I z PRACí NAŠICH ČTE ÁŘŮ I Co nás zajlmd DOBRODRUZSTVI

I z PRACí NAŠICH ČTE�ÁŘŮ I Co nás zajlmd DOBRODRUZSTVI

JACKA STANLEYE. Když Jack Stanley putoval do Arizony, byl dostavník, v kterém jel, přepaden lupiči. .,Ruce - vzhd­ ru !" pravil jejich náčelník. Všichni poslechli, jen Jack je nechal u pa­ su, kde měl svoje colty, Pojednou třeskla rána a Jack se svalil bez hlesu k zemi. Mrtev ještě nebyl, ale lupiči se domnívali, že je mrtev. .,Má dost," pravil jejich vedoud. Když lupiči odjeli, vylezl Jack na vdz a řídil spřežení, nebol kočí byl zraněn. V městě si koupil krásného, grošovatého koně -a vydal se s še­ rifem na lupiče. .,V kterém místě se to stalo?" otázal se šerif. .,Tam u těch dvou stromO.," odpověděl mu Jack. .,Dobrá, podívám se tam." Lupiči zanechali po sobě dos­ ti stop. Stopy vedly až k horám a tam se ztrácely. .,Nyní jsme v kon­ dch," pravil šerif, .,zítra se sem po­ díváme." Tak skončil první den Jacka v Arizoně. Druhý den čas­ ně rll.no vyjel dav mužd, o.zbroje­ oých až po zuby. Když přijeli k ho­ rám, vzpomněl si šerif, že jedna banda byla dopadena v Čertově soutěsce. Sli se tam podívat a bylo tam všech pět banditO.. Strhla se bitva a zvítězila spravedlnost. Je­ den bandita byl zabit a ostatní za­ jati. Tak skončilo první dobrodruž­ ství Jjcka. O. S. Slapanke u Brna.

PŘIBBH O PRAZDNINÁCH O prázdninách jsem byl Radějově. Mými kamarády byli chlapci pana hajného. Kaž­ dou noc jsme spali ve stanu. Pátou noc jsme usly�eli hrabá­ ní, dupání a hluk. Když jsme v�ak stan otevřeli, neviděli jsme nikoho. Dlouho jsme to trpěli, ale potom nás to začalo zne­ pokojovat. Jedné noci jsem ne­ spal, ale přemýšlel, jak bych rušitele dopadl. Najednou jsem na to při�el. Otevřel jsem po­ tichu stan. Asi za piH hodiny jsem uslyšel opět hluk. A hned J).ato vystoupila krásná srnka. v

Byl jsem velmi udiven. To byl tedy ten noční rušitel. Vtom jsem se pohnul, srnka sebou trhla a zmizela v houštině. A pak jsem šel spat a spal jsem do deseti hodin ráno.

MYŠ - SBĚRATELKOU ZNÁMEK.

Při opravě domu v jedné obci u Bambergu našli dělnici pod podla· hou staré myši hnfzdo a v něm plno poštovních známek, mezi nimiž byly některé dosti vzácné. Myš, jejíž kost­ ra byla v hnízdě nalezena, podnikala ]. Robituhele, Morava, Slrámire 48. patrně sběratelské výpravy do alba nějakého nic netušfclho sběratele a ČESKÝM HOCIIDM I Jdi kam chcd a nikde ·nenajdd zkrašlovala si jinů svdj pelech. krásnější země než Čechy. At je mls­ VZÁCN1! NÁLEZV NA SIBIŘI to sebe pdvabnějšf, at se bavíš jak Na levé _ m břehu Jeniseje byly vy­ chceš, přece se v srdci ozve po čase kopány hroby ze 7. a 9. století. Byly stesk po vlasti. Den ode dne vzrdstá odkryty také tajné komory a v nich a nezná žádné překážky. A pak při­ velké bohatství ceny peněžn( i kul­ jde den odjezdu, loučíš se s novými turně-historické. Kllče k těmto po­ přáteli, nasedáš do vlaku, kola se roz­ kladům jsou z ryzího stříbra, zlatem jíždějí a nesou tě do vlasti. Na ces­ zdobené. Všechny nalezené předmě­ tě vzpomínáš na své drahé doma, ma­ ty jsou zdobeny plastikami ptáků, luje! si v duchu domek se zahrád­ zvířat, cyb a květin, které svědči kou, celé město a jeho okolí. o nesmírné dovednosti a vkusu dáv­ Jak krásná je ta česká zem! Kam ných lidi. zabloudi tvé oko, všude vidl jen úrodná pole, zelené lesy, drobné ves­ CERNOSšTI ŠLECHTICI. ničky, městečka, města a někde spat­ V dějinách se setkáváme někdy říš i velkoměsto. s podivuhodnými jmény-. Tak mezi Tam leží prdmyslové město, z ko­ šlechtou na Haiti, vytvořenou po mfnd se valí kouř, tam zas vidU těž­ protifrancouzské revoluci roku 1811, nf klec, jinde klidnou ves, rybník najdeme mnoho vévodil z Marmelá­ a husy, tamhle dovádivé děti. dy, hrabat z Limonády, markýzd A náhle ti přijdou na mysl naši z Koňaku atp. Četnf šlechtici odvo­ slavní předkové. Náš národ potřebu­ zuj( svá jména podle plantáž(, na je právě takových lidí: pevných a ktezych sloužili. silných, kteří dovedou udělat pro ce­ lek vše, čeho žádá. A proto i my, mi­ NOVODOB'Ý BUMBRLIČEK. U hoši, musíme se již od malička na V Terstu byl operován na žaludek takový život připravit. Budeme po­ muž, kterÝ měl asi zvláštní chuti. Lé­ slouchat svých rodičd, ve škole se bu­ kaři z jeho žaludku vyjmuli: 3 plni­ deme dobře učit, neboť nejenom tím cf pera, 24 tužek, 1 vidličku, 1 lžíci, získáme pro sebe hodně, ale také 18 klíčů, mezi nimi jeden velký od uděláme svým rodičům radost. Vše, domovních vrat, 1 šroub, 1 klič na co budeme dělat, al to bude ta nej­ otvírání konserv, 3 úzká pouzdra na nepatrnější věc, uděláme poctivě, ne­ cigarety, 2 nožíky, 2 jehly, 1 řetízek bOt kdo neudělá malé, není hoden a několik minci. Muž p!'estál operaci velkého. Budeme čestní a svá slova šťastně. vždy dodržíme, nebudeme závidět nic těm výše postaveným, ktezych je NEZNÁMÁ. AMERIKA. stejně po třeba jako nás a jejich prá­ Ve Spojených státech amerických ce je stejně důležitá jako naše, ne­ jsou dosud území, která nebyla ještě bot nesmí býti již u nás ta Čechům ani prozkoumána ani přeměřena. příslovečná zášť mezi sebou, ale Američané byli sami překvapeni, pdjdeme všichni společně nezadrži­ když spatřili na úřcdn[ mapě místa telně kupředu. Tak se staneme pra­ neprobadaná, jichž je na miliony ji­ vými, tvrdými Čechy. Pak náš národ ter. Z toho připadá vědina na Aljaš­ nezahyne a pdjde vpřed ve šlépějích ku, ale i na mateřskou zemi hvězd­ svých velkých předkd. ného praporu připadá na statisfce ki· Jan Sd, Jtuduild, Kladno. lometrd neznámých končin. •

"To jsme se dostali do pčkntho p c klo1 mluvil si po l oh l asnč seržant Jim. St:íl u okna s <'clem při­ tištěným na skle, bez kabi1tu a s rozhalenou ko­ šilí. Byl vysoký, měl svčtlé vlasy a modré oči. "Já zase proklínám tu chvíli, kdy jsem se sem přihlásil, no, ale nějak to protluču. Ještě rok a pak dost. Potom domů, domů! Pak již nebudu toužit po té proklaté cizinecké legii," řekl jeho kamarád Tom, který právě četl jakousi knihu a provaloval se na pryčně. Oba byli kamarády od dětství, chodili spolu do školy a byli jako dva bratři. Oba měli stejnou tou­ hu. po dobrodružství a proto po smrti rodičů vstoupili společně do cizinecké legie. Bylo to nádherné. Nejdříve na moři a potom na pobřeží. Všude datlovníky, při pobřeží krásná města, ale později moře písku, zvlněné písečnými dunami a oživované koráby pouště- velbloudy. Byli v severní Africe, na Sahaře. Byli zklamáni. Ale nebyli zbabělci. Naopa:k, jejich přátelství se utvrdilo, když je­ den druhému několikrát zachránil život v potyč­ kách s Araby. Nezbylo jim, než .službu dokonat. Tom vstal s rozvrzané pryčny a přistoupil také k oknu. Zadíval se na to nepřehledné moře písku. Kam jen oko dohlédlo, všude písek, nyní právě rozpálený. Slunce pražilo a vzduch se jen tetelil. Na sever od pevnůst­ ky byla malá oasa. Uprostřed malé jezírko a jinak všude pusto. Bylo před dvanáctou hodinou polední. Před pevnůstkou se zasta­ vili dva vojáci. Přijeli s hlíd­ ky. Jejich velbloudi znaveně ulehli do stínu. Vojáci zatím P�sp khali do velitelovy kance­ ,"

mínal na domov, snad se těW na návrat. 9 Náhle však ticho prořízl zvuk polnice. Oba vyskočili, ustrojili se a spěchali na nádvoří. Se všech stran se sbíhali vojáci. V okamžiku stáli všichni v řadě. Bylo jich asi šedesát. Nyní stáli bez hnutí a čekali na povel. Pak se celá řada nepatrně zvlnila. Byl pohov. Z tmavých, okovaných dveří vystoupil velitel. Postavil se před vojáky. "Hoši, zdá se, že ještě dnes budeme bojovat. Právě se vrátila hlídka a zjistila, že západně od oasy táhnou Arabové. Jsou vyzbrojeni- a proti komu, snad také víte. Snad za hodinu zde již bu­ dou a zle by nám bylo, kdybychom nebyli připra­ veni. Každý na své místo a postarejte se, aby měli supi co žrát," končil s úsměvem svou krátkou řeč. Vojáci se rozběhli. Odkudsi z podzemí tahali bedny nábojů, nosili je před pevnůstku do přesy­ pů, a rychle zřizovali úkryty. Jiní zase sestavovali kulomet a připravovali náboje. Každý dělal rych­ le, ale klidně. Uplynulo asi půl hodiny, když hlídka hlásila Araby na obzoru. Právě >Se zastavili, aby si snad promyslili plán. Teprve asi za hodinu se rozdělili a táhli k pevnosti. To již bylo v pevnůstce ticho. Vojáci jako při­ kovaní seděli za svými puškami a čekali na roz­ kaz. Pevnůstka a okolí bylo zježeno hlavněmi mauserovek. Všude ticho. ·

,

larc.

Jim i Tom je pozorovali a. když za�li za roh, otočili se a �li oha k li\žku. Líně se po­

ložili.

Tom si :r.apálil cigaretu a vyfoukl lahužnirky kouř. Dí­ val st· do ohloíťkl'1, pomalu stoupajidrh vzhůru. Chvíli tak n c hy bnč Idei. Snad v z po -

M. C.

�9

·

-

H

Vilímek, Praha. Kresba

M.

Nováka, Praha.

Náhle néro plesklo a otře­ lo se o vrrh přesypu.

Ticho před bouří. Po třetí hodině byl každý napjat k prasknutí. Zdálo se, že žádný nechce začít. Konečně nějaký horkokrevný Arab vystřelil. Kulka pleskla do stěny a zanechala po sobě malou stopu. Jako odpověď ozval se břitký hlas polnice a ko­ nec úplně zanikl ve výstřelech obráneC!. Každý se skryl za dunu nebo za zeď. Arabové byli vzdáleni asi tři sta metr5. Leželi skryti za přesypy vedle svých velbloud5. Chvíle­ mi přebíhali s místa na místo a tu si mnoho vojá­ k5 vzalo na mušku bílý turban. Casto bylo vidět, jak některý Arab upustil pušku, rozhodil rukama a zvrátil se na záda. Tom a Jim leželi spolu v první linii. Mezi se­ bou měli náboje v menší bedně. Nedaleko nich leželi ještě tři vojáci skryti za přesypem. "Safra, ale dovedou nám Z\J.topit," řekl po chví­ li Jim, nabíjeje znovu pušku. "Vždyť jim je taky horko. Podívej se, jak tam­ hleten schovává hlavu," odpověděl Tom. Zamí­ řil. Třeskla rána a hlava zmizela. Arab zdvihl ruku, upustil pušku a byl mrtev. "Musíme se činit. Je jich na nás jako much," pravil Jim a pečlivě zamířil. Třeskla rána a Jimo­ vi hvízdla kolem ucha arabská kulka. Měl smrt tak blízko! Kdesi ve věži trhavě zarachotil kulomet. Chví­ lemi ztichl, až ztichl docela. Došly mu náboje. Tom s Jimem počítali své zásahy. Jeden již po.

· slal k Alláhovi dva Araby, druhý tři. Měli radost a v5bec si neuvědomovali cenu lidského života. Stříleli jako zběsilí. "Tome, přistrč mi tu bedničku!" zvolal Jim. Tom se natáhl, troéhu se vzpřímil a strčil do ní. Náhle něco plesklo a otřelo se o vrch přesypu. Tom ucítil bolest na pravé straně prsou. Arabové přímo plýtvali střelivem. Zdálo se, že chtějí vše co nejdříve skončit. Měli již mnoho mrtvých a raněných. Obránci měli také velké ztrá­ ty. Docházelo již střelivo. Z pevn5stky se nyní už neozývalo mnoho ran. Vojáci šetřili náboji. Schy­ lovalo se k večeru. "Jíme, jak to vypadá?" ptal se tichým, sténa­ vým hlasem Tom. "Milý Tome, myslím- ale je to dobré, již utí­ kají, musím za . . . " další slova Tom neslyšel. Ne­ měl sil zvednout hlavu. Byl by viděl ležícího Jima s prostřelenou hlavou. Tom ležel bez vlády na zemi a suchý písek pil žíznivě jeho krev, vytékající malým praménkem z jeho prsou. Oči měl upřeny někam do výšky. V uších mu hučelo a široce rozevřenýma očima viděl míhati se nad sebou bílé turbany. "Ha- utíkají- bídáci- za nimi, Jíme! " myslil si v podvědomí Tom. Zemřel s přesvědče­ ním, že se obětoval za vítězství. Ještě týž den večer rozléhal se z věže dobyté pevn5stky muezín5v hlas, zvoucí Araby k modlit� bě. O tom však již nevěděl Tom ani Jim.

N A SLUNCI se objevily v poslední době veliké skvrny, které jsou vfditelny pouhým okem. Jsott

t:

prý předzvěstí polámí zá e, která se vlak dosud neukázala. Sluneční skvmy jsou vždy příznakem, že se na slunci něco děje. Jsou to ohromné otvory, které chrlí proudy rozžhavené hmoty, a tyto prou­ dy jsou prý třikrát větší než je vzdálenost mezi Zemí a Měsícem. Sluneční skvmy ohlašují často i změny povětrnosti, což by dnes asi odpovídalo pravdě. Vilimek, Praha.

3b0

Foto Ceps, Praha.

Trousílek1 hráč1 který se stal letos slavný Vy, kteří sledujete zápasy našdw hockeyového národního muistva n mužstva LTC. Praha, jistě jste hrli velmi překvapeni skvělým výkonem obránce Trousílka, který , brl téměř ve všech zápasech nejlepším mužem na hřišti a také často si vstřelil i branku. Proto si dnes povíme něco o něm. Trousílek je sportovcem tě­ lem i duší a nepěstuje pouze hockey, ale i mnoho ostatníd1 sportů. Hockey se mu však zamlouvá ze všech spor­ tů nejvíc. Začal jej hrát již jako malý kluk, když se na zamrzlém potůčku na Žiž­ kově u Olšanských hřbitovů se svý­ mi kamarády s klackem honil za od­ trženým gumovým podpatkem. V roce 1933 vstoupil do LTC. Žiž­ kov, kde hrál v útoku na křídle. Také ve Slavii, do které v roce 1936 pře­ stoupil, hrál na křídle a později ve středu. Jednou, když Slavie hrála v Jihlavě, byl tam zraněn její obránce a Trousílek se nabídl, že ho zastou­ pí. Tehdejší brankář Slavie Tylínek (dnes brankář ČLTK. Plzeň) mu hned uděloval rady a jedné z nich se Trousílek drží až dodnes a to: Je lépe hrát tvrdě, než dostat branku. K dobru Trousílka musíme však uznat, že jeho tvrdá hra málo kdy vybočí z mezí slušnosti. V roce 1938 vstoupil do AC. Sparty, kde již stá­ le. hrál v obraně. Přestože byl ji:l ve Spartě vynikajícím hráčem, nebyl da­ leko tak dobrým jako letos v LTC.

nu Gromolovi, který před několika lety působil jako cvičitel ve Slavii. Tento styl se vyznačoval hlavně tím, že Gromol dobře bránil, ale podni­ kni často také výpady, z kterých oby­ čejně padla branka. Hockey má Trousílek velmi rád a prohlásil, že jej bude hráti stále, i kdyby mu někdo hlavu utrhl. Jak jsme se již dříve zmínili, pěstu­ je mimo hockey mnoho ostatních sportů, všechno se ovšem nedá pěsto­ vat závodně. Závodně hraje ještě volleyball. Vášnivě miluje tramping. Umí také dobře hrát na tahací har­ moniku a nejlépe se mu líbí, když v létě sedí s kamarády u táborového ohně a hraje, a jeho kamarádi zpí­ vají. Dříve také vystupoval při kraso­ bruslařských exhibicích v humorných číslech spolu s Hurychem, který dnes je také v LTC. Praha. Měli mnoho úspěchů doma i v cizině, a zvláště v cizině jim byly za vystupování na­ bízeny velké peněžité částky. Oba však dali přednost sportu před pe­ nězi (kdyby bývali brali za své vy­ stupování peníz�aemohli by již hrát Obránce Trousílek jako am_atéři'11ockey), což svědčí o v karikatuře O. Štembery jejich vyspělém sportovním duchu. Praha, kde je snad nejlepším hráČell)- / Bude-li Trousílek dále hrát tak ja­ vůbec. Letos se vypracoval skutečně ko dosud, prokáže našemu hockeyi na hráče světové třídy a je obdivován jistě ještě mnoho platných služeb a nejen diváky, ale i samotnými cizí- nášemu národu udělá jistě ještě hod­ ně slávy (ovšem spolu s ostatními mi hráči. Hraje stylem, podobným Kanad'a- hráči). A1i1·oslav Hladký.

Kde by se našli svět ovl rekordma ni Světové rekordy, které jsou vede­ ny v záznamech mezinárodních ústře­ dí, byly dobyty ve veřejných soutě­ žích, kde působil celý štáb časomě­ řičů a kontrolorů. Každý závan větru se na příklad při bězích posuzuje, jestli z něho neměl výhodu závodník. Když si vezmeme na příklad běh na 100 m, tu již byly dosaženy mnohem -lepší časy, než je oficielní světový rekord, nemohly však býti uznány, neboť závodník běžel s větrem v zá­ dech. A jistě jste již také slyšeli o skvě­ lých výkonech necivilisovaných kme­ nů, které dosahují v honbě za svým živobytím.

V africké Ruandě žije kmen jmé­ nem 117atussi, který se vyznačuje tím, že jeho členové dorůstají do vel­ ké výše. Zdá se, že Watussiové jsou sportovně založeni. Jsou totiž ne­ obyčejně ptužní a tak se nelze divit tomu, že vynikají ve skoku vysokém. Kdyby se našel někdo, kdo by při­ vedl člena kmene Watussi do Evro­ PY a udělal z něho moderního lehké­ ho atleta, pak by jistě měl zaručené první místo na olympiadě. Ale i Watussiové pořádají mezi sebou soutěže ve skoku vysokém. Jspu na svoje umění hrdí a proto také nej­ lepší skokan kmene je svými sou­ kmenovci ctěn. Není řídkým zjevem,

3bl

že některý Watussi dosáhne výšky 2.50 m. Když si pomyslíme, že úřed­ ní světový rekord je 2.08 m a drží jej Američan Thurber, pak snadno dojdeme k závěru, že téměř každý Watussi by byl lepší než světový re­ kordman. Ale nejenom skok vysoký s rozběhem, ale i s místa je u nich pěstován. Žádný mladík Watussi ne­ ní přijat mezi muže kmene, dokud nepřeskočí s místa výšku, která se rovná jeho tělesné výši. A pak řek­ něte, že by světový rekord ve skoku vysokém nestoupl o hodně centi­ metrů, kdyb1• někdo dotáhl jednoho Watussiho třeba na olympiadě.

Zajlma vá rosti l na tropických krajin V Jižní Americe,· v Západní Indii a v tropických kra· jinách roste strom, zajímavý tím, jak se dále rozmnožu· je. Jsme zvyklí, že rostlina kvete, má semena, a z těch pak vyrůstá rostlina nová. Strom, který vidíme na vedlejším obrázku a který se nazývá strom manglov)', má jiný způsob rozmnožování a nezachovává toto pravidlo. Manglový strom roste v močálovité tropické půdě, a to právě působí i na jeho zvláštní způsob rozmnožování. Kdybychom měli možnost pozorovat jej zblízka, viděli bychom, jak semena už na stromě klíčí a vyrážejí kořínky. Zůstanou pak ještě viset 7-9 měsiců, při čemž kořínky dosáhnou délky až 50 cm

a

síly

11;1cm. Tyto těžké klíčky se pak kývají při každém závanu větru, po nějaké době se odtrhnou a spadnou do močálovité půdy. Někdy proniknou malé, na stromě vyklíčené rostlinky při pádu až půl metru hluboko vodou a usadí se v bahnitém dně. Jako kuřata kolem slepice, tak se pěkně seskupují malé rostlinky kolem sta· Vilimek, Prah�.

Archiv Vilímek.

rých stromů.

Poi,J vnývůz ze XVII. stoe l tí

<:I.

si chtěl různým způsobem ulehčit své puto­

vání po světě. Přemýšlel a vymýšlel a nakonec si vy­ myslil - třeba takový vůz, jaký vidíme na vedlejším obrázku. Lidé se snažili odedávna pohánět vozy tak, aby to stálo co nejméně námahy lidí i zvířat. Dlouho ovšem trvalo, než přišli k dnešnímu autu, a cesty k ně­ mu byly velmi klikaté. Již v XVII. století se v Evropě konaly pokusy s vozem, který byl soustavou plachet po­ háněn větrem jako plachetní loď. Tento plachetní viiz •

jezdil hlavně na zamrzlých jezerech, ale jak je vidět, opustili lidé tuto myšlenku zcela a dnes pohánějí plach­ tami jen holandské a švýcarské děti své sáňky.

Vilimek, Praha.

362

Foto Ceps. Praha.

., ;

VÝSTŘEL V BOUŘI Zajisté není na světě zajímavějšího lovu než je lov na tygra s přispěním slona. Prodírání džunglí na hřbetě dobráckého slona je samo o sobě velkým požit­ kem pro každého lovce. Dravá zvěř před slonem ne­ prchá, protože je zvyklá vidět jej každodenně. Jedině se mu vyhýbají jeho úhlavní nepřátelé, t)'gr a nosorožec, ale jiná zvířata Ježí a pasou se klidně dále, když jde slon mimo. Netuší, že na hřbetě slona je člověk, který jim může každým okamžikem poslat smétonosnou kuli. Cvičený slon nemá již ovšem ten pach jako divoký, podle jehož zápachu se zvířata mají na po­ .zoru. Prodírání džunglí na slonu není ovšem bez ne­ bezpečí. Třebas je slon bezpečná ochrana před tyg­ rem a nosorožcem, nechrání dost před divokým slo­ nem, zvláště je-li silnější riež on. Setkání s takovým silným a rozzlobeným samcem může skončit velmi tragicky. A je daleko lépe, když slon cestou nikde nenarazí na tygra ani na nosorožce, protože lze pak velmi těžce zabránit, aby za ním ne­ běž�!. Taková honba roštím a pod nízkými větvemi, které mohou každým okamžikem smést člověka s hřbetu slonova - není ani dost málo příjemná.

NA STOPĚ P.ÁNA D:ŽUNGLE Spolu s třemi dámami se nás sešlo osm lovců, shromážděných u mého příbuzného, jehož jsme byli hosty. Všechny tři dámy byly výtečnými střelci a zku­ šenými lovci na velikou zvěř. Nebylo mi tedy nikte­ rak příjemné, že los určil jednu z dám za moji společ­ nici. Přidělili nám i našeho slona s chlapcem, který se o něho měl starat. Potom jsme ulehli k spánku, abychom se mohli nazítří svěží vydat na cestu. Časně ráno přišel do tábora honec a hlásil, že našel čerstvou stopu tygra, který, soudě podle velikosti stopy, musil býti prvotřídní kousek. Tygři, kteří se odvažují až s Himalají, jsou nejen velcí, ale mají i krásnou kožišinu. Ta se platí dráž než kožich ji­ ných druhů. Již dvakrát byla společnost vyburcována takovými dobrými zprávami, ale vždy se lovci vraceli bez ko­ řisti. Zdálo se, že i tentokrát nebude lépe, protože stopa tygrova křížila stopu nějakého obrovského slo­ na. A do blízkosti slona se tygr bez příčiny neodva­ žuje. Přesto jsme se vydali, dáma a já, do lesa, abychom našli místo, kde bychom postavili svůj mahan". Ma­ han je malá plošina, spletená z rohoží a lehkých vět­ ví. Tato plošina se připevní mezi veliké větve někte­ rého silného stromu a na ní může lovec velmi dobře čekat na "pána džungle". Brzy jsme takové místo našli a chlapec se mohl se slonem vrátit do tábora. Nedaleko našeho stanoviště byl u jednoho kmene přivázán mladý indický bU\·el. Ten měl být lakadlem na tygra. Tento způsob Jo, u zdá se velmi hrubý, avšak živé lákadlo zřídka pod­ lehne. Zpravidla bývá tygr zasažen lovcovou kulí dřív, než se vůbec přiblíží k nástraze.

Moje dáma a já jsme se vyšplhali se sv)'mt puš­ kami na "rnahan", a když jsme se postavili co nejlépe, čekali jsme, co se bude dít. Takové čekání trvá často velmi dlouho a je třeba mít mnoho trpělivosti. My jsme ji měli, ale poledne již přešlo a náš tygr se dosud nehlásil. Náš buvol za­ čal být neklidný. Trhal svými pouty a konečně se tak zapletl předníma nohama do provazů, že jsem se obá­ val, aby si nezlomil nohu. To jsem nesměl dopustit. Spustil jsem se proto se stromu a šel jsem k buvo­ lovi s úmyslem, že jej uvolním a uvážu jinak.

P.ÁN D:ŽUNGLE SE HLÁSÍ V té chvíli jsem zaslechl křik jednoho ptáka. Vzpomněl jsem si, že v Indii velmi často jeden druh vran provází tygra na jeho prochá�kách. Když tygr skončí svou hostinu, zůstane něco i pro ni. Tato myš­ lenka mne napadla a skočil jsem rychle za jednu vysokou kupku hnízda termitů, abych zde našel ja­ kous takous ochranu. Třebas jsem s sebou neměl pušku, ani jiné zbraně, nepocítil jsem sebe menší bázně. Cítil jsem se bezpečný pod ochranou pušky dámy, která výborně mířila i střílela. Podíval jsem se na mahan a neohrožená lovkyně dala mi rukou znamení, které mi jasně říkalo, že již tygra vidí a že je můj návrat na strom pro tuto chvíli úplně vyloučen. V okamžiku uviděl jsem i já čtyřhranou hlavu se silnou stříbrnou hřívou.

I iá isem se tím směrem podíval a spatřil ;sem mladou slonici ...

3ó3

Vilímek, Praha.

Kresby ]. Helekala, Praha (2).

Blesk p/ameniJ vyšlehl z výšiny, na které seděla moje společnice. Tygr vyskočil . .. Ohromná kočka byla ode mne asi třicet metrů vzdá­ lena a plížila se neslyšně travou džungle k buvolovi. Nebohé zvíře se trhalo a vzpínalo, ale když vidělo, že se nijak nemůže osvobodit ze svých pout, připra­ vilo se k obraně. Nechápal jsem, proč dáma nestřílí. Zdvihl jsem hlavu a podíval se na ni. Ona jen slabě pokynula a napjatě hleděla dolů. Věděl jsem, že má dosti zku­ šenosti, a že pravděpodobně má nějaký důvod, proč nestřílí. Ale i tygr se choval podivně. Neskočil na buvola, nýbrž se obrátil stranou, dávaje mé dámě zvláštní příležitost, aby střelila do jeho slabin. S napjatýma ušima hleděl ostře směrem, odkud bylo slyšet dusot slonů, běžících džunglí. I já jsem se tím směrem podíval a spatřil jsem mladou slonici, za kterou běželo malé sllině. V pa­ tách je sledoval jeden větší slon a za ním největší slon, jakého jsem kdy ve svém životě spatřil. Klidně proběhli porostem a minuli i buvola. Tygra ani ne­ spatřili, protože ten se v pravý čas ukryl ve vysoké trávě. Rovněž nespatřili ani mne za pyramidou ter­ mitího hnízda. Zvolna odklusali do řeky, kde se již shromaždili ostatní slonové. TROPICKÁ BOUŘE Musím doznat, že i já jsem byl nyní neklidný. Stál jsem v bezprostřední blízkosti tygra, od něhož mne dělila jen kupka termitího hnízda, a úplně beze zbra­ ně. Byl jsem v nebezpečí. Zabrán pozorováním zvířete, nevěnoval jsem dosti pozornosti ostatním událostem. Vzduch začínal být

těžký a dusný. Najednou jako by se celá tvář přírody změnila. Náhlý náraz větru zašuměl korunami stro­ mů a ohýbal větve. Napadlo mne, že i má dáma je v nebezpečí. Silnější úder větru může lehko strhnout křehký mahan se stromu. Měl jsem o ni starost větší než ona o mne. Praskot prolomil náhle ticho, které nastalo před bouří. Blesk plamenů vyšlehl s výšiny, na které se­ děla moje sp_olečnice. Tygr vyskočil do výše a do­ padl na zem. Ihned se však zdvihl a skočil na buvola. Několika údery svých tlap jej ubil a pak jej roztrhal na kousky. Zaslechl jsem zachrastění kovu nahoře na mahanu. Moje společnice zápasila s puškou, která jí vypově­ děla službu. Pane bože - tygr se opět zdvihl a po­ zoroval můj úkryt. Viděl jsem, jak dáma uchopila moji pušku. Ale ta jí nemohla pomoci více než její, protože jsem ji ne­ nabil a patrony jsem měl nacpány u sebe v kapsách a v opasku. Bouře se přihnala s třeskotem hromů a silným li­ jákem. Skoro jsem vykřikl strachem. Silný úder vichru se opřel o mahan. Žena se zachytila oběma ru­ kama větve a zůstala viset s nakloněným mahanem na kmeni. Obě pušky spadly se silným řinčením k zemi. Pruhované zvíře zlostně vyskočilo a udeřilo svými mocnými tlapami do zbraní. To odvrátilo na chvíli pozornost ode mne. Jako hromobití rozlehl se i je­ ho příšerný řev džunglí. Ukázalo se, že tygr byl stře­ lou ženy smrtelně poraněn. V smrtelném zápase byl by roztrhal vše, co by mu přišlo do cesty. V záři blesků - les byl po čas bouře zahalen v temnotu - spatřil jsem obrovského slona, přibí­ hajícího od řeky. A právě pod kmenem, na kterém byla k silné větvi pevně přimknuta má společnice, zaútočil slon na mého nepřítele. Zaútočil tak náhle a zuřivě, že smrtelně poraněný tygr neměl ani kdy se obrátit. Přes to se pokusil o útěk, právě kolem mého úkry­ tu. Najednou se otočil a skočil na zdvižený slonův chobot. Ten jej lehkým úderem chobotu svalil zpět na zem a svým silným klem proklál tygrovo tělo. Pak přibodl zmítající se pruhované tělo k zemi. BEZ TROFEJE Tygrův řev zmlkl, avšak slon se ještě neuklidnil. Stoupl svýma ohromnýma nohama na mrtvého tygra a ro.zdrtil jej na kaši. Když byl konečně zcela jist, že nepřítel je zdolán-, zdvihl chobot do výše a silně za­ troubil. Jeho troubení bylo silnější než burácení hromu. Byl to nádherný, ale strašlivý obraz divoké síly a mohutnosti. Když se slon vzdálil, přiskočil jsem ku kmeni a po­ mohl ženě dolů. Pak jsem dvěma dohodnutými sig­ nály zavolal naše honce. Tygr byl úplně zničen. A tak přišla dáma o svou trofej, kterou si čestně zaslouži­ la, protože tygr by jejím výstřelem stejně zahynul. Chlapec, který vedl našeho slona, však pevně věřil, že onen veliký slon právě tohoto tygra hledal, a pro­ to byl tak zběsil f, když jej našel. Pravděpodobně prý tygr uchvátil něJaké mladé slůně. Byla to vlastně ja­ kási odplata. Violet.

3b4

V é d e B. S e m r á d

za

Vyplývá nám tedy z toho, že umístění křídla na trupu záleží na síle větru, za kterého létáme. Při sil­ ném větru musíme s křídlem značně vzad a dáváme současně modelu menší počáteční rychlost než létáme-li, na příklad pokusně, ve větší místnosti, kde není vlastně ž�dný tah vzduchu_ Tam musíme opět s křídlem znač­ ně vpřed a dáti větší rychlost modelu. Tedy pozor!

straně křídla jest okrajový oblouk ( 12) více zvednut než na druhé polovici křídla. Opatrně přihneme oblouk zpět tak, aby sklon obou oblouků byl stejný_ Někdy bý­ vá příčinou menšího vztlaku jedné polovice křídla a tím

Je ještě třeba upozorniti na vady, které se projeví při zalétávání. Velmi často se stává, že máte křídlo již po­ sunuto do předu tak, že úvazky nedovolují již dalšího posunutí vpřed. Model však je stále ještě těžký na hla­ vu. Tehdy je vada určitě ve výškovce, která je trochu stočena, a to: zadní hrana výškovky jest skloněna dolů a takto namačknutá výškovka nutí model k letu k zemi. Přetočíme výškovku ohnutím pedikového oblouku vzhůru a znovu zalétáváme.

�,�)�

HOOEl SF HOUPn'- POSUŇTE KŇÍOL.O VZRO

Klouže-li model sice dobře, ale za letu k jedné stra­ ně, aniž by se propadal na té straně po křídle, jest chy-

--------:-

�

HOOEL PilO/i K ZE/11-POSUŇTE KŘÍ DLO

VPŘED

ba ve směrovce a to: zadní oblouk směrovky jest vy­ hnut do strany zatáčky. Přetočíme zadní oblouk do dru­ hé strany a zalétáváme znovu. Propadá-li se však mpdel na jednu stranu křídla a současně se do této strany zatáčí, má tato půlka kří­ dla menší vztlak. Obvykle jest chyba v tom, že na této

I Něco pro filatelisty K dotazu který zněl: "Mám po­ kračovat ve sbírání našich známek, když vidím, že některé jsou cenově tak drahé, že je takřka vyloučeno, abych je někdy získal?" odpovídáme: ]e jistě dosti našich známek, kte­ ré dosahují velmi vysokých cen. Na-

\'�----�----�

propadáváni modelu na tuto stranu zkřížení křídla po ,délce. Poznáme to snadno, podíváme-li se na křídlo od zadu v ose trupu. Uvidíme, že na té straně, na kte­ rou se model propadá a zatáčí, jest zadní podélník kří­ dla poněkud více zvednut, než na straně druhé. Závada dá se těžko odstraniti po polepení křídla. Menší zkří­ žení můžeme sice odstraniti přetočením křídla v rukou opačným směrem. Jinak však musíme potah křídla strhnout, křídlo vypnout na desku stolu nebo prkna, vyrovnat, znovu zaklížit a nechat schnout. Zde se obje­ ví chyby při stavbě nejdůrazněji, ale to nás nesriií od­ raditi od další práce, při níž si budeme počínati již jistě daleko pečlivěji. Model větroně IPR0-401 má velmi dobrou klouza­ vost, udanou hodnotou 1:12 a byly s ním dosaženy nad svahem lety až 100 vteřin dlouhé. Musíte však s ním opatrně létati, abyste model nerozbili dříve než se létání naučíte. S v�troném IPR0-401: Letu zdar.

mátkou z nich jmenujeme na př. prv­ ní naše letecké, Jubilejní z r. 1923, tytéž s přetiskem "VIII. slet všeso­ kolský", známky s přetiskem "Béih­ men und Mahren - Čechy a Mora­ va" a jiné. Zdálo by se, že ceny těch­ to známek a jiných, opravdu nedo­ stupných, by mohly někoho odradit od sbírání známek. Přihlédneme-li však blíže, není tomu tak.

3b5

Musíme si uvědomit, že běžné známky, které teď můžeme lehce zís­ kat buď upotřebené, nebo koupí na poště, mohou stejně postupem času stoupat. Získají na ceně právě tolik, jak se to stalo s těmi, které teď tolik stouply a které byly před 10 neb 20 lety také zcela snadno dosažitelné. Proto sbírejte to, co můžete získat nyní a nic si z toho nedělejte, že ty opravdu vzácné nemůžete mít.

Dobródru ž s-lvi_ CO

JSME

ZAŽILI

S

HADY ŠKRTIČI

V

GRAN CHACU

Zkusili jsme mnoho v nehostiných a neschůdných pralesech Gran Chaca (čti Čaka) . Nejhorší dobrodruž­ ství však jsme zažili s ohromnými hady. Jedné noci, když jsme spali se strýcem ve stanu, za­ slechli jsme hlasité stenání našeho sluhy, který spal venku ve visuté síti na stromě. Rychle jsme rozsvítili kapesní elektrické svítilny a vyběhli ven. Pohled, jenž se nám tu naskytl, byl hrozný. Síť, v níž spal náš sluha, byla celá obtočená ohromným pestrým hadem, který

se

právě chystal utažením svého stočeného těla svou oběť rozdrtit. Byl to ohromný hroznýš, největší, jakého jsem kdy viděl, a na našich cestách o ně věru nebylo nouze. Namířil jsem rychle pušku, ale strýc mi ji vyrazil

z

ru­

ky a už skočil s taseným nožem k hrozné skupině. Bodl několikráte, had povolil a skutálel se na zem, kde ho strýc dobil. Had měřil osm met!'l1. "Byl bys mohl spíše zastřelit sluhu než hada," řekl strýc, když jsme se vzpamatovali. Hned druhého dne jsme zažili něco podobného. Se­ tkali jsme se s lovci, kteří nocovali

v

naší společnosti.

Archiv Vilímek. Praha

VilL:t1ek, Prana.

Téměř v tutéž dobu jako minulého dne začal jeden

Kmjta tygt·ovitá škrtí krokodila

z nich hrozně křičet. Jati neblahou tuchou, vyrazili jsme ze stanu. Spatřili jsme v záři elektrické svítilnič­

Tentokráte střelil strýc z browningu na hadí hlavu.

ky lovce u velkého stromu, třepetajícího zběsile ruka­

Had se hrozně vztyčil, ale tělo lovcovo Penustil.. Ubo­

ma a nohama

a

mizejícího záhadně

Vtom jsem spatřil kolem jeho prsou

ve

tmě pralesa.

hému muži kapala už z nosu krev. Ještě chvíli a byl by

a

břicha široký

zadušen. Uchvátil jsem vší silou závity hadího těla,

temný pruh, který se ruce ubožákovy marně snažily

abych je uvolnil, ale držely pevně jako ze· železa. Vy­

uvolnit. Věděli jsme dost. Byla to anakonda, hrozný had

táhl jsem svl'tj nttŽ, ale náhle jsem ucítil hroznou ránu.

- škrtič, zdržující se podél břehů řek. Lovec šíleně

Zapotácel jsem se a současně se mi ovinulo něco ledo­

řval a oči mu vystupovaly z důlků, ale jeho hlas se za­

vě studeného a slizkého kol hrdla. Vtom padlo světlo strýcovy svítilny na mne a já spatři} k svému děsu té-

jíkal, asi mocným stahováním had ' ího těla.

PANAMSKÝ PRÚPLAV je jedním z technic­ kých divt2 mode; ·ní doby. Spojuje dva oceány,

Atlantický a Tichý, a zkramje tak 1'elikou a ne­ bezpečnou ceJIII lodí kolem mym Homova. Pa­ nmmký pdplav je poměmé IÍzkj- a Pt:oto loď, která jím pluje, tleJmÍ uvéJt do pohybu lodní šroub; rozvífila by tím hladinu pn/plavu. jak je vidět na obrázku, jJott podél břeh tl průplat'U kolejnice a na nich lokomotivy, které velikj parník táhnou. Vilímek,

3bb

Prah.t.

Foto

Ceps,

Praha.

měř tříhrannou hlavu přlšerného reptila pnmo před

tiskla h o k němu, aby h o mohla lépe rozdrtiti."

obličejem. Duse se pod stáčejícím se jeho tělem, ne­ slyšel jsem ani ránu, již vypálil strýc do hadí hlavy.

"Kde

je

jedna anakonda, bude nablízku i druhá,"

řekl lovec. "Měli bychom se po ní ráno poohlédnout."

Had mne pustil a byl ihned mrtev. Dlouho jsem si mu­

Strýc souhlasil a hned ráno jsme se vyd a li na pochůz­

sil tříti krk, a náš milý lovec svlažoval dlouho do noci

ku, hledat ji. Šli jsme podél břehu a pátrali po větvích,

svůj pomačkaný hrudní koš chladivým nápojem, jejž

skloněných nad vodou. Měli jsme štěstí. Brzy jsme spat­

měl s sebou

řili druhého ohromného hada, jak Šplhá s větve

v

polní láhvi.

na

vě­

Ráno jsme si s hrůzou prohlíželi anakondu, druhou,

tev, uchvacuje hlavou, komíhající se na vztyčené před­

která nás poctila tak důvěrnou návštěvou. Kůže měla

ní části těla, další větev a souká se plazivým pohybem

překrásnou kresbu; na hnědé půdě leskly se zlatové

dál.

skvrnky a rosety. I z mrtvého ne�jvětšího jihoame­

Lovec vytáhl velky revolver

rického hroznýše šla hrůza. Ale proč nás jen napadb,

"Jen ji nechte, přftcli," zašeptal s úsměvem strýc,

když její hlavní potravou jsou divocí vepři tapíři? Velcí

a

namířil na anakondu.

"nerušte jí snídani."

hadi napadají i mladý dobytek a koně, ale člověka jen,

Při tom ukázal na statného divokého vepříka, váží­

jsou-li podrážděni nebo byli-li vyrušeni při požírání

cího asi 40 kg, který pil u řeky. Pak se natáhl na mělči­

kořisti.

ně

"Strýčku, proč jsi tentokráte střílel?" ptal jsem se zvědavě.


tahal z vody líně jakousi rostlinu, na které si za­

čal pochutnávat. Bez dechu jsme sledovali věčný zá­ kon přírody, jenž dává vítěziti silnějšímu. Anakonda se

"Protože bylo možno mířiti na jeho hlavu. Včera

jako přízrak tiše sunula po větvi, která se pjala nad

jsem ji neviděl. Střílet na tělo nemá význam, rány ne­

vodou právě tam, kde odpočíval vepřík. Pohybovala

jsou smrtelné a hada jen více podráždí. Bylo zajímavé, jak anakoQda lovce škrtila. Ovinula se kel stromu a při-

kmitavě jazýčkem, jako by se na tu vepřovou pečínku už těšila.

Pok•·aéování

KDE JEŠTĚ NAJDEME PODOBU TROSEK?

Nikomu jisté ne11ymizí z paměti podoba zříce1ziny h1·adu v Českém 1·áji, kterou všichni znají pod jménem Tros­ ky. Jeiich Podoba dává celé krajině ráz, a kdo jednou Trosky viděl, pozná je rázem zase. Lid nazval Ia dvě srázná skaliska Baba (silnější) a Panna (slabší). A pře­ ce není tento tvar jenom v Čechách. Trosky mají sví�! Protějšek daleko od nás, v Japonsku, kde z moře vy­ čnívají skály, které nám živé připomínají Trosky. Ja­ ponský lid je tak pojmenoval: jednu skálu nazval Manžel a druhou Manželka. Vilímek, Praha.

foto

Ceps

a

é

T K.

3b7

(Obrázek Trosek je od tlialíře K. Vika.)

Naučíme se kreslit

Kurs pro naše čtenáfe I Pokračováni k předchozlm člslúm I chny obtáhnete. Prsty mají rovněž své klouby, v kterých se ohýbají. Či­

/

ní-li vám kreslení prstů ze začátku potíže, kreslete ruku tak jako by by­ la řezána ze dřeva nebo tesána z ka­ mene. Prsty můžete naznačit jako je­ den celek, na kterém je vyznačen jen palec a ohnutí v kloubech. V každém

Kresba ruky; nahoře nákres hranatými iednoduchými čarami.

případě

používejte

konstrukčních

přímek, kterými si naznačíte všechny

"Podle Zavřete dlaň a pak natahujte jednot- délky i šířky ruky a zároveň si obra­ kresby rukou poznáš kreslíře!" A ne- livé prsty jeden za druhým. Při tom ničíte ruku do geometrického obraz­ jsou jistě daleko pravdy. Pro svůj sledujte vějířovité rozvírání. Toto ce, který, je-li správně odhadnut, od­ Mnozí odborníci říkají:

tvar a nesčíslné množství pohybů, kte: cvičení je dobře dělat tak, aby ruka haluje již příští kresbu. Kreslením ré vykonávají, jsou ruce jakoby stvo- byla ve stínu (proti světlu) a byla rukou získáte mnoho na své doved­ řeny k napínání trpělivosti a cvičení dobře patrna její silueta. Provádíte-li nosti a ulehčíte si další své kreslířské kreslířova postřehu. Ruce jaksi do- cvik levou rukou, můžete snadno ty- úkoly. Kreslete ruku v různých po­ kreslují portret člověka. Již na prvy' to jednotlivé posice ruky zakreslovat lohách. Jednou ji nechte volně ležet, pohled můžeme podle rukou usoudit, jednoduchou, obrysovou čarou. Je po druhé ji nakreslete s nějakým předmětem v prstech, jak drží knikomu náleží. Zda těžce pracujícímu nutno si uvědomit, že prsty na rukou hu, tužku, kladivo a pod. Častým člověku, ženě nebo muži, ba můžeme nejsou stejně dlouhé (viz kresbu). kreslením těchto pohybů ruky si se podle nich dohadovati i určitých Jednoduchým způsobem se o tom mnoho posic zapamatujete, takže při povolání jejich vlastníků. Právě na přesvědčíte, když položíte ruku dia- kresbě zpaměti se vám výborně toto musíme brát zřetel při kresbě ní na papír a tužkou jednoduše vše- uplatní. různých figur. Abychom kováře neobdarovali něžnou dívčí rukou, nebo naopak ženě nenakreslili ruce, připo­ mínaJICI

řecko-římské

zápasníky.

Nežli však poznáte všechny možné typy

rukou,

všimněte

si

nejprve

svých. Musíte se dokonale seznámit s jejich proporcemi (rozměry vzhle­ dem k ostatním částem těla), a s je­ jich funkcí (úkolem, který jim při­ padá) . Uchopí-li ruka nějaký před­ mět lehce, vypadá jinak, než ruka křečovitě něco svírající. Zkuste to sa­ mi. Vezměte třeba nějakou krabičku a držte ji lehce v několika prstech. Po té ji uchopte pevně, asi tak, jako by jste ji chtěli rozmáčknout. Zjistíte, že prsty pevně krabičku objímají, takže ji jen nepatrně vidíme a ve tva­ rech semknutých prstů cítíte sílu, kte­ rou jste vynaložili na její rozdrcení.

Rihné studie rukort.

3b8

Kreslil

Napsal A. Koolhaas.

L.

Vroman. Archh· Vilímek, Praha.

HLUB1N VID{ SVĚTLUŠKU. Hlubín se pustil se svým člunem hluboko do zátoky a pak vystoupil. Vyšplhal se na korálovou zeď a hledal Světlušku. A opravdu, na­ jednou spatřil jasné světlo a s ním Světlušku, která pomalu plula zá­ tokou. S chvějícími koleny a slza­ mi v očích blížil se pomalu k Svět­ lušce. Světlo bylo stále silnější, a Hlubín přemýšlel, jak by Svčtluš. ku chytil a nezpthobil jí bolest. Světluška dosud Hlubína nespat­ řila, jinak by byla jistě neklidná. Hlubín si uvědomil, že ji nesmí vy­ strašit, jinak by bylo všechno ztra· ceno a nikdy by ji už nevysvobodil ze zajetí dravých ryb. Najednou Světluška Hlubína spatřila. Ne­ utekla před ním, neboť Hlubín se­ děl tak, že se ho nikdo nebál. Svět­ luška ho několikrát obeplula a zřej­ mě se jí v společnosti Hlubínově lí­ bilo. Hlubín se rozhodl, že příštího dne přijde zas. Když Hlubín opustil Korálovou zátoku, setkal se s opicemi a slepi­ cemi, které byly velmi rozhněvané, protože je opice hodily do vody. Hlubín je vzal na lano a plul s ni nÍ i rychle k ostrovu Zonesii. Když tam přijeli, vypravoval Hlubín všem, že viděl Světlušku. Všechna zvířata při tom ztich ta a nabízela se, že

Hlubínovi při osvobozování Svět­ lušky pomohou. Ptáci mu upletli síť, do které by Světlušku vzal. Válečné lodi měly málo štěstí na své výpravě. Starý lupič Rypáč je stále znepokojoval. Konečně doplu­ ly do Korálové zátoky a hledaly Světlušku. Ráno bylo v Zonesii živo. Najed­ nou přijelo válečné loďstvo a má­ lem by byla srážka s prámy, na kte-

369

rých byly opice. Námořníci nevě­ děli, co s opicemi a proto vylétlo několik letadel, aby pozorovala si­ tuaci. Srážka byla teď. nevyhnutel­ ná. Najednou zazněla rána - bylo to z děla a vypálil ji jakýsi roztr­ žitý námořník. Nastal zmatek, kte­ rý se ještě zvýšil, když se vynořil Rypáč. Všechny opice spadly do' vody. Rypáčův zásah způsobil, že muselo vyplout mnoho záchranných člunů, aby pomáhaly mužstvu. Opi­ ce měly štěstí, že se vory nemohou potopit a proto se jich úzkostlivě držely, až je Hlubín zase zachránil. Večer bylo velké shromáždění všech zvířat, které svolal tajemník papoušek. Pronesl zde řeč, v níž vy­ zýval velká zvířata, by se také nějak přičinila o osvobození Světlušky. Lvi a sloni se posměšně tázali, jest­ li mají provádět nějaké plavecké kousky v Korálové zátoce. Tajem­ ník odpověděl, že mají dělat, co dovedou. Pak udělil tajemník papoušek slovo Hlubínovi, který zprvu cel­ kem nevěděl, co má mluvit. Pak ale řekl, aby zvířata postavila velký vor, kam by se vešli i sloni a lvi. Zvířata se nad tím zaradovala a da­ la se hned do práce. Pokračot,ání

·

KŘ1ZOVKA S TAJENKOU .

Mezi aprli.vnó lulitltele hli.danek z každého čiala bude vyloaovli.no jednou

10

knižnich

odměn.

Bozluštěni

zasllejte

móaičně vždy a.leapoň ze tři čiael najednou.

ii

:Baleni hli.danek z dne niho čiala zašlete nejpozději do 29. II. 1940.

VťZNAM SLOV : V o d o r o v n ě : 1. Prvni části tajenky, .2. Pochout­ ka při zabijačce ; stavitelský nákres (obr.) 3. Nerost ; opora nemocného. 4. Vadni rostlina ; kuřivo. 5. Druhá čáat_ tajenky. 6. Přibližně ; . misto u řeky neb potoka, kde se máchá prádlo ;

park.

7.

Lenivá ; zá.f'ivá ;

po­

třeba pradleny. s. Opak vell<ých (obr.) ; potřeba za­ hradnika.

9.

Rovná do

řady ;

hlas

osla;

citoslovce

Íldivu. S v i s l e : A. Doba; kresllř. B. Člen divokého ná­ roda ; spojka; moc. C. Vznešená žena; LI ; předložka. D. Hrdina ; e ; maminko ! E. Pobidka ; lesik. l'. Dilo .

G.

výtvarného umělce. hlásk y ; ušatá

DN.

zviřata.

Doba. K. Dvě stejné tvrdé sou­

CH. Přitakáni ; J.

Přimka ;

Eliška.

snad ;

I. Spojka ;

samohlásky

N;

slova

.. osika". X. Dvě stejné obojetné souhlásky mezi rfiz­ nými tvrdými souhláskami ; malá řada. L. česká teka ; lidově Eduard ; část vozu. Stačl zaslat rozluštěni tajenky.

VSUVKA.

ROHACEK.

ZAM.ENKA.

Vítězslav Žalský, Písek.

Lubor Knotek, Jičín.

Funt. Kalecký, Vysoké Veselí.

Nehoda se velká stala, do výrobku včel číslovka spadla. Statné zvíře teď tu stojí, huňáče se každý bojí.

Letec mužské jméno nátěr

SOUZVUCKA. Mil. ]os.

Že v hádankářském koutku byla otištěna ví již celá ves . Ve statku prádlo dnes. -

- - - - - -

,

tvrdá hláska

RODOVKA.

OBLOZKA.

Ol. Žatka, S tře ň .

osob zájmeno

éeida.

Byť byl třeba gymnasia s "d", nemusí být ještě hádanek dobrým s "š".

Cizí pták v obložení v poloostrov se hned změní.

PŘESMYCKA ( pták) . 1 . Hojda, St. Kolín.

]. Zejmon, Turnov.

"On" den v týdnu známe, "ona" díl z celku máme.

PA R K U S T Á D LIST.Á.BNA HÁDANEX.

ROZLlJflTĚNÍ Z OíSLA 16. Xřižovka: Tajenka : Kniha je nejlepši dar. Obložka : Oko, pokoj. Výpustka: Břitva, bitva. Sloučenka : Po­ lovina. Připauka: Ještě, Ještěd. Zvratka : Honza, zá­ hon. Bebus : Metelice. Doplňovačka s tajenkou: Ve­ selé vánoce.

o.

Horák, Ostopovice. Tvoji křižovku přiležitostně otiskneme. Vl. Hošek, Praha XII. Tvoje doplňovačka přišla již pozdě. Pošli jinou spolu s vice hádankami najednou. Jos. Slli.dek, Bozdělov : J. Setllk, l'rant. Xa­ lecký, Vysoké Veseli. Vaše hádanky otiskneme, těšl­

Vylosovani rozluštitelé hfLdanek z čiala 16., odměněni

me se na dalši. S. Vlzner, Řepov. Tvfij kaniček i král.

knihou :

procházka jsou velmi pěkné, přiležitostně je otiskne­

Jana Kalvachová, Praha ; Rfiža Valinová, Královice ; Pavel Kučera, Vyškov ; Vladislav Tou!, Uhřice ; Zde­ něk Michálek, Praha ; Ludvik Luttna, Dol. Počernice ; Stan. Stocký, Pisek ; Karel MUller, Kunčice ; Lubomlr Loukotka. Freiberg ; Břetislav Syrový, Olomouc.

me. Lub. Xrušik, Konice. Tvoje rebusy pfiležitostně otiskneme. Aug. CvUinek. Rebusy jsi řešil správně. "Ed. Xoatýlek, J. Juna, Řičany. Hádanky otiskneme. Jar. Tyl, Jihlava, J. Hojda, St. Xolin. Několik vašich pf!spěvkfi otiskneme.

370

�·�� - ušit p r o §ku b a n y NĚCO Z Di'lJIN DOPRAVY. Na souJi : Roku 1801 jízda prvního automobilu s parnfm pohonem, sestrojeného Trevithickem v An­ glii. - 1805 prvn( jízda parn( lokomotivy Trevi­ thickovy na trati Merthyr-Tydfil v An,!!l ii. - 1879 první elektrická dráha továrny Siemens a Halske, vystavená na prllmyslové výstavě v Berlíně (Berlín). 1880 první zkoušky benzinového motoru Němcem Den­ zem. - 1897 první úspě�ně pracující motor na těžký olej, sestrojený Němcem Dieselem. Na vodě : Roku 1803 první zku�ebnl jfzda použi­ telné Fultonovy parolodi na Seině. u Pařlže. - 1816 první pravidelná osobnf doprava plachetnfmi Jodmi přes Atlantik na trati Liverpool-New York. - 1838 první přepluti Atlantiku parnfky. Byly to an,11licH parolodi Great Western a Sirius. Ve vzduchu : Roku 1850 prvnf vzlet řiditelné vzdu­ cholodi s parním strojem, podle konstrukce Fran­ couze Giffarda. 1898 první let řiditelnou vzdu­ cholodí s benzinovým motorem Francouze Dumonta. 1903 první let letadla těžšího vzduchu s výbušným motorem, sestrojeným bratry Wrighty ve Spojených státech. 1 918 zahájení provozu letecké poštovní linky na trati Berlfn ( Berlin)-Hannover-Kolln nad Rýnem (Koln a. R.) . 1919 prvnl přelet Atlantiku z Ameriky do Anglie americkým pilotem Readem na americkém stroji NC 4. - 1919 první přelet Atlantiku vzducholodi americké výroby R34 na trati Amerika­ Anglie a zpět. 1919 první dopravní spojení vzdu­ cholodí Zeppelin na trati Fridrichshafen-Berlln (Ber­ lín). - 1932 první letecká ·zámořská poštovní linka na trati Berlfn (Berlin)-Buenos Aires, zavedená ně­ meckou Lufthansou. 1935 prvnf transoceánská letecká doprava cestujlclch na trati San Francisko---Honolulu -Manilla. 1939 zavedení pravidelné osobní dopra­ vy přes Atlanti.k společnosti Pan American Airway$, �

-

-

-

-

LIT I C KA P A O D E .I N A v Praze I , Pai'lfeká 34. Telefon 638-83

IPRO

Dodll.vll. plány s návody a veJkerý materiál i součástky pro stavbu modelll letadel, poUdil. kuny modelového letectvl pro Jkolv i kroužky, 6čutnl se mlstnlch podnikll letecko-modelářských výstavnlmi exposicemi, ukázkami létáni a přlležitostnými pfednUkami.

PRVN1 OSADNICI U }IŽNI TOťNY. Anl!lický polární badatel Hubert Wilkins chce p1e�těhovat do jižních polárních oblast[ prvních dvě stě osadnických rodin, .které majl zajistit ohromné tamnl .zemské poklady pro Velkou Britanii. Podnebí ve vět§lm dlle pevniny za jižním polárním kruhem je snesitelné asi tak, jako podnebí severoamerické provincie Winnipegu. Prllměrná teplota je tam sice 4 až 10 stupňO., ve vnitrozemí až 45 stupňll pod nu­ lou, ale tato zima se dá překonat elektrickým tope­ ním. Proud by mohly vyrábět téměř nepřetržité po­ lární větrné bouře. Mezi kolonisty jsou jihoafričtí farmáři a rybáři, zlatokopové z Transvaalu. Čtyřicet lodí bude udržo­ vat spojení osady s ostatním světem a bude přivá­ žeti postupně další kolonisty. V jižní polárnf oblasti jsou ohromné nerostné poklady. Okrajová pásma Antarktidy chovaji nejen zlato a démanty, nýbrž i ra­ diové rudy.

Tfi zajímavé kníiky, které nám poskytnou mnoho zábavy i poučeni CO NEVIS? III. VYdáni. 1000 otázek a odpovědi, jeil; jsou základem společenské hry, Jaké­ hosi rozumového sportU; k němu! ná­ vod je rovna ptlpoJen. Cena 12.- K

HO SI J J EZTE

A N G I N O L K Y N E B U D B V A S B O LET V

CO JE.ST:E NEVI.S?

KRKUI

r

CENA JANTARU. Největšf jantarová ložiska jsou ve Východnlch Prusích ( Ostpreussen) . Ve starověku se jantar platival zlatem a užívalo se ho na výrobu �perkll. Dnes se z jan­ taru kromě ozdobných předmětll vyrábf ještě olej, síra a lakv. Barv:J. jantaru je rozmanitá. Největší nalezHtě je t. zv. Jantarové pole na sever od Královce (Konigs­ berg) . Jantar se nalézá na celém pobřežf, ale sbírat se sml jen na povoleni, protože těžba je vyhrazena státní­ mu monopolu. Neoprávněné přivlastnění se trestá pokutou a vězením. Dříve bývala na takovou krádež Iibenice. Hlavnfm dodavatelem jantaru je povrchový dO.! Ta,!! ebau u PalmnikO..

II. VYdáni. Dalělch 1000 otázek a odpo­ vědi, druhý zcela samostatný dll pte­ Cena 12.- K deělé knihy.

HÁDEJTE, KDO JE TO! 800 ilvotoplsfl domáclch I světových ve ­ llk4.nfl. opět ve formě společenské hry. Cena 12.- K Dodá kaidý knihkupec.

Nakladatelství Jos. R. Vilímek, Praha Knlhkupectvt v Praze

II

••

Národnl ttlda č.

28

MAL'/ ť"TENA1l. ro!!nlk 59 . . rok 1939---4 0 . - Vycházl tÝdn!. Vydavatel nakladatelstvl Jos. R. Villmck, komanditnl spo· lečnost v Praze. - Odpovldný redaktor dr. Rudolf V o f l l e k. Redakce a administrace v Praze ll., Spálenl 13. - Tiskem Joa. R. Vilhnka v Praze. - Jednotlivá čísla 1 K. Předplatné na čtvrt ročníku 10 K, na pll) 20 K, na celt .CO K. Dohh!· dacl po§tovnl úřad Praha 25. V1111o v

Prue dne 8. února 1940.

J a k

A

klu ky

i č k a,

n

z

h

o

s p

o

.

dy ň k a

v

,

c

a,

taškařin e k ·vy i é č

a.

Anička je hospodyňka věru velmi čilá,

Jenda s Pepkem po ulici neustále slídí,

hledte, jakou husu pěknou právě nakoupila.

huse na krk provaz váží, jak hned každý vidí.

/

Anička však rázem cítí, že se něco děje,

Ihned také poznává, čí to dílo jest,

že se kdosi za rohem příliš mnoho směje.

na kluky ted' připravuje podařenou lest.

Místo huse psíkovi provaz na krk dala,

Zpoza rohu vylít pes, zuby na ně cení,

a tak klukům najednou hrozná věc se stala.

kluci pádí, děsí se, smích se v úžas. mění.

Villmek,

Prah&.

HádankyM.Č Kupon čfslo 23.

lúe'alil j, Jand._, Praha.

Na shledanou za týdenl