Římské villy v provincii Britannia

Masarykova univerzita Filosofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Klasická archeologie

Dušan Koudela

Římské villy v provincii Britannia Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc.

2008

Prohlašuji, ţe jsem tuto magisterskou diplomovou práci na téma „Římské villy v provincii Britannia“ vypracoval samostatně s pouţitím uvedených informačních pramenů, které v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. V Brně dne 24. 4. 2008 Dušan Koudela

Rád bych poděkoval mému vedoucímu, panu prof. PhDr. Janu Bouzkovi, DrSc., za ochotu, laskavost a odborné vedení při psaní této práce. Současně bych rád poděkoval také paní PhDr. Marii Pardyové, CSc. za poskytnutí některých ze základních publikací k tématu. Dále bych chtěl poděkovat pracovníkům britské památkové správy, respektive jednotlivých jejích organizací, kteří mi poskytli řadu podstatných informací týkajících se jednotlivých lokalit.

-2-

Obsah 1. Úvod .................................................................................................................... 5 2. Provincie Britannia .............................................................................................. 7 3. Literární prameny................................................................................................10 4. Pojem villa ..........................................................................................................14 4.1. Definice .......................................................................................................14 4.2. Klasifikace ..................................................................................................16 4.2.1. Tradiční dělení .....................................................................................16 4.2.2. Architektonické dělení obytné části ......................................................18 4.2.3. Ostatní budovy .....................................................................................20 4.3. Villy v Británii .............................................................................................21 4.4. Výbava a výzdoba vill .................................................................................24 5. Typologický rozbor lokalit ..................................................................................27 5.1. Nejstarší villy ..............................................................................................27 5.2. Villy chodbového typu .................................................................................31 5.2.1. Nejjednodušší formy ............................................................................31 5.2.2. Sparsholt ..............................................................................................34 5.2.3. Folkestone ............................................................................................36 5.2.4. Ditchley ...............................................................................................39 5.2.5. Frocester Court.....................................................................................42 5.2.6. Shrnutí .................................................................................................47 5.3. Villy dvorového typu ...................................................................................48 5.3.1. Znaky a vývoj ......................................................................................48 5.3.2. North Leigh ..........................................................................................50 5.3.3. Rockbourne ..........................................................................................52 5.3.4. Spoonley Wood ....................................................................................54 5.3.5. Woodchester .........................................................................................57 5.3.6. Bignor ..................................................................................................62 5.3.7. Chedworth ...........................................................................................67 5.4. Villy halového typu......................................................................................71 5.4.1. Úvodní charakteristika .........................................................................71

-3-

5.4.2. Stroud ..................................................................................................72 5.4.3. Clanville ..............................................................................................75 5.5. Villy odlišného typu .....................................................................................76 5.5.1. Lullingstone .........................................................................................76 5.5.2. Fishbourne Palace ................................................................................81 5.6. Pravděpodobné villy ....................................................................................84 6. Závěr ..................................................................................................................86 7. Roman Villas in the Britannia Province (Summary) ............................................91 8. Pouţité zdroje .....................................................................................................92 8.1. Publikace .....................................................................................................92 8.2. Články .........................................................................................................94 8.3. Antické prameny ..........................................................................................95 8.4. Internetové zdroje ........................................................................................96 9. Obrazová příloha .................................................................................................98 9.1. Půdorysy vill ...............................................................................................98 9.2. Mapy ......................................................................................................... 115 9.3. Letecké snímky.......................................................................................... 116 9.4. Rekonstrukce ............................................................................................. 118 9.5. Umění v britských villách .......................................................................... 123 9.6. Seznam obrazových příloh ......................................................................... 127 10. Rejstřík lokalit ................................................................................................ 133

-4-

1. Úvod Římské villy představují jeden z nejvýznamnějších příkladů procesu romanizace Velké Británie. Jejich postupné rozšíření na území provincie Britannia započalo krátce po obsazení ostrova Římany v 1. století našeho letopočtu, kdy zde noví správcové začali zavádět svůj styl ţivota, na nějţ byli navyklí ze středomořské oblasti. Stará místní aristokracie postupně přejala zvyklosti a ţivotní styl, který s sebou dobyvatelé přinesli, a přizpůsobila si je vlastním potřebám a místním tradicím. Podle

pátého

vydání

geodetické

mapy

římské

Británie

(anglicky

The Ordnance Survey Map of Roman Britain) z roku 2001 se zde nachází přes 600 objektů, jenţ jsou rozděleny do dvou skupin: villy a pravděpodobné villy či ostatní bohatě vybavené budovy. 1 Reálné počty jsou ovšem ještě vyšší, protoţe jsou na mapě zakresleny jen nejvýznamnější lokality. V současné době se v databázi Pastscape organizace English Heritage, která spravuje archeologické lokality a historické památky na území Anglie, nachází přes 2 100 lokalit 2 definovaných jako villa nebo pravděpodobná villa.3 Většina z nich je situována v níţinatých oblastech s úrodnou zemědělskou půdou a dobrým přirozeným odtokem vody (obr. 2.1). Ve vyšších polohách je jejich koncentrace mnohonásobně niţší. Na území Walesu jsou počet vill se srovnání s Anglií minimální. Zatímco geodetická mapa římské Británie ve spolupráci s vládní institucí Royal Commission on the Ancient and Historical Monuments of Wales (zkráceně RCAHMW) uvádí 8 vill, velšský ekvivalent English Heritage, organizace Cadw, spravuje celkem 7 vill. V uvedených

číselných

údajích

nejsou

zahrnuty

lokality

povaţované

za pravděpodobné villy a lokality, které nejsou uvedeny na seznamu národních historických památek (anglicky National Monuments Record). Majorita velšských vill uvedených na tomto seznamu se nachází v romanizovanějších úrodných níţinatých oblastech při jihovýchodním pobřeţí, dvě o několik desítek kilometrů 1

The Ordnance Survey Map of Roman of Britain. 5th ed. Southampton: Ordnance Survey, 2001. Uvedený údaj vychází ze statistiky záznamů v databázi Pastscape získané od zaměstnanců organizace English Heritage. 3 Počet lokalit, které se s jistotou povaţují za villu, přesahuje 600. Srov. Scullard, H. H. Roman Britain: Outpost of the Empire. Londýn: Thames and Hudson, 1979. Str. 122. 2

-5-

severněji do vnitrozemí a několik dalších při severovýchodním pobřeţí. Jejich architektonický, sociální a ekonomický vývoj přirozeně kopíruje vývoj v ostatních oblastech provincie. 4 Nejseverněji poloţené villy v Británii lze nalézt na území hrabství Yorkshire. Římany obsazená část severní Anglie a jiţního Skotska byla zónou pod vojenskou správou. Tendencí armády na tomto území bylo spíše vyuţívat hospodářské činnosti místních obyvatel.5 Klasická villová zemědělská produkce se z toho důvodu v oblasti nerozvinula. Je zřejmé, ţe pojem villa je mnohem komplexnější, neţ se zdá. Dá se na něj pohlíţet ze dvou úhlů pohledu. Z funkčního hlediska je villa povaţována za nákladnější venkovské

sídlo

s převáţně

zemědělskou produkcí a

lze

ji charakterizovat jako určitý ekonomický a sociální fenomén. 6 Vzhledem k výše uváděnému počtu objektů je nutné zaujmout i druhý úhel pohledu. Je potřeba se snaţit definovat, která lokalita je a která uţ není villou. Zatímco první hledisko jasně určuje její funkci, v tomto případě je obtíţné vytvářet jakékoli obecné definice nebo pravidla platící pro všechny podobné komplexy, jelikoţ se jednotlivé lokality liší v různých ohledech. Jednotlivé rozdíly budou zdůrazněny v popisech mnohých vill v následujících kapitolách. Tato diplomová práce se snaţí definovat základní společné stavební rysy a styl ve výzdobě jednotlivých skupin římských vill na území provincie Britannia, vymezit jejich funkci a sociální postavení jejich obyvatel a poukázat na vývoj, jímţ prošly během čtyř staletí římské nadvlády. Samostatná kapitola shrnuje informace o villách a ţivotě v nich, které poskytují díla soudobých římských autorů. Podstatná část je následně věnována popisu a charakteristice nejvýznamnějších lokalit. V neposlední řadě tato práce v rámci jednotlivých popisů uvádí srovnání s villami v ostatních provinciích, u nichţ se snaţí najít rozdíly nebo shodné rysy, jak ve stavebním stylu, tak i ve stylu výzdoby a jiných odlišnostech typických pro jejich oblast původu.

4

Davies, Jefrey – Arnolds, Christopher. Roman and Early Medieval Wales. Stroud: Sutton Publishing, 2000. Str. 80. 5 Breeze, David J. Roman Scotland. Londýn: Batsford, 1996. Str. 98. 6 Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Str. 13.

-6-

2. Provincie Britannia Roku 43 provedl římský císař Claudius (10 - 54) invazi do Británie a vytvořil zde provincii, jiţ podle galského kmene Britannů (latinsky Britanni) nazval Britannia. Tehdy se údajně mylně domníval, ţe ostrov je obydlen příslušníky tohoto kmene. Doopravdy však obývali oblast kolem dnešního města Boulogne v severní Francii. 7 Do té doby se pro ostrov pouţívalo výrazu Insula Albionum (Ostrov Albionů).8 Původ názvu Britannia je zřejmě mnohem starší. Strabón (63/64 před n. l. kolem 23) a Diodórus Sicilský (kolem 90 před n. l. - kolem 27 před n. l.) ve svých dílech parafrázují nebo citují řeckého cestovatele Pýthea z Massílie (kolem 380 před n. l. - kolem 310 před n. l.), který ke konci 4. století před naším letopočtem napsal dílo O oceánu (řecky Περί τού Ωκεανού) a v něm popsal svou cestu podél pobřeţí západní Evropy na sever. Británii zde nazval Prettaniké (řecky Πρεττανικη), snad podle zdejšího obyvatelstva.9 Nicméně pozdější antičtí autoři,10 zejména zmiňovaný Strabón,11 jej nařknuli z výmyslu fiktivní cesty, kterou nikdy nemohl podniknout. Dnes je obtíţné Pýtheovu věrohodnost doloţit, jelikoţ se jeho dílo nezachovalo v původním znění. Z doby před Pýtheem existují zmínky o řeckých a kartaginských obchodních výpravách do severozápadní Evropy, zejména do Británie a Irska, za cínem. Jiţ v 5. století ostrov navštívil kartaginský námořník Himilco (foinicky Chimilkât).12 Řecký historik Hérodotos je ve svém díle nazývá Kassiteridés – Cínové ostrovy (z řeckého výrazu pro cín, Κασσίτερος).13 Claudiova expedice nebyla první vojenskou výpravou na tento ostrov. Jiţ dlouho před ním, v letech 55 a 54 před n. l., se o jeho dobytí pokusilo vojsko Gaia Iulia Caesara. Jednalo se o dvě výpravy, jejichţ výsledkem bylo porobení místního 7

Storry, Mike – Childs, Peter. British Cultural Identities. Londýn: Routledge, 1997. Str. 9. Viz také: Snyder, Christopher A. The Britons. Malden, Blackwell Publishing, 2003. 9 Viz také: Cunliffe, Barry W. The Extraordinary Voyage of Pytheas the Greek, The Man Who Discovered Britain. New York: Penguin Books, 1993. 10 Polybios. Dějiny. 34.5. nebo Plútarchos. Caesar. 23.2. 11 Strabón. Geografika. 2.4.1. 12 Plinius starší. Kapitoly o přírodě. 2.169a. 13 Hérodotos. Dějiny. 3.115. 8

-7-

keltského obyvatelstva v oblasti dnešního Londýna a východního pobřeţí dnešního hrabství Kent.14 Na dobytém území bylo vytvořeno království spřátelené s Římem a na jeho trůn dosazen Mandubracius, vůdce spojeneckého kmene Trinovantů (latinsky Trinovantes). Dobytí Británie se zúčastnily celkem čtyři legie o síle 20 000 muţů a stejném počtu pomocných jednotek.15 Na odpor se jim postavil kmen Catuvellaunů (latinsky Catuvellauni), který byl záhy poraţen. Gaius Suetonius Tranquillus (kolem 70 po 130) se ve svém díle Ţivotopisy dvanácti císařů (latinsky De vita Caesarum) zmiňuje o tom, ţe Claudius „v nepatrném počtu dní bez jakéhokoliv boje nebo krveprolití přijal část ostrova na milost“ a ţe „do půl roku od svého odchodu se vrátil do Říma“.16 Další taţení Římanů se uskutečnilo v následujících letech pod vedením pozdějšího císaře Vespasiana. Podrobili si dva velké místní kmeny, více neţ dvacet městeček a ostrov Vectis (anglicky Wight) u pobřeţí jiţní Anglie. 17 Během následujících let se římské panství postupně rozšiřovalo. Roku 84 se vojevůdce Iulius Agricola dostal aţ do severního Skotska, kde v bitvě porazil tamní domorodé kmeny. 18 Poté se ale Římané stáhli více na jih, kde byly lepší moţnosti obrany proti stálému náporu útočníků ze severu. Během druhého století zde Římané postupně vybudovali dvě zdi, Hadriánova a Antoninova, které měly chránit obsazené území před náhlými vpády nepřátelských kmenů. Druhé a třetí století se staly obdobím rozkvětu nové provincie. V rámci romanizace obyvatelstva došlo k nebývalému kulturnímu a hospodářskému rozvoji. Zároveň dochází i k rozsáhlejší výstavbě vill. První se objevily jiţ krátce po dobytí Británie ve druhé polovině prvního století. V průběhu druhého století mizí jako důsledek romanizace stopy po původním obyvatelstvu, které velmi rychle adoptovalo kulturní i ekonomické praktiky svých dobyvatelů. Tím je její proces završen a místní obyvatelstvo lze povaţovat za plně romanizované. Na počátku třetího století byla provincie rozdělena císařem Septimiem Severem (193 - 211) na Horní Británii 14

Viz Caesar, Gaius Iulius. Zápisky o válce galské. 4.20-36, 5.1-2, 8-23; Dio, Cassius. Římské dějiny. 39.50-53, 40.1-3. 15 Cassius Dio. Římské dějiny. 60.19-22. 16 Suetonius. Claudius. 17. 17 Suetonius. Vespasianus. 4. 18 Tacitus. Agricola. 18-38.

-8-

(latinsky Britannia Superior) a Dolní Británii (latinsky Britannia Inferior). Další správní dělení proběhlo roku 293, kdy z podnětu západořímského tetrarchy Constantia Chlora (250 - 306) vznikly na ostrově celkem čtyři provincie: Maxima Caesariensis, Britannia Prima, Flavia Caesariensis a Britannia Secunda. S příchodem římských legií se do Británie dostali lidé z různých koutů impéria, kteří si s sebou přinášeli své kulturní zvyklosti a náboţenství. Tímto způsobem se na ostrovní provincii dostalo v průběhu třetího století i křesťanství, jehoţ vliv se vzápětí začal projevovat ve všech sférách ţivota jejích obyvatel. Šíření nového náboţenství pro villy znamenalo částečnou změnu stylu výzdoby, budování přístaveb v podobě menších chrámků nebo změnu některých místností na malé domácí svatyně. Za definitivní konec přítomnosti Římanů v Británii je povaţován rok 410. Jiţ během poslední čtvrtiny čtvrtého století docházelo ke značnému úpadku hospodářského i civilního ţivota. Svědčí o tom jen sporé archeologické nálezy keramiky nebo mincí. Současně dochází na většině lokalit k opouštění vill jejich obyvatelstvem. Roku 407 se za pomoci armády chopil moci uzurpátor Constantinus III. Obrana ostrova byla vzhledem k malému počtu římských jednotek velmi neefektivní, a proto se se všemi stáhl do Galie, kde však byl poraţen císařem Flaviem Augustem Honoriem (383 - 424).19 Krátce na to, roku 408, došlo k prvnímu pokusu Anglosasů o invazi do Británie, ale místním se jej podařilo odrazit. Po odchodu Římanů bylo nutno vytvořit nový systém správy a obrany. Následující léta tedy proběhla ve znamení rozdělení ostrova na mnoţství menších oblastí spravovaných místními aristokraty, kteří i nadále do jisté míry aspirovali k římským tradicím. Definitivní konec římského vlivu v provincii znamenala roku 410 Honoriova zamítavá reakce na jejich ţádost o vojenskou pomoc proti germánským vpádům. 20

19

Vedle teze o samovolném odchodu Římanů (srov. Esmonde-Cleary, A. The Ending of Roman Britain. Londýn: Batsford, 1989. str. 161.) existuje i názor, ţe místní obyvatelstvo pod vedením aristokracie nebo lokálních uzurpátorů samo Římany oslabené boji na celém území říše z ostrova vytlačilo. Srov. Jones. Michael E. The End of Roman Britain. Ithaca: Cornell University Press, 1996. 20 Viz také: Thompson, E. A. Britain, AD 406-410. Britannia, 1977, vol. 9, str. 303-318. nebo Bartholomew, P. Fifth-Century Facts. Britannia, 1982, vol. 14, str. 261-270.

-9-

3. Literární prameny Z antických písemných pramenů se o římských villách do dnešní doby zachovaly útrţkovité informace různého charakteru, ale nikde není přesně definováno, co termín villa pro Římany znamenal. Kupříkladu z díla historika Tita Livia (59 před n. l. – 17 n. l.) se čtenář dozvídá, ţe konzul Aemilius Mamercus plenící roku 470 před n. l. sabinský venkov zapaloval nejen dvorce (villy), ale i vesnice. 21 Ciceronův klient koupil levně neobdělávaný pozemek bez villy. 22 Samotný Marcus Tullius Cicero (106 před n. l. – 43 před n. l.) podle svých slov vlastnil několik vill. Ta nejstarší, zděděná, se nacházela v Arpinu. 23 Plinius mladší (61 – 113 n. l.) popisuje své villy a venkovské zemědělské práce ve své korespondenci. Jeho nejznámější a také nejvíce popisovaná leţela v Laurentiu. 24 Básník Horatius (65 před n. l. – 8 před n. l.) by raději doprovázel svého přítele a patrona Maecenata do válek za hranice, neţ aby se těšil ze širokých akrů půdy, orajících volských spřeţení a villy na okraji města.25 Římští autoři výraz villa ve svých dílech uvádějí jen málokdy. Spíše volí neutrálnější pojem aedificia (budovy) nebo méně důstojná tuguria (chýše, chatrče).26 Ve druhé polovině 1. století před n. l. vydal římský architekt a inţenýr Marcus Vitruvius Pollio (kolem 80/70 před n. l. - kolem 23 před n. l.) spis Deset knih o architektuře (latinsky De Architectura Libri Decem). Toto dílo v sobě spojuje jednak autorovy vlastní zkušenosti a jednak znalosti převzaté z tehdejší odborné literatury. Jedná se o jediný zachovaný antický pramen svého druhu, který nalezl uplatnění v období renesance, zejména díky svým údajům o proporcích staveb. Aţ do dnešní doby je jeho spis povaţován za základní učebnici starověké řecké a především římské architektury.

21

Livius. Dějiny. 2.62.3. Cicero. Pro Q. Roscio Comoedo. 12.33. 23 Srov. Plútarchos. Cicero. 8.3. 24 Srov. Plinius mladší. Listy. 1-9. 25 Horatius. Epódy. 1.29. uvádí: „Rád války nynější i všech se zúčastním, jen v přízeň tvoji doufaje, ne proto snad, by víc mých volků v spřežení se s pluhy lopotilo na polích, neb brav můj z kalaberských pastvin v lukanské se před úpalem stěhoval, ni aby skvělá moje vila sahala až k samým hradbám Tuskula.“ 26 Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Str. 14. 22

- 10 -

Pro Vitruvia představuje villa venkovský dvorec, jehoţ součástí jsou budovy slouţící různým funkcím. 27 Při jejím zakládání mají stavitelé dodrţovat stejná pravidla jako při zakládání měst: „Bude to místo položené výše a ne mlhovité, ne plné jinovatky a ne obrácené ani k parným, ani ke studeným světovým stranám, nýbrž k mírným, a konečně místo, které se vyhne bažinatému sousedství. (…) Rovněž nebude místo zdravé, bude-li položeno podél moře k jihu nebo proti západu, jelikož jižní obloha se v létě při východu slunce zahřívá, v poledne žhne; město pak obrácené k západu je po východu slunce jen poněkud vlažné, v poledne je teplé a večer rozpálené.“28 Spis se příliš nezabývá architektonickými prvky ani místnostmi tvořícími obytnou část villy, ale popisuje, kde mají stát jednotlivé stavby, jenţ k ville náleţí, aby vyhovovaly svému účelu. Zmiňuje se kupříkladu o konírnách či stájích pro dobytek, ovce a kozy umístěných ve dvorech, přičemţ se uvádí, jaký prostor je nutné vyčlenit pro jednotlivá zvířata. Velikost dvorů by měla být úměrná počtu chovaných zvířat a celková rozlehlost vill „ať je uvedena v soulad s výměrou polností a s množstvím výnosu plodin.“29 Dalším typem stavby, kterou Vitruvius popisuje, je lázeň umístěná poblíţ kuchyně z důvodu rychlejší přípravy koupele. Z praktických důvodů by nedaleko kuchyně měla taktéţ stát lisovna s vinným sklepem. Stodoly, seníky, sýpky a mlýnice je naopak nutné z důvodu ochrany před poţáry stavět mimo samotné dvorce. Obilní špýchary je třeba zakládat vyzdviţené nad zem. 30 O obytné části villy se vyjadřuje jen krátce: „To, co by se mělo na venkovských dvorcích zařídit půvabněji, ať je postaveno podle rozměrovostí uvedených v hořejších popisech městských, přitom však tak, aby se to provedlo bez omezování venkovské účelnosti.“31 Je tedy zřejmé, ţe stavitelé obytných prostor vill dodrţovali stejné principy jako při stavbě městských domů. Těch Vitruvius zmiňuje celou řadu. Jednotlivé místnosti by například měly být vyuţívány se zřetelem

27

Vitruvius. 6.6.1. Tamtéţ, 1.4.1. 29 Tamtéţ, 6.6.1. 30 Tamtéţ, 6.6.4-5. 31 Tamtéţ, 6.6.5. 28

- 11 -

na světové strany.32 Na konci popisu obytné části, zdůrazňuje nutnost správného vnitřního osvětlení, na coţ je nutné dbát hlavně ve městech, na rozdíl od venkova, kde „nemůže v cestě stát zeď žádného souseda.“33 Dále uvádí, ţe celkově je budovy nutné rozvrhovat s ohledem na společenské postavení jejich obyvatel a to jak ve městě, tak i na venkově. Vedle toho poznamenává, ţe mezi obytnými budovami městského a venkovského typu existují menší rozdíly. Jedním z nich je umístění atriových místností. 34 Z hlediska účelu pokojů v domě, klade důraz na rozlišení těch, přístupných cizím návštěvníkům od těch, které jsou ryze soukromého charakteru, jako loţnice, jídelny, lázně nebo místnosti výhradně určené pro hlavu rodiny. 35 Plinius Starší (kolem 23 – 79 n. l.) ve svém díle Kapitoly o přírodě (latinsky Naturalis Historia) uvádí dva příklady, jak by villy neměly vypadat, a dodává, ţe villa by měla odpovídat pozemku a pozemek ville. Prvním příkladem je villa Quinta Scævoly, jenţ nebyla dostatečně velká, aby vyhovovala objemu své produkce. Jako druhý příklad zmiňuje villu Lucia Luculla, která byla naopak příliš velká, aţ si její majitel vyslouţil výtky cenzorů, ţe disponuje menší plochou půdy k orání neţ podlahy k zametání. Podle Plinia nelze zakládat villu bez určitých znalostí. Z toho důvodu chválí villu Gaia Maria (157 – 86 před n. l.), jenţ byl sedmkrát konzulem. Tvrdí, ţe byla postavena tak dobře, jako si její stavitel počínal při budování vojenských táborů. Jeho současník a pozdější politický oponent Lucius Cornellius Sulla (kolem 138 - 78 před n. l.) prohlásil, ţe všichni ostatní stavitelé jsou ve srovnání s ním slepí. 36 Nejvíce informací o běţném ţivotě obyvatel vill a jejich činnosti je moţné čerpat ze tří nejvýznamnějších děl týkajících se římského zemědělství. Tím prvním je spis O rolnictví (latinsky De Agri Cultura), jehoţ autorem je Marcus Portius Cato 32

Vitruvius. 6.4.1. Tamtéţ, 6.6.6-7. 34 Tamtéţ, 6.5.3. 35 Tamtéţ, 6.5.1. 36 Plinius starší. 18.7.32. uvádí: „Modus hic probatur, ut neque fundus villam quaerat neque villa fundum, non, ut fecere iuxta diversis in eadem aetate exemplis L. Lucullus et Q. Scaevola, cum villa Scaevolae fructus non caperet, villam Luculli ager, quo in genere censoria castigatio erat minus arare quam verrere. nec hoc sine arte quadam est. Novissimus villam in Misenensi posuit C. Marius VII cos., sed peritia castra metandi sic, ut conparatos ei ceteros etiam Sulla Felix caecos fuisse diceret.“ 33

- 12 -

(234 před n. l. – 149 před n. l.). Ačkoli se zachoval pouze v pozdějších přepisech, je důleţitým zdrojem pro studium venkovského ţivota. Catonovo dílo s oblibou cituje i výše uváděný Plinius.37 Autorem druhého významného díla, Třech knih o rolnictví (latinsky Rerum rusticarum libri III), je Marcus Terentius Varro Reatinus (116 před n. l. - 27 před n. l.). Spis se do dnešní doby zachoval celý. Varro při jeho psaní vycházel nejen ze svých vlastních zkušeností, ale také z prací předchozích autorů. Poslední důleţitý spis, O zemědělství (latinsky De Re Rustica), je dílem Lucia Iunia Moderata Columelly (4 – kolem 70).38 Dochovalo se všech jeho dvanáct knih. Zdrojem jeho psaní byli jednak Aulus Cornelius Celsus, kartáginský učenec Mago, Iulius Atticus a Iulius Graecinus, jejichţ díla se nezachovala, a jednak jeho strýc Marcus Columella, který prováděl pokusy se šlechtěním ovcí. Sám byl vlastníkem tří vill na území Itálie. 39 Příleţitostně jsou citováni i oba jiţ zmiňovaní autoři, Cato a Varro. V oficiálním římském právu je villa definována jako budova na venkově, zatímco budova ve městě se nazývá aedes. Villa a její pozemky (ager) dohromady tvoří fundus nebo statek, a pozemky ve městě jsou nazývány area.40 Tím veškeré informace končí a následuje popis vzájemných právních vztahů a odpovědností vlastníků vill a jejich kolónů.

37

Srov. Plinius starší. 18.7.33 a 18.7.35. Pozn.: Do češtiny byla dosud přeloţena pouze 10. kniha. Viz Písně pastvin a lesů. Překlad Václav Dědina a kol. Praha: Svoboda, 1977. 39 Columella. 3.9.2. 40 Iustiniani Digestorum seu Pandectarum fasciculi viii. Berlín: 1870. 1.16.211. 38

- 13 -

4. Pojem villa 4.1. Definice Pod pojmy vila nebo villa si dnešní člověk většinou představí luxusní budovu pro bohaté lidi. V latině tento výraz představuje venkovský statek či dvorec. Představuje především ekonomický termín označující takto nazvané místo jako usedlost se zemědělskou produkcí.41 Podle klasické definice R. G. Collingwooda lze villou nazvat jakýkoli dům z římského období, jenţ nebyl městského charakteru nebo obyčejnou chatkou.42 Jednalo se o obydlí, jehoţ obyvatelé byli v určitých ohledech romanizovaní a věnovali se obdělávání půdy. 43 Tuto definici do jisté míry potvrzuje Varro, který prohlašuje, ţe obyčejná zemědělská usedlost jiţ není villou, protoţe jí chybí výzdoba a vybavení městského domu.44 S Collingwoodovým výkladem souhlasí i sir Ian Richmond, podle něhoţ představují obyvatelé vill původní domorodé obyvatelstvo, které do určité míry převzalo standardy římského způsobu ţivota.45 Jedním z nejvýraznějších takových standardů je existence lázní nebo výzdoby interiéru domů (např. mozaikovými podlahami nebo nástěnnými malbami). Edith Wightman navazuje na snahu o archeologicko-architektonické vymezení pojmu. Tvrdí, ţe villami jsou všechny zemědělské usedlosti nebo venkovské domy postavené alespoň částečně z kamene. 46 Tato definice bohuţel není příliš přesná, protoţe existují i villy postavené z hrázděného zdiva. Jako příklad lze uvést villu v nizozemském Drutenu (taktéţ Klepperhei), jiţ tvoří skupina hrázděných budov postavených ze tří stran kolem dvora. Tento výlučně římský způsob 41

Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 51. 42 Srov. Cato. 3, 14. a Varro. 1.11-13, 2.1. 43 Collingwood, R. G. The Archaeology of Roman Britain. Londýn, 1930. Str. 113. 44 Varro. Rerum rusticarum libri III. 3.2.9. uvádí: „Num minus villa tua erit ad angulum Velini, quam neque pictor neque tector vidit umquam, quam in Rosia quae est polita opere tectorio eleganter, quam dominus habes communem cum asino? Cum significasset nutu nihilo minus esse villam eam quae esset simplex rustica, quam eam quae esset utrumque, et ea et urbana, ...“ 45 Richmond, Ian. Roman Britain. Harmondsworth: Penguin Books, 1963. Str. 109. 46 Srov. Wightman, Edith M. Roman Trier and the Treveri. London: Hart-Davis, 1970. Str. 139.

- 14 -

uspořádání domů je typický především pro britské a francouzské lokality (např. lokality Harting-Garden Hill nebo Barnsley Park IV. (obr. 1.3)). Jelikoţ obě neodpovídají uváděné definici, jsou někdy nazývány protovillami. 47 A. L. F. Rivet definuje villu z ekonomického úhlu pohledu jako statek, který je integrovaný do sociální a hospodářské organizace římského světa. Takové označení podle něj nezávisí pouze na charakteru samotné centrální budovy, ale také na jejím vztahu k městům a cestám. Villy a města tvořily spojené části stejného ekonomického systému, coţ je zřetelné zejména při pohledu na mapu jejich rozmístění (obr. 2.2). Tato vzájemná závislost vysvětluje nejen zásadní seskupování vill kolem měst, ale i jejich absenci v místech, kde se města nevyskytují. 48 V provincii Britannia je příkladem takového místa oblast jiţního Devonu. Podle Iana Richmonda lze vznik systému vill povaţovat za jeden z největších úspěchů romanizace římské Británie a jeden z těch nejvíce spojených s domorodým obyvatelstvem. 49 John Percival celou problematiku definování vill z různých úhlů pohledu uzavírá slovy: Villy nejsou něčím, co bylo vynalezeno v určitou dobu, ale něčím, co se postupně vyvíjelo jako součást širší sociální a ekonomické evoluce. 50 Proto neexistuje jediný důvod předpokládat, ţe pro samotné Římany představovaly jasně a snadno odlišitelnou kategorii staveb. Vyskytovaly se v širokém prostoru, přičemţ kontext jejich vzniku se lišil od místa k místu. Navíc na mnohých lokalitách existovaly po velmi dlouhou dobu. Tato fakta znemoţňují jakoukoli snahu o přesnou definici významu pojmu villa. Je-li stanoveno jakékoli obecné tvrzení, vţdy se najde případ, který tomuto tvrzení odporuje. Příkladem můţe být výše uváděné tvrzení Edith Wightman.

47

Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 11. Rivet, A. L. F. Social and Economic Aspects. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 177. 49 Richmond, Ian. Roman Archaeology and Art. Londýn: Faber and Faber, 1969. Str. 149. 50 Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Str. 15. 48

- 15 -

4.2. Klasifikace 4.2.1. Tradiční dělení V literatuře se čtenář nejčastěji setkává s tradičním dělením vill na tři typy podle svého umístění a funkce: villa rustica, villa urbana a villa suburbana.51 Villa urbana představovala městskou vilu ve dnešním slova smyslu charakteristickou především pro menší města. Architektonicky představovala bohatší variantu běţného atriového domu (latinsky domus) s peristylem a hospodářským komplexem. Obvyklým způsobem obţivy jejích obyvatel, kteří se řadili spíše ke středním vrstvám, byl obchod nebo řemesla. Proto přední část směřující do ulice v mnoha případech bývala přetvořena na obchody, skladiště nebo dílny, jev typický také pro starší řecké obytné domy (například helénistické peristylové domy na Délu), od nichţ Římané brali částečnou inspiraci při stavbě svých vlastních. Nejlépe jsou tyto villy doloţeny z Pompejí (obr. 1.42). Existují také lokální varianty, které se od ostatních odlišují některými architektonickými prvky. Například africké villy obecně nemívaly atrium. Villa suburbana52 byla luxusní a prostorově rozsáhlou příměstskou rezidencí slouţící k odpočinku nejbohatších vrstev římských občanů (například císařů nebo senátorů). Největší koncentrace podobných komplexů se nacházela zejména v Itálii kolem Říma a na jejím mořském pobřeţí. Obytná část bývala v závislosti na majetkových poměrech a sociálnímu postavení vlastníka bohatě vybavena a vyzdobena. Běţnou součástí byly lázně, cvičiště, knihovna nebo bohaté zahrady a parky s terasami, jezírky a kolonádami. Výzdobu interiéru i exteriéru utvářely mozaiky, nástěnné malby, sochařská díla a drahý nábytek. Hlavním účelem podobných staveb byl jednak odpočinek a zábava majitele a jednak jeho osobní prezentace.

51

Srov. Hošek, Radislav and Václav Marek. Řím Marka Aurelia. Praha: Mladá fronta, 1990. Str. 8891. 52 Tomuto typu vill se podrobně věnuje například publikace: Frazer, Alfred. Roman Villa: Villa Urbana. Philadelphia: University Museum, University of Pennsylvania, 1998.

- 16 -

Villy tohoto charakteru mnohdy disponovaly zemědělskou půdou, jíţ se jejich personál věnoval v době, kdy v nich majitel netrávil svůj čas. Tyto aktivity představovaly moţnost zaměstnání sluţebnictva v době majitelovy nepřítomnosti a zároveň způsob, jak získat příjmy k alespoň částečnému pokrytí nákladů na údrţbu komplexu. Zemědělská činnost byla spíše okrajovou záleţitosti, dosti omezenou primárním obytným účelem villy. Takové zřízení bylo typické zvláště pro villae suburbanae ve všech hlavních oblastech v Itálii, zejména v Kampánii. 53 Příkladem nejbohatších komplexů typu villa suburbana jsou jednoznačně Hadrianova vila v Tivoli rozkládající se na ploše 200 hektarů a Tiberiova vila (tzv. Villa Iovis) ve Sperlonze na ostrově Capri. Význam obou vill mimo jiné tkví v jejich nákladné sochařské výzdobě. Podobné stavby se nacházely poblíţ většiny hlavních městských center, včetně těch provinciálních. Třetí a poslední typ, villa rustica, je venkovským zemědělským statkem, který se ve starověkém Římě rozšířil jiţ v republikánském období po prosazení systému velkostatků spravujících velké plochy půdy. Jejich charakter se v různých ohledech značně lišil, a to jak v uspořádání budov, tak i v jejich půdorysech nebo velikosti prostor určených k pobytu majitele, jeho rodiny a personálu (latinsky pars urbana). Villae rusticae na území Itálie tvořily komplex hospodářských a obytných budov uspořádaných podél dvora s pouze jedním vjezdem. V případě provinciálních vill bývala obytná část povětšinou oddělena od hospodářské. Z výkladů antických autorů popsaných ve třetí kapitole se čtenář dozvídá, ţe hospodářská část (latinsky pars rustica) disponovala mnoţstvím různých hospodářských staveb od stájí přes stodoly a skladiště aţ po lisovny na víno nebo olej. Nezbytnou součástí bývaly i lázně a kuchyňské prostory.

53

Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Str. 55.

- 17 -

4.2.2. Architektonické dělení obytné části Obytná část (pars urbana) bývá obecně klasifikována podle svého půdorysu. Nejjednodušší budovy, které lze charakterizovat jako villy, představovaly několik místností za sebou nebo chodbu s několika místnostmi přiléhajícími nejčastěji z jedné nebo velmi zřídka také z obou stran. Přístavbou boční chodby či verandy vznikaly villy chodbového typu (obr. 3.2). Takové se v Británii i v celé kontinentální Evropě staly typickou formou malého venkovského domu na počátku 2. století.54 Nebyly příliš vybavené a ani se nemohly stát centry opravdových velkých statků. Nejvýznamnější příklady, u nichţ je patrný velký vliv italských stavebních vzorů, jsou známé zejména z Galie.55 Z vill chodbového typu se prostřednictvím dalších přístaveb a rozšiřování posléze vyvinuly další půdorysné typy. Takhle vznikaly villy s chodbami (verandami, portiky), na něţ navazovala postranní křídla (rizality), která v různé míře vystupovala z fasády před ně. V německé terminologii se pro tento druh vţil termín EckrisalitenVillen – villy s rohovými rizality. Jedná se o standardní typ malého venkovského domu, který je typický především pro oblast dnešní Francie, Belgie, Německa a Velké Británie. 56 V západní Evropě se vyskytují dvě varianty. Zatímco britské a galské villy tohoto druhu přestavují hierarchii místností vedle sebe podél hlavní chodby, německá varianta je tvořena jednou centrální místností, kolem které jsou uspořádány ostatní místnosti. Běţné bylo i další rozšiřování přístavbami dalších místností nebo lázní. Poté se nezřídka jednalo o stavby převáţně reprezentativního charakteru, jejichţ italské vzory jsou doloţeny jiţ v průběhu 1. století (například na kampánské lokalitě Oplontis).57 V Germánii je lze nalézt na lokalitách Nennig (ve spolkové zemi Sársko, obr. 1.4) nebo Müngersdorf (Severní Porýní-Vestfálsko, obr. 1.6).

54

Srov. Swoboda, K. M. Römische und romanische Paläste. Vídeň: 1919. Str. 87. Scullard, H. H. Roman Britain: Outpost of the Empire. Londýn: Thames and Hudson, 1979. Str. 116. 56 Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 53. 57 Mielsch, Harald. Die römische Villa: Architektur und Lebensform. Mnichov: Verlag C. H. Beck, 1997. Str. 162. 55

- 18 -

Villy dvorového typu představují největší a nejbohatší typ provinciálního venkovského domu. Bývaly postaveny kolem dvora s přibliţně čtvercovým půdorysem a vstupní bránou. I v tomto případě se vyskytují regionální rozdíly. Původní italské villy tohoto typu disponují dvory, které měly spíše funkci zahrad. Takové lze nalézt například v Pompejích (obr. 1.42). V Británii jsou to například lokality Fishbourne Palace (obr. 1.7) nebo Woodchester (obr. 1.8), kterým se v této práci věnují zvláštní kapitoly. Ostatní britské villy vyuţívaly své dvory zejména k zemědělské produkci a jiným pracovním účelům. Villy halového (taktéţ bazilikálního) typu jsou typem, který se docela běţně objevuje v Británii (obr. 3.4), zatímco v ostatních evropských částech římské říše jen ojediněle. Mimobritské příklady lze nalézt na lokalitách Királyudvar (německy Königshof, obr. 1.5) v Maďarsku, Šmarje-Grobelce ve Slovinsku nebo poblíţ vesnice Maulévrier-Sainte Gertrude (obr. 1.11) ve francouzském départementu SeineMaritime. Celá loď těchto staveb musela být zastřešena a moţnost, ţe alespoň část jejich vnitřního prostoru zabíral vnitřní dvůr nebo atrium je velmi nepravděpodobná. Důvodem je naprostá neexistence charakteristických nádrţek nebo interních odtoků pro dešťovou vodu, které by ji odváděly ven z budovy.58 Uspořádání sloupů podepírajících střechu tomu také neodpovídá. Vchod se nacházel ve většině případů uprostřed jedné ze stran haly, která u rozvinutějších forem těchto vill mohla být vnitřně rozčleněna na několik místností.

58

Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 65.

- 19 -

4.2.3. Ostatní budovy Součástí naprosté většiny venkovských vill, včetně těch nejprostších, byly stavby různého charakteru, jeţ neměly obytnou funkci. Jednalo se o budovy lázní (latinsky thermy) s podlahovým vytápěním (latinsky hypocaustum), sýpky, stáje, stodoly a další. Všechny mohly přiléhat k samotné pars urbana, respektive tvořit součást dvora, například u vill dvorového typu. Majorita takových staveb slouţila především k zemědělským a výrobním účelům. Občas se v nich nacházely místnosti, kde bydleli lidé pracující pro majitele villy. Avšak jejich prostory byly stísněnější, ne tolik pohodlné, a jejich význam ustupoval hlavnímu vyuţití budov. Půdorysně se většinou jednalo o jednoduché domy, které zřídkakdy kopírovaly architektonický styl výstavby obytné části. Často pouţívanou stavební formou byla hala rozdělená řadami podpůrných sloupů na dvě a více „lodí“ či uliček. Na mnoha lokalitách je moţné se setkat s odděleně stojícími budovami, někdy také situovanými ve větší vzdálenosti od villy. Důvodem mohla být poloha na pozemcích s lepší zemědělskou půdou. Obhospodařovávané plochy měly kolem sebe postavenou kamennou zeď nebo alespoň oplocení. Také zde mohli být ubytováni majitelovi pracovníci. Běţnou jednoúčelovou stavbou nacházející se téměř všude v souvislosti s pěstováním obilnin byla zařízení na sušení obilnin, která nejstarší badatelé často zcela mylně interpretují jako primitivní hypocausta.59 Půdorysně mívaly tvar písmene T a jejich základem byla pec nebo topeniště, odkud se rozvádělo teplo do zásobníků s uloţenou úrodou obilí. Bohatší vlastníci vill si také nechávali postavit menší externí svatyňky kruhového půdorysu, 60 které fungovaly jako centra domácího kultu nebo mauzolea pro členy rodiny. Pozůstatky dvou takových staveb, jedné větší a jedné menší, byly odkryty například na lokalitě Lullingstone (obr. 4.6). 59

Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 69. 60 Samozřejmě jsou běţné také vnitřní svatyňky nebo alespoň výklenky slouţící k obětování boţstvům umístěné v obytných částech vill. Podstatný rozvoj domácího kultu nastal po příchodu křesťanství.

- 20 -

4.3. Villy v Británii V době příchodu Římanů, který byl popsán ve druhé kapitole, byla britská krajina poseta stovkami osad, vesnic a farem se zemědělskou produkcí. Současně s dobyvateli přišla i jejich kultura a byl zahájen postupný proces romanizace domorodého obyvatelstva. Místní aristokracie, jeţ byla ve městech často dosazována do funkcí radních a jiných úředníků, začala zcela záhy přejímat římský způsob ţivota a přizpůsobovala svá venkovská sídla novým potřebám. Tímto odlišením od obyčejných farem vznikaly villy. Pro vlastníky vill se romanizace stala vstupenkou do nového světa přepychového spotřebního zboţí, osobní prestiţe a společenského vzestupu.61 Mozaiková výzdoba, nástěnné malby, nákladné jídelní místnosti či lázně, záleţitosti v předřímské Británii naprosto nereálné, se stávají běţnými součástmi jejich ţivota. Vedle venkovského sídla slouţily villy, jak jiţ bylo uvedeno výše, jako centra zemědělské výroby. Byla k nim přidruţena obdělávaná pole, lesy, louky a mnohdy i celé vesnice. Kolem nich byla roztroušena řada jednotlivých budov nebo celých skupin. Jednalo se o stavby různého charakteru – stáje, výběhy, seníky, sýpky, vinné sklepy či mlýny. Současně se zde objevují i domy slouţící k dalšímu zpracování produkce (například kůţe nebo vlny) a dílny pro řemeslnou výrobu (keramika, stavební materiál, zpracování ţeleza). Obyvatelé se taktéţ věnovali lovu a rybolovu. Tyto činnosti dělaly z vill zcela svébytná centra potravinové produkce vyuţívající veškerých svých výrobních moţností k zisku pro své vlastníky. Díky své komplexní produkci se venkovské villy staly důleţitým potravinovým zázemím jednak pro legie a jednak pro městské obyvatelstvo ve všech provinciích. Villy neměly vţdy statut sídla. V některých případech byli jejich obyvatelé pouze nájemci zámoţných vlastníků půdy. V takovém případě byla villa podle Varrona samostatnou jednotkou, v níţ nehrál klíčovou roli její majitel, dominus, ale její správce, vilicus.62 Cato a Plinius uvádějí, ţe je třeba vybrat správce schopného, který by měl být tak chytrý jako jeho pán, ale neměl by si tuto skutečnost 61 62

Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 7. Rivet, A. L. F. Social and Economic Aspects. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 179.

- 21 -

uvědomovat.63 Dle Columelly měla mít část správcových kompetencí na starosti jeho manţelka, vilica.64 Pro ekonomiku provincie bylo nezbytné, aby se villy, jakoţto důleţitá centra zemědělské výroby, nacházely poblíţ větších středisek – měst. Vzdálenosti od měst se lišily podle typu (resp. významu) města. Villy kolem správních center byly zpočátku stavěny ve vzdálenosti kolem 17 km a posléze se jejich zakládání a výstavba začala rozšiřovat i mnohem dále. V případě okolních menších měst bývaly tyto vzdálenosti dodrţovány do jisté míry konstantně. 65 Blízkost městům byla dána také jiným faktorem. Od římské invaze do Británie se půda pod rostoucím vlivem trţní ekonomiky stala důleţitou obchodní komoditou. Proto byla moţnost trávit parné letní dny na venkově nebo vlastnit zemědělský statek a mít z něj příjmy pro příslušníky bohatších vrstev obyvatel měst lákavá nabídka. A. L. F. Rivet pod vlivem Varronova a Columellova díla k tomuto faktu dodává, ţe typický vlastník villy byl občanem, který investoval své prostředky do půdy. 66 Rozmístění vill na území provincie je nerovnoměrné. 67 Největší seskupení se nacházejí v jihovýchodní Anglii a dále při ústí řeky Severn do Bristolského zálivu v hrabství Gloucestershire (obr. 2.1). Menší skupiny se vyskytují i na několika místech na východě v hrabství Yorkshire. Naopak směrem na sever Anglie koncentrace villových lokalit řídne. Na severozápadě, zejména ve Walesu, a také na Cornwallském poloostrově lze villy nalézt jen ojediněle. Jejich absence v této oblasti můţe být dána zdejšími těţšími půdami. Majitelé se věnovali převáţně pěstování obilnin, 68 a k takovým účelům byly tyto půdy méně vhodné. Proto byly villy nejčastěji zakládány 63

Srov. Plinius. 16.7.35. a Cato. 5. Srov. Columella. 12. - autor vychází z Xenofóntova díla Oikonomikos, které znal z Ciceronova překladu. 65 Srov. Gregson, Mark. The Villa as Private Property. In Miles, David – Branigan, Keith, ed. Villas Economies (Economic Aspects of Romano-British Villas). Sheffield: Department of Archaeology and Prehistory, University of Sheffield, 1988. Str. 21-33. 66 Rivet, A. L. F. Social and Economic Aspects. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 181. 67 Srov. The Ordnance Survey Map of Roman of Britain. 5th ed. Southampton: Ordnance Survey, 2001. 68 Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Str. 92. 64

- 22 -

na údolních náplavách a lehkých nebo středně těţkých hlinitých půdách. Columella ve svém spisu doporučuje, aby byla půda posetá obilím pronajímána. Předpokládá se, ţe tato metoda byla v praxi vyuţita i v Británii, protoţe pro vlastníka nepředstavovala nutnost ubytování námezdních pracovníků v zázemí villy. 69 Primární plodinou, kterou obyvatelé britských vill na svých pozemcích pěstovali, byly obilniny. Ty slouţily jednak k výrobě pečiva a jednak k vykrmování prasat. Nejčastěji se jednalo o ječmen, ale z většiny lokalit je taktéţ doloţeno pěstování aţ tří odrůd pšenice nebo ovsa. 70 K výkrmu chovaného dobytka se vedle sena pouţívaly řepka, hrachor a brukvovité rostliny. Veškeré obilniny byly uchovávány ve speciálních sýpkách, kde byly sušeny pomocí podpodlaţního vytápění. Takové stavby byly v relativně dobrém stadiu zachování odkryty u villy Hambleden (obr. 1.13; nachází se v hrabství Buckinghamshire; kolem ní bylo nalezeno celkem 8 staveb tohoto charakteru) a na lokalitě Atworth (hrabství Wiltshire). Většina vill byla během pátého století opuštěna nebo pouţita k jiným účelům. Ty, v nichţ se obyvatelstvo udrţelo, byly přestavovány. Budovy nebo místnosti, jako například lázně, byly jiţ vzhledem ke změně způsobu ţivota nepotřebné. Proto bývaly bourány nebo opouštěny mezi prvními. Materiál z nich se často pouţil na jiné stavby. V jiných případech došlo k situacím, kdy obyvatelé přestali část místností vyuţívat a bydleli jen v některých. Opuštěné a rozpadající se villy pro změnu poslouţily k úkrytu nově příchozích obyvatel a zpravidla bývaly vykrádány. Například na lokalitě Rockbourne v hrabství Hampshire byla odkryta kostra osoby pravděpodobně zabité při zřícení zdiva. 71 Z některých lokalit existují doklady o tom, ţe okolní pole byla i nadále obdělávána, třebaţe ne v tak velkém měřítku, jako v předchozích čtyřech staletích římské nadvlády.

69

Srov. Rivet, A. L. F. Social and Economic Aspects. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 206-207. 70 Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 48. 71 Tamtéţ, str. 56-57.

- 23 -

4.4. Výbava a výzdoba vill Výzdobné prvky patří k charakteristickým nálezům při archeologickém výzkumu většiny římských vill v Británii. Patří mezi ně podlahové mozaiky nebo jejich fragmenty, různé druhy architektonických dekorací, jako jsou hlavice sloupů či ozdobné iniciály z okrajů střech, dále pak pozůstatky původních malovaných omítek a v bohatších domech taktéţ sochařská výzdoba a fontány. Naopak po nábytkovém vybavení toho prakticky mnoho nezůstalo (obr. 5.1). Poznatky z této oblasti jsou jen minimální a čerpají se především z antické literatury nebo nástěnných maleb. V nejbohatších villách, v nichţ ţily osoby pocházející se středomořské oblasti nebo osoby z nejvyšších společenských vrstev, se obvykle nacházely jídelny – triclinia – s lehátky uspořádanými po trojicích, kde obyvatelé a jejich hosté hodovali. Mnohé jídelny představovaly apsidovité sály s bohatou výzdobou. V ostatních villách se pro změnu ujal západoevropský zvyk stravování se v pravoúhlých místnostech za stolem, u kterého se sedělo na ţidlích nebo lavicích. 72 V nejhůře rekonstruovatelném stavu se obvykle nacházejí omítky, protoţe na většině lokalit se zdi nezachovaly do přílišné výšky z důvodu pozdějšího rozebírání na stavební materiál nebo destrukce poţárem. Jednou z výjimek je villa v Lullingstone (obr. 4.6), kde díky postupné erozi blízkého svahu zůstaly stěny v intaktní formě aţ do výšky 2,4 metru.73 Malíři omítek pracovali se širokou škálou barev od ţluté a červené přes různé odstíny modré a zelené aţ po hnědou či černou (obr. 5.2). Předpokládá se, ţe většina z nich nebyla místního původu a byla importována z ostatních provincií. 74 To platilo například pro modré barvy ze sloučenin mědi a křemíku původem z Egypta. Jiné, jako třeba zelená nebo šedozelená, jejichţ přítomnost se zjistila ve ville Great Witcombe (obr. 1.14 a 4.10) v hrabství Gloucestershire, mohly pocházet

72

Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 38. Zejména v tzv. zahloubené místnosti, která slouţila jako pohanská a posléze raně křesťanská svatyně. Tato místnost byla popsána v samostatné kapitole věnující se ville v Lullingstone. 74 Liversidge, Joan. Furniture and Interior Decoration. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 129. 73

- 24 -

z poloostrova Cornwall. 75 Obvyklé schéma malované výzdoby stěn pouţité v britských venkovských i městských domech se sestávalo ze dvou základních pásů. První sahal do výšky přibliţně 70 – 90 cm a představoval patu stěny. Jeho výzdoba často představovala celou škálu barev imitujících mramorové obklady nebo zdivo. Popřípadě obsahovala velmi jednoduché geometrické vzory. Druhý pás měl asi dvojnásobnou výšku a dělil se na panely zhruba stejné velikosti. Tyto panely obsahovaly různé motivy od geometrických (mnohobarevných čar a pruhů) po rostlinné (soustředné kruhy představující květy, listy, girlandy či celé rostliny). V bohatších villách se společně s předchozími objevovaly také scény s lidmi, boţstvy a zvířaty nebo zátiší s různými předměty, například nádobami s ovocem. V pozdějším období k nim v souvislosti s christianizací říše přibyly křesťanské symboly (například christogramy) nebo postavy adorantů (obr. 5.7 a 5.8). Tato výzdobná móda se nijak nelišila od výzdoby v sousedních provinciích a lokální prvky jsou u ní vzácností. Neodmyslitelným a zároveň nejvýznamnějším dekoračním prvkem britských vil byly bezesporu podlahové mozaiky, které je moţné nalézt na naprosté většině lokalit. Nacházely se hlavně v soukromých obytných prostorách, chodbách, různých předsíních a v místnostech slouţících k přijímání hostů nebo jiným důleţitým činnostem. V mnoha villách byl jejich výskyt spojen s podlahami vyhřívanými hypocaustem. Zřídka dochází také k nálezům nástěnných mozaik. Nejvíce se objevují v hrabství Gloucestershire a Sommerset, v oblastech s vysokou koncentrací bohatých vill. Vývoj britských mozaik se rozlišuje na čtyři základní fáze probíhající kolem let 75-80, 100, 150-200 a 200. V první fázi představovaly černobílé geometrické motivy, jaké jsou patrné například na lokalitě Fishbourne Palace. 76 V následujících dvou obdobích lze s postupem romanizace provincie sledovat vývoj vedoucí k zesloţiťování pouţívaných vzorů (obr. 5.4) a rozšiřování řad námětů o další prvky 75

Clifford, E. M. The Roman Villa at Witcombe. Transactions of the Bristol and Gloucestershire Archaeological Society, 1954, vol. 73, str. 17 a 60. 76 Vesměs jsou představovány kosočtvercovými a kříţovitými tvary pravidelně uspořádanými vedle sebe v pravidelných intervalech.

- 25 -

různého charakteru (obr. 5.5). Nejnákladnější mozaiky s bohatými figurálními scénami pocházejí ze třetího a první poloviny čtvrtého století, během nichţ došlo k velkému stavebnímu rozmachu vill. Na území provincie v té době působily minimálně čtyři velké dílny či školy: petuarská (anglicky Petuarian School) v oblasti kolem ústí řeky Humber na severovýchodě, durobrivanská (Durobrivan School) v oblasti střední Anglie, corinská (Corinian School)77 v hrabstvích Gloucestershire, Wiltshire a Oxfordshire, a durnovarská (Durnovarian School) v hrabstvích Dorset a Sommerset na jihozápadě Anglie. Názvy těchto skupin umělců se odvozují od názvů významných měst, odkud pocházela jejich produkce: Petuaria – Brough (Východní Yorkshire), Durobrivae – Water Newton (Huntingdonshire), Corinium – Cirencester (Gloucestershire) a Durnovaria – Dorchester (Dorset). Kolem poloviny 4. století začala mozaiková produkce pozvolna upadat a školy postupně přestaly působit. Na mnoha místech však byli jejich tvůrci ještě několik desetiletí velmi plodní. Úpadek nebyl rovnoměrný, protoţe i v této době vznikala významná díla, jako například dekorace podlahy přijímacího sálu a apsidální jídelny na lokalitě Lullingstone datované do let 330 – 360 (obr. 5.6). K neméně důleţitým prvkům zkrášlujícím místnosti a dvory britských vill patřila sochařská výzdoba. Její styl byl výrazně provinční a nedosahoval úrovně sochařských děl vznikajících ve středomořských dílnách. Materiál pouţitý k jejich tvorbě se mnohdy dováţel například z Řecka. Časté nálezy tohoto druhu zahrnují busty a hlavy soch různé velikosti. Jako příklad lze opět uvést villu Lulllingstone a její dva portréty předků majitele vytesané z řeckého mramoru nebo fragment chlapecké hlavy z lokality Fishbourne Palace, někdy přisuzovaný místnímu prořímskému králi Cogidubnovi. 78

77

Corinská škola byla ze všech nejvýznamnější a s její tvorbou se lze setkat například ve villách Chedworth, Tockington Park, Woodchester nebo North Leigh. 78 Srov. Cunliffe, Barry, et al. Fishbourne – The Roman Palace and its History. Londýn: The Sunday Times, 1969. Str. 16-17.

- 26 -

5. Typologický rozbor lokalit 5.1. Nejstarší villy Přes rozvinutý zemědělský charakter neexistovaly v Británii v době dobytí Římany ţádné stavby komplexnějšího charakteru. Domy původního ostrovního obyvatelstva byly v naprosté většině případů hlinito-dřevěné s tenkými stěnami, doškovou střechou a oválným půdorysem typickým pro lokální domy doby ţelezné.79 Jejich výstavba pokračovala i po dobytí ostrova, avšak stavitelé záhy začali přejímat některé z římských stavebních postupů. Vnitřní uspořádání jednoduchých domů představovalo průchozí chodbu, k níţ ze stran přiléhaly jedna nebo dvě místnosti, a bylo přizpůsobeno poţadavkům na funkci celé stavby. V jiných případech se jednalo pouze o řadu místností za sebou (obr. 3.3). Neexistují ţádné doklady o tom, ţe by tyto domy disponovaly i patry, ale vzhledem k tenkým stěnám se tato moţnost jeví spíše jako nepravděpodobná. Nejstaršími známými villami na území Británie jsou villy na lokalitách Lockleys (obr. 1.1 a 4.1) u města Welwyn a Park Street (obr. 1.1 a 4.3) poblíţ St. Albans (obě na území hrabství Hertfordshire). Byly vystavěny v době vlády Claudiova nástupce, císaře Nerona (54 - 68), na území spojeneckého kmene Catuvellaunů.80 Pod oběma byly odkryty pozůstatky základů starších keltských chat, oválné v případě Lockleys a obdélné v případě Park Street. Obě budovy disponují jednoduchými obdélnými půdorysy. Ve své první stavební fázi byly vybudovány na nízké kamenné podezdívce a stěny měly zpevněny konstrukcí z dřevěných trámů. Podobné typy se objevují i v pozdější době, aţ do 4. století, například villa na lokalitě Frocester Court v hrabství Gloucestershire postavená kolem roku 270 a tvořená jedním podlouhlým blokem s velkou centrální místností a kuchyní (obr. 1.12). V některých případech mají i malou přístavbu fungující jako chlév pro dobytek. Nejlepším dokladem tohoto trendu je villa na lokalitě Iwerne v hrabství Dorset (obr. 1.2). Stavby podobného typu se staly základem pro rozvoj větších domů se sloţitějšími půdorysy. 79 80

Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 15. Richmond, Ian. Roman Archaeology and Art. Londýn: Faber and Faber, 1969. Str. 135.

- 27 -

Villa v Lockleys se nachází poblíţ dnešního města Welwyn Garden City v hrabství Hertfordshire nedaleko římského města Verulamium (dnešní St Albans). Byla, jak jiţ bylo uvedeno výše, vybudována na místě dvou oválných chat postavených příslušníky keltského kmene Belgů. Ve své počáteční fázi, která trvala přibliţně do roku 150, představovala řadu pěti malých místností obdélného nebo téměř čtvercového půdorysu. V průběhu této fáze její obyvatelé přistavěli boční chodbu, verandu, po níţ se zachovala řada devíti kůlových jam po dřevěných sloupech. První chodby se v Británii začínají objevovat na přelomu 1. a 2. století. Podobně vznikaly jiţ v průběhu 1. století na několika místech v Galii. Konkrétně na belgické lokalitě Haccourt (blízko dnešního Lutychu) nebo jihofrancouzské Cadeilhan-St-Clar (u města Gers).81 Ve druhé fázi výstavby villy byla k její severní části přistavěna lázeň. Verandu s dřevěnými sloupy nahradila zděná chodba. K lázni byly postupně v době prvního rozkvětu lokality během 2. poloviny 2. století dostavěny další dvě menší místnosti. Spolu tak vytvořily jedno křídlo stavby. Druhé období rozkvětu nastalo koncem 3. století a začátkem 4. století, kdy byla hlavní budova přestavěna na kamennou. Současně bylo přidáno křídlo také k jiţní části a jedna menší místnost přiléhající k chodbě a lázni. Kolem roku 340 pravděpodobně došlo k poţáru budovy, po němţ byly postaveny další přístavby. 82 Villa v Lockleys si díky své poloze ve svahu mohla dovolit i takový luxus, jakým bylo dřevěné patro umístěné nad přední polovinou prostřední části hlavního domu. Vedle základů budovy bylo na lokalitě odkryto několik studní vyzděných dřevem a kameny, kamna a zásobní jámy obsahující zuhelnatělé obilniny. Jedna z nich se nacházela uvnitř později přistaveného jiţního křídla. Villa disponovala svým vlastním pohřebištěm, na němţ se našlo několik kremačních a inhumačních pohřbů z období od 1. do 3. století.

81 82

Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Str. 38. Srov. Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 16. nebo British Broadcasting Corporation. Lockleys Roman Villa, Hertfordshire, UK [online]. 2006-01-04 [cit. 2007-11-21]. .

- 28 -

Villa na lokalitě Park Street (obr. 1.1) byla také, jak jiţ bylo uvedeno, vybudována na místě keltských chat z doby ţelezné, ale dostupné archeologické nálezy dokládají osídlení tohoto prostoru jiţ v době bronzové. Ve své první fázi byla tvořena řadou šesti místností obdélného půdorysu a představovala typ tzv. pásového domu. K jejímu podstatnému rozšíření došlo aţ kolem poloviny 2. století přístavbou chodby a křídel. Následné stavební úpravy kolem let 300 a 340 jiţ nebyly nijak výrazné a celkový charakter villy se tím zásadně nezměnil. Je patrné, ţe se jednotlivé fáze stavebních činností odehrávaly přibliţně ve stejné době, jako v případě nedaleké villy v Lockleys. Půdorys první fáze je srovnatelný s nejjednoduššími venkovskými domy v Británii, které se na jejím území vyskytovaly i v následujících staletích římské nadvlády. Podobné vnitřní uspořádání měla většina soudobých vill, avšak nikde není doloţeno, ţe se tento stavební typ vyvinul ze starších místních předloh. 83 Většina takových vill představuje první krok k pozdějšímu stavebnímu rozvoji ve větší hospodářské a obytné komplexy. Jednoduchost půdorysu domu a jeho rozdělení na část určenou k obývání a pracovní okrsek či část pro pracovníky současně neumoţňuje předpokládat, ţe zde v této době jiţ existoval pracovně-právní vztah majitele (dominus) a jeho nájemce či správce majetku (villicus) typický pro pozdější britské villy. 84 Spíše tu bydlela romanizovaná rodina zabývající se zemědělskou produkcí. Jestli villa v Park Street nebo villy jí podobné disponovaly patrem, není moţné bezpečně stanovit. Rozsáhlá trámová střešní konstrukce ale mohla poskytovat dostatek půdního prostoru k uskladnění materiálu nebo přespání obyvatel. Zároveň je z této lokality doloţeno, ţe obyvatelé přespávali v polozemní stáji. Podobně sporným bodem je existence či neexistence dveří ve vchodech do jednotlivých místností villy, protoţe nebylo nalezeno nic, co by prokazovalo jejich vyuţití.

83

Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 50. 84 Rivet, A. L. F. Social and Economic Aspects. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 199.

- 29 -

Podobně jako na obou předchozích lokalitách, lze pozorovat vývoj z velmi jednoduché villy ve sloţitější na lokalitě Hambleden-Yewdon Manor (v některé literatuře téţ Hambledon; obr. 1.13) v hrabství Buckinghamshire. Výzkumy kolem hlavní budovy v roce 1920 odkryly doklady osídlení lokality jiţ v době ţelezné. Následným leteckým snímkováním se zjistilo, ţe obytný dům byl součástí rozsáhlejšího komplexu staveb uspořádaných podél dláţděné silnice. Předpokládá se, ţe díky svému umístění slouţil jako sběrné místo pro zásobování obilím vypěstovaným v blízkém okolí. 85 V první etapě kolem roku 100 byla vybudována podlouhlá stavba tvořená řadou čtyř místností, k níţ byly později na obou stranách přistavěny další dvě místnosti. Doba největšího rozkvětu villy ve 2. století se nesla v duchu její přestavby na budovu s chodbou, dvěma křídly a krytým centrálním vchodem. Zanikla poměrně brzy, jiţ ve 4. století. Významnost lokality je dána tím, ţe v jejím prostoru bylo odkryto celkem 97 inhumačních dětských pohřbů, především nově narozených jedinců. Někdy se mohlo jednat o dedikace boţstvům, ale mnohdy se takhle zakrývaly neoficiální tajné porody. 86 Jsou známy i dedikační pohřby novorozenců přímo uvnitř domu. Například ve ville Sparsholt v hrabství Hampshire, která bude rozebrána podrobněji v jedné z následujících kapitol, byl jeden takový nalezen v rohu pod podlahou menší místnosti slouţící jako skladiště.

85

Johnston, David E. Villas of Hampshire and the Isle of Wight. In Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Str. 74. 86 Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 20.

- 30 -

5.2. Villy chodbového typu 5.2.1. Nejjednodušší formy Jedním z nejjednodušších příkladů villy chodbového typu je lokalita Great Staughton (obr. 1.1) ve hrabství Huntingdonshire, jejíţ počátky jsou kladeny do druhé poloviny 1. století. Její základní část představuje jednoduchý podélný blok tří místností, z nichţ centrální je největší a jedna z bočních fungovala jako kuchyně. K tomuto bloku byla přistavěna portiková chodba, jejíţ konce se otevíraly do dvou křídel s jednou prostornou místností. Díky jejím nezvyklým proporcím je moţné ji povaţovat spíše za místnost. Ačkoli má stavba přesnou symetrickou strukturu, existuje zde rozdíl v její výzdobě. Konkrétně se jedná o kvalitu uměleckého ztvárnění podlahových mozaik s geometrickými vzory na chodbě, z nichţ jedna je výrazně lépe provedená. Nejspíš se jednalo o záměr jejího tvůrce, který se snaţil dosáhnout toho, aby návštěvník při příchodu do chodby podle takové mozaiky poznal, kterým směrem se nachází lepší část domu.87 Kromě podlahy chodby byly mozaikami vyzdobeny i podlahy obou místností v křídlech. Přestoţe byl půdorys obytné budovy velmi jednoduchý, existovaly i jednodušší formy vill chodbového typu. Takovou je například villa Frilford (obr. 1.1) v hrabství Berkshire postavená aţ ve 4. století na místě dřívější osady z doby ţelezné. Přestoţe obytná budova disponuje mnohem menšími celkovými rozměry neţ villa Great Staughton a je zařízena jednodušším způsobem, její vnitřní uspořádání tvoří 12 poměrně malých místností a chodba. Dalším rozdílem je existence jen jednoho křídla, jehoţ jediná místnost je vybavena hypocaustem s mozaikovou dlaţbou. Podobný architektonický rys se často vyskytuje například v oblasti dnešního Německa. 88

87 88

Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 141-142. Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 55.

- 31 -

O něco propracovanější, avšak stále jednoduchá a relativně chudá, je villa v poloze Northfield na lokalitě Mansfield Woodhouse (hrabství Nottinghamshire, obr. 1.1), jejíţ osídlení trvalo od konce 2. století do poloviny 4. století. Její obytná budova představuje řadu místností s verandou v přední části ústící na obou svých koncích do křídel. Centrální místnost s mozaikami zdobenou podlahou slouţila jako jídelna. Jiţní křídlo bylo zahříváno hypocaustem a vedl z něj průchod do blízké stavby čtvercového půdorysu. Poblíţ této budovy byla později postavena další mnohem větší stavba. Obě pak společně, uspořádány do písmene L, tvořily dvě strany dvora. Podobná situace je patrná na lokalitách Folkestone (obr. 1.7), Stroud a jiţ zmiňované Hambleden (obr. 1.13). Dají se do jisté míry povaţovat za předchůdce vill dvorového typu, i kdyţ jejich role byla podřízena funkci hlavní obytné části villy. 89 Tato druhá budova je zajímavá svým vnitřním uspořádáním. Původně se jednalo o podélnou sloupovou halu se dvěma menšími křídly, jejíţ konce byly rozděleny do většího počtu místností o malých rozměrech (obr. 1.2). Některé ze západních místností byly vytápěny hypocaustem. Budova, jejíţ varianty je moţné najít u vill Woodchester (hrabství Gloucestershire, obr. 1.8) nebo West Dean (téţ Chilgrove, hrabství Wiltshire, obr. 1.20), byla určena k více účelům. Slouţila jako lázeň, sýpka, stáj a obydlí pro majitelovy pracovníky. Za ekvivalent komplexu v Mansfield Woodhouse se ve většině ohledů dá pokládat lokalita Lauffen am Neckar (obr. 4.9) v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Zdejší obytnou část představuje jen malý domek s verandou a třemi místnostmi, z nichţ dvě byly vybaveny podlahovými mozaikami. U obou lokalit je zřejmé, ţe obytnou funkci plnily jejich menší chodbové domy. Na budovu halového typu se přenesly ostatní funkce komplexu a případně mohla přejmout i část funkcí, k nimţ v mnohých jiných villách slouţila obytná budova (například lázně nebo skladiště). Za britský ekvivalent Mansfield Woodhouse se povaţuje Norton Disney (hrabství Lincolnshire, obr. 1.21), u níţ došlo k propojení hlavního domu s halovým prostřednictvím pozdější přístavby lázně. Dvě podobné stavby halového charakteru lze také nalézt na lokalitě Sparsholt (Hampshire). 89

Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Str. 136.

- 32 -

Ještě o něco komplexnější villa, jejíţ obytná část byla podobného charakteru, stála na lokalitě Engleton v hrabství Staffordshire (obr. 1.1). V první fázi výstavby mezi lety 195 – 211 byla její křídla původně vybudována s apsidami. Podobný prvek je moţné vysledovat i v případě prvního období výstavby villy Folkestone (Kent, obr. 1.17).90 Tato charakteristika ukazuje na vliv stavitelství středomořské oblasti, kde bylo pouţívání apsid běţné. Obě křídla byla ve 4. století přestavěna na větší obdélné místnosti, snad proto, ţe majiteli jiţ nevyhovoval stísněný prostor budovy. Postupně byly ze západu a z jihu přistavěny další místnosti. V jihozápadním rohu nechali majitelé vybudovat lázeň tvořenou několika malými místnosti a další apsidou, z nichţ dvě byly vybaveny hypocaustem. Podobně byla vytápěna i podlaha jedné z místností v severní části obytné budovy. Areál villy představující rozlohu asi 1 akru (cca 40 arů) byl obehnán příkopem. Mezi výjimky mezi nejjednoduššími formami vill patří lokalita Kings Weston poblíţ města Bristol v jihozápadní Anglii (obr. 1.1). Její výstavba se datuje kolem roku 270. Křídla obytné budovy jsou tvořena velkými místnostmi s krytou chodbou (verandou) vedoucí mezi nimi. Zadní stěna této chodby byla tvořena arkádou, za níţ se nacházel velký obdélný prostor s vyštěrkovaným povrchem, který mohl být zastřešený. Kolem něj byly uspořádány ostatní místnosti. Dlaţba v levém (západním) křídle stavby byla pokryta nezvykle jednoduchými geometrickými mozaikovými vzory, datovanými nejpozději do roku 300.91 K této části přiléhala přístavba lázní tvořená šesti místnostmi menších rozměrů, z nichţ dvě disponovaly podpodlaţním vytápěním a další dvě byly zdobeny mozaikovými podlahami. Hypocaustum s mozaikami bylo taktéţ odkryto i v pravém (východním) křídle. Zadní (severní) část villy nebylo moţné odkrýt, ale dá se předpokládat, ţe na ni navazovaly další místnosti. Při výzkumech byla uvnitř budovy nalezena dvě ohniště: jedno, pravděpodobně mnohem pozdější datace, na západním konci chodby a druhé v centrálním prostoru s oblázkovou podlahou. Pravděpodobně mohlo být vyuţito k vytápění (v případě, ţe tento prostor byl krytý střechou) nebo k přípravě pokrmů. 90

Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 57. 91 Tamtéţ, str. 80.

- 33 -

5.2.2. Sparsholt Prvním příkladem, kterému bude podrobněji věnována pozornost, je villa Sparsholt (obr. 1.10 a 1.18) v hrabství Hampshire. Představuje kamennou obytnou budovu obdélného půdorysu s několika východy postavenou v polovině 3. století. K osídlení lokality došlo jiţ v době ţelezné, coţ dokazuje nález jámy, inhumačního pohřbu a pozůstatků ohrady areálu. Současně se předpokládá, ţe před vybudováním villy stála na místě starší stavba. 92 Lokalita definitivně zanikla kolem roku 450. V přední části obytného domu byla situována chodba či veranda ústící na obou koncích do křídel, které ji na rozdíl od jiných lokalit nijak nepřesahovaly a netvořily rizality. Byla dřevěná a otevřená povětrnostním vlivům. Obě křídla měla stejné proporce. Tvořily ji dvě obdélné místnosti o šířce hlavní části domu a dvě menší čtvercové místnosti o šířce chodby, na níţ navazovaly. V jiţním křídle se nacházela loţnice a pracovna (studovna) majitelů ústící dveřmi také do chodby. V severním křídle byla situována místnost slouţící k ubytování sluţebnictva nebo pracovníků villy a kuchyně, do níţ se vcházelo pouze z chodby. Do části určené pro pracovníky se vcházelo také bočním vchodem. Centrální část tvořila řada 7 místností, z nichţ tři byly větších, přibliţně stejných rozměrů a zbývající čtyři menší byly uspořádány po dvojicích za sebou. Stejně jako na mnoha jiných lokalitách se naproti vchodu do chodby dalo vejít do nejvýstavnější místnosti v domě s mozaikovou podlahou. Ta patrně mohla slouţit k vítání hostů či jiným důleţitým událostem. Ostatní dvě velké místnosti byly o něco širší a povaţují se za obytné. Jejich podlaha, podlaha chodby, dvou menších místností a pracovny měla kamennou dlaţbu. V největším z těchto „obývacích pokojů“ se u stěny našly pozůstatky ohniště. Celkový asymetrický charakter vnitřního uspořádání obytné stavby a umístění části určené sluţebnictvu či pracovníkům v okrajové části s vlastním východem je určen pravděpodobně sociálními důvody.93 Majitelé villy zřejmě nechtěli, aby se vchod pouţíval ke kaţdodenním činnostem.

92

English Heritage. PastScape - National Monuments Record [online]. 2007 [cit. 2008-01-26]. . 93 Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 49.

- 34 -

Před obytnou budovou se rozkládal rozlehlý dvůr, který se směrem k ní zuţoval. Po stranách stály dvě budovy halového typu uvnitř uspořádané do trojlodního a jednolodního prostoru. Celý prostor byl ohrazený zdí, jeţ navazovala na stěny všech tří staveb. Podobné vějířovité uspořádání dvora je patrné i na lokalitě Hambleden (obr. 1.13). Stavitelé se tím mohli snaţit navodit návštěvníkovi přicházejícímu bránou na čtvrté straně dojem vyšší důleţitosti obytné budovy, která byla situována přímo naproti, a obrátit pozornost především na ni. Umístěním halových domů slouţících k pracovním účelům po stranách dvora, tedy na okraj zorného pole návštěvníka, se dosáhlo optického efektu umocňujícího její sociální významnost v rámci celé villy. Podobné rozvrţení budov je v Británii, na rozdíl od ostatních evropských provincií, relativně běţné. 94 Navíc mimo jiné představuje první krok k vývoji vill dvorového typu. Obě halové stavby po stranách dvora nejspíše slouţily jako skladiště, výrobní prostory a také ubytovna pracovníků vlastníka villy. Ţádná z nich pravděpodobně nikdy neslouţila k ustájení zvířat.95 Trojlodní hala v severní části dvora měla dvě stavební fáze. První, dřevěnou, nahradila kamenná stavba se třemi dalšími místnostmi, z nichţ jedna byla vydláţděna kamennou dlaţbou a další mozaikovou. Předpokládá se, ţe se majitel mohl odstěhovat jinam a ubytoval v nich svého správce.96 Dále zde byly odkryty pozůstatky ohniště u zdi společně s mnoţstvím rozšlapaných zbytků potravin a popela. Zjevně se jednalo o společnou kuchyni pracovníků villy, kteří se zde stravovali a také trávili dlouhé zimní večery. Kromě dvou halových budov ve dvoře stála mimo něj ještě jedna další postavená poblíţ v pozdější fázi.

94

Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 157, 171 a 183 95 Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 39. 96 Tamtéţ, str. 42.

- 35 -

5.2.3. Folkestone Villa Folkestone v hrabství Kent (obr. 1.17 a 3.5) představuje poněkud rozsáhlejší stavbu téměř symetrického půdorysu o délce necelých 65 m. Jsou doloţeny celkem dvě fáze jejího vývoje. První jiţ nebylo při objevení v roce 1924 moţné řádně zachytit. Byla postavena kolem roku 90 a její osídlení trvalo zhruba do třetí čtvrtiny 3. století, kdy ji obyvatelé pravděpodobně opustili. Stála na základech z křemene a hornin s vysokým podílem příměsí ţeleza. Stěny tvořily kamenné bloky z vápnitého tufu. Z celé budovy se do dnešní doby dochoval pouze půdorys chodby, části křídel a velké centrální místnosti. Obě protáhlá křídla měla na svých koncích apsidovité výklenky. Jedná se o totoţný prvek jako u villy na lokalitě Engleton (obr. 1.1), která je popisována v předchozí podkapitole. Současně byl k jihozápadnímu rohu budovy přistavěn lázeňský komplex s několika malými místnostmi, z nichţ některé měly podpodlaţní vytápění. Druhá fáze vývoje villy začíná opětovným obydlením a přestavbou na konci 3. století. Nové základy byly vystavěny z vápence a mořských valounů. Stěny tvořily bloky z šedého pískovce, křídla byla dvojnásobně rozšířena a apsidy byly nahrazeny rovnými stěnami. Došlo ke zbourání centrální místnosti a sousedních místností a jejich nahrazení řadou jedenácti menších, k nimţ byla zezadu přibudována další chodba. Později ji obyvatelé rozdělili přepáţkami na několik částí. Villa mohla mít také patrovou nástavbu. Dokazuje to přítomnost několika vnějších opěrných pilířů na stěnách obou křídel. U ostatních obvodových zdí pilíře objeveny nebyly. Přestavby nebyl ušetřen ani lázeňský komplex. Jedna z místností z první fáze měla původně hypocaustum vytápěné z topeniště v místnosti, která zároveň slouţila jako kuchyně. Archeologické výzkumy v ní odkryly celkem dvě dlaţbou obloţená ohniště. Hypocaustum bylo ve druhé fázi zasypáno a v jihovýchodním rohu kuchyně byl vystavěn nový krb. V protějším rohu poblíţ staršího topeniště vytápějícího hypocaustum v dalších dvou sousedních místnostech situovaných směrem na západ postavili obyvatelé nádrţ na horkou vodu. Zároveň přistavili další dvě caldaria (lázně s teplou vodou) a jedno frigidarium (lázeň se studenou vodou). V jedné z místností se taktéţ nacházel kamenný bazén.

- 36 -

Hlavní vchod je situován uprostřed přední chodby. Vedlo k němu několik schodů. Odsud se vcházelo do místnosti s bohatě geometricky zdobenou mozaikovou podlahou. Kromě ní byly vydláţděny ještě dvě další místnosti. Podle nálezu dlaţdic se třemi různými typy kolků s nápisem Classis Britannicus97 se dá usoudit, ţe majitel mohl zastávat funkci důstojníka římského námořnictva slouţícího v provincii Britannia (obr. 5.3). Rozsáhlost budovy a nebývale bohatá výzdoba (mozaiková podlaha vstupní místnosti či nález importovaných mramorových architektonických dekorací98) svědčí o tom, ţe mohl ve vojenské hierarchii dosáhnout relativně vysokého postavení. Vedle vojenských kolků se v areálu našlo větší mnoţství mincí různých císařů. Dvě nejstarší byly vyraţeny za vlády Domitiana. Nejvíce, celkem 21, pocházelo z doby hadrianovské. Do stejného období se datuje většina zdejší nalezené keramiky, kterou vyrobily dílny ve střední a východní Galii. Je vesměs zdobená a označená různými kolky (např. Aestivus, Cinnamus, Musicus či Sacroticus). První obyvatelé nechali villu ve Folkestone postavit v souběţné orientaci s blízkým mořským pobřeţím, přičemţ chodba a hlavní vchod byly orientovány směrem k moři. Výstavba vill v přímořských lokalitách nebyla ničím neobvyklým. Takové se běţně stavěly zejména v Itálii. Poloha se ale stavbě stala kvůli postupné erozi hliněného mořského břehu osudnou.99 Lokalita se současně dá povaţovat za předchůdce vill dvorového typu. Prostor mezi obytnou budovou a mořským břehem lze pokládat za dvůr, protoţe byl z jihozápadní strany ohraničen podlouhlou stavbou hospodářského charakteru (tzv. blok B, k jehoţ výstavbě došlo nejpozději kolem roku 100) a na severovýchodní, straně se pravděpodobně nacházel plot. Do takto vzniklého dvora se vstupovalo bránou mezi oběma budovami.

97

Viz. Winbolt, S. E. Roman Folkestone: A Record of Excavation of Roman Villas at East Wear Bay, with Speculations and Historical Sketches on Related Subjects. Londýn: Methuen 1925. 98 Liversidge, Joan. Furniture and Interior Decoration. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 153. 99 Kent Archaeological Society. Romano-British Kent - Country Houses [online]. 2006-06-30 [cit. 2008-01-09]. .

- 37 -

Ve východní části katastru města Folkestone se nachází ještě jedna lokalita, která je povaţována za pravděpodobnou villu. Jedná se o skupinu pěti budov umístěných ve svahu, k jejichţ průzkumu došlo v letech 1869 aţ 1875. V roce 1952 byl na místě proveden krátký revizní výzkum. V současné době je plocha naleziště ukryta pod moderní zástavbou. Nejspíše mohlo jít o villu s přilehlými stavbami, avšak obytná část nebyla nikdy nalezena. Bylo zde okryto hypocaustum a část přilehlé místnosti pravděpodobně šestiúhelného půdorysu s vybetonovanou podlahou a jámou uprostřed. Současně se asi 18 metrů na jih našel roh budovy se zdmi tlustými 1,8 metru a o něco jiţněji další malá podélná stavba o délce necelých 19 metrů. Její zdi tvořily kameny, beton a spojovací cihly. Vnitřně byla uspořádána na dvě místnosti, z nichţ větší měla silnější stěny. Pod nimi se nacházela hrobka, do které se pravděpodobně vcházelo schody mezi dvěma tenkými stěnami v západní části stavby. Uvnitř se našlo několik kosterních pozůstatků. Původně byla popsána jako raně středověká kaple.100 Ale toto tvrzení vyvrátily nálezy několika římských mincí (jedna pocházela z období vlády císaře Antonina Pia). V těsné blízkosti směrem na jih byla zjištěna přítomnost malé stavby s kruhovitým půdorysem a pozůstatky další blíţe neidentifikované struktury. Interpretace celého naleziště je problematická, protoţe ţádná ze staveb nebyla dostatečně prozkoumána, pouze dvě byly změřeny a stáří dalších tří je sporné. Pokud se opravdu jednalo o villu, je pravděpodobné, ţe se obytný dům nacházel v severní části lokality. Kruhovitá budova mohla slouţit jako hrobka nebo soukromý chrámek. Podobné se nacházely i u jiných vill v provincii. Jako příklad lze uvést villu v Lullingstone (obr. 4.6), které bude později v této práci věnována samostatná kapitola.

100

Kent Archaeological Society. Romano-British Kent – Country Houses [online]. 2006-06-30 [cit. 2008-01-09]. .

- 38 -

5.2.4. Ditchley Villa na lokalitě Ditchley v hrabství Oxfordshire (obr. 1.1) se povaţuje za jeden ze standardních typů vill chodbového charakteru v Británii. Původní hrázděná budova z flaviovského období byla obdélného půdorysu, který byl o něco rozlehlejší neţ půdorys podobné stavby v Lockleys. Zachovaly se po ní pouze kůlové jámy. Z důvodu prosperity a rostoucího bohatství plynoucího ze zisku z produkce provedl majitel villy na počátku 2. století její zásadní přestavbu na kamennou stavbu s chodbou a dvěma křídly. Zadní část přistavěná o něco později byla tvořena řadou menších místností. Zdivo stavby tvořily nepravidelné dobře opracované kameny místního oolitu poskládané na sebe v nízkých řadách a spojené tvrdou hnědou maltou. Kolem roku 200 villa vyhořela. Tento fakt je doloţen zejména mnoţstvím nalezené ohořelé terry sigillaty datované do pozdního období vlády Antoninovské dynastie.101 Během následujících zhruba sto let byla lokalita neobydlena. Nové osídlení a obnova nastaly aţ na počátku 4. století, kdy byla před přední částí budovy postavena kolonáda s vysokými kamennými sloupy a ornamentální římsou.102 Tato kolonáda na rozdíl od své funkce ve středomořské oblasti moţná nebyla nejvhodnějším stavebním prvkem pro deštivé a větrné britské počasí. Poskytovala ale dostatek osvětlení pro ty, kteří pod její střechou pobývali. Stavitelé při obnově villy vyuţili jednak stavebního materiálu z předchozí fáze a jednak pravoúhlých obdélných kamenů spojených ţlutou maltou horší kvality. Stěny byly pokryty silnou vrstvou hrubé omítky. Kromě kolonády stavitelé přistavěli i patro. Obě vyčnívající křídla postavená ve druhé fázi tvořily dvě velké místnosti. Jejich vznik se spojuje s tehdy převládající tendencí, kdy majitelé vyţadovali od svých sídel větší soukromí pro sebe a svůj sociální ţivot, protoţe nestáli o to, být neustále na očích svému sluţebnictvu a pracovníkům. Dochází k jejich jasné segregaci od ostatních lidí, o jejíţ nutnosti se ve svých dílech zmiňují Varro a Columella.103 Jinými slovy se britské domácnosti v té době nacházely uprostřed 101

Radford, C. A. R. The Roman Villa at Ditchley, Oxon. Oxoniensia,1936, vol. 1, str. 40. Tamtéţ, str. 58 a 59. 103 Varro. 1.8.2. a Columella. 11.1.13. 102

- 39 -

procesu transformace ze společnosti tvořené rodinami a pokrevními vztahy na společnost tvořenou různými sociálními vrstvami. Tento fakt je jedním z příkladů přechodu obyvatelstva z původního keltského uspořádání společnosti na římské a tedy i neustále postupující romanizace provincie. 104 Jedním z jejích výrazných rysů týkajících se architektury je také budování lázní u venkovských sídel. Ty ale byly k Ditchley přidány aţ v poslední fázi, a to k jihozápadnímu rohu stavby. V předchozích fázích pravděpodobně nebyly přidány z důvodu velkého nedostatku vody v oblasti. Typ villy, který se vyvinul na této lokalitě, představuje běţnou stavební formu rozšířenou po celé západní Evropě, obzvláště v oblasti Porýní a Podunají. Její vývoj z jednoduché budovy lze rozpoznat pouze v Británii, kde je obecně nejvíce rozšířená. Proto je povaţována za původní oblast vzniku. 105 A. L. F. Rivet si všímá podobnosti půdorysů finální fáze Ditchley s villou na belgické lokalitě Houdeng-Goegnies (budova číslo 1), jíţ popsal S. Applebaum. Uvádí, ţe majitelem snad mohl být voják niţší šarţe původem z Galie, který se do oblasti dostal se svým oddílem a usadil se zde.106 Paralelní existence vill se stejnými půdorysy na území evropské části římské říše není nijak neobvyklá záleţitost.107 Obytná budova se nachází uvnitř prostoru tvořícího dvůr, ale není moţné ji povaţovat za villu dvorového typu, protoţe takové, jak jiţ bylo uvedeno v kapitole věnované architektonickému dělení obytné části, tvořily komplex místností tvořících jeden celek uspořádaných kolem dvora. Obdobná situace byla odkryta na jiţ uváděné lokalitě Hambleden (obr. 1.13), jejíţ půdorys v pozdější fázi výstavby je tomu ditchleyskému značně podobný. Tato stavba a její nejbliţší okolí bylo ohrazeno obdélnou kamennou zdí s příkopem, která ale nebyla postavena pro obranné účely. Uvnitř tohoto prostoru byla odkryta studna a dláţděné prostranství pro mlácení obilí. Výzkumy jeho jiţní části zjistily přítomnost sýpky a široké stodoly o rozměrech 21 x 85 m (tzv. jiţní 104

Richmond, Ian. Roman Archaeology and Art. Londýn: Faber and Faber, 1969. Str. 136. Tamtéţ, str. 137. 106 Rivet, A. L. F. Social and Economic Aspects. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 209. 107 Srov. Walthew, C. W. The Town House and the Villa House in Roman Britain. Britannia, 1975, vol. 6, str. 197. 105

- 40 -

budova). Podle nálezů kůlových jam byla pravděpodobně rozdělena na několik lodí a představovala pracovní okrsek villy. Její východní část byla obydlena. 108 S nejvyšší pravděpodobností zde mohli být ubytováni stálí pracovníci, které zaměstnával majitel statku. Archeologické výzkumy villy v Ditchley prokázaly její primární zaměření na pěstování obilnin. Zároveň se, soudě podle objevené ohradní zdi, předpokládá, ţe další výrobou praktikovanou zdejšími obyvateli byl chov zvířat. Na počátku 4. století v souvislosti s obnovou celé usedlosti její noví obyvatelé postavili zmiňovanou velkou sýpku. Stavby podobné velikosti jsou spíše typické pro římské vojenské pevnosti v Británii. Podle její velikosti se odhaduje, ţe rozsah polností, které villa obhospodařovala, mohl být aţ kolem 1 000 akrů (přibliţně 405 Ha). To v praxi znamená, ţe uvnitř sýpky mohlo být uskladněno zhruba 190 tun obilnin. Taková zásoba stačila na roční obţivu vojenské posádky o síle asi 500 muţů. 109 Podle mincovních nálezů byla lokalita obydlena aţ do konce 4. století, přičemţ je moţné, ţe osídlení trvalo ještě po část 5. století. Potvrzením tohoto předpokladu můţe být nález skupiny mincí pocházejících ze stejného období na poli v sousední farnosti Kiddington. Dům nebyl zbořen ani spálen, ale postupně se rozpadl. Po opuštění občas poslouţil jako dočasné útočiště pro lidi, kteří měli cestu kolem. To je doloţeno nálezem ohniště zaloţeného na maltové podlaze v místnosti číslo 2. Také mohl poslouţit jako dočasné místo pobytu majitele půdy nebo jeho zástupce, který sem přijíţděl vybírat nájemné od kolónů ţijících na svých menších farmách v okolí a obdělávajících jeho pozemky.

108 109

Richmond, Ian. Roman Archaeology and Art. Londýn: Faber and Faber, 1969. Str. 137. Radford, C. A. R. The Roman Villa at Ditchley, Oxon. Oxoniensia,1936, vol. 1, str. 52-53.

- 41 -

5.2.5. Frocester Court Vedle vill se dvěma křídly, jako je Ditchley, se objevují i villy, jejichţ půdorys je tvořen třemi základními částmi (v anglické terminologii tzv. tripartite corridor plan). Základem bývá obecně chodba či veranda v přední části stavby, na jejíţ oba konce navazují křídla. Spolu tvoří první část. Za druhou část se povaţují obytné prostory, do kterých se vstupovalo z chodby nebo křídel. Třetí částí je obecně několik větších místnostní navazujících na druhou část nebo na obě. Objevuje se v zadní části nebo na jedné ze stran obytné budovy. Většinou vzniká aţ jako pozdější přístavba. Předpokládá se, ţe kaţdá z těchto částí nebo křídel měla svoji funkci. Jedna slouţila k ubytování majitele, jiná pro jeho hosty a poslední pro hospodářské či výrobní účely. Pro vyuţití jednotlivých místností nebývalo obvykle stanovené ţádné pravidlo. Mezi villy tohoto typu patří lokalita Frocester Court (obr. 1.12 a 4.2) v hrabství Gloucestershire a také jiţ popisovaná villa v Park Street, respektive její finální podoba ze 4. století (obr. 4.3). Hlavní budova villy na lokalitě Frocester Court je relativně pozdního data. Byla postavena kolem roku 270 a doba její existence se dělí celkem na čtyři fáze (obr. 1.9). Její osídlení trvalo aţ do 5. století. Průzkumy stavby zjistily uvnitř přítomnost kovárny a sýpky. V okolí bylo nalezeno několik příkopů, pocházejících ze staršího období. Celý prostor o rozloze téměř jednoho hektaru navíc ohraničoval další dvojitý příkop.110 Na přelomu 12. a 13. století utrpěla nájezdy místních obyvatel, kteří vyuţili kamenný materiál tvořící některé části jejích stěn ke stavbě blízké stodoly slouţící jako skladiště církevních desátků pro nedaleký klášter. Pozůstatkem jejich činnosti je několik vykopaných jam a příkopů, které silně narušily zejména podlahy, a obsahují mnoţství fragmentů zdiva a štukových omítek, mozaikových kostek a dalšího materiálu. První fázi výstavby představuje obdélný dům s masivními základy a čtyřmi místnostmi tvořícími jádro, na nějţ navazovaly další pozdější přístavby. Její půdorys je značně podobný prvním fázím jiţ popisovaných nejstarších známých vill 110

Gracie, H. S. Frocester Court Roman Villa; First Report. Transactions of the Bristol and Gloucestershire Archaeological Society, 1980, vol. 89, str. 16. Pozn.: Nejstarší sídlení lokality je doloţeno z doby bronzové, z níţ se dochoval jeden z příkopů. Z doby ţelezné pochází zbytky polního systému, cesty a prostoru slouţícího ke zpracování bronzu.

- 42 -

v Británii, Lockleys a Park Street. Dokládá, ţe výskyt jednoduchých staveb, někdy také povaţovaných za protovilly, se neomezuje pouze na dobu romanizace provincie ve druhé polovině 1. století a na počátku 2. století. Tento případ nelze vysvětlit pomalým postupem romanizace respektive zaostalostí regionu, protoţe se v blízkém okolí nachází hned několik villových lokalit staršího data. Jednou z nich je villa Woodchester postavená ve 2. století, která je známá mimo jiné svými bohatými mozaikami s orfeovskými motivy. Místnost číslo 1 v jihozápadní části první budovy byla vydláţděná kameny zadupanými do hlíny. Pouze v oválném prostoru na podlaze o rozměrech téměř 2 x 1 m byly rozpáleny na prach, pod nímţ se nacházela vrstva červeně vypálené hlíny. Takové propálení nemohlo být způsobeno normální pecí, ale ohněm při mnohem vyšších teplotách. Proto se předpokládá, ţe zde fungovala kovárna.111 Napovídá tomu i mnoţství nalezených hřebíků, kusů ţeleza, ţelezné či měděné strusky a osekané mědi. Obyvatelé se tedy nespecializovali pouze na výrobu ţelezných, ale i měděných předmětů. Největší místnost (místnost č. 2.) situovaná uprostřed první budovy slouţila pravděpodobně k více účelům. Usuzuje se tak podle tří různých druhů podlah v kaţdé části. Na jihozápadě byla podlaha vyštěrkována, prostřední třetina byla vybetonována a severovýchodní část disponovala pouze podlahou tvořenou hlínou a popelem. Přechody mezi jednotlivými typy podlah nebylo moţno přesně rozpoznat kvůli rozorání celé plochy villy krátce po její destrukci. Jihozápadní část místnosti o rozměrech přibliţně 6 x 6 m slouţila jako kuchyně. Nacházely se zde dvě kamenné pece, jedna k pečení a jedna k vaření, odpadní jáma a podélná vsakovací prohlubeň. Strop byl zde podepřen pěti sloupy, po nichţ se zachovaly kruhové kůlové jámy. Podlaha byla několikrát upravována a zarovnávána zasypáním děr pískem smíchaným s keramickými střepy. Prostřední část měla pravděpodobně funkci jídelny. Usuzuje se tak z blízkosti kuchyně. Zároveň mohla fungovat jako centrální místnost, v níţ se scházela rodina majitele. Také zde mohli být vítání návštěvníci, protoţe se nacházela přímo naproti hlavního vchodu do chodby. Poslední dvě teze podporuje fakt, ţe stěny měly 111

Gracie, H. S. Frocester Court Roman Villa; First Report. Transactions of the Bristol and Gloucestershire Archaeological Society, 1980, vol. 89, str. 20.

- 43 -

malovanou výzdobu. Severovýchodní část je povaţována za pracovní okrsek nebo skladiště. Její podlaha obsahovala velké mnoţství ţelezných fragmentů, keramických střepů a jiného odpadu. Uvaţuje se o tom, ţe mohla být překryta dřevěnými deskami a na trámech, které shořely v 5. století při poţáru, jenţ způsobil konečnou destrukci villy. 112 Vzhledem k poměrně velkým rozměrům a přítomnosti sloupů podepírajících strop lze místnost číslo 2 povaţovat za jednoho z předchůdců vill halového typu. Podobnou charakteristiku lze vysledovat i na lokalitě Farmington – Clear Cupboard (obr. 1.19) ve stejném hrabství. 113 Mezi její ekvivalenty v jiných provinciích patří villa Friedberg Fladerlach (obr. 1.22) ve dnešním Bavorsku. Všechny tři ale posléze ztratily svůj halový charakter po přistavení dalších navazujících místností, v případě Frocester Court ve druhé fázi její existence. Místnost číslo 3 byla při své šířce pouhého 1,5 metru natolik úzká, ţe pravděpodobně fungovala pouze jako průchozí. Dá se předpokládat, ţe odtud vedly schody do případného druhého patra.114 Poměrně tlusté stěny domu jeho existenci umoţňovaly, nicméně po něm nebyly nalezeny ţádné doklady. Stejně tak není nijak doloţena ani přítomnost schodiště v této místnosti. Poslední, čtvrtá, místnost měla podlahu typu opus signinum (směs malty a rozdrcených keramických střepů, někdy s řadami vtlačených kamínků tvořícími jednoduché geometrické dekorace podobné mozaikové výzdobě) poloţenou na betonu. Spodní okraje stěn zdobila nevysoká štuková římsa. Uprostřed je situována menší vypálená oblast. Pravděpodobně se jednalo o ohniště slouţící k vytápění místnosti. Funkce je nejasná kvůli absenci nálezů, které by ji mohly nějakým způsobem charakterizovat. V případě, ţe by stavba v té době neměla patro, mohla pravděpodobně slouţit jako loţnice majitelů. Druhá fáze výstavby villy nastala krátce po jejím vybudování, nejpozději koncem 3. století. Během ní vzniká typická villa chodbového typu s přední chodbou 112

Gracie, H. S. Frocester Court Roman Villa; First Report. Transactions of the Bristol and Gloucestershire Archaeological Society, 1980, vol. 89, str. 22. 113 Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 261. 114 Některé idealizované rekonstrukce předpokládají existenci aţ dvou pater. Viz například: Gloucester and District Archaeological Research Group. Frocester Excavation [online]. 2007 [cit. 2008-01-18]. .

- 44 -

či verandou a dvěma křídly. Zezadu je přistavěna řada dalších pěti různě velkých místností (č. 8-11, 19). Jiţní křídlo (č. 5) slouţilo jako sýpka. Funkce severního křídla (č. 7) je nejistá. Jeho dlaţba byla tvořena stejně jako v místnosti číslo 4 dekorací typu opus signinum. Přední chodba byla mnohem uţší neţ na jiných lokalitách, a to pouze 0,8 metru. Současně před budovou vznikla rozsáhlá zahrada ohrazená zdí navazující na její obytné budovy. Ve své podstatě spíše slouţila jako velký dvůr rozdělený příjezdovou cestou na dvě poloviny. Po obou jejích stranách byl vysazen trávník, kde byli pohřbíváni obyvatelé domu.115 Východní polovina zahrady měla svůj povrch vysypaný kameny a štěrkem, zatímco západní představovala plochu tvořenou tvrdou zeminou. Pravděpodobně v těchto místech mohl být situován sad. Na opačné straně za domem se nacházela druhá zahrada. Zde byla příhodnější půda k pěstování zemědělských plodin, zejména zeleniny. Kolem roku 340 proběhla výrazná reorganizace vnitřního uspořádání. Některé místnosti změnily svou funkci a zároveň se zkvalitnila úroveň bydlení. Jiţní křídlo bylo vydláţděno pískovcovými dlaţdicemi a změněno ze sýpky na kuchyni. Chodba získala mozaikovou podlahu poloţenou na vrstvě malty a kamene. V severním křídle nahradilo dosavadní dlaţbu hypocaustum s mozaikovou výzdobou vytápěné z nově postavené malé přístavby v rohu mezi tímto křídlem a chodbou, která byla přístupná pouze zvenčí. Stěny v té době dostaly novou štukovou omítku. Dokládá to mnoţství jejích fragmentů nalezených v příkopu ze 13. století, který probíhal právě těmito místy. Třetí fáze proběhla zhruba o 20 let později, kolem roku 360. Nesla se ve znamení vybudování rozsáhlé přístavby skládající se ze sedmi místností na severní straně villy. Její střechu podepíraly čtyři pilíře stojící v prostřední části v řadě za sebou. Nejrozsáhlejší z místností, číslo 12, navazovala na místnost číslo 4 a severní křídlo. Obyvatelé ji postavili na místě dřívější dřevěné boudy přiléhající ke kamenným stěnám nejstarší fáze stavby. Její podlahu pokryli dlaţebními kameny z místního pískovce a oolitu. Uvnitř se zjistila přítomnost jednoho osmibokého ohniště v západní části a dlaţby z těţkých kamenů na jihovýchodě. Podél západní

115

Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 21.

- 45 -

a východní stěny byly odkryty zbytky celkem tří odvodňovacích příkopů různé hloubky,

které odváděly vodu

se předpokládá jejich vydřevení.

z domu.

Podle

nálezů ţelezných hřebíků

116

Místnosti 13 – 18 slouţily jako lázeňský komplex. Místnost číslo 18. měla funkci topeniště (latinsky praefurnium). Odtud se vytápělo hypocaustum pod řadou po sobě jdoucích místností 16 (caldarium), 15 (pravděpodné tepidarium) a 13 (tepidarium). Zbývající dvě místnosti měly úlohu apodyteria (č. 14) a frigidaria (č. 17). Ve frigidariu se nacházel bazén představující studenou lázeň o rozměrech 1,7 x 1,8 m a hloubce cca 60 cm. Zvenku kolem celé přístavby vedly odvodňovací kanály sbírající odtékající vodu z lázně. Tu dále odváděly do koryta nedalekého potoka. Koncem 4. století villa dospěla do poslední, čtvrté fáze své existence. Během ní jiţ nedošlo k ţádným dalším přístavbám. Z nálezového spektra z tohoto období je zřejmé, ţe došlo k celkovému úpadku sociálního i majetkového stavu obyvatel. 117 U jiných vill se většinou nejdříve přestala pouţívat lázeň a po ní následovaly další místnosti. Na lokalitě Frocester Court tomu tak není. Někde byla poloţena nová méně kvalitní dlaţba a podle nálezů místní keramiky se předpokládá vyuţití obytné budovy aţ do konce 5. století, kdy ji zničil poţár. Villa Frocester Court je jedním z příkladů postupného rozvoje hlavní budovy z domu tvořeného řadou místností na villu chodbového typu se dvěma křídly a následně na stavbu komplexnějšího charakteru. Oproti ostatním lokalitám podobného charakteru vykazuje několik zvláštností. Jednou z nich je na celkovou velikost budovy poměrně úzká chodba a pouhé minimum tehdejší běţné mozaikové výzdoby. Za další výjimečnou vlastnost se povaţuje ústřední místnost (číslo 2) představující největší část původního jádra, jelikoţ disponuje atributy haly. Poslední neobvyklostí je, ţe přes úpadek úrovně majitelů nedošlo k tomu, ţe by některé místnosti přestali pouţívat.

116

Gracie, H. S. Frocester Court Roman Villa; First Report. Transactions of the Bristol and Gloucestershire Archaeological Society, 1980, vol. 89, str. 27. 117 Tamtéţ, str. 31.

- 46 -

5.2.6. Shrnutí Jak je patrné z předchozích popisů, villy chodbového typu s křídly bývaly obvykle rozšiřovány pozdějšími přístavbami. Mohlo se jednat o další místnosti, kterými bývaly rozšiřovány obytné nebo skladovací prostory villy, nebo lázeňský komplex s podpodlaţním vytápěním a nezřídka i mozaikovými podlahami – typickým příkladem vlivu romanizace na obyvatelstvo provincie. Nejčastěji docházelo k budování nových místností u zadní části vill. Takto vznikaly celé řady i několika nových místností vedle sebe. Villy chodbového typu vesměs nepatří k těm největším nebo nejbohatším v Británii. Podobné stavby v provinciích kontinentální Evropy jsou ve srovnání často mnohem rozsáhlejší a bohatěji vybavené. Například poměrně rozlehlé villy Kings Weston (obr. 1.1) a Folkestone (obr. 1.17) připadají velmi malé, jsou-li srovnávány s německou lokalitou Nennig (obr. 1.4) v Sársku nebo lokalitou Haccourt (obr. 1.16) poblíţ belgického Lutychu. Obě stavby představují komplexy více neţ 40 místností, ale jejich půdorysy jiţ nejsou zdaleka tak pravidelné jako v případě jejich britských protějšků. Na území Británie se těm bohatým kontinentálním ve všech ohledech vyrovná pouze villa Lullingstone (obr. 4.6) v hrabství Kent, která v určité fázi svého vývoje představovala nepravidelnou budovu chodbového typu (obr. 1.33). V této práci jí bude později věnována zvláštní kapitola. Dvory vill chodbového typu byly ve většině případů obehnány ohradou, výjimečně palisádou a příkopem. Slouţily jako centra veškerých pracovních činností spojených se zemědělskou a ţivočišnou výrobou. Výstavbou dalších budov po stranách takových dvorů majitelé získali další prostory pro skladování, řemeslnou výrobu a ubytování svých pracovníků, jelikoţ omezená kapacita budovy, v níţ bydleli, s rostoucí produkcí postupně přestávala vyhovovat. Dvory s několika stavbami po svých stranách daly následně vzniknout villám dvorového typu.

- 47 -

5.3. Villy dvorového typu 5.3.1. Znaky a vývoj Největšími a nejbohatšími římskými villami v Británii jsou villy dvorového typu postavené kolem většinou obdélného dvora, do něhoţ se vstupovalo bránou umístěnou v jeho přední části. Na jiných lokalitách se jednalo o rozsáhlejší komplexy s jedním nebo více vnitřními dvory. Aţ na výjimky slouţily ke kaţdodenním zemědělským a řemeslným činnostem. V tom se liší od klasického římského pojetí dvora. V italských palácích a villách se spíše jednalo o zahradu, která byla situována uvnitř domu nebo za ním.118 V provinciálním prostředí je existence zahrad záleţitostí pouze velkých vill v severozápadní Evropě. Většinou je obtíţné jejich přítomnost bezpečně prokázat. U britských vill se dvory obvykle nacházely před hlavní obytnou částí a případný návštěvník jimi musel vţdy projít. Tento způsob jejich umístění není neobvyklý ani na jiných lokalitách kontinentální Evropy. Není dán pouze vlivem předřímských

stavebních

tradic,

ale

pouţíváním

římských

a zemědělských postupů v souladu s místními způsoby a zvyklostmi.

stavebních

119

První náznaky vývoje směřujícího k villám dvorového typu lze vysledovat hned na několika lokalitách. Vše bylo dáno polohou dvora před obytnou budovou a jeho funkcí. Nacházela-li se na jeho ploše hospodářská zvířata, bylo nutno jej ohradit, aby neutekla. Kromě toho tím byl jasně vymezen prostor určený pro většinu pracovních činností vykonávaných venku. K ostatním činnostem vyţadujícím úkryt pod střechou, jako byly uskladňování produkce či řemeslná výroba, slouţily některé místnosti obytného domu nebo nově přistavěné budovy po stranách dvora, o nichţ byla řeč v předchozích kapitolách. Takové vývojové fáze jsou patrné u vill na jiţ uváděných lokalitách Sparsholt (obr. 1.10) nebo Hambleden (obr. 1.13). V některých případech, například 118

Jednou z výjimek, která jiţ byla zmiňována v kapitole věnující se architektonickému dělení obytné části, je villa Fishbourne Palace v hrabství Sussex (obr. 1.7) postavená podle italského stylu. Blíţe bude popsána v kapitole 6.4. 119 Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 64.

- 48 -

ve Folkestone (obr. 1.17) nebo Mansfield Woodhouse, uţ lze pozorovat nový fenomén, uspořádání na sebe navazujících budov do tvaru písmene L. Naopak, villu v Ditchley přes existenci ohrazeného dvora nelze povaţovat za přestupní fázi ve vývoji k villám dvorového typu. Zde se totiţ objevuje zcela jiná situace, kdy ohrazující zeď nijak nenavazuje na stěny ţádné stavby. Obytný dům se sice jako obvykle nachází v zadní části „dvora“ naproti vstupní brány, ale ostatní budovy jsou volně rozmístěny ve zbývajícím vnitřním prostoru bez jakékoli návaznosti. S příchodem a rozšířením vill dvorového typu ve druhém století se objevuje snaha stavitelů budovat obytné domy komplexnějšího a rozlehlejšího charakteru. Dosud stavěné villy chodbového typu představovaly většinou chodbu, za níţ se nacházela jedna či dvě řady několika větších a menších místností, které dále mohly být rozšířeny dalšími přístavbami ze stran či zezadu. Nový typ villy s sebou přináší sloţitější vnitřní uspořádání. Na některých lokalitách je naopak stavěno podle osvědčených principů. Například v Rockbourne (obr. 1.23) v hrabství Hampshire je dvůr

po dvou

stranách ohraničen obytným domem tvořeným chodbou

a za ní řadou místností. Na něj dále navazují ostatní přístavby, dva lázeňské komplexy a hospodářské budovy. Za vrchol výstavby vill v Británii se povaţuje rok 325.120 Po něm dochází k pozvolnému zmenšování a zjednodušování nově budovaných. Tendence takového vývoje souvisí s nárůstem počtu obyvatelstva. Do provincie v té době přicházela spousta nových obyvatel z celé říše a mnoho z nich cítilo potřebu mít vlastní villu. Jejich hlavním zájmem pravděpodobně nebylo dosahovat vysokých výnosů ze zemědělské produkce, ale dokázat, ţe si mohou takové sídlo a ţivot v hojnosti dovolit. Zatímco v předchozích staletích vlastnili villy především příslušníci vyšších sociálních vrstev, nyní dochází k postupnému sniţování sociálního statutu majitelů. Současně se sniţuje nákladnost výbavy a výzdoby interiérů. Taktéţ nové villy dvorového typu vznikají jen zřídka.

120

Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 21.

- 49 -

5.3.2. North Leigh Prvním příkladem villy dvorového typu, kterému bude v této práci věnována pozornost, je lokalita North Leigh (obr. 1.15) v hrabství Oxfordshire, patřící mezi největší svého druhu v Británii. Nachází se ve svahu orientovaném jihovýchodním směrem poblíţ řeky Evenlode. Mincovní nálezy dokládají její osídlení od konce 2. století aţ do 5. století. Komplex hlavního domu se rozkládal po třech stranách dvora o rozměrech přibliţně 61 x 49 m. Na poslední straně stála zeď se vstupní bránou. Kolem všech stran vedla kontinuální chodba s několika vchody, která byla téměř po celé své délce vydláţděná a v některých svých částech dokonce vyzdobená mozaikami. Přerušena byla pouze v místě brány s místností určenou pro „vrátného“. Dále se dělila na několik segmentů oddělených od sebe schody nebo zdmi s průchody. Stejně jako na mnoha jiných lokalitách byla první fáze výstavby villy v North Leigh tvořena menším obdélným domem stojícím uprostřed zadní strany dvora. Severovýchodním směrem od něj se nacházel nevelký lázeňský komplex. Ve druhé fázi došlo k rozšíření na jihozápad. Byla přistavena další budova spojená se starou prostřednictvím průchozí místnosti s výklenkem, který se někdy interpretuje jako malá domácí svatyňka.121 Součastně s touto stavební aktivitou obyvatelé vyzdobili podlahy dvoubarevnými geometrickými mozaikami – stylu, který je v Británii typický pro druhé století. 122 Následující rozšíření se neslo v duchu přidání dvou křídel, z nichţ jedno obsahovalo další lázeň. Další stavební úpravy přinesly spojení hlavní budovy s původní lázní. Poslední, třetí, fáze znamenala celkovou přestavbu celého domu a dosaţení jeho finální podoby. Současně se změnil styl mozaikové výzdoby podlah z dvojbarevného na trojbarevný s opakujícími se motivy lidských postav, charakteristický pro corinskou školu (anglicky Corinian School).123 Obyvatelé v této době také podstatně přebudovali a rozšířili původní lázeň.

121

Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 289. Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 60. 123 Tamtéţ, str. 97. 122

- 50 -

K západnímu rohu byla přidána nová jídelna se čtvercovým půdorysem, předsíní a klenutým stropem. Její stěny byly vyzdobeny malbami s motivy větví olivovníků. Výzkumy na počátku 19. století prokázaly přítomnost nástěnných maleb i na samotném stropě.124 Přístup do jídelny i její předsíně nevede velkým vchodem z chodby, jak je obvyklé u jiných vill, ale do pravého úhlu přes menší halu. K té přiléhalo

několik

dalších

místnůstek

interpretovaných

jako

pracovny

vlastníka.125 Ve východním rohu villy vznikl další prostorný lázeňský komplex. Podobně se také k jiţnímu rohu přistavěla malá lázeň o čtyřech místnostech. Lze předpokládat, ţe kaţdá z těchto lázní měla jiného uţivatele. Východní mohla být vyhrazena speciálně pro hosty, zatímco tu v hlavní části nejspíš vyuţíval samotný majitel domu. Otázkou je, zda nejmenší třetí nemohla slouţit pro pracovníky, otroky nebo propuštěnce, kteří zůstali v majitelových sluţbách, nebo ji vyuţívali jiní členové rodiny. Také je moţné, ţe nemusely fungovat všechny současně.126 Hlavní část celého komplexu se nacházela na vzdálenějším konci dvora naproti bráně. Tvořily ji nejvýstavnější místnosti zdobené mozaikovými podlahami a nástěnnými malbami. V západním rohu se vedle jiţ zmiňované jídelny nacházela také místnost povaţovaná díky svému půdorysu za baziliku nebo jejího raného předchůdce. Navazující jihovýchodní křídlo plnilo funkci pracovního okrsku. Dále se zde nacházela kuchyně se třemi pecemi. V blízkém okolí směrem na jihozápad se pomocí leteckého snímkování za druhé světové války zjistila přítomnost zhruba stejně rozsáhlého pravděpodobně hospodářského komplexu tvořeného mnoţstvím budov, který nebyl při předchozích výzkumech objeven. Byl ohrazen zdí a od hlavní části villy oddělen štěrkovou silnicí vedoucí do nedalekého lomu. Do dnešní doby nebyly v jeho prostoru provedeny ţádné systematické průzkumy, proto jej není moţné blíţe interpretovat.

124

Liversidge, Joan. Furniture and Interior Decoration. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 148. 125 Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 182. 126 Smith, J. T. Villas as a Key to Social Structure. In Todd, Malcolm, et al. Studies in the RomanoBritish Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Str. 164.

- 51 -

5.3.3. Rockbourne Villa dvorového typu Rockbourne Down (obr. 1.23, 3.6 a 4.4) se nachází poblíţ města Fordingbridge v hrabství Hampshire. Výsledky jejích výzkumů dosud nebyly zcela publikovány. Avšak je zcela nepochybné, ţe byla jednou z největších ve své oblasti a spravovala rozsáhlé pozemky. Pozůstatky zemědělské činnosti v blízkém okolí

jsou

jen

stěţí

identifikovatelné.

Zhruba

2 km

severně

od ní se nacházel ohrazený svaţitý prostor o rozloze přibliţně 96 akrů, který s villou a její produkcí mohl úzce souviset.127 Jako doklad lze povaţovat nálezy několika zařízení na sušení obilí podobných těm, objeveným v jejím dvoře, a hlavně mnoţství střešní krytiny z takzvaného purbeckského kamene,128 která taktéţ pokrývala střechu chodby obytné části. Slouţila k chovu zvířat a pěstování rostlin, zejména obilnin. Důvodem vzniku areálu byla nejspíše poloha na úrodnější půdě. Část zaměstnanců (pracovníků či klientů) majitele mohla ţít a pracovat zde, zatímco zbytek bydlel ve vyhrazených prostorách samotné villy. Za úvahu stojí moţnost specializace jejich práce. Zatímco ve ville se mohli zabývat kovářstvím129 nebo pěstováním ovoce v okolních sadech, chov a pěstování ostatních plodin mohly být záleţitostí těch, ţijících v odlehlém ohrazeném areálu. Dvůr v Rockbourne má lehce vějířovitý půdorys, jehoţ účelem bylo, podobně jako na jiţ popisované lokalitě Sparsholt, zdůraznit důleţitost hlavní budovy, v níţ bydlel majitel. Na rozdíl od jiných lokalit zde není doloţena přítomnost kamenné vstupní brány nebo stráţního domku (domku pro vrátného). Patrně zde stála pouze jednoduchá dřevěná branka s plotem či nízkou palisádou. Část dvora v rohu před rezidencí zabírala menší zahrada (parčík). Proto tento dvůr lze povaţovat za příklad spojení dvou funkcí – pracovní (v souvislosti s hospodářskými stavbami) a rekreační či reprezentační (v souvislosti s prostorami obývanými rodinou vlastníka). Obytná stavba se nacházela se v severozápadním rohu dvora a dělila se na dvě jednotky spojené chodbou na jejich přední straně. Na severu na ni navazovaly lázně, z jihu hospodářské a pracovní budovy, sýpka a dvě zařízení 127

Bowen, H. C. The Celtic Background. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 47. 128 Purbeckský kámen je tvrdá odrůda polopřeměněného vápence pocházející z poloostrova Purbeck v hrabství Dorset. Někdy je pro své vlastnosti nazýván mramor. 129 Byly zde nalezeny pozůstatky kovárny, která je zmíněna v následujících odstavcích.

- 52 -

k sušení obilí pomocí horkého vzduchu s blízkou studnou. Na oddělený severní lázeňský komplex navazovala další budova interpretovaná jako pravděpodobná kovárna. Lázeň oddělená od hlavní budovy poukazuje na to, ţe slouţila pracovníkům villy, zatímco majitel a jeho rodina vyuţívali komfortu své vlastní lázně přiléhající k jejich obytným prostorám. V době obsazení Británie Římany na místě existovala oválná chata. Ke konci 2. poloviny 1. století na jejím místě vznikly dvě budovy – jedna obytná s řadou čtyř místností a západovýchodní orientací a jedna hospodářská. K její přední stěně byla později přistavena chodba, která dává na vědomí, ţe se nejedná o běţnou zemědělskou stavbu, ale o pracovní halu. Obytná část byla nedlouho nato zbourána a na jejím místě obyvatelé postavili nový dům s chodbou a řadou šesti místností, tentokrát orientovanou severojiţním směrem. Tím se podstatně změnil původní tvar dvora z trojúhelníkovitého na vějířovitý. V současné době moţná došlo k výstavbě oddělené lázně a další hospodářské budovy halového typu v západním rohu dvora. Charakteristické vlastnosti uzavřeného komplexu dvorové villy se objevují před koncem 2. století. Poslední přestavbou prošla kolem roku 200. Mozaiková výzdoba dvou menších místností v obytné části pochází aţ z období kolem roku 300. Opuštění a destrukce staveb nastaly přibliţně na začátku 5. století. Z tohoto období pochází nález lidské kostry v hypocaustu pod místností v západním rohu budovy. Zřejmě se jedná o osobu kradoucí stavební materiál, která zahynula při pádu zdiva. 130 Rozebírání vill po opuštění původními obyvateli se povaţuje za v té době obvyklé. Rockbourne je tomu příkladem. Opuštěné prostory občas v období po odchodu Římanů poslouţily k izolovaným pohřbům nebo vzniku celých pohřebišť. Důvodem byla právě jejich odloučenost od tehdejší civilizace. Jeden takový hrob se na lokalitě Rockbourne našel poblíţ východního rohu obytného komplexu. Villa Rockbourne je tedy významná hned z několika hledisek. Ukazuje, ţe hospodářský areál se nemusel nacházet v těsné blízkosti. Dále dokládá, ţe se tvar dvorů mohl měnit, a také, ţe jejich část mohla slouţit jako zahrada či parčík.

130

Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 23.

- 53 -

5.3.4. Spoonley Wood Villa Sudeley-Spoonley Wood (obr. 1.13) v hrabství Gloucestershire představuje rozsáhlou villu dvorového typu, jenţ se vyvinula z villy chodbového typu. Nacházela se poblíţ dvou římských silnic vedoucích do měst Salinae (Droitwich, hrabství Worcestershire), Corinium (Cirencester, Gloucestershire) a Alencestre (Alencester, Warwickshire). K jejímu objevu došlo v 80. letech 19. století. Jiţ předtím byla lokalita známá mnoţstvím nálezů tesser,131 mincí a dalších předmětů římského původu.132 Během prvních výzkumů byla neporušená část původní mozaikové výzdoby vykopána a přenesena do nedalekého hradu Sudeley poblíţ města Winchcombe. Zbývající mozaikové podlahy rozrušilo prorůstání kořenů stromů a jejich vzory se proto příliš nezachovaly. Proto byly ponechány na místě. Tessery tvořily opracované kameny z bílého místního oolitu, červené kachlíky a modrý vápenec. Stejný materiál a také způsob zpracování, tvořil bohatou mozaikovou výzdobu ve ville Cotswold, jíţ se věnuje následující kapitola. 133 Vzhledem k poměrně blízké poloze obou vill se dá předpokládat, ţe práci na jejich mozaikách zastávala stejná lokální dílna. Původní fáze výstavby vznikla přibliţně na přelomu 1. a 2. století jako podlouhlá

halová

budova

s postranní

chodbou

(obr.

1.2)

orientovaná

ze severovýchodu na jihozápad a interpretovaná jako stodola nebo sýpka. Podobnou je moţné vidět na lokalitě Stroud (ve stejném hrabství, obr. 1.2) nebo v jiţ uváděné ville Norton Disney (Nottinghamshire, obr. 1.21). V polovině 3. století proběhla přestavba na typickou obytnou stavbu chodbového typu se dvěma křídly. Vnitřní prostor původní haly stavitelé rozdělili příčnými stěnami na řadu čtyř místností, tří menších čtvercových a jedné podlouhlé uprostřed. Z obou křídel tvořených jedním pokojem vedly vchody do chodby, jíţ se rovněţ vcházelo do prostřední podlouhlé haly a zároveň vycházelo do dvora.

131

Tessera je výraz označující stavební prvky mozaikové výzdoby přibliţně krychlového tvaru. O’Neil, Helen E. Spoonley Wood Roman Villa, Glos., May 1952. Transactions of the Bristol and Gloucestershire Archaeological Society, 1952, vol. 71, str. 162. 133 Tamtéţ, str. 165. 132

- 54 -

Finální podoby dvorové villy se dosáhlo na přelomu 3. a 4. století. V této době se z původního obytného domu stalo křídlo nového komplexu postaveného kolem tří stran dvora. Poslední stranu ohradila zeď se vstupní brankou. K ní vedla prostředkem ohrazeného prostoru od nového hlavního portiku cesta vydláţděná kameny. 134 Součástí nových dvou na sebe navazujících budov tvořených řadou místností s portiky na přední straně byly lázně, několik místností s mozaikovou podlahou (včetně prostřední hlavní chodby), kuchyně s vlastní vnitřní studnou a svatyňka. 135 Situace, kdy původní část ztratí na významu ve prospěch nově přistavěné a dochází k její degradaci na pracovní okrsek, není u britských vill příliš obvyklá. Jak je patrné u dříve popsaných lokalit, v naprosté většině případů probíhalo postupné rozšiřování prostřednictvím přístaveb nebo výstavba nových budov v těsném sousedství. Změna orientace a tvaru dvora během stavebního vývoje současně budováním dalších částí komplexu, je jednou z charakteristik odlišujících Spoonley Wood od ostatních lokalit v kontinentální Evropě.136 Ze dvora se přes hlavní chodbu vcházelo menším průchodem do dvojité místnosti tvořící východní (prostřední) budovu komplexu. Stejně, jako na jiných lokalitách, se i na této lokalitě jedná o nejvýstavnější prostory celé obytné části villy. 137 Předpokládá se, ţe jejich účelem byla především reprezentace majitele – bohatého a urozeného vlastníka půdy či muţe zastávajícího významný úřad. Avšak takové většinou disponují širokým vchodem, který jako by zvětšoval jejich celkovou monumentalitu. Zde tomu tak není. Důvodem můţe být umístění oltáře v chodbě hned vedle. Pokud na něm byly prováděny veřejné oběti sledované lidmi stojícími ve dvoře, rozsáhlý vchod mohl odpoutávat jejich pozornost od ceremoniálu směrem k bohaté výzdobě interiéru. Tím pádem přichází v úvahu další role villy. Vedle výrobního střediska a nákladného sídla slouţila i jako společenské centrum.

134

Taková cesta zdůrazňuje význam reprezentativní obytné části v rámci villy. Jedná se o podobný optický efekt, jaký mělo vějířovité uspořádání domů po stranách dvorů. 135 Nejednalo se samostatnou místnost, ale o oltář umístěný v hlavním portiku vedle vchodu do velké dvojmístnosti naproti vchodu ze dvora. 136 Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 162. 137 Ekvivalentem této místnosti v římských obytných domech bylo tablinum. Majitel domu zde vítal hosty a zároveň se jednalo o jeho pracovnu.

- 55 -

Podobné hlavní sály se mnohdy taktéţ interpretují jako jídelny. Otázkou je, proč by majitel Spoonley Wood potřeboval ke svému stravování tolik prostoru, kdyţ měl ve zbývajících částech domu k dispozici pohodlnější menší místnosti, z nichţ některé byly vybaveny komfortem v podobě podpodlaţního vytápění. Také do nich bylo blíţ z kuchyně a místností slouţících sluţebnictvu. J. T. Smith se domnívá, ţe zde hraje důleţitou roli charakter půdorysu hlavního sálu, který můţe mít politické či sociální odůvodnění. Uvádí, ţe mohla mít přijímací funkci.138 Rozdělení na dvojitou místnost umoţňovalo pomyslné psychologické oddělení přijímající osoby urozeného původu, stojící či leţící na lehátku v menší zadní polovině, od přijímané osoby, většinou neurozeného původu, přicházející vchodem ze dvora do větší přední části. Stěna s průchodem mezi oběma částmi představovala sociální hranici mezi účastníky setkání. Příslušel-li návštěvník ke stejné nebo vyšší společenské vrstvě, účelem uspořádání sálu tímto způsobem byla zcela jistě prezentace majetku a moci. Datace jednotlivých fází výstavby villy Spoonley Wood uvedené v této kapitole jsou pouze přibliţné, protoţe chybí dostatek nálezů, které by je upřesnily. Z toho důvodu se vychází ze zhruba stejného

stavebního

vývoje

villy

ve Folkestone,139 co se týče jeho základních charakteristik (obr. 1.17). Odlišný je pouze přístup, jaký stavitelé zaujali při rozšiřování prostřednictvím přístaveb. Mimo areál dvora se směrem na severozápad rozkládala další budova halového typu postavená ze dřeva o rozměrech přibliţně 18 x 12 m. Její střechu zevnitř podpíraly dvě řady po šesti sloupech, po kterých zůstaly velké podpůrné kameny. Stavba nebyla nijak rozdělena na místnosti podle funkcí. Jelikoţ vnitřní prostor není nijak členěný na více místností podle funkcí, interpretuje se jako stodola nebo stáj pro chovaná zvířata. Pouze na západní straně na ni navazuje přístavek o délce téměř 6,5 m, jehoţ účel je nejasný. Předpokládá se, ţe chov dobytka byl primárním zaměřením produkce villy. 140

138

Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 268-269. White, Kevan W. Romano-British Villa Spoonley Wood, Gloucestershire [online]. 2007-08-09 [cit. 2008-02-24]. . 140 Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Str. 163. 139

- 56 -

5.3.5. Woodchester Villa Cotswold na lokalitě Woodchester (obr. 1.8 a 4.7) v hrabství Gloucestershire je příkladem jedné z nejrozsáhlejších britských vill dvorového typu s minimálně 64 místnostmi141 seskupenými kolem dvou dvorů – jednoho vnitřního a jednoho otevřeného přední stranou ven. Zároveň se předpokládá výskyt ještě třetího dvora, který navazoval na předchozí. Tento dvůr nebyl dosud plně doloţen, protoţe byly odkryty budovy nacházející se pouze na jeho západní straně. Domněnka, ţe mohl skutečně existovat, se povaţuje za reálnou. Důvodem je, ţe velké procento římských vill v Británii vykazuje známky jisté symetrie uspořádání budov kolem jednotlivých stran dvorů nebo alespoň přibliţné osové symetrie půdorysů obytných částí či celých komplexů staveb ve ville. 142 Lokalita je známá především svou rozsáhlou dekorativní podlahovou mozaikou s motivem bájného pěvce Orfea, která se svou plochou 15 m2 patří mezi největší v evropských provinciích na sever od Alp.143 Nachází se v oblasti s velkou koncentrací bohatých vill. Jen v okruhu cca. 8 km jich lze najít hned 7. Villa Cotswold se povaţuje za nejbohatší a se svou celkovou plochou 10,5 hektaru taktéţ za nejrozlehlejší. Komplex villy je v mnoha ohledech srovnatelný s okázalými paláci v severní Galii144, severní Africe či na Sicílii. Svým palácovým charakterem italského typu se více podobá právě jim, neţ běţným britským villám. Dalším místním prvkem, který je příznačný pro větší stavební celky v severozápadních provinciích a v Itálii je vnitřní zahrada. Ta se obvykle nacházela uvnitř hlavní budovy. V některých případech ji bylo moţné nalézt také za ní. V prostoru před hlavním vchodem se rozkládala jen výjimečně, protoţe byl vyhrazen především hospodářským a řemeslným činnostem.

141

English Heritage. PastScape - National Monuments Record [online]. 2007-2008 [cit. 2008-01-26]. . 142 Viz například Smith, J. T. Villas as a Key to Social Structure. In Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Str. 154. 143 Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 24-25. 144 Webster, Graham. The Future of Villa Studies. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 231.

- 57 -

Za typicky britský prvek se povaţuje existence příjezdové silnice nebo cesty vedoucí přes dvůr přímo k hlavnímu vchodu do villy. 145 Stejnou situaci lze spatřit například ve villách Chedworth (obr. 1.30) nebo Southwick (poblíţ města Manor Hall Road v hrabství Západní Sussex).146 Dláţděná cesta vedoucí přes dvůr k hlavnímu vchodu byla v této práci zmíněna také u lokality Spoonley Wood (obr. 1.13) popsané v předchozí kapitole. Předpokládá se, ţe se mohlo jednat o sídlo velmi bohatého vlastníka půdy, vojevůdce nebo skupiny vysoce postavených jedinců. Vzhledem k významné koncentraci bohatých vill v blízkém okolí také stojí za úvahu, zda si oblast nemohly vybrat nejbohatší a nejdůleţitější vrstvy obyvatel provincie, jako své venkovské sídlo. Za zmínku stojí i fakt, ţe tyto villy přeţily bez úhony problematické roky 367 368.147 Taková oblast pravděpodobně musela disponovat přiměřenou vojenskou ochranou před případnými útočníky. Nejspíše ji chránila posádka z blízkých vojenských pevností. Druhým, méně pravděpodobným důvodem, proč byla oblast uchráněna, je, ţe se mohla nacházet mimo prostor hlavních vojenských akcí a vpádů nepřátelských kmenů. Obdobnou skupinu vill, jenţ přeţila toto období bez sebemenších problémů, je moţné nalézt v hrabství Yorkshire. Také u ní se dá předpokládat, ţe se zachránila díky své poloze, jeţ nebyla vystavená útokům nájezdníků ze severu a z moře. Toto tvrzení částečně vyvrací villa Llantwit Major (hrabství Jiţní Glamorgan, obr. 1.24) na jiţním pobřeţí Walesu, která taktéţ zůstala ušetřená zničení nepřáteli, ačkoli došlo k jisté redukci a přestavbě jejího komplexu.148 Tato redukce byla spíše dána

145

Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 64. 146 Jedná se o menší villu dvorového typu osídlenou mezi lety 70 – 350, která dosud nebyla odkryta celá. Vnitřní dvůr měl obvod přibliţně 28 m a rozkládal se směrem na jih od hlavní budovy. K němu přiléhal lázeňský komplex a budova slouţící k pracovním účelům. 147 Tato událost je známá jako tzv, „Velké spiknutí“, kdy se vzbouřila posádka Hadrianova valu a umoţnila vpád Piktů ze Skotska. Současně také došlo ke vpádu několika kmenů z Irska a Sasů z Germánie. Římanům pod vedením vojevůdce Flavia Theodosia z Galie se podařilo útok odrazit a povstání potlačit. 148 Llantwit Major je velšská villa dvorového typu poblíţ dnešního města Caermead osídlená od 1. do 4. století s malou přestávkou ve 3. století. Ve 4. století došlo k přestavbě její obytné části v dům o půdorysu ve tvaru písmene L s bohatě zdobenými mozaikovými podlahami. Ze třetí strany dvora obyvatelé postavili budovu halového typu slouţící, jako na mnoha jiných lokalitách, k pracovním účelům.

- 58 -

zvýšeným zaměřením villy na výrobu149 a jejím dalším rozšířením, zatímco nároky jejích obyvatel na obytnou část, její velikost a vybavení, se sníţily nebo se majitel odstěhoval jinam. Majitelé villy Woodchester se patrně vícekrát změnili, coţ dokládá několik fází rozsáhlých přestaveb celého komplexu. Vedle toho těţila ze své strategické polohy při silnici mezi významnými římskými městy Gloucester (latinsky Glevum) a Bath (Aquae Sulis). Neměla daleko ani do dalšího velmi důleţitého města Cirencester (Corinium), správního střediska pozdější provincie Britannia Prima, blízko něhoţ se nacházela další významná britská villa – Chedworth – a mnohé jiné bohaté lokality. Objevena byla jiţ na počátku 18. století. První seriózní výzkumy na místě vedl roku 1793 významný anglický rytec a staroţitník Samuel Lysons, který je zároveň autorem kreseb veškeré nalezené mozaikové výzdoby. Také v případě této villy dosud nedošlo k průzkumu celého komplexu, a proto jsou její rekonstrukce a interpretace neúplné nebo jen přibliţné. Důvodem je, ţe se částečně nachází pod středověkým kostelem a novověkým hřbitovem. Většina nálezů, zejména keramika, byla po svém objevu darována do muzea v blízkém městě Stroud. Počátky rozsáhlé římské stavební aktivity na lokalitě se kladou na začátek 2. století do doby vlády císaře Hadriana, 150 ale první doklady osídlení pocházejí z doby krátce po dobytí Británie, kolem roku 67. Je moţné, ţe se zde předtím mohla nacházet zemědělská usedlost místního kmene Dubonů (latinsky Dubonni). Osídlení lokality trvalo aţ do konce 4. století. Jádro a zároveň nejvýstavnější část celé villy tvořila velká přijímací místnost nebo jídelna v její zadní části s přibliţně čtvercovým půdorysem a jiţ uváděnou orfeovskou podlahovou mozaikou z počátku 4. století. Uprostřed ní se nacházel oktagonální prostor s motivy vodních ţivočichů. Zde mohla být situována menší fontána. Stejnou charakteristiku, kdy centrum villy tvoří uprostřed jeden rozsáhlý bohatě vybavený sál, lze pozorovat i na jiných lokalitách v západní Evropě. Patří 149

Webster, Graham. The Future of Villa Studies. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 231. 150 Graham, Thomas. The Romans at Woodchester [online]. 2006 [cit. 208-02-02]. .

- 59 -

mezi ně zejména villy Nennig (Německo, spolková země Sársko, obr. 1.4), BasseWavre (Belgie, obr. 1.25)151 a Haccourt (taktéţ Belgie, 2. a 3. stavební fáze, obr. 1.16). Existují hypotézy tvrdící, ţe jejich vlastníci mohli být příbuzensky spříznění. 152 Zastřešení prostoru přijímací místnosti uprostřed podepíraly čtyři nosné dórské sloupy. Mozaiky zdobily podlahu také většiny chodeb obytné části, několika menších místností a dvou větších v přední části. Otázkou je, zda se nad prostorem tohoto uvítacího sálu nacházela také patrová nástavba. Zesílené zdi by tomu mohly nasvědčovat, ale v celé budově se nenašly ţádné doklady schodů nebo případných opěrných pilířů. Dovnitř se vcházelo čtyřmi vchody umístěnými uprostřed kaţdé ze stěn. První byl situován na jihu. Přicházelo se jím z kolonády o délce cca. 50 m vedoucí kolem tří stran vnitřního dvora a návštěvník se octnul tváří v tvář mozaice s Orfeem. Dva vchody na západě a východě vedly do postranních chodeb a vchod na severu ústil ven z budovy směrem dozadu. Tam se nejspíše rozkládala vnější zahrada ohrazená zdí, jejíţ zbytky byly odkryty na několika místech v návaznosti na stěny budovy. Přítomnost několika vchodů do villy z různých stran je u britských vill poměrně vzácná. Podobnou situaci lze spatřit jen výjimečně. Vnější stěny villy pokrývala červená malta, zatímco vnitřní v několika místnostech zdobily nástěnné malby. 153 Z ostatní architektonické a sochařské výzdoby se dochovalo jen minimum. Jednalo se o několik částí podstavců soch, torzo mramorové sošky bohyně Luny s leţícím býkem154 a několik dalších fragmentů soch (Diana Lucifera, mladík, Erós a Psýché). 155 Komplex naopak postrádá rozsáhlé lázeňské prostory typické pro villy tohoto typu. Zbytky hypocausta se našly pod podlahou dvou místností na opačných koncích 151

Viz například internetovou stránku Lahaye, P. La villa gallo-romaine de Basse-Wavre [online]. 2007 [cit. 2008-02-19]. . – konkrétně místnost číslo 4. 152 Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 292. 153 Jednalo se o místnosti 10, 25, 26 a 27. Viz Lysons, Samuel. An Account of Roman Antiquities discovered at Woodchester in the County of Gloucester. 1797. Str. 7 a 9. 154 Jedná se o torzo bez hlavy a rukou, které je dnes umístěno v Britském muzeu v Londýně. 155 Graham, Thomas. The Romans at Woodchester [online]. 2006 [cit. 208-02-02]. .

- 60 -

obytné části, ale nelze je povaţovat za plnohodnotnou lázeň, protoţe nedisponují jejími dalšími charakteristickými prvky. Chybí zde například soustava jednotlivých základních prostor, typických pro římské lázně, včetně jakéhokoli bazénu či vany. Naopak v blízkosti jedné z nich se našla menší místnost, která fungovala jako laconicum.156 V ní se účinkem tepla, jeţ se rozvádělo dutými cihlami ve stěnách (latinsky tubuli) a hypocaustem pod podlahou, tělo přivádělo do silného pocení, aby bylo následně ochlazeno v caldariu nebo studenou sprchou. Po stranách krytého průchodu do vnitřního dvora byly umístěny tři velké místnosti číslo 25, 26 (na západě, s mozaikovými podlahami) a 27 (na východě). První jmenovaná navazovala na místnost číslo 26, zatímco zbývající dvě navazovaly z obou stran na průchod. Tak rozměrné prostory asi musely slouţit k oficiálním veřejným účelům, protoţe k obytnému vyuţití nebo pracovním činnostem byly svým charakterem nevhodné. Mohlo se jednat o audienční sály, soudní místnosti nebo úřady (obdoba bazilik na fórech ve městech). Byla-li villa Cotswold sídlem místodrţícího provincie nebo některého z vyšších úředníků, takové účely vyuţití těchto prostor jsou nejpravděpodobnější. Další moţnou funkcí jedné z výše uvedených místností můţe být jídelna. Nejvíce tomu odpovídá místnost číslo 25, do níţ ústí několik vchodů vedoucích jednak ven z budovy a jednak do sousedních místností. Ty mohly slouţit pro sluţebnictvo. Jeden z nich vedl do místnosti, kde bylo objeveno ohniště vytápějící hypocaustum pod sousední z místností. Pokud zrovna nevytápělo, mohlo být sluţebnictvem vyuţíváno k vaření. Existence mnoha vchodů do jednotlivých prostor ve ville Cotswold lze povaţovat za klasickou vlastnost staveb palácového charakteru. Sluţebníci díky nim mohli být rychle k dispozici při jakýchkoli činnostech či ceremoniálních aktech. Stejně, jako v ostatních villách, slouţily budovy po stranách dvorů, konkrétně druhého a případného třetího, jako hospodářský okrsek slouţící pro řemeslnou a zemědělskou činnost. Budova na východní straně druhého dvora dokonce mohla disponovat patrem, protoţe část jejích stěn podpíraly masívní pilastry. 156

Graham, Thomas. The Romans at Woodchester .

[online].

2006

[cit.

208-02-02].

- 61 -

5.3.6. Bignor Villa Bignor se řadí mezi nejvýznamnější a zároveň největší britské villy dvorového typu (obr. 1.27 a 4.5). Nachází se v hrabství Západní Sussex v blízkosti stejnojmenné vesnice a nedaleko od důleţitého římského města Noviomagus Reginorum (dnešní Chichester).157 Je situována na jiţním svahu údolí s úrodnou půdou. Z přítomnosti několika hospodářských staveb a rozsáhlého polního systému je patrné primární zaměření na zemědělskou produkci. Rozlehlost komplexu a bohaté vybavení jeho hlavní části dokazují, ţe se zároveň muselo jednat o venkovské sídlo významné provinciální osobnosti. První výzkumy zde proběhly krátce po náhodném objevení začátkem 19. století a vedli je geolog John Hawkins a jiţ uváděný antikvář Samuel Lysons. Záhy po svém objevu se díky své bohaté mozaikové výzdobě, patřící mezi nejlepší v celé Británii, dostala do povědomí odborné i široké veřejnosti. Po Lysonsově úmrtí byly výzkumné práce na dlouhou dobu zastaveny. K obnově došlo aţ v roce 1925 pod vedením S. E. Wilbolta, díky němuţ proběhla řada základních oprav, zejména některých mozaik a studené lázně.158 V současné době jsou pozůstatky části západního a severního křídla hlavní budovy zastřešeny a mozaiky se vystavují pro návštěvníky místního muzea. V dalším muzeu v nedalekém městě Worthing jsou vystavovány rekonstrukce některých místností včetně vnitřního zařízení a výzdoby. Podle nálezu reliéfně zdobené střešní tašky se na místě předpokládá existence staršího zemědělského komplexu z konce 1. století.159 Z tohoto období nejspíše pochází příkop, který ohrazoval nejstarší areál. První doklady hlavní dřevěné budovy a několika dalších jsou doloţeny aţ z konce 2. století. Na jejich místě v polovině 3. století vyrostla kamenná stavba původně tvořená čtyřmi místnostmi v řadě vedle sebe. Během následujícího půl století prodělala klasický vývoj patrný u většiny raných vill chodbového typu. Postupně došlo k přidání verandy, křídel a dvou dalších místností, z nichţ jedna byla vybavená hypocaustem.

157

V některé literatuře se taktéţ uvádí název Noviomagus Regnensium. Srov. Frere, Sheppard. The Bignor Villa. Britannia, 1982, vol. 13, str. 135. 159 PastScape English Heritage. PastScape - National Monuments Record [online]. 2007-2008 [cit. 2008-03-05]. . 158

- 62 -

Počáteční fáze vývoje ve dvorovou villu se klade ke konci 3. století. V té době se postupně začaly objevovat další přístavby. Z původní hlavní budovy na západní straně dvora se stala rezidence majitele, k níţ se ze severu a z jihu přistavěla dvě prodlouţená křídla tvořící další dvě strany. Ke vstupu ze dvora do verandy obyvatelé vybudovali krytý vchod. Od něj vedla cesta směrem na východ. Severní křídlo představovalo dvě obytné jednotky odlišné velikosti po čtyřech místnostech. Kaţdá obsahovala dva pokoje přibliţně stejných rozměrů a dva menší. Podobné dvojité obytné jednotky jsou typické nejen pro okolní lokality, ale pro celou Británii. 160 Jedna taková byla jiţ zmíněna v souvislosti s lokalitou Rockbourne (obr. 1.23). Tento způsob rozdělení domu mohl znamenat, ţe kaţdou z jednotek obývala jedna rodina. Zatímco majitel villy obýval luxusnější hlavní křídlo na západní straně dvora, v severním mohli ţít jeho potomci či jiní příbuzní. Křídlo na severu dvora bylo dále prodlouţeno dvěma stavbami stojícími v řadě vedle sebe. Větší budova blíţ ke křídlu je podle nálezu dvou řad kůlových jam a absence jakéhokoli vnitřního rozdělení interpretována jako stodola. Druhá stavba měla oproti té první poloviční šířku a byla tvořena dvěma podlouhlými a jednou malou obdélnou místností na konci. Předpokládá se, ţe se jednalo o stáj či jiný druh přístřešku pro hospodářská zvířata. Jiţní křídlo mělo na rozdíl od severního uţší proporce. Místnosti byly podlouhlejší a celkově menší. Na jeho konci si majitel nechal postavit lázeňský komplex s klenutými stropy, který byl v pozdějších obdobích dále rozšiřován o další prostory s bazénem. Podlahu apodyteria,161 přes nějţ se do lázně vstupovalo, zdobila mozaiková dlaţba s Medúzou obklopenou hady a řadou panelů s geometrickými motivy. Odtud se vcházelo do frigidaria, jehoţ strop podepíraly dva sloupy, a kde se nacházela nádrţ na vodu zapuštěná v podlaze. Poté se procházelo přes dvě tepidaria aţ do caldaria. Na něj navazovala poslední malá místnost, alveus. Zdejší prostředí bylo díky blízkosti topeniště umístěného za stěnou nejteplejší.

160 161

Aldsworth, Fred G. Bignor Roman Villa. Bignor: Beric Tempest, 1983. Str. 6. Apodyterium slouţilo v římských lázních jako převlékací místnost.

- 63 -

rozkvětu dosáhla

Největšího

villa

ve 4. století,

kdy disponovala

65 místnostmi a větším počtem blízkých a vzdálenějších okolních budov. Nejdříve došlo ke zbourání původní stodoly a stavby pro hospodářská zvířata na severu a na jejich místě se ke křídlu hlavní budovy přistavělo 6 nových místností. Ve stejnou dobu na východě vznikla nová vstupní brána, kterou procházela cesta vedoucí od krytého vchodu do verandy v západní části domu. U západního křídla vznikla nová přístavba tvořená pěti menšími a dvěma podélnými místnostmi. Dvě z nich měly apsidovité výklenky. Jednalo se o malou soukromou lázeň určenou pro samotného majitele. Jádro villy po přestavbě představoval téměř obdélný dvůr, kolem nějţ byla ze tří stran postavena hlavní budova, před níţ vedla veranda s geometrickými mozaikovými podlahami. Na poslední, východní, straně jej uzavřela chodba se vstupní bránou navazující na verandu, a tím spojující jiţní a severní křídlo i z druhé strany. K ní přiléhal rozsáhlejší ohrazený prostor se dvěma nově postavenými budovami. Nacházely se v jeho vzdálenějších východních rozích. V jihovýchodním

stála

stodola

tvořená

několika

podélnými

místnostmi162

a v severovýchodním obdélná stavba interpretovaná jako bouda, nejspíše slouţící k různým účelům. Mezi nimi byla umístěna jiţ uváděná nová brána. V blízkosti stodoly se dalo do ohrazeného prostoru vstoupit také z jihu přes další bránu, která byla staršího data. Stavební

aktivita

neustala

ani

po

vzniku

uzavřeného

dvora.

K severozápadnímu rohu obytné části se přistavěla další velká místnost s apsidovitým ukončením a hypocaustem a dále menší vnitřní dvorek s portikem na všech čtyřech stranách. Zde a v přilehlých prostorách byly poloţeny nejbohatěji zdobené mozaikové podlahy s mnoţstvím mytologických, 163 geometrických a jiných motivů.164 Stěny pokrývaly malby představující jednoduché schéma modrozelených, 162

Předpokládá se, ţe slouţila ke skladování úrody obilnin a píce pro zvířata. V místnosti s apsidou se nacházela mozaika s Venuší a gladiátory připravujícími se k boji, v dalších pak motivy s Ganymédem nebo čtyřmi ročními obdobími. 164 Styl mozaikové výzdoby na lokalitě Bignor a v dalších vill v tomto regionu (například Sparsholt nebo West Dean) se přiřazuje takzvané „Centrální jiţní skupině“ (anglicky Central South Group), protoţe na rozdíl od jiných skupin mozaicistů není známo město jejího působiště. Srov. Johnston, David E. Villas of Hampshire and the Isle of Wight. In Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Str. 89. 163

- 64 -

červených, ţlutých a bílých pruhů umístěných nad úzkým černým nebo tmavě hnědým pásem u paty zdi. 165 Z nálezů omítky je dále patrné, ţe jednotlivé pásy byly stínované nebo měly zvýrazněné obrysy. Tato část se dá povaţovat za nejvýstavnější část villy, kde byli oficiálně přijímáni návštěvníci a probíhala zde důleţitá rozhodnutí o úředních a jiných záleţitostech. Velká místnost s apsidou se z toho důvodu interpretuje jako bazilika166 nebo soudní sál a okolní místnosti slouţily jako její předsíně a související úřady. K nim se vcházelo přes dvě menší místnosti ústící do chodby nebo přes větší místnost povaţovanou za jídelnu (latinsky triclinium). Uprostřed ní se nacházel bazének (piscina) o šestiúhelníkovém půdorysu. Taktéţ disponovala vchodem z chodby. J. T. Smith v této situaci, kdy se jídelna nachází v sousedství soudního sálu, vidí podobnost s iberskými peristylovými villami a uvádí jako příklad lokality Almenara de Adaja (obr. 1.28) poblíţ dnešního města Valladolid a Aguilafuente (obr. 1.29 a 4.11) nedaleko Sevilly. 167 S tímto typem se v Británii není moţné setkat, ačkoli se peristyly na některých lokalitách také objevují. Jako příklad mohou poslouţit lokality Bignor a Fishbourne Palace, jimţ se věnují samostatné kapitoly. Jedná se o stavby spíše palácového charakteru typické pro jiţní provincie, u nichţ nelze příliš pozorovat zaměření na zemědělskou výrobu, alespoň částečnou osovou souměrnost celkových půdorysů nebo pravidelné uspořádání místností, jako je tomu u britských protějšků. Vznik a vývoj těchto vill pramení z vývoje, kterým prošla středomořská obytná architektura během starověku. Jejich počátky lze pozorovat jiţ u řeckých peristylových obytných domů, například na ostrově Délos. Římané peristyl později převzali. V provincii Pannonia se lokalita s podobným umístěním soudní místnosti v blízkosti jídelny nachází na lokalitě Nemesvámos-Balácpuszta v maďarské ţupě Veszprém nedaleko břehů Balatonu. Zde je přijímací sál či jídelna situován kolmo k peristylu a menší soudní sál hned vedle něj. Oba byly vydláţděné podlahami 165

Liversidge, Joan. Furniture and Interior Decoration. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 130. 166 Srov. Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 155. 167 Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 179.

- 65 -

s mozaikovou výzdobou. Další obytné jednotky villy Bignor vznikly jako křídlové přístavby na východních koncích obou hlavních křídel v návaznosti na chodbu, která dvůr uzavírala z této světové strany. Vznikly tak další zjevně obytné prostory. Znamená to, ţe majitel mohl mít velmi rozvětvenou rodinu a potřeboval pro ubytování jejích příslušníků dostatek místa. Fred Aldsworth, který prováděl výzkumy lokality v 80. letech 20. století, se domnívá, ţe villu získalo do drţení konsorcium vlastníků, moţná spojených příbuzenskými svazky. Hlavou této rodiny byla podle něj osoba, jeţ řídila chod celé villy (dominus).168 Poslední přístavba proběhla v duchu prodlouţení západní části domu směrem na jih. Toto nové křídlo nejspíše slouţilo k hospodářským účelům. Jak jiţ bylo řečeno v úvodu, V okolí se zjistily pozůstatky rozsáhlého polního systému, který ve 4. století dosáhl rozlohy přibliţně 2 000 akrů.169 Současně byly objeveny také zbytky přilehlé skupiny zemědělských stavení. Úrodnější plochy byly vyuţívány k pěstování obilnin a zbytek jako pastviny pro chovaná zvířata. Odhaduje se, ţe v souvislosti se zemědělskou produkcí mohlo pro majitele pracovat 30 – 50 lidí. 170 Blízkost významného města zaručovala, ţe se výrobky rychle dostaly na místní trh. K zániku lokality došlo v průběhu 5. století. Na rozdíl od jiných bohatých vill nebyla zničena, ale postupně opuštěna. 171 Tento úpadek je patrný například v komplexu hlavní lázně, jehoţ hlavní přívody horkého vzduchu z topenišť byly zasypány. 172 Znamená to, ţe v té době docházelo k poklesu úrovně ţivotního stylu obyvatel. Lázně mohly přesto být nadále vyuţívány, i kdyţ uţ neposkytovaly svůj původní komfort.

168

Srov. Aldsworth, Fred G. Bignor Roman Villa. Bignor: Beric Tempest, 1983. Str. 7. Jedná se o cca. 810 ha. Uvedená rozloha je dvakrát vyšší neţ v případě polního systému kolem villy v Ditchley. Na několika málo lokalitách jsou doloţeny ještě rozsáhlejší zemědělské plochy. Srov. Scullard, H. H. Roman Britain: Outpost of the Empire. Londýn: Thames and Hudson, 1979. Str. 122. Jiné zdroje uvádějí plochu aţ 2 500 akrů (cca. 1 000 ha). Srov. Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 45. 170 Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 46. 171 Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Str. 126. 172 Aldsworth, Fred G. Bignor Roman Villa. Bignor: Beric Tempest, 1983. Str. 18. 169

- 66 -

5.3.7. Chedworth Villa na lokalitě Chedworth (obr. 1.30) se nachází v hrabství Gloucestershire v oblasti s vysokou koncentrací vill. 173 Povaţuje se za jednu z nejzachovalejších a největších na území Spojeného království. Její dnešní půdorys je výsledkem komplikovaného vývoje, kterým prošla během tří staletí své existence. Dnes na této lokalitě stojí muzeum a část architektonických pozůstatků společně s některými nálezy je ukrytá pod jeho střechou. Na rozdíl od jiných vill není zcela jisté, zda se nejednalo pouze o venkovské rodinné sídlo. Doklady zdejší zemědělské produkce jsou minimální. 174 V areálu komplexu chybí jakákoli pro ni typická zařízení. Z několika místností pocházejí doklady zpracování a barvení látek,175 coţ můţe mít souvislost s chovem ovcí, který byl v Británii velmi rozšířený. Několik staveb stojících mimo něj bylo rozpoznáno v terénu nedaleko jiţního křídla. Dá se předpokládat, ţe zrovna ony slouţily k pracovním účelům, ale dosud nebyl proveden jejich výzkum. Asi 0,8 km severozápadním směrem od villy Chedworth se na lokalitě Yanworth nacházejí pozůstatky menší obdélné budovy ze 4. století, o níţ některé publikace uvádějí, ţe se jedná o villu, a jinde je uváděna pouze jako pravděpodobná. 176 Sídla tohoto typu se obvykle nestavěla v tak malé vzdálenosti od sebe. Navíc v takovém omezeném prostoru nastává problém s určováním hranic mezi

pozemky,

které

byly

ve

vlastnictví

jednotlivých

majitelů.

Proto

je pravděpodobnější, ţe se spíše jednalo o odlehlou budovu určenou k ubytování pracovníků a případně další zemědělské výrobě, podobně jako na jiţ popisované lokalitě Rockbourne. Villa Chedworth vznikla v 1. polovině 2. století a obyvatelé ji opustili kolem roku 410. Na konci počáteční fáze výstavby, která probíhala přibliţně do roku 150, 173

Důvodem této vysoké koncentrace (cca. 800 vill) byla jednak blízkost důleţitých provinčních měst Corinium (dnešní Cirencester) a Glevum (Gloucester) a jednak vhodná půda umoţňující nasazení tradičních římských postupů intenzívního zemědělství. 174 Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Str. 102. 175 Richmond, Ian. Roman Archaeology and Art. Londýn: Faber and Faber, 1969. Str. 105. 176 Srov. English Heritage. PastScape - National Monuments Record [online]. 2007-2008 [cit. 200803-12]. nebo Goodburn, Roger. Winterton: Some Villa Problems. In Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Str. 94.

- 67 -

byla tvořena třemi samostatnými budovami postavenými na severní, západní a jiţní straně dvora. Hlavní obytné prostory se nacházely na západě. Jiţ v té době představovala jednu z nejrozsáhlejších v Británii. Jiţní a západní budovu krátce poté zdevastoval poţár. Po něm následovala okamţitá přestavba. Západní dům tím získal vytápění všech svých místností prostřednictvím hypocausta. K uchráněnému severnímu křídlu se přistavělo několik dalších místností a vznikly tak další obytné prostory s vlastní kuchyní. 177 Dále proběhlo rozšíření lázeňského komplexu na jeho západním konci. Svého konečného vzhledu villa dosáhla v průběhu 4. století. Nejdříve došlo k přidání několika místností. Tím se prodlouţila západní a jiţní budova a spojily se v jednu stavbu se dvěma křídly vůči sobě do pravého úhlu. Ke všem čtyřem stranám dvora se přistavěla veranda se skloněnou střechou, přičemţ ta na východní jako jediná nepřiléhala k ţádné budově. Oddělovala čtyřúhelníkový dvůr, interpretovaný jako zahradu, od druhého dvora,178 jenţ slouţil ke kaţdodenním pracovním činnostem zdejších lidí. Tento dvůr byl prostornější a ze dvou stran jej uzavíralo protáhlé severní a jiţní křídlo. Druhé jmenované se kvůli terénní nerovnosti z větší části nacházelo na niţší úrovni. Dosud proto bylo prozkoumáno jen po konec „zahrady“. Současně se přestavěla stávající lázeň na severním konci západního křídla a na sousedním západním konci severního křídla obyvatelé postavili novou prostornější lázeň takzvaného „švédského typu“.179 Vznikl tak rozsáhlý komplex dvou typů lázní. První z nich tvořily běţné lázeňské místnosti (apodyterium, frigidarium s bazénem na studenou vodu, tepidarium a caldarium s bazénem na horkou vodu). Druhá lázeň byla vybavená velkým apodyteriem, odkud se směrem na západ vstupovalo do místnosti se dvěma apsidami povaţované za laconicum.180 Obě apsidy zpočátku obsahovaly menší vany, ale ty byly při následujících

177

Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 8. Podobný prvek je moţné spatřit například na lokalitě Bignor popisované v předchozí kapitole. Také zde odděloval menší dvůr od většího. 179 Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 62. 180 Laconicum, taktéţ spartská lázeň, byla místnost v římských lázních, kde se lidé potili pomocí tzv. „suchého tepla“. 178

- 68 -

přestavbách odstraněny. 181 V severní části byla situována studená lázeň, jejíţ součást tvořily tři bazény. Uprostřed se rozkládal jeden velký obdélný se šesti úzkými sloupy na svých okrajích, které podepíraly střechu. Po jeho stranách se nacházely dva menší polokruhové bazény. Oba menší nejspíše slouţily starším lidem či dětem nebo k soukromým koupelím. Poslední rozsáhlejší stavební aktivita v pozdním 4. století se ve ville nesla ve znamení přistavění velké jídelny (triclinia) na konec severního křídla. Jednalo se o největší ze všech místností a byla vybavená hypocaustem. Pod západní a východní stěnou se po něm zachovaly dvě díry slouţící k přikládání na oheň. Na jejím východním konci se rozkládal vyvýšený stupínek, který je dosud patrný díky vyššímu hypocaustu. Zde mohly stát stoly, u nichţ se obyvatelé stravovali. Právě tento architektonický prvek společně s rozměry místnosti ji umoţnily interpretovat jako jídelnu. Na rozdíl od jiných velkých a bohatých villových lokalit, jako je například Woodchester (obr. 1.8), villa Chedworth postrádala jinak běţnou osovou symetrii svého uspořádání. Ačkoli jsou spolu severní a jiţní křídlo proti sobě v téměř rovnoběţné pozici, vnitřní dvůr (zahrada) neměl příliš pravidelný půdorys a různé přístavby nebo výklenky po vnějších i vnitřních stranách křídel celkový dojem nesymetričnosti ještě zvyšují. Veranda, která zahradu obíhala, měla pouze jeden vchod, a to uprostřed své západní (hlavní) části. Kromě toho se do ní dalo vejít i z verand po stranách druhého dvora. Ke vchodu vedla cesta z protějšího průchodu mezi oběma dvory. Ačkoli se křídla skládala z několika obytných jednotek, stavitelé se rozhodli vybudovat do verandy jen jeden široký vchod, který byl společný pro všechny. Podobnou situaci lze pozorovat například na lokalitě Maulévrier (obr. 1.11) v Normandii, která jiţ byla zmiňována v souvislosti s villami halového typu nebo na lokalitě Manderscheid (obr. 1.31) v německém Porýní-Falci. 182 Druhý dvůr se se svou délkou přes 60 m a šířkou 48 m bezesporu řadí mezi největší vnitřní dvory v celé Británii. Ve srovnání s vnitřními dvory vill v Pikardii 181 182

Berthell, Philip. Chedworth Roman Villa (Gloucest.). Cirencester: Standard Press, 1967. Str. 11. Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 152.

- 69 -

nebo na jiných místech ve Francii se jeví jako malý. Největší se nachází na pozdně antické lokalitě Mienne-Marboué183 (departement Eure-et-Loir, obr. 1.32) a byl dlouhý 200 m184. S villou Chedworth jej naopak spojuje uspořádání křídel komplexu s obytnými a hospodářskými místnostmi seřazenými v řadě za sebou po jeho třech stranách. Před nimi se rozkládal portikus. Na poslední, čtvrté, straně byl ukončený verandou s průchodem uprostřed. Vývoj obou lokalit je také podobný. Obě vznikly z jedné původní budovy tvořené řadou místností s chodbou v přední části. V Británii je moţné se setkat s podobnou situací na lokalitě North Leigh (obr. 1.15), které se v této práci věnovala jedna z předchozích kapitol. Několik metrů na západ od konce severního křídla si obyvatelé na místě starší svatyně postavili menší budovu s apsidálním závěrem, jeţ se interpretuje jako nymfeum (latinsky nymphaeum).185 Nacházelo se na místě pramenu, který zásoboval vodou villu včetně obou jejích lázní, od nichţ byla vzdálená jen několik metrů. Pramenitá voda vtékala do oktogonální nádrţky o objemu téměř 4 000 litrů186 nacházející se uprostřed stavby. Starší dlaţba a okraje nádrţe byly ke konci období římského osídlení odstraněny a pouţity sekundárně jako podlaha na jiném místě. Tři z šesti nalezených fragmentů okraje na sobě nesly symbol christogramu. 187 Svědčí to, ţe obyvatelé byli křesťané a ţe funkce nymfea se po jejich christianizaci mohla změnit z pohanské na raně křesťanskou svatyni. Vedle dokladů přítomnosti křesťanské víry se dochoval také původní pohanský oltář z nymfea a čtyři další malé oltáře s hrubě vytesanými postavami niţších boţstev.188

183

Další informace o lokalitě viz Blanchard-Lemée, Michèle. La villa à mosaïques de MienneMarboué (Eure-et-Loir). Gallia, 1981, vol. 39-1. 184 Tamtéţ, str. 163. 185 Nymfea se objevují jiţ ve starověkém Řecku a představují svatyně zasvěcené nymfám pramenů. Existovala v mnoha podobách. Zpočátku se nacházela v přirozených jeskyních. Později se jednalo o různé typy kašen s tekoucí vodou. 186 Berthell, Philip. Chedworth Roman Villa (Gloucestershire). Cirencester: The Standard Press, 1967. Str. 10. 187 Jedná se o raně křesťanský symbol tvořený dvěma počátečními písmeny řeckého slova Christos (Kristus) – chí a ró. 188 Berthell, Philip. Chedworth Roman Villa (Gloucestershire). Cirencester: The Standard Press, 1967. Str. 15.

- 70 -

5.4. Villy halového typu 5.4.1. Úvodní charakteristika Budovy halového (taktéţ bazilikálního) typu jsou v římské Británii, na rozdíl od jiných provincií, běţnými stavbami. Nezřídka se vyskytují u mnoha vill v podobě pracovních okrsků a prostor slouţících k ubytování pracovníků, budov k ustájení dobytka nebo stodol. Anglický badatel John Ward jiţ v roce 1911 poukázal na jejich základní podobnost s ranými typy fríských a saských zemědělských domů.189 Na základě Wardova tvrzení lze usoudit, ţe přes romanizaci britské společnosti zůstaly zachovány některé z jejích původních primitivních prvků, z nichţ se při výstavbě budov vycházelo. Při archeologických výzkumech je lze jasně identifikovat podle nálezů dvou řad podstavců sloupů či kůlových jam na podlaze obdélné budovy. Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole zabývající se typologickým rozborem obytné části villy, celý prostor haly byl zastřešený190 a dovnitř se vcházelo vchodem nacházejícím se na delší straně domu. Jednalo-li se o hlavní budovu villy, část haly zabíraly menší místnosti plnící běţné funkce, např. kuchyně, skladovací a obytné prostory či lázeň. Některé z budov halového typu také převzaly část charakteristických prvků vill chodbového typu, jako je řadové uspořádání místností nebo vnější chodba (veranda). Na mnoha lokalitách, kde se halová stavba nacházela v izolaci od jiných budov, sídlištní zástavby nebo komplexu villy, se předpokládá, ţe slouţila výhradně k zemědělským účelům, případně k ubytování lidí, kteří v jejím okolí pracovali. Kolem mnohých jsou dosud patrné pozůstatky ohrad pro chovná zvířata nebo zdí ohrazujících polní systém. Vedle zemědělského vyuţití halových budov existuje také několik dokladů řemeslné výroby. Předpokládá se, ţe bývala pouze sezónní. 191 Současné ustájení dobytka a řemeslná činnost (například výroba keramiky či kovářství) v jedné hale jsou spíše nereálné.

189

Ward, John. Romano-British Buildings and Earthworks. Londýn: Methuen & Co., 1911. Str. 181. Srov. Smith, J. T. „Halls or Yards? A Problem of Villa Interpretation. Britannia, 1978, vol. 9, str. 351-358. 191 Hadman, John. Aisled Buildings in Roman Britain. In Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Str. 193. 190

- 71 -

5.4.2. Stroud Villa Stroud (obr. 1.2) je situována poblíţ města Petersfield v hrabství Hampshire. Jedná se o komplex několika staveb umístěných po stranách téměř čtvercového dvora ohrazeného zdí. Hlavní obytnou část tvořila halová budova se dvěma menšími křídly na severní straně dvora. Na západní straně se rozkládala rozměrná budova lázně s minimálně třinácti místnostmi, z nichţ největší tři byly vybaveny podpodlaţním vytápěním. Na východní straně stály obdélné stáje, menší čtvercová sýpka nebo silo a ortogonální budova interpretovaná jako svatyně.192 Brána do dvora byla umístěna uprostřed zdi uzavírající jeho jiţní stranu. Vedla k ní cesta ze sypané cihlové drti. Zatímco stavby na severní a východní straně tvořily skupinu ve tvaru písmene L, lázeňský komplex od nich stál odděleně. Soudě podle velikosti lázně193 a přítomnosti svatyně se dá předpokládat, ţe tato villa byla centrem statku, který obhospodařovával rozsáhlé zemědělské plochy ve svém okolí. První archeologické průzkumy lokality proběhly v letech 1907 – 1908.194 Hlavní budova byla postavena v průběhu 1. století. Měla obdélný půdorys o rozměrech 42,7 x 15,9 m se dvěma rohovými křídly tvořenými jednou místností a orientovanými směrem do dvora. Halu zpočátku tvořily dvě řady po jedenácti dřevěných sloupech s vchodem na delší jiţní straně. Vnitřní místnosti byly vestavěny kolem roku 200 v její západní části, přičemţ se ze přední lodi stala chodba a na kratší východní straně vznikl nový vchod. Uprostřed nejvýchodnější z místností bylo umístěno ohniště. Podlahu dalších pěti z nich pokrývaly tessery. Jedna místnost na západě a západní křídlo disponovaly hypocaustem vytápěným pomocí topeniště umístěného venku. Ve srovnání s jiţ popisovaným halovým domem na lokalitě Mansfield Woodhouse (obr. 1.2), který nebyl primární budovou, je patrno několik základních odlišností. První je samotná funkce v rámci villy. Druhou je způsob, jakým byly 192

Interpretace budovy jako svatyně byla provedena na základě nálezu jámy v její podlaze. Srov. např. Smith, D. J. Regional Aspects of the Winged Corridor Villa in Britain. In Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Str. 127. 193 Srov. Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Str. 130. 194 Zprávu z výzkumů viz: Williams, A. Moray Roman Villa at Petersfield. The Classical Review, 1908, vol. 22, no. 5, str. 161-162.

- 72 -

později vestavěny další místnosti. Zde došlo k přístavbě křídel a několika místností na jedné straně. Větší část budovy si však ponechala svůj původní halový charakter. Je tedy zřejmé, ţe i nadále mohla slouţit jako stáj či prostory pro skladování úrody. Nově vzniklý vchod na východě ústil mimo areál dvora. Lze tedy předpokládat, ţe se mohlo jednat o výběh pro zvířata na přilehlé pastviny. Z původní budovy vznikla kombinace chodbového půdorysného typu s halovým. Naopak na lokalitě Mansfield Woodhouse se stavitelé rozhodli vyuţít větší část vnitřního prostoru stavby, a to na obou koncích. Výsledkem byl vznik místností na obou jejích kratších stranách a ponechán byl pouze prostřední úsek všech tří lodí, i kdyţ v notně zkrácené formě. Stejnou situaci, kdy k vestavbě vnitřních místností došlo pouze na jedné straně haly, zatímco druhá si ponechala svůj původní charakter, lze vidět na lokalitě Brading (ostrov Wight, obr. 1.1 a 1.2). Její funkce byla ale stejná, jako u Mansfield Woodhouse. Hlavní budovu pouze doplňovala.195 Předpokládá se, ţe v blízkém okolí villy se musely nacházet ještě další zemědělské stavby nebo celé jejich komplexy, 196 především větší sýpka. 197 Malá čtvercová budova ve dvoře interpretovaná jako sýpka nebo silo nemohla ani zdaleka pojmout takové mnoţství úrody obilnin, jaké odpovídalo produkci statků podobného rozsahu. Stejně malou budovu stejné funkce lze spatřit také na lokalitě Iwerne (obr. 1.2) v hrabství Dorset198. Lokalita Stroud je příkladem vývoje villy, který představuje vyuţití typických prvků všech tří základních architektonických typů popisovaných v této práci. Z původní halové stavby vznikla vnitřním přeuspořádáním budova, která si z části ponechala původní charakteristické vlastnosti haly a z části získala rysy domu

195

Srov. Rule, Margareth – Sturgess, Keith. Brading Roman Villa. Londýn: Yale Press, 1974. Str. 16 a 17. 196 Podobně tomu bylo například na lokalitě East Grimstead v hrabství Wiltshire (obr. 1.26). Také zde se usuzuje, ţe v blízkém okolí musel stát větší počet budov, které svým charakterem zajišťovaly zemědělskou produkci villy. 197 Johnston, David E. Villas of Hampshire and the Isle of Wight. In Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Str. 74. 198 Villa Iwerne, taktéţ Park House Farm, je relativně malý římský venkovský statek povaţovaný za pravděpodobnou villu. Nachází se mezi vesnicemi Iwerne Minster a Iwerne Courtney. Vznikla na místě osady z doby ţelezné na přelomu 3. a 4. století a její osídlení trvalo přibliţně do roku 360. Do dnešní doby se po něm dochovaly více neţ 1 m vysoké zdi. V jedné z místností byly objeveny pozůstatky velké části původní omítky.

- 73 -

chodbového typu. Přístavba dalších hospodářských stavení a lázně dala vzniku dvoru, který, i kdyţ není ze všech tří stran úplně uzavřený stavbami, umoţňuje komplex zároveň označit jako villu dvorového typu.

- 74 -

5.4.3. Clanville Villa Clanville-Weyhill (obr. 1.2) se stejně jako předchozí popisovaná villa nachází v hrabství Hampshire, tentokrát poblíţ města Andover. Počátky jejího osídlení se datují do roku 267 a zanikla přibliţně kolem roku 322. Je známá také nálezem pískovcového milníku z let 282-283,199 pouţitého nejspíše v sekundárním kontextu jako stavebního materiálu.200 Stejně, jako na lokalitě Mansfield-Woodhouse (obr. 1.2), je zde moţné sledovat vývoj, kdy došlo ke vnitřní přestavbě hlavní budovy původně halového typu, při níţ na obou jejích koncích vzniklo několik nerovnoměrně uspořádaných místností slouţících k různým účelům. Stěny některých z nich navíc disponovaly větší šířkou neţ stěny ostatních. Podlahy byly zčásti zdobené mozaikami a tři místnosti disponovaly hypocaustem. Uprostřed taktéţ zůstal sloupový prostor nepravidelného tvaru. Tento architektonický vývoj je ve své podstatě stejný jako vývoj tzv. německých širokých hal. 201 Po provedení přestavby hlavní budovy na halový obytný dům zároveň došlo k výstavbě dalších staveb situovaných po dalších dvou stranách dvora. Sem byl přestěhován jednak chovaný dobytek a jednak pravděpodobně i pracovníci. Důvodem mohlo být, ţe si majitel villy začal více uvědomovat své společenské postavení, zejména rozdíl mezi svou osobou a lidmi niţšího původu, kteří pro něj pracovali. Při srovnání lokality Clanville s Mansfield Woodhouse je důleţité uvést, ţe se u obou liší funkce halové budovy v rámci celého komplexu. Zatímco první z nich poslouţila jako rezidence majitele, druhá se stala příbytkem pracovníků a pracovním okrskem. Majitel si hned vedle postavil obytný dům chodbového typu se dvěma křídly, představující vyšší stupeň romanizované architektury.

199

Uvádí nápis M AVR KARINO N CAES. Srov. Smith, D. J. Regional Aspects of the Winged Corridor Villas in Britain. In Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Str. 127. nebo RIB 98: A.D. 282-283. 201 Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Str. 37. 200

- 75 -

5.5. Villy odlišného typu 5.5.1. Lullingstone Některé z britských vill nelze zařadit do ţádné z dříve uvedených skupin podle architektonického typu. Villa Lullingstone (obr. 4.6) patří mezi ně. Nacházela se na území původního kmene Belgů ve dnešním hrabství Kent a poblíţ důleţitého římského města Chichester (Noviomagus Regnensium) a řadí se k těm nejbohatším v Británii. Rozkládá se na dvou terasách vykopaných do svahu kopce několik metrů od koryta místní říčky. Kolem se rozprostírala velká zahrada. Díky této poloze a erozi půdy v letech po opuštění villy se její stěny místy zachovaly do výšky aţ 2,4 metru. V době příchodu Římanů do oblasti jiţ na jejím místě existovala primitivní zemědělská usedlost postavená ze dřeva a mazanic s doškovou střechou, po níţ se do dnešní doby nezachovaly ţádné zmínky. Je doloţena nálezy keramiky a několika cínových mincí. S postupujícím vlivem romanizace se zdejší obyvatelé mezi lety 75 aţ 90 rozhodli provést přestavbu na budovu z odolnějšího materiálu. K tomu vyuţili místního křemene a malty. Střecha byla nejspíše pokrytá došky, jak tomu tehdy bylo u venkovských staveb běţné. Stěny nového domu jiţ nesly prvky římského stavitelství. Základy jednotlivých zdí byly poloţeny přesně v pravém úhlu a stěny pokryty uhlazenou maltou. Otázkou zůstává, zda v té době byla lokalita ještě stále v rukou původních obyvatel nebo ji do vlastnictví získala osoba římského původu. Stavební praktiky pouţité při stavbě v této fázi ještě nebyly natolik rozšířené, aby se daly povaţovat za dílo místních lidí. Pokud byl majitel neřímského původu, nejspíše si k práci pozval římské stavitele. Nová stavba se podobala běţným raným typům vill chodbového typu. Co ji však od nich lišilo, byla přítomnost dvou chodeb. Jedna se nacházela v přední části a tvořila verandu. Na obou svých koncích navazovala na dvě křídlové místnosti. Druhá byla umístěna v zadní části domu. Mezi oběma se rozkládala řada místností. Dvě chodby nejsou v Británii nijak ojedinělé. Vyskytují se například na jiţ uváděných lokalitách Engleton (obr. 1.1) a Folkestone (obr. 1.17).

- 76 -

Největší z místností v severní partii domu měla zahloubenou podlahu a scházelo se do ní po dřevěných schodech s mezipatrem.202 Jelikoţ primární funkcí villy byla v té době především zemědělská produkce, dá se předpokládat, ţe místnost slouţila jako úloţiště vypěstovaných plodin, hlavně obilnin a píce pro hospodářská zvířata. Na počátku 2. století se jiţ zdá, ţe majitel villy a jeho rodina byli romanizovaní. Na uměle vytvořené terase ve svahu nad domem si zbudovali malý venkovský chrámek kruhového půdorysu o průměru přibliţně 4,6 metru a s kónickou střechou. Stěny byly tvořeny místním kamenem a maltou, podlahu pokrýval beton s červenými a ţlutými tesserami tvořícími jednoduché geometrické motivy. U zdi naproti vchodu se rozkládal obdélný prostor, kde byl umístěný oltář nebo kultovní předmět. Vzhledem k absenci jakýchkoli nálezů kultovního charakteru se nedá určit, komu byla svatyně zasvěcená. Je moţné, ţe v ní obyvatelé uctívali svá lokální boţstva. V blízkosti vchodu byly odkryty silné stopy po rituálních ohništích a také kůlové jámy pro podpěry dřevěného schodiště vedoucího od domu nahoru na terasu. Předpokládá se, ţe byl jediným zdrojem světla pro vnitřní prostor, protoţe se nenašly ţádné fragmenty skleněné výplně případných oken. Další moţností je, ţe osvětlení mohlo být zprostředkováno louči nebo rituálními lampami. Zhruba po dvou stech letech své existence, kolem roku 300, byla zbourána, protoţe ji nahradila nová chrámová stavba postavená nedaleko na stejné terase. V poslední čtvrtině 2. století proběhla další přestavba obytného domu. Stavitelé k němu přidali několik místností a zároveň částečně změnili původní uspořádání interiéru (obr. 1.33). Na jihu vznikl komplex majitelovy soukromé lázně a na severu čtvercová kultovní místnost. Současně došlo ke změnám v zahloubené místnosti. Nově byla rozdělena na dvě menší s úzkou chodbičkou mezi sebou, taktéţ určené k rituálním činnostem. Původní dřevené schody nahradily kamenné. Podobné, pokryté kamennými deskami, vznikly na protější straně domu u lázně. Podlahy byly zpevněny silnou vrstvou betonu.

202

Nacházelo ve hloubce přibliţně 1,2 metru pod úrovní ostatních místností. Srov. Meates, G. W. Lullingstone Roman Villa. Londýn: Her Majesty's Stationery Office, 1974. Str. 7.

- 77 -

Další důleţitá činnost, na kterou se stavitelé zaměřili, byla výměna původní doškové střechy za střechu pokrytou těţkými červenými a ţlutými taškami. 203 Na stěny byla nanesena vrstva malty místy se sloţitými barevnými malbami. Ve výklenku v zahloubené místnosti byla objevena freska se třemi vodními nymfami, z nichţ dvě se zachovaly ve velmi dobrém stavu. Uprostřed obou kultovních prostor se na podlaze zjistila přítomnost pozůstatků vodních nádrţek. Z toho důvodu se dá předpokládat, ţe se zde uctívala vodní boţstva. Jejich uctívání není ve villách nijak neobvyklé. Příkladem je budova nymfea na lokalitě Chedworth popisovaná v jedné z předchozích kapitol. Z prostého venkovského zemědělského statku se stala luxusní rezidence, splňující poţadavky na bydlení vyšší úrovně. Novým majitelem se stala bohatá osoba původem ze středomořské oblasti. Dokládají to nálezy několika portrétních bust z řeckého mramoru zpodobňujících jeho rodinné příslušníky. Mezi další nálezy patří mnoţství kvalitní keramiky: samské nádoby, vázy z oblasti Porýní, picí poháry s loveckými motivy a poháry s kovovou glazurou datované do let 170 – 200. Kromě nich se v prostoru obytného domu našlo také mnoţství soudobých mincí a několik gem místní výroby. Kolem roku 200 majitelé villu opustili. Nalezené busty a jiné luxusní výrobky poukazují na to, ţe musel odejít ve spěchu, nejspíše z bezpečnostních nebo politických důvodů. Během následujících padesáti aţ sedmdesáti let došlo jen ke drobným architektonickým úpravám. Z luxusního sídla se částečně stalo centrum řemeslné výroby. Velká kuchyně se změnila na koţeluţskou dílnu a dům začal postupně upadat. S příchodem nových majitelů ke konci 3. století bylo třeba provést mnoho oprav stávající budovy. Schodiště na severu vedoucí do zahloubené místnosti bylo zazděno a samotná místnost změnila svou funkci ze svatyně na úloţiště mramorových portrétů. Zároveň se zazdil také její výklenek, čímţ bylo umoţněno zachování původní fresky s nymfami, která zdobila jeho stěnu. Lázeň v jiţní části získala novou podlahu a některé z pokojů na severu byly vybaveny hypocaustem.

203

Meates, G. W. Lullingstone Roman Villa. Londýn: Her Majesty's Stationery Office, 1974. Str. 8.

- 78 -

Protoţe byli nově příchozí zemědělci, při severním okraji zahrady si mezi domem a řekou vybudovali velkou sýpku. 204 Tvořily ji dvě podlouhlé lodi vedle sebe, které byly ve své prostřední části rozděleny několika menšími místnostmi na dvě poloviny. Jejich dřevěnou podlahu podepíraly cihlové sokly umoţňující proudění vzduchu a sušení uskladněných obilnin. Blízkost koryta řeky mohla zajišťovat snadnou a nepříliš nákladnou dopravu vypěstovaných plodin a jiných produktů z villy na trh. Čtvrté století je obdobím největšího rozvoje lokality. Prvním významným krokem, který obyvatelé provedli, byla stavba velkého mauzolea – chrámku čtvercového půdorysu na terase nad villou, jenţ ve své funkci nahradilo původní menší kruhovitou svatyni. Bylo určeno pro pohřeb mladého muţe a ţeny ve stáří kolem dvaceti let, kteří zemřeli z neznámých příčin. Ţádné další pohřby se zde v budoucnu jiţ nekonaly. Jednalo se o rozlehlou stavbu s jednou kultovní místností obklopenou verandou. Oba pohřbení byli společně s bohatou pohřební výbavou umístěni v masívním dřevěném sarkofágu pod vnitřní štěrkovou podlahou. Stěny stavby tvořily velké vápencové bloky spojené maltou. Zdobily je nástěnné malby s lidskými postavami umístěnými do zeleného pásu umístěného nad dalším, červeným, vedoucím podél paty zdi. Střecha představovala valenou klenbu z tufových bloků. Podobné stavby jsou běţné ve všech západoevropských římských provinciích. V pozdějším období se mauzoleum stalo součástí pozdně saského kostela.205 Do dnešní doby se kvůli své poloze ve svahu zachovalo ve špatném stavu. Kolem poloviny 4. století došlo k radikální přestavbě interiéru obytného domu, která dala vzniku atypického obytného komplexu výrazně se lišícího od původního domu (obr. 1.34). Uprostřed byla vybudována rozsáhlá přijímací hala s apsidou představující jídelnu. 206 Podlahy byly pokryté mozaikami s mytologickými

204

Meates, G. W. Lullingstone Roman Villa. Londýn: Her Majesty's Stationery Office, 1974. Str. 19. English Heritage. PastScape - National Monuments Record [online]. 2007-2008 [cit. 2008-03-17]. . 206 Viz Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 38. nebo Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 70. 205

- 79 -

motivy a nápisem citujícím pasáţ z Vergiliovy Aeneidy. 207 Podobné haly nejsou v Evropě ničím neobvyklým. Objevují se v Porýní (Konz (obr. 1.35), Odrang (obr. 1.36)), ve Francii (Montmaurin (obr. 1.37), Chiragan (obr. 1.38)) nebo v Pannonii (Csúcshegy (obr. 1.39), Parndorf (obr. 1.40)). Směrem na jih od tohoto sálu byl vybudován menší dvorek ze tří stran obklopený místnostmi a na poslední straně ohrazený zdí. Odtud se vstupovalo do podlouhlého komplexu lázně, který zůstal v téměř nezměněné podobě. V období po polovině 4. století je patrná konverze obyvatel ke křesťanství. Původní zahloubená místnost a další dvě přilehlé v severní části domu byly přebudovány na raně křesťanskou kapli s předsíní a vstupním vestibulem. Podobný komplex je pro Británii zcela jedinečný. 208 Doklady křesťanského ritu ve villách jsou ale patrné hned na několika lokalitách. Patří mezi ně například Hinton St. Mary v hrabství Dorset. Stěny svatyně byly nově omítnuty a pokryty malbami s postavami adorantů v poloviční ţivotní velikosti. Zeď v předsíni nesla motiv christogramu umístěného ve věnci společně s řeckými písmeny alfa a omega. Během té doby i nadále

skrytě

pokračovaly

původní

pohanské

rituály

s libacemi

starým

mramorovým portrétům.209 V průběhu poslední čtvrtiny je zřejmý postupný úpadek zdejšího ţivota. Lázeň přestala fungovat, hypocaustum bylo zasypáno a prostory byly nově vyuţity jako sýpka. Následně, počátkem 5. století, obytná budova vyhořela a další zmínky o osídlení lokality římským obyvatelstvem jiţ nejsou známy. Během několika následujících desítek let se působením eroze postupně sesunula zemina ze svahu a pod svým nánosem ukryla zbytky stavby. Díky tomu patří Lullingstone mezi nejzachovalejší villy nalezené na území provincie. Svým uspořádáním a charakterem výrazně vybočuje z řady běţných britských typů a spíše se podobá luxusním venkovským villám v ostatních evropských provinciích, například v Galii.

207

Nápis uvádí text: INVIDA SI (TAVRI) VIDISSET IVNO NATATVS IVSTVS AEOLIAS ISSET AD VSQVE DOMOS. Jedná se o popis Junonina hněvu vztahujícího se k mytologickým motivům na mozaikové podlaze. 208 Meates, G. W. Lullingstone Roman Villa. Londýn: Her Majesty's Stationery Office, 1974. Str. 29. 209 Tamtéţ, str. 33.

- 80 -

5.5.2. Fishbourne Palace Lokalita Fishbourne Palace (obr. 1.7 a 4.8) představuje rozlehlý komplex palácového typu situovaný v hrabství Západní Sussex nedaleko důleţitého města Chichester a jiné významné villy, Bignor. Na území Británie zdaleka nemá srovnatelný ekvivalent. Zároveň se podobá velkým rezidencím středomořského typu s několika peristyly a početnými bohatě vybavenými místnostmi. Povaţuje se za jednu z největších na sever od Alp. Výjimečná je také svým vývojem. Vznikla v době, kdy se teprve rozvíjely první římské venkovské statky a jednoduché villy chodbového typu. Na rozdíl od nich se ve své hlavní stavební fázi nevyznačovala ţádnou zemědělskou produkcí a fungovala čistě jako obytné a administrativní sídlo. Počátky stavební aktivity na místě villy se datují do nejbliţších let krátce po vojenské invazi do Británie. Druhá legie a její pomocné jednotky210 si zde postavily skupinu budov, z nichţ dvě byly zcela prozkoumány. Obě byly dřevěné, stály na konstrukci z dřevěných kůlů a nejspíše slouţily jako skladiště.211 Současně si Římané vybudovali silnici, odvodňovací kanály a přístaviště v blízké mořské zátoce. Vojáci po několika málo letech místo opustili a začala nová fáze vývoje villy. Po jejich přítomnosti zůstalo několik součástí zbroje, jako jsou bronzové šupiny z pancířů nebo ţelezný pás z balisty. Na místě původního opuštěného vojenského komplexu byla postavena skupina nových dřevěných staveb s menšími místnostmi představujícími především pracovní prostory různého charakteru a obytné prostory pro pracovníky. Poblíţ stála hlavní obytná budova s maltovými nebo hliněnými podlahami a malovanými stěnami. Na jedné její straně se rozkládala veranda. Celkově se jednalo o chudou villu, přijde-li ke srovnání s následující fází její výstavby. Naopak, na svou dobu byla poměrně vyspělá a dá se předpokládat, ţe jiţ tehdy ji vlastnila bohatší osoba. Přibliţně mezi lety 65 – 75 došlo k radikální přestavbě villy. Dřevěné stavby byly zbourány a na jejich místě vyrostl zděný komplex čtyř samostatně stojících domů s obytnou částí, lázní a portikovým dvorem. Předpokládá se, ţe si zde 210 211

Legio Secundae Augusta pod vedením mladého legáta Tita FlaviaVespasiana, pozdějšího císaře. Cunliffe, Barry, et al. Fishbourne – The Roman Palace and its History. Londýn: The Sunday Times, 1969. Str. 10.

- 81 -

vybudoval svoji rezidenci místní král Tiberius Claudius Cogidubnus, který byl vůči Římanům loajální212, 213 a ovládal velké okolní území, nebo jeden z nejvyšších provinčních úředníků těšících se velkému bohatství. Další radikální změna proběhla po roce 75, kdy se zbouraly všechny stavby situované na sever a západ od obytného domu. Na volné ploše zabírající přes 5,5 akru214 (cca. 2,3 ha) vznikla rozsáhlá palácová stavba uspořádaná ze čtyř stran kolem prostorného obdélného dvora. Starší obytná budova s lázní se stala součástí jejího jihovýchodního rohu. Majitel si na takovou práci musel pozvat velké mnoţství římských architektů, mozaicistů, řemeslníků na práci s mramorem, stavebních inţenýrů a dalších odborníků. Svým charakterem, výzdobou a rozsahem byla tato villa srovnatelná s Neronovým Zlatým domem, Domitianovým palácem na římském Palatinu či místodrţitelským palácem v pannonském Aquincu. Na rozdíl od nich disponovala pravidelným a osově souměrným uspořádáním charakteristickým pro britské villy. Dovnitř se vstupovalo velkým portikem se vstupním vestibulem uprostřed východního křídla. Jeho dominantu tvořila centrální fontána situovaná v zadních partiích u vchodu do dvora. Po obou stranách sálu bylo umístěno pět malých místností určených snad pro vrátného a jiné sluţebnictvo, které mělo být návštěvníkům okamţitě k dispozici. Za nimi se rozkládalo několik vnitřních dvorů obklopených kolonádami. Z vestibulu se přes rozlehlý dvůr procházelo do západního křídla stojícího na vyvýšeném stupni a představujícího administrativní centrum villy. Zde se nacházel přijímací sál se vstupním portikem a s apsidovým výklenkem ve své zadní stěně. Celý jeho prostor byl zastřešený valenou klenbou. K sálu přiléhalo několik větších místností, které, podobně jako v jiných větších villách v Británii i jiných provinciích, mohly slouţit jako oficiální jídelny. 212

Taktéţ Cogidumnus, srov. Tacitus. Agricola. 14. Některé studie zabývající se Cogidubnovým ţivotem tuto domněnku vyvracejí jako málo pravděpodobnou, protoţe v té době jiţ musel dosáhnout pokročilého stáří. Srov. Todd, Malcolm. Villas and Romano-British Society. In Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Str. 202. 214 Richmond, Ian. The Plans of Roman Villas in Britain. In Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Str. 59. 213

- 82 -

Severní křídlo se stalo soukromým obytným blokem majitele. Jeho místnosti byly umístěny kolem dvou malých vnitřních zahrad s kolonádami. Disponovaly bohatou výzdobou zahrnující mozaikové podlahy a nástěnné malby. Podobnou funkci a uspořádání měla také podstatná část jiţ zmiňovaného východního křídla, jehoţ místnosti byly o poznání menší. Zde mohli být ubytovaní ostatní příslušníci majitelovy rodiny nebo případní návštěvníci. Roh obou těchto křídel zabírala trojlodní bazilika, která mohla, podobně jako na jiných lokalitách, představovat justiční centrum villy. 215 Otázkou je, proč byla tolik vzdálená od přijímací haly. Majitel moţná nechtěl, aby se jeho hosté a jiné vznešené osoby pobývající v paláci stýkaly s prostými lidmi, kteří sem přicházeli za spravedlností. Současně s tím je pravděpodobné, ţe obyčejní smrtelníci neměli přístup ani na samotný dvůr. Jiţní křídlo bylo kvůli přítomnosti moderní zástavby a silnice odkryto jen částečně. Tvořil jej blok místností, z něhoţ se vcházelo do trojúhelné zahrady svaţující se k mořskému břehu. Na jeho východním konci měli obyvatelé moţnost vyuţít komfortu nejstaršího komplexu lázně. Během následujících dvou staletí villa nijak zásadně nezměnila svůj charakter. Pouze došlo k vnitřní přestavbě některých křídel, zejména severního, a mnoho

místností

bylo

vybaveno

nákladnými

mozaikovými

podlahami

s mytologickými, 216 geometrickými a přírodními motivy. Na rozdíl od jiných rozsáhlých britských vill byla lokalita Fishbourne zničena velmi brzy. Jiţ roku 285 z neznámých příčin lehla popelem. Mohlo se jednat o zcela náhodný poţár nebo o dílo saských nájezdníků, kteří v tomto období pravidelně pořádali své nájezdy na britské pobřeţí. Z celé oblasti jsou známy depoty mincí stejného data ukryté před těmito útočníky. 217 V pozdějších letech byly zbývající zdi postupně rozebrány na stavební materiál pro okolní výstavbu a část plochy ruin byla vyuţita jako germánské pohřebiště.

215

Například jako na lokalitách Woodcester nebo Bignor popisovaných v předchozích kapitolách. Mezi nejznámější z nich patří motiv chlapce (Cupida) s trojzubcem sedícího na delfínovi (obr. 5.5). 217 Cunliffe, Barry, et al. Fishbourne – The Roman Palace and its History. Londýn: The Sunday Times, 1969. Str. 27. 216

- 83 -

5.6. Pravděpodobné villy Jak bylo uvedeno v úvodní kapitole, na území římské Británie se nachází velký počet lokalit povaţovaných za pravděpodobné villy. Takové obvykle není moţné mezi skutečné villy zařadit z různých důvodů. Můţe to být absencí některých jejích charakteristických prvků, například lázně či celé obytné budovy, nebo přílišnou jednoduchostí, kterou se celý jejich komplex vyznačoval. Někdy není moţné rozlišit, zda se opravdu jednalo o venkovský statek nebo o celou osadu z římského období. Jedním z příkladů je lokalita Gatcombe (obr. 1.41) poblíţ vesnice Long Ashton v hrabství Avon. Byla situována na úpatí svahu nepříliš hlubokého údolí. Z jejích výzkumů je patrné, ţe měla dvě fáze svého vývoje. První trvala přibliţně mezi lety 50 – 200. V té době na místě existovala malá zemědělská usedlost patřící původnímu neřímskému obyvatelstvu.218 Přibliţně roku 280 se dostala do své druhé fáze. Nově zde byla zbudována skupina staveb různé funkce ohrazená silnou zdí z místního vápence. K této skupině nejspíše přiléhal rozsáhlý polní systém nacházející se směrem na sever. Ţádná z těchto staveb nenesla znaky obytného domu a vesměs slouţily k účelům zemědělské nebo řemeslné výroby, případně ke skladování jejich produktů. K zániku lokality došlo kolem roku 410, v době odchodu římského vojska z Británie. Dokládá to nejmladší pohřeb tří jedinců v jednom z příkopů,219 které se táhly podél vnější strany ochranné zdi. Podle mincovních nálezů se usuzuje, ţe část mohla být opuštěna jiţ mezi lety 364 – 378. Celý komplex představující 24 budov slouţil jako velké výrobní centrum. Některé z domů se interpretují jako různé kovárny, kde se pracovalo se ţelezem a cínem. U jiných, halového typu, se podobně jako u mnohých vill předpokládá vyuţití k uskladnění úrody. Poblíţ stála pravděpodobná pekárna a soudě podle nálezu ţernovu se zde moţná taktéţ mlelo obilí. Další z budov poblíţ severovýchodního rohu ohrazeného prostoru se interpretuje jako řeznictví.

218

English Heritage. PastScape - National Monuments Record [online]. 2007-2008 [cit. 2008-03-20]. . 219 Branigan, Keith, et al. Gatcombe: The Excavation and Study of a Romano-British Villa Estate, 1967 – 1976. Oxford: British Archaeological Reports, 1977. Str. 179.

- 84 -

Celkový rozsah plochy, kterou komplex zabíral nelze přesně určit, protoţe se nezachovalo celé jeho ohraničení. Na jihu je přerušen ţelezniční tratí, jejíţ výstavba znemoţnila provádění dalších výzkumů tímto směrem. Pokud byla lokalita opravdu villou, pak hlavní obytná část musela stát právě v těchto místech. Mezi ní a skupinou výše uvedených budov se rozkládal velký otevřený prostor, případný dvůr, který mohla z části zabírat zahrada. Pokud by tato hypotéza byla správná, pak by se lokalita v Gatcombe v uspořádání budov v rámci ohrazeného prostoru mohla podobat ville v Ditchley. V některých studiích se vyskytují názory, ţe se mohlo jednat o menší město s opevněním. 220 Nasvědčuje tomu hustá síť římských komunikací v okolí.221 Nejednalo se však o ţádné hlavní spojnice mezi důleţitými městy, ale pouze o místní silnice. Města bývala se svými trţišti a veřejnými budovami centry obchodu a správy. Nic takového se v Gatcombe nenachází. Lokalita navíc postrádá jakýkoli systém ulic nebo jiný způsob vnitřního uspořádání. Za úvahu stojí, zda se podobně jako na lokalitě Rockbourne nejednalo o odlehlý areál náleţící některé z okolních vill. 222 Společně se zemědělskou výrobou se zde soustředila i řemesla. Komplex však stále postrádá jakékoli prostory slouţící k ubytování pracovní síly. Jediným dokladem můţe být přítomnost pozůstatků hypocaustu nebo jiného typu podpodlaţního vytápění v budově 24, která snad představovala lázeň. Druhou moţností je, ţe se jednalo o velké silo, v němţ se sušily obilniny. Keith Branigan v Gatcombe spatřuje výrobnu zbraní a munice (latinsky fabrica)223 distribuovaných vojenským posádkám ve Walesu, i kdyţ se během výzkumů ţádná vojenská přítomnost v místě neprokázala. Zbývající pokusy o interpretaci lokality vycházejí ze studií rozmístění jednotlivých budov v prostoru. Současné poznatky ji neumoţňují klasifikovat jako villu mimo jiné z důvodu, ţe nemá paralelu v ţádné z ostatních provincií. 220

Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. Str. 32. Todd, Malcolm. Villas and Romano-British Society. In Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Str. 207. 222 V blízkém okolí se nacházejí hned tři villy: Yatton, Wraxall a Portishead. 223 Branigan, Keith, et al. Gatcombe: The Excavation and Study of a Romano-British Villa Estate, 1967 – 1976. Oxford: British Archaeological Reports, 1977. Str. 188. 221

- 85 -

6. Závěr Britské villy představují fenomén, v němţ se spojila římská kultura bydlení a stavební postupy s místními předřímskými tradicemi. Celkový počet těchto komplexů budov na území provincie přesahující 2 100 lokalit dokazuje vysokou úroveň romanizace velké části místního obyvatelstva, jeho ţivotního stylu a rozvoje zemědělské produkce. Stejně tak lze povaţovat za nesporný jejich význam pro provinční ekonomiku. Uvedený číselný údaj je určen ještě jedním faktorem, který taktéţ souvisel s romanizací. Ačkoli bylo obyvatelstvo Británie stejného, keltského, původu jako obyvatelstvo Galie, na rozdíl od něj se bránilo ţivotu ve městech a dávalo přednost venkovu. Proto je na ostrovní provincii o porovnání menší koncentrace měst a tak mnoho vill, vesnic a obyčejných menších zemědělských statků. Na základě analýzy antických pramenů a studia odborné literatury tato práce dospěla

k závěru,

ţe

snaha

vytvořit

všeobecnou

definici

pojmu

villa

je problematická, protoţe se v této oblasti vyskytují mnohé architektonické nebo regionální odlišnosti. Navíc sami Římané nebyli v jeho pouţívání jednotní. V provinciálním kontextu se villa dá obecně povaţovat za venkovské sídlo vybavené na způsob městského domu, zabývající se většinou zemědělstvím a tedy i zásobováním armády nebo obyvatel měst potravinami. Představuje důleţitou výrobní jednotku integrovanou do hospodářské organizace římské říše. Vedle ekonomické role v rámci říše villy hrály rovněţ důleţitou roli v římské společnosti. K té se dostaly postupným vývojem z obyčejných zemědělských statků v rezidence bohatších vrstev. Římští občané ţijící ve městech obvykle vlastnili půdu na venkově, která byla zdrojem jejich příjmů. Podobně tomu bylo například u občanů starověkých Athén. Majetní Římané pociťovali potřebu vlastnit sídlo situované mimo město, do něhoţ by se mohli uchýlit v parných letních dnech nebo za odpočinkem. Tím vznikla kombinace mimoměstské rezidence a centra zemědělských aktivit vedoucích k zisku majitele.

- 86 -

V provincii Britannia začaly první villy vznikat krátce po příchodu Římanů, často v návaznosti na starší osídlení. Svou výraznou roli zde opět sehrál proces romanizace. Přijetím římských zvyků za své získali původní obyvatelé mnoho výhod. Zvýšila se jejich ţivotní úroveň a získali přístup ke zboţí dováţenému z ostatních oblastí říše. Díky tomu si začali upravovat své domy podle soudobých poţadavků na komfortní bydlení. Právě v této fázi společenského vývoje došlo k přerodu venkovských statků na villy. Z původních chat nebo jednoduchých budov představujících řadu několika na sebe navazujících místností začala vznikat první venkovská sídla, která byla zároveň centry nové ekonomiky nahradivší starší keltskou. Tato práce analyzuje tři základní typy vill, jejichţ počátky lze sledovat jiţ během prvních padesáti let římské okupace. Nejjednoduššími byly villy chodbového typu, které obvykle vznikaly přístavbou chodby či verandy k přední části původního domu tvořeného řadou několika místností. Postupem času si jejich majitelé začali uvědomovat, ţe potřebují více prostoru pro svůj soukromý ţivot i pro vykonávané pracovní činnosti. Tím se původní obytné domy začaly rozšiřovat o další prostory. Většinou se jednalo o přístavbu křídel po obou jejich stranách, která mírně (ve formě rizalitů) nebo i ve větší míře přesahovala samotnou verandu. Současně s křídly a dalšími místnostmi vznikala ještě jedna důleţitá součást obytného domu, bez níţ se romanizovaní majitelé nemohli obejít, lázeň. Ukázkovým příkladem jejich vývoje, který do Británie přišel z Galie a je typický pro většinu evropských provincií, jsou nejstarší lokality Lockleys a Park Street. Výskyt tohoto druhu staveb není nijak časově omezený. Objevují se po celou dobu přítomnosti Římanů v Británii v různých formách a jsou nejběţnější. Villy dvorového typu vznikly jako komplexy budov postavených ze tří stran kolem jednoho nebo více dvorů. V porovnání s chodbovými villami byly mnohem rozsáhlejší a bohatší. Mnohdy se stávalo, ţe se vyvinuly právě z nich, jako tomu bylo například na lokalitách Bignor a Spoonley Wood, nebo ze starších budov postavených původním obyvatelstvem a s řadou na sebe navazujících místností.

- 87 -

Jejich stavitelé vesměs dodrţovali stejný model, v němţ se nejvýstavnější prostory, jako přijímací sál nebo jídelna, nacházely na zadní straně dvora naproti vstupu. Návštěvník k nim musel projít po dláţděné nebo jinak zpevněné cestě. Účelem bylo, aby majitel udělal svou rezidencí dojem na nově příchozí. Jindy lidé pocházející z niţších společenských vrstev neměli přístup ani na samotný dvůr. Tak tomu bylo na lokalitě Fishbourne Palace, kde se místnosti určené veřejnosti nacházely v opačné části komplexu neţ privátní prostory obývané majitelem a jeho rodinou nebo případně jeho nejdůleţitějšími návštěvníky. Tyto soukromé místnosti byly ve všech villách skryty zraku obyčejných lidí. Villy halového typu jsou na rozdíl od obou dříve uváděných typů záleţitostí především britských ostrovů a několika málo osamocených lokalit v pevninské Evropě. Vznikly v návaznosti na starší stavební postupy vyuţívané předřímským obyvatelstvem. Vyuţití halových budov bylo na kaţdé lokalitě jiné a mnohdy se stávalo, ţe doprovázely obytné budovy chodbového typu jako například v Mansfield Woodhouse nebo v Bradingu na ostrově Wight. Jindy se po vnitřní přestavbě staly hlavní stavbou celé villy. Vedle uváděných tří hlavních typů se tato práce věnuje také několika lokalitám, které se od nich podstatně liší. Buď se jejich obytné budovy výrazně lišily svým vzhledem a nelze je zařadit do ţádné skupiny nebo není moţné určit, zda se opravdu jednalo o villu, a proto se povaţují za pravděpodobné. Villa Lullingstone je typickým příkladem architektonicky výjimečné villy. Její význam tkví také ve velmi dobrém stavu zachování zdí hlavní budovy a v přítomnosti dvou kultovních okrsků: křesťanské svatyně a pohanského mauzolea, které jsou dokladem domácího kultu a současného vykonávání pohanských praktik s křesťanskými. Dalším komplexem, který částečně splňuje charakteristiky villy, ale zároveň se kvůli své výjimečnosti těţko začleňuje do výše uvedených skupin, je Fishbourne Palace. Někdy je zařazován mezi villy dvorového typu, ale na rozdíl od nich je tvořen jedním dvorem obestavěným ze všech stran. Svým charakterem se spíše blíţí bohatým císařským palácům v Římě nebo místodrţitelskému paláci v pannonském Aquincu.

Liší

se

od nich

svým

pravidelným

a

nepříliš

komplikovaným uspořádáním.

- 88 -

Jiné lokality se povaţují pouze za pravděpodobné villy. Důvody jsou různé. Buď jim chybí charakteristické znaky, jako byla lázeň nebo výzdobné prvky (mozaiky či nástěnné malby). Někdy je není moţné odlišit od běţných neromanizovaných zemědělských statků, jindy se jednalo o osamocené budovy nebo jejich skupiny, například lázně, zemědělské či řemeslnické okrsky postrádající hlavní obytnou část. Jednou za takových lokalit je Gatcombe, které se blíţe věnuje jedna z kapitol. Někdy se díky svému opevněnému charakteru povaţuje za osadu nebo menší město. Opevnění vill je ale v Británii výjimečné. Spíše se jednalo o ohrady, které slouţily k udrţení chovaných zvířat uvnitř uzavřeného prostoru, jako například v Ditchley. Navíc zde chybí jakékoli obytné budovy a jiná zařízení typická pro lokality sídlištního charakteru. V této práci je analyzována celá řada významných britských vill. U naprosté většiny z nich byl stručně popsán jejich stavební vývoj a určeny důleţité prvky, které měly společné s ostatními villami nebo ve kterých se od nich naopak lišily. Mezi ně nepatřil jen půdorys a vnitřní uspořádání místností, ale také vnitřní a vnější výzdobné prvky nebo poloha daná přírodními podmínkami a poloha vůči důleţitým římským komunikacím či městům. Při srovnání s villami v ostatních provinciích bylo zjištěno několik základních odlišností. Tou první je typická pravidelnost a symetričnost nebo aţ osová souměrnost půdorysů hlavních obytných částí patrná zejména u největších komplexů, ale i mnoha chudších lokalit. Tento rys vychází jednak z původních pravidelných jednoduchých domů tvořených řadou místností a jednak ze snahy římských stavitelů vytvořit celkový efekt, jakým měla venkovská rezidence majitele zapůsobit na své návštěvníky. Tou druhou je, ţe britské villy jsou vesměs menší a vnitřní dělení spíše strohé. To je dáno především jejich rustikální povahou a s ní související účelovostí vyuţití dostupných místností. Jeden dům tak mohl slouţit k bydlení, skladování, chovu zvířat i různým pracovním činnostem. Villy halového typu, jako jsou jiţ uváděné Stroud, Clanville a další, ukazují, ţe tyto praktiky byly běţné.

- 89 -

Typicky středomořské prvky jako například apsidy se vyskytují jen zřídka, a to hlavně na bohatších lokalitách. Naopak lázně se se všemi svými typickými prostorami staly nedílnou součástí téměř všech venkovských sídel, stejně jako velmi populární mozaiková

výzdoba pokrývající

podlahy jejich nejvýstavnějších

a nejluxusnějších místností včetně chodeb. S ohledem na základní stavební schémata tato práce dospěla k závěru, ţe obecný vzhled britských vill je shodný s tím v ostatních provinciích. Jejich stavitelé převzali postupy rozvíjené a aplikované svými kolegy na pevnině. Většina těchto vlivů přišla ze sousední Galie, na některých lokalitách, jako například ve Fishbourne Palace jsou patrné italské stavební tradice. Z výše uvedených důvodů v Británii vznikl velký počet hlavních budov s přední chodbou nebo verandou, pro které se dají najít shodné lokality na mnoha místech v Evropě. Příkladem můţe být uváděná podobnost finální fáze villy v Ditchley s belgickou Houdeng-Goegnies, u nichţ se také vyskytly domněnky, ţe mohly mít stejného majitele. Britské villy lze právem povaţovat za souznění mnoha vlivů: stavitelských tradic původního obyvatelstva, římských stavebních postupů a architektonických prvků společně se ţivotním stylem obyvatel nejen Británie, ale i ostatních blízkých či vzdálenějších provincií. Vznikl tak fenomén, který vtiskl tvář britské krajině po dobu téměř čtyř století a který patří mezi nejvýznamnější projevy římské přítomnosti na tomto ostrově.

- 90 -

7. Roman Villas in the Britannia Province (Summary) Romano-British

villas

are

one

of

the

most

important

examples

of romanisation of the Britannia province. Their gradual expansion over the area of Roman Britain started in the first century A. D. shortly after the Roman conquest. At that time, the new incomers started introducing the way of living they were used to in the Mediterranean region. The old local aristocracy gradually adopted their customs and lifestyle and adjusted both according to their own needs and territorial traditions. Aim of this diploma thesis is to define the basic common building patterns together with the decoration styles of individual villa groups within the area of the province. The other sphere of its interest is their function, social rank of their inhabitants and villas' architectural development throughout the four centuries of Roman dominion. A separate chapter is devoted to a summary of information about villas, their erection and living in them given by contemporary Roman authors. The main part concentrates on description and characteristics of the most important localities with villas. Within this section, several similarities to villas situated in other provinces of the empire are discussed. This thesis attempts to find the architectural differences as well as decoration style or other ethnic distinctions typical of the area of Roman Britain.

- 91 -

8. Použité zdroje 8.1. Publikace Aldsworth, Fred G. Bignor Roman Villa. Bignor: Beric Tempest, 1983. Berthell, Philip. Chedworth Roman Villa (Gloucestershire). Cirencester: The Standard Press, 1967. Branigan, Keith, et al. Gatcombe: The Excavation and Study of a RomanoBritish Villa Estate, 1967 – 1976. Oxford: British Archaeological Reports, 1977. Cunliffe, Barry, et al. Fishbourne – The Roman Palace and its History. Londýn: The Sunday Times, 1969. Davies, Jefrey – Arnolds, Christopher. Roman and Early Medieval Wales. Stroud: Sutton Publishing, 2000. Eagles, Bruce. Rockbourne Roman Villa: An Introductory Guide. Ringwood: Hampshire County Museum Service, 1981. Hesberg, Henner von. Römische Baukunst. Mnichov: Verlag C. H. Beck, 2005. Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. McKay, A. G. E. Houses, Villas and Palaces in the Roman World. Londýn: Thames and Hudson, 1998. Meates, G. W. Lullingstone Roman Villa. Londýn: Her Majesty's Stationery Office, 1974. Mielsch, Harald. Die römische Villa: Architektur und Lebensform. Mnichov: Verlag C. H. Beck, 1997. Miles, David – Branigan, Keith, ed. Villas Economies (Economic Aspects of Romano-British Villas). Sheffield: Department of Archaeology and Prehistory, University of Sheffield, 1988.

- 92 -

The Ordnance Survey Map of Roman of Britain. 5th ed. Southampton: Ordnance Survey, 2001. Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. Richmond, Ian. Roman Archaeology and Art. Londýn: Faber and Faber, 1969. Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. Rule, Margareth – Sturgess, Keith. Brading Roman Villa. Londýn: Yale Press, 1974. Scullard, H. H. Roman Britain: Outpost of the Empire. Londýn: Thames and Hudson, 1979. Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. Storry, Mike – Childs, Peter. British Cultural Identities. Londýn: Routledge, 1997. Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. Ward, John. Romano-British Buildings and Earthworks. Londýn: Methuen & Co., 1911.

- 93 -

8.2. Články Clifford, E. M. The Roman Villa at Witcombe. Transactions of the Bristol and Gloucestershire Archaeological Society, 1954, vol. 73, str. 5-69. Gracie, H. S. Frocester Court Roman Villa; First Report. Transactions of the Bristol and Gloucestershire Archaeological Society, 1980, vol. 89, str. 15-86. Frere, Sheppard. The Bignor Villa. Britannia, 1982, vol. 13, str. 135. Radford, C. A. R. The Roman Villa at Ditchley, Oxon. Oxoniensia,1936, vol. 1, str. 16-58. O’Neil, Helen E. Spoonley Wood Roman Villa, Glos., May 1952. Transactions of the Bristol and Gloucestershire Archaeological Society, 1952, vol. 71, str. 162-166. Smith, J. T. „Halls or Yards? A Problem of Villa Interpretation. Britannia, 1978, vol. 9, str. 351-358. Walthew, C. W. The Town House and the Villa House in Roman Britain. Britannia, 1975, vol 6, str. 189-205. Wilson, D. R. Romano-British Villas from the Air. Britannia, 1974, vol. 5, str. 251-261.

- 94 -

8.3. Antické prameny Caesar, Gaius Iulius. Válečné paměti. Překlad Ivan Bureš a kol. Praha: Svoboda, 1974. Cato, Marcus Portius. De re rustica. Anglický překlad W. D. Hooper a H. B. Ash. Cambridge (Massachussetts): Harvard University Press, Loeb Classical Library, 1934. Flaccus, Quintus Horatius. Ódy a epódy. Překlad Ot. Jiráni. Královské Vinohrady: Ludvík Bradáč, 1923. Pollio, Marcus Vitruvius. Deset knih o architektuře. Překlad Alois Otoupalík. Praha: Svoboda, 1979. Tacitus, Cornellius. Letopisy. Překlad Antonín Minařík a Antonín Hartmann. Praha: Svoboda, 1975. Tranquillus, Gaius Suetonius. Životopisy dvanácti císařů. Překlad Bohumil Ryba a Jana Nechutová. Praha: Svoboda, 1974.

- 95 -

8.4. Internetové zdroje British Broadcasting Corporation. Lockleys Roman Villa, Hertfordshire, UK [online]. 2006-01-04 [cit. 2007-11-21]. . Cárdaba, Marciano, Historia de Olombrada [online]. 2002? [cit. 2008-04-05] . Clark, Iain – Clark, Janet. Archaeology – Roman Sites [online]. 20042008 [cit. 2008-04-05]. . Department of Archaeology. University of York. Archaeology Data Service [online]. 1996-2008 [cit. 2008-03-03]. . Department of the Classics, Tufts University. The Perseus Digital Library [online]. 1987-2008. [cit. 2008-03-28]. . English Heritage. PastScape - National Monuments Record [online]. 20072008 [cit. 2008-01-26]. . Gloucester

and

District

Archaeological

Research Group.

Frocester

Excavation [online]. 2008 [cit. 2008-01-18]. . Graham, Thomas. The Romans at Woodchester [online]. 2006 [cit. 208-0202]. . Jodra, Serge. Imago Mundi – Martres Tolosanes [online]. 2006 [cit. 2008-0405]. . Kent Archaeological Society. Romano-British Kent - Country Houses [online]. 2006-06-30 [cit. 2008-01-09]. . Lahaye, P. La villa gallo-romaine de Basse-Wavre [online]. 2007 [cit. 200802-19]. .

- 96 -

Plinius Starší. The Natural History. (eds. John Bostock, H. T. Riley) [online]. 2006-01-24 [cit. 2007-12-15]. . Massachusetts Institute of Technology. Stevenson, Daniel C. The Internet Classics Archive [online]. 1994-2000 [cit. 2008-03-29]. . Stadt Lauffen am Neckar. Der Römische Gutshof in Lauffen am Neckar [online]. 2002 [cit. 2008-04-05]. . University of Chicago. LacusCurtius [online]. 2006-12-10 [cit. 2007-11-10]. White, Kevan W. Romano-British Villa Spoonley Wood, Gloucestershire [online]. 2007-08-09 [cit. 2008-02-24]. .

- 97 -

9. Obrazová příloha 9.1. Půdorysy vill

Obrázek 1.1: Půdorysy vill chodbového typu: (a) Park Street I.; (b) Lockleys I.; (c) Little Milton (Oxfordshire); (d) Great Staughton I.; (e) Frilford; (f) Ditchley; (g) Kings Weston; (h) Mansfield Woodhouse; (i) Engleton; (j) Brading

- 98 -

Obrázek 1.2: Půdorysy budov halového typu: (a) Spoonley Wood; (b) Brading; (c) Ickleton (Cambridgeshire); (d) Mansfield Woodhouse; (e) Holbury, East Dean (Hampshire); (f) Exning (Suffolk); (g) Clanville; (h) Stroud; (i) Great Casterton (Rutland); (j) Iwerne

- 99 -

Obrázek 1.4: Nennig

Obrázek 1.3: Barnsley Park

Obrázek 1.5: Királyudvar, Königshof

Obrázek 1.6: Köln – Müngersdorf

- 100 -

Obrázek 1.7: Fishbourne Palace

Obrázek 1.8: Woodchester

- 101 -

Obrázek 1.9: Frocester Court – vývoj

Obrázek 1.10: Sparsholt – vývoj

Obrázek 1.11: Maulévrier

- 102 -

Obrázek 1.12: Frocester Court

Obrázek 1.13: Složitější villy chodbového typu: (a) Hambleden; (b) Folkestone; (c) Spoonley Wood

- 103 -

Obrázek 1.14: Great Witcombe

Obrázek 1.15. North Leigh

- 104 -

Obrázek 1.16: Haccourt

Obrázek 1.17: Folkestone

- 105 -

Obrázek 1.18: Sparsholt

Obrázek 1.19: Farmington – Clear Cupboard

Obrázek 1.20: West Dean – Batten Hanger

- 106 -

Obrázek 1.22: Friedberg – Fladerlach

Obrázek 1.21: Norton Disney

Obrázek 1.23: Rockbourne

- 107 -

Obrázek 1.24: Llanwit Manor

Obrázek 1.25: Basse-Wavre

Obrázek 1.26: East Grimstead

- 108 -

Obrázek 1.27: Bignor

Obrázek 1.29: Aguilafuente

Obrázek 1.28: Almenara de Adaja

- 109 -

Obrázek 1.30: Chedworth

Obrázek 1.31: Manderscheid

Obrázek 1.32: Mienne-Marboué

- 110 -

Obrázek 1.33: Lullingstone ve 2. století

Obrázek 1.34: Lullingstone ve 4. století

Obrázek 1.35: Konz

- 111 -

Obrázek 1.36: Odrang

Obrázek 1.37: Montmaurin

- 112 -

Obrázek 1.38: Chiragan

Obrázek 1.39: Csúcshegy

Obrázek 1.40: Parndorf

- 113 -

Obrázek 1.41: Gatcombe

Obrázek 1.42: Diomédova villa v Pompejích

- 114 -

9.2. Mapy

Obrázek 2.1: Rozmístění významnějších villových lokalit na území Anglie

Obrázek 2.2: Rozmístění důležitých vill podél hlavních komunikací a kolem významných měst na území Anglie

- 115 -

9.3. Letecké snímky

Obrázek 3.1: Ohrazený prostor villy, Allington Hill, Cambridgeshire

Obrázek 3.2: Villa chodbového typu poblíž města Reach, Cambridgeshire

Obrázek 3.4: Římská budova halového typu, Tidbury Ring, Hampshire

Obrázek 3.3: Obdélná budova tvořená řadou místností a budova kruhovitého půdorysu, Great Doddington, Northamptonshire

- 116 -

Obrázek 3.5: Villa Folkestone

Obrázek 3.6: Rockbourne

- 117 -

9.4. Rekonstrukce

Obrázek 4.1: Finální vzhled villy Lockleys ve 4. století

Obrázek 4.2: Jedna z možných podob villy Frocester Court v její finální fázi

- 118 -

Obrázek 4.3: Park Street – poslední dvě fáze vývoje

Obrázek 4.4: Rockbourne

- 119 -

Obrázek 4.5: Bignor ve své finální podobě

Obrázek 4.6: Lullingstone

- 120 -

Obrázek 4.7: Woodchester

Obrázek 4.8: Fishbourne Palace

- 121 -

Obrázek 4.9: Lauffen am Neckar

Obrázek 4.10: Great Witcombe

Obrázek 4.11: Aguilafuente

- 122 -

9.5. Umění v britských villách

Obrázek 5.1: Fragmenty nábytku Obrázek 5.2: Fragmenty nástěnných maleb

Obrázek 5.3: Folkestone – kolky provinčního námořnictva

- 123 -

Obrázek 5.4: Woodchester – geometrické mozaikové vzory – 4. století

Obrázek 5.5: Fishbourne Palace - podlahová mozaika z let 150 - 200

- 124 -

Obrázek 5.6: Lullingstone - únos Europy – polovina 4. století

Obrázek 5.7: Lullingstone – nástěnná malba s christogramem z předsíně svatyně – 2. polovina 4. století

- 125 -

Obrázek 5.8: Lullingstone - rekonstrukce nástěnných maleb v předsíni a ve svatyni

- 126 -

9.6. Seznam obrazových příloh 1.1: Půdorysy vill chodbového typu; Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. 1.2: Půdorysy budov halového typu; Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. 1.3: Barnsley Park; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.4: Nennig; Mielsch, Harald. Die römische Villa: Architektur und Lebensform. Mnichov: Verlag C. H. Beck, 1997. 1.5: Királyudvar, Königshof; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.6: Köln – Müngersdorf; Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. 1.7: Fishbourne Palace; Cunliffe, Barry, et al. Fishbourne – The Roman Palace and its History. Londýn: The Sunday Times, 1969. 1.8: Woodchester; Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. 1.9: Frocester Court – vývoj; Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. 1.10: Sparsholt – vývoj; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.11: Maulévrier; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.12: Frocester Court; Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. 1.13: Složitější villy chodbového typu; Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969.

- 127 -

1.14: Great Witcombe; Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. 1.15. North Leigh; Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. 1.16: Haccourt; Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. 1.17: Folkestone; Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. 1.18: Sparsholt; Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. 1.19: Farmington – Clear Cupboard; Scullard, H. H. Roman Britain: Outpost of the Empire. Londýn: Thames and Hudson, 1979. 1.20: West Dean – Batten Hanger; UCL Institute of Archaeology. West Dean Archaeological

Project

[online].

2007-08-27

[cit. 2008-04-05]

. 1.21: Norton Disney; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.22: Friedberg – Fladerlach; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.23: Rockbourne; Eagles, Bruce. Rockbourne Roman Villa: An Introductory Guide. Ringwood: Hampshire County Museum Service, 1981. 1.24: Llanwit Manor; Todd, Malcolm, et al. Studies in the Romano-British Villa. Leicester: Leicester University Press, 1978. 1.25: Basse-Wavre; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.26: East Grimstead; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.27: Bignor; Aldsworth, Fred G. Bignor Roman Villa. Bignor: Beric Tempest, 1983.

- 128 -

1.28: Almenara de Adaja; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.29: Aguilafuente; Cárdaba, Marciano, Historia de Olombrada [online]. 2002? [cit. 2008-04-05] . 1.30: Chedworth; Berthell, Philip. Chedworth Roman Villa (Gloucestershire). Cirencester: The Standard Press, 1967. 1.31: Manderscheid; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.32: Mienne-Marboué; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.33: Lullingstone ve 2. století; Meates, G. W. Lullingstone Roman Villa. Londýn: Her Majesty's Stationery Office, 1974. 1.34: Lullingstone ve 4. století; Meates, G. W. Lullingstone Roman Villa. Londýn: Her Majesty's Stationery Office, 1974. 1.35: Konz; Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. 1.36: Odrang; Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. 1.37: Montmaurin; Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. 1.38: Chiragan; Jodra, Serge. Imago Mundi – Martres Tolosanes [online]. 2006 [cit. 2008-04-05]. . 1.39: Csúcshegy; Smith, J. T. Roman Villas: A Study in Social Structure. Londýn: Routledge, 1997. 1.40: Parndorf; Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981.

- 129 -

1.41: Gatcombe; Percival, John. The Roman Villa: An Historical Introduction. Londýn: Batsford, 1981. 1.42: Diomédova villa v Pompejích; Mielsch, Harald. Die römische Villa: Architektur und Lebensform. Mnichov: Verlag C. H. Beck, 1997. 2.1: Rozmístění významnějších villových lokalit na území Anglie; Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. 2.2: Rozmístění vill u hlavních komunikací a měst na území Anglie; Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. 3.1: Ohrazený prostor villy, Allington Hill, Cambridgeshire; Wilson, D. R. Romano-British Villas from the Air. Britannia, 1974, vol. 5, str. 251-261. 3.2: Villa chodbového typu poblíž města Reach, Cambridgeshire; Wilson, D. R. Romano-British Villas from the Air. Britannia, 1974, vol. 5, str. 251-261. 3.3: Obdélná budova s řadou místností a budova kruhovitého půdorysu, Great Doddington, Northamptonshire; Wilson, D. R. Romano-British Villas from the Air. Britannia, 1974, vol. 5, str. 251-261. 3.4: Římská budova halového typu, Tidbury Ring, Hampshire; Wilson, D. R. Romano-British Villas from the Air. Britannia, 1974, vol. 5, str. 251-261. 3.5: Villa Folkestone; Kent Archaeological Society. Romano-British Kent - Country Houses [online]. 2006-06-30 [cit. 2008-01-09]. . 3.6: Rockbourne; Eagles, Bruce. Rockbourne Roman Villa: An Introductory Guide. Ringwood: Hampshire County Museum Service, 1981. 4.1: Finální vzhled villy Lockleys ve 4. století; Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. 4.2: Jedna z možných podob villy Frocester Court v její finální fázi; Gloucester and District Archaeological Research Group. Frocester Excavation [online]. 2008 [cit. 2008-01-18]. .

- 130 -

4.3: Park Street – poslední dvě fáze vývoje; Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. 4.4: Rockbourne; Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. 4.5: Bignor ve své finální podobě; Aldsworth, Fred G. Bignor Roman Villa. Bignor: Beric Tempest, 1983. 4.6: Lullingstone; Meates, G. W. Lullingstone Roman Villa. Londýn: Her Majesty's Stationery Office, 1974. 4.7: Woodchester; Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. 4.8: Fishbourne Palace; Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. 4.9: Lauffen am Neckar; Stadt Lauffen am Neckar. Der Römische Gutshof in Lauffen am Neckar [online]. 2002 [cit. 2008-04-05]. . 4.10: Great Witcombe; Clark, Iain – Clark, Janet. Archaeology – Roman Sites [online]. 2004-2008 [cit. 2008-04-05]. . 4.11: Aguilafuente; Cárdaba, Marciano, Historia de Olombrada [online]. 2002? [cit. 2008-04-05] . 5.1: Fragmenty nábytku; Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. 5.2: Fragmenty nástěnných maleb; Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969.

- 131 -

5.3: Folkestone – kolky provinčního námořnictva; Kent Archaeological Society. Romano-British Kent - Country Houses [online]. 2006-06-30 [cit. 2008-01-09]. . 5.4: Woodchester – geometrické mozaikové vzory – 4. století; Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. 5.5: Fishbourne Palace - podlahová mozaika z let 150 – 200; Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. 5.6: Lullingstone - únos Europy – polovina 4. století; Rivet, A. L. F., et al. The Roman Villa in Britain. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1969. 5.7: Lullingstone – christogramem z předsíně svatyně – 2. pol. 4. století; Johnston, David E. Roman Villas. Buckinghamshire: Shire Publications, 2004. 5.8: Lullingstone - rekonstrukce nástěnných maleb v předsíni a ve svatyni; Meates, G. W. Lullingstone Roman Villa. Londýn: Her Majesty's Stationery Office, 1974.

- 132 -

10. Rejstřík lokalit Aguilafuente (Španělsko), 65; obr. 1.29, 4.11 Almenara de Adaja (Španělsko), 65; obr. 1.28 Aquincum (Maďarsko), 81, 87 Atworth (Wiltshire), 23 Barnsley Park (Gloucestershire), 15; obr. 1.3 Basse-Wavre (Belgie), 60; obr. 1.25 Bignor (Západní Sussex), 62-66, 81, 83, 87; obr. 1.27, 4.15 Brading (Wight), 73, 88; obr. 1.1, 1.2 Cadeilhan-St-Clar (Francie, Gers), 28 Clanville (Hampshire), 74, 89; obr. 1.2 Cotswold, viz Woodchester Csúcshegy (Maďarsko), 80; obr. 1.39 Ditchley (Oxfordshire), 39-41, 42, 49, 66, 85, 89, 90; obr. 1.1 Domus Aurea, Neronův palác (Itálie), 82 Druten (Nizozemsko), 14 East Grimstead (Wiltshire), 73; obr. 1.26 Engleton (Staffordshire), 33, 36, 76; obr. 1.1 Farmington-Clear Cupboard (Gloucestershire), 44; obr. 1.19 Fishbourne Palace (Záp. Sussex), 19, 25, 26, 48, 65, 81-83, 88, 90; obr. 1.7, 4.8, 5.5 Folkestone (Kent), 32, 33, 36-38, 47, 49, 56, 76; obr. 1.17, 3.5 Friedberg-Fladerlach (Německo, Bavorsko), 44; obr. 1.22 Frilford (Berkshire), 31; obr. 1.1 Frocester Court (Gloucestershire), 27, 42-46; obr. 1.9, 1.12, 4.2 Gatcombe (Avon), 84-85, 89; obr. 1.41 Great Staughton (Huntingdonshire), 31; obr. 1.1 Great Witcombe (Gloucestershire), 24; obr. 1.4, 4.10 Haccourt (Belgie), 28, 47, 60; obr. 1.16 Hadrianova villa, viz Tivoli Hambleden (Buckinghamshire), 23, 30, 32, 35, 40, 48; obr. 1.13 Hambledon, viz Hambleden

- 133 -

Harting-Garden Hill (Západní Sussex), 15 Hinton St. Mary (Dorset), 79 Houdeng-Goegnies (Belgie), 40, 90 Chedworth (Gloucestershire), 26, 58, 59, 67-70, 78; obr. 1.30 Chilgrove, viz West Dean Chiragan (Francie, Haute Garonne), 80; obr. 1.38 Iwerne (Dorset), 27, 73; obr. 1.2 Kings Weston (Bristol), 33, 47; obr. 1.1 Királyudvar (Maďarsko), 19; obr. 1.5 Konz (Německo, Porýní-Falc), 80; obr. 1.35 Königshof, viz Királyudvar Lauffen am Neckar (Německo, Bádensko-Württembersko), 32; obr. 4.9 Llanwit Manor (Jiţní Glamorgan), 58; obr. 1.24 Lockleys (Hertfordshire), 27-28, 29, 43, 87; obr. 1.1, 4.1 Lullingstone (Kent), 20, 24, 26, 38, 47, 75-79, 88; obr. 1.33, 1.34, 4.6, 5.6, 5.7, 5.8 Manderscheid (Německo, Porýní-Falc), 69; obr. 1.31 Mansfield Woodhouse (Nottinghamshire), 32, 49, 72, 73, 75, 88; obr. 1.1, 1.2 Maulévrier (Francie, Seine-Maritime), 19, 69; obr. 1.11 Mienne-Marboué (Francie, Eure-et-Loir), 70; obr. 1.32 Místodrţitelský palác, viz Aquincum Montmaurin (Francie, Haute Garonne), 80; obr. 1.37 Müngersdorf (Německo, Severní Porýní-Vestfálsko), 18; obr. 1.6 Nemesváros-Balácpuszta (Maďarsko), 65 Nennig (Německo, Sársko), 18, 47, 60; obr. 1.4 Neronův palác, viz Domus Aurea North Leigh (Oxfordshire), 26, 50-51, 70; obr. 1.15 Norton Disney (Lincolnshire), 32, 54; obr. 1.21 Odrang (Německo, Porýní-Falc), 80; obr. 1.36 Park House Farm, viz Iwerne Park Street (Hertfordshire), 27, 29, 43, 87; obr. 1.1, 4.3 Parndorf (Rakousko), 80; obr. 1.40 Pompeje (Itálie), 16, 19; obr. 1.42

- 134 -

Portishead (Avon), 84 Rockbourne (Hampshire), 23, 49, 52-53, 63, 67, 85; obr. 1.23, 3.6, 4.4 Southwick (Západní Sussex), 58 Sparsholt (Hampshire), 30, 32, 34-35, 48, 64; obr. 1.10, 1.18 Spoonley Wood (Gloucestershire), 54-56, 58, 87; obr. 1.2, 1.13 Stroud (Hampshire), 32, 54, 72-73, 89; obr. 1.2 Sudeley, viz Spoonley Wood Šmarje-Grobelce (Slovinsko), 19 Tiberiova villa, viz Villa Iovis Tivoli (Itálie), 17 Tockington Park (Gloucestershire), 26 Villa Iovis (Itálie), 17 West Dean (Wiltshire), 32, 64; obr. 1.20 Weyhill, viz Clanville Woodchester (Gloucestershire), 19, 26, 32, 43, 57-61, 69, 83; obr. 1.8, 4.7, 5.4 Wraxall (Avon), 85 Yanworth (Gloucestershire), 67 Yatton (Avon), 85 Yewdon Manor, viz Hambleden Zlatý dům, viz Domus Aurea

- 135 -

K bibliografickým citacím publikací, článků, internetových stránek a jiných dokumentů byly pouţity normy ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Tato práce obsahuje 136 stran a 215 815 znaků včetně mezer.

- 136 -