Informační společnost: to není jen eGovernment Jiří Peterka, 11.5.2010
Motto:
Když řešíte věci vytrženě z kontextu, koledujete si o problém …..
Také informační společnost je řadou vzájemně provázaných oblastí, které je třeba rozvíjet všechny a koordinovaně.
informační společnost jako zastřešující pojem informační společnost
práva duševního vlastnictví
elektronické komunikace
eGovernment
informační gramotnost
informační bezpečnost
vše se rozvíjí v kontextu: legislativa
kultura
morálka
technologie
……. …….
lidé a jejich schopnosti, zájmy, nálady, záliby, potřeby, …..
konvergované vs. sektorové koncepce
i koncepce (včetně těch státních) by měly být komplexní a pokrývat všechny relevantní oblasti
v počítačové/telekomunikační terminologii: být „konvergované“
nikoli sektorové, řešící pouze potřeby jednoho sektoru (“sektorové“)
problém:
k sestavení „konvergované“ koncepce jsou třeba „konvergované“ kompetence
alespoň na úrovni koordinace
v ČR mělo (skoro) konvergované kompetence jen Ministerstvo informatiky ČR
existovalo v době 1.1.2003 až 31.5.2007 koncepce: Státní informační a komunikační politika (alias: eČesko 2006)
s výjimkou:
MI ČR nemělo kompetence v oblasti informační gramotnosti (na školách)
konvergované vs. sektorové koncepce
po zániku MI ČR měla „konvergované kompetence“ převzít Rada vlády pro informační společnost
statut:
zpracovává návrhy dlouhodobých a střednědobých koncepcí, analýz, výhledů a směrů rozvoje informační společnosti …..
Rada skutečně vznikla, ale:
vytvořila jen jediný dokument:
Strategie rozvoje služeb pro „informační společnost“
záhy přestala vykonávat jakoukoli činnost
fakticky se zabývá jen oblastí eGovernmentu
v poslední době (2010) určité signály o oživení Rady
koordinace se fakticky „chopilo“ MV ČR
na základě drobného pozměňovacího návrhu v zákoně
„koordinaci v oblasti ICT zajišťuje MV ČR“
ale koordinuje pouze oblast eGovernmentu
sektorové koncepce
s (neúplnou) výjimkou existence MI ČR a její konvergované koncepce má ČR tradici vzájemně neprovázaných sektorových koncepcí:
oblast telekomunikací:
1994: Hlavní zásady státní telekomunikační politiky 1999: Národní telekomunikační politika
oblast eGovernmentu
1999: Státní informační politika – cesta k informační společnosti
2000: Státní informační politika ve vzdělávání (SIPVZ)
2004-2006: Státní informační a komunikační politika
2006 až 2010: bez koncepce
2010: Digitální Česko
2007: Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby
strategie Smart Administration
sektorová koncepce, řeší věci v 2008: Strategie rozvoje služeb pro „informační společnost“ kompetenci MPO ČR
strategie Digitální Česko
připravuje MPO ČR
podmínka vzniku:
MV ČR v lednu 2010 „pustilo“ gesci v oblasti rozvoje broadbandu
elektronické komunikace od roku 2007 v gesci MPO, ale rozvoj broadbandu mělo v gesci MV ČR
to, co není v gesci MPO
bude pokrývat:
oblast elektronických komunikací
převzetí nového reg. rámce
pravidla státní podpory, ….
budování infrastruktury
novela ZoEK
rozvoj Internetu
skrze Národní broadbandovou strategii
Digitální Česko nebude přímo pokrývat:
stavební práce, sdílení …. financování, státní podpora ….. databáze sítí …..
správu spektra
využití digitální dividendy snížení poplatků přechod na DVB-T2
e-Health, e-Government, e-Justice, Otázka: kdo bude řešit čím dál tím aktuálnější „meziresortní“ e-Skills, otázky? Třeba problém digital divide? Nebo otázky práva e Inclusion duševního vlastnictví, blokování „nevhodného obsahu“ a ………….
odpojování uživatelů od Internetu?
problém je ale i v rámci oblastí/sektorů
oblast eGovernmentu:
koncepce řeší:
fungování veřejné správy
datové schránky
informační gramotnost úředníků informační gramotnost klientů eGovernmentu
infrastrukturu
koncepce neřeší:
doručování
front office: CzechPointy, back office: základní registry
bezpečnost
KIVS (Komunikační infrastruktura veřejné správy)
procesy v rámci veřejné správy
občanů stále nejasná situace kolem řešení bezpečnostních incidentů (CERT/CSIRT)
„zázemí elektronizace“
teprve v poslední době určité signály o aktivitách
např. dlouhodobý statut elektronických dokumentů, nevyřešené otázky elektronického podpisu, …..
………….
konkrétní příklad: datové schránky
používání elektronických dokumentů:
možnost existuje již dlouho
datové schránky udělaly z možnosti povinnost !!!
privátní subjekty (právnické osoby zapsané v OR) musí vystačit již jen s elektronickými dokumenty
a existující problémy nikoho moc nepálily (například dlouhodobá platnost el. podpisu)
protože od veřejné správy již nebudou dostávat klasické listinné dokumenty
ale:
problémy kolem elektronických podpisů a dokumentů (včetně problémů konverze) nebyly vyřešeny !!! nebyla řešena otázka osvěty a vzdělávání
ani ve veřejné, ani v privátní sféře
otázka bezpečnosti byla hrubě podceněna
v osvětě a komunikaci směrem k veřejnosti
veřejnost zůstala zcela nepřipravena , zpočátku dokonce dostávala závadné rady a doporučení
přesto:
stát převedl velmi významné agendy do on-line prostředí (veřejného Internetu)
učinil je závislými na fungování veřejného Internetu
občany (uživatele) o to více „nahnal“ do stále méně bezpečnějšího prostředí (veřejného Internetu)
konkrétní příklad: základní registry
koncepce základních registrů je ještě převratnější než zavedení datových schránek
řeší back-office pro celou veřejnou sféru, stát poprvé garantuje aktuální a správná data
vše je propracováno s ohledem na potřeby agendových informačních systémů veřejné správy vše je provázáno s nástupem elektronických občanských průkazů ale:
není pamatováno na privátní subjekty a jejich informační systémy
například banky potřebují přístup k určitým údajům v základních registrech
protože to mají nařízeno ze zákona
není pamatováno na klienty (občany) – jak oni budou využívat ty služby eGovernmentu, které jsou pro ně připravovány
například jak budou udělovat svůj souhlas s poskytnutím osobních údajů, jak budou zjišťovat, kdo si o nich vyžádal jaké osobní údaje, ……. tyto věci se nyní řeší až dodatečně …….
děkuji za pozornost Jiří Peterka nezávislý konzultant a publicista
[email protected] http://jiri.peterka.cz
