Ing. Vladimír Neužil, CSc. Organizace KONEKO Marketing spol. s r.o. Název textu Emise - stacionární zdroje Datum Březen 2001 Poznámka Text neprošel

Autor Organizace Název textu Datum Poznámka

Ing. Vladimír Neužil, CSc. KONEKO Marketing spol. s r.o. Emise - stacionární zdroje Březen 2001 Text neprošel redakční ani jazykovou úpravou

3. EMISE – STACIONÁRNÍ ZDROJE 3.1. ÚVOD Vznik Evropských společenství, vyvolaný potřebou rozvoje vnitřního trhu členských států, přinesl s sebou nejen sjednocující právní úpravy hospodářských, obchodních a finančních vztahů a norem, ale záhy i obecné požadavky na stav životního prostředí, jehož kvalita na regionální i globální úrovni přímo souvisí s úrovní používaných technologií a mírou exploatace přírodních zdrojů surovin a energie. Tyto požadavky se podařilo během minulých desetiletí formulovat do závazných environmentálních právních předpisů, takže dnes má Evropská unie v oblasti životního prostředí systém právních nástrojů, jimiž podporuje princip udržitelného rozvoje. Vytvoření a aplikace právních předpisů a norem v oblasti životního prostředí je složitý proces, který v sobě zahrnuje hlediska nejen čistě environmentální a technická, ale ve značné míře i hlediska ekonomická a sociální. Vlastnímu legislativnímu procesu totiž nutně předchází kvantitativní rozbor zátěže životního prostředí z dříve zavedených průmyslových činností, z nichž mnohé nemají ukončený svůj exploatační cyklus, a dále ekonomický kalkul, kterým lze odhadnout možný finanční potenciál, který lze pro zmírnění účinků technologií na životní prostředí v národní ekonomice aktivovat. Je zřejmé, že se tak proti sobě staví kritéria různých existenčních kategorií, přičemž předpokládaný efekt, tj. celospolečenský prospěch, je nutno nahlížet v perspektivě zpravidla desítek let. Stav životního prostředí v zemích střední a východní Evropy, devastovaný po desítky let jednostranně cíleným rozvojem průmyslu podle ideologických predikcí totalitních režimů, byl na počátku devadesátých let hluboko pod úrovní západoevropských států, které již měly vytýčeny a legislativním postupem zakotveny priority své environmentální politiky. Neznamená to ovšem, že by odborná veřejnost v totalitních státech vůbec nezaznamenávala dopady státem řízeného - a tudíž chráněného - průmyslu na životní prostředí, a to nejen na úrovni lokální, ale i v měřítku evropském. Zdroje emisí škodlivin vypouštěných do ovzduší byly díky rozvoji monitorovací techniky snadno identifikovatelné a v průběhu let byly shromážděny vědecké důkazy o negativním dopadu přeshraničního transportu škodlivin především cestou atmosféry. Mezinárodní jednání, jejichž snahou bylo řešit zhoršující se situaci, narážela na bariéru politické integrity sovětského mocenského bloku a jeho teze o nepřípustnosti vměšování do vnitřních záležitostí, neboť problematika životního prostředí byla jím tabuizována na stejné úrovni jako problematika občanských práv a svobod.

2

3.2. ÚMLUVA O DÁLKOVÉM ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ PŘESAHUJÍCÍM HRANICE STÁTŮ Za významný milník k otevření celoevropských kontaktů v oblasti životního prostředí lze pokládat Úmluvu o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států1, která byla přijata na půdě Evropské hospodářské komise OSN v Ženevě 13. listopadu 1979 a vešla v účinnost 16. března 1983 (dosud ji ratifikovalo 47 států). Jejím prvním mezinárodním aktem byl Program spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťující ovzduší v Evropě (EMEP2), který byl vyhlášen 28. září 1984 a posléze ratifikován (nebo jiným způsobem akceptován) většinou evropských zemí (v účinnost vešel 28. ledna 1988). Nespornou zásluhu na vzniku Úmluvy mají skandinávské země, které do monitoringu dálkového přenosu škodlivin atmosférou a kvantifikace jeho účinků na rozsáhlých evropských územích investovaly nemalé prostředky. Je třeba si uvědomit, že nápravná opatření, jež nemohla být formulována jinak než jako restrikce proti průmyslovým subjektům, nesměřovala pouze vůči zemím střední a východní Evropy, ale postihovala i rozsáhlé průmyslové oblasti západoevropské. Tím spíše musela být zdůvodnění všech opatření doložena spolehlivými údaji o objemu emisí škodlivin, jejich účinků na lidský organismus a složky životního prostředí a o možnostech současné techniky emise omezovat v rámci ekonomicky dostupných investic. Zmíněná Úmluva, jež nepochybně znamenala jistý průlom i do politického rozdělení Evropy, se stala východiskem pro dílčí protokoly o omezování emisí škodlivin, které byly postupně vypracovány a jejichž přehled uvádí následující tabulka.

1 2

Convention on Long Range Transboundary Air Pollution, CLRTAP. Cooperative Programme for Monitoring and Evaluation of Long-range Transmission of Air Pollutants in Europe.

3

Tab. 3.2.1. Přehled dosud přijatých protokolů k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (stav k červenci 2000) Protokol

Přijat

Vstup v účinnost

Počet ratifikujících zemí

1984/EMEP Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution on Long-term Financing of the Cooperative Programme for Monitoring and Evaluation of the Long-range Transmission of Air Pollutants in Europe

28. 9. 1984 Ženeva

28. 1. 1988

38

2. 9. 1987

22

1988/NOX Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution 31. 10. 1988 concerning the Control of Emissions of Nitrogen Oxides or their Transboundary Sofia Fluxes

14. 2. 19912

27

1991/VOC Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution 18. 11. 1991 concerning the Control of Emissions of Volatile Organic Compounds or their Ženeva Transboundary Fluxes

29. 9. 1997

19

1994/S02 Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution on Further Reduction of Sulphur Emissions

14. 6. 1994 Oslo

5. 8. 1998

22

1998/HM Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution on Heavy Metals

24. 6. 1998 Aarhus

6

1998/POPs Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution on Persistent Organic Pollutants

24. 6. 1998 Aarhus

5

1985/SO2 Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution on the Rediction of Sulphur Emissions or their Transboundary Fluxes by at least 30 per cent

8.7.1985 Helsinki

1999/Multi-effect 30. 11. 1999 Protocol to the 1979 Convention on Long-range Transboundary Air Pollution to Abate Getenborg Acidification, Eutrophication and Ground-level Ozone

Poslední tři protokoly byly podepsány poměrně velkým počtem států (HM: 36, POPs: 36, Multi-effect: 31), což lze do jisté míry přičíst i změně politické situace v Evropě od počátku devadesátých let. Nemalou zásluhu na vnímání protokolů jako nástrojů posilujících národní environmentální politiky má i Evropská unie, která ve svém vlastním legislativním procesu (tj. při tvorbě obecně závazných nařízení a směrnic) požadavky a závazky protokolů implementuje. V následujícím textu se věnujeme těm protokolům, které mají vztah ke zpracovávanému tématu. 3.2.1. Protokol o snížení emisí síry nebo jejich toků přes hranice států o nejméně 30 % Základní požadavkem bylo snížení národních ročních emisí do roku 1993 o 30 % ze základu roku 1980 (článek 2). Plnění tohoto závazku bylo splněno. Závěr: pro Koncepci ochrany ovzduší HLM Prahy již nemá praktický význam.

4

3.2.2. Protokol o dalším snížení emisí síry (2. protokol o síře) Definovány jsou základní technické pojmy. Celkem 21 definic v článku 1 zahrnuje kromě běžných definic i následující pojmy: Kritická zátěž, kritické úrovně, kritická depozice síry, stacionární zdroj spalování, velký nový stacionární zdroj spalování, velký stávající stacionární zdroj spalování, topný olej, emisní limit, emisní omezení, míra odsíření. Na uvedené definice navazují směrnice EU uvedené dále. Požadavky protokolu na emisní limity a obsah síry v kapalných palivech korespondují s požadavky směrnic Evropské unie (č. 88/609/EEC - velká spalovací zařízení, č.93/12/EEC, č.98/70/EC a č.1999/32/EC o snižování obsahu síry v některých kapalných palivech). S ohledem na skutečnost, že se připravuje transformace uvedených směrnic Evropské unie do právních norem České republiky, není nutné připravovat podrobný podklad pro zavedení požadavků protokolu. Pokud se týká Směrnice č. 88/609/EEC je připravována její novela, která emisní limity více zpřísňuje než je obsaženo v protokolu. Závěr: pro Koncepci ochrany ovzduší HLM Prahy je praktický význam překryt uvedenými i dalšími směrnicemi EU. 3.2.3. Protokol o snižování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států Závazky vyplývající z uvedeného protokolu byly celoplošně splněny. Pro danou analýzu mají význam závazky vyplývající z článku 6: Článek 6 ukládá smluvním stranám provádět národní výzkumný program zaměřený mj. na určení geograficky citlivých území, a vypracování metod integrace vědeckých, technických a ekonomických dat v kontextu kritických zátěží s cíle stanovit vhodnou strategii snižovat překračování kritických zátěží. Obecně je možné konstatovat, že celkový podíl emisí NOx ze stacionárních zdrojů na celkové roční emisi NOx klesá, zatímco emise NOx z mobilních zdrojů vykazují trend opačný (výrazněji se tato situace ukazuje v letech 1996 – 1998, kdy podíl emisí NOx z mobilních zdrojů překročil 50 %). Vývoj u stacionárních zdrojů odpovídá z části absolutnímu poklesu výroby po roce 1989 a následné restrukturalizaci průmyslu, zároveň však systematicky realizovanému programu snižování emisí NOx zavedením primárních opatření (na území HLM Prahy především plynofikace). Podíl středních a malých zdrojů na celkových emisích je tradičně malý i když v lokálním měřítku mohou tyto zdroje způsobovat problémy. Nepatrný růst jejich zastoupení na celkových emisích NOx je důsledkem snižování emitovaného množství NOx z velkých zdrojů. Malé fluktuace mohou být vyvolány i výkyvy teploty (prodloužení topné sezóny). Porovnání dat celkových ročních emisí s referenčním rokem 1987 dokumentuje efektivnost primárních opatření přijatých ke snížení emisí

5

NOx z velkých stacionárních zdrojů. Po vyčerpání potenciálu těchto opatření lze očekávat postupné ustálení hodnot emisí NOx z této kategorie zdrojů vlivem úsporných opatření i postupným zvyšováním technické úrovně spalovacích zařízení. Závěr: zpracovat regionální program (strategii) omezování emisí NOx ve vazbě na kritické zátěže daného regionu 3.2.4. Protokol o snižování emisí těkavých organických sloučenin nebo jejich toků přes hranice států Česká republika přistoupila k Protokolu k CLRTAP EHK/OSN o snižování emisí těkavých organických sloučenin nebo jejich toků přes hranice států (dále jen VOC-protokolu) v r. 1997 jako šestnáctá strana, čímž protokol vstoupil v platnost v září uvedeného roku. 3.2.4.1. Rekapitulace ustanovení a závazků protokolu VOC protokol, lze rozdělit na dvě samostatné části. První část je tvořena vlastním protokolem (viz též: www.emise.cz). Druhá část jsou přílohy k Protokolu I - IV. Stručně je možno charakterizovat požadavky základní části Protokolu o VOC následujícím způsobem: Do dvou let od vstoupení VOC protokolu v platnost plnit řadu požadavků: vypracovat národní program snižování emisí VOC, aplikovat nejlepší dostupné technologie, označovat produkty s obsahem VOC a prosazovat produkty s nízkým obsahem VOC, mobilní zdroje vyrábět s ohledem na nejlepší dostupné technologie, zajistit účast veřejnosti v programu snižování emisí, uplatňovat postupy pro snižování emisí z distribuční sítě a čerpání benzínu, snižovat emise látek, které mají nejvyšší POCP, zajistit omezování užívání produktů s obsahem karcinogenních VOC, usnadňovat výměnu nejlepších dostupných technologií, které povedou ke snižování emisí VOC, poskytnout prostředky a prioritu pro výzkum v celé problematice VOC, jak teoretické, tak i praktické, vypracovat a realizovat národní program a strategie pro snižování emisí VOC, zpřístupnit podrobné informace o naplňování požadavků protokolu. Kromě toho jsou v dalších článcích stanoveny navazující povinnosti, týkající se uplatňování nejlepších dostupných technologií, přijetí a realizace národních programů, politik, strategií, výzkumu, monitorování, podávání zpráv zaměřených na snižování emisí VOC.

6

Závěr: pro zpracování této části Koncepce je významná příloha II shrnující doporučení a opatření pro snižování emisí těkavých organických sloučenin (VOC) ze stacionárních zdrojů, která by měla obsahovat následující body: ! Úvod ! Hlavní zdroje emisí VOC ze stacionárních zdrojů ! Hlavní možnosti pro snižování emisí VOC ! Technické postupy omezování emisí ! Sektory ! Produkty Hlavní zdroje emisí VOC ze stacionárních zdrojů ! Užívání průmyslových rozpouštědel ! Ropný průmysl ! Stacionární spalování ! Potravinářský průmysl ! Průmysl železa a oceli (včetně ferro-slitin, litiny atd.) ! Manipulace s odpady a jejich zpracování ! Zemědělství

Návaznost na směrnice EU týkajících se emisí VOC: 99/13/EC a 94/63/EC. 3.2.5. Protokol o omezování acidifikace, eutrofizace a troposférického ozónu Protokol o omezení acidifikace, eutrofizace a troposférického ozónu (viz též: www.emise.cz) představuje zatím nejpokročilejší nástroj Úmluvy, specificky zaměřený na snížení účinků znečišťování ovzduší v evropském regionu. Mezinárodní spolupráce na přípravě Protokolu zahrnovala modelové a integrované hodnocení technických a ekonomických možností komplexně snižovat emise způsobující acidifikaci, eutrofizaci a tvorbu přízemního ozónu. Vlastní text se týká ustanovení a závazků protokolu vzhledem k emisím SO2, NOx, VOCs, NH3, včetně posouzení reálnosti předpokladu splnění povinných a doporučených ustanovení protokolu (limity, emisní stropy, implementace BAT apod.). Dlouhodobým cílem předkládaného Protokolu (čl. 2) je dále omezovat emise síry, oxidů dusíku, amoniaku a těkavých organických sloučenin, které jsou výsledkem antropogenních činností, a které nepříznivě působí na zdraví lidí, přírodní ekosystémy, materiály a zemědělské plodiny následkem acidifikace, eutrofizace a přízemního ozónu, v důsledku dálkového přeshraničního atmosférického transportu, a zajistit v míře maximálně možné, v dlouhodobém výhledu, po jednotlivých krocích,

7

s respektováním vývoje vědeckých poznatků, že atmosférické depozice nebo koncentrace nepřesáhnou: a) kritické zátěže acidity; b) kritické zátěže nutričního dusíku; c) kritické úrovně přízemního ozónu.

Protokol představuje kompromis mezi skutečně potřebným snížením emisí, které by bylo nutné k žádoucímu ozdravení ovzduší (ale které by současně za stávajících okolností bylo velmi nákladné) a nezbytností bezodkladných kroků ke zlepšení nadále nepřijatelného stavu znečišťování ovzduší, jehož důsledkem je trvající překračování kritických zátěží způsobených acidifikací, eutrofizací a úrovní přízemního ozónu na velké části regionu EHK OSN. Novým prvkem jsou emisní stropy a emisní limity stanovené Protokolem jako hlavní závazky, představují nezbytné minimum, které se očekává od předpokládaných smluvních stran, mezi které je Česká republika zahrnuta. 3.2.5.1. Emisní situace dotčených znečišťujících látek v České republice Základní cíl Protokolu vyplývá z požadavku podstatně snížit rozdíl mezi skutečnou a kritickou zátěží. Hlavním prostředkem k dosažení tohoto cíle jsou stanovené individuální národní emisní stropy, kterých má být dosaženo do r. 2010. Hodnoty emisních stropů byly odvozeny z vědeckých podkladů na současné úrovni znalostí, s využitím matematického modelu, který byl pro daný účel uznán nejlepším (RAINS, IIASA Laxenburg, Rakousko). V případě České republiky mohly být, na základě expertních šetření provedených v rámci meziresortní odborné skupiny, akceptovány výsledky matematického modelování u hodnot emisních stropů pro oxidy síry a amoniak. Pro oxidy dusíku a těkavé organické sloučeniny (VOC) bylo však nezbytné vyjednat emisní stropy vyšší, technicky a ekonomicky v podmínkách ČR dosažitelné. V následující tabulce jsou uvedeny emisní bilance dotčených znečišťujících látek v ČR v minulých letech a porovnány s deklarovanými emisními stropy a projekcí provedenou českými experty (ČHMÚ, SEVEn, SVÚOM).

8

Tab. 3.2.2. Bilance znečišťujících látek v ČR

Znečišťující látka SO2 NOx VOC NH3

Úroveň emisí ČR (kt/rok) v letech 1980 2 257 937

1990 1 876 742 435 156

1997 701 423 272 81

1999 269 390 289 75

Stanovený emisní strop 2010 283 286 220 101

3.2.5.2. Národní emisní stropy Požadavek na splnění národních emisních stropů pro určité druhy znečišťujících látek souvisí s mezinárodními právně závaznými nástroji, obzvláště s Úmluvou EHK OSN o dálkovém znečištění ovzduší, přesahujícím hranice států společně s příslušnými protokoly, které byly zmíněny v předchozím textu. Základní přístup, ze kterého vycházejí národní emisní stropy, je založen na definici výchozího roku, cílového roku a snížení, kterého má být dosaženo mezi těmito dvěma roky buď ve formě procentního snížení nebo absolutního množství, o které se objem škodliviny musí snížit. V legislativě EU lze první ustanovení k národním emisním stropům najít ve Směrnici Rady č. 88/609EEC o omezení emisí určitých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení, která stanoví celonárodní maximální přípustné hodnoty emisí kysličníku siřičitého a NOx pro stávající zařízení. Tento nástroj se používá místo emisních limitů, které jsou stanoveny pouze u nových zařízení. Nedávno se objevil návrh Směrnice Evropského Parlamentu a Rady o Národních emisních stropech pro některé látky znečišťující ovzduší (uveřejněný v OJ C 375 strana 1 – 11 dne 28.12. 2000 jako Společné stanovisko (EC) č. 51/200, dále jen CP 51/2000), který je reakcí EU na nový protokol AcETO k úmluvě OSN OSN. Tento návrh stanoví národní emisní stropy pro oxid siřičitý, NOx, těkavé organické látky a amoniak, které mají být dosaženy do roku 2010 a dodržovány v následujících letech. Kromě toho tento návrh stanoví pravidelné provádění inventarizace a projekcí celonárodních emisí a zpracování a realizaci národních plánů na snížení emisí uvedených znečišťujících látek. Pokud jde o implementaci CP 51/2000, předpokládá se, že národní emisní stropy pro ČR by byly stejné jako ty, které byly stanoveny v protokolu AcETO k úmluvě EHK OSN CLRTAP, jak vyplývá z výše uvedené tabulky. Závěr: V Koncepci hl. m. Prahy bude nezbytné pracovat s návrhem emisních stropů pro jednotlivé znečišťující látky na úrovni zpracovávaného regionu. Nultá verze

9

hodnot emisních stropů pro hl. m. Prahu, včetně seznamu nejzávažnějších zdrojů (tak jak byly navrženy v pracích spol. KONEKO pro MŽP v letech 1999 – 2000) je uvedena v příloze. 3.2.6. Protokol o těžkých kovech Protokol se týká tří těžkých kovů, olova, kadmia a rtuti, přičemž přistupující strana nemusí ustanovení protokolu přijmout pro všechny kovy současně. Česká republika přistoupila k protokolu o těžkých kovech v červnu 1998, ratifikace protokolu (pro všechny tři kovy) se předpokládá v r. 2001. Protokol dosud nenabyl účinnosti. Základní závazné povinnosti protokolu: ! snížit celkové roční emise Pb, Cd a Hg do atmosféry oproti referenčnímu roku; referenční rok se předpokládá 1990 nebo jiný rok z intervalu 1985 – 1995 ! pro nové stacionární zdroje (tj. zdroje jejichž stavba nebo podstatná modifikace byla zahájena po uplynutí dvou let od nabytí účinnosti protokolu) aplikovat nejlepší dostupné technické postupy (technologie BAT) a limitní hodnoty specifikované protokolem dva roky po nabytí účinnosti protokolu; technologie BAT jsou v příloze protokolu vyjmenovány v příloze III, limitní hodnoty jsou specifikovány v příloze V protokolu ! pro stávající zdroje z kategorií jmenovaných protokolem aplikovat nejlepší dostupné technické postupy (technologie BAT) a limitní hodnoty specifikované protokolem osm let po nabytí účinnosti protokolu (s možností prodloužit dobu u jednotlivých zdrojů v souladu s dobou amortizace danou národní legislativou); technologie BAT jsou v příloze protokolu vyjmenovány v příloze III, limitní hodnoty jsou specifikovány v příloze V protokolu ! uplatňovat opatření pro regulaci produktů (výrobků s obsahem těžkých kovů): ! olovnatých benzínů (do 6 měsíců od nabytí účinnosti protokolu snížit obsah olova v prodávaném benzínu pro silniční motorová vozidla na koncentraci < 0,013 g/l) ! alkalických manganových článků (do pěti let3od nabytí účinnosti protokolu dosáhnout koncentračních úrovní rtuti 0,05 % váh. v alkalických manganových článcích s prodlouženou životností a 0,025 % váh. v ostatních alkalických manganových článcích)

! zvažovat aplikace dodatečných opatření pro regulaci produktů (doporučených v příloze VII protokolu) ! provádět emisní inventury.

Další povinnosti signatářské strany protokolu: ! podpora a usnadnění výměny informací a technologií (komerční výměny technologií, přímé průmyslové kontakty, poskytování technické pomoci aj.) ! vypracování národní strategie, politiky, programů a opatření pro implementaci protokolu ! podpora výzkumu, vývoje a monitorování

3

Nebo do

deseti let pro země s transformující se ekonomikou, pokud toto bude předem oznámeno.

10

! podávat zprávy orgánům Úmluvy CLRTAP a účastnit se posuzování plnění protokolu ! v případě sporů mezi stranami řídit se zvláštním ustanovením protokolu.

Rozšíření protokolu o další těžké kovy je dáno zvláštním ustanovením. Protokol nabude účinnosti devadesátý den po datu uložení šestnácté listiny o ratifikaci (přijetí, schválení nebo přistoupení) u depozitáře, kterým je Generální tajemník OSN. Závěr: Česká republika je připravena plnit závazky i ustanovení protokolu. V Koncepci Hl. m. Prahy bude nutné identifikovat zdroje těžkých kovů dle protokolu a posoudit jejich možnosti pro plnění kritérií protokolu. Závažné je plnění ustanovení o regulaci produktů (výrobků s obsahem těžkých kovů), což se návazně dotýká problému sběru a recyklace. Český text protokolu je k dispozici prostřednictvím informačního střediska MŽP. 3.2.7. Protokol o persistentních organických polutantech Cílem protokolu je omezovat, snižovat nebo vylučovat vypouštění, emise a ztráty persistentních organických polutantů. Česká republika přistoupila k protokolu o persistentních organických polutantech v červnu 1998, ratifikace protokolu se předpokládá v r. 2001. Protokol dosud nenabyl účinnosti. Základní závazné povinnosti protokolu: ! vyloučit z výroby a užívání látky uvedené v seznamu v příloze I protokolu (viz dále) a zajistit likvidaci nebo zneškodňování těchto látek environmentálně šetrným způsobem v tuzemsku; při přepravě vyjmenovaných látek dodržovat zásady environmentálně šetrného postupu a dodržovat režim upravující přepravu, hospodaření a zneškodňování nebezpečných odpadů ve smyslu Bazilejské úmluvy ! omezit užívání látek uvedených v seznamu v příloze II protokolu (viz dále) k popsaným aplikacím ! vypracovat strategii pro identifikaci předmětů stále ještě užívaných a odpadů, které obsahují látky uvedené v seznamech v přílohách I, II a III k protokolu, a přijmout vhodná opatření k zajištění likvidace či zneškodnění těchto předmětů poté, co se stanou odpadem; příloha III uvádí látky: polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), polychlorované dibenzo-p-dioxiny a polychlorované dibenzofurany (PCDD a PCDF) a hexachlorbenzen (HCB) ! snížit roční emise látek uvedených v seznamu v příloze III k protokolu (tj. PAH, PCDD, PCDF, HCB) z úrovně emisí v referenčním roce přijetím účinných opatření respektujících specifické podmínky signatářské strany ! uplatnit limitní hodnoty a nejlepší dostupné technologie (BAT):

11

! pro nové stacionární zdroje (tj. zdroje, jejichž stavba či podstatná modifikace byla zahájena po uplynutí dvou let od data nabytí účinnosti protokolu) dva roky po nabytí účinnosti protokolu ! pro stávající stacionární zdroje osm let po nabytí účinnosti protokolu (s možností prodloužit dobu u jednotlivých zdrojů v souladu s dobou jejich amortizace danou národní legislativou)

! uplatnit účinná opatření k omezování emisí z mobilních zdrojů (dle doporučení v příloze VII k protokolu) ! vypracovat a vést emisní inventury pro látky uvedené v seznamu v příloze III k protokolu (tj. PAH, PCDD, PCDF, HCB) a podávat zprávy výkonnému orgánu Úmluvy CLRTAP.

Další povinnosti signatářské strany protokolu: ! podporovat výměny informací a technologií a přístupu k nim a zapojení do mezinárodních aktivit ! podporovat poskytování informací veřejnosti v oblasti látek POP (o výrobcích, posuzování a snižování rizik, vylučování z užívání látek a o alternativách k látkám POP) ! vypracovat strategii, politiku a programy pro implementaci povinností protokolu do šesti měsíců po datu, kdy pro stranu vstoupí protokol v účinnost ! stimulovat ekonomický schůdné a environmentálně šetrné postupy výroby, využívání, přepravy a přepracování látek podléhajících protokolu; stimulovat další programy snížení emisí těchto látek ! podporovat výzkum, vývoj a monitorování (úrovně emisí, provádění inventur, sledování účinků, vývoj technologií BAT aj.) ! podávat zprávy výkonnému orgánu Úmluvy CLRTAP (emise, dálkový přenos a depozice látek POP) ! účastnit se jednání výkonného orgánu Úmluvy CLRTAP ! v případě sporů mezi stranami řídit se zvláštním ustanovením protokolu.

Rozšíření protokolu o další látky POP upravuje zvláštní předpis (rozhodnutí výkonného orgánu 1998/2). Protokol nabude účinnosti devadesátý den po datu uložení šestnácté listiny o ratifikaci (přijetí, schválení nebo přistoupení) u depozitáře, kterým je Generální tajemník OSN. Závěr: Česká republika je připravena plnit závazky i ustanovení protokolu, a to s využitím ustanovení odst. 7 článku 4 protokolu o vyjmutí povinnosti snížení emise pro určitou látku; navrhuje se prodloužení časového limitu (dle přílohy II protokolu) pro zavedení opatření směřujících: a) k vyloučení aplikací identifikovaných látek PCB v zařízeních jako jsou transformátory, kondenzátory a další zbylé zásoby těchto látek, a to s termínem do 31. 12. 2015

12

b) k likvidaci či dekontaminaci všech kapalných látek PCB uvedených výše v odstavci a) environmentálně šetrným způsobem či dalších produktů obsahujících látky PCB, a to s termínem do 31. 12. 2020.

V Koncepci Hl. m. Prahy bude nutné identifikovat zdroje látek POP podléhajících protokolu. Významné investiční náklady lze očekávat ve spalovně komunálního odpadu (Praha – Malešice) v horizontu 2010. Český text protokolu je k dispozici prostřednictvím informačního střediska MŽP. Látky jmenované v seznamech v přílohách I, II a III k protokolu

V následující tabulce jsou uvedeny látky jmenované v příloze I k protokolu spolu s uvedením současného stavu jejich užívání v České republice. Tab. 3.2.3. Látky jmenované v příloze I k protokolu látka / CAS aldrin / 309-00-20 chlordan / 57-74-9 chlordecon / 143-50-0 DDT / 50-29-3 dieldrin / 60-57-1 endrin / 72-20-8 heptachlor / 76-44-8 hexabrombifenyl / 36355-01-8 hexachlorbenzen / 118-74-1 mirex / 2385-85-5 polychlorované bifenyly (**) toxafen / 8001-35-2

současný stav užívání v ČR není vyráběn a používán – zakázán od r. 1980 není vyráběn a používán – nebyl registrován není vyráběn a používán – nebyl registrován není vyráběn a používán – zakázán jako pesticid od r. 1974 (*) není vyráběn a používán – nebyl registrován není vyráběn a používán – zakázán od r. 1984 není vyráběn a používán – zakázán od r. 1989 není vyráběn a používán není vyráběn a používán – zakázán od r. 1977 (***) není vyráběn a používán výroba ukončena v r. 1984 není vyráběn a používán – zakázán od r. 1977

(*)

DDT byl vyráběn ve Spolaně Neratovice jako surovina pro výrobu Neratidinu, Nerakainu a Pentalidolu; všechny výroby byly ukončeny v letech 1978 – 1983.

(**)

Poznámka: Strany souhlasí se znovuposouzením výroby a aplikací polychlorovaných terfenylů a preparátů „ugilec“ (tj. preparátů na bázi monoethyltetrachlordifenylmethanu (U141) nebo monomethyldichlordifenylmethanu (U121)) v rámci protokolu do 31. 12. 2004.

(***) HCB byl vyráběn ve Spolaně Neratovice do r. 1968.

V tabulce 2 jsou uvedeny látky dle seznamu v příloze II k protokolu spolu s implementačními požadavky (omezení na aplikace a podmínky). Tab.3.2.4. Látky jmenované v příloze II k protokolu Látka DDT CAS: 50-29-3

implementační požadavky omezení na aplikace podmínky 1. K ochraně lidského zdraví před nemocemi, 1. Aplikace jsou povoleny pouze jako součást jako je například malárie a encefalitida integrované strategie preventivní péče zaměřené proti škůdcům a pouze v rozsahu nezbytně nutném a pouze po dobu jednoho roku po datu skončení produkce v souladu s přílohou I.

13

Látka

HCH CAS: 608-73-1 (hexachlorcyklohexan)

PCB

implementační požadavky omezení na aplikace podmínky 2. Jako chemický meziprodukt určený k výrobě 2. Tyto aplikace budou přehodnoceny nejpozději do látky Dikofol (Dicofol) dvou let po datu, kdy tento protokol nabude účinnosti. Technický HCH (tj. HCH jako směs isomerů) je omezen na využití jako meziprodukt chemických výrob Produkty HCH, obsahující nejméně 99 % Veškeré omezené aplikace lindanu budou isomeru v gama formě (tj. lindan, CAS 58-89-9) přehodnoceny v rámci protokolu nejpozději do dvou jsou omezeny na následující aplikace: let po jeho nabytí účinnosti. 1. ošetření semen 2. půdní aplikace po nichž přímo následuje zavedení do vrchní povrchové vrstvy 3. profesionální nápravné a průmyslové ošetření kulatiny, řeziva a výřezu 4. jako místní aktuálně vhodný insekticid k ochraně zdraví lidí nebo zvířat 5. nikoli plošné aplikace pro ošetření sadby stromů, ošetřování trávníků v malém rozsahu, interiérové a exteriérové aplikace k ošetřování pěstitelských školek a okrasných stromů 6. interiérové průmyslové a bytové aplikace Látky PCB aplikované k datu, kdy protokol Strany uskuteční dohodnuté akce směřující k nabude účinnosti nebo vyráběné do 31. prosince (a) vyloučení aplikací identifikovatelných PCB v 2005 v souhlasu s ustanoveními přílohy I. zařízeních (například v transformátorech, kondenzátorech a v dalších nádržích obsahujících zbylé kapalné zásoby) obsahujících více než 5 dm3 objemu látek obsahujících PCB v koncentracích rovných 0,05 % PCB a vyšších, a to co možná nejdříve, nejpozději však do 31.prosince 2010, a pro země s tranzitní ekonomikou do 31.12.2015 (b)likvidaci či dekontaminaci všech kapalných PCB uvedených v pododstavci (a) environmentálně šetrným způsobem, stejně tak dalších látek obsahujících PCB více než 0,005 % nikoliv v zařízeních, co možná nejdříve, nejpozději však do 31. prosince 2015, a pro země s transformující se ekonomikou do 31.12.2020; a (c) k dekontaminaci nebo zneškodnění zařízení uvedeného v pododstavci (a) environmentálně šetrným způsobem

Pokud není v protokolu uvedeno jinak, příloha se nevztahuje na výše uvedené látky, pokud se vyskytují: (i) jako znečišťující látky v produktech; nebo (ii) v předmětech již vyrobených nebo aplikovaných k datu implementace; nebo (iii) jako místně omezené chemické meziprodukty při výrobě jedné nebo více různých látek, takže jsou chemicky transformovány. Pokud není uvedeno jinak, každá povinnost výše specifikovaná nabude účinnosti dnem vstoupení protokolu v účinnost.

V tabulce 3 jsou uvedeny látky podle seznamu v příloze III k protokolu spolu s možnou volbou referenčního roku.

14

Tab. 3.2.5. Látky uvedené v seznamu v příloze III k protokolu a referenční rok pro plnění základní povinnosti dle článku 3 protokolu Látka PAHs viz pozn. (a) Dioxiny / furany (PCDD a PCDF) viz pozn. (b) Hexachlorbenzen

Referenční rok 1990, nebo jiný rok z intervalu 1985 až 1995, který bude specifikován stranou při ratifikaci, přijetí, potvrzení nebo přistoupení; 1990, nebo jiný rok z intervalu 1985 až 1995, který bude specifikován stranou při ratifikaci, přijetí, potvrzení nebo přistoupení; 1990, nebo jiný rok z intervalu 1985 až 1995, který bude specifikován stranou při ratifikaci, přijetí, potvrzení nebo přistoupení;

(a) Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH): pro účely emisní inventury budou využity následující čtyři indikační sloučeniny: benzo[a]pyren, benzo[b]fluoranthen, benzo[k]fluoranthen, a indeno[1,2,3-cd]pyren. (b) Dioxiny a furany (PCDD / PCDF): polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF) jsou tricyklické aromatické sloučeniny tvořené dvěma benzenovými kruhy, které jsou spojeny dvěma kyslíkovými atomy v případě PCDD a jedním kyslíkovým atomem v případě PCDF, jejichž vodíkové atomy mohou být nahrazeny až osmi atomy chloru.

V tabulce 4 jsou uvedeny limitní hodnoty emisí látek PCDD a PCDF pro velké stacionární zdroje (s uvedením prahové kapacity spalovacího zařízení). Tab. 3.2.6. Limitní hodnoty emisí látek PCDD a PCDF pro velké stacionární zdroje spalovny (dle typu odpadů) komunální tuhé odpady nemocniční tuhé odpady nebezpečné odpady

prahová hodnota kapacity spalování

limitní hodnota v ng TE/ m3

>3t/h >1t/h >1t/h

0,1 0,5 0,2

Poznámka: Limitní hodnoty, vztažené k 11 % koncentraci kyslíku v odpadním plynu Limitní hodnoty jsou udávány v ekvivalentech toxicity (TE) v porovnání s 2,3,7,8 TCDD (aplikace systému navrženého Výborem NATO pro problémy a úkoly moderní společnosti).

3.3. PRÁVNÍ PŘEDPISY ES V OBLASTI OCHRANY OVZDUŠÍ Směrnice v oblasti ochrany ovzduší lze rozdělit do dvou oblastí: ! oblast imisní (rámcová směrnice o ovzduší a směrnice dceřinné a související) – jsou zpracovány v části 5. této rešerše (Imisní předpisy ČR a EU) ! oblast emisní (spalovny odpadu, velká spalovací zařízení, těkavé organické látky při použití rozpouštědel, národní emisní stropy, oblast regulace vlastností produktů (síra v kapalných palivech, emise z motorových vozidel, skladování a distribuce benzínu)

Skupina emisních předpisů zahrnuje následující platné a připravované právní předpisy Evropských společenství. ! Council Directive 84/360/EEC of 28 June 1984 on the Combating of Air Pollution from Industrial Plants ve znění Council Directive 90/656/EEC a Council Directive 91/692/EEC – dále jen „84/360/EEC“.

15

! Council Directive 88/609/EEC of 24 November 1988 on the Limitation of Emissions of Certain Pollutants into the Air from Large Combustion Plants ve znění Council Directive 90/656/EEC a Council Directive 94/66/EC – dále jen „88/609/EEC“. ! Council Directive 89/369/EEC of 8 June 1989 on the Prevention of Air Pollution from New Municipal Waste Incineration Plants – dále jen „89/369/EEC“. ! Council Directive 89/429/EEC of 21 June 1989 on the Reduction of Air Pollution from Existing Municipal Waste Incineration Plants. ! Council Directive 94/67/EEC of 16 December 1994 on the Incineration of Hazardous Waste – dále jen „94/67/EEC“. ! Commission Decision 97/283/EC of 21 April 1997 on Harmonized Measurement Methods to Determine the Mass Concentration of Dioxins and Furans in Atmospheric Emissions in Accordance with Article 7 (2) of Directive 94/67/EC on the Incineration of Hazardous Waste. (Rozhodnutí nestanoví žádné požadavky na odpovědné orgány.) ! Directive 2000/76:/EC of the European Parliament and the Council of 4 December 2000 on the Incineration of Waste – dále jen „2000/76/EC“. ! Council Directive 1999/13/EC on Limitation of Emissions of Volatile Organic Compounds due to the Use of Organic Solvents in Certain Industrial Activities – dále jen „1999/13/EC“. ! Council Directive 75/439/EEC of 16 June 1975 on the Disposal of Waste oils ve znění Council Directive 87/101/EEC a Council Directive 90/656/EEC ! Council Directive 82/883/EEC of 3 December 1982 on Procedures for the Surveillance and Monitoring of Environment Concerned by Waste from the Titanium Dioxide Industry ! Council Directive 92/112/EEC of 15 December 1992 on Procedures for Harmonizing the Programmes for the Reduction and Eventual Elimination of Pollution Caused by Waste from the Titanium Dioxide Industry ! Council Directive 87/217/EEC of 19 March 1987 on the prevention and reduction of environmental pollution by asbestos ! Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council COM (1999) 125 final on National Emission Ceilings for Certain Atmospheric Pollutants, ve znění otištěném v OJ C 56 E, str. 34 – 39 dne 29.2. 2000 ! Amended Proposal for a Directive of the European Parliament and the Council COM (1999) 611 final amending Directive 88/609/EEC on the Limitation of Emissions of Certain Pollutants into the Air from Large Combustion Plants, ve znění otištěném v OJ C 212 E, str. 36 – 45 dne 25.7.2000

Za „emisní“ směrnici, relevantní z hlediska ochrany ovzduší, lze považovat také Council Directive 96/61/EC of 24 September 1996 Concerning Integrated Pollution Prevention and Control – dále jen „96/61/EC“. Protože existují určité vazby mezi jednotlivými směrnicemi, budou dále diskutovány po souvisejících skupinách.

16

3.3.1. Spalování odpadů Tab. 3.3.1 Směrnice upravující spalování odpadů Název Council Directive on the Reduction of Air Pollution from New Municipal Waste Incineration Plants Council Directive on the Reduction of Air Pollution from Existing Municipal Waste Incineration Plants Council Directive on the Incineration of Hazardous Waste.

Český překlad směrnice Rady o Prevenci znečištění ovzduší z nových spaloven komunálního odpadu

Číslo předpisu 89/368/EEC z 8. 6. 1998

směrnice Rady o Snížení znečištění ovzduší ze stávajících spaloven komunálního odpadu

89/429/EEC z 21. 6.1 989

směrnice Rady o spalování nebezpečných odpadů

94/67/EEC z 16. 12. 1994 97/283/EC z 21. 4. 1997

Commission Decision on Harmonized Measurement Methods to Determine the Mass Concentration of Dioxins and Furans in Atmospheric Emissions

Rozhodnutí komise o metodách harmonizovaného měření za účelem stanovení hmotnostních koncentrací dioxinů a furanů v emisích do ovzduší

Spalování odpadů je upraveno Směrnicí Rady č. 89/368/EEC z 8. 6. 1989 o Prevenci znečištění ovzduší z nových spaloven komunálního odpadu, Směrnicí Rady č. 89/429/EEC z 21. 6. 1989 o Snížení znečištění ovzduší ze stávajících spaloven komunálního odpadu a Směrnicí Rady č. 94/67/EEC ze 16. 12. 1994 o spalování nebezpečných odpadů. Kromě toho bylo přijato Rozhodnutí komise č. 97/283/EC ze dne 21. 4. 1997 o metodách harmonizovaného měření za účelem stanovení hmotnostních koncentrací dioxinů a furanů v emisích do ovzduší v souladu se článkem 7 (2) Směrnice č. 94/67/EC o Spalování nebezpečných odpadů jako doplněk ke Směrnici Rady č. 94/67/EC. Nedávno byla vydána Směrnice č. 2000/76/EC ze 4.12. 2000 Evropského Parlamentu a rady o Spalování odpadů. Tato nová směrnice zruší a nahradí Směrnici Rady 89/369/EEC a 94/67/EC v termínu od 28. 12. 2005. Navíc bude zrušen článek 8 (1) a Dodatek ke Směrnici č. 75/439/EEC o likvidaci použitých olejů a bude jí nahrazen ke stejnému datu. Na větší spalovny se vztahuje také Směrnice Rady č. 96/61/EC o IPPC. Z koncepčního hlediska není možno nalézt žádné významné rozdíly mezi stávající českou legislativou a starší legislativou EU. Jak český, tak evropský přístup vychází z aplikace emisních limitů společně s dodatečnými technickými požadavky a požadavky, vztahujícími se k monitorování emisí. Oba soubory legislativních norem rozlišují spalovny TKO a spalovny nebezpečných odpadů. Požadavky, vztahující se ke spalovnám nebezpečných odpadů, jsou přísnější, než požadavky na spalovny TKO. Podstatná změna evropské legislativy byla provedena přijetím nové směrnice o spalování odpadů, která ukládá stejné požadavky kterékoliv spalovně odpadů. Nová

17

směrnice navíc obsahuje ustanovení, upravující spoluspalování odpadů v cementárnách, velkých spalovacích zařízeních a dalších průmyslových zařízeních. Směrnice č. 2000/76/EC se použije na nová zařízení od 28. 12. 2002 a na stávající zařízení (povolení vydáno před 28. 12. 2002) od 28. 12. 2005. Některé větší spalovny odpadů podléhají ustanovením Směrnice Rady č. 96/61/EC o IPPC (spalovny TKO se jmenovitým výkonem, přesahujícím 3 tuny za hodinu a spalovny nebezpečného odpadu se jmenovitým výkonem vyšším, než 10 tun za den). Srovnání hodnot emisních limitů v rámci stávající české legislativy, stávající legislativa EU a navrhovaná legislativa EC je uvedena v následující tabulce: Tab. 3.3.2. Srovnání emisních limitů EU a ČR

Komunální odpad Sumární tuhé látky Méně než 1 tuna/hodinu 1 – 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu Pb + Cr + Cu + Mn Méně než 1 tuna/hodinu 1 – 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu Ni + As Méně než 1 tuna/hodinu 1 – 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu Cd + Hg Méně než 1 tuna/hodinu 1 – 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu Hg + Tl + Cd Více než 1 tuna/hodinu As + Ni + Cr + Co Více než 1 tuna/hodinu Pb + Cu + Mn Více než 1 tuna/hodinu HCl Méně než 1 tuna/hodinu 1 – 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu HF Méně než 1 tuna/hodinu 1 – 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu Oxid siřičitý Méně než 1 tuna/hodinu 1 – 3 tuny/hodinu více než 3 tuny/hodinu Oxid uhelnatý Sumární uhlík

Současná česká legislativa Vyhláška 117/1997 50 mg/m3 30 mg/m3 30 mg/m3

Existující směrnice ES Emisní limity CD 89/369/EEC

Nové směrnice ES Emisní limity

Navrhovaná česká legislativa Emisní limity

2000/76/EC

200 mg/m3 100 mg/m3 30 mg/m3

*)

*)

*)

*)

*)

*)

*)

*)

0,2 mg/m3

*)

*)

2 mg/m3

*)

*)

5 mg/m3

*)

*)

*)

*)

*)

*)

*)

*)

*) *)

*) *)

5 mg/m3 5 mg/m3 1 mg/m3 1 mg/m3 0,2 mg/m3 0,2 mg/m3

30 mg/m3 30 mg/m3 30 mg/m3

250 mg/m3 100 mg/m3 50 mg/m3

2 mg/m3 2 mg/m3

4 mg/m3 2 mg/m3

300 mg/m3 300 mg/m3 100 mg/m3 20 mg/m3

300 mg/m3 300 mg/m3 100 mg/m3 20 mg/m3

18

Podle

Dioxiny a furany

Současná česká legislativa 0,1 ng/m3

Existující směrnice ES Emisní limity -

Nové směrnice ES Emisní limity *)

Nebezpečný odpad a nově jakýkoli odpad

Vyhláška 117/1997

94/67/EC

2000/76/EC

Sumární tuhé látky Denní průměr Půlhodinový průměr A Půlhodinový průměr B Sumární organický uhlík Denní průměr Půlhodinový průměr A Půlhodinový průměr B HCl Denní průměr Půlhodinový průměr A Půlhodinový průměr B HF Denní průměr Půlhodinový průměr A Půlhodinový průměr B Oxid siřičitý Denní průměr Půlhodinový průměr A Půlhodinový průměr B Oxid uhelnatý Denní průměr 10-minutové průměry Půlhodinové průměry Oxidy dusíku Denní průměr Méně než 6 t/h Více než 6t/h Půlhodinový průměr A Půlhodinový průměr B Dioxiny a furany Cd + Tl Průměry 0.5 – 8 hodin Existující zařízení Hg Průměry 0.5 – 8 hodin Existující zařízení Sb+As+Pb+Cr+Co+Cu+ Mn+Ni+V+Sn Průměry 0.5 – 8 hodin Průměrná zařízení Hg + Tl + Cd As + Ni + Cr + Co Pb + Cu + Mn

30 mg/m3

20 mg/m3

30 mg/m3

2 mg/m3

300 mg/m3

100 mg/m3

500 mg/m3

0,1 ng/m3

Navrhovaná česká legislativa Emisní limity *)

Podle

10 mg/m3 30 mg/m3 10 mg/m3

10 mg/m3 30 mg/m3 10 mg/m3

10 mg/m3 30 mg/m3 10 mg/m3

10 mg/m3 20 mg/m3 10 mg/m3

10 mg/m3 20 mg/m3 10 mg/m3

10 mg/m3 20 mg/m3 10 mg/m3

10 mg/m3 60 mg/m3 10 mg/m3

10 mg/m3 60 mg/m3 10 mg/m3

10 mg/m3 60 mg/m3 10 mg/m3

1 mg/m3 4 mg/m3 2 mg/m3

1 mg/m3 4 mg/m3 2 mg/m3

1 mg/m3 4 mg/m3 2 mg/m3

50 mg/m3 200 mg/m3 50 mg/m3

50 mg/m3 200 mg/m3 50 mg/m3

50 mg/m3 200 mg/m3 50 mg/m3

50 mg/m3 150 mg/m3 100 mg/m3

50 mg/m3 150 mg/m3 100 mg/m3

50 mg/m3 150 mg/m3 100 mg/m3

0,1 ng/m3

400 mg/m3 200 mg/m3 400 mg/m3 200 mg/m3 0,1 ng/m3

400 mg/m3 200 mg/m3 400 mg/m3 200 mg/m3 0,1 ng/m3

0,05 mg/m3

0,05 mg/m3 0,1 mg/m3

0,05 mg/m3 0,1 mg/m3

2000/76/EC

0,05 mg/m3

0,05 mg/m3 0,1 mg/m3

0,05 mg/m3 0,1 mg/m3

2000/76/EC

0,5 mg/m3

0,5 mg/m3 1 mg/m3

0,5 mg/m3 1 mg/m3

2000/76/EC

0,2 mg/m3 2 mg/m3 5 mg/m3

2000/76/EC

2000/76/EC

2000/76/EC

2000/76/EC

2000/76/EC

2000/76/EC

2000/76/EC

2000/76/EC

2000/76/EC 2000/76/EC 2000/76/EC

Spoluspalování

2000/76/EC

Cementárny Sumární tuhé látky HCl HF Oxidy dusíku Existující zařízení Nová zařízení Cd + Tl Hg

19

30 mg/m3 10 mg/m3 1 mg/m3

30 mg/m3 10 mg/m3 1 mg/m3

2000/76/EC 2000/76/EC 2000/76/EC

800 mg/m3 400 mg/m3 0,05 mg/m3 0,05 mg/m3

800 mg/m3 400 mg/m3 0,05 mg/m3 0,05 mg/m3

2000/76/EC 2000/76/EC 2000/76/EC

Současná česká legislativa Sb + As + Pb + Cr + Co + Cu + Mn + Ni + V Dioxiny a furany Oxid siřičitý Organický uhlík celkem Oxid uhelnatý

Existující směrnice ES Emisní limity

Nové směrnice ES Emisní limity

Emisní limity

0,5 mg/m3

0,5 mg/m3

2000/76/EC

3

0,1 ng/m 50 mg/m3 10 mg/m3 Bude stanoveno

3

0,1 ng/m 50 mg/m3 10 mg/m3 Bude stanoveno

2000/76/EC 2000/76/EC 2000/76/EC

Viz CP 52/2000 pro budoucí zařízení 0,05 mg/m3 0,05 mg/m3

Viz CP 52/2000 pro budoucí zařízení 0,05 mg/m3 0,05 mg/m3

2000/76/EC 2000/76/EC

0,5 mg/m3

0,5 mg/m3

2000/76/EC

0,1 ng/m3

0,1 ng/m3

2000/76/EC

0,1 ng/m3 0,05 mg/m3 0,05 mg/m3

0,1 ng/m3 0,05 mg/m3 0,05 mg/m3

2000/76/EC 2000/76/EC 2000/76/EC

Navrhovaná česká legislativa Podle

Velká spalovací zařízení Oxid siřičitý Oxidy dusíku Tuhé látky Cd + Tl Hg B + As + Pb + Cr + Co + Cu + Mn + Ni + V Dioxiny a furany

Ostatní prům. odvětví Dioxiny a furany Cd + Tl Hg *)

Viz část o nebezpečném odpadu

Obecně je možno konstatovat, že hodnoty emisních limitů, stanovené ve Směrnici 2000/76/EC, jsou přísnější než ty, které jsou stanoveny ve stávající české legislativě (Vyhláška 117/1997). Jak stávající česká, tak i evropská legislativa stanoví monitorování emisí, specifikuje provozní podmínky (obzvláště teploty spalování, dobu setrvání, čištění spalin, dodávku odpadů) a další technické požadavky (pomocné hořáky). Požadavky legislativy EU jsou podrobnější a zpravidla přísnější, než jsou požadavky české legislativy. 3.3.1.1. Směrnice Rady 94/67/EC ke spalování nebezpečného odpadu ze 16. 12. 1994 Vymezení zdrojů Všechny spalovny nebezpečného odpadu (bez kapacitního omezení) – v ČR cca 75 spaloven. Definice Spalovna: technické zařízení používané ke spalování (oxidaci) nebezpečných odpadů s využitím nebo bez využití uvolněného spalného tepla, včetně předběžné úpravy, jakož i pyrolýzy či jiných procesů tepelné úpravy, pokud jsou jejich zplodiny později spáleny. Patří sem zařízení, která tyto odpady spalují jako normální palivo nebo jako doplňkové palivo pro jakýkoli průmyslový proces.

20

Nebezpečný odpad: jakýkoli pevný či kapalný odpad, který odpovídá definici obsažené v článku 1 (4) směrnice Rady 91/689/EEC z 12. prosince 1991o nebezpečném odpadu. Výjimky z rozsahu této směrnice jsou uvedeny v článku 2 směrnice 94/67/EC. Nová spalovna: zařízení, jemuž bylo uděleno povolení k provozu počínaje 31. 12. 1996 Existující spalovna: zařízení, jemuž bylo původní povolení k provozu uděleno před 31. 12. 1996 Základní požadavky směrnice 1. Zabezpečení administrativy povolování spaloven, včetně ustanovení příslušného úřadu pro povolování a inspekci. Zajištění systému povolování a inspekce spaloven nebezpečného odpadu, včetně zamezení příjmu nebezpečného odpadu v nevhodných zařízení. 2. Stanovení minimálně nezbytných požadavků na technicko-provozní podmínky a hodnoty emisních limitů pro spalovny nebezpečného odpadu. 3. Zavedení dohledu (včetně povolení) nad spoluspalováním nebezpečného odpadu v zařízeních, která nejsou primárně určena ke spalování nebezpečného odpadu. 4. Zavedení kontrol jiných environmentálních impaktů, než týkajících se ve směrnici uvedeného znečišťování ovzduší. Tyto kontroly by měly zahrnout mimo jiné vypouštění odpadních vod, odpadní residua a zpětné získávání tepla. 5. Stanovení systému monitorování a inspekce spaloven nebezpečného odpadu k zajištění jejich souladu s povoleními. Tento systém musí stanovit minimální frekvence vzorkování, požadavky na provozovatele k měření emisí a k oznamování nesouladů s podmínkami povolení příslušným úřadům. 6. Stanovení pravidel a systému pro jednání v případech nesouladu, včetně period do nezbytného odstavení, v nichž nemusí být dodrženy emisní limity z důvodu havárií a poruch čisticích zařízení nebo měřicích přístrojů. 7. Monitorování a předkládání zpráv

Emisní limity jsou předepsány pro prach, SO2, CO, organické látky v plynné fázi vyjádřené celkovým obsahem organického uhlíku, HCl, HF, těžké kovy, polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany (PCDD/PCDF) Základní údaje pro novelizovanou provozní evidenci (vyhláška 97/2000 Sb.) ! množství a typ nebezpečného odpadu podle nového zákona o odpadech ! datum kolaudace spalovny nebezpečného odpadu ! jmenovitá projektovaná kapacita spalovny (t/h)

21

Plný text směrnice v angličtině je k dispozici na www stránce http://europa.eu.int/eur-lex/en/consleg/main/1994/en_1994L0067_index.html Závěr: Pro účely zpracování Koncepce bude nutno provést výběr zdrojů (spaloven nebezpečného odpadu) na území HLMP a provést individuální kontrolu jejich emisních parametrů ve vazbě na emisní limity dle směrnic EU, případně vyhodnotit možnosti jejich dosažení v potřebných časových horizontech. 3.3.2. Směrnice Rady 89/369/EEC o prevenci znečištění ovzduší z nových spaloven komunálního odpadu Směrnice Rady 89/429/EEC o snižování znečištění ovzduší z existujících spaloven komunálního odpadu Vymezení zdrojů všechny spalovny komunálního odpadu (bez kapacitního omezení) – v ČR 3 spalovny (Praha, Brno, Liberec) Definice Spalovna: technické zařízení používané ke zpracování komunálního odpadu spálením s nebo bez využití vytvářeného spalného tepla, ale s výjimkou závodů určených specificky pro spalování splaškového kalu, chemického, toxického nebo nebezpečného odpadu, lékařského odpadu z nemocnic nebo jiné typy speciálních odpadů na souši nebo na moři, a to i kdyby tyto závody spalovaly též komunální odpad. Komunální odpad: odpad z domácnosti, stejně jako odpad pocházející z komerční nebo obchodní činnosti a ostatní odpad, který je z hlediska své povahy nebo složení podobný odpadu z domácnosti. Nová spalovna: zařízení, jemuž bylo uděleno povolení k provozu počínaje 1. 12. 1990 Existující spalovna: zařízení, jemuž bylo původní povolení k provozu uděleno před 1. 12. 1990 Základní požadavky směrnic 1. Zavést definici nové spalovny komunálního odpadu a ustavit příslušný úřad (úřady) pro povolování, dohled a vynucování podle rámcové odpadové směrnice (75/442/EEC) a IPPC směrnice ( (96/61/EC). 2. Zavést systém pro vydávání povolení, který by měl mimo jiné obsahovat stanovení emisních limitů, provozních podmínek a požadavků na měření emisí. Tento systém by měl zabezpečit, že nebudou povolena nevhodná zařízení.

22

3. V rámci dohledu a vynucování zavést kontrolu spaloven z hlediska zajištění souladu s podmínkami povolení. Zavázat provozovatele k ohlášení abnormálních provozních podmínek příslušnému úřadu a specifikovat situace, kdy by úřad měl být informován a požadavky uložené provozovateli před obnovením provozu. 4. Vytřídit spalovny z hlediska jejich jmenovité kapacity a stanovit, pokud to bude považováno za vhodné, hodnoty emisních limitů pro další znečišťující látky, než uvedené ve směrnici (polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany - PCDD/PCDF). 5. Rozhodnout, zda budou poskytnuty úlevy pro spalování paliv vyrobených z odpadu. 6. Monitorování a předkládání zpráv

Základní údaje pro novelizovanou provozní evidenci ! datum kolaudace spalovny komunálního odpadu ! jmenovitá projektovaná kapacita spalovny (t/h)

Emisní limity jsou předepsány pro a) nové spalovny: prach, SO2, CO, organické látky v plynné fázi vyjádřené celkovým obsahem organického uhlíku, HCl, HF, těžké kovy Emisní limity jsou funkcí jmenovité kapacity spalovny (pod 1 t/h, 1-3 t/h, nad 3 t/h) b) existující spalovny: prach, CO Emisní limity jsou funkcí jmenovité kapacity spalovny (pod 1 t/h, 1-6 t/h, nad 6 t/h) Plný text směrnic v angličtině je k dispozici na www stránkách Nové spalovny: http://europa.eu.int/eur-lex/en/lif/dat/1989/en_389L0369.html Existující spalovny: http://europa.eu.int/eur-lex/en/lif/dat/1989/en_389L0429.html Závěr: V rámci Koncepce se uvedené předpisy týkají Spalovny Malešice bude nutno provést kontrolu stávajícívh emisních parametrů ve vazbě na emisní limity dle směrnic EU, případně vyhodnotit možnosti jejich dosažení v potřebných časových horizontech.

23

3.3.3. Velká spalovací zařízení Tab. 3.3.3. Směrnice týkající se velkých spalovacích zařízení Název Directive on the Limitation of Emissions of Certain Pollutants into the Air from Large Combustion Plants Council Directive Concerning Integrated Pollution Prevention and Control

Český překlad Směrnice Rady o omezení emisí určitých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení Směrnice Rady o integrované prevenci a omezování znečištění

Číslo předpisu 88/609/EEC z 24. 11. 1998 96/61/EC z 24. 9. 1996

Tato kategorie zařízení, která zahrnuje spalovací zařízení o tepelném příkonu 50 MW nebo vyšším, je předmětem ustanovení Směrnice Rady 88/609/EEC z 24. 11. 1998 o Omezení emisí určitých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení ve znění Směrnice Rady 90/656/EEC a 94/66/EC. Nová směrnice Evropského Parlamentu a Rady o omezení emisí určitých škodlivin do ovzduší z velkých spalovacích zařízení je ve stadiu přípravy (Společné stanovisko EC č. 52/2000, zveřejněné v OJ C 375 strana 12 – 37 dne 28. 12. 2000), a po schválení zruší a nahradí Směrnici 88/609/EEC (dále jen CP 52/2000). Kromě toho spadají velká spalovací zařízení pod působnost Směrnice Rady č. 96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečištění. Směrnice 88/609/EEC stanoví dva různé druhy regulace v závislosti na „stáří“ zařízení, podle data vydání původního stavebního povolení (nebo v případě, že takovéto povolovací řízení neexistuje, původního povolení k provozu). V případě stávajících zařízení (tedy těch, jejichž původní povolení bylo vydáno před 1. 7. 1987) se nevyžaduje plnění emisních limitů ani povolovací procedury a regulace je upravena na úrovni celé skupiny zdrojů prostřednictvím národních emisních stropů. Národní emisní stropy oxidu siřičitého a NOx jsou stanoveny pro několik časových období (1993, 1998 a 2003 pro oxid siřičitý, 1993 a 1998 pro NOx) a členské státy jsou povinny připravit a implementovat národní plány na snížení emisí z této skupiny zařízení a dosáhnout tak příslušných hodnot národních emisních stropů. V případě nových zařízení (tedy těch, jejichž původní povolení bylo vydáno dne 1. 7. 1987 nebo později) jsou stanoveny emisní limity pro tuhé látky, oxid siřičitý a NOx. Splnění těchto emisních limitů společně s dalšími technickými požadavky musí být zahrnuto jako požadavek do povolení, vydaného odpovědným orgánem. Návrh nové směrnice (CP 52/2000) stanoví tři různé kategorie zařízení: stávající zařízení (podle 88/609/EEC), nová zařízení (podle směrnice 88/609/EEC) a budoucí zařízení (zařízení, kterým bude vydáno povolení po vstupu nové směrnice v platnost). V případě nových zařízení hodnoty emisních limitů, stanovené ve směrnici 88/609/EEC, zůstávají v platnosti beze změny, zatímco v případě budoucích zařízení budou v nové směrnici stanoveny nové přísnější hodnoty emisních limitů. V případě stávajících zařízení jsou stanoveny dvě možnosti:

24

! Splnění hodnot emisních limitů, stanovených pro nová zařízení ve směrnici 88/609/EEC do 1. 1. 2008 nejpozději, ! Regulace této skupiny zařízení prostřednictvím národního plánu na snížení emisí.

Stávající česká legislativa nerozlišuje mezi různými typy velkých spalovacích zařízení a všechny z nich jsou předmětem stejných požadavků, které zahrnují jak požadavek na souhlas orgánu ochrany ovzduší, tak i povinnost dodržovat emisní limity a další technických požadavky. České hodnoty emisních limitů a technickém požadavky se v některých případech liší od požadavků, stanovených ve Směrnici 88/609/EEC, někdy jsou přísnější, jindy mírnější. Česká legislativa navíc stanoví hodnoty emisních limitů také pro CO. Srovnání hodnot emisních limitů pro velká spalovací zařízení podle českých a evropských předpisů je v závislosti na kapacitě zařízení a druhu paliva uvedeno v tabulce 3.3.4.

25

Tab. 3.3.4. Srovnání emisních limitů EU a ČR Existující směrnice ES Emisní limity CD 88/609/EEC

Současná česká legislativa

Velká spalovací zařízení Oxid siřičitý Tuhá paliva 50 MW – 100 MW 100 MW – 500 MW > 500MW Biomasa 50 – 100 MW 100 – 300 MW > 300 MW Obecně 50 – 100 MW 100 – 300 MW > 300 MW Oxid siřičitý Kapalná paliva 50 MW – 100 MW 100 MW – 300 ME 300 MW – 500 MW > 500 MW Kapalná paliva 50 MW – 100 MW 100 MW – 300 ME 300 MW – 500 MW > 500 MW Oxid siřičitý Plynná paliva Obecně Zkapalněné plyny Plyny s nízkou výhřev. Vysokopecní plyny

Vyhláška 117/1997

1700 mg/m3 500 mg/m3 pro > 300 MW

Nové směrnice ES Emisní limity CP 52/2000

35 mg/m3 900 mg/m3

Emisní limity

Exist. + nová 2000 mg/m3 lin. snižování 400 mg/m3 Budoucí zař. 200 mg/m3 200 mg/m3 200 mg/m3

Exist. + nová 2000 mg/m3 lin. snižování 400 mg/m3 Budoucí zař. 200 mg/m3 200 mg/m3 200 mg/m3

850 mg/m3 lin. snižování 200 mg/m3

850 mg/m3 lin. snižování 200 mg/m3

Existující + nová 1700 mg/m3 1700 mg/m3 lin. snižování 400 mg/m3 Budoucí zař. 850 mg/m3 lin. snižování 200 mg/m3 200 mg/m3

Exist. + nová 1700 mg/m3 1700 mg/m3 lin. snižování 400 mg/m3 Budoucí zař. 850 mg/m3 lin. snižování 200 mg/m3 200 mg/m3

35 mg/m3 5 mg/m3 800 mg/m3

35 mg/m3 5 mg/m3 400 mg/m3

35 mg/m3 5 mg/m3 3 800 mg/m / 400 mg/m3

-

200 mg/m3

200 mg/m3

2000 mg/m3 lineární snižování 400 mg/m3

1700 mg/m3 1700 mg/m3 500 mg/m3

1700 mg/m3 1700 mg/m3 500 mg/m3 500 mg/m3

Navrhovaná česká legislativa

1700 mg/m3 1700 mg/m3 lineární snižování 400 mg/m3

26

Podle

88/609/EEC CP 52/2000

88/609/EEC CP 52/2000

88/609/EEC CP 52/2000

Současná česká legislativa Oxidy dusíku Tuhá paliva obecně 50 MW – 100 MW 100 MW – 300 MW > 300 MW 50 MW – 100 MW 100 MW – 300 MW > 300 MW Tuhá paliva - biomasa 50 MW – 100 MW 100 MW – 300 MW > 300 MW Tuhá paliva s < 10 % těkavých organ. látek Kapalná paliva 50 MW – 100 MW 100 MW – 300 MW > 300 MW

650 mg/m3 650 mg/m3 650 mg/m3


Nové směrnice ES


Emisní limity

650 mg/m3 650 mg/m3 650 mg/m3

Emisní limity

Podle

Nová + exist. 650 mg/m3 650 mg/m3 650 mg/m3 Budoucí zař. 400 mg/m3 300 mg/m3 200 mg/m3


400 mg/m3 300 mg/m3 200 mg/m3

400 mg/m3 300 mg/m3 200 mg/m3

Nová + exist. 450 mg/m3 450 mg/m3 450 mg/m3

Nová + exist. 450 mg/m3 450 mg/m3 450 mg/m3

Budoucí zař. 400 mg/m3 300 mg/m3 200 mg/m3

Budoucí zař. 400 mg/m3 300 mg/m3 200 mg/m3



50 (75)

50 (75)

1300 mg/m3 450 mg/m3 450 mg/m3 450 mg/m3

50 MW – 100 MW 100 MW – 300 MW > 300 MW Plynná paliva Zemní plyn 50 MW – 300 ME > 300 MW Ostatní plyny

200 mg/m 200 mg/m3 200 mg/m3

50 MW – 300 ME > 300 MW Ostatní plyny Plynové turbiny nad 50 MW Zemní plyn

350, 300

3

450 mg/m3 450 mg/m3 450 mg/m3

3

350 mg/m 350 mg/m3 350 mg/m3

27

88/609/EEC CP 52/2000


Současná česká legislativa Kapalná paliva Plynná paliva Prach Tuhá paliva > 500 MW Tuhá paliva < 500 MW

100 mg/m3 100 mg/m3

50 mg/m3 100 mg/m3

Tuhá pal. 50 – 100 MW Tuhá paliva > 100 Kapalná paliva 50 MW – 100 MW > 100 MW

50 mg/m3 50 mg/m3

50 mg/m3 50 mg/m3

50 MW – 100 MW > 100 MW Plynná paliva Obecně Vysoké pece Ocelárny

50 mg/m3 50 mg/m3 50 mg/m3

5 mg/m3 10 mg/m3 50 mg/m3

Obecně Vysoké pece Ocelárny Procento odsíření 100 – 175 MW 175 – 500 MW > 500 MW

75 % 75 % 75 %

40 % Lineární nárůst 90 %

Nové směrnice ES Emisní limity 120 120 Nová + exist. 50 mg/m3 100 mg/m3 Budoucí zař. 50 mg/m3 30 mg/m3 Nová + exist. 50 mg/m3 50 mg/m3 Budoucí zař. 50 mg/m3 30 mg/m3 Nová + exist. 5 mg/m3 10 mg/m3 50 mg/m3 Budoucí zař. 5 mg/m3 10 mg/m3 30 mg/m3 Nová + exist. 40 % Lineární nárůst 90 % Budoucí zař. 92 % 92 % 92 %

50 MW – 100 MW 100 MW – 300 MW > 300 MW Oxid uhelnatý Tuhá paliva Kapalná paliva Plynná paliva

Navrhovaná česká legislativa Emisní limity 120 120 Nová + exist. 50 mg/m3 100 mg/m3 Budoucí zař. 50 mg/m3 30 mg/m3 Nová + exist. 50 mg/m3 50 mg/m3 Budoucí zař. 50 mg/m3 30 mg/m3 Nová + exist. 5 mg/m3 10 mg/m3 50 mg/m3 Budoucí zař. 5 mg/m3 10 mg/m3 30 mg/m3 Nová + exist. 40 % Lin. nárůst 90 % Budoucí zař. 92 % 92 % 92 %

Podle

88/609/EEC CP 52/2000

88/609/EEC CP 52/2000

250 mg/m3 175 mg/m3 100 mg/m3

250 mg/m3 175 mg/m3 100 mg/m3

Vyhláška 117/1999

Poznámka: V současné české legislativě vychází definice spalovacího zařízení z jmenovitého tepelného výkonu, zatímco Směrnice Rady 88/609/EHS používá jmenovitý tepelný příkon.

28

Výše uvedené směrnice obsahují kromě emisních limitů další nástroje, velmi podobné současným nástrojům, aplikovaným v české legislativě. Jedná se zejména o možnost stanovit technické požadavky na provoz zařízení, povinnost měřit emise a podávat informace odpovědným orgánům a veřejnosti. Výše zmiňovaný návrh nové směrnice (COM 52/2000) zavádí pro stávající zdroje, které nebudou schopny plnit příslušné emisí limity, možnost provozování i po datu 1. ledna 2008, a to po dobu maximálně 20 000 hodin (tzn. podle režimu provozování zdroje cca 3 –5 let). Písemné prohlášení s tímto závazkem musí být podáno příslušnému orgánu nejpozději dne 30. června 2004. 3.3.3.1. Směrnice Rady č. 88/609/EES a č.94/66/EC o omezování emisí některých látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení ke spalování paliv Základním cílem směrnic je omezení emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku a tuhých látek u nových zařízení spalujících fosilní paliva. (viz dále). Směrnice č. 94/66EC doplňuje Směrnici č. 88/609 o ustanovení týkající se spalování tuhých paliv u zařízení o tepelném příkonu 50 - 100 MW. V ČR v současnosti cca 150 zdrojů. Vymezení zdrojů Tyto směrnice se vztahují na zařízení ke spalování paliv, jejichž jmenovitý tepelný příkon je 50 MW a vyšší, nezávisle na typu spalovaného paliva (tuhé, kapalné nebo plynné palivo) a platí pro zařízení ke spalování paliv určených k výrobě energie, s výjimkou těch zařízení, která bezprostředně využívají produkty spalování ve výrobním procesu. Definice Zařízení ke spalování paliv: všechna technická zařízení, v nichž jsou oxidována paliva za účelem využití takto vytvořeného tepla Zařízení ke spalování více druhů paliv: zařízení ke spalování paliv, v němž mohou být současně nebo střídavě spalovány dva nebo více druhů paliv Nové zařízení: zařízení ke spalování paliv, pro které bylo původní stavební povolení, nebo v případě, že stavební řízení neexistuje, původní povolení k provozu vydáno dne 1.7. 1987 nebo později Stávající zařízení: zařízení ke spalování paliv, pro které bylo původní stavební povolení, nebo v případě, že stavební řízení neexistuje, původní povolení k provozu vydáno před 1.7. 1987 Palivo: tuhá, kapalná nebo plynná hořlavá látka používaná k topení v zařízení ke spalování paliv, s výjimkou domovního odpadu a toxického nebo nebezpečného odpadu

29

Základní požadavky směrnic 1. Vypracování příslušného programu postupného snižování celkových ročních emisí ze stávajících zařízení. Tyto programy musí obsahovat harmonogramy a postupy realizace směřující ke splnění stanovených emisních stropů. 2. Přijetí vhodných opatření zajišťující, aby všechna stavební povolení pro nová zařízení nebo pokud stavební řízení neexistuje, všechna povolení k provozu nových zařízení obsahovala podmínky týkající se dodržování emisních limitů pro SO2, NOx a TZL. 3. Pro nová zařízení spalující současně více druhů paliv jsou emisní limity stanoveny směrnicí. 4. Dojde-li k rozšíření zařízení ke spalování paliv o minimálně 50 MW, stanoví se emisní limit pro novou část zařízení podle jmenovitého tepelného příkonu celého zařízení. 5. Přijetí příslušných opatření k zajištění sledování emisí ze zařízení ke spalování paliv, na které se vztahuje tato směrnice a všech dalších hodnot požadovaných pro provádění směrnice. Směrnice stanovuje podmínky, za jakých jsou požadované emisní limity plněny. 6. Stanovit pravidla pro případy odstavení zařízení, havárií, apod., kdy není možné z objektivních příčin dodržet emisní limity. 7. Monitorování a předkládání zpráv Základní údaje pro novelizovanou provozní evidenci ! charakteristika zdroje se vyjadřuje ve jmenovitém tepelném příkonu s možností agregací zařízení ! datum 1. 7. 1987 pro nová spalovací zařízení ! spoluspalováním nebezpečného odpadu v zařízeních, která nejsou primárně určena ke spalování nebezpečného odpadu podle směrnice 89/369/EEC

Emisní limity jsou předepsány pro SO2, NOx a TZL (hodnoty emisních limitů jsou závislé na instalovaném příkonu zařízení) Plný text směrnice v angličtině je k dispozici na internetové adrese: http://www.europa.eu.int/eur-lex/en/lif/dat/1988/en_388L0609.html, http://www.europa.eu.int/eur-lex/en/lif/dat/1994/en_394L0066.html Závěr: Po vyjasnění základní definice zdroje spadajícího pod tuto směrnici (příkon nad 50 MW) bude zapotřebí provést výběr všech zdrojů se vztahem k této

30

směrnici a provést kontrolu jejich emisních parametrů ve vazbě na uvedené emisní limity, případně vyhodnotit možnosti jejich dosažení v potřebných časových horizontech. 3.3.4. Těkavé organické látky Tab. 3.3.5. Směrnice upravující emise VOC Název Council Directive on Limitation of Emissions of Volatile Organic Compounds due to the Use of Organic Solvents in Certain Industrial Activities European Parliament and Council Directive on the Control of Volatile Organic Compound (VOC) Emissions Resulting from the Storage of Petrol and its Distribution from Terminals to Service Stations

Český překlad Směrnice Rady o Omezení emisí těkavých organických látek v důsledku používání organických rozpouštědel v určitých průmyslových provozech Směrnicí Evropského parlamentu a Rady o Kontrole emisí organických těkavých sloučenin v důsledku skladování a distribuce benzínu ze skladů do čerpacích stanic

Číslo předpisu 1999/13/EC z 11. 4. 1999

94/63/EC z 20. 12. 1994

Kontrola emisí těkavých organických látek je upravena Směrnicí Rady č. 1999/13/EC o Omezení emisí těkavých organických látek v důsledku používání organických rozpouštědel v určitých průmyslových provozech a Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 94/63/EC z 20.12. 1994 o Kontrole emisí organických těkavých sloučenin v důsledku skladování a distribuce benzínu ze skladů do čerpacích stanic. 3.3.4.1. Emise těkavých organických látek při používání rozpouštědel Z koncepčního hlediska poskytuje legislativa EU vyšší flexibilitu při regulaci emisí těkavých organických látek než stávající legislativa česká. Zatímco český zákon o ovzduší společně s vyhláškou č. 117/1997 požaduje pouze plnění hodnot emisních limitů, Směrnice Rady č. 1999/13/EC stanoví dva alternativní regulační mechanismy, buď plnění emisních limitů, nebo implementaci programu snížení emisí na úrovni zařízení. V případě programu na snížení emisí si může provozovatel zvolit jiné prostředky, než je plnění definovaných hodnot emisních limitů k dosažení stejné úrovně snížení, které by bylo dosaženo aplikací limitů. Na celonárodní úrovni mohou členské státy rozhodnout o tom, že zpracují a uvedou do praxe národní plány snížení emisí těkavých organických látek ze zařízení nebo průmyslových provozů. V tomto případě stávající zařízení mohou být vyjmuta z implementace hodnot emisních limitů, stanovených v Dodatku II ke Směrnici Rady č. 1999/13/EC. Kritéria, která je nutno splnit při aplikaci takového národního plánu snížení emisí, jsou stanovena v Rozhodnutí komise ze 6.9. 2000 o kritériích pro posuzování národních plánů podle

31

článku 5 Směrnice rady č. 1999/13/EC. Základním předpokladem je schopnost získat podrobné a ověřené údaje o emisích ze zdrojů, zahrnutých do plánu. Určitá zařízení s vyšší spotřebou organických rozpouštědel (více než 150 kg za hodinu nebo více než 200 tun za rok) podléhají regulačnímu režimu integrované prevence a omezování znečišťování podle Směrnice č. 96/61/EC o IPPC. V následující tabulce je uvedeno srovnání hodnot emisních limitů pro těkavé organické látky, při použití organických rozpouštědel v určitých průmyslových provozech podle Směrnice č. 1999/13/EC a podle stávající české legislativy. Tab. 3.3.6. Srovnání emisních limitů EU a ČR

Činnost Tisk na ofsetových rotačkách zatepla Prahová hodnota > 15 a < 25 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Prahová hodnota > 25 tun/ rok Emisní limit Limit těkavých látek Polygrafický hlubotisk Prahová hodnota > 25 t/rok Emisní limit Limit fugitivní – nový Limit fugitivní – existující Ostatní hlubotisky, flexografie, rotační sítotisk, jednotky pro laminování nebo lakování Prahová hodnota 15 - 25 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Prahová hodnota > 25 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Rotační sítotisk na textil/ lepenku Prahová hodnota > 30 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Čištění povrchů (karcinogeny, mutageny, lát. s vlivem na reprodukci Prahová hodnota 1 - 5 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Prahová hodnota > 5 t/rok

4

Současná česká legislativa Emisní limity Vyhl. 117/1997 Obecně: 50 mg TOC4 /m3

Existující směrnice ES* Emisní limity CD 1999/13/EC

Navrhovaná česká legislativa Emisní limity

Podle

100mg TOC/m3 30 % vstupu

100mg TOC/m3 30 % vstupu

20 mg TOC/m3 30 % vstupu


75 mg TOC/m3 10 % vstupu 15 % vstupu


CD 1999/13/EC



CD 1999/13/EC





20 mg /m3 15 % vstupu

20 mg /m3 15 % vstupu

Obecně: 50 mg TOC /m3

CD 1999/13/EC

Obecně: 50 mg TOC/m3

Obecně: 50 mg TOC/m3

CD 1999/13/EC

Prahová hodnota 500 g/hodinu 100 mg/m3

TOC = celkový obsah organického uhlíku

32

CD 1999/13/EC

Současná česká legislativa Emisní limity Emisní limit Limit fugitivní Ostatní čištění povrchů Prahová hodnota 2 - 10 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Prahová hodnota > 10 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Lakování a povrch. úpravy vozidel Prahová hodnota 0,5 - 15 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Povrchová úprava elektrických cívek Prahová hodnota > 25 t/rok Emisní limit Limit fugitivní – nové Limit fugitivní – exisující Ostatní povrchové úpravy (kov, plasty, textil, tkaniny, fólie, papír) Prahová hodnota 5 - 15 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Prahová hodnota > 15 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Povrchová úprava drátů pro vinutí Prahová hodnota > 5 t/rok Celkový emisní limit Povrchová úprava dřeva Prahová hodnota 15 - 25 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Prahová hodnota > 25 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Chemické čištění Celkový emisní limit Impregnace dřeva Prahová hodnota > 25 t/rok Celkový emisní limit Limit fugitivní Celkový emisní limit Povrchová úprava kůže Prahová hodnota 10 - 25 t/rok Celkový emisní limit

1

Existující směrnice ES* Emisní limity 20 mg /m3 10 % vstupu

Navrhovaná česká legislativa Emisní limity 20 mg /m3 10 % vstupu

Podle





50 mg TOC/m3 25 %

50 mg TOC/m3 25 %

50 mg TOC1 /m3 5 % vstupu 10 % vstupu

50 mg TOC /m3 5 % vstupu 10 % vstupu

CD 1999/13/EC



CD 1999/13/EC

50/75 mg TOC/m3 20 % vstupu


10 g /kg 5 g /kg

10 g /kg 5 g /kg





20 g/kg

20 g/kg

100 mg TOC/m3 45 % vstupu 11 kg/m3

100 mg TOC/m3 45 % vstupu 11 kg/m3

3

3

85 g/m

TOC = Celkový obsah organického uhlíku

33

85 g/m

CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

Současná česká legislativa Emisní limity

Existující směrnice ES* Emisní limity

Prahová hodnota > 25 t/rok Celkový emisní limit Prahová hodnota > 10 t/rok Celkový emisní limit Výroba obuvi Prahová hodnota > 5 t/rok Celkový emisní limit Laminování dřeva a plastů Prahová hodnota > 5 t/rok Celkový emisní limit Adhezní povrchová úprava Prahová hodnota 5 - 15 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Prahová hodnota > 15 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Výrova nátěrových hmot, laků, tiskařských/tónovacích barev, lepidel Prahová hodnota 100 – 1000 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Celkový emisní limit Prahová hodnota > 1000 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Celkový emisní limit

Emisní limity

Výroba farmaceutických produktů Prahová hodnota > 50 t/rok Emisní limit

75 g/m3

150 g/m3

150 g/m3

25 g / pár

25 g / pár

3

3

34

30 g/m

50 mg TOC1/m3 25 % vstupu










1.5 kg/t 3 kg/t 1 kg/t 1 kg/t 0.8 kg/t 1.2 kg/t 1 – 4 kg/t

1.5 kg/t 3 kg/t 1 kg/t 1 kg/t 0.8 kg/t 1.2 kg/t 1 – 4 kg/t

20 mg TOC/m3

TOC = Celkový obsah organického uhlíku

Podle

75 g/m3

30 g/m

Zpracování kaučuku Prahová hodnota > 15 t/rok Emisní limit Limit fugitivní Celkový emisní limit Rostlinné oleje a živočišné tuky, získávání a rafinace rostlinného oleje Prahová hodnota > 10 t/rok Celkové emisní limity: Živočišný tuk Ricin Řepkové semeno Slunečnicové semeno Sojové boby (běžně drcené) Sojové boby (bílé vločky) Ostatní semena a rostlinné suroviny

1


20 mg TOC/m3

CD 1999/13/EC CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

Současná česká legislativa Emisní limity

Existující směrnice ES* Emisní limity 5 % vstupu 15 % vstupu 5 % vstupu 15 % vstupu

Limit fugitivní – nový Limit fugitivní – existující Celkový emisní limit – nový Celkový emisní limit – existující Lakování vozidel Lakování nových osob. automobilů Prahová hodnota > 15 t/rok Výroba > 5000 Celkový emisní limit – nový

Celkový emisní limit – existující

Navrhovaná česká legislativa Emisní limity 5 % vstupu 15 % vstupu 5 % vstupu 15 % vstupu

Podle

CD 1999/13/EC

45 g/m2 nebo 1.3 kg/ karoserii + 33 g/m2 60 g/m2 nebo 1.9 kg/karoserii + 41 g/m2

45 g/m2 nebo 1.3 kg/ karoserii + 33 g/m2 60 g/m2 nebo 1.9 kg/ karoserii + 41 g/m2

90 g/m2 nebo 1.5 kg/ karoserii + 70 g/m2

90 g/m2 nebo 1.5 kg/ karoserii + 70 g/m2

65 g/m2 85 g/m2

65 g/m2 85 g/m2

55 g/m2 75 g/m2

55 g/m2 75 g/m2

Výroba < 5000 samonosných karoserií nebo > 3500 podvozků Celkový emisní limit

Lak. kabin nových nákl. automobilů Prahová hodnota > 15 t/rok Výroba < 5000 Celkový emisní limit – nový Celkový emisní limit – existující Výroba > 5000 Celkový emisní limit – nový Celkový emisní limit – existující

CD 1999/13/EC

CD 1999/13/EC

Jak vyplývá z tabulky, hodnoty emisních limitů, stanovené Směrnicí Rady č. 1999/13/EC, jsou podrobnější a komplexnější než hodnoty, uvedené v české legislativě. Na druhé straně určité hodnoty emisních limitů, stanovené ve Vyhlášce 117/1997, jsou přísnější než hodnoty, uvedené ve Směrnici č. 1999/13/EC a Vyhláška 117/1997 upravuje širší spektrum zařízení vzhledem k nižším prahovým hodnotám. Specifikem snížení emisí těkavých organických látek je skutečnost, že podstatná část emisí pochází z malých a středně velkých podniků, které nejsou průmyslovými závody, a dále z domácností. Ve srovnání s tradičními škodlivinami zde existuje mnohem větší různorodost zdrojů a látek, které jsou předmětem definice těkavých organických látek. Doporučená opatření ke snížení emisí těkavých organických látek se proto neomezují pouze na tradiční metody regulace. Legislativa ES řeší tento složitý problém vyšší mírou pružnosti v přístupu k regulaci.

35

3.3.4.2. Směrnice Rady Rady č. 1999/13/EC o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při určitých činnostech a v určitých zařízeních Účelem směrnice je preventivní zamezení či snižování přímých i nepřímých účinků emisí těkavých organických sloučenin (VOC) na životní prostředí (zejména ovzduší a lidské zdraví). Vymezení zdrojů Směrnice se vztahuje na zařízení, činnosti, plochy a prostory, které jsou zdrojem emisí těkavých organických látek. Podrobná kategorizace zdrojů obsahuje téměř 30 kategorií (procesů, technologických postupů), dále členěných podle projektovaných nebo provozovaných kapacit. Definice Zařízení: stacionární technická jednotka, v níže jsou provozovány jedna nebo více činnosti spadajících do rozsahu definovaném v článku 1, nebo jakékoli jiné přímo související činnosti, které technicky souvisí s činnostmi provozovanými v daném místě a které mohou ovlivňovat emise; Stávající (již existující) zařízení: je zařízení, které je v provozu, nebo zařízení, které v souladu s legislativou platnou před datem nabytí účinnosti této směrnice bylo schváleno / povoleno k provozu či registrováno nebo je ve stadiu schvalování, kdy z hlediska příslušného úřadu byla podána úplná žádost o jeho povolení, za předpokladu, že zařízení je uvedeno do provozu nejpozději jeden rok po datu kdy tato směrnice nabude účinnosti Malé zařízení: zařízení, které spadá do pásma nižších prahových hodnot vybraných položek Přílohy II A, nebo pro jiné činnosti uvedené v Příloze II A, při nichž je roční spotřeba rozpouštědel nižší než 10 t/r Podstatná změna: změna jmenovité kapacity zařízení, která má za následek určité zvýšení emisí těkavých organických látek Registrace: procedura specifikovaná v určitém právním předpisu, zahrnující přinejmenším oznámení provozovatele (jakožto oznamovatele) příslušnému orgánu či úřadu o záměru provozovat zařízení nebo činnost, spadající do rámce působnosti této směrnice Poznámka: další definice pro těkavou organickou sloučeninu (VOC), rozpouštědlo, organickou sloučeninu, nátěrovou hmotu Základní požadavky směrnice 1. Závazky vztahující se na nová a stávající zařízení a procesy v působnosti této směrnice, týkající se povinnosti registrace nebo získání povolení provozu a termíny jejich splnění

36

2. Požadavky na stanovení emisních limitů nebo zpracování redukčních plánů snižování emisí VOC 3. Požadavky na zařízení a činnosti v určených sektorech národního hospodářství z hlediska technických a organizačních opatření ke snižování emisí VOC a termíny jejich uplatnění 4. Požadavky na dodržování emisních limitů a sestavování bilančních plánů hospodaření s rozpouštědly 5. Monitorování a předkládání zpráv

Základní údaje pro novelizovanou provozní evidenci ! vymezení zdroje podle rozsahu Přílohy I a kategorizace činností Přílohy II A směrnice ! vymezení kapacity zdroje ! fugitivní emise, emise specifikovaných halogenovaných VOC a jiných nebezpečných VOC

Emisní limity jsou předepsány jako koncentrační limity v mg Corg. m-3 nebo jako emise vztažená na jednotku produkce a to v závislosti na prahové hodnotě spotřeby rozpouštědel. Pro specifikované případy mohou být stanoveny plány snižování emisí VOC. Plný text směrnice v angličtině je k dispozici na internetové adrese http://europa.eu.int/eur-lex/en/lif/dat/1999/en_399L0013.html Závěr: Provést detailní průzkum databází REZZO 1 a 2 a vypracovat pokud možno kompletní seznam zdrojů s emisemi VOC při používání rozpouštědel, tento seznam verifikovat s pomocí obvodních úřadů a ČIŽP, provést kategorizaci zjištěných zdrojů, zjistit jejich emisní parametry a s pomocí bilančních výpočtů je ověřit, vypracovat koncepci omezování emisí VOC na těchto zdrojích směřující k dosažení limitů, využít ve specifických případech plány na snižování emisí VOC. 3.3.4.3. Skladování a distribuce benzínu Směrnice rady č. 94/63/EC upravuje následující problémy, související s kontrolou emisí těkavých organických látek ze skladování a distribuce benzínu: ! ! ! !

Skladovací zařízení v terminálech Nakládka a vykládka přepravních nádob Přepravní nádoby (mobilní kontejnery) Přečerpávání do nádrží čerpacích stanic

Určitá obdobná ustanovení jsou obsažena ve stávající české legislativě (Vyhláška č. 117/1997). Z koncepčního hlediska jsou oba kontrolní systémy založeny na aplikaci definovanými limitních hodnot (cílové referenční hodnoty) a dalších technických požadavcích. Na základě technické analýzy vztahu mezi normami, definovanými pro tok plynných emisí a kapalný benzín, je možno dojít k závěru, že

37

stávající české limitní hodnoty jsou několikrát přísnější než ty hodnoty, které jsou stanoveny ve Směrnici Rady č. 94/63/EC. Směrnice Rady 94/63/EC o omezování emisí těkavých organických sloučenin (VOC) vznikajících při skladování benzinu a při jeho distribuci od terminálů k čerpacím stanicím Vymezení zdrojů Činnosti, zařízení a vozidla používaná pro skladování, plnění a přepravu benzinů z jednoho terminálu do druhého, nebo z terminálu do čerpací stanice. Definice Skladovací zařízení: je každá stacionární nádrž v terminálu, používaná ke skladování benzinu Terminál: je každé zařízení, které se používá pro skladování a plnění benzinu do silničních cisternových vozidel, železničních cisternových vagónů nebo plavidel, včetně všech skladovacích armatur na místě tohoto zařízení Mobilní kontejner: je každá cisterna přepravovaná po silnici, železnici nebo vodních cestách, použitá pro přepravu benzinu z jednoho terminálu do druhého, nebo z terminálu do čerpací stanice Čerpací stanice: je každé zařízení, kde se benzin dodává ze stacionárních skladovacích nádrží do palivových nádrží motorových vozidel Základní požadavky směrnice 1. Požadavky na skladovací zařízení v terminálech 2. Požadavky na vybavení pro plnění a stáčení mobilních kontejnerů v terminálech 3. Požadavky na konstrukci mobilních kontejnerů 4. Požadavky na plnění do skladovacích zařízení čerpacích stanic a terminálů s meziskladováním par 5. Monitorování a předkládání zpráv

Základní údaje pro novelizovanou provozní evidenci Terminály ! počet skladovacích zařízení benzinu (stacionárních), vybavení regenerací, jednotkou pro spalování par nebo meziskladem par ! počet nádrží s pevnou/plovoucí střechou ! roční prosazení (tis.t.rok-1) ! počet lávek pro spodní plnění

38

! emise (celkové roční ztráty) v tunách, % ročního hm. prosazení ! emise při plnění a stáčení mobilních kontejnerů, při plnění skladovacích zařízení na čerpacích stanicích

Čerpací stanice ! roční výtoč, ztráty při skladování v nádržích ! rekuperace par ano/ne

Emisní limity jsou stanoveny jako celkové roční ztráty: Skladovací zařízení v terminálech: celkové roční ztráty benzinu při plnění a skladování nižší než 0,01 % hmotnostních prosazení Plnění a stáčení mobilních kontejnerů v terminálech: celkové roční ztráty benzinu při plnění a stáčení mobilních kontejnerů v terminálech menší než 0,005 % hmotnostních prosazení Plnění do skladovacích zařízení čerpacích stanic: celkové roční ztráty benzinu při plnění skladových zařízení čerpacích stanic nižší než 0,01 % hmotnostního prosazení Plný text směrnice v angličtině je k dispozici na internetové adrese http://europa.eu.int/eur-lex/en/lif/dat/1994/en_394L0063.html Závěr: Provést detailní průzkum databází REZZO 1 a 2 a vypracovat pokud možno kompletní seznam zdrojů s emisemi VOC při skladování a manipulacích s benzínem, tento seznam verifikovat s pomocí obvodních úřadů a ČIŽP, provést kategorizaci zjištěných zdrojů, zjistit jejich emisní parametry a s pomocí bilančních výpočtů je ověřit, vypracovat koncepci omezování emisí VOC na těchto zdrojích směřující k dosažení limitů. 3.3.5. Emise do ovzduší z průmyslových závodů Tab. 3.3.7. Směrnice upravující emise z průmyslových závodů Název Council Directive on the Combating of Air Pollution from Industrial Plants

Český překlad Směrnice Rady o boji proti znečišťování ovzduší z průmyslových zařízení

Číslo předpisu 84/360/EEC z 28. 6. 1984

Směrnice Rady č. 84/360/EEC z 28.6. 1984 o boji proti znečišťování ovzduší z průmyslových zařízení ve znění Směrnice Rady č. 90/656/EEC a 91/692/EEC tvoří rámec pro omezování znečišťování ovzduší z velkých průmyslových zařízení. Základním regulačním nástrojem je předběžný souhlas odpovědného orgánu

39

s provozem zařízení, který obsahuje emisní limity a další technické požadavky, specifikované v „dceřinných“ směrnicích. Rozsah zařízení, kterých se tato směrnice týká, je více méně shodný s rozsahem, který pokrývá stávající česká legislativa (Vyhláška č. 177/1997). Stávající česká legislativa (Vyhláška 117/1997) kromě toho stanoví konkrétní hodnoty emisních limitů pro každou kategorii zařízení, která jsou jí pokryta a stanoví doplňující technické požadavky včetně kontinuálního nebo periodického měření emisí. Lhůta k tomu, aby stávající zařízení splnila výše uvedené emisní limity a další požadavky, byla 31. 12. 1998. Ze srovnání s rozsahem zařízení, pro které jsou stanoveny emisní limity ve směrnicích EU (velká spalovací zařízení, spalovny odpadů, zařízení pro skladování benzínu, zařízení používající organická rozpouštědla) vyplývá, že rozsah regulace znečišťování ovzduší z průmyslových závodů (pokud jde o aplikaci hodnot emisních limitů a dalších technických požadavků) je v ČR mnohem širší. Směrnice 84/360/EEC bude v roce 2007 zrušena a nahrazena Směrnicí Rady č. 96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečišťování (viz níže). 3.3.5.1. Směrnice Rady č. 84/360/EEC o boji proti znečištění ovzduší z průmyslových závodů Jedná se o rámcovou směrnici; hlavním cílem této směrnice je učinit taková opatření a zajistit takové postupy, aby se předešlo znečišťování ovzduší z průmyslových závodů nebo aby bylo sníženo. Na členských státech je vyžadováno, aby zajistily, že určité kategorie průmyslových závodů obdrží autorizaci předtím, než začnou být provozovány, nebo předtím než projdou podstatnými změnami. Vymezení zdrojů Směrnice se vztahuje na závažné technologické výroby/zařízení specifikované Přílohou I směrnice. Příslušnost pod směrnici je dána rovněž projektovanou / provozovanou kapacitou výroby. Definice Závod: jakékoli zařízení nebo jiný stacionární závod používaný pro průmyslové nebo veřejné účely, u kterého je pravděpodobné, že způsobí znečištění ovzduší Existující závod: závod v provozu před 1. červencem 1987 nebo vybudovaný nebo autorizovaný před tímto datem Základní požadavky směrnice ! Členské státy musí přijmout taková opatření, aby provoz závodů náležejících do kategorií uvedených v Příloze I směrnice 84/360/EEC podléhal předběžné autorizaci zmocněných

40

úřadů předtím, než začnou být tyto závody provozovány. Autorizace je též požadována v případě významné změny všech závodů náležejících do kategorií uvedených v Příloze I, nebo takových závodů, které budou do těchto kategorií spadat v důsledku této změny ! Měla by být využita všechna preventivní opatření včetně aplikace nejlepších dostupných technologií za přiměřených nákladů. Ustanovení směrnice 84/360/EEC budou pokrývat období, které je stanoveno provozovatelům existujících zařízení, spadajících pod směrnici 96/61/EC k získání integrovaných povolení. Po uplynutí této lhůty (30.října 2007) bude směrnice 84/360/EEC zrušena

V podmínkách ČR by autorizace měly probíhat od roku 2003 podle pravidel směrnice 96/61/EC. Základní údaje pro novelizovanou provozní evidenci ! vymezení zdroje podle rozsahu Přílohy I pro účely kategorizace zdrojů spadajících pod směrnici ! prahové hodnoty objemu výroby pro specifikace kategorií uvedených v Příloze I

Požadavky na kategorie závodů a nejlepší dostupné technologie spadající pod tuto směrnici jsou v současné době obsaženy obecně v zákoně č. 309/1991 Sb., o ovzduší, ve znění pozdějších předpisů a konkrétně ve vyhlášce č. 117/1997 Sb. Plný text směrnice v angličtině je k dispozici na internetové adrese http://europa.eu.int/eur-lex/en/lif/dat/1984/en_384L0360.html Závěr: Prověřit stávající kategorizaci zdrojů spadajících pod tuto směrnici na území HLMP, po verifikaci údajů REZZO 1 je využít pro další zpracování. 3.3.6. Další relevantní směrnice Z nově připravovaných směrnic je třeba upozornit na návrhy směrnic o odpadu z elektrických a elektronických zařízení a o omezení aplikací určitých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, jak jsou dále stručně uvedeny. Tyto návrhy se dotýkají těžkých kovů a persistentních organických látek, které jsou předmětem protokolů k Úmluvě CLRTAP. Tab. 3.3.8. Další směrnice týkajícící se znečištění ovzduší Název

Český překlad Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadu z elektrických a elektronických zařízení Návrh směrnice Evropského parlamentu a rady o omezení aplikací určitých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních

41

Číslo předpisu 2000/0158/COD

2000/0159/COD

Council Directive on the Disposal of Waste oils

Směrnice Rady o likvidaci odpadních olejů Council Directive on Procedures for the Směrnice rady o Postupech dohledu a Surveillance and Monitoring of Environment monitorování prostředí, ohroženého Concerned by Waste from the Titanium Dioxide odpady z výroby a zpracování oxidu Industry titaničitého Council Directive on Procedures for Harmonizing Směrnice Rady o Postupech harmonizace the Programmes for the Reduction and Eventual programů pro snížení a případné Elimination of Pollution Caused by Waste from vyloučení znečištění, způsobeného odpadem z výroby a zpracování oxidu the Titanium Dioxide Industry titaničitého Council Directive on the prevention and reduction of environmental pollution by asbestos Council Directive Relating to a Reduction of the Sulphur Content of Certain Liquid Fuels

Směrnice Rady o Prevenci a snížení znečištění prostředí azbestem Směrnicí Rady o Snížení obsahu síry v určitých kapalných palivech

75/439/EEC z 16. 6. 1975 82/883/EEC z 3. 12. 1982

92/112/EEC z 15. 12. 1992 87/217/EEC z 18. 3. 1987 1999/32/EC

3.3.6.1. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadu z elektrických a elektronických zařízení (2000/0158/COD) Návrh směrnice definuje (v článku 3) odpadní elektrické a elektronické zařízení jako takové, které je odpadem ve smyslu článku 1 (a) směrnice 75/442/EC, včetně všech součástí, dílčích celků a spotřebních materiálů, které jsou součástí výrobku v době jeho vyřazení. Dále je definována regenerace energie jako využití spalitelného odpadu způsobem produkce energie přímým spalováním (spoluspalováním) s jiným odpadem nebo bez spoluspalování jiného odpadu, ale s generací tepla.5 V článku 4 návrhu směrnice se stanoví podmínky pro separovaný sběr6 a v článcích 5 a 6 návrhu se stanoví podmínky zpracování a regenerace sběru z elektrických a elektronických zařízení. Předpokládá se, že se budoucí směrnice bude implementovat v právních předpisech členských zemí do 30. 6. 2004. V příloze I (resp. v přílohách IA a IB) k návrhu směrnice jsou seznamy kategorií elektrických a elektronických zařízení, na něž se směrnice vztahuje a seznamy výrobků, které do jednotlivých kategorií spadají. Z hlediska těžkých kovů a persistentních organických polutantů je vhodné uvést znění přílohy II návrhu směrnice: „Selektivní zpracování materiálů a součástí odpadních elektrických a elektronických zařízení“ 1. Z každého separovaně sebraného odpadního elektrického a elektronického zařízení musí být jako minimum odstraněny následující látky, přípravky a součásti: ! kondenzátory obsahující PCB

5 Regenerací se rozumí jakákoli použitelná operace uvedená v příloze II.B směrnice 75/442/EC. 6 Je např. stanoveno, že členské státy se vynasnaží dosáhnout nejpozději do 31. 12. 2005 minimální průměrné měrné úrovně separovaného sběru z elektrických a elektronických zařízení čtyř kilogramů na osobu a rok.

42

! součásti obsahující rtuť, jako jsou např. přepínače (reléové přepínače) ! baterie ! tištěné spoje ! tonerové kartridže, kapaliny a pasty a barevné tonery ! plasty obsahující bromované retardéry hoření ! asbestové odpady ! obrazovky ! freony a halony (CFC, HCFC nebo HFC) ! výbojky ! displeje z kapalných krystalů o ploše větší než 100 cm2 a všechny displeje podsvícené výbojkami.

Uvedené látky, přípravky a součásti budou zneškodněny nebo regenerovány v souladu s článkem 4 směrnice Rady 75/442/EC. 2. Ze separovaně sebraného odpadního elektrického a elektronického zařízení musí následující součásti zpracovávány uvedeným způsobem: ! obrazovky: musí být odstraněn fluorescenční nátěr ! zařízení obsahující CFC, HCFC nebo HFC: CFC v pěnách a v chladících obvodech musí být správně odsáty a destruovány; HCFC nebo HFC v pěnách a v chladících obvodech musí být správně odsáty a destruovány nebo recyklovány ! výbojky: musí být odstraněna rtuť.

3.3.6.2. Návrh směrnice Evropského parlamentu a rady o omezení aplikací určitých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (2000/0159/COD) Návrh směrnice stanoví (v článku 4, odst. 1), že členské státy s účinností od 1. 1. 2008 zajistí, že olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chrom, polybromované bifenyly (PBB) a polybromovaný difenylether (PBDE) budou nahrazeny jinými látkami. Podobně jako u návrhu směrnice předcházející se předpokládá, že se budoucí směrnice bude implementovat v právních předpisech členských zemí do 30. 6. 2004. Příloha návrhu směrnice uvádí aplikace olova, rtuti, kadmia a šestimocného chromu, na které s výše uvedené ustanovení nevztahuje (Aplikace olova, rtuti, kadmia a šestimocného chromu, které jsou vyňaty z požadavků článku 4 odstavce 4): ! rtuť v kompaktních zářivkách nepřesahující 5 mg na zářivku ! rtuť v trubicových zářivkách nepřesahující 10 mg na zářivku ! rtuť ve svítidlech specificky neuvedených v této příloze ! rtuť v laboratorních přístrojích

43

! olovo jako ochrana před radiací ! olovo ve skle obrazovek, žárovek a zářivek ! olovo jako prvek slitin s ocelí obsahujících až 0,3 % hmot. olova, slitin s hliníkem obsahujících až 0,4 % hmot. olova, a slitin s mědí obsahujících až 4 % hmot. olova ! olovo v keramických elektronických dílech ! oxid kademnatý na povrchu selenových fotočlánků ! antikorozní pasivace kadmiem ve specifických aplikacích ! kadmimum, rtuť a olovo v dutých katodových lampách pro atomovou absorpční spektroskopii a další nástroje k měření koncentrací těžkých kovů ! šestimocný chrom jako antikorozní činidlo v chladících systémech absorpčních ledniček z uhlíkové oceli

Je ovšem třeba upozornit, že protokol o těžkých kovech obsahuje ve své příloze VII doporučení k nahrazení produktů obsahujících kovy olova, kadmium a rtuť, a to především v elektrických součástkách, v měřícím zařízení, ve fluorescenčních svítidlech a v bateriích (mimo jiné produkty), tedy v aplikacích těchto kovů, kterou jsou vyjmenovány ve výše citované příloze k návrhu směrnice. Znamená to, že vhodná opatření k náhradě kovů by měla být signatářskými zeměmi protokolu o těžkých kovech přijata již v okamžiku nabytí účinnosti protokolu. Poznámka: Specifikace závazku k omezení obsahu rtuti v bateriích je stanovena v příloze VI protokolu o těžkých kovech. 3.3.6.3. Spalování použitých olejů Spalování použitých olejů upravuje Směrnice Rady č. 75/439/EEC ze 16. června 1975 o likvidaci odpadních olejů ve znění Směrnice Rady č. 87/101/EEC a Směrnice Rady č. 90/656/EEC (článek 8 (1) a Dodatek). Z koncepčního hlediska vychází regulace znečištění z aplikace hodnot emisních limitů. Podle stávající české legislativy (Zákon č. 125/1997 Sb. o odpadech) jsou použité oleje zahrnuty do kategorie nebezpečných odpadů, se kterými je možno nakládat pouze ve specializovaných zařízeních. V případě spalování to znamená spalovny nebezpečného odpadu. Spalování použitých olejů podléhá vydání povolení oprávněným orgánem a tyto oleje mohou být spoluspalovány v jiných zařízeních, jako například cementárenské pece a ocelárny. Protože vyhláška č. 117/1997 neobsahuje žádné zvláštní hodnoty emisních limitů, uplatňují se hodnoty emisních limitů pro příslušná zařízení. Příslušná ustanovení směrnice č.75/439/EEC budou zrušena směrnicí 2000/76/EC o spalování odpadů ke dni 28. 12. 2005.

44

3.3.6.4. Výroba a zpracování oxidu titaničitého Regulace znečištění ovzduší, vznikajícího při výrobě a zpracování oxidu titaničitého je upravena Směrnicí rady č. 82/883/EEC ze 3.12. 1982 o Postupech dohledu a monitorování prostředí, ohroženého odpady z výroby a zpracování oxidu titaničitého a Směrnice Rady č. 92/112/EEC z 15.12: 1992 o Postupech harmonizace programů pro snížení a případné vyloučení znečištění, způsobeného odpadem z výroby a zpracování oxidu titaničitého. Z koncepčního hlediska je regulace emisí založena na aplikaci emisních limitů a jiných technických požadavcích a požadavcích na monitorování. Zatímco Směrnice Rady č. 82/883/EEC upravuje pouze monitorování a dohled (trvalé monitorování prachu, oxidu siřičitého a chloru), Směrnice Rady č. 92/112/EEC stanoví mimo jiné hodnoty emisních limitů pro prach, oxid siřičitý a chlor. 3.3.6.5. Azbest Regulace znečištění ovzduší azbestem je upravena Směrnicí Rady č. 87/217/EEC z 18. 3. 1987 o Prevenci a snížení znečištění prostředí azbestem. Z koncepčního hlediska vychází regulace z aplikace emisních limitů, stanovených pro zařízení, pracující s azbestem, z technických požadavků a požadavků na monitorování. Stávající česká legislativa (Vyhláška č. 117/1997) stanoví obecně závazný emisní limit. 3.3.6.6. Síra v kapalných palivech Omezení koncentrace síry v určitých kapalných palivech je upraveno Směrnicí Rady č. 1999/32/EC o Snížení obsahu síry v určitých kapalných palivech a novelizující Směrnici č. 93/12/EEC. Z koncepčního hlediska regulace vychází z aplikace definovaných limitních hodnot a termínů k jejich plošnému dosažení. Je zřejmé, že obecný požadavek koncentrace 0,2 % v jakémkoliv kapalném palivu, stanovený českou legislativou, je dostačující k tomu, aby pokryl období do roku 2007 (po kterém se požadavek na obsah síry v lehkých topných olejích zpřísňuje na 0,1 %. 3.3.7. Integrovaná prevence a omezování znečištění (Převzato ze serveru ČEÚ, www.ceu.cz/IPPC)

Cílem připravované právní úpravy integrované prevence a omezování znečištění a integrovaného registru znečišťování je dosáhnout maximální možné prevence průmyslového znečišťování všech složek životního prostředí a zabezpečit tak plnou slučitelnost právního řádu České republiky v této oblasti s právem Evropských společenství, zejména se směrnicí 96/61/ES, navazujícími rozhodnutími

45

Evropské komise a dále s doporučením Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) C (96)41/Final. Uvedené cíle mají být dosaženy těmito nástroji: ! integrované zhodnocení všech vlivů provozu určitých zařízení na životní prostředí, na jehož základě má být namísto více individuálních povolení (vyjádření, stanovisek, souhlasů) vydáno žadateli jedno tzv. integrované povolení k provozu těchto zařízení, ! vzájemná komunikace mezi žadatelem a povolujícím subjektem, jejímž výsledkem má být stanovení opatření a podmínek pro provoz zařízení, vhodných jak pro životní prostředí, tak pro provozovatele zařízení, ! využití výměny informací o nejlepších dostupných technikách mezi členskými státy Evropské unie, ! zveřejňování údajů o znečišťujících látkách, vedených v integrovaném registru znečišťování.

Tyto nástroje mají být promítnuty do systému povolování provozu zařízení podle platných právních předpisů. Navrhovaná právní úprava má vymezit okruh zařízení, která novému systému budou podléhat povinně s tím, že i ostatní zařízení mohou jejich provozovatelé do tohoto systému zapojit. Účinnost navrhované právní úpravy se předpokládá ke dni 1. ledna 2003 s tím, že některé instituty budou mít odloženou účinnost až o 4 roky. 1.1

Spalovací zařízení o jmenovitém příkonu větším než 50 MW (a)

1.2

Rafinerie minerálních olejů

1.3

Koksovací pece

1.4

Zařízení na zplynování a zkapalňování uhlí

2.1

Zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy (včetně sirníkové rudy)

2.2

Zařízení na výrobu surového železa nebo oceli (z prvotních nebo druhotných surovin), včetně kontinuálního lití, o kapacitě větší než 2,5 t za hodinu

2.3

Zařízení na zpracování železných kovů (železa a oceli):

2.3

a) Zařízení na zpracování železných kovů: válcovny za tepla o kapacitě větší než 20 t surové oceli za hodinu

2.3

b) Zařízení na zpracování železných kovů: kovárny s buchary o energii vyšší než 50 kJ/buchar, kde spotřeba tepla přesahuje 20 MW.

2.3

c) Zařízení na zpracování železných kovů: nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů se zpracovávaným množstvím surové oceli větším než 2 t/hod.

2.4

Slévárny oceli a litiny s výrobní kapacitou nad 20 t denně

2.5

a) Zařízení na výrobu surových neželezných kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrotechnickými procesy

2.5

b) Zařízení na tavení - včetně slévání slitin - neželezných kovů, včetně přetavovaných produktů, (rafinace, slévání a odlévání atd.) o kapacitě větší než 4 t denně olova a kadmia, nebo 20 t denně všech ostatních kovů

46

2.6

Zařízení na povrchovou úpravu kovů a plastů elektrochemickými či chemickými technologiemi, u kterých objem van přesahuje 30 m3

3.1

Zařízení na výrobu cementového slínku v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 500 t denně nebo na výrobu vápna v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t denně nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t denně

3.2

Zařízení na výrobu asbestu a výrobků na bázi asbestu

3.3

Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení nad 20 t denně

3.4

Zařízení na tavení nerostných materiálů včetně výroby minerálních vláken o kapacitě tavení nad 20 t denně

3.5

Zařízení na výrobu keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu, o výrobní kapacitě větší než 75 t denně anebo o kapacitě pecí větší než 4 m3 a s hustotou vsázky větší než 300 kg/m3

4.1

Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.:

4.1

a) Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.: jednoduché uhlovodíky (lineární, cyklické, nasycené nebo nenasycené, alifatické nebo aromatické)

4.1

b) Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.: uhlovodíky obsahující kyslík, jako např. alkoholy, aldehydy, ketony, karbonové kyseliny, estery, étery, peroxidy, epoxidové pryskyřice

4.1

c) Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.: uhlovodíky obsahující síru

4.1

d) Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.: uhlovodíky obsahující dusík, jako např. aminy, amidy, nitrily, kyanatany, isokyanatany, nitrosloučeniny, či nitroso-sloučeniny, dusičnany, dusitany, či dusnany

4.1

e) Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.: uhlovodíky obsahující fosfor

4.1

f) Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.: uhlovodíky obsahující halogeny

4.1

g) Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.: uhlovodíky obsahující kovy (organokovové sloučeniny)

4.1

h) Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.: základní plastické hmoty (polymerní syntetická vlákna a vlákna na bázi celulózy)

4.1

i) Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.: syntetické kaučuky

4.1

j) Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.: barviva a pigmenty

4.1

k) Chemická zařízení na výrobu základních organických chemikálií, jako jsou např.: povrchově aktivní činidla a surfaktanty

4.2

Chemická zařízení na výrobu základních anorganických chemikálií, jako jsou např.:

4.2

a) Chemická zařízení na výrobu základních anorganických chemikálií, jako jsou např. plyny jako např. čpavek, chlor nebo chlorovodík, fluor nebo fluorovodík, oxidy uhlíku, sloučeniny síry, oxidy dusíku, vodík, oxid siřičitý, karbonylchlorid

47

4.2

b) Chemická zařízení na výrobu základních anorganických chemikálií, jako jsou např. kyseliny jako např. kyselina chromová, kyselina fluorovodíková, kyselina dusičná, kyselina solná, kyselina sírová, kyselina siřičitá, oleum

4.2

c) Chemická zařízení na výrobu základních anorganických chemikálií, jako jsou např. zásady jako je např. hydroxid sodný, hydroxid draselný, hydroxid amonný

4.2

d) Chemická zařízení na výrobu základních anorganických chemikálií, jako jsou např. soli jako je např. chlorid amonný, chlorečnan draselný, uhličitan draselný, uhličitan sodný, perboritany, dusičnan stříbrný

4.2

e) Chemická zařízení na výrobu základních anorganických chemikálií, jako jsou např. nekovy, oxidy kovů či jiné anorganické sloučeniny jako např. karbid vápníku, křemík, karbid křemíku

4.3

Chemická zařízení na výrobu umělých hnojiv obsahujících fosfor, dusík či draslík (jednoduchých či směsných hnojiv)

4.4

Chemická zařízení na výrobu základních prostředků ochrany rostlin a biocidů

4.5

Chemická zařízení na výrobu základních farmaceutických výrobků chemickými či biologickými procesy

4.6

Chemická zařízení na výrobu výbušnin

5.1

Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování nebezpečných odpadů (podle definic na seznamech směrnic) o kapacitě větší než 10 t denně

5.2

Zařízení na spalování komunálního odpadu - podle definic ve směrnicích Rady - o kapacitě nad 3 t/hod.

5.3

Zařízení na zneškodňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný - podle definice v Příloze IIA ke směrnici 75/442/EEC pod označením D8 a D9 - o kapacitě nad 50 t denně

5.4

Skládky, které přijímají více než 10 t denně nebo mají celkovou kapacitu převyšující 25 kt, s výjimkou skládek inertního odpadu

6.1

a) Průmyslové závody na výrobu celulózy ze dřeva nebo z jiných vláknitých materiálů

6.1

b) Průmyslové závody na výrobu papíru a lepenky o výrobní kapacitě vyšší než 20 t denně

6.2

Závody na předběžnou úpravu (procesy jako praní, bělení, mercerování) nebo barvení vláken a tkanin, které mají kapacitu úpravy nad 10 t denně

6.3

Závody na zpracování (činění, tříslení) kůží a kožek, jejichž zpracovatelská kapacita je větší než 12 t hotových výrobků denně

6.4

a) Jatka jejichž kapacita přesahuje 50 t zpracovaných zvířat denně

6.4

b) Zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin z produktů živočišného původu o kapacitě nad 30 tun denně ! živočišných surovin (jiných než mléka), o výrobní kapacitě větší než 75 t hotových výrobků denně ! rostlinných surovin, o výrobní kapacitě větší než 300 t denně (v průměru za čtvrtletí)

6.4

c) Zařízení na úpravu a zpracování mléka, o kapacitě nad 250 t denně (průměrná roční hodnota)

6.5

Zařízení na zneškodňování a zpracování konfiskátů živočišného původu v asanačních podnicích s kapacitou převyšující 10 t denně.

6.6

a) Zařízení intenzivního chovu drůbeže, která mají kapacitní prostor pro více než 40 000 kusů drůbeže

48

6.6

b) Zařízení intenzivního chovu prasat, která mají kapacitní prostor pro více než 2 000 kusů užitkových prasat (přes 30 kg)

6.6

c) Zařízení intenzivního chovu prasat, která mají kapacitní prostor pro více než 750 kusů prasnic

6.7

Zařízení pro povrchovou úpravu látek, předmětů nebo výrobků používající organická rozpouštědla, zejména provádějící apreturu, potiskování, pokovování, odmašťování, nepromokavou úpravu, úpravu rozměrů, barvení, čištění nebo impregnaci, o spotřebě větší než 150 kg za hodinu nebo větší než 200 t za rok

6.8

Zařízení na výrobu uhlíku (vysokoteplotní karbonizací uhlí) nebo elektrografitu vypalováním či grafitizací

Celé znění Příručky Ministerstva životního prostředí ČR ke směrnici Rady 96/61/EC (IPPC) z prosince 1999 je uvedeno v samostatné příloze.

3.4. LEGISLATIVA EU VE VZTAHU KE ZDROJŮM ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ NA ÚZEMÍ PRAHY Na území Prahy se nachází několik specifických skupin zdrojů znečišťování ovzduší. Jejich základní rozdělení lze provést podle standardního přístupu na stacionární a mobilní zdroje. Z hlediska připravované nové legislativy v ochraně ovzduší, která bude kompletně zahrnovat také stávající i připravovanou legislativu EU lze stacionární zdroje dále rozdělit na následující skupiny: ! zvláště velké zdroje ! velké zdroje ! střední zdroje ! malé zdroje

Mezi zvláště velké zdroje by měly náležet všechny nejvýznamnější zdroje (resp. provozovny, ve kterých jsou zdroje provozovány), spadající pod Směrnici EU 96/61 o Integrované prevenci a řízení znečišťování (dále IPPC). Mezi velké zdroje by měly náležet další významné zdroje, jejich provozování je řízeno některou ze směrnic EU, tzn. spadající pod následující směrnice: ! Směrnice Rady č. 88/609/EES a č.94/66/EC o omezování emisí některých látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení ke spalování paliv ! Směrnice Rady č. 00/xx/EC ke spalování odpadu ! Směrnice Rady č. 94/63/EC o omezování emisí těkavých organických sloučenin (VOC) vznikajících při skladování benzinu a při jeho distribuci od terminálů k čerpacím stanicím ! Směrnice Rady č. 84/360/EEC o boji proti znečištění ovzduší z průmyslových závodů ! Směrnice Rady Rady č. 99/13/EC o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při určitých činnostech a v určitých zařízeních

49

K těmto velkým zdrojů, spadajícím pod směrnice EU budou pravděpodobně přiřazeny další velké zdroje ze seznamu stávajících velkých zdrojů podle Vyhlášky MŽP č. 117/1997 Sb. Mezi střední zdroje budou podobně jako ve stávající právní úpravě zahrnuty další, již méně významné zdroje znečišťování v rozsahu podobném, jako ve stávající právní úpravě. Malé zdroje budou zahrnovat vedle specifikovaných spalovacích zařízení také některé technologické zdroje, zejména z oblasti používání rozpouštědel, nátěrových hmot, apod. 3.4.1. Vymezení zdrojů spadajících pod Směrnice EU: 3.4.1.1. 96/ 61 IPPC Nejvýznamnější zdroje znečišťování jsou vedle jednotlivých speciálních směrnic zahrnuty také pod Směrnici 96/61 o IPPC. Tato Směrnice nahrazuje dříve platnou Směrnici Rady č. 84/360/EEC o boji proti znečištění ovzduší z průmyslových závodů, která zavádí určité podmínky, za nichž je provoz významných zdrojů znečišťování ovzduší povolován. Směrnice IPPC stanovuje nové procesní a věcné podmínky pro vydání integrovaného povolení pro nejvýznamnější zdroje znečišťování v obecném pohledu (ovzduší, vody, půda) a jejím hlavním cílem je omezení znečišťování všech složek životního prostředí. Zároveň klade podmínku zapojení odborné i laické veřejnosti do celého procesu povolování provozu zdrojů znečišťování a dalšího přístupu k informacím o jejich provozu. Pod tuto směrnici spadají všechny zdroje zahrnuté Směrnicí 88/609 (velká spalovací zařízení na 50 MW příkonu), spalovny odpadů, vybrané zdroje Směrnice 99/13 (použití rozpouštědel), a další technologické provozy, zejména výrobního charakteru. Podrobný přehled všech kategorií spadajících pod Směrnici 96/61 je uveden na jiném místě zprávy. Tato kapitola se zaměřuje na provozovny, ležící na území Prahy. Z dosavadních šetření, která se zatím stále upřesňují, vyplynul následující seznam provozoven (zdrojů):

50

Tab. 3.4.1. Spalovací zdroje (kategorie 1.1 NÁZEV PRAZSKA TEPLARENSKA A.S. PROVOZ MICHLE PRAZSKA TEPLARENSKA A.S. KRC PRAZSKA TEPLARENSKA A.S. MODRANY FAKULTNI NEMOCNICE V MOTOLE PRAZSKA TEPLARENSKA A.S. JULISKA PRAZSKA TEPLARENSKA A.S. VELESLAVIN PRAZSKA TEPLARENSKA A.S. TEPL. TREBORADICE PRAZSKA TEPLARENSKA A.S. TEPL. HOLESOVICE PRAZSKA TEPLARENSKA A.S. PROVOZ MALESICE

UMÍSTĚNÍ PRAHA 4 PRAHA 4 KRC PRAHA 4 MODRANY PRAHA 5 MOTOL PRAHA 6 PRAHA 6 PRAHA 9 TREBORADICE PRAHA 7 PRAHA 10

Tab. 3.4.2. Technologické zdroje NÁZEV OSRAM CHIRANA PRAHA A.S. WALTER, A.S. DAEWOO AVIA A.S. VELTECH VYROBA A S TESLA KARLÍN, A.S. - GALVANOSERVIS S.R.O. ČESKOMORAVSKÝ CEMENT, A.S. Z. RADITÍN MITAS A.S. MITAS A.S. OSRAM PRO MED CS - PRAHA 2 INTERPHARMA PRAHA A.S. SPOFA, A.S. LECIVA A.S. SPALEKO, S.R.O. FAKULTNÍ NEMOCNICE S POLIKLINIKOU LÉČIVA, A.S. PRAŽSKÉ SLUŽBY, A.S. H.S.G. SPOL S R.O. H.S.G. SPOL S R.O. ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA - TZS LÁNY MODŘANSKÁ POTRUBNÍ, A.S. CKD DOPRAVNI SYSTEMY, A.S. LIBEN

PROVOZOVNA PRAHA 2 PRAHA 4 PRAHA 5 PRAHA 9 PRAHA 9 PRAHA 8 PRAHA 5 PRAHA 10 PRAHA 10 PRAHA 2 PRAHA 4 PRAHA 12 PRAHA 9 PRAHA 10 PRAHA 4 PRAHA 5 - MOTOL PRAHA 10 PRAHA 10 PRAHA 4 PRAHA 4 PRAHA 6 - ČERVENÝ ÚJEZD PRAHA 6 - ČERVENÝ ÚJEZD PRAHA 12 PRAHA 9

Kód 2.5 A) 2.6 2.6 2.6 2.6 2.6 3.1 4.1 I) 4.1 J) 4.5 4.5 4.5 4.5 4.5 5.1 5.1 5.1. 5.2 6.4 A) 6.4 B) 6.6 A) 6.6 C) 6.7 6.7

3.4.1.2. 88/609/EC a 94/66/EC Spalovací zdroje Základním cílem směrnic je omezení emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku a tuhých látek u nových zařízení spalujících fosilní paliva. Směrnice č. 94/66 doplňuje

51

Směrnici č. 88/609 o ustanovení týkající se spalování tuhých paliv u zařízení o tepelném příkonu 50 - 100 MW. V ČR v současnosti cca 150 zdrojů. Vymezení zdrojů Tyto směrnice se vztahují na zařízení ke spalování paliv, jejichž jmenovitý tepelný příkon je 50 MW a vyšší, nezávisle na typu spalovaného paliva (tuhé, kapalné nebo plynné palivo) a platí pro zařízení ke spalování paliv určených k výrobě energie, s výjimkou těch zařízení, která bezprostředně využívají produkty spalování ve výrobním procesu. Výběr ze základních požadavků směrnic ! Přijetí vhodných opatření zajišťující, aby všechna stavební povolení pro nová zařízení nebo pokud stavební řízení neexistuje, všechna povolení k provozu nových zařízení obsahovala podmínky týkající se dodržování emisních limitů pro SO2, NOx a TE. ! Pro nová zařízení spalující současně více druhů paliv jsou emisní limity stanoveny směrnicí. ! Přijetí příslušných opatření k zajištění sledování emisí ze zařízení ke spalování paliv, na které se vztahuje tato směrnice a všech dalších hodnot požadovaných pro provádění směrnice. Směrnice stanovuje podmínky, za jakých jsou požadované emisní limity plněny. ! Monitorování a předkládání zpráv

Emisní limity jsou předepsány pro SO2, NOx a TZL (hodnoty emisních limitů jsou závislé na instalovaném příkonu zařízení) Závěr (situace v Praze): Seznam spalovacích zdrojů na území Prahy spadajících pod tuto směrnici je shodný se seznamem pro Směrnici 96/61 IPPC, kategorie 1.1. Jedná se o 9 provozoven, převážně PT, a.s., podrobnější údaje jsou uvedeny v příloze. 3.4.1.3. 94/67/EC ke spalování nebezpečného odpadu Vymezení zdrojů všechny spalovny nebezpečného odpadu (bez kapacitního omezení) – v ČR cca 75 spaloven Výběr ze základních požadavků směrnice ! Zabezpečení administrativy povolování spaloven, včetně ustanovení příslušného úřadu pro povolování a inspekci. Zajištění systému povolování a inspekce spaloven nebezpečného odpadu, včetně zamezení příjmu nebezpečného odpadu v nevhodných zařízení. ! Stanovení minimálně nezbytných požadavků na technicko-provozní podmínky a hodnoty emisních limitů pro spalovny nebezpečného odpadu.

52

! Stanovení systému monitorování a inspekce spaloven nebezpečného odpadu k zajištění jejich souladu s povoleními. Tento systém musí stanovit minimální frekvence vzorkování, požadavky na provozovatele k měření emisí a k oznamování nesouladů s podmínkami povolení příslušným úřadům. ! Monitorování a předkládání zpráv

Emisní limity jsou předepsány pro prach, SO2, CO, organické látky v plynné fázi vyjádřené celkovým obsahem organického uhlíku, HCl, HF, těžké kovy, dioxiny a furany (PCDD/F) Závěr (situace v Praze): Bylo zjištěno sedm spaloven, z toho tři převážně nemocničního odpadu a čtyři jiného nebezpečného odpadu, podrobnější údaje jsou uvedeny v příloze. Rovněž pod tuto směrnici lze přiřadit spoluspalování nebezpečného odpadu (podle údajů REZZO 1 za rok 1999 by se mohlo jednat o ČMC - Cementárnu Radotín). 3.4.1.4. 89/369/EEC o prevenci znečištění ovzduší z nových spaloven komunálního odpadu 89/429/EEC o snižování znečištění ovzduší z existujících spaloven komunálního odpadu Vymezení zdrojů všechny spalovny komunálního odpadu (bez kapacitního omezení) – v ČR 3 spalovny (Praha, Brno. Liberec) Výběr ze základních požadavků směrnic ! Zavést definici nové spalovny komunálního odpadu a ustavit příslušný úřad (úřady) pro povolování, dohled a vynucování podle rámcové odpadové směrnice (75/442/EEC) a IPPC směrnice ( (96/61/EC). ! Zavést systém pro vydávání povolení, který by měl mimo jiné obsahovat stanovení emisních limitů, provozních podmínek a požadavků na měření emisí. Tento systém by měl zabezpečit, že nebudou povolena nevhodná zařízení. ! V rámci dohledu a vynucování zavést kontrolu spaloven z hlediska zajištění souladu s podmínkami povolení. Zavázat provozovatele k ohlášení abnormálních provozních podmínek příslušnému úřadu a specifikovat situace, kdy by úřad měl být informován a požadavky uložené provozovateli před obnovením provozu. ! Vytřídit spalovny z hlediska jejich jmenovité kapacity a stanovit, pokud to bude považováno za vhodné, hodnoty emisních limitů pro další znečišťující látky, než uvedené ve směrnici (dioxiny a furany - PCDD/F). ! Rozhodnout, zda budou poskytnuty úlevy pro spalování paliv vyrobených z odpadu. ! Monitorování a předkládání zpráv

53

Emisní limity jsou předepsány pro a) nové spalovny: prach, SO2, CO, organické látky v plynné fázi vyjádřené celkovým obsahem organického uhlíku, HCl, HF, těžké kovy; emisní limity jsou funkcí jmenovité kapacity spalovny (pod 1 t/h, 1-3 t/h, nad 3 t/h) b) existující spalovny: prach, CO; emisní limity jsou funkcí jmenovité kapacity spalovny (pod 1 t/h, 1-6 t/h, nad 6 t/h) Závěr (situace v Praze): V Praze je provozována spalovna komunálních odpadů společností Pražské služby, a. s. Podrobnější údaje o této spalovně jsou uvedeny v příloze. 3.4.1.5. 94/63/EC o omezování emisí těkavých organických sloučenin (VOC) vznikajících při skladování benzinu a při jeho distribuci od terminálů k čerpacím stanicím Vymezení zdrojů Činnosti, zařízení a vozidla používaná pro skladování, plnění a přepravu benzinů z jednoho terminálu do druhého, nebo z terminálu do čerpací stanice. Výběr ze základních požadavků směrnice ! Požadavky na skladovací zařízení v terminálech ! Požadavky na vybavení pro plnění a stáčení mobilních kontejnerů v terminálech ! Monitorování a předkládání zpráv

Emisní limity jsou stanoveny jako celkové roční ztráty benzinu při daných operacích. Závěr (situace v Praze): V Praze není evidován žádný terminál na skladování benzinu. 3.4.1.6. 99/13/EC o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při určitých činnostech a v určitých zařízeních Účelem směrnice je preventivní zamezení či snižování přímých i nepřímých účinků emisí těkavých organických sloučenin (VOC) na životní prostředí (zejména ovzduší a lidské zdraví). Vymezení zdrojů Směrnice se vztahuje na zařízení, činnosti, plochy a prostory, které jsou zdrojem emisí těkavých organických látek. Podrobná kategorizace zdrojů obsahuje

54

téměř 30 kategorií (procesů, technologických postupů), dále členěných podle projektovaných nebo provozovaných kapacit. Výběr ze základních požadavků směrnice ! Požadavky na stanovení emisních limitů nebo zpracování redukčních plánů snižování emisí VOC ! Požadavky na dodržování emisních limitů a sestavování bilančních plánů hospodaření s rozpouštědly ! Monitorování a předkládání zpráv

Závěr (situace v Praze): Jedná se o nejrozsáhlejší směrnici co do počtu evidovaných provozoven. Odhadem je jich na území Prahy cca 50. Jejich podrobnější seznam bude zpracován z údajů provozní evidence velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší za rok 2000 (první nástin seznamu zdrojů je uveden v příloze). 3.4.1.6. 84/360/EEC o boji proti znečištění ovzduší z průmyslových závodů Jedná se o rámcovou směrnici, která bude v roce 2007 plně nahrazena směrnicí 96/61/EC IPPC (o integrované prevenci a integrovaném řízení znečištění). Hlavním cílem této směrnice je učinit taková opatření a zajistit takové postupy, aby se předešlo znečišťování ovzduší z průmyslových závodů nebo aby bylo sníženo. Na členských státech je vyžadováno, aby zajistily, že určité kategorie průmyslových závodů obdrží autorizaci předtím, než začnou být provozovány, nebo předtím než projdou podstatnými změnami. Vymezení zdrojů Směrnice se vztahuje na závažné technologické výroby/zařízení specifikované Přílohou I směrnice. Příslušnost pod směrnici je dána rovněž projektovanou / provozovanou kapacitou výroby. Základní požadavky směrnice ! Členské státy musí přijmout taková opatření, aby provoz závodů náležejících do kategorií uvedených v Příloze I směrnice 84/360/EEC podléhal předběžné autorizaci zmocněných úřadů předtím, než začnou být tyto závody provozovány. Autorizace je též požadována v případě významné změny všech závodů náležejících do kategorií uvedených v Příloze I, nebo takových závodů, které budou do těchto kategorií spadat v důsledku této změny ! Měla by být využita všechna preventivní opatření včetně aplikace nejlepších dostupných technologií za přiměřených nákladů. Ustanovení směrnice 84/360/EEC budou pokrývat období, které je stanoveno provozovatelům existujících zařízení, spadajících pod směrnici 96/61/EC k získání integrovaných povolení. Po uplynutí této lhůty (30.října 2007) bude směrnice 84/360/EEC zrušena

55

Závěr (situace v Praze): Vymezení zdrojů se v podstatě překrývá se Směrnicí 96/61 IPPC. Podrobnější seznam bude zpracován z údajů provozní evidence velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší za rok 2000 (cca v polovině r. 2001).

56

Ing. Vladimír Neužil, CSc. Organizace KONEKO Marketing spol. s r.o. Název textu Emise - stacionární zdroje Datum Březen 2001 Poznámka Text neprošel

Recommend Documents