6 2016 Informační příloha MO ČR a AČR 6 | 2016 200166
1
Připraveno redakcí
121, 122, 123
78
Na sto padesát výsadkářů z Chrudimi se zdokonalovalo ve výsadkové přípravě na padácích typu OVP-12-SL
Přesně tato tři čísla zná velmi dobře každý výsadkář. Během nich totiž uplynou přesně tři vteřiny od opuštění paluby letounu do otevření padáku. Tentokrát se výsadkáři zdokonalovali ve výskoku po deseti v jednom průletu, v řízení padáku a přistání na zem z letounů L-410 Turbolet a CASA C-295 M z výšky 400 metrů. Výsadkáři musí za rok absolvovat povinně čtyři seskoky, z toho jeden noční a jeden s cvičným otevřením záložního padáku pomalým způsobem. „Těch seskoků je samozřejmě během roku daleko víc, důležité je ale nadrilovat dané postupy a získat potřebné zkušenosti,“ říká nadrotmistr Pavel Kopecký, jeden z výsadkových instruktorů 43. výsadkového praporu Chrudim.
„Při tomto druhu seskoku je to náročné i pro samotné instruktory-vysazovače nahoře v letounu, kteří vojákům určují přesnou dobu vysazení tak, aby stačil ještě bezpečně dopadnout na určenou plochu,“ upřesňuje výcvik nadrotmistr Kopecký. „Výsadkář si pak sleduje bezpečnou vzdálenost od ostatních a navíc ještě sleduje cílovou dopadovou plochu.“
Po deseti z výšky 400 metrů
Kontrola vrchlíku, kontrola zámků, orientace v průletu….
Vojáci jsou s druhem konkrétního výcviku seznámeni při pozemní přípravě před vlastním seskokem. Teprve potom se ustrojí do padáků. Jejich úkolem v rámci tohoto dvoudenního cvičení bylo bezpečně opustit palubu letounu, řídit padák a přistát do zájmového prostoru. Po oba dva dny skákali výsadkáři z výšky 400 metrů a náročnější pro ně bylo i vysazení vždy po deseti v jednom průletu. Obvykle se skáče po pěti, po šesti paragánech. Výskok po deseti výsadkářích je pro vojáky velmi náročný. Důležitá je především rychlá orientace, a to jak ve vzduchu, tak vůči zemi. Musí řídit padák tak, aby nedošlo k žádnému střetnutí.
To jsou tři základní věci, které výsadkář musí ihned po výskoku zkontrolovat. To je základ. Následuje další čtveřice úkolů. Orientace vůči zemi, odbrždění padáku, správné řízení padáku a bezpečné přistání. To jsou hlavní drily výsadkářů, které musejí mít v malíku. „Jakmile je na zemi, musí v co nejkratším čase sbalit padák, vyhledat ostatní členy skupiny a teprve teď je výsadkář připraven na plnění úkolů, pro které byl na dané území vysazen,“ vysvětluje instruktor. Úkolem výsadkáře je otočit se před přistáním proti větru a všechny úkony pro přistání se provádějí
v tom směru. Pokud jsou vojáci dobře vycvičeni, jsou schopni dopadnout blízko sebe, aby se v co nejkratším čase po sbalení padáku soustředili na jedno místo a začali téměř okamžitě plnit své úkoly.
Na stres platí dril Pro někoho je nejtěžším psychickým blokem samotný výskok z letounu. Pro někoho je to zase naopak přistání. I to je svým způsobem nebezpečné. Jedna jediná chyba, jedno zaváhání a může dojít ke zranění. „Když si vzpomenu na své začátky, tak pro mě bylo nejtěžší opustit letoun a udělat ten skok do volného prostoru,“ vzpomíná Pavel Kopecký. „Právě z těchto psychických bloků je třeba s vojáky pravidelně každý měsíc drilovat tuto výsadkovou přípravu, která spočívá nejen v samotných seskocích z jednotlivých typů letounů, ale zejména trénink na pozemních trenažérech, které mohou stres pozitivně ovlivnit. Je to všechno o zkušenostech. Pokud si můžete vyzkoušet všechny situace, které vás mohou potkat, tak se počáteční stres odbourá a pak s tím nikdo nemá problém.“ Důležité je nepřistupovat k seskokům rutinně. „Osobně se řídím tím zdravým respektem, protože vždy vás může něco překvapit. Co je ale nejdůležitější, je umět na situaci správně a včas zareagovat,“ zdůrazňuje zkušený instruktor chrudimských výsadkářů. „Pokud k tomu budete přistupovat laxně, můžete způsobit chybu, kterou ale neohrozíte jen sebe, ale i své kolegy.“
6 | 2016
nadrotmistr Pavel Kopecký
orientační světla. Jestli má někdo psychickou bariéru při výskoku za denního světla, tak tma musí být doslova noční můrou. Ale i toto musí výsadkáři zvládnout. „Noční seskok musí každý výsadkář za rok alespoň jednou absolvovat a touto zkušeností si projít,“ pokračuje Kopecký. „A opět jsme u toho – každý je individuál, na každého to působí jinak. Pro někoho je to několik skoků, než získá jistotu, někdo to dá napoprvé.“
Seskoky instruktorů se liší
Svoji úlohu u výsadkářů hraje i strava. Opět je to určitě individuální a každý si musí vyzkoušet, co mu nejvíce vyhovuje. Ale na to, že je dobré se najíst a napít, přišel už téměř každý. Jednoduše proto, že samotné seskoky a následné plnění taktických úkolů až do skončení akce může trvat i několik hodin bez možnosti se najíst nebo napít. Ta posloupnost je pro výsadkáře velmi důležitá. Každý z nich musí být dokonale vycvičený v základním výcviku, na něj se pak nabalují další dovednosti.
Od výsadkářů se skoky jejich instruktorů značně liší. Nejenom typem padáku, ale i tím, že díky jim mohou provádět výskoky z mnohem větší výšky. Chrudimští výsadkáři používají padáky OVP-12-SL s kruhovým vrchlíkem. Instruktoři používají sportovní padáky typů křídlo. Jsou rychlejší, ovladatelnější, a to díky jejich obdélníkovému tvaru vrchlíku. Nad chrudimským letištěm si jich skočilo z výšky 3 000 metrů na pětadvacet. Po opuštění paluby se dostává tělo instruktora do volného pádu. „V této chvíli se procvičuje zaujímání různých poloh a sestav při volném pádu,“ konstatuje instruktor. „Ve výšce přibližně 1 000 metrů nad zemí si musí instruktor padák otevřít sám pomocí výtažného padáčku, který pak odhazuje v dané výšce z ruky.“
Skok do tmy
Do stísněného prostoru
Noční seskoky jsou velmi těžkou výsadkářkou disciplínou. Horší orientace, tma, případně jen
Po otevření padáku se nacvičuje přistání na přesnost a do omezeného prostoru. Nutno podotknout,
S prázdným žaludkem do padáku nelez
že armádní instruktoři jsou takoví profíci, že dokážou přistát do všech typů terénu a za jakéhokoliv počasí. U chrudimských instruktorů určitě neplatí pořekadlo, že kdo to neumí, ten to učí! Tady opravdu ne… Jsou totiž jedni z nejlepších a to i díky tomu, že u většiny z nich se stala jejich práce koníčkem. „I my instruktoři se musíme zdokonalovat, abychom byli jedni z nejlepších a mohli jsme naše zkušenosti předávat dál,“ dodává závěrem nadrotmistr Pavel Kopecký. Po seskoku si také každý instruktor musí zabalit svůj padák a zkontrolovat ho, aby mohl znovu nahoru. Ti zkušení to dají do patnácti minut. Profíci, není co dodat. Jana DECKEROVÁ a kapitán Milan NĚMEC foto: autorka
79
80 U 25. protiletadlového raketového pluku vzniká jednotka aktivní zálohy
Nové jednotky AZ Aktivní záloha prochází výraznou změnou. Podívejme se na nově vznikající jednotky a na specifické požadavky útvarů, ve kterých vznikají. V tomto čísle představíme nově vznikající jednotku aktivní zálohy 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic.
25. protiletadlový raketový pluk „Tobrucký“ je určen k zabezpečení protivzdušné obrany ČR a objektů státního významu (tj. jaderných elektráren, leteckých základen, průmyslových aglomerací a dopravních uzlů) před vojenským i nevojenským napadením ze vzdušného prostoru ČR. Zabezpečuje pozemní protivzdušnou obranu jednotek vzdušných a pozemních sil, prioritně se jedná o obranu jednotek vyčleněných pro brigádní úkolová uskupení. Z organizačního hlediska se útvar člení na velení a štáb, 251. protiletadlový raketový oddíl (vyzbrojený protiletadlovými raketovými komplexy 2K12 KUB), 252. protiletadlový raketový oddíl (vyzbrojený protiletadlovými raketovými komplety RBS-70 a S-10M2D) a prapor podpory. Pluk je dislokován v posádce Strakonice. Jedním z největších úspěchů za poslední rok bylo výtečné hodnocení, kterého dosáhli příslušníci útvaru během mezinárodního cvičení Allied Spirit II vloni v srpnu v německém Hohenfelsu. Instruktoři JMRC (Joint Multinational Readiness Center) z Hohenfelsu hodnotili českou jednotku pozemní protivzdušné obrany jako nejlepší, kterou kdy viděli. Strakoničtí vojáci během třech dnů sestřelili 11 vrtulníků. Jednalo se o větší bojovou ztrátu, než způsobilo nepříteli dohromady šest předchozích jednotek, které v uplynulých letech cvičily v JMRC Hohenfels. Jako vysoce úspěšnou lze hodnotit také přípravu a organizaci mezinárodního cvičení Tobruq Legacy 2015, jež proběhlo na přelomu loňského června a července ve vojenském újezdu
Boletice na Českokrumlovsku. Zapojilo se do něj téměř 500 příslušníků ozbrojených sil ČR, Litvy, Maďarska, Slovenska a Spojených států amerických. Společný výcvik jednotek protivzdušné obrany se v takovém rozsahu na našem území uskutečnil poprvé a řídili jej právě příslušníci Armády ČR. Cvičení vyvrcholilo bojovými střelbami z protiletadlových raketových kompletů velmi krátkého dosahu z výzbroje čtyř aliančních armád.
znalostí cizích jazyků, zejména angličtiny. Výcvik příslušníků aktivní zálohy bude zaměřen na základní taktické drily, střelby, házení ručních granátů a řidičskou přípravu. Prioritou bude sladění s příslušníky 25. protiletadlového raketového pluku, neboť aktivní záloha bude součástí jednotek pozemní protivzdušné obrany.
Možné využití v zahraničí
Jednotka aktivní zálohy bude mít k dispozici jedno lehké a jedno těžké terénní vozidlo s přívěsem. Vybavena bude spojovacími prostředky. Každý příslušník bude vyzbrojen krátkou a dlouhou zbraní (pistolí vz. 82 a samopalem vz. 58V). Součástí výstroje jednotlivce bude dále ochranná maska a převlek, taktická vesta a přilba. Další výstroj a výzbroj bude jednotce přidělena dle aktuálních potřeb pro splnění konkrétního úkolu. Příslušníci aktivní zálohy musí být zdravotně způsobilí, fyzicky a psychicky odolní. Nejčastěji se bude jednat o službu na pozicích strážný a řidič. Poptáváni budou zejména držitelé řidičského oprávnění B, C a E. Pro výkon služby je vyžadována bezpečnostní prověrka minimálně na stupeň utajení vyhrazené, prověrka na vyšší stupeň je vítána. Jazykové znalosti sice nejsou striktně požadovány, ale na druhou stranu budou důležité pro účast na mezinárodních cvičeních na území ČR i v zahraničí.
Nově vznikající jednotka aktivní zálohy u 25. protiletadlového raketového pluku je samostatnou součástí útvaru, z organizačního hlediska podléhá veliteli pluku. Skládá se ze tří strážních čet. Vedle tří vojáků z povolání ji tvoří devadesát příslušníků aktivní zálohy. Jednotka je určena pro posílení struktur úkolových uskupení jednotek pozemní protivzdušné obrany. Využívat ji chceme zejména pro všeobecné zabezpečení jednotek. Jejím primárním úkolem bude strážní zabezpečení palebných postavení, míst velení a logistické zabezpečení jednotek. Počítáme s její účastí při vojenských cvičeních, primárně na území ČR. Důraz bude kladen na společný výcvik vojáků z povolání a příslušníků aktivní zálohy, který má přispět k vzájemnému sladění a secvičení. Účast na cvičeních v zahraničí chceme zatím využít jako motivační prvek pro ty příslušníky aktivní zálohy, kteří budou během výcviku dosahovat nejlepších výsledků a budou disponovat
Potřeba řidičů a strážných
Michal VOSKA
6 | 2016
VOJENSKÉ ZPRAVODAJSTVÍ hledá v rámci plnění vládního úkolu k zabezpečení vybudování schopností kybernetické obrany ČR: specialisty v oboru IT, zejména s praxí v oboru správy informačních a komunikačních systémů, programování v jazycích Python, SQL, JAVA a C++, IT architektury, správy a tvorby databázových systémů, správy sítí a serverů, vývoje HW a SW. Požadujeme: • uchazeč musí být občanem České republiky, starší 18 let a trestně bezúhonný, • ukončené úplné středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, • fyzickou zdatnost, zdravotní a osobnostní způsobilost (psychologické vyšetření), • splnění podmínek zákona č. 412/2005 Sb. a zákona č. 221/1999 Sb., • flexibilitu a ochotu dalšího osobního rozvoje a vzdělávání. Nabízíme: • zajímavou práci s možností využití špičkových technologií, • profesní růst a zvyšování (prohlubování a rozvíjení) kvalifikace, • odborné a speciální kurzy v oboru IT, • trvalou zdravotní péči, • další benefity v souladu se zákonem č. 221/1999 Sb., • platové ohodnocení odpovídající platovým tarifům státní správy, popř. služebnímu platu podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Kontakt: Pokud Vás možnost pracovního uplatnění oslovila, zašlete strukturovaný životopis spolu s motivačním dopisem na adresu
[email protected], do subjektu zprávy uveďte „A-Report“. Zaujme-li nás Vaše žádost, budeme Vás kontaktovat nejpozději do čtyř týdnů od jejího obdržení.
81
82
Životem na kajaku Nadporučice Hana Koblicová-Kmeťová svůj život spojila s rychlostní kanoistikou. Během své kariéry nasbírala padesát tři medailí z vrcholových závodů. Po vážném zranění se závoděním musela přestat, avšak svět kanoistiky neopustila. Stala se mezinárodní rozhodčí na krátké tratě a maraton a je jedinou českou rozhodčí, která má oprávnění rozhodovat mezinárodní závody na dračích lodích. Mezi rozhodčí na olympiádu v Riu de Janeiru sice vybrána nebyla, ale s největší pravděpodobností se s českou výpravou vydá na další olympijské hry do japonského Tokia v roce 2020. Hana má za sebou dvanáct let služby v armádě. K rychlostní kanoistice se však dostala mnohem dříve. Ještě pořádně neuměla držet v ruce tužku, ale s pádlem v ruce už obstojně čeřila vody kolem poděbradské loděnice. „Do kajaku mě poprvé posadil taťka, ještě mi nebylo ani šest. Tehdy už trénoval s mou o tři roky starší sestrou Lenkou, byla jsem s nimi u vody stejně pořád, tak to zkusil i se mnou,“ vzpomíná.
Dvanáct let v kajaku Hanu od počátku kanoistika bavila. Její rodiče v tomto sportu také závodili, a tak odmalička šla v jejich stopách, i když ji do ničeho nenutili. „Naši mě nijak zvlášť nemotivovali, když jsem vyhrála, žádný dáreček nepřijuchal. Ale měli jsme kolem vody skvělou partu, a to pak bylo rozhodující. Chodila jsem tam ráda, celá naše rodina tím sportem žila. Měla jsem radost, i když jsem sportovní vybavení našla pod vánočním stromkem místo hračky. Neměli jsme moc peněz, takže si to
mamka s taťkou takhle ulehčovali,“ směje se. Trénovala denně, za každého počasí, šest až osm kilometrů, podle toho na jakou trať se zrovna připravovala. Většinou trénovala se sestrou. „Lenka na tom byla mnohem lépe fyzicky, ale hlavně byla velký talent. Také sbírala medaile všude, kam přijela. Dokonce byla nominována na juniorské mistrovství světa do Japonska. Tam ale neodjela. Řekla, že na to kašle, že tomu nehodlá obětovat celý život,“ diví se Hana a říká, že toho její sestra prý dodnes nelituje. Když vidí, jak si vrcholoví sportovci huntují zdraví, není jim prý co závidět. Od doby, kdy Hana začala trénovat, se systém tréninků velmi změnil. „Dokud voda nezamrzla, byli jsme na řece. Dnes už se v zimě hodně využívá posiloven a moderních posilovacích strojů. My jsme posilovali s vlastní váhou, na zahřátí před tréninkem jsme běhali venku. A to jsme ani neměli kvalitní termoprádla, jaká se používají dnes. A kdo ho měl a mohl si ho vzít i na trénink, to už byl frajer,“ vzpomíná Hana Kmeťová. Hana tvrdí, že dnešní děti mají, co se týče kanoistiky,
výhodu v tom, že už jako velmi malé umějí plavat. „Dneska je to běžné, spousta lidí má na zahradách bazény, dítě ještě neumí sedět a maminy už ho vláčí do vody. Neříkám, že je to špatně. Jen srovnávám. Když já jsem začínala, tak jsme chodili na plavání ve druhé třídě a spousta dětí tehdy plavat neuměla.“
Práce mých snů Studium na sportovním gymnáziu v Pardubicích naznačovalo, že sport nebude v jejím životě pouze koníčkem, ale stane se jejím životním partnerem. „Ve čtvrtém ročníku jsem se rozhodovala, jakým směrem půjdu a společně s kamarády jsme si podali přihlášku ke studiu na Vojenském oboru při Fakultě tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. První rok jsem přijímací zkoušky neudělala, takže jsem se potloukala po všelijakých brigádách, ale napodruhé jsem se lépe připravila a klaplo to. Dostala jsem se na obor vojenská tělovýchova a bylo mi jasné, že to bude práce mých snů,“ vzpomíná. Při studiu na vysoké škole pro ni kanoistika nebyla výhodou. Hana říká, že díky kanoistice měla výhodu pouze ve vytrvalostních sportech, naopak gymnastika a atletika pro ni byly noční můrou. Po absolvování FTVS nastoupila na pozici tělovýchovného náčelníka k 131. smíšenému dělostřeleckému oddílu do Pardubic, se kterým se v roce 2010 přestěhovala do posádky Jince. S pardubickými dělostřelci také odletěla do mise v Kosovu, kde působila na operační skupině štábu velení českého kontingentu. „V Jincích se mi moc nelíbilo. Práce mě sice bavila, jenže jsem to měla dost daleko domů. Bydlela jsem
6 | 2016 na ubytovně, ale chtěla jsem si koupit vlastní bydlení a nedokázala jsem si představit, že strávím zbytek života zrovna tam. Nakonec jsem sehnala místo tělocvikářky u 26. pluku velení, řízení a průzkumu ve Staré Boleslavi, kde jsem od roku 2014. Během trénování kanoistiky sice okusila spoustu sportů, žádný ji však neuchvátil natolik, aby se kvůli němu pustila pádla. Tvrdé tréninky začaly brzy nést sladké plody. Padesát tři medailí z dorosteneckých a juniorských závodů na úrovni minimálně mistrovství republiky je důkazem toho, že se jí její úsilí vyplatilo.
Vážný úraz za všedních okolností Jenomže pak přišlo zranění hlavy, které její vrcholovou kariéru v rychlostní kanoistice na nějakou dobu ukončilo. „Lidé se mě na to často ptají. Všichni čekají nějakou adrenalinovou story o tom, jak jsem se převrátila na divoké vodě, loď mě vláčela mezi kameny, topila jsem se a nikde nebyl nikdo, kdo by mi pomohl. A pak jsou zklamaní, když jim vyprávím, jak jsem prostě jen nesla kajak na vodu, uklouzla na mokrém chodníku a rozbila si hlavu o schod. Měla jsem těžký otřes mozku a krvácení do mozku a vůbec to nevypadalo dobře.“ Doktoři nejprve Haně sport zcela zakázali,
S úspěšnými kanoisty na Mistrovství světa v ruské Kazani
ale k jejich překvapení se po půl roce její zdravotní stav natolik zlepšil, že se mohla ke sportování vrátit.
Kanoistika mi přišla vhod
Medailové úspěchy nadporučice Hany Koblicové-Kmeťové kanoistika: 1994 MČR 2× zlatá, 1× stříbrná 1995 MČR 3× zlatá, 2× stříbrná, 1× bronzová 1996 MČR 4× zlatá, 2× stříbrná 1997 MČR 6× zlatá, 2× stříbrná, 1× bronzová 1998 MČR 9× zlatá, 4× stříbrná, 3× bronzová 1999 MČR 5× zlatá, 2× stříbrná 2000 MČR 3× zlatá, 1× stříbrná, 1× bronzová 2000 světový pohár 3. místo, mezinárodní regata Německo 2× zlatá 2001 MČR 4× zlatá, 2× stříbrná 2001 mezinárodní regata Švýcarsko 2× zlatá, mezinárodní regata Rakousko 1× stříbro 2002 MČR 2× zlatá, 1× stříbrná kvadriatlon: 2000 MČR 1× zlatá a mistrovství světa 1× zlatá 2001 MČR 1× zlatá a mistrovství světa 1× zlatá
Ke kanoistice na pár let přidala ještě další sport, a to kvadriatlon, ve kterém dva roky po sobě získala juniorskou zlatou medaili jak na republikovém mistrovství, tak na mistrovství světa. „Tento sport se skládá ze čtyř disciplín, z plavání, kanoistiky, cyklistiky a běhu. Moc holek ho nedělá. Závod trvá kolem šesti hodin, je to hrozně náročné a vyčerpávající. Tři a půl kilometru se plave, pak se jede deset kilometrů na kajaku, padesát kilometrů na kole a posledních deset kilometrů do cíle se běží. Pro závodníky bývá největší problém právě kajak. Kdo nezná dobře techniku, v téhle disciplíně nabere obrovskou ztrátu, která pak většinou už nejde dohnat,“ vysvětluje Hana.
Na druhé straně barikády Ačkoli už se rychlostní kanoistice závodně nevěnuje, tyto lodě z jejího života zcela neodpluly. Bylo jí líto se zcela se závody rozloučit, a tak šla opět ve šlépějích svého otce a stala se z ní rozhodčí. Nejdřív udělala zkoušky pro domácí závody, později i pro mezinárodní soutěže. „Zkoušky na mezinárodní rozhodčí jsou celé v angličtině. Konají se v rámci závodů. Nejprve se píše test nebo je ústní pohovor, pak se dělá praktická část, kdy při závodech obejdeš se zkoušejícím všechna rozhodcovská stanoviště. V České republice je nás šest mezinárodních rozhodčích, z toho na maraton jsme dvě a na dračí lodě jsem tu zatím jenom já,“ vysvětluje Hana. Na vnitrostátní soutěže vybírá rozhodčí Český kanoistický svaz. Na soutěže mezinárodní určí Mezinárodní kanoistická federace hlavního rozhodčího, který si následně vybere rozhodčí na základě nominace kanoistických svazů jednotlivých států. „Nevím proč, ale kam mě napsali, tam jsem byla vybraná,“ podotýká Hana spokojeně, ale zároveň upřesňuje, že to není až tak pravda, protože bohužel nebyla vybrána jako rozhodčí na olympiádu do Ria, kam si strašně přála se dostat. „Mrzelo mě to, ale co se dá dělat. Předseda svazu mi řekl, ať jsem trpělivá, že za čtyři roky je Tokio,
a v tu dobu už budu mít z našich mezinárodních rozhodčích nejvíc zkušeností. Takže doufám, že to myslel tak, jak jsem si to vyložila,“ směje se. Rozhodčí za svou práci na soutěžích nedostávají žádné peníze. Svaz jim pouze zajišťuje dopravu a platí jejich ubytování a stravu. „Z práce si na závody beru dovolenou. Moc mi jí pak sice nezbývá na svou vlastní dovolenou, protože i když jsou závody o víkendu, musíme tam být už ve všední den. Naštěstí se závody konají v okurkové sezoně, takže v práci nemám problém a dovolenou dostanu vždy, když si o ni požádám,“ tvrdí Hana.
Výzva pro ženy Na aktivní sportování nadporučice Hana Koblicová-Kmeťová přece jen nezanevřela. Kondici si udržuje běháním. Vyhrávání závodů už však není její prioritou. V loňském roce se zapojila do soutěže Women's Challenge, která je přidružená k seriálu půlmaratonových a maratonových závodů po celém světě. Jde o dlouholetý projekt, jehož cílem je podpořit ženy v jejich rozhodnutí začít běhat a splnit si svoji běžeckou výzvu. Je určený všem odhodlaným ženám bez ohledu na jejich věk a fyzickou kondici. V tomto projektu jde spíše o příběh spojený s běháním než o sportovní výkony. „Pražský půlmaratón běhám pravidelně, ale chtěla jsem se posunout zase dále. Poslala jsem pořadatelům této akce svůj příběh, jak jsem sportovala, pak zranění, pak delší sportovní pauza, a že bych se chtěla výkonnostně alespoň přiblížit své bývalé kondici. Během semifinále se sešla úžasná parta 20 holek, každá jiná, leč společný cíl nás neuvěřitelně spojil. Každá se musela představit a povyprávět, proč se do projektu přihlásila, a pak jsme běželi zkušební závod. O výsledky tam nešlo, jen o to, jestli to člověk vůbec dá. Mým cílem v tomhle závodě bylo dokázat si, že uběhnu maraton a také zhubnout do svatebních šatů, protože jsem se vdávala. Oboje vyšlo na jedničku.“ usmívá se Hana. Jana FABIÁNOVÁ foto: archiv Koblicové-Kmeťové Titulní foto: S neteří Lenkou na deblkajaku, 15 let po ukončení kariéry.
83
84 Specialisté na biologickou ochranu drilují v Centru biologické ochrany Těchonín přípravu na případ výskytu vysoce nakažlivé nemoci nebo bioterorismu
Ebola útočila v Těchoníně Dva muži a dva potvrzené případy viru ebola. V Česku se okamžitě aktivují všechny participující složky v oblasti biologické ochrany státu. V Centru biologické ochrany Těchonín, jediném zařízení tohoto druhu v republice, jsou v pohotovosti vojenští specialisté a čeká je příjem a následná péče o tyto vysoce nakažlivé pacienty. Zatím cvičně. Armáda ČR a další složky musejí být pro případ biologického ohrožení připraveni. Výcviku, drilování daných postupů a spolupráci i s dalšími složkami, které zajišťují biologickou ochranu v zemi, věnuje průběžně Armáda ČR mimořádnou pozornost. CBO je jedno ze specializovaných pracovišť, které má Česká republika pro tyto případy k dispozici. Neslouží pouze vojákům, ale je připraveno chránit v rámci národního systému zdraví všech občanů v zemi.
opatření a pacientovým domovem se stalo oddělení tropických nemocí v hamburské univerzitní nemocnici.
Epidemie v akci V Těchoníně se nacvičovaly dva konkrétní případy pacientů, u nichž byla ebola potvrzena. Oběma pacientům se lékaři snažili poskytnout maximálně možnou terapii, ale stav u prvního pacienta směřoval
Činnost v oblecích je nesmírně fyzicky i psychicky náročná, proto je omezena pouze na 2 hodiny
Virus v Německu Ebola je jednou z nejnebezpečnějších chorob na světě. Je vysoce nakažlivá, může usmrtit dvacet pět až devadesát procent nemocných. Potvrzení tohoto viru v zasažených komunitách vyvolává paniku a hrůzu, což se potvrdilo nejen v zemích výskytu viru, ale nakažení jedinci mohou tuto nebezpečnou nemoc přenést a infikovat obyvatele kdekoli na světě. Evropa není žádnou výjimkou. Naprosto reálnou ostrou akci zažilo v loňském roce Německo, kdy na letišti v Hamburku plánovaně přistál speciál s pacientem nakaženým virem eboly. Letadlo pacienta převezlo ze Sierry Leone. Jednalo se o epidemiologa ze Senegalu, který se měl léčit v Německu. Vše se odehrávalo za přísných bezpečnostních
k nevyhnutelnému konci. Ale i procvičení péče o zemřelého a jeho předání pohřební službě bylo součástí cvičení a nadrilovat postupy je nutné i v těchto případech, kdy pacient infikovaný vysoce nakažlivou nemocí zemře. „První pacient vyžadoval intenzivní péči včetně neinvazivní dechové podpory, byl sledován vývoj jeho klinického stavu, zaznamenávaly se vitální parametry, laboratorní hodnoty a ultrazvukové nálezy, ale i přes veškeré poskytnutí odborné péče pacient nákaze nebezpečného viru podlehl,“ informuje podplukovník Aleš Rybka, vedoucí skupiny hospitalizace a izolace odboru biologické ochrany Těchonín. „U druhého pacienta byl stav velmi podobný, ale scénář cvičení vedl lékaře k nutnosti zahájit ventilační podporu, poskytnout nutriční výživu a hemodialýzu s cílem procvičit
Také dekontaminace prostor probíhá za velmi přísných hygienických pravidel
6 | 2016
Ebola se poprvé objevila v roce 1976, kdy propukla v Nzaře v Súdánu a Yambuku v D. R. Kongo. Yambuko byla vesnice poblíž řeky Ebola, podle které dostala nemoc své jméno. Přirozenými hostiteli eboly jsou netopýři živící se ovocem. Úmrtnost se pohybuje mezi 25 a 90 procenty, podle kmene nemoci a závažnosti situace. Zasaženou oblast lze považovat za zbavenou eboly poté, co se v ní po dobu 42 dní nevyskytl ani jediný případ nemoci.
z Ústřední vojenské nemocnice - Vojenské fakultní nemocnice Praha. Protože připravená témata kopírovala klinický průběh s německými pacienty, dostali lékaři možnost konzultovat potřebnou problematiku s německou pozorovatelkou majorkou Frey, která se podílela na péči obou nemocných pacientů s ebolou.
Zdroj: www.lekari-bez-hranic.cz
Pohled na činnost zdravotníků z velína nemocnice
„Každé takové cvičení, které v našem centru proběhne, slouží nejen k získání nových zkušeností a poznatků, ale důležitý je pro nás i nácvik spolupráce v daných postupech s ostatními participujícími složkami při tomto druhu ohrožení,“ říká podplukovník Aleš Rybka.
Biologický terorismus pod kontrolou
V rámci cvičení byly simulována celá řada více či méně závažných případů onemocnění
použití přístrojového vybavení specializované infekční nemocnice CBO. Na rozdíl od prvého pacienta, tento druhý úspěšně přežil.“
seznámeni dopředu s konkrétním případem německých kolegů při reálné kauzuistice s ebolou, věrně kopírovali jejich postupy.
Zkušenost je o praxi
Maximální bezpečnost
Během cvičení si jeho účastníci mohli porovnat zkušenosti a znalosti ze zajištění pacienta a vyzkoušeli si transport pacienta v izolačních prostředcích, tzv. biovacích či bioboxech. „A nejen to, důležitou součástí výcviku personálu je nácvik oblékání a bezpečné svlékání ochranných obleků a také se zdokonalit při manipulaci a následné dezinfekci biovaku a personálu v dekontaminační zóně,“ upřesňuje podplukovník Rybka. Nelékařský personál pak plnil ordinace lékaře a pokyny staniční sestry, soustředil se především na poskytování ošetřovatelské péče a podávání léků. „V tomto případě byla péče zvláště náročná, protože velmi frekventní a objemné průjmy kladly velké nároky především na ošetřování pacienta a převlékání lůžkovin,“ dodává Rybka. Pro cvičící zdravotnický personál byl každou hodinu aktualizován scénář, a aniž by byli cvičící
Pro personál, který nebyl předem o stavu pacientů informován, to znamenalo, že musejí jednat podle postupů, které jsou jasně dané v případě biologického ohrožení – tedy s maximální opatrností při výskytu vysoce nakažlivého viru. Čekala je doslova smršť různých vyšetření a následných vyhodnocení. „V našem případě jsem musel vývoj stavu pacienta zhustit přibližně do dvou dní a činnost lékařů spočívala především ve vyšetření pacienta, ovlivňování terapie, indikace krevních odběrů a provedení ultrazvukových vyšetření,“ informuje Aleš Rybka. Plné verze scénářů měli k dispozici pouze pozorovatelé a hodnotitelé. Cvičící na pozicích lékařů a staniční sestry obdrželi jen slepý dokument bez znalosti výsledků. Odborným garantem a recenzentem obou rozsáhlých scénářů s konkrétní diagnózou eboly byl hlavní anesteziolog Armády ČR plukovník Tomáš Henlín
Jednotlivých druhů výcviku se pravidelně zúčastňují odborní garanti a pozorovatelé i z civilního sektoru, kteří participují s armádními specialisty při tomto typu ohrožení. Jedním z nich byl specialista pro dekontaminaci vysoce rizikových agens ze Zdravotního ústavu v Ústí nad Labem Jakub Meloun. „Spolupráci s vojenskými kolegy považujeme za vynikající příklad spolupráce civilního a vojenského sektoru,“ potvrdil i Martin Brejcha, vedoucí útvaru ředitele Zdravotnické záchranné služby Plzeň. „Není pochyb, že vojenští kolegové patří mezi přední odbornou špičku v biologické ochraně,“ dodává Brejcha.
Dokumentace patří k výcviku Kromě poskytování odborné zdravotní péče musí cvičící plnit i úkoly vyplývající z provozního řádu a specifických podmínek, tj. podmínek práce v přetlakových oděvech, práci s odpady nebo například podstoupení dekontaminace Persterilem. „Během péče o pacienty bylo rámcově procvičeno vedení zdravotnické dokumentace a činnosti hematologicko-biochemické laboratoře. Zejména na tyto činnosti se zaměříme během další cvičné aktivace,“ dodává závěrem podplukovník Aleš Rybka. Jana DECKEROVÁ foto: pplk. Aleš RYBKA
Připravila redakce časopisu A report – měsíčníku Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Vladimír Marek (šéfredaktor) 973 215 648, 724 033 410, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: Jana Deckerová
85
