).
Obrázek 10. Hody ze základního postavení. Zdroj:Kubb (2013).
Pakliže se hned na poprvé nepodaří shodit všechny kubby – pokračuje se dle pravidel.
24
Po odházení šesti kolíků týmu A - tým B sesbírá své shozené kubby a ze své základní čáry je nahází na polovinu týmu A. Tým A je vztyčí na místě, kam dopadly, a tým B si vezme všech šest kolíků a je tak připraven na zahájení protiútoku. Tým A staví kubby ve své polovině dle obrázku č. 11 a dle instrukcí.
Hody kubby: V okamžiku kdy dochází k nahazování kubbů, musí hráč, který kubby nahazuje, státna oběma nohama za základní čarou. Při hodu kubby musí mít házející hráč v době opouštění kubbu z ruky kontakt se zemí alespoň s jednou nohou. Současně musí hráč stát za odhodovou linií. Po vypuštění kubbu z ruky lze tuto linii přešlápnout. Zároveň hráč musí stát mezi bočními čarami hracího pole prodlouženými do nekonečna. I ty vymezují prostor, kde je nutné při odhodu stát. Při přešlápnutí této hranice je hod považován za neplatný.
Obrázek 11. Zvednutí shozeného kubbu. Zdroj:Kubb (2013). Kubb lze vztyčit pouze do jedné ze dvou pozic, jak je znázorněno na obrázku číslo 14. Pokud leží nahozený kubb tak, že by se při vtyčení ocitla jeho základna v autu, musí být v tomto případě vztyčen vždy směrem do hřiště. Zároveň si musí hráči stavící kubby už předem rozmyslet, na kterou stranu chtějí daný kubb postavit. Nelze ho potom už obracet zpět na
25
druhou stranu. S kubbem se také nesmí žádným způsobem kroutit, otáčet, stavět přes roh. Kubb se nesmí ani zvedat. Musí mít neustálý kontakt ze zemí. Vedení útoku: Další útok je veden týmem B. Nejprve musí shodit kubby, které jsou postaveny na polovině týmu A (své bývalé kubby, které byly hozeny na tuto polovinu a postaveny týmem A). Situace je znázorněna na obrázku č.12.
Obrázek 12. Hod na kubby v poli. Zdroj:Kubb (2013).
Až po shození těchto kubbu je možné útočit na kubby týmu A na základní čáře. Shozené kubby v poli se již dávají mimo herní plochu a jsou ze hry venku. Tímto postupem (shozené kubby ze základní čáry se vždy postaví v poli a útočí se nejprve na ně) se postupuje stále dále.
26
Týmy se střídají v tom, kdo zahajuje hrací kolo a kubby se tak přelévají z jedné poloviny hřiště na druhou. Vznikají výhodné situace i sporné momenty. Ukončení hry: Hra končí v okamžiku, kdy se jednomu z týmů úmyslně nebo omylem podaří shodit krále. Tento tým pak vítězí, pokud na soupeřově polovině nestojí již žádný kubb, a tento tým prohrává, pokud na soupeřově polovině nějaké kubby stále stojí. 3.3.3 Technika hry Hod kolíkem musí být proveden podpažním spodně kyvadlovým způsobem, jak je uvedeno na obrázku č.13. Hod „Helikoptéra“ (přesněji takový, že kolík rotuje v rovině jiné než vertikální) je zakázán a brán jako nezvládnutí složité kubbové techniky hodu. Při hodu kolíky musí mít házející hráč v době opouštění kolíku z ruky kontakt alespoň jedné nohy se zemí ve vzdálenosti za odhodovou linií. Po opuštění kolíku ruky lze tuto linii přešlápnout. Zároveň je nutné stát mezi bočními čarami hracího pole prodlouženými do nekonečna. I ty vymezují prostor, kde je nutné při odhodu stát. Při přešlápnutí této hranice je hod považován za neplatný.
Obrázek 13. Technika hodu. Zdroj:Kubb (2013). Při nahazování kubbů se mohou a nebo nemusí hráči libovolně střídat. Kubby může nahazovat neustále i jeden tentýž hráč. Je to jen na týmu.
27
3.3.4 Neplatné situace, auty a postihy Pokud hod kolíkem není proveden v mezích techniky hry nebo s přešlapem nebo proti principu fair-play je považován za neplatný a herní situace způsobená tímto hodem je vrácena do původního stavu. Pokud je hodem kolíku shozen kubb na základní čáře mimo pořadí, je tento kubb ihned vztyčen na svém původním místě. Kubb se nachází v autu tehdy, pokud jej nelze postavit tak, aby nejméně polovina jeho základny stála v příslušné polovině hracího pole. Po odházení všech kubbů v daném hracím kole je určeno, které kubby se nacházejí v autu. Pouze jeden kubb v daném hracím kole je možné zvednout z autu a zopakovat jím hod. Po opravném pokusu je znovu vyhodnoceno, které kubby se nacházejí v autu. Tyto kubby jsou pak vztyčeny na jakémkoliv místě příslušné poloviny hracího pole, avšak musí být zachována vzdálenost nejméně jedné délky vrhacího kolíku od krále a rohového kůlu. Pokud je kubb stojící v poli shozen jiným vhozeným kubbem, je postaven na místě, kam dopadl. Pokud je vhozeným kubbem svržen kubb na základní čáře, je znovu postaven na své původní místo.
Hra kubb je svými pravidly opravdu vhodná pro všechny věkové kategorie a jak je patrné z obrázků č. 14 a 15, je možné jí provozovat v jakékoliv roční době.
28
Obrázek 14. Letní varianta hry kubb . Zdroj:Kubb (2013).
Obrázek 15. Zimní varianta hry kubb . Zdroj:Kubb (2013).
29
3.4 METODIKA KUBB Cvičení a hry mají za úkol zlepšit hráčské dovednosti. 3.4.1 Průpravná cvičení a hry ke hře kubb
Žonglování - Žák uchopí kolík a zkouší si přehazovat kolíkem z ruky do ruky, aniž by mu spadl.
Hohy - Dva žáci si stoupnou proti sobě a házejí si gumovým kolíkem (pěnovým), nejdříve pravou rukou a potom levou a snaží se kolík chytit.
Štafeta - Žáci stojí ve dvou družstvech, na startovní čáře. Vedle jsou položeny kolíky, na konci trati je kruh. Hráč na startovní čáře musí vzít kolík ze země a běží ke kruhu, do kterého kolík položí a běží zpět, kde předává „štafetu“ dalšímu hráči plácnutím. Družstvo, které je rychlejší, vyhrává.
Obrázek 16. Štafeta s kubby. Zdroj: vlastní.
Předávaná - Jeden žák stojí na startu, v ruce má kolík, další tři žáci stojí na dráze, která je rozdělena do čtyř částí. První hráč běží na konec první části, kde stojí druhý 30
žák a předá mu kolík, druhý žák běží k e třetímu žákovi a předá kolík, třetí žák běží ke čtvrtému žákovi a předá kolík, poslední žák běží do cíle. Vyhrává rychlejší družstvo. Pokud upadne některému žákovi kolík, musí se vrátit na začátek své části na dráze.
Obrázek 17. Předávaná. Zdroj:vlastní.
Hod na terč - Na zem položíme terč, který je rozdělen do kruhů, každá kruh má jinou hodnotu. Žák stojí na startu a hází kolíkem na terč, má tři pokusy a sčítá si body. Vyhrává hráč s největším počtem bodů. Hru je možné provádět jak s kolíky tak s kubby. Hody s oběma předměty se do hry hodí.
6 8 10
Obrázek 18. Hod na terč. Zdroj:Kubb (2013). Kuželky - Máme rozestaveny kuželky. Žák stojí na čáře a hází kolíkem, snaží se shodit co nejvíce kuželek jedním hodem, má tři pokusy. Pokud neshodí všechny kuželky, pokračuje v hodech další žák. Až jsou shozeny všechny kuželky a zbývají
31
jim hody, znovu je postaví. Hrajeme ve družstvech např. po 5. Vyhrává to družstvo s největším počtem shozených figurek.
Obrázek 19. Kuželky. Zdroj:vlastní. Hod na cíl neboli kroužky je zábavná dřevěná hra pro všechny. Cílem hry je hodem umístit kroužky na kolíky. Kříž, na který se hází kroužky, je vyroben z kaučukovníkového dřeva a kroužky jsou kombinací provazu a dřeva. Cílem hry je naházet co nejvíce bodů.
Obrázek 20. Hod na cíl. Zdroj:vlastní.
32
4 BEZKONTAKTNÍ RAGBY Ragby je kolektivní míčová hra, která se poprvé hrála na počátku 19. století v Anglii. Bezkontaktní ragby je upravená forma běžného ragby používaná pro nácvik klasického ragby na základních školách. Slouží jako prostředek pro popularizaci ragby mezi chlapci a dívkami všech věkových kategorií. Následující podkapitoly jsou zpracovány na základě praktických zkušeností autorů ze školní tělesné výchovy a podle publikací SBP (2006), Dowson (2009), Hanlon (2009) a Kupr, Rjabcová a Suchomel (2010).
4.1 CHARAKTERISTIKA HRY Hrají dva týmy, každý o 5 hráčích. Při turnajovém systému se hraje 2 x 7 min, jinak libovolně podle dohody. Cílem hry je dostat míč do soupeřova brankoviště. Míč se přenáší v rukou a smí se nahrávat pouze dozadu, jinak dochází k tzv. předhozu. 4.2 VYBAVENÍ Ragbyový míč velikosti č. 4 pro mládež do 15 let a velikosti č. 5 pro dospělé.
Obr. 21: Míč na ragby. Zdroj: Kupr, Rjabcová a Suchomel (2010).
33
Vhodné je také použití rozlišovacích dresů pro každé družstvo. Mladší žáci využívají při hře „tagových pásků“, které soupeři strhnou. Pásek se nesmí nikdy odložit na zem, za takový čin by hráči hrozila žlutá karta.
4.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY Počet hráčů v družstvu: max. 5 na hřišti a 10 na soupisce při turnajovém systému. Střídá se libovolně při přerušení hry. Mohou být i koedukovaná družstva.
4.3.1 Základní názvosloví středová čára - slouží k rozehrání míče při začátku utkání, po poločase a po obdržení bodů, obranná a útočná čára - slouží k rozehrání míče při přestupku v obranné nebo útočné zóně, branková čára - útočící mužstvo se snaží položit míč na zem do zóny za brankovou čáru (do brankoviště) - získává tak 5 bodů; bránící mužstvo se naopak snaží soupeři ve skórování zabránit, přípravná zóna – „útočná" - útočící mužstvo je blízko k dosažení bodů položením míče do brankoviště; „obranná" - bránící mužstvo je v nebezpečí, že inkasuje body.
34
Hřiště:
Obr. 22: Schéma hřiště na bezkontaktní. Zdroj: Kupr, Rjabcová a Suchomel (2010).
35
4.3.2 Povolený způsob hry: Pohyb s míčem - hráči s míčem mohou běhat všemi směry. Ostatní hráči se snaží uvolnit do pozice, kdy je možné a výhodné jim nahrát.
Zastavení protivníka – Mezi bránící prvky patří zastavení protihráče, který nese míč, tím, že se ho dotkneme oběma rukama od pasu dolů, jde o tzv. touch. Mladší žáci při hře využívají tagové pásky, které soupeři strhávají. Po nahlášení je ale vracejí zpět. Hráči nikdy nesmí hodit tagové prásky na zem, kdyby se tak stalo, dostal by hráč žlutou kartu. Pokud hráč nemá míč, nesmí být atakován.
Útočící prvek - Za útočící prvek je považován běh s míčem dopředu.
Obr. 23: Schéma zastavení protivníka. Zdroj: vlastní. 4.3.3 Zahájení hry Míč je položen na zem a je mírně kopnut libovolnou nohou, poté musí být zvednut ze země. Každé útočící mužstvo má tři pokusy na rozehrání a dopravení míče do soupeřova 36
brankoviště. Při zastavení bránícím mužstvem nebo technickém přestupku se míč rozehrává v místě zastavení nebo technického přestupku. Bránící hráči se musí rychle postavit minimálně 5 m od místa rozehrání. Po vyčerpání 3. pokusu nastupuje soupeřící družstvo ke svým třem pokusům.
Obr. 24: Schéma zahájení hry. Zdroj: SBP (2006). 4.3.4 Vedení míče ve hře: Rozehrávka míče, přihrávka - rozehrávat, nebo přihrávat míč, lze jakýmkoli způsobem. Jedinou podmínkou hry je, že přihrávka musí směřovat směrem dozadu a nebo po spojnicí hráčů. Jakýkoliv „předhoz“ míče je zakázán. Nesení míče - Nesení míče (běh s míčem) je povolen všemi směry. 37
Obr. 25: Schéma rozehrávky. Zdroj: SBP (2006).
Postavení mimo hru („offside“) - bránící hráči nesmí hrát před tzv. pomyslnou „ofsajdovou“ čárou, musí se vrátit za hráče soupeře nesoucího míč, který tuto pomyslnou čáru tvoří.
38
Obr. 26: Postavení mimo hru (offside). Zdroj: SBP (2006)
4.3.5 Porušení pravidel: Aut (technický přestupek) – aut nastane, když se míč dostane jakýmkoli způsobem za postranní („autovou“) čáru. Předhoz (technický přestupek) - předhoz je míč, který letí jiným směrem než dozadu, nebo míč, který vypadne hráči z rukou směrem dopředu.
39
4.3 METODIKA BEZKONTAKTNÍHO RAGBY Nácvik přihrávky Hráči ve dvojicích provádí přihrávky na vzdálenost cca 8 m. Po zvládnutí přihrávky prodloužíme vzdálenost mezi hráči.
Nácvik boční přihrávky Hráči stojí bokem k sobě na vzdálenost cca 5 m. Přihrávka se provádí spodem od těla od boku (tzv. donáškou). Důležité je vedení a chycení míče. Po přibližně 10 odhodech se hráči otočí čelem vzad a zkouší přihrávku od druhého boku.
Nácvik pohybu s míčem Hráči ve dvojicích se postaví na koncovou čáru hrací plochy. Mezi hráči je prostor cca 5 m. Nácvik probíhá prováděním přihrávek mezi hráči při poklusu na druhou stranu hrací plochy. Je zakázáno přihrávat před sebe. Proto je nutné, aby hráč s míčem byl vždy vysunut před spoluhráčem, resp. aby volný hráč byl stažený za hráče s míčem.
Nácvik pohybu ve formaci Formace o 5 hráčích se postaví na půlící čáru. Na povel učitele se celá formace snaží dosáhnout protější strany hřiště.
40
Pohyb s míčem Hráči se mohou pohybovat podle potřeby všemi směry tak, aby vytvořili příznivou situaci jak pro sebe, tak i pro své spoluhráče.
Obr. 27: Schéma možného pohybu hráčů s míčem a s bráněním. Zdroj: SBP (2006).
41
5
T-BALL
T-ball je průpravná hra vhodná pro softbal a baseball určená především dětským věkovým kategoriím, ovšem ukazuje se že, jako průpravná hra pro začínající hráče, má své opodstatnění. Hlavní odlišností je, že hráč na pálce neodpaluje nadhozený míč, ale odpaluje míč sám ze stativu (pevného stojanu s pružným zakončením). Díky této úpravě je hra pro hráče mnohem dynamičtější a zábavnější protože provedení správného nadhozu je pro začátečníky velmi problematické. Žákovské soutěže v T-ballu mají v zemích s baseballovými tradicemi značnou popularitu, v České republice se rozvíjejí v posledních cca. osmi letech. Následující podkapitoly jsou zpracovány na základě praktických zkušeností s hrou v rámci tělesné výchovy a podle publikací Bláha a Dědek (2009), PŠBL (2010) a Kupr, Rjabcová a Suchomel (2010).
5.1 CHARAKTERISTIKA HRY
Počet hráčů v družstvu. 9 hráčů. Lze i méně podle možností. Tato družstva se vzájemně střídají ve hře na pálce (v útoku) a v poli (v obraně). Zatímco cílem družstva na pálce je vždy získat co nejvíce bodů (tzv. „oběhů“), snahou družstva v poli je naopak co nejdříve vyřadit (tzv. „vyautovat“) tři hráče soupeře.
Hřiště: Pravoúhlá kruhová výseč o poloměru 40 m. Vhodná je písčitá, antuková nebo travnatá plocha. Hřiště dělíme na vnitřní pole, vnější pole a zámezí. Vnitřní pole je čtverec o straně 18,3 m. V rozích jsou umístěny 3 čtvercové mety o straně 38 cm a domácí meta. Domácí meta je 45 cm široký pětiúhelník, kratší strany měří 22 cm a sbíhající strany měří 30 cm. Meta „nadhazovače“ je od domácí mety vzdálena 12,20 m. Kolem stativu pro odpal je vyznačena kružnice o poloměru 2,5 m (území pro odpal).
42
Obr. 28: Schéma hřiště na T-ball. Zdroj: Kupr, Rjabcová a Suchomel (2010).
5.2 VYBAVENÍ Míček - speciální měkký teeballový míč popř. softbalový míč bílý nebo žlutý (pro hru v tělocvičně je možné použít lehké plastové míčky). 43
Pálka - teeballová pálka s dutým jádrem popř. dětská softbalová pálka o délce 72 cm (pálka pro dospělé až 86 cm). Rukavice - softbalové rukavice pro hráče v poli (hraje-li se s teebalovým nebo jiným měkkým a lehkým míčkem nejsou nutné rukavice). V T-ballových soutěžích je často pravidlo, že pálkaři musí používat helmy. Odpalovací stativ – gumový odpalovací stativ pro podržení míčku před odpalem.
Obr. 29: Softbalový stativ. Zdroj: Kupr, Rjabcová a Suchomel (2010).
5.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY Pálkaři - družstva na pálce nastupují postupně v daném pořadí na domácí metu a snaží se odpálit míč ze stativu. Pokud se hráči podaří odpálit a oběhnout mety, tedy dotknout se postupně 1., 2., 3. a znovu domácí mety, získává pro družstvo na pálce jeden bod. Obvykle se ovšem hráči nepodaří oběhnout všechny mety najednou (pokud ano, je to tzv. „homerun"), proto zůstane stát na některé z met (stane se „běžcem") a pokouší se postoupit dál až po odpalu svého spoluhráče - dalšího pálkaře. I pak ovšem platí, že pokud dosáhne domácí mety, získává pro družstvo na pálce bod. Polaři - družstvo v poli se účastní hry současně. Každý z nich má rukavici pro chytání míče. Obvyklé rozmístění hráčů v poli ukazuje obrázek 25. Snahou polařů je chytit odpaly pálkařů a 44
povoleným způsobem vyřadit („vyautovat") hráče soupeře nebo alespoň zabránit jejich postupu po metách.
Obr. 30: Pálkař. Zdroj: Sumtercounty (2010). Zahájení hry: O tom, které družstvo nastoupí v utkání první na pálku a které do pole se rozhoduje losováním (mincí nebo vyhozením pálky). Doba hry: Část utkání, kdy se obě družstva jednou vystřídala na pálce a v poli, se nazývá „směna". T-ball se hraje na pět směn (každé družstvo je pětkrát v poli a pětkrát na pálce) a zvítězí to družstvo, které má po páté směně více bodů. Je-li stav nerozhodný, nastavují se další směny až do rozhodnutí. V T-ballu neexistují remízy.
45
Vyautování („aut"): Aut má dvojí význam. Vyautovaný hráč je pro daný okamžik vyřazen ze hry, a nemůže získat pro své družstvo bod. Poté co polaři vyautují tři hráče, soupeřův útok končí a družstva si vymění role, polaři jdou na pálku (tedy získávat body) a pálkaři jdou do pole.
Obr. 31: Polař. Zdroj: Sumtercounty (2010). Možnosti vyautování (pálkař je aut): Pálkařův odpal chytil některý polař „ze vzduchu", aniž se míč předtím dotkl země (navíc běžci mohou vyběhnout z met až po chycení míče polařem). Polaři odpal zpracují a přihrají hráči na 1. metě („šlápnou" metu) dříve, než tam doběhl pálkař. Další možností jak vyautovat hráče v útoku je dotknout se ho mimo metu rukou nebo rukavicí, ve které drží polař míč (tzv. „tečování"). Na metě tečovat nelze. Sotfbalová pravidla je možné upravit pro T-ball v několika bodech: Dopadne-li odpálený míč do výseče okolo stativu je to chybný odpal. Pokud se míč z této výseče vykutálí do pole, míč je ve hře. 46
Důsledkem poražení stativu je chybný odpal. Míč chycený ze vzduchu znamená aut, i když pálkař porazí stativ. Jakékoliv 3 chybné odpaly znamenají aut pro pálkaře. Běžec smí opustit metu až po odpalu, jinak se jedná o předčasný výběh. Rozehra končí, jakmile se míč vrátí k „nadhazovači“. Míč na stativ pokládá rozhodčí a pálkař smí začít s odpalem až po pokynu rozhodčího „Hra“. Výšku stativu nastaví rozhodčí za účasti vedoucích družstev před zápasem a po celý zápas je neměnná.
47
5.4 METODIKA T-BALLU Mnoho cvičení v T-ballu je obdobných jako v brenbalu, softbalu apod. Záleží na možnostech a dovednostech hráčů. Mnoho variant nácviku lze provozovat bez pomoci rukavic nebo pouze s tenisovým míčkem. Mnohem podstatnější je pochopení principu hry. Uvádíme některé příklady základních cvičení pro začátečníky. V závěru podkapitoly jsou uvedeny dvě průpravné hry longball a blastball (varianty hry „Boj o metu“). Tyto hry se mohou použít při menším počtu hráčů nebo při nedostatku herního prostoru, např. v tělocvičně.
5.4.1 Nácvik hodu míčkem Každý hráč má k dispozici míček a rukavici. Úkolem každého hráče je vyhodit míček co nejvýše do vzduchu a opětovně jej chytit. Je možné počítat zdařilé pokusy. Varianty: Hráči se učí chytat míček rukavicí vzhůru. Natažená ruka k nebi nad hlavou a rozevřená rukavice. Druhý způsob chytání míčku je s rukavicí u pasu dlaní vzhůru.
5.4.2 Házení ve dvojici Dva hráči stojí naproti sobě ve vzdálenosti cca 8 m. Přihrávají si míček ve dvojici. Účelem je chytit hozený míček rovnou ze vzduchu. Důležitá je přesnost přihrávky. Přihrávka by měla směřovat na prsa spoluhráče. Varianty: Hráči zkouší míček hodit s jedním odrazem o zem. Odražený míček simuluje skákající odpálený míček. Hráči zkoušejí vyhodit míček co nevýše do vzduchu. Let míčku simuluje vysoký odpal. 48
5.4.3 Hra na třetího Tři hráči stojí v zástupu. Mezi jednotlivými hráči je cca 5 m. Jeden krajní hráč má míček. Snaží se ho přes prostředního hráče nahrát krajnímu spoluhráči. Pakliže prostřední hráč chytí přihrávku, je střídán krajním hráčem, který příhoz zkazil. 5.4.4 Nácvik odpalu ze stativu Hráči se rozdělí na 4 skupinky. Vždy 2 skupinky jsou na pálce a další dvě skupinky jsou v poli. Každá skupina pálkařů má své odpaliště, stativ a svou pálku. Hráči na pálce mají za úkol se střídat v odpalování míčku. Každý má např. 5 pokusů. Hráči v poli mají za úkol podávat odpálené míčky. Učitel kontroluje techniku odpalu. Následně se družstva na pálce a v poli vystřídají. Varianta: U zkušenějších hráčů je možné vysvětlit rozdíl v úderu pálkou do míčku za účelem vysokého odpalu, nízkého odpalu nebo tzv. „ulejvky“.
5.4.5 Nácvik pohybu po hrací ploše Pálkaři mohou trénovat rychlé přeběhy z mety na metu. Velmi důležitá je doba startovní reakce. Startovním povelem může být tlesknutí.
5.4.6 Nácvik polařů v poli Polaři jsou rozmístění po hrací ploše a v poli je rozdáno 5 míčků. Hráči zkoušejí různé příhozy z různých pozic hřiště na různé spoluhráče. Důležitá je přesnost přihrávky. 5.5 LONGBALL Modifikovaná verze T-ballu, která je vhodná pro malou hrací plochu. Základem je vymezený pravoúhlý prostor vyznačený čárami. Stativ je umístěn na domácí metě. První meta je zdvojená (kvůli bezpečnosti běžců a polařů) ve vzdálenosti 12-14 m od domácí mety. Okolo stativu je vyznačena výseč o poloměru 6 m. Uvnitř nesmí stát žádný polař a odpálený míč nesmí zůstat v této zóně („špatný odpal“). 49
Polaři jsou volně rozmístěni po ploše, pouze jeden z nich má za úkol hlídat první (a jedinou) metu.
Obr. 32: Schéma hřiště na longball a blastball. Zdroj: Kupr, Rjabcová a Suchomel (2010). Pálkaři postupně nastupují na pálku a snaží se po odpalu doběhnout na metu dříve, než polaři vytvoří tzv. „šlapací“ aut. Odpal chycený ze vzduchu je také aut. Každý pálkař, který doběhne na metu, získal pro své družstvo bod a zařazuje se znovu do pořadí na pálce. Pálkaři a polaři se střídají po třech autech nebo po zisku třech bodů.
5.6 BLASTBALL Totožná hrací plocha a pravidla s longballem. Hráči v obraně míč pouze chytají a nikam nepřihrávají. Po chycení odpáleného míče musí polař zvednout ruku a zakřičet „Blast!“. 50
Pokud se to povede dříve, než pálkař doběhne na metu, je pálkař aut. Míč chycený přímo ze vzduchu je přímý aut.
51
6
TCHOUKBALL
Tato hra byla vytvořena švýcarským biologem Dr. Hermannem Brandtem v roce 1970. Dr. Brandt se pokoušel vymyslet novou, kolektivní, bezkontaktní hru, která by předcházela zraněním. Hry také měla svými pravidly a koncepcí podporovat spolupráci hráčů a tím pádem i rozvoj společnosti. Hra se vzhledem k místu vzniku rozšířila nejprve v samotném Švýcarsku a v přilehlých státech. Ve Švýcarsku je jedna z největších členských základen. Mimo jiné zde také sádlí , mezinárodní tchoukbalová federace FITB. Co do počtu hráčů Švýcarsku zdatně konkuruje např. Itálie či Velká Británie. Tchoukball se také provozuje v dalších státech a to hlavně ve Francii, Španělsku, Belgii a Německu. V posledních letech se přidávají i další státy kde se tchoukball vehementně prosazuje - Česká republika, Polsko. Relativně velkou oblibu sklidil tchoukball i na Taiwanu v Singapuru, ale i dalších východoasijských státech. Na Taiwanu se roku 2009 konaly Světové hry (obdoba olympiády netradičných sportů), kde hrál tchoukball významnou roli. Mezi další státy kde se tato zajímavá hra provozuje, patří Spojené státy a Kanada, z jihoamerických států Argentina, Kolumbie a Brazílie.
Následující podkapitoly jsou zpracovány na základě praktických zkušeností s hrou a podle publikací Bláha (2001, 2006), Táborský (2004) a Kupr, Rjabcová a Suchomel (2010) .
6.1 CHARAKTERISTIKA HRY Tchoukball je hra kombinující práci s míčem, rychlost rozhodování, orientaci v prostoru a týmovou spolupráci. Název hry vyjadřuje spojení dvou slov – „ball“ (z angličtiny) a citoslovce „tchouk", které vyjadřuje zvuk dopadu a odrazu prudce hozeného míče o napjatou síť. Tchoukball je míčová hra využívající dovednosti z házené a volejbalu. Dvě soupeřící družstva bojují o co nejvyšší počet získaných bodů. Nejrozšířenější a nejdostupnější je dnes varianta hraná v tělocvičně. Populární je také beach varianta hraná na písku. Pro využití na základních 52
školách je možné nahradit originální odrážedla malými gymnastickými trampolínkami. Jejich naklopení je možné provést podložením např. lavičkou. Zakázanou zónu je možné vyznačit kužely (Bláha, 2001).
6.2 VYBAVENÍ Míč - pro muže se používá míč o obvodu 58-60 cm a hmotnosti 425-475 g, pro ženy míč o obvodu 54-56 cm a hmotnosti 325-400 g. Ve školních podmínkách se osvědčuje i použití volejbalového míče nebo míče pro házenou.
Obr. 33: Míč pro tchoukball. Zdroj: Kozáková (2013).
Odrážedlo - Uprostřed koncových čar je na každé straně umístěno odrážedlo podobné malé trampolíně. Rozměry jsou 100 x 100 cm. Vlastní výplet má rozměry 90 x 90 cm. Odrážedlo svírá s podlahou úhel 60 stupňů. Před každým odrážedlem je zakázaná zóna, tvaru půlkruhu o poloměru 3 m.
Obr. 34: Odrážedlo pro tchoukball. Zdroj: Kozáková (2013). 53
6.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY Počet hráčů v družstvu: 9. Hřiště a potřebné vybavení: rovná plocha (tělocvična), rozměry hřiště jsou 40 x 20 m, pro plážovou variantu je vhodné dostatečně velké písčité hřiště.
Obr. 35: Schéma hřiště na tchoukball. Hrací doba: Muži - junioři / senioři
3 x 15 min
Ženy - juniorky / seniorky
3 x 12 min
Dorostenci
3 x 12 min
Dorostenky a žáci
3 x 10 (7) min
Mezi třetinami je vždy přestávka o délce 5 min.
Cílem hry je získat v průběhu vymezeného času vyšší počet bodů než soupeřící družstvo.
54
Povolený způsob hry: Hráč smí míč chytat a házet, odbít nebo udeřit s úmyslem popohnat či „vybrat" rukama, rameny, hlavou nebo trupem. Může se třikrát dotknout země během držení míče (stání na obou končetinách se považuje za dva doteky). Míč lze držet po dobu 3 s. Během držení míče si jej hráč může předat z jedné ruky do druhé za splnění podmínek předcházejících dvou pravidel. Povolena je hra v kleče nebo v lehu. Zahájení hry: Losování, každé družstvo začíná z jedné základní čáry.
Zisk a ztráta bodu: hráč získá bod pro svůj tým, když hodí míč na odrazovou plochu a míč se po odrazu dotkne země mimo zakázanou zónu. Pokud je míč zachycen druhým týmem, ten pokračuje ve hře. Hráč ztrácí bod ve prospěch druhého týmu: když vystřelí míč mimo odrazovou plochu, míč se odrazí a dopadne mimo hřiště nebo do zakázané zóny, míč se odrazí zpátky do hráče, který míč vystřelil.
55
Obr. 36: Foto herní činnosti. Zdroj: vlastní.
Rozehrání po zisku bodu: Rozehrává družstvo, které ztratilo bod na soupeře. Míč je rozehrán přihrávkou zpoza koncové čáry, vedle konstrukce, kde došlo k bodování. Samotné uvedení míče do hry se nezapočítává do povolené série tří přihrávek.
Porušení pravidel: pád míče na zem jako důsledek chybné přihrávky nebo chybného chycení, dotek míče dolní končetinou pod úrovní pasu, dribling, držení míče déle než 3 s, 56
více než tři došlapy na zem v době jeho držení, vstup hráče do zakázané zóny, pokud se nejedná o došlap po střelbě a klamavé pohyby hráčů, které ovšem nijak nebrání v činnosti obránců, více než tři přihrávky ve družstvu, dotek předmětů nebo území vně hrací plochy během držení míče, přebrání míče soupeři během jeho rozehrání, střelba na jedno odrážedlo více než 3x za sebou (bipolární varianta), nevhodné verbální chování, hod zřetelně zahraný proti soupeři, bránění soupeři ve hře jakoukoli formou, pokud má soupeř v držení míč nebo pokud se snaží zaujmout obranné postavení, chycení odraženého míče členem útočícího družstva. 6.4 METODIKA TCHOUKBALLU 6.4.1Házení a chytání míče Dva hráči stojí naproti sobě ve vzdálenosti cca 5 m. Smyslem je hodit a chytit přihrávku od kolegy. Přihrávky se hází vrchním obloukem i spodním (tzv. „donáškou“).
6.4.2 Nácvik chytání Dvojice se postaví naproti sobě – cca 3 – 4 m. Jeden z dvojice je nahrávač a druhý obránce. Obránce klečí a snaží se míč chytat do obou rukou a sbalit ho na hruď (viz obr. č. 37). Nahrávač hází míč obránci z vrchu z natažené ruky. Po 10 hodech si žáci vymění pozice.
57
Obr. 37: Chytání míče. Zdroj:Kozáková (2013) 6.4.3 Nácvik odrazu od odrážedla Hráč stojí před odrážedlem mimo zakázanou zónu. Snaží se docílit odrazu míče od odrážedla tak, aby míč po odrazu spadl na zem mimo zakázanou zónu
6.4.4 Nácvik chytání odraženého míče Jeden hráč hází míč na odrážedlo. Ostatní spoluhráči se seskupí kolem trampolíny a pokouší se chytit odražený míč. Nácvik opakujeme několikrát.
58
Obr. 38: Chytání odraženého míče. Zdroj:Kozáková (2013).
6.4.5 Nácvik útoku na odrážedlo a chycení míče Dvojice spoluhráčů se postaví na okraj zakázané zóny a trénují odraz míče o odrážedlo, jeho chycení a opětovnou střelbu. Oba hráči si střídají role (hod, chycení, hod, chycení atd.). Jde o pochopení principu odrazu míče od odrážedla a jeho chycení. 6.4.6 Nácvik pohybu s míčem po hrací ploše Hráči v jednotlivých družstvech zkoušejí útok na odrážedlo na rozdílné straně hrací plochy. Je nutné dodržet zásady pohybu s míčem (držení míče pouze 3 s, pouze 3 doteky o podložku, pouze 3 přihrávky – čtvrtá je útok na odrážedlo apod.).
59
Obr. 39: Chytání míče. Zdroj:Kozáková (2013).
60
7 HOLOMAJZNA Holomajzna je českou obdobou populární kanadské hry Ringette. Ringette je sportovní hra brankového typu odehrávající se na ledě. Jde o zjednodušenou formu hokeje, určeného pro ženy, která využívá gumového kroužku a hole která nemá čepel. V originální variantě může mít družstvo až 18 hráček, přičemž na ledě jich může být vždy maximálně šest (hrací systém je 5 hráčů + jeden brankář). Varianta této hry pod názvem holomajzna (nebo kroužkový hokej) se vyskytovala v českých zemích již za doby První republiky a hrála se v tělocvičnách a halách. Tedy bez bruslí. I v seriálu Bylo vás pět, hodí Petr Bajza holí kulatý kroužek. Následující podkapitoly jsou zpracovány na základě praktických zkušeností s hrou a podle publikací Táborský (2004) a Kupr, Rjabcová a Suchomel (2010).
7.1 CHARAKTERISTIKA HRY Hra holomajzna vychází ze hry dvou družstev. Hraje se na branky (nejčastěji florbalové) a cílem je dát více gólů než soupeř. Hra se realizuje ovládáním ringo kroužku, který hráči zpracovávají na podlaze.
Obr. 40: Dřevěné gymnastické tyče. Zdroj: vlastní.
61
7.2 VYBAVENÍ Kroužek – ringo kroužek. Hůl – v základní variantě lze použít gymnastickou dřevěnou tyč, jejíž konec je obalen kobercovou páskou, nebo je konec ukončen gumovou krytkou. To z důvodu neničení podlahy. Pochopitelně je možnost používat klasické hokejky bez čepelí, nebo florbalové hole bez čepelí. Sada rozlišovacích dresů. Branky – nejlépe standardní florbalové.
Obr. 41: Florbalová branka. Zdroj:vlastní. Hřiště: Jako ideální se ukazuje florbalové hřiště s mantinely o rozměrech 40 x 20 metrů. Pochopitelně lze velikost upravit dle možností a mantinely nahradit například lavičkami. Důležité je ovšem brankoviště, které by mělo být vyznačené před brankou, pro ochranu brankaře. Velké brankoviště s rozměry 4 m x 5 m je vyznačeno 2,85 m od kratší strany hřiště. Velké brankoviště je obdélníkové, rozměry udávají délku x šířku včetně čar. Velké brankoviště je umístěno centrálně vzhledem k dlouhým stranám hřiště. Malé brankoviště s rozměry 1 m x 2,5 m je vyznačeno 0,65 m před zadní čarou velkého brankoviště. Malé brankoviště je obdélníkové, rozměry udávají délku x šířku včetně čar. 62
Malé brankoviště je umístěno centrálně vzhledem k dlouhým stranám hřiště.
Obr. 42: Ringo kroužky. Zdroj:vlastní. 7.3 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY Počet hráčů: Hraje se systémem 5 + 1. Pět hráčů v poli a jeden brankář. Brankář chytá florbalovým způsobem bez hole. Ideální je maska na obličej pro brankaře. Pochopitelně střídajících hráčů může být více. Hrací doba: Hrajeme 3 x 7 minut. Vždy s 3 minutovou pauzou.
Ovládání kroužku: Základním pravidlem je ovládání kroužku. Principem je zasunutí hole do kroužku do vnitřního prostoru. Hůl nesmí nikdy být výš než po kolena hráče. Toto pravidlo je důležité kvůli bezpečnosti hráčů. Kroužek je povoleno i zvedat (myšleno při střelbě), ale pouze do výše pasu. 63
Obr. 43: Ovládání kroužku. Zdroj:vlastní.
Pohyb na hřišti: Zakázaný je kontakt hráčů. Nesmí docházet k žádnému prorážení a strkání. Aby hráči mohly vést a přihrávat si kroužek, zasouvají hůl do jeho vnitřního prostoru. Je povolené jedno zpracování nohou. Nesmí být 2 doteky nohou po sobě a nelze dát gól nohou. S kroužkem se smí po herní ploše volně pohybovat, pouze do malého brankoviště, nesmí ani obránci, ale ani útočníci. Brankář: Brankář může kroužek chytat či srážet kteroukoli částí svého těla; může ho také vyhodit. První dopad vyhozeného kroužku musí být ovšem na vlastní polovině. Brankář nesmí z velkého brankoviště. Zahájení hry:
64
Zahájení probíhá losem. Vítěz losu si vybírá, zdali chce kroužek, nebo stranu. Rozehrání probíhá na vlastní polovině, soupeř je na své vlastní polovině hrací plochy.
Obr. 44: Herní činnosti. Zdroj: vlastní. Herní situace: Volné rozehrání je po každém góle a na začátku třetin (tři sedmiminutové třetiny) ze své poloviny. V ostatních případech, kdy je třeba rozehrát hru (při autu apod.) rozehrává družstvo, které se neprovinilo, z místa neblíže provinění. V okolí 3m od rozehrávajícího hráče nesmí stát žádný soupeř.
65
Obr. 45: Nedovolené situace. Zdroj: vlastní.
Nedovolené situace: Několik tyčí v jednom kroužku – řešeno losem, následuje rozehra z místa sporu. Nedovolené prorážení / bránění – soupeř získává kroužek. V případě ostřejšího zákroku se provádějí nájezdy na branku z poloviny hrací plochy proti brankaři. Nechtěná inzultace brankaře útočníkem – bod (gól) pro bránicí družstvo.
7.4 METODIKA HOLOMAJZNY 7.4.1 Přihrávky - cvičení Hráči mezi sebou utvoří dvojice. Každý hráč má svou hůl, v každé dvojici je jeden kroužek. Hráči ve dvojici si mezi sebou přihrávají. Důraz je kladen na rychlost a přesnost přihrávek. 66
7.4.2 Přihrávky – průpravná hra Dvojice jsou ve stejné situaci jako v předešlém průpravném cvičení, navíc si ale mají počítat počet přihrávek (viz. obr. 46). Ta dvojice, která bude mít po skončení hry v předem domluveném čase nejvíce přihrávek, vyhrává. Můžeme i předem stanovit počet přihrávek, kdy zvítězí ta dvojice, která daný počet přihrání stihne nejdříve.
Obr. 46: Schéma přihrávek. Zdroj: vlastní. 7.4.3 Slalom se střelbou na branku Jedná se o cvičení, ve kterém se vždy dva hráči snaží projet s holí uprostřed kroužku mezi kužely postavenými na ledě a poté se trefit do prázdné branky. Branka je prázdná bez brankaře. Variantou cvičení je možnost s brankařem, kterého musí hráči překonat. Můžeme hrát i jako hru, ve které vyhrává ten, který se do branky trefí dříve.
67
Obr. 47: Schéma slalomu. Zdroj: vlastní.
7.4.4 Překažení přihrávek – průpravné cvičení Hráči stojí ve dvou řadách (např. po šesti hráčích), které si mezi sebou přihrávají kroužek (i více než jeden). Mezi řadami se pohybují dva či tři hráči (škodiči) a snaží se přihrávku překazit tak, že převezmou kroužek na hůl. Když ji překazí, vymění si místo s tím, který přihrával.
Obr. 48: Schéma přihrávek v řadách. Zdroj: vlastní.
68
8 LITERATURA BLÁHA, L. Tchoukball. 1. vyd. Ústí nad Labem : PF UJEP, 2001. ISBN 80-7044-385-5. BLÁHA, L. Jak nacvičovat tchoukball zajímavě a účinně. Těl. Vých. Sport Mlád., 2006, roč. 72, č. 3, s. 14-21. BLÁHA, L. a DĚDEK, J. Makakball - pálkovací pohybová hra do přírodního prostředí. Těl. Vých. Sport Mlád., 2009, roč. 75, č. 3, s. 31-36. DOWSON, A. More fun and games. 1st ed. Champaign, IL. : Human Kinetics Publishers, 2009. ISBN-13: 9780736077309. HANLON, T. The sports rules book. 3rd ed. Champaign, IL. : Human Kinetics Publishers, 2009. ISBN-13:9780736076326. KIN-BALL. 2013. Pravidla kin-ballu [online], [cit. 2013-01-02]. Dostupné z http://www.kinball.cz/pravidla-kin-ballu. KOZÁKOVÁ, T. 2013. Možnosti využití netradiční her na 2. stupni základních škol. 1. vyd. Liberec : Technická univerzita v Liberci. Bakalářská práce. KUBB.
2013.
Pravidla
Kubb
[online],
[cit.
2013-02-22].
Dostupné
z
http://www.kubb.cz/kubb-klub-ceska-republika/pravidla-hry/ KUPR, J., RJABCOVÁ, H. a SUCHOMEL, A. 2010. Metodika her méně rozšířených ve školní tělesné výchově. 1. Vyd. Liberec : Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372621-8. PŠBL.
Pravidla
T-ballu
[online].
2010
[cit.
2010-03-23].
Dostupné
z http://www.psbl.org/pravidla/pravidla-t-ballu. SBP. Pravidla bezkontaktního ragby [online]. 2006 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z http://www.sportbezpredsudku.cz/download/pravidla-SBP.pdf ŠEBRLE, Z. Méně známé pohybové a sportovní hry. 2. dopl. vyd. České Budějovice : Pedagogické centrum, 2000. ISBN 80-7019-006-X. TÁBORSKÝ, F. Sportovní hry. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-242-0875-2.
69
