I ZPRACÍNAŠICHČTENÁŘŮ I
kou při!ti, aby kl spat domd. My dva pak hrdinně spali až do rána. Tak skončilo ode skautováni," skončil bratranec své vv1ruá:vl-"'lf.
PRVNI SKAUTOVANI. Byl krásný, podzimni den. Seděl jsem s bra· trancem v parku na lavičce. Oba jsme vzpomJ. na.li na uplynulé prázdniny. Bratranec mi vy· právěl o svém prvnim skautováni: "Jednoho dne jsem se rozhodl se svým ka marádem Jirkou a men�ím Slávkem, že si po· stavíme za městem stan a noc přespíme v pří rodě. Slávek přinesl stan, Jirka kotlík a já vzduchovku. K večeru jsme vy§li. Za městem opodál lesa stál za chvili pěkný stan, před kte rým plápolal oheň, jehož plameny vesele olizo. valy kotlík, ve kterém syčela voda na kávu. Po skromné večeři jsme šli spat. Já šel hHdat do piUnoci a Jirka měl jít od pdlnoci. Měsíc jasně svítil. Obcházím stan v menších i •1ětších vzdá lenostech, a tu· klopýtnu o nějaký kopeček. Po dívám se pořádně a vidím, jako by to byl malý rftvek. Znepokojen jdu dále a vidím druhý, tře tí, čtvrtý a pátý. Nejprve nevím, co to má zna menat a pak si vzpomínám, že nevědomky jsme se utábořili blízko bývalé šibenice. Jdu ihned do stanu a probouzím tvrdě spídho Jirku a chci mu to říci. Zatím se vbk vzbudil i malý Slá vek, celý zděšený, co se děje. Když jsem jim to řekl, Jirkovi přeběhl po zádech mráz a malý Slávek začal plakat. Rozhodl jsem se, že budu hlídat ve stanu a kamarádi mohou dále spat. Zprvu se namáhali usnout, ale pak hlídali se mnou. Blížilo se již k jedenácté hodině. Stro my tajemně šuměly a jejich stíny se ještě ta jemněji plazily po zemi. Díváme se každý ji ným směrem a tu najednou Jirka spatřil dvě postavy, blížící se k nám. Ihned nás upozornil. Nevěděli jsme, kdo to je. Já s Jirkou jsem1há· dal, že to jsou pytláci a že nás jistě nespatři a zahnou do lesa. Slávek zase myslel, že to jsou zloději a že jdou rovnou k našemu stanu, kte rý asi chtějí ukrást. A vskutku. Dvě postavy nezahnuty do lesa, ale blížily se stále k našemu stanu. Když byly již asi dvacet krokd od nás a my byli připraveni na vpád zlodějd, zvolala jedna postava: »Slávku, Slávečku !« Slávek ihned poznal podle volání svou maminku. V�em nám spadl kámen se srdce a přestal bě hat mráz po zádech. Byli to Slávkovi rodiče. Měli o synka strach, tak si pro něho prochá.z-
� ..
Nflpsal fl DbrJzek nflk,eslil Pfflnl. tJáfJ1j, Jáj Stáfl: 15 lel. míJky vJiélni.
111. A
BRUSLENJ.
Jil od jedné hodiny ocipoledol je áa leda ruJno. Jak by ae. V!dyt to stoji málo, a který hoch B děv· le by si aezabruslilo aa prvnlm ledu? Misty jsou jeltě někde hrbolky, ale to nevadil Hlavni je, le je led. Kdyl se viichai dost vybrusli, tak jdou do ohfi· vámy.Tam se koupi aj, housky, rohliky a rům!S vě d. Kdyl se tam posedl asi čtvnhodiaa, jde se znovu bruslit. Občas se někdo. aat4hae, ale to wbec ne udi I Domi\ se jde a hezkou vzpomlakou aa upJy. aulý dea. Karel Kewan, Praha XIV., 10 rokA.
ZEMIELA MÁ
NE�RNfJ�! KAMARÁDKA.
V sobotu 16. dři 1.939 samo aebe plaka.l!'· Na· vždy odešla nejvc'!rnc'!jšf přítelkyně Libuška Edlova, studujlc( reálného gymnasia, jediná. dceruška aka· demického maHře Jindřicha Edla, vnučka populá.r nlho herce a divadelalho ředitele. Obrna skosila jarý květ 17. jar. Nevc'!Hm ani, Libuško, žes zemřela. Vi dlm tě stá.le. Vyrdstaly jsme spolu v kolonii "Na Sumavě" v Praze na Smlchově, spolu jsme běhávaly v zahradá.ch, spolu jsme chodily do stejné obecné školy v Košlřich a spolu do reál. gymnasia v Praze II. ve Skolské ulici. Jak mne'! bude smutno bez tebe! Již vice si nebudeme vyprá.vět zážitky minulých dnd a radit se, kam pojedeme na prázdniny, Jak to bylo krásné a jak tato krása se proměnila ve smutek. Věč ně budu na tebe vzpomlnat, vždyť jsi byla. mojl nej upHmnějš( kamarádkou, jakých je dnes už tak má.lo v dnešnfm světě! Natla Lallbová, stud. feál. gymnasia v Praze.
tD -�� � naše ne�epši služba škole ...
-
�;uoenoonutsTvt�� ... ·nro.lese �-
Starý Indián Bob byl již dlouhá léta zarnčstnán na Powellovč farmč a proto se nedivme, že mu jeho pán svěřil jisté důležité poslání, i svého dvanácti letého vnuka Toma na cestě motorovým člunem po řece Svatého Františka. Šlo pouze o krátkou cestu a Bob byl rád, že přijde do styku s kmenem svého lidu, hrdinnými kdysi Indiány .Araukany. Ti již dnes zanechali půtek a stali se sběrači kauču ku a dřevorubci, kteří v brasilských pralesích kácejí jehličnaté araukarie, až padesát metrů vysoké stro my, poskytujíce dobré stavební dříví. Jejich sekery porážely také "červené dřevo", fernambukové to stromy, kterým Indiáni říkají ibiratitanga. Kdysi volní svnové pralesa pracují teď většinou na plantážích Portugalců a Španělů, pěstujících ka kaovníky, ananasy a banánovníky. Tito jejich za městnavatelé jim říkají bugrové, což je název pro všechny Indiány v Americe. A mezi tyto syny pralesa zavedl starý Indián Bob svého mladého svěřence a přítele Toma. Byla to osada, skládající se jen z několika chyší, ukrytá za neprostupným houš tím taguar u jednoho z malých přítoků vele toku Svatého Františka. Bob s Tomem se usídlili ve srubu vystavěném poblíž osady bělochy, kteří chtěli drancovati bo- ' hatství pralesa. Nepovedlo se jim to však. Dva prý zemřeli na žlutou zimnici a třetímu ukousl
při koupání nohu v koleně lidožravý kajman tibu ron. Srub zůstal opuštěn, domorodci se mu vyhýba li a hostil teď jen štěnice (činče) a snad i hady. Mohl tu býti skryt největší, ač nejedovatý had hroznýš stejně dob ře jako jedovatí hadi, chřestýšovitá surukuku, kaska vel, barevný korálec, a drzé, všude šmejdící opice. Bob vyčistil srub, vyhnal nčkolik opic, ale z hadů tu našel jen nejedovatou musuranu bojovnou, která se zásad ně vrhá i na mnohem včtší hady jedovaté. Nějaká ta ještěrka, mravenec, štěnice nemohly nové obyvatele sru bu rozčiliti. Což tu neměli dva hamaky? Byla to visutá
Vilímek.
Praha.
Kresba
R. Adámka.
Teď i foukačka Tomova zaháiila pal bu a mladý jaguár Je snažil uniknouti. M. C. �9- 22
s
větve
lůžka z plachtoviny a sítí proti moskytům, oné metle tropů a šiřitelů nemocí, malarie a žluté zimnice. Tak se starý srub dočkal, že na jeho krbu mimo opékané banány a chléb z kassave se opět vařil čaj "mate", připravo vaný z cesmlnové drti s přísadou cukru a ovocné šťávy. Bob s Tomem po večeři seděli před srubem u ohníčku, zahánějíce komáry jeho kouřem. Tom jedl ananas a Bob žvýkal "koku", když právě agavové vlno z pulque (pulke) nebylo po ruce. Takových večerů tu oba prožili několik. Tom chytal motýly a brouky a hlavně si zakládal na ob rech z říše brouků: neptunovi, herkulesovi, nosoro žíku sloním i golofě. Indián Bob z osady přinesl dva podivuhodné ná stroje, které Toma velice zajímaly, Se zájmem si prohlížel onu pověstnou zbraň, foukačku, zvanou servantana, které domorodci říkají uňana. Byla vy robena z lodyhy mladé palmy, do které bylo vloženo hladké stéblo rákosovité. Neméně zajímaly ho růz né ty šipky zhotovené z trnů, nebo i z palmových řapíků a malá nádobka s hustým jedem kurare (ura ri) . Ten si domorodci vyrábějí z kůry keře kulčibo vého, obsahující prudký jed (strychnos) . Bob učil Toma vyfukovati �ipky, ovšem že nejedovaté. Na sasafrasových stromech houpali se s hlukem různí papouškové. Bob vyfoukl po krásně modře zbarveném ararovi otrávený trn .a papoušek se třepe tavě snesl a brzo dodělal. Stejně by se bylo dělo i s opicí, kdyby ji byl chtěl Bob ze své servantany obšťastniti jedovatou šipkou. Zde spatřil Tom i pa pouškovitého ptáka kesala s nádherným zeleným pe řím a předlouhým, splývajícím ocasem. Ozbrojerni foukačkami "uňanami" vydali se Bob s Tomem kolem řeky, vinoucí se poblíž pralesa a mu sili často obcházeti bambusové houští. Zde viděl Tom po prvé v životě největšího jihoamerického hada anakondu, dobrých osm metrů dlouhého, který je více plazem vodním než pozemním. Indián Bob Toma ujistil, že není jedovatý a svěřil mu, že jeho maso je u domorodců pokládáno za lahůdku. Tom však této lahůdce stejně málo důvěřoval jako mra vencům medovým, jejichž zadečky ho domorodé ženy chtěly pohostit.
·
Řeka se třpytila v podvečerním slunci, prales však, dosud smaragdový, halil se pomalu v modrofialové stíny. V tropech je stmívání krátké a rychle nastává noc, proto se Bob s Tomem vraceli domů. Neušli daleko, když zaslechli z lesa křik několika lidí. To umounění sběrači kaučuku, chicleros zvaní, způso bili povyk. Brasilští Indiáni, bugrové, vyslídili mla dého jaguára a podařilo se jim zahnati jej na strom. Jaguár divoce prskal a cenil zuby a jsa v úzkých, zatínal drápy do větve; neodvážil se však na povy kující bugry zaútočiti. Indián Bob s Tomem nedbali však jejich křiku. Bob potíral své šipky silnou vrstvou urariového jedu a rychle jednu po druhé vyfukoval do nádherně vybarveného kožichu jagu árova. Ten se vždy prackou ohnal když byl šipkou zasažen, jako by mouchu odháněl, netuše asi, jak nebezpečně je zraňován. Teď i foukačka Tomova zahájila palbu a mladý jaguár, nevěda, kam by se uchýlil před prškou otrá vených šipek, snažil se skokem s větve uniknouti. Než se však k tomu odhodlal, stalo se cosi podiv ného; jeho jindy pružné tělo a nohy nebyly již schop ny skoku. Jaguár se sice přikrčil, ale místo skoku zavrčel, jakoby v hrůze a podivu. Jed více šipek, otrávených urari, účinkoval a brzká smrt po ochrnu tí svalů srdečnic a plic byla neodvratná. Krasavec fa guár se přitiskl ke kmenu a stěží již zarýval drápy do mohutné větve. V agonii a smrtelné křeči sebou šku bal, světla dosud ve tmě planoucí zelenavými ohníčky hasla, hlava klesala a ohon podobný hadu visel bez vládně dolů. I síla zarytých drápů povolila a jaguár se zřítil, dopadnuv jako těžký žok do šalvějového pod rostu. Všichni se notně unavili, než donesli na tyčích mrtvého jaguára před srub. Dlouho do noci bděli u ohníčku, zahánějíce kou řem různé komáry, kteří, věřte mi, jsou krvežízni vější než jaguár. Na ty ani podivuhodná zbraň In diánů kmene Araukanů ne platí; způsobili již milion kráte větší zlo a trýzeň než všechny šelmy světa. Nad pralesem se vznášel měsíc v úplňku, vřískot vřešťanů a tajemné hlasy pralesa podivně naladily Toma, jenž se s tím vším dnes loučil. Krásná kůže bude mu upomínkou na lov s uňanou. Josef Masopust.
MOST HRŮZY našel známý cesto vatel Sven Hedin v srdci podivné ze mé Tibet. Je to dřevěná stavba, zavě šená mezi dvěma skalami nad Vo dami bílého draka. Evropana, zvyk lého na bezpečnost, by asi pořádné zamrazilo, kdyby měl přes tento pra starý most pfejít, ale Tibelané pu tují po něm docela bez bázně a do jdou šťastné do hlav. města Lhassy. Vilímek, Praha
344
Foto Ceps, Praha
PI
a ve c
Petr J i
r
á n e
k,
re
k ord m a
Většina z nás nemá nyní na plová ní ani pomyšlení, ale naši plavci zá vodníci nezahálejí ani v zimě. Dnes vás seznámíme s naším nejlepším plavcem na prsa, Petrem Jiránkem, který byl objeven, loňského roku.
Protože jeho otec je českým obča nem, byl Petr ve dvaceti letech povo lán do vlasti svého otce, aby zde na stoupil vojenskou službu.
mu tatínek koupil korkový pás, s kte rým se malý Petr chodil koupat do moře. Samozřejmě, že se nemusil bát velký
korkový
Také v Praze se věnoval plavectví a koncem minulého roku překonal všechny rekordy na prsa, které jsou nyní v jeho držení. Bylo to největší překvapení v našem plavectví v mi nulém roce.
pás
snadno udržel lehké tělíčko malého chlapce. Tak se Petr mohl odvážit plovat i dále do moře. Nic však ne trvá věčně a tak přišel čas, kdy se Petrův pás začal pomalu rozpadávat, neboť sňůry každodenním používá ním ztrouchnivěly, což Petr nepozo roval. Když si jednou udělal opět po dobný "výlet" do moře, ani nezpozo roval, že se mu korkový pás přetrhl a že plave bez něj. Klidně si plaval dále s ohromným sebevědomím, ne-
a prs�
Závodně začal však plovat až v osmnácti letech. To bydlel s ro diči v Sofii v Bulharsku. Byl velkým talentem a brzy se stal mistrem Bul harska a později i mistrem Balkánu.
naučil plovat. Bylo mu osm let, když
neboť
n
by se již nebál plovat na hloubce bez korků.
Jako malý hoch žil se svými ro diči v Athénách v Řecku, kde se také
plovat,
n
Vstoupil do plaveckého odboru AC. Sparty, kde se mu velmi líbí. Plavu Petr Jiránek Nejen Sparta, ale také vlast jeho otce bot se domníval, že ho stále pás drží. se mu tak zalíbila, že se rozhodl zů Bylo mu ovšem zle, když poznal, že stati zde již trvale. Našel si zde také mu korkový pás uplaval. Polekal se, krásnou existenci a doufejme, že na Vilímek, Praha.
Archiv Vilimek.
začal pleskat a cákat, ale dopadlo to šemu plavectví prokáže mnohé plat Miroslav Hladký. dobře a dostal se k břehu. Od té do- né služby.
3. BŘEZNA BUDE ZAHÁJENO JARNÍ KOLO LIGY.
Výsledky podzimního kola.
3. března bude jarní footballová liga zahájena
prvními zápasy. Letenské derby Sparta-Slavia bude se hrát 2. června na hřišti Sparty. Toto utkání pravděpodobně, jako mnohdy před tím, rozhodne o mistru ligy. 22. dubna sehraje naše národní muž stvo mezinárodní utkání s Maďarskem, a v tento den nebude se liga hrát. Před zahájením jarního údobí je stav státní ligy tento: ll 7 4 o 51:21 18 1. SK. Slavia ll 7 2 2 30:16 16 2. AC. Sparta ll s 2 4 21:18 12 3. SK. Pardubice ll s 2 4 17:22 12 4. SK. Židenice ll s 1 s 33:29 ll S. Viktorie Plzeň 6. Viktorie Žižkov ll 4 3 4 26:28 ll 7. SK. Baťa Zlín ll 5 5 25:31 ll
8. 9. 10. ll. 12.
SK. SK. SK. SK. SK.
Slezská Ostrava Plzeň Náchod Prostějov Kladno
ll ll ll ll ll
3 4 4 3 2
4 1 1 2 1
4 6 6 6 8
23:29 10 28:20 9 27:36 9 21:26 8 19:4S 5
První číslice značí počet sehraných zápasů, druhá vítězství, třetí nerozhodné zápasy, čtvrtá porážky, pátá poměr branek a konečně body. Na podzim dala tedy nejvíce branek Slavia a Spar ta jich zase nejméně obdržela. Neporaženým klubem byla jedině Slavia. Nejlepším střelcem byl Bican, který sám vstřelil 21 branek. Nejvíce diváků bylo na zá pase Sparta-Viktoria Žižkov, a to lS tisíc. Nejoblí benějším rozhodčím byl p. Eiba, který řídil 9 zápasů. Jak vidíte z tabulky, je na tom nejhůře Kladno, které se bude muset hodně zlepšit, nemá-li sestoupit do divise.
345
I TUHNAJE� KtÁNÍ ČI SEDÁNÍ I Sport slřeclovi!/,ých rytířů Ia jiná než dnes - byl to hlavnč boj Náš titulní ulmízek vás tentokrát zavádí do minulosti, do oné pestré a podivuhodné doby, kterou v děje pise nazýváme stručně středověk, kte rá však skrývá celou řadu zvláštnos tí, zvyků, životních způsobů, hodně odlišných od způsobů našich. Byla to doba velmi rušná, její život se v mnoha věcech lišil naprosto od života našeho, ale jako lidé dneška pracují a po práci se baví, tak praco vali a bavili se i lidé středověcí i když jejich zábava byla jiného rázu než naše. Podívejme se na ni trochu zblízka. Na svých výletech a potulkách čes kým krajem díváme se na tajem nou zříceninu hradu někde na kopci nebo v lese. Tato zřícenina je často pamětníkem dávných časů středově kých, kdy hradů bylo v naší vlasti daleko víc než dnes a kdy se všechen život vlastně soustřeďoval na nich nebo v osadách pod nimi. Hrad, to byla vlastně tvrz na obra nu proti nepřátelům, kteří často pře padávali pána kraje, sídlícího na hradě. I bylo třeba být dobrým bo jovníkem a protože v době, kdy lidé neznali střelný prach, byla válka zce-
DOMÁCÍ DÍLNA Desky
na potravinové lístky.
I
ll
I I
ll ll ll I I ll
1:?>"5
ob.t
muže proti muži - musili se bojov níci v tomto potýkání pilně cvičit. Tak vznikly souboje rytířů na ko .ních, vlastně tedy cvičení, která se změnila v zábavu, v jakýsi sport stře dověkých rytířů. Takový je původ středověkých tur najů, česky nazývaných klání, nebo také sedání. Hrad středověkého pá na žil po větší část roku svým všed ním životem, svými starostmi o svojí práci, ale při slavnostních příleži tostech ožil veselými zábavami, smí chem a žertovným vyprávěním. Vrcholem všech těchto zábav bylo rytířské klání, souboj dvou nebo i ví ce rytířů. Všichni přítomní, vzneše ní páni i krásně ustrojené paní, se shromáždili na dvoře, aby přihlíželi, jak do ohrady vjedou dva obrnění ry tíři se spuštěným hledím (částí, za krývající oči), jak se prudce rozjedou proti sobě, jak se najednou jejich dřevce zlomí v půli a jak náhle je den z dvojice padá s koně dolů. Vznešení páni i vzácné paní sledova li s napjetím tento souboj dvou ne ohrožených mužů, ale při pádu jed noho z nich mnohá z přítomných dam jistě vykřikla, protože takový
pád v plném proudu boje nebyla věc tak zcela bezpečná. Jako při každém zápase vytvořily se i zde dvě strany: jedna projevova la přízeň jednomu, druhá druhému rytíři a není třeba dodávat, že se to dělo i hlasitým hovorem a povzbu zováním. Poražený rytíř se rych)e vzdálil z ohrady, zatím co vítěz byl odměněn dary a vyzýval další rytíře k turnaji. Zábava, či chcete-li, sport středo věkých lidí nebyl nijak nezajímavý, byly v něm stejně vzrušující chvíle jako ve sportě našem, vždyť to byli lidé, kteří po práci a starostech hle dali potěšení a zábavu jako my. -k.
Má vaše maminka desky na potra vystřihněte z tvrdšího papíru desky, vinové lístky? Nemá-li, poradím jak naznačuje obr. 1. Vyrýsujte si je vám, jak jí je zhotovíte. Nejdříve si nejprve tužkou na papír podle uda ných rozměrů a teprve potom stří hejte! Podle rozměrů obr. 2. vystří hejte si z měkčího bílého balicího pa píru listy. Listy jsou dvojí: jedny bez záložek, druhé se záložkami. Lis ty se záložkami přilepíme, jak nazna čeno na obr. 3. k listům bez záložek a tím dostaneme kapsy na lístky. Obr. 4. vám naznačuje, jak listy při oó. 2. šijete a sešijete s deskami. Sešíváte silnějšími nitěmi podle šipek. Pro táhnuté konce potom uvážete na uzlík. Tím máte zhotoveny desky s kapsami na potravinové lístky. Na jednotlivé kapsy napíšete, na co jsou, obr. 5. Obr. 6. vám znázorňuje hoto vé desky, na jejichž zástrčku napíše te jméno otce jako přednosty domác nosti. Kdyby se ztratily, aby vám by ly vráceny. R. F. Voiíř.
ob S"
34b
čisleclt
Dávno, dávno je tomu, co v dalekém městě, v malém domku žila maminka se svými dětmi. Devět z nich se jmenovalo Čísla a ostatní Nuly . Nejstarší byla jednička, která velmi r.áda stávala na jedné noze, nejhodnější byla Trojka, ale nej zlostnější byla Sedma s velkým nosem. Jak jen mohla, hádala se hlavně s Osmou a s Šestkou, ve dle kterých spala, ale nedala pokoje ani baculaté Pětce, ustarané Devítce, která chodila stále se skloněnou hlavou a Dvojce, jež si potrpěla na šaty s vlečkou. Ale nejvíc zkusily tlustoučké, ble ďoučké Nuly. Dokud vládla maminka v domečku, uměla svou měkkou rukou všechny spory urovnat a vždycky svým dětem povídala o svornosti, která každému dává sílu. Než navždy zavřela oči, svěřila Jedničce vše chny děti a s požehnáním dobrému jejich sou žití odešla na věčnost. Děti oblékaly černé šaty, které od té doby nesvlékly, a jednička se snažila vše moudře řídit. Ale Sedma vyvolávala denně prudké hádky, až jednoho dne přemluvila Čísla, aby vyhnala Nuly, a pak prý bude svatý pokoj. Jen Trojka se bránila - ale přesila zvítězila, a tak Nuly, než se nadály, byly vystrčeny ze dveří, že se jenjen skutálely do zablácené ulice. Krutý výsměch Sedmy měly na cestu. Nikdo si jich ne všímal, když tak šly a jedna druhou podpíraly. Plakaly a plakaly, vždyt je ani žebrák nepozdra vil! Konečně se rozhodly, že se každá z nich pustí sama do světa.
když šla po hlase - našla pod košatou lipou Nulu, na kost vy hublou.
"Sestřičko, neplač, hlavu vzhů ru!" Objala nalezenou sestru a podpírala ji, když se vracely z le sa. Netrvalo dlouho a potkaly žebráka, který uctivě pozdravil. "Stařečku, neviděl jste nějakou naši sestřičku Nulu ?" - "I vi děl," povídá dědeček, "nedaleko odtud na zelené pasece leží ně jaká Nula, celá utrápená." Troj ka s Nulou honem utíkaly v označeném směru a vskutku, nalezly zoufalou Nulu. Slunce už jasně svítilo, když vyšly z lesa. Chalupník oral své políč ko. Uctivě smekl klobouk před Trojkou a dvěma Nulami (300) a zval je, aby se s ním rozdělily o kus chleba a pomazánku. Sestry rády přijaly byly hladové- a oráč jim vykládal o starostech a dětech. Trojka za všechny poděkovala a zas se vydaly na další cestu. Chalupník se ještě dlouho za nimi díval - až se mu ztratily s očí u řeky. Šly téměř do večera, když v dálce uviděly zas jednu Nulu, jak smutně jde zaprášenou silnicí. Pospíšily teď rychle do vesnice, aby našly nějaký skromný nocleh. Jak byly udivené, když v nej větším statku je čekala bohatá večeře a vysoko vystlané měkké postele. Ráno, když se rozloučily, stál sedlák s kloboukem v ruce a toužebně se díval za Trojkou a jejími třemi sestrami Nulami
(3.000).
Bylo skoro poledne, když před branami velké ho města, na opuštěném místě, našly ještě jednu Nulu. Radostí se až rozplakala a Trojka ji mu sela podpírat, aby včas došly k obědu. Kudy šly, tudy lidé vybíhali a usmívali se na ně. A majitel
Dny ubíhaly, ale v domečku hádek neubylo. Srdce dobré Trojky velmi trpělo a vzpomínalo na vyhnané Nuly. Proto jedné noci, když vše chna Čísla spala, vyklouzla z postele a šla hledat ztracené sestry. šla, dlouho šla, až přišla do hlu bokého lesa. Již z dálky slyšela lítostivý pláč, a ·
347
Netrvalo dlouho a potkaly žebráka.
největšího hostince je pozval na oběd. Sám ob sluhoval vzácné hosty a obdivoval Trojku i její kulaťoučké čtyři sestry Nuly (30.000).
Jen Trojka zavřela dveře, řekla Sedma: "Mé drahé sestřičky Nuly! Vidím, že jste zůstaly stále stejné. Máte tu Trojku u sebe, kterou při své
Sotva ušly kousek, uviděly zase dvě nešťastné sestry, kterým se lidé posmívali. Rychle se za nimi rozběhly a hle, stal se zázrak! Lidé se za stavovali a ukláněli. Tu jel mocný pán v kočáře. Hned kázal zastaviti a pozval Trojku a šest jejích sester (3,000.000) k sobě na zámek. Pyšně se usadily Nuly, a už by byly málem neviděly, jak na mostě stojí dvě jejich sestry a drží se za ruce. Trojka je�honem objala a zachránila před zou falstvím, které by je bylo vehnalo studené řece do náručí. Když se shledaly i s poslední sestrou,
Zaklepala na branku, ale sluha ji vr2bec nechtěl pustrt do pokoj4.
Bylo jim dobře v teple a byly by skoro rády uposlechly hostinského a zůstaly - ale věděly, že ještě pět sester čeká na jejich pomoc, a proto se vydaly na další pouť.
Ráno, kdyz se rozloučily, stál sedlák s kloboukem v ruce ...
bylo jich celkem deset (3.000,000:000) a žily blaženě v krásném paláci, kde se jim všecko kla nělo. Nulám narostla bříška a zpyšněly - ale i zhlouply. Tu se dověděla zlá Sedma o štěstí, které Trojku i Nuly potkalo a vypravila se za nimi. Zaklepala na bránu zámku, ale sluha ji vůbec nechtěl pustit do pokojů. Tu však již byla věčně usměvavá Trojka a vedla Sedmu do jejich krá lovství. Vyprala ovšem zle Sedmě a pak si vyšla na svou denní pochůzku.
moci ani nepotřebujete a říkám vám docela upřímně - byly byste ještě mnohem a mnohem mocnější, kdybyste ji tu neměly. Vyžeňte ji- ať jen se vrátí zase k nám - ostatním číslům." Když zasela zlou setbu do srdcí Nul, rozloučila se Sedma a vyšla z paláce. Schovala se za roh, aby viděla, co Nufy provedou. Nečekala dlouho a spatřila, jak plačící Trojka odchází od zamče ných vrat. Ale Nuly se přepočítaly. Bez Trojky je pán v zámku nechtěl u sebe mít - a rozkázal sluhům, aby je vyhnal. Trpce ·litovaly Nuly své ho činu a prosily Trojku, kterou na cestě doho ni:ly, za odpuštění. Všechny společně se vrátily do dome&u a pak hezky jako vojáci pochodo valy k zámku. I zlá Sedma pochopila, že nesmí do všeho strkat nos, že moc Císel je ve spojení s Nulami - a Nul, když se drží čísel - a od té doby vládnou světem. Vidíte je? Z lidového vyprávění zapsala M. Drbalová.
123.!t56 Vilimek, Praha
Kresby
V.
Hehla, Praha (5).
SAMÁ I, I, Y, Y. Chodil jsem do obecné školy na tN:snici a pamatuji se z té doby, že nám pan učitel jednou diktoval dlouhou větu, ve které nebylo jiných samohlásek než samá i, í, y, ý.: Chytrý Jiří, když v ty dni při cizích rybnících svým klisicím (klisnám) svíží (svěží) píci žíti byl, chytil sí�í z bílých nití, tisíc pídí zšíři, zdýlí (zdéli) čtyři z jívy pijící čížky. W.
348
NA ŘECE AMAZONCE Lovíce, zapisujíce a fotografujíce, žili jsme v pralesích s naším sluhou život primitivních lidí. Ptáci nás ráno budili, les nás živil a napájel a denně bylo něco nového a zajímavého k vi dění. Drželi jsme se poblíže řeky Amazonky a nocovali jsme v pralese. Jednoho dne přiběhl náš sluha všechen rozra dostnělý se zprávou, že nalezl divoké včely. Ne bylo to nic zvláštního, včel tu byla hojnost, ale přece nás potěšil. Ale včely tu byly jen do polo viny tak velké jako naše včeličky domácí, za to ale dávaly chutnější med. Byl hustý, žlutý nebo nazelenalý a překrásně voněl. Později jsme od halili ještě menší druh včel, ne větších než malý komár. Jejich med chutnal jako cukr a byl velmi hustý. Domorodci ho užívali jako léku. Ale bylo ho málo, nejvýše půl nebo celý kilogram. Byly tu i včely černé, podobné mouchám masařkám, které měly dobrý, nakyslý med. Jednou jsme u nich nalezli patnáct kilogramů medu. Žily ve velkých rojích. Včely nás hned obklopily a na lezly nám hned do uší, nosu a očí. Ale neměly žihadel, jen nás trochu pokousaly svými kusa délky. Ale to jsme vydrželi. Jakmile jsme spatřili včely, ihned jsme vynda vali sekyry a zanedlouho byl strom poražen. Pak jsme oklepávali kmen, abychom zjistili, kde je dutina, v níž je úl. Tuto dutinu jsme pak ote vřeli. Buňky medu byly velké jako ořech nebo menší než lískové oříšky. Byly z vosku a tvořily
Jednoho dne jsme pozorovali lenochoda . . .
Vilímek, Praha.
Archiv
Villmek.
(2)
V blízkosti našich staniJ hnalo se stádo divokých vepřiJ, kteří jsou velmi nebezpe�ní.
hrozen, jenž visel v dutině stromu. Tento hrozen jsme opatrně vyjmuli a vymačkali. Po dlouhých týdnech masité stravy jsme měli hroznou chu{ na něco sladkého. Jednoho dne jsme hledali jen vý hradně med a nasbírali jsme ho patnáct litrů. O sladkost tedy nyní nebyla nouze. Žlutý med jsme smíchali s moučkou z manioku a jedli lží cemi jako kaši. V hořejších buňkách jsme vždy našli zásobu květinového pylu ve všech barvách. I ten jsme sebrali a míchali s vodou. Byl .to vel mi osvěžující nápoj. Nezapomenu na ohromný strom, pod nímž jsme jednou rozbili stany. Měřil patnáct metrů v objemu a byl to pravý hotel pro zviřátka. Byl obsypán hnízdy různých ptáků. Byla tam hnízda papoušků, spletená z trní, s otvorem ústícím dolů, aby tak obyvatelé hnízda byli chráQěni před dravými ptáky a pavouky sklípkany, kteří napadají drobné ptáky. V dutině mohutných větví hnízdil velký barevný papoušek arara. Tam bydlili i datlové. Ptáci tkalčíci si pod stromem utkali metr dlouhá hnízda, v nichž se blaženě nechali houpat. Hnízda visela jen na stvolech trávy. Bylo tu několik druhů včel a ve vidlici větví dokonce z hlíny stmelené velké hnízdo mraven ců termitů. Strom byl celý ověšen lianami a jiný mi příživnými rostlinami, takže jsme korunu
tohoto stromu-stařečka vt"lbec neviděli. Ráno se tu dokonce ozval hlas zoborožce, krákání připo mínající velikonoční řehtačku. Zoborožec, velký pták s rohovitým výrC1stkem na zobáku, pochut nával si na plodech stromu. V zápětí jsme spa třili toho, kdo zoborožce polekal. Byla to velká černá opice s mládětem na zádech, která se nyní mrštně přehoupla na náš strom. Opice vyhledala nejkrásnější plod, podala jej mláděti, ale zmlsa ný synáček jen ohrnul nos a plod upustil. Byla to první noc, kdy nás netrápili moskyti. Ulehli jsme tedy bez obvyklých sítí, zvaných moskytiéry. Ale neptejte se, jak jsme se zhrozili, když jsme se sešli u snídaně! Naše obličeje byly poseté kapičkami ssedlé krve. Ku podivu, vůbec nás to nebolelo. Když jsme se umyli, byly viděti dost hluboké ranky. "Netopýři," řekl strýc. "Napadli nás v noci. Jejich kousnutí je sotva cítit a přece se netopýr nassaje krve. Půjdeme je hledat." A skutečně našli jsme dutý strom, do· něhož sluha vstrčil hořící větev. V mžiku vyletovali ne topýři. Mohlo jich být několik set. Jednoho jitra jsme byli probuzeni ze spaní velkým rámusem, funěním a kvičením. V blíz kosti našich stanů hnalo se stádo divokých vepřů, kteří jsou velmi nebezpeční. Bylo jich asi dvě stě. Běda lovci, jenž střelí po stádu a nemůže se vyšplhati na strom! Vepři ho obklopí, udupou a sežerou. Pozorovali jsme vepře několik hodin. Roz ptýlili se po lese, pásli se, ryli hluboké rýhy a hledali kořínky, nebo sbírali s blaženým chroch táním palmové plody, spadlé na zem. Jednoho dne jsme pozorovali lenochoda. visí-
cího hlavou dolů a šplhajícího tak po vzoru chudozubců. Vystavoval blaženě svou kožišinu slunečním paprskům a díval se dolů do bystřiny. Na vodě se objevilo několik kanoí s polodivoký mi Indiány. V každém bylo po čtyřech mužích, jen poslední bylo obsazeno dvěma lidmi. Loďky se jen míhaly zpěněnou vodou. Stačila malá pře kážka, aby se roztříštily a pak běda veslařům! Dravé pirhany, ryby se zuby ostrými jako břitvy, by měly hody. Ale Indiáni byli pány svých byst řin, znali zrádné, hučící a záludné vody a do vedli je ovládnouti. Marně je přitahovaly víry, marně sváděly útesy skal. Marně táhly čluny blíz ko k sobě. Indiáni věděli, že by srážka zname nala smrt a proto je drželi v uctivé vzdálenosti. Brzy se octli na volné řece a pluli klidně dále. A lenochod tu stále ještě visel, netečný k mi strovskému výkonu Indiánů. Jen uvolnil jednu pracku, aby ji líně o krok přesunul, a visel dále, odpočívaje po této námaze. Konečně se posunul i druhou prackou a stanul u hroznu plodtl, které mu visely přímo do tlamky. O, jak to měl leno chod pohodlné. A proč by se více namáhal? Pak bychom ho přece nemohli nazývat lenochodem ! Indiáni zatím na řece zapálili své ohromné smotky tabáku a se širáky na hlavách spokojeně dýmali. Dále potom vystoupili na břeh, aby po jedli svou večeři, bahenní ptáky, které ulovili. V noci se kolem našich stanů plížil jaguár a zlobně mručel, když ucítil pach lidí. Ale pak se dal stranou, kde byla stezka vyšlapaná tapíry. Pa daly těžké kapky rosy a my slyšeli harašiti sváté listí pod prchavými kroky nočních zvířat. Ama zonka zdáli šplouchala pod mocnými údery kro Pokračování. kodilích ocasů.
OBRÁZEK ZE SOUČASNÉ VÁLKY. Současná válka se odehl'ává hlavně na moři. Voda je ovšem jiné prostředí než země a nu JÍ proto k ;inémtt zprhobu boje. I letadla se
musí přizpr2sobit tomuto žiti/u a tak startují /etd buď z lodi z přístroje, kterému se říká katapulta a jímž jsou letadla vymršlována do vzdu>hu, nebo jsou spouštěna na vodu a Pak startují sama z mořské hladiny. Na obrázku vidíme právě dálkové výzvědné le tadlo, jak je spouštěno na vodu. Vilimek,
Praha. Foto Weltbild, Berlin (Berl in).
350
Naučíme se kreslit
Všimněme si dnes pro změnu růz ných součástí obleku, které vám zptl sobují při kreslení nemalé potíže. Zmínili jsme se již o různých lát kách, které tvoří při pohybech figury záhyby, a to každá jiným způsobem. Forma a množství těchto záhybť1 jsou též podmíněny střihem obleku. Na př. přiléhavý kabát, ve formě bluzy šitý, tvoří v pasu jiné záhyby než nor mální kabát. Různé pláště do deště mají své záhyby uspořádány jinak a ve větším počtu, než obvyklé svrch níky a zimní kabáty. Široké kalhoty tvoří hluboké záhýby volně visící a naopak u kalhot přiléhavých se ob j6vÍ několik záhybů jen v místech,
Kurs pro naše čtenáře
I Pokračovll.nl
k předchozlm člsiQm I
kde se noha ohýbá. Nedá se ovšem předepsat, jak který úhyb má vy padat . Je to věcí vašeho citu a bystro zraku a pak hlavnč m·ustálého cvi Čení v k resbě tčchto zajímavých či
nitelů kreslířského umění.
Ještě větší potíže v:ím pibohí kres lení různé obuvi. Stává se velmi čas· to, že při obouvání figury se v:ím objeví levá bota na pravé noze anebo naopak. Ačkoliv jste to neudělali úmyslně, přece vidíte, že takto by "panák'' nemohl choditi. Je to pros tě tím, že jste si dosud neuvědomili, jak taková levá nebo pravá bota vy padá z kreslířského stanoviska. Není však nic snazšího, nežli vybrati ně-
Studie klobouku a ob11vi.
Dalšr výherci zahajovacr soutěže o ceny Xrablcl tužek ziskli.va.ji: K. Liška, č. Olešná - I. Cigna, Brno - R. Šidlo, Lipnik n. B. - St. Souček, Moto! -M. Dorolik. St. Ves -B. Vaněček, Hr. Král. - .J. Karásek, Nusle - K. Holas, Brno - D. Beneš, V. Mýto - F. Kvapil, Poniklov - O. Novák. č. Ska· líce -.J. Wiedner, Nusle - A. Šimová, Přečkovice .J. Rouček, Zákolany - .J. Ocásek, Brnó - .J. Hllnel, Podivín - .J. Gllttinger, Praha II. - F. Beránek, Okrouhlice - Z. Zerzan, Litomyšl - H. .Jedlička, Sloup - .J. Hejtmánek, Třemošná - .J. Rovný, Pra ha I. - .J. Kettner, Přerov - P. Hofmanová. Kosto mlaty - D. Matějka, Telnice - .J. Fousek. Plzeň E. Charous. Košiře - A. Smažinka, Kojetin - F. Kadlec, Sepekov - J. Hladik. Brno - V. .Jakoubek, Hradec Král. - V. Seidl, Praha XIII. - .J. Valenčik, Předmostí - L. Zelenka. Těhul - .J. Pisek, Roštin - .J. Kadlec, D. Počernice - V. Sehnal, Praha VII. - V. Krump, Hranice - M. Kareš, Hořice - .J. Doštál ,Hodonln - St. Bšal, Olešná - .J. Máša. Pra ha VII. - K. Mička. Podivin - B. Bouda, Kopidlno -B. Štěpánek. Prostějov - .J. .Jelenková, H. N. Ves -M. Sandtncrovl1, Bubeneč- K. Volek, Osek- M. Strunc. Plzeň - Z. B01'1l, Prostějov - O. Čeliš, Láz. Mlázovice - .T. Švandu. Praha IX. - .J. Navrátll, .Jihlava - .J. Knšpt\rcl<. Blovice - J. Davi d. Olomouc - M. Bruchnc1·, Rndošovlcc - J. Mikulec. Praha X. -A. Rodlnger. Vsctln -- M. Klllmnová, Pardubice-
Rozdíl mezi vnitřním a vnějším Pro ji/em ob11vi a nákres obutého t"hodidla.
kolik druhů bot ve vašem domově a rozestaviti si je kolem sebe jako tiché a nenáročné modely. S radostí zjistí te, jak lehko jsou k rozeznání boty levé od pravých. To však se musí zračiti i na vašich kresbách. Při kres lení těchto bot poznáte, že vnitřní profil obuvi je vždy více vykrojený než na straně vnější. Většinou chy bujete típl, že podpatky kreslíte pří liš velké a vysoké. Nezapomínejte, že bota je pruzna a je přizpůsobena tvaru chodidla a při našlapování na prsty se ohýbá. Když jste nakreslili několik párů bot, přiberte i jiné části oděvu a studujte jejich formu a tvoření záhybů. Po ložte si na stůl klobouk neb čepici a kreslete je z různých posic. Pak při dejte ještě rukavice a jiné části odě vu. Je to nejlepší průprava a obe známení s těmito nezbytnými doplň ky figurální kresby.
A. Urbánek, Kroměřlž -.J. Vávra, Semtin -.J. Starý. Praha XVII. - B. šmarkal. H. Moštěnice - O. Vla sák. Hrad. Král. - F. Židek. .Janovice - V. Srnu virt, Třebotovice - .J. Helebrant, Vršovice - .J. Ge ryk, Boskovice - Z. Hlončlk. Pardubice - .J. Kolá sek, Přerov -V. Slanina, Něm. Rybná -.J. Lavička. Košiře -O. Ondra, Býkovlce - T. Vávra, Nezvěstlce - O. Neumann, Prostějov - V. Vojáček, Čižkov .J. Bach, Praha I. - H. Beranová, M. Ostrava - B. Fejfar, Pečky - Z. Kolář. M. Ostrava - V. Krásný, Plzeň-.J. Kulich, Smlchov - D. Trp!k, TěšnoviceL. Kuřátko, Bakov - F. Holčák. Bystřička - E. Ho· ráček. Kojetln - Z. Hayer. Žižkov - Z. Vlllmková, B.-N. Černice - A. Matějíček, K. Hora - .J. černý, Brno - A. Kubešová, ž. Brod -Z. Sedlák Strašnice ;, - R. Ambrož, Radim - .J. Halbichová, �.:. Budějo vice - M. Vrbka, Bučovice - .J. Ludera, St. Boleslav - L. Hofbauerová. Praha Vll. -Z. Mlčoch. Blansko - O. Hluchanič, úvaly - .J. Zajlc. H. Chvatliny M. Dvořáček, Hradec Král. - I. Křiž, Praha XI. M. Francínek, Býkovice - .J. VoJanský, Benešov u P. -L. Bárta, Drvalovice - M. Petříček, Dvťir Král. Z. Boček, Praha XVIII. - Z. Tupek, M. Hory - .J. Kozák, Hradec Král. .Julinková E. - N. Svět - J. Brožek, Plsek-K. Řežábek, Praha VIII. -.J. Sťast ný, Blučina - A. Lhoták, Osek - Weigl J., Police n. M. (Konec.) Ceny jsme rozeslali poštou. A nyni: mnoho zdaru v nové soutěži, mnoho štěstl k pěkným cenám: RE DAKCE.
35 1
V e d e B. S e m r á d
za
s p ol u p r á c e l e t e ck é p r od e in y IPRO.
ZALÉTAVANÍ MODELU. Dříve než začneme model zalétávat, musíme si uvě domit, že je třeba se naučit s modelem létati, tak jako jsme se jej učili stavěti. Proto se při zalétávání ne ukvapte a řiďte se následujícími radami: Zalétávati jdeme vždy na větší volné prostranství, nejlépe na mír ný svah. Vypouštíme model vždy proti tahu vzduchu (proti větru). Nestartujte nikdy po větru, protože vítr, jde-li modelu do zad, tlačí jej k zemi, a nemůžeme jej nikdy správně zalétati. Směr větru si snadno zjistíte, buď podle směru kouře vycházejícího z komínů, jsou-li v dohledu domy, jinak vypustíme ze zvednuté ruky ně kolik stébel trávy. O startech větroňů isme podrobně hovořili v 6. čísle Malého čtenáře. Vezměte si toto. číslo k ruce a dobře prohlédněte. Pro zalétávání použijeme vždy start z ru ky. Předpokládám, že jste 8fiDOVé spony, připevňující křídlo k trupu, dostatečně .evně uvázali, že se vám křídlo na uložené ploše nekymácí. Posuňte křídlo na trupu nejprve značně vzad ke kormidlům, asi tak, aby jeho přední podélník (8) byl nejméně 7 cm od před ního čela úložné plochy. Uchopte model pravou ru kou za zadní část hlavice trupu pod křídlem, zvedněte jej nad hlavu, avšak před obličej, namiřte jej nyní mír ně šikmo dolů a tím směrem model vypusťte. Musíte mu dáti potřebnou rychlost, ani malou, ani zbytečně 'Otkou ]o •ioba ,; •YP•i•ěui o olu o � �� ·
��
�
- --�------�------- �� �� _,..._"�--- ··--.�,,,, Obr . 8.
/
I
SPRAVNY START
Nikdy nevypouštějte model tak, že jej vyhodíte šik mo vzhůru, jak jest vyobrazeno v následujícím obrázku. Model takto vypuštěný nemůže nikdy letěti. Pokusme se tedy nejprve o správný start z ruky, jak jsme se právě dozvěděli. Pravděpodobně bude model padat těžce k zemi. To znamená, že nepoletí klouza rym letem, nýbrž půjde několik kroků od nás k zemi. Ríkáme, že je model "těžký na hlavu". Proto před dalším pokusným startem posuneme kří dlo na trupu poněkud vpřed, asi o 1 cm, a start opa kujeme. Jde-li model ještě příliš brzy k zemi, posune me křídlo na trupu ještě poněkud vpřed, stále o men ší kousek až docílíme bezvadného klouzavého letu. V případě, že jsme však posunuli křídlo příliš vpřed,
model se po vypuštění snaží zvednouti hlavu vzhůru, v zápětí na to se hlavou propadne, mi říkáme, že se houpá. V tom případě je model již "lehký na hlavu" a musíme opatrně křídlo posunouti na trupu poněkud vzad. Správný let našeho modelu, ve správném klouzavém poměru (viz následující obrázek) seřídíme jedině po souváním křídla na trupu vpřed a vzad. Připomínám znovu, startujte vždy proti větru a ni kdy nevyhazujte model šikmo vzhůru. Vždy vypouštěj te model k zemi, pod takovým sklonem jaký jest jeho klouzavý poměr. Doporučuji začátečníku, aby, není-li si jist, zda správně model vypouští, naměřil si, star tuje-li na rovině, od místa startu ve směru letu vzdále nost asi 30 kroků. Do toho místa si položí nějaké zna ménko a při startu míří špičkou modelu vždy na tento bod. Máte-li model z ruky bezvadně zaklouzaný, pokuste se o start pomocí vypouštěcí šňůry, jak bylo v čísle 6. popsáno. Upozorňuji ještě na velmi důležitou věc, a to: létá-li model bezvadně jeden den, kdy bylo bez větří a jdeme-li s ním létati jiný den, při silnějším větří ku a máme křídlo ještě od posledního létání umístěno na trupu, bude model tentokráte lehký na hlavu, čili bude se houpati. Pokračování.
352
Napsal A. Koolbaas.
Z
holandštiny překládá
Kreslil L.
B. Mencák.
Vroman. Archiv Villmek. Praha.
Tu se pojednou zvedl nosorožec za jednou mum a vrazil svým ro hem do její silné skořápky. Naráz se lechtivá mu§ie vymrštila do výše, otevřela se při tom - a jedna opice vyskočila ven. To bylo radostné shledáni s ostatními. Všichni gratu lovali nosorožci k jeho mistrovské mu a zázračnému kousku, který mu sel ještě třikrát opakovat, vždy se stejným veselým výsledkem. Ani jedna mušle nesnesla drbáni noso rožcova rohu a raději se otevřela. Teď se zeptám osvobozených opic - řekl si Hlubin - na nejkratší cestu do Korálové zátoky.
WPRAVA SE SLEPICEMI. Jedna ze zachráněných opic zna la opravdu cestu ke Korálové záto ce. Byla to zvláštní stezka mělči- Slepice rtíěly být jedna ·po druhé nou, kde bylo jen několik centi- házeny do zátoky jako vnadidlo, metrů vody, takže i menší zvíře které přiláká četné žraloky, mečou tudy mohlo projít. Zvířata se roz- ny a jiné hltouny. Až se přiblíží bodla, že z vděčnosti pomohou k slepici, bude slepice rychle vyta Hiubínovi v uskutečnění jeho plá- žena na prám a mečoun nebo žra nu. Opice zhotovily pod vedením lok zabit. Tak bude mít Hlubin Hlubina dvanáct prámů, na nichž by se bylo možno plavit v Korálavé zátoce. Potom se ujednalo, že výprava s sebou vezme třicet slepic. Co s nimi? - ptáte se snad.
L.l<
slabé podezření, že se tu připravu·
je nějaké záhadné dobrodružství. Byla to druhého dne veselá po dívaná, když ráno vyplulo dvanáct prámů s opičí posádkou směrem ke Korálové zátoce. Na každém prámu sedělo několik opic, které se volné pole k hledání a osvobození po připlutí do zátoky hned daly do Světlušky, kterou už pak nebude lovení. Na každém prámu byly to nikdo hlídat. SlepiCe byly opicemi tiž dvě nebo tři slepice, které byly pozvány na jeden prám a také po spuštěny jako vábidlo na vodu, a to zvání ochotně přijaly, třebaže měly tak, že každá měla na krku prová zek. Každý provázek pak držela jed na opice, připravená vytáhnout ohrožené vnadidlo a vypořádat se s hltavým útočníkem. Hlubin zatím čekal se svým člu nem opodál v zátoce na příští udá losti. Ale opice se ošklivě zklama ly. Neukázal se ani jeden žraločí čenich. :Žraloci a mečouni měli ji nou práci. Rypáč jim totiž nakázal aby se vydali k balmanské flotile a přeřezali a přetrhali kotevní řetě zy: Už prý má toho jejího rámu su na svém panství dost. Sám pla val v čele této trestné podmořské výpravy, která způsobila loďstvu mnoho škod. Leckterý námořník při tom spadl do vody a utopil se.
Pokračování.
353
K.Řl:ŽOVKA.
Mezi sprivné lulitltele hll.danek z každého i!lsla bude vYlosováno 10 knll nlch odměn. Bozlulitěni zasllejte jednou měslčně ridy alespoň ze tH člsel najednou. Belienl hidanek z dnelinlho člsla zašlete nejpozději do s. II. 1940.
B
VÝZNAM SLOV : V o cl o r o v n ě : A. Plakat ; představený kláštera. B.
E;
nejdražší bytost ; ř.
C.
VIdino ! ; spojka ; m á dovo-
C
Jeno. D. Údobí ; číslo. E. Domáci zvířata ; nul a ; lidově .,letadlo". F. Spojka ; stoka ; n. S v i s I e:
1. Mnoho stromfl ;
G.
Panovn í k ; úder.
[)
potom. 2. Předložka ;
rozkazovací zpflsob slovesa .,nésti " ; r.
3.
Světadíl. 4.
Ukazovacl zájmeno ; spojka ; zkratka Aloise. 5. Uka zovaci zájmeno ; osobní zájmeno. 6. Pytlák ll čí do ... ; předložka ; plošná mlra.
7.
Barevná tužka. s. Spojka ;
zhoubná nemoc; n. 9. Číslo; osobní zájmeno.
Stai!l za.sla.t rozluštěni fádkfl F,
G, 3, 7. . ....
VSUVKA.
ZÁHADA.
ODSUVKA.
V. Žalský, Písek.
Eva Simknvá, Praha II.
Karel Pokorný, lvanl'ice .
Do ohniště písmeno dáš, korýše pak hned uhlídáš.
Naše milá s "k" m á zářivá b ez "k".
OBLO:ŽKA.
ZAMĚNKA.
Mil . Jos. ée j d a .
Obložení velikáni změní se ti znenadání, hádankáři drahý, v město blíže Prahy.
Jos. Sládek, Rozdělov.
S "1" obchodník jej nemá rád, s "r" je to věrný kamarád.
/
VÝPUSTKA.
ZAMĚNKA.
J os. Bělohlavý, Petrovice.
Jar. Tyl, Jihlava.
S "o" část stromu máme, bez"o" k párku si dáme.
Když nastane měsíčná s "n", m'á čaroděj velikou s "m".
OBLOZKA.
ZRODA. J.
Hojda,
St.
Kolín.
Naše malá Věra, velká "zrůda", neví, kde ve městě je "správná".
V l . Pešek, Nevšová .
. ':: ...,., .
BOZLUSTĚNÍ Z l:íSLA 15,
LISTÁBNA HÁDANEX. Všem, kteří se tážete, zda mflžete poslat své há danky: pošlete, a pište každou hádanku na zvláštní llstek; na rub napište svoji adresu a rozluštěni !
Joža. 1!/Iichilek, Tábor; B. Ba.nla, Libny ; P. Xuče ra., Vylikov ; M. Křivánek, Uh. Brod. Pošlete vice há danek najednou. Otta. Soukup, Brno. Vánočnl hádan ky přišly již pozd ě ; většinu ostatnlch otiskneme, avšak pod Tvým jménem, ne pod značkou. L. Svo bodová, Přerov. Tvoji doplňovačku otiskneme. P. Ma tula., Zbýliov. Tvoji křížovku po malé úpravě otisk neme. J. Podubecký a J. Zejmon. Většinu vašich přlspěvkfi otiskneme ; těšlme se na dal šl. L. Dra chovský, Brno. Tvé příspěvky otiskneme, pokus se o dalšl. Xa.rel Eklilágr, Jindř. Hradec. Tvoje doplňo va je hezká, ale d louhá, pošli jinou spolu s dal šl "hádankami. L. Xnotek, Jičln. Rebus jsi 1'ešil spr ě, v rozluštěni byla chyba tisku.
�
Když část úst obložíš, řecký ostrov ihned zříš.
Začáteční písmena slov, vyjádřených obrázky, dají vám jméno města.
XHžovka.: kon ; k.
8.
2.
Amos ; mflra. 4. Karát ; ne. 5. Z ; ko
Oráč ; kopl. Doplňovačka : Tajenka : Dobře
luštil. Boháček: Morava, obory, rovy, ary, vy, a. Zá
měnka. :
Kfiže,
Bebusová záhada s tajenkou:
rflže.
Student.
Vylosovn.nl rozluštltelé hádanek z čisla 15., odměněni knihou: Jiřl Kutina, Dobři š ; Dagmar Matlengová, Olomouc ; Kamil Hruška, Pardubice : Adolf Vancl, Jílem ; Otta Soulmp.
Král.
Pole ;
Jindra Bartoschová, selý, Štěchovice : Šlapanice.
354
Vlastimil
Bušek,
Benešov u Prahy ;
Kněževes : Karel Wes
Milan Vašek. Loštice : Jiři Buchta.
EIFPELOVA VĚŽ V NOvbl HÁVU.
PalUski Eiffelova věž dostala nový oblek. Byla natřena oranžově. Tuto práci provedlo třice� nat&. račd za 35.000 pracovnlch hodin. Spotřebovali 40 tun barvy. , DLOUHf ZE�TII!SENf. ObyvatelE brasilskEho města Los Moles byli na jafe roku 19� poděleni prudkým .zemětřesenlm. Od tE chvlle je slyiet neustálý sykot a praskot pod zemi, jako by tam pracoval přetopený parn( kotel. Hukot je doprovázen stálými lehkými otřesy země, jež trvaj( vždy asi deset až dvanáct vteřin a opakuj( se za �tyřiadvacet hodin tři až čtyřikrát. Zvukové přlzna ky, jakož- i otřesy země nabývaj( poslednl dobou na slle, a obyvatelstva se zmocnil zmatek. Lze očekávati výbuch nějaké podzemn( sopky, po jejJž správné po· Ioze však ,geologovE marně pátrajJ. ·
LETECICA PROOE.INA' IPRO
v Praz e 1 , Pafllaki ,34. Telefon 838-83
Dodivl
piAny s nAvody a vdkert materiU i soulistlcy pro stavbu modeld letadel, poMdi kuny modelového letectvl pro lkoly i kroufkv. 6ěutnl se m lstnlch podnikd letecko·modelálskfch výstavnlmi aposicemi, ukbkami létáni a plllditostnfmi plednUkami .
CTP.TE II I S TORICKB ROMANY#
RYBY DODRŽUJI STAR'f ZVTIC.
Doltete se
V Atlantickém oceáně žij( velké i malé ryby, kterE asi dosud nezpozorovaly, že během tislciletl se mezi An,glil a ostatní evropskou pevninou utv�řil vodnf prdliv. Francouzský badatel Le Danois dloul!o pozoroval tento druh ryb, které na cestě z jihu do Severního moře obepluji celou Anglii po levé straně, a�koli La· maniským kanálem by to měly mnohem bllže. Jme· novanÝ u�enec zjistil, že ryby používají téže cesty dnes, kterou se braly ryby před mnoha tislci. lety, kdy ještě An,glie nebyla od evropskE pevniny od· dělena.
LEVN1l svlcENf.
Jak oznamuj( noviny, bylo 'O' Mac Kinley na Aljašce použito obrovského úlovku ryb k úaldm osvětlova· dm. Neobyčejně tučné ryby byly usušeny, pak pro taženy knotem a použlvá.no jich mlsto svíček. Tako vá. ryba pry. hoři klidně, neprská, nečadl a dává vel mi jasné světlo. NEVID:ěLI DOSUD B:ěLOCHA. Americký cestovatel All Rand, který se nedávno vrátil z výpravy na Novou Guineu, prohlásil, že ob jevil domorodý kmen o několika tisldch d11il. Tito lidé nespatřili dosud žádného bělocha. Žiji v horách ve výii asi tH tisfc metrd. Pojfdaif jen brambory a vepřové maso.
J. F. K A R A S ,& . tam
o
slavných na:Jich bojlch
KANTOROVY TRAMPOTY
II. vydáni. Ilustroval V. Cerný. VAlei!nA dobro
druietv1 z husitských vAiek. jak je protivA kantor Obrovec. 16.- X. vú. 27. -
NA B.EHANI Dobrodru!stv1 dvou mulfl v divokých bltv4eh Prokopovfeh vojsk. 16.- K. vk :n.- X
NA 21ZKOV2 VALECN2M VQZE
lL vyd. Slavná doba husltsktch ·vAiek za ve deni Jana 21lky z Trocnova. IlustrovAno. 20.- K. vú. 30.- X
SMIL KLAT
liL VYd. IIUlltroval ll'. Smatek. Doba ld'tl4e kýeh vAiek zachycena je iilroee v pflbězleh
i!eského bohat:tra. 12.- K, v polopl4t.
vu.
18.- - K, vk 24.- E
V PLAMENECH
III. VYd. Ilustroval V. Cernt. Kniha novteh motlvll. o starteh dobách z i!asfl nekonečných vojen a pronAsledovAnl. . 18.- K. vú. 30.- X
ZIZKOVO POLE Ilustroval V. Cerný, Romantlckt pflběh mla dého ryttte v rámci mohutných bltevnleh dějCl bitVY pod Vylehradém. 22..:... K, vú. 84.- X
Dodá úUJ lmihlzll/let.
HO SI I JEZTI
A N G I N O L KY
NEBUDI! VA.S B O LET V KRKUf
Nakladatelatví Joa. R. Vilímek, Praha 1!..
KnJhkupectv1 v Praze 11., NArodnl tffda
MAL'/ CTENMI., ro�nlk 59., rok 1939-40. Vv.chtzl týdnE. Vydavatel nakladatelstvl Jos. R. Villmek, ko'manditnl SPt;l· le� no9t v Praze. Odpavfdnt redaktor clr. Rudolf V o I l l e k. Redakce a administrace v Praze II., Spálená 13. - Tiskem Joa. JL Villmka v Pua. JcdnotliY' �lsla 1 K. Pledplatn� aa čtvrt ro�nlku 10 K;, na pdl lO K,' aa celt 40 K. Dohl6o dacl poltovnl 6lad Praha 25. Vrllb Y Prua clae 1. 6aon 11140. -
-
-
·
DědečkůV
špačíček
Kulhal špaček pa zahrádce,
dědovi naň ukázala
Chvíli se tak na špačíka
pak jej chytil, do klece dal,
bolela jej nožka,
sousedovic Božka.
dědeček náš díval,
aby mu tam zpíval.
Ale· špaček zpíval nechtěl- řekl smutně: "Vždyf jsem tady " jako ve vězení.
"Tahle pro mě není ...
"
Pepince ho bylo líto,
dveře klícky otevřela,
a když zdráv byl trochu,
řekla: "Lef ven, hochu.''
BO
Aby ipaček svobodně žil - Místo něho do klece teá
Když jej děda potom viděl,
o to Pepča dbala.
musíme to doznat,
Villmek, Praha.
H �tdanky M. Č. Kupon čhlo 22.
dřevěného dala.
Kreslil
že nemohl překvapením špačka svého poznat.
a �rše
napsal 1'. Voborský,
N• shledanou
za
Praha.
týdenl
