Římská nápisová unciála O jedné okolnosti v souvislosti s římským latinkovým písmem jsme se zatím ale nezmínili. Je to fakt, že Římané sice vyvinuli dokonalou latinkovou abecedu, zůstali ale pouze u jedné řady písmen— — verzálek, tedy velkých liter Dosud se totiž neprojevila potřeba mít i druhou řadu písmových znaků — minusky, tedy malá písmena Tento vývoj se bude odehrávat až v příštích dlouhých staletích středověku a současnou podobu 2 řad písmových znaků abecedy — minusek a verzálek nebo jinak minuskuly a majuskuly — získá latinka až v pozdním středově- ku resp. v renesanci. Tím vývojovým mezistupněm je písmo, které nazýváme unciála.
U písmen A, B, D, H, M, P a Q již poznává- me nové tvary budoucích minusek s horními a dolními dotahy. Nesmělé náznaky těchto dotahů vidíme již mírně přečnívat přes obě účaří.
Unciála, původně písmo knižní, se stala písmem, které zajistilo určitou kontinuitu tradice antické a raně středověké — křesťanské.
Od 8. století unciála degeneruje, v 9. století mizí jako písmo textové, ale přežívá zejména v Německu jako písmo titulkové ve své ornamentální podobě až do konce středověku.
Unciála - dává výrazně přednost oblouku před přímými tahy. Umožňovala rychlejší psaní při zachování dobré čitelnosti a byla výhodná i pro psaní na pergamenu.
Krátce se dokonce unciála vrátila na scénu v době romantismu v 19. století, v Čechách např. v podání Josefa Mánesa či Mikoláše Alše.
46
Obrázek 33: Unciála od Oldřicha Menharta, 1944–1953
Polounciála Kromě písem majuskulových a unciál vznikají v raném středověku, ale možná už v pozdním starověku (snad ve 3. stol.) písma minuskulová, která nazýváme polounciála. Tato písma byla rozšířena v křesťanských centrech vzdělanosti po celé Evropě, tedy v klášterních scriptoriích v Itálii, Francii i v Anglii a Irsku.
48
Obrázek 35: Proměna verzálek v minusky
0.13. PÍSMA NÁRODNÍ
0.13
Písma národní
Národními písmy jsou označována písma od 7. – 12. století, která používaly národy, sídlící na území rozpadlé římské říše a na britských ostrovech, které nikdy nebyly zcela Římany obsazeny. Po zániku Římské říše v 5.století, v době stěhování národů se spolu s národy stěhuje i latinka. V jednotlivých zemích Evropy začaly vznikat odlišná tzv. národní písma. Útočištěm psané kultury se staly britské ostrovy, hlavně Irsko. Odtud přicházeli misionáři, kteří založili proslulé francouzské, německé a italské kláštery. V Irsku Irsko-anglosaská polounciála, pomocí níž byly psány bohatě zdobené kodexy s nám známou neobvyklou ornamentikou plnou stylizovaných zvířecích motivů ve spleti propletených linek. Nejznámější památkou je evangeliář BOOK OF KELLS z pol. 7.stol. Vyvíjelo se především kurzívní písmo, které v rámci různých národů nabývalo svébytné lokální podoby a zabarvení. Písma této doby nelze považovat za minuskulní - tedy taková abychom je dokázali považovat za předobraz naší podoby abecedy. Tímto předobrazem bylo až minuskulní písmo vzniklé na dvoře Karla Velikého. Nejblíže k Irsku je Anglosaská minuskula /8.:11.sto1/, déle pak Italské Langobardské minuskula /8.-9.sto1./ a napf. Spanélsku Vizigótská minuskula /9.-11.sto1./
49
Rozpad západořímské říše vedlo od univerzální platnosti tak od základního pravidla typografie určité „zřetelnosti“ čitelnosti liter. Bylo to v souvislosti s přebujelou zdobností liter, nebo naopak sklonům ke kurzívnosti. Tím značně utrpěla čitelnost la- tinky, což bylo způsobeno rovněž neoddělováním nebo jen výjimečným oddělováním slov a množstvím zkraco- vání slov a ligatur. Nové národy přijímají křesťanství - přijímají kulturu a po- sléze písmo. Na počátku středověku vznikají nové druhy písma, tradičně označované jako národní písma.
Písmo Langobardské
Langobardská kurziva
50
Karolinská minuskula (spojeno se vznikem francké říče 768-814) Podnět k větší jasnosti a čitelnosti písmové kresby a k prvnímu stabilizování forem naší malé abecedy dal Karel Veliký, který vládl francké říši v letech 768-814. Vyhlásil reformu písma a jeho zásluhou vznikla dobře čitelná rukopisná forma malých písem. Podle svého původu se tato forma malých písem nazývá karolínská minuskule. Pozn.: vydával svá nařízení písemně, což usnadňovalo správu říše.
Vyspělá forma Karolinské minuskuly
Základní dotažnice je linka, na které sedí jednotlivé znaky – písmena, také ji nazýváme účařím písma. Jedná se vlastně o řádek, kde tato základní dotažnice představuje spodní linku řádku, resp. dolní okraj střední výšky písma.
Výšku minusek (minuskulí) definuje vzdálenost základní a střední dotažnice. Tuto vzdálenost nazýváme střední výška písma (x-height). Střední výška písma velmi ovlivňuje čitelnost písma — písma s větší střední výškou jsou čitelnější.
Některé mínusky vyžadují i horní dotažnici. Třeba b, d, t. A ani toto není tak jednoduché. Třeba „t“ má horní dotažnici níže, než ostatní zmíněné litery.
Když se francký král Karel Veliký (768814) ujal vlády, sou středil své úsilí na posílení centrální moci. Potlačoval rozpí navost šlechty, pronásledoval odbojníky, budoval správní in stituce, podporoval kulturu. Dospěl k názoru, že dobrý pa novník zcela nezbytně potřebuje vzdělané úředníky, a proto povolal z ciziny uznávané učence a s jejich pomocí zakládal školy. Nejschopnějším z nich byl anglický mnich Alkuin, jenž přijel roku 781 do Tours.
Dolní dotahy jsou také svislé tahy minusek, hlavně písmen „g, j, p, q, y“ a jejich velikost je určena vzdáleností základní dotažnice a právě dolní dotažnice.
Oblé litery vypadají opticky menší, dochází k vizuální kompenzaci. Oblé tvary jsou tedy větší než ostatní písmena a lehce přesahují přes dotažnice.
Oblost tvarů karolínské minuskuly dokládá úzkou spojitost mezi písmem a románskou architekturou, jež se rozšířila V 11. a 12. století. Tvar písma odpovídal nejvýraznějšímu stavebnímu prvku tohoto stylu - půlkruhu
Rotunda sv. Víta
Vyspělá forma Karolinské minuskuly
54
Dnes nejužívanější písmo Times má převzaté verzálky z římského písma monumentálního a mínusy vycházejí z karolínské minuskule.
Gotické písmo - Majuskulová písma nápisová /gotická majuskule, románsko-gotická majuskule aj. kaligrafické formy/ - Formální písma knižní /gotická knižní minuskule, textura, rotunda/ - Běžná písma kursivní /gotická kurzíva, bastarda/
Ve 2. polovině 12. století značně vzrostl význam evropských měst a souběžně s jejich ekonomickým rozmachem se vyvíjela také městská kultura. Na těžkopádnost románského uměleckého slohu reagovali tehdejší stavitelé budováním chrámů, jež charakterizovaly vysoké štíhlé sloupy, nádherné křížové klenby a lomené oblouky oken a dveří. Do prostoru staveb proudilo světlo velkými okenními otvory. Zaoblená karolínska minuskula byla lámanými tvary gotického písma postupně vytlačena už v 11. století. nicméně se stala základem pro písma románská a později gotická. Gotické písmo se plně rozšířilo po Evropě ve 13. a 14. století. Gotická písma mají význam také pro českou kulturu – veškerá česká literatura a ostatní písemné památky byly psány a tištěny do poč. 19. stol. gotickými písmeny.
Gotika je nejbohatší kapitolou vývoje latinky, je v tomto období zřetelně vidět, jak písmo odráží konkrétní potřeby doby. Všechna gotická písma mají společné znaky – ostrost tvarů, lomení oblouků, snaha o dekorativnost a vertikalitu /ostatně jako v architektuře té doby/.
Knižní majuskule
Skriptorium
Produkce klášterních skriptorií přinesla na svět mnoho bohatě zdobených kodexů. V klášterních skriptoriích bylo psáno množství knih elegantními gotickými písmy, které byly často doplňovány nákladnými iluminacemi. Vznikala poptávka po knihách, což souviselo se vznikem univerzit v té době.
Románsko-gotická smíšená nápisová majuskule 12.-13.století
Jednotlivé typy gotického písma
GOTICKÉ PÍSMO NÁPISOVÉ Od 12. stol. se začíná vyvíjet románsko-gotická majuskule. Je to poměrně hrubé kamenické písmo s rozšířenými konci tahů namísto serifů. Kromě verzálkových tvarů zde lze nalézt i tvary unciální, nebo vyloženě minuskulové. Toto písmo se dlouho poté ještě udrželo na pečetích, mincích a zvonech.
GOTICKÉ PÍSMO KNIŽNÍ MAJUSKULOVÉ Nejstarší gotická knižní majuskulová písma jsou spíše variantami kapitály kvadrátní nebo unciály. Románská tradice zůstala ještě dlouho živá v tvorbě iniciál v podobě z 10. – 11. stol. a v jednom rukopise se mohlo mísit i několik slohů zároveň. Objevuje se i taková směsice, kterou lze nazvat románsko-gotická smíšená majuskule knižní, kde je promíšeno množství prvků z obou slohů.
Gotická majuskula se objevovala v různě zdobených až ornamentálních variantách, které se ovšem často stávaly obtížně čitelnými. Většinou se ale jednalo o písma, která sloužila jako jednotlivé zdobné iniciály. Jestliže gotická majuskula sloužila především jako dekorativní písmo písmo pro iniciály, text samotný obstarávala gotická minuskula. Ta se vyíjela od raných přehledných forem k těm komplikovaným, od okrouhlých forem k lomeným. Tak se zrodila textura, písmo, které dominovalo po několik desetiletí nejen jako písmo knižní rukopisné, ale také jako první písmo knihtiskové. Tiskaři se z počátku snažili v maximální míře napodobit soudobé kodexy psané. Textura se vyvíjela také od formy původně okrouhlé, přes hranatější texturu s lomenými nožkami případně texturu bez nožek až po texturu čtvercovou. Právě tento typ textury si Gutenberg vybral pro svůj první velký tisk — 42řádkovou Bibli. Prvá 42řádková bible je skvělou ukázkou nádherné tiskové knihy, která se i svojí malířskou výzdobou snažila napodobit soudobé knihy psané. V Itálii se ve 14. století objevila jiná abeceda, která se zde stala podobně dominantní jako textura na severu, a to kulatější a jižní nátuře lépe vyhovující rotunda.
Gotická knižní majuskule kreslená z 12. stol. se jen málo liší od gotické majuskule nápisové. Později byly k hlavním tahům často přidávané další tahy slabé, nebo do oblouků byly vsazovány tečky, případně některé serify protahovány do tvarů rostlinných úponků a lístků. V pol. 13. stol. vznikla gotická knižní majuskule psaná, kterou bylo možné psát nepřerušovaně týmž perem. Její další forma je typická přidáváním čistě ozdobných čar dovnitř i vně písmen. V kaligrafických sbornících té doby, lze najít odvážná díla zručných kaligrafů, kde schopnost vytvářet souběžné rozmanitě zakroucené čáry a složité propletené ornamenty je dovedena na samou hranici lidských možností.
GOTICKÉ PÍSMO KNIŽNÍ MINUSKULOVÉ Gotická minuskule vznikla postupným vývojem z minuskuly karolínské. V průběhu 14. stol. její vývoj dospěl k první formě již ryze gotického písma, později zvané TEXTURA. Textura je vertikálním písmem psaným doširoka seříznutým perem. Je spojeno především s náboženskými liturgickými texty. Jinak také misálové písmo. Ostře lomené a z dnešního pohledu obtížně čitelné. Písmo se stalo krásnou dekorací, písmo samo ale ztrácí, znaky jsou si podobné a klesá silně čitelnost. Problematické bylo například písmeno malé i, které do té doby nemělo tečku. Tečka se přidala k zvýraznění této litery, která se například mezi m a n ztrácela. Italská varianta TEXTURY byla ROTUNDA, měla umírněnější lomení oblouků, široké proporce, dvojbříškové a, dříky ukončené rovně nebo prostým zahnutím.
Latinská Bible 1407
Důležitý příspěvek pro výuku textury přinesl i slavný malíř a grafik Albrecht Dürer, když vydal knižně své vzorníky textury. Již plně poplatný renesančnímu myšlení ale analyzuje geometrickou konstrukci čtvercové textury, neřeší způsob jejího kaligrafování.
vývoj textury se formoval do čtyř typů:
TEXTURA OBLÁ forma ve které není ještě ukončen proces zalamování. Horní oblouky jsou již zalomené, ale spodní jsou stále tvořeny oblým tahem pera.
TEXTURA LOMENÁ je už vrcholným gotickým písmem. Veškeré oblé části písmen jsou nahrazeny lomeným obloukem, písmo působí svou pravidelností a vertikálností. Jen pro přirovnání, k psaní karolínské minuskule je potřeba dvou tahů, při psaní textury lomené je zapotřebí tahů šesti a pokaždé je potřeba změnit ještě polohu ruky. To vše jen pro oslavu Boha a jeho slov. Co to muselo opisovačům knih dát práce…
TEXTURA SEŘÍZNUTÁ u tohoto typu písma končí dříky v účaří bez zahnutí nebo lomení, ale jen vodorovným seříznutím.
TEXTURA ČTVERCOVÁ ve 14. stol. se jí dovršuje vývoj gotických knižních písem. Je dekorativně zdobné písmo pomocí samostatných tahů v podobě šikmo posazených čtverců.
Rotunda V Itálii se ve 14. století objevila jiná abeceda, která se zde stala podobně dominantní jako textura na severu, a to kulatější a jižní nátuře lépe vyhovující rotunda. Brzy se rozšířila i do dalších oblastí jižní Evropy, zejména do jižní Francie a Španělska. Sloužila k sepisování knih náboženských i právnických, zavedena byla i jako tiskové písmo. V bohoslužebných kodexech ji můžeme nalézt v její nejčistší a nejpečlivější písařské podobě. V její tiskové podobě naopak můžeme pozorovat velkou stabilizaci znaků. Její okrouhlý tvar a tím lepší čitelnost a přehlednost umožňovaly její užití v menších stupních velikosti písma než tomu bylo u textury. Rotundy byly občas používané i v českých zemích, v některých případech alespoň jako písmo titulkové.
GOTICKÁ KURZÍVA / BASTARDA Vedle gotické minuskuly vzniká také potřeba po dalším typu písma, které by lépe vyhovovalo daným společenským potřebám rychlého psaní, vytváří se tedy gotické písmo kurzívní užívané mimo církevní kruhy (což ovlivnily jak univerzity, tak i levnější náhrada pergamenu – papír). Taktéž odvozuje svůj původ z karolinské minuskuly. Lze rozlišit následné typy kurzívy: – bastardní písmo (prosazující se od 14. století) – kaligrafická polokurzíva – běžná polokurzíva Písmo je silně nakloněné, využívá různých ligatur, spojování písmen smyčkami a tahy.
Bastarda hrotitá 15. - 16. stol. Bastarda okrouhlá 14. - 15.stol.
Bastarda Z gotického kurzivního písma se ve 14. století ve Francii vyvinula jiná důležitá abeceda té doby — bastarda. Toto písmo bylo používáno v královských písárnách stejně jako — v poněkud obyčejnější podobě — k běžnému opisování textů a knih. I v Čechách se rukopisná bastarda uchytila a vznikly zde dokonce i její specifické formy – česká bastarda okrouhlá, lomená a pozdější bastarda hrotitá. Českou bastardou tiskovou bylo vytištěno mnoho českých prvotisků, např. také slavná Kronika Trojanská.
písmo z kanceláří Karla IV Českou bastardou je psána většina staročeských literárních památek 15. století; byla jí vysázena krátce po roce 1468 první nejstarší česky tištěná kniha, Trojánská kronika; z české bastardy vychází pozdně gotická bastarda (fraktura), na několik následujících století německé národní písmo...
Česká Bastarda lomená
Trojánská kronika - Nejrozsáhlejšídílo staročeská beletrie
Bastarda lomená
Knihtisk Při nástupu knihtisku sloužily bastardy jako předlohy pro první tisková písma, těšily se oblibě v mnoha zemích, dokonce v Německu se staly národními písmy. Např. ve Francii se ve 14. stol. objevuje raná francouzská bastarda, kterou píší francouzské královské kanceláře. Kolem roku 1440 Johann Gutenberg odlil první tiskové litery v evropě. Tato technologie byla založena na třech vynálezech: 1. tisku z výšky (princip, který už byl známý delší dobu) 2. použití dřevěného lisu (podobného vinařskému) pro tisk (dosud se tisklo postupným tlakem ručními nástroji) 3. vyvinutí rozebíratelné sazby textu (dosud se pro tisk krátké texty ryly spolu s obrázkem do desek, jinak se knihy psaly rozmnožovaly ručně) 4. Inkoust, který tolik nepropíjel a bylo tím pádem možné ekonomičtěji tisknout voboustranně. Vynález knihtisku je bezesporu možno považovat za 2. komunikační revoluci, která opět dosud nevídaným zpùsobem umožnila rozšiřování vědomostí a informací.
Guttenbergův lis
Hlavní rozměry písmové kuželky: 1. stupeň písma - velikost kuželky 2. světlá výška písma 3. střední výška písma
Ligatura - slitek
Guttenbergova bible se považuje za počátek oboru typografie. Přestože Textura nemá oblé tvary, vypadá sazba velice vyrovnaně a pravidelně zabarveně. Iniciály jsou domalovávány ručně. Je sázená Texturou čtvercovou.
42 řádková Guttenbergova bible vytištěná v Mohuči
Jedno z prvních dochovaných vyobrazení tiskařské dílny.
1499 Velký tanec kostlivců. Prvotisk Mathiase Husze
Německá dílna v 17.století
V pol. 15. stol. s nástupem knihtisku se textura stává předlohou pro první tisková písma. V 16. stol. pomalu mizí a jako knižní písmo se udržuje už jen jako písmo psané. Kromě textury se z gotické knižní minuskule ve 14. stol. vyvinula ještě jedna vrcholná podoba knižního písma tzv. ROTUNDA. Ta byla velmi dekorativní, oblejší, psaná do šířky s tučnou kresbou a krátkými dotahy. Používala se v jižní Evropě. Rotunda je důležitá i pro písmařství v Čechách, kam přišla přímo z Itálie a setkáváme se s ní v prvních prvotiscích z 15. – 16. stol.
SCHWABACHER, ŠVABACH Nejrozšířenější bastarda v 16. století, nazývaná poněkud posměšně „písmo renesančního měšťáka“. Švabachem potištěná stránka působila jasně a čitelně. Písmo má širší, oblejší duktus, jednobříškové a, ostře sbíhající dříky f a ostrého s. Verzálky jsou méně zdobné a celkově čitelnější než u písem předcházejících období Ubylo také ligatur a zkratek. Pro Čechy má švabach jistě význam jako písmo tisků Jiřího Melantricha a zejména Kralické bible (v šesti dílech 1579–1594). Zatímco v Německu sláva švabachu rychle povadla a od 17. století se používal spíš jen jako písmo pomocné, vyznačovací, v českých tiscích byl oblíbený do 18. století, v knížkách lidového čtení a laciných kramářských tiscích až do počátku století dvacátého.
FRAKTURA Vývojově poslední, zato zejména pro Němce důležitá tisková bastarda (nazývaná někdy prostě deutsch). Švabach se v sazbě často jevil jako široký, neúsporný; fraktura naopak byla úzká, úsporná, světlejší. Typickými znaky fraktury jsou ostré hroty o, vidlicovité zakončení b, h, k, l, čtvercové zakončení dříků malých liter (ne nepodobné textuře) a kaligrafické křivky („sloní choboty“ české bastardy). Vyznačování ve frakturním textu bylo prováděno nejčastěji švabachem (u latinských citátů antikvou) Právě málo kontrastní vyznačování z písem gotického typu a jejich omezená použitelnost v moderní typografii vedly od poloviny 18. století k stále častějšímu volání po jejich opuštění. Fraktura však byla až příliš vnímána jako hodnota nacionální tradice, takže nakonec přežila dlouho do 20. století a byla v Německu zrušena teprve 1. září 1941 výnosem říšského ministerstva výchovy (coby „Schwabacher Judenletter“).
GOTICKÉ PÍSMO LISTINNÉ
KURENTKA, tou se psalo do národního obrození i později. Ještě ve 20. stol. se jí vyučovalo jako krasopisnému písmu na základních školách v Německu a Čechách.
Typografické pojmy:
Přechody mezi silným a slabým tahem
Typografické pojmy:
Duktus / Dřík
Části písmového znaku
Renesance 14. — 16. stol. Pojem znovuzrození (rinascenza) byl poprvé užit pro období rozkvětu umění a vědy v Itálii na konci 13.století. Souvisí s objevením vykopávek v pompejích a inspiruje se antickými vzory.
Hlavní ideje: Antropomorfismus Klade se důraz na člověka, na lidský rozum a poznání a pozemský život. Individualismus Člověk se stává všestranně rozvinutou osobností. Vznikají životopisy, vlastní podobizny malířů, umělci na rozdíl od středověku svá díla podepisují – signují. Humanismus Hnutí, které se rozšířilo po Evropě do 16tého století. Rodí se v Itálii a jako opěrný používá návrat k antickým tradicím. Dochází k popularizaci všeho vědění. Renesanční humanismus přináší pronikavou změnu v pohledu člověka na sebe a vlastní postavení ve světě: t t t t t t
život není jen příprava na věčnost, ale má vlastní cenu; aby jej mohl odpovědně vést, potřebuje člověk svobodu; k ceně života podstatně přispívá krása, kterou lze vidět a slyšet; člověk však musí smyslovou skutečnost pečlivě zkoumat; krása je také v jazyce, kterým mluvíme, zejména v poezii; člověk ji objevuje také v dílech antických básníků a umělců.
Renesance — tak říkáme gigantickému kulturnímu hnutí, které se zrodilo v Itálii jako reakce na přežitou gotickou epochu. Již není v centru zájmu Bůh, ale člověk. Proto také jiné označení tohoto hnutí používané pro vědeckou, filosofickou a literární oblast — humanismus. Napříště bude měřítkem života i umění člověk, ne nekonečný a nedosažitelný Bůh. A se zájmem o člo- věka se probudil nový zájem o antickou kulturu a její odkaz. Není divu, antické památky měli italští umělci stále na očích, dokonce se děly i nové objevy jako např. objevení helenistic- kého sousoší Láokoóna a jeho synů v Neronově domě v Římě, které bylo velkou událostí a významným impulsem pro rene- sanční umělce. Pokud jde
Tisková písma – Dynamická renesanční antikva
Pod vlivem těchto myšlenek vznikají první renesanční tisková písma tzv. antikvy, vycházející z monumentální antické římské kapitály a psané karolínské minuskuly. Blok souvislého textu působí oproti lomeným písmům světle a lehce. Od gotiky jsme opustili dvojsloupcovou sazbu. Preferuje se sazba jednosloupcová. Významně se řeší sazba, zrcadlo sazby, rozvržení dokumentu, krásné široké okraje knih. V Benátkách italská renesanční antikva (benátská) V Paříži a Antverpách francouzská renesanční antikva
Adobe Jenson PRO
Tisková písma – Dynamická renesanční antikva Charakteristické znaky: t Diferencovaná šířková proporce (ad. násl. strana) t Stínované písmo. Šikmá osa stínů oblých tahů tzv. dynamická (nakloněná doleva) t Ukončení tahů patkami t střední výška menší => dotahy větší t rozdíly v tloušťce hlavních a vedlejších — tahů nejsou výrazné t serify mají prohnutý nebo klínovitý náběh t příčka u e je u Italské varianty šikmá
stínování písma
Šířková proporce diferencovaná
Šířková proporce nediverencovaná
Přechodná fáze mezi gotikou a antikvou Od konce 15. století bude knižní produkce využívat nové technologie – knihtisku — a bude plně v rukách tiskařů a tvůrců písem tiskových. Jak jsme se již zmínili v kapi- tole o písmu gotickém, první tisková písma vznikla v Německu a byla to písma starého gotického slohu. Humanistické knihy byly ale v Evropě tištěny novými písmy, tzv. gotikoantikvami, písmy, která znamenala přechod mezi písmy gotickými a antikvou, jež měla brzy vzniknout právě z humanistické minuskuly.
RENESANČNÍ PÍSMO NÁPISOVÉ Majuskule je zde poprvé v dějinách jednotnou složkou abecedy složená z mínusek a verzálek. Vzorem pro humanistickou majuskuli byla předgotická písařská kapitála z rukopisů 9. stol., pro knižní minuskuli se stala předlohou karolínská minuskule 9. stol.. Humanistická minuskule je oblé, vzdušné písmo, psané šikmo drženým perem. V době kdy dávno již existoval knihtisk, bylo množství knih opisováno pro zálibu sběratelů, kteří chtěli takové knihy vlastnit. Až teprve v 16.stol. bylo definitivně vytlačeno tiskovými písmy.
Konstruovaná renesanční majuskula, Luca Pacioli, 1509
Pro renesanci byla velmi důležitá záliba v matematice a geometrii, byl intensivně hledán vztah estetiky a geometrie, v nápisovém písmu konkrétně vztah čtverce, kruhu a liter, po- dobně jako čtverce a lidského těla. Vrcholným dílem v tomto směru byla kniha matematika Lucy Pacioliho Divina Proporti- one, kde najdeme i známou čtvercovou konstrukci nápisového písma.
Konstruovaná renesanční majuskula, Albrecht Durer 1525
Kaligrafie
v renesanci byla také velmi důležitou oblastí, sloužila nejen ke zhotovování oficiálních listin, ale často i k opisování antických textů či pro běžné kancelářské účely. V Itálii podléhala kaligrafická písma podobným trendům jako písma nápisová — majuskulová písmena mají své vzory v kapi- tále, minusky vycházejí z karolinských vzorů. Vznikají snadno čitelná písma, která se odklánějí od gotických abeced. Kance- lářská písma, jako např. Cancellaresca romana jsou používána pro kancelářské písařské účely, obchodní smlouvy a pod.
Významné osobnosti dynamické antikvy Italské Antikva benátského typu. N. Jenson, 1470.
Nicolas Jenson (1420 – 1480) Vyučený v Gutenbergově dílně. Byl rytcem v Paříži, Tours a nakonec v Benátkách. Vytvořil r. 1470 první dokonalou antikvu vynikající kvality. R. 1929 ji pod názvem Centaur zrekonstruoval Bruce Rogers. Před svou smrtí roku 1481 vlastní čtrnáct tiskáren. Aldus Manutius (1447 – 1516) „největší tiskař renesance“, podle jeho písem (nazývaných „aldinky“) byly ve 20. stol odlity písma Bembo 1495 a Poliphilus 1499. Založil nový formát knihy tzv. pro „běhavce“ — moderní kapesní formáty. Jeho záměrem bylo publikovat populární a levnou klasickou literaturu. K ještě většímu ušetření a zekonomičtění vydávání knih pověři 1499 Francesca Griffa k vytvoření Italiky(1501). Písmo bylo menší, úspornější než humanistní antikva inspirovaná principy kurzívy. Francesco Griffo, rytec Manutia Griffo italic
Nicolas Jenson 1475
Významné osobnosti dynamické antikvy Francouzské Těžiště vývoje nových renesančních tiskových písem se pozvolna přesouvá z politicky rozdrobené Itálie do Francie. Rodí se zde nové antikvy se zdokonalenou a harmonickou kresbou liter, které si za původní vzor berou aldinskou antikvu. Kolem autorství prvních francouzských antikvových písem není zcela jasno, ale jisté je, že významnými tiskaři a autory byli Henri a Robert Estienne (otec a syn).
Claude Garamond
Jeden z královských typografů, který jako jeden z prvních začal tiskárnám prodávat svá písma. Tedy poté co je navrhne — rozkreslí, vyřeže a odlyje. Roku 1541 vyryje Grecs du roi — elegantní a stylová písma, která jsou později označována jako královská. Tedy písma, která spadají do královské kanceláře určená k oficiálnímu projevu. Je znám především navržením a vyrytím nové antikvy pojmenované jeho jménem Garamond, který je ceněný především jako nejčitelnější font a lehce se rozšíří po celé evropě. Více zde:
http://g14pool.wordpress.com/2013/02/10/510/ Garamondova písma a jejich variace byla považována za standard mezi typografy a tiskaři po čtyři staletí; téměř každý tiskař či písmolijna vytvořili během posledních osmdesáti let minimálně jednu verzi Garamondova písma.
Garamondova francouzská verze aldinské antikvy se stala na konci 16. století standartním
-
Důležitým rysem Garamondovy antikvy je výška verzálek zvýšená na úroveň dlouhých horních dotažnic podobně, jako to měl u své antikvy N. Jenson. Garamond tedy nerespektoval zásah Francesca Griffa u aldinské antikvy, který výšku verzálek záměrně snížil a vytenčil jejich kresbu kvůli vyrovnané světlosti sazby.
Francesco Griffo písmo Bembo
This font’s history also goes way back. The font was designed by Claude Garamond (or Jean Jannon), who was commissioned to make a typeface for King Francis I of France (1515-47) to be used in series of books. The modern, electric version was revived in 1989 by Robert Slimbach. Because there are different sources available for Garamond, there are numbers of different variations of the font. Adobe Garamond is the most popular and widely-available version today. Garamond is still used extensively by French publishers. They also insist that Garamond be printed in size 9. Some of the most famous publications in France are in Garamond such as Histoire de l’édition français. The publishers prefer this font “for its beauty, its richness and its legibility” combined with “an uncluttered graphic style that underscores the rigour of essays and analysis providing a radical critique of contemporary society”. Garamond is a great font to be used in long proses such as textbooks, dissertations and theses. Keeping it at 9 point is optional. In fact, my master’s thesis was in Garamond. So that’s the 5 fonts that add credibility and professionalism to your scientific research. Did you find your favorite fonts here? Do you have other favorites? Please share your thoughts in the comment section. Also, please feel free to send this article along to those who might benefit from this short article. This font’s history also goes way back. The font was designed by Claude Garamond (or Jean Jannon), who was commissioned to make a typeface for King Francis I of France (1515-47) to be used in series of books. The modern, electric version was revived in 1989 by Robert Slimbach. Because there are different sources available for Garamond, there are numbers of different variations of the font. Adobe Garamond is the most popular and widely-available version today.Garamond is still used extensively by French publishers. They also insist that Garamond be printed in size 9. Some of the most famous publications in France are in Garamond such as Histoire de l’édition français. The publishers prefer this font “for its beauty, its richness and its legibility” combined with “an uncluttered graphic style that underscores the rigour of essays and analysis providing a radical critique of contemporary society”. Garamond is a great font to be used in long proses such as textbooks, dissertations and theses. Keeping it at 9 point is optional. In fact, my master’s thesis was in Garamond. So that’s the 5 fonts that add credibility and professionalism to your scientific research. Did you find your favorite fonts here? Do you have other
This font’s history also goes way back. The font was designed by Claude Garamond (or Jean Jannon), who was commissioned to make a typeface for King Francis I of France (1515-47) to be used in series of books. The modern, electric version was revived in 1989 by Robert Slimbach. Because there are different sources available for Garamond, there are numbers of different variations of the font. Adobe Garamond is the most popular and widely-available version today. Garamond is still used extensively by French publishers. They also insist that Garamond be printed in size 9. Some of the most famous publications in France are in Garamond such as Histoire de l’édition français. The publishers prefer this font “for its beauty, its richness and its legibility” combined with “an uncluttered graphic style that underscores the rigour of essays and analysis providing a radical critique of contemporary society”. Garamond is a great font to be used in long proses such as textbooks, dissertations and theses. Keeping it at 9 point is optional. In fact, my master’s thesis was in Garamond. So that’s the 5 fonts that add credibility and professionalism to your scienPlease share your thoughts in the comment section. Also, please feel free to send This font’s history also goes way back. The font was designed by Claude Garamond (or Jean Jannon), who was commissioned to make a typeface for King Francis I of France (1515-47) to be used in series of books. The modern, electric version was revived in 1989 by Robert Slimbach. Because there are different sources available for Garamond, there are numbers of different variations of the font. Adobe Garamond is the most popular and widely-available version today.Garamond is still used extensively by French publishers. They also insist that Garamond be printed in size 9. Some of the most famous publications in France are in Garamond such as Histoire de l’édition français. The publishers prefer this font “for its beauty, its richness and its legibility” combined with “an uncluttered graphic style that underscores the rigour of essays and analysis providing a radical critique of contemporary society”. Garamond is a great font to be used in long proses such as textbooks, dissertations and theses. Keeping it at 9 point is optional. In fact, my master’s thesis was in Garamond. So that’s the 5 fonts that add credibility and professionalism to
Sazební obrazec – krásné a vyvážené okraje – důraz na symetrii, text často rámovaný vinětami. – stránky jsou soudržné, dobře čitelné, titul je správně umístěný, navozuje styl, písmena jsou zdobena s vkusem. – francouzská kniha má svojí jednoznačnou identitu
Antikva Clauda Garamonta
Robert Granjon autor francouzské italiky. Jeho italiky vynikají jemnější a kultivovanější kresbou a jednotným sklonem liter tzv. "uhlazené znaky". Granjon byl první, kdo moderním způsobem užíval italiku i antikvu pro zdůraznění slov nebo pasáží v textu.
Jean Jannon
byl pokračovatelem Clauda Garamonda v druhé půli 16. století. Jannon pokračoval v dalším zjemnění a odlehčení kresby antikvy a italiky. V italice navíc nakreslil některé znaky s mírně odlišným sklonem — např. i, m, nebo n sklonil výrazněji než písmena jiná. Výsledkem je písmo nezvykle harmonické, ale přitom dynamické, jakoby v pohybu. U nás svoji verzi tohoto nádherného písma v 90. letech nakreslil a digitalizoval František Štorm (písmolijna.cz, stormtype.com) a nazval jej Jannon Antiqua. http://www.stormtype.com/family-jannon.html V průběhu 17. století ovládla garamondovská antikva a granjonovská italika celou Evropu.
Robert Granjonova Antikva
Geoffroy Tory Zanícený humanista stanovil proporce mezi abecedou a rozměry lidského těla. Jeho návrhy ovlivnili kresbu dobové antikvy.
-
Ludvík XIV.
Romain du Roi
Přechodová antikva — Období Baroka anglická a francouzská větev vývoje knihtisku V 17. a 18. století se vývoj antikvy přenesl z Francie přes Nizozemí do Anglie, odkud dodnes září jména William Caslon a John Baskerville. Litery antikvy se stále více oprošťují od dynamiky dané psaním plochým perem tj. kaligrafismem a nabývají ryteckého charakteru s detaily umožněnými díky jemné technice rytí do kovu.
Wiliam Caslon
Spíše vynikající londýnský rytec písma než-li inovátor. Caslon Vytvořil anglické antikvy, dobře čitelné, důstojné nástupkyně písma Garamondova a velikou inspirací dalšího anglického typografa J. Baskervilla. Jeho písmo bylo užito k vytištění mnoha významných tisků např. k tisku první verze americké deklarace nezávislosti. Po jeho smrti vešlo jeho písmo v zapomnění, ale po roce 1840 přišlo opět do užívání a je používané dodnes.
John Baskerville
Jeden z největších knižních umělců nejen své doby. Člen Royal academy of Arts. Zdokonalil mechanismus lisu, poté se věnoval otázce papíru který inovoval. Za svůj život vytiskl 50 významných titulů mezi nimi i Vergilia kvartového formátu. Jeho knihy esteticky působí velmi prostými prostředky, klasicky jednoduchou sazbou, dokonalou barvou, kterou zlepšil i kvalitou papíru na které vždy trval. Byl přesvědčen, že k dokonalosti knihy zcela dostačuje písmo, sazba a tisk. Jeho nejznámnějším dílem je foliová bible z roku 1763 vytisklá v licenci Cambridgeské univerzity. Jeho majetek později přešel do rukou Didotů francouzské rodiny typografů.
Piere Fourniere
Nejslavnější z rodiny pařížškých typografů, tvůrce řady písem a vzorníku Manuel Typographic 1764. Tvořil mnoho znaků a vignět. Vydal Vzorník znaků a Typografickou příručku, která se zaobírala problematikou rozměrů a proporcí písmových znaků a minimálních rozestupů liter na hranici čitelnosti. Stal se prvním velkým teoretikem typografie. Jeho písma se jmenují Fournier a Narcissus. Baskerville
Základní charakteristika přechodové antikvy: — rytecký charakter písma — stínované písmo — ukončení písmového tahu patkami — patky ploché s masivnějšími obloukovými náběhy na dřík, hlavy ještě mírně skloněné — kontrast slabého a silného tahu střední — menší dynamika daná šikmou osou stínů, která se vertikalizuje, zůstává mírně nakloněná jen u některých znaků — proporce písma písmo užší, střední výška se zvětšuje, dotahy zkracují — tendence: další zjemňování patek, zvětšování rozdílu síly tahů, napřimování osy stínu kolmo k účaří, zužování obrazu písmene, zvyšování střední výšky
Ca
Erenimustet fugia ipsam nos illicto entis sinvelectota simus, si rehenda estissitatia ad quas rehende llorum ressunt adic te vel idit, nos delenet et quo to verum repel minullectur, si odis nulpa qui odit, quo molorrumquae quisimpore anis de conem fuga. Nemque odic te aliatio ea dolorum que velest este id exeritisin net facium que nist, odit rem dis adis erit, sedis de omnis nonsediore, non consequo blabore et omnis expe eaquodi gendanimil mi, nos derum alis estis restem experibus, aditatiis am sunt id qui quident. Ur res molore dolesed ut magniae ceperuptam expe vent et velectatur a cum
Adobe Caslon PR ABCDE abcdefgh Baskerville ABCDE abcdefgh
Ca
Erenimustet fugia ipsam nos illicto entis sinvelectota simus, si rehenda estissitatia ad quas rehende llorum ressunt adic te vel idit, nos delenet et quo to verum repel minullectur, si odis nulpa qui odit, quo molorrumquae quisimpore anis de conem fuga. Nemque odic te aliatio ea dolorum que velest este id exeritisin net facium que nist, odit rem dis adis erit, sedis de omnis nonsediore, non consequo blabore et omnis expe
Barokní antikva 17.stol
Baskerville Old Face John Baskerville 1768
Pierre-Simon Fournier Fournierův 144 bodový měrný systém http://www.galleyrack.com/images/artifice/
Manuel Typographic
Přechodová antikva — Období Baroka
Ligatura
Přechodová antikva – Cancelaresca Prvky vlivu mědirytu jsou patrné především na duktě cursív na různých modifikacích italského kancelářského písma zvaného Cancelaresca http://www.fonts2u.com/1610—cancellaresca-lim—normal.font
Meditrytecký charakter Iniciály
Srovnání Antikvy
Období klasicismu Klasicismus je umělecký směr, který se inspiruje hlavně starověkými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Vznikl ve Francii 17. století za vlády "krále slunce" Ludvíka XIV. jako reakce na citové až vášnivé baroko a odtud se rozšířil do celé Evropy. Tato první fáze klasicismu se někdy také nazývá barokní klasicismus, protože se zde barokní prvky mísí s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka. Následující rokoko se od klasicismu do značné míry odvrací. Nový nástup klasicismu (také louis—seize či sloh Ludvíka XVI.) přinesl osvícenský absolutismus (josefinismus), kdy se klasicismus stal slohem osvícenských panovnických dvorů, a Velká francouzská revoluce, kdy se klasicismus stal také slohem bohatých měšťanů. Pro další vlnu klasicismu, kterou přinesl Napoleon Bonaparte a Napoleonské války, se užívá označení empír (z franc. empire, císařství).
Klasicistní — statická
Klasicismus přelomu 18. a 19.století přinesl vrchol antikvového písma v dílech F. A. Didota, Giambattisty Bodoniho, J. E. Walbauma a Piera Didota. Jejich antikva má konstruovaný statický charakter.
Charakteristika písma: — jemný rytecký až konstruovaný charakter písma — stínované písmo — ukončení písmového tahu patkami — patky i hlavy horizontální, vlasové bez přechodu nebo s dekorativními obloukovými přechody na dřík — kontrast slabého (vlasového) a silného tahu je maximální — písmo je konstruováno na svislé osy stínů, působí staticky — proporce písma: písmo úzké, střední výška větší, dotahy kratší
Osobnosti statické antikvy: Francoise Didot (17301804), Paříž Firmin A.Didot (1764—1836), Paříž
Firmin Didot Jeden z nejvýznamnějších členů rozšířené rodiny Didotů. Nakreslil a jako jeden z prvních vyryl znaky pracující s kontrastem mezi plnou a vlasovou čárou. Vzniká dojem jakoby Didot, Baskerville, Bodoni pracovali na témže díle. Jeho znaky se postupně rozšířili po celé Evropě.
Jeho otec František-Ambroise Didot vynalezl typografický bod, zavedl ve Francii velínový papír (před tím zdokonalený Baskervillem v Anglii). Roku 1775 stál za vznikem měrné typografické soustavy, zdokonalil jednoramenný lis a samotnou rychlost tisku (viz. klasicismus a klasicistní antikva). Rovněž předvyryl tak znaky, které Firmin Didot, jeho syn, dotvořil. O generaci později vynikl Petr Didot (syn Františka Ambroise) když roku 1800 vytiskl pomocí znaků, kterou vyrobil jeho bratr Firmin, ústavu první republiky. Saint-Léger Didot vyrobil první stroj na papír v kotoučích. Hyacint-Firmin Didot založil „ženskou tiskárnu". Poprvé měli dívky možnost se vyučit typografickému řemeslu.
Firmin Didot
Firmin Didot skr
Sed everumquam debitat quissun tiasimus reiunt dicturit ommolupta diandant audissi nvellab orepedi dem. Itassum abo. Et et ut electem faccullessum as est qui odit voluption numquam, int. Ab iunditat. Sincia explit aligenit, niscid que non corecepro te nis nus utent. Nossitat quam, sitatquaspel et rem. Rovitas sunt aborepedis idi cus, nimpos ulla dolectur, occuptaepero di debis nonetur, odia pro eturitas esequias volorem et voluptasint pore planda nes debisimagnam hil iur as rest lignimaios simin nihiliquam quia dolorepero magnatas sum as estota aspis quat voluptaero modite nonseque latus eostiis sin remquasimint inum anime doles as mo tet aut quas adicatiur simi, sin remque plibus dita veliquia quam, sunt labo. Itatempe evendit quas nimperum ius.
Didot lze nalézt všude: v krásné literatuře, kvalitních tiskovinách v reklamě. Je velmi elegantní a představuje zástupce určité kulturní elity, noblesy v reklamě až snobismu.
Oluptatur? Cus expla audanim olorro optae. Dolorib eresci vel ium essimint enihici piendunt dolupti stisti dolorum non et et aut moluptae. Orepercid que comnima gnatium et veliberoris remoluptia doluptatio int, ulpa quibus ipis doluptas aut ariaturia venimodipsam voluptatisit ut qui dia del inimin estet quas dic totatur secatem nis illab int ut aut quissinist aut ut hil il ipsum suscidi ipsapic aborion secabo. Nempel mo blautatem suntiatur mo tem evere volor sed eosant inctio delibere dolorionse sitaque delicidel modit quis et dio. Ut as susandiatur rem qui qui to mi, sum quissi corit aut et por suntiatem. Ur accae sa nia et as derumquaest quid modit untint enet essitem expelli gniet, consequ osantibusam con pa nossit vendis aligend itiatem porerum que nusaeperum que preritati volorro vidipsame voloria consend igendus ne ma poritia qui nus audita del inus velit
Klasicistní — statická Antikva Giambattista Bodoni Italský rytec, nakladatel, tiskař a typograf velkého formátu. Tvůrce rozšířeného písma Bodoni. Dosáhl velkého technického zvládnutí řemesla a technologie. To mu umožnilo sebevědomě vytvářet znaky s velmi tenkou vlasovou linií s velmi velkým kontrastem mezi hlavním a vedlejším tahem. Jeho tisk odráží esteticky obyčejný, nevyzdobený styl, v kombinaci s čistotou materiálů.
Krása podle Bodoniho Dominuje mu technická zručnost a cit pro patřičnosti. Hledal charakter každého díla, snažil se dojít k výstižnému a dominanntní základu díla. Vždy existuje nějaký klíč jen je těžké jej odhalit. Tiskař musí svůj výběr založit na kultivovanosti a citlivosti. Pokud klíč najde, znaky jsou krásné.
Bodoniho kompozice je vždy jednoduchá, lehká. Tituly jsou vyvážené. Formát a stránkování jsou zásadními otázkami. Text je vždy umístěn tak aby mohl tzv. "dýchat". Jako další z typografů tak povýšil typografii do oblasti uměleckých činností hledající harmonii, řád a vnitřní podstatu věcí.
Modifikace Bodoniho písma
Manuel Typografico
Bodoni – Manuale Tipografico
Bodoniho kompozice je vždy jednoduchá, lehká. Tituly jsou vyvážené. Formát a stránkování jsou zásadními otázkami. Text je vždy umístěn tak aby mohl tzv. „dýchat”. Jako další z typografů tak povýšil typografii do oblasti uměleckých činností hledající harmonii, řád a vnitřní podstatu věcí. Celá kniha k náhledu zde: http://luc.devroye.org/fonts-71992.html
Rozbití mřížky Litografie, rok 1798 Thomas Senfelder
Tiskařské techniky používající k tisku pohyblivých liter omezovali grafický design na neflexibilní mřížku. Vše co se tisklo ve velkém bylo omezeno na stanovenou podobu řádek a sloupců. Technika litografie přišla právě včas k osvobození liter od exaktní uspořádané podoby sazby.
Průmyslová revoluce (19.století)
Začalo to s mechanizací textilního průmyslu a vývojem techniky odlévání železa. Výroba a rozšiřování obchodu byla umožněna zavedením kanálů, zlepšením silnic a pak železnic. Zavedení parní energie (poháněné především uhlím) a hnacích strojů (hlavně v textilním průmyslu) podpořilo dramatické zvýšení výrobní kapacity. Vývoj obráběcích strojů všech kovů v prvních dvou desetiletích 19. století usnadnil výrobu dalších výrobních strojů na výrobu v jiných odvětvích.
byla hlavní technologickou, sociálně—ekonomickou a kulturní změnou v pozdním 18tém a počátku 19tého století, která začala v Británii a rozšířila se po celém světě. Během této doby, ekonomika založená na ruční práci, byla nahrazena jedním dominujícím průmyslem a výrobou strojů.
Druhá průmyslová revoluce na sebe nedala dlouho čekat. Propukla ke konci 19.stol. Byla ve znamení elektriky, elektrifikace.
Parní stroj Jamese Watta
Vznik akcidenčních písem •
Vliv průmyslové revoluce zanechal velký dopad ve všech projevech společnosti, nevynechal ani typografii.
•
Zaváděním strojů přestává být typografie uměleckým řemeslem a stává se průmyslem a velkoprůmyslem.
•
Rychlost výroby způsobuje vizuální pokles. Prvořadá je obchodní prosperita oproti ctění estetických kvalit.
•
Dochází k nadprodukci zboží, konkurenčnímu zápasu a rapidní nutnosti efektivní propagace a často až nevybíravým způsobem zvýšení koupěchtivosti produktů.
•
Jednotný a slohově jednoduchý písmařský rejstřík již nevyhovoval potřebě novosti, efektu ohromení.
•
Na tuto situaci flexibilně reagují písmolijecké firmy, které se do té doby koncentrovali především na oblast produkce, vývoje a sazby knižních písem. V tomto proudu a tendenci doby viděli vlastní možnost zvýšení obratu. (Akcidenční = příležitostné, nahodilé)
•
V prvním desetiletí 19. století anglický písmolijecký průmysl uvedl na trh první z několika písem, která byla vyloženě určena k sazbě plakátů, prospektů, inzerátů a jiných reklamních tiskovin.
•
Vzniklo jich nepřeberné množství a z formálního hlediska jsou až neklasifikovatelné — nezařaditelné.
"Písma té doby, jsou příkladem písmařské zrůdnosti a ošklivosti." František Muzika
Egyptienky — Charakteristika písma Vincent Figgins, Londýn první egyptienka 1815 Egyptienka je samostatná skupina písem (rod), nemá žádný tvarový ani obsahový vztah k Egyptu, jde o obchodní název. Vznikla ze statické antikvy začátkem 19. století jako jedno z tzv. reklamních písem zesílením patek a odstraněním stínů.
— velmi populární v době psacích strojů — nakreslený až zkonstruovaný charakter písma — nestínované písmo (možná mírná diferenciace síly tahů) — ukončení písmového tahu patkami — patky výrazné (většinou o síle tahu) tzv. deskové, bez náběhů nebo s malými jemnými obloukovými náběhy na dřík — proporce písma šířka písma, střední výška i délka dotahů se přizpůsobují vždy konkrétnímu výrazu příslušného typu, většinou jde o širší písmo, s velkou střední výškou (velkými minuskami) a krátkými dotahy — tendence: variabilní písmo s velkým počtem zdobných variant Anglická Italientka 19.stol
Charakteristika písma Toskánka Antikvová plastická toskánka se srpkovitým štěpením, 19. st.
dekorativní forma zdobená rozštěpením patek a dříků (nemá žádný vztah k Toskánsku, jde o obchodní název)
Antikvová plastická toskánka s kruhovým štěpením, 19. st.
Antikvová vertikálně stínovaná toskánka plastická, V. Figgins, kolem r. 1846.
Charakteristika písma Clarendon (anglická egyptienka) oproti egyptienkám má zaoblený náběh deskovité patky do dříku a odlišenou sílu tahů
Latin
Grotesky
Lineární písmo serifové s trojúhelníkovými serify
Grotesk je písmem, které se postupně od počátku 19. století stalo konkurentem antikvy, ze které vznikl odstraněním patek a stínů. Jméno grotesk dostalo toto písmo proto, že se zdálo v době svého vzniku natolik zvláštní, neobvyklé, prostě groteskní. Bezserifová písma se stala výrazem moderní doby a existují dnes v tisících variantách.
Charakteristika písma: — nakreslený až zkonstruovaný charakter písma Latin
— nestínované písmo — ukončení písmového tahu bez patek (bez serifů) kolmo na písmový tah nebo rovnoběžně s osnovou — tah všech částí písmene je opticky o stejné síle — proporce písma šířka písma, střední výška i délka dotahů se přizpůsobují vždy konkrétnímu výrazu příslušného typu
Jazyk reklamy
Psací stroj
Další revoluce v technologii zápisu písmových znaků od vynalezení knihtisku
Hansenova Psací koule, 1870, první psací stroj v komerční distribuci.
Psací stroj zvýšil rychlost psaní natolik, že se psaní dokázalo srovnat s diktováním textu, což představovalo revoluci v administrativě v druhé polovině 19. století. Podobně jako u vzniku písma se psací stroje etablovaly hlavně v obchodní a administrativní sféře, zatímco psaní rukou zůstalo ve sféře soukromé a umělecké.
Prototyp Sholes a Glidden psacího stroje z roku 1873, první komerčně úspěšný psací stroj s rozložením kláves QWERTY.
Psací stroj Tlak na rychlost psaní byl velký – odhaduje se, že nezávisle vzniklo více než 50 konstrukcí psacího stroje. První koncept Henryho Milla se objevil už v roce 1714, ale trvalo více než 100 let, než Ital Pellegrino Turri přišel s prvním opravdovým psacím strojem (1808). Tento vynálezce také přišel s konceptem kopíráku, tedy způsobu, jak psát najednou více než jednu kopii textu. Během 19. století vznikla celá řada často velmi odlišných konceptů psacího stroje. Zrychlování psaní bylo heslem doby: V polovině století dokázali stenografové a telegrafisté napsat až 130 slov za minutu, zatímco rekordy psaní perem se pohybovaly kolem 30 slov za minutu.
http://en.wikipedia.org/wiki/Typewriter
COURIER Nejznámější podoba písmového znaku psacích strojů
— Nediferencovaná šířková proporce — Používá se k propočítání rozsahu stran knihy.
Příklady současných nápodob písma psacího stroje
