Autor Organizace Název textu Blok Datum Poznámka
Ing. Vladimír Neužil, CSc. KONEKO Marketing, spol. s r. o. Zneškodňování komunálního odpadu BK2 - Emise-stacionární zdroje Srpen 2001 Text neprošel redakční ani jazykovou úpravou
Zneškodňování komunálního odpadu Za významný zdroj emisí je veřejností i odbornými kruhy považováno zneškodňování odpadů termickou cestou. Využití tuhého komunálního odpadu má však řadu výhod a přináší i energetické zisky, neboť spalovna komunálního odpadu je zařízení, ve kterém se odpad využívá jako palivo pro výrobu tepelné energie. Je to výtopna, která místo spalování fosilních paliv spaluje komunální odpad, vyrábí teplo, které může být po připojení na soustavu CZT využito pro otopové nebo technologické účely. Energetický přínos termického využití odpadu spalováním vyplývá z průměrné výhřevnosti komunálního odpadu, která se pohybuje od 8 do 12 MJ/kg, což je srovnatelné s výhřevností hnědého energetického uhlí. Spalovny jsou nákladná zařízení v hodnotě několika miliard korun. Na jejich vybudování je třeba vynaložit prostředky v relativně krátkém čase, což je vnímáno veřejností jako nevýhoda, přestože asanace skládek při srovnání obou modelů nakládání s odpadem v budoucnu bude dle odhadů podstatně dražší. Spalovny jsou veřejností vnímány jako spíše zatěžující průmyslové objekty, než jako přínos pro životní prostředí. To však není vinou spaloven a jejich řešení, ale nedostatkem objektivní informovanosti občanů. Pro termické využití odpadu hovoří fakt, že se spalováním snižuje objem odpadů až na 10 % původního objemu a zhruba na 30 % původní hmotnosti. Významně se tedy sníží množství odpadu ukládaného na skládky. Redukce skládkovaného odpadu má ekonomické výhody: vždyť jenom vyčlenění pozemku pro vybudování skládek a následně jejich zabezpečení proti spontánnímu samovznícení nebo znečištění spodních vod představuje značné náklady. Navíc v odpadu, který je odvezen na skládky bez spalování, probíhají chemické reakce závislé na tom, jak kvalitně je skládka provedena a provozována. Některé z těchto reakcí nejsou ještě zcela zmapovány. Tyto chemické reakce na skládce nespáleného odpadu probíhají i 30 let po ukončení provozu skládky a představují tak reálné nebezpečí dalších environmentálních škod pro příští generace. Poznámka: Při skládkování komunálního odpadu dochází poněkud paradoxně k tomu, že energeticky využitelný materiál je ukládán do země zatímco jinde je těženo palivo se srovnatelnou výhřevností
Legislativa Zařízení pro termické zneškodňování odpadů jsou velice ostře sledovány a na jejich provoz se vztahují přísné emisní limity. Porovnání současně platných a připravovaných emisních limitů pro spalovny komunálního odpadu je uvedeno v následující tabulce.
2
117/97 Sb. jmenovitý výkon ≤ 1t/h1) 1 t/h < Polutanty mg/m3 mg/m3 Prach 50 30 SO2 300 NOx jako NO2 350 CO 100 100 Organické sloučeniny (suma C) 20 20 HCl 30 30 HF 2 Suma Hg, TI a Cd v plynné, kapalné a tuhé fázi 0,2 Suma As, Ni, Cr a Co v plynné, kapalné a tuhé fázi 2 Suma Pb, Cu a Mn v plynné, kapalné a tuhé fázi 5 Ni + As Pb + Cr + Cu + Mn Součtový obsah PCDD/PCDF (ng TEQ/Nm3) 0,1
Návrh nové vyhlášky ≤ 1t/h 1 t/h - 3t/h 3t/h < mg/m3 mg/m3 mg/m3 50 30 30 300 300 350 350 100 100 100 20 20 20 30 30 30 2 2 0,2 0,22)
0,1
1 5 0,1
1 5 0,1
1) Referenční obsah kyslíku 17 %, jinak 11 % 2) z čehož Hg max. 0,08 mg/m3
Spalovny komunálního odpadu spadají pod režim několika směrnic Rady EU a protokolů k CLRTAP. Směrnice Rady 96/61/EC z 24. září 1996 o integrované prevenci a integrovaném řízení znečištění stanoví integrální přístup k předcházení a omezování znečišťování, ve kterém všechny aspekty environmentální účinnosti zařízení jsou zvažovány sjednoceným (celistvým) způsobem; platí pro zařízení ke spalování nebo spoluspalování komunálního odpadu s kapacitou nad 3 t/h. Směrnice Rady 2000/76/EC ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadu přináší definici komunálního odpadu: “směsný komunální odpad” rozumí odpad z domácností a komerční, průmyslový a institucionální odpad, který je v důsledku své povahy a složení podobný odpadu z domácností, ale s vyloučením frakcí uvedených v příloze k rozhodnutí 94/3/ES 22 pod hlavičkou 20 01, které jsou sbírány separovaně u zdroje a s vyloučením jiných odpadů uvedených v citované příloze pod hlavičkou 20 02. Směrnice o odpadech stanoví emisní limity takto (v následující tabulce je provedeno dílčí srovnání emisních limitů z návrhu české vyhlášky):
3
Polutanty Tuhé znečišťující látky (prach) celkem Organické látky v plynné fázi, vyjádřené jako TOC Chlorovodík (HCl) Fluorovodík (HF) Oxid siřičitý (SO2)
Návrh vyhlášky ČR3) mg/m3 30 20 30 2
50
300
1)
200
2)
400
NO a NO2, vyjádřené jako NO2
NO a NO2, vyjádřené jako NO2 Kadmium a jeho sloučeniny jako Cd Thalium a jeho sloučeniny jako Tl Rtuť a její sloučeniny, vyjádřené jako rtuť (Hg) Antimon a jeho sloučeniny jako Sb Arsen a jeho sloučeniny jako As Olovo a jeho sloučeniny jako Pb Chrom a jeho sloučeniny jako Cr Kobalt a jeho sloučeniny jako Co Měď a její sloučeniny jako Cu Mangan a jeho sloučeniny jako Cr Nikl a jeho sloučeniny jako Ni Vanad a jeho sloučeniny jako V 1) 2) 3) 4)
2000/76/EC4) mg/m3 10 10 10 1
350
0,05 0,05
přímé srovnání nelze provést 0,5
pro stávající spalovací zařízení o kapacitě nad 6t/h nebo pro nové spalovací zařízení pro stávající spalovací zařízení o kapacitě do 6t/h emisní limity pro stávající spalovny komunálního odpadu platné v období od 1. ledna 2003 do 28. prosince 2005 do 1. ledna 2007 resp. do 1. ledna 2008 jsou povoleny výjimky
Tabulka nezahrnuje srovnání obecně platných emisních limitů pro spalování odpadu zakotvených v návrhu vyhlášky k novému zákonu o ovzduší, neboť jsou plném souladu se směrnicí 2000/76/EC. Emisní limit pro dioxiny a furany je stanoven na 0,1 ng/m3 a stejná hodnota emisního limitu je zakotvena i do návrhu nové vyhlášky v ČR. Protokol o persistentních organických polutantech podepsaný Společenstvím v rámci Úmluvy EHK/OSN o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států stanoví právně závazné limitní hodnoty pro emise dioxinů a furanů na úrovni 0,1 ng/m3; hodnoty ekvivalentů toxicity (TE) pro zařízení spalující více než 3 t/h tuhého komunálního odpadu na úrovni 0,5 ng/m3; hodnoty ekvivalentů toxicity (TE) pro zařízení spalující více než 1 t/h nemocničního odpadu na úrovni 0,2 ng/m3; a hodnoty ekvivalentů toxicity (TE) pro zařízení spalující více než 1 t/h nebezpečného odpadu. Protokol o těžkých kovech podepsaný Společenstvím v rámci Úmluvy EHK/OSN o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států stanoví právně závazné limitní hodnoty pro emise částic 10 mg/m3 pro spalování nebezpečného a nemocničního odpadu a limitní hodnoty pro emise rtuti 0,05 mg/m3 pro spalování nebezpečného odpadu a 0,08 mg/m3 pro spalování komunálního odpadu.
4
Spalovna komunálního odpadu Malešice V Praze je v provozu od roku 1998 (zkušební provoz byl zahájen na podzim roku 1997 a ukončen 30.6.1998) spalovna komunálního odpadu provozovaná akciovou společností Pražské služby. Původní projekt spalovny byl zpracován v roce 1987 generálním projektantem Hutní projekt, Praha. Samotná výstavba byla zahájena v září 1988. V roce 1992 nastoupil generální dodavatel ČKD Dukla. Do této doby byla stavba realizovaná bez druhého stupně čištění kouřových plynů. Úvodní projekt druhého stupně čištění byl zpracován a schválen v roce 1992. V květnu 1994 byly práce na výstavbě 1. a 2. etapy přerušeny z důvodu nedořešení privatizace a financování. Práce byly opětně zahájeny v roce 1996 po ukončení privatizace. Investorem stavby se staly Pražské služby a. s.. Celkové náklady na výstavbu spalovny dosáhly cca 2,7 mld. Kč. Hl. město Praha se na nich podílelo zhruba jednou třetinou (925 mil. Kč) formou navýšení majetku Pražských služeb a. s. (Hl. město Praha je majoritním akcionářem Pražských služeb). Dne 28. 7. 1998 proběhlo z nařízení odboru výstavby MHMP místní šetření v rámci kolaudačního řízení. Kolaudační rozhodnutí vydané stavebním odborem MHMP nabylo právní moci 24. 9. 1998. Základní technické parametry a údaje Ve spalovně jsou instalovány 4 spalovací kotle s válcovými rošty, z nichž jeden kotel je studenou rezervou. Spalovací zařízení - válcový rošt má výkon 15 t/hod spálených odpadů, tedy celkem 60 t/hod odpadů o výhřevnosti 8,0 MJ/kg - 12 MJ/kg. Parní výkon kotle je 36 t/hod páry 1,32 MPa, 230°C, celkem 144 t/hod. Jako pomocné palivo je zemní plyn. Provoz spalovny je celoroční a celodenní a roční předpokládané množství spálených odpadů je 180 000 tun. Tomu odpovídá dodané teplo do sítě 1,1x106 GJ/rok. Ze spálených odpadů se vytřídí 9 100 t/rok železného šrotu. Staveniště spalovny je na ploše 5,4 ha a plocha územní rezervy určené pro dovybavení spalovny je 1,4 ha. Celková plocha staveniště je 6,8 ha. Procento zastavěnosti plochy staveniště spalovny je 77 %. Základní technické parametry a údaje kotle Parametry páry a vody: jmenovitý výkon kotle: max. výkon kotle: minimální výkon při dodržení parametrů: minimální výkon bez dodržení parametrů páry: jmenovitá teplota přehřáté páry: jmenovitý tlak přehřáté páry:
5
30 t.h-1 36 t.h-1 22 t.h-1 15 t.h-1 235 °C 1,37 MPa
Palivo: 1. městský komunální odpad: 8,0 - 12 MJ.kg-1 (obsah vody max.: 50 %, obsah popela max.: 20 – 30 %) 2. zemní plyn (výhřevnost: 34,06 MJ.m-3) Stručný technický popis kotle Kotel je jednobubnový, s přirozenou cirkulací. Kotel je proveden jako membránový, třítahový. Ve druhém tahu je umístěna konvekční kotlová plocha (svislé šoty). Ve třetím tahu je umístěn konvekční přehřívák, ohřívák vody a ohřívák vzduchu. Technologický popis zařízení pro čištění kouřových plynů Metoda čištění kouřových plynů je založena na dvoustupňovém vypírání kouřových plynů zbavených prachu. Každý kotel má samostatnou linku na čištění kouřových plynů. Čistící linka je sestavena z rozprašovací sušárny, elektrofiltru, pračky s odlučovačem kapek, směšovače kouřových plynů, parního ohřívače kouřových plynů a kouřového ventilátoru. Kouřové plyny z kotle mají teplotu 230° - 270°C a obsahují SO2, HCl, HF prach a těžké kovy. Spaliny jsou zavedeny do rozprašovací sušárny. Zde se kouřové plyny uvedou do rotačního pohybu a v opačném směru rotace je do nich rozprašována upravená odpadní suspenze z pračky a absorberu. Teplotou kouřových plynů se ze suspenze odpaří voda a pevné částečky ze suspenze padají na dno sušárny. Dále jsou dopravovány do zásobníku zbytků. Dále jsou kouřové plyny vedeny přes tříkomorový elektrofiltr v němž je odloučen prach. Kouřový plyn vystupující z elektrofiltrů má teplotu asi 170°C a pokračuje kouřovodem do pračky. V horní části pračky prochází chladičem kouřových plynů, kde je ochlazen na 80°C, aby se nepoškodilo vnitřní pogumování pračky. Kouřové plyny procházející pračkou jsou promývány vápennou suspenzí. V pračce se odlučuje převážná část HCl, HF, HBr, Hg další těžké kovy a zbytky prachu. Aby se 6
zabránilo přechodu rtuti do plynné fáze udržuje se v pračce vysoce kyselé prostředí 1,5 pH. Dále pokračují kouřové plyny přes odlučovač kapek do absorberu. Odlučovač kapek zabraňuje unášení malých kapek suspenze z pračky do absorberu. Kouřové plyny procházející absorberem ze zdola vzhůru a jsou opět promývány vápennou suspenzí. Úkolem absorberu je odloučit z kouřových plynů zbytky HCl, HF a hlavně odloučit SO2. Hodnota pH se udržuje přidáváním vápenné suspenze mezi 4,5 - 5,5. Hustota lázně je udržována odpouštěním suspenze do zahušťovače. Vyčištěné kouřové plyny jsou za pračkou ochlazeny na 65 - 70°C. Pro zlepšení jejich rozptylu jsou ohřívány v parním trubkovém ohřívači spalin na teplotu 110°C. Ohřáté spaliny jsou dopravovány kouřovým ventilátorem do komína. Nový způsob odstraňování dioxinů a furanů ze spalin Odborníci Pražských služeb a.s. vyvinuli, patentovali a spustili novou unikátní technologii, která byla poprvé vyzkoušena na Malešické spalovně v Praze. Metoda čištění kouřových plynů a technologie na odstraňování PCDD/F z kouřových plynů je založena na aplikaci látky Sorbalit do okruhu linek čištění kouřových plynů instalovaných na Malešické spalovně. Tato metoda užívaná u polosuchých metod čištění spalin byla poprvé na Malešické spalovně aplikovaná u mokré vápenné vypírky. Jedná se prakticky o dávkování aktivního uhlí společně s vápennou suspenzí (nebo koksu) do teplých spalin, kde dojde k vyvázání těžkých kovů (hlavně Hg) a zároveň látek PCDD/F (dále jen dioxiny). Z důvodu, že tato metoda nebyla dosud aplikovaná u mokré vápenné vypírky, bylo nutno nejdříve prověřit možné zápory této metody. Jednalo se především o otěruvzdornost rozváděcího pogumovaného potrubí vápenné suspenze a čerpadel, ucpávání nástřikových trysek a měření rychlosti usazování vápenného roztoku, účinnosti EF a hlavně účinnosti metody ve stávající technologii mokré vápenné vypírky. Na základě znalosti místní technologie a dostupných sorbentů byla odborným týmem zvolena metoda použití aktivního uhlí typu AK NORIT L 140 (89 % vápno + 11 % AC), látka obchodně nazývaná Sorbalit, s jemnou granulací max. 90 mikronů. Vyhodnocení nové technologie 1. Použití metody byla vyřešena problematika odstraňování dioxinů z kouřových plynů 2. Použití Sorbalitu nezpůsobilo žádné tlakové změny ve výtlaku čerpadel 3. Použití Sorbalitu omezilo tvorbu sádrovce v technologii 2 stupně čištění, a tím došlo ke stabilizaci provozu 4. Účinnost a provozní hodnoty EF nevykázaly žádných změn
7
5. Nebyla zjištěna zvýšená abrazivost v potrubí odlučovačů kapek a vlastních nádob (předpračka, absorbér, zahušťovač atd.) Zkoušky ověřily novou technologii v provozu a prokázaly, že umožní dosáhnout nejpřísnějších parametrů mnohem dříve, než budou tyto normy požadovány legislativou EU – viz následující tabulka. Již v současné době jsou Českou inspekcí životního prostředí uloženy malešické spalovně přísnější hodnoty emisních limitů, než jaké platí dle současné legislativy. Srovnání hodnot emisních limitů je patrné z následují tabulky.
Prach
Koncentrace určené rozhodnutím ČIŽP 30
Zákonem určená koncentrace 30
SOx jako SO2
50
300
250
NOx jako NO2 CO Organické slouč. (suma C) HCl HF
350 100 20 10 1
350 100 20 30 2
0 0 0 20 1
PCDD/PCDF (ng/Nm3) Těžké kovy skupiny I (CD, Hg, TI) Těžké kovy skupiny II (As, Co, Ni, Se, Te)
0,2
0,2
0
0,5
2
1,5
2,5
5
2,5
Název látky
Těžké kovy skupiny III (Sb, Pb, Cr, Cu, Mn, Pt, Pd, Rh, Sn)
Rozdíl 0
Výsledky měření emisí ve spalinách spalovny Malešice (hodnoty jsou uvedeny v mg/m3 s výjimkou PCDD/PCDF) Název látky Prach SO2 NOx CO Organ. slouč. (suma C) HCl HF Těžké kovy sk. I Hg Cd/Tl PCDD/PCDF (ng/Nm3)
květen 1999 linka 1 linka 2 2,1 1 8 11 323 315 11 12 2,5 1,3 0,85 0,63 0,1 0,09 0,044 0,054
1,59
1,17
6. a 7. 12. 1999 linka 2 linka 3
Platná norma v SRN 10 50 200 50 10 10 1
0,00241 - 0,00132
0,11 - 0,10
8
0,00112 - 0,00059
0,10 - 0,10
0,05 0,05 0,1
Z tabulky je zřejmé, že ve všech sledovaných parametrech malešická spalovna je schopna již dnes dodržet přísné emisní limity kromě emisního limitu pro NOx. Z toho důvodu byly zahájeny práce na dalším projektu, a to na redukci NOx na hodnotu menší než 200 mg/m3 se selektivní nekatalytickou redukcí, metodou SNRC nebo ERC. Závěr Malešická spalovna spadá pod režim směrnic: !
2000/76/EC o spalování odpadu,
!
96/61/EC o integrované prevenci a integrovaném řízení znečištění,
!
84/360/EEC o boji proti znečišťování ovzduší z průmyslových závodů
a vztahují se na ní protokoly o TK, POPs a ACETO. Předložený materiál byl zpracován z důvodu environmentální významnosti popsaného zdroje. Cílem bylo ukázat, že spalovnu v Malešicích je možno považovat za velice dobře ošetřený stacionární zdroj emisí a že jeho provoz vyhovuje současné právní úpravě v ochraně ovzduší. Dalším cílem bylo získat poklady pro odhad emisních faktorů pro rok 2010. Z publikovaných hodnot měření emisí je možno usoudit, že spalovna vyhoví i přísnějším emisním limitům, které vstoupí v platnost s naším vstupem do EU a většinu získaných hodnot je možno použít i pro výpočty k roku 2010. Pro emise NOx je však nutno použít emisní faktor na úrovni emisního limitu 200 mg/m3.
9
