7 2013 Informační příloha MO ČR a AČR 7 20 013 13 2013
Připraveno redakcí
Generálka před certifikací
78 Návrh novely zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, která by měla začít platit od počátku příštího roku, musí ještě projednat poslanci a senátoři
Transparentnější a spravedlivější Ve druhé polovině května schválila vláda ČR návrh novely zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Na doporučení Legislativní rady vlády se její součástí stal zákon o platech vojáků z povolání, původně navrhovaný jako samostatná legislativní norma. Připravovaná novela doznala jak ve vnitroresortním, tak i mimoresortním připomínkovém řízení podstatné změny.
„Novela zákona zavádí zcela nový systém odměňování vojáků, který by měl být více transparentnější a spravedlivější než ten stávající. Naší primární snahou při přípravě této pro ozbrojené síly klíčové právní normy bylo co nejvíce podpořit motivaci vojáků k dosahování co nejlepších výsledků ve výkonu služby, což následně povede k jejich kariérnímu růstu spojenému s vyšším služebním platem. Čisté platy více než 80 procent vojáků by po zavedení nového platového systému a odbourání řady současných příplatků měly zůstat přibližně na dnešní úrovni nebo se v případě základních funkcí zvýšit. K poklesu platů naopak dojde v hodnostním sboru generálů,“ uvedl v této souvislosti ministr obrany Vlastimil Picek. Hlavním principem nového systému odměňování je svázání platu s hodností, tj. odstranění dnešní disproporce, kdy rozdíly mezi platy vojáků ve stejné hodnosti činí až desítky tisíc korun. Nově by měl být pro každou hodnost stanoven pevný platový tarif, který bude tvořit většinu platu, nahradí se i často kritizovaný přídavek na bydlení. Se zavedením nového platového řádu by mělo dojít k výraznému omezení subjektivních vlivů při stanovování platů vojenského personálu a zamezení rizika jejich poklesu v budoucnu. Jestliže subjektivní pohled nadřízených mohl doposud ovlivnit až čtrnáct procent výše platu, nově by to měla být jen čtyři procenta. „Schválení uvedených norem zajistí AČR po mnoha letech nejen větší konkurenceschopnost a atraktivitu na trhu práce, ale především vojákům přinese, ve spojení se zavedením kariérního řádu, potřebnou jistotu, stabilitu, řád a jasnou perspektivu,“ poznamenal k tomu náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel. „Po vstupu zákona v platnost budou vojáci
jasně na několik let dopředu vědět, co je čeká, jak se může vyvíjet jejich kariéra, jaká konkrétní a měřitelná kritéria musí naplnit pro růst v hodnostech a funkcích. Bude jim srozumitelné, jaké jsou mezníky nebo přestupné stanice v jejich profesní kariéře, a zároveň budou schopni si vyhodnotit, kdy nastane ta optimální hranice pro odchod ze služebního poměru.“ Služební plat se bude nově skládat ze služebního tarifu (pro jednotlivé hodnosti je uveden v tabulce), výkonnostního příplatku, příplatku za službu v zahraničí, zvláštního příplatku, příplatku za zvýšenou odpovědnost, příplatku za služební pohotovost a případně i odměn. Výkonnostní příplatek bude stanoven v závislosti na služebním hodnocení vojáka. Jeho výše se bude upravovat jednou ročně vždy k 1. březnu podle služebního hodnocení za období předcházejícího kalendářního
7 2013
roku. Výtečně hodnocení příslušníci poddůstojnického a praporčického sboru mohou každý rok dosáhnout navýšení služebního tarifu o dvě procenta, důstojníci pak o jeden a půl procenta. V případě velmi dobrého hodnocení je to u poddůstojnického a praporčického sboru jedno procento a u důstojníků 0,75 procenta. Vojákům s hodnocením dobrý se výkonnostní příplatek nemění. Pokud jsou hodnoceni jako vyhovující, snižuje se o dvě procenta. Maximální výše výkonnostního příplatku činí u poddůstojníků a praporčíků dvacet procent služebního tarifu a u důstojníků patnáct procent. Příplatek nenáleží vojákovi, jehož služební zařazení odpovídá hodnosti čekatele, štábního praporčíka, plukovníka nebo hodnosti ve sboru generálů (u těchto vyšších funkcionářů je totiž již započítán ve služebním tarifu). Poprvé bude stanoven
k 1. březnu 2015, a to podle služebního hodnocení za rok 2014. K předcházejícím služebním hodnocením se nebude přihlížet. Příplatek za službu v zahraničí má být z důvodu eliminace kurzových pohybů vypočítáván v českých korunách. Za den služby se bude pohybovat od 500 do 2 500 Kč. Pokud budou vojáci vystaveni vysokému riziku ohrožení života nebo zdraví, horní hranice se zvyšuje až na dvaapůlnásobek uvedených částek. Vojákovi, který vykonává službu v podmínkách spojených s mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života nebo zdraví, přísluší zvláštní příplatek ve výši 60 až 6 000 Kč měsíčně. V případě výkonných letců je to 200 až 8 000 Kč. Vojákům vykonávajícím střídavě službu ve dvousměnném režimu náleží zvláštní příplatek ve výši 400 Kč, ve třísměnném režimu 800 Kč a v nepřetržitém režimu 1 000 Kč měsíčně. Pokud v nepřetržitém režimu doba mezi začátkem a koncem stanovené doby výkonu služby přesahuje patnáct hodin, náleží vojákovi zvláštní příplatek ve výši 1 200 Kč měsíčně. Druhy služebních činností, za které jsou přiznávány zvláštní příplatky, stanovuje vláda svým nařízením. Při jejich souběhu náleží vojákovi pouze jeden z nich, a to ten nejvyšší. V připomínkovém řízení byl nově vytvořen příplatek za zvýšenou odpovědnost. Náleží velitelům, ředitelům a vedoucím vojenských útvarů a zařízení, kteří jsou ministrem zmocněni k samostatnému hospodaření s veřejnými prostředky, sestavování ekonomického výkazu o vyčleněných a použitých finančních prostředcích a personálních a majetkových zdrojích. Tento příplatek je ve výši pěti procent služebního tarifu. Vojákům, kteří drží v měsíci minimálně deset dnů služební pohotovosti, náleží příplatek za služební pohotovost ve výši 1 500 Kč, pokud ji drží dvacet dnů a více, pak tento příplatek činní 3 000 Kč. Kromě služebního tarifu náleží nově každému vojákovi za ukončený kalendářní měsíc služby stabilizační příspěvek ve výši 7 000 Kč. Vojákům, kteří konají službu ve speciální odbornosti, může být stabilizační příspěvek navýšen až do výše čtyřnásobku uvedené částky. Tímto způsobem by ozbrojené síly měly mít možnost zajistit si konkurenceschopnost na trhu práce i v případě profesí, které mají v civilní sféře nadstandardní platy. Jedná se například o piloty, lékaře či právníky. V zákoně jsou rovněž nově zavedena opatření na podporu mobility vojáků. Armáda jim bude i nadále v případě potřeby zajišťovat ubytování ve svých ubytovnách. Vojákovi, který byl přeložen do jiného místa výkonu služby, náleží náhrada jízdních výdajů. Pokud bude dojíždět denně, má nárok na proplacení prokázaných jízdních výdajů, horním limitem je v tomto případě částka odpovídající dennímu stravnému při služební cestě. Nedojíždí-li denně, hradí se mu výdaje na cestu maximálně pětkrát v měsíci oběma směry.
Významně se mění také služební příspěvek na bydlení, především jeho adresnost a výše. Nově bude každému vojákovi náležet příspěvek na bydlení ve výši 3 000 Kč násobený podle obce výkonu služby a počtu obyvatel v ní žijících koeficientem od jedné do dvou. Kategorie obcí a výši koeficientu stanoví svým nařízením vláda. Výše příspěvku bude navíc zvýšena o 300 Kč za každého člena rodiny žijícího ve společné domácnosti (maximálně půjde však o 1 200 Kč). Žije-li ve společné domácnosti více vojáků, nebude jako doposud každý z nich dostávat celý příspěvek, ale jen stejnou poměrnou část. Do budoucna se v závislosti na rozpočtových možnostech resortu MO počítá s úpravou tohoto příspěvku v souvislosti s růstem nákladů na bydlení. Výsluhové náležitosti zůstávají v novele zákona v podstatě beze změn. Návrh novely zákona nyní bude projednávat Poslanecká sněmovna a následně Senát Parlamentu ČR. Výše uvedené parametry zákona tedy ještě mohou doznat změn.
Vladimír Marek Foto: autor
Služební tarify pro jednotlivé hodnosti Hodnost vojín svobodník desátník četař rotný rotmistr nadrotmistr praporčík nadpraporčík štábní praporčík poručík nadporučík kapitán major podplukovník plukovník brigádní generál generálmajor generálporučík armádní generál
Služební tarify v Kč měsíčně 8 800 19 300 20 400 21 600 25 200 27 000 28 800 30 800 33 000 43 000 29 000 33 000 38 000 43 000 48 000 58 000 68 000 78 000 88 000 98 000
Služební tarify pro hodnosti čekatelů Hodnost vojín svobodník desátník četař rotný rotmistr nadrotmistr
Služební tarify v Kč měsíčně 8 800 9 200 9 600 10 000 10 400 10 800 11 200
79
80 Chrudimští výsadkáři mají za sebou v první africké misi Armády České republiky již řadu týdnů
LESK A BÍDA černého kontinentu Jen několik dní poté, co chrudimští výsadkáři převzali v Mali plnění operačního úkolu, odstartovala na severu země pod názvem Gustav rozsáhlá ofenziva proti islamistům. Jejím cílem bylo „vyčistit“ oblast kolem města Gao od ozbrojených povstalců, kteří odtud organizovali sebevražedné atentáty a útoky ze zálohy na obyvatele okolních měst a vesnic. Našich vojáků se ale tyto bojové aktivity netýkaly. Ve výcvikové misi Evropské unie TM (Training Mission) byli totiž pověřeni prestižním úkolem ochrany hlavního velitelství. Mezi jejich základní povinnosti proto kromě zajištění hotovosti sil rychlé reakce QRF (Quik Reaction Forces) a doprovodu příslušníků EUTM, případně konvojů patří ostraha objektu a všech příslušníků velitelství. Naši vojáci tak jezdí nejen po Bamaku, časté jsou i výjezdy do okolí. Každé družstvo má minimálně jednoho kvalifikovaného specialistu CLS (Combat Life Saver), tedy vojáka vycvičeného pro poskytování lékařské pomoci. Je totiž potřeba, aby byli připraveni na každou eventualitu.
Vřelé přijetí „Od našeho příletu je bezpečnostní situace v hlavním městě, kde působíme,
poměrně klidná a nepředpokládáme její zhoršení. Na severu země stále probíhají boje, avšak již ne s takovou intenzitou,“ vysvětluje velitel české jednotky nadporučík Marek Štěpánek. „Již při přesunu z letiště jsme poznali, že jsme se ocitli v africké zemi. Všude spousty lidí a spousty zvědavých očí, ale i mávajících rukou. Naše dojmy byly od samého počátku pozitivní a vřelé. Místní obyvatelstvo je nám velice nakloněno, naši přítomnost kvituje s povděkem. Zatím jsme se nesetkali s žádným odporem vůči nám. Pokud plníme úkoly v přítomnosti místních lidí, reakce jsou vždy kladné.“ Asi by bylo dobré připomenout, jak celá krizová situace v této africké zemi vznikla. Od získání nezávislosti v roce 1960 prošlo Mali celou řadou především vojenských převratů. Kromě transferu problémů z okolních zemí představovali destabilizační riziko kočovní Tuaregové na severu země,
kteří již tradičně vytvářeli opozici vůči centrální vládě. Tuaregové se v minulosti živili především obchodem s otroky. Jeho zrušení je nejen připravilo o nemalé zisky, ale přineslo i etický problém. Museli se smířit s faktem, že jsou menšinou v zemi ovládané černošskou většinou. Tu přitom jako otroky, se kterými obchodovali, vnímali z nadřazené pozice. Po tuarežských povstáních v devadesátých letech minulého století se ale podařilo přece jenom situaci uklidnit. V březnu loňského roku však proběhl v zemi státní převrat, jehož původní příčinou byla nespokojenost armádních špiček s omezováním výdajů na obranu. Postupně mezi povstalci, alespoň tedy na severu země, získali rozhodující postavení islamisté blízcí teroristické organizaci Al-Káida. Největší pozornost na sebe upoutali, když na přelomu června a července loňského roku zničili v Timbuku dvě svatyně zařazené do světového kulturního dědictví UNESCO. Poté, co islamisté obsadili město Koma v centrální části země, požádalo Mali o mezinárodní pomoc. „I když se hlavní boje odehrávají dál na severu Mali, stále to je tatáž země. Je to Afrika, situace se může změnit ze dne na den. Ostraha jakéhokoliv objektu je tu proto úplně jiná než například ostraha kasáren v České republice. Musíte být neustále
7 2013 pozorní, nesmíte se nechat ukolébat zdánlivým klidem, a být připraveni kdykoliv čelit jakémukoliv problému. Je to hlavně psychicky velmi náročné,“ dodává rotný Martin Šromovský.
Až překvapivě dobrá armáda Našim výsadkářům s ostrahou velitelství pomáhají i vojáci malijské armády. Spolupráce s nimi je prý bezproblémová. Úkoly zvládají na jedničku. Nadporučík Štěpánek se netají tím, že jejich odborná úroveň ho překvapila. Svoji práci prý berou opravdu vážně a zodpovědně. Navíc spolupráce s českými vojáky je pro ně prestižní záležitostí. „Už samotná příslušnost k malijské armádě je v očích běžných Malijců velmi
ceněná. To, že se mohou podílet i na ostraze velitelství EUTM, tak považují za opravdový projev důvěry. Malijští vojáci se s námi velmi rychle sblížili, někteří se dokonce snaží naučit základní česká slovíčka. Pro nás je však bambarština stále velkým oříškem,“ říká s úsměvem rotný Martin Šromovský. Česká jednotka je vyzbrojena útočnými puškami BREN, kulomety Mk48 Minimi a dalšími pěchotními zbraněmi. K dispozici má i tři terénní vozidla Kajman a tři obrněná vozidla Iveco. Příprava těchto zbraní a techniky představovala první úkol, se kterým se museli naši vojáci po příletu vypořádat. „Technika i zbraně samozřejmě ve zdejším prostředí trpí vysokými teplotami a prachem.
Ani místní pohonné hmoty nedosahují zdaleka evropské úrovně. I z tohoto důvodu je potřeba technice i zbraním věnovat podstatně větší pozornost než u nás doma,“ vysvětluje nadporučík Štěpánek. „Ani pro naše vojáky nebylo jednouché vyrovnat se s klimatickými podmínkami. Aklimatizace nám na rozdíl od Afghánistánu zabrala řádově týdny. Přitom tam nám na ni stačilo jen pár dnů. Jsou tady jiné teploty, jiná vlhkost vzduchu a také jiná nadmořská výška. Úhlavním nepřítelem pro každého tvora žijícího v této oblasti je teplo a sluneční svit. Dokonce i po západu slunce zůstávají teploty kolem třiceti stupňů. Další nepříjemnou záležitost bezprostředně související s klimatickými podmínkami
Mali je republika s poloprezidentským zřízením, nacházející se v oblasti Sahelu a jižní části Sahary. Na obrovském území o rozloze 1,2 milionu kilometrů čtverečních žije 14 milionů obyvatel. Téměř celý sever země zabírá poušť. Jen část půdy na jihu je obdělávaná. Zákonodárným sborem je Národní shromáždění se 147 křesly. Naši vojáci působí především v hlavním městě Bamaku. Touto metropolí, kde v současné době žije více než 1,7 milionu obyvatel, protéká řeka Niger, která představuje významné komunikační spojení s pobřežím. Z tohoto důvodu byl na jejích březích vybudován velký říční přístav. Bamako je i finančním a průmyslovým centrem země. Převažuje zde průmysl textilní, potravinářský a zpracování kovů.
představují komáři. Ti hlavně po západu slunce umí člověku doslova pít krev. Navíc vám mohou zanechat pozdrav v podobě nepříjemné nemoci – malárie či horečky dengue. Již brzy očekáváme období dešťů a právě to ještě problém s komáry umocní.“ Jednou z příčin, proč právě tato krajina spadá do malarické oblasti, je skutečnost, že malijskou metropolí protéká africký veletok Niger. Českým vojákům tedy nezbývá nic jiného než s komáry bojovat, a to nejen pomocí antimalarik či repelentů, ale i tak, že i v horkém a dusném počasí nosí dlouhé rukávy. Podle nadporučíka Štěpánka není vůbec možné srovnávat Mali s Českou republikou. Všechno je zde jiné, náboženství, lidé, podnebí. „Asi nejzajímavějším zážitkem pro mne byla doprava v hlavním městě. Představte si dvouproudou silnici ve velké aglomeraci, přidejte k ní normální velkoměstský provoz a do každé mezery nacpěte ještě čtyři až pět skútrů. Výsledkem je obrázek nezřízeného dopravního chaosu, který ale kupodivu funguje,“ líčí na závěr Marek Štěpánek. Vladimír Marek Foto: archiv jednotky
81
82 Budování brigády rychlého nasazení spěje do finále, květnové cvičení představovalo jednu z posledních kapitol před získáním plných operačních schopností
GENERÁLKA před certifikací Skupina vojáků se prodírá vysokou trávou, kterou občas střídají nízké křoviny. Jejich zbraně míří do všech stran. Nikdo z nich neví, co je může v následujících okamžicích potkat. Dostali totiž za úkol zajistit průzkum a propátrávání nebezpečného prostoru.
Když konečně až příliš nezvyklé ticho prořízla první dávka z kulometu, přijali to vojáci s úlevou. Doslova automaticky se totiž spustila snad tisíckrát drilovaná reakce na nečekanou palbu protivníka. Průzkumná skupina okamžitě zaujala postavení a opětovala palbu. Její velitel si přivolal podpůrný prostředek, který v tomto případě tvořil kolový obrněný transportér Pandur. Ten ze své palebné pozice začal umlčovat protivníka. Mezitím padlo rozhodnutí, že bude nezbytné zcela zničit objekt zteče. Druhé družstvo na vozidle Pandur začalo tedy rozvíjet obchvat zprava. První vozidlo zatím najelo až k objektu zteče. Vyskákal z něho pěší výsadek, který zajistil zničení obranných pozic protivníka a jejich překročení údernou jednotkou.
Certifikace a NRF Takovouto podobu měla jedna z epizod výcviku brigádního úkolového uskupení postaveného na bázi 4. brigády rychlého
nasazení. Polní výcvik se uskutečnil ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště od 13. do 24. května. Kromě praporů brigády se tohoto vyvedení účastnily jednotky 13. dělostřelecké brigády, 14. brigády logistické podpory, 15. ženijní brigády, 25. protiletadlové brigády, 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany, 53. brigády průzkumu a elektronického boje, 101. spojovacího praporu, 22. základny letectva a dalších armádních složek. Celkem se do cvičení zapojilo téměř 2 200 vojáků, 54 kolových obrněných transportérů a 148 kusů speciální techniky. „Naplánovat takovéto cvičení není právě jednoduché. Minimálně třicet dnů dopředu musí vojáci vědět, co budou cvičit a kde budou nasazeni. To znamená, že přibližně tři měsíce před jeho zahájením jsme museli začít s plánovací činností. Koncipovali jsme ho jako kontrolu sladěnosti velitele 4. brigády rychlého nasazení. V první fázi jsme prověřovali 41. mechanizovaný a 43. výsadkový prapor. Tyto jednotky by
měly letos v říjnu získat certifikaci a dosáhnout plných operačních schopností. V květnu 2014 pak budeme certifikovat zbytek útvarů brigády a brigádního úkolového uskupení,“ vysvětluje zástupce náčelníka štábu podplukovník Jiří Wagner. „Do toho nám ale ještě vstoupí příprava na začlenění do systému sil rychlé reakce NATO – NRF (NATO Response Force). Ta bude nejdříve probíhat na národní úrovni, na kterou následně naváže mezinárodní. Vše vyvrcholí získáním certifikace. Alianční pohotovost pak budeme držet v roce 2015. V přípravné fázi jsme se snažili dát co největší volnost velitelům praporů. Oni nejlépe vědí, kde mají určité slabosti a na které oblasti by se měli při výcviku zaměřit.“
Pěchota a podpůrný prvek Samotné cvičení bylo rozděleno na dvě etapy. V první probíhala rutinní zaměstnání, tedy střelby z pěchotních zbraní a bojových vozidel, taktická činnost a sladění mezi jednotkami. Základem druhé části bylo taktické
7 2013 cvičení, které se uskutečnilo od devatenáctého do třiadvacátého května. Jednotky byly prověřeny především z vedení standardních bojových operací a souvisejících taktických činností, tj. přesun, obrana, útok. Nacvičovala se i součinnost s letectvem. Nad Doupovskými horami operoval nejen letoun L-159 ALCA, ale i vrtulníky Mi-171Š a Mi-24/35. Nacvičoval se letecký transport a boj s leteckou podporou. Cvičení se účastnili i letečtí návodčí. Obraná linie protivníka byla definitivně rozbita. Vojáci likvidovali zbytky odporu. Kolem nás poměrně rychle projely kolové obrněné transportéry Pandur. Jejich zařazení do výzbroje před několika lety si pochopitelně vyžádalo i určité zásahy do taktiky. Také proto je potřeba činnost osádek nadále drilovat. „Nyní bude následovat vyhodnocení celé akce. V tomto případě je velice důležité sladění pohybu pěší jednotky s podpůrným prostředkem Pandur. Pěší prvek musí koordinovat pohyb vozidla tak, aby se oba celky mohly vzájemně podporovat. Zatímco jedna jednotka se pohybuje, druhá ji kryje. Přibližování pěšího prvku k objektu zteče bez toho, že by byl kryt palbou vozidla Pandur, by bylo velice problematické a zřejmě by si vyžádalo i nemalé ztráty,“ řekl nám velitel 1. mechanizované roty 42. mechanizovaného praporu nadporučík Zdeněk Pálka. „Naše jednotka se momentálně nachází v etapě sladění výcviku roty. A to za situace, kdy jsme stále doplňováni nováčky. Takže i když se věnujeme převážně vyššímu stupni výcviku jednotek, nezapomínáme na ně a uděláme si prostor i na výcvik jednotlivce.“
Nikdy nekončící proces „Cíl sto padesát metrů, skupina pěchoty a ruční protitanková zbraň.“ Nestačila ještě ani pořádně doznít slova instruktora v oranžové vestě a třicetimilimetrové granáty právě vypálené z automatického granátometu AGS-17 začaly dopadat do prostoru cíle. „Na první a druhé dráze cvičíme střelbu z pěchotních zbraní, konkrétně z kulometu Minimi, útočné pušky BREN a odstřelovací pušky SVD Dragunov. Třetí a čtvrtá dráha je vyhrazena zbraním lafetovaným na vozidlech Kajman, tedy kulometům NSV ráže 12,7 mm, lehkým kulometům a automatickým granátometům AGS-17. Úplně dole pak cvičíme pudovou střelbu na krátké vzdálenosti z útočných pušek a pistolí,“ popisuje velitel 1. výsadkové roty 43. výsadkového praporu nadporučík Lukáš Picek. „Dotace střeliva, kterou dostáváme na rok, je podle mého názoru dostačující. Stačí nám na to, abychom si udržovali schopnosti, které v tomto směru máme. Vždycky ale budou určitý limit představovat finanční možnosti. Každý měsíc cvičíme střelbu na velké střelnici. Kromě toho máme ještě jednou až dvakrát měsíčně další střelby na malé střelnici. Trénujeme většinou pudovou střelbu na krátké vzdálenosti. I když je v naší rotě velké množství nováčků, kteří nastoupili do armády teprve v loňském roce, jsme na tom poměrně dobře. To ale neznamená,
že bychom usnuli na vavřínech. Neustále se zdokonalujeme. Výcvik ve střelbě je nikdy nekončící proces.“ Zbraně fungují bez problému, až na jeden kulomet NSV, který se právě při střelbě dávkou zasekl. Ale nehledě na jeho stáří představuje prý pořád poměrně dobrou zbraň. Občasné zasekávání způsobuje ne vždy standardní munice.
Střelba na krátké vzdálenosti Výrazný posun od statické střelby k té pudové a ke střelbě za pohybu či jízdy je mimo jiné dán i tím, jakou podobu mají současné krizové situace a jakým směrem se vyvíjejí. Většina konfliktů, a to nejen asymetrických, se vede v zastavěné oblasti. A právě proto je potřeba nacvičovat pudovou střelbu na krátké vzdálenosti, střelbu za pohybu, v sedě, v budovách a do různých směrů. „Samozřejmě že se snažíme udržovat si i schopnosti střelby na velké vzdálenosti. V tomto směru jsme ale limitováni tím, co dokáží naše zbraně. Například útočná puška BREN je efektivní maximálně na čtyři sta či pět set metrů. Tady tvoří hranici jistá omezení daná fyzikou a balistikou. Na větší vzdálenosti ale máme jiné zbraně, konkrétně kulomety a odstřelovací pušky. Právě díky těmto zbraním si udržujeme schopnosti nezbytné především pro klasický konflikt, při kterém se vede střelba i na velké vzdálenosti. A to ať už by se jednalo o rotu v obraně, či v útoku. Musíme být schopni plnit i takovéto úkoly,“ upozorňuje nadporučík Picek. „Aby výcvik odpovídal co nejvíce realitě, máme k dispozici tzv. sušilky, což je simulovaný náboj bez náplně, který má jen zápalníček a gumovou vložku. Používáme je jak pro útočné pušky BREN, tak i pro pistole. Dají se s nimi bezpečně cvičit nejrůznější závady, přebíjení, manipulace se zbraní atd. Zbraň se při tom chová, jako kdybychom v ní měli ostré střelivo.“ S útočnými puškami BREN jsou výsadkáři spokojeni. „Po nastřelení této
pušky jsem byl překvapený, jak dobře funguje. Zkoušeli jsme odmontovat kolimátor, případně zvětšovací modul DV MAG3 a zase je vrátit zpátky, puška pořád zůstávala nastřelená. I při nočních střelbách s přístroji nočního vidění máme při vzdálenostech čtyři sta až pět set metrů jistotu, že kam zamíříte, tam to prostě jde,“ říká nadporučík Picek. „Samopal Sa-58 měl samozřejmě spoustu jiných předností. Hlavní problém byl ale v tom, že do této zbraně se nepoužívá náboj NATO, což samozřejmě komplikovalo logistické zajišťování munice.“
Boj zblízka Vojáci, kteří se právě neúčastnili střelby, se v bezprostředním okolí střelnice věnovali boji zblízka. Jednalo se v podstatě o drilování MUSADO, v současné době se ale pro tento druh výcviku používá výše uvedené označení. „Procvičujeme především techniky, které potřebujeme k profesnímu přezkoušení boje zblízka. Dále trénujeme základní techniky boje na zemi. Trochu jsme se i poprali. To k tomu prostě patří,“ vysvětluje desátník Marek Jezdinský. „Existují tři stupně boje zblízka. První byl původně určený pro vojáky v základní službě. Druhý pro výsadkáře, piloty a specialisty. Třetí stupeň pak pro vedoucí instruktory boje z blízka. Jejich úkolem je vést a koordinovat tento výcvik v rámci celé armády. Každý příslušník našeho praporu tedy cvičí techniky na úrovni druhého stupně. Jestliže první stupeň představují techniky zaměřené na zpacifikování protivníka, druhý stupeň by již měl končit jeho smrtí. Pokud by v reálné situaci došlo na boj zblízka, musíme být na to připraveni a umět likvidační techniky. Máme nacvičený například boj nožem, s tyčí, obranu proti tyči, proti noži, pistoli, samopalu a další kombinace. Necvičíme ale například boj proti útočné pušce s bodákem. Máme totiž ve výzbroji krátké verze útočné pušky BREN a na ni není možné bodák nasadit.“ Vladimír Marek Foto: autor
83
84 Armádní odstřelovači uspěli na Libavé i v silné konkurenci policejních a vojenských střelců ze střední a východní Evropy
Když terč není ani vidět Koncem května se do vojenského výcvikového prostoru Libavá sjela odstřelovačská elita. Tedy alespoň z východní a střední Evropy. Sto dvacet šest především policejních a armádních odstřelovačů se mezi sebou utkalo v patnáctém ročníku Poháru policejního prezidenta ve střelbě z odstřelovací pušky. Armádu České republiky na tomto klání zastupovali vedle střelců 7. mechanizované brigády, 4. brigády rychlého nasazení a 601. skupiny speciálních sil především odstřelovači Vojenské policie. „V minulosti byly na této soutěži mnohem více zastoupeny taktické situace, přesto je účast našich odstřelovačů zde velice důležitá. Nejde přitom jen o porovnání úrovně jednotlivých střelců, ale především o vzájemnou výměnu zkušeností a nejnovějších poznatků. Zajímavé je i srovnání materiálního vybavení. Mezi vojenským a policejním odstřelovačem je samozřejmě především z hlediska taktiky nasazení nemalý rozdíl. Na takovéto soutěži to ale není o tom, zda je na palebné čáře odstřelovač policejní či vojenský. Nakonec stejně rozhodují střelecké dovednosti,“ vysvětluje kapitán Radek Zámečník z Hlavního velitelství Vojenské policie. „Odstřelovači představují jakousi rodinu. Skoro všichni se znají. Když nějakou soutěž organizuje naše armáda, přijedou na ni policejní odstřelovači, a naopak. Navíc vzájemně dlouhodobě spolupracujeme i na bázi základního výcviku.“
poraní. Tady se jedna z položek sice střílela na pět set metrů, to ale bývá u policejních soutěží výjimečné,“ dodává Jaroslav Banszel. „Celosvětově je možné sledovat trend jakéhosi přechodu k odstřelovačské rychlostřelbě. Jedná se o střelbu na precizi, kdy se člověk dostává do časového stresu.
Trend rychlostřelby Jaroslav Banszel z Hlavního velitelství Vojenské policie pomáhá už několik let organizovat soutěže odstřelovačů v Armádě České republiky. Tato několikadenní zaměstnání jsou vždy zasazena do konkrétní taktické situace. Je zde orientace v mapě, naplánování si přesunu, příprava a zaujetí střelecké pozice. Soutěží pro odstřelovače je prý víc a vzájemně se doplňují. Některé z nich jsou schopny prověřit nejen střelecké schopnosti, ale i komplexnější dovednosti. Vojenský odstřelovač není pouze voják, který umí střílet. Je to odborník, který ve své profesi zúročí celou řadu dovedností. „Zvláštností takových policejních soutěží oproti těm vojenským je to, že se jedná o speciální střelbu na kratší vzdálenosti, zároveň bez taktických námětů. Jedná se o výhradně mířenou záležitost. Rozhoduje přesnost střelby. Policejní odstřelovač funguje na vzdálenost do sta metrů a musí být stoprocentní. Vojenští odstřelovači střílí na podstatně větší vzdálenosti. Podle charakteru úkolu, který plní, jim ale stačí, když například cíl pouze
Alfa je elitní jednotkou určenou pro přesné operace. Je to ruská obdoba britské SAS či americké Delta Force. Jejím hlavním úkolem jsou jak protiteroristické operace (viz zásahy v Moskvě), tak úderné akce proti malým důležitým cílům, likvidace nepřátelských vůdců apod. Základní kádr Alfy tvoří vybraní příslušníci armádních jednotek speciálního nasazení. Jednotka spadá do podřízenosti rozvědky, tedy Federální služby bezpečnosti (FSB). O Alfě se tvrdí, že patří k nejlepším protiteroristickým jednotkám na světě a dosahuje vysoké míry úspěšnosti.
Vychází se z toho, že podmínky na střelnici jsou lepší, než by byly v reálné situaci.“
Složité odhadování údajů Na palebné čáře je živo. Těsně před střelbou jednotlivých položek začíná velice složitá alchymie. Nejde samozřejmě jen o to, nabít pušku, zalehnout a vypálit. Ze všeho nejdůležitější je správně nastavit mířidla. Profesi odstřelovače v posledních letech ovlivňuje především technická vybavenost. A nejedná se přitom jen o stále dokonalejší optické přístroje. V současnosti existují kapesní počítače pro odstřelovače, do kterých se zadává teplota, vlhkost vzduchu, rychlost větru a další údaje. Ty pak samy vypočtou, jak nastavit zbraň. „Na první pohled by se mohlo zdát, že dnes to mají odstřelovači jednoduší než například za druhé světové války, není to ale vždy pravda. Pořád jde o to, že musíte sehnat co nejpřesnější informace. Mnohdy vám nezbývá nic jiného než je odhadnout. Vy si sice změříte sílu větru na palebné čáře, ale je nezbytné odhadnout, jaká síla větru je sto metrů od vás anebo v oblasti cíle. Když střílíte například přes řeku, tak tam asi bude jiná teplota vzduchu. Právě ve vystihnutí těchto změn je umění skutečně kvalitního odstřelovače. Nakonec je tedy úplně jedno, zda tyto údaje zanesete do počítače anebo nějaké tabulky,“ vysvětluje kapitán Zámečník.
7 2013
Silná účast ze zahraničí Soutěže se vedle policejních týmů Útvaru rychlého nasazení a krajských zásahových jednotek účastnili i střelci z AČR, Meopty Přerov, České zbrojovky a některých dalších firem. Ze zahraničí přijeli Rusové, Ukrajinci, Litevci, Mongolové, Slováci, Němci a Američané. Palebná čára tak trochu připomínala zbrojní veletrh toho nejmodernějšího vybavení. Právě ono se v posledních letech výrazně podepisuje na přesnosti střelby. Nejnovější optické přístroje nabízejí mnohonásobné zvětšení. Existují v kombinaci s dálkoměry a počítači. Dokáží dokonce změřit i vítr. Takovéto přístroje však nejsou za pár tisíc, jedná se spíše o statisícové a v některých případech i o milionové částky. Na něco podobného v době, kdy se šetří, armáda prostě nemá finanční prostředky. Nešlo přitom jen o pozorovací či zaměřovací optiku, ale také o střelivo a samozřejmě i samotné pušky. Nejlépe se z odstřelovačů ozbrojených sil umístili Miloš Kamenčák a Lukáš Urbánek z Velitelství Vojenské policie Olomouc. V soutěži družstev z České republiky skončili na pátém místě. V tabulce, do které se započítávali i zahraniční účastníci, obsadili patnácté místo. Až za nimi se například umístili odstřelovači elitní policejní jednotky Útvaru rychlého nasazení. Naši stříleli z finských pušek Sako a používali
munici Sellier Bellot a Swis. „Úroveň této soutěže byla velice dobrá. Z České republiky zde byla naprostá špička. S umístěním asi můžeme být spokojeni. Samozřejmě že jsme pošilhávali výš. Pokud bychom neudělali pár taktických chyb, jako například, že jsme si špatně určili, jak budeme střílet, bylo v našich silách toho dosáhnout. Myslím si, že reálné v soutěži družstev bylo i třetí čtvrté místo,“ upozorňuje Miloš Kamenčák. „V současné době již existují lepší zbraně a optiky než ty, které jsme měli k dispozici. Naše vojenská optika je vybavena velice hrubým křížem. Ten se na přesné policejní zásahy příliš nehodí. Kříž nám přikryl celý terč, takže jsme ho vlastně ani neviděli.“
Navzdory zastaralým puškám Jak v soutěži jednotlivců, tak i družstev zvítězili odstřelovači z elitní ruské jednotky Alfa. Podle Miloše Kamenčáka ale nešlo jen o to, že tato jednotka si může vybírat z velké základny skutečně kvalitních střelců. Prvotřídní bylo i jejich vybavení. A nejen to, které používali přímo jednotliví soutěžící. „Střelbu průběžně sledoval pozorovacím dalekohledem jejich vedoucí týmu a okamžitě je upozorňoval na nezbytné korekce. My jsme ty dlouhé položky stříleli, aniž bychom do poslední chvíle věděli, kam nám to létá. Odstřelovači z Alfy
dali tři rány a okamžitě udělali opravu. Navíc vítězný tým, který stejnými zbraněmi střílel až později, tuto informaci samozřejmě využil,“ řekl nám Miloš Kamenčák. Jako naprostí outsidři si v soutěži museli od samotného počátku připadat střelci ze 7. mechanizované brigády se standardními armádními puškami SVD Dragunov. Byl to doslova boj Davida s Goliášem. Přestože se umístili až v poslední čtvrtině startovního pole, podařilo se jim, respektive družstvům ze 74. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic ve složení Jan Krejčí, Jakub Machala, Zdeněk Vítek a David Juráček, porazit střelce z policejní zásahové jednotky Plzeň, příslušníky jednotky Omega a americké odstřelovače s podstatně lepším vybavením. „Já osobně ty kluky velice obdivuji. Jsou to srdcaři. S takovouto zbraní nemají v současné době na podobných soutěžích absolutně žádnou šanci umístit se na čelných pozicích. Přesto jdou do toho srdcem. Klobouk dolů před nimi,“ usmívá se Miloš Kamenčák. Také soutěž na Libavé potvrdila, že českým armádním odstřelovačům se i nadále, po úspěších dosažených na obdobných soutěžích v Americe, daří udržovat kontakt se světovou špičkou. Vladimír Marek Foto: Jaroslav Banszel
Připravila redakce časopisu A report – měsíčník Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) 973 215 553, 724 033 407, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: Vladimír Marek
85
