MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy
Židovské město Třebíč Bakalářská práce
Brno 2013
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
doc. ak. soch. Jiří Sobotka
Ivana Hrochová
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.
………………………….. podpis
Děkuji za pomoc při psaní bakalářské práce panu doc. ak. soch. Jiřímu Sobotkovi
OBSAH Obsah ................................................................................................................................................................... 4 1
Úvod ............................................................................................................................................................ 6
2
Třebíč ......................................................................................................................................................... 7 2.1
UNESCO ............................................................................................................................................ 7
3
Historie ...................................................................................................................................................... 9
4
Vnější A vnitřní vzhled .................................................................................................................... 12
5
4.1
Vnitřní vzhled............................................................................................................................. 13
4.2
Tvář města ................................................................................................................................... 14
Významné domy ................................................................................................................................ 16 5.1
Přední (Stará) synagoga........................................................................................................ 16
5.2
Zadní (Nová) synagoga .......................................................................................................... 17
5.3
Radnice .......................................................................................................................................... 18
5.4
Dům rabínův ............................................................................................................................... 18
5.5
Nemocnice ................................................................................................................................... 19
5.6
Škola ............................................................................................................................................... 19
5.7
Dům č.p. 2 ..................................................................................................................................... 19
5.8
Dům č.p. 5 ..................................................................................................................................... 20
5.9
Subakova koželužna................................................................................................................ 20
5.10 6
Hřbitov ...................................................................................................................................... 20
Vazba ....................................................................................................................................................... 23 6.1
Podklady ....................................................................................................................................... 23
6.2
Postup ............................................................................................................................................ 23
7
Závěr ........................................................................................................................................................ 27
8
Použité zdroje ..................................................................................................................................... 28
9
Anotace ................................................................................................................................................... 29
4
9.1 10
Klíčová slova ............................................................................................................................... 29 Anotation .......................................................................................................................................... 30
10.1 11
Key words................................................................................................................................ 30
Seznam příloh ................................................................................................................................. 31
Přílohy................................................................................................................................................................. 4
5
1
ÚVOD Toto téma jsem si vybrala, jelikož Třebíč je moje rodné město a židovská čtvrť
mě vždy přitahovala. Jak historie, tak i osudy lidí, kteří zde žili a stejně tak i stavby a přestavby jednotlivých domů. Myslím si, že mnoho lidí o této části Vysočiny málo ví. I proto směřovala má práce k tomuto tématu. Chtěla jsem zachytit město nejen na fotografiích, ale i kresbách, které jsou doplněné popisným textem. Celou práci jsem rozdělila do jedenácti kapitol. V první kapitola je úvod, krátký začátek, který nás seznamuje s celou prací. Následně se zabývám Třebíčí jako městem samotným. Slouží k ucelení tématu. Třetí kapitola se vztahuje k historii židovského města, které ač není tak jednoznačné, jsou zde popsány jednotlivé mezníky, které nám dávají poznatky o postupném zrodu města. Na konci této kapitoly se nachází tabulka, která nám názorně ukazuje počet domů v určitých letech. Čtvrtá kapitola nám ukazuje vzhled města, a jakým způsobem se utvářel, vnitřní vzhled. Názorněji vidíme na obrázku rozmístění budov s různými funkcemi, které nám přibližují život ve městě. Další část tvoří jednotlivé významné domy, ke kterým jsem se chtěla přiblížit. Obsahuje deset podkapitol a každá z nich obsahuje informace o jednotlivé budově. V šesté kapitole je popsáno, jak se vazba postupně zhotovovala. Od prvopočátku tedy sběru dat, až po zhotovení vazby. Závěr je napsán v sedmé kapitole a shrnuje celou práci. V další části uvidíme použitou literaturu a za ní následuje anotace v českém jazyce a posléze i v anglickém jazyce. Celá práce končí seznamem příloh a jednotlivými přílohami, které jsem použila v mé praktické části.
6
2
TŘEBÍČ Nejdříve bych ráda řekla pár slov k Třebíči jako městu v jihovýchodním cípu
kraje Vysočina tedy na západě Moravy. Protéká tudy řeka Jihlava. Dnešní Třebíč má kolem 37 tisíc obyvatel. Zrod města souvisí s významným benediktinským klášterem z roku 1101, kdy ho založila moravská knížata. Původně gotické město bylo skoro zničeno v roce 1468 za válek Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína. Pak došlo k přestavbám a město dostalo renesanční charakter, který ovšem také díky požárům byl zničen. Kromě tedy dvou domů a to Františkovskému a Ráblovu domu. Město má tedy romantické a historizující fasády. Kostel v Třebíči vyl také opravován a na počátku 18. století měl už kostel barokní klenbu a přistavěny dvě kaple. Jiný vzhled dostalo město v 19. století a to díky výrobě obuvi a zpracování kůže. Ve městě přibylo nižší slovanské gymnázium a gymnazijní budova, které jsou novorenesanční. V současnosti se Městské kulturní středisko Třebíč stará o zajímavý program nejen pro místní obyvatele, ale i lidi z okolí a turisty. V dnešní době je Třebíč navštěvován turisty díky památkám UNESCO, kam patří také židovské město a Bazilika.
2.1 UNES CO Jedná se o Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, je mezinárodní vládní organizace při Organizaci spojených národů. Byla založena v Londýně. v roce 1945 a má sídlo v Paříži. Hlavním cílem je přispívat k vzájemnému porozumění a sbližování mezi národy na základě mezinárodního rozvíjení výchovné, vzdělávací, vědecké a ostatní kulturní činnosti. Úmluva o světovém dědictví doplňuje úpravu péče o přírodní a kulturní památky jednotlivých zemí. Ta se také zabývá určováním, ochranou, obnovou prezentací nejkrásnějších a nejvýznamnějších světových památek. Díky tomu vznikl Výbor pro
7
světové dědictví (World Heritage Committee) a Fond světového dědictví (World Heritage Fund), které začaly pracovat v roce 1976. Spolupráce s UNESCO zajišťuje Ministerstvo kultury. Nejvíce se spolupráce opírá o Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Cílem dokumentu je ochrana kulturního dědictví, ale i ochrana přírody. Díky tomu se sepisuje Seznam světového dědictví (World Heritage List). Tam jsou zaregistrovány památky s výjimečnými hodnotami. (U nás se používá označení Seznam památek UNESCO, ale tento název není přesný.) Kdo bude nebo nebude zapsán v Seznamu světového dědictví určuje Výbor světového dědictví. Hlavním úkolem Úmluvy je zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví do budoucna. V roce 2007 bylo na Seznamu světového dědictví 851 památek ve 141 zemích. 660 památek je kulturních, 166 přírodních a 25 smíšených. (9) V České republice máme 12 míst, která jsou na Seznamu. Je to historické jádro Prahy, Českého Krumlova, Telče, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, historické jádro Kutné Hory s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci, kulturní krajina Lednice-Valtice, vesnice Holašovice, zahrady a zámek v Kroměříži, zámek v Litomyšli, sloup Největší Trojice v Olomouci, vila Tugendhat v Brně, Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči.
8
3
HISTORIE Není znám původ Židovského města v Třebíči. Mnoho děl přebírá informace
z knihy Jakuba Kořaly nebo Eduarda Horkého, kde tvrdí, že čtvrť vznikla díky nedalekému klášteru (vzniklo mezi roky 1101-1104), které k sobě přitahovalo mnoho kupců. Bohužel tato informace nebyla zatím podložena. První tedy potvrzená informace o existenci Židů v Třebíči je z roku 1338, kde probíhalo pronásledování Židů - norimberský martyrologia. (B. Bretholz) Dalšími přesvědčivými autory jsou Rudolf Fišer a Eva Nováčková a také Jan Janák, kteří prokázali rozvoj židovského sídliště. Domy ghetta zpočátku byly stavěny z netrvanlivých materiálů, jako je dřevo a hlína. Jenže časté požáry a záplavy nahradily tyto materiály trvanlivějšími - kamenem, cihlou. Středověký základ nám dává za pravdu, že každý dům má svůj příběh desítek svých obyvatel. Symbol jeho židovství, malá zdobená schránka z olivového dřeva, kovu nebo kamene, se umisťovala cca ve 2/3 výšky pravé straně zárubní dveří domu nebo obytných místností. Spoustu těchto domů je v památkové ochraně a mnoho z nich devastující stav již změnil k nepoznání. Naštěstí hodně domů se opravuje nebo je už opraveno. Restauratéři měli nelehkou úlohu. Domy prošli mnoho přestavbami a dohledat původní vzhled je skoro až nedohledatelné. V letech 1654- 1724 byla rozhodující etapa pro vznik ghetta a zformování půdorysu. Vzrostl počet postavených domů. Sídliště se rozšiřovalo na dnešní ulici Leopolda Pokorného a také se zaplňovala ulice Blahoslavova. V roce 1669 byla postavena Nová (Zadní) synagoga a v roce 1693 poškozena a opravována v letech 1705-1707. V roce 1723 byl vývoj ukončen. V roce 1727 byl navrhnut plán separačních zdí. Tyto zdi naštěstí nebyly postaveny. Stavební vývoj ghetta se téměř zastavil. Polovina židovských domů byla patrová. Často domy měly krámky a sklady, které Židé využívali pro obchodování.
9
V 18. století probíhalo mnoho pohrom. V roce 1726 vznikl familiantský zákon, kterým zanikla možnost získávat pozemky. Díky tomu probíhalo rychlejší dělení starších domů a také složité vlastnické vztahy. V roce 1742 byl ve městě pruský král, kterému museli Židé sloužit. V roce 1759 vypukl požár v domě obchodníka. Při tomto požáru údajně shořelo 184 domů. V roce 1775 přišla povodeň. Také napoleonské války měly neblahý vliv na ghetto, jelikož Židé museli platit výpalné. (7) I v 19. století přišla spousta katastrof. V roce 1809 museli Židé platit výpalné Francovi. Další pohromou byl požár, který vzešel v domě č. 58 v roce 1821. Následné záplavy roku 1830, které byly až do výšky prvního patra, byly další tragédií. V roce 1835 se ustálil katastr. Z významnějších domů zde byly tři obecní domy, dvě synagogy, škola, špitál, šlachta, tři chalupy na hřbitově, jedenáct krámků při cestě a mimo cestu, dva křesťanské domy ve vlastnictví židovské obce, 110 domů rozděleno díly mezi 210 vlastníků. Po roce 1840 opouští ghetto zámožnější obyvatelstvo a nastala proměna z ghetta etnického na sociální. Tuto skutečnost potvrzují pozemkové knihy z roku 1850, které byly sepsány po zrovnoprávnění Židů s křesťany. Proces utváření ghetta byl ukončen přelomem 20. a 30. let 18. století. Dnes můžeme pozorovat štěpení vlastnictví domů mezi několik majitelů např. 85 a, b, c, d, e. Nejdražší dům byl Simona Jakoby Pauera, který stál 2888 zlatých. (3)
10
TABULKA 1: POČET DOMŮ V PODKLÁŠTEŘÍ (3)
ROK
POČET DOMŮ
PŮVODNÍ ZÁSTAVBA
PŘISTAVĚNO
1573
6 (2 na Stařečce)
6
0
1617
18
18
0
1629
13
13
0
1654
36
27
9
1660
51
28
24
1670
52
28
24
1678
54
39
?
1724
95
39
56
1835
110 (z toho 2 parcely) 39
71
1850
110 (z toho 2 parcely) 39
71
11
4
VNĚJŠÍ A VNITŘNÍ VZHLED Víme jen malé množství poznatků jak o vzhledu, tak i o charakteru stavebních
zásahů. Architektonicky je to jasné- od renesance přes baroko, klasicismus, empír až k nežádoucím moderním úpravám (četné přestavby původní tvář výrazně pozměnily). Přesto mají historickou, urbanistickou i architektonickou hodnotu, jelikož mnoho z nich skrývá řadu původních stavebních prvků. U nejstarších domů bylo nápadným vnějším znakem loubí nad kamennými sloupy a pavlače (jen některé dochované). Kamenná ostění dveří, počet, orientace a tvar oken také ovlivnil vzhled stejně i střešní krytina (i v této souvislosti nemáme mnoho informací). Jádra i dispozice domů jsou renesanční, jak můžeme vidět u hřebíkových kleneb, kamenných ostění dveří a hlavně tedy rohové sloupy loubí. Klenby můžeme vidět skoro v každém domě. Jak už jsem zmínila byly to klenby renesanční, které byly křížové (vznikají jako průnik dvou vzájemně kolmých válcových nebo lomených ploch) s vytaženými hřebínky. Nalezneme v ghettu také klenby barokní valené s lunetami (půlkruhové plochy stěn). Jako důkaz působení klasicismu můžu uvést balkón na kamenných krakorcích (masivní nosníky), kde je také klasicistní fasáda s pilastry (napodobenina sloupudekorativní), palmetovým dekorem a vidíme zde také figurálními motivy.
12
OBRÁZEK 1: SCHÉMA ROZMÍSTĚNÍ BUDOV
(3)
Toto schéma nám ukazuje rozmístění skladů, obchodů, palíren a dílen v jednotlivých domech v roce 1850. (František Fiala podle podkladů Rudolfa Fišera). Vidíme zde převahu kupeckých krámů a skladů, jelikož to byly nejdůležitější funkční části domů. Tyto sklady sloužily k obživě židovského obyvatelstva. Tato mapa byla zpracována na podkladě skici z roku 1835 a podává představu o způsobu obživy majitelů domů a domovních dílů. Z toho vyplývá, že se nevztahuje na obyvatelstvo žijící v nájmu. Toto obyvatelstvo se živilo drobným obchodem, řemeslem a službami pro obec jako například řeznictví, krejčovství, ševcovství, písařství, učitelství, … (3)
4.1
V n it ř n í v z h l e d V nejstarší pozemkové knize nalezneme pojem grund, což znamená židovská
usedlost, která je spojená s určitou zemědělskou půdou. Postupně se tyto statky začaly měnit na městskou podobu. Důležitý rozdíl je mezi slůvkem dům a domovní díl. Dům totiž neznamenal jen stavbu samotnou ale i plochu patřící ke stavbě, kde postupně vzrostlo spoustu obytných budov.
13
V 18. století již dům nebyl pojat v tak širokém pojmu. Domovní díly se začaly od původního domu stavebními změnami oddělovat. Tedy dům v polovině 19. století bylo obydlí s parcelami a domovní díly byly zapisovány písmeny. Nedostatek nových pozemků způsobil vzrůst počtu domovních dílů. Vyčleňovány byly také i jednotlivé místnosti. Vstup do jednotlivých dílů byl v některých případech i ze sousedního domu. Vnitřek domu se skládal ze světnice, kuchyně, komory, záchodu, některé měly i suku (místnost pro Svátky stanů). O půdu se dělili majitelé domů, stejně tak i o předsíň. Některé domy měli také pavlače, kupecké krámy, sklady, palírny, kůlny, koňské stáje. Největší funkci měla světnice. V unikátních případech byla světnice mimo dům (dům č. 47). V této místnosti rodina žila. Kuchyně také sloužila k vytápění světnice a samozřejmě k přípravě pokrmů. V komorách se buď spalo, nebo ukládalo zboží. (4) Suky měly určitá pravidla. Měla mít minimálně tři stěny, zastřešení nemohlo obsahovat prkna, látky, kůže, kov. Měla by stínit, ale nemohla zakrývat oblohu plně.
4. 2
T vář mě st a Obraz města se vytvářel pozvolným procesem. Vznik není znám, výstavba je
ale ovlivněna stavebním řádem vydaným vrchností ve 2. polovině 16. století. V roce 1556 zde bylo 19 domů, dvě rodiny žily na Stařečce (část města Třebíče). Z toho tedy můžeme usoudit, že neexistovala diskriminace, že Židé nebyli usměrňováni do jednoho ghetta. 3. srpna 1547 vznikla listina, ze které vyplývá, že Jan Černohorský z Boskovic Židy z Třebíče vypověděl (na žádost třebíčského měšťanstva). Židé se ale vyplatili a neodešli. Tuto informaci nepotvrzuje urbář z roku 1556, kde neuvádí žádné židovské domy, ale v literatuře převládá názor o existenci osmnácti židovských domů v roce 1573 s odkazem na nový urbář, kde je zapsáno dvacet židovských domů. V letech 1618-1654 probíhala válka. Z počátku došlo k úbytku židovských domů. Ke sklonku války a v poválečných letech tomu bylo jinak, byla posílena židovská 14
komunita. V těchto letech se vybudovalo spoustu významných domů jako Stará (Přední) synagoga a špitál, který se nacházel mezi domy Šalamouna Nováčka a Jakuba pod skalkou. (3)
15
5
VÝZNAMNÉ DOMY V roce 2001 byl zhotoven experty textový a grafický plán, který byl dodán
k posouzení do Paříže do ústředí UNESCO. Výbor pro světové dědictí rozhodl, že Židovská čtvrť v Třebíči s bazilikou sv. Prokopa se stala památkou na seznamu UNESCO z České republiky a to 2.7. 2003.
5. 1 P ř ed n í ( S t ar á) s yna go g a Původní označení této synagogy je Stará. Byla postavena nejspíše v letech 1639-1642 tedy v době třicetileté války, kdy vzrostl počet židovských rodin. Dříve zde stál dřevěný templ, který byl v barokním slohu. V letech 1757 byla budova snížena, jelikož nesměla být vyšší než okolní domy. Nachází se na západním konci ghetta poblíž mostu. Nevíme, jak původně tato stavba vypadala. Půdorys je tedy obdélníkový, i když vstup byl nejspíše na jižní straně, dnes leží na straně západní. Můžeme zde vidět gotická okna s lomenými oblouky Kvůli různým okolnostem, například požáru, byla synagoga přestavována. Nepříznivá situace byla pro synagogu i období, kdy byla válka. V těchto letech sloužila budova jako skladiště. 1952 byl rok, kdy se stala majetkem Církve československé husitské a změnila se podle projektu arch. Bohumila J. Máčela. Byla odbourána předsíňka, schodiště na severní straně a také i balkón na galerii. Výmalba s geometrizujícím ornamentem a hebrejské texty byly zakryty. Ze středověké stavby tak synagoga dostala podobu „novogotickou“. Tato budova stojí uprostřed Tichého náměstí č. 12. Jedná se o dům s jedním patrem a obdélníkovým půdorysem s valbovou střechou. Uvnitř se nachází vchod pro muže na západní straně z předsíně. Na opačné straně uvidíme schránku na tóry. Kolmo k delším stranám byly dřevěné lavice pouze pro muže. Pro ženy bylo místo na galerii, kam se vstupovalo vnějším schodištěm na jižní straně. Tato galerie měla balkon a stála na dvou masivních sloupech.
16
Na každé ze tří stran byla dvě okna s lomeným obloukem. Celý sál měl neckovou klenbu. Obsahoval 114 míst pro muže a 80 míst pro ženy. (7)
5. 2 Z ad n í ( No vá) s yna go g a Je možné, že dříve byla dřevěná, i když důkazy nejsou jasné. Ale podle důvěryhodných informací víme, že vznikla v roce 1669 nebo pár let před tímto datem. Její renesanční původ, půdorys, opěrný pilíř, který vyčnívá z rohu, tvar oken. Po opravách v letech 1705-1707 dostala synagoga barokní výmalbu (hebrejské texty, ornamentální motivy). Výmalba mohla použít prvků od polských vzorů. Celkově tyto prvky jako květinové vzory, ovocné motivy, kaligrafie, je jedna z nejlepších dochovaných výmaleb. Byla rozdělena v pozemkových knihách na „dvě části“, kdy ženská galerie v prvním patře měla umožněný přístup jako služebnost sousedního domu. Stejně jako Přední synagoga má i Zadní obdélný půdorys. Střecha je sedlová, roh na jihu tvoří mohutný opěrný pilíř. Oproti druhé synagoze není přesně orientována. Velká předsíň má klenbu valenou s hlavním sálem je propojena třemi oblouky na sloupech (arkády). Hlavní sál má také valené klenby s třemi páry lunetových výsečí. Výzdoba je ovšem pro mě to nejvýznamnější. Jedná se o štukovou barokní výmalbu jak na klenbách, tak i na stěnách. Tyto malby mají rostlinné nebo ornamentální motivy. Další část výmalby tvoří hebrejské texty, jejich obsahem jsou liturgické texty, biblické verše a slova rabínů. Nejvíce zde vidíme květy a plody. Na ženské galerii uvidíme výmalbu jiného rázu, jedná se o heraldický medailon s erbem, dvěma lvy a dvouhlavou orlicí, které jsou bohatě zdobené. Tento erb patřil rodu Valdštejnů. Dalšími znaky jsou na galerii dva heraldičtí lvi s korunkou mezi předsíní a hlavním sálem. A na západní stěně uvidíme sedmiramenný svícen. Tyto malířské páce udělal akad. malíř Jiří Vodrážka. Hlavní místnost má pět vysokých oken s půlkruhovým ukončením a také s provlékanými mřížemi. Vstup na galerii má tepané zábradlí. Po úpravách v letech 1995 -1997 bylo ve skále utvářeno nové místo, kde bylo vybudováno trojramenné
17
schodiště moderního vzhledu. Proto vzniklo nezvyklé umístění hlavního vstupu z východu.
5. 3 Ra d nic e Sloužila nejen k zasedání, ale i k výseku masa, nacházely se zde kupecké krámy. Také zde byla ženská rituální lázeň. Stavební práce v roce 1899 změnily původní vzhled, kde předtím to nebyla jednoduchá stavba. Vedle vchodu byl kupecký krám, který byl vytápěný. Řeznické lavice byly podél domu napravo. Na této straně byly také čtyři krámky, kuchyně, která byla klenutá, studna a ženská mikve. (7) Ve druhém patře byla předsíň, dvě světnice se třemi okny, dvě komody a kuchyně, kterou vytápěla tyto místnosti. Vlevo byla zasedací místnost, která měla vlastní vytápění. V ní byla ještě jedna světnice. Tato budova sloužila od 17. století pro správu politicky samostatné obce. Jádro tohoto bytu je starší barokní, kde vidíme v přízemí valené klenby s lunetami. Stavitel Jaroslav Herzán z Třebíče projektoval fasádu v roce 1899.
5. 4 Dů m r a b ínů v Slovo rabi v hebrejštině znamená jako někdo vzdělaný a ti měli významné postavení ve společnosti, byli nejvyšší autoritou. Tito učenci také náboženské vedení obce, soudní spory i vzdělávání. Ve starověku nemohli přijímat za výuku peníze. Na počátku žádné sídlo pro rabíny ghetto nemělo. Později našli rabíni své místo v domě č. 4 na Tichém náměstí. Dům měl také kupecké krámy, předsíň a záchod v prvním patře, ve druhém pak tři světnice, komora, kuchyně, záchod, čili tento dům patřil k jedněm z největších. Budova pochází ze 17. století tedy z období baroka. Tento styl můžeme vidět na klenbách v interiéru a také mohutným opěrným pilířem na průčelí. První rabín byl Aron Nepole, o kterém víme, že existuje, díky písemným dokladům z 16. století. Po něm přišlo mnoho dalších mužů, jedním z nich byl i Joachím Josef
18
Pollak, kdy díky jeho působení byla v třebíčské židovské komunitě také ješíva (rabínské učiliště). (7)
5. 5 Ne mo c n ic e Byla to nejen „nemocnice“, ale i starobinec. Tvořila jí dvůr, předsíň, světnice, komora a vzadu místnost pro nemocné. Špitál měl dvě zahrady, kde se nacházela i suka. Ačkoli nevíme nic o kuchyni a záchodě, ale bylo by divné, kdyby se zde nenacházely. Léčilo se také v obecním domě a to v 19. století. Budova, která je rekonstruována tak jak ji můžeme vidět dnes, byla postavena obcí v roce 1852 a měla kapacitu 24 pacientů. Tehdy byla velmi dobře vybavena. Vedoucí doktor byl Dr. Sigmund Schuschny. (7) Bývalá budova špitálu na východě s číslem popisným 40 už neexistuje. Proto byl zřízen nový dům na počátku druhé poloviny 19. století a to na severozápadě. Dokonce se 5. března 2011 nemocnice stala kulturní památkou.
5. 6 Ško la Nacházela se v domě č. 43, kde ji vlastnili tři majitelé. V prvním patře se nacházela škola. V této škole se učilo základům Tóry a judaismu, židovská práva, zvyklosti a také hebrejský jazyk. Za učebnou byla kuchyně a záchod, na druhé straně byla světnice a komora. Tento původně barokní dům ze 70. let 17. století má za sebou spoustu rekonstrukcí. Na počátku 19. století to byly klasicistní úpravy. Tato budova má tři domovní díly, kde jeden z nich vlastní židovská obec. Až do roku 1869 zde byla škola. Po opětovné rekonstrukci mezi léty 1933 - 1994 se stalo z této budovy sídlo Fondu Třebíč a současně i Galerie L. Nováka. (7)
5.7 Dům č.p. 2
19
Tento dům stojí u vstupu do ghetta. Jedná se o renesanční jádro. Loubí stojí na třech kamenných sloupech. Tato budova byla kdysi zároveň oddělovací částí Židů od křesťanů. Na této části byla totiž brána s řetězy a dráty, která uzavírala židovskou obec přes noc, soboty, neděle a také o křesťanských a židovských svátcích.
5.8 Dům č.p. 5 Jedná se o dům typický pro židovskou obec. Jedná se o honosnější zástavbu, která má jednosloupové rohové loubí. Jádro je renesanční stejně jako klenby a opěrný pilíř, který se nachází na severu. Přízemí sloužilo pro obchod, nacházely se zde krámky a řemeslnické dílny. Zbytek domu sloužil jako obydlí.
5. 9 S u bako va ko že lu ž na Byla to budova, kde se nacházely dílny a továrny, které sloužily na výrobu kůží rodiny Subaků. Tato práce byla v Třebíči už od roku 1649. Nebyl to jen pan Subak, ale spolu s ním toto řemeslo provozovalo dalších šest pracovníků. Tato firma byla ovšem nejvýraznější. Nejlepší léta pro pana Subaka byla od roku 1871, kdy firma mohla mít na štítě císařský znak. Zde se nacházel také parní stroj. V 90. letech minulého století pro ni pracovalo 400- 600 zaměstnanců. (7)
5. 10 Hř bit o v Poloha původního hřbitova není známa, je možné, že kdysi pohřbívali Židé na místě poblíž zdí kláštera. Po roce 1468 se přestal tento pozemek používat kvůli zpustošení města. Nový hřbitov se nachází 400 metrů severně od židovského města u Týnského potoka. Tento pozemek se nachází za městem na kopci, jelikož nemohlo být viděno měšťany. Sdružení, které se nazývalo svaté bratrstvo, se staralo o pohřby.
20
Hřbitov byl postupně rozšiřován. Dnešní podoba má rozlohu 11 772 m 2, toto číslo nám ukazuje, že se jedná o jeden z největších hřbitovů v České republice. Celý obvod je obehnán zdí z kamenů a žuly. Z ulice Hrádek se nachází kovaná brána, tedy vstup je ze západu. Tady také uvidíme dvě kasičky z umělého kamene, ty sloužily na dary. U areálu je také skleník, pumpa a kijor (porcelánové umyvadlo). Zde se také nachází obřadní síň. Ta je z roku 1903, má obdélný půdorys a valbovou střechu. Na štítu uvidíme tři šesticípé hvězdy z plechu. Budova má okna s krásnou barevnou vitráží. Uvnitř katafalk (vyvýšené pietní místo pro vystavení rakve se zesnulou osobou) s márami a pult pro čtení, dvě kamenné donační pamětní desky. (7) Hřbitov tvoří cesty, pěšiny, kamenná schodiště, kamenné terasy díky nerovnému terénu. Na jižní straně se nachází novější část hřbitova. Starší teda na opačné straně a má tvar nepravidelného protáhlého půdorysu. Zde je příkrý svah až k potoku. Nápisy na náhrobcích směřují k západu. Vidíme zde spoustu bříz, jasanů, lip, javorů, ořechů, smrků i tují. Poblíž vstupu je památník padlích vojáků z první světové války a památník nacistické rasové genocidy z druhé světové války. Nejstarší náhrobky jsou z první poloviny 17. století (1625). Poté dvojnáhrobek z roku 1641, který patřil Mosemu Elišovi Šemueli a jeho ženě Rivce a dceři Jehošuy. Nalezneme zde také barokní náhrobky z druhé poloviny 18. století, hojně zdobené rustikalizovanými ornamentálními prvky jako voluty a lastury, stejně tak i rostlinné motivy. Starší náhrobky (tedy do poloviny 19. století) se liší od novodobých. Důležitý je hebrejský nápis se jménem zesnulého a s údaji o sobě a svém rodu. Ještě zde můžeme vidět na horní části, kde se nachází znak rodu nebo povolání. Může to být jelen, motýl, věnec, dvě dlaně, srdce, džbán s podnosem, … Ukončení náhrobku může být trojúhelníkové, pravoúhlé a půlkruhové nebo segmentové, které jsou nejčastější. Novodobé náhrobky jsou poněkud odlišné. Jsou
21
z červené nebo světlé žuly, mramoru. Střídmější je dekorace. Nápisy jsou v českém nebo
německém
jazyce.
(7)
22
6
VAZBA Kniha, kterou jsem zhotovila je vazba V7. Jedná se tedy o tuhou knižní vazbu,
která je spojena šitím (v mém případě) a oříznut na třech stranách. Tento blok je poté zavěšen do poloplátěných tuhých desek. Rozměry knihy jsem si vybrala atypické, čtvercové.
6. 1 Po dk la d y Ke zhotovení celé této knihy jsem potřebovala grafickou stanici (počítač), digitální fotoaparát, tiskový stroj, pákovou řezačku (slouží k ořezávání materiálu), knihařský lis, okopávačku (slouží k uchopení a stlačení v poloze hřbetem nahoru), vazadlo (určeno k práci při ručním šití) a další nástroje jako nůžky, lepidlo, nůž, štětec, kapitálek, lepenky… Fotky, které jsou v knize použity, jsem pořídila během dvou měsíců. Fotoaparát byl od firmy Canon. Pořízené obrázky jsem dále lehce upravovala v programu Adobe Photoshop, kde jsem původně zamýšlela pouze černobílý odstín, ale poté jsem jim dala lehce modré zbarvení. Nechtěla jsme mít totiž až tak jednoduché fotografie, chtěla jsem je trochu ozvláštnit a tím také sladit do modré grafiky i desek.
6.2 Po st up Nejdříve jsem se musela rozhodnout, jaký formát knihy chci zhotovit. Jak už jsem zmiňovala, vybrala jsem si čtvercový formát 220 x 220 milimetrů. Z této velikosti si vypočítáme velikost strany knižního bloku. A to tak, že od každé strany odečteme dvakrát přesah, což nám vychází šest milimetrů a velikost stránky je 214 x 214 milimetrů. Poté musíme navrhnout sazební obrazec. Jedná se o využití plochy stránky, je to základní rozkres navrhované tiskoviny. Při tvorbě jednotlivých stran jsem pracovala v programu Adobe InDesign CS.
23
Dále jsem si vytvořila návrh designu, tedy vzhled stránek a tím i jeden ze základů vzhledu celé knihy. Stejně tak i výběr písma a vhodná kombinace písem. V mém případě jsem na nadpisy použila písmo Courier New a zvýraznila jsem ho také tučností písma. Ostatní text je psaný v typu písma Adobe Garamond Pro. U textu musíme dávat pozor na jednoznakové předložky na konci řádku, ty tam nemohou být. Také nesmí sloupec začínat posledním řádkem odstavce (sirotek) a stejně tak sloupec končit prvním řádkem nového odstavce (vdovy). Tisk jsem si nechala vyhotovit u firmy GRAFIE CZ, s. r. o. Tato firma mi tedy vytiskla jednotlivé archy papírů. Poté jsem musela tyto archy správně složit. Vzala jsem tedy první arch a položila ho tak, aby stránka s nejnižším číslem na archu byla v levém dolním rohu na straně směrem ke stolu. Dále jsem přeložila arch napůl, tak aby levé rohy byly přesně na sobě. Tento arch jsem otočila opět tak, aby nejnižší číslo bylo v levém dolním rohu směrem k podložce. Poté jsem přehnula delší stranu, řídila jsem se horními rohy archu. Tím jsem vytvořila křížový lom a tedy i první arch byl složený. Stejně tak pokračujeme i s ostatními archy. Zkontrolovala jsem, zda stránky sedí za sebou a srovnala složky na sebe a pak umístila do lisu. Při lepení je důležitá předsádka, která slouží pro spojení (zavěšení) knižního bloku s deskami. Směr vláken předsádky je významný stejně jako i zvolený papír. Směr musí být rovnoběžně s kratší stranou archu. Předsádku jsem přehnula napůl a přilepila jsem na začátek a konec poslední složky. Natřela jsem 3-4 milimetry široký proužek u hřbetu složky lepidlem. Na tuto složku jsem přiložila předsádku hřbetem do spoje a poté přišlo slepení. Nyní přichází na řadu šití. Použila jsem šití na gáz a pomůcku „vazadlo“. Nejdůležitější je knihařská gáza, jelikož šitím spojuje jednotlivé složky. Nejdříve jsem na vazadlo napnula gáz a připravila jsem si niť s dvojitým uzlem s jehlou. Poté tedy jsem umístila poslední složku do vazadla titulní stranou dolů. Dalším krokem bylo podle přednastavených značek postupné prošití knižní složky s gázem. To jsem si vzala jehlu a postupně si propíchala složku přesně v místech, kde by měla projít jehla.
24
Dále na řadu přišla předposlední složky knihy a prošila ji stejným způsobem jako předchozí složku. Na konci jsem spojila uzlem začátek nitě a tím jsem spojila poslední složku s předposlední. Následující složku jsem stejně tak prošila a na konci jsem již neprováděla uzel, jen jsem pokračovala v šití dál, jelikož složka už byla zpevněna. A takto jsem postupovala i u dalších složek. Na konci jsem provedla také zapošívací steh, ale nyní i s dvojitým uzlem a odstřihla jsem zbývající niť a odřízla gáz cca 2,5 centimetrů od bloku. Nachází chvíle, kdy musíme knižní blok zpevnit, aby se jednotlivé části spojily. To jsem provedla disperzním lepidlem. Sklepala jsem tedy sešitý blok na hlavu a pak na hřbet. Blok jsem upnula do oklepávačky, tak že hřbet vyčníval přiměřeně 8 milimetrů nad hranou oklepávačky, ale neutahovala jsem ho příliš silně. Dále jsem nanesla lepidlo tvrdým štětcem, tak aby se lepidlo dostalo přes gáz ke složkám, aby se spojili k sobě. Zahladila jsem natřenou plochu knihařskou kostkou a přebytek lepidla jsem odstranila. Až mi zaschnulo lepidlo, tak jsem ořezala knižní blok řezačkou. Nejdříve tedy přední hranu, poté spodní hrany (paty) a nakonec horní hrana (hlava). Poté jsem lepila kapitálek kvůli zpevnění, ale i kvůli estetice (okrajové části). Nejdříve jsem nanesla lepidlo na okraje bloku. Pět minut jsem nechala lepidlo působit a mezi tím jsem si odstřihla dva kousky kapitálku a nalepila je na místo tak, aby přesahovala jen ozdobná část. Po zaschnutí jsem odstřihla přečnívající okraje kapitálku, přitom i část gázu. Odstřižen byl u hlavy a paty v rohu. Desky jsem svěšovala ručně. Na svěšovací papír, na který jsem si přerýsovala, tak že okraje na desky měřili 40 milimetrů, na hřbet 13 milimetrů a mezery mezi deskami a hřbetem byly 8 milimetrů. Natřela jsem lepidlem části na desky i hřbet a vložila na střed hřbetník, což je pás kvalitního, pevného a pružného kartonu, který jsem ustřihla ve směru vlákna. Ke hřbetníku jsem položila lepenkové přířezy na desky. Svěšovací papír jsem zahladila a ustřihla podle lepenky. Na chvíli jsem dala tuto část do lisu. Mezitím jsem si připravila plátno, tak, že jsem ustřihla obdélník o výšce 218 milimetrů a šířce 13 milimetrů. Z plátna jsem také ustřihla čtverec o velikosti
25
strany 13 milimetrů, který měl uvnitř další čtverec, a toto vše se spojením s úhlopříčkami vytvořili čtyři stejné lichoběžníky, které použijme na vytvoření rohů. Středovou část svěšených desek jsem pomazala lepidlem a na něj jsem položila již obdélník z plátna a poté jsem plátno knihařskou kostkou a 8 milimetrovým tvrdým kusem lepenky vtlačila do drážek. Otočila jsem desky a u přečnívající části plátna jsem odstřihla dva malé trojúhelníčky v místě mezer mezi deskami a hřbetníkem. Natřela plátno lepidlem a pomocí novin přeložila na desky a zahladila knihařskou kostkou. Lichoběžníky z plátna a jsem přilepila k rohům. Opět jsem otočila desky a pomocí novin přilepila přečnívající části na druhou stranu desek. Dále jsme si připravila papír, který jsem poté přilepila na desky. Čímž jsem měla zhotovené desky a nechala je nějaký čas v lisu. Nyní přišlo na řadu kompletování, čili spojení desek a knižního bloku. Natřela jsem tedy předsádku lepidlem a spojila ji s deskami tak, aby byl blok přesně ve středu a u hřbetu desek. Poté jsem natřela druhou předsádku a přiložila k ní desky (jakoby zavřela knihu). Po slepení jsem dala knihu do lisu tak, aby hřbet vyčníval ven. A kniha byla zhotovena.
26
7
ZÁVĚR Tvorba této knihy mi zabrala spoustu času, ačkoli jsem si myslela, že
zpracování nebude tak těžké. Ale jsem ráda, že jsem si vyzkoušela výrobu knihy od počátku tvorby až po zhotovení. Také jsem byla v přesvědčení, že znám plno věcí o Třebíči a ghettu, ale po prostudování knih jsem se dozvěděla mnoho nových informací. Ale nejvíce mě nadchla tvorba knihy. Teoretická část mé bakalářské práce obsahuje historii Třebíče, její stavby. Pak také informace o židovském městě, její historii, vzhled a významné domy. Pro mě nejvýznamnější část byla ta, kde popisuji, jak postupovat při zhotovování knihy. Praktická část byla zčásti komplikovaná. Už jen nastavení v programu a následné vytisknutí nebylo jednoduché. Hlavně tedy díky fotografiím, které měly na papíře jiné zbarvení. Po této části byla složitá i samotná vazba, kterou se mě také nepovedlo napoprvé zhotovit podle mých představ. Čili tento proces jsem musela také opakovat. Ale díky tomu jsem vstoupila do pro mě neprobádané činnosti a více si ji přiblížila. Tato práce má své rezervy, jak v obsahu, tak i v samotné výrobě, ale hodlám se zdokonalovat a více prohlubovat tento obor v dalších letech. Tedy doufám, že se budu zdokonalovat a posune moje znalosti a práci o něco výš. V příloze přikládám fotografie, které jsem použila v knize.
27
8
POUŽITÉ ZDROJE
(1) BERAN, Vladimír. Typografický manuál. 1. vyd. Náchod: MANUÁL, 1994, nestr. ISBN 80901-8240-2. (2) HEDBÁVNÝ, Miroslav. Třebíčské pověsti a zajímavosti. 2., rozš. vyd. Ilustrace Josef Dvořák. Třebíč: Akcent, 2005, 198 s. ISBN 8072683403. (3) FIŠER, Rudolf. Třebíč: osudy židovských domů (1724-1850). Třebíč: Pro KVIZ Třebíč vydalo vydavatelství FIBOX, 2005, 175 s. Edice Vysočiny. ISBN 80-855-7118-8. (4) FIŠER, Rudolf. Třebíč: z historie benediktinského opatství. Třebíč: FiBox, 2004, 183 s. Edice Vysočiny. ISBN 80-855-7116-1. (5) FIŠER, Rudolf a Lenka MATOUŠKOVÁ. Památky UNESCO kraje Vysočina [online]. Krajský úřad kraje Vysočina [cit. 2013-03-31]. Dostupné z: http://unesco.kr-vysocina.cz/ (6) JOURA, Jiří a Miroslav HEDVÁBNÝ. Třebíč v proměnách. Vyd. 2. Třebíč: Akcent, c2001, 164 s. ISBN 80-726-8148-6. (7) KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. 3., dopl. vyd., V nakl.CERM 1,. vyd. Brno: CERM, 2003, 68 s. ISBN 80-720-4285-8. (8) KRÁL, Jindřich. Moderní knihařství : souborné zpracování poznatků oboru. 1. vyd. Tišnov: Sursum, 1999, 474 s. ISBN 80-901-9248-3.
(9) Národní památkový ústav [online]. Praha, 16. 7. 2010, 3. 4. 2013 [cit. 2013-0405]. Dostupné z: http://www.npu.cz/
(10) Třebíč. Třebíč: oficiální stránky města [online]. 2011 [cit. 2013_03_06]. Dostupné z: http://www.trebic.cz/
28
9
ANOTACE Moje bakalářská práce se nazývá „Židovské město Třebíč“. Chtěla jsem se
zaměřit na jedinečnost staveb, které můžeme vidět ve městě. Práce obsahuje informace o jednotlivých zajímavých budovách. Mohla by sloužit k tomu, aby rozšířila informace občana, který se chce něco dozvědět o židovském městu. Součástí práce je mnou vytvořená kniha.
9. 1 K líčo vá s lo va Město, Žid, stavba, vazba, kniha
29
10 ANOTATION My bachelor's thesis is called "The Jewish Town Třebíč". I wanted to focus on the uniqueness of the buildings which can be seen in the town. The thesis contains information about individual buildings. It could serve to improve knowledge of citizens who are interested in The Jewish Town. In my bachelor's thesis is also included a book created by me.
10.1 Ke y words Town,
Jew,
building,
binding,
book
30
11 SEZNAM PŘÍLOH
1. Třebíčská věž 2. Židovské město (pohled z mostu) 3. Židovské město podél řeky 4. Přední synagoga 5. Zadní synagoga 6. Radnice 7. Dům rabínův 8. Nemocnice 9. Škola 10. Dům čp. 2 11. Dům čp. 5 12. Subakova koželužna 13. Hřbitov 1 14. Hřbitov 2 15. Hřbitov 3 16. Hřbitov 4 17. Hřbitov 5
31
PŘÍLOHY
Třebíčská věž
Židovské město (pohled z mostu)
Židovské město podél řeky
Přední synagoga
Zadní synagoga
Radnice
Dům rabínův
Nemocnice
Škola
Dům čp. 2
Dům čp. 5
Subakova koželužna
Hřbitov 1
Hřbitov 2
Hřbitov 3
Hřbitov 4
Hřbitov 5
