-š-^^A.i^?V-^
'^^"^ 'J^'
;'^-''
i-^''''
C'--.".-:r^/:Í; •'"vit
nm L.'.
SPISY
JANA KOLLÁRA díl CTVETY
CESTOPIS
i^^
v, i-
DRUHÝ
A
PAMTI 513775
Níkladem knihkupectví: 1863.
I.
L.
Kober
CESTOPIS
DRUHÝ
PAMTI z
MLADŠÍCH LET ŽIVOTA JANA KOLLÁRA sepsány
S
od.
nho samého
podobiznou Jana Kollára a snimkern vlastnoruního jeho psaní.
NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ: 1863.
I.
L.
KOBER
Tik Jábkovské
knlhU.'-kárDy (K. Seyírieda).
CESTOPIS DRUHY.
KolMrovy
spisy,
IV,
I
Dne plavili
V
ervence roku 1844 parolodí Dunajem z Pešl do Vídn.
dvadcátého druhého
jsme se s když
Betislave,
msíce
loJ ku
behu
nás dva Slavjané, zde, jak íkali,
pozdravili
pirazila^
každodenn na oáš pí-
Slovák a Prolic Srb. U nmeckých Starých hrad tak byl silný proud Dunaje, že jsme výše tvrt hodiny na jednom a tomže míst nepohnut stáli, akolivk parní stroj a kola s povýšenou silou úinkovaly, síla však vody byla síle páry rovná a vespolek se jako zniující. Ve Vídni toliko jeden den jsme se zdržovali. Uslyšev, že p. Kopitár nebezpen nemocen jest, navštívil jsem jej, akoli má manželka a jiní taméjší pátelé a Slavjané proti tomu byli z osobních píin, aot prý muž tento pp. Šafaíka, Gaje, mne chod ekající,
totiž p.
Salai
svých spisech tžce urazil. píklad Slavjanské svornosti a smílivosti šel jsem k panu Kopitárovi. Pijal mne na nemocném lžku svém nad všecko oekávání nejen pívtiv ale vroucn a srden. Ponvadž pak pro bolest
a jiné Slavjaoy v posledních
Ja však chtje dáti jednou
hrdla
mnoho
mluviti
nesml ruky mi poád
stiskal
a
posunky nežli slova mluvil. Když jsem se na jeho uené nedokonané práce, spisy a pozstatky ptal: „Komu to zanechá a kdo to dokoná ?" odpovdl: „Malá starost o to; Napoleon ekl: my se domníváme, že jsme více skrze
snad nenahraditelní, ale sotva zememe, ných na naše místo se tiskne. Tak je
pt i
s
i
deset jia
uenými
Když jsem se ho ptal na Slavjanskou stov povdl, že svt o tom více mluví, než snad ve skutku pravda jest. Já, prý, vyuil a uzp-
s knihami.'* lici
sobil
ím,
jsem k tomu jednoho dalmatinského mnicha v 1*
ím,
zm
asu mého tam
míti bude,
nevím.
se zdržování, ale jakové to následky
Konen
s
jakousi
exemplá
dostí ukázal mi krásný
biblie
nevýmluvnou
ra-
ostrožské, který
nedávno z Petrohradu byl dostal. Když jsem ji ze stolu k postelí k nmu pinesl, hasnoucí oi se mu ješt rozjasnily a skvly co ohe. „To je poklad krásný, drahý a všem Slavjanm milýl" odtud bylo vidti, jak Pi vroucím ctitelem staré slavjaoské ei byl Kopitár. mudrckou louil se odchodu s tichou duší a opravdov oddanosti se mnou, ka „pi vašem návratu z Itálie vy mne již sotva uzíte," kteréž tušení se i skuten splnilo. Sít ei terra levis Na jeho lidské kehkostí zapomeme, jeho velikých zásluh o náš národ sob važme. Z Vídn jeli jsme pres Linec do Solnohradu, kam jsme již v noci pišli. Noc byla jasná co den, msíc a hvzdy stály nad mstem, co tisícerý lampy ; já s mou manželkou a Ludmiikou stáli jsme práv, když 12 bylo ped pomníkem Mozartovým v nov vystaveným. V takovémto arodjném, polosvtlém, polotmavém okamžení tichosti i památka velikých muž i sama díla umlecká silnji úinkuji na mysl, nežli v as denní kiku a hmotu plný. Z Innomostí (lansbruck) do Landecku jeli jsme :
I
pírodoskumce Blaziusa, professora v Brunsviku (Braunschweig). Muž tento zdvoilý, dovtipný, mnohostrann vzdlaný osladil nám nemálo tuto cestu ustaviným všelikých úkazv pírody nám vysvtlováním. On zvlášt moje posavadní geognostické známosti znamenit hned rozšíil hned opravil. Ustaviným mluvením konen bylí jsme oba unaveni, a to dobe, nebo tcprv nyní pi našem louení vznikla hádka o národnosti. On jako jiní nmetí uení cele byl oslepen a zmámen strašidlem panslavismu. Se jsem byl usiloval jsem se jeho pedsudky a bludy napraviti: ale báze jest nejvtší pekážka v poznání v tovaryšstvu slovutného
i
pravdy.
do Tyrolska a pak do tamjších hor a dolin, jejich bhfiv, výsostí, kovv a zrostlin. Prevysoký polopustý hrad v Landecku navštívívše odjeli jsme druhého dne pes snžné Forarlberky (Vorarlberky) do Feldkirchen a Pan Blazius Svýcar pro skoumáni
cestoval
Bregeoce k jezera vodenskéma ilí venelskému (BodenV druhé vesoici od Landecku jménem Slrengen potkala nás jedna obzvláštní truchlosmšná píhoda. Ponvadž de'šC a teskutá zima byla, dímali jsme všickni Já Ludmilku držel v mém hluboce v poštovske'm voze. náruí. Najednou veliký masaský (eznický) pes zabe„Ach Bože! ach Bože! chal (zaštékai) na náš koár. vzkikne najednou má paní ze sna proMé díté Ludmiika'' buzená nachýlivši hlavu ven oknem z koáru, hoekujíc lámajíc vyskoiti chtla na zem. Zdálo se a rukama jakoby Ludmilka ven z koáru byla vyjí ve snách, see).
padla
a
to
psí
bechání
zdálo se
jí
býti
plá
a
náek
Za drahnou chvíli sotva jsme ji k jasnému Lndmilin. Jezero a tichému povdomí pivésti a uspokojiti mohli. vodenské jest již samo v sob malé moe^ Strašná boue lomcovala naši parolodí. Moje družina, jak paní duši pustily, závraf a dávení protak i Ludmilka následovaly je až do Kostnice. Tuto nepíjemnost rozmnožily i hádky a vady mezi vládami nad jezerem tímto panujícími. Jedna loJ odevzdala nás po krátkém ase druhé, druhá tetí, tetí tvrté atd. a všudy nové pehlídání, placení a pocestných všelijaké daremné trápeni. Nad jezerem tímto panují mnohé vlády, rakouská, bavorská, wiirlemberská, bádenská a mnohé helvetské obce, každá vláda a vládika má svou ásteku na jezee, kterou evniv ped jinýn>i hájí a brání, každá má své vlastní parolod, své úady atd. Teprv ped mstem Kostnice vyjasnilo se nebe a slunéko osvítilo behy a celé msto. Byli jsme hospodou v sousedství onéno starožitné peveliké sín, kde r. 1414 povstný snm Kostnický konán a Hus k upálení odsouzen byl. Naše první kroky pospíchaly do této sín. Sí ta jest 183 stevíce dlouhá, 92 stevíce široká 30 stevícv vysoká, má 23 oken a 14 sloupv dubových v prostedku. Hrady jsou z dínového deva a vbec celá sí vylo-
tém
žena rozliným
V jednom
již
oernalým
kout udlána
a
zervotoilým
devem,
kde po dovolení vrchností jeden se zdejších mšfanáv p. Josef Fikler, komnatu, ili sbírku památných starožitnosti jejím
prostranná komora,
6 Zde stojí na povýšeném míst socha Jana ustrojil. Husa, v erném rouchu, na nmž visí onen latinský prvodní na levicí Hierolist (gleit) jemu od císae Sigmunda daný pater Coelestin^ mnich donym pražský, v prostedku minikánský, známý žalobník a eník proti Husovi. Proti ním onen trn a stolec, na nichž papež a císa Sigmund Na levé stran okna na snme tomto r. 1414 sedli. ;
kout
dev
malovaná podo* se výborná na bizna Kateiny z Boru manželky Lutherovy od slovutného malíe Hanuše Aspera. Vedle okna stojí celý onen žalá, v nmž Hus de-
v
nalézá
dva dni sedl na tak eeném dominikánském ostrov. Žalá tento jest dva stevíce a osm palcv šivadesát
i
stevícv
roký, šest
vysoký
a
sedm dlouhý.
1827
R.
byl z pQvoduího svého místa z dominik. ostrova
a
klá-
sem do sumovny penesen. Nelze vymluviti, potom na ostrov nad tímto zloinjak jsme se i zde stvím horšili. Stalo se to pro mrzkou žádost zisku, anf jistý Francouz jménem Maccier fabrikant a penzomnec a chrámu na stavení onoho kláštera ostrov dominikánském koupiv na dílnu a fabriku katunskou je promnil; ponvadž pak množství pocestných každodenn picházelo k navštívení Husova žaláe, on nemoha to štera
celý
i
vystáti zboiti jej
ten
devný
penésti
dal.
chtl,
od ného
p.
ped
Fikler
však odkoupiv
zkázou
jej
zachránil
a
Nejvíce nás bolelo, že tento skrbec
telný protestantem jest.
U prosted žaláe
nalezena
žalá sem necibyla
ervená cihla, na níž, jak se praví, následující od samého Husa behem neb jiným nástrojem vyrytá písmena se nalézají: F. V. E. M. S. F.
uhodne
em
a
^
vysvtlí toto tajemství? zákaz stojí: ^Že
tímto psaný
S.
—
1415.
Kdo nám
Akoli nad
žalá-
není dovoleno zde odezali" nic mén oslovil já jsem p. Fiklera, aby kousek deva z tohoto vzení mé Ludmile na památku duroval, což on i uinil : kteráž tíska v papír zavinutá nás co svatá relikvie celou cestou sprovodila. Bylof tam s námi nkolik Anglianv
nco
a
odlomiti aneb
Sašv;
já
postaviv se do
—
prosteil
siné
s
pohnutým
;
srdcem ekl jsem tam
veejo
„Hle na tomto míst stál nkdy ten nejistjší a nejpevnjší charakter Slavjanskýl^ Odtad šli jsme do hlavního Kostnického chrámu, pozbaven a na smrt v nmž Hus dstojnosti knžské ped ml jeho smrtí Jakub biskup byl. Zde odsouzen z textu k ím. kap. 6. Loudenský onu povstnou v 6. aby bylo umrtveno tlo hícha, U dveí témé pod varhany ukazuje se ten kámen^ na nmž Hus stál. Pod kazatelnící byla ped tím socha jakéhosi svatého, ponvadž ale jakousi podobnost mla s Husem, sprostý náš kostelník) lid (díe wallfahrenden Schwaberle, ekl :
e
jí
ze slepé zteštnosti celou poslintal, zašpinil a poroutak, že vrchnost pinucena byla ji odstraniti a na
chal její
leží
holý sloup položiti. Ped oltáem pochován Robert Hallan, anglický biskup výmluvný obránce
místo
kostnickém. V sakristii tohoto chrámu chová se nesmírné bohatství zlatých a stíbrných svícnv, monstrancí, a jiných nádob a ozdob církevních. Druhého dne vasn ráno šli jsme za msto ku behu Rýnu na onu louku Brill jmenovanou, kde Hus
Husv pi snme
spálen byl.
Mezi zdejšími
uenými
a
mšCaay
poád
se
hádky o tom vedou, kde by ten punkt byl na této louce, kde hraníce ta hoela, s jistotou však toho více do • píditi
se nelze.
Divil
jsem se nad snášelivostí
trskou láskou, která zde panuje mezi stanty.
Zdejší
mšianstvo
katolíky
a a
bra-
prote-
ped nkolika roky emuž ale jistá sousední
chtlo
pomník Husovi vystavti, proti Minulého vláda protestovala.
chtlo zdejší msto ani to jedné nové krásné parolodi jméno Husa dáti Jdouce nazpt do mjistá sousední vláda nedopustila. sta šli jsme práv onneu branou Saec aneb Husovou zvanou, kterou Hus ven veden byl. Tam visí na vži ješté Když jsme touto braten zvon, kterým mu zvonno. i léta
:
v tak eené Pavelské ulici se procházeli vzkikla: „Hle, hle, Lndmilka má piskoivši ke vytesaný." A v saHus na tom dom je tam papíni, mém skutku nalézá se na tom od brány druhém anebo tetím dom pod íslem 328 nejstarší v kameni vytetento patí nyní Xaverovi saná podobizna Husova.
nou všedše
mn
Dm
;
:
8 Sulgerovi zbrojníkovi aneb zámeníkovi; ont jest
již poprý Hus pi svém píclioda do Kostnice bytem byl a odtudto i do vzení veden. Pod obrazem tím stojí rok 1416.
slední výstelek této
starožitné
Stál
ped
tím
men
aus
der Gefahr".
rodiny,
u
níž
pod obrazem i následující nmecký nápis r ^0 weh mír armen Tropf, Hier nahm man mích beím Kopf, Ilieher ich entronnen war, Bin doch nicht komlživé povsti,
Ponvadž
ale
Hus byl chtl
jakoby
a všeobecnou nelibost
u veejnosti
tyto
utéci,
veršíky
na
se zakládaly
kostnické psobily
Vypravoval nám Xaver Sulger, bohatý Anglian onen obraz a kámen se stny domu ba konen i celý dfim za drahé peníze koupiti chtl, aby podobiznu Husovu do Londýna penést mohl. Statený Xaver ale k tomu naskrze pivoliti nechtl. Na dominikánském ostrov v bývalém kláštee nadržitel domu je smazal. že tepiv nedávno jistý
chrám též nkteré památky, jmenovit v saokrouhlý kámen, na nmž prý Hus sedl; pak v Ulášterním chrám hrob slovutného Emanuele Chrysolára, pítele a zástupce Husova pi snme, jenž roku 1389ho od Turkv z ecké a vlaské zem se v
lézají
kristii:
ve mnohých hlavních mstech Evropy, a krásných umní se zdržoval a tím k nejúinlivjším kísitelm a obnovitelm klassi-^ fikých vd a umní svého vku pináležel. Nad jeho hrobem stojí tento nápis: Ante aram hanc situs est Domíous Manuel Chrysolára miles Constantinopolitanus, ex vetusto genere Romanorum, qui cum Constantino Imp. migrarunt. Vir doctissimus, prudentissimus, optimus; qui lempore Generalis concilii Constantiensis obiit. Ea existímatione, ut ab omnibus summo intor mortales sa-
vyobcován co
byv
professor
ecké
ei
cerdotio dígnus haberelur. Die 15. Aprilis 1415. kosti již
V
blíz-
tohoto nápisu a hrobu nalézá se jiný krásný, al& polosetený nápis od Aeneaše Sylvía, jenž
tém
eský djepis
psal
a
nému muži obtovaný
potom papežem takto znjící
byl,
tomuto slav-
ego,
„lile
Latium priscas immitarier artes
qui
sermoDum ambagibus et qui magni Demosthenis et Ciceronis Eloquium In lucem retuli, Chysolaras Domine notus
Explosis
docui
,
:
sum post vitam et peregrina in sede Huc me coticilii deduxit cura trim dum
quiesco,
Hic
PoDtificum Ecclesiam vexarot saeva tyrannis,
Róma meos Byzantiua
me bona tellus cinerem Conslantia servat.
genuit majores,
tulit,
Quo moriare loco nil refert, undíque coelum Poenarum que domus mensura distat eadem.'' kazatele pana Jana pátelskou vlídností po vodil a jak starší tak i novjší djiny msta Kostnice nám vypravoval, které v rukopisu již k tisku hoEvangelických duší poítá se zde asi tisíce, tové má. mšfanstvo jim je tak pízuivé, že jim s pivolením vlády Bádenské k jejich službám božím popustilo a darovalo zdejší nkdy Augustinský chrám. dva staré památné peníze ili mince vidli jsme 1 v Kostnici, ražené na památku léto smutné, kresCanstvu pípadnosti. Jeden z nich k neveliké sláv sloužící ukazuje Husv obraz s nápisem : Joa. Hus. Credo unam Na druhé stran; esse Ecclesiam sanctam catholicam. obraz Husa nahého na hranici o kfil pivázaného s nápisem: Condemnatur. Jo. Hus. Anno a Christo nato Navštívili
Julia
jsme
Porlenhaima,
i
zdejšího
který
nás
ev.
s
msl
,
J415.
Nápis vrchní:
pondebitis s
et
mihi.
Centm
— Druhý
revolutis
peníz
annis
má
rozlinými nápisy, totiž na jedné stran:
Deo res-
tytéž
obrazy
Sanclus Joan-
nes Hus martyr Christi combuslus Constant. 1415. Na druhé
stran: Graliosa mors Sanctcrutn in conspectu Domini. Z Kostnice jeli jsme a vstoupili po prvnikráte do Švýcarska skrze Gotllieben, Beerlingen, Sleckborn, Steia V kraji Turgavském se nalézajíce, všechny tylo ald. osady podobají se utšeným kvtnicem, anf na celé naší cest více a krásnjších kvlv nikde jsme nevidli. Ped každým velkým neb malým domem stojí prostranná
zahrada,
plná
tch nejrozmanitjších
kvtv.
10
Akoli zde
pozd veer
do Šahuzy jsme pišli, pece já nocovati jsem nechtl, ale téhož dne ješt, novou již
píležitost najav, k
kde jsme v
nov
vodopádu Rýnskému jsem pospíchal, skvostném hostinci We-
vystaveném,
berov
noclehovali.
pádem
psohené napnulo
tento slojí nad
Již
daleka
z
mé
behem Rénu
samému
vodopádu. zdál se mi chatrný
První
tesení
ivy
na
a
zem
city.
vodo-
Hostinec
vysokém vrchu naproti na vodopád tento
pohled
nemohl jsem chápati, V noci a kiku dlá. však položiv se na lžko cítil jsem již, že sama popode mnou siln se potásala pádem vodou psostel beným. Ráno pak sešedše dol s vrchu pi vycházení slunce, nejprv na pravou stranu do vesuiky Neuhaus a pak na levou stranu do hradu Laufen (Lubno?), trnuli sme všickni úžasem nad hrozným tímto, ohromn vznešeným a strašnokrásným divadlem. Není to jeden, ale sta rozliných vodopádv již ped hlavním vodopádem
pro svt
z
nho
a malý,
tolik
tak že
hluku
i
daleko
poátek
beroucích.
Sirkový zápach zavání šiPlavili sme se sem tam po
roko celým vodopádem. Rýnu, abychom z rozliných
strau
považovati
sme
mohli.
Vstoupili
div
tento
pírody
na nejvyšší chlum a
nejvyšší vže hradu Laufen, kde se skrze barvitá skla modré, zelené, žluté, ervené, vodopá;! tento ukazuje. Hra tato barev arodjn psobí na duši, a zvlášt v ervené barv ukazuje se vodopád tento, co opravdivá pekelná propast. Konen vstoupili jsme do onnéno pavlae, která pod hradem k samému vodopádu vede. Já vzav tu visící, k tomu cíli pipravený, voskoplátný plášf, pes mlhu a déšt vodopádný protel Tu jsou jsem se až k samému jádru vodopádu toho. vlny co hory tekoucí a do propasti padající. Skrz náramné množství vody vidti pece jako prese sklo ta zableskne-lí skaliska, pes která se voda valí a láme; v v co pavla duhy behy právo se slunce, levo tvoeji, Malikým a a nohy divatelovy tesou se jako osika. znieným se tu lovk býti cítí. Jedna vc mu toliko zmužilosti dodává t. j. náramná prosted vodopádu stojící a vlnám od století vzdorující skála, na niž i néko-
11 lik
vždy
více
a
rýván se tení, tak
pemožena pád
Spodek však její v bhu podmýván a podže za nkolik století neomyln í ona
stromkv
zelených
století
roste.
více
do hlubiny bezedné svalena bude. Vodooko, jako onen had, o nmž
a
tak okouzlí
tento
prostonárodní
povst
praví,
tento z místa se pohnouti
rozliný úkaz, vadla.
vlnobitím
anobrž
Ponvadž
byla
s
že,
dokud hledí na lovka, Z rozliného stojišt,
nemže.
mní
hodinami
práv nedle,
se tvárnost di-
jsme v Lau-
navštívili
fen chrám a služby boží reforraatské. Nmina kazatelova nepíjemn uši naše urážela, anf jednokaždé st jako
št
vystavoval,
k.
pr.
chrišt,
bišt,
išt,
Klošter,
Kúnštier atd.
Odpoledne vrátili jsme se zpátkem do Šafhiízy, kde ješt celé msto se kvasilo a bouilo nad známým knzem Hurterem, jenž ped nkolika dny z íma se navrátil, kde z protestanta katolíkem se stal. Slyšeli jsme ve chrám onoho nového mladého kazatele, jenž na Na zejtrí pozdravili jsme jeho místo volen býti ml. dosti
vasn msto
Turich (Zurich).
nmecké
v Šafhúze mrzelo nás to stálé
všech
hostincích,
na
v Turichu
Již
ale
ješt
den rostla tato omrzlost
a
v Kostnici
francouzštní více,
tento
a
ve
anobrž ze
nmecký
ne-
Všecko vkol nás žvatlalo francouzsky; hostinduh. ský, služebníci, vozníci atd., úty a jídelní cedule poTuv celém Helvetsku. dáváno nám v této ei,
tém
ích
jest
ostatn
rozložené.
Má
krásné
a
první tužba
msto,
veliké
byla
vidti
p.
nad jezerem Okena, je-
po dva roky byl jsem ped 25ti lety, a jenž nyní pi zdejší universit professorem jest. Chod po pokoji predíkal písai svému dodatky k novému vydání svého pírodopisu. Poznal mne na první vidní, a
hož posluchaem
hned po
všecko odloživ na stranu jal se mne sám osobn voditi, spolu i s dcerou práv vdávati se ma-«i založena i spravoBotanická zahrada, Okenem
mst
jící.
i
opravdový vzor poádku, istoty a krásy. V prostedku vypíná se chlumec, na nmž rozkošná procházka a vyhlídka na celé msto. V tak eených mstských alejích jest u prosted vysokých stromv pomník vána,
jest
12 Gessnerovi vystaven.
zelem
a
Jest to poprsí
bretanem pirozeným
z
mdi
lité,
obrostlé a ovinuté,
zimoozdo-
bené následujícím nápisem: Salomon Gessner geb. 1. April 1730, starb 2. Márz 1788. Na bezích jezera Turišského a eky jeho Limaly (= Livata Lévata od liji, leje) ukazují se ješt chalupy, vinice, zahrady a jiná místa, kde tento nmecký polobásnír, jak jej Jean Paul Richter nazývá, bydlel a do spolkv i prací pastýských a ry-
báských
se míchával,
k vážení
odtud
idylly.
— Ve
staré
pvodní podobizny Zwingliho
Aspera
mstské
zdejší
zdejšího
malíe
obrazfiv pro své
bibliotéce
nalézají se pra-
reformátora^ Hanuše
V
radnici na velikém Švýcarska tak prostranný, že každý vrch, každá dolina, každá eka a jezero, každé msto a každá vesnice nejen vidti ale i rukou omakati se mflže. Jistý professor strávil ti léta na této práci, kterou msto od nho odkoupilo. My s panem Okenem udlali zde na této blinué mapp
rozpoložen
stole
celý
plán
kout
nr.ého
bibliotéky
a
jiných.
celého
basrelief
putování
pes
v tomto
radním
Helvetsko.
dom
V jednom prastarý
stojí
kamenný sloup aneb pomník
asi
eeném
pod zemí nalezený
kopaný
hluboko
Lindenhofé z
druhého
tento nápis jest:
století
Kr.
p.
^Prepositus
uprosted msta v tak pocházející,
a
na
stationis Turicensis"
vy-
nmž atd.
Tento nápis všem etymologickým hádkám o pvodu a pravopisu jména Zurich konec uinil. ímský název Turicensis ukazuje slavjanské Turice, bud Turich, se kterým srovnej Turec, Turany, Turovo, Turopoije atd.
bu
Ponvadž ve
chrám
dv.
p.
Fásse,
doma
reformatský
si.
B.
kazatel
odšed
do koupelí,, jeho paní manželka vedla nás do onoho chrámu, kde v pozadí na zdi tento nápis, beze všeho obrazu a pomníku, stojí: sv.
Petra,
„Dem Andenken
nebyl
Joh. Casp. Lavater, geboren 1741 1801. Was er der treue Zeuge seines Herm in diesem Tempel sprach und was er schrieb und that und litt, war alles eins , Befórderung des Reichs der Wahrheit und der Liebe." Ze jsme zde žádné podobizny tohoto památného muž& gest.
13 nám;
tato by více mluvila, než Lavater chvaiore. byl r. ona 1801 od jednoho francouzského vojáka vražedn prostelen práv v ten as, když po ulici chod tkavé vojáky -hojil a oberstvoval. V nesmírných bolestech dada se ped svou smrtí ješt do tohoto chrámu ped kestitelflenalezlí,
nelíbilo
mrtvá
oici
donésti
všíívili
s p.
e
jsme
ml i
e
zde
nkteré
Okenem, aut i
se
studená
a
louivou. Již pozd veer navzdálenjší procházky a pahorky
teplý a
utšený veer
byl.
Pošla jaksi
na národnost, zvlášt panslavismus a rusismus. Ni-
kdy jsem z úst Nmce rozumnjšího a spravedlivjšího soudu o Slavjap.ech neslyšel jako od Okena. Jeho ohromná pedstava o národ a zvlášt našem mne zarazila. „Amerika a Slávia jsoa On se takto vyjádil :
dva krajové hlubokého hrobu, v nmž ostatní zestaralí národové dívji pozdji nepochybn pochováni býti musejí. Proež bojujte i dále zmužile za svj národ a jazyk nedbajíce na žvaniny otrockých Augšpurských Novin. Já sem sám Nmec duší i tlem, ale stydím se tím býti ta v djinách svta o neniilosrduém zacházení Germanv s Vendy." ZoalC dobe i co se v Uhrách Navrátivše se do domu déje a soudil o tom nestrann. pana Okena, nalezli jsme skvlou spolenost vtším dílem uených pánv a paní, ve které jsme as až do plnoci zlrávili. Nikdy bych nebyl myslil, že lak uený a blubokomyslný muž, jako jest p. Oken, spolu i tak veselým a žertovným bavitelem celého tovaryšstva býti mže. On však sám pi tch nejsmšnjších nápadech a žertech zstal studeným, písným a nepohnutým. Nemohu mlením pominouti ješt i tu smšnohru, 'která se pi samém odchodu z domu p. Okena mezi ním a mnou pihodila a kterou pro obveselení tenáv zde v doslovní rozmluv klademe: P. Oken: Hej pane Kolláre, ješt jedno Já jsem slyšel aneb etl kdesi, že jste Vy jakýsi spis, tuším !
pod
názvem
Lonícera
I
vydal,
tot nepochybn bota-
nického obsahu, pošlctež mi jeden exemplár, abych toho pro svj pírodopis použil. Já: Loniccra? Ta kvtina a rostlina mi sice do-
—
— 14
be
Vašeho vyuování v Jen ale díla jsem nepsal a nevydal. Neto njaké nedorozumni aneb omyl v názvu knihy? Oken: Jedoa polovice jména jest cera icera, první název té Vaší knihy podobný zvuk ml a
známa
ješt
jest
z
:
já žádného botanického ní-li
zdali
i
mou botanickou pamt
te
Aha,
Já.
na Loniceru upomínal,
šípím,
nevím.
odkud tento Gallímathias! To
Lon icera
není
není botanické,
zyku
psané
exempláem
;
ale snad Slávy dcera, kteréž dílo nýbrž poetické, v eskoslovanském jaza est bych sob pokládal Vám jedním
sloužiti,
Oken. Dkuji
ale i
mimo svj dobrou
za
vlastní,
více
ale já
vfili,
nemám.
bych tomu
krom toho nerozuml.
Vasn naše
vci
s
tím leheji
ráno poslali jsme pedbžn po deligenci kufrem do Bernu poste restante, abysme a svobodnji výbhy v právo i v levo po
Švýcaích konati mohli. blikán"
turišským
míst
vesnic
Plavivše
se s parolodí
„Repu-
jezerem tak jsme se všickni do kras jeho okolí zahledli, že jsrae pístav a vrch Rigi vedoucí minuli a asi pl hodiny zpátkem na lunku zvlášt najatém do osady Horgen se plavili museli. Jména a
v okolí tohoto jezera
covky slavjanské znní Zolikon,
mají,
k.
p.
aspo
co do konVýtikon,
Riišlikon,
Uetikon, Oetikon, Uelikon, Uerikon, Šmerikon, Bubikon, Wezikon, Stalikon ald. srov, kon, kontc, konbina t. j. kraj, okolí; kon tedy jest
Naeglikon,
lékon^ asi
a
místo neb osada ku konáni ili vzdlávání hor, luk zákonné
ukonená,
vymená
Výjezd na holi
(alp)
a
rolí
vykázaná.
Rigi.
Vrch Rigi jest jako svatyn, ku které všickni po Švýcaích cestující putuji. Jest to vlastn osamlé ohro-
mné pohoí spatuje
asi
jedenácte hodin v okresu.
se jeho
nebetyný chlum.
Již
z daleka
Jeho jméno odvozují Nmci hned od Regina Montium, hned od rigidus mons, anC ve vlastní koene tohoto slova nenalézají. Naším zdáním jest Rig neb Rigi slavjanské roh^
ei
15 rog jako se vtší díl podobných chlumv v Helvetii skunazývá. Srovnej nraeché Horn, Faul-^orn, Mat{er-Horn, ABT-Horriy Rosa-^orn atd. Nejvyšší chlum této hory nazývá se až posavad hned Eig^ EicJc, hned
ten
Kulm (chlum);
i
pak ve slov Rigi jest obyejná Švý-
carská koncovka. Známo jest, že se v náeích slavjenských OBI vzájemn zastupují, k. p. Bog-Big, kon-kin^ vrch soudvor-dvír, pod-pid atd. tak i rog rig. Tak i
sední vrchu Uigi, jme'nem
Eufi pochodí od slavjanského
Rup Éip. jsme až do msteka Art krásnými zelenými kraji, vidouce již zde Švýcarské doNáš my, stodoly a zpsob Švýcarského hospodaení.
Od
vz
v
jezera Turišského
msteku
vrch Rigi se aneb cím
holí
jeli
obstoupili zástupové
Art
násiln
s
námi troucích,
se prodávají sloužících za
prvodích
na
hromady žerdí podpory vstupujítu
hory Rigi. ŽerJky tyto jsou asi jeden neb i na jednom konci špiatým železem^ sáhy dlouhé
na
dva Železo to slouží na druhém klikatým rohem ozbrojené. skalách, rohem pak tím kivým udrk podpírání se po žuje se pocestný bud na ratolestech slromv, bud i n» ;
kde
by
ml.
Na samé žerdi vypáZ msteka Artu dv cesty vedou na tento chlum, jedna pímé, kratší náramn píkrá a unavující; druhá skrze vesnici ale Goldau, ovšem delší ale pohodlnjší. My nadto památnou vrchem Rossberg r. 1806 zasypanou vesnici Goldau spatiti chtjíce, vyvolili jsme cestu poslední. Až do samé této vesnice asi pl hodiny šlí jsme pšky» Vrch Rossberg tém pl hodiny od vesnice vzdálen^ vysoký a strmý, tak byl dlouhým deštm rozmoeu, že vtší jeho ást r. 1806 druhého dne msíce záí veer o šesté hodin se sešustla a do doliny na vesnici Goldau v okamžení srílila pohrobivši domy i obyvatele, jako nkdy Vezuv Pompejí. Sám povstný Zschokke jen šfastnou náhodon život svj ochránil. Na tchto smutných svalinách vystaveno opt nkolik chalup. „Tatínku'* „neekla moje Ludmilka pi tomto pohledu svalí-li se tak jako tento Rossberg nkdy i náš Kri-
skalách, lena
jsou
—
krásn
padnouti
tato
slova
„Rigi-Kulm."
—
16
^á
na
nkteré sIoveDské
vesnici aneb
msto?
anC
jsi
nm
vypravoval, že též vysoký a kivý mí jednou o Nad tímto nenevlipným srovnáváním my odpolu jest/' usmívati, odpolu diviti jsme se museli. „Nebojž se/' odpovdl jsem, „Bh toma uhájí. Naše Slovensko nemá se eho báli od Tatranských vrchv, nýbrž od maarských pouští: tyto je díve zasypati mohou nežli onyno/' Zde jsme najali vdce a kon, na kterého so má paní a Ludmlíka posadila. Bylo asi o jedné hodin po poledních. Kráeli jsme dosti erstv a predce teprv pozd veer vydrápali jsme se na vrch. Jsou tu i tam místa k odpoinku pipravena, jako k. p. tak eeny Hospic Marie Snžné, pak Klášteík ili Kiósterle a jiné jednotlivé domy a hospody. Zde již vidti celý zpsob Švýcarského pastýství a hospodáství. Po pahorcích a dolinách jsou budovy Sennerhtten zvané, lidé pak v nich bydlící Senner. Jsou to naše sín sjen senice, slovenské cjea t. j. stodoly pro seno, vozy a hospodáské náadí, jakých se i v Tatrách mnoho nalézá a darmo
sob Nmetí z
Nminy
filologové
hlavy lámají.
na
odvozování
tohoto slova
Senne-Hiitten jsou tak pomní-
kové zde bydlivších Slavjan, jako v Itálii Pomtinae paPomtinische Sumpfe všudy jen to první pravé Celý prototo druhé pidaný pleonasmus. a pvodní, stedek hory Rígi hemží se nemocnými sem se všech stran svta shromáždnými, kteí zde své neduhy zvlášt suchoty pitím mléka léí. Proež náramná zde paludes,
:
My za dva neveliké poháry erstv vynuje drahota. dojeného mléka dvacetník stíbra platiti jsme museli. Celý den byl jasný a teplý, ale pod veer, když jsme se ku temenu pibližovali, strhla se hrozná boue s pívalem, tak že na vzdor našemu nádeštníku všickní do jsme promokli. Nadje, že sob v hostinci pod chluStaíTel eeném, pohovíme a odpoineme, nás cele sklamala, anf již celý pocestnými tak peplnn byl, že my sotva místeka ke sklonní hlavy jsme dostali. Konám hostinský svou vlastní chyžku a postel pocelou noc a pustil. Hímání a blýskání trvalo niti
mem,
nen
tém
tg sice ue nad námi jak
obyejn,
ale
pod námi, vkol
oas
Vasn
vedle nás.
a
ráno
ený
Než
šli
jsme pší na tak ebohužel celý hubyl. I zde jest pro-
chlum vrcha Rigi. oblaky a mlhami pokryt slranný hostinec a opodál devná vže, na kterou poTato cestní vstupují pro získání krásnjšího výhledu. do hromovodem, nhož vera veer opatena véže jest tak siln byl hrom adeil, že stupové a schody cele Nkolik okamžení ped udeením porouchány byly. hromu byla ta véže ploa divákv. My na chlume tomto tam již Tu sedli; chodili a ekali celého pl dne. ráno protrhovaly se mlhy otvírajíce rajské výhledy na Mlha a slunce tvoí mésta, vrchy a doliny švýcarské. na tomto vrchu podivné hry, podoby, duhy a jiué fanTeprv okolo jedenácté a dvanácté hotastické líka^y. tento
stými
i
diny
vyjasnilo
jako
v
svými námi
se uebe
oslavení
holemi
celé
leželo
v závratné
eené
dv
ztrávili
rostoucí
se
osady pod sbírajíce zde tak
jezera
nás;
Dvata
propasti.
u vytržení a
Celé Helvetsko
hodiny.
vkol
zde
a
vkol
alpské rže, jsou to hezké, ervené,
zpívajíce
pvy. zpsob
my
a
skal
ponoukají a prodávají je pocestným radji jodlujíce pi lom švýcarské náVe blízkosti chlumu jest rozsedlina skalní na díry, do které když se kámen uvrhne ohlas
kvtiny, aneb
pedlouho zvuí a kámen ten teprv po drahném ase rovin pod vrchem Rigi vynikne a se kotálí.
na
Dol
s
vrchu
chtvše Tellovu
jsme druhou stranou k západu,
lezli
kaphi
Vdkyn
navštíviti.
naše byla
ovoce a kvítí štbetný jazyk vypra-
nyní hezká švýcarská dívice, která sýr, na
chlumu
voval
nám
Gessierovi.
Rigi prodávala.
Její
místních povstí,
tisíce
V jednom ouboí
bžela k Ludmilce
napomínajíc
mla,
který na hrdle
menalo, ptám se
jí,
skryla.
pro
ji
zvlášt
zvolavši rázem ji,
Já
taková
o Tellovi
a
Muni Muni
aby ervený šátek, nevda, coby to zna-
báze
napadla.
I
uká-
nám prstem na stádo švýcarských krav a býkv erPak nás zavedla do venou barvu snésti nemohoucích.
zalaC
blízké chalupy,
Sejboda zvané, kde jsme dlání sýra švý-
Zde hojn mlécarského od poátku do konce vidli. kem a sýrem byli jsme astováni, zaež statený ten KoUárovy
8pl8y, III,
2
:
18
pastý
ili majeroík Kliment Siedler žádné odmny, ac násiln jsme mu ji do rukou tiskli, vzíti iidchtél. Slovo Muni znaí zde tolik, co H^lónch, t. j. mnich, kterýmž názvem lid obecný býka anebo bujaka jmenuje. Mezi jezerem Zugským a vesnicí Kússnacbt, stojí kápla
tém
svatyn Teilova pi tak eeném Ouvozu, nmecky Hohle Gasse zvaném, na tom míst, kde nkdy Telí ouednika tohoto kraje, Gesslera, šípem z luku na nho vysteleným zabil. Obraz v kapli tuto pípadnost pedstavující zhotovil malí Beutler. Nápis pod tímto obrazem stojí „Gesslers Hochmuth Telí erschossen, Und edle Schweizerfreiheit entsprossen: Wie lang wird solche wáhren? Noch lange, wenn wir die Allen wáren." V síni kapiice této sedí co strážkyn jedna stará žena ukazující a vysvtlupocestným všecky památnosti Asi pl hodiny odtud jsou na okrouhlém pahorku jící. Akoli pístop k tomuto zboeniny hradu Gesslerova. hradu dosti snadný jest, pedce tak málo navštvován bývá, že tém žádného chodníku nenašedše, po vysoké tráv cestu sob klestiti jsme musili. Píina toho jest ciii
nepochybn
rov tajit,
tak a
nenávist a kletba lidu naproti
osob
Gessle-
Nemžeme posavad mezi potomky žije. jako v kapie Teilov uctivost a vdnost, jakousi hlubokou nelibost a hrzu jsme cítili, zde dlouho se nezdržovali. V Kiissnachl
která
,
že
my
i
zde,
prolo
i
Na pravém jsme se do Lucerny. behu jezera Lucernenského truchlí pozstatky hradu Habsburg, odkud povstný Rudolf z Habsburgu a jeho Lucern noclehovali jsme V potomci pocházejí. najavše
lun,
plavili
mst
v hostinci,
který
za stedí&t ili stoupili,
celý
všech
as
naší
vzdlanjším mštanm jako cassino slouží. Když jsme do veeadla zdejším
oi na nás obráceny byly, a to pes veee, jakoby tito lidé nikdy žádného
pocestného nebyli vidli. Tento pak nemrav, anobrž hloupý obyej panuje v celém Švýcarsky. Kam jsme koli
pišlí,
celé houfy
my,
neb
jiní
tom okamžení nás vyvalenýma oima, s ote-
pocestní,
divákv obklíily,
s
v
19 a s nepohDulým tlem v&kol nás stojících Co pak nejhoršího, pokud jsme nezmizeli.
-veDými ústy tak dlouho,
domlouvání pocestných nic Nejeden fteábéf jakoby studu neznal a rozumu neml. Anglian pstí, aneb i holí je odhánl: oni stáli, jako deva necitelná. Tato hloupá zvdavost všecky stavy a
jest to,
tídy
že
lid
tento
ve Švýcarích
ped
pocestným
ani
na
nakazila.
Pi
stolu
a
jedení
hostinský aneb jeho manželka,
slojí
sklep-
Pi a jiní, dívajíce se nepohnuteln do úst. poštovním dom stojí pl msta shromáždného, anobrž v tch nejmenších ddinkách zbhne se cele' obyvatelstvo, jak mile se njaký pocestný bud pšky neb na To jsme v žádné' jiné krajin ani v Sarvoze ukáže. dinsku, ani v celé Itálii neznamenali. Jak obtížné a nepí-
ník,
služka
pocestným toto nezdvoilé trupství, nelze vylid Švýcarský stojí ješt na nejnižším stupni vzdlanosti a my jsme se bolestn sklamali, pedstavovavšo sob z básní a z divadel lid tento jako vysoce vzdlaný Lucosi idyllického a ideálního do sebe mající. V cern jedinká toliko památnost oi naše na se obrátila, je$t to pomník v ohromné skále vytesaný ped lak eenou Wágg-iskou branou obtovaný památce onch Švýcar, kteí roku 1792, dne 10. srpna v Paíži ve sluib LudSkalivíka 16ho, co tlesná stráže v Tuilleriích padli. sko to veliké a široké vyrovnáno a uhlazeno jest na zpsob stny; v prostedku pak této skály, aneb radji v ní a z ní samé vytesán jest velikánský umírající na zlámaných zhrojech ležící, a tlapu svou na znak francouzských králv kladoucí, lev s nápisem následujícím: „Helvetiorum íidei el virtuti." Nížeji pode lvem vryta jsou do skály jména onch padlých bojovníkv. Pode skalou jezero istou vodou Boplnné. Vedle pomníku stojí domek, v nmž invalid stráž zde koná. Plán a kreslení tohoto obrazu pochodí od slavného Thorwaldsona, vyvedení pak díla od Ahorna
jemné
jest
psati.
Vbec
mst
z Kostnice.
velebné city
Celý
važovateli kaleny
híšnou
tento
v duši
bývají
historickou
pomník co
budí,
dílo
umlecké
jakési
které však ve stízlivém po-
myšlénkou
pravdu.
na smutnou,
Neslušíc
zajisté
2*
tém
cizincm
90 krev za penízo prodávali a
tot dobrovolné t.
j.
byC
zrada se
proti
svt
jí
sob
výborn
ve
a
životem kupiti ; Švýcarská vrnost, nám se nikdy nelíbila,
s vlastním
Taková vlasti,
poloumlecké
skalosténách
Svatoplukm,
Lauritasm,
I
jakkoli obdivoval a
poloprírodné,
živé
v
otroctví
Ostihomském vrchu
našich
ji
Podobné by se
velebil.
pomníky Tater
daly
stavti
,
našim
Anobrž se podobizna Vojt-
KoprníkQm
jiným.
a
dala by chova a v Budínském Bloksberku Gerardova vytesati. Z Lucerny cestovali jsme dílem po suše, dílem na vod po tak eeném podhorská (Unterwalden). V mst Stane (sr. Stane, Stanec) jest nad jednou mramorovou studnou socha slavného Arnolda Winkelrida, tohoto hrdiny nedstojná. Sarna, Sarnina msto a jezero i
téhož jména tém niím jiným památná svým jménem siln na slavjanské srna,
nejsou, než že
srnina upomíjsme do Lungern, kde veliké jezera roku 1836 prokopáním vrchu do nižší sousední doliny spuštno jest, tak že odplynutím vody osada asi 500 jiter výborných rolí a luk získala. Proti vesnici vpravo valí se s velikým hlukem veliký utšený vodopád do toVe zdejším hostinci prodává se všeliké hoto jezera. k. p. švýz tisového deva krásn ezbované náadí, carské domy, mísy a talíe, Ižice, kamzíci a tmto poPráce tyto koná pospolitý lid až ku podivení dobné. strojn a krásn. Tes vysokou hornatinu, Briinig dat opt svou paní a Ludmilkn na zvlášt k tomu pijsem pravené stolici nésti. Ponvadž déšC byl a cesta kluzká, nocovali jsme v Briinig-enském hostinci na chlumu. Vkol
Odtud
nají.
nás
tratili
gelhorner,
se
šii
v oblacích Wandelhorn, Oltscheburg,
Briensw^iller,
Hochstádten
a
jiní
En-
vrchové,
snhem pikrytá mající. Z Brience uinili jsme do Giesbachu, jest zde devt vodopádv, kferé jeden ruej tvoí. Tento vodopád se mi nade všecky obzvlášt líbil, dílem pro množství vody, které nese, dílem pro vysokost, se které padá, dílem i pro hostinec a pohodlná místa k dívání, kterými ozdoben jest. V mést Interlaken bylo lak mnoho hostv a pocesttemena
výbh
ných
a
to
vtším dílem vysokého stavu osob,
že
j^me
2i píbytek dostali. Jest to msteko švarné, okolí vlaský charakter mající. rozkošoé a jíž Proež množství cízozemcfiv zvlášt Anglianv zde se zdržuje a koupá. Nyní byl zde pítomen král Wiirlemberský, velkovojvoda Bádenský, vojvoda z Kentu a množství všelijaké šlechty, oekáváno i samého císae ruského. My zde najavše lehký vozík, pustili jsme sd v levo, do tak eeného vrchního kraje švýcarského (Oberland) k navštívení aneb aspo ku spatení tamnéjsích ledolior, chlumv Panny, Strachorohu (Schreckhorn), Furky, Wetterhorn, Viescherhorn, Metteoberku, Eugeru a jiných. Sotvy že jsme Interlaken opustili, chvla ped námi
•Bcrtvif
tém
^eho
v jasnosti
oebes
osnžená Panna
B-
(dle Jungfrau).
lost jejího snhu a ledu stkvla se v blesku slunce, co diamanty oslepujíc oi divákv. Když jsme se do Griodelwaldu blížili, slyšeli jsme nkolikráte hrozný hmot a tesení povtí, co vystelením dél psobené. Když jsme se ptali našeho nad jiné vzdlanjšího vozníka, co by to bylo, odpovdl: Laviny padají s chlumv do doliny. Jednu takovou lavinu nejen jsme slyšeli ale i vidli valiti se 8 Welterhornu. Co ale pocestného ve Švýcarsku nejvíce zanímá a proniká, to jsou tak eené ledohory (Gletscher); kdo aspo jeden z tchto divotvorv nevidl, ten ani taková nemá; pontí o Švýcarsku ledobora jest obraz svta ustavin se tvoícího a hynoucího. Tyto ledohory jsou vlastn oudolí celistvým nahromadným ledem naplnná. Teoto led vjedou velikánskou hmotu zmrzlý ustavin se a však povlovn dále a dále do nížiny pomykuje. Pi tomto hýbání slyší se široko daleko ustaviný lomoz, teskot, buchot, a kdo ví ješt jakové zvuky. Z pod ledohory valí se potok zniklý z roztopujícího se snhu a ledu. Tyto ledohory dostávají ustaviný pírostek s temen nejvyšších holí, Alp, jejichž sníh jihne a v bhu voda ta opt na led se promní. Tyto ledohory aneb ledomoe jsou !Desíslnými drami a rozsedlinami prorvané, proto choi
nebezpené. V Grinwald jsou dv ode druhé asi hodinu vzdálí. Mjr jsme k ním mli dva vdce, Dv. pana Alberta Bussa, deoí po
takové
nich velmi
ledohory,
jedna
>92
knze
zdejší reformatské
církve a pak Christiana Borna^
zdejšího od vrchnosti ustanoveného strážce a vfidce le-
Otec tohoto posledního padl mezi Metten-
dohorského.
Wellerhornem do 364 stevíce hluboké proledové, a však potokem Wiesbach jmenovaným
berkem pasti
a
pod ledem
šfastn
se
pi
opt
proploval aneb radji pro-
Jedna z tchto Grindelwaldských ledohor jmenuje se Ženská proto, že na svtlo,
plazil
mužové
nejen
Born vých
i
nás
o
ale
vedl
i
životu zachoval.
ženy
navštíviti
ji
nkolik sáh
mohou.
Dobrý
hluboko do tchto ledo-
palácv, nesa v ruce sekeru, kterou nám stupn rozsekával. Barva ledu zde více modrá, než bílá. Zima teskutá tak, že dlouho zde baviti se nelze. Z pod tchto ledohor vytéká prudká eka, istým slavjanským jménem zvaná totiž Luina, která se u Interlaku do jezera vlévá. Ped zdejším reformatským chrámem leží pochován s pomníkem na hrob Aime Mouron, slovutný zpytatel pírody a knz v kanton Wadském, jenž roku 1791ho dne 3. íjna skoumaje povahu tchto ledohor, sklouznutím nohy do hlubiny padl, ze které teprv po mnohých dnech mrtvý vytažen byl. Vrch Pannu jen u jejich pat jsme považovali, anC stoupení na ni jedno z nejnebezpenjších jest. Vysoká jest 12851 stevíc; obklíená strašnými roklemi, propastmi a lednatými doPo prvníkráte vstoupili na její chlum 1811 linami. brati Majerové z Aarau, pak již i jiní, k. p. roku 1828. Jeden z jejích nejvyšších hebenv tak ostrý jest, že na
nm
nohama
ani
státi
sedti,
ani a
choditi
tak
vždy
nelze,
dále
ale a
s
dále
rozkroenýma pomykati se
Dva vodopádové památní jsou pi tomto výbhu, musí. jeden Uechenbach v Grindlwaldsliém oudolí, druhý StauObou voda s takové bach blízko msta Lauterbrunn. na dést a na prach vysokosti padá, že se v pádu
tém
obrací.
jsme se opt po Náš píchod do msta Thun zvstovali
Thunským
jezerem
plavili
hezké parolodi. ne dla a stíleni z nich, pocestné pestrašující, ale utšená hudba, z mnoha trub a pozaun záležející, která mistrovn k tomu ve zvláštním stroji oa prvním konci parolodi pipravená byla. Sto jekv a ohlasfiv ozývalo
:
23 se
vrchv
okolních
z
jezero
dá
a
Jméno Thun,
dolin.
Thuaské
slavjanského tuné^ tonouti
pirozeneji ze
se
Bu
bu
jak jméno naiecke'ho thun na pamt jednoho tohoto jezera a msta uvozovalo nám výborn zasloužio eskoslovenskou národnost a lého muže a šlechtice eského totiž hrabte Lva zThunu. *) odvoditi,
nežli
z
e
Samo
msteko
chodbami
jest
švarné,
ped domy povýšenými Když jsme zde
pavlaemi ozdobené.
a
dnom krám vyobrazení Švýcarskýcli spatil jsem jeden veliký v
povali,
na s
vystavený,
výloze
kraj&v
mdi
hor ku-
a
rytý za sklem
jméno
slavjanské
v je-
nosící
obraz
následujícím podpisem
Joh. Georg. Palits, Colonus Prohlicii, prope
Dresdam, Arvi pátení cultor solertíssimus, Astronomu?, Physicus, Botanicus egregius, nat. 1723. Já putovav ped 27 roky u Drážan, vidl jsem v jedné vesnicí dm^ devnou hvzdárnu a jiué poz-
znmilého
statky tohoto
Thuu
již
Slavjana
a
sedláka.
— V mst
než posavad ve Šv^ýcarsku.
cele jiný lid jest,
roucha zdají se cosi í Na levé ruce od Thunu spatuje se tak eený Stockhorn, t. j. vysoký chlum, náramnému pni aneb sloupu podobný^ na jehož temeni oblieje
Nejen
slavjanského
postavy
a
do
sebe
ale
míti.
jezero se nalézá.
Do msta Berná rem. Co
medvdv,
pišli
jsme
v sobotu
ped vee-
pocestnému
v
oi
dílem živých,
v
píkop vKol msía zave-
tu
padá,
jest
to
množství
ných a chovaných, dílem vyobrazených na domech a branách msta. Jedna bohatá paní poruila mstu mnoho tísícv na chování a opatrování tchto mumlavých
Ped
branou msta v píkop mají zvláštní hlusvého zvláštního strážce, který jim v uritou hodifiU pokrm dávali musí, pipravená zde i studna s istou tekoucí vodou, tak prostranná, že se
zvíat.
boký
tito
*)
zvinec,
medvdi
v ní
i
koupati mohou.
Poin. Tvd. Prpomínáme, že
V
jest to
prostedku
p^áno
r.
slojí
1844,
;
t2A strom jedlový,
na který lezou
Ped nkterým asem
provozují.
a
gymnastické tlocviky
dívala se tu jakási kojná
díttem; hravé a všetené dít padlo náhle ze zavradla do jámy pikopu, a tudíž od medvdv roztrháno bylo kojná vidouc to, bžela v zoufalství ku blízké ece Aar, a uvrhla se do ní. Tato láska a úcta obyvatelv Bernenských k medvdm, má svj pvod prý odtud, že na tomto míst ped tím les byl plný medvdv, na jakouž památku prý i jméno tomuto mstu dáno Bern. tomu, kdo chceš, my jméno Bern do té tídy klademe, do které Beroun a jiná podobná. V tomto mst již všecko siln francouzinou páchne. Ve zdejším katolickém kostele slyšel jsem po prvníkráte za svého života francouzské kázaní od jistého knze Renaux jmenovaného. Ohlášky však byly v nmin, akoli tato tžce a smšn šla skrze zuby tomuto Francouzovi. s
V
e
Francouzská rec nezdá se nám býti k ecnictví a vbec ku svatým a písným vcem dosti spsjboá. Její lehkost
a
nežli
do
sáté
žvatlavost
navštíviti
jsme
chtli,
vstoupili
zpvem drzý,
hodí
se
lépe
salonv
do
—
a
besed,
chrámv a na kazalelnici. Když jsme o dehodin zdejší reformatský hlavní chrám Mnster
se více
MélC zajisté
potkal nás
skrze hlavní
ozývajícího, harlekínu,
na
sob
neoekávaný pípad.
dvée do chrámu plného
pišel
uež
Když
nám
v
kostelníkovi
oustrety
podobný
a
jakýsi
muž.
dvojbarvitý plaší, takže jedna po-
erveného, druhá z erného sukna záležela, I ptal chceme pes celé kázaní až do konce zde ve chrám zstati, ili nic? Jestli ovšem, že nás pustí a stolici ukáže, pakli nic, abychom spátkem šli ven z chrámu. My v prvním okamžení tak jsme byli zaraženi, že jsme nevdli, co na to odpovdti. Konen já eknu: My jsme pocestní, a to sice protestanti jako vy, aaobrž já sám jsem kazatelem; možno-li nám ekati až do konce služeb božích, to visí od pošty, která o pl 12. hodin odchází. Hued vedl nás do nejbližší stolice. Akoli s poátku nco podivného a nepíjemného toto vyšetování pocestných býti se zdálo, pedce naposledy lovice z
se nás, zdali
vzdychal jsem,
ka:
O, by takovýto
poádek do našeho
25 pešfaDskébo chrámu uveden byl! kde SI. B. kazatel nestydatými bostmi tak asto mýlea a horšen bývá. Na podlaze chrámu tohoto vyobrazeni jsou znakové ili erbové všech
kantonv Švýcarských. Milý Bože! myslil jsem, jaková to nedslednost a pevrácenost našich bratrAv reformatskýchl Vyobrazeni Krista, patriarchv a prorokv, apoštolv a reformatv a jiných svatých ve svých chrámech trpti nechtjí^ ani zde v tchto svtských erbich obrazy medvdv, vlkv, volv, psv a jiných zvírat se nalézají. V botanické zahrad nejvíce mne zanímala podobizna slovutného Hallera, nmeckého lékae a básníe, jenž zde roku 1708 narozen byl, a sice proto, že jeho báse: Die Alpen, první byla, kterou jsem v nmecké etl, a která tužbu po navštívení a spatení Helvecie již ve mladých adrách mých byla roznítila. koli dlouhé a nemotorné verše v této básni se mi nelibí: a však láska ku pírod a k jejím velikánským úkazm, která v tomto díle všudy vje, takovou rozkoš mi psobila, že nkteré sloky samocht v pamti mi zstaly až do nynjšího vku života. Škoda, že tento spisovatel a obzvlášt tato jeho báse u již Z Berná zatoili jsme cestu v zapomenutí pišla. do msteka Murten, ili Morat, ku spatení obelisku, zde roku 1832 od Friburské vlády vystaveného aneb radji obnoveného, potom jakž Francouzové pedešlý pomník aneb kostnici roku 1798 byli zboili. Pomník tento obtován jest památce onoho vítzství^ které zde Svýcarové nad Burgundany a Karlem Smlým byli dobyli. Na obelisku stojí tento nápis:
ei
A-
Nmcv
tém
Victoriam XXII. Jun.
Patrm
MCCCCLXXVI. concordia
Partám
Novo
siguat lapide
Resp. Fribur.
MDCCCXXII. Kdo jeduo neb poznal,
ten
vidl
a
dv msta
ve Švýcarsku videi a
poznal všecka
msta;
nebo mimo
26 zmatek
bousný
Ve
déií.
v náreícli,
málo co
jiaélio je
r&ZDÍ a
Príburku ukazuje se pocestným Gothický chrám
nm
varhany v 7800 píšCal mající a pak visutý most. V Lauzan slyšeli jsme, že kdesi v sousední vesnici bydlí onen povstný ruskopolský prorok aneb radji steštéaec Towjanski, kteiý svým messiášstvíin samého dobrého Mickíewie v Paíži omámil. Msteko Wewey jest jedno z nepknjších v tomto okolí. Ponvadž bratr mé paní, co lékovník zde po delší as bydlel, našli jsme zde nkolik známých a pátel, kteí nám radili , abysmo, chceme-li Chamouny a Montblank navštíviti, to radji odtudto uinili a teprv potom do Genevy se vrátili. Uposlechše jejich rady zabrali jsme se opt v levo do bornatin kantonu Valliského až do msta Martigni. Ponvadž pak zde cesta nejen obtížná ale místy i nebezpená jest, nechal jsem rodinu svou v Martini; já pak najav mezka a vodie jel jsem skrze bezedné oudolí Trien a Chamouny k Monthlanku. Nco vznešenjšího ano strašnjšího oko mé ješt nikdy nevidlo, jako jsou tito hrobové svta zvlášt TriepiSká hlubina. Onu se mi tak široká a hluboká býti zdála, jako by se všecky sv.
Mikuláše,
od
Aloysía
ve!iké
Mosera,
Tatry
naše
pochovati
v ní
levé strany vede stezka
vádko
jen tiše
boni
musí
chati^
nyní
mích
a
oi
uzdu
aniž je smí bíti a za
se octnouti.
Já stál jsem
vžích bez
zavíti
j
em
tak
Asi
v
prostedku
ouzká, že samo ho-
opatrn kráeti musí. Jezdec a pomezka aneb mulici jim samým pone-
a
pasti
mohly.
nkde
nechce-li v prochlu-
bázn: zde však nejednou Vesniky zde ídké a bídné též
závrati
musel.
trhati,
asto na nejvyšších
a
pvod upomíuají, k. p. atd. V oudolí Chamouny
siln na nkdejší slavenský svj Wolosiii,
Letina
ili
Letine,
jsou strašné ledohory a skály ili kameny s Montbianku se hrnoucí; od tohoto kamení povstalo nepochybn i jméno kameny Dol^ latin. Camuni, fran. Chamouni, nm. Chamouny Thal. V hostinci Chamounském všecko bylo tak plno, že mi hostinský v sousedním dom byt najmouti noci.
musel.
Ráno
Poprchávalo o tetí
hodin
tém
celý deu až do
vstoupil jsem
ve
pl
spoleno-
27 jednoho Anglického knze a jednolio Saského právníka s vodiem, po pedku kráejícím tak vysoko, jak sti
to
možno
bezpeno osužená
a
celá
stála
vrchv
sluncem
Již
hlava
tohoto
osvícena,
hodino
o páté
bylo.
ranní
evropskýcli
krále
odrážejíc bloskvoucí blesky
valy.
Y nížinách ješt tmy a mlhy široko daleko panoNikdy mne snad nábožnjší city nepronikaly, jaká
zde
stojícího
em
boží
anC
ped
nebetyným
tímto samorostlým
všemohoucnosti.
Nohy
celé
a
tlo
oltá-
tak se
že jsem se o blízký strom opiti
svatou hrázou tásly,
musel abych v úžasu a ve mdlobách tla neklesl; duch mj zde vlastn doma byl, a ve svém jakoby živ
však
k Anglianovi starci
Já obrátiv se
byl.
jsem:
^,Pane,
smrtelnost^
„Pravdu
musí býti
d&vodem
máte
toho
d&vod mluvnjší
a
i
musí býti
jest
mn
jistjší,
„a já
on,
jest tento nežli
uenému ekl
vnost
a
ne-
hle tento Montblank!''
odpovdl
pane,'*
co tím íci chcete;
Bh,
živ cítím, makavý
viditelný a
všecky filosofické sou-
Sám chlum Montblank jest kulatý a okrouhlý, a však strmý. Tí z jeho vodopádv jsou památní, první,
stavy.
Arpennaz,
druhý Bonnant (líbezný), teli Pelerius. Dva Francouzové strojili se, možuo-li bude na vrch vystoupiti. Vidli jsme je, kterak pes jednu hlubokou rokli po provazích na zpsob mostu roztažených na druhou stranu lezli. My odpoinuvše sob pi tak e-
ené její
studnicí,
vkol
vlažná voda
do Chamouny a ského vidli a v právo asi pl
níž
snh
zelená tráva a
kvítí roste,
ant
jsme se spátkem Martini. odtud opt do S vrchu Trientpozdravili jsme opt i horu Pannu; hodiny od Martini vede cesta na vrch roztopuje,
vrátili
nmž známý hostinec a klášter s onmi vycvienými psy, jenž lidi ve snhu a lavinách hledají. Od msta Martini do msta Sítten ili Sien není ovšem píliš daleko, a já v nemalém poku-
sv. Bernbarda,
k tomu
šení byl
na
zvlášt
jsem
navštíviti
se praví a píše, že se
e
to
okolí a
ty
mluví: ale maje ohled na rodinu a na as mému cestování jsem musel od tohoto pedsevzetí.
jící
vesnice,
o nichž
slovenin píbuzná mou spolu se mnou putu-
v nich jakási
vymený,
upustiti
Což pak by
to
i
2S prosplo dva
neb
bžné
Ii
takovému jazykozpylu svobodný muž, ktefýby se aspo nkolik týdofiv tam zdržovati a všecky ty jednotlivé osady navštíviti mohl. Na parolodi Genevského jezera sprovodili oás ustavin všelijací hudebníci a zpváci. Jeden z nich zvláštn pozornost mou na sebe táhi, anf na jednou ti hudební nástroje drže na hrál, totiž varhánky na prsech tak pipevnné, že ústy na hráti mohl, rukama hrál na kytaru, na nohou pak ml tak eenou tureckou muziku. Pohled z jezera na msto Genevu jest jeden z nejrozkošnjších. Ne darmo cestovatelé co do ná-
Tam
obtovati.
af jde
n
zoru
mst
a
vtisku,
dni
samotný
a
n
kterýž na oko a
v diváku
cit
d-
Geneva, Janov, Neapole a Caihrad. Amfítheatraln rozloženo jest msto toto nad jezerem; píroda jeho jíž ne tak divoká a veliká, jako v Helvecii, ale tichá a vábná. Jíž Julius Caesar zmínku iní o tomto mst, že v pevnost stavti dal proti Helvetm, pozdji msto toto dvakráte od ímanv zboeno bylo, proež posavad dvojí zasypaná dlažba na ulicích msta se spatuje. Nynjší kathedrální chrám kde sv. Petra, na nejvyšším pahorku msta stojí tam, za asu ímanv chrám slunce stál. jsou náV hrobní pomníky voj vody Jindicha Rohana a syna jeho Roku 1535 uvedena byla zde pomoci KalTankreda. vínovou reformace. Roku 1834 vystaven byl zde hlavnímu francouzskému spisovateli Janovi Jakubovi Russeau-ovi krásný pomník, a sice na ostrov jezera. Ruslají,
tuto postupnost kladou:
nm
nm
seau
myslí a píše, pod
velikých
knih.
a slouží psáti
musel,
znamenati žily,
ke
cti
shotovil
Dílo to kreslil Krosacier,
Pomník
J. Pradíer.
na které sedí, leží šest
stolicí,
ten
hoden
vdností
jest tak
velikého ducha,
Knihu bych
obci Genevské.
kdybych zde všecky myšlénky
chtl,
které
když jsem se
se
v
hlav
pozd veer
a
a
pak
v srdci
asn
a city
po-
mém kí-
ráoo
v tova-
Russeauov po tomto ostrov procházel. Ve knihovn ukazují se zlomky ze sochy slavné a obdivované Ledy, jest to kopie od Michala Angela. Veerním slovutného muže a kazatele cír^asem navštívil jsem ryšství
i
29 Sfl jsem psaní jemu nákve reformatské, C. Malana. ležející od Její Výsosti arcivývodkyn palatýnky Uherv
pedmstí,
tohoto muže
ctítelkyní
velikou
která
ské,
Bydlí
jest.
jako u vyhnanství, kde vjcxloé
krásné za-
nkterých nábožných Anglianv dosti pohodlný a nádherný kostelík V EgUse du Jemoignage, chrám svdectví zvaný vystaven byl, Bylf ped t. j. tím v samém mst kazatelem a faráem, potom ale od vlády s ouadu sesazen, vyobcován a všelijak pronásle-
hrad podporou
dován, proto že se k orthodoxii nachyloval
a
proti
ra-
Rousseauovým a v tomto mst hluboko zakoenným bojoval. My jsme ho práv ve chrám našli, anf veerní nábožnost s mojako
tionalismu,
též
dlitbami a s výkladem
posluchav
vykonal;
mužové
zásadám
proti
i
eí
písma svatého ve francouzské však bylo dosti málo, totiž dva
pt
neb šest Anglických paní. Ze chrámu vedl nás do svého píbytku spolu s onmí Angliankami, kde nám pi veei hned on sám, hned jeho dva synové píbhy této Malanské církve vypravovali. Pan Malan drží se písn litery písma svatého, a tak ných symbolických knh zdali jeho nábožnost pouhé a
ee-
:
nábožnikování ilí pietismus pravdy
On
muenikem kestan&ké
a
od
msta
byl
v Í6. století.
to
jest
to jen
jest,
který patí do srdce lidského.
bydlel
a
Sám hrad
psal.
chýše, stoly
a
nádoby
rozsoudí,
svdkem pl hodiny
místo, kde Servet co kací spálen Z Genevy uinili jsme výbh do Jer-
ve francouzské a
který zde od roku
pináležející,
Asi
víry.
naye asi jednu mílí vzdálí, již v departemente Ain ležící vesnice rovi
ten
se jmenuje
stolice,
již
skín
ozdoby
hrad
1762
pustne a
nkdy
a
police,
až
padá^
zemí
Voltaí-
do 1778 ale
sínc^
postel a opony,
ješt v témž stavu, Kateina lí., císaovna ruská, veliká ctitelkyn Voltairova, dala sob od umlcv podobiznu tchto píbytk a pozstatkv Vollairových shotoviti. My uvidvše to všecko bžn a Toto studen pospíchali jsme zpátkem do Genevy. a jiné
a
ve kterém byly za
místo
ostrov
nás a
tak
asu
tajným
nalézají se
Voltairova.
etzem
pomník Roussovský.
k
sob
nevázalo, jako
30 Prvé než bysme Švýcarsko opustili, ješt n» poznamenání zde pidáme. Na mne v Ifinu Tater zrozene'ho a vychovaného celost Helvetských vrchv a holí vbec vzatá tak živ a podivn nepsobila, jako na jiné mé spolupocestné, a snad v rovinách narozené a vychované. Já již vidl Talry^ Krkonoše, Srariny, nic a jiné velhory: v Helvetsku tedy nižší vrchy nevídaného nebylo, Panna pak, Montblank a jiné jen po nkolik slupnuv oko a duši ku výsosti povznesly. vci nepíjemné iní cestovaní ve Švýcarsku: V žádné krajin na rozlinost penz a škaredá rec. zemi nenalézá se takový zmatek v penzích, jako zde. každé msto, má zvláštní a Každý kanton^ ba vlastní peníze^ které již v sousedním nejbližším kanlon žádné platnosti nemají. Anobrž i cizokrajinské peníze, která
mn
Dv
tém
jak zlaté tak
nou
platnost
nae
se
stíbrné, které jinde v celé
i
mají,
berou
platí,
a
Evrop
stej-
kanton a mst jijako jsou k. p. dukáty, tov každém
zde
Toto všecko pocestným nevýmluvnou omrzelost a škodu psobí. Každá jukkoli maliká obec chce tím svou svobodu a neodvislost ukázali. Celé Švýcarsko jest smutný obraz roztrhaného v sob národu. dvacetníky
lary,
atd.
Druhá nepíjemnost jest veliká zde panující rozlinost nmeckých náeí, která ješt vtší jest, nežli Y penzích. Mluvení lidu jest huhavé, mumlavé, nelánkovité, slovem nesrozumitelné; mnohá nmecká slova hned cizá a zastaralá, hned pekroucená a jinae vyslovována, k. p. obyejn nmecké ei vyslovuje se zde jako i: Is (Eis), Klid (Kleid), Wib (Weib), Zit (Zeit), wid (weid), fri (frei), mi (mein), di (dein), ni
tém
(nein), wollen sie spíšen
gleichen Preisen). k.
p. Hus (Haus),
(auf).
Nmecké
deulscher) vích,
cA,
jako
lite
Dále
(speisen), zu gliche Prise (za
nmecké au
buch (bauch),
eu zní zde jako (leule).
Nmecké
kuffen
: i
zní
všudy jako u (kaufen),
ufi
tuer (deutsch, ve mnohých slo-
lii,
zní
Zvuka nepíjemn tém
jako e Fenger (Finger), Kerche (Kirche).
zvlášf na
rch;
konci slova, zní tvrd
bach,
(bachch,
barch).
a
St
vyslovuje
se
31 Poscht (Post), Litera n se €hrischt (Chrisl), Finschter, Kunschtler. na konci slov, jak samostatných, tak casoslovných všudy vynechává: iebe, hábe, esse, schreibe, gehe, hiebe,
všudy
prostedku
v
i
slov jako št:
die
Když my k tmto lidem ist nmenu (neune), atd. Niks diitsch. cky jsme mluvili, dostali jsme odpovéd Jak jsou as zde školy uspoádané, když lid isté a nerozumí? Co prospjí všecky Pevzdlané ústavy a školy, když na lid vychovatelské slalocovské Ostatn mohou sob rozdrožádného vplyvu nemají. tovatelé národu a rozmnožovalelé náeí v literatue slavjanské pouný píklad bráti na tomto zmatku ei a :
nmin
odtud vyplývající hlouposti fait
la
force!**
Pvodoí Slávové
a
—
lidu
Švýcarského.
obyvatelé Helvetska
Celtové,
o
emž
nejen
— „L'union
ili Holovatska byli djiny, ale i mnohá
posavad udržená jména vrchv, dolin, ek a krajv, anobrž i mizerné zlomky a pozstatky slavocellických náeí svdectví vydávají. Oba tito národové byli vbec pokoje milovní, pracovití, orbou a kupectvím se zanášející. bouPozdji vkydly a vedraly se mezi nmecké aneb livé válené kmeny vykoenily a pohltily Toto starogernásiln národnost tch prabydlitelv.
n
se ješt nkteí novjší nRomer, Kohl, Wiedermann a jíní co nejvyšší cnost a zásluhu germánského národu o lovenstvo považovati a vytrubovati. Národové jsou jako jednotlivé osoby zlodj, zbojník a vrah bu on jednotlivec, bud on celý národ, ped soudem spravedlivosti a zdravého rozumu ostáti nemže, nýbrž zatracen býti musí, obzvlášt ve stoletích osvty a vzdlanosti. Starý germanický princip výbojv, podmaování,
mánské
metí
zloinství
spisovatelé
nestydí
k. pr.
;
feudalismu,
lovenstva obliej
svj
cizí
a
národností a historie
odvrátiti
eí
svta od musí.
niení slouží k nich již se
hanb
zapýením
Cele jiný živel musí
za princip života položen býti, a ten jest: rovnosf, koj, vlastní
zásluha a mozole,
vem mravnost, vláda.
slo*^'
pak hovadská síla a tlesná pedvod jak niemná jest každá pouze
nikoli
Zde máme
písná spravedlivost,
te po-
32 ideologická filosofie, jakováž
se u
anC žádného
lovenstva nemá.
Schellingové
tak hluboce
dobroinného vplyvu na prakCo psobili Fichtové,
rozhnizdila,
tický
život
Nmcv
Hegelové svými filosofickými soustavami
a
germánskému národu dobrého, spasitelného? ant touce nkteré lánky Obecných Novin Augsburských domníTáme se, že žijeme ješt ve vku Karla Velikého, Medvda, Jindicha Lva a Ptáníka a jiných Slávoezcv. Vzdlaný a ciledlný Slavjan svým vlastním oím neví, když k. p. v knize J. S. Kohla „Land und Leute der brittischen Inseln^ slova o
dující
št
eších
o
Dresden 1844
Slavjanech pod
236 náslevládami zvlá-
„Alles Bútteln an Ketten,
píše:
nicht brechen
str.
nmeckými
man
die
den Gefangenen (tedy Poláci Pruští jsou vzové
kann,
verletzt nur
Cechové rakouští a vpoutechl). Nur in dem innigern Anschlusse und volSlavjané,
zu Deutschland (t. j, ve znmení a svého národu) kann Bóhmen mehr und mehr des Glúckes, das ihm eine Verbruderung mit einer der aufgeklártesten und kráftigsten Nation Europa's (vlastní chvála smrdí!) verheisst, theilhaftíg werden." ligen
Ueberlritte
zrad
vlastního
Cesta
Sardinii.
V
Savojsko a Piemontsko. Tyto ale
kraje
uiniti jsem
vlastn
navštíviti
musel,
ant ony
nebyl
mj
úel,
mostem jsou do
to
Itálie
Nicmén však i zde nalezli a vidli jsme vcí, kteréž nám kroky naše odmnily. Kraje tyfo jsou vtším dílem skalnaté, hornaté neúrodné a smutné, lid v nich chudobný a málo vzdlaný, více francouzská než vedoucím.
e
vlaská.
V msteku
byla jakási národní slavnost,
Aneci,
pi které množství lidu ze sousedních vesnic shromáždno bylo, procházejícího se tiše a poádn po nái
mstí.
domu
Noclehovali tak
tsném,
jsme v hostinci vedle poštovního tmavém, nezdravém pokoji, že snad
33
asn
Da celé cest horší hospody jsme nemli ; že ale ráno píležitost odcházela^ pinuceni jsme bylí zde zMsteko Aix u jezera Bourged v pkném oustati. dolí ležící má znamenité již od ímanv slavené a na-
vštvované leplice. My zde v nich naše švýcarské poty a mozoly oplákli a okoupali. Pozstatky zdejších ohromných budov pipisují se císai Gracianovi, proež i celé
nm
po
aquae Gratianae slují. Tolik piprav, strojv k rozlinému koupání se ješt nikde jsme nevidli. Voda siln sirou zapách-í. Ve hlavním Savojském Chambery pinucení celý den stráviti a píležitost hledati, jsme byli zde jen jednou neb dvakrát za týden jede. anC pošta psal nkdy Jean Jaques Rousseau svou V tomto povstnou rozpravu. Sur Tinégalité parmí les hommes. Ve zdejším dom spatili jsme výbornou kopii veee Páo od Leonarda Da Vinciho v Mediolan. Nevýmluvnou radostí naplnil mne obraz tento, a byt í originál nebyl, pedce se mi zdálo, jakobych pítele dávno nevídaného byl zde potkal. Druhý krásný obraz v tomto chrám jest umývání noh, který se mé paní více líbil, V nevelkém, ale krásném chrám Notrdámnež mn. skem jsou dva obrazové vidní bodni : zvstování Panny Marie, a narozeni Krista. Na námstí stojí sloup a socha zbitého mramoru s nápisem: Bcnedicto de Boiene Camberiensi grata civitas 1838. tyi ozrutní slonové vodu nosem dávící nesou tento pomník. Když my peliv píležitost sem tam jsme hledali, potkali nás dva vzdlaní mladí mužové, kteí nám potom tolik dkazv dslužnosti a pátelství proukázali, že jsme se na celé teplíce
pokojíkv
a
mst
tém
mst
vdn
n
cest na deme pokud žijeme. rodilý z
ším z
msla
a
Druhý
professor
pak
Antonín
nyní
notár
pipojili se k nám, jako
tito
a
rozpomínati se bu-
nyní
Ponte Bellovicioo,
nás po
laciného
a
Bylf to jeden František Krojsollet
Rumili
kollegium.
Mužové vodili
msta
rozpomínali
mst
tak
a
djin pi zdejPeltigni
,
rodilý
msta Chambery. opravdoví angele,
jeho památnoslech, opatili nám jakového jsme nikde
dobrého veturina,
nemli, muže dobrotivého, opatrného, nad jiné vycvieKollárovy spisy, IV,
"^
34 ného
a
k
nám
tak laskavého,
že jsme ho více za na-
Toto vše uídíH ti neznámým, které jen náhoda k nim pivedla, o nichž nadje nemli, že by se jim za Tak tajemství plné jsou city to nkdy odplatiti mohli.
šeho
než za vozníka mli.
pítele^
mužové
lidem
jim
V prvním okamžení, sotvy že a svazky duše lidské. jsme se do spolené rozmluvy dali, již nás dvra vedávní pátelé. Oni spojila, a bylí jsme, jako do svých domv vedli, astovali, Ludmilku všelikými dary obdarovali, druhého dne asn ráno k vozu nás doprovodili a s práv pohnutým srdcem s námi se louili. Bylit v tomto koáe s námi spolu ješt i dva cizozemci, jeden starý Anglian pensovaný vojenský námoský dstojník, druhý mladý kupec ze severní Ameriky. Staec ten Anglický byl opravdový John Bull, málomluvný, nadutý, do svého Anglického národu a všech jeho chyb i pedností náruživ zamilovaný. Onen mladý Amerian byl muž ítaly, vtipu obratného a neBylaf to až do Turína malý neiiávistník Anglianv. My dva z pravá a leva poád cesta zábavná a smšná. Já mluvil proti na hnvivého Angliana. stíleli jsme jako spanchartilé z rozliných eí slátané, Anglické zlozvuné a nezpvné; Amerian opét tupil Anglický egoismus a ziskužádost, pílišnou žádost panování nad jinými, monopol, a nade vše národní pýchu a opovrhoNáš Anglian ohe oima sypal vání jiných národv. Mluvili jsme všickní a na souboj nás vyzýval. ti francouzsky asto tak chybn, že náš veturioo nad Pes tím se uškrnl a mistrem a opravcem naším byl. Osady a msteka, celý Mont Cenis trvaly oase hádky. pes které jsme putovali, k. p. Ekbelt, Epire, La Chapell, Sanct Jean, Sanct Michel, Modagne atd. jsou dosti chatrné ; na mnohých vžích vidli jsme ne kíže, ale kohouty, na jiných kíže i kohouty; jsou to chrámy
spolek
nás
i '
ei
tém
i
a
modlitebnice
lak
eených Waldenských
a
pozdj-
kteí se, pronásledováni a vyhnáni Nkteré byvše ze Francouzska, do tchto dolin skryli. pak chalupách naše chrámy jsou jen jako stodoly. V zdejších obyvatelv asto ani postele nevidti ; jejich
ších
protestantv,
35
lžko
jest
zem
Mužové jdou pres
a
lavice,
celé léto
jejich
poduška tvrdý kámen.
do jiných krajin co dloíei,
tém
v celé Evrop pod jménem Savojardv známi; odkud se stává, že zdejší ženské tém v jednom a témž ase co šestinedlky do polohu picházejí. V Modagne byli jsme pi nedlních službách božích pítomni, které se nám ani cele katolické, ani
kominíci
ald.,
jsouce
Varhanv zde nebylo podobal se ecko-srbskému. Mezí službami božími chodili dva mužové s košíky dosti velikými, kteréž naplnni byly chlebem na tverhranné kousky co kostky rozkrájeným. Z tohoto chleba podáprotestantské
cele
žádných.
Zpv
býti
nezdály.
církevní
chrám pítomným,
až i nám na stran pozstatky Vidlo se nám to býti prvokresCanských hod lásky agapae zvaných. Chambre jest hrad s vodopádem. Jako v Tyrolsku laviny snhu tak zde ohromné kusy skal se strmých vrchv do tohoto oudolí padají. Lans-le Boury mstys, leží pod samou silnicí Montceniskou. Od konce listopadu až do 17. ledna vali
všem
ve
stojícím.
nespatují za
njž
slunce
se skryje.
pro vysokost vrchu, mly všechny žen-
zdejší obyvatelé
Ve zdejším chrám
štiny bílé dlouhé plachty na hlavách.
Cesta na Mont Cenis
nkdy
tak obtížná, že se pechod Hanibalv, Pompejv, Pipinv, Karla Velikého a jiných vojvodv s jejich vojsky co njakový div svta vypisuje ; jest nyní piinním Napoleonovým procházce podobná, veždy sice obtížná, píkrá vysoká. Na rozkaz Napoleonv zhotovil tuto památnou silnici roku 1805 Jan Fabbroni, a sice za pt msícv se 3000 dlníky. Nejvyšší chlum Mont Cenisv jest 10.750 stevícv nad moem vysoký. Na samé silnici stojí v malých dálkách od sebe 26 zdných domkv, ochranu propjujících proti zim, lavinám a jiným nehodám; v nich bydlí dohledai této silnice.
Na nejvyšším vrchu
silnice
benediktinv. V hostinci zima byla tuhá, vítr ostrý. a
stojí
hostinec,
pošta
špitál
tom nocovali jsme, dostali jsme takovou závrat v ídkém tom a chladném povtí, že jsme sotvy na nohách státi mohJi. Nic mén vsak zmuživše se navštívili jsme zde veer nejen zdejší^ 3*
Tém
všickni pocestní
:
S6 íká bezedné, znamenitými pstruhy
jak se ale
i
onen
asi
pl
slavné jezero
hodiny vzdálený hospic,
t.
j.
^
špilál
chrámem a klášterem, v nmž Napoleon a papež Pius sedmý nkolik týduv nemocni leželi. UkázánoC nám
s
nejen ty pokoje, kde se to stalo, ale ty postele
a jejich
Na jednom sloup u silnice cte se obrazy nad nimi. Viatori succurrere tento od Napoleona pocházející nápis jussit. Tak jako na vrchu domitor Penninarum Alpium v hostinci Mon{ceniske'm chová sv. Bernharda, tak i zde se nkolik psv k tomu vycviených, aby lidi snhem psv, náJest to zvláštní plemeno zasypané hledali. ervené barvy na zpsob telete, oi veliké, pysk více tupý než konitý, pohled jejich jest krotký a pívtivý. Jeden z nich nejzkušenjší jmenuje se Thr, o jehož skutcích celý životopis by se již napsali mohl. Nedají-li se takoví zamrzlí více k životu pivésti, bývají zde poPl vrchu Moolcenis patí k Sovojsku, pl chováni. :
k Piemonlsku, a k Itálii. S lyiontcenisu jedo se do Piemontu úprkem dol a však malebnými kraji pres Molared, Šusu, a ti svaté, s. Ambrož. Susa (Seg^usium) totiž s. Jií, s. Antonín a u
eky
pativší
prastaré ješt
Doria, jest
zvláštnímu knížecímu
teprv za Augusla pipadlo k
gubernalora
ke
cti
rni
i
stojí
císai
starý
dobe
pedímanské msto,
rodu
Koltius
zvanému
ímu. V zahrad
a
zdejšího
zachovaný, vítzný oblouk Nápis jeho zdá se
Augustovi vystavený.
pro slavjanskou
e
a historii
památný, proto
zde
celý klademe.
Imp.
Caesari
Tribunicia Potestate F.
Collius
Auguslo
Diví
XV. Imp.
XllI, M. Julius líegis
Praefectus
F.
Pontifici
Maximo Donni.
Civitalum, quae subscriptae šunt
Segoviorum. Segusinorum. Delacorum. Caturigum. Medullorum. Tebaviorum. Adanacium. Savincacium. Egdiniorum, Veaminiorum. Venisanorum. Iriomum, Esubianornm. Ovadiavium et Civitales, quae sub eo Praefecto fuerunt. Nkterá z tchto jmen k. p, Biaci, Ovadi atd, pináležeti, zdají se do té tídy do které sousedm jim Mediolan, Venecia ili Benátky, Nulin* (Modena)^ Janova (Genua). i
37 HlavDÍ
a
msto
mé oekávání utšené asi celou míli pímá vede do msta. Ti hodiny ped
sídelní
dalece
pevýšilo.
dlouhé
a
cesia
Turin všecko
Stromoadí
nádherný královský letní žalá byli špitál a hrad, promnili. Celé okolí msta Turína má cosi velikánského pvabného. Jen jedna okolnost kalila nám rozkoš a tohoto pohledu, totiž množství vojska, které se zde co roje hemžilo, a všudy vkol msta i v Mezi všemi starými sice v as nejhlubšího pokoje. na pahorku stkví se
Turínem
který Francouzi na kasárnu,
mst
msty
nejpravidelnji
jest Turin
rovné,
tak
sledu
ze
že
staven;
msta,
ulice
v
nm
na jejich daleký
až
konec vidti se mže; paláce vysoké, prostranné, písteší a oblouky na námstí pohodlné a svtlé. Bytem byli jsme ve velikém hostinci Federov, jenž rozený Svýcar jest. Když my po schodech do našeho pokoje v hostinci jsme vcházeli, odcházela odtud práv jakási eská hrabnka, ponvadž pak moje Ludmilka slovensky že mluvila, paní ta tak se zaradovala nad tím, ke uchopivši ji na náruí, políbila ji kouc „Ach, milé dít, také umíš esky !'' Nejpamátnjší pocestnému v Turíne jest lak eené Egyptské museum, pocházející od Drovettiho, jenž byl vyslancem sardinským v Alessandrii. Jest to nejouplnjší ve svt sbírka egyptských starožitností, a sice vtším dílem dobe zachovaných. Barvy na tchto starožitnostech a mumie ku podivu erstvé a lesklé jsou, akoli nkolik tisícv let již trvají. tyi
mn
:
sín dlouhé a prostranné naplnny jsou tmito pozstatky. Ve dvoe jsou kamenné sochy Ozymandia, Thautmosa II, Amenofa II. Množství egyptských mumií, náhrobních
kamenv
tak hojná jest
i
s
Práv ezbami. rozliných domácích nádob, rol-
nápisy, malbami a
sbírka
nického
náadí, zbrojí a zvíat, jmenovit dva ibisi, krokodilové, koky a t. d. Rukopisy v katakombách
Thebenských nalezené, mnohé
a dlouhé papirusy, jejichž obsah jest vtším dílem náboženský, historický a dílem i zákonodárný. Celý svt a život Egyptauv vidti zde, jako ve velikém zrcadle. Z chrámv jen tyry navštívili jsme: kathedralní chrám, pvodn z vku Lombard-
38 16 století, má na podlaze ve stvoeDÍ svta, po stranách pak historii vykoupení vypodobnnou. Druhý krásný chrám jest Chrám Corpus Domini S. Filípponeri a de la Consolata. obnovea však v
ského,
mnohých obrazích
jest nejbohatší,
historií
ale bez
krasochutí a pravidla, zde slavný
Rousseau odpísahal v 16 roku vku svého protestantské náboženství, k nmuž se ve 40 roku opt zpátkem navrátil. O pvodu a základu tohoto chrámu vypravoval nám kostelník následující píbh Když roku 1453 Sa:
vojardové
msto
posvátná
oplátka
Exiles popienili,
do
Turína.
pišla
Nesl
ji
mezí s
koistí
jinými
i
vcmi
který pišed na toto místo, na zem klesl a dále nechtl. Když se to stalo, otevely se truhly a pytle naložené samy od sebe. Ona oplátka posdvihši se vzhfiru osel,
jíti
do povtí
létala
sem tam ped oima všech,
až
pokud
do jehož svatých rukou se spustila a do tohoto chrámu penesena byla. Doložil však k tomu dobromyslný kostelník, jeli to pravda, nevím, já to slyšel a etl v legendách. S naším pasem snad nikde jsme více ostudy, bhaky a outrat nemli, jako zde. Pi zdejším rakouském vysianslví jest vyslancem vysoce urozený pan Zaremba, znamenitý polský vlastenec, který nás ped nkolika léty v Pešti byl navštívil. Skoda, že s ním v Turín nyní nepítomným mluviti jsme nemohli V Asti (hasta Pompeia), rodišti básníe Alfierího, jsme noclehovali. V Alessandrii pak víc než pl dne na odchod pošty ekati jsme museli. Msto toto jaksi ošumlé a schatrnlé památné jest svým pvodem, anC od vyhnancv Mediolanských za císae Bedicha Rudobradého vystaveno a papeži Alexandrovi III. jeho odprcovi ke cli Alessandria nazváno bylo. Msteko Noví znamenitým se stalo vítzstvím, které zde ruský vdce Suvarov roku 1799 nad Francouzi obdržel. O krátký as, aj! uzeli jsme již blyštti se ped námi zrcadla moských vod, a pyšná Janova stála amphitheatráln ped užaslýma oima našima rozpoložená. Blesky tehdejší
biskup nepišel,
!
mst
slunené
tak siln se
odrážejí,
jakoby
celé
msto
jen
39 mramoru
z
a
ze
zlata
záleželo.
A
tak jest v
samém
mramoru a zlata nikde jsme nevidli. Nejen celé chrámy a paláce z celístivého mramoru staveny, ale i mnohé rašfanské domy bílým polírovaným tam mramorem obloženy a ozdobeny jsou, anobrž tu sama dlažba, žlaby a jiné stavby a pomníky mramorem i skutku,
tolik
i
Pístav moský nesíslný poet lostva, kupecká a vojenská stavení na behu moském tak oarují obrazotvornost pocestného, ze se do néjakovébo bájeného svta pelezený býti vidí. Na ulicích msta ozývá se
se stkvjí.
ped domy lidí
msta
dne
ve
sob
chléb
i
na tento
veer výborná hudba a zpv, spsob hledajících. U prosted
vysokém pahorku zelená se prostranná proAqua Verbe, kde celý krásný svt veerního asu se spatiti dává. V jeho prostedku jest vodoskok a jezero, vkol rozliné kvetoucí koviny, kvty a rfiže, tehdáž v nejplnjším rozkvtu. Nejrozkošnjší výhled Odtulto jest s pavlae chrámu S. Marie de Carí^tiano. nejen celé msto Janova, ale pi jasném nebi i ostrov Corsica se spatuje. Tak dlouho jsme se snad nikde nena
cházka
bavili, jako na vrcholci tohoto chrámu. ByloC to již pravé vlaské povtí, které zde válo, vlaské paláce i
zahrady,
které
se
pod námi rozkládaly.
Chrám tento 90 stre-
na zvláštním vrchu, jehož oudolí podivný
stojí
vysoký, a 170 stevíc v dlouhý most s mstem Janovou spojuje. Pod mostem tímto njí paláce domy
vícv
i
5
i
6 podnebí
do slohu jeden který
tento
ysoké. Chrám tento Carignano, z
co nejkrásnjších podle plánu M. Angelo,
pvodn
pro
chrám
S. Petra
v
jest
ím
byl
Stecha jeho strakatobarevnými kidlicemi jest. Chrám kathedrální S. Lorenca honosí se
vypracoval.
pokryta
popelem Jana Kestitele,
nepochybn lak apocryfickým, jako jest jeho veliký smaragd, který v novjších asích od znatelv za sklo vyhlášen. Nejstkvlejši ale chrám Janovský jest L'Annunciata, proti nmuž my práv bydleli jsme. Z prostedku 17 století outratami rodiuy Lommellini staven dle nákresu Scorticana a Jakuba de la Porta. Její vnitek jest celý tak pozlacen, že oko sotvy místeka nalézá, kde by odpoinouti mohlo. Lod
40 chrámu nesou
jonictí
niho. Nejkrásnjší se
sloupové.
Fresky jsou od Kario-
nám zdály
býti
dva
obrazy,
Ve-
ere Pán
od Prokaccíni, a ukižování od Skota. Když jsme jednou již veer z procházky se vraceli, zvonno ua vži chrámu S. Štpána. Byl{ jakýsi místní, Janovanfim obzvlášt památný svátek a den Panny Marie. Z chrámu samého ozýval se jíž hluný harmonický zpv, vešli jsme my tam do této jasn osvtlené a lidem V oltáH zvlášt ženským pohlavím peplnné svatyn. jest nejslavnjší obraz janovský totiž muenictví S. Stepána, jehož vrchní díl Rafael, spodní pak G. Romano maloval. Tak umleckého a pedce tak nábožného, vzdlavatelného a pronikavého zpvu ješC nikde v žádném katolickém chrám jsem neslyšel, jako zde. BylaC to antifonie, tak že jeden veršík kantor, druhý veršík církev zpívala. Jakový to rozdíl mezi zpvem nmeckým ve Švýcarských chrámích a zpvem vlaským našemu slavjanskému cele píbuzným. Po zpvu ukáže se na kazatelníci eník sliné postavy a mladého vku. Ml káze ve vzdlané vlaské eí, a mluvil sice horlivé a však tak hlasité a zeteln, že já celé to krátké kázání od slova do slova rozuml a v pamti zachoval jsem. Jeho obsah charakterizuje nejlépe nynjší povahu msta Janovy, protož zde ji aspo ve výtahu položíme. My svtíme dnes slavnost nejsvtjší matky boží, i
(Santíssima Madre divína) Panny Marie.
Známo vám
jest,
kesanstva, ona jest dobrodínkyné anobrž celého lidského pokolení, anat svtu dala vykupitele a spasitele, slouží za píklad všech ctností obzvlášt ženského pohlaví, a oroduje za nás híšné v nebi u Boha Otce a syna svého Ježíše Krista. Ona jest královna angelv, knžna všech patriarchv a svatých, a nejskvlejší perla nebes. Ona jest patronka a ochrankyn celé ímskokatolické církve. Zuámot vám jest ale kesCanská církev to, jakovou lásku a est celá
jak
celého
veliká
—
i
této matce boží prokazuje, jak velicí houfové ku svatým
jejím
místm
a poklady
denci
i
a
chrámm
chudí
panny
i
z daleka
bohatí za
slibem
obí
vné
putují, jak jí
drahé dary
pinášejí,
jak mlá-
istoty a neviiinosli
jí
se
:
41 zavazují,
jak
tato
a
t.
d.
Já vás ale dnes na to chci upozorniti,
nejsvétjší
matka
boží
nás obyvatele
tohoto
pedkové my ji o lásce mezí naší mluviti budu matkou Marií a námi, jejími syny, když vám ukáži dkazy lásky Panny Marie k nám, v první ástce v druhé pak ástce dkazy lásky naší k ní Dkazy lásky P. Marie k tomuto mstu a k oám
msta
vždycky milujeme, když
milovala,
a
jak naší
i
jsou následující: 1.
Ona
obci
naší
dopála mnohá slavná vítzství
nad Turky, Portugalany, Benálany, Francouzi, Angliany, Rakušany. (Recník výslovn jmenoval rok a den tch vojen a vítzství, asto i poet bojovníkv a padlých, a zvlášt loupeže a koisti na nepátelích dobyté.) Prstem ukazoval ve chrám na korouhve a praporce Turkm a jiným nepátelm vzaté a zde chované, ka : Náš hlavní ili
kathedrální chrám byl
pes
100
rokv Tureckou
kdo nám jej opt navrátil? Naše nejsvljší Matka Maria. Hledte na tyto trofee, praporce a zbroje v tomto chrám rozvšené: Kdo nám je dal? Hlete na dla pevnosti a hráze toto msto obkliující, kdo je i stavti i brániti pomáhal? Naše nejsvtéjši Ma ka Maria. Když nyní o vítzství nad Rakušany a osvobození msta r. 1746 mluvil, mj obliej rudém hoel a nohy se tásly pedtím v podrobnostech neznámý nebo celý ten, dj vypravoval. Téhož roku prý dne 5 prosince bylo zde vojsko rakouské trápící všemožným zpsobem naše obyvatele. Jednou nkolik Chorvat a Slavonských Pandar z rakouského vojska nutili naše méšCany bitím a strkáním ku penesení kamsi vojenských moždí. Jeden mládenec jménem Batilla^ asi 14 let stár, rolník ze sousední vesnice, vida to, zbouil se v srdci nad tímto Mošeí:
mn
ukrutenstvím;
zvolav velikým hlasem:
che Vinše
(zane
vypukne !j a vzav kámen do ruky vrhnul jej na jednoho z tch Chorvat, který hned mrtev na dlaxbu padl. To byl poátek všeobecného pozdvižení: plka ale trvala až do 10. pros. kde všickni Rakušané vyse,
i
Jméno Batilla jest Janovanm velmi milé obrazy sochy, národní písn, výroní slavnosti je zvnily.
hnáni.
:
42 Ona msto naše
chránila v rozliných pohromách jmenoval mor, zemtesení, ohn, drahotu, rozliné neduhy a obzvlášt choleru. 3. Ona pomáhala a pomáhá našemu kupectví, sprovodila lod naše do nejvzdálenjších krajin a ostrovv, zpravovala vtry, tišila boue a vichice moské, proež i na plachtách našich lodí a korábfiv všudy její obraz spatujete, požehnává posavad naše zahrady a vinice 2.
a
neštstích
tu
;
domy a t. d. pedkové Janované
obhajuje naše paláce a
My
a
1.
vyvolili
naši
nejsvtjší
jsme
matku boží za
tuto
patronku a ochrankyni tohoto msta, stavli jsme jí mnohé drahé chrámy a krásné kapIy, zhotovili utšené sochy a obrazy, (eník tu zejména pivodil poet chrám Panny Marie vystavených a posvcených, zvláštní
a
sice jak jíž zašlých 2.
Marii ke
obecné, ale
nichž jeden
i
slavínie
svátky a
obzvláštní a
i
Pann
slavnosti
všem
ty
ímskokatolickým tomuto mstu vlastní,
dnešní svátek jest.
tento
Konali a konáme procesie,
a
pítomných).
i
msto
nejen
sice
a
cti,
kesCanm z
tak
Ustanovilo toto
ke
jí
ku
ji
prvody dkaz vdnosti
hluné
asté
cti
poct
na
a
jakovou i nyní po skoneném tomto kázaní konati budeme. V zavírce mezi jinými toto ekl Protož jest-li se v písních svatých Kristus Ježíš prvorozeným synem této nejsvtjší Matky nazývá; my obyvatelé tohoto msta slušné se jejími druhorozenci (secundogeniti ekl obzvláštní služby
a
mše
svaté,
:
mžeme;
latinsky) jmenovati
k milákovi tua
Mater)
svému Janovi to
platí
i
a co
ekl
o nás,
i
nkdy
Kristus
já
k
kíže
s
(Ecce
matka tvá
Ai
:
vám íkám:
Aj
Matka naše. Pi tchto posledních slovech ukázal rukou na veliký obraz P. Marie. Každý si snadno pedstavili mže, jakový ouinek psobila tato samolásce tak mistrovn pochlebující z
oí
rušilo
káze.
Akoli raenala, nicmén stavitelské a
Jenom
stírání
potu
s
tváe
a
slzí
velebnou tichost chrámovou. Janova v krásoumách se nikdy nevyzna-
tytýž
nalézají
sbírky
se
malísko.
zde výborné Nejhojnjší a
i
i
památky nejlepší
43 My zde jen ty sbírka obraz&v jest v palác Brignole. podotkneme, které se nám nejvíce zalíbily. Rubens a Kristus a Madonna od Reuiho; jeho žena od Lud. Steza tí Králové od Pavla Veronského a tiléž od Vaodyka; dávání dan od téhož (utéšený obraz;) Maria, Ježíš a (jeden z nejkrásnjších obraz&v toJan od Raphaela mistra) Madonna s díttem, od jistého ješt žihoto Jakový to rozdíl mezi jícího umlce Isola roku 1844. Raphaelovou a touto cele modernisovanou Madounou. Obdivuje se v této obrazárn ješt jedno dílo od Pavla Veronesa, totiž Juditha se sCatou hlavou krále Holofernesa ale já utíkal jsem všudy od tohoto ošklivého pohledu, který nejen mj aesthetický ale i mravný cit vždycky hluboce ranil. Podobné sbírky jsou i v paláci ;
;
:
Marcello Duracco, Filipo Duracco, Pallavicini, Pasqua, atd.
dm
Jeden z nejpamátnjších ústavv v Janov jest aneb radji palác chudých, nepochybn nejskvost-
njší špitál v celé Evrop, v nmž se nyní asi 2000 chudých zdržuje. Stavení nádherné a prostranné, pi každých dveích a v každém kout stojí mramorové sochy, obrazy,
a
dobroinnost
chvastavó nápisy
zakla-
datelv
vychvalující. Jedna taková socha pžedstavuje bohatého arcibiskupa, an peníze z velikého vrece sype, s nápisem: Jdi i ty též. Mezi paláci obzvlášt tri pozornost na sebe táhly. Pedn onen, v nmž nkdy slavný vynálezce Columbus pebýval. Pak palác Doria s krásným výhledem na moský pístav. V tomto paláci hostil nkdy Ondej Doria císae Karla V. Pi byly všecky nádoby stíbrné a zlaté, které jak mile prázné byly, služebníci ven do moe okny vyhazovali, kteréž marnotratnosti císa a
jistého
ui
obd
pítomní Spanlé
ped
tím sít v
ty nádoby na pravují
velice se
spsob
povsti
divili,
nevdouce,
moi pod vodou rozesteny
že
tajn
byly,
které
ryb ulovily. Cosi podobného
o polském
knížeti
Radzivillovi.
vyPalác
stojící táhl obzvlášt mou Máí dosti hezkou sbírku obrazv, dvoe dobe zachované fresky. Z tohoto rodu a domu pocházela ona v djinách Janovských památná
Spinola
na
pozornost ano i ve
námstí Fontána
na seb?.
i
44 panna Tbomasína Spinolova. Dvakráte byli se Janované Francouzm zbouili, a však nadarmo; když roku 1506 po tetikráte se pozdvihli, král francouzský Lud» vík XII, tak hnvem rozpálen byl, že se písahou zavázal celé msto zboiti, jeho obyvatele a jejich jmní vojákfim za loupež dáti. Pešed s vojskem Alpy, porazil vojsko Janovské', a pronásledoval je až ku hranám mFta. Méštané byli v zoufalství a senát bez rady. Posláno první i druhé vyslanství ku králi, které on ani
proti
ped
pedmstí Avena zboeno a vyplenno. Druhého dne nastával celému mstu strašný obliej nepipustil. Již
V
tomto hrozném okamžení umínila dcera Marchesa msto a obec zachrániti. Spolehši se dílem na vlastni krásu a výmluvnost, dílem na rytíství a velikomyslnost vítze, vyvolila nkolik z nejkrásnjších panen msta a šla, co jejich vdkyn prositi za miIo'st. Ozdobily se v noci všecky jako v njakové slavnosti, a když los.
Spinoly
se rozednívali
poalo,
brán Lanterna, msta vraziti mlo.
ku
šly
kterou francouzské vojsko do francouzský dstojník který ,
mladic spatil, vedl je
ped
tento
krále.
pítelkyn obávajíce se pod obranu francouzského
surovostí rytíství,
že ona
vojákv
První
krásných
zástup
Když panny
ním na kolena klekly, ekla Thomasina,
skrze
ped
ty a
utíkají
její
se
jehož velíkodušnost
k ženskému pohlaví po celé zemi se slaví, pítelkyn, ano všecky její krajanky a spolumšCanky neníli možno hnvu krále ukojiti, rády zemíti chtjí, jen aby je ped zneuctním a poskvrnním chránil. Král se na dvojnásobnou zpronevilost Janovodvolával, a že tedy po tetikráte neúprosným se ukázati mže bez ujmy své slávy. Ach! zvolala Thomasina, máme-li my bídné dvy jediné býti na tomto a uctivost
že
ona,
její
an
svt,
které velikomyslnosti vaší královské jasnosti ob-
nesmjí? Ludvík král neml síly k odporování tmto slovm. Odpustil mstu a obci jeho vinu a udlil Thomasin políbení pokoje a smílivostí. Pozdji
divovati se
cítil
král
k ní
i
bližší
lásku
a
náklonnost,
kterou ale
Thomasina nikdy odmovali nechtla. Pes celý život zstala v panenském stavu a v pátelském dopisování
.
Když
Ludvíkem.
králem
s
v
byla
francouzsko-vlaské re»
300 rokv v nm zboen a roztroskotán* Nosivo, ili kroj ženského pohlaví v Janov jest Jaká oci bije. obzvláštní, že cizozemcm velmi v
voluce
hrob
byl
Benátkách
na
a
potom
její,
pokojn spoívala, od tak
pochována
zemela,
as
v dogecím paláci, a teprv v
4&
jakž
stekld roty
sousedních jim ostrovích od starovšeobecná a oblíbena jest,
dávna erná barva roucha tak
i
slují,
dobrým
zde
blohlavam
právem
nebo vyjímajíc nejvyšší šlechtu, každá žena
nosí na
mén
Ženštiny
zde.
hlav
bílý
pkn
závoj,
a
vkusn
a
ovinutý,
panna více
asto celou vrchní ást
tla zakrývajíc, vtším dílem svobodn visí, nkdy však i drahou perlami a diamanty ozdobenou jehlicí aneb spínkou upevnný. Odv tento jak prostý, tak spanilý a vnadný jest. byl jistý Náš vdce ili ierone v tomto Guilelmo Giaocchino, bývalý kantor a uitel školský dlouhý,
mst
venkov, nyní muž polouený.
manželkou i s dítkami zde žijící, My ílavše a slyšavše ped tím mnoho o nestydatosti, hrubianství a lakomství zdejnás poších facchinv a ieronv, báli jsme se, že dobný osud potká. Ale jak jsme se diviti museli potom vidouce, že tento muž od rána až do pozdní noci za tí dni k naším službám st.il a konen od nás za ta Na bárce jen násiln vtisknutou mzdu a odmnu pijal. daleko do moe až ku parolodi nás zprovodil a zde u prítomoosti všech pocestných ruky nám líbal a jako dít maje slzy v oích od nás se odebíral. Tato dokdesi
na
ale
s
i
brotivost
neoekávaná
tem pi louení
slzy
tak nás pronikla, z
oí
píklad laskavého pohostinství k nám to
nejmén oekávali,
tetí
že
i
nám všem
Tento byl druhý
se cedily. v
kraji,
tmto podobný
kde jsme
zkusili
jsme
v Neapoli.
Sedozemní moe tak nyní oživeno jest plavectvím, každého že dne 1, 2 aneb i více parolodi z francouzské Marseille do Janovy, z Janovy do Livorna, z Livorna do Cívitly Vecchie, odtudto do Neapole a t. d. plovají. Ta lo, na které jsme se my do Livorna plavili, nosila jméno slavného vlaského básníe Dante. Ale tento hn-
46 vivý otec vlaských
námi nakládal, aneb aspo
s
chyblo, že nás do svého inferna,
a málo
purgatoría
pohodlná, žená,
básnív nemilosrdné
nesprovodil. a
tak
Parolo
tato
náramn
vlnobitím
sice
švárná
dosti
a
mnohým tovarem
však nevelká, aniž
moským
obtí-
zmítána byla a
pes celou noc, že má pani a Ludmiika pí ustaviné moské nemoci totiž závrati a dávení tém duši vypustily. Já pes celou noc oci nezavev držel jsem sice
hlavu hned jedné, hned druhé, sám o sloup abych pi koklébáni lodi nepadl. I zde
open
tém
pocestní
stonali,
leželi,
menší mdloby plavci nemálo
a
dávili,
tžkostí
divili;
jsem
naíkali;
já
nepocítil,
byl jsem
protož
telem a pomocníkem všech. Ješt
i
i
ani
jsa,
všíckni
nej-
té
tak že se
mi
lékaem, tši-
v pístavu Livornen-
ském druhého dne boue tak zuila, že lodice a lunkové z behu k nám Icdva se dostati mohli ku pevezení nás a našich vcí na pevninu. Již v Janove spatili jsme jednu lo galejních otrokv, kteí ervené kabáty a epice majíce a k lavicím lodním etzem pibíti jsouce veslovali. Zde ale v tomto pístavu, nábeží ba i v samém mst všecko všudy plno jest tmito politování hodnými zloinci. Pohled jejích uráží oko i srdce, an dva a dva jedním silným etzem skuti jsou. Na hbet erveného kabátu stoji velikými
i
žiutosoukennými literami vyšitá vina každého zloince, Studu a pokání zlodj, zbojník, u t. d. p. vrah, tito lidé neznají; rovné tovaryšství a hromadné spolubydlení tchto nešlechetníkv, nemožné iní každé mravné do sebe vstoupení a života polepšení. Nejvíce nás bogalejníkv škodlivý vplyv má i lelo, že toto množství na mravy pospolitého lidu v Livorn. Plavcv, nosiv, ili fakinv, nádennikv a nájemníkv nikde jsme tak mnoho a tak velice zhovadilých, surových, nezbedných Sotvy že náš ano i nebezpených nevidli jako zde. hned kufr, tanistra a jiné vcí na beh dovezeny byly, k.
i
asi
deset lakových
trhajíce
nám
odstrkujíce,
od
lotrv
hruhíanských
násilné tyto
vci
kouce,
oni
že
vrchnosti výsadu mají,
z
nás
obklíilo,
a nás od nich tomu co fakinové
rukou,
prý
k
aby vci pocestných
z
lodí
47 do hostince
pocestného, co se
sama
ta
licejní
s
lování
a
nošená
tmito
kus
Kolik
nosili.
mu
vc
tolik
líbilo, žádal,
jen
stojí.
šibaly v
asto
každý od
a
více,
nežli
za
Ponvadž pak úedníci poporozumní jsou, všecko ža-
hledání
spravedlivosti
nosiv;
nosiové vci
nic
asto
neprospívá.
rozliných že tito hostíncv roznesou, anf každý z nich jiný a jiný hostinec pocestnému porouí. To potkalo i nás, auC nosi s kufrem prvé odešel, nežli jsme my s mýtem Zde se mi po prvnía s platem plavcv hotovi byli. kráte zhnusil nízký lid vlaský, ku pocestným shola žádné vlídnosti necítící, anobrž nad nimi ješt jakési trupské se
stává,
domv
panství nictvo
ty do cele
a
sob pi
Tato porušeuost nakazila
osobující.
parolodi, které akoli tištné taxy
má
úed-
i
a
dává
pocestným, aby znali, co se od osob a tovaru platí, nicmén však pod rukou vysílá lajné jednatele k pocestným a z taxy tištné jim nkdy tetinu nkdy polovici spouští, což potom nepochybn do zjevných poetv uváženo nebývá, ale tajn jen mezi úadníky rozdleno.
Ostatn jest Livorno msto nelepé, prázdné, žádných památek v sob nemající. Nejpamátnjší nám byl zde anglický chrám a hbitov, více njakému francouzskému salonu, nežli chrámu podoben. V zajisté zhola nic svatého, na Boha, nebe a vnost upomínajíciho se nenalézá, akoli istota, nádhera a skvostnost nejbohatší
nm
v
nm
panuje, všecko
uhlazené,
mkké,
polirované
a
blyštíci
jenom zpvníky a biblí tu i tam po stolicích rozložené, oznamovaly nám, že jsme v kesanském chrám. Na proti chrámu jest hbitov anglický železnými mížemi ohrazený, plný brobv a pomníkv. Jeden z tchto se nám obzvlášt se,
místo dlažby
drahé, turecké koberce;
líbil,
jistému mládenci postavený; bylf to
vici
své
schváln
zlomený,
což smrt ve
sloup v pólo kvtu života
výborn znailo. D^ojíctihodný pan Robert Gorter, zdejší knz, vypravoval nám, že již výše 70 anglických vtším dílem kupeckých rodin se zde usadilo, a že poet jejich co rok roste. Turecký hbitov proti majáku ili svtláme ležící, jest malý, tverhranný, zelené dvée mající. Zdejší
vozkové, ili iiakrové nestojí jako u nás na jednom
48
míst pes
celý
den,
vozy svými zovouce pi tom
prochází
ale
se
s
z místa na místo a z ulice do ulice, pocestné ku sednutí do vozu, slovem: Carocca carocca. Jíž zde vidli jsme píklady ukrutnosti vlaské k hovad-km. Volové totiž mají v celé Itálii skrze nozdry ili nosové dírky silný železný kroužek prohnaný, na nmž se provaz nalézá, kterýmž vl veden, aneb k jamu
pivázán bývá. Ponvadž to nejcitelnjší ástka tla jest^ vl hlavou a pyskem ani hnouti nesmí. S koiími však Vlachové nakládají velmi milosrdn, ovšem mazavé. Z Livorna vede železná dráha do Pisy, po které i
my výbh ped
jako
slavné
roztomilá
eku Arno Porta
a
vedou ti pevné
Lnca
jsou
mrtvé
a
rumy
jest.
památky
historické
Toskánské, vzdor Píroda však
toto
tak nyní na
živostné,
a
svým palácm pólo pusté
vkol
Msto
tamže uinili jsme. tím
krásné mosty.
a
Pes
vznešené.
Ped
branou
velikého od Nerona slaveného
Kalhedrální chrámu Diany s koupelemi a vodovody. chrám roku 1063 od stavitele Rajnalda vystaven veliký
nádherný, jest míšenina slohu byzantického a vlaského. Kostelníka a cicerona nikde jsme tak až do mrzutosti mnohoeného neslyšeli, jako zde. On znal a vypraa
voval nejen historii každého obrazu a obrázku, každého sloupu, každé sochy,
V kteí je shotovili. mosaiková kolossálná
ale
i
tch umlcv,
celý životopis
podlaze nad hlavním oltáem jest
ale podobizna spasitele svta, nemotorné, že my to pi prvním pohledu obrovskou postavu Atilly, aneb jiného svtoborce za jsme mli. Stolice ve zdejším chrám jsou ezbami a to znamenitými ozdobené. Ze zdejších mnohých a velikých
tak
chybn
obrazv
ani
nezanechal.
a
jeden njaký
trvalý
Ped chrámem
vtlak
a
znak v
tímto spatuje se ona
mn kivé
vž ili zvonice 142 stevícv vysoká, roku 1174 nepochybn schváln a s pedsevzetím v této píné postav stavená. Mát 7 pavlaí ili podnebí, které pkNachýlenost této nými sloupy vkol ozdobeny jsou. vže k zemi výše 12 stevícv vynáší, a lovk
stojící
po prvníkráte pod ohlídá,
ant se
mu
ní
stojící
zdá, jakoby
anebo tato
bázliv se stavitelská potvora jdoucí
49
nj
na
již
již
zvonv
visí
Nicmén však 7 dosti velikých zvonno bývá tém každodenn
padala.
na
ní
a
beze všeho nebezpeenství. Na této vži vynalezl nkdy Galilei zákony tíže tl, ili gravitaci. V sousedství chrámu druhé strany leží i povstný hbitov Gampo Santo, s Jest to slavení který zvláštního svého strážce má. tverhranné, do nhož dvoje dvée vedou; vnit jest
písteší na všech tyech stranách stnomalbami a hrobpomníky ozdobené. V prostedku pod šírým nebem jest zem z Palestiny, jmenovit z Jerusalema roku 1228 v as kížových vojen na 50 lodích sera skrze bojovníky Pisanské pivezená. Ve hbitov tomto pochovávají ními
se
jen
takové
které
osoby,
se
njakovými zvláštními
msto
vyznamenaly. Skoda, že trply. již mnoho obrazy na stnách poasím Pedstavujíc historie biblioké a legendy svatých. Jeden a sice veliký obraz opilého Noacha, a jeho s ním posmchy provoctnostmi a zásluhami o
dcery pedstavující
zující s
se nám zde souhlasiti jako jest libilov. I mezi
nezdál
tak svatosmutnýra místem,
starožitnostmi pohanskými zvlášt ecko-iímskými, které
kesanské smrtné zahrady nepatí, jako jest k. p. sarkofág, na nmž Amor rozliné pedstavy Bacha a t. d. I jedna a Psyche ruská, mladá vysokého stavu osoba, která zde na cest se zde chovají, jsou mnohé, které do
,
v Itálii zemela, má svj hrob a pomník v této svaté zemi s následujícím nápisem: Hic adquiescit Athanasia Suvalov. Com. Petroburgo annorum 18, mortua anno
1821
a
t.
d.
Matka
tento pomuík.
její
rozená Šerbatova vystavila
Ponvadž Angliané
jí
zemi z tohoto hbitova kradli do váku ji skrývajíce, proto strážce nyní piln na každého pocestného pozoruje; nám však putující
dovolil ti kvítky na této svaté zemi rostoucí utrhnouti,
které
aspo s
papíe
na památku v
donesli.
zakroucené až
Ponvadž pak do Jerusalema nám na
této
svaté
jakýmsi nábožným
a
zemi stáli jsmo uctivým cítním.
dom
jsme
putovati nelze,
drahnou
chvíli
tomuto hbitovu stojí II Battistero, ili kestitelna, roku 1153 v Germansko-Toskánském slohu stavený okrouhlý chrám. U vnit jesl náramné echo.
Na
proti
Kollárovy spisy,
m.
4
50 Kazatelnice
jest
Palaszo de
la
V
Mikuláše z Pisy.
blízkostí
ona povstná vže hladu, Ugolino se svými syny zaven a hladem
nkdy
ve které
umoen
arcidílo
religione
stojí
byl.
Z Livoroa nesla nás obtížená
a
proto
vlnánn
i
do
Civitta
Vecchia.
ze
všech
národv
veliká
a
siln všelikým zbožím vzdorující parolod
moským
Pocestných
takové
množství
bylo
jsme sotvy pohodln
že jeden vedle druhého státi mohli. Plavba vedla nás vedle ostrova Gorgona, Capraja, Corsiky, kde Napoleon a
Columbus narozen žil.
a
krajin,
Blby,
a
kde
vyobcováa
Napoleon
nkdy Centm
Vecchia slula
Civitta
cele,
Trapístav
za
Má výborný zloinc zde ješt mnohem vtší, než v Livorn. Na nábeží mnoho moské stojaté, smradlavé vody, proto povtí nezdravé. I zde nám pasem takové obtížnosti dláno, že já osobn ku s
jpna
povýšena
moský,
zdejšímu
ale
na
byla
poet
msto.
galejních
rnkouskému konsulovi,
odtud k delegátovi, Policie jsem musel. pas proto podepsati nechtla, že prý v Livorn od papežského posla podepsán není. V Livorn pak mí eeno, že toho poteba není, ant mj pas již ve Vídní od ímského vyslance podepsán byl. Delegát msta Civitta Vecchia pan Pieroni Milesi, muž mladý, postavy vysoké, vlídných a zdvoilých mravv, jest osoba duchovního stavu a vysokého úadu, pí tom, jakž nám eeno, miláek nynjšího papeže. Sotvy že slyšel, že mluviti poal, já z Uher jsem^ ihned latinsky ke t.
j.
nejv\ šímu
správci
msta
a
jíti
mn
ka:
„In Hungaria, ut audio, loquuntur bene
latine,
et
rogo itaque, loquamur Romana liogaa." Já ihned posbírav všecky své nkdejší školské kvítky a latinky v pamti, poal jsem jemu vypravovati pekážky ty s pasem, a cíl mého cestování. V tom okamžení napsav lísteek poslal jej k policii, a pak hotový pas sám mi doruil. Vida mou zbhlost v latin za hodinu se mnou se bavil a rozmlouval. Podivu hodno, jak znal a nejvíce i ml díla našich v latin psavších spisovatel, na p. Jana Panonského, Sam-
ego valde amo latinám,
tém
buká, Belía, a
t.
d.
Z
Civita
Vechie vezl
nás
veturiao
01 do íma. Tu
na kopcích vidli a již vedle cesty naší jsme jižní rostliny pod šírým nebem, k. p. cypiš, ziAsi lyry mozel, divoké fíky a révy, myrty a t. d. povést slyšeli jsme strašnou ped ímem cesty hodiny Jakási Bao spáchané tam ped nkolika dni vražd. vorka z Mnichova^ matka nkolik dítek mající, pišla na Bylat tu myšlénku putovati do íma a sice samotná, co poutnice obleená, majíc v ruce dloubou poutnikou hfil. I pitovaryšil se k ni jakýsi honák ili honec voláv, za kterého ooa v hostinci jídlo a nápoj zaplatila. Když dále šli spolu do Éíma, zloinec tento vyrval jí onu poutnikou hl z ruky, zavraždil ji, a pak vzav nkolik dukátftv, které ve váku mla, do hráze tlo její zavlekl. S blízkého vršku díval se na tento ohavný skutek jistý vinohradník, který i hned vraha do íma až do jeho píbytku následoval a sice se stráží vojenskou u brány pivzatou. Zloinec lapen vyznal i hned vinu svou. Za-
vraždné odiv
tlo
v
vystaveno
ím
v
policejním
Nalezeno
bylo.
bylo
dom
na
vkol
veejný prsou ve
plátn zašitých dukátv znamenitý poet, které vrah ten nenašel. Okolí a
msta íma
chotár
jest velice
pustý
a
ím
prvé, než nepíjemný. S této strany není vidli s „Hle kuple Svato-Petrského vrchu Vatikánského .
chrámu!" zvolal jeden s námi putující Éíman. Bylot to ráno, práv v tom okamžení, když slunce na nebi vycházelo. Tato slova proletla srdcem mým jako stela. Oím dále tím více se jeden kopec za druhým ped
oima
našima rozvinoval, až celé
msto ped oima
na-
moe
palácv a zboenin. Dlouho jsem vlastním oím nevil, nalézám-li se skutené v ím, ili to jen opt njakový klamný sen,
šima se chvlo, jako
Nám jakových jsem dosti obzvlášt v mladosti míval. zajisté, kteí jsme již v dtinství o Éimu a ímanech více, než o našem vlastuím národu slýchali, kteí jsme se s latinskými klassiky ve všech našich školách zaneprázdovali, z Cicerooa, Virgilia, Horáce, Seneky, Tacita, zvláštní Livia z pamti se uili, nám pravím, musí ím vnadu a cenu míti. Zde každý kopec, každá ulice, každý d5m a palác, ba aE lak povím, každý kámen, a každá 4*
52 šlépje nohy má svou vlasloí historii. Rím jest nejstarší, nejpamátnjší msto v Evrop, anobrž a Ohromiiýf tedy musí býti i ten v celém kesíanstv. úinek, který pohled jeho v citelném srdci psobí. Ale nejslavnjší
bohužel!
práv
tento
úinek
a
vypsati
cit
vymluviti
a
se nedá.
Nemohu však zatajiti, že po prvním tom velikánském zárazu, když jsme do samého msta vstupovali a tsnou ulikou vedle kolonády Svatopetrské jeli, mj
pi spatení tohoto chrámu byla omrzlost, ba bych ekl, jakýsi svatý hnv nad tím, že mne mé oekávání z ohledu na polohu tohoto svtoslavného My totiž sem picházející chrámu tak velice sklamalo. a tohoto chrámu spatiti záda nejprve jen týl, hbet jsme museli, pak pišedše dó msta zakroutiti a obrástran svta, odkud jsme titi jsme se museli k té pišlí, chtli-li jsme elo a obliej chrámu tohoto spaprvní
cit
tém
titi.
Toto se
mn
zplodilo.
mn
nelíbilo
a
jakousi tajnou bolest ve
má zajisté pedstavovala sob tento nejvlší chrám kesanský, jako tváí a prelím svým celé Evrop kesanské a nikoli k pohanm a Muharaedáom obrácený. Ten chrám, který je arcidílo kesanského stavitelství, bude se z Vatikánu dívati na celý vzdlaný kesanský svt, zvlášt pak na nejhlavObrazotvornost
njší katolické krajiny Toskánsko. Španlsko, Francouzsko, Polsko, a
Benátky,
Lombardii,
Mohl by snad nkdo k omluv tohoto pevráceného položení chrámu aby prtu okolnost uvésti, že zakladatel jeho chtl, elí jeho ku poledni k Jeruzalému a k svaté zemi Palestin obráceno bylo: ale nevím, aby pvodce jeho skuten tohoto úelu povdom sob byl, an málo který jiný chrám v prelím k poledni slaven a obrácen jest. Když jsem na toto nemotorné a neslušné položení chrámu nkteré umlce a uené muže v Éím pozorný uinil, z vtší ástky mi za pravé dali, a divili se tomu^ t.
d.
ím
ím
mnoho let akoli v chyby chrámu nespozorovali.
že,
Ješt v Livorn pana
Bohumila
se
zdržují,
potkali jsme vysoce
MuUera,
jenž
v
Pešti
pedce
této
ueného muže,
nkolik
rok
se
5a zdržoval co doktor práv, nyní do své vlastí Sedmihradska za profes sora a rektora vysokých škol v Sibín (Hermanstadt) povolán jsa putoval. Prvé však ješt Itálii, S tímto eckou zemí a Caihrad navštíviti se jal vlídným a mnohostrann vzdlaným mužem a pítelem .
íma
ale
Bydleli jsme v
tak
nejen do Leontíno,
i
spolen
do Neapole
eené
soukromném dom,
v
cestovali jsme.
Portugalanv,
ulici
majíce dva
Vicolo
prostranné
Domácí pán byl rozený pokoje za dosti levnou cenu. Francouz, kupec, muž tichý a dobrotivý. Jeho manželka rozená Rímanka byla nepívtivá, hnvivá a svárlivá osoba. Dobrý manžel obsluhoval nás, anC jeho manželka s ním, se
sousedy,
hašteila.
anobrž
nkdy
i
s
Na štstí, že jsme pes
námi co Xantippa se celé dni málo doma
bývali.
Prvé však, než bysme
mst
tenáe
naše po
vko-vném
a rozkošné odtud plyzapotebí máme zde nco pedeslati o tom spsobu, jak jsme my Rím a jeho památnosti navštvovali. Mv jsme za celý as našeho zde se zdržování žádnéiio vodie po rozlehlém tomto v jeho pedmstích a okolích nepotebovali. Vypracovali jsme nejprve plán v celosti, potom jsme rozdlili celé msto na 6 ástek, každé ástce obtovali jsme asi jeden den, ostatní pak dní vynaložili jsme k optnému vidni památnjších vcí, dílem k navštívení pátel a známých, dílem ku volným procházkám a výbhm. V každé ástce msta vyhledali a poznamenali jsme sob pedkem pro zílejšek veerního asu vše, co se tam památného a vidní hodného nalézá, abysme tam již pipraveni pijíti mohli. Tímto písným poádkem se stalo, že jsme v bhu 6 dnv s celým ímem dokonale a pohodln hotovi byli, a žádného draze najatého, llachavého a všudy kvapn pospíchajícího vodie platiti jsme nemuseli. Podle libosti hospodaili jsme s naším asem, pi památnjších vcech bavili jsme se lak dlouho, jak vlastni naše vle byla, cicerona jen tam jsme popi tebovali a platili, kde to býti muselo, ku p. soukromých palácech a sbírkách, villách a zahradách a
tomto
spolu
noucí požitky jim
s
námi vodili
cítiti
dali,
mst
:
54
tmto podobných píležitostech. Pi vodiovi duše a pozoroosl pocestného všudy jen trpn (passive) se má, a proto na pedmty vidné i snadno zapomíná. Naproti
vc hloubji a pak obyej já v každém zachovával jsem, a proto již na první pohled všudy v každém pedmstí a v každé ulici orientovati a najíti jsem se umel. lily nepíšeme popis íma, ale jen naší cesty, kterou jsme tam konali, a i toto jen yelmi strun a krátce. Obyejn dlí se Rim na starý a nový; tento rozdíl ale velmi nejistý a chybný jest, jak co do asu, tak i co do prostranství, anf starý Rím do nového, a nový do starého tak povýšen sahá, že hranic v uriti nelze. Pro usnadnni však pamti a rozhledu i my, co jsme vidli, na jisté doby a tídy rozdlíme.
tomu
vlastní
živji do
samoinnost duše Icaždou
pamti
vtiskne. Tento
mst
nm
Chrámy
ze slavonárodnílio ohledu památné.
bu
opravw
aspo
takové,
Pod tímto názvem rozumíme chrámy slavské, pro Slavjany zde
stavené,
bu
njaké slavské památky, pedmty a starožitnosti v sob chovají, aneb njaký vztah na slavské djiny mají. Nebudeme! zde tedy vypoítávati a popisovati které
chrámy všechny, jisté jest
z
onch
menších
ježto se v a
ím
vtších výše
a jichž za-
nalézají,
Nejznamenitjší
400.
jsou následující
Chrám svatyn,
Svalo-Petrský a Vatikán bylyf jsou první kterým jsme naši návštvu, úctu a obdivu
obtovali. Onen první jest
jsem kdy
v
nejkrásnjší
celém stavení
v
Jeruzalém, chrám
v
Londýn
a
nejkrásnjší
život na
spatil,
celé
Sofiin
v
budova,
kterou
možno
anobrž
íci
Chrám Šalamounský Caihrad, chrám s. Pavla
zemi.
z popsání, aneb z vynemohou se k tomuto ani co do co do rozmru, ani co do krásy pirovnati;
jiné
chrámy, které
obrazení známé jsou, velikosti
af
nic
ani
nedím
o
golhických
bohopustách
Postavíme-li se na námstí Rusticucci,
tu
a
temnicích.
celý chrám
i
55 ástkami stoji ped námi. Vraz, aneb radji záraz tímto pohledem v duši psobený nelze vysloviti. as, míra, váha, prostranství, vysokost a širokost, všecko to jiné vtší a vznešenjší, než oko posavad v obyejne'm život vidlo. Duch náš cítí se býti malým a tsným ku pijetí a penesení do sebe tchto ohromných forem, tchto smlých obloukv, tchto mnohých rozliných a Není predce jeden utšený celek pfisobících výtvorv. se svými
že
divu,
opojen
a
své církve odstoupil.
duch nad
ocblácholen
To
se
klesl
mže
a
od prostoty
každému
státi,
íi
neumí.
srdce a nad smysly tla panovati
city
Chrám
kesanské
protestant tímto zázrakem
mnohý
tak
krásoumy
dvou dílv, starého totiž a nového. Z onoho prvního jsou ješt pozstatky v podzemních skrýšech a kostelich, jako i v rozliných sloupech a památkách. Onen první starý chrám též svatému Petru posvcený vystaven byl od císae Konstantina a Heleny na tom míst, kde apojtol tento umuen byl, a kde pedchrám bylt jest tím circus Neronv stál. Tento prvuí nepochybn onen, do kterého slavný eský malí Božetch, opat slavjanského kláštera v Sázav r. 1038, devný, od nho shotovený, kíž na vlastních plecech do
íma
tento
nesl
a
ve
náš cestopis prvý
ze
záleží
chrám
str.
365
sv.
Petra složil,
o
emž
Papež Mikuláš V. dal
viz
vil.
onen starý, pádu blízký chrám zboiti, a na jeho míst nádhernjší stavti. Ale teprv papež Julius II. uskutenil jeho plán roku 1503 skrze stavitele Dramante. Po smrti Dramantov byli stavitelé tohoto chrámu Julian de Sangalu, Fra Giocondo z Verony a Raphael Sancio, onen slavný malí. Na toho následoval Balthasar Perucci. Pod Pavlem III zmnil Michael Angelo plán svých pedchdcv, vyvolil formu eckého kíže pro chrám a stavení velebné kuply nad chrámem. Když totiž v jakési spolenosti umlcv chválen a obdivován byl staroímský pantheon, a když nkteí ekli, že nco podobného za našich asv stavti ani nemožno; Michael Angelo
století
skociv do
ei
ekl: Já
takový
pantheon
ne na pevné zemi, ale v povtí, totiž Svato-Petrským. Co slíbil tento divotvorce,
to
vystavím,
a
nad chrámem to
i
splnil,
56 akoli dílo jeho zaaté teprv od jiných stavitel&v totiž Jakuba de la Porsa a DomiDÍca Fontani pod Sixtem X. zhotoveno bylo. Roku 1626 dne 18 listopadu byl chrám tento posvcen. Staveni ustaviné trvalo déle, než jedno celé století; náUlady tohoto stavení po ten as vynášely asi 50 miliíonv Scudi Romani (jeden Scudi asi o nkolik krejcar víc než 2 zlaté). Zdržování, opravování a istní tohoto chrámu stojí nyní ješt roních 3000 scudv. ])o jakové penžité ouzkosti toto stavení ímské papeže pivodilo, a jak všemožných prostredkv k získání penz se chytali, to známo jest z historie reformacie, kde papež Leo X tímto cílem Tetzela s prodáváním odpustkv do nmeckých krajin vyslal.
sloupoadí ped chrámem velikou k veliké ozdobo chrámu a pipravuje hodné oko divákovo na vnitek chrámu. Tento jako dvr chrámu shotoven jest od Berniniho; jeho širokost obnáší 180, jeho délka 400 kroejv. Každá strana sloupoadí trojnásobnou chodbu obsahuje; všech sloupv spolu jest 284 a 88 pilív tak tlustých^ že ti mužové jeden sloup z tžká obejmouti mohou. Stecha této celé kolonády ozdobena jest 86 sochami svatých, ve vtší, než dvojnásobné velikostí a postav. Ve stedu této prostraniny stojí 135 stevícv vysoký obelisk roku 1786 skrze povstného stavitele Fontani z cirku Nerona, kde ped tím stál, sem penesený Tento obelisk stál nkdy v Eg-ypt v Heliopolis ped chrámem slunce; král Sesolris aneb dle jiných Nuncoreus dal jej asi 473 ped Kristem shotoviti, Caligula pak roku 39 ped Kristem dal jej do íma pevezli na obzvláštním schváln k lomu staveném korábe, který Plinius L. XVI. cap. 40 obšírné vypisuje. Obelisk tento již více, než 3000 let mající jest nejstarší dílo rukou lidských, které mé oko na Prostranina
a
okrouhlinu psobící
slouží
mst
svt
spatilo.
Pi
jeho
postavení
teboval Fontána rozliných od nástrojv,
800
lidí
a
150
koní.
na
nho
toto
místo
po-
vtipn nalezených
Než
opatrnosti provazové byli píliš dlouzí,
bohužel
an
se
pi
vší
pod ná-
5T ramnou tou ješt nestál
o
nkolik palcv svém míst
na
rady ani pomoci. V nádenník jakýsi chatrný
nevdl
kosti
pozdvihl
svého,
To
tíží
pímo
ka:
^Namote provazy
Obelisk
protáhli.
Fontána v ouztomto pak okamžení a
rybá
aneb
vodou
a
hlasu
stáhnou sel''
prospchem.
se stálo ze žádoucím
Mezi obeliskem a sloupoadími s obou stran jsou dva vodometové od Madenna shotovení, kterýchž voda z tak eené aqua Paula sem pichází, a do vysokosti 25 stevícv stupuje. Nic krásnjšího oku býti nemže, Sloup vody vzhru stupující jako tento vodostrom. zdá se stlouští jednoho muže býti. NeníC však to jedna díra, ale asi 6 neb 7, skrze nž voda ta se proudí a u výsosti jednu korunu aneb radji jednu kvétoou kytku tvoí, na vše strany se rozpryskující.
V
noci obzvlášt
když všecko mlí, oživují tyto studnice svým nepetrženým hlaholem celé okolí. Když císa Josef v byl, domníval se, že ke cti jeho píchodu tyto studnice pistrojeny jsou, protož když druhého dne opt do chrámu Svato-Petrského vstupoval, a studnice tyto poád ješt množství vody do vysoká stíkaly, obrátiv se Josef ku sprovázejícím ho kardinálm a ímanm, ekl: nedlejte sob tak velikých nákladv Již jest dosti když pak tito jej ujíšCovali, že se to s tou vodou; každodenn dje, ont se tomu dosti nadiviti nemohl.
ím
1
vedou do chrámu široké a koncech mramorové sochy apoštolv Petra a Pavla stojí. Se schodv schází se do sín tak veliké, že by se z uí dva naše obyejné chrámy udlati mohly. Na pravé stran sín stojí socha Z proslraniny
dlouhé schody,
této
na
jejichž
Konstantina Velkého, na levé socha Karla
samého chrámu vede slední
na pravici
pt
Velkého.
bran, z nichž jedna,
svatou se nazývá
proto,
Do
totiž
po-
že jen
pi
po 25 rocích jednou od samého papeže udeením na ní kladivem otevena bývá. Na prostední nejvtší brán nalézají se broucové polovypukliny od Antonia Filareta roku 1440 shotovcné, mezi jinými vjezd císae Sigmuada s komonstvem do Bíma roku 1433, a korunování jeho skrze papože Eu-
jubilejoícfi slavnostech totiž
58 genia IV, kde
národním kroji všudy ve Vlaších, tak i zde opateny jsou velikými krásnými oponami ku hájení prachu a ouvtí. Když jsme již do samého chrámu vstonpih', stáli jsme u dveí za drahný as nmí, nepohnutí a jako sob samým nepínáležející. V prvním okamžení splývalo ped zrakem všecko v jednu ohromnou hmotu a strakatou smsici ; a teprv pozdji poali se pomalu ástky od celosti dliti a sloupy, oltáe, sochy, obrazy atd. na jevo vycházeti. Mnichové a kostelníci, kteí na druhém konci chrámu svíce zapalovali, aneb chrám na žebících istili, zdáli se nám býti jako dílky a chlapci. Celý život ímanv se všemi
jsou.
Dvée
jejich
mravy
páni eští v tehdejším
i
jak
a
vbec
obyeji
zrcadlí
jedním sloužil knz mši svatou, konal se prchod aneb processí, stup otrhaných
chrám. Ped ped druhým protjším
se v tomto
ped
tetím
kleí zá-
žebrákv aneb rolníkv na mramorových
stupních, aneb líbá pozlacené sochy.
hromada francouzských dám
a
V
jedné lodi stojí paní lukny aneb daleko-
obrazy a jiné ozdoby do stny aneb na jiné místo ; nadulí Angliané svá jména. Tam pláe hlavu ernou rouškou zakrytou majíc panna na kleUátku ped zpovdníkem zde v kout spí s chropotem unavený nádenník, tamto sedí na lavici pozorný umlec aneb mudrc, pemyšlujíce tiše o velikosti a nádhernosti tohoto chrámu. Sám chrám záleží ze tí lodí, v prostedku hledy
svými
chrámu
koukajících
na
jinde vezávají
:
kíže vznáší se do výsosti pevysoký sloup záležející osamle stojící oltá, ped nímž toliko sám popež a sice s tváí k lidu obrácenou, poctu boží konati smí. Ped oltáem na ili
z
ve
hlav
vinoucích se
ve stíbrných svícnech hoí ustavin 89 lamp, jichž svtlo jen na veliký pátek uhašeno bývá. Na levém boku chrámu jsou devné hezkým chalupám podobné sín ili zpovdnice, na jejichž elích následující latinské nápisy ke ctní jsou : Pro lingua galzábradlech
lica,
rica,
anglica,
germaiiica,
polonica atd.
ruí žádných zde
Pro stolic
graeca, hungarica, illyvšak a jiné slavjanské ná-
ilalica,
eské a zpovdníkv
není.
JI
5^9
Ze chrámu vstupuje se širokými a povlovnými schody vzhru na stechu chrámu až ku báni a ku makovicí. Zde na vrchu chrámu otvírá se opét celý oový svt. Jest tu celá osada domkv, píbytkv a skladv, kde rozliní umlci a emeslnicí, strážcové a vodii toTato pantheonská báné ili hoto chrámu pebývají. chrámu zdá se býti hlavním chrámem kupla na steše tohoto povtrného svta, vkol nhož množství jiných menších chrámkv , vží a kolossalních soch se spaVejdeme- li do vnitku této bán, silné zábradlí tuje. Na její podlaze jsou mosaikové vede vkol celé bán. Pod zábradlím stojí velikými podobizny apoštolv. písmenami vysazený následující nápis: ^Tu es Petrus, aedificabo Ecciesiam meam, et et super hanc petram dabo claves regni coelorum." Báni ili kuplu tuto Palríme-li s tohoto zánesou tyi ohromní pilíové. bradlí dol na spodek chrámu, tu hemží se lide jako Cím výše po stupních na báni se stupuje, mravenci. Na stn tchto tím tsnjší a obšírnjší jest chodba. tibí
schod jsou mramorové tabulky, tch památných osob poznamenaná potom
Pavel
II.
vrchu kuply této jest se
otvírá
vyhlídka,
jiné
a
stonásobu odmuje.
nalézají,
jména
které vrch
stojí
dva-
zde
Na
korunované hlavy.
opt pavla obtížné
která
se
nichž
Císa Josef
tohoto chrámu navštívily. kráte,
na
ili
zábradlí,
vzhru
toto
zde
a
lezení
moem
ohrazené panorama. Pod nohami našimi chrám Svato-Petrský, ped námi celý Rím se sedmi pahorky rozložený. Opodál Tivoli, Frascati, Albano a Via Appia. V levo vrch Soracte, v Horácových ódách slavený. Na druhé stran opt pi jasoém nebi otvírá se ohled až do Civitty Vecchie. Nad báni zdvihá se ješt tak veliká makovice s kížem, že 16 osob v ní místo mají. V sousedství sv. Petrského chrámu jest Sixtina ili Sixtinská kaplice. Tato utšená svatyn Michala Angela, vystavená za papeže Sixta IV. r. 1475 od Baccia, Pintelliho mezi chrámem sv. Petrským a Vatikánem v dosti
ouzkém
a
proto
i
Jest
tmavém
to
nesmírné
prostranství.
V
advente
velikou DOC koná zde služby boží sám papež,
kde
a
na se
60 také provozují aejstarší církevní a Pergolesa.
hadby
od
Ve smutném pedvelíkoDOním
zde ode dvou
kr&v provozován zpv
Palaestríai
týdní
slavného
bývá Mise-
od Aliegrího. Opis tohoto zpvu a jeho ale skladby byl pod pokutou církevní kletby zakázán Mozart byv dvakráte pí zpvu tom pítomen, zachoval sob celý v pamti, napsal na papír, a rozšíil po celé Evrop. Ale co této kaplici nejvtší cenu dává, to jest svtoslavný obraz od Michala Angela, poslední soud pedstavující, a jednu celou stnu zaujímající. O tomto obrazu musel bych velmi mnoho, anebo velmi málo místa není, psáti, k onomu prvnímu zde ani asu, ani k tomuto poslednímu nenacházím dostatených slov a Obraz výrazv, aniž znám kde zaíti a kde dokonati. tento jaksi bouliv a násilné na oko a na duši úinkuje, celý ím, ba celá zem mizí ped divákem paPravda, že Raphaelská mkkost tícím na tento obraz. a ušlechtilost jemu chybuje, ale pro pfivodní a práv mistrovskou composici, rozmanitost myšlének, sílu a živost barev zstane tento obraz na vky arcidílem mabyt jeho protivníci tebas í celé knihy proti líství, Dému byli napsali. Jest obraz ten 60 st. vysoký a 30 st. široký. Trouby angelské kísí mrtvé k soudu, Kristus vynáší ortel. Blaženci vstupují do nebe ; zatracencí chtjíce se do nebe násiln vedrati od angelv Cháron svrženi, od áblv k Acheronu vleeni bývají. tlue duše a stíny veslem do iunku. Na jedné stran vedle Krista stojí matka jeho Maria, kojíc jeho soudNa hoejšku na covský hnv a orodujíc za híšné. kterého se pravici jest zlámaný sloup marných nadjí, Déktcí lapají ale spolu s ním padají. Když Blasius ze Sieny, ohradník (ceremoniá) papeže Pavla III, po prvDÍkráte tento obraz spativ, pro nahotu jeho figur ten lépe do vynesl, že se prý nepíznivý soud o chrámu Venušina, než do chrámu kesanského hodí: Michal Angelo vypomstil se nad ním tak, že jeho obliej v podob Minosa, duše do pekla vedoucího vylíili. Když sob Blasius tento ped papežem na to hoce stžoval a vymazání svého oblieje v pekle tom žádal, rere, složeného
:
nm
61
odpovd
že kdyby jemu malí žeby ho odtud byl vyJakýsi svobodil, oad peklem ale, že on vlády nemá. práv tyto tento obraz na žebímalí kopíroval v dui cích a strojech zvlášt k tomu pipravených ; my tedy
obdržel od papeže tu
v oistci
mli jsme leka^
i
z
:
místo vykázal,
byl
píležitost celý ten nízkosti
i
z
obraz
dalekosti
moje paní do tohoto obrazu tak (riducul) svou ohánku, kabelku
i
z
blízka
i
považovati,
da-
z
obzvIášC
pohížena
byla,
všelikými
ímskými
že
vzáctnostmí naplnnou zde na lavici zapomnla, tak že Ponodpoledne pro ni opt jsme se vrátiti museli. vadž nahota na tomto obrazu nkterým ku pohoršení malíe Daniele sloužila, dal papež Pavel IV. skrze Woltera nkterým svatým hned odv, hned opasky Michael Angelo dostal za tento obraz 2000 scuddv roního platu až do smrtí. na podloze toI hoto chrámu jsou obrazy freskové od Michala Angela, k. p. stvoení svta a lidí, pád lovka v ráji , poshotoviti.
obt Noachova atd. Ke všem tmto tak mnohým krásným obrazm poteboval Michal Angelo toliko 22 msíce. Ped samou touto kaplou jest sí, sála regia, plná všelikých vzácných obrazfiv, Vazari vymaloval nade dvemi papeže. Od Zuccarv jest moská bitva u Lepanta proti Turkm, Naproti tomuto jest císa Bedich Rudobradý (Barbarossa) od Josefa Saiviatiho, ve velke'm freskovém obrazu, an kleícímu ba lémr ležícímu na kolenách papež pravou nohu na šíjí klade. Obraz tento má teo jistý nápis, jako i onen v Benátkách od Bedicha Zuccara, který jsme v Cestopise prvém str. 100 sdlili. Obraz tento památný jest ze slavonárodního ohledu pro Jindicha Starosídelského, slavosrbského rytíe z Míšn, jenž se tomuto pyšnému skutku papežovu topa,
a
sméle naproti postavil. Po sv. Petrském
chrám
nejpamátnjší
a
nejd-
stojnjší jest chrám Lateránský ili svatého Jana z Laleranu.
svta, ecclesia,
On
sluje
proto
i
omnium
hlavním nosí urbis
chrámem nejen Éíma
titul: et
Sacrosancta
orbis
ale
i
Lateranensis
ecclesiarum
mater
et
;
69 Císa Konstantin naloží
caput.
míst^ kde
nkdy
Tacitus jako
dm
pvodce
a
hiavu
roku 434
jej
Laterana
Plautia
spiknutí
na tom
kterého
stál,
proti
Neronovi
Tento Plautus Lateranus ml býti na dstojzpominá. nost konšela pevýšen, on ale volil radji svou vlast od tyranství osvoboditi, proto spiknul se s jinými proti
V den circenskýc her chtl toukrutnému Neronovi. muto císaovi k nohuum padnouti a sob jako njakou milost od nho vyprositi, pitom však jej za nohy chopiti,
trnu
s
strhnouti,
na
nho
se
svalití
a jej
tak
dlouho držeti, dokudby ostatní spiklenci nepišlí. Ouklad tento ped asem vyzrazen a Lateran rukou katovou odpraven byl. Jeho statky Nero k sob pitáhnul. Pozdji císa Konstantin daroval palác Lateranv papeži Silvestrovi, který tam tento chrám vystavl. Biskupem a
faráem
tohoto chrámu jest Dvanácte církevních
nov
pokaždé
snmv
papež.
zvolený
bylo zde konáno.
Na den vstoupeni Pán a na den sv. Jana kestitele udluje zde papež požehnání s pavlae na prelí chrámu. U portálu jsou staré broncové dvée, které se za pozstatek imsko-pohanského chrámu Saturnova, jenž ín Foro Romano stál, udávají. Vnitek chrámu spoívá na více než 300 sloupech. Oltá ozdoben jest 4 kovovými sloupy, které sem ze chrámu Jupitera Kapitolínského peneseny byly. Oltání obraz u sakristie jest od Michala Angela. Schovávají mnohé starokesCanské památky
ukazují se zde velmi
a
pozstatky, o jejichž pravdivosti my souditi nechtjice, jen nkteré zde pí'> pomeneme: hlavy aneb lebky apoštolv Petra a Pavla, zub apoštola Petra ; vlasy a roucho Panny Marie skýva z toho chleba^ jímž Kristus Pán 5000 lidí na plátno aneb zástra, kterou ueníkm poušti nasytil nohy po umývání utíral, ervený plášE pi biování krví sbrocený; potní šátek, který ve hrob na jeho oblieji ležel; stl z voavého deva, na nmž Kristus a
;
Pán
veeí Pán
pi
pádu Aronova.
ješt
r.
Petrov Nás
1729
pisluhoval; zpíval;
nejvíce
sloup,
anobrž
zajímal
i
hl
onen
na památku chovaný,
na
nmž
kohout
Mojžíšova,
devný který
hl
kíž zde
prý
jakýsi
63
íma anf
co
poutník,
kající
donesl
bu
Kiž
ztratil.
který
a
zhoel
v
ten
dle
sob
pokutu nyoí
více
uloženou
z
Prahy do
zde k nalezení není,
ohni tohoto chrámu,
bu
se
jinae
neby! veliký, vnit prázdný
opisu
Jméno toho poutníka nikde jsme vyzvdti nemohli. Že to ale onen kíž byl. který Bo-
a
proto
i
lehký.
ech
žetch,
slavjanského
opat
poslední
a
Sázav roku 1038 sem
kláštera
potom obšírnji náš cestopis prvý strana 365. eští kronikái sice výslovn píší, ze Božetch tento od biskupa Kosmasa, co pokutu sob Petra složil; uložený kíž v ím, ve chrám svatého než pamatovati náleží, že onen první starší chrám Svatopetrský, v XI. století pod papežem 3Iikulášem V. zboen a na jeho míst pak nynjší nový Svato-Petrský chrám vystaven byl. Ped zboením onoho starého chrámu byly nepochybn všecky starokesCanské památky, svátosti a relikvie do Lateránského jakožto hlavního chrámu peneseny. Vtipn udlaná prázdnota tohoto kíže jest novým dkazem dvtipnosti Božetchovy. Druhá Slavjana v tomto chrám zajímající památnost v
byl
donesl,
o tom ani
chybovati nelze.
Srovnej o
jest modlitebnice
aneb kaplice svatého Venancia, kterou
papež
.Jan
IV
rozený
(Szalonua), syn svatého
Síavjan
z
Venancia
Dalmácie
ze
Slaný
potom donésti dal. Ve 8 století, vy-
stavti
dal,
mnohých mueníkv do íma tribun vidí se stará Mozaika z podobující obraz tohoto papeže, a jeho nástupce Theodora I, který toto stavení dokonal. Deset krásných ernomramorových sloupv a dva umle ustrojené hrobové pomníky kardinálv ozdobuji tuto ímsko-slavjanskou svatyni. V Sakristií nalézá se malba na dev,
jakž tla zdejší
kest v
Pán pedstavující, údajn ze VI století. Tetí, pro náš národ a jeho djiny památný, chrám který jsme navštívili, jest chrám sv. Klementa ;
ím,
nejpamátnjších chrámv v o némž již svatý Hieronym roku 392 zmínku iní. Leží levo na cest mezi Coliseum a chrámem Lateránském, v sousedství zahrad a vinic, v nichž se mnohé rumy staroímských lázní a budov spatují, které
jest
to
ím,
jeden
z
nejstarších
a
64
nkteí
zahrady
za
Maecenašovy
stavby
a
vyhlašují,
Kiemeus XI obnovil zcela chrám teoto^ dal mu pozlacenou podlahu, zakryl starší stnomalby, rozšiíi pedDle našeho zdání jest nynjší basilika dvoíy a t. d* na oné starší stavena^ z níž základy a znaky tu i tam ješt vidti se mohou. Chrám ten jest 125 stevícv dlouhý, 68 stevícv široký. Vnitní uspoádání chrámit nenalézá, ono jest obz.vláštní jakové se v celém patrn ukazuje na obad starokesfanský a sice ecký, nebo k« p. ve stedku chrámu nalézá se eckým mra-
ím
morem ohrazený pulpity gelia
a
ítaly,
dv ady
z
kr
otevený
proti oltái
ambony,
ili
dvma
se
nichž se lidu epištoly a evan-
dv
stolic,
kazatelnice též z
e-
ckého mramoru, jako posavad ve starovrských chrámech. Obrazy tohoto chrámu jsou od Consa, Chiariho, Ghez ziho a jiných. V kaple s. Kateiny nalézají se obrazy na stn utrpní této svtice pedstavující od slavného Masaccia, obnovitele a reformátora v malíství. Jsou tam výborné hlavy, které sám Raphael asto navšttomto chrám náleží voval a študoval. Klášter pí nyní Irským dominikánfim. My jsme za pfil hodiny po celém chrám chodili, než se nám{)OŠtstilo zvoncem jednoho z tchto mnichv vyvolati. Na stn proti oltái
tém
te
se následující nápis:
Antiquissimam hanc Ecclesiam, quae pene sóla evi damnis invicta priscarum urbis Basilicarum formám adhuc servat, eo ipso in loco sedificatam ac ÍD titulm Sanctae
Romanae
Ecclesiae Presbytei Cardinalis erectam, ubi S»
paterna domus fuisse
Clementis Papae et Martyris ditur a et
S.
Sacra
mens
XI.
S.
Clementis dle Catholícae Ecclesiae rogimen
in
argumentm
ornavitque anno
praecipui
1715.
Ve hlavním oltái které
cre-
Gie^orio Mogno geminis hic habitis homiiiis Quadragesimaii Statione condecoratam, CleP. M. ipso anniversariae celebritatis einsdem
nkdy
s.
sui
in
eum
Pontiíicatus leží
tlo
s.
15.'*
zarv
sem
byl donesl,
zde
po
svém
ano
i
sám
apoštolování
—
Klementa, mueníka,
Konstantin aneb Cyrill
Cyrill
assumtus
cultus instauravit
r.
858 od Cha-
tento
náš apoštol
jako mnich
žil
a
u
65 však, bohužel celý oltáe chrámu pochován byl. My šle'pje žádné a tento chrám co nejpilnji prešfáravše nápisu o Cyrillovi najíti jsme nemohli. Na bocích chrámu, kde podle svdectví letopiscfiv tlo Cyrillovo pohrbeno !
pomníky b nápisy cele jiných sice, na levicj dvou, vlaských biskupv, a novjších no pravici jednoho. Jak nás tato nevšímavost Rímanfiv naproti Cyrillovi mrzela a bolela, každý z našich tebylo, jsou oyoí náhrobní
náv sob a
mže.
pedstaviti
zimnici utrápený,
vodil
Dobrý mnich, žlutobarvý cele'm tom prázdném
mne po
kláštee, jehož mnichové kamsi na venek se vysthovali, anC
práv
asu
téhož
v
ím
povtí)
Areacattiva (zlé
Method v Éím byl, chtl toto bezdušné zde v tomto eckoobradnim chrám pochované tlo svebo bratra Cyrilla odtudto v noci tajn vzíti a do Moravy penesli, než papež a Éimané zvdvše o tom, tlo opt odali, zpátkem do íma nesli a ve
panovala. Když
chrám tomto
s.
pochovali.
památný chrám s. Vojtch, potom nemoha zdržoval, jakž, biskup Pražský, co mnich prý soesti nezbedností lidu eského, biskupství složil. Ve chrám tomto ukazuje se studna a schody z domu tvrtý,
jest 8. Aleše,
s.
slavonárodního ohledu
ze
ili
Aleše, jakož
i
Alessio, proto že se v
nm
jeho mrtvé tlo.
Ve chrám jesuitském
s. Andrea de Monte Cavnllo akoli nco podivný s. Stanislava jest pomník výborný Kostky, rozeného Poláka, zhotovený od francouzského ezbáe Le Gros. Pedstavuje tohoto svatého, an na žlutomramorovém lžku mrtvý leží, hlava, ruce a nohy jsou z bílého mramoru, odv ale jezuitský z erného. Byl biskupem Kostka tento zemel v 22. roku života. If. v Krakov, ponvadž pak krále polského Boleslava do pro jeho rozpustilý život káral, anobrž potom kletby dal a do chrámu pustiti nechtl, Boleslav hnvem 1079 rozlícen jej vlastní rukou ped oltáem roku zamordoval. R. 1622 byl v Éím od papeže ehoe XY za svatého vyhlášen. Pátý pro zpytatele slavjanských starožitností památný chrám v jest Santa Maria in ara coeli, i
ím
KoUároYy
spiay, IV.
^
:
leží
120
Da vršku vedle Capitolium, tak že Se k oému po stupních kráeti musí. Pi vstupování vidti na levé
roce hrobní pomník slavného rentia, který ze své zahrady
ímského in
spisovatele
Appia
via
sem
Te-
peíme,
nesen byl. Chrám tento jest jeden z nejstarších v staven na zíceninách chrámu Jupitera Capitolínského.
Jeho jméno: Ara coeli obdržel v XIII století od jednoho jemu darovaného oltáe, údajn od Augusta pocházejí-
Ve chrám
cího.
jest
20
pili&v, na jednom z nich stojí
Zde nalézal se onen znamenitý obraz Raphael&v Híladonna z Foligna. Nejpamátnjší ale jest zde pro nás náhrobník Kateiny královny Bosenské z patnáctého století s následujícím slavoillyrským od oí samé složeným nápisem „Kalarini králíci Bosanskoj Stipana hercega od svetoga Sabe Od paroda leline i Kuóe Cara Stipana rodjenoj Tomáša kralja Bosanskoga žení koja živi godin 50 i 4 tento nápis: j,A cubilulo Augustorum.^
nkdy
i
priminu u Rimu na
20
lito
Gna 147S
5 dni Oktobra spominak nje pismom postavljlen.^
na
i
Tato Kateina byla manželka Tomáše krále Bosenského, potom jakž Turci Bosnu zaujali a ona sama od
potureného syna svého pronásledována byla, do íma, kde ješt asi 12 let živa byla.
V
utekla se
Campo Marco nad Tiberem stojí chrám Hieronyma, s. Girolamo de Schiavoni, jeož r. 1450 pod papežem Mikulášem V. od Slavjanáv z Dalmalska a lUyrska ped Turkem utíkajících vystavea a byl. Tamt jest nyní illyrská tak eená kongregacie, kraji
slavjanský
di
s.
nkolik mladých lllyrv ku stavu knžskému se pipra-
Pvodcem
vujících.
byl slavný
zvaný,
o
a
zakladatelem tohoto svatého ústavu
Uubrovnican Pavel
nmž uený
Ovcarevié, pozdji Gozze
Lipsius píše
:
„Centm
locutus
Jeho rukopisy schovávají se posavad ve Vatikánské knihovn. Všecko chladno a bez ducha národního tu jsme našli: o probuzeni nového života slavjanlioguas.''
ského
tu
zhola
žádné známosti nemají.
lilyrsky sice
:
67 jakousi ostýchavostí, a jest se eho obávati, aby tento slavoillyrský kvítek za králky neuvadnul, tak jako se tu již as v léto vlaské skuten podobnému eskému zde eský hospic zva-
^ námi mloveno,
ale jen
s
pd
od císae Karla IV. založenému skuten stalo, redostatek chovancv který, akoli bohat nadaný, pro a poutníkv eských zrušen a s chrámem Sant Spirilo
nému
spojen
jest.
uárodu se týkající
Poslední chrám a ústav našeho
ím
jest kostel a hospoda svatého Stanislava kmene v 1575 od kardinála Stanislava polského, založený r. Za papeže Piusa VI. prodali Francouzi ústav Hozyusa.
17000 scudv ímských, po mnohém však pravotní opt Polákm navrácen byl. Ustav tento vydává nyoí ron jen 360 scudv, dílem na mladé dutento
za
chovníky, dílem poutníkm.
vojákv
ili vysloužilých in
Trastevere (Trans
svcený chrám. jest;
když se
totiž
Pann
S. Maria
po-
Marii
tohoto
prvotní a
invalidv
chrám
chrámu památný kestané s nkterými po-
poátek
krmái
hansko-ímskými
j.
as
za
dm
nyní
první
Tiberim),
Již
t.
stojí
sfál,
nkdy
kde
Za Tiberem na tom míst, starorimských Taberoa Meritoria,
hostinskými o grunt
tohoto chrámu dlouho mezi sebou
a
místo
pišla
pravotili,
pe
akoli pohan tento pisoudil tím památným
až ku císai Alexandrovi Severovi, který jsa,
pedce kesCanm
ortelem:
bu a
„že
ono jakové
opilci
lépe
jest,
koli,
pelešili.'^
se a tekla zde
plac
Již
ctno
njakové
zde
aby
bylo, než aby
na den
narození
božství,
tam
Pán
krmái
vypryštila
prý olejová studnice na tom míst, kde proež te se na jeho podnoží ^
nyní hlavní oltá stojí tento nápis
oleum, Deus et de virgine; utroque Oleo sacrata est Róma terrarum caput.
I^ascitur hinc
V vaném
právo ped oltáem vidí kameni krpje krve s
sanguiois Divae Dorotheae virg. jednoho sloupu jest kámen, jímž ttlopeo.
Na
pravici v oltái
s.
se na
jednom omežo-
pípisem: Gutta Ve výklenku Mart.
tímto et s.
v
Calixtus
ehoe te
Tibee
se tento
5*
ve-
«8 likými zlatými literami psaný oápis: in
qiiesto
Ogni mcsa
Gregoriano líbera unaoima
altare
celebrats;:'
purga-
dal
e-
ped tímto oltáem j. každá mše slavená vysvobozuje jednu hoovým duši z oistce. I malí Cam. Franko zde pochován leží; na bohat ozdobené podlaze chrámu jest obraz na nebevzetí P. Marie od Domenichina da na mdi malovaný, arcidílo tohoto malíe, a co Ve barvitosti jedno z nejpednjších v celém torio,
t.
ím.
erpoítají se 23 antické sloupy, chrámu hlaviznách jejich a šedého mramoru, na dílem spatují (capitáler) se podobizny rozliných
vnitku veného
egyptských,
píkladu
ku a
d.
t.
ve
ímských bohv
dílem
eckých
Isis,
Serapis Harpocrates,
Když jsme
a
a
bohy,
Jupiter,
Juno, sloup&v
pro poet tchto odpovdno nám, že
se ptali,
chrám nerovný
jest?
prý onen
hybjící sloup od ábla uchvácen a v povtí Když jsme r. 1818 v Praze Prahy penesen byl. do byli, ukázal nám drahý pítel náš Josef Jungmann u
24 zde
1
Prahy na Vyšehrad ve chrám s. Petra a Pavia mramorový na ti kusy zlámaný sloup, kterým prý ábel ve hnvu zde tak o zem mrštil, že se ztroskotal. Píina jeho hnvu byla prý opoždní se jeho píchodu^ anf se mu jeden knz tohoto chrámu pod tou výminkou odevzdal, jesf-li ábel mezi tím asem, když on mši ísli bude, sloup z íma zo chrámu s. Marie in Trastcvere do Prahy pinese. Tuto povést vidli jsme v tomto
chrám
a
jinde v Praze
nyní poví, kdy jiti,
že v
a
odkud
asto vyobrazenou. tato
hájka povstala?
onom ímském chrám,
Kdo
nám
Nelze, ta-
jakž jsme ekli,
sku-
jeden sloup chybí a zde v Praze skuten jeden sloup zbytený, (akoli od ímských onch nco roz-
ten
menší) se nalézá. Maria de la Vittoria Porta Pia náleží karmelilm.
dílný
a
S.
v okolí
Ped
di
tím
cest posvcena
Trevi na byla
její na Marii vítznou promkarmelitský obraz P. Marie mnich nno potom, jakž jisiý donesl, který prý v bitv na z Prahy sem r. 1621 veliké divy a zázraky inil. Bílé hoe proti kacím
apoštolovi Pavlovi, jméno
Tento
obraz
byl
tmi
nejdražšími
dary a klenoty o*
69
4omu rakouského a jeho spojencv opaten a ve oltái vystaven. V kláštee a v jeho komorách
hlavním ukazuje
tomuto diobložena skv, iými smaragdy, rubíny, a jinými drahými kameny, mezi nimiž obzvlášt jeden safír tak veliký jako lískový oech. na tyech veliBitva Blohorská u Prahy vidí se tu kých obrazech vymalovaná; zde jest i podobizna onoho karmelitského Domeuico di Gieusu Maria, který onen Strakonicích, rodotený obraz Marie v eském
se zlata koruna, kterou císa Ferdinand votvornému Marianske'mu obrazu daroval
II.
mst
dišti
F. L.
elakovského, ti míle od Husince
nalezl,
a
ob
kacíi obrazu tomu oi byli vytrhli; kterýž skutek ovšem, jest-li pravdivý jest, od žádného protestanta chválen býti nem&že. sice ve zlém stavu,
Z
an€ prý
ímských chrámv, které jsme navštípamátnjší pipomeneme, Santa Maria Magiore, leží na chlume Esquilinském a jest nejvtší mezi chrámy Pann Marii posvcenými, odtud i jeho jméno Magiore. Spoívá na 26 bílých, co panny vyhlížejících sloupích v sousedství zboenin chrámu Junony Lucinské. Jakémusi papeži snívalo se prý, že Panna Maria žádala chrám míti, místo pak, na kterém by státi ml, že bude ráno snhem pokryto. To se stalo r. 352 dne 5. srpna. Stál prý ráno sníh zde na celém kopci; oltud se chrám tento i snžným (ad nives) vili,
ostatních
též jen
nazývá. Chrám tento plný jest hrobftv,
pomnikv
a sva-
tozstatkv. V oltái se ukazuje chomá z toho seua a slámy, kde Kristus v jeslech ležel, a ty plénky, ve které zavinut byl. V jednom stánku jsou devné jesle, v nichž Kristus v Betlehem ležel, které prý s. Helena do íma poslala; pt tl, z onch nevinných dítek, které Herodes zamordovati dal. V kaplici Borgheské,
ím
nejkrásnjší a nejskvostnjší v celém jsou sloupové, jejichž podstavce z drahého kamene agathu jsou. Mezi tmito tymi sloupy visí obraz Madonny s díttem ud evangelisty Lukáše prý malovaný; jeho rám z záleží kamene Lazurového, a celý ten obraz blyští se co slunce perlami
jsme
tolik
poutníkv
a
diamanty.
ped oltáem
V
žádném
kleících
chráme nevidli
^0 Všickni
jako zde. klobouk ua
hbet
mli vysokou
hfil
na plášti
pišitý, a
v ruce, všeliké
široký
moské
lastury a mušle. Š. Cecilie chrám, vystaveu
na tom míst, kde
dm
panny varhanický a mu5enníce stál. Zde se ukazují ješt i její lázn, v nichž se koupala, a to místo, kde Jeden obraz a jedna socha trojím seením sfata byla. této
z
mramoru
bílého
jí
pedstavují
jako velmi krásnou.
ve stíbrné rakvi, která 4339 skud&v stála. V její kaplí hoí 90 lamp. S. Mikuláše v žalái chrám, prostý sice a nepatrný, památku jednoho krásného skutku zvující a na ale kde nkdy decemvir Appius Claudius stojící, tom míst žalá vystaviti dal. Tento žalá ješt posud stojí na levó
Její
tlo
leží
S rozžatými pochodnmi stupuje byl zde jistý staec Jeho zaven, a odsouzen k tomu, aby hladem zemel. ho dovolení, žaláníka aby od sob dcera vyprosila
ruce u dveí chrámu. se do
nho. V pohanských asích
každodenn navštvovati smla,
a
to
beze
všech
po-
Po každé byla písn vyšetována, a nápojv. pak strážcové žaláe nco takového pi ní najíti mohli, coby k jídlu náleželo, ale její dtinské prsy schovávaly mléko, které svému nemluvátku doma v plénkách ležícímu ujala; z tchto vrných prsou ssál sešlý otec nový život. Jeho soudcové divili se, že onen staec
krmv aniž
hladu tak dlouho odolává
;
strážcové
ihali a dívali se
na nj malým mežovým okénkem, pes které i já hledl jsem; hluboké užasnutí a milosrdenství proniklo i soudce katy jeho pi tomto divadle, kde dcera otce strážce i kojila a chovala. Onen staec byl na svobodu propuštn. Konsulové C. Quintíus a M. Atílius vystavli na tomto í
mlsl chrám dtinské vrnosti. Ped ním stál tak eený sloup (columna lactarea), kamž nalezenci pinášeni byli. Škoda, že nám mnohomluvné djiny ímské
mléný
jména tchto památných osob nezachovaly. Tento vypisuje
i
Valerius
místo otce, matka
Naximus, stoji.
s
píbh nho
tím rozdílem, že u
Viz L. V.
14.
S. Theodoro, chrám neveliký na lom a Rema stojící, kde nkdy chrám Romula
míst
prý stál
a
kde
71
nkdy
Romula kojila. Chrám tento jíž v prvních promnn byl z postoletích kesCanského náboženství Do chrámu tohoto pinášeny hanského na kesCanský. bývají dítky nemocné, obzvlášt kašel, zimnici a jiné choroby mající. Teato obyej má svj pfivod odtud, ie Tak staí ímané své dítky Romulovi též posvcovali. hle asto a tak tuze splývá a míchá se u tohoto lida Chrám ten má nápis pohanství s kesanstvím. „S. Theodoro militi et Martyi." S. Maria del Popolo vystaven 1227 na tom míst, kde nkdy hrob Neron&v byl. Chrám zevnitrné nevelmi ozdobený, a však vzezení krásného a píjemného. S. Pudentíana, tak jmenovaný od dcery ímana vl&ice
:
Podensa a papež Pius otce
stál,
pvodn V
jedné
sestry
její I.
v
r.
ukazuje
kapli
V levo mnenníkv
chrám
na jejichž
prosby
dm
Zde
vystavil.
apoštol Petr hospodou byl.
chrámové,
dva
etl.
141
nmž
Braxedy,
pozdji se oltá,
v
prý
jejich
ByliC
to
pedlány.
jeden
kde prý
jest otvor studny, v níž
prý
s.
Petr mši
kosti
3000
schovány.
za Tiberem na chlumu Janikulském, odkudž nejkrásnjší pohled na msto ím. Ve dvoe a v písteší chrámu jsou tí stnoinalby od Domenichina, život s. Hieronyma pedstavující. Co ale tomuto chrámu S.
zvláštní
Onofrio,
cenu
a
pvabnost
dává,
jest
hrob
slavného
básaie vlaského Torquata Tassa, který zde u dveí chrámu na levé stran pochován leží, zemev r. 1595 v kláštee tomto práv u veer toho dne, ve kterém na zejtí na Capitolium korunován býti ml. U zem na mrámora
te
se
následující
nápis:
Torquati
Tassi
hoc ne nescius esses bospes, fratres huius Ecclesiao p. p. 1601. Obiit anno 1595. Na stn stojí následující nápis: Torquati Tassi poetae, heu quantum in hoc uno nomine ceiebritatis ac laudum! Ossa huc transtulir, hic condidit Bonif. Card. Bedill Aqua, ne, qui volitat vivus per ora virm, eius reliqua parcm splendido loco colerentur, quaererenturve. Admonuit virtutis amor admonuit adversus patriae alumnum, adversus parentum amicum pietas. Yixit annos 51. Natus magno Florentis. ossa
hic iacent,
72 sec.
bono ano. 1544. Víret haud
aeternum tomto chrám visi i obraz Hieronyma Dalmatského od Peiína Angeliniho, jeden z nejušlechtilejších obrazfiv tohoto Svatoslava, který jsem kdy vidl. Ve chrám tomto má pomník i Jan Barclay známý novolatinský spisovatel v 17 století, rozený ze Skotska, a pvodce latinského in
bomíoum memoría,
fallímur ín
admiratíooe, cultu.
V
románu Argenis. Ze chrámu vedl nás kostelník jedním poschodím vzhru do knihovny. Zde se ukazuje podobizna Tassova podle jeho již mrtvého tla udlaná. :
Dále jeden
list vlaský, za sklem, jeho vlastní rukou jehož poátek v naší reci takto zni: Pátelství nic lepšího jiným dáti nemže , než samo sebe. Potom šátek jeho ze stromové kry velmi strojn tkaný; erni-
psaný,
posýpka,
deinice,
zrcadlo
a
jiné
malikosti.
Vyznati
musíme, že jsme se nemálo horšili nad tím, že Tasso zde v anobrž v celé Itálii žádného vznešenjšího pomníku ješt nemá. Tyto malichernosti nejsou pimeny tak velikému duchu. Když jsem tyto své city správci kláštera zjevil, on mne tím potšil, že práv nyní jistý rezbár Fabris ve Vincenci o nádherném pomníku Tassové pracuje. Z kláštera kráeli jsme pes vinicí k dubu Tassuvu, kde tento básní sedával a psával a v utšeném pohledu na msto se kochával. Ne2 bohužel dub tento r. 1842 dne 22 záí náramným vichrem u pn zlomen byl; noví však již dosti vysocí výstelkové opt se na Jest to zvláštní druh zelenají.
ím,
ím
nm
dubu,
quercus
nco
od Ponvadž moje puhescens,
našich
severních
dub
rozliný. paní a Ludmilka podle zákona klášterního sem pipuštny nebyly, odlomil jsem dv vétve z tohoto dubu a pinesl jim ekajícím na mne ped bránou kláštera. Zdejší mnichové jmenují se Hieronymítaní.
Paolo Fori
S.
nkdy
z
le
Wura. Jeden z
nejkrásnjších chrámíiv.
V
nejpamátnjších a na cest uka-
levo
tom míst vystavená, kde se nkdy Tlo PaPavel ped svou popravou s Petrem louil. podzemních vlovo pochovala pobožná matrona Luina v skrýšech svých zahrad na cest ostenské (via ostiensis).
zuje se kaplice na
73 Nad tímto hrobem chrám, který potom
potom Konstantin Vel. tento
vystavil
zvelien byl.
v následujících stoletích
a sbírky.
Paláce
Jako ze chrámv ímských jen nkteré hlavnjší jsme podotkli: takto i s paláci, jejich sbírkami a památoostmi uiniti pinuceni jsme, anC nkteré z nich tak veliké jsou, že se celým mstm aneb mstekm podobají, a tak bohaté na DOsti,
že by se o jednotlivých celé
ím
nám
bydlících, kteíž
a
starožit-
knihy dobrotu tí
psáti
tlusté
pedbžn
mohly. Chváliti zde musíme v
obrazy
poklady,
vším
mužv
možným spsobem, pi navšt*
dílem osobné, dílem listovn a skrze prátely
Yováni
palácv
tchto
nápomocní
výborní Lycov, vy-
Tito
byli.
mužové jsou Jeho Excellenci Rudolf hrab
ím,
rozený a horlivý ech. Druhý velebný pán Alexander Campus, Maarský poeni. teotiá v Éím, rozený ze Segedínu, v sousedství Svatopetrského chrámu bydlící, muž uený, ušlechtilého srdce, slanec císaskorakouský v
vlídných a radohostinských
obyejv,
který
nám
v
ím
Tetí muž, jemuž díky K tohoto ohledu dlužní jsme, byl sám bibliotheká a archivá Vaticanský Narino-Mariní, který nejen svobodný pístup do všech knihoven a listoven nám otevel, ale jednoho dne odpolední nám k vli spolenost mnohých uených a spisovatelv ímských k sob povolal, kde jsme se pi limonád a jioých ímských lahdkách, kterými nás astoval, až do pozdní nocí bavili. Tato pívtivost pana Marina Mariniho vynahradila mi z jisté ástky škodu a bolest srdce mého, kterou jsem cítil nad tím, že má áka o pokladech slavjanských, v binejpodstatnjší služby prokázal.
i
bliothekách
i
archivech
Vatikánských,
sklamána byla. Kojil jsem v
sob
zajisté
tém
docela
nadji, že zde
pvodní listy Jana VIII papeže ímského 879 a Svatoplukovi r. 879 a 880 po-
najdu ne toliko
Methodovi slané,
ale
r. i
nkteré
slavopohanské
starožitností
k.
p.
Z onch Svatovítovu a hlavu modly Triglav. sice a krásné opisy, jen zde psaní papežských jsou hlavu
74
zeteln
ale novjší asi z psané, 13 století pocházeJako nkteí uení historici zde Tventaro místo Svatoploko v tchto opisech ísti, a odtnd tolik daremných hádek a krikv nadlati mohli, nelKe nám pochopiti, ant zde jméno Svatopluka zejm stojí, akoli ovšem písmenami již asem trochu otenými. Pan Marino dal pinésti celou kopu starých listin od papežv, císa&v a jiných osob pocházejících, na jejichž tení my ostatní oi jsme cviili a kazili, on pak je tak spšn etl, jako jiné písmo. Pi odchodu obdaroval mne jedním exempláem svého nov vydaného spisu pod názvem „Diplomatica Pontificia Ossíeno Osservající.
:
zioni
:
Paleo^rafíche
ed
erudíte
Sulle
Bolle
De'
Papi
Monsignore Marino Marini Prelato Domeslico di S. S. Gregorio Papá XVI E Prefetto DegU Archivi Vaticaní Letta. Nel adunanza della Pontificia Romana Accademía di Archeologia il giorno 14 gennaio delP anno corrente 1841. Róma Típografía Meoicantí I V této knížce nalézají se i ti vytištné latinské listiny, mluvící o slavjanských krajinách a djinách, tak na stran 60, jmenovit list papeže Innoceotia IV. Danielovi králi Rusie a Lodomerie od roku 1247; druhý list téhož témuž, též od roku 1247; tetí závazek Vladislava knížete polského a bratra jeho Jindicha od r. 1235. Než pospíchejmež k samému Vatikánu. Ohromný palác, nkdy obraz náboženské vítzné moci Nového íma, tak jako Capitolium nkdy obrazem vojenské vítzné moci starého íma bylo; odtud se sypaly blesky a kletby, ped nimiž se císaové a celí národové a krajiny tásli. On souseduje se chrámem s. Petrským jeho poátek a první založení pipisují nkteí Konstantinovi, jiný papežm Liberíovi aneb Symmachovi roku 498. Již Karel Vel. v bydlel, as korunování svého ode Lva III. Následující papežové zveliovali a ozdobovali jej vždy víc a více. Sixtus IV. pipojil k nmu knihovnu a Sixtinskou kaplu. Julius II založil skrze umlce Gramanta onen velikánský dvr, a pekrásné schody, jméno tohoto umlce posavad nesoucí. Klemens XIV a Pius VI a VII rozšíili, ozdo-
Díssertazione,
di
;
nm
75 Vatikán tento, obzvlášt jeho a obohatili znamenit Moseum. V celém tomto Vatikáne nalézá se asi 11000 siní, pribytkv a komor. Nade branou obydlí papežského Sixtas V. Pont. Max. Aedes loco te se tento nápis bili
:
aperto
ac salubri grato urbís
aspectu insignes^ Pontiíicum
samého malované od Baphaela a jiných, o nichž na svém míst obšírnji promluvíme, pospíchajíce nyní do Vatikánské knihovny commodítati
a
1600.
fecit.
jsou ku spatení
hned
Již
povstné pavlae
ze dvoru
ili
logie
listovny.
Knihovna tato
utšené
již
z
ohledu na
její
skvostné
sta-
uspoádání a istotu zachovávanou nepochybn jedna z nejpednjších v ní na svt. Ona záleží z deseti rozliných sbírek a knihoven totiž 1. pvodní Vatikánské, 2. Heidelbergské od Tillyho násiln sem pinesené. 3. Alexandrínské od Kri-
vení,
malování,
stiny královny Švédské. 6.
Caponské
7.
vnitní
4.
Urbinské. 5.
Palatinské, a jiných.
knh
Ottobonianské»
Summa
všech zde
rukopis pak asi 23.577, mezi nimi slavjanských 18. V pedsíni visí podobizny tch kardinál, jenž dohlédaové této knihovny byli. Odludto vstoupí se do první asi 300 stev, dlouhé a 60 stev, široké, v prostedku sedmi pilíi na dv lod rozdlené sín, která pi prvním pohlede podobného s knihovnou nemá, anf ani nic jedné knihy zde nevidti. Tyto zajisté v nízkých skíních se schovávají, tak že se v celé této bibliothéce žádného Nade skínmi na stn v právo rebríka nepotebuje. se nalézajících
tištných
obnáší asi
30,000;
vyobrazeno jest 8 prvních církevních snmv kesanských s nápisy. Na levé stn jsou obrazy nejstarších bibliothek, babylonské od Nebuchodok. p. židovské od Mojžíše, nozora, athénské od Písistrata, Alexandrinské od Ptolomea Philadelpha, potom Jerusalemské a Éímské od Jeden z nejkrásnjších a nejzas. Petra prý založené. DÍmavjších úkazv jest ten, že na onch v prostedku
sedmi pilíích, ili sloupích, ti moudí mužové svj národ psáti uili, se nalézají, kteí nové litery našli, aneb aspo vynalezené rozšíili. Zde edoctus primu» Dívínitus jest první Adam s nápisem: stojících
vyobrazeni
scieDtíaram ioventor; potom dva synové Setboví, Pythagoras, císa Ciaudíus, Teuth a jíní. Srdce mi zplápolalo, spativ zde í obrazy a jména dvou Slavjanv s následujícími nápisy; S. Hieronymus lítterarum Illyricarum, glagoliticarum ínventor, a pak s. Cyríllus alíarum iitterarum iliyrícarum auctor. V posledním pilíi ukazuje se co památoost ruský kalendá. V prostedku této sín stojí na stole výborná veliká hetruská váza. Na konci této sín otvírají se v právo i v levo opt nové dv sín, cíli pavlae, naplnné skínmi a ozdobené vázami a jinými obrazy. Mezí ídkostmi, které se zde pocestným ukazují, jsou: Vírgíl, rukopis s miniaturami ze IV a V století, Teréne z VIII a IX v nmž jsou škrabošky století, (larvy) staroímských hercv ; rukopis o 7 svátostech od Jindicha VIII krále anglického, s následujícím vlastoorunim podpisem: Anglornm rex Henricus Leo decimo mittit Hoc opus et fidei testem et amicitiae. Breviar Matiáše Corvina krále uherského od Florentinských krasopiscv shotovený rukopisy od Petrarchy, od Dauteho, od Boccaccia, Tassa a t. d. Mimo to nalézají se v této biblíothece mnohé staroímské a kesCanské památností, k. p. freskové obrazy z koupelí Titusových. Na konci pravého kídla této biblíotheky nalézá se tak eené Museo profano, kde se množství pohanských bronzových obraz bohv a bohy ze zlata a stíbra nalézají. První, co v této obrazárn jako slunce do oí svítí jest promní Pán od Raphaela, jeho nejposlednjší dílo, které pí jeho pohbe za rakví neseno bylo. Mistr tento dostal za 665 dukátv od kardinála Julia, potomního papeže Klemensa VII. Jest obraz ten na dev malován a byl uren pvodn pro oltá chrámu s. Petra Odlíka obrazu tohoto a to zdailá, od 4n Montorio. Lochbiiera malíe v Pešti bydliváího, z Kemptenu rodilého,, nalézá se i v oltái chrámu evangelického v Pešti, kdemi tém každého týdne nkolikráte ped oima stála ^ a pedce, když jsem zde pvodník Raphaelv spatily zdálí se mi tu jako dva Tak cele rozdílní obrazové. veliký rozdíl jest mezi originálem a kopií. Raphael ;
7T zemel
vku;
v 37. roku svého
Michael Angelo
žil
90,
Kamby Baphael byl jesle v malírslví dospl? ptají se mnozí, naež my odpovídáme: Raphael již sebe samého více v dokonalosti pevýšiti nemohK Nalézají se zde ješt ti peutšené madonny od Baphaela, Tizian
99
let.
Madonna
totiž
donna
di
Foligno, korunování Bladonny,
Po promnní Raphaelov
mezi kvílím.
a
Ma-
první a
tak tehdy v celé íši krásoumy druhé malíské dílo jest zde zpovd s. Hieronyma od Domenichina. Výraz nebeského sebeobtování ve hlav tohoto Svatoslavjana jest
nevýmluvn krásn
a pravdiv pedstaven. Za toto Domenichi jen 50 tolar. Škoda, že ervené plátna pes barvy prosvítají, a místy i stíny
dílo dostal
podšary zatemují, což se
obyejm
chybným
pipsati musí. Dále jest zde vzkíšení
Bononské školy od Perugína.
Pán
Tento mistr vyobrazil zde v jednom spícím vojáku svého mladého uué Baphaela; tento pak opt zvnil zde
svého
mistra
podob
v
bázlivého a utíkajícího rytíe.
s kíže od Angela tchto ovšem znamenitých hlavách Krista a Panny Marie poznati tomu, kdo je již od Raphaela vidl! Sám Tizian ml za potebné na jednom zde visícím obrate Madonny, své jméno výslovn vypsati, co jsme na Raphaelových obrazích nikde
Chválí
sntí
Krista
ale jakže
možno
zde
se
Caravaggia:
i
Pána
v
nespatili.
Nejnádhernjší okrasa celého Valikana jest
ale
jeho
museum, tato nikdy dosti slavenou a obdivovanou býti nemohoucí sbírka síarožitností, která všecky podobné sbírky na svt daleko za sebou nechává. Tí papežové pracovali
obzvlášt
tohoto museum,
o
založení,
rozšíení
a
obohacení
Klemens XIV, Pius VII a Pius Vílí, jednotlivé proež ástky tohoto museum podle nich pojmenovány jsou. Uení lidé vypoítali, že na ímské v mst a jeho okolí posavad 70,000 soch rozliných nalezeno a vykopáno, z nichž vtší díl v tomto totiž
i
pd
sob, ím es Éím tudybýval, když všecka tálo utšená umlecká díla, v blesku své erstvosti, jeho veejná stavení, námstí a ulice ozdobovala, Již sama budova tohoto museum jest veleskvoslný
museum
se chová. Myslíme
;
78 chrám umny. Praví se, když matka císae Napoleona 1 |)0 prvníkrát sem uvedena byla, že s úžasem zvolala: Já jsem se domnívala, že my v Paíži též nco máme,
te
nemáme nic. Co nejkrásnjší asové ímské krásoumy podali; cokoli ušlechtilého a paláce, divadla, dokonalého nkdy ímské chrámy,
ale
ecké
vidím, ža
a
t. jest zde štastn d. ozdobovalo, zkázou ochránno. Všecko zde jmeposuzovati nám nelze: jen to podotkneme,
koupele
tržišt,
sjednoceno novati,
a
nercili
a
ped
co se nám nejsilnji v V první dlouhé lézá
se
na
pamC síni
a
v srdce vtlailo. Lapidária zvané na-
Gallería
stn výše 3,000 hrobních katakomb sem penesených a na
obou
stranách
nápisv a kamen z tídy velmi dvtipn rozdlených. Zde jsou k. p. nápisy a pomníky dítek, jinde rodiv, jinde bratrv a sester, jinde pátel, jinde knží, jinde vrchnostenských osob atd. V této pedsíní jest i sarkophag slavného Cornelia Scípia, ctihodný vysokou svou starobylostí nebo Scipio tento byl koosulem roku 456 po založeni
msta íma.
Tato rakev nalezena
jednom vinohrad
byla
teprv
minulého
kamennými tabulkami, na nichž se nápisy a verše ku chvále této rodiny nalézají. Mezi sochami v rnnseum tomto nejpamátnjší jsou Laocoon, Apollo, Antinous, a tak jmenovaný Torso. Tyto sochy nalézají se ve zvláštních okrouhlých podle nich pojmenovaných síncích. S pevelikou pilností hledali jsme zde slavjanské starožitnosti, zvlášt Triglava, jehož zlatou hlavu Otto Bamberský ze Šttina do íma Honoriovi II. r. 1125, a hlavu Svatovíta Rugenského, kterou dánský biskup Absalon papežovi Alexandrovi III r. 1160, podle svdectví Saxa Grammatika do íma byl poslal. Ale bohužel ze slavjanských asv a starotín žádné šlépje zde není. K nejkrásnjším ozdobám Vatikánu anobrž k nejýtenéjším výtvorm malíské krásoumy pináležejí tak eené loggie a stanze Raphaelské, ty první jsou vlastn chodby ili pavlae v rozliných poschodích ke dvoru Vatikánskému obrácené, a rozlinými fresky ozdobené. století
v
:
spolu
i
s
nkolika
;
79
V prvuím poschodí jsou arabesky a víuové uponky od Jana Udíne; v druhém poschodí nalézá se tak eená Ra« phaelova Biblie, t. j. 48 obrazúv ze starého a 4 z^no* vého zákona, od rozliných malír&v a však podle kreslení a pod dohlížením Raphaelovým. Vypravuje se, že tento kníže malifiv nikdy jinae na Vatikán nevstupoval, než v ele 50 umlcv, jako služebníkv a poddaných jeho genia, které jeho pívtivý charakter nerozlun
k
sob
vázal.
Raphaelovy jsou vlastn 4 sín malbami Raphaelovými ozdobené. Toto nejvtší dílo, které Raphael stvoil, napluje duší nejen umleckým podivem, Sixlus IV dal tyto ale i jakousi radostnou nábožností. sin nejslavnjším umlcm svého asu malovati: Juaby vylius II povolav Raphaela do íma, uložil mu, obrazil hádku o svátosti, ímž mladý Raphael takového vítzství dobyl, že papež všecky jiné již hotové obrazy zniiti, a Raphaeloví sín tyto znovu malovati rozkázal. Toliko jeden strop od Petra Perugina malovaný nechal Raphael státi, jako na památku a z uctivosti, proto, že on byl nkdy jeho uitelem. V první stanzi zosobnno Stanze
a
pedstaveno
právuictví.
máždni Apolla
a
bohosloví,
jest
mudrctví,
básnictví
a
Vyznauje se zde obzvlášt Parnas, shroeckých, ímských a vlaských básnírv u Mus. Potom škola Athénská t. j. mudrcové, prostedku stojí Plato a Aristoteles; zde v právo
v jejichž na stran vidti podobizny Raphaelovu a Peruginovu, Všecko zde dýchá velikost, ušlechtilost a nevýmluvné ydky, tak že se toto ne bez píiny za nejdokonalejší dílo Raphaelovo vyhlašuje. Pi vyobrazení práva padl nám rozkošn do Upravdy, oí obraz našeho ili Jnstioiana císae,
odevzdává.
V
an
druhé
Frebonianovi knihu zákonv jsou obrazy Abraham, Mojžíš s žebíkem do nebe,
stanzi
Obtování Izáka, Jakub vidí Boha v hoícím kei; AttíUa, kterak Lva I od boení Éíma ustupuje*
V
tetí
Vodaka
stanzi
jest
(tento obraz
msteko
od malív
napomínáním
hoící nejastéji
iikován), koranováni Karla Velikého atd.
roku 847 bývá od-
:
80 tvrtá
jmnéem Konstantinova mla
sin
též od Rakdyž jíž byl prosted tchto prací
práv
phaela malováoa býti, ale bohužel
k tomu pípravy
uinil,
zemel.
U
na konci sve'ho života maloval ješt doma i jiné obrazy, k, p. Promnní Kristovo, kartony, ili vzory k tapetm ilí kobercfim, na nichž se biblické historie mistrovné pedstavují. V této siní jest kest císae Konstantina; zjevení
kíže na
nebi,
které
se
Konstantinovi
v
as
vojny ukázalo a t. d. Odtudto vedeno nás do obrazárny Vatikánské, která, akoli množstvím obrazv se nevyznacuje, obsahuje však
v sob arcidíla nejslavnjších mistrv. I zde my s pozanecháním ostatních, jen po Baphaelovi jsme bažili, a teprv potom, když jsme se optovaným považováním jeho arotvorv' nasytili, obrátili jsme naše zraky í na malby jiných mistrv. Když Francouzové za Napoleona v Éim a v Itálii vojnu vedli, pobrali pi návratu do Francouz ze chrámv vlaských ty nejkrásnjší obrazy^ které po uzaveném pokojí z Paíže zpátkem vrátiti museli; papež necht, aby se obrazy tyto sem tam v jednot, odkudž zadržel je zde v roztratily, povstala tato neveliká sice ale výborná sbírka Vatikánská.
ím
Pozn, vyd. Zde ukonen jest rukopis „Cestopisa Druhého", následuje jenom ješt tato báse
Píse
mladéiio Vlacba o slavjanském národa.
Ty kníže všech svatých Jejž co
Ty
v
nebi nejjasnjší,
otce církve slavíme;
Slavie syou
nejvyvýšenjší.
Slyš mne, svatý Hieronyme!
Tebe vzývám, nadchni
Ve
ohnm
tu
mou odUy
které chci zpívat chválu tvého roda.
:
;
:
:
8i
Od
jakživa blízké svazky spojovaly
Slavjanv i Vlachv národy Svazek soosední, potupy chvály, i svobody, Svazek otroctví Národ oboj jedny roztrhaly zuby, V obou svatoháje nasazeno duby. i
A
nejen sousedé, nýbrž brati, rovní
V
nám jsou Slávové;
charakteru
zpvu milovní my Vlachové, Jsou Rec obou národáv rovn sladká, Veselí,
laskaví a i
oni, jak
pyšná, Svornost obou slabá, nábožnost pílišná.
dala mnohé slavné syny Z lna svého sestra Slávia,
Itálii
Jenž ozdobovali naše Palaliny, Vatikány, Kapitolia, Ba totožní byli nám sami pedkové, Svátky, obyeje, hry, ovšem bohové.
Volsk-Vloch, Etrusk-Toskanie Od slov tele-vl-tur povstali; Pole Apulie, Kopno Campanie, Lada Latium se pezvali
Ital-Taljan,
Ve všech tchto jménech
lící
istolídská
Povaha se Slavv, pastýsko-rolnická.
SlavskéC
celé
ddv
našich náboženství
Star Satur, jun Jan, jav Jovina,
Nepolon náš Neptun, pln s Plut v píbuzenství, Mor Mars, Kirt kron znaí Quirina Z ženy Venus, z plátna Pallad, z žita Šito, Z póry Parky, z jas ves Vesta, Vesuv slilo. Kollarovy Spisy 17.
6
82 Naše Palilia páleni Vajana^ Naše Calenda lo Koleda, Naše Rosalia Rusadla, Morana
V Sám
Tiber bází se co šereda
;
obad ídím v reci Caesimoníe jsou áry erDoknžské. ritus zdí
Patím-li na horní
vlastí
íesté,
naší stranu,
Tu nejstarší msta stavti Ode Benátek až ku Medíolanu Zapoali Slavo-Veneti. Janova, Mulina, Padova, Ravena,
Mantova
A
a jiných
sta
jsou slavská jme'na.
když po náramné Rom se procházím, Slavské zvuky všudy v uších mám :
Urbs, vicus,
Dvée
Dm
v srub, ves žilo nacházím,
villa,
fores
a
dvr
forum nám;
templa toporem tepáno Ara od hárání, porta od vrat zváno.
zdno,
a
Kdože nám zákony
a
práva daroval?
Slav Upravda císa rímanský.
Kdože Rim ped zkázou dvakráte zachoval ? Belizar, ten
vítz slavjanský.
Hadrianova Mausolea sochy Mramorové ícel na Gothy zlobochy. Jenž
s
Krásná
umní
též
Hudba spolená Medola Schiavoni
spojují a
zvláštní
Školu u náš zídil
Sám
nás láskou,
básníství,
slavovlaskou
v malíství,
Kapitolinský šermír umíravý,
Nejkrásnjší dílo ezby, jest syn Slávy.
;
83
Od
severu k jihu, kde jsou
vzné hrudy
Ledu, od východu k západu, Slavjané, kteí Múzám všudy Krásnou vysadili zahradu, Básnictví tam kvete, jak svaté, tak svtské, Jak prostonárodní, tak umlecké.
Všudy jsou
i
Kdo nezná,
jak Klement a Aldobrandioi Slavjaninu u nás zdomácnil Kterak Assemani, Fortis, Appendiní
Spisy moudrými
A kdo
ty,
ovzácnil;
ji
jenž slavských, od dávného asu,
Zvelebují písní
í
Giagolité svaté
množství
zpvy
Kai
Vuk Ze národní písn
A
kdo
A
v
i
zpívali* Itálii,
sbírali,
v
Tassa
a
ec
se peložily.
nás Palmotu aneb Gundulíe
z
Neobdivuje
Kdo
ei
zní
písn, které toho hodný byly,
to
Ze v Danta
A
a
krásu?
v Dalmácii
Dív, než my v své
Jméno
i
tch
Illyrv ?
Rusku Puškina, v Polsku Mickiewie,
víc
novoslavských básnírftv,
Kteí padlý národ a literaturu Sjednocováním se pozdvihují vzhru.
Naše kraje zase útoišt daly asto pemnohým již Slavjanm,
Tam
proti
Tu zas Tak jsme
lid z kže bsným Osmanm
Tatarm, co proti
drali, :
si, kolikrát nás tlailo hoe, Ruky podávali pes Jaderské moe. 6*
84 Vojtch
u Bás bydlel, Cyrill u nás leži^
kralice z
Bosny bez trnu, Kostkovi stavli pomník naši knzi, I
1
Meislav vzal od nás korunu. Srbsko a Rusko pi rzném vení
umlce své k nám
posílá
Proež
na cviení.
brusii ve Florenci slavné, svj kosák ostiti Na podmanifele lidu tvého dávné, Aniž chtj dél pomstou hrozili, ty
Pesta
již
Prom hnv A
na lásku ve plamenném zraku^ obejmi Vlacha statný Slavo-Dáku.
Hle, již
te
se
O
i
váš národ a Volaje do z
íma
sám svatý papež
e
Vídn
Ku zízení slavské
Zaež
živ jej
Živ a spátel
Kopitára
stolice:
Pán Bh! živ i námi i celou
s
stará
velice,
Itálií,
Síáviil
PAMTI Z
mladších
let
života
JAKÁ KOLLÁRA sepsány od
nho
samého.
1
PAMTI.
C A S T
KA
I.
Mošovce. (Od
1793—1805.)
r.
§.
Má Uprosted
vlasf.
Tater
1.
Moji rodiové. dolina,
leží
se
všech stran na
zpsob zahrady vysokými horami ohradná, ekou Turec svlažovaná a te'rar na dvé rozdlená, Váhem pak mimochodem navštívená a na plnoním kraji jako líbaná. Na jihovýchodní stran pnou se vysocí chlumové: Tlustá, Ostrá, Drjenok, Harmanec, za nimiž Banská Bystice a dále ku polední Kremnice leží. S této strany rozkládá se na povlovné výšince mezi dvma ekama, starodávné výsadní msteko Mošovce. Tu byla již ped rokem 1200 církev kestanská ; potom v 16. a z poátku 17. století gymnasium, jehož rek-
skryt
toi
rodem
ský
z
Kolacinaš,
Mikuláš
slavní:
byli
Huselius,
z
Pévid
;
1580;
Vojtch
Petr Malus ili Jablonov-
Matj Palumbini, .lan Mošovec (1675) a jiní. Roku 1617 2? záí byl v MošOYcech konán hluný cír-
Líptova
;
Daniel Francisci,
Školník, rodilý z
dne 28 kevní
s
snm
evangelický,
na
nmž
první jubileum reformacie slavilo.
knží
ustanoveno,
Mnoho uených muž,
spisovatelv pocházelo z tohoto Smál (in Syllabo Crud. Thurociensium), i
aby se
msteka,
které
Valašky
a jin
90 pipomíoají
Ducho
:
Josef Ga«ur
knz
ve
Lstíboi
kuz
echách 1580; JaQ
v
1582:
Daniel
Nakuš
kns
1582; Josef Bascen knz 1594; Jií Tesák fará v Praze 1604; Elíaš Lani knz, duchovní básnír 1608; Matj Gazur 1615; Jan Mošovský, knz v Polsku 1616; Matj a Florian Ducho 1628; Michal lostitorís 1654; Joh. Školoik 1678; Matj Polerecký 1706; Martin Nigrini 1727 a mnozí jiní, jichž domov a rodinná jména vtším dílem až do dneška v Mošovcech Žernove'
Odtud se vysvtluje duch
trvají.
literní,
školám nictví
a
z
posavad mezi jich ke se škol-
msta panující, a náklonnost umním. V novjších asich oddali
obyvateli tohoto
Mošovec
Buliva,
Míchal Košina, Jan Kollár
Kuzma, mfij
Rotko,
bratranec,
Jan
Košina,
Ondej
Soltis,
mst
V tomto narodil jsem se i roku 1793 dne 29 ervence. Mj otec, Matj Kolpo mnohá léta msta tohoto hned rychtáem lár, byl hned notariusem : byl muž bystrého rozumu, neunavené pracovitosti, vážený rádce mnohých ; v msteku Asod v Pcšfanské stolici nauil se byl nco latin ve mlaRanulay, Jii Meša.
já
dostí,
proež
í
nevšední lásku k liternímu
uenými
umní
zje-
obNebylo vzácnjší svatby, kdeby nebyl starejším, nebylo poselstva k vyšším vrchnostem, kdeby nebyl eníkem býval. Nábožnosti tak mílovným byl, že nejen v celém dom, ale i v celé rodin a píbuzností jako úad knze zastával, snad p5l Biblie, celý Uranoscius a celý Poklad modlitební Jakobeiho z pamti uml. Ranního a veerního asu písn a modlitby sám všem domácím na kolenou za stolem klee pedíkával; ve dnech nedlních Postilly a jiné nábožné knihy ítával, do chrámu každou nedli celý dm, bud ped sebou, bu za sebou vedl. Když si jiné dti ve dnech ulici hrály, na kiely, my za stolem bhaly, sváteních Vedle tchto výborných jsme zpívati a ítati museli. že byl vlastností ml ale dv veliké vady: jednu tu, náramn prchlivý, nad surovau náruživostí hnvu panovati neumje, a druhou tu, že byl velmi sobecký a vku svému, tesklivý, prohlížeje k budoucímu starému voval
cová).
a
rád
s
lidmi,
s
lékai
a
kazateli,
91 kterého to,
vati
kdo ho ve
nedožil, a obávaje
báze
dceru a dva
považoval
ne
se a
peuje
místo
opatrovali a
starosti
bude. Tato
jednu byl,
však
nho
jeho zpsobila, že své
syny, za
nichž
a
o praco-
sláie
tri
dítky,
prostední
já
samostatné a svobodné
jsenv
tvory,
prostedky a nástroje k odpoinutí sob ve starostí. Všecko domácí vychovávání, cviení a do školy posílání tém jen k tomu smovalo, aby s& dítky uzpsobily k chování a podpírání rodiv, kdyby ale jediné za
nkdy
pracovati
Matka
nemohli.
Jahodnik
laskavá duše, byla z vesnice slovutné olejkársko-šefranické
Droždíkovské pezviskem
má,
rodiny
Kateina, tichá a
pocházela i&
Drozdovské
ili
Trndovské, o níž šla povst,, že nkdy tvrdé tolary a holandské dukáty vahancm mila a mezi syny i dcery dlila. Z pokladv tcb však matka má nemnoho zddila, vyjmouc snad nkolik i
tvrdých tolarv, které tu i tam uschlou krví pokropeny byly, na památku, že jednou proti zbojnickým rukám na cest, tžce a s ranami, pedce šfastn, obránny byly. Jeden z tchto tola rv dala mi dobrá máti na
a
cestu do
nmeckých vysokých
pro zvláštní uctivost k jeho donesl. *}
který jsem já
škol,
vku
a
ale,,
píbhu, zpátkem
jí
§.
Détinsln mé.
—
2.
Nebezpecenstfí života.
z prvních rok mého dtinství jen to mi v parnli zstalo, že mne mj hnvivý otec jako tenkráte ješt
*)
V minulém Ftoletí panoval mezi Slováky ten nenárodní obyej, že latinsko-chvástaví uitelé ve školách slovenská jména svých žák v latinská pekládali, k. Ková na Faber, Liška na Vulpes Vulpini, Medvd na Ursini, Vrabec na Passer Passerini, Vrána na Cornides atd. Tak prý i jméno dda mé matky Drozd Drozdík maarizující zemane na maarské Rigo, latinižující školmisti na Turdus, Turda tlumoili, kteréž poslední v ústech obecného neumlého lidu zmnilo se na Trda Trnda Frnda.
p
52 jednorozeného,
vozy
a
kon
miloval,
velice
posazoval
pro
na rukou nosíval, na zábavu a lahodní mn.
Jednou koupiv 4 krásné voly ku hospodáství ^asu, dal je do vozu zapáhnouti ke zkušení pfijdou a jak se jiným
líbiti
budou^ otec
jarního jich,
posadil
i
jak
mne
na vfiz; pohoni, jménem Baranek, honil tuze ta bujná hovada po záhumní, kde brázdy a jámy byly, až já malý ješt, sekáním a hekáním vozu padl jsem na zem, kde mi koleso pes pravici pešlo a ji zkivilo ilí pehnulo tak, že za nkolik týdnv ruku povásanou jsem nosil. Ve tvrtém nebo pátém roku dostav kdesi loptu (mí), vyšel jsem s ni na ulici a ve he házel jí sem tam, až mí do studny ped domem sousedovým spadla. Studna ta byla starými ztruchnlými bevny obrúbena. Já sed k ní, chtl jsem spatiti mou loptu, opru se schýleným tlem o srub, anf srub spolu se mnou padne ve studnu, asi dva sáhy hlubokou a u spodku vodou naplnnou Na štstí spatil to jistý soused, jménem Jií Kuzma, který na druhé stran též ulice bydlel, uchytiv rychle žebík a bžel rychle ke studni, a našel mne prý tam, anf jsem jednou rukou to padlé bevno objal, ve druhé pak loptu nalezenou pevn držel. Když mne tento milosrdný Kubn z oné zdravého vysvobodil, nebylo mi nic divnjšího, j&ko to množství lidu, které se tehdáž vkol Asi v sedmém roku dala mne na diváky bylo zbhlo. slavnosti Svatomi matka krásnou bílenou košili na nás na louky nkolik chlapc&v šlo odpoledne dušní; cisterny celého
a
—
Jeden z mých pupavu a kvítky sbírat. vrstevníkv pinesl tam klí a runiný prach ku stíKlí ten ml u spodku dírku na zpsob runice. lení. Naplnný prachem dlouho nechtl jemu vysteliti, práv práchno ili troud tlící nad dírkou položen byl. Vezmef jej zo zem, my ostatní piblížíme se k nmu, zazže se prach a kli vystelí mi a v tom okamžení práv do levého lokte, tuk že hned díra na oné nové
ernakopské
a
vypálená, ruce však
košili
byla
stalo,
proto že klí
kem
byl
nabit.
jeu
Dobrá
prachem matka,
tém
docela nic se nepapírem, nikoli brokterou jsem do sadu
a
93 skrzo
jiného
pítele
zavolati
dal,
zalomivši
ruce
pi
pohledu na mne v prvém strachu, radovala se potom, oblekla že se mi nic zlého nestalo, druhou košilí zpravila, že o píbhu tom a všecky okolnosti tak Ješt jednu nešfastnou píhodu, sotvy kdo zvdl. která mne asi v 8. roce vku mého potkala, nemohu mlením pominouti. V našem ovocném sad hned za domem byl mezi jinými i veliký hruškový strom, Rompa zvaný, který ml veliké a znamenité hrušky, jakových nebylo. Jedooho roku obrosnad jinde v celém
mn
mst
obzvlášt hojn; krásné to ovoce vábilo zlodj&v anebo v noci k sob, kteí je i nezralé ješt rán! vystavena pro noní stráž I vylezše na strom obírali. koliha pod ní, v které, dokudžby ovoce nedozrálo a sebráno nebylo, každou noc nkdo z domácích neclefaoval. Já, malý ješt, schváln jsem se k tomu ponuknul, když pak matka žertovn na to ekla: „že zlodj hrušky i mne malého spolu s nimi ukradne, vyhledal jsem sob pro vtší bezpenost dva spoleníky dila
i
a
i
a spolustrážce,
kteí, anC
noc
pišli.
byla, rádi
lžka místa nebylo,
ped
hrozné udeení
ela
krásná
a
teplá
Ponvadž ale v kolíbe pro ti nám slámou a peinami strom. Po všelijakých veer-
snme na
asu
postláno
kolíbou pod holý
ních rozprávkách
letního
všichni.
mé elo mne
Asi o plnoci jakési Vstanu, a probudí.
Milý zaleje mi celý obliej. Bože! jak se lekla dobrá matka, když jsem byl od mých spolustrážcv do pebytku doveden. Prvé domnní bylo ovšem, že to njaký lotr a zlodj noní uinil, chtje krásti, ale po pilnjším vci vyšetování nalezeno pi mém lžku kus deva na zpsob polena. Toto devo bylo snad nkolik dní ped tím vyhozeno od nkoho na strom, a ponvadž o pl noci práv vtík ratolestmi hýbal a pohrával, spadlo a sešustlo se náhodou na elo. Kdyby bylo do oka uhodilo, neomyln byloby mne zraku zbavilo. Tak hle pi všem neštstí bylo nebezpeenstvích mé šttí: pi všech mladosti pedce bdl dobrý angel nad mým životem tak, že žádného podstatného úrazu jsem nedošel. Tato
aj,
krev z
mn
i
tekoucí
-94
rozliná
nebezpecenslví
pedchdcem
a
v
mé
mladosti
byla
jako
již
obrazem tch utrpení, která mne
do-
v
49plejším veku stihala.
§. 3.
Škola; první uitelé: Jií
Poátkm
Hrz. Jan
Sulek.
umní, totiž litery poznávati, naueno mne doma. První mj uitel veejný byl Jií Hrz, uitel školy Mošovské, pod nímž jsem se mimo nkolk eí Písma sv. a vzdec'.tiutí za dohe' a šfastne' skonení „Pispj, o mj Spaliterního
—
skládati a ísti,
siteli"
konci runího kancionálu
na
více byl nauil.
Muž
tento,
stojící,
vysokého
vku
sotvy
emu
došlý
konec
podzaež on zpvankami a národními rozprávkami, kterých hojnost znal, mne se odmnil, a posléze tamž ode mne pochován byl. Ponvadž škola evangelická v Mošovcech daleko života strávil
v Pešti, kdež jsem jej dle možnosti
poroval,
i
venku za mstem na horním konci, proto dílek zimním ase zdraví a život malých iasto v nebezpeenství vystaven jest, obzvlášt tch, které na dolním konci bydlejí, jako to se mnou bylo. Jednoho asu v zim v adventních dnech pod veter když se mrkalo, dom ze školy jdoucího strašná metelice s vtrem a snhem spojená na Humencích mne pekvapila a zasypala. Jiní starší žákové utíkali dom, já maliký nestail jsem za nimi, proto boje se poblouditi aneb do potoku tam tekoucího zabednouti, skryl jsem se za mstské tam stojící humno, v té nadji, že se tam nkdo nade mnou smiluje. Aniž mne mé oekávání zklamalo ; asi za pl hodiny šla má ubédovaná matka vedle onoho humna hledajíc mne, s bolestí jako nkdy Maria v Jerusalem, sluší-li malé vci k velkým pirovnávati já vida svtlo a lidí ozval jsem se, práv zuby mi zimou drkotaly, nebo celý snhem zavát byl jsem. Pechladil jsem se pi této píležitosti tak velice, že jsem padl na tvrt roku do nejest,
totiž
v jeseni
a
v
tém
:
a
95
bezpené nemoci lidský,
a
asu, jako
školu
jsem
hnval jsem se
vynechal.
nerozum
na nesoášelivost v náboženství a odtud
plynoucí
kivdu stranám
díté,
nespravedlivost
a :
„hle pastýrny,
sted msta, škola hnanslví !"
zde
dlouho zase
na
Již toho
mer.i
pak
a
kesanským
jiným
naproti
krmy,
jatky jsou
chrám
ven
z
zde u
msta
na
pro-
vy-
Pastýi krav, volv a jiných hovad bydlejí živými, a pastýi duší tam mezi mrtvými u
prosted hrob. Není-li to nerozum ? myslil jsem sob. Mošovcech bylo za mé mladosti asi 30 neb 50 katolických duší, dítek pak asi 10 15, a pedce téchto nkolik dítek mlo školu blízko v samém mst, Evangelíkv pak jest výše tisícv, a žák nás bylo tém na dv st, a my jsme dlouhou, obtížnou a nebezpenou cestu do školy museli konati! Není-li to nespra-
V
—
vedlivost? íkal jsem
sob jiným. Hrza povolán i
Na místo odešlého
byl do
Mošovec
1801 Jan Sulek, muž viídný, uitel znamenitý, znaeskoslovenské literatury. a milovník Za nho krásn kvetla škola. On založil eskoslovenskou kni-
r.
tel
hovnu,
z
nížto
knihy
nejen
žákm,
ale
i
mšanm
Zde já již ítal první eskosvtského obsahu, nebo nábožných : Biblie, Postili, Historie církevní od Jana Kocína atd. dosti jsem se již doma naítal. Píklady pro nezkušenou mládež od Tomsy, o povrivosti od Michálka byly obzvlášt, které jsem s dychlivostí ítal. práv Sulek velmi moude mnohé užitené nauky v mateském dávány slovenské knihy
k ítáni
byly.
A
jazyku pro školy sepsal a nás v nich cviil, které já až posavad ist pepsané na památku zachovávám: nic mén však i v latin tak nás cvieno, že v srdci mém nejednou ta dtinská žádost a myšlénka povstala, jako by to dobe bylo, kdyby všecky jiné zmi-
ei
zely a všickni
lidé jen
latinsky mluvili.
Pan Jan Sulek ml mladšího bratra, jenž ve Savnice uitelem jsa asto do Mošovec na návštvu picházel a uení ve škole pevzal. Byl mužík malého zrstu, hrbatý ale veselý
a
mnohým školským pletkám
nho jsem se ueným hrakám nauil,
žertovný, od a
96 tabuli psával, k. p. Kobyla má malý zpátkem tené týž zvuk a smysl dává. Pak Kvikom pole slovenské výpovdí latinský zvuk m«jíci Quare muchy do stechy? Ponvadž nemohou kryje. Nosler hoc habes erit se quod stechy do muchy. t. Náš Tomáš filum eraet sibi tria judicia culpa, j. bude se ženit, koupí si tí sudy vína.
nám on oa
které
bok, což
i
:
—
§.4.
Nezbedná zvdavost. První staroeské knihy. První s jasnou povdomostí spojené clení. Moje matka
anech
mla
v Jahodníkách, v Martin, v Su-
rodinu, od které navštvována byla a kterou ona ron opt nkolikráte Když jsem navštívila, hned sama hned s mým otcem. o as mezi sedmým a osmým rokem již ísti uml, bylo a
na
Kalníku
velmi obšírnou
mého vku, vypravoval mi mj otec, mj ujek Darulja má velikou bíblii se a
mslbami;
na Kalníku
jenž mladší sestru
dl
ítal
a
též
že v Jahodníkách všelijakými obrazy
pak u svaka mého Smolníka, za manželku ml, že vi-
mé matky
jakousi
velikou
eskou
starou
knihu,
„že prý jistá níž mi následující historii vypravoval císaovna (vlastn jen matka císae Konstantina) Helena piputovala do msta Jerusalema a tam ten kíž, na nmž Kristus pán visel, hledati a vykopávati dala. Na tom míst byl jest již prý celý kopec smetí a neistot. Když tyto odstranny byly, nalezeno v zemi ti deva ili kíže, ponvadž ale pochybno bylo, na kterém lotrové viseli, proto z tchto tí Kristus a na kterém že jeden knz Jerusalemský dal radu, aby nkdo nebezpen nemocný k tm kížflm piložen byl. Proež i hned jednu vysokého stavu paní v Jerusalem, dlouho-
z
:
neduhem trápenou pinesli jednomu, potom ke druhému
trvanlívým a nezhojitelným
lam
a
devu, i
piložili nejprve k
konen
ke tetímu. Sotva že se tohoto dotkla, a ozdravla. Po tomto prý onen pravý zjeven a poznán byl." Tato legenda a zá-
hned povstala
kíž
Kristftv
97
zraoá událost
tak
rozpálila
mou
obrazotvornost,
že
mn
žádost k dostáai a k ítaní bued povstala ve pidal k tomu otec mj, že se když obzvlášt knihy, té více ješt i nale'zá. Prosil jsem historií tam podobných otce, aby mi ji zaopatil, aby psal pro ni, ale on mne odpravil tím, že to ješt není pro mne, že takové vci i
lidé
neradi z
moje
v nichž
chtla
na
a
domu matka cestu
prosil
letnicemi
dávají atd.
svou se
Pibližovaly
rodinu
i
se letnice,
sestry
navštíviti
Ráno
ubírala.
jsem otce
a
matku,
v sobotu aby mne též
ped tam
mi však z rozlicuých píin odepeno. Okolo sedmé hodiny vyprovázel matku mj otec skrze sad a záhumní až do pole mezi obilí mne vedle sebe Po rozlouení my dva opt zpátky naza ruku veda. do školy k pánu Sulekovi vrátili jsme se, a otec pustili,
což
mn
po
matce i po knize trápen z cesty do školy obrátím kroky své zpátkem za matkou skrze nízkoplotý sad katolické fary, maje školskou kapsiku pi boku a erný kabátek na tle, cválal jsem, co sem ducha popadal, nejprve vedle tak eeného kíže, potom vedle jízdárny a pes most ernakovského potoka, až na vrch hradské cesty v blízkosti vesnice Karlové, volaje kikem velikým : „mamka, mamika!*^ Najednou spatím osobu v bílém rouchu dol hradskou zpátkem kráeti mne v ústetí. Byla to má matka, celá ulekaná a rukama lomící. Já udychtný, upocený, až krpje potokem se mi cedily, uprášeuý a uplakaný vrhu se jí v náruí. Éekla mi potom, že sice asto se ohledala v materské bázni, ale vidouc v dáleposlal.
kosti letí.
mne
Já hroznou tužbou
erného, že se prý domnívala, že to vrána Byl jsem tehdy zajisté ješt znan malý, anC
cosi
milá matka místy unaveného
cest teskliv opakováno otázku
i
Na celé
odnášela.
„Ach^ cože otec na to poví?** U mne však láska k matce a ke knihám již nyní vtší byla^ nežli báze ped otcem Jak jsme do Jahodník pišli, mj první kroej byl k ujekovi DaruIjovi, jenž vida mou dychtivost a úinlivost biblí tu mi aneb radji mé matce i hned na jistý as zapjil.
Druhého dne na slavnost KoUárovy
apisy, ni,
letnic
:
šla
ce!á
naše rodina ke 7
d8 8lužbám božím do chrámu do sv. Martina. Tam jdoucímu ukázala mi matka pleso aneb stojatou vodu kouc ke ,^Synku zapamatuj si toto místo a vezmi si ho v život za výstrahu!" Pi emž mi následující pí-
mn
bh
:
vypravovala
náctiletá,
šlo
:
„Když jsem
já
byla panna
asi
dva-
nás z Jahodník do Martina na voliko noní
svátky mnoho panen do chrámu. Mládenci za námi jdouce koupali nás na cest velikononím obyejem. Jedna z nás snad nejstarší a nejsilnjší panna, ponvadž krásné a drahé šaty na sob mla, nedala se jim okoupnti, utekši od nás.
Mládenci tímto utíkáním jako zahanbení dali se za ní. Dva z nich polapivše ji blízko tohoto rybníka uvrhli ji „Jaj, jaj, celou do vody.
nl
Bože muoj" byla její poslední slova. Pod vodou konitý kl na který co rože tlo její se napíchlo, tak že v okamžení mrtvou zstala. Mládenci ti byli ovšem žaláováni bití, a koupání skrze stolinou vrchnost písn zakázáno, ale všecko to nic neprosplo, obyej ten panuje až do dnešního dne." Navrátivše se z chrámu šli jsme ke svakovi svému do Kalníku, který zde veliké hospodáství, sad a vely ml, v zim pak do svta, nejprve co olejká, potom co šefraník chodíval. rodiv pána Fizela, Zde jsem navštívil jenž tehdáž tuším v Levoi neb v Kežmarku s mým onu bratrancem Janem byl. I pan Smolník ochotné mi starou eskou knihu pjil. Druhého dne vida mou a matinu báze ped otcem, dav zapahnouti do vozu sám nás do Mošovec zprovodil, naped po záhumní do i
i
dm
domu
otce
mého
jda,
za
mne orodoval, ímž
mj
otec
uchlácholen byl. Já knihy ty ob pod pážvozu do píbytku nesa, za nejšastnjšího na svt jsem se pokládal; ítával v nich ve dne v noci, anobrž svých pátel a vrstevníkv pozvolávav a u stolu u prosted nich se posadiv, inil jsem jim, co njaký
i
skuten
dím
s
i
professor
žákm
prelekci.
BylaC
to
vytištna
kniha
:
„Historia
od Veleslavína roku 1594ho." Ona historie o Helen ode mne tak asto tená nalézá se tam v druhém dílu n^ str. 75. Tuto knihu dal mi potom pozdji mj svak darem církevní od Jana Kocína,
v Praze
99 ítával jsem ped tím sice jíž biblické historie a náboženské knihy, ale to bývalo cosi mechaTato kniha ale byla první, nického aneb vynuceného. ve které jsem se dobrovoln a samostatn s jasnou povdomostí a s vlastním porozumním obsahu pebíral. Ona druhá kniha byla biblie eská od Jiíka Melanlricha z Aventinu léta 1552 tištná. Již tehdáž obrazy její nevýslovnou radost mi zpsobily, tak že mnohé z nich pérem na papíe jsem nápodobil a škratal. Mrzelo mne
na
památku.
ale
velice,
že
mnohá
v této
místa
biblíi
jakousi vše-
tenou rukou ernidlem vymazána byla, jmenovit pak str. 508: Závrka Otenáše, pak v pedmluvách na jednotlivé knihy a obzvlášt v obsahu na konci mnoho nešetrn vymazáno a poskvrnno bylo. Na konci biblie aa
napsána
jsou tato
scívít
Ant. Konias S.
P.
slova
quae corrigenda se otce ptal, jsem
Correxit,
:
Když
J.
mn
co tento podpis znamená a on to vysvtlil, již tudy co dít vzal jsem v ošklivost jméno tohoto niitele a
prznitele
nen
eských
knih.
do mých rukou.
I
Ob
tato
tyto
biblie
knihy
dostala
jsou
se
ko-
podnes
mé eskoslovenské knihovny. A kolikrátuzím aneb do rukou vezmu, celý as mé mla-
jako ozdoby koli je
dostí jako
v zrcadle v
Volem hlásníkY:
nich se mi vyobrazuje.
obludy, strašidla, bázlivost.
roku mé mladosti stala se píhoda anobrž v celém Mušovcích, kterou
Asi v šestém v našem
dom
mst
bych za bajku vyhlásil, kdybych já sám nebyl jejím oitým svdkem býval, a kdyby tak znamenité následky nebyla mla v záptí. Mj otec, jako rychtá msta, obnovoval každoron okolo nového roku všecky menší ouady a služby, k. p. hajníky, hlásníky, zvonae, hrobae atd. On sedával s eníkem, s notáem a s vý-
bérím za stolem jako pedsedník boženíkv vkol štola. Promna
ostatních a
dvanácti
obnovování
7^
tch
100
nkdy
všelijakých služeb mtistsUých protáhlo se
Když
až
do
ourady obnovené' anebo potvrzené byly, volili se naposledy hlásníci ili poPovinnost jejich byla stídav nocní, kteí dva bývali. na vysoké vži I^Iošovské ponocovati^ každou hodinu „Chval každý duch hospodina** zpívati, a po verš: zpvu tikráte na malé hlásné píšalce zapísknouti, která píštalka schována zstávala mezi bradami a bevny, na zvonové visí. stojí na výšin ne cele u Vže ta nichž pozdní noci.
již
ostatní
prosled msta, ped starým na husitský zpsob vystaveným chrámem: oboje chrám i vže zdí a hradbou obehnány, zadek pak píkopem upevnn, který se posaZa chrámem stojí zdná vad šiance ilí šance nazývá. znan porouchuná kostnice, plná umrlích kostí, hnátv a hlav. Staré otevené okno poskytuje volný Jeden z hlásník. Šlacho, nedávno byl zepístup. mel, druhý jménem Škeren byl ve služb potvrzen. Mezi ekanci na tuto službu byl zvlášt jistý jménem S 5eBašta, muž nízké a však pevné postavy tla. kaucemi iní se obyejn njaká zkouška, zdaliž jsou tu zkoušku ukládá obytotiž smlí a nebázliví v noci
a
:
ejn
starší
povdl
I
zkušený hlásník, jímž nyní Skeren byl. ,jTy jsi malý, ty se tedy Skeren Baštoví a
:
mi zdáš býti ku
Naež
bázlívec.'*^
a
kdo
je
_jsi-li
mou
smelší,
chlap a
nezpsobný,
hlástiíctví
i
ty
Bašta:
na Škereua
ekne
abych
fa
:
ty jsi
ticho
I
I
strachoš
uvidíme,
Skeren, ,,1 id tedy", ekne hlásníkem býti, dones mi z vže
i já"
chceš-li
hlásnickou píšfalku, tam
urobím,
^ Volno
„Hm
tam
to je
!
pesvdiv
Bfšta odešel, a obecní
a
úad
leží."
málo,
já
Bašta
hled
ješt
vjac
že sa nebojím."
rokoval
V tom
mezi tím, pokud
nevrátí, o jiných vcech a dležitostech. Asi po pl s hodin zatlue Bašta na dvée (což se vžiy uiniti mukdyž mu ohlas dal dovoselo, když ourad spolu byl) !
;
vkroí do píbytku, zapísknuv odevzdá píšfalpak pistoupí ku stolu odestre svj kepen Škerenovi, ku
lení
vjilí,
pazuchy (podpaždí) a „tu je znak mojej nebojázpoloží pede všemi na stl hlava z kostnice." Vickni pílomní stáli livosli, umrlí ili
plášf,
vytáhne
cosi
z
levé
:
101 jako ohromeni
a
omráeni
;
my domácí
približíce
se
tém
na zem padali. ku stolu strachem jsme trnuli a Tuto onémlost a hrzu rozmnožila ale nejvíce nDŠe domácí koka, bílá co sníh. jinae tichá a krotká co jehátko, která sotvy že Bašta do jizby \kroil, s peci skoila, s vytaženýma nohama, se skriveným na zpsob oblouku hbetem, s naježenou srstí a divným mruením tam skákala ohledajíc se a prskáním nepokojn sem ustavin na onu hlavu na stole. První, jenž tu úžasnou mlelivost perušil, byl mj otec, povédv jako zbhlý biblista: „Psáno slojí: nechejte mrtvého s mrtvými. A opt: Nebudeš pokoušeti pána Boha svého!" Baštoví dán rozkaz, aby leh ten hned zpátkem do kostnice zanesl. Ale aj, pl hodiny mine: Bašta Šel tedy. nepichází. Wine více On nepichází. Ach, snad se mu nco pihodilo ? ptají se nkteí. I vyslán Škeren se dvma boženiky ku hledáni jeho s lampášem, nebo Tito pibližujíce bylo tma jako v rohu. se k ohrad chrámu, slyšeli zvuk volající: „Ach, ach! jaj jaj Kde som bda! réta! Hory, hory, vysoké hory í Pane Bože pomáhej i" Vyslanci li poznali hned, že to hlas Bašív, i šli do ohrady chrámu a našli Baštu nedaleko kostoice ze makajícího a na ní se rukama nohama drápajícího, neb nemohl dveí najíti. Poslové ti piblíživše :
!
I
i
se k nmu, našli ho ale cele pomateného a sob nepítomného, proež za ruce ho pojali, laskav k nmu
Divé oko, bledá tvá, zajíkavý jazyk, tesoucí oudy trvaly pi za drahný as. Naposledy, když se utišil, mluvil asi takto : Do kostnice jsem šfistn pišel, ale sotvy že jsem hlavu tam hodil, vítr bouivý se strhl, v oích se mi mnilo
se pimluvili a dovedli zpátkem.
nm
blýskalo, vysoké hory strmly pede mnou, tak že jsem se hnouti nemohl kiel jsem hlasem o retu, a bylbych tam snad zahynul, kdyby mi tito páni nebyli pišli na pomoc!'' Píbh tento velmi škodlivé následky ml pro celé msteko ; nebo báze ped mátohami a a
:
strašidly už
všeobecn
:
pedtím
dosti
povrivé
roznášely se vždy více.
vkoenná,
rozšíila se
nyní
rozprávky o noních vidních Ten vidl smrt s kosou na
102 zdi sedící,
onen
jenž proti vži
veerním
potkal
dv
ženské tách, jejichž postavy hned nízké se táhly jiného vodil svtlonoš, kdo se naposledy, obzvlášt z jest^
asem pi
osoby
lékárn,
v bílých plach-
do vysoká jiného Tatoš atd. Málo mladých lidí opovážil v noci ven z píbytku na ulici aneb jen na dvr vyjíti. Na štstí poslalo moudré ízení boží proti teta strašlivé nemoci v krátkém ase i lékae i lékaství. Léka byl uitel školy Jan Sulek, lékaství kniha od byly, hned
;
„O
Pavla Michálka:
svtlo
na
domy jsem
prochodila pilné
ji
poádn peítal. strašidel,
a
:
škodlivosti
Kniha
vyšiá. i
tato
povry" práv Mošovce
celé
kterou jsem
tém
svtlonoš,
nkteré
vlastní
asu
všecky
bez petržení od poátku až do konce Pirozené vysvtlování ar a kouzel, mátoh a
zmok
a
jiných oblud takové
mi dodalo, že jsem se jako znovu Sulek ne jen knihu tuto piln rozšioval, škole
a
Já sám ítal
veliký užitek pinesla.
ona byla snad první kniha,
losti
z
toho
ástky
z
ní
ítal
a
zkušenosti nové píklady a
bázn ped
sm-
Uitel ale i sám ve vykládal, aneb i zrodil.
dvody
proti
mar-
Jednou prý sadil se jeden lovk se sousedem, že on pjde na hbitov y noci na znamení toho, že skuten tam pjde, žádal soused, aby ostrokonitou hl do hrobu vstril a tam pláštm odn jí do rána nechal. Onen smlec šel tedy a s holí tam, vecpal hl do hrobu ale tak že hl nenadále i skrze plást prošla. Když chtl od hrobu odjítí, zdálo se mu, jakoby mrtvý z hrobu za plást ho držel. Strachem a šlakem poražen padl na zem, kde ráno od onoho souseda mrtev nalezen byl. Hle prý pirozená píhoda. Kdyby se ten nebyl umrlých bál, Anobrž a nevil jejich zjevování se, nebyl by umel. nezstal pi pouhém toliko slovním pouováni, než nim spojil s skutené cviení. SkoIa evangelická v Mošovcech stojí venku za mstem jako na vyhnanství* Výše školy asi tvrt hodiny na levé ruce a na povýšeném míst jest nový hbitov s domkem na zpsob kostUitel Sulek povolal nice od mého otce vystaveným. starších žákv k sob do školy noního asu asi o nosti
;
i
strašidly pednášel.
103
— 10
hodin. Každý žák ml v ruce h&l aneb kyj. Já, akoli jesle malý, pedce již^ též k nim se pipojil. Sulek vedl nás nejprve Bylo nás tam asi dvanácte. 9
všecky spolu v noci na onen hbitov, procházel se tam námi, sedl na hrobích a rozprávl nám všelico, Vzav tam sebou zvlášt o hvzdách a hvzdáství. velikou z papíru udlanou mluvní troubu (daiekomluv), provozoval ji zkoušky. Když jsme hbitov opustili, asi na jedno, dv, ti stelení, on hned podle abecedníha poádku, hned podle vku posílal se slibem néjakové odmny každého z nás samo jediného na onen hbitov, s
aby
pijda
hrob
na
sob
sedl,
onoho domku udeil, aneb skrze znak, že na
hbitov
jest,
a
tím tu
kyjem
dvee
na
troubu zavolal,
že se nebojí.
na
Když jsms
do školy i odtudto nás posíláno na hbitov, nkdy kteréžto cvieni ve smlosti a nepestrašenosti až do pozdní noci trvalo a astji optováno, aniž kdy njakou pekážkou petrženo bylo, vyjma jeden, avšak
se vrátili
pirozený pípad. Mezi tmi žáky byl i jistý Šipka syn nkdejšího panského úedníka, jemuž otec dávno ped tím tuším ve vesnicí ŠCávoice, matka pak milovaná teprve ped nkolika týdny v Mošovcech byla zemela a v tomto hbitov pochovaná ležela. Šipka ale osielý, citlivý asi dvanáctiletý mladík pišed dle poádku na hbitov proniknut zármutkem a bolestí nad matky, vrhne se oa hrob v slzách, velikým hlasem naíkati, takže kvílení jeho my všickni jsme slyšeli. Pípadnost tato bylaby opt mohla nás i celé msto novým strachem naplniti, kdyby uitel Sulek nebyl i hned s námi ozbrojenými tam ztrátou své drahé
zane
plakati
a
abychom se oit pesvdili, že to zajisté nco pirozeného jest. Na cest myslili jsmo na rozliné píiny, bud že se nkdo do kostnice skryl a Šipku šel,
pestrašil, a
hrob a
bu
poranil se
ležícího,
hlasem tímto
mamiko,
že padl na
zem aneb
na skálu
ve
tm
Pišedše tedy tam, nalezneme jej na hrob objímajícího a líbajícího s pláem
atd.
kam Boh nemohov
:
„Ach mamiko, mamiko, drahá milá mi Pán se já opuštný podjem!
i
už
aspo
teba
nechati,
ke
mi
otca
104 VZ8V !" atd.
Toto pronikavé vlastníma
divadlo nezmýlilo
Mezi tím
ale
a
pravdu vyznám,
af
se prirozeDý nil,
ovšem znamenité upevnilo vykoenování povrivé bázn.
nás,
v našem pedsevzetí
cit
bázn
nežádal bych predce, aby
ze srdce lidského cele
vykoe-
aby se smlost promnila na všetenost se svatými
pirozen strašnými vcmi hroby, krsti zemelých atd. a
bázn,
ale
a
Nejsem
s
árku
ukázati.
6.
kterou jsem uinil ve 8l0Yencin. nutí do mluvnice.
Jednu píhodu mou
dtinské Dva jsou
neviditelný;
a
nám nemže
§.
jako jsou k. pr.
pítelem drzosti.
duchovní, viditelný
hranice jejich nikdo
Chyba,
hrající
si
nestydaté
pílišné,
ani
svty, tlesný a
oima spatené
Nalile
v Mai pi Výklad ku Slávy
uitelem Šulekem
školních majalesích vypsal jsem
ve
již
Dcee. str. 229, kamž tenáe odsílám. Druhé musím zde výslovn podotknouti proto, že veliký úinek mla na nastávající bh mého života tím, že byla prvním podntem ku pravidelnému mluvení a uení se fi mateské. Ona mne nutila aspo nahlédnouti po prvnikráte Sulek uvedl ve škole mezi do mluvnic slovenských. Kdo slovensky žáky tak eené signum linguae. mluvil anebo kdo chybu v latinské ei uinil, dostal to signum linguae. U koho to signum linguae pes po20 ledne aneb pes noc zfistalo, povinen byl asi 10 slov latinských s významem slovenským z Gedikovy knihy se uiti anebo za hodinu u prosted školy státi. Sigmund to ml jsem jednou i já, ale na cest ze školy jistý spolužák mfij Kulfan, nevím pro jakou chybu v latin, ml ode mne to signum dostati on ale podávané sob starší
—
;
dom a skryl se. Já šed za pijmouti necht, utíkal Na druhý den scházelo ním nechal jsem signum tam. íkaje, to signum, nebo Kulfan ho do školy nepinesl, lámané v dohadování Po dlouhém nevidl. ho ani že latin ptal se
mne Sulek slovensky
:
Kollár,
komu
si
ty
105
dom
signum dal ? Já vstana odpovím Tor„Dal jsem ho jeho starej Mact." fri tchto slovích smje, ba ehotá se dlouho celá škola Já v nevinnosti své stojím 8 uitelem nade mnou. i ohromený nevda v prvém okamžení odku ten smích ? Nkteí starší žákové chtéjíce mne napraviti íkali : pSnad jeho starej matky, nebo u Kulfan žádné macky snad ani to není dobe nemají.** Uitel Sulek poví Obecný lid v Turanské stolice jeho starej matce !'*
Y jeho
to
íanským zpflsobem
:
:
!
slovích ženského pohlaví na tka, dka, ka se skonujících in dativo a locali vždycky a všudy ct, pamáet, zahrádka v zahráit, Anika k. p. památka Anict, hraka hraet, žebrácká žebract. Podle tohoto mluvení matka a maka jednaký dativ mají Epfisobu mact. A tento dvojsmysl rozvázal tudy ta ústa ke
íká ve
eské koncovky
smíchu. hrádce,
tce,
dce^
ce,
hrace slovenským ústm téžko
jest
proto v nkterých krajích íkají in dativo
hrádke,
Anike
v jiných
stolicech,
k.
p.
íkají in dativo matky, zahrádky, neiníce dílu
dvma
a
:
za-
vysloviti
matke,
ve
;
z?-
Zvoleské
žádného roz-
dativem, které ale zanedbání roz-
pochybnost a odtud pocházející V tomto neuritost ve mluvení Turanflm se nelíbí.
dílu a
mezi genitivem
matce,
mezi
pády
zmatku mluvy chtl jsem jistoty nabyti, jak se vlastn a pravideln mluviti má, i hledal jsem njakou slovenskou grammittiku. Šel jsem s prosbou k Sulekovi, který mne odeslal na svou slovensko-latinskou grammatiku, kde se na konci typus Declinationum Slavicarum, ale velmi krátký n pro poáteníka nezrejmý nalézá. Šel jsem k faráovi Baldo>skému, ale tomu, jako vbec evangelickým knžim, o slovenských knihách a : což již tehdáž velice mne Slovenský kazatel myslil jsem sob a nemá, ba snad ani nezná slovenské graramatiky Jak že jest to? O Alcibiadesovi teme u Plutarcha, že v první mladosti, když vstoupil do školy, žádal od mistra, aby mu Homera pjil, tento když povdl že ho eemá, výfal mu Alcibiades poliek a odešel ......
mluvnicích ani se nesnívalo
zamrzelo.
—
—
!
Dobrý Alcibiadese
!
ruku by
si
sobe sedretí a polámati
106 kdyby si naše uitele a kazatele navštívil, kterí^ ale ani žádné mluvnice a knihy slovenHomera, nedítn
musel ské
,
Mezi
nemají.
tím
Košina, jehož dva bratí toho
pknou
poštstilo
naposledy
asu práv
se
mi u
školy dokon-
grammatiku Doležalovu sob opatiti, ale bohužel, tato mne v tomto pádu zaNezstala však bez užitku má nechala v pochybnosti. Její na konci tištná Adagia známost s touto knihou. slavico-bohemica, Phrases Slavicae a zvlášt Komenského hexametry ve pelošení Catona, velice se mi lídoutnave bily a jiskru lásky ke slovenské ei studu vedla ke chyba roznítily. Tak mne jící znan plynou píin cest. Z malikých a stud ku pravé ili a
bibliotheku mli,
mn
asto
veliké následky.
§. 7.
PrYBÍ spatení
Maar
a boj s nimi.
Jednoho roku za Šulkova školmistrování byla náramná a dlouhá zima, tak že sníh nkde po stechy pro závje snžné stodol byl a vrata našeho humna Bylaf nouze mezi lidmi a drahota nelze bylo otevíti. Najednou zavzní povst, že piobilí a jiné živnosti. rybami na tech neb tyech s Tisy Maai od jeli Co nohy mlo, bželo na vozích ku prodávání jich. do a ze školy nikdy j§me I my žáci jdouce tržišt. tam nechybívali, a akoli jsme dol humenci kratší cestu dom mli, pedce zacházka námstím, zvlášt ve stedu, jakožto v trhový den, kde mnoho píchozích nám milejší bývala. a cizinc se shromáždilo, vždycky mšíanech, zvlášt Maarské šaty na zemanech, tytýž i
mentýk, dolman, kumu, již pedtím verbunkoších, pi tanec maarský pak pedce jen slovenské bylo toto všechno vidl jsem; ale aneb zeslovenštné od Slovák nošené a dlané. Oprav-
ižmarech
turanských
k.
p.
i
dového ryzého Maara aneb maarského sedláka K vidti a slyšeti píležitost jsem ml.
nyní
teprv
mému
107 a za dovolení otci, co rychtáovi pišedše se ozoámiti prodávání prositi, pinesli dar okolilia ryb ; a tu jsem mezi nimi jmenoval se Vórós Janós. slyšel, že jeden
Pohled jejich opravdu podivn na mne úinkoval, aniž jsem chtl v prvním okamžení viti, žeby to lidé byli v naší krajin bydlící. Veliké, erné, umastné kožené bundy, košile krátké se širokými rukávy též erné, umastné, tak gat, kumy na hlav vysoké, zvuky ei posavad neslýchané; sami vozové, plachty a jiné voznické náadí cele jiného zpsobu než u Slovák. Ponvadž pak Madari tito neumlí slovensky, potebovali tlumae. nalézal Ale tehdáž v celých Mošovcech 86 jen jeden jediný lovk maarsky nco umjící ; byl to jistý Liška ižmá, jenž v Míškovcí na vandrovce co i
tovaryš byl a tam se jejich
prostedníkem,
od toho asu
a
Vagyok (ma.
:
kují),
maarsky piuil. Tento byl tedy tlumaem a zástupcem, proež
skutku já
i
dostal
kteréž píjmení trvalo
na potomky se zddilo,
Maaru
lidstvem
pezvísko
jsem, kteréž slovo
jako
V
mu
aneb
asto opa-
do smrti a snad i dny byli vozy tchto
až
první
obleženy
Maar
Maai
a
prodali
ryb
dosti
mnoho
a draho. Než najednou poasí se promnilo, aneb jak v Turci íkají, stal se z tuhého mrazu odmk a teplo zmrzlé a ztvrdlé ty ryby pedtím co kámen poaly jihnouti strašný smrad rozšioval se po celém námstí, ba po celém mst, anf chudobní lidé ;
;
tém
poád
Vyskytlo se nkolik a jedli. nákazy a onemocnní pi takových, kteí polohnilé ryby tylo požívali, a tu se celé msto zbouilo. Kelini léka, Sulek uitel, a Kollár rychtá, to byla trojice msta Mošovec. Veer sešedše se u nás, radili se co tu uiniti ? I uzaveno, aby se níže msta ješt je kupovali, vaili
pípad
jáma vykopati dala skrze mstské hrobae, a ryby aby hned ráno tam uvrženy a zahrabány byly, aby se jejich smradem povtí a jejich jedením lid ne-
té
Doci
ty
nakazil.
všelijak
Když pišlo ke skutku, protivili,
ukazujíce
na
ti
Maarové
dalekou
se
cestu,
tomu kterou
konali a na velikou škodu, kterou by zakopáním tch ryb, z nichž ješt asi polovice pozstávala, vytrpli
t08
Nkteí
chudobnjších Turcan, jak obyejn, žeby ty ryby byly šUodlivé, a tito se pipojili k onm Maarfim. Odtud znikla nemalá rznice dvou stran, na jedné stran rozumnjších musili.
tomu
též
z
viti
a majetnjších,
nechtli,
jejichž
na druhé
uitel;
vdcové
byli
vdcové
chadobnjších
Maai.
Konen
soudce,
byli a
sprostjších,
však
tito
léka
a
jejichž
poslední
pe-
moženi byvše ucouvli, naež mj otec kon zapáhnouti « ty ryby na onch maarských vozech, s prvodem boženík, k onomu hrobu sprovodili a pochovati dal. Bylif tito Hetumoger potomci asi z Boršodské neb Hevešské stolice, kde, jak známo, reka Tisa tolik ryb nese, že odtud po celé krajin zvlášt v zim rozšio-
vány bývají. Než píklad tohoto neštstí na potom tak maarské spekulanty odstrašil od dovážení ryb v ase zimním od Tisy aneb Dunaje do Turanské stolice, že jsem více neslyšel nic o podobném podniknutí a oaštívení.
První slorenské verše. Cradj. Borian.
v posledním roku mého u Suleka uení se, navštvoval dstojný superintendent a knz Prešporku Daoiel Crudy r. 1803 evangelické církve svého Ped -Dunajského okolí, a pišel i do Turanské stolice ; když z Ivaniné do Mošovec pijíti ml, strojeny zde byly Žáci posláni do hájv slavné pípravy k jeho uvítání. a na louky k nasbírání kvítí, kterým se cesta od školy májové ili stromky na do fary a do chrámu pokryla :
oustrety šli, z moždí boku sadny; jezdcové jemu stíleno, od školní mládeže písn zpívány atd. V tomto panny, které všef^becném strojení a chystání chtly v
i
školu
již
byly opustily,
nco
uiniti
a
superintendenta
uvily z vonného zahradního kvítí obzvlášt pivítati. I krásný vnec majíce úmysl na cínovém talíi takový emu podati. Ale s holým vncem stydly se ped-
:
10» slaviti,
uitel Sulek byl v ten
on vedl všecky
ty
as
tak zanepráznén
(nebo
néjakové ver
pípravy), že jeho za
•
radily se co ta I neopovážily. ítáním sloznala, že Zuzana uiniti? Má sestra já se venských knih zanáším, že jsem nkdy již i svým mla-
šiky
prositi
se
dým pátelm
a
ani
pání
spolužákm
na svátky atd. shotovil
;
na
rodi^
jmc'no
sotvy že to tovaryškám svým
mn
panenské vyslanstvt Polerecké a Marie Kateiny ze dvou dvat záležející Babilouove'. Onano, vysoká, považována byla za jednu malého zrostu, spanile' tvárz nejmoudejších, tato, nosti, bystrých pohyb a obyejv za jednu z nejkrásnjších dvat. Pi tancech s touto poslední zpívali mládenci obyejn onu prostonárodní píse, která stojí v 1. dílu Zpievanek sir. 7 litera d. ^Dieva peknuo, Dieva maluo atd." Když mi svou prosbu pednesly tyto dv Mošovské bohyn (Mudena a Lada), hoela mi tvá i stydlivostí i hrdostí. Bylof ráno o^i o 8 hoTyrozprávéla, hned posláno ke
din a
;
mládež
zástupové
a
lid
chrámu; okolo 10. hodiny
viti.
Pivítání
to
štva
ml
stáli
již
okolo
se píjezd
tedy muselo kratiké
býti,
školy
teu
aby
sla-
se
mu
jedna z pamti nauiti mohla. Papíru^ ernidla, péra nebylo nyní v tomto zmatku k dostání. I odstraniv se tedy já z hluku toho do tišiny, totizi do blízké staro-
krásné za potokem proti v terasích se zdvihajíc stupniv vršku leželu, v nkolika okamženích sklepal a slátal sem zde za stromem v pamti následující rýmy: Dstojný pán biskup my Mošovské panny Neseme tu kvítí a vnec k vítání Nechže ráá tento znak nasej vdnosti Pijati s otcovskou od nás laskavostí. Tyto byly nepochybn mé první verše. Nebo pedešlá pání bývali), jak se rozpomínám, vesms prostomluvou psána. I vraceje se U on.n, pod lípou pi chrám stojícím a bílým rouchem odným panenkám, potkám ty dv už toužebn na mtie stehoucí, any mi v ústrety šly. Pojav je tedy zpátkem do oné zahrady, pedíkal jsem jim je nkolikráte, ale bohužel po dloiAé školní zahrady,
kostelu,
v
jenž
velmi
úboí
!
110
daremn bez prospchu, až jsem naposledy jako onen ímský švec pi uení svého krkavce ^salve Caezoufal a hnviv zvolal: sar, Victor Imperatorl" „Oleum et operám perdidíl^' Milý Božel myslím, co to za píinu? však tyto panny byly nkdy tak dobré a zp&sobné žaky Až konen trefil jsem nj píinu jejich pomatenosti: nynjšího ,, Dstojný totiž, místo pan biskup^^ stálo prvé ;,Pan superintendent^^ kteréžto latinské nesrozumitelné pt sáhu dlouhé slovo moje slovénky jako epa ani jen vysloviti s to nebyly, nepráci
tém
!
rcili
v
pamti
je
sob
zachovati.
Místo
superintendent
íkaly hned Jsou prey v ten den, hned Supetíteren, hned Súpre-ten den, hned Perisutenden, Šú-periny:
I vynechám toto, ví ješt jak. zákonem pikázané ale tžké a neznámé slovo a mním je ve známé slovenské, a ejhle v nkolika lekách umly ty verše jako otenáš. Proto pak panenky ob tomu pání uily, aby, jestliby jedna
v ten den, a kdo i
verš
kání
se zarazila aneb
chybila, druhá
jí
teba prochvíse ty
v í-
pošeptati
a k
pomoci pispli mohla. I šly a pivítaly jimi u dveí chrámových onoho vážného starce, který vejda do chrámu ml ped oltáem z textu u Jana 15. 14. „Pátelé moji jste, uiníte->li co jsem koli pikázal vám.^^ ne tak co ta, co do obsahu, se mi líbila, do slohu, pízvuku, nebo Crudy (vlastn prý Surovec) rozený Slovák ze Zvolen, dlouho již v nmecké
e
e
a
církvi
žil
a
pracoval.
za knze 1805, Kežmarské školy, rodilý z Liptova z Nmecké Lupe, hodný muž, kterýž hned zprvu více mým pítelem než uitelem býval. U nho uzel jsem po prvDÍkrát Nejedlého eské peložení
Po odchodu Šulekov do Moravy
tetí
mj
uitel byl
Adam
Burian, žák
Homerovy Iliady v Praze r. 1802 s obrázkem. Milý Bože! jak divn psobila na mne kniha tato, její bleskoškornnci, Achaiští, bloramná dívka a tmto podobné eskoslovenské, pedtím neslýchané výrazy! Vzav knihu zašel jsem do pole, šedna na kvtnatou mezi u prosted vysokého obili o samot a v tichosti okem i uchem divil jsem se novým tmto polosrozumným polonesro-
111
eckým hrdinám, akoli a užilým, tudy sluch mj tam již tím, hexametrováním 8 již jakési temné nechtl. Tu zniklo jaksi spokojen býti pedsevzetí u mne slavjanským spisovatelem býti. kterého zde Za Buriana stal se mi ješt pípad, dotknu. Když se vánoce pibližovaly, mly býti oblátky
šumným eským zvukm
nem
takovém i já pípeeny. To se rozumí, že pi Než železo tomen býti a úastenství míti jsem musei. Burian mne chyblo poslal tedy k peení oblátek žákem Ondejem Baštem synem onoho s jedním ješt výše jmenovaného hlásníka, do Rakše filiální k Mošovské církvi patící osady s prosbou k tamnjšímu praeceptorovi ili uitelovi, aby nám pjil jedno takové :
i
Bylo
to
Ondeje, kde
již
železo.
a
dosti
vasn
s
práv v den sv. Tam jsme šfastné
poátku adventu
tuhá zima panovala.
došli; než
potom hned
strhla
metelice tak silná, že uitel Rakšanský toho
kem
pustiti
v poli
nás nechtl tím více, že prý
vkol Rakše
se ukazuje, z nichž
nkolik bylo zasteleno.
Celý
se
snžná
dne zpát-
mnoho vlkv práv toho dne
veer rozprávno
jen
o
vlcích. My vasn ráno vstávše ješt ped svítáním šli jsme ven z ddiny úvozem ili hlubokou cestou. Sotva že jsme na jedno stelení od ddiny byli, zarazilo uši naše hrozné vytí. My nemeškavše dali jsme se v nohy opt tím úvozem nazpátek do vesnice. Mendík Bašta, nesl, hodil je v útku a ve strachu na zem. Já navrátiv se chytím železo a vleku je s hrkotem za sebou. Pišedše zadychení k uitelovi vypravovali jsme mu píbh on oznámil to masarovi (ezníkovi) a jiným lovcm a ve krátkém ase dva vlkové zasteleni a do ddiny dovezeni byli.
který železo
:
§.
9.
Hry, obliby, zpsobnosti
mého
détinsíTÍ.
Rozpomínaje se na své dtinství pipomenouti musím ješt tri okolnosti, pedn mé nesmírné milováni :
112 holubv, které u mne
tém
holubošílenství se pro*
na
Vida holuba radostí jsen se tásl, každý
Diénilo.
níz na
jsem
to
obrátil,
pod všelijakým
luh jsem
zámyslem,
vidni
k
mst
pe>
ddín^
a
aneb koupeni ho
holubince a hnízda sám jsem dlal, za
konal,
nimi na pole
cesty do jiných
asto na nebezpená
létal,
místa
za nimi
mladá holoubátka cviil a nauil jsem za jako nkdy Mahomet. Aby mi koupení a na svobodu puštní holubi neuletli, hledáuo a užíváno všelijakých, asto i povrivých, od jiných poradných prostedk k. p.ta hl odkoupená, kterou slepý žebrák vodu byl, pak položena, aby holubové na ni sedávali se drápal,
mnou
T
atd.
na
létati
'to
mne
liolubošílenství tak
mou mravnost
zachvátilo, že již
i
škodlivé psobiti zaalo. Jednou ule>
Vale pinesená holubice a pitoholubm stevíkáe Beusa ití Revusa^ osmém dom bydlícího, tam uocovávala až.
tla mí krásná až
z
se k
varyšila
výše nás v páila se i
jedním jeho samcem, který ji vždy odji házením kamen dom odehnal. Ne« moha sob poraditi, aut má ústní prosba oslyšeua byla, vzal jsem útoišt své ku klamu a podvodu, jehoí jinae velikým byl jsem nepítelem. Totiž napsal a poslal jsem skrze nejmladšího božeuíka a vrchnostenského posla Reusovi jménem otce mého jakožto rychtáe, vábil,
s
když jsem
mstskou peetí zapeetný Reus
tu holubici chytil
na druhý den
nebyl
doma
mu
a
uinil.
Na
tím rozkazem,
zpátkem štstí
jsa na
cestách, za
zvdv
o tom
což Reus
vrátil,^^
otec
nkolik
mj dn
„aby
v ten v
as
drední
po uplynutí nkolika budoucnost^ nic k tomu neekl mimo zápovéd pro
dležitosti
dn
i
s
list,
;
jaksi
Prchlivost jeho zajisté bývala jeu
okolnostmi
v
bczuzdnou
okamžitá
náruživost
Z tohoto holub milování plynula i v Básních v Praze 1821 vyšlých sir.
a
pítomnými
rozplameována, báse, která ona 75 vytištna stojí:
Divno jak jest nestálé lidské pokolení Jak se asto na odpor Malí,
O
co,
co jest malého,
když jsou
vk
vbec
velící,
a
srdce
!
mní.
rádi mají,
velmi máto dbují
:
byv malíiký Se mnou Holuby jsem miloval, nyní holubiky. však jest na opak, anC
113 Pozdji když jsem ítal Karamzinovu
mne
on píše D.
proniklo, co
Rus
starých
1.
Historii,
Kap. 10.
siln
dvoe
,,Na
byly hoiubince, nebo Rusové milovali tyto
od starodávných as." Ml jsem sice oblíbení i v jiných ptáatech ; v zajících králíky jmenovaných; v poušencech (jinile koušencech) ili moských ptáky
již
prasatech, ale toto se na
tak velikou náruživost
u
mne
nepromnilo. Druhá dtinství me'ho památná vlastnost byla bystrá obratnost tla a údv zvlášt ale snadné lezení na stromy, akoli má tlesná soustava více útlá Píležitost k té gymnastické vzdlanež bujná byla. nosti zavdal sad mého otce hned za domem rozlinými V^ tomto umní vysokými ovocnými sf''omy ozdobený. pevyšoval jsem všecky své vrstevníky a tovaryše mlaa
lehká
V okamžení
na chlumu kdy zpsobnost mne opumá stromu, stila aneb do nebezpeenství uvalila: vyjma jednou, kde však ne osoba, ale starý, kehký, sladké slivky nesoucí dosti.
nejvyššího
píinou pádu
strom však
byl,
anC se spolu
se
mnou
svalil
a
bez nejmenšího ourazu. Potoky a eky dosti peskakoval jsem od behu na beh jako pták.
liše
široké
bez namáhání byl jsem
aniž
a
Ve výšce na vžích, kde jiný závrat dostávali, já stál aneb kráel jsem bez bázn. Tato, zdraví výborn napomáhající, vycvienost tla bohužel potom dlouhým ,
,
tém
cele se ztratila. sedéním na školních lavicích Naše školské vychovávání tak jest jednostranné , že obživováním jedné ástky lovka druhou zabíjí. Moudeji inili Rekové a ímané, cviíce ve mladosti celého Movka i tla duši. Anglická pedagogika jest nyní ješt nejlepší, která dítky v zápaších, v rybaení, vo ,
i
skákání, na stromy lezení a jiných obratnostech
cvií.
Tetí obliba a zpsobnost mé mladosti týkala se technologie, a trvala asi do 13. léta. Nerad jsem robil a pracoval, nerad jednu a touž práci optoval; ale nesmírn tšilo m, když jsem mohl nco tvoiti , nco Proto nového vlastního , obzvlášt ze deva , udlati. v jedné osob spojil jsem mnohá emesla: tokaství (souslružoiclví), Kolkírovy spisy, IV.
ezbáslví
,
litectví,
stolaslví
bedná-
,
"
114 jsem sob sám v sad pi tak tokárnu ili soustruh, ddmnožství jiných píprav a stolici a
Udlal
kníharslví.
sl>í,
eené
sypárn ili obrunou ili kovu
ml
nástroj,
nebožíce
jsem své sekerky,
pilníky,
pilky,
kladívka,
hoblíky, klí, pres,
perlíky,
dláta,
,
stodole
a
t.
d.
kterými jsem ustavin nco slružlikal k. p. holubince pro holuby, koléska a vozíky ke hraní pro dítky, sáky k sákování anebo i domácí hospodáské náadí, hrable, kosy, cepy, pluh, a t. d. Nkolikráte pobral a skryl mi prsty poezal, ale to otec, ponvadž jsem sob tytýž i
jsem sob to, anebo i znovu zhotovil. Nikdy jsem nevidl knihae, nebo nynjší a všecky knihy teprv pozdji se v Mošovccch osadil sob jsem ohledná prvé vázni a spisy školské sám dobe knihu, jak asi se to dlá, beze vší tžkosti následoval jsem cizí práce. Z cínu a olova lil jsem všelijaké podobizny, ozdoby, nástroje. Tato schopnost a tvoivost technologická takovou slávu mi i u soused zp-
as bud
za krátký
našel a
vzal
,
,
sobila
5e mluvíce o
,
mn,
mne
zvali
jen y,Janko
Maj-
sler* aneb y,Naluralista."
§.
Láska
v mladostí
10.
ku pírod a k
Hospodáství moji rodiové
ase
vbec
jako
pkné mli
Slavjané
polí.
a
v letním
polní práce
i sami nás k nim vedli, což v Turci není tak práce a robota, jako radji utšená zábava, která se, obzvlášt v as žatvy, pi zpvu, žertu, nevinné lásce mladých
oblibovali
všickni
,
i
v istjším od.vu , pi stkvostnjších jídlech, anobrž hodech a hostinách koná. Gemu nmetí djepisci jako nemu ne\idanému na onéno paní Slavjonské v Kamin lidí
v
Pomoanech
Dcee
zp.
bohatství
II.
se obdivují a vychvalují (viz výklad ku Slávy
zn.
mla
,
40) že
pedce
osobní podíl brala a
Liptovské
stolici
;
,
to
totiž,
a práv
v poli u
na
žni
ze šlechty byla a
vykasavši rukávy
Slovák zvlášt
posavad
letního
asu
v
Turanské vidti.
Tu
115
doma
krom kuchaky
,
nikdo nezstane, byE starcové',
ale
dílky
i
aspo
,
si
hráti
etzem
i
a
anebo berou sn do pole, žíti
nemocných na
a
jej
nemluvátka a
s matkami jedou nemohou-li ješt pracovali a
zde pítomny býti
aneb
v
ležících,
Iilžkii
pivázal. Nejen šediví
klasy sbírati
,
,
kvítím
s
udlaných
k lomu
polních obzvlášt
Že je Slovákm kolébkách cíli trbielkách, ležeti musí. Tu život jako až posud opravdivá národní slavnost. Msta, ddiny, domy jsou tu prázdné, na v Arkadii. všecko se hemží, zpvové rozliných rolí a chotárv míchají se v jedno moe zvukv až do oblakilv poli
se rozléhajících
;
vtérkovd donášejí
dolin,
z
kvtv
Tatranských libou vni; studnice stvou vodou se pramenící uhašují žíze.
pi
slromv a er-
rolích
asn
ráno
ped
osmé hodin pináší kuchaka anebo domácí matka snídaní, pi nmž se asi pl hodiny odpoívá; v poledne pináší obd, po nmž se asi hodinu odpoívá aneb dímá ve chládku pod stromem asi o 4. hodin se olevrantuje (svaí) se západem slunce jdou ženci dom se zpvem, doma sednou sob bud ve dvoe na lavicích, bud ped domem na nálepku rozmlousvitem za rosy jdou na
roli
,
asi
o
;
;
vajíce a žertujíce až do noci.
Vžatv
Slováci
i
zvláštní
zp-
sob pozdravování se mají. Jde-li nkdo vedle ženc, neíká jako v zim „Dobrý den, dobrý veer," ale íká „Pán Boh daj
štslia"
jsem a
do
ml
a
pi odchodu: „Pán Boh pomáhaj." Tu mnohé z tch Zpvanek slyšeti
píležitost
již
zvláštní
knižeky
sob
zapisovali
,
které
potom
Opojen tmito pirozenými úkazy a divadly, rozpomínám se, že jsem nejednou žádal a prosil Boha , aby léto a že stále trvala , jese pak a zima aby nepicházela. Tuto lásku k tomuto nejpirozenjšímu tiskem vyšly.
zpsobu
a stavu
života roznítil
i
uitel
mj
Sulek, který
nám slovenským jazykem sepsal a pednášel Umní hospodáské (Oeconomia ruralis) píjemn a užiten. Já pepsal jsem sob toto umní celé, znal rozdíl a povahu zemí, shromažoval jsem druhy obilí, dal z Bystrice pinésti Jeruzalémskou pšenici , vyobrazení nov nalezeného pluhu. Sázeti, štpiti, okovati uml jsem jako dobrý zahradník. Tuto lásku ku pírod a k rolnictví
8*
116 utšená a nikde posud iieNÍdaná pochovala ve nmé na ti krásné rovloha pole ili chotáru Mošovského i
,
rozdleného piroobou brehv se zelenajížatva každého roku na jinou a prostední z nich leží samo
nobžící tídy rozdleného a zenými potoky, a na tchto Setba
cími lukanti.
V
padne.
tídu
jinou
i
msteko. Na
blízce
stedu
s
skála
bžek
a
pohanský
jakýsi
pahorek,
Háj zvaoý, v jehož
podlé podání, chrám »
Chodakovský^ skutené
Rus
býval.
starožitnosti
blízku staroslavských
že v
,
z
jeskyní, v níž
zkoumatel
slavný ucí
msta
to sice
slovanských
mst
a
,
vesnic
tém
všudy Háj se nalézá kde modla stála, a odkud snad Hajilky (písn v hájích zpívané) pošly, tak jako Rusalky, písn pi Ruse, Rose, Riase, t. j. vod a vodním bohfim i
,
Kdyby tyto Tatranské stolice nebyly tak pí!i* pelidnné, a kdyby rolnický slav zde svobodu, vlastní majetnost a práva clovcenst\í ml, pro toho, kdo má
zpívané.
zalíbení
v krásách
prícach pírody,
a
byloby tam nej-
já sám nežádal bych sob jiným, šfastnjší živobytí, než zde takovým svobodným slovenským Cincinatem býti. a
Ale cím rozkošnjší zde píroda, ím spunilejší lid, tím politování hodnjší jeho slav a otroctví. Jako v prvních létech mé mladosti k nevinným práem polním a hospodáskému stavu zvláštní náchylnost jsem ml, kterážto náchylnost
J
,
se
*^'a
'
ttila,
žatevním
v
ant já již tém
národní poesií
ase
až
za dtinství
oarován jsem
stoucí zkušeností a
šfanského v Uhrách
s
v horlivost
blaženost
a
zpvem
slovenským
býval: tak potom s ro«
poznáiiím svobodnjšího života
hasla vždy více u
mne
lato
m-
náklon-
na nenávist promnila se na zošklivení stavu potlaitel a drancífi , na lítost nad ubohým v likcm
nost
,
o
manství lkajícím lidem. §.
11.
k poznání rozliných lidí za mé mladosti. Nedvra ku lovenstvu, smíení s ním.
Píležilosl
rozmanité divadlo života rozvinulo se ped mladosti proto, že mj otec zprávcem a soud-
Bohaté
oima mé
a
117
cem msteka
které se sv. Martinem
byl,
celé stolice pináleží. Jako
ml
12 boženík,
ili
k nejhlavnjším
mstský rychtá
úadu
a hlava
úedních písežných osob
a
po-
mocníkv, kteí tém každého dne u nás se scházeli. Ped naším domem ležela na zemi kláda, do které pestupnici
za
nohy
V našem dom
zavíráni byli.
každodenn národ ze všech stav vidti všelijaké
bylo
se všech stran svta,
ze všech hned jako píchozí a zajatí, hned jako obža>
lidi
i
,
pocestní, hned jako lapení a hned jako ©úadující, lovaní a trestanci
a t. d. Tyto úkazy psobily ve mné hned dobroinný hned odrážející dojem, hned láskou ku lovenstvu , hned hnvem mé srdce naplnily. V Mošovcech bývají hrubé (velké) trhy a sice týdenní ve stedu, roní pak tyikráte za rok. ,
poádku a policie posílán býval v as tchto trhv od Turanské stolice mému otci na pomoc jménem Cervenák muž obyejné jeden stoliní husar kollossainí, ervonovlasý a na celéoí tle phavý, opilství Pro
zachování
,
,
velmi oddaný ale jinae, statený a hrdinský syn
Pes
mst
den chodil po
a trhu,
pes noc
Marsv.
spával
u nás.
Jednou ranního asu , když on ješt v posteli spal já vezma jeho o stnu openou šavli, vytáhl jsem ji z pošvy. Jakový mráz kosti mé prohnal vida její špici až na píd cele ubrocenou a však tak v ž«^ krev na ní již uschlá a tu i tam zrezavlá byla. Došed k otci vypravoval jsem mu tuto píhodu. I tá/.ali jsme se potom my všickni Cervenáka co to za krev na tom palaši ; on prstem svým ukázav na estný o kabát pipevnný peníz, ,
,
,
ekl
:
„tento peníz a lato krev
jenské zásluhy
ozdoby
a
,
na
šavli jsou
mé vo-
sob
turecké
které jsem
v
vojn u Blehradu vydobyl, sfav hlavu jednomu tureckému dstojníku kterou jsem na špici této šavle do ,
našeho táboru pinesl. Tuto krev nechávám na památku toho skutku." Tento Cervenák zpíval sob a nám každého veera onu zpvanku :
„Herská Kateina Skrze Potemkina Zaala boj nový Naproti Turkovi."
:
íí'6
On píse
s
pýchou
za jeho
vypravoval
a radostí
asu
celé
z
kterak
,
tuto
mnohých plukv záležející se rozplameovalo a proto
vojsko zpívalo, an jí k bitvé vítzství dosahovalo. Pro za našich asv zmužilost i slovenského vojska tímto výborným národním prosted* kem chována a rozncována nebývá ? Jednoho dne dovezena k nám z Bystíckých hor^ z Harmance, mladá, dosti hezky vyrostlá ženština, z Oravy rodilá, v&z stál ped naším domem, osoba pak ta sedla^ v nm, na zpsob Vily, celá bílou plachtou zakrytá. I hned lidu množství k ní se shromáždilo, já pes okna hledl jsem s velikou zvdavostí, co to za divadlo ? Z vozu potom složená sedla v našem dvoe ve stínuj já f když se tíse lidu odstranila , šel jsem též k ní a prosil jednoho pi ní , co strážce , stojícího boženika, aby mi povdl a ukázal co to ? Jeho odpovd : „že nesmí, že lépe bude, když já to neuvidím," ješt více dráždila mou zvdavost. Naposledy odestel onu plachtu: a já strachem a bolestí na zem padl jsem. Osoba
tém
ješt
ta, jí
živá,
odena
!
mla oí
vyloupané,
kže
z
hlavy a z a
pak
práv
byl
Byla do Mošovec k léení pivezena
ku zprovození
jí
dále.
Ponvadž
ale
léka
ela 1
u nás byla dokud dom nepijel složena. lovka tak ztrýznného , dokatovaného a ukrvaveného ješt jsem nikdy ped tím nebyl vidl tímto pohledem chuC k jídlu na nkolik dnvjsem ztratil. Osoba tato byla na Dolní Zemi na robotách, kde sobe nco penz získala ; v Bystíckých horách, kde samotná cestu konala pikvaili ji od zadu vojenští dskokové,
kdesi na ddinách
,
,
,
kteí
oi na
jí,
aby jich
nkdy
nepoznala a nezradila
,
nejprve
vyloupali ponvadž pak se bránila nožem jí kži hlav proezanou svlekše, nechali ji na cest ležeti ,
,
odpolu živou, jako oníno lotrové u Jericha. Aj, co jest lovk ? myslil jsem již lehdáž, tygr i beránek, ábel i andl ? Tato rána v dvru mou ku lovenstvu alo opl zahojena byla za mé mladosti jinými dobroinnými a ušlechtilými úkazy života. Po skonení první Francouzské vojny táhla jízda Ruského vojska jmenovit Kožáci
pes
Turec a Mošovce zpátkem
do
vlasti.
Y Mo~
I
119 šovcech zstali odpoinkem asi den dva. li nás byli mnozí dstojníci dílem hospodou dílem pro navštívení. Rusové slují u nás Moskálí , a pedstavují se jako suroví, diví, ukrutní lide'; proto z poátku chránil jsem se jich a utíkal pry. Ale slyše jejich veselé slovenským podobné zpvy, piblížil jsem se k nim a dal do jakové takové rozmluvy. Tu oni mne na ruce brali , líbali, hlapeníze mi dali, zo kterých potom nkteré do e-
dili,
kom,
ského museum jsem poslal. Rusové tito svým když je v bhu zastaviti chtli, neíkali jako Slováci : ho hoho ale brr brr což mi podivn v uších znlo. U nás bydlel jistý kozáky hejtman Ivan Danilov a poruík Buguslav Morozinský. Když jsem tyto lidi poznal, hnval jsem se na Madary a Nmce , kteí v Uhrách o I
!
Ruších
a
Kozácích rozprávky jako o njakých lidožrouIvan Danilov odl mne po
tech a ukrutnících rozšiují.
vojensku, pipásal mi svou šavli, dal své kopí, posadil na svého kon a provodil všeliké šutky a šašky v sad se mnou. Nebyloby se mi ani snilo , že ješt nkdy
nkde nco
o tomto Ivanovi uslyším, což se však sku-
ten
o
stalo,
emž
svým asem
§.
Jan Kollár,
Mj
otec
hojnou rodinu též
starší
že
Jan
ml
byl asi o 5
prve
dom
v
—6
zvláštní
mj
bralranec
v níž
Jana
mou
též
ženatého a
obzvlášt syn jeho nejlásku
sob
získal
,
proto
nejvíce a nejúplnji uspokojoval. starší
let
Ivanin potom
picházel, fesoich , škole
,
na svém míst.
12,
staršího bratra
majícího
mou zvdavost
a
než já
;
chodil
v Kežmarku.
On
do školy nej-
Když o prázdninách
vypravoval nám všelicos o žácích, pro-
školském život. Vida že pozornjposluchae nade mne nenil pojav mne nejednou do pole aneb na procházky vypravoval mi nejen o žákovských lveráctvích ale uco i z fysiky o vývv (Anllia pneumatica) kterak vrabec aneb jiný pták pod a
šího
,
,
,
120
povtí prázoý zvon položen hned zemagnetu a jiných úkazích elektrické mašin
její
skleoný
mírá
;
o
,
,
mou pozornost
což
vidti!!!
jsem sám
myslil
;
na nejvýš vnadilo.
sob,
škol choditi. Tuto náklonnost
proto
a
mou ku
To
ty mosíš
i
ty musíš do
i
bratrancovi Janovi
dnost.
po školách rozmnožila ješt následující pípaNa Mošovské vysoké vži byly hodiny, jejichž
ciferní,
ísla hodin ukazující, tabule
a tužbu
i
vkem
knuta
,
mstská
zprachniveiá,
již
že ísla hodin na dala tedy novou
Tabule
udlati.
deštm
i
ní
snhem
nebylo více
velikou
z velikých
tato
pvodn a
,
tak splá-
Vrchnost
znáti.
tuším
prken
malá byla,
v
Kremnici,
krásn
zabar-
vená, pivezena byla též do našeho rychtáského dvoru. Vrchnost se shromáždila, pozváni k tomu zedníci, tesai,
zámeníci
emeselníci, aby radu
a jiní
dali,
jak onu starou
novou tam pipevniti možno. Dlouho rokováno. Jedni radili lešení, jiní vypes zeJ vže, což vše i nákladno i nebezbití díry peno i se ztrátou asu spojeno. Jan Kompan (t. j. žák z vyšších škol, tak zván mfij bratranec od IMošovposlouchaje dlouho mlceliv tyto hádky, konen ^^to jsou pletky, nenacím k tomu mnoho se usmíval, ka 1 ani nákladu ani asu já to zpravím za pár hodin !" tuto
tabuli sníti a
O tom hádáno
a
an)
:
!
v nmž se koš , veliký a silný sypárny, šel do pak nosívaly dobytku seno a sláma , vzal nkolik tlustých pavuzník ili provaz; onu tabuli, koš a provazy dal pod vž donesli, tyto provazy vy-
šel
do humna
a
vzal
,
konec z nich oknem dol pevn jimi pivázati mohl. zemi na koš tak , Na dno pro bezpenost vložil desku, aby nohy tam státi Do koše vloženo kladiva, nebozezy, heby a moh5y. Jeden mladý a obratný zámeník ihned jiné nástroje. táhli mužové vstoupil do toho koše ; na dané znamení vzhru , až provaz nastrojení tomu k nahoe ve vži nesa na
vftž,
že
se
se
zámeník
spustil jeden
ten
ten
šfastn
ku žádanému
místu
dostal
;
starou tabuli odbil a novou pibil a to na dvou stranách vže. Po tom tak zdaile vyvedeném skutku myslil jsem
sob diti,
vru, je to pkná a dobrá vc, do škol choMá , krom toho svj rozum takto vycviili
ej
:
a
!
—
121
od narození silná žádost po školách byla tímto nea zvítzila nade všemi pekážpemožitelnou uinna kami. Tento mSj bratranec psával z Kežmarku listy svým
již
,
rodim, jeden z nich ítal p. Jan Sulek, i psal tento Jan Sulek jemu odpovd, a poslal ji k nám s prosbou, abychom takový s jinými listy Janovi do Kežmarku zai
slali.
V
rukou
mendika Jana Vargy
,
an( prý
klopýtne
na cest o kámen
na zem padl, peef listu se zlomila. dychtivost Ponvadž list týmž zpsobem oteven byl má vedla mne ke tení , prvé než jsem je do našich list zavinul a zapeetil. Toto se stalo jako návštím božím. Nebo list pán Sulekv obsahoval samé ostré námitky a opravy chyb v mateiné v listech Jana bratrance. Tam stálo mezi jiným.* já se stydím, že jsem ,
sob
takového žáka vychoval, který ani dobe Slovensky psáti neumí ; není dobe „ja som bol nemocny ," aJe „já sera byl nemocen;" zle je, „pišel sem do Kež-
—
:
marku ze
dvma
—
vojáci,"
—
ale
„se
dvma
vojáky;"
zle
„prosba" od prositi; ^tých pár zlatý chitro se zlrovilo" kolik slov tolik chyb tch pár zlatých chytro (lépe ryche, skoro) se ztrávilo, „Profesor Wichalík mne beeluje" jest madarismus místo miluje, rád má. Tyto námitky tak silné na mne ouinkovaly, že ten list tak živ v pamti mi zstal, jak bych jej ped nkterým asem byl etl; on byl jeden z nejsilnjších podntv a ostov k dokonalému se nauení raateiii. Nejoblíbenjší píserí Jana bretrance, kterou z Kežmarku pinesl a zpívával byla j,Já jsem pater minorita." Tento Jan Kollár byl potom uitelem školy ve Slovenském Právn , když já do Pešti pišel jsem, nespokojen byv se svým stavem, chtl ke do Pešti pijíti a lékaství se uiti , ale smrE jej v tom pepadla. je,
^prozba,"
ale
—
—
—
—
:
mn
§.
13.
Volení jiní cli škol. Necpaly. Smál.
Roku 1806, dále do školy.
vku mého
Ti
ustanoveno dáti mne k vyvolení mi pedlo-
12.,
školy byly
,,
122 ženy
Kežmarská
:
študoval toho
Necpaiská a Kremnická.
,
asu
bratranec
—
ený
mj
V Kežmarko e-
Jan^ již jako tak
Primán asi 6 8 let mne starší, kterýž listy plné náeku o tamnéjšim alumneum dom psával; to mne od Kežmarku odvrátilo. Jiní pátelé a uitelé radili do Necpal , vesnice asi dv hodiny od Mošovec vzdálené kde dosti dobrý úslav k vychovávání toho asu kvetL Já ale takovou ošklivost, ba ožahavost naprosti INecpalm v srdci jsem cítil , že jsem o tom ani slyšeti nechtly Píina toho zaslouží podotknuta býti. Moje matka z Jahodník, vesnice pi msteku s. Martin ležící y rodilá, tichá a dobrotivá duše, vypravovala mi jako dítti asto rozliné rozprávky, mezi jinými i následující, jejížto za svého panenství oitým byla svdkem. Z poátku druhé polovice minulého století byly ve vesnici Ivaniné nad ekou Turcem ležící , znamenité vyšší školy , do nichž
mnoho kompan (žák vyšších) pišel pluk jakéhosi nmeckého
chodilo.
i
Oficir
,
setník
ili ritmistr
v karty a k tomu
kompan. z Necpal,
cílí
téhož
z
pozval k
Do
též
vojska
sob
hrával rád
oékolik tamjšich
Mezi tmito byl jeden jménem Smál jehož
z
rodiny
mnozí
osady
jízdného vojska ležeti.
uení
,
rodilý
mužové ano
i
známi jsou. Mládeneek tento pkného zrouení a jinae i dobrých mrav, byl však asto v nouzi a nedostatku pro chudobu rodi postaven. Setník tohoto kompana obzvlášt zamiloval a astéji k sob zvával. Pi he setník otevev svou pokladnicí^ ukazoval spoluhrám nkolik dukátv ili penz asi 20 spisovatelé
stU; pilného
prstenv, které ml. Veer téhož dne odešel do sousedství na návštvu , kde až do pozdní noci zstal. Smál touto nepítomností sveden vsel rozbiv okno do píbytku, a vzal ty peníze i prsten a odešel. Setník navrátiv se do píbytku uvidí okno rozbité a krádež spáchanou mezitím na stole u prosted pokoje nalezne bílý pokrvavený šátek , na nmž vyšitá litera Š. I hned dle této poátení litery jméno Smál v podezení mu pišlo. Smál chycen , prsty jeho pi rozbití okna ranné a oním na stole zapomenutým šátzlatých a
setník kamsi
:
kem
utírané
,
jako
i
peníze
u
nho
nalezené podezení
,
12S Podle tehdejších zákon žák Smál v krátkém ase na smrt od stolioého soudu odsouzea b>'l^ stou výmínkou, že jedin setník vojenský jakožto oškodovaaý a uražený chce li, život jemu darovati a nález ili sen^
iipravdili.
promniti
mže.
v stoiicném
mst
tentii
jež
Na s.
cest
k popravnímu místu,
Slartíu bylo
,
zpíval
kompaa
Smál pronikavým hlasem píse: „Mj mladý život konec má.* Slnoho tisícv lidu jej sprovázejícího plakalo žalostn a hlasit nad jeho mladostí a krásou. Ke smuonen setník osobn. tnému tomu divadlu pišel Na popravišti ješt mladý Smál padna setníkovi k nohoum na kolena , prosí za milost skroušenými a pohnutlivými slovy, ale tento vojenský tvrdocitný surovec zaskípe zubami a odvrate obliej, ekl: „er soli hángen der Kerl!' naež i hned ortel smrti na vykonán. Obecný lid toto neroilosrdenství k mladému hích svj litujícímu tak tžce nesl, žeby byl onoho setníka roztrhal , aneb ukamenoval, kdyby vojsko tam pítomné, tomu nebylo Tento píbh tak outlý cit mj zbouil pekazilo. že sv. Martin byly Necpaly , Ivanina jako strašidla, ve kterých jsem se pro památku tak truchlivé pípadnoslí Lercili tam bydleli BDÍ jeo dlouho zdržovati nechtl, píse pak: „Mj mladý život konec má" ítával jsem než s tím nejvtším zármutkem a nejinae dlouho hnvem spolu. Krádež byla ovšem u mne veliký hích, i
nm
,
,
mn
,
ale nelitost, nemilosrdenství,
ješt vtší srdce lidi
mého
a
surovost, a ukrutoost srdce ohavnjší. Již tu zaal jsem sob v tajnosti jako nemilosrdných a neoblomitelnýclv
Nmc
pedstavovati.
124
ástka Kremnice (od
II*
1806—1808).
r.
§.1. Stepán Komáry. Téhož tedy
pišel
léta
jsem
vrstevníkem
jistým
s
Ondejem Kosinem do Kremnice,
bydleli jsme spolu ti roky u jedné vdovy Španikové , která nás co dobrá matka opatrovala. Kremnice, staré banské ili rudní msto, leží asi 3 mile od Mošovec; cesta tam vede pes Lazy ili hornaté roviny. Celé okolí Kremiiické páchne banémi, rudami a podzemními plodinami. Zacadné hut, erné kopce trosek , dýmu a puchu plné povtí zlá voda, špatnotvárný volatý lid hrubé náeí nmecké nepíjemný dojem na mné uinily, ale tento dojem mírnn a kojen byl opt krásnými staveními umleckými díly, vodostroji , rudnickými mašinami velikánskými kolesy a provazy vidním všudy zlatého stíbrného aneb aspo blýskavého písku. Ale nade všecko Kremnici milou mi uinil rektor tamnjší školy a uitel mj Štpán Komáry, který dv tídy pod správou ml, grammatiku a syntaxi. Tak veselého, žertovného a pitom dkladn ueného muže a šfastného uitele nevidl jsem. Bylí už starec asi v 55 létech nevysokého zrostu , pevného tla, širokých plecí, oblieje vážného, obDí dlouhého a vlasatého jako Attila starosvtskou paroku na hlav, Iírožný klobouk a trstnici v ruce, malé jiskivé oi: latiník výborný, ve slovenin, a maarin zbhlý. Ped lekcí pišel asto do školy a hrál ili pískal utšen na píšfalu ili floutnu. Lekce své znal on tisícerými vtipnými nápady a anekdotami koeniti , piemž on, jakoby to nic nebylo, písný zstal, anf v žácích ustavin veselého a ochotného duclia udržoval, Michal pi tom ve svých rozprávkách všecky ei spolu. Jednu práv óa pamt nám pišlou ždé pozhamiáme. Pi nauce o štstí a jeho rozliných významech íkal na p: j^H jsem znal jednoho Bau ili Ováka, který mi íkal: ,
,
,
,
,
,
,
,
nmin
125 Ej keby já hov králom, já
bycli
vln
saméj
na
som vždycky len nové loj ustavin piv. a pontí o štstí."
spával a
krpce nosiv, Hle tak rozliné jsou žádosti má Mezitím, akoli vyhnali musím, že v Kremnici mnohými známostmi obohacena nebyla , nebo pod Koraarym slyšel jsem toliko ástky a zlomky nkterých vd
—
pam
a
nauk na
z
pr.
historie
pírody
,
z
historie vlasti
,
z
klassické literatury atd., predce Kremnice vždy mi milou zstala, a siln psobila na mou aesthetickou vzdlanost a
Komáry
krasochuf.
byl mistr
v tak
eeném
dekla-
mování , v kterém nás každého týdne cviil. Místm obzvlášt z Cornelia Nepota uili jsme se a pednáruky pohybošeli je , pi emž on hlas promovati , vati, posuky a celé tlo v moci míti, nás výborn uil,
emuž potom
nikde jinde ve školách píležitosti jsem neml, K tomu ml jsem zde píležitost mnohých novjších latinských spisovatel poznali, kterých Komáry k
byl tání
dále
obzvláštním milovníkem dostával jsem, na
které já
a
,
od
nho
k
í-
p. Erasmum, Bembum, Dantiscum,
Sarbievium, Johannem Secundum, Muretum, Palingenium, Ovenum , Barelaum. Tito spisovatelé svými novoevropmladíku pístupnjší a srozumiskými myšlénka mi
mn
telnjší
ás
od v
zpsobem
myšlení
i
psaní
vzdálení Tacitové, Liviusové, kteréby každý teprv
dosplejším
jim
starosvtšlí
nežli
byli
vku
ísti
ml
,
aby je dokonale ítal a
roumi,
Demoslhenesiada, ili litera
r.
Oím ve vtší vážnosti bylo deklamování v Kremnici, že já zvuku r neist a nedotím více mne mrzelo konale jsem již od dtinství vyslovoval , ilí že jsem chestal. Mošovský léka Kelíni zpozorovav tuto chybti, pišel jednou k mé matce a namlouval jí, aby mi dala jazyk podezati, že prý dokonaleji mluviti budu; ale matka, obávajíc se, Bh ví za by to nebyla dovolila. ,
V
Kremnici byla
ta
chyba
již
nco
zastaralá;
i
Komáry mne
,
126 prolo
káral
i
žáci
Komáry vypravoval nám
dráždili.
aslo o Demosthenesovi, kterak velikým
stal
eníkem
plecemi neslušným
,
se
z
chybn
mluvícího
kterak literu r zle vyslovoval
zpsobem
potrhoval atd.
,
a
kterak
k napravení tchto chyb hned ke zvuícímu moi
šel
a
jazyk tam brousil, hned do podzemního pokoje na dlouhý as se zavel a v enictví se vzdlával. Tohoto píkladu on i následovati radil, i já následovati jsem sob
mn
umínil
ponvadž
;
ale
moe
v blízkosti nebylo,
šel
jsem
k vodospádm, do dolin
a hor Kremnických, anebo neasu, aspo k samotným mlýnm a stoupám, a tu opakoval jsem jazykem nkolik stokráte následující od Komaryho ke cviení podané prpovdi ^Es reilen drei und dreiszíg Reiter iiber die Re-
abývalo-li tolik
mn
:
gensburgische Briicke."
A
pak zase slovensky té vrabce na tom trní štrnk brnk do boriova." Po krátkém ase tak jsem napravil své mluvní nástroje, že celá škola se tomu divila. Na neštstí pišli potom herci s divadlem do Kremnice, kteí všickni literu r schváln tak chybn vyslovovali a v tom slávu zakládali, to mou horlivost k dalšímu v tom pokraování nco oslabilo, ponvadž mšfané Kremnití mé vyslovování rádi slyšeli a se proto jako obdivovali. Malý znak a pízvuk onoho chestání zstal mi až do dosplého :
„A
mn
vku. §.
3.
Rejsování a malislví. Hanuš, Vierer.
mn
okolnost v Kremnici bylo panoval za rejsování a malíství. V celém tomto mého asu tento duch malíský nejen mezi žáky ale i mezi jinými mšfany. Všlpil pok jej výborný uitel na
Obzvlášt píznivá
mst
tamnjší rejsovní škole Pater Christophorus Šimay, staec blovlasý a dobrotivý. Na této škole však já malý podíl bral jsem, jen zídka ji navštvovav, proto že pro malíství uenník sám zprávce nestail dohledali. Víc6
127 va mne úinkovali dva katolití mládenci a samostatn vyuenci této školy, jeden jménem Jan Nepomuk Hanuš Onen byl Slovák , syn ižmáuv druhý Karel Vierer. v tak eene'm Sohlergrunt bydlící, tiché a krotké po váhy jako panna, bílého tla a oblieje, okrouhlýcl oud, ádné postavy, pilný v uení, májo mluvicí a pipravoval se ku stavu knžskému. Konen byl uitelem Tento byl Nmec, kreslení pi školách v Segedín. v dolní ulici pi most bydlící , syn jakéhosi úedníka pi báních již zemelého , oblieje erveného ocí bymnohomluvný, ale pi tom strých, postavy více tenké vlídnýj pipravoval se k njakému úadu banskému. Oba tito Apellesové Kremnití byli mezi sebou upímní pátelé co do osob, práv sokové a evnitelé co do malování a chvály. Hanušovy práce byly co do rejsování zprávné, soumer všudy nejpravidelnjší, barvitost mírn rozdlena, oku blahodjná istota a slavnost po celém díle rozlita. Viererovy práce byly lehké, povtrné, skvoucími barvami oarující, sladkost a rozkoš dýchající. Oba rejsovali a malovali nejen kvtiny, slavení, kraje, ale i lidské postavy obzvlášt pak obrazy k tak eenému Betlehemu pináležející které draze kupovány byly, V Kremnici tém každý hotoví sob a domácím ped Vánocmi vypodobnní Betleherau , kde se narození pán, jeskyn, jesle a Maria s Josefem andl, pastýi, oveky, domové a píbytkové tím nejpodivnjším umlstvím pedstavuje drahým kamením, rudami z banských dol a nejkrásnjším malístvím ozdobuje. Vidli jsme ,
,
a
,
,
dm
,
,
v nádhernjších ílojící.
Mistrové
rodinách
Betlehem
v malování
na
takových
tisíce
nákladu
Betlehemfl byli
tém
dva, a od nich rozšíila se láska k molíst\í mezi všemi žáky v Kremnici. Na písmo, na latinu, na jiné práce školské málo dbáno; ale krásný obraz celou škola , ba celé msto zbouil a k obdivování sehnal. Tímto duchem i já jsem byl zachvácen. Koupil jsem sob tito
rejsovní nástroje, šttky, barvy, pochodící od Hanusa a Vierera,
pihodný a
jsem se v tomto líbezném umní.
ve dne
Ml
papír, vzory i
v noci
cviil
jsem znamenitou
sbírku jak jiných tak vlastních maleb, z níž pozstatky
128 až posavad se zachovaly.
naped
již
Divná
vc
ízeni boží malíství vy-
jak
^
o opuštné' peuje. Rejsování
a
nahradilo mi pozdji nedostatek otcovské pomoci a pod-
pory ve vyšších školách. V Bystici dával jsem hodiny v tomto umní mladým šlechticm Kubiniovským a dcev Pešpurku pak synfim jednoho rám professora Magdy zámožného železníka. Hanuš a Vierer byli prvni lidé, které jsem skryt ale upímn miloval a jim se obdivoval; oni mne duchovn v celém život sprovázeli. Dika vám ;
šlechetné duše, života!
dika
vy opravdoví
vám
vaše
za
sokralicti geniové
sice neviditelné
a
mého
od vás
nezpozorované ale veliké psobení v mé srdce, v mj vkus a celou vzdlanost. Vaše liché, mlelivé úinkováni na mne více psobilo než kiky mnohých slavných
školomet.
§.4. Rosina. Nábožnost. Nesmílivost.
Ondej
Košina,
byl syn bohaté
mj
spolubydlitel a spolužák v
matky
vdovy
Krem-
Mošovcech, o jejímž manželovi se rozprávlo, že našel pi slavení svého nového domu v pivnici poklad penz v zemi zakopaný. Jeho nejstaršího bratra Jana, výbornou hlavu, to neštstí potkalo, že když se z vysokých nmeckých škol navracoval, rozumu pozbyl , po ulicích mošovských sem lam chodil, svtské písn zpíval , tancoval ; v as trhu neb jarmarku na stechu vyšel a odtud kázání k lidu ml. Pvod jeho nemoci byl prý tento v Šopron , kdo v posledním roku škol svých študoval ml v jednom dom známost s panenkami. Jednou, když byl u nich na návštv a dom se vracel, popadla ho tak prudká vichice, že vítr vysoký kompanský klobouk z hlavy mu strhnul, po ulici sem tam v blát válel , anC on za bžel. nim , chtje jej lapiti Panenky ty vidouce to, smály se tomu tak, že to Košina slyšel. Pišed domft byl prý celý od studu slesený, zmatený, smutný, tžkomyslný, tak že zde aspo poátené jádro se položilo nici,
a
v
,
:
,
,
,
129
K lomu pišlo
k budoucí jeho vypuklé nemocí.
i
píliš
uení a mnohé ítání a napírání duše venku v nmeckých školách. Ubohá matka dosti na jeho léení pilué
vynaložila, leh
mu
nemoc nepestala
V
tomto politování hodném
mnoho rok. On a
otevíti daia, (!?) ale oic neprosplo, k ní ješt i hluchota pistoupila.
a
ml
když
z nichž
i
hicida
se jeden
stavu
psával mi
intervalla,
náhodou
zachoval, takto znjící
on v Mošovcech cest do Kremnice,
žil
nás sprovodil na
í
krátké
listy,
na obálce knihy až posavad
:
Amantissime Kollár S Oodriškom sa po žiacky snášsj A s ním si v jedno vertuvaj A však ti on Cellariusa vypoiaži KeJ bude teba. I
Mj se dobe ok byli jsme s Ondejem !
První
V Kremnici byli dva evangelické zdný a nad ním nmecký devný.
telé.
in
uloženo nám bylo vždy k
Košinou dobí páchrámy, slovenský Pro
uení
se
nm-
nmeckým
službám božím Nám obma v nábožnosti slovenské vychochodívati. vaným nechutnaly naskrze nmecké pocty božské. Ale obzvlášt nmecký zpv nejvíce se nám nelíbil poto, vztahu k asu a k obsahu písní že žádného charakteru a neml. Na vánoce zpívali Nmci smutné melodie, v post zpívali asto veselé. Košina ml malou slovenskou knížeku (tuším Perliku), kde se modlitby a nkteré zvlášt nedlní a svátení písn z Tranovského nalézaly. Abysme sob njakž tu ujmu slovení>kébo zpvu vynahradili, šli jsme ráno ve dnech nedlních do zahrad a úboí Kremnických, a tam mezi kovinami a po chodníkách se procházejíce aneb sedíce zpívali jsme sob nábožné slovenské písn, a pak teprv šii j-me do nmeckého chrámu. Než tento slovenský duch v Kosinoví dlouho nezstal, on
doma od
se již
nauil
,
od nichž
nmeckých
bratrfi
nkolika
mnoho
o
nmeckým slovm byl a nmecké zemi,
Nmcích
šatech a knihách byl slyšel proto v rozmluvách našich Nmce vychvaloval , slovenský národ i jazyk znevažoval. Odtud povstala jednou prudká hádka KoUárovy Spisy 17.
,
9
130 mezí námi, ve které já ekl jsem: ^Každý pták zlý, který do vlastního bnizda neistí." On , hrdého ducha, obrátí se na to s hnvem a povdl mi jakési urážlivé Od té ulínické slovo , a nízkou chlapeckou prezývku. doby já cele od nho jsem se odvrátil , já s nim a on se mnou nemluvil pes celou zimu, akoli v jednom
píbytku jsme
bydleli,
pi jednom stolu jídali, aiiobrž i Kam on šel, já tam nesely
ve škole vedle sebe sedávali.
slovem jako mrtví byli kde si on hrál , já si nebral jsme jeden druhému. Naše domácí paní, naší spolužákové dosti pracovali o našem smíení; vše na darmo! To byl hnv vtší než mezi Achillem a Agamemnonem. Trval kde mládež školská ku pak až do Zeleného tvrtku ;
,
zpovdi
a
k velebné svátosti
se pipravovala.
U
Slovákfi
panuje ten chvali';ebný obyej, že majíce jíti do chrámu k velebné svátosti, domácí doma se vespolek díve odpytují
ili
za
odpuštní svých
vin
prosívají.
my
Když
ten
uiníme. Než já jsem se ped ním, on se pede mnou uponížiti nechtl. ale Srdce naše bylo sice již hotovo ku smíení se poátek uiniti a mluviti po tak dlouhém mlení, to byla kde tžká vc. Šli jsme ve stedu ráno do školy, den pišel, naši domácí ekali, že
i
to
:
—
e
latinskou jsem já u pílomnosli všech uitel a žák a odprošení od pp. professor jménem školské mládeže íkal, odpoledne šli jsme do nmeckého chrámu ku zpovdi a k rozhešení: jak jsme šlí, tak jsme zpátkem dom
noc pravda , pi mém ostrém nábožnomravrozliná myšlení ve povstávala, ale vcždy jakoby mne to pedstavení ukojilo: „on tebe urazil, ne ty jeho; jeho tedy jest povinnost odprositi, aneb aspo zaíti. * A však umínil jsem sob svat , že nesmíený na žádný zpsob k oltái se nesklením. Nazejlí v zelený tvrtek shromáždili jsme se o 10. hodin ve chrám. Košina pozíral tajn na mne, já na nebo ^ v jedné stolici vedle sebe jsme sedli ; jeho svdomí nepokojilo, i mé srdce hlasit bilo. Pistupujeme k oltái spolen tu já pravou klekneme ped oltáem ku pijímání nic eknu „Košino, odpusf mi, se! ruku vytáhna On podav mi ruku odpoví : „I ty Já ti odpouštím," pišli.
ném
Pes
mn
citu,
—
I
:
smme
:
131
mD
tob
odpust, já
dobí
jsme že nás
byli
velebná
onmni
—
odpoaštím."
svátost
toho
z
Od
opt
té chvíle
rádi
jsouce oba,
traplivého
položení a
vespolek mluvili
a
,
Tak dlouho jsem sh nikdy v žipráv vlastn íkaje to nebyl vot svém nehnval , linv, ale svéblavost a domnlý cit poctivostí, nechtvší Nad naším smíením rase uponížiti ped ubiižilelem. a škola. Košina tento jest nyní mistr doval se celý holi a mšfao v Kremnici. vysvobodila.
a
dm
Moje první
K upímnému jasných ale
i
tenáe,
i
posIedBi opilí se.
životopisu
nejen poznamenání
patí
K
stinných stran života.
takové stran vedu
pipíše mládenecké prostopášnosti anebo svodným zevHÍtním okolnostem. V Kremnici byl, obyej a jest snad posud, že emeslnití tovaryšové, masái zvlášt (ezníci) , chtíce mistry býti a do cechu vstoupiti, museli arcidílo zhotoviti. To se stávalo nej-
nyní
af
si
ji
,
obyejnji o masopust. Mého spolužáka jménem Jana ulici Kastaera píbuzný v dolní jménem Roth cht bydlící emesla syn méšfanský masaského ,
,
,
,
býti
cidílo.
,
,
mistrem
Vl
provozoval veliký chován
nkolik msíc,
až
hodn
stkvostné byl
a
pedtím k tomu
V
ztloustl.
ar-
nákladné cíli
za
den mistrovského
ozdoben byl všelijakými stužkami vnci a kvítím; pozlaceny. Dva rohy tovaryšové z nichž jeden ped, druhý za volem šel, vedli jej po ulicích msta na dlouhých zelených provazích. celý cech, Zvuná hudba množství tovaryš a nesíslný poet divák provázeli toho zlatoroháe. Jemu po boku šel ouen budoucí mistr, Po nesa v jedné ruce sekeru , v druhé eznický nž. Onen prvodu veden vl na jatku ili zabíjecí most. masaský hrdina, chtje se ukázati odhodiv sekeru, a pak pipraviv sob na malík pravé ruky veliký prsten vzav do levice nž v témž okamžení i prstenem elo volovo ude), i nožem lalok ili hrdlo proeže, až díla
,
,
,
,
,
—
9*
132
vl
mu
:
nepadne-li na první ráz, za ostatní rázy musí
penz
mladý mistr mnoho mistr hostinu
mne
i
Masa
Veer
platili.
mladý ten zábavami. Jan Ka-
se všelijakými hrami a a
Kosinu
Takových
povolal.
—
!
:
tepán bývá
stoer
—
Na zemi ležícího sekerou ješt dorazil. [ Vivat Jinae vl sekerou v celo hlasité
padl.
voláno
,
hod
len byl jeden
mého
spolubydlitele
sotvy jsem byl
pedních
z
strojil
,
ped
mšfan
a
k tomu
tím vidl.
—
bohatý.
nejrozlinjší a nejvýbornjší vína aC zde peenky, lahdky potokem. Všeliké koláe v té nejvtší hojnosti. Nás s Košinou , ponvadž jsme bylí pátelé Kastnerovi , všickni nnkali, anobrž násilné do nás cpali a lili. Pišel jeden ka : mne k vli pipišel tetí len trošiku, šel druhý jen okusiti prosím Pomalu rozešlo mne vino ale veC to nebude škodit! tak, že jsem jako závrat ve hlav dostal. Mj tovaryš
Ta
tekla
tak dim
,
,
,
!
!
:
Košina
silnjší byv
,
:
pirozenosti
a
vyššího
vku
,
více
nohy mne ledva udržely, a já. však dobe se rozpomínám, že pi všem tom povdomost sebe samého vždy ješt jsem zachoval. Jak mile jsem cítil opojení to, hned dom jsem se ubíral nedvuje dále sob samému. Sli jsme v noci dom s KoPravda
vydržel než
šinou
po
potácejíce Frater
1
behu se
reky,
sem
vespolek
stn jsme
jest,
vedle
tam
sob
a
erné mstské
asto dobromysln:
íkajíce.
pišli do bytu.
zdi
a
bašty,
Fraler,
Asi za tvrt hodiny šta-
Pres noc jakž takž
dobe
spal
jsem, ale nazejtí takové hlavy bolení mne pochytilo, že jsem, snad první krále, v Kremnici školu zameškati musel.
Komáry divé se mému neobyejnému nepijilí, a slyše, nemocen jsem pišel po škole ku paní Spanikové
že
,
mn
jako na návštvu. Já studem zmaten ledva jsem ke jemu do tváe patili mohl. On pouen byv nepochybn od paní Španíkové o mém stavu a vida mou lítost zaal takto mluviti: „Slyš charissíme Kollár! u Bek, jmenovit u Spartanského kmene, panoval ten obyej, že rodiové a starší chtjíce dítkám a mladším lidem opilství zoškliviii, opojili své otroky a služebníky; a když tito povdomosti pozbyvše sem i tam se potáceli a váleli, ab z píklad a pohled pivedli k ním svou mládež
133 tcbtu ohavnost tohoto výstupku poznala a jeho vystíNu charissime Kollár , ty bud sám sob se uila. Spartánem otrokem spolu v jedné osob." v této vci Tato krátká otcovská pronikavá ec více na mne úinTo bylo mé první i kovala, nežli ten nejostejší trest.
hati
i
i
poslední opití se.
§.
Zkouška sítem
K mému
pi
6.
krádeži.
rejsování
a
Povra nepTercivá.
malování
zaopatil
zásobu malískou. Koupil jsem
byl znamenitou
j
em sob
sob
roz-
šttky ili penzlíky, škatulky liné nástroje, kružidla rozliných barev, mušli ili korytnaek na tení barev Ke schovávání všeho udlal jsem sob z hrubého atd. papíru škatuli, pknou obálkou obtaženou která, když jsem nemaloval, vždy v mé truhle skrytá byla. Jednou pišed ze školy chtje malovati škatule nenalézám. Klí I hned truhla pehledám totiž v truhle zapomnl jsem. piln: malovací škatule nikde! Vc pednesu paní Španíkové, ona a všickni žáci jdou ke truhle, aby se pesvdilíj že se krádež stala. Dlouho v dom sem tam hledáno, ostatní spolužáci vyslýcháni a vyšetováni; všecko která mne ráda mla a nadarmo. Tu paní Spaníková chtla, donese síto a nožoistiti svfij od zlodjv nice do píbytku kouc: ,,Poj(Ite sem všickni adou, já hned poznám, kdo to vzal ale tomu jist potom bda bude! Všickni jsme se postavili do kola, ona jako Libuše pi soudu z otna zlata stála, držela jednu rukovt nožnic ve své ruce, druhou musil ten, koho pojmenovala, do ruky chytiti. Dva neb ti žáci štastn obstáli, nyní pišel tvrtý, jménem T. .., který vbec v nejvtším ,
,
,
dm
,
podezení
ným
byl.
se stavl
,
Z poátku vzchopil se, smlým a nevinale sotvy zaala paní Spaníková „sv-
peklo zpomínati" zvrtne se oboil se na síto a padne z nožnic na zem. Celý nj s kikem: „ty jsi zlodj, ty jsi to ukradl!" Když se jeho truhla a postel pehlídá, vstoupí jiný žák,
domí, pomstu boží, Jáhla
a
dm
mj
134
dom
do píbytku a ptá se, co hledáme: „mé rejsovné nástroje a barvy," ekou já. Aha já vidl takovou škatuli u jednoho ševcovského chlapce po ulici bhajícího, který mi povdl, že on to koupil sa nkolik groš od jistého u paní Spaníkové bydlícího žáka. Sli jsme i hned tam a byl to ovšem mj ztracený Zlodj a prodava potrestán a opovrhován cd poklad. toho asu až do konce roku jako prašivá ovce. Bylf i jinae rozpustilé, niemné chlapisko. Nejsem milovník povry a bobony; a však žádalbych, aby se mnohé pvrivé obyeje našich Slovák pilnji vyšetily a vyskoukrajan v jiném
bydlící
I
maly, a za to mám, že bysme pi mnohých pvod pirozený a základ isté psychologický nalezli. Není všecko slepá pohanská povrivost u obecného lidu : mnohé jejich obady mají hluboký význam. K takovým poítali
bysme zkušování zlodj skrze síto a nožnice. Když se a osobám ve zlodéjstvi podesíto na nožnice položí ,
skuteném zlodji zaíná, a tím se zlodj zradí a pozná. Toto není povra ale pirozená a mravná vc. Zlodj totiž, jest-li jen již cele porušený a zatvrdilý híšník
zelým do rukou
se podává, síto pri
kroutiti a toiti se
není
j
vida
vkol
sebe
lidi
tom mluvené svatostrašné pípravami a okolnostmi ,
nj
na
eí
hledící
svdomí
se
v
slyše
a
,
pi
bývá tmito
proniknut
,
nm
probudí,
pohybuje a kroutí. Snad i jiných podobných povrívostí poátek a koen ve starobylých asech rozumný a pirozený byl a teprv asem zlým užíváním, pidáváním a promé>
ruce a prsty jeho zaínají
ováním obyej
se v
se tásti
povru
§.
a
se tím
síto
obrátil.
7.
Vojna mezi mladými Slováky a Néraci.
msta Kremnice
Níže a pi nich madných.
brávalo
si
celé vrchy
V tchto
kdo se topí ruda, mnoha století nahro-
jsou huti
trosek
od
dolinách
troškových
žáctvo jarním
asem
,
v
a
loptu ili
rovinách
mí,
v tak
135 meta. Ke he této poteba dvou stran, stran 4, 5 neb i více osob. Já prvního jara pišed tam ke hraní vybral jsem na stranu naší bez rozdílu hned Nmce, hoed Slováka^ což tak i na druhé stran bylo. Mezi hraním udélal jeden Slovák z Oravy
eenou a
longa
ke každé
jménem Zímani jakousi chybu, tuším loptu pozd podal, Nmec jménem Schvarz, pribhna k nmu udeí jej To byl mec do v líce ka: „verdammter Schlovakl" mého srdce. Já hned hru petrhna svábil jsem všecky hráe do spolku, a asi v tato slova mluvil jsem. „Slo-
jistý
vák
netoliko jeden, více nás je zde Nmcfiv. Ta prezývka a kletba dotýká se nás všech, jest ublížení našemu národu. ChybíMi ten Oravec, mla jeho osoba trestána býti a ne jméno Slováka pi tom poskvrnno. Má žádost a mé domnní a potupu hned zde jest , aby se nám za tuto kivdu Schvarz a nás za to njaké doslíuinní dalo totiž všecky odprosí a budoucu se varuje podobných útržek." Ta slova o takové myšlénky nebyly snad nikdy ped tím stal se, jak v Kremnici slýchány. Se strany obyejn, kde zmínka o národu slovenském byla, úšklebný smích a ehot. Nkolik Slovák (knžovští synkové) vrní. Vidouce pirazili se k Nmcm, ostalní zstali
nás je tu více,
pítomných
nežli
,
—
Nmc mn
Nmci
,
že
my
na
svém stojíme
,
opustili
hru utíkajíce
ješt tím zlobivji a kiíce opakovali ona dotená slova a jiná nectná jména proti Slovákm, házejíce mezi tím troskami na nás.
—
Ponvadž Nmci
ti^
zvlášt Schvarz,
nižší školní tídy pana Groszmanna , jenž tak Donat uil, šli jsme nkteí k nmu se žalobou žádajíce dostiuinní a ubezpeení pro budoucnost. Všecko na prázno, nebo Slovákm ubližovati, to v celé Kremnici nikomu aui na um nepišlo, žehy to hích byl. Nmci tím ješt smlejší uinni byvše lim vlší potupu a kivdu nám inili, mne na ulici ve škole „Schlovaken-Patron"
byli
z
eený
i
Pednesli jsme tedy stížnost Rektorovi Komarýmu, který spravedliv Nmce potrestal tím, že každý vinník pod tak zvanou ernou tabulí nkolik hodin sedti musel. Ona erná tabule visela ve tmavém a opovrženém kout školy, provinil-li kdo nco, jméno jeho nazývajíce.
136 tam napsáno bylo, a on pod ní na staré chatrné zervolocené stolici sedti musel. Než trest tento zacpal sice proti Slovákm, ista ale srdce tím více rozpálil. Slovák samotný neopovážil se jíti pres mésto, aneb oa louky a na procházka; ponvadž nmetí žáci spojili mladými nmeckými 86 s tak eenými Šlamary t. j. nádenníky pi rudných dolech , stoupách , hutích atd. pracujícími, kterých celí zástupové nalézají se v Kremnici. hlinného oblieje, Jest to chátra lidu divoká , surová
Nmcm
,
Slovák Kirpel,
nenávidící.
Pi potkáni Nmci Slovákm „Bindisch
Schlovak," Slováci
K
Šváb" nadávali. pipojilo se
i
této
Nmcm
„Michel, Handrburci,
nmecké rot
Maar
množství mladých
Slovákm
proti ,
dílem
pravých
z tekovské, novohradské a houtské stolice^ dílem lživých,
synkové slovenských zeman a evangelických kneží, Ze kteí již tehdáž po maariné a zmaaení bažili. v tomto rozvášnní národností všelijakých latinských, nmeckých a slovenských satyr a verš mezi syny Muz nescházelo, rozumí se samo sebou. Mezi jinými znikla a jak ohe po školách evangelických katolických, anobiž po celém mst rozšíila se obzvlášt následující makaronská básnika, jejíž opis mi teprv pozdji Dr. p. Jos. Hlavá, slovenský kazatel v Kremnici poslal, našed ji tam u ja-
totiž
i
i
kéhosi mešfana
^Nos
:
habemus: Vivimus in Triibsal, leidimus omne malum. Unser král Arnulf Magyaros rief contra Slovákos Nunc stamus zwischen Hammer et Amboss wir da» Sancte Vater Hermann bei der Heta ora pro nobis, Ut nos hinc ad Rheín ducat nach Hause zuriick.^ Tato makaronka vbec se pipisovala, zdaž a miseri Deutscher ncc Speck nec Butter
:
mn
pokud právem, nepamatuji se
více:
dosti
na
tom, že
mn
ješt více dráždila. ona náruživost odprc proti Schvarz a jeho tovaryši strojili všelijakou pomstu proti mn. I stalo se jednoho dne, že jsem jako milovník pírody vyšel pod veer k zahrad a k majeru (dvoru) Jekelfalušimu , as hodinku od msta vzdálenému ve krásném ouboí ležícímu, a rybníkem velkým ozdobenému. Schvarz, jenž tam po kovinách
ptáky
na
lep
lapal.
137 zpozoroval mne zdaleka, ale sám na mne se oboiti sob bylo šest hodin, kde Slamiai netroofal; za chvíli práce denní dom naverbovav Schvarz
do blízkých vesnic. I asi 10 takových holomkfl hnal se za mnou. Já, mimo Eutropia, latinského djepisce, nieho v ruce nemaje neozbrojen byl jsem. Mé štstí nikdy bylo že mne v nejvtším nebezpeenství samo neštstí poneopustila ovsem pítomnost ducha Sotva že jsem slyšel vyšovalo mé síly tla i ducha. slova „tu si, verdammter Schlovak !" již jsem sob tiše vracejí
se
z
,
tém
,
,
do lunku prosted vody. sedl
mým
rozhnvaní
na
behu
Tuše
ale,
rybníka ie
ti
a
jsem do
vesloval
Vraždislavové
kamením na loku mou
oulkem
házeti budou,
jsem rychle lun k besídce z desek u prosted Ponvadž mne do besedy vešlého a vody vystavené. deskami obraženého nemohli dosáhnouti, házeli kamením do lunu , aby jej od vodohradu toho odrazíce možnost k navráceni ku behu odjali , ant i pavla ilí most k besed vedoucí jimi obsazen byl. I plynul lun po jezeru sem tam, a já osamotnén a vodami otoen stál jsem jako Robinson na ostrov. To však mne nezkormoutílo, nebo vždy myslel jsem sob s Davidem, jehož výpovd z biblických historií jsem sob zachoval, obrátil
mn
ie volím v ruce boží
,
nežli
v ruce
lidské
upadnouti.
Útoníci moji vidouce mne v tom nebezpeenství s tajnou radostí a oušklebem odešli. Já vida je dosti vzdálené, myslím na zpsob vysvobození se z toho moského vzení jako Napoleon na ostrov Helen. K západní ant tam ve skrytu stran mosteckém jíti bál jsem se na mne íháno. Na východ ke druhému behu byla voda široká, hluboká a chladná , plovati jsem ješt dokonale neuml, a v šatech obleený ani nechtl. I nezstávalo ,
nic
než trplivost.
Pozd veer
vracel
se majerníkfiv
kravami z pastvy dom k dojení. Jaková radost pro mne, když jsem tohoto syna Arkadie nejen slovenským rouchem odného vidl, ale i slovenské písn zpívajícího slyšel, jmenovit oneu
pastý
se
sousedních
hor
s
pronikavý nápv: „Hej kde jso krávy moje? krávy moje?'' Viz
Zp-
i
38
333. Ten zpívá, myslil jsem sob, tomu se sviti. I zahvízdnul jsem tedy siln nkolikráte na prstech , kterémuž umní již v Turci od Bau byl jsem se nauil. On ohledná se pišel ku behu já k nmu slovensky, a on i hned ty barikády odstranil, tak že já šCastu a bez ourazu dom jsem se dostal. Ziobochové ti, ráno tady do roboty jdouce, domnívali se f že mne ješt tam najdou i nemálo se podivili vidouce rozboené a prázné to obležení. Tyto v okolnosti a píhody tak mi mj hlavní cíl Kremnici zoškliviiy, totiž Nminu, že za dva roky já nic jsem se nmecky nenauil. vánky
I.
mžeš
:
asn
:
tém
ZamilOTání
nmÍDy.
v
tetím roce rozešli se ti sahanové a nepátelé Slovák bu na emesla, bu do jiných škol, a národní Komáry uil latin p maarin, byv nenávist utichla. pak mnohými studiemi zamstknán, postoupil uení nma potm Grossmannovi, jenž rozeným byl Nmcem a uitelem Donatu. K nmu na aritmetiku chodila v touž Já v polování byl jsem již hodinu i dvata vtší. pedtím dobe vycvien, znaje nejen prosté druhy ale i smíšené. Hodina ta byla mí jen hrakou. Grossmann byl ostrý, zpurný, skoupomluvný muž. V úterek odpoledne , kde pocty byly, všecko se bálo, zvlášt pkná dceruška jistého mladá plet. Jedno dve Karolina M. kupce sedávala ve druhém oddlení proti mn. Mla asi 12—13 let, spanilou tvánost, angelskou nevinnost, píjemnou nmeckou výslovnost. Otec její nedávno byl umel. V bázni oné hledla osto lítostivým okem na mne, jakoby chtla mne ku smilování pohnouti a vzala se svými poty. slovn nkolikráte útoišt své ke Uitel písn zakázal všecko pomáhání jiným a prochá-
in
,
,
mn
i
zeje
stolicemi piln pozoroval.
se mezi
k vykonání,
v
Co
tom jsem, milosrdenstvím hnut
dom
jsa,
dal
snadno
139 jí
pomohl
tžko Pedce
do ruky ve dvoe ped školou vstril; ale jí pomáhati u pítomností uitele a ve škole*
báze
její
poetní pomkla lostí
a
bylo
pustila
Vdné
k
až
jí
jsem
a
dvete
zjevivší
odplatiti;
a
vc
Danou úlohu stevícem neb nohou
našly cestu.
lítost
mým nohoum,
zhotovil
srdce
má
papírem na zem
s
a
kterou já zdvihna v rychna zpátek odeslal.
cestou
touž
hledalo
za onu službu
píležitost
své matce, prosila
ji,
aby
opa-
jí
aneb žáka , kterýby jí doma v potech obzvláštní hodiny dával a jí cviil. K emuž matka i hned pivolila a zvolen jsem byl já. Karolínka v nkolika týdnech tolik znala v poítaní kolik já. Matka na konci msíce cosi penz, jdko plat, do ruky vtiskla, kteréž já naskrze pijmouti nechtl jsem, tila soukromého
uitele
,
mn
odmnn
íkaje, že dosti
nmecky nmecké
jsem tím,
se uiti. ítali jsme tedy
almanachy, rozprávky
mecká báse
,
které jsem se z
a
s
píležitost
že
mám
Karolínkou všelijaké
knížky.
pamtí
První na
í
n-
má
od
klavíre
nauil, byla známá píse z jednoho almanachu: „Freu euch des Lebens.^ Pak jsme ítali „Márchen und Erzáhlungen fiir die Jugend von Musaeus." Ovšem i drobnjší
ní
kusy od Kotzebuea, Nemohu vypsati, jak jsem snadno pišel k nmin,- za tento krátký as v tak libém tovaryšství
pizvuk
a
tak
z
tak
jsem
mílo štbetných
sob
nejen
e
ale
i
mne v Nmcích
zde pivlastnil, že
za Sasíka mli. Matka Karolinina
divadla
úst
pojala nás
také
i
do
jehož
provozování od putujícího spolku zde po prvé jsem nejen uzel, ale i rozuml. Nový svt se mí tudy otevel, obrazotvornost má dostala nová kídla. Svazek mj s Karolínkou nebyl svazek lásky dtinské, ani svazek lásky milenc, ale nco prostedního a však
istého jako
tak
Mé
,
citlivé
byli
vasn pedmt, k že jsme se nevdom
míti již
toho
Adam
sedíce
pi
a
Eva
za
asu
stole
,
pi
nevinnosti.
muselo Znamení némužby se vinulo. rádi mli, bylo to jediné, že aneb pi práci nohy naše
srdce nemohlo dlouho samotné
státi,
obd
lytýž na zemí se potkaly, dotýkaly a z ticha pitlaovaly, což bylo jen jako na památku oné nožní aritmetické korrespondence
ve škole.
Já jsem
jí
na vánoce
140
k jeslikám maloval obrazy^ ona pak darovala mi na tytéž vánoce utéšen rozkvetlou ratolest z jablon, kterou tuším prvního dne prosince v zahrad se stromu odezala, do hrneka vodou naplnného vložila, a v teplém píbytku za španielskou stnou chovala, erstvou vodou každého dne polévala : ve kterémžto ase asi týdn ona vtev jako na jae puky a kvítky vyhnala, ano venku snh a tuhá zima byla. Co do lásky a pohlaví byl jSem v Kremnici ješt tak neumlý a nezkušený, že jsem sotvy znal, jak se lovk rodí, a šesté pikázaní Boží vztahoval jsem v nejpísnjším smyslu na všecky lidi nejen na svobodné , ale i na manžely. Pedsevzetí mé bylo do škol choditi, tohoto sob povdom, chránil jsem se piln každého pedmtu a spojení, kteréby mne od toho odtrhnouti aneb odvábiti mohlo. Ne nezejm dala mi matka Karolinina na vyrozumní, žeby mne jako za
ty
svého syna vzíti a zbadav to zdaleka navštvování toho z toho ohledu , i neštstí potkalo.
kupectví vyuiti dáli chtla^
odžehnal
domu.
Genius
že za uékolik
§.
Já, jako
jsem
písa a tluma
se
ale já
navždy všelikého
mj dobe rok
dm
mi
tu
radil
ten smutné
9.
ta,jDé lásky.
Soucit a
pedcit podobnébo osudu. domu paní Spanikové bydlela vdova, E. .., manžel býval úedníkem pi královské komoe, vážná vzdlaná osoba vlastní zahradu mající která se i vychováváním panen a sleen zaneprázovala. Mezi jinými menšími krasenkami byla u ní i jedna slena N. vyššího stavu z Hontské stolice, pkné a dobe slovensky mluvící, aby se zdo prý a ženským práem nauila. Proti
jejíž
dm
,
,
nmin
Ale vlastní
cíl
byl
,
že její otec
satek
její
pekaziti
a
chtl od jistého jemu nemilého zamilovance, aby mu zde odvykla a za nho se nevdala. BylaC již dosplejšího vku asi ve 20 letech: od péstounky své a jiných strážc argusovýma oima ostíhána a písn
ji
oddáliti
141 držára.
paní dala jednou
Její
v
as
masopustní tak
e-
Zvpanenkám. Karolínka tam byla. mne tam táhla, ponvadž davost Slena N. ve kratochvíli té zhola žádný podíl nemla, zamyšlená , bledá z pokoje do pokoje chodila smutná a samotu hledala. Jednou mne ve dveích za ruku vezmouc
ený dtský
bál
svým chovankám
a
i
i
,
na stranu zavolá a ptá se mne tiše: „ci znajií dobe slovenský pisat?'' „,,Znám, ac práv ne ješt dokonale""
odpovím já. „Nech pijdu zajtra ráno, ked pani E. odíe do kostola, sem komné, ja mam komusi list písat, budem im pedíkat: ale nech nikomu nic nepovedia !" posloužím budou-li s mojim písmem spokojná," byla má odpovéd. Odejda dosti jsem myslil, co to mže býti za že lak vzdlist, který já psáti mám, anC jsem vdl k emu laná a osvícená slena sama dobe psáti umí: Než dílem lítost a útrpnost nad jejím jí cizí ruka? dílem již v same'm oblieji jevilo které' se soužením
„Vdn
,
i
,
,
Když paní dané slovo a slib uinily rozpakm konec. odešla do kostela, šel jsem tam , ale komorná její mne do píbytku pustiti nechtla, anC prý slena od verejSotvy slena moe šího bálu nemocná v posteli leží. mluvícího uslyšela, zacinká služce a rozkáže jí, aby mne nepouštla pry, že hned vstane. V nkolika okamženích oteve dvee a volá mne do pokoje. Papír, pero, ernidlo již vše na stolku
dnes onemocnla,
pohotov
stálo.
Jajsem schválné
—
abych nemusela jíti do kostela. „Jen skoro ekne aby nkdo nepišel. „Já nesmím vlastní rukou písati nebo mé listy na pošt slehou a otvírají. I zane mi pedikati z pamti píse Já milujem, esmiem povduti , Moju lásku ped nikým zjaviti. Lebo mi je není dovolenuo, Vždycky musím tajiti, ald. Sotva že jsme 6. verš písati zaali, zastaví se ped domem nádherný koár, v nmž tyi bujné parypy a husar v zadu stojící. Nebožátko slena zbledla a tesouc Já skryv «e na celém tle ekne: „Ach mouj otec !^ písmo rychle do klobouku, odešel jsem nezpozorován od jejího otce. Bolestný soucit mne pronikl, an jsem vidl
—
—
,
:
142 sleny ped vlastním otcem.
strach té
—
sob
jsem
jest tak ostrý, tvrdý:
Za nkolik
dn
i
nastává podobný
i
myslil
mj
tžký
otec
zápas."
mi slena N, po své uohsiedce
poslala
lísteek zapeetný, v
ist
mne
—
^Ach
nás dva rovný potkal osud,
nmž
ostatek
písn
stál,
a
prosba,
pak po komorné nazpátek jí poslal. Já mezitím i sob ml jsem piležítost tu píse odepsati, kterou potom, práv jinými rukopisy rozmnoženou i mezi Zpíevankami tisknouti jsem da! v dílu Dosti zpievanek slyšel jsem pedtím II. sir. 250. ale všecky jen z úst obecného lidu: to byla první slovenská píse, kterou jsem slyšel z vysoce vzdlaných úst, proto silný úinek na mne zpsobila. Poslala mi slena za to darem krásn pletený a vyšívaný pudiláík (tobolku, pugillar) darem, jenž mne po všech mých školách sprovázel. Slena ta ukázala se mi asi po 15 létech v Pešanském evangelickém chrám, jsouc šfastná matka, paní a manželka toho, po nmž dlouho toužila, a za njž se teprva po smrti otcov vdala. I nyní ješt stiskla ruku za onu jí proukázaoou službu. mi abych to
pepsal
a
,
a
,
tém
vdn
§.
10.
PrYDÍ latinský
Co mne vážnost
v
a slávu,
clironoslicli.
Kremnici v posledním tomto roku jakousi a proto í pístup do vzdlanjších dom
do srdce Karolinina zpsobilo, byla okolnost, V Banských mstech a proto které nemohu pominouti. v Kremnici jest obyej pi jménech vysokých úedníi kv a jiných slavných píležitostech všelijaké pomníky, a
sn^d
i
pyramydy
,
transparenty
a
illuminace licnými nápisy a
chronostichy ozdobené, hned soukromn v domích hned veejn na námslích aneb ped domy stavti. Rakouský císa a uherský král František I. práv toho léta po tetikráte do manželství vstoupil s Marií Ludovikou Bea-
dcerou Ferdinanda padnost chtlo i msto trix,
,
Vévody Milánského. Tuto píslaviti
rozlinými
osvtidly
a
:
!
143 Školám a žákm uloženo vyhotovení chronostich píhodných. Bylo nás pod Komárým asi 40 žákv grammatístv a syntaxístv, ku kterým posledním i já Nepamatuji , žeby nás kdy v délánf pináležel jsem. chronostichv byl cviil. Uložil však nám, aby na poke cti a ke svatb krále zejtrí každý žák chronostich vlasti donesl. Bylo nás u paní Spaníkové asi 5 na hospod, všickni sob veerem až do pozdní noci hlavy lámali já sob necbal práci na zítek, kde byl tvrtek a pes celý den prázdniny. Ale obraznost má v noci a na posteli nápisy.
,
lak se
že bez
rozžala,
v krátkém
ase
ernidla, bez papíru,
chronostich ve
hlav jsem
ráno vstav napsal oa papír ani slovíka v Znl pak takto
bez svtla
ustrojil
nm
a
teprv
nezmniv.
VIVat Pater patrlae
FranClsCVs reX HVngarlael VIVat BeatrlX Maria Begloa benigna et pla
ViVant VterqVe sani
Anno toto praesentl DeVs bos VIrtVte eXornal Komáry radoval
se nad tímto chronostichcm mnohem hned na tabuli kídou napsati, zkoumati, a jemu se obdivovati dal, a pak jménem školy evangelické vrchnosti a umlcm k užilí poslal. Jeho více než já,
dlouhosl
a
on
jej
prostota
nevyplovaly pole
a
líbily se velice,
plochu.
ponvadž
Chronostich len
ili protokolu školního vepsán
,
i
v
jiné krátké i
do diarium
examenu na ve škole zavšen den
pergamen krásn napsán a Práce tálo zpsobila ni v Kremnici mnoho závisti na jedeé, lásky na druhé stran, oboje však dlouho zvláštní
byl.
netrvalo, aní se
tento poslední,
konec totiž
tím cílem, aby konec
roku
školského pibližoval.
tetí examen, pišel
mému
i
mj
Na
otec za
do školy chodni uinil.
144 §.11. Rozprávbj^. Chlnmové. Ptáckoré. Patím-li zpátkem ješt jednou na celý mfij mladý Kremnický tíroní život, ti vci ješt nalézám poznamenání hodné. Pedn: má zpsohnost rozprávky bez pipravování se k tomu vymýšleli a pednášeli. U paní Spaníkové bylo nás v druhý rok asi 10 žákv hospodou. Panoval mezi námi obyej veerního asu ve tm aneb v posteli v noci rozliné rozprávky sob i rozprávti. Každý tém ze žák znal mnoho takových v mladosti slyšených rozprávek; jenom já ne, ant v takových okolnostech vychován jsem nebyl, kde bych byl mohl na pádky aneb jiné schzky mladých lidí choditi. Nic mén však nechtl jsem dáti se zahanbiti a pevýšiti. Vzal tedy jsem útoišt k mé vlastní obrazotvornosti; zaal jsem vymyšlené, nikdy neslýchané rozprávky samovoln tvoiti nedaje na sob znáti, žehy byly složené, nýbrž vydávaje je za staré. Spolužáci slyšíce ty nové vci, tvory,
potvory, kraje
,
píbhy
zanechavše
své postele
asto mé lžko obstoupili s velikou pozorností uši nastavujíce. Mimo titule nkterých rozprávek nic mi více v pamti nezstalo. Tu já rozprávl o jakési zelené kaici 5 o bezedném jezee, jehož voda až na druhou stranu zem sahá; o oarovaném zámku, a Bh ví o em ješt více, kam práv okamžení mou mysl zaneslo. To se rozumí, že to nemuselo
gický
potom právl
žáci
pokoje nedali,
nco
okrouhlého, v lovšak na tom, že mi žádali vždy, abych roz-
hýli
poádek sestaveného;
dosti a
což jsem
i inil, pokud se mi nezunovalo. Celý tvrtek každého týdne mívali jsme školské prázdniny. Já už za dtinství jakousi libost a sladkost cítil jsem v lun pírody. Tento den tedy letního asu :
dlil jsem mezi malístvím a pírodou. Neml-li jsem co malovati, ráno ped východem slunce vycházel
vasn
jsem ven a vystupoval na Dejvyšši vrchy a chlumy. Jednoho dne na Kalvaríu, druhého na Píark, odkudž Turec vidti; tetího dne na Kiliánv stl (Killian ili
145 kde
Gíliantisch),
se
mnou
Píarkem
dol
i ;
jíní
majálesy držáoo, atd. Jednoho dne mezí Kalvárií
na onen vrch, jenž jest
tuším ke Kunešháji vede.
bželi, málo chyblo, že
z
Když jsme
nás aneb
í
šlí
a
hry
s
více živý
hlu-
boký hrob tam nenašli. Nebo v úboí vrchu nalézá se stará, nyní opuštná bán ilí dl pehluboký na zpsob obyejné studny. Na štstí, když jsme bželi, pedbhlo nás nkolik kaménkv nohami našimi pohnutých , jež Jejich pád a udírání o do oné bezedné jámy padly. boky té rudnaté jámy vydal zvuk na zpsob zvonv. a uzeli jsme se nad My slyšíce to zastavili jsme se neviditelné báné vede samou propastí. Vedle samé té ,
chodníky lovk opilý aneb v noci tady jdoucí mže snadno tam se svaliti. Pro msta aneb komora taková místa aspo obradly neohradí? Bán ta jest prý od prastarých tam zanedbaná a otevená. Že hluboká jest, poznati lze ze dlouho trvajícího znní skal a kamenv do ní hozených, než na dno pijdou. Tato vlastnost duše mé sprovázela po všech stranách a krajinách , kde jsem bydlel. Neml jsem pokoje, pokud jsem charakter a fysiognomíi celého okolí nepoznal, v nmž jsem pebýval. V Turci vylezl jsem na Zniovský vrch, na Vyšehrad, na Tatry ; v Bystici na Urpin, Baranovo, na Sturec, Kriván, Lomnici, Cho aspo zblízka vidti jsem musel, Vkol ponvadž v zim nebylo možno na vstoupiti. Prešpurku není kopce , a to i vzdálenjšího jako k. p» Dvín, na jehož temeni by noha má nebyla stála. V Jené ítal jsem nejvýbornjší díla na nejvznešenjších výšinách, jako k. p. Fuchsthurmberg-, Kunitzerberg, Lobdaberg atd. V Pešti, sotvy jsem se usadil, byla má cesta na Blocksberg, Johannisberg, Adlersberg, Auwinkel atd. Kde jsem se zdržoval , chtl jsem se hned ve všem orientovati, rozhledti, všecko poznati; neznámost nejbližších mne obkliujících okolnosti , vcí, osob byla mi vc nesnesitelná naplujíc mne jakousi úzkostí, kteráž zmizela jen se samovidným poznáním všeho. Pitom sám len pohled
as
m
n
s
výsosti do
lidi,
žené
vzbudil city.
dolin,
ve
mn
na
msta,
jakési
Zdálo se mi, jakobych
Kollárovy spisy, 1V»
paláce, vesnice,
hokosladké
ml
a
domy,
pedce
bla-
na chvíli vševidoucí,
10
146 všeprítomné oko ; jakobych vidl všecky ty mnohé dobré i zlé myšlenky^ moudrá i pohoršlívá slova^ ctnostné a
i
híšné skutky,
ty radosti
i
žalosti,
smíchy
i
slzy^
které
se podeniDOu v tom okolí hemžily, rodily a mizely. Ta roi pamt poskytla odu Horacovu: ^Non usitata nec tenui
Penna biformis per liquidum aelhera Vates, neque ÍQ terris morabor longius, invidiaque maior Urbes reiinquam." Tam bezdn opakoval jazyk báse Sarbievského: Humana linquo tolite praepetem Nubes ventique. ferar
:
Jam
—————
radiantia
Divm, jam
Delabra
míhí regiae
Turres recessere, et relictae
io
Exiguum tenuantur urbes. Mé pedešlé milování holub sice ješt posavad nezhaslo cele a však osláblo a zmnilo se na milování
pták, kterážto náruživost v mla zde pvod svj v samém
Kremnici panující byla, a okolí Kremnickém, boha-
tém na hory, lesy, háje, kopce, na houšt a koviny, ve kterých se nesíslné množství pernatých obyvatel zdržuje. V každém dom v zim v píbytku, v let na oknech vidti nkolik kletek, v nichž rozliní ptákové zvlášt kanálíci, stehlíkové, ížkové, krivonosové, hýlové, ervenky, sýkory, konopky, pinky, prepelice, škobranky stromy, potky a studn atd. Mladí lidé na kroviny, A kde se ta ubožátka lapají. pruty s lepem kladou v kletce však tak pilné a isté opatrování tchto nikde jsem nezpozoroval jako v Kremnici. I já jsem ml svého stehlíka a ížka j jaková radost byla to pro mne, erstvá voda jim když mi zpívali Konopné semeno každého dne bedliv dávána. Po examen vzal jsem tyto ptáky s sebou do Mošovec; ale pro Bh! k mé žalosti. Nebo matka má majíc málo semence a vidouc po nkolika týdnech, že jí ho denn ubývá , rozhnvala se a
vz
,
,
!
To bylo nco vyhodila mi oknem ptáky v kletkácb. neoekávaného a posud neobyejného od mé matky.
má nad
tmi
nevinnými tvory a podivení nelítostí matinou stiskla mi srdce až k slzám.
Lítost
Když jsem
z
Kremnice pres
léto
na prázdniny
nad
domu
147 picházel, ske'mu
který
,
krevným
k Mošovskému kazateli Baldova jistému Tesákovi, jenž jeho po-
chodil jsem
mn
ei
hodiny a cvieni v latinské Sloh však tohoto muže vbec byl velmi temný krucovaný. byl
,
ástka
dával.
pe-
a
IIL
Mošovce, Pravno (rok 1810). §.
í.
Rodléu vláda nad ditkami, a jgí zlé užívám vbec. Dlouho jsem na rozpacích kapitolu
následující
mého
byl
raám-li
,
nyní
tuto
vynechati a vše,
života
co
radji do moe zapomenulí uvrhnouti, ili upímn a v celosti všecko vypsati ? Veliká má dtinská uctivost k rodim obzvlášt k otci tebas i ke kivdivému , radily prvému ; láska ku pravd a žádost mnohé rodie na zlé v tomto neštaslném roku se stalo
,
—
mn
užíváni jejich práva pozorný uinili, radily poslednímu. Žádný svazek v lidském tovaisstvi není vážnjší a svtéjší
moc
jako svazek mezi rodii a dítkami, a proto i žádná a vláda slušnjší jako jest ta, kterou mají rodiové
nad svými syny proto
že
,
a
zásluhy o dítky. Kdože a
Rodiové
dcerami.
pée
mají ranohé i
jen
a
práce
mají veliká práva ,
že mají veliké
povdli mže
ty obtížnosti
které dobrá matka za svého miláka snáší a Kdo dovede vypoítati množství a velikost
starosti,
podniká ?
tch rozliných
a náklad , které dobrý otec opatení svých syn a dcer podstupuje ? Proto strašn ale slušn praví Šalamoun v píslovích „Oko, které se posmívcá otci a pohrdá poslu-
pi vychovávání
vstávání a
:
šenstvím matky,
vyklubají
ve všech asích
a krajinách
irrchnosti
a
zákony
rodim
krkavci
a
orlíala
propjovaly
i
,"
proto
samy svtké
velikou vládu nad dítkami.
10*
148 Ale práv proto , že rodiové, jako takoví , v našicb žádoému vydávání ouclft ze své vlády asích poddáoi nejsou , že jsou co do zacházení a nakládání neobmezení, neodvislí a zákon jako s dítkami nemající ; práv proto pravím, nic lak snadno ve svt zle užíváno býti nemže, jako vládnutí a panování rodicfi nad dítkami. V desateru božím pikázaní nic o povinnostech rodí nestojí; ve školách a chrámích zídka
tém
tém
se o tom mluví;
híchy
vrchnost, jakož ovšem
híchy
a
kivdy
i
rodi
a
kivdy
dítek
písn
proti dítkám nikde aneb
se kárají» Odtud mnozí
rodiové se
tkami svými, co se jím
líbí,
rodim
proti
slušné jest, všudy
tresce,
málokdy
domnívají, že s dí-
initi a jakkoli
s
nimi na->
mnoho svým dítkám povolují, všecko dítkám odpouštjí, mkce, rozpustile je vychovávají, práva kládatí
mohou;
jedni
svého málo užívajíce; s
jíní
zase práva tohoto nadužívají,
dítkami zpurn, nemilosrdn
ukrutn
,
že ne jméno
rodi
Tohoto práva
zle užívají
rodiové, jest
ustavin
jen slepého a
odrostlejších
,
šenství žádají
;
ale
jest-li,
tyran
a
kat
zacházejí
,
tak
na sebe uvalují.
od dílek, zvlášt otrockého poslu-
li
když malé a kehké dítky nco nelidskou vzteklos nad nimi pro-
prudkost a po hlav bijí, polikují^ záuškují, devem aneb kamením za nimi házejí; jesl-lí rodiové jeduo dít více milují druhé a tím k sob dvrnost umenšují , mezi nežli dítkami pak závist a nenávist vzbuzují. Nejastji a nejtíž ale hešívají rodiové , když dítky své k njakému stavu a povolání pinutiti a pisilíti chtjí proti vli dílek. V lom vku, když dítky do njakého stavu vstoupiti mají, obyejn se už rozum jejich vyvinovati poíná, anobrž každé dít už od pirození má k tomuto neb jinému povolání vtší chu( a náklonnost, vtší schopnosti a zpsobnosti, kteréž udusiti aneb vykoeniti rodiové práva nemají. Raditi mohou svým dítkám jako zkušenjší a dosplejší lidé pi volení stavu, obchodu neb emesla; tento stav není mohou k nim íci: „vidíš, milý synu ty jsi k lomu nezpsobný a sice pro tyto a pro tebe zavinily,
vozují,
I
,
tyto nutiti
píiny!^ íkajíce:
nikoli
ale rozkazovati,
tím
mén
„ty musíš tím aneb oním býti,
násilné já
chci^
J49 abys byl
kozcm, vojákem, kupcem
níkem — niím
oí necho, vylouím obled
jiným;
t
m
z ddictví atd."
oe na
bráti,
a síly dítte
,
vfilí
které
,
rol-
toho neuiníš,
ani
mi
ped
dít,
t
z
jest-li
nejsi více
—
Pi
a svéhlavost
Bh
mu
emeslníkem
j
vyženu
volení stavu
rodi,
v duši
K emu
i
domu,
má
se
na dary
ale
v tlo
vložil.
v tom nebude dít chuti a zpsobnosti nemá samo štastné ani lidskému tovaíšstvu užitené. Takoví svéhlaví a tvrdošíjní rodiové hešívsjí proti samému Oni vštpují Bohu, rozliné dary a síly rozdávajícímu. ,
ani
v srdce dítek bolestnou
itelnost proti
sob
,
která je
Dítky neprináležejí samým život zprovázi. i Bohu; Bh jim je dal a propjil pod tou výminkou, aby s nimi dobre^ vlídn, laskav vládli.
v
celém
rodiiira, ale
§. 2.
Cliarakler
mého
otce
nábožnost a prchlivost
:
, že práv toto veliké a hrozné neštstí , o jsem v pedešlém §. mluvil, mne potkalo za mého mládeoectví , a to na vysokém stupni. Tžko jest na tžko nejkrásnjší ástku rodie žalovati a naíkati iivota v bolestech, v slzách, v zoufání ztráviti. se kvt a jaro života zmnilo nemilosrdným osudem v hokost a žlu, se to nejdražší a nejmilejší jméno „otec" obrátilo ve strašidlo , které mne v celém život moilo nejen ve dne a pi bdní ale bohužel i v noci a ve snách traplívých. Dlouho jsem nechtl ani, aby se pedstavoval pod obrazem otce. Myšlenka na otce naplnila mne hrzou a úžasem i ve vzdálenosti. Plakal jsem tajn vida šfastné dítky pod ochranou dobrých otc. I nyní ješt, když toto píši, divím se nevýslovné trplivosti a pokoe své, divím, že mne otec mfij svým zlým nakládáním cele nepokazil a ve zlého syna a njakého Absolona nepromnil. Uctivost má a vážnost k rodim tak veliká a neobmezená byla, že jsem se z poátku
Lituji
nmž
I
Mn
mn
Bh
domníval, že to tak býti musí, a pokud
možno
bylo,
sán
jsem
ješté
cízými
nakládáni
2lé
zakrýval.
V
otce
charaktere
mého otce
pe
se mnon mého podivným
zpfisobem splývala nábožnost s divokou náruživostí, stízlivost s teštivostí, krotkost s ukrutností, pracovitost s reptáním proti prácí; sobství s napomáháním obecnému
dobrému, pívtivost k cizým s k domácím. Byl dobrý biblista,
dudlavostí
(nevrlostí)
ale zlý a jednostranný
vyklada písem. Když výpovdmi písma svatého vkol sebe házeti poal , bylo zlé znamení , nebo jimi prvé chtl se jako ohraditi , skutky své ospravedlniti ped sebou a ped domácími, jakousi oslonou pobožnosti a oblak svatosti vkol sebe rozestíti, z kteréhoby potom tím svobodnjí blesky a peruny pouštti mohl.
Už
za útlého dtinství musel jsem
5asto
nevinnou
obti býti této pílišné prudkosti otce mého z mnohých jen nkolik píhod pipomenu. Matka mí jednou koupila a dala pkný nožík s mosaznými stenkami , nkolik groš stojící; já šel s ním mezi dítky za humno, kde :
práv
petrenec (stužek) trávy a sena byl,
vkol nhož
jsme se nahánli a hráli. Na neštstí vypadl mi ten nožík jaksi do seoa. Bylo v sobotu veer , ztrátu nožíka já matce hned oznámil jsem ka , že bu chlapci mi jej ukradli, bu že v té hromádce sena musí k nalezeni býti. y nedli ráuo zvdl jaksi otec o tom; sotvy žo obyejná domovní nábožnost vykonána , šel za mnou rozlícený do sadu a emenem z nohavic s nevídanou ukrutností
mne
zbil
pro ztrátu toho nože.
Mým náekem
pestrašená matka pospíchá ze záhumní, nesouc nalezený nožík v ruce, íkajíc: ^jpro ho biješ, tykajan (katane^! však je tu nožík, našla jsem jej v sen I'' Když jsem zaal do školy choditi, cviil nás uitel ve psaní. Papír, ernidlo a péra ml jsem, ale posýpka mi chybla. Nastal jakýsi svátek jarního ili letního asu. Den krásný a jasný; nkolik z mých spolužák pišlo ráno ke mn; jeden z nich ekne: pojme dnes na Knrací vršek na posýpku, na jahody a na ciperja. Kuraci vršek ten leží výše msta asi ^/^ hodiny vzdálen , jest kopec z bílého co sníh písku a prášku záležející , na jeho povrchu roste jalovec, jahody a zvlášt kvítí cípería
151
hebíky
jmenované, t. j. polní panny tytýž i v kytky tam zanedbajíce chrám
posýpkou
se s
mn
ke
t
dom
jsem
dom, potkám
sestru z daleka
zstal
i
bez jídla; teprv v noci položil jsem
vasn
se tiše do lžka. Na zejti musel on kamsi a
vc
které
,
jsme tedy
ti dá otec! už výše hodiny Pro strach celý ten deo nešel
hnvem eká.^ a
Šli
„no však
volající:
laje a s
ervené
i
služby boží. Na poledne vráté
a
s kvítím
i
bílé
péra vpletávají.
a
dojíti
ta nyní tak zstala.
Pro lež
nkomu,
krádež
a
pro lakoty
ei
pro oplzlé
,
a paškrty
pro
,
ublížení
(mlsáni) a jiné dtinské
obyejné výstupky mne mj otec nikdy netrestal, nemaje píiny; ale pro hraní na loptu neb jinou hru, pro bháni sem tam pro koupání se v potoce v let, k tomu
,
pro klouzáni se v
etze,
na
bevn,
zim,
pro kolébání a kolísání se na
na desce atd.
bami, házel; co do ruky popadl, lítosti
ani
obzvlášt
hnv
svj
pedmty,
tesk povstal
pi
dom
v
hned skipl
ZU'-
neznal ani míry ani
jsme
byli
a já
ale
na které nejastji a nejhroznji
vyléval. Slalo-li
denní prací unavená
a
Matka má
spravedlivosti. ty
tu
,
;
se
kuželi
nkdy veer zadrímala
anobrž nejednou
,
že matka hned kik a nástroj aneb ,
vc, kterou práv v ruce ml, na ní hodil, takže asto v nejvtším nebezpeenství života se nalézala. Jednou ana dímala, nožnícemi do ní zdaleka mrštnými tak jí ohlušil
opt
a
že ostatní domácí jen
ranil,
probrati a vzkísiti mohli.
tžkou
s
A pi všem tomto
prací
ji
zpíval,
modlil se, ítal písmo svaté, navštvoval
chrám í svátosti mj otec tak piln a horliv pijímal že jsem jemu rovného v pobožnosti ješt nevidl. Ml celou knihovnu svatých a nábožných knh nejen lakových, které obecn ,
:
a
vbec
dliteb.
i ídké knihy zpvu a mosamém nábožném zpvu aneb hned za
užívané jsou, ale
Nkdy
v
ním vypukl plamen jeho zuivosti a zachvátil jej k strašnému skutku. Když jsem v pozdjších letech ítal zpvy Rohoniho, kde prchlivého hospodáe sir, 53. vyobrazuje, domníval jsem se, že mého otce ped sebou ml pi té básni.
byla
A pedce
astá
a
jako
v Mošovcech v
tato
obyeji a v
otcovská
mód,
ukrutnost
taktice,
že
152 nkteré
dítky
otc
aby
a
pry
poutíkaly živnost
mly,
ve
svt
promnily
od katanských své náboženství,
jako k. p. syn jistého Sumela. O by uitelé a kazatelé na podobné neduhy více pozorovali a na lid úinkovali.
§» 3.
Rok nejbolestnjší mého
života; kzonfaIst?í blízký.
druhém roku v Kremnici ml do školy nedáti; ale bratranec, .lau a matka, vidouce vroucnou mou žádost a tužbu po škole , prolomili to pedsevzetí. Bratranec Jan Kollár osobn mne do Kremnice zavedl a Komarymu odevzdal. Ale po skoneném examené r 1808 hned mi otec povdl: ,,že už uení mé pestává, že on už nebude
Už
po skoneném
otec úmysl,
mne
více
, abych sob jiné 15 rok. Mezi tím léto pešlo jakž takž tiše v letních zaneprázdnních, práv tenkráte už nechybovalo na pedbžných neestech. Když se podzimek piblížil, tušil jsem, jakový boj a zápas mi s otcem nastává. Školu ped ním ani zpomenouti jsem nesml; on mne napašmal (rozdráždil) a navnadil školami, jmenovit Kremnickou, a pak nechtl dopustiti, abych žádost vzbuzenou ukojiti a nasytiti mohl. Matku jsem prosil ona ubdovaoá nevdla co poít. Pišlo Michala nikam nešel. všech svatých já ješt Pišly vánoce, nový rok, já ješt doma byl. Otec každého dne ráno i veer na mne brojil, lál, kiel, doTu bývalo rážel a dobíjel tak tásl. že se celý láni, lermování, tepání, trápení a muení jakové v Cachticech u Alžbty že Bathorové jediné s tím rozdílem tam pi jedné osob toliko na nkolik dn a hodin, u tam se jen tla u mne i mne pres celý rok trvalo tla i duše týkalo. Obzvlášt ráno, když jsem vstával, nejhroznjší dobu jsem míval. „Ty daremník, ty darmoa Bh žrá, ty sebevolník, ty neužiteník, syn zpoury" ví jakových jmen mi nadával. „Pro mi nejdeš z hrdla,
na mne a povolání zvolil."
více
a
na
školy
Bylo
nakládati
mi tehdáž
i
,
,
,
dm
,
,
;
,
—
15S
pro
nejdeš Da
emeslo? Chceš pánem býti?
—
nic nerobití^
Z toho uic nebude Já ustarám, po školách choditi ? kdoby mne v starosti opatroval. Já jsem si zlou pomoc a podporu vychoval ; já nedoiiju na tob potšení a hfil má se slomila , bretan odpoinuti v šedinách I
—
mj
uschnul jako Jonášovi atd.^ Já na takovéto biblické drobty obyejné ani slova neodpovdl jsem doufaje, že práv n* tichosti a krotkostí ho unavím a oblomím ; kolikráte na jazyku mi bylo to slovo : j,a však jest ješt i mladší brat doma , kteí vás mohou opatroi sestra vati.'^ Matka a pátelé to i v skutku opakovali; ale zhola to nic neprosplo. Matku jsem nejednou prosil, aby mu
a
povdla,
že se zavazuji, když mi B&h do stavu
oba rodie k
sob
vzíti, chovali
a
Obyejn s butem a hnvem ze sna mne budil komoe vasn ráno, kde toho ani poteba sotvy jsem skoil do píbytku, jedna Sírách
Všecko
otec jedenkráte nechtl na školy nakládati.
na prázdno,
la druhou
pomže,
opatrovati.
z
e
dobe
písma svatého
moudrý „Kdož miluje syna asto jej 30. jeho za mládí a oblomuj boky jeho,
úst se
v kapitole
mu
v lehací
nebyla;
sypala
:
mluví ,
mrská. Shýbej šiji dokudž jest mladý, nedávej mu vli za mladu,^ atd.^ a „Kdo zdržuje metlu Šalamoun v píslovích kap. 13. svoUy nenávidí syna svého: ale kdo ho miluje, zavasn ho tresce.^^ Tu jsem v nenávist vzal písmo svaté^ práv znal a cítil jsem , že ono zde nevinné jest, ant se tato místa cele nevztahují na to , aby rodiové Ohrado nutili dítky k nkterému jim nemilému stavu. svatého, takovýmito písma a jako roznícen výpovdmi otec mj oboil se na mne tlesn a provádl tu nej-
tém
a
Výpovdi písma sv, aneb verše surovjší ukrutnost. duchovních písoí byly mému otci asto tím , ím rokovitý konec lvího ocasu lvovi , jimž tento sám sebe šibe a k vtší zuivosti popuzuje. asto jsem se v žalostném kvílení vševdoucího Boha dovolával; asto na kolena padna naíkal jsem: Bože! pro jsi mi tak mkké, citlivé srdce a tak tvrdého tráplivého otce dal? asto jsem se skroušen
hoký
modlil
kalich ode
,
aby
mne
Bh
njakým zpsobem
odvrátiti,
tento
kíž
mj
tento
skoniti
'
154 ráil;
asto jsem
uhasilelDOU vštípil,
kde
jí
a
žádost
se
slzav
pedce do svazku
nemožno
tázal: nac mí
k
náchylnost
a
Bh
umním
tuto
ne*]
školám
a
okolností takových položil,
a
dosti uiniti ?
sob
asto mluvil jsem k
do školy choditi tak veliký hích? a však své dítky vedou a ženou do školy, mj hnvajíce se, jest-li dítky do školy nechtjí, a otec školu tak hrozn zabrauje; tak násilné mne od ní odtrhuje asto poal jsem sám o sob v omyl a pochybnost picházeti , k mé mravné povaze nedvrnost než myslil míti a sebe samého za v skutku zlého míti jsem opt, jest-li mne všickni moji uitelé: Sulek, Burinepotebovali, BUj Komáry tak rádi mli, trestu pi same'mu:
jiní
je-li
rodiové sami
mn
!
;
mn
tmto mnohým ueným mužQm ili jednomu mému nedouenému otci více viti? asto žádal jsem sobe
máiir-li
toužebn umíti; asto,
ant toto smutné divadlo
p&l roku trvalo, zoufati a konec
svému trápení
i
tém živo-
asto do svta, kam mne dv bytí oi a nohy zanesou, jíti jsem chtl; asto do Pržnova na Moravu k Šulekovi , mému pedešlému uitelovi, puuiniti jsem chtl;
aby mne do škol vypravil; pedce snad to nkdy z týdne na týden hfi. Jednou v jeseni tak umordovaný , vyšed záhumním ua lonky v tak eených Zástupích, stál jsem už v hrozném zaufání nad lávkou erakovského potoku , ale ízení boží poslalo mí ješt angela strážce. Bratranec mj Jan šel práv tím chodníkem pšky do Mošovec z Pibovc, prositi chtl , vždy jsem nadji ml, vybouší. Než marná nadje,
tovati a jeho ale
že
kde po skonených školách Kežmarských pstounem u pán Benických byl, nyní pak pozvání za školního uitele do slovenského Pravna dostal, které i pijal , prvé ale jesté rodie své v Mošovcech navštíviti a o tom pouiti chll. Zhrozil se nad mým neštstím, slíbil , že Tak ujme, jak mile do stavu a poádku pijde. se pešlo pl zimy. Zeptá-li se nkdo pro jsem to všecko na zpsob otroka tak dlouho trpl ? Vysoký pojem o pi uinných kivdách: hluboká jakési svatosti rodi pirozená a pak jaká-sí ním k uctivost a vážnost
m
:
i
mn
báze, aby
o této
hanb
našeho
domu svt nezvdl,
155
píiny,
byly toho
obzvlášt a
zástupce
požalovati
Knzi
,
Aaobrž
že jsem v
proto,
i
k politování byl
nm
neml
osikl
nafij
žádae'ho obránce
komu bych se mohl i jen sviti a jsem z domu sotvy vykroiti sml.
nikoho, aoC
,
povinnost bylatby ovšem, aby na podobné neádností v církvi své pozor dali a je napravovali; ale Mošovský evang. knz Baldovský, krom na koledy na nový rok , nikdy jindy k nám nepicházel, aniž kdy posluchae své navštvoval , on peoval více a
kazatelfi
pták
o stíleni zvírat a
dom
od
a
než o štstí
rodin své církve odcizen
lidí
a
a
dítek
;
žil
odstrann, dosti
mél na studeném odbytí služeb chrámovních, nestaral se o dležitosti skuteného života. U takového pastýe rady
mn
ani na um nepišlo. Matka vidouc rznice a kiky v dom a musíc též pro mne mnoho trpti, zaala se ode mne odstraovati, radila aby jednou už v dom pokoj byl mi to a to emeslo, toho a toho mistra já ale zrovna jí i otcovi povdl jsem „já od školy neodstoupím , já žádným emeslníkem nebudu." Otec na to s hnvem a kikem: „Keí chceš, ty daremník , ty tulák, chod: ale já na tebe cebudem nakládat: ani slyšet nechcem o tob, ty nejsi hoden , ty neplníš pikázaní: Cti otce svého, a dílky posluchajte rodi svých." Tu vzal hl v hnve své.i), šel opt proti a v tomto okamžení mne angelská má trplivost opustila po prvé, já chytím rukou tu hl, eknu už je dost už není vfce žádné palice promne, písmo svaté i takto praví: pVy otcové nepoa
pomoci
tylo
hledali
každodenní
:
;
—
mn
:
pouzejte
k
—
!
hnvu
dílek svých ,"
—
dejte
mi pokoj,
porueno pánu Bohu, já pjdu pry, vy nebudete více na mne nakládat. V tu chvíli , akoli otec u dvéí se postaviv mne ven pustiti nechtl, já pedce odešel jsem k bratrancovi Janovi do Slovenského Pravna, kde on ped krátkým asem za uitele školy pozván , a už i ádné do úadu uveden byl. Vypravoval jsem mu králce katování
mého
mnou, mne bud zimu podržel. byl
hospodáem
aby se smiloval nade do škol poslal, buJ u sebe pes práv jako zaáteník ješt tenkým pedce nkolik týdn u nho pobyl
otce,
prosil jsem,
nkam
A ,
156 jsem
a pomáhal
jemu
ve
škole
dítky uiti
,
on pak
nkdy
y latin mne cviil. Uitel Mošovský Adam Burjan pišel jednou do Pravna na návštvu , vida nifij smutný los a maje mnoho dítek, vzal moe do Mošovec jako za pomocníka svého a opatroval mne až do píští jesen,
mnou do Bystice^ by mi tam a odevzdal mne tamjšim uitelm. šel se
to
i
nalezl
—
splnil,
odvrátiv ruku svou cele
njaké místo
Co otec zahrozil, odemne a jen ubohá
matka kradmo tytýž pomocí mi byla. Otec mj ne sice bohá a však pedce více zámožný byl než chudobný. Díky mu iním za Kremnické ti roky, kde mne jakž ale dále takž choval ^ odíval , hospodu i uitele platil nic Otec se odvrátil ode mne, já od nho. Y tomto roce zlomila se cele a promnila povaha mého pirození. Sám sebe jsem sotvy poznal. Sklíenost, tesklivost, nedvrnost, tžkomyslnost zmocnily se duše mé a obletovaly mne všudy jako osy a sršn. Obraz otce mého stál mi ped oima jako mátoha; mé srdce se zbouilo, když jsem pomnl na otce; ovšem nejednou i s opatrováním a ízením božím pravotiti jsem se zaal, pro tak mkkému srdci tak tvrdého otce dalo ? Ale co mi nejbolestnjší bylo, bylo to, že v nocí ze spaní jsem :
I
i
se
bezdky
ve strašných
vytrhoval
a
traplivých
tém
snách
v cea toto neštstí pronásledovalo mne o otci práv jsem se dosti všemožnými lém mém život , prostedky usiloval z pamti je vymazati. Pes prázdniny zstával jsem radji ve školách a na tak eených pae> dagogiích, aneb u bratrance , aneb u píbuzných k. p. v Niredházi, než abych dom šel otcovi ped oi. Potom když jsem školy na vlastní náklady mé dokonal , obzvlášt když jsem v Peští úad dostal , smíil se sice se mnou, na Budíši mne navštívil, ale smle a doufanNepochybn liv v oi jsme sob pohledti nesmli. inné a stud kivdy cítil v probuzeném svdomí Jakýsi. Já jsem sice mimo bratrance nikomu jinému ve svt tuto katastrofa nevypravoval, ale mnozí to pedce sousedé lítost se mnou mli. i vdli, nebo i domácí Z Pešti jsem mu nkolik zlatých jako pomoc darem nebo za posílati poal , ale nepoteboval jich dlouho ;
a
mn
,
,
157 roky zemel , nepochybn svou pílišnou do hrobu uvržen. Psal jsem toto všecko tesoucí rukou, ne z pomsty aneb ku zlehení jinae dobre'ho otce, zpsobného, obci i církvi užiteného muže; ale za píklad a výstrahu jiným, a k vysvtlení nkterých úkaz v mém život. Bh mu odpust to poVy pak šastné blouzení a dej mu slávu vnou. dílky, o jejichž školy a vyšší vzdlanost dobí rodiové mnohými náklady peují, važte sob vysoce toho štstí, ctte rodi , dkujte vroucn Bohu za to , nebo vte, tžká, petžká vc jest státi opuštným ve svt, býti synem i otcem, chovancem i vychovatelem svým spolu. i dva neb ti
ped asem
prudkostí
—
Paní BarjanoYá. BaldoYský. Jako na jedné stran bolestné pro mne
mlo
nakládání otce
to
a
mého
škodlivé následky se
mnou
a
jeho
odeknutí se mne tak na druhé stran nezstalo i bez užitku. ízení boží umí i ze zlých píhod dobré následky vyvozovati. Sobe samému ponechán a od otce odstren nauil jsem se yasn na vlastních nohou státi, získal jsem jakousi samostatnost, smlost, doufanlivost k Bohu^ k sob a k dobrým lidem. Odepení pomoci zplodilo u mne myšlénku na vlastní pomoc a ím více se zúžil mj zevnitní svt, tím více se rozncoval ve svt vnitrní. Za mládi jako ven z lod do moe vyvržen^ pivykl jsem vasn s vlnami a vtry zápasiti, a brzy ;
mn
byl tento mj boj nejlepší tšitel. U Burjana ve škole neprospíval jsem sice ve známostech ale ve zpsobnosti
uiti, a uením jiných uíme sebe. nedvrnost má k lidem, skutky otcovými
jiné
Tesklivost
mn
a
vzbuve zacházením s dobrými lidmi školu Burjanovu navštvujícími , pak cestami a zábavami které jsme spolu s Burjanem pedsebrali. asté navštvování Teplic, lovení ryb a zahrada školská smutné myšlénky mé vyrážely a život i svt zase roilozená
,
ukojena
,
a
mírnna
byla
•158 valí
mne uiiy.
Pojavše nkolik tak eceoých
meodík,
žák
a zpvák od církve chovaných^ šlí jsme hned do Mae, hned pod Tistii do dolin pstruhy lovit, které' hned tam vaili neb pekli jsme a jedli. Nejvíce ale na rozptýlení myšlének a cit a na vyjasnní mysli mé úinkovala manželka Burjanova Naneta , rozená Drexlerová z Banské Bystice, osoba mlada', erstvá jako ryba,
ili
vtipná jako jiskra
,
životu se radující jako Francouzska,
vzdlaná bez uenosti. Bohužel tuto osobu potkala po porodu nemoc nezhojitelná, totiž nohy jí tak zkehly, !
Dlouhé
že více choditi nemohla.
Proež as Pedce bystrost
neprosplo. musela.
kém kíži
neopustila.
nejvíce jejího
Žerty,
koupání
a
léení nic
v postelí sedíc tráviti
ducha
jí
i
v tomto
tž-
smíchy, satyry, hry, roz-
mluvy oblétaly ji ustavin jako motýlové. Obzvlášt ale já jsem byl nejastjí brus jejího vtipu, proto že se mnou nmecky mluviti mohla, což mi nebylo nemilé, ant jsem píležitost ml zde nezapomenouti to , emu jsem se z neminy v Kremnici nauil. Zde jsem ítal prvé nmecké romány od Láfontaina, od Kotzebueho, od Meissuera atd. a sice obyejn tak, že, co já jsem ítal, to jsem ústn Burjanovi a Burjanové zase vypravoval, co on aneb ona etla, to opt nám vypravovala, aby kuihy Bystice poslané aneb od jinud pjené dlouho u nás zstati nemusely. U Burjana uil jsem se v tento as
z
hudb jmenovit
i
že i
asto
dosti
i
na klavíre,
na varhany
dobe
Pirozená
pí
kdež
tak jsem
prospl,
službádi božích jsem hrával
cokoli z not hrál.
vc
byla , že bydlo ve škole u nitele ke kazateli Baldovskému asto jsem chodil a tohoto podivného muže teprv nyní dokonaleji poznati píležitost jsem ml. Baldovský pišel do Mošovec tuším jen z OžJanské škoJy v len as , když evangelíkm za Leopolda císae svoboda služeb božích navrácena byla a lilo pro mnohé v nov zniklé církve pinuceni byli neakademík a menších študent povolávati a posvcovati. Michael Baldovský byl rodem z Bezna, ducha dosti schopného, uenost neprosleduí maje; ale
maje
i
obyej
na faru
a
a
charakter tohoto muže mel
do sebe cosi mi-
159 Jeho mluva s mnobými posunkami úst a iatíoskc oblieje spojeoa ; jeho slovenský sloh podle skladný utvoen, obecnému lidu roálo srozumiteloý; Za farou na deklamování a prízvukováDÍ jednozvuné. Baldovský chovršku tee potok, na nmž mlýn stojí. díval celé léto ráno v košilí s vysoukanými rukávy tam se umývat. Byl z nezcoá. Lovec náruživý; hrá v karty, v kolky, vrhcáby mistrný; hleda a kopa poklad neunavený; potom zlatodj a konen bankrotník neštastný. Veerního asu vycházíval s runicí do dolin a hor Ološovských na postežku , nkdy s jinými , nejastji samoten. Jednou se pihodilo , že podveer na lov šel, zaspal na travnaté mezi, snad nco s léžUou hlavou kde mraveništ bylo; o pl noci, ponvadž se nevracel, šla kuchaka se služkou hledat ho; i našlyf jej mravenci
moádného.
,
cele zakrytého
a
pokousaného.
hosté k
Frišli-li
nmu,
znal tisíce loveckých historií a anekdot vypravovati
takovou na nejvýš vábil. Jednu neb sdlujeme, aspo na ukázku návají tito úadové v jedné Jednoho dne v horách celé dní
lovci byl
a
i
noci
s
prosopopejí
dv
pres
pozornost
že
,
nám práv napadlé zde
nepkn
toho, jak
osob, knžství
se srovlovectví.
a
lov byl na medvda; mezi Baldovský. Náhodou odstranil se píliš daleko
od spolulovcii svých, anS
medvd ped
ním
!
Baldovský
nho steliti, Medvd zdvíhá se
strachem netroufal aneb nestail do
skryl se
za tlustý tuším jedlový strom.
na zadní
nohy, jde na zpsob lovka za ním ku stroma; Baldovský ale toil se v&k')l stromu tak, že onen mako paznehty svými dosáhnouti a lapiti jej nemohl: když
medvd
byl k východu on byl k západu za stromem. Tak se nahánli zde dlouhý as. Naposledy medvd dudlavý a rozhnvaný rozestra své dlapy obejme strom, aby tak Baldovského za stromem stojícího dosáhl; v tom okamžení uchytí Baldovský rukama svýma ty dlapy, drží
je siln
mné
,
a
kií
na lovce. Tito
pibhše
zabili
ohro-
to
zvíe. Jindy prý v tuhé sohuplné
uvidí velikého vlka jisté, že
trefil.
ped
Šel k
zim
jsa na lovu
sebou. Stelil do
místu, kde vlk
stál,
nho
v a
hoe
vdl
než ani vlka
160 DÍkde vidti
nebylo
nkam ranný
,
utekl.
aoí stopy nikde na snhu žeby Hledá dlouho v celé blízkosti pate ,
Jednou obrátí oi na jeden pedním opodál nící stromový pe, a aj vítr tam jakýmsi ocasem pohrával; pistoupiv tam uvidl vlka v doupnatém tom pni hlavou dol skrytého. Dlouho Konen rozmýšlev u sebe je-li živ tam ili mrtev. na
zem, kdeby
ležel,
vlka nikde!
,
vytáhne potvoru tu mrtvou. Velikou botak vysoce a dalece zahozen a lestí prý byl vlk len náhodou padl v díru do prázdného toho pn. Podobných Baldovský nekonené pásmo a vyprarozprávek voval je s takovou vážnomyslností, jakoby se štstí církve kesanské aneb slávy národu slovenského týuchvátiv ocas
vdl
V šlehni posluchai se obyejn smáli pi tom ; já, dobr e vím, oi stydliv k zemi jsem obracel, písný, nmý zstal pi podobných na knze a uitele náboženství cele se neslušících a svatý úad zlehujících výkaly.
to
stupcích.
Hledání a kopání pokladv. Baldovský dostal kdesi , tuším v Kremnici od kámen velikosti vlaského oechu, banských úedník který on považoval za kámen poklady ili zakopané v zemi peníze zjevující. Kámen ten byla ruda, ásteky v sob obsahující ; zavsí se na niti a stíbra zlata dva konec nití drží se loket dlouhé ; horní neb asi pak vznáší se aby se pevn, netásla, kámen v ruce ,
asi
píJ nad zemí.
Aby
vítr
kaménkem
a
nití
hýbati ne-
roztaženým se zakryje. Podle zákona kov od rovného sobe kovu pitahován bývá, zlato od zlata, stíbro od stíbra, tak jako magnet od železa. Toto pitahování jest prý tak silné, že se voln visící kov tam k té stran táhne a ehýlí, kde poklad leží. S tímto pokladnickým magnetem a kamenem chodil Baldovský sem tam po celém chotáru, a ve všech.
mohl,
pláštm
pitažlivosti prý
161 Mošovských , hned sám , hoed ve spolenosti navšlvovav a zkoumav obzvlášt laková místa, o nichž povst v hdu se nesla, že tam peníze schované leží ješt od asfi Tatarské aneb Kurucké vojny. V Ma/, na Hukovin. v Záboí a jinde byly jámy Baidovským a kostelníkem na sáh hluboko vykopané, horách
kostelnika, Ražka,
dlouho i olevreaé a nezasypané zstaly. Pozdji pitáhl a zasvtil Baldovský ke svému tajemství i uiBuriana a skrze tohoto i mne. Tak výmluvnými tele které
pedestel nám možnost, anobrž nevyhnutelnost my z poátku nejen o tom jsme nepochybovali, ale ve hlav už i rozliné piány kuli, co všecko zaneme a podnikneme s velikým tím bohatdftvody
odkkrytí pokladv, že
A zde vyzradil každý tajemnosti srdce svého, Baldovský íkal „já sob koupím kaštil (panský zámek), panství a zemanství, a držeti sob budu mnoho lovc*' atd. Burian mluvil : ,.já mou neduživou manželku do Vídn zavezu, dám ji nejslavnjšími lékai lév Bystici, zaopatím sob zaili, koupím sob hradu a pknou bíbliotheku atd. ^A já^ íkal jsem, „když školy dokonám, založím jednu fundaci k napostvím.
:
;
dm
mahácí takovým dítkám, které od rodi kivdu snášeti musejí, nevinn od nich trápeny a pronásledovány aneb druhou vyluovány bývají ; i z domu a z ddictví chudobných žák ve školách, tetí k vyk podporování dáváni slovenských knih^^ atd. ByloC to na pavlaí pede dvemi farními, kde jsme stáli a toto mluvili. Baldovský slyše mé ei, pouštl hustý dým z pipky své a upel piln oi své na mne, nic více neekna. Mezi farou a kostelem jest farní zahrádka ; Baldovský chtje nás o jistot svého pokladozpytu pesvditi^ vzal ze skín své mšec tvrdých tolar, kázal nám jej v oné zahrádce nkde tak zakopati, aby on o tom nevdL My sme to uiniJi; on peníze ty kamenem svým sem tam hledaje skuten vynašel, snad proto, že poznal njak novkopanou zem , aneb že znal celou malou zahrádku a i ta nejmenší promna a pohnutí v ní v oi mu padnouti mohla. To nás potrdilo znan u víe k aašemu divotvorcovi. Tu i my rozliné takové zlatomaKoUírovy
spisy,
IV.
H
162 gnétové kaménky sob zaopativše pi sob mli jsme, je všudy nosili a zvlášt veerního asu, jdouce na procházku ke kapustním zahradám , prby a zkoušky v« hledáni poklad jsme inili , zem na zpsob krt všudy hrabajíce. Že však nikdy nieho jsme nenale^-li, naposledy dvrnost k tomuto prostedku tratiti jsme poali.
§.
Já mueníkem
6.
umn
nazván.
Dlouho jsem byl toho domnní y že o mém osudu a nástisku od otce málokdo ví , nejmén pak byl bych to vil o Baldovském, aut zhola žádnou skutenou úastnost na me'm losu nejevil, anobrž soukromn se mnou o tom ani nemluvil. Kazatelé a otcové duchovní obzvlášt, jestli sami dítek nemají, mohli by v podobných okolnostech mnoho dobrého psobiti, tisíce zpsobnjších duší od pluhu aneb jiných tlesných prací ke školám pitáhnouti; ale Baldovskému se ani nesnivalo, žeby nco takového k jeho povinnostem pináleželo. Jedno jediné nádherné politování mé osoby byla všecka pomoc, jak duchovní tak tlesná, kterou jsem od tohoto duchovního otce zkusil. Z poátku léta skládá se examen i v menších školách; k tomu examenu chodí úedn od seniorátu vyslaný dkan. V Turci byl toho asu takovým dkanem d. pan Holoci, knz v Záturí , muž velikánské postavy, obrovských oud, stentorského hlasu darober a jedák znamenitý; jinae lovk dobrý ale sotvy prostední uenosti. Jezdil na malé kobyle z vesnice do ;
vesnice; tato okolnost dala
svj rektorský o
nm
vtip
skládajíce
na
nm
uitelm
že
asto
rozliné veršíky nichž jeden takto znl:
brousili
roztrušovali, z
píležitost, ,
a
Hanibal, Hamilkar,
Turianský kobylkár
atd.
Holeci pišel v msíci ervenci
i do Mošovec k odbývaní examenu se školskou mládeží. V takový as i jiní sousední a okolní páni farái k examenu picházejí jako
bu
li
163
svdkové bud jako
pátelé.
Pi našem pítomen
byl d.
p.Kolbenhayer Blatniky, Mojžišovi Pibovský, Topercer Ivancanskýy Pán Pravanský, slova božího kazatelé. Pi vykonáváni samého examenu já jediné co svédek sedl jsem ve chrám pán. Mládež se v enictvi a deklamování toho roku obzvlášt vyznaila, ve kterémž já, jako ueník Komárýho , jsem ji byl cviil. Po skoneném
obd
na fae pišel celý ten zástup do examen a školy aneb vlastn do píbytku Burianova na návštvu k jeho manželce, k pochváleni uitele za pilnost a odebrání se
mn
od nho.
ptaje se:
Tu teprv
„A kdo
je
obrátí se
tento
d.
kompan?"
p.
Holeci
ke
shroo skíní
Celé
máždní dlouho mlelo. Baldovský stoje open ekl latinsky: „Est martyr Musarum!" To neoekávané slovo jako blesk proniklo hlubokosti mé duše, a potok tichých slz vyvalil se z oí mých bezdn jakkoli jsem se dosti snažil sebe a bolest mou pemoci. V tom zane Baldovský celou mou historii s otcem tmto pánm vypravovati tak podrobn a pravdiv , jukoby byl všudy sám pítomen býval. — Soudy a potchy tchto pán nemálo ukojily mou duši. Jeden ekl: ^tš se, ,
píkladem Ovida , kterého otec trestal pro verš." Jiný mluvil: „cítíš-li v sob vnitní povolání ke školám, Bh bude o tebe peovati." Tetí (Mojžišovi) ekl: „moji ti synové studují v Bystrici, mžeš tam s nimi jíti.^ charissime, skládání
ZlatodjstYÍ BaldoYského. Mezitím Baldovský vzal hatnouti
sob
neobyejným zpsobem
;
jednou do hlavy zbo-
proto špatným výsled-
svém pedsvéma soudný vzdlaný a Drexlerovi, jenž byl pozamentýr, ale muž. Drexier pinesl si z nmecké zem, odkud pocházel, jakousi starou alchimistíckou knížku^ kterou pod hradou
kem jednoho prostedku sevzetí.
nedal se mýliti ve
Burian chodil asto do Bystice k testoví
11*
164 (trámem), prachem zapadlou choval. Ta kniha Burianovi v oi padla, který ale mnohým tm v ní so nalézajícím alchimistickým znakm, obrázkm a hakybakm nerozu-
ml;
mu však povdl, že to jest kniha o dlání Navrátiv se odtud zpravil o tom Burian Baldov-
test
zlata.
ského. Tento jako u vytržení psal hned Drexlerovi prose aby mu knihy té na 5as pjil a do Mošovec poslal. Když kniha pišla, Baldovský ji celé noci opisoval, pi
jej,
—
svtle ítával a študoval. Po néjakém ase zane pípravy ku zlalodjství initi. Ohništ v kuchyni obnoviti, pécky stavli, malé mchy dlati, všelijaké kotlíky, sklenice, rúrky a jiné nájstroje í nádoby za drahé peníze v Bystici, v Kremnici a jiných sklených dílnách jednati.
Zvlášt dv veiiké okrouhlé sklenice stály na stole v jeho píbytku , o nichž pravil, že každá z nich sto stojí. Tyto vci tak ped svtem skrýval že mimo dvrnjší pátely nikdo o tom zhola nieho nevdl. Stíkaka stála veždy na pohotov; nebo ohe tak tuhý valen (eznien) byl v kuchyni, že komínem
zla-tých
,
vysoko jiskry a plápol vyletovaly. Po skonení každé zkoušky v pepalování živl zlatonosných njaká chyba nalezena. Jednou se sklenice rozpukly pílišnou palivostí, a mistra svého zraku zbavili; po druhé se v komín saze chytily a padly dovareniny; po tetí pozván byl náš zlatodj ke keslu dítte do chrámu aneb k nemocnému práv v tu chvílí , když jeho pítomnost nejpotebnéjší byla tak , že líh a vzduch mu vyvlral. Na tyto vci dlal Baldovský dluhy jmenovit v Socovcech u tamjších pán a oud jeho církve tak mnohé, že naposledy, nemoha spláceti, od vrchnosti návští dostal, aby vcí své zprodal a dluhy zaplatil. Baldovský tímto smutným výpadkem podšen, upadl do tžké nemoci^ ve které též sám se jakýmsi zázraným driacnictvím léiti poal, ale léka Mastix odstraniv to jeho se ujal a šfastn jej vyhojil. Když z nemoci povstal, vzal pohár do ruky, pišel k nám do školy, my pak, Burian a já, zprovodití jsme jej museli daleko široko po mošovskéra poli ku znamenitjším studnicím z nichž on erstvou odu pil a od tchto dávných pítelky svých se takka
—
tém
,
,
165 louil.
Nebo v krátkém ase potom jeho vci byly pro-
dávány, kde já též pítomen byl a niemné knihy jsem koupil. Nebo
asi
dv
neb ti, dosti
knihovna
jeho byla
chudá z nkolika starých bachant záležející^ z novjších literních plodin nic tam nebylo. Kdyby í jen polovici toho na Slovenskou literaturu byl vynaložil, co na zlatodjství , bylby nesmrtelnou zásluhu sob zpsobil. Po takové píhod dal se Baldovský jedné velmi
nikdo nevdl kam. Teprv pozdji rozšiovala se povst, že prý jel do Prahy. emuž i sktuen tak bylo. Se zbytkem svého ješt jakž takž noci tajn na cestu poštou,
uchránného jmní podnikl tuto cestu, nepochybn v té nadji, že tam nejen svou hanbu zakryje ale i jako rozený Slovák v Cechách njaký chléb a úad najde, nepamatovav na cizincem
a
to,
že v
nevdomcem
dlouho tam byl,
není
eské
ei
a literatue
docela
Co v Praze dlal a jak dosti na tom, že se mi známo byl.
;
po roku nebo dvou, když vc ochladla, nazpátek zase do Mošovec navrátil. Baron Révay v Mošovech vzal jej do svého kaštíla jako lovce a spoluhráe. Než ta prízeu dlouho netrvala ; Baldovský odebral se do Feste a stal se pstounem dítek v dom p. Blažkovie, který v let na statku svém v Szent-Márton, v zim pak v Pešti bydlel. Já pišed potom asi po 7 8 letech do Pešt uzel jsem jednou s podivením ve chrám jako nkdy známý. mezi ostatními posluchai obliej Pro Boha kdo jest ten lovk? myslil jsem sob; svtské šaty, ošedivlá hlava, neestmi a starostmi znepodobnná tvánost, mezera tolika rok uinily jej mému oku z poátku neznámým. Po skonených poctách božích pijde muž ten do mého píbytku a políbí ka: „Salv et vive martyr Musarum." I hned jsem poznal v Baldovského. Za nkolik týdn však upadna do horeky a opt sám sebe jakýmisi kapkami lée umel. Podivný osud oba první moji uitelé, Hrz a Baldovský, potkali mne ješt jednou na cest života v Pešti ; já jsem byl jejich posluchaem z mládi, oni mými ve stáí. Po smrti Baldovského pišel z Prahy list jemu napsaný od jakési vdovy v Praze
—
mn
m
nm
!
166 bydlící talo,
,
že,
který
mne
p.
Blažkovic poslal, z
akoli sám Baldovský
dobrodiní prokazoval,
ron
a
prosbu za spšné poslání
nhož
v úzkosti byl, posílal,
nebo
vysví-
pece
jí
obsahoval
podpory.
té
Cesta do Kláštera; Valentini.
msteko
Turanské
stolici
Zniovským
ležící,
pod pood Mošovce k západu asi 2 hodinky vzdálené. Uitel Adam Burian hledaje prostedky a léky nemocné manželce, dostal radu od nkterých lekaá, aby ješt elektrizoKlášter jest
vstným
vysokým
v
zámkem
vání zkusil. Slyšeli jsme pak, že p. Valentini, katolický v Kláštee, znamenitou elektrickou machiuu má a
knz
elktrizováním se obírá i hned cestu anebo procházku tam pšky spolen konati jsme uzaveli, v jakýsi menší svátek. Pan Valentini, akoli práv z tžké ne;
moci, tuším
vtší
z
poražení,
zdržel.
Bylt
muž
ehož dkazem obzvlášt
povstával, pivítal
laskavostí
vlídností,
jest
uený,
a
tém latinský
jeho tiskem
celý
nás
den
básní
vyšlé
dílo
s
nej-
u sebe
vyhlášený,
pohróbní;
jeho fysické práce, zkoušky a stroje k. p. elektrická machina , vývva ili Antlea pneumatice atd. ale
pozornost vzbuzovaly. Valentini stál práv na dvoe, když jsme pišli a jemu ouel našeho píchodu oznámili ; i poprosiv nás za maliké postrpení, odstraniv se nechal nás na chvilku samotných. Navrátiv se vede Burian šel pední, chyt kliku do chtje dvée otevíti, potržen a zaražen byl tak siln, že nazpátek coufl. Já jsem se domníval, že snad klání (píchání) aneb že mu nco zle pišlo. dostal, Potom kázáno dvée otevíti ; já nevda co to, bez rozpaku lapím kliku, an v tom okamžení jakýsi posud necitný ráz tlem mým tak zatese a pronikne, že jsem se ledva na nohou udržel. I tak uvedl nás p. Valentini sám do píbytku svého , ukázal , kterak ta
nás do píbytku.
ruky
a
mn
;
167 klika prostedkem drátu skrze machínu naelektrizováaa byla. Provozoval tou machinou mnohé od nho nalezené takka divy a kusy, k. p. zvoneky na stn visící zvonily samy atd. To ran bylo nov odkrytým svtem nebo z fysiky nic jsem byl posavad neslyšel. Mimo to
nám
ítal
rozliné latinské o tamjším slavném hrad
Valentini
zpvanky jedna dílu
pepsána
i
str.
I.
i
a
tištna
k naukám
slovenské
úkazy rozplameniiy ješté
mých ádrách horoucí zvdavost
silnji v
a
Zniov, z nichž v našich zpvánkách
jest
Všecky tyto
31,
básn
lim
a
i
ohe
jsem Buriana a umním. otázkami o elektrice , o fysice, o školách , akoli od dosti hledl pozornosC a rozmluvu na jiné vci obrátiti. Tato cesta i z jiného ohledu ješt byla mi památná. Obyvatelé msta Kláštera a nejbližších okolních vesnic vyznaují se obzvlášt krásou a bohatstvím. Mošovské
panny
Celou cestou trápil
ženštiny
a
jsou
nevelikého
krásné ale
zrstu.
pitom velké postavy, bujných údv, skvostným drahým rouchem odné. Pvod bohatstva a majetnosti Klášteran vysvtlil nám ValenKlášterské
ka
tini
jsou
krásné
a
že se v jeho církvi mnozí šefraníci nalézají,
,
hedbavným a jiným tovarem, z nichž nkterý svta navštívili. Obzvlášt prý do Ruské zem nkdy chodívali, kde samy císaovny Ruské od nich kupovaly, a tudíž s velikým ziskem s ruským ili kupci
tém
s
všecky kraje
vozíkem a konm dom se vraceli. A v skutku vidli jsme tam mnoho ruských co uhel erných, bujných koní, kterým, aby zaslali, nevolalo se ho! ho! ale po rusku brr ! brr Tito kupci s hedbavným zbožím , odívali své manželky hedbávím a šarlátem. Ale pvod oné výtené spanilosti a krásy nesnadno nám bylo vyzkou!
Pi
mati.
jedna
z
návratu
lakových
našem potkala
bohy,
která
žáchov bud ve Slovanech aneb byla
u
nás
na
silnici
nepochybn bud jiné
vesnici na
práv v
Le-
návštv
píbuzných v ten den svátení. Byla to nevsta, nedávno vdaná; již zdaleka pableskové zapa-
dle zdání
dajícího
slunce na
zaslepovali.
se s ní
ni
Burian jsa
do rozmluvy
a její
zlatohlav svítící
ptá
se
:
oi nám
chtje ndobe-li jdeme
v dobré vli pozdravil pustiti,
,
ji
a
168 Mary?'' Tato Klášterská Kleopatra „A však oni pyšnostydlivý pohled na nás obrativši dobe znajú svoju cestu, nereba im ukazovati!^ ekla V tom se pitovaryšil jeden známý a dále pospíchala. Turanský zeman , vtipný a žertovný muž Purian ptal
do
cestou
Svale
:
,
se ho
hned, co on myslí, odkud ten tak
i
mezi ženštinami v Kláštee, ve
k tak
eené Držav
kleráby mohla býti
Valci, v
znaný
Slovanech
a
rozdíl
jiných
osadách pochází a jejich postavy a tla,
pináležejících
píina krásy
í
dobrá pda a voda , i obzvlášt zdravé povtí? „Nic z toho všeho" odpovdl on; „podnebí, povtí, voda jsou v celém Turci jednozda-li podnebí
,
—
tém
stejné.
Klášter
a
jeho okolí
nkdy Jezuitm
pináležel,
Država jmenuje: Jezuité byli nejvíce mužové pkné postavy ; již pouhou pítomností svou úinkovali na oci a tím na formy tla a oblieje lidského (!), jako tam v historii biblické Jakobovy strakaté pruty na ovce. proto se
i
A
prý, kdekoli bydleli lidé tohoto
proto
mst
a okolí
obyejn
ádu
v
,
tom
krásné tváe panují."
Yjcbázka do Bystice.
—
toto po smrti v nebi" a život slovenské písloví a pak rozprávky o Bystickém ze štbetných úst paní Burianové slyšané, vzbudily dávno ve žádost po spatení tohoto slovenského Eldoradu. Píležitost vítaná zavdala se k tomu.
„Za
živa
v Bystici
a
mst
mn
Paní Burianová nalézala
v V
se toho léta
jsouc léena slavným tehdáž
v Bystici u rodi-
lékaem Gyurkovitsem. jsme se tehdy s panem
prázdninách školských vydali Burianem na cestu do Bystice, dílem na
návštvu jeho paní manželky, dílem k ohlednutí se na tamjší škole a na možnost mého tam opatení. Vznešenými city naplnila prsy mé cesta pes Hermanec a jeho švýcarské strán, doliny a vodopády. Cesta do Kremnice vede pes Lazy, to
jest, lesnaté jednotvárné dlouhochvílné roviny; cesta
do By-
:
169 stice bohatá jest na romaDtické rozmanitostí a smlá díla pírody. Prvá má pée, když jsem nkam pišel aneb nco byla na
slyšel;
pvod
slova a na
poátek vcí
se tázat.
Tak bylo i s Harmancem ilí Hennancem. Burian to i hned za nmecké vydával od Hermann jako prý Hermannsberg, s ímž já ale spokojen jsem nebyl již proto, že všecky sousedoí hory, doliny a eky v nich slovenská Soad to, ekl jsem, radji tolik jest , co mají*
jména
Hrmenec., Hímauec, vrch bohu hímání, Perunovi svatý ; nebo nkteí Slováci íkají
msto hmí.
—
Aha
ekne
,
Hímateli i
ili
harmí, hernií,
Burian, když jsme se pi-
bližovali k Ulmance, hle zde jest nové potvrzení mé dohádky, nebo Ulmanka nepochybn pochází od nmeckého Uhlmanna. „Siilý Bože, "povím já, ^i nevidja tyto stromy tu hust rostoucí, co jsou to za stromy ? to jsou jilmy ili ulmy,
od nich tedy má i ves Ulmanka ili Jitmanka tak své jmáoo jako od jablon Jabloka, od topole Topolany, od vrby Vrbovec." Burian se smál ka; „ul a ji! to jest veliký rozdíl."
Práv
takový, odpovím, jakový mezi slovenským už, utro,
jutro a
eským
jíž
jitro
m
atd.
Pišedše
Bystici ddiny,
opt
^nu
pedce nmecké jméno
ale toto jest
A
do
nejbližší
ku
Burian káral a škádlil íkaje :
Kostvielerdorf.*
slovensky jak se nazývá ? „Kostivár, aneb Kostiviarska." Nu tu nepotreba žádných pro slovenskost tohoto jména, povím, nebo samo za sebe mluví.
—
dvod
S takovým etymologizováním pišli jsme veer do Bystice. Na zejtí vedl Burian k rektorovi školy Bystické panu
m
m
Kochovi v Lazební ulici pebývajícímu a prosil ho, aby bud co bud do rétoriky pijal, ponvadž nemohu nakládat, abych se dlouho ve školácb baviti mohl. „Videbímus suo tempore," odpoví Koch. Vyznám upímn, že hned prvý pohled na tohoto muže znelíbil se mi. Jeho tuze pudrované vlasy, jeho slovenina s nmeckým pízvukem, jeho školou píliš páchnoucí obcování, nepitahovaly k nmu. Ale co bylo initi, když mi nezbývalo volení škol a uitelv. Zapsal tedy do potu žák budoucího
m
m
roku.
Burianovi
titi,
mn
se poštstilo
v Bystící u jednoho
mštana zaež mí hospoda a veee i
již
dílky k slíbena.
nyní
pedbžn
vyuování opaCož vykonavše
170
opt nazpátek do Mošovec jsme se navrátili. Tato cesta ješt z toho ohledu byla mi památná, že jsem na ní fajeni dohánu (kouení tabáku) pivykl , nebo pšky jdouce kouili jsme jako Turci , tímto zpsobem as a cestu i
sob
ukrátit
chtjíce.
nkolik rokv,
Obyej
tento pidržel se
teprv v Pešti cele jsem
a
ástka
mu
m
potont
odvykl.
IV.
Bystice (rok 1801—1811). §•
1.
Uitel Koch. Ragyoci.
Poátkem msíce záí
pišel jsem do Bystice a o* hned u tehdejšího rektora Bohumíra Kocha, abych zvdl, do které tídy školské' posadí. Dal mi do ruky ze své knihovny ^Františka Tomsy nešEaslné píhody k výstraze neskošené mládeži", nepochybn to jedinká slovanská kniha byla , která se u nho nacházela. Jeden píklad musel jsem v jeho pítomnosti hlasit peítalí a pak vzav mi knihu z ruky a dav mi do ruky péro, ernidlo a papír, ekl: Teraz to tu pelož do latinské ei svobodn. Peložení to as dobe nevypadlo , nebo rektor Koch naprosto do rheloriky pijmouti nechtl ale ješt do syntaxi odeslal. Dobré nebe ale jinae chtlo. Bysliané žádali práv toho roku své školy na gymnasium povýšili a dva nové uitele ješt povolati, aby tím Šfávnianm rovni byli. Horlivost a evnivost mšfanv v tom byla bezpíkladná. Mimo Kocha "povolán ješt i Rogyóci za uitele a Favel Magda za rektora. Mládež nahrnula se ve znamenitém potu do toho nového alumneum a gymnasium. Magda ale teprv pozdji asi v listopadu do Bystrice se pesthoval a já dva msíce byl jsem žákem Kochovým a Rogyóciho. Ponvadž jsem od Komariho z Kremnice chvalitebné vysvdení ml ze syntaxi, Koch, aby svj krok, totiž odmrštní hlásil
se
i
m
m
,
m
171
m
^l |fmi
nazpátek do sylnaxe ospravedlnil, týral a trápil tmi nejvymyšlenjšími syntakticko-grammaticotázkami, pohádkami a haraburdami , pi emž
sm
tam
^
škole
skákaje chyby
bilím
hfilkou,
dlani
trestal
a
ipravoval. Jednou dal mi deklinovuti: Hic gallus cantans, poma pira comedens, kikiriki dícens. i arbore sedens, že já to co
Ilyšev,
hraku dtinskou
V oích
znal jsem,
Nmce
uložil
jsem já jlen z jeho nejposlednjších žák. Grammatiku Renissvu ml tento muž na pti prstech, a kdo ji tak doslovn^ jco on neznal, ten nebyl zpSsobný k umním. V jeho sole se pleskalo, teskalo na ruky, až se tylo ervenaly jí rže. U druhého uitele Ragyóciho, který spolu byl i)stounem mladých pán Kubinich, poal jsem fysiku ahystorii vlasti poslouchati, ale niemu jsem se tu neE jiné uzlovatjší.
niil
,
leda že
on zjevn
!
Kutya
fajta,
byl
maarským
nkterým novým
»reení, které a inge
tohoto
asto optoval
a
teremlette.
Žil
spsobm k.
totiž tento
p.
eb
nežená
odtud polytýž v mést klevety, do jejichž potupování :ávaly o 8 on ve škole pouštl. Slovem, toužil jsem po promné aaíchodu jiného njakého uitele tím více, že jsera irohých Kremnických spolužákv svých zde v Bystici davlmi
voln, chodíval na bály
a
tance atd.
j
nm
leo
pede mnou posadných vidti pi sob
jam já toto horké cítní pcinou jeho nejsem, ale
otimský
musel. Pravda jest, že tím
mírnil,
mj
že já sám který mi
osud , pod metlou tvrdého oie. Nic mén však predce ml jsem tu nadji , že i te nešEasln ztracený rok vynahradím a doplním pi uiteli taovém, který neítá u žák roky ve školách prožité,
jeen celý rok
na darmo
uchvátil
m
schopnost jejich. Aniž má nadje Magda pišel, a prvá jeho práee byla pehled cé školy a všech žák, pak pilné jednoho každého zkousli a podle toho tídování. Má klassifikace u Kocha, níochybn zlá, a moje Kremnické, od Kocha pevzaté
al
váží pilnost a
sbmala.
letimonium
zbudily
n
me odpovdi na rltoricam To mi !
mne. zvláštní pozornost na rozliných vd a uslyšev ode
jeho
Dia mi nkolik otázek
z
ekl byla
:
Dilectissime, tu
angelská slova,
transibis in
proto že
m
172 2 kochovského žaláe
a hakmatilkováni, které
jsem sobe
již
byl cehe zošklivil, vyvedlo.
§.
2.
Magda. S tou nejvtší uctivostí a vdností picházím nyní mluvení o mužovi, který nejpodstatnjší zásluhy má k duchovní život. On byl jediný mezi mými uio mfij teli v Uhrách, který všestrann vychovával, to jest, ne toliko pamt, ale i rozum, rozsudek, vtip, srdce ^ krasochut, anobrž i tlo vzdlával ; on byl nejen uitelem ale i vynášilelem duše a vyvinovatelem a vnášitelem pilsoudce lovka. Písný strážce zákon, spravedlivý nosti,
neprijímac osob urozených a neurozených, k chu-
dobným pilným žákm
vlídný
a
dvrný,
lenivým zvlášt
bohatým
ostrý a neúprosný,
klassikó,
nevelikou výmluvnost ale výborný dar
vání mající byl Magda. S
náruživý
milovník
a
ctitel
poátku sedl jsem
já
pouopravda,
jakožto ze syntaxe penesený, tuším na posledním míst v jeho škole : ale to tak netrápilo, jako to, že jsem sob neml za ty nové od nho uvedené knihy opatiti. Magda totiž , jsa obtížen mnohými naukami a hodinami,
m
nestail všecko psáti a diktovati, uvedl tedy, kde možné bylo tištné hotové rukovti, které vysvtloval. Ml zajisté i dv
Iídyrhetori primán na starosti. Nkolik týdn ztráviljsem v obzvláštní pilností, abych vynahradil mezeru zmrhaného roku a dostal péra na kídlech k poletování za uitelem a ostatními spolužáky. Magda ukládal nám rozliné práce k vyhotovení bu ve škole bud doma, k. p. syllogismy, chrie, oracie, básn atd., které jsme ist pepsané jemu
kamž
hned svj
soud krátce napsal. ,.Laudata virthema Jednou dal na latinské verše toto tus crescit," z ehož já asi pt, šest hexametrv udlal jsem. Magda napsal pod nimi; Egregie! ítal je veejn podávali
,
on
i
:
ve
škole
a
posadil
m
pi
na
rhetorv. Podruhé
majorem
„Lutherus
hledati:
první
logice k
dal
est
místo
prvoroních
následující
immortalitate
výpovdi nominis
:
175
~
Když mnozí na
tabuli své majores napsali, abych i já napsal. Potom zeptal se Magda celé školy: A hle mimo bo, quis rem acu tetigit? úst jrae'B0 mého oekávání zxivznlo «e všech Kollár. To mi zpsobilo nejen vážnost, ale již i závist Pišly fašanky (masopust), štua evnivost nkterých. denti Bystilí spojili se k uspoádání bálu, který i skuten v hostinci u Kakov odbýván byl , pi nmž ale já pro nedostatek peoéz a k tomu potebných šat6 býti jsem nemohl. Teprv po skoneném bále povstaly o študentech v celém mst: na to, a pro to a zdali to slušno, aby žáci podobné veejné veselosti provozovali! atd. To všecko pišlo Magdovi k sluchu; proež uložil nám thema k oracii „Calumnia est vitium vituperatione dignum." V té ei jsem já žák zastávaly utrha pak odsuzoval. Když Magda po nkolika dnech Baše práce do školy pinesl, neposadil se, jak obyejn^ na katedru ale v prosted školy na slolici ka: Kollár, ascende cathedram et perores orationem tuam. Já nevda co to, zarazil jsem se a zdráhal íkaje, že ji
dignus."
vyvolal
m,
i
!
tém
ei
:
neznám
z
pamti.
svj
Po optovaném rozkazu
a
dostav
zaal jsem deklamovati. Již samé deklamování mé bylo, jinae neobyejným, rukou tleskáním a vivat voláním od spolužákv tytýž petrženo. Magda nemaje na tom dosti , kázal mi, bych též ei z pamti dobe se nauil a pi blížícím s© zimním examen veejn ji deklamoval u pítomností mnohých pánv a mštanv Bystických. Skoda, peškoda, že se tyto Bystické práce které já v jednom svazka na isto pepsané míval jsem , pí astém pesthování mém v Pešti po rozliných domích a hospodách kdesi rukopis
vyšel jsem
pedce,
a
,
,
ztratily.
Vycházka do Liptora a Oravy. Patronslvo Bystické všemožn se usilovalo, své nové gymnasium aspo v sousedních stolicích v dvru a sláva
174 pivésti
Proež
a
tím
jemu
ustanovilo
i
pes
podprc
dobrodioc získati. kde krom
a
slavností velikononí,
má dva vybrarhetoriky tíd a primy, do Liptova njší žáky, z obou ^ Oravy jako apoštoly poslati , kteíby dílem o stavu ^ zpsobu školy, alumneum a konviktu rodie a pány pouovali, dílem i tamjší mnohé zemanstvo k dobro* innosti a ku podporování toho mladého sadu ponoukali. Z primán zvolen byl k tomu cíli Aleš Knioško , sám Lipták ze Sielnice a zeman, z rhetorv padl los na mne, kteréžto volení se sebe stásti jsem nemohl pro mnohá dobrodiní, kteráž jsem požíval. A však na druhé stran nebyla mi to nemilá vc, aof se mi píležitost zavdala cestovati a vlast obzvlášt Tatry sieji poznati , nežli posud. „Na vlastní outraty'* myslil jsem sob, „nemžeš toho
i
škola asi dva týdny prázdniny
,
podobné cesty po vlasti konati, a pedce, nechtl bys býti Kantem, jenž z Královce, narození, nad
mil nikde
7
štdrotou
pijali.
vrchy Šturec, Tatru,
bu,
co
místa svého
Krom toho tamjším pátelm, tak
dále nebyl."
nám Ma^da rozliná psaní k nás všudy, jako Bystiko nováky, ností a
bu
Tu jsem
s
neobyejnou
dal
že
hostí-
spatil ponejprv slavné
Cho, Kiva, Lomnicu
atd.
Kdyby
byl nkdo byl slyšel, když jsme pres Sturec že to njakoví ímané jsou ze zlaté by se domníval doby latinské literatury. Virgilovy selanky, o Velách a Aeneida, pak HoracOvy ody, kterým jsme se minulé zimy ve škole byli uili , rozléhaly se po stráních starohorských a úboích tatranských takovým hlasem, s taliovými hádkami o jejich krásách a pednostech, jakoby všecky ty jedle, buky a smrky byly ožily a jazyky dostaly. Já na nejvyšší chlum Oravského zámku vyleza s jeho oblak do dolin u vytržení zvolal jsem s Alexandrem u Curtia tak, že mne i Kmoško pod zámkem „Nil tam alte nátura posuit, quo virlus stojící slyšel: Kmoško byl jeden z lepších žák, eniti non posset." neústupný svéhlavec, byt mu nepravda jeho zásad a ale potvrzování jakkoli na bíledni ped oi pedstavena byla. Mezitím já jsem ml ten veliký prospch, že jsem Liptov a Oravu dkladn a mnohostrann poznal a tamjší sIošli,
nás
,
175
upímný
prírodomravný lid velice zamiloval. Pravda jest, že jsme v Orav do Kubína jdouce pes celý den nieho jísti nedoslali, proto že v hostinvšudy špinaví židé byH; prvé tedy než jsme cích do Kubína pišli, v jakési chatrné ddioce koupili jsme sob ovesný chléb , který nám sice zuby klál ale žaludku pedce chutnal. Nespravedlivost jest to, že v jedné Liptov, Orava, úzké prostranstvo a též krajin Turcc,
yenský
a
tém
tém
majíce, tak lidmi
dostatené
živnosti
v prázdných
peplnny
obyvateli
a ,
anf
mezi
nepehledných
tím
pi rozední
kteréž
stolicích
nerozumná hoAle sama tato tíse
e
,
nemají
pustinách
vádka v bujných úrodách se válejí. užitená jest Slovákm^ jelikož ona zdržuje
jsou, že
v jiných
a
a
národnost jejich
rozsypání
jich
nepo-
sousedy pohlcena byla. Mj prvodce Kmoško potom pišel do Budína ku si. místodržící rad král. jako akcesista, kde do potu mých církevníkv pináležel. Ale , bohužel ^ jak promnného našel jsem ho zde On byl jeden z nejzaslepenjších korifev tehkterý to zjevn v jedné kavárn dejší madaromaníe , vyznal „žeby on i vlastnímu otci svému nž do srdce vtasíl, kdyby vdl , že jest pítelem Slovák a nepí-
chybn by
oslabla, a
1
telem
Maarismu."
§.
4.
Prvorocní zkonška. Pán. ním examen , který pro množství liosl a poslucha ve chrám odbýván byl. K tomu examenu pišel i Pán, evangelický knz z S. Pravna, turanské stolice ; muž dvtipný a uený, ale ku škepkám a hádkám velmi náchylný. Pes celý examen on hledal zádrapky (píiny k sváru), kdeby svj vtip mohl ukázali. Ponvadž já též Turan jsem byl a z ástky jemu již znám, metal zvlášt na mne šípy své. Když nás z latiny examenováno, povstal on, a takto mluvil: toto jest všecko lehké a snadné, emu jste se vy zde uili, Léto pišlo
a
s
'176
ale já a
vám áóm
rozloží
jiný uzel k rozvázání
výpovd
následující
:
kdo mi vysvtlí
?
Rebare te fari scio, at fabare nescio. Tato výpovd on tak podivn rychle
a
bez roz-
dlení sylab a slov vyslovil, že se zdála jako spoliislitá z jednoho neb dvou slov a Bh ví z jakové ei záležela. I smích i úzkost pojala celé žáctvo pí této výpovdi. Jedni mysleli pi tom na rhebarbaru, jiní na rebra, jiní na bob faba aíd. Magda vida ten zmatek, ekne, aby nkdo tu
prpovéd kídou
rozluštn byl tento hvíz(prázdný oech). Pán byl i znamenitým anekdotáem a rczprávkáem ; když do njaké spolenosti pišel a dobré vflie byl, sypal ty nejsmšnjší anekdoty jednu za druhou jako s rukávu. K tomu cíli kupoval a shledával knihy, vypisoval z nich všelijaké anekdoty, ítával je sob asto a obnovoval v pamti, až se tak v živý sklad podobných rozprávek promnil. Než tento examen byl mi obzvlášt pro to památný, že jsem v pro budoucí školský rok již mezi tak eené primány poctn a pena
napsal, a tím
labuli
nm
ložen byl
dv
léta
a
tak v rethorice, kde jiní dle zákona a
zstávají,
jednu
já toliko
zimu
poádka jsem.
ztrávil
Tímto vynahrazen mi byl aspo zevnitn onen nešfastný rok, který mi béh školského života ^petrhl. Profesor Koch, který pi této translokací pítomen byl, oi k zemi obrátil.
§.
5.
Drnhý rok v Bystici. Malíství. Plování.
mj
sklíený poal nyní okávati, dvrnost v lidi zase rostla píznivými okolnostmi. Vysoce urozený pán Ondej Kubini ve Vidin, v Novohradské stolici bydlící, ml dva syny v Bystické škole a byl jeden
Duch
z nejslavnjších
dobrodincv
a
patronv
této školy.
Magda
chtje den jeho jména slavn svtiti, dal, tuším skrze jeho vlastního syna staršího, vyhotoviti latinské verše a pak ptal se ve škole, kdo umí mezí žáky malovati. I hned ukázáno na mne
a jistého
utku
z
Liptova rodilého.
177 Po hodin pojav nás k sob Magda vyjevil nám žádost, žeby rád na ten arch, na njž ty verše ke jmeninám pijdou, i nco pkného a významného malovati dal; proež abysme my dva vyrejsovali Bystikou školu a chrám, nad školou pak vycházející slunce. Ped školou odpodál obraz vysoce ur. p. Ondeje Kubíního, a vedle tohoto Minervu^ ana vnec^ na hlavu jeho klade. To nám byla nco tžká vc, anC Cutka více jen tak eený naturalista byl, a malíství pravidelnému se neuil. Mezitím
Magda sám šel s námi na onen vršek, kde prachovna stojí, abychom s toho stojišt celý Úhrad se školou i chrámem odrejsovali. Ta byla má první pvodní práce v rejsování. Ponvadž den Ondeje byl blízko, nkolik dní poruením Magdovýra my uinili jsme, co
možno
bylo.
dva ani do školy jsme nešli. A však pan Cutka, nyní notá a uitel v Mítné v Novohradské stolici, mne pí té práci více na pekážce byl než ku podpoe. Dílo bylo
hotovo; mimo mne všickni byli s ním spokojeni. Tato práce byla mi více užitená než slavná ; nebo zpsobila, že jsem dostal nkolik hodin k vyuování jiných v rejsování a v malování.
Sám
rektor a profesor
Magda svil
mi své dv dcery k tomu cíli, kterým jsem ve stedu a Y sobotu odpoledne hodiny dával. Tu opt obživila a tu mladí lidé a láska k pknému tomuto umní žáci, mezi nimiž i nynjší zpytatel pírody p. Dobromír Petian by), okolo mne se vinouti poali, mne navštvovali, obrázky ode mne sob k napodobení žádali a vypjovali. Mezitím malíství nyní bylo mi pedce jen vedlejší vcí: hlavní náruživostí mou tohoto roku bylo ítáni la-
mn
:
tinských klassikv*
§. 6.
Láska ke klassikm t zápasa
s okolnostmi.
Akoli od rodiv (ledaže nkdy néco kradmo od pedce žádné pomoci jsem nedostával matky) sám jsem se již opatovati uml tak , že tlesného i nyní hladu a žízn netrpl jsem: ale duchovní hlad
tém
,
m
Kollárovy Spisy 17.
12
^178 tím více trápiti poal, ííly
postaovaly.
ím mén ohe
Náramný
roznítil se
Ve
latinských knihách a jich ítání.
jsem
škole
jsem
m
sob
:
ale
spolužáci
bu
kde jsme se
navna-
vypjoval
nemli všecko,
bud
ne-
Vedle toho píbytku,
uili, byla stará školská
m
po
slyšel
totiž
nich jen
radi dávali pro jakousi evnivost.
mn
ve
zlomky, výtahy a kusy : to dilo k ítání cele'ho. Kde a co jsem mohl, z
me
k jeho uspokojení
bibiiotheka
;
rek-
Magda ustanovili za bibliothekáre a sice tak, že mi hned kli dán byl. Jaká radost pro mne^ když jsem klí od takových poklad v hrsti ml , po kterých ve dne i v noci vroucn, ale daremn, toužil Mj jmenovec Adam František KoUár sotva vtší jsem. radostí a hrdostí naplnn byl, uinn jsa editelem císaské knihovny ve Vídni, než já nyní. Než bohužel I pi pehledu a popisu té knihovny zklamala napnutá áka a radost se zmnila v žalost a hrdost v mrzutost. Nebo ta bibiiotheka, poruenství jakéhosi Bystrického tor a professor
m
neobsahovala v sob nic, leda staré theologické bachanty, a mizerná díla zplesnivlá pedešlého století. Mne pak nic jiného nezanímávalo, než toliko klas* sikové. Horace a Virgiia, Ovida , Sallusta vyaroval jsem sob za obrázky, aneb za dlání period , oracií a jiných prací školských od lenivjších žákv. Tato pílišná láska ke hlassikm jako na jedné stran mj aesthetický cit jemnila a mj vnitní svt oblažovala, lak na druhé stran inila nespokojeným s mým losem a rozkmotila mou jinae pobožnou duši se zevnitním svtem. Jednou ítaje u Gettia životopis ímského básníe Planta, kterak pro chudobu v noci ná-
knze,
m
peníze na a mletím mouky sob živnost a knihy hledati musel : já rozbouenými city co Lítícemi hnán, bžev kam mne nohy nesly, skryl jsem se v jedné hluboké dolin za Hamry a zde pod stromem, denniíti
ecké
co Jonáš pod breCanem, slzy vyléval a hlasit naíkal jsem na smutný los chudých, opuštných žákv, na ješt smutnjší los dítek tvrdé rodie majících, naíkal jsem již tehdy na nešastný stav poddanstva v Uhrách. Pemýšleje totiž o píin podivného chování se otce mého
179 ke
mn, konen
hledal
ve surovosti své na
mn
našel jsem
i
míti
ji
v tom, že chtl
pomocníka
spoludlní-
a
ka pí tch tak mnohých panštinách a robotách. Nebo akoli co rychtá od stolíních a krajinských poplatku a robot osvobozen byl , pedce nikoli od panštiny a robot zemskému Revayovskému panství povinných , jehož dráhové a kasnárové každého týdne nkolikráte, zvlášt „zejtra na v let, holí pod oknem klepali rozkazujíce panstvo orat, kosit, hrabat atd." Kdo pak nepišel, byl za jeden zanedbaný den, dvma, temi v nové naloženými dny pokutován, tak že mj otec pro tyto panštiny Již nyni myslel jsem na zvláštního sluhu držeti musel prostedky, jak by msteko Mošovce slavné své zlra-cené svobody opt získati a dobyti mohlo, o nichž nám :
!
tehdejší katolický
knz
tak
mnoho
a
však jen tajn vy-
pravoval, že on zná kde jsou, že je on vidl
myslel
jsem
,
jakby
se
poddaný
v
Uhrách
a z
etl
;
tohoto
vykoupiti a vysvoboditi mohli. Co jsem ml Kremnice nmeckých knh, zvlášt od Kotzebua , to všecko dal jsem za jednoho Boetia , de Consolaliono philosophiae, abych se tím v mém zármutku a mravném sirotství tšil. Na sloveninu v Bystici málo kdy pamatoval jsem, opojen a nadšen vyšším antickým duchem klassik. Pi procházkách, pi hrách v mých vákách (kapsách) vždy njakého klassika nosil jsem; proež dfivrnjší pátelé moji potkavše mne obyejn do vecka mi rukou sáhali, aby zvdli, jakou hnihu nyni í-> tám. Tato náruživost tak prudká u mne byla, že i ve chrám pod zpvem a kázní já njakého, do klobouka opatrn vloženého, kbssika ítával jsem. Krásy, city, radosti po prvníkráte cítné, které mi toho asu zvlášt Horác, Virgil, Cicero Quintilian zpsobovali, nejsou k vypsání. Klassikové byli mé duši , v nejužším smyslu toho slova , novým svtem. Nikdy žádný milenec do své milenky tak zamilován býti nemže , jako já do tchto. Ovida však, kterého jiní pilné ítávali, já, akoli jsem cítí', že co do nejlatinštjší jest, pedce nemohl jsem jej vystáti, pro jeho jakousi povrchnost, otroctví z
ei
jednotvárnost a jednostrannost, která
to
iní
12*
,
že
kdo
180 jednu jeho báse cílal, zná již celého Ovida. Z jiných knh, které jsem v Bystici ítal, které znaca psobily na bh vzdlanosti mé, byl zvlášt Montesquieu Esprit des lois vypjcený od professora Magdy. Tu jsem zkusil, že Francouzové netoliko smáti, žertovati a baviti se, ale i hluboce mysliti umjí.
§. 7.
Zábavy žákovské a láska ka pírod. K úplnému obrazu žákovského
života
za
mého asu
zábavy a práce, kterými jsme se mimo V Kremnici býval obyej školu doma zaneprázdovali, u žákv , obrouky a prsteny z koské žín plésti, a pedmty sice tak umle, že i jména^ rže a rozliné Bílá koská srst vaila se tam vypodobnny byly. pináležejí
ty
i
ím
v rozliných barvách, atd.
stala. Celá
která žín
se zelenou,
ervenou, žlutou
hniha kolovala unás, kde vypsáno,
jak
má k vypodobnní spolužákv pí trhání
zdvihnouti aneb složiti se
liter
aneb obraz.
Jeden
této
žín kopytem
tak
jizvu na tvái nosí.
našich
z
rann
Mimo
to
byl, že
dnešního
do
dne
zaneprázdovalo nás cho-
chrobák ili ervíkv) v schovaných, a chování pták v papírových škatulích V Bystici pestaly již tyto malichernosti, klétUách. aneb radji tyto dtinské hry, obracely se pomalu ve Vyezávání náušnic písnjší, zvdavost a pírodozpyt. ješt i v Bystici (pecek) morulkových však z kvoslek u žákv panovalo a mne mezi uením nejednou pohorMoje malíství , akoli nikdy na mistrovský šovalo. vání
hedbávník (hedbávných
stupe
nevystoupilo
a
jen
u
ochotnictvím
mne
bylo,
žákovstvem, kde nco podobMezi bylo, zpsobilo mi jakousi slávu. ného nevídáno tmi houfoky žákv, kteí mne proto navštvovali, byli
pede mezi Byslickým
dvrn
mn
se naklooke obzvlášt dva, jonž velmi syn BystiBylt to jeden pan Ondej Drexler pan druliý ckého mšfana v mém sousedství bydlící Oba Dobromil Šalamoun Petyni syn knze Melovského.
vali.
,
;
181 tito
byli
ješt jen v tak
eené
grammatice
Dovochtivost a zdvoilost tak se mi požádané moje obrazy a nákresy
,
ale jejich
že jsem jim
líbily,
pjoval
a
vbec
všemožn nápomocen podivným neoekávaným darem, totiž nkolika prázdnými ptaími vejci, které pan Petyui již tehdy piln cest prvním ornythologem sbíral, netuše, že na této V této v pírody naší vlasti se stane. a zpytatelem sbírce vajec a hnízd i já jsem oblíbení našel a k ní poznenáhla pipojil i sbírku motýlv a chrobákv (ili kteréž pobroukv) anobrž i kovv a skamenlin slední obzvlášt v Banských mstech velmi snadno dostati lze. Tato láska ku pírod zstala mi vrnou až nikdy tak neoposavad, akoli pravdu vyznám, že Dle panovala, jako láska k národu a ke krásoumám. ujišování pátel nkdejších spolužák mých, ml jsem v Bystici i chválu dobrého loptáe ili hráe v rai; a to ovšem možno, anf já této he již v Mošovcech a pak i v Kremnici nejen píležitost ale i zvláštní náklonnost míval jsem. Jména a spsoby takových her na mí byly: vyrážka, vybíjanka, rota, vokoloko (snad vokolek ?), longa meta atd. býval.
v rejsování
Oni se mi za to
odplatili
—
,
m
Školské TysTedcení. Prvé
psané
vysvdení
bylo
od Burjana
uitele
Kremnici zpt mi ne-
Mošovské školy, které Komáry v vrátil. Druhé bylo od Komaryho, které u Kocha v Bystici zstalo a které, akoli jsem je vyhledával , nebylo mi navráceno. Ostatní lestimonia všecka mám až posavad in Origine. Bystické od Magdy, dílem tištné, dílem psané takto zní: Johannes Kollár 18 annorum
Aug. Conf. addiclus, Mossotzino Thurocziensis,
Slavns;
Dotes [animi egregiae ; ingenium Profectus in liferax, memoria fida, judicium sanum. lerig Pertinaci cum diligentia sub mea inslitutione fcUnius anni Priraanus.
:
182 Theologiam Dogmaticam et Moralem, lícíter Iraclavit Psycbologiam empiricam et Logicani , Historiam UniverEucydopediam philologicam ; zálem antiquam et medíam Rhetoricam et Poesim ; Selecta stili latini et soluti et ligati exemplaria , et Stilum utrumque et io hec ita feadmirandos intra breve tempus líciter est versatus ut denique Graecae linquae sesqui anni faceret profectus linguam In Classificatíone inter 2 i Elementa et Hung. Primanos et 8 Eininentes tertium locutn jure sibi vindicRvit. In Moribus Emínens. Juvenis est optimus et honestessimus; quem aegernime amitto, Tibi quoque Lector Datum B. certo spero, gratum acceptumque futurum. :
;
;
1812 27.
Nevsoli
die Junii. Paulus
Magda m.
p. Rector
Gymnasii A. C, add. Nevsoi.
§
9.
Zpátení pohled na Bystici. Ac práv od štstí opuštn byl jsem, nicméDé však „Za živa se pi mn to slovenské písloví Y Bystici a po smrti v nebi." Rány od otce uinné poaly celili v dobroinném pívtivých lidí povtí. Srdce mé zaplašené opt so otvíralo a svt šíil se pede mnou. Hlava a oí pedtím tajným ve mn i zplnilo
:
i
želem
bezdn
pirozenou a píroda
i
k zemi se nesouce nyní pomalu braly Samostatnost však postavu a zpímily se. bývala bavení se mezi milá mi velice : nyní
zelenými houštmi studentské spolky
a
kovinami
a
jakákoli
více
m
tovaryšstva.
blažilo
Prvý
nežli
rok
Jan Benedicti ili Blahoslav, u nhož ducha slovenského nezpozoroval zhola žádného však Když jsem ho nkolikráte veer navštívil, on nás jsem. uil madarskému zpvu: „Marsot fújnak Hadba hivnak". Ve bližší anobrž pátelský svazek vešel jsem zde s Jabyl zde na
uení
i
synem nkdejšího Maškovského školnynjším knzem na Bankách v Novohradské
nem Rumanem, mistra ítolici.
a
Jeho
krotká
duše
,
tiché
mravy,
neošemetné
183 v uení a rovná se mnou chudoba obzvlášt k nmu. Nemohl jsem zajisté snésti to nádherné patení žák, bohatých rodi majících na Tito mladí pánkové ani nechápali, co to Dás opuštné. znamená hned v mladosti tlesn i duchovn o sebe peovat museti. Ooi jeslli námi nepovrhovali , aspo obcování, pilnost
táhly
nás
m
mli
svta radosti nenávidící lidi, proto krmách, hostincích choditi, v kolky po
za zasmušilé
že jsme s nimi
pkn
se odívati nemohli jako oni. v karty hráti, tak Bystice i proto památná mi ještže jsem se v ece Bystici plovati nauil. Nebo v let chodívali jsme koupavat se výše mlýna, kde voda tichá žáci pod veer a
—
Bylbych neomyln i dále ješt dosti hluboká jest. v Bystici zstal, kdyby dobrý Magda tolikým bemenem nauk a tíd rznorodých nebyl obtížen býval, a kdyby školský theologický bh v Prešpurku nebyl za tak
a
mnohé roky
sob
umínil.
trval,
který
pedce
celý
podstoupiti
jsem
ástka
V.
Cestování po Dolnozemsku v prázninách r. 1812. §.
Píina
1.
cesty. Ambroži.
Již z mládí slýchal jsem z úst otce méhoi, že my na dolní zemi roziiDé píbuzné a pokrevné máme, kteí lam z Mošovec ped asy bjli se pesthovali. Jakýsi Kollár byl prý lovec na Assod, jiný Kollár tká (tka-
jiný Kollár na Velikém laku; Kollár knz v Oerencanech a bývalý profesor v Oždánech; Kollár uitel škol na Sarvaži atd. Obzvlášt ale mnoho jsem slyšel o Miškolcim, jenž byl mým ujcem a mnoholetým notariusem v Niredházi za Tisou. Tchto pátel chtl
dlec) na
Piliši,
jsem
dílem ze zvdavosti dílem proto navštíviti, po-
já
nvadž jsem
si inil nadji , že nkterý z nich snad bohatý, bezdtný jest a ve školách pomáhati bude. I vydal jsem se tedy na cestu do Dolnozemska s jakýmsi
mn
Ambrozim,
žákem Bystickým, synem zemelého knze
též
v Radvani, jenž
márské
5aniho vdanou
jsme
tedy
mnou
ml
stolici, ,
též vlastní sestru
v Oroszláni v Ko-
za tamjšího evangelického faráe Tur-
kterou
spolen
a
též navštíviti chtl.
vzájemn
I
cestovati tak,
uzaveli že on
do Nireházu a já s ním za Dunaj do Otec mého spolucestovatele proslavil se byl již vydáváním latinských církevních letopis (Annales Ecclesiastíci) , proto kamkoli jsme pišli, nás vítáno. Sám tento mj tovaryš costy byl postavy vysoké co Goliáš, mluvil madarsky zbžn, ne tak zpozdilého vtipu jako chodu, málomluvný, veliký jedák a fie
za Tisu
Oroszláúu pjdu.
vdn
:
185 však dobrého srdce. Z Bystrice šli jsme pes Novohradskou stolici , abychom tam nkteré zDámé a spolužáky Prvý náš noclech byl na hranici Zvolenské navštívili. stolice v Mýtné u pana utkn, mého spolumalíre. Odtud šli jsme, kam nás nohy nesly, nebo jen novochtivost a pátelství byli naši vdcové. Kde co nového a ného vidti bylo, nelitovali jsme cesty. Tak jsme puto-
pamá
Nový maarský vali pes Miškovec do Tokaje ku Tise. svt zde se mi otevel. Pecinou páchuoucí blohlinovatá unavující dlouhé maarské míle pda, bujná píroda ,
,
poušt, zlá voda, ptákové nevídaní, hnízda boan na stechách domv , zamaštné bundy a strašné oblieje maarských pastýv a sedlákv, pití vína jako vody úkazy podivný úinek na mne tyto a tmto podobné psobily. Za drahný as bolela mne hlava od zápachu že jídla zemního a chuf k jídlu jsem ztratil proto hnojovým dýmem pla. Místo deva zajisté pálí zde suchý hnj, jako o tchto krajích básnír Markovita zpívá Defectumque ligni pauper casa stercore supplet, Ad fimumque bovis fercula cocta capit. V Tokají, kam jsme již pozd veer pišli, vešli jsme na zdabh do jednoho, vypadajícího domu, jehož pán tamjší méštan. po pedcích též z Turca pocházející velmi pívtivé nás pijal, maje sám syna kdesi ve školách. astoval nás Tokajinou kterou jsem zde
—
,
pkn
,
ponejprv opravdivou pil , ale jen velmi skrovn proto, že mi kremnické opilství vždycky ped oima bylo. Mj tovaryš naproti tomu tak se podpil, že nevdl o sob,'
jenom ráno. Já pak mluvil jsem dlouho
s
naším hosti-
telem a sice slovensky, nebo v Tokají více se slovensky
mluví než maarsky.
Nirelláz.
Pmií káze.
Vyšedše z Tokaje našli jsme cestu na dvé se dlícía práv chybnou zvolili jsme a bloudili po ní nkolik hodin. „Pro pána Boha kam tu jdou mladí páni," ekne ,
—
166
— —
„echže nejdou tam do k Dám jeden pocestný masa tej árdy nebo tam se zli iidé nale'zají , téj nocí tam jednoho obloupili a zabili. Hle tam visí též jeden teprv ped nkolika dny jich obšenec a tam druhý, Tyto u Horákfiv neslýchané rozprávky obsili." krev. Sli jsme tedy s tím pocestným zbouily ve na zpátek , který nás na pravou cestu do Nireházu pivedl, Alilý Bože jak dlouhochvilná a ošklivá byla mi ta poušt od Tokaje až do Nireházu , kde ani pro oko nieho k vidní, ani pro ucho nieho k slyšení ani pro hrdlo nieho k jedení a k pití nebylo. Pišli jsme kodo Nireházu^ a nevdouce, kde bydlí pan notarius Miškoci , šli jsme do obecného domu, kdež jsme ho i nás pHvítal a tšil se mi skuten našli. Velmi
—
mn
!
nen
vdn
píbuznému svému vážný šedivých vlas
krajanu a
eek
obcování,
ml
dítky syna a
s ,
dfim a
vlastní
pkné
Asi lyidcet
dceru.
Byl on
radostí.
již
sta-
postavy, laskavého
tlusté
hospodáství,
i
co byl
minulo,
let
ale
z Turca vyšel a více tam nebyl. Sotvy že jsme se
po-
mi tento ujec mj svou žádost, totiž, abych uinil a nastávající nedli ve chrám Niradost tu mu reházkém kázal , že on prý pjde k tamjším pánm farám a dovolení k tomu vyprosí. Já jsem se dosti vymlouval, že jsem v kostele jesle nikdy nekázal , že znali,
zjevil
je to pro
k tak
mne zaáteníka krátký as
vážnému
starci
žádosti jeho zadost
faráe Nagy
a
uinil.
Šuleka,
nemocen ležel, a jeho pomocníkem
naposledy
Když
a
jsme
tento poslední
m sám, námstníkem m do
prosil
atd.
•,
ale uctivost
m
abych navštívili pány
ponukla
práv
abych byl v kázání.
,
na posteli v
nedli
Ujek
mj
zahrady za domem, kdo vzav bibli a papír vedl Bylaf 7. nedle po byla beseda, abych tam pracoval. S. Trojici o nasycení 4000 lidu. Z onoho verše „rozpustim-lí je lané dom, zhynout na cest, nebo nkteí z nich zdaleka
kesCana
na
trování boží
pišli''
vzal
cest že on (jako ten
:
jsem píležitost k považování 1) Doufá v ochranu a opa-
ti dni cestující zástup v Krista své známosti (slyšení božských
2) Rozšiuje známostí byl cíl tohoto zástupu)
doufal)
,
,
3.
Hledí bližním uži-
187
teným
(jako
býti
zde
Krislus
cestující
jeho
a
ue-
Pro Pána Boha! jak jsem se strachem tásl pijda v nedli do kostela, který tak plný byl, že jsme se dvojíctihodným pánem Nagyem sotvy do sakristie a k oltái pres lid protlaiti mohli. Kiredház jest jedna z nejvtších evangelických církví, myslil jsem , a ty se opovažuješ po nejprv v takové
kteí posluhovali
níci,
zástupu).
církvi kázati! Olá káze byla sice dosti krátká, a nauil jsem se jí vtším dílem zpamti ale na kazatelnici pohled na ten nikdy ped tím nevídaný dav a zástup poslucha ták pronikl , že jsem káze schváln vtším dílem ítal , jen aby oi radji na papír než na to nesíslné množství lidí hledly. Že jsem v té kázni yysoko eštil, nových nesrozumitelných slov užíval a ítání nových knéh ukázati chtl, držáno za vysoce ;
m
m
ueného slavistu. Nejlepší užitek, který ta káze pinesla, nepochybn ten, že mi církev jako kazícímu studentovi asi 20 zlatých darem dala ku kterým potom i byl
,
ujec
svj dar
školu velice
pipojil,
dobe
což všecko se mi na Prešpurskou
hodilo.
Ostatn ped veerem
chodili
jsme tém každého dne k jezeru Niredházskému, kde jsme se koupávali mezi vysokou trslinou.
§.
3.
Debreciu, Úklad loupežnický.
v do
Niredháze opatil nám pan Miškoci píležitost až na kteréž cest mimo množství neoby-
Debrecína
,
vol nic památného jsme nevidli. Tím památnjší bylo nám samo msto Debrecín. Nco velikánského má do sebe pohled na toto msto ale sotva dva doi v trvali jsem mohl, trápen žízní a nemaje vody k uhašení jí. Navštívili jsme zde slavné collegium ejné
velikosti
:
nm
reíormatské s jeho erveno-odnce ili togaty. Vedeno nás do bibliotheky, nejvtší kterou posavad jsem byl spatil. Jakýsi velebný cit pronikl pi vchodu do této knihovny, jako vbec kolikrátkoli vstoupím do chrámu^
m
;
188 do knihoYuy, do lékárny a na tichý hbitov, svalovznešený cit pojímá. Seznámiv se ponkud s nkolika togatamí , žádal jsem onch jednovokalních verš a kázn od Varjasa , bývalého profesora v Debrecín uvidti a ítati, ve kterých se žádná jiná samohláska nenalézá než toliko e. Ne toliko z e, ekli nám nýbrž i z jiných tžších samohlásek máme verše v maarské ei, jako k. p* v Beregszasziho díle str. 21 2^ se samohláskou ó o, takto : Lóvóldózók szókóm, nóttóm no órómóm, Ólóm ókróm, tóltom szóló to ozonóm Órómómból ótszor, sot tóbbszór koszonóm, Bóvónn ontótt gyóngyod, órókós ósztónóm. Toto zde považováno za osmý div svta, za nejstkvoucejší vítzství madariny, a divili se tito lidé tomu, to nechutná. Z Debrecina nastoupili jak to možno, že jsme cestu do Slovanské Palestiny, totiž do Békešské dva Maai, z nichž každý ve stolice. Vezli nás pak voze 8 vol zapražených ml. Já byl na jednom, Ambroži na druhém voze. Mj vozíc, dobrý muž, neuml z holá žádné jiné ei, já pak dosti málo maarsky ; nic mén pedce jakž takž lámav smlouvali a rozumli jsme si. Mezi tím píležitost ta nešla daleko s námi a my opt pší putovali jsme. Tento byl jedinký den, v nmž nás jistý strašného vzezení, v zamaštné bund kyji a jinými nástroji ozbrojený maarsltý gondáš všudy až na jedno dv stelení sprovázel ili radji z boku pronásledoval. Nepochybn netroufal se v nás pustiti, anf on jeden a my dva též jakž takž ozbrojeni byli jsme ; snad chtl vyzvdti jen to, kde asi nocovati budeme, aby tam na nás se svou bandou pijíti, a nás oloupili mohl. Což mi šípíce (tušíce) v nejbližší vesnici nešli jsme schváln do hostince ale na faru k reformatskému knzi , který nebožák statený, ale tak chudobný byl, že my jeho hostili jsme. Když jsme do Békešské aby pišli , bylo v nedli ; ale tamjší
m
mn
chrámovní
káze
ili
disciplina tak
se
hned dále. na Sarvaš pospíchali jsme. rém chrám totiž chodili mezi kázáním
nám
znelíbila,
že
V abanském staasi tyi dlouhý-
mi tenkými palicemi ili pruty ozbrojení strážcové sem když vidli nkterého posluchae a tam vedle stolic,
!
189 šeptajícího,
dímajícího aoeb
vbec
vého prutem tím i hned udeili. smíchu i ku hnvu
nepozorujícího, tako-
Mn
bylo
pitom
i
ku
4.
§.
Sarvaš. KoUár. Tešedík.
v
Sarvaši byl nejvyšším uitelem školy Jan
rodilý z
Turanské
dinu od Mošovec
stolice
z
sousedn
Blatnice
Kollár, asi
ho-
vzdálené ddiny. Vlastn prý psali se
ponvadž ale toto jméno nelib znlo, promnil je syn na Kollár. Tento Kollár byl dobrý muž toho asu ješt neženatý. Chtje nám kratochvil nás na lov tuzokov, dolnozemskou udlati vyvezl (drop), velikých pták. Pták takový stoje na rovin nebojí se vozu okolo nho jedoucího. Vz ten tedy s komi ustavin v jednom okresu se kroutí ale tak^ že vždy více a více k tuzokovi se pibližuje a bh okresu vždy užším se stává, až stelec na voze sedící tak blízko k nmu pijde, že ptáka zastelí. Pták ten oima všudy následuje bh vozu a domnívá se, že vz vždycky v jedné vzdálenosti zstává. Promyslný ili industrialní ústav jeho rodiové Prasika,
,
dvojíctihodného p. Tešedíka toho asu jíž zakvital a vadl. Nebyl založený v duchu národním Slovenském , bylo to
nco polonmeckého,
polomadarského , poloslovanského, proto samém koeny nechytilo. Aniž nco takového jinorodého a píliš svtského, s úadem duchovním se srovnávávalo. Vbec té zkušeností jsem nabyl, že kde se knžstvo s eí a s literaturou neobírá, upadá na zcestí, zaneprazduje se prácemi duchovnímu stavu nepimenými. Co p. Helebranth Jánoš, notár Sarvašský, z Boce liptovské stolice rodilý, o Sarvašských Slovácích píše ve svém maarském Popsání Sarvaša 1822. v Pešti u Trattnera. na str. 21. „Obyvatelé Sarvašu podle rodu a pvodu jsou Slováci, ale ani jednoho není mezi nimi, v lidu
kterýby spolu
i
maarsky neuml
(to je
pak na tom jsou, aby se pomadaili
Mstské
služby
i
jejích
lež!).
(to je
úední knihy
a
Všickni
druhá lež).
úty všude
se
190
maJarin vedou
(ovšem, když musejí)." Pan Hellebrand byl jeden z tcb, kteí zdejší Slováky o rec a národnosE obloupiti bledí, ale pozdji mu vypadlo jeho Ubohý lid náš nemá veejného hlasu; Madarošálenství.
v
—
proto co jeho pedstavení chtjí, to lidu kladou do úst, jakoby toho lid žádal. Pravda jest, že zdejší Slováci, co
do
ei,
nejsou tak ísti jako jinde, nkteré
vplazily se
na gát Ptd.
5
— 10
maarismy
do jejich mluvy, k. p. idem po rétu (louku), aneb ale co jest tchto to syrá, to chleba :
:
madarism ve slovenin
kismv v madarin.
?
—
na proti
tisíci
slova-
§.5. Veliký
Lak (Nagy
Lak). Morálky,
Ambroži mj tovaryš ml Velkolackému kazateli dv. p. Heblovskému listy odevzdati, i museli jsme tam zamující nakiviti. Tam však toliko cesiu do Pešt pes noc zdrželi jsme se, vasn ráno odšedše i bez snídaní. Cesta vedla pes utšené a úrodné vinice. Den na listech byl jasný a rosa perlila se ješt sluncem révových a stromových. Široko daleko nebylo nieho ve Vinice byly hlubokým vinohradech vidti ani slyšeti. píkopem (což u slovák garad zovou) s obou strá cesty obehnané. Ovoce všelijaké mezi révovím se blyštlo. Asi v prosted cesty té pes vinice vedoucí stál morulkový ili merukový strom, z nhož mnoho zralých, velikých, ervenožlutých morulí do jámy ili píkopu napadalo. Ambroži, laný byv obezel se sem tam, zdali nkdo v tch vinicích není. Ponva
:
191 jsem byl, predce tovaryše svého v nebezpeenství opustiti jsem nechtl. „Nu nedbám, pome !" ekl jsem já maarsky smle a oeprestrašen, „a však on to ovoce netásl, ani netrhal, ale jen padlé zbíral, což není takovým pestoupením , anf by to ovoce na zemi bylo zhnilo !* Maar ten hled divým zrakem na mne poví ,,s Vámi vy jdte svou cestou !" j,Já a nic nemám, ale s tímto my jsme pocestní a já tento jedno jsme na této cest lo dobe vím, že pocestným zvlášt dalekou cestu konajícím, nco podobného dovoleno jest. Ale ponvadž by nám to jen ztráta asu byla , anf my ješt dnes tam a tam pijíti chceme, tu mas zlatý za ty morule." Oo žádal 5 zlatých od nás ubohých, kteréby jemu Ambroži i skuten byl dal, kdybych já nebyl hnviv zkiknul (t. j. nu pojme ^nos, gyerunk tehát viszsza városba tedy zpátkem do msta)." Naposledy hodil jsem mu 2 zlaté papírové, a on zdvihna je mlel a my odešli dál© s pokojem. V horních krajích mezi Slováky jdou pocestní lidé pes sady a zahrady sbírajíce a tesouc© ovoce, a nikdo se neopováží proti právu pohostinstva takovým ublížiti. Z Békeské stolice šli jsme pes ongrad, Kecskemet atd. nikde se dlouho nezdrževše do Pešt. :
!
!
!
§.
6.
Peš. Oroslán. Houby. Oko mé
nasytilo se cele
pohledu
'
na ty uprášené
poušt, bídné vesnice a chalupy maarské; proto zaradovalo se nemálo uzevši Pešf, Byli jsme hospodou u Zlatého kíže na Josefovském námstí. V nedli šli jsme do chrámu evangelickélio, kdež jsem Molnáre práv Slovenské služby boží konajícího ponejprv i na posledy slyšel. Nebylo by se mi toho asu ani snívalo, že já
nkdy
v tomto chrám pracovati mám. Lidu pítomného bylo dosti málo. Slovenina Molnárova nepíjemn znla, dílem proto, že nekázal s radosti, neznaje dokonale ani
eí
ani
národu,
jemuž kázal,
dílem
že
nkterá slova
192 hned nmecky hoed maarsky pizvukoval, což na isté slovenské uciio nepíjemn psobilo. Odpoledne navštívili jsme Molnára v jeho píbytku; on sotva nás pivítav vzal tam jakéhosi latinského stedošel ku biblíothece,
vkého
spisovatele o kupectví píšícího, podal ho do ruky
Ambrozimu, s jehož otcem prý nkdy do školy chodíval, ^aby mu ten tam poznaený period ítal rozebral a peložil." Byl ten period tém na celou osmercovou opravdová m^tlanina, kterou on nemoha stranu dlouhý já potom nevím i vysllil i více ješt pomotal jsem. Nejpamtnjší okolnost v Pešti byla mi ta nyní, že jsem zde ponejprv slyšel srbskou e. Do hostince toho pi,
,
;
;
cházeli totiž nejvíce Srbští kupci z
Baské
a jiných stolic.
dvoe obdvali, slyšel jsem tato slova: „kako se imate ? danas, sutra atd.", což se mi podobné se slovenským býti zdálo. V pondlí však, navštívívše universitní knihovnu a hvzdárnu, odešli jsme za Dunaj do Orosláuu , do jehož sousedství se nám píležitost naskytla. Než v Orosláni pro veliké pátelství málo chybovalo, že jsme smutnou smrt nenalezli. Pan Turáni a jeho paní manželka chtli nás totiž na druhý den slavn Povolali k obdu i taméjšího uitele a skvostn hostiti. pana Holie, a jistého Prešpurského žáka. Sedlák zvaného, jehož rodiové zde bydleli. Vaeno, škvaeno, peeno od rána do polední. Aby hovzí polévka byla chutnjší koupila paní faráka houby od jedné ženy, která je prý v háji nasbírala a po ddin prodávala. Ty houby i zevnitn pan Holi vidl a zkoušel, zdali dobré jsou prý byly i pkné i voavé. My mezitím šlí jsme s panem Turánim do vinic a do pole na procházku. Okolo Jedli i dvanácté pišli jsme dom, s dobrým apetitem. ponvadž veliký Po obd, pili jsme chutné a dobe. slunený zpar byl, rozešli jsme se všickni ku spaní, jeden do svtnice, druhý do komory, tetí pod písteší. Já pak šel jsem do zahrady pod strom. Sotvy že jsem zaal dímat, dostanu jakousi nikdy ped tím necítnou tžkost a náchylnost k dávení. A ve skutku já první požité byl jsem, který jsem všecky pokrmy pi Paní domácí a ostatní pis velikou bolestí vyvrátil. Když jsme ve
;
!
obd
3
193
mn
Hofmanskými kapkami; ale tumé pomocníky a všecky tém To byl smutnosméšný pohled, každý obyvatele domu. kout mel pacienta, o každý sloup byla njaká hlava opená. Nejvtší bolest cítila nepochybné sama paní domácí proto, že se stydla za své kuchaství, aškoli ona cele nevinná byla. Nebo nyní vyšlo na svtlo, že ty houby byly je-
béhli
ku pomoci
díž pochytí dávení
Aby
s
tyto
i
nám
nechtli nás pán a budoucí nedli, kdež to já ve ehrám tež kázati jsem musel. Byla X. Trojíní^ kde Kristus biem vyhánl kupce a prodavae z chrámu. To dovaté.
se
paní Turáni pustiti
to vynahradilo,
až
mi dalo píležitost ke mluvení ,,o svatém hnvu: ili o hnvu pro svaté božské vznešené vci." Z Oroszlána šli jsme pes Komárno, každý do své vlasti ; já do Turce, on do Radvan tím spšnji , že se již záí a s DÍm i
—
poátek Prešpurských
škol pibližoval.
§.
7.
Ohlidka na toto cestováDÍ. Nedosáhl jsem sice
na
této
cest mého hlavního
cíle, totiž pstouna a dobrodince mezi páteli a pokrevnými takového, kterýby nakládal na mé školy; nicmén však pedce velmi užitená byla mi tato cesta. Meze svta se pede mnou rozprostranily vlast svou jsem mnohostranné poznal, vrelijaké lidi vidl í zkusil; duše má dostala nové perut k samostatnému létání. Nežebrali jsme nikde, ale kdo nám co na cestu dal, vzali jsme ;
vdn, jsem
tak že já
asi
50
— 60
zlatých
pro Pespurek
sob
uspoil a shromáždil dílem od známých a pátel, dílem za ony kázn. Bohatých rodifiv synkm snadno jest z podobných cest žók&m se vysmívati Já sice nestydaté žebroty, kollekty a albizacie sám oonáI
vidím
;
ale
opuštuým
pokud není jiných prostedkv k napomáhání a
každý takový
pedce
chut
posmch
n
dary k uení majícím žákm, zákaz považuji za hích proti
i
lovenství. Kollárory spisy, IV.
1
194 Po celé této cest nosil jsem s sebou jednu latinskou knihu, totiž: Johannis Secundi Poétnata, exemplár na velin, krásn zvázaný, který jsem sob od Stefana Komáryho, již do Bystice pesthovaného, byl vypjil. Veer, ráno, pes poledne, ve stín strom, asto i jda cestou ítával jsem.
Žádost sprovodila s
a radost
m
i
má nejvtší
byla chlumy navštíviti, cest. Nejednou jsme se proto
na této
panem Ambrozim
který nechtl
pohádali,
Abych
si
zacházeti,
tedy s ním nemusel hnvati, vystoupil jsem na Tokajský vrch ráno tak, že jsem ho navrátiv se dom, ješt v postelí ale
nejkratší cestou
všudy
jíti.
se
asn
našel.
ástka
Uení
VI,
v Prešpurku od §.
Duch
r.
1812—1815.
1.
školy. ProfesoroTé.
Cestu do Prešpurku konal jsem seSimeonem Lehotským Laclavé rodilým, bývalým mým spolužákem v Bystici s nímž jsem i první rok v jedné hospod bydlel. Na cest pres Nitranskou stolici rsavštívili jsem schváln Boz
šany a Cachtice. Tam v hostinci bydlela mladá pro svou krásu široko daleko rozhlášená židovka, u níž jsem obd mli. Celé roje mladých šlechticv picházeli sem na vozích
i
bydlela
vkol ní. Slinjší a pívješt jsem nikde nevidl. V achticích madarská draice Alžbta Bátory posa-
koních, obletujíce
tivjší israelitky
nkdy
;
vad se ukazují ty peleše a pivnice podzemní, kde slovenské panny vraždila. První rok cele byl jsem sob v Prešpurku zanechán, a kdybych nebyl ml penz, v prázninách uspoených, byl bych bud zahynul, školy opustiti musel.
bu
;
195
uitelm patící za alumneum naped ilmed jsem musel, proež velmi tence a skoup žíti piChléb a voda bývala má veere, anf nucen byl jsem. jiní možných rodi synkové u Saliho (hostinského) tak velmi peenkami a vínem se astovali. Toto však netlailo, jako duch a zpsob škol Prešpurských. Jakový to rozdíl mezi Bysticí a Prešpurkem! Tam málo žákv, tu množství nevídané; tam samoinnost ducha a rozumu, tu hnusná passivnost a ustaviné na zpamt se uení; tam láska a dvrné obcování uitele se žáky, tu nádherné odstraování se. tyi profesorové byli tehdáž moji uitelé Plat
školní
složit
m
:
Fabri, Stanislaides, Gross a Biluica.
Stpan
Slovák nejpamátnjších Fabri,
Gemerské stolice z Hrušová, byl jeden z uitelv; vysoké, tenké postavy, chudé (hubené) tvánosti, mdné barvy v oblieji; ode 30 rok v suchotách postaven, strašn kašlával, pi všem tom však zvuným pronika-
z
vým hlasem smíchy,
nkdy
nauky filosofické, žerty, ho ustavin na katede
mluvíval. Vykládal
vtipnosti
však tak,
obletovaly že
Vdky
hbet ukázaly. muž uený, charakteru
a Milostky
Daniel Stanislaides, uitel bohosloví,
váženého, ale zpozdilomyslný, tžkomluvný, zpurnotvárný. Jeho latinský sloh byl hledaný, skroucený, nepirozený. Gross ml jemný vkus, krásný latinský sloh, ale výmluvnost šeplavou a temnou. Bilníca byl spolu i kazatelem Slovensko-madarským; muž prostedních darv ducha, a pedce obtížen tmi nejjinorodnjšími vdami, an£ mathematiku, fysiku, jus naturae, theologiam pastoralem a ví ješt, jakové jiné nauky vykládal. Lekce od každého odíkány bývaly v prosted školy, kdo nejlépe zpamti svá studia znal, ten byl emínens. S poátku tžko mi padlo toto uení a mueni pamti, zavíral jsem se do prázné školy, do vinohradních domkv atd., abych o samot se lekcím uil. Zohrady Palfiho a Erdódiho byly obzvlášt takové gymnastiky pro pamt ; tu vždy plno
Bh
bývalo študentv procházejících a uících se.
Ponvadž
mi zpsob lento školského uení nechutnal, obrátil jsem se ku ítání knih a hledl sob tímto onu duchovní ujmu vynahraditi. Dílem od profesor a žák, dílem z knihovny Trenanského , dílem od knihkupce Land13^'
196
nhož jsem se na msíc pedplácel, bral jsem k ítání. Díla Iflandova^ Wieiandova , Klopstoková; vyznání Reinhardova , Barth, Niemayer o vycho« Tyto dva poslední tak piln vávání atd. zaujímaly m. jsem ítaly že i výtahy z nich jsem udlal, které až posavad mám. Barthovy spisy a Cervantesova Don Quixota o
essa,
knihy
jsem. Druhý školský rok a pl byl sirotím jsem ústavu editelem, kde byt a skromný plat ml jsem; pfil roku potom byl jsem pstounem dvou mladých šlechticv Dezófich, z Novohradské stolíce, a tehdy bydlel jsem v dom Sakmazich též v panenské ulici ; posledního roku byl jsem pstounem synv p. Braumtillera, bydle v jeho dom v sousedství akademi-
již
též zde
ítal
v
ckého staveni.
Obraz žákovské neesti a výtržností. Prvního roku byl jsem se Simeonem Lehotským hosp. Lista, bývalého kupce v Plechokloboukové ulici,
podou u
lékárnice pani byla mošovské ale práv pod námi byl istý, Píbytek Kolbenliajrovy. pebýval jistý špendliká, který nám ustaviným tluením a boucháním pekážku dlal v uení se z pamti, což v prešburských školách tehdáž hlavní vcí bylo, anf tam jakovési modláství s pamtí a s memorisováním panovalo. anf jeho
paní
sestrou
Tato okolnost pinutila jsme jej pi Míchalské sice
tak,
že
asi
6
jinde byt
nás
brán
hledati.
u jistého
Turan
nás
tam
I
naslif
vinohradnika^
a
spolu bydlelo.
tém
zima tuhá, tak že na oknech celého dne led a srín vidti bylo, ant naše domácí paní jen tak zvaným vinícím t. j. suchým viným révím pec nám
Chýže byla
topila.
veliká
a
Pro náramnou zimu
vysoká byla. nejvyššího
obyejn
práv
vždycky vkol pece
nám prsty a ruce inže za hospodu dosti Pes vánoní a novoroní slavnosti zima
aneb sedli jsme vtším dílem pomrily, stáli
a
proto
akoli
stupn dosáhla
;
díví bylo drahé, naše hospo-
197 predce nkolik dD& neobyeJQá teplota Já úkaz tento ídký peci i v cbýži naší panovala. t vysvtliti sob nemoha, pozoroval jsem piln na píinu
a
veer když já pi svíci etl jsem , asi o desáté hodin slyším v pitvoe (v síni) a kuchyni jakýsi hmot vyjda ven uzím vysokého muže, anC pod pláštm v náruí množství erveného díví pinesl a na zem házel. Tato deva byly samé kíže, rakve, hrobní pomníky a ohrazdy, « muž ten byl jeden z našich spolužákv a spolubydiitelv toho. Jednou
,
•
jakýmsi druhým v sousedství bydlícím žákem, pokud ona tuhá zima trvala, každého dne pozd v noci na hbitov chodili a odtud palivo pro naši pec pinášeli. Já a ostatní moji spoludomácí užasli jsme p.
Tomtsányi, který
s
nad touto výtržností, složili jsme peníze spolu a koupili jsme sob díví k topení. Na štstí netrvalo dlouho mé v této kasárn pebývání, aut jinam povolán a peložen jsem byl.
§.
3.
Já editelem ústavu sirotího. Nakonec školského roku letli jiní žákové s radostí pes domu: mne dom uic netáhlo, proto zstal jsem prázdniny v Prešpurku, Církev evangelická má zde v tak i
eené asi
8
ulici
— 10
panenské ústav pro dítky osielé,
dítek chováno,
odíváno,
fesor Staníslaídes slyše, že já
uvedl
ústavu
m
pes
vyuováno
v
nmž
bývá. Pro-
prázdniny neodcházím,
do ústavu tohoto za editele
mnoho co dkovati mám. Zde
a
uitele.
byl
mj
Tomuto
živel,
to-
zde se pustil samoinnost, proto byl jsem šíastný jazyk mj do nmeckého mluvení, zde spisy o vychovávání, zde ústavy vychovatelské poznal jsem. Salzmanna, tehdáž ve Schnepfenthale kvetoucího, obzvlášt obliboval a následoval jsem. Ústav ten byl ped tím cele zanedbán Ústav a mechanicky veden. Chovanci bledí a neduživí. ten nalézal se posud v rukách lidí, jejichž rozum nic jiného nc;í než dlouliý obyej. Má pr\ní práce byla tiž
;
198 opatení
a
vymezení od dohlédae ješt
koje pro chovance,
sud
an ped
i
druhého po-
tím všickni spolu, co na-
v jednom úzkém pokoji bydleli i spávali i jídali; a pak obrátil jsem zetel na posilnni tla a zdraví, proto uvedl jsem tlocvik, procházky na zdravé povtí ano i kratší cesty. Poádek a istota laková panovati musela v postelích, ve spaní a stávání, v rouchu, ve strav atd. , že proto z poátku nejednou solené ryby
v
,
hospodyní a s p. Dabaym, doblédaem ústavu od církve ustanoveným tuhé pe a hádky míval jsem. Uvedl jsem vedle školního uení i hudbu , zpv, rejsování a jiné prostedky aesthetické vzdlanosti. V letních prázdninách provozování divadelních her od Weisse pro dílky. V tomto ústav, pi této výchov mladík takové slávy a dvry jsem došel, že i cizinci jmenovit vojenští oficíi, lékai , a jiní rodiové své dítky sem k vychovávání dali. Ale bohužel litoval jsem ve krátkém ase tohoto vychovatelského radohostinství , nebo dostala se jedna prašivá z cizího ústavu jsem pišlá oveka aneb radji kozlík, do tohoto ovince, který by snad byl celé stádo nakazil a zprznil, kdybych asn té pachoietské ohavnosti na stopy nebyl pišel a nešlechetníka, i hned vylouil Vyznám, že co nezkušený v takových vcech a vzdálil. nechtl jsem pokus a prbu initi s jeho polepšením a volil jsem radji jednoho ztratiti, než snad mravnost a zdraví mnohých v nebezpeenství uvésti. Na štstí svod a píklad ten, v prvním zniku udušený, žádných škodných následkv v ústavu tomto neml. Vyjma tuto jedou skvrnu, byl tento ústav mj malý svt, kde jsme se víc než kde jinde rosprostranili a svobodnji tvoili s
mohli.
§
Památné osoby a
4.
pedmty vidné
v Prešpurku*
Po vítzství tí spojených mocná nad Napoleonem u Lipska doprovozeno do Prešpurku veliké množství zajatých Francouzv, jak dstojníkv lak i sprostých vojákv.
199
Ponvadž k
jejich
usazení
nikde
jinde
místa
nebylo,
vehnána tato otrhaná, poranná, vtším dílem mladá ubožátka do Primasovské jízdárny, která jimi tak peplnná byla, že tam sotva pohodln jeden vedle druhého státi mohl. My žákové majíce lítost nad tmito nevinnými, házeli jsme jim pres okna krejcary, groše a jiné peníze, které oni zpátkem nám opt vyvrhovali kiíce: du paiu, de I' eau (chleba, vody)! I šli jsme tedy a nakoupivše házeli jsme. Tu jsem žemlí, rožkA', na vrátku mezi po prvníkráte spatil strašné divadlo vojny a porážky. Po krátkém ase na to odbýván byl ve Vídni slavný !
n
mocnáv evropských, odkudž ty nejpamátnjší osoby asté výbhy do Prešpurku inily. Mezi nimi obzvlášt tyry pozornost mou na sebe táhly Alexander, císa ruský, lehdáž práv v nejlepším kvtu života, vozil se v obyejné drožce po ulicích a po vkolí Prešpurském; bylt muž pívtivého a vlídného oblieje, oí jasných, vlasv naervenalých. Druhý byl Wellington, vdce anglický^ muž postavy nízké, tlusté, ramenaté, oblieje širokého^ pýcha a samoláska zdály se býti základní tahové jeho sjezd
:
charakteru
kteí
na
5
vedle
mne
zhola
nho
jezdil
Blucher a
dstojníci,
jiní
žádného dojmu neuinili.
Tetí byl
francouzský minister, kníže Talleyrand, jeuz v paláci knížete
Kražalkovie bydlel, po pavlai se tak nádhern procházeje, jakoby menuet tancoval. tvrtá památná osoba byla Bedich August král saský, který se v Prešpurku vas kongressu roku 1815, jako v zajetí a u vyhnanství nalézal proto, že
ped tím s Napoleonem držel. ped velikou nocí, anE jsme
tuším
Bylf
práv
postní
as,
všudy pšího se dvma komorníky jdoucího, po chrámích Prešpurských putovati vidli. Nábožný tento staec padl na kolena jako jiní obecní lidé a modlil se s nejskroušenjší vroucností. Zde jsem spatil ponejprv korunovanou hlavu na kolenách ped Bohem. To tak pronikav na mne úinkovalo a jej
m
sprovázelo v celém život, že jsem plnost citv a myšlének mých o tom v pohební památce Františka císae vylil a jim prchod uiniti musel, v onom kázaní :
„Pobožnost jako nejvtší
ozdoba knížat a
panovníkv."
200
NebezpeenstYí
v
žirota*
i vychován, od jsem ml v koupání a plavání. V Bystici a ve Hrone byl jsem jedním z prvních plavcv. Než potom v Prešpurku asi dv léta minula, kde žádného cviení ve plavb nemel jsem. Teprv roku 1813 jednoho byl( to práv den dne o práznínách divná náhoda mého narození, totiž 29. ervence, šel jsem s nkolika páteli do tak eené Hhlovy as pl hodiny od Prešpurka, kde jedno silné nkolik sáh široké rameno Dunaje tee. Zde se jíž koupalo drahný poet žákv a jiných mladých Prešpuranv. I já slvékna odv vstoupím v Dunaj a vida jiné prese ke druhému behu plovati Sotvy pustím se já a sice nco nížejí než ostatní. uchvátí prostedku dosáhl jsem, silný proud vody
sousedství vod a teplíc narozen
mladostí veliké
zalíbení
!
—
i
a nese tak
m
dol, že jíž o pomoc volati sem se tam neopovážil. V tomto zápasu
náramn
poal. Ale nikdo na štstí šlápnu aj obrátím a 8 vodou nohy dol nohou na jakýsi stromový pod vodou nící pe, o njž já siln se opel, zde nových sil nabyl a pak napnutými silami do plování ku behu se dal, až i šfasn k nmu jsem se dostal, kde druhé narození v tomto dni jsem slavil, od té doby ve klamném Dunaji více jsem se nekoupal; ale toto druhé darování mého života picházelo ,
pichází mi posavad každoron v týž den i bezdky na pamt. SladkýC jest život, krásný i libý jest zvyk bytí a psobení na zemi. a
Škola ve škole, ili sonkroiiiné doplování védeckýcli mezer.
v bhu píležitosti
celého posavádního
ku slyšení
mého
živobytí,
tch nejpotebnjších
neml jsem nauk,
totiž
201 mathematíckých a pírodopísoých ; anC evangelické školy toho asu bez soustav, bez souvisu a poádku byly. Tato mezera mé vzdlanosti tak tlaila ducha mého^ že jsem neml pokoje, pokud jsem ji nevyplnil to se stalo ;
rozlinými zpsoby, nosti dílem
cizými a
dílem vlastními
mou
zvláštní
a
mou domácí
pil-
Z pírodních a hvzdáství, botanice zaal
pomoci.
nauk nejvíce mé zaujímalo rostlinárství obzvlášt ve školských prázdninách. V jsem sám takka od abecedy, vdce Linea a Ditricha. každodenn obkliovalo Mrzelo m, že neznám toho, co ano i tšilo; nebo od mladosti již byl jsem kvétv milovníkem. Proto inil jsem hned sám hned se svými chovanci výlety do dolin a hor Prešpurských, a znamenitou sbírku usušených zelin, bylin a kvlv mezi papíry choval jsem. Tato láska ku kvten sprovodila i napotom , tak že i v Jen botaniku, a to dvakráte slyšel jsem pod Okenem a Voigtem. Nco líže šlo to s hvzdoslovím pro nedostatek nástroj a dalekohledv. Tu jsem se obmeziti musel jen na knihy a na jasné noci. Udlal jsem sob již sám vlastní rukou, z hrubého papíru, jak zemkouli, tak i nebekouli, z nichž jedna posavad se udržela. Již nyní jméno Koperníka s jakousi hlubokou nctivostí a národní hrdostí jmenoval jsem. Mathesis se
mv
m
m
—
ve vyšších školách Prešpurských nikdy neuilo, o vlastní pak ujm jí se uiti zdálo se mi býti vcí nejobtížnjší, myslel jsem tedy na prostedek, jak by lomu lze bylo vyhovli. Byl téhož asu v Prešpurku jistý z Nmecka se navrátivší ekanec, jménem Samuel Zsigraundy, pstoun mlfldýcb pán Ostroluckých, muž nevšední uenosti. Já navštíviv jej , prosbu pedložil jsem , zdaliby maje dosti asu nechtl vykládati nkolik hodin v týdní matheveejn ve svém i sira, bud soukromn v píbytku škole, že za to naši vdénoRt prokázati chceme. anC mám nadji, že i více poslucha se nalezne. Pan Zsigmundy velmi ochotným v tom se býti proukázal. Já nyní z domu do domu, od pítele k píteli chod svábil a sverboval jsem asi pt nebo deset poslucha , mezi nimiž byl Jan Rumann, Jan Yaléntenyi, Šoler, a jiní. Zpoátku to panu Zsigmundovi. co bohoslovci, jakž isme pozore-
bu
202 tžce
vali,
šlo
v to s týdue
dobe nám
neunavená jeho pilnost vpravila se na týden tak, že celou mathesim dosti ale
:
pedložil, neopustiv
ani téch nejsubtilnjších
Newtouských, Libenicovských úloh. Ponvadž toto vyuování v jednom ze školských veejných píbytkv ostatní profesorové vidouce p. Zsigmundiho bývalo picházeti a odcházeti, lépe se s ním seznámivše svili jemu pomalu i uení ecké ei. Po dvou létech onemocnl profesor Fabry, a Zsigmundy za jeho námstnika zvolen byl, že Zsigbyl. Tak já prvním pvodcem toho jsem mundy profesorem v Prešpurku se stal; anC by snad jinae nkde v církvi byl knžovai. Jedno však se mi nelíbilo pi tomto mužovi. On byl kandidát, my žáci; :
nevda
tedy, jak s námi
ili
kati,
tykati
í nám
vykati,
i
oni-
má, neíkal ani jednoho ani druhého ani
tetího, ale mluvil heri in schola ?
nelib oa mé
mluviti,
:
scimusne lectionen ? qnare non fuimus
hahemusne paratm exemplum? což tak
psobilo, žebych radji byl slyšel sické ímské Ty, než to dvojmyslné My. uši
cia-
7.
§•
eci. Matercina. Cizí jazyky. Akoli mnoho
lét
ped mým píchodem do
byla zde stolice a profesura Slovanské a
akoli
já
tém pt
let
zde jsem se
bohužel jsem toho štstí neml, abych
ei
tení o esko-slovenské
Palkovi pes celý
p.
ten
nedával, navzdor našemu
a
ei
p.
Prešpurku Palkovie,
zdržoval: i
pedce
jen jednu hodinu
literatue byl slyšel, aní
dlouhý
as
žádných
astému navštvováni
hodin
a prošení
Tím pilnji ctn byl od nás ve škole jeho „Týdenník." Abych sob tento nedostatek jak tak vynahradil, opatil jsem sob nkteré eské knihy, jmenovit: Nové básn ho.
od Puchmajera, Tablicovy poezie, Jungmannv ztracený ráj od Miltona, Rožajv Anakreon a jiné, které jsem na tak eených knížecích procházkách (Furstenallee), když si
jiní
moji spolužáci
v loptu
hráli,
ítával.
Bohužel ale
203 celým žákovstvem Prešpurským nalézali se jenom dva tehdáž v tom ohledu rovní milovníci reci Jelšik, mj a literatury eskoslovenské. Jeden byl Jan mezí
mn
vdy
Turanské stolice z Necpal, jenž práv theologické dokonil a pstounem u njakého zámožného žida
byl
druhý
krajan z
;
byl
školách študující.
sirotího ústavu, zvucích
Palacký, Moravan v nižších do Oba tito picházeli tytýž ke kde jsme se kochávali ve sladkých
František
mn
plodech naši
a
mateiny.
1
do jiných slavjan-
ských náeí jmenovit do srbského a slaroslavjanského jsem již zde píležitosti ponkud nahlédnouti. Což
ml
bhem. V nkterých vdách a hopi anglické, francouzské a vlaské ei skromný, panensedával vedle mne jistý mladý Srb, ského oblieje a vlídných mravv. Byl to p. Pantaleon Živkovic, potom Biskup ecké nesjednocené církve v Budíne se stalo následujícím
dinách jmenovit
Temešváe, Wilý Bože jakové city pronikaly srdce mé, když jsem zde z jeho úst ponejprv církevní staroa
!
slavjanskou
e
slyšel,
a
ním se nejinae
s
chtl, zvuky a slova srbského jazyka mnohá
smlouvati již
pedtím
Ale církevní staroslovjanskou rec slyšeti zde ponejprv píležitost ml jsem. V celém život rozpomínali jsme se oba s p. biskupem Zivkovióem na byl jsem slyšel a
toto naše
znal.
školské slavjanské
pirozeným
Nevda
pátelství.
a jei»
tomuto srbskému slavobratrovi více a srden jsem se naklooval, než ku kterému koliv nmci aneb madarovi. Již tehdy proletlo temné tušení a cítní mé srdce, že to v Slavjanstvu jinae
pudem
já
již
tehdy
k
že my všickni jeden národ jsme. Pan Živkovié Palacký byli první dva moji národní pátelé a zp. stalí takými pozdji až posavad, Jelšík bohužel an( býti musí, a
v národnosti ochladí, aneb milovníkem se stal.
Mimo i
mateínu
aspo pasivným
hledl
jsem
jiných vzdlanjších evropských
most
sob
eí
a
toliko jejím
v Prešpurkii
literatur
zná-
Byl toho asu mimoádným profesorem francouzské, anglické a vlaské jakýs pan Selecký, který i malou mluvnici sepsal a vydal. francouzskou opatiti.
ei
Bylo nás
asi
deset
posluchav, kteí jemu
za každou
204 hodinu jistou sumu platili jsme. Frantiné já v krátkém asu až ke mluveni jsem pišel, auC ve Braumúlierském dom rozeného y jiné neumjícího Francouze mli
ei
jsme. Vtší obtížnost mi psobila angliina a vlaštína. K té první zajisté jako k její nelibozvunost pro
ei
DÍkdy žádné vnitní lásky jsem akoli klasiky necítil, anglické pro výtenost jejich vždy vysoce myšlenek jsem ctil. S p. Seleckým pekládali jsme z Goldsmitha ^Vicar of Wackefiold,'* sám pak pro sebe poal jsem pozdji íst nkterá kázaní od Blaira. Z francouzské do vlaské pekládali jsme Telemacha od Fenelona. Melt snadný a píjemný zpsob v uení p. Selecký velmi akoli eem. Tato známost cizích vzdélauéjších , nevstoupila na vysoký stupe, nic mén však užitenou se mí stala k poznání vlastní naší národní ei, jmenovité pro srovnání etymologie, grammatiky, skladby atd. Co do madariny vyznám prostosrden svou vínu a lenivost. Bh vidí mé srdce, že já nenávistníkem žá-
eí
eí
dného národu nikdy jsem nebyl, ale jako v jiných eech snadné a zdailé pokroky jsem iníval, tak ku maariné jsem žádné schopnosti v sob nikdy jsem nespatil , se k ní sám sobe asto takoka nutil. Již v Kremnici cviil nás p. Komáry dv hodiny za týden ve stedu a v sobotu v maarském tení a pekládání; v Bystici p. Magda, horlivý Maar, vykládal maarskou mluvnici; v Prešpurkii vida její potebnost já sám schválné spo-
a
lužáka a pítele
v Novohradské
mého Jana Humana nyní SI. B. kazatele k lomu pimel jsem, aby mi ho-
stolici
maariné; vše nadarmo, až k dokonalému mluvení maariny nikdy a nikdy jsem nedospl.
diny dával v znání a
Možno , že snad vtším dílem divoké a surové mravy maarských študentv Slováky obyejn opovrhujících, v Prešpurku na mou duši psobily; možno, že samy ó , tvrdé a k vysloveni tžké samohlásky maariny a nkterá píliš dlouhá slova do mých rtv se neho(i
dily.
u
Bu co bu mezi všemi emi zstala maarina tém nejposlednjší. Ze starých eí uil jsem ,
mne
se hebrejštin od Stanislaidesa, slaidesa, jenž
etin
dílem od Staní-
nový zákon, dílem od Zsigmundyho, jenž
20& XenofoDtovy pamti dílem od Dakovského, méra a ADskreonta vykládal.
jeož
;
Ho—
v
studentská evnivost a straníctví.
Ve Prešpurských školách byl obyej, že žákovstva kteréž ke jmenioám profesorv básn tisknouti dávalo, jim pak ode dvou vyslancv do domu posýlány bývaly, Yétšinou hlasv aneb i spolenou dvrností jiných žákv folen býval básník, který ty verše udlati musel. Jednoho pan Tizel^ mj krajan, senior dne ráno pišel ke Y alumneum a nejstarší mezí posluchai bohosloví, s tou zprávou^ že má uloženo od bohoslovcv, aby požádal ku blížícím se jmeninám prof. Stániku složení veršv slaidesa. Když má báse jíž hotová byla, osloví mé ve škole jakýs mladší tehdáž tuším ze ŠCávnice pišlý poslucha bohosloví jménem Boleman: „jeli to prý pravda, že já báse ke ctí p. Stanislaidesa dlaní?'' „Ovšem, ekl jsem já, a již jest i hotová na požádáni p. seniora S jakousi urážlivou drzosti osopí a jiných theologv.'' se na mne p. Boleman, ,,že on prý nepopustí, ant prý
mn
m
o
mn
slyšel, že já sice v
Bystrici
v
recnictví vynikal
básnictví.^^ Toto nestydaté osobování nepovolané soudcovství tak zbouily, že já požádav zpátkem od p. Tízela mou báscn na kusy roztrhal jsem
jsem, nikoli ale v
m
a
ji
a
p.
spolužáci
ostatní
pišli totiž
Bolemanovi
odpovdi
žádné
ve slušné
nedal.
Aby
m
rozhorenosti mé ukojili, pi druhé píležitosti, k vei s pány profesory
mn
hojném potu ke v ten as, když škola v
veee pán
mla. Den ped celé žákovstvo do školy a jménem všech má jeden ec pipravovací a odprošovací. Když já dlouho jsem žádostem žákv odpíral, dal starý Fábry sám k sob povolat a ekl mi ta slova „Charissíme fac hoc lebné svátosti
pistoupiti
tím sejde se
m
:
mihí
in
která jest
e,
jsem tehdy latinskou mimo pímluvu pi bohosloveckých hádkách
gratiam!''
1
složil
206 ducha mého v Prešpurbyly všecky ostatní práce jen beškolách ; mena pro pamt a nádennícké roboty pro ducha. Mj zisk z Prešpurských škol pi této pevrácené jednostranné method uení nebylby žádný meb velmi chatrný býval, kdybych nebyl usiloval, vlastním, soukro-
jedinký
plod
samostatností
ských
mným zpsobem
K básnní
však
kradmo
a jako
nosti ducha mého, jakž
i
ostatní sily
schop-
a
takž vyvinovati a vzdlávati.
neml jsem
povtí
v tomto prosaickém
jinae
ani píležítosCi ani chuti,
to
bývalo
—
v Bystici u
Magdy, kde nejedny latinské veršíky a básniky sklepal jsem, z nichž obzvlášt dv lituji, že se ztratily, jedna ,, Životopis
mé
druhá
mladosti,"
gickým veršem psané. Nic
mén
,,
Chvála malíství^' ele-
však
pedce
národnost,
poezie a malba, tato trojice mého ducha a života, nikdy neopustily, ani ve školách ani ve chrámích, ani doma,
m
cestách, ani ve štstí, ani v neštstí,
ani na dosti,
ani ve sláií;
a
kde se nemohly
jeviti
ani ve mla»
inn
zováním vlastních, jevily se aspo stradn požíváním a obdivováním cizých plodv.
§
9.
Vkroení do spoleenského mšanského
v
Prešpurku
byl
vyvo-
milováním,
vbec
nedostatek
života.
toho
,
coby
aesthfttickému zraku blahoinilo; nebylo tu ani obrazárny, ani
umleckých
sbírek,
ani
stavitelských
arcidil,
ovšem
Jako však školy Prešpurské ran neužitné byly lak, že drahný as mé mladosíi v nich tak jiné okolnosli a svazky, do nichž zde ztratil jsem vstoupil jsem, pízniv na mne úinkovaly a blahodjné následky pro celý život mly. Skrze lak eené paedagogie, které jsem zde ml a hodiny, které jsem ve kreslení a malování dával, otevely se mi dvée do nejpednjších dom a k nejvzdlanjším rodinám jak evangelickým tak i katolickým , které mi asto nejen ke stolu ale i k jiným domácím besedám, radovánkám a jiným ani
veejné knihovny. :
207 píležitostem zvaly. List,
K takovým rodinám
patili následující
:
brán, Kramer, dstojník synové vBictidav se zdržo-
Dobaj, lékárník v Michalské
vojenský, jehož však paní
a
syny a dcery ve kreslení jsem cviil; BraumiiHer a jeho tes Siegel, kazatel pi nmecké církvi ; Crudy, nadzíratel ; a profesorové Fábry a Stanislaides, a jiní. Klein byl znamenitý hudebník a uitel hudby i zpvu pi akademii Prešpurské, jenž jedinkou dceru, výbornou zpvkyni a hereku ml ; tito bydleli v témž dom, kde i já s mým sirotím ústavem. S náruživostí zamiloval jsem zde hudbu a zpv , cviil se v nich ve dne i v noci; opisoval tlusté knihy, partitury, melodie , zvlášt pro fortepiano , ku kterémuž nástroji jakousi zvláštní lásku jsem cítil. Pan Klein dával hodiny ve zpvu i vyšším žákm , které ja piln navštvoval jsem. Aby se má aesthetická vzdlanost všestrannjší stala, sebral a svábil jsem nkolik známých pátel i k uení se tanci. Nejslavnjší tancmistr toho vali,
Paner
železník,
jehož
a v malíství
i
asu
byl jakýsi Steinboch,
ské zvyky mající. byli
tetí
jsme
msíc
nmecké jméno
Za hodinu
4 v hodin
a
platilo
uení
se
trvalo
bylo cviení bez platu.
1
asi
Nemohu
ale francouz-
zlatý
stíbra,
dva msíce, vypsati s ja-
kovou radostí jsem tyto hodiny navštvoval. Cíl mj pi tom byl dvojí, pedn: míti podíl v domácích bálech a zábavách, potom cviení tla a nabytí lehkého pohybování oudv nkdy na katede neb kazatelnici. Jen je* denkráte navštívil jsem redutu Prešpurskou s panem Lehoczkým ve škrabošce domino; i to více ze zvdavosti cež pro tanec a obveselení. Divadlo však více a astji k sob táhlo. Jakási Cibulková, eška, slynula lehdáž
m co
zpvkyn
prima donna , obzvlášt ve Švejcarské rodin. Nejsmlejší schzky, spolenosti a zábavy bývaly v Braumiillerovském dom, kde já posledního roku mého Prešpurského pebývání pstounem byl jsem dvou synv Ludvíka a Edvarda. Doma i v zahradách dávány kona
hry, tance pi nichž asto hrabata a hrabnky, dstojníci vojenští a jiné osoby vyššího stava pítomny bývaly. Jako kvetl tento dm za mého asu, tak jej potom neštstí za neštstím stíhalo. Ludvík umel certy, hostiny,
,
208 na
Edvard
souchotiny,
kadet
co
ve Vídni,
jezd na
Konen
koni divokém svržen a o kámen usmrcen.
— Toto
celá
seznámení a obcování vyšších stavv a osobami a rodinami mšfanskýmí s ušlechtilejších mravv chránilo mé od úastenství v šturodina Prešpurk opustila.
dentských schilzkách, bandách, kartách, v krmách, honejednou od spolužákv a jiných místech, zaež
stincích
i
námitky a pezdívky mnicha , obzvláštnika , atd. slyšeti Nyní, ovšem musei jsem, což však rád jsem petrpl. jíž tady, když jsem se z university vracoval, vtší ástka z tchto rodin a domv bu vymely, bud klesly, jako
msto
vfibec celé
Pešt zdvihá
stedíštm
,
Prešpurk
kupectví
tím více klesá,
k
a obyvatelstvo
ím
sob
více se
táhne a
krajiny se stává.
§.
10.
Bohoslovecké hádáni. Zkouška kandidátská.
se
Mezi mými školskými jeden ješt náhodou i
pímluvu
mne složenou
papíry list
z Prešpurku zachoval
obsahující
pi závrce
tak
latinskou ode
eených
bo-
hosloveckých hádáních (Dispulationes theologicae). Sama vc takto se má ; Pan Daniel Stanislaides míval obyej tytýž a v nkterých rocích se staršími poa však jen sluchai bohosloví hádky tylo initi, aby se cviili v myšlení z patra. On sám byl jejich editelem. Cas býval v sobotu od 10 do li hod. Na urený k tomu a ve mluvení
každou hodinu vyvolil dva odprce ze žákv, z nichž jeden byl namíta a druhý obránce (opponens, defendens). Látka k hádání byla bud od nho uložena, bu na ceaby se naped vytažena dulích napsána a náhodou Roku 1815. nemohl. pipravovati k tomu doma nikdo a sice za jmenován, k lakové hádce byl jsem já obránce. Mj soupe aneb namíta byl p. Jan Roy nyní Jedna Byly dv otázky. starší bratrstva Nitranského. ,
i
z
vrouky
;
vševdoucností
sjednotiti
lovka,
jak by se s boží z mravouky Druhá byla mohla ?
o svobodné vli
209 které by bylo mrtvostí ducha
nejvtší pravidlo ili princip ?
její
modloslužb
a
s
pamtí
Pi oné
škol Prešpurských
nesmírnou radostí te'to píležitosti k samoinnému ducha pohybování a vyvinování. Poslední rok mj v Prešpurku byl mi rokem opravuchopil
jsem
divébo
muení
se
s
trápení
a
totiž tehdáž k odbývání tak
každý odbýti a
kdo
musí,
pamti.
Pipravoval
eeného do
jsem se
candidalicum, kterého
nmeckých
universit
jíti
Védy a nauky, mým drobným vrouka, mravouka^ výklad písem
stipendium dostati chce.
písmem psané,
totiž
:
svatých, pastorální bohosloví, djepis šely
vesms
proti
této
církevní atd. obná-
archv. Dlouho jsem se zpíral robot, ale konen usnadnil jsem sob práci. Nezaal jsem totiž od pamti k rozumu a rozsudku, ale na opak od tohoto k onéno. Uinil jsem sob na velikém archu logickým poádkem rozestavené výtahy a skelety ze všech tchto nauk, a tak analytickým poádkem pokraoval jsem od hlavních pravd a zásnd ku podrobnostem. Tímto zpsobem já za msíc ped samým examenem candidatickým tam jsem dospl, kam jiní moji pátelé sotva celoroním memorirováním a slov do pamti vtloukáním pišli. Tento šSastný nález zstal i pozdji mým obyejem v kazatelském úadu pí vypracování a memorirování mých kázaní a eí. Mj exameo candidatický nad oekávání dobe vypadl, a akoli p. Stanislaides nejednou hlavou kýval, že to není tak, jak v jeho rukopise stojí a jako to jiní íkali, nic mén, ponvadž vc pece tatáž byla, akoli jinými slovy pronesená, konen spokojen byl a s chvalitebným svdectvím
m
více než sto
herkulesské
sotz
—
propustil.
Školské tištné mi dané zní takto Thurocziensis
vysvdení od Prešpurských profesor „Joannes Kollár, annorum 20: Mos-
:
:
Pater Mathias
,
Civíš.
Frequentavit
Scholam Philosophico-theologicam annos tes Profectus in literis: In Theologia Dogmatica, Morali, Dogmatologia et Historia Ecclesiastica Eminens; in Lingua Graeca et ;
Ebraica Classis prima Eminens. In Logica, Metaphysica, Ethica, Jure Naturae et Gentium Eminens. In Physica, Theologia practica Eminens. Kollárovy spisy, IV.
In
Studio
Classicorum
Romnorum 14
et
210 ín
Stylo Eminens. In Examine Candídatorum pro Acade-
Germaniae dignus judicatus
iniis
Slephanus
mp.
Stanislaides Profess.
—
est,
qui eas
adire possit.
Rector
m. p. Daniel Paulus Bilnitza Profess.mp.
Fabri Profess. et h.
t,
Samuel Zsigmondy Profess. mp. Posonii 29. Junii 1815. Paedagogica a Esthetica Od prof. Gross« a Mathesis od Zsigmondyho jako též i reci od Seleckého a jiné zde proto nestojí, že byly jen dobrovolné a jako mimoádné nauky a hodiny.
§.
11.
Pátelství školské.
Pi závrce
tohoto školského života musím ješt zetel obrátiti na život srdce a citu mého, ili na rozliné pátelské svazky. Pátelství jakové takové, bylo mi od jakživa tím, ím voda ryb a povtí ptáku.
svj
tenáe
i
lé nikde dlouho mé srdce státi nemohlo; ale bohužel duší se mnou ve všem stejn smýšlejících a cítících velmi málo jsem nalézal. Jednu obzvláštní vlastnost mého
OsamotiK
nemohu zde nepipomenouti,
srdce
a
sob
v každé stran života, v každé
pátelství
totiž tu,
tíd umní
a
že
vzd-
eí, jistých ne tak pátel jako mílákfiv volilo. MlC jsem pátel a milákv v oárodností a ei, jiných opt v malíství a v hudb, jiných ve tení klassik, laností a
jiných
mudrckém
v
hádání, jiných bohosloveckém spoleenské obcov a mšfanské Kremnici pináležel k takovým Košina, a
v náboženství, jiných ve
vzdlanosti jenž byl
atd. Již v
mým
ctách božích.
pítelem
v náboženství aneb radji v po-
Nebo ponvadž pro uení
se
nmin
pi-
kázáno nám bylo jen nmecké služby boží navštvovati, my dva v hájích v dolinách kremnických ped anebo po nmeckých službách slovenské nábožné knihy zvlášt nový zákon jsme ítávali a písn slovenské pro jejich utšené a pronikavé nápvy zpívávali. K malíským mým pátelm v Kremnici pináležel z evang. mladíkv Mcdecký a Jakub Goldberger, z katolických Hanuš a Verer. V Bystické škole ml jsem již více pátel, dílem takových,
;
211 ku kterým jsem se nachylovali.
dílem takových, kteí se ke
Já,
Nejbližší
zde Jaa Ruman
mi
byli
mn
a Jan
nejdvrnjší bylo a nejde'le Ke vzdálenjším pátelm a známým v Bystici trvalo. pináleží Jan Beuedikli, nyní profesor Kežmarský, August Vimmer, Adam Hiovík, Šimon Lehocký a Vilím Lišovíny. V Prešpurských školách ve smsici rozliných krajanv byly více kotterie nežli pátelství. Z mých Bysjsem následovali a vrnými ztických pátel ti
Mojžišovic, jejichž pátelství
m
stali,
totiž:
Jan Ruman, Jan Mojžišovic a Simon Lehocký.
první snad nejvíce psobili na vzdlání mého charakteru: anC já u prosted mezí nimi jako mezí dvma úhly jsem se chvl a co dobrého bylo, i od jednoho i od druhého pivlastniti jsem si usiloval, Jan Ruman, Ti dva
syn rektora Maškovského v Novohradské stolici, byl ticháek a domomil, mravv istých písných; v rozmluvách a ve vzájemném se navštvování mnohé tiché blažené
hodiny spolu jsme
Ale bohužel že se mi nepo-
strávili.
štstilo tichou jiskrou lásky k národu Slavjanskému v hordlo.
plamen promniti, pozdji naše pátelství ustyJan Mojžišovic, nejstarší syn Pibovského knze v Turci,
byl
ustaviným tovaryšeni
livý úcinlívý
pítelem mého
a
co pachole bylC on erstvý
života.
Již
obratný, jakási pirozená,
a
nenucená hladkost mravv, zdvoilost v obcování, pívtivé posunky, laskavá a libozvuná nakloovaly mu srdce všudy, kamkoli pišel. V tžších školských prácech brával obyejn ke útoišt , kde já, pokud to svdomí dopouštlo milerád nápomocen jsem býval. Naproti tomu i já jemu za mnohé poklady co dkovati rnám. Má osamlost, ostré a zpurné nakládání otce mého s mou mladostí , nedostatek pomoci a podpory ve školách uinily mé citlivé srdce nemálo bázlivým, nedvrným , ba nejednou tesklivým a smutným když Mojžišovic ke pišel, na všecko jsem zapomnl, jeho vtipná nevinná žertovnost , jeho usmívavá veselost
e
mn i
mn
a
V
radost života sdlila se
í
mn
neviditelným
zpsobem.
Prešpurských školách
vzdlanjších
Ruman
domv
mi Mojžišovic cestu klestil do a krásoumných spoleností , auf p,
na druhé stran
opt
m
jako
tajn upomínal, 14*
212 abych se píliš do svta nevpouštl, bych se tam ne^ Pan Jan Mojžišovi žil pak i v Peští se mnou
ztratil.
v pátelske'm svazku, kde advokátem byl. Já jsem jej i (oddal) i pochoval ve kvtu mladostí s nemalým
sobášíl
želem srdce mého, í ti jeho dcery kestil a konfirmoval. Do druhé tídy pátel a známých v Prešpurku náleželi Martin Suchány, pozdji léka v Peští, Hellenbrand (Jan) nejprve bohoslovec, potom notár na Sarvaší.
§.
12.
Vycházky a cesty
z Prešpurkn.
m
Krásné Prešpurské okolí tak okouzlilo , že jíž prvním roku všecky jeho vrchy a doliny, eky a ostrovy, hrady a zboeniny navštívil a poznal jsem, stráv
kvtnatých dolinách a hájích tak eených Pres výroní slavnosti a o prázdninách pedsevzal jsem však i delší cesty hned sám, hned v tovaíství jiných. Jednoho léta putoval jsem pší, s nkolika chovanci do sv. Jií, Pezinku a do Modré , odkudž viv
celé dni v
Potzenháuslách.
koistí botanických h
zahrad tamjších
ojn nazpt
rodi
a
pátel,
pinesli jsme, dílem ze dílem
z
okolních luk
Na této cest nic tak hnusn a hrozn na mne jako spateni šibenic blízko cesty, anC neouínkovalo má mysl v ústavu tomto Basedovským a Salmanovským filantropismem cele naplnna byla. Druhou cestu konal jsem z Prešpurku do Šomoína s paní Kramerovou, a
viníc.
,
a jejími
s
dvma
syny, jejichž otec, co vojenský dstojník, ležel. BylaC tam jakási vojenská
plukem Somariva tam
posud spolenosti setníkv stkvlo ozbrojených sebe spatil jsem jak to na mne, syna tichých muz, podivn úinkovalo, nemohu vysloviti. Pan Ašak Kramer, muž veliký, smlý, hurtovný^ a prostosrdený, svou paní s jedné, mne se syny svými s druhé sírany stolu posadil. Tetí moje vycházka byla z Prešpurku do Vídn, kam nás paní Járošika, vdova nkdejhostina,
a
generálv,
já
ponejprv
hejtmanv,
v
nevídané
plukovníkv, ;
—
213 Štávnického Járošího, se svým synem, v mém ústavu se nalézajícím pozvala. Slavena byla totiž ve Vídni téhož asa památka vítzství spojencv u Lipska nad Bonapartem a Francouzi. A však kdybych to naped byl vdl, sotvy bych se v to nebezpeenství života byl vydal. Nebo dav a tíse nesíseloého množství lidstva, v tak eeném Prátee a Augarten tak veliká byla, že já celý zmakán a uhmoždén dom vrátil jsem se. Pí* pravý a divadla pitom provozované byly ovšem znamenitá šíbo profesora
pastva
oím.
chiny
z
Tu pod jasným nebem chrámy a baldidrahého kmentu a šarlatu , pod nimiž císa 8 rodinou pi službách božích pítomen byl s nepehledným potem nejen rakouských , ale i pruských a ruských vojenských dstojníkv a vítzv. Pyramida, jako
vže, vystavna ze samých dl; mosty pes Dunaj ustrojeny ze samých runic a kopí tak siln, žo Lromady lidstva pes bezpen kráely. Asi deset dlouhých stol, skvostn pipravených tm dstojníkm a vítzm, jenž podíl mli v oné bitv. Mezi nápisy a transparenty líbil se mi pro krátkost, prostotu a píhodnost obzvlášt následující FVIt DeCIMa oCtaVa oCtobrIs. Paní Járošika vedla nás do všech Vídenských divadel ; mezi všemi provozovanými kusy nejsilnjší na mne dojem uinil ^jKrál Lear" od Shakespeara. Všecko, €0 jsem posud divadelního vidl a slyšel, zmizelo mi z pamti pi velikánské této he, která nový netušený svt pede mnou otevela, a mé útroby jako zbourila. Velikost msta Vídn, slavnost Lipského vítzství, blesk dvoru ba i sama Štpánská vže zdály se mi chatrné malikosti proti tomuto duchovnímu výtvoru nesmrtelného básníe. Mimo Scbónbrunn, navštívil jsem ve Vídni i mnohé obrazárny. Ach jak splesala a ožila duše má pi spateni tchto poklad, kterých tak dlouho pohešovati musela, ant v Prešpurce malíství a krásoumy málo ctny, a nejvyšší
n
I
tém
ješt
mén
pstovány byly ku
Poslední z Prešpurka do
ode dávna
moje
vycházka
Holie
mšCanm
veliké
škod
byla
a Skalice.
Tato
v
vzdlanosti.
posledním
dv msta
roku bývala
Prešpurským jako akademie Sloven-
214 ioy, kam své dítky k uení se naší reci posílávali. I já tam se svými chovanci k jedné píbuzné rodin jsem vyslán k nalezení a objednání lakového místa. Nechav pak zde chovance cestoval jsem pší pes Skalici do Moravy, abych Brno a jiné kraje spatil. Divná vc, tato byla nejstrašnjší cesta
náramné bouky sledovalo
jsem
v
m
a
tém
stál
náramn O pl
noc
První
hostinci, jehož
asi fna
ovinec zdný
ustaviné,,
tím hromobití proná-
po všechny noci.
Proti hostinci
veliký
nebof
života;
ped
jednom velikém samotném
více nepamatuji.
krytý.
mého
neslýchané
a
strávil
jména
dvoje dostelení
slámou po-
tuším
bouce uslyším hrozný tesk a ovín v plameni stál, tak že
noci v
okamžení celý ten
hostinec u velikém nebezpeenství se nalézal, a
v i
my
tom sám vši-
nebem v lijavci dlouho státi jsme museli. V Brn byl jsem v jednom z pedních hostincfiv u prosted msta ubytován, a tu opt o plnoci tak strašlivé blýskání a hímaní vzniklo, že mi hmotem jedna sklenná tabule v okn se roztískala, naež já skoiv s postele na sklepníka zazvonil jsem., ale Bohu díky, to nebylo udeení hromem! Já ale pece celé té noci více ckni ven vyjíti a pod šírým
jsem nespal. Ve dne však zdála se mi býti naše Morava jako krásný ráj, anf ji poádné silnice, okrouhlé povlovné kopce, šfavnatost, zelené doliny, mnohé eky a rybníky ozdobují. Tato boue na obloze pírody zdála se mi býti pedbžným obrazem oné boue, která i na obloze národní, ku peištní porušeného povtí, potebná jest. Z Brna cestoval jsem pes Víde a Sopro do zadunajského okolí k poznání a navštíveni našich tam pebývajících Horvat, Vindv a Slovákv. Ale bohužel mimo pana Machala Baria v Saladské stolici, jenž mi rukopis Vindického, od nho zaatého a pak i vydaného zpvníku ukazoval, ani duše jsem nenalezl na celé té cest, ve které by jiskra národnosti byla doutnala. Tak ješt tehdáž všecko ve hlubokém snu spalo
utšen
!
215
ástka
VII.
Pstounování v Bystici od r.
r.
1815, až do
1817. §.
1.
Pícliod do Bystice.
Hned po zkonené
kaDclidatské skoušce povolal
m
bych prý tak eenou paedagogii (psloiinslví) pijmouti nechtl , ant práv ze dvou míst za to požádán byl, totiž z Bystrice od D. P. Rožnayho pro p. Ludvíka Kolbenhajera a z Banátu kdesi
k
sob
profesor Fabry, zdali
pi Temešváe od jméno Bystrice
jakéhosi zemského pána.
Já uslyšev
Rožnayho, beze dlení toto vyvolil jsem. Ponvadž ale ješt jsem tam cestovati ,a vlasí Uherskou samovidn poznati jsem chtl dojel jsem do Bystice teprv koncem ervence aneb poátkem msíce srpna. Již co žák dv dosti šCastná léta zde jsem ztrávil, nyní opt co pstoun pl druhého roku v ouplné spokojenosti a blaženosti zde jsem prožil. Jako plavcové, když se dlauho v lodi po moi plavili, i když na pevnou zemi vystoupí, poád ješt po nkolik dnv se potácejí a vrávoraji, aneb jako když kdo na zvonici uprosted zvonní po delší as se nalézal, i když odtud jinam odejde, v uších dlouho znní má: tak já po dokonaném školském bhu v Bystici po nkolik týdnv a msícv školu jsem zapomenouti nemohl a poád mi ve hlav huelo. Koneale oistil se i tu potok života a obloha ducha mého se ponenáhlu vyjasnila. Bylí to pechod ze školského do skuteného života , doba plná duchovních bojv a zápasv s myšlénkami a city, plná kvašení a bouení zásad a principií. Já sice již posledního roku v Prešpurku školu se sebe pomalu jsem vyzul; nicmén však pece i v Bystici dosti práce jsem ml pi smíení školy se životem a tohoto s onou, k doplování mezer a ke stavení mostu mezi obma. Díky Bohu, že Bystice byla k tomu velmi píhodné místo. Všecky okolnosti a
,
n
216 pomáhaly mi šastn toto dílo vykonati. Nebo pišel jsem do známosti a svazku s takovými osobami, které mi
k
vítzství
Dm
sice neviditeln
ale
mocn
ruky poskytovaly.
Kolbenhajerovská jest sice jen mšfaoská, avšak jedna z nejstarších a nejbohatších rodin v Bystici. Ludvík Kolbenhajer barvíský mistr a spekulant v Bystici a
rodina
kde dva vedle sebe stojící domy u nho ml, pináležel toho asu k nejbohatším se shromažoval kvt celého Byslického svta, ano i vedl stkvly a stkvostný. Ml jediného sloliní páni. syna Ludvíka, zpanilotváného a krásné postavy mládenecka. Jeho prvním vychovatelem byl Samuel Rožnay. Matka tohoto mého chovance, paní TheresiaKolbenhajerová, byla rozená Liibechovská z Pezinku, dcera tamjšího lékárníka, osoba nad svj stov vzdlaná, jemného vkusu ídila. Mj chovanec a tak bystrého ducha, že celý Ludvík dostal vychování nad svj budoucí stav a povolaní, vysoké a nádherné ; laskavá matka tomuto jedinákovi snad píliš mnoho popouštla a dovolovala; odtud pošlo, že Ludvík s cílem života svého se minul a mnoho radosti nevolným rodim nespsobil.Mímo vdy a nauky byl bydlel v horní
ulici,
mšanm
;
Dm
dm
cvien v hudb,
v tanci, v
ei
francouzské
a v jiných
um-
ních. Já nejednou s ouzkostí patil jsem do jeho budoucností,
vida odpor mezi jeho
stavem, kterému uiniti, byli
uren
svatou
mi ješt dva
jménem z
za
vysokým vychováním
jiní
jsem
na
letním
a
povinnost.
chovanci,
Pedn
cesty pi vychovávání a mého hospodáského cíle
nz
mšfanským
V
krátce pidáni
synákové pana
Cilchesla,
Karel a Robert. Tato okolnost píznivá mi byla
dvojího ohledu.
mem
A
byl.
ml
a
však povolání svému dosti
ku držení se jakési prostední vyuování a pak k dosažení petotiž k zaopatení sob
cestu do vysokých škol nmecké zem. Za dodvorem byla hezká zahrádka a kvtnice, v jejímž
domku
já
tém
pes
hodiny jsem odchovanci dvakráte, ku
celé léto
býval. Zkoušky odbyl jsem s kterýmž mimo pány kazatele píležitostem obyejn i mnozí jiní páni a pátelé pozváni byli. V Bystrici vbec panoval za mého asu ten obyej, že ve pednjších domech mšanských pi každé píležitosti stkvostné hody
217
tém
ješt astjí než v Prešpurku konány byly, ku kterýmž já te'mr všudy byl jsem pozván. Mj chovanec Ludvík Kolbenhajer poslán byl potom do Prešpurských škol, po zkonených školách stal se v Bystící mistrem a spekulantem, pi emž dílem utratil, dílem promrhal cele' ddictví po rodících, vstoupil pak do stavu vojenske'ho , odkudž uskoil, až naposledy zmizel, dle nkterých ve Francouzsku dle jiných ve Švýcarsku. a hostÍDy, bály, tance a koncerty
—
§.2. Trpké oYoce pátelské dvrnosti. Sotva že jsem se v Bystici usadil a blaženost školské cítiti zaal, ztrhla se neoekávaná boue a brímanice nad hlavou mou. Asi po uplynuti tí msícfiv sed jednoho dne uprosted kvítí v zahrad, dostanu neodvislosti
s
pošly od lislonoše psaní; sotvy jsem svým
oím uvil
rukou profesora Stanislaidesa psán pozorností ísti byl. Já otevel list a jej s napnutou zaal: ale jak se zhrozím již nad prvním punktem tohoto listu. BylyE tam výrazy, nercili surové aspo nevážené a náruživé. Pan Stanislaides vytýkal mi nevdnost, neuznalost, pomluvu, klevetnost, a Bh ví co, anobrž hrozil mi na konci, že bude hledt, abych z Prešpurského stipendia, když pjdu do Nmec, vyhoštn byl, ant já prý v list komusi psaném o školách, profesoicb a method Prešpurských škol nepíznivý soud vynesl jsem, který list prý jemu poslán a sdlen byl. Já stál jsem dlouhou chvíli co zkamenlý dílem proto, že jsem sob nebyl povdora v prvním okamžení, kdy a komu bych cos podobného byl psal; dílem proto, že jsem od tak vážného muže jako Stanislaides takové penáhlení se a malicherné jednání neoekával. Konen psal jsem i já jemu odpovd, na kterou následovalo sice kratiké, ale cele jinae znjící Pišed já pak do Prešpurku dotíral jsem ústn psaní. na zjeveoí mi jména onoho zrádce, p. Stanislaides prosil m, abych mu tuto nepíjemnost uspoil ; naež ta mrzutost vida,
že nápis listu
218 pochována. Bylat pak vc tato následující: Pan Martin Suchány již rok pede mnou opustiv Prešpurské školy, stal se uitelem církve v Jull v Novohradské stos
jeho
i
mé strany
On mn odtud a já jemu z Prešpurku tylýž dopisoval. Zpomínám si dobe, že v jednom list pi konci mého lici.
školského
života
jsem
žaloval
a
naíkal
na neštastnou
methodu Prešpurskou, jmenoval jsem Prešpurské školy a jiJen gymnastiky pamti a žaláe vtipu, rozsudku ných schopností duše, tamjší uení nazýval jsem papouškováním atd. Psal jsem to s upímným srdcem a nevin-
ným
co mi vlastní
cílem,
kladla.
slaidesovi
bolestná skušenost
do pera
njakém ase bohužel Stanido rukou; jakým spsobem a skrze koho potento
List
pišel po
savad nevím. Když jsem ve Vídni p. Martina Suchányho práv tam lékaství študujícího na ulici potkal, anf já do Nmecka cestoval jsem: onf upíral o té zpronevri-
pátelské nieho vdti nechtje. Tato zkušenost však uinila nemálo opatrnjším v dopisování.
losli
m
§. 3.
Kandidátská zkouška v Bystici.
Kdo chce od na
nmecké
superintendencie
university
okolí obržeti, povinen jest se podrobiti.
intendenta
Hlásil
po
a i
,
návratu
i
stipendium
úad
v jejím
u jejího nadzíratele examenu
jsem se tedy
Adama Lovicha
Banské
i
já
který mi
u dstojného superodpovdl, že se
i. p. Samuel Ferjeník v tom ohlede u nho abysme ledy k ukrácení asu spolu se srozumli
v tyto doi hlásil,
v jeden den to uinili. Já maje u pana Kolbenhajera povoz k mému rozkazu, na druhý den jel jsem do Zvolena k p. Sam. Ferjeníkovi austanovili jsme odbývání zkoušky télo a
na den hromnic. Toto navštívení ve Zvolen bylo mi velmi dležité, nebo zde se zaalo pátelství mé a dopisování
Ferjenikem, které trvá až posavad. U pana Ferjennašel jsem úplné a krásné vydání Labyrintu svta od Komenského, který já pedtím jen zbžn a povrchn s
p.
íka
I
219
Vypjiv sob
tuto knihu od nho, kov noci s velikou rozkoší. dne i chal jsem se v ni ve Ponvadž již tudy myšlénky o libozvucnosti cesko-slozaneprázdovaly; zpoítal jsem v první vanské a v druhé kapitole Labyrintu svta všechny samohlásky
etl
znal jsem.
a
m
ei
souzviiky, abych jejich rozmr a pomr k libozvucnosti vynajíti mohl. Našel jsem tehdy v první kapitole:
i
a 102: e, é 91; 6 34; i, i, y, ý 124; j (g) 15; o 76; u a d 22 ; ou 4; souet všech samohlásek tedy 344. Spoluhlásek zpoítal jsem: b20;
cl4;8;d34;
52: m 58: n58; p 32; r20; h 9; ch 10; k 33: š 3; t 54; v 50; z 19: ž 9; v sum sou12; s 65 zvuek 568. Mícháním, stídáním a rozpoložením tchto rozmanitostí a sestavením hledal jsem vokál jejich zprostedkovati cestu k libozvucnosti; ale pozdji pesvdil jsem se, že k této libozvucnosti nevede tak mechanická cesta, jako radji jistý vrozený aesthetický cit 1
;
,
a sluch.
Ke zkoušce
ped zkouškou
té
ve
byl „o tom štstí,
uložena
nám
sany narozeni jsme."
Pi samé zkoužce nejprve
kázaní tíbena, polom z jiných
inno.
Jakový
v Prešpurce
a
v
to
byla kázaní, která jsme
chrám odbývali. Obsah mého kázaní že my ne mezi pohany ale mezi ke-
rozdíl
Bystici
!
mezi
vd
a
nauk
tato
zpytování
kandidátskou zkouškou
Tam papouškování, zde
vla-
rozumu užívání^ tam toení cedulek a otázek, zde libovolné létání po celém poli každé nauky.
stního
to
§>4. Samuel Rožnay. Jedna z nejspanilejších slovanských duší, s kterou jsem se v život setkal a nad jejíž asnou ztrátou i pozdji nejedenkráte slzy jsem vyléval, byl Sam. Rožnay. On náležel do potu tch muž, které upímn milujeme a ctíme , prve nežli jsme je vidli a dokonale poznali. Slovem on byl Slovenský Mlado, tlem, duší a celým
2Z0 životem národu svému oddaný. Hlava výtená, vzdlanost klassická, cit a vkus nejjemnjší, skromnost a pokora ozdobovaly každé jeho slovo a každý skutek. Pocházel
rodem ze Zvolena , u6il se v Prešpurce , navrátiv se Nmecka byl pstounem mého chovance Ludvika Kol-
z
t)enhajera
odludto povolán byl za kazatele as zstával, anf od
,
kde však jen kratiký
do Micin,
Bystianv
za kazatele zvolen byl. Melt hojnou zásobu nejen eských ale i jínoslavianských knih, anC on snad první byl mezi Slováky, který i na jiná Slavjanská a jmenovité polské a ruské náeí zení své obrátil. Tohoto angela dal
mn Bh
za pítele, ale nastojte jen na nkolik mésícv, neb kosa smrti nemilosrdn roztála srdený svazek našeho národního pátelství. Rožniay zemel ve kvtu života
dosti rychle a nenadále,
an( teprv poslední kázaní o nesmrtelnosti duše
pede dvma týdny ml, sjahýms pro-
rockým tušením svého konce. Rožnay byl první, který mn rozuml a já jemu: co nejvíce tšilo, bylo to, že jsem již více sebe osamlého ve svt nevidl, s mými
m
národními myšlénkami a žádostmi, nalezna duši rovn hluboce se mnou smýšlející a cítící. V zahradách a dolínkách jsme i plakali i radovali se z jeho budoucnosti. Objednali a ítali jsme spolu eské Vídenské Noviny a prvotiny tehdáž od Hromádka vydávané. Peložil
Anakreona sického. a jiných
Homerovu Žabomyšoválku a Myšiadu KraZapoal pekládáni Homerovy Iliady, Pindara klasikv. Pak satyrické epos o rozšiování ma,
aríny, z nhož první zpv ped nkolika „Kvtv'' jsme k vytištní poslali. §.
Adam
léty
do
5.
Lovich.
Nechci zde snad životopis znamenitého muže podati,jen to podotknu, kterak on psobil na mj charakter a život. Osoba jeho velikého zrstu a mužské postavy úinkovala již blahodjn a vážn na každého, kdo se k nmu blížil,
neobyejná
síla
charakteru, samostatnost
náhledv osvtu
231
m
a život, Depestrašenost proti všem nepátelm táhli magickým spsobem kjeho osob, akoli opt nkteré keh-
kosti a vlastnosti jeho charakteru nelib srdce
K tmto posledním nkdy vypínavé a osoboviné
mé
urážely.
oste' anobrž mladými bohopotom pílišn zahloubil se do raathematiky, kde slovci de quadratura circuli a perpetuum mobile jeho libftstky byly, které nkolikráte našel a opt ztratil a pi
pináleželo jeho píliš nakládáni
s
',
nesmírn mnoho asu zmail.
nichž
v u
se
Bystrici
nho,
zdržování
kázával jsem
požíval
hned
Já u
poátku mého nemalé pízn hned nmecky
jsem
slovensky
místo nho, než najednou tato píze promnila se ve chlaJakás mdnost. Píina toho byla zvlášt následující. šfanka Bystika jménem Goerová poruila byla asi ped padesáti lety v poruení svém, znamenitou summu 1500 zlatých na vydávání Slovenských nábožných knh, která jistina pi církvi nmecké na úroky složená, pozdji na vydání nmeckého zpvníku vynaložena byla. Já a p» Rožnay chtli jsme tuto vc pi církvi Bystické na svtlo vyvésti, ponvadž ale dstojný p. Lovich, co vydavatel
onoho zpvníka, peníze
konen
ty ztrávil,
odtud povstaly hádky
Až posavad bohužel tato jistina není Slovákm vynahražena a cíli svému svatému navrácena. Jinae p. superintendent Lovich miloval svj a
národ a
a
zášti
i
literaturu
mezi námi.
ské spolenosti
On
na
list,
psal
Petrovi Baloghovi vtíral.
dkazem
:
srdnatý ouední
tehdejšímu anf již
,
toho
tudy
všudy
pro ítanku, jmenovit první lánek o
i
též
své
superintendenci
,
anobrž
byl
i
maarinu
nkteré lánky
lovku
polovic útrat, rozšioval je
této knihy
dohlédai
generálnímu
mou prosbu vypracoval
tisk
údv Báské
jeho znamenitý
jest
který co obranu Banské sloven-
,
dal
na
všemožn ve
jedním
z
hlavních
slovenské od Tablice založené spolenosti.
Pro tuto horlivost a úinlivost a obzvlášt proto, že se smle slovenského sboru v Pešti ujímal a jej mocn i
neohrožen ped nepátely zniiti jej chtjícími bránil, musel i mnohé útržky a urážky již ve svých šedinách od našich protivníkv snášeti. Já sám byl jsem oitým svdkem, kterak proto muž tento ve svých šedinách na
222 jednom generálním konvente od nkterých mladých Maarv a Nmcv muen a kižován byl jako onen muž boží Elíseus v Bethel od onch pacholaty na nž dv
medvdice
z
lesa
vyskoivše, je roztrhaly.
Matj v dom
pana Kolbenhajera hned v
bydlel jakýsi pan
v Leštín ské
a
Matj
Zmeškal,
výbrí
bývalý který
stolici,
Zmeškal.
mém
sousedství
zemský pán,
rodilý
hlavní vojenské kasy v Orav-
chtv tam hlavním županem
býti a cíle
nkolika rokv v Bystici soukromný život vedl a r. 1818 zemel. Muž tento tém každého dne navštvoval, zvlášt v zahrad a ve veerních hodinách. On byl tak eený naturalista ili svobodovrec, jeho knihovna záležela ze samých takových knih, které psány byly proti náboženství, aneb aspo od tak eených mudrcv pírody pocházely. Zde byla vtší ástka spisv Voltairovýcb, Roussových, Baylových atd., které pak knihy sám nemel, vypjoval a pinášel je od jiných známých a pátel. S každou novou knihou piletl dychtiv ke mn, ka: „zase máme nco nového k ítání." Tím se stalo, že jsem se já za tohoto pldruhého léta, nedosáhnuv
od
m
tém
skrze pana Zmeškala,
Bh
se všemi atheisty, natura-
ješt s jakovými isty seznámil. etli jsme hned spisy hned životopisy následujících nejslavnjších mudrcv a mudrlantv, z francouzských:
listy,
deisly
a
ví
Marquis Dargence, Pelr Bayle, Diderot , Dolet , Freret, Marivaux , Rousseau, Servet, Voltaire ; z anglických: Charle Blound, Bollinghbroke , Hobbes , Morgau, Findal,
Voolston;
z
vlaských: Bruno, Vanini atd. S nejvtší po-
pozorností etl jsem díla Spinozova a pak Volneyho dílo
„Ruin."
Tito
že se obloha
mrana
a
dva spisovatelé nemálo pispli k tomu,
mého ducha, na
bouky
niž
posavad ješt
vznikaly, vyjasnila.
a jejich zásady více
zvdavost
mou
tu
i
tam
Ostatní filosofové
vnadili,
než aby do
223 mého
Pan Zmeškal nejednou mu nezdailo ze mne proselyfu uiniti, anobrž divil se, jak já po teni tak mnohých knih pece tak chladný a nepromnný jsem hlubin ducha
se
hnval
a
bylí
horšil na
pronikli.
to
,
že se
zstal, a nejednou oste proti výtržnostem tchto spiso-
vatelv jsem bojoval v hádkách s ním. Mnohé z tchto spisv etl jsem já v pvodní francouzské ei, jmenovit Voltaira a Rousseaua á více s panem Lavaletem uitelem francouzské
eí
pi mém
chovanci. Lavalet tento
byl mladík teprv asi šestnáctiletý, rodilý Paižan a
pi-
k onomu pluku mladých vojákv a Francouzv, kterých Napoleon v nouzi své tém násiln byl sebral. Po skonené vojn zstal on v Uhích a dostal se jaksi do Bystrice a Radvani. On mimo frautínu zhola žádné jiné ei neuml , proto i já i mj chovanec pinuceni jsme byli s ním ustavin froncouzsky mluviti. Bylt on chovancem jakéhosi vojenského ústavu v Paíži a znal tém celou Valtairovu Henriadu z pamti. Já uchopil se této píležitosti a s dychtivostí elí sním jen tento eposj náležel
ala
bohužel studenými allegoriemi,
v
celétu
díle
vjící
epickou nuceností a nepirozeností stalo se mi to ^ co Klopstockovou Messiadou, že dva, tikráte ísti jsem zaal a ani jedenkráte ke konci nepivedl. Anobrž ns
k p. „Poém sur les oles astre du Lisbon, La princes du Babilou" atd. již pi po-
která
átku
díla
Voltairova
s nevolí
V
a s
,
jako
ošklivostí
odvrhl jsem.
asu jiný památný muž Vavinec Paraskny pvodem z Paraštin, vesniky p. v Turanské stolici. On v historii odvodil všecky národy z maarského národu a v etymologii odvodil slova vždy jiných eí z ei maarské, nkdy s velikou vtipnosti ale i smšností. Slovenská slova v madaríné vydával za pvodn maarská, která prý Slováci od Maarv vypjili k. p.
Bystici bydlel téhož
oblok, ablak pochodí prý od eb-bjuh psí díra,
anC prý tady
od
i
psové vycházeli. Latinské cerevisia odvodí
ser viz atd.
224 §• 7.
Pilnost Y
matecin.
Spisovatelské pokusy.
Opustiv dtinskou Mošovskou školu jmenovit Šuleka a Buriana, potom bohužel v celém sve'm ško1ske'm život neml jsem více píležitosti nco ve školách od uitelv v milé mateské ei slyšeti, v té ei, ve které jsem predce pes celý dosplejší vk úad konati, národ vzdlávati, slovem jí vtší polovici života obtovati ml!
pevrácené školomelství ? Není-li to nerozum bich do nebe volající ? Mfiželi mi kdo na zlou stránku
Není-li to
a
mé vzdychání anobrž mé náky a žaloby na Prešpurskou školu, kde nás ani mysliti ani mluviti neueno? K emu všecka moudrost a všecky poklady uenosti v pamti bez nástroje a prostedku, kterým bychom je do života pesadili ? Na ele však našich škol v Uherské krajin ml by státi ten klassický velikými literami vyrytý nápis: „Non scholae, sed vitae discendum." Abych tuto štrbinu ve vzdlanosti své vyrovnal, vrhl jsem se hned po skonených školách s jakýmsi nedokavým chvatem na studium mateiny a sice nejprve na poznání mluvnic a slovníkv, pak na pekládání a posléze na vlastní pokusy a plody. Bylf jsem zde ovšem sob samému zstavený samouk, a jako ptáe bez matky jen u zem kídla jsem zkušoval a létati se uil. Pekládal jsem z nmeckého, z francouzského a z polského. Krasického bajky ve slabikái a v ítance vytištné pináležejí do této doby mých prvotin, nebo již nyní to pesvdení a pedsevzetí jsem že se u nás na Slovensku co do národnosti jako od abecedy zaíti musí, proto sbíral a hotovil jsem již zde látku pro takovéto knihy a uinil plán k jejich vydání. K tomu cíli složil jsem již i ty modlitby a písn pro vykládati
m,
Do této doby pipísn duchovní, které
mládež, které se v ítance nalézají. náležejí
vyjma
dv
neb ti
i
ty
ve zpvníku tištny jsou, z nichž nknapodobené a peložené jiné pvodní, jsou. Z francouzského peložení zachovala se posud jen jedna kratiká báse od Voltaira. Vollair totiž ml již co staec jednou
pod
teré
mým jménem
5
:
225 ten nestydatý nápad, že jsa v Berlía u krále Bedicha, jedné
královské jevil
knžn
následujícími
veršíky lásku svou pro-
:
Gasto tvárnost pravdy míchá,
V
lež
ve zdání se lichá
a
Mn
se této
A tu Pro
nebe králem uinilo jsem Vás zamiloval. pak bych se rozpakoval
m
Že
noci snilo,
Vám
Pravdu vyznati
Že po
mém
liše,
probuzení
Nic ztraceno více není,
Jenom íše Tato nemilost
a
zamilovaná
opovržení
liko
u
?
donquixotiada
knžny,
ale
i
pitáhla
potupu
mu neto-
celého
dvoru
královu.*"'")
Ale nejen v mateském mluvení, než i myšlení cviil se duch mj v Bystici, jako
ve vlastním
vze
když
dlouho trvanlivého žaláe na svobodu propuštn bývá, své cvií se v potebování svých oí, svých nohou svobody. V mém denníku z toho asu zachoval se ješt
z
,
toho dkaz pod následujícím nápisem „Moje myšlénky jedné noci 27. íjna 1815. Dvodové, že žádný zpsob :
nechby vina jakkoli veliká byla Nikdo nemá práva k životu, jedin ten, kdo jej
trestu smrti dovolen není,
1)
Bh. Následovn
dal,
jura
in
dei.
Bh
jest
nám
:
to
všetená opovážlivost
sahati
ale
nikoli
sice
dovolil
trestati
,
usmrtiti.
2) šení
;
jedné každé pokuty musí býti pokání a polepkdo ale odpraven aneb utracen bývá, nemá více Cíl
k tomu asu. Jest to tedy proti mravné povaze trestu. Lidská spolenost ruí i za bezpenost života 3) vinníkova, aniž mu naped ty výminky oznámila, pod kterými to iní, an£ mnozí z nižších slavv ku slyšení a poznání *)
zákonv
ani
píležitosti nemají.
Nepochopno nám, jak
tato Voltairova
vodními ruskými básnmi
hrad vydanými KoUárovy Spisy 17.
státi
básnika mezi
p-
slavného A. Puškina v Petro-
mže. 1
226 4) Lidské a mšfaDské tovaryšstvo škodí sob tím samo zbavujíc se úda, který ješt jemu užitek pÍDášetí a
pracovati mohl.
5) Nespravedlivost a kivda se tím páchá, v tom jestli otec byl proti vdov jeho a ubohým pozstalým sirotkm, které' se živiti nemohou.
pípad,
6) Skoda se usmrcením nenahrazuje, zavraždný skrze smrt vražedlníkovu k rovnému životu se nenavracuje^ kterýby vlastn sám ml právo tohoto odsouditi. 7) Hodnost a pednost lidské pirozenosti jsou tak veliké a vznešené že mrtvé vci k. p. krádež žádným trestu spdsobem váhu a právo dáti nemže k usmrcení
—
,
života. Život jest
vc
nejdražší a nejvážnjší.
8) Jen lidé suroví, divocí, žádného vychování nema-> jící mohou vražedlníky a zlodji býti. Aspo ídcí jsou
píkladové jiných lidí. Mže-li on ale nco za to, že z tokových rodiv v lakových okolnostech v takových spolenostech narozen a vychováván byl ? Jak za to trestán býti mže že takového vychování, takové známostí ,
a vzdlanosti ale
neml
snad lepší nad
jako
? Onby snad nebyl vrahem,
jiní
jiné.
0) Sama píroda a ústrojnost tla lidského vštpují mnohým náklonnosti k jistým výstupkm. Jsou mnozí narození zlodjové. Jistý panovník a koíže Savoyský tak od
pirození krádeži oddán byl, že kdekoli a cokoli v píbytku uzel , vzal ; naposledy vlastní svj šátek položil na stl a pod zámyslem krádeže tajn jej uchvátil. Nad-
Krudy v Prešpurku vypravoval poprvé jednoho mladíka zprovázel, , který krádeži tak oddán byl že mu ješt pod šibenicí vyznal : Dvoj. Pane, já bych se rád zdržel, nemohu, kdybych prý tyto kameny ukradnouti mohl, vzal bych je, já prý jinae nemohu. Nadzíratel Lovich znal chlapce, který jemu 50 zl. a jiným ješt více penz ukradl a z nich prý ani halée sob nezadržel, ale všecko jiným rozdal. Lebozpytec Gall a jiní objevili zvláštní místo a nástroj v lebce ku kradení. Odsouzenec tu tedy za dar a vinu církve
zíratel
nám
Daniel
že v Bystici
,
pírody
trestán bývá.
10) Zákony
obanské jsou
vrtkavé
a
promniteloé,
227 nebo co
p. ped
k.
stoletý
smrti zasloužilo, to
trest
povra pova-
nyní žádné pokuty nezasluhuje, anobrž co
žováno bývá soudy atd.
p.
k.
,
áry
slrigy,
kouzla
a
kacíské
,
11) Hrozní píkladové tak níinohých nevinn odpravenýcb, jejichž nevinnost teprv po srnrU na svtlo vyšla k. p. Rodina de Collas ve Francii, jejíž nevinnost Voltaire objevil, bojují
Pro dsný? Pro 12)
lovk ? potlaují
To
proti trestu
kat
toto jest
a
smrti.
oím
šerba našim
tak ošklivý a
zlopovslné emeslo neprovodí každý hlas pírody, který ale pemnozí lidé
ohlušují.
a
íká
13)
též
je
se,
že poprava a
smrt psobí na mravnost
OdpoNa vnitní mravnost nemá poprava žádné moci, ona jest jen veselá smutnohra a krvavá láze pro asný (všetený, zvdavý) lid; b) kdo má právo od zloince žádati, aby on byl obtí k výstraze jiným sloužící ? tak by odsouzenec za budoucí híchy jiných lidí. které tyto ješt ani nespáchali , trpti musel ; c) mnozí jsou tak tvrdého srdce, že píklad jiných na jejich mysl zhola žádného úinku nepsobí, oni zstanou i potom, ím bylí jiných
vd
lidí
a slouží jim
Nikoli,
:
ped
za výstrahu skrze píklad.
a)
tím.
K tmto mládeneckým cviením
zavdalo mi
mysli
jmenovit píležitost tení Voltairových spisv onoho, kde o rodin de Collas píše, a pak poprava jakéhos mladého lovka ve Hor. Lipi. vLubtov bylo
,
bu
bu
§.
8.
mu
Cliceš>]i ztratil pítele, pujc
Pi tele
z
ev. církvi
peníze.
Bystické jmenovit u dst.
Lovicha byl tehdáž kaplanem
p.
Jan Jelšík,
p.
nadzíra-
mj
krajan
NecpalicTuranské stolice, syn ubohých (chudobných) roa obyvatelv Necpalských, hlavy dvtipné, známostí
div
obšírných,
universit pišel.
ale
charakteru
kehkého
v Tubinkách asi za rok
Sotva
že zde
posvcen
,
slabého.
a
Byl na
odkudž do Bystice
úad
byl na
15*
,
pišlo na
228 pana nadzíralele Lovicha úední psaní od university Tubinskéj kde tato žalovala a žádala vyplacení dluhu, který pan Jelšík tam uinil a nezapravil. Pan Jcišík, kterému to již díve asto a všelijakým zpsobem co nápocen jsem býval , utekl se jednoho veera ke mn, prose m, abych jej jakž ekl z le'to hanby » Ochotn jsem to u6inil, z tohoto neštstí vysvobodil. dada jemu 20 zl. stíbra, avšak pod tou výmínkou, aby mi je bud s poátkem mé cesty do Nmec navrátil, bu aspo v prvním plletí za mnou do Nmec jistotn poslal, ant vidí, že já též jen sob samému zstaven jsa každý peníz na vysoké školy bolestn a mozoln sob zasloužiti musím. doruil. Ont i hned písebný závazek k tomu napsaný strojil, práv on poškoly jsem se vysoké na Když já v Peštanské do Jae kazatele ádného za volání dostal stolici, psal mi tedy do Turanských Teplic, že mi nyní peníze složiti nemže, anC prý nové hospodáství a dov krátkém ale že jistotn mácí náadí sám potebuje pošle, jen Nmec mí summu do zvýšenou prý ase a to kde budu? pjdu a psal, kam abych mu co nejdíve Pešlo plletí, já psal Jelšíkovi , pešlo i druhé plletí, já psal druhý, tetí list, pešlo tetí plletí, já psal list dstojnému panu Lovichovi a dv. p. Kološvárymu jakožto nejbližšímu sousedovi Jelšikovu jsa toho domnní, že snad
já
i
mimo
píteli
mn
,
p. Jelšík listy
mezi tím zemel.
doruili, a
pece
Oba
já ani lísteku
Mé
páni Jelšíkovi tyto
tito
odpovdi
ani
halée
Jen
druhého roku zvláštn ped nastoupením zpátané cesty bylo k zoufaní, an£ posud peníze oekával jsem, ale nadarmo. Navrátiv se do vlasti jda do Pešt, navštívil jsem osobn Jelšíka; kdo vysloví mou bolest, když jsem ješt hrubianské námitky a výitky od nho slyšeti musel proto, na jsem
penz
prý
nedostal jsem.
dstojnému
p.
postavení v
sup, a dv.
p.
Kološvárymu
o
tom
dluhu psal a jej ped tmito muži oernil ? Ani nyní, jsem byl cele vyprázdnn a ochuzen, tch penz od nho vyrvati jsem nemohl. Pislíbil mi svat, že za dva
a
Pešly dva týdny, pešly týdny do Pešt mi je pošle. Jelšíkov, že peníze pani manželce psal dva msíce, já anf v Pešti od dv. pana Molnára ty na šaty potebuji,
229 Za nkolik
povolán jsem. drak do
mého
iítý
já
dn
píbytku
pan námitkou ,
vstoupí s
složení
žaluji ?
na
Já
mých penz, on
to
s
pro
dlám a nic neodpovdv, žádám
v jejich maDŽeistvi roztržitost
manželce
co prý na ného jeho Jelšík,
odpovdí, že když bude
Konen
míti,
nasycen jsa tchto mrzutostí, akoli sám nanejvýš poteben jsem byl^ vezma péro a papír^ napsal jsem list editeli ústavu hluchonmých do Vacova, do nhož závazek ten zavinu, peníze lakové mi
vrátí,
odešel.
já
ty k ústavu tomuto postoupil a daroval jsero. Asi po nkolika týdnech stál skutené tento dar v Budínských Novinách ohlášen, což znamením bylo, že pan Jelšík ty
peníze
složiti
musel,
a
to
sloužilo
k
mému
uspokojení.
§ 9.
Vycházky a cesty z Bystice. Kamkoli jsem pišel, všecky okolnosti mému vzdlání píznivé poznati a jich použili jsem chtl. K tomu cíli konal jsem i cesty hned bližší hned další. První má cesta byla z Bystice do Miciné k. vys. Urozen. Panu Ludvíkovi Brnickému. Jeho utšený romantický, na okrouhlém kopci stojící hrad, jeho výborná a hojná bibliotheka, jeho sbírka starožitností a pírodnin , a obvlášt jeho vlídnost a ochotnost k ukázání a propjení všeho tohoto, vystavly mu v mém srdci oltá památky a vdnosti na celý mj život. Druhá cesta byla pes Slovenskou Lupi a Lubjetovou do Bezna, kde jsem se u pana Tesáka, tamjšího lékárníka a píbuzného paní Kolbenhajerové nkolik dn&v zdržoval. Odtudto vedla nás cesta pes Djel, kde nkdy surovec pelešil do Tisovce na Muránský zámek a do ,
Jelšavy, kde jsem starého Valaského poznal a navštívil.
Nevyrovnané výhledy Muránského zámku a historické pomnky oarovaly tak duši mou, že celý den tam jsme ztrávili. Tetí cesta , kterou jsem s chovancem a panem Kolbenhajrem konal, byla pes Turec, Liptov, Krivá do Spiše, kde v Kežmarku a Levoi u pátel a pokrevných
230 se pozdržovavše Košice a Prešov jsme navštívili. Velebné Tatry naše stály tu po prvníkréte ped mým žasnoucím zrakem a tesoucím se srdcem, a akoli nebylo asu na nej« vyšší cblumy vystoupiti, pedce mnohé jejich doliny a menší pahorky navštívili jsme. Nelze vypsati, jak toto cestování a tato samostatnost úinkovala na mou duši. Co lovk nevidí^ to sob cele jinae pedstavuje. Já aspo ped vcmi a osobami, které jsem vlastníma oima nespatily vždycky jakousi tajnou báze jsem cítil , která zmizela,, když jsem je ml tváí v tvá.
ástka
VIII.
Život na vysokých školách némeckých. §.
i.
Cesta do Jeoy. Nyní picházím
pátelm
a
k takové
tenám mým
sv již známa bude bhy se obmezím ,
,
vice
dob mého
mén
proež zde
které
tam
jen na ty
bu
—
života,
z jiných
cele
která
mých spi* vci a pí-
nepodotknuty,
Ponvadž lhta mého bud ne dosti vysvtleny jsou. od slavné rady královské mi daného pasu do Nmec tém již byla vypršela, pinucen jsem byl obnovení pasu a prodloužení lhty pohledávati a tak pes Budín do Prešpurku cestovati. Zde v tentýž den pišel i jistý bývalý spolužák mj Prešpurský Mažári, rodilý z Assodu, Slovák, ale jíž s silným Maarským pízvukem. Nechtvše asu maiti, hned následujícího dne odjeli jsme do Vídn, kde již mezi mnou a Mažárim maliké rznice nyní aspo nkteré obrapro as povstaly, proto že já zárny jsem navštívil , ku kterýmž vécem on zhola žái
dné chuti neml. Odtud jeli jsme až do Prahy s obyejným dostavníkem. V áslavi kostele hledali v dkanském jsme hrob a kosti Žižkovy ; ale jakási barbarská ruka
231 je již
byla vyvrhla a spálila.
dm
Jungmanv
V
Praze
mé
první navští-
pi prvním
uvidní se byli veni byl Pan Jan Nejedlý pijal jsme již jako na vky svoji. nás s obyejnou svou nádhernou vlídností, u paní vdovy Krameriusovy potkala nás zvláštní nehoda. Po vlídném pivítáni nás zeptala se „Kde pak zstávají ?" já této otázce neporozumv, byl jsem dlouho na rozpacích a nevím, co jsem odpovdl. Po chvíli opt se plá Kde pak zstávají, abych mému synu povdti mohla, když se dom vrátí? Naež já „zstávati^ nám Slovákm v tom smyslu jest nejen nesrozumitelné , ale i nesnesitelné. Spativše dobrotou našeho Mentora Jungmana památností Prahy a pedeslavše vci naše poštou do Drážan, schváln jsme abysme eskou do Teplic pšky putovali z Prahy až této cest ve váku uesl a kdo zemi lépe poznali. Já na možno bylo etl jsem práv tehdáž z frantiny preložeDého a vydaného, „Papouška* od Kinského. Z Teplic do a
:
:
:
,
Drážan již nás místy sychravice a chumelice V Drážanech poštstilo se mi Mažáriho potud asi
se
ti dni
mým krasoumným
libostem
a
zprovázela. získati,
že
radostem se spolu
mnou obtoval. Slavná noc od Coreggia, Madonna RaAmor od Mengsa, tak se mi v pumt vtiskly, že mi nyní ješt zdá, jakobych je teprv vera byl vi-
phaeliova a se
i
dl, jako nkteré charakteristické osoby a oblieje, tak nkteré obrazy po prvním uvidní jich jsou na vky i jakoby nám vždycky ped oima stály. Sbírka naše eckých antik a starožitností v Herkulan vykopaných neobyejný dojem na smysly mé uinila. Prvního dne ráno vyšedše k ohledání msta , nic jsme doma nesnídali, proež ptali jsme se, kdeby byla kafirna ? Dva moji páni vy jste nás potkavší minuli nás. Tetí ekl zajisté cizozemci. Kafirna jest tu podezelé místo, kam poctiví lidé nejdou. V Drážanech navštívili jsme i slavného theologa dvorního kazatele p. Krištofa Bedicha Ammona, pak eského kazatele povstného Štephana a chrám eských vysthovancv. Pan Ammon, muž vážný tém Gólhemu podobný, smlouval se s námi dlouho a sjakousi zvláštní láskou k uherským protestantm. Ale hnv a žel roz,
:
rýval duši
mou pinaštívení
p.
;
Štephana, který o národnosti
232 a
ei
nechtl osoba to nepatrná, ryšavých vlav píbytku jeho panoval jakýsi nepoádek, nedím neistota. Pi takových okolnostech není div, ani slyšeli
:
sv, málomluvná, a{
eská církev v Drážanech klesla a klesá poád. Z Drážan do Lipska asi tinácte mil jeli jsme opt poštovským koárem se temi Rusy, pes Míše, Vrín že
jsme nkolik hodin v jakési chatrné vesnici, kdež však pohodlný hostinec byl. Pan Mažári maje v emenném opasku své stíbrné peníze, pes noc takový z tla shav pod podušku kladl. My vasn ráno vstávše odjeli jsme s pokojem. Ped Lipskem mj Mažári „zle je, zle je!" Po ase jatrhne, ka zbledne, rukou šlakem poraženým, ekl zajíkav: „moje peníze, zykem moje peníze, zapomnl jsem tam, kde jsme nocovali." Já vida tovaryše cesty bez pítomnosti ducha, najmu v nejbližší vesnici lehký vozík a celou noc obtovav nazpátek vrátil jsem se do onoho hostince. Ješt nebyl jsem ve dvoe, již statený hostinský maje opasek v ruce v ústrety bžel. pTu jest opasek o peníze^' pravil. Aniž když jsem jemu odmnu podával, jí vzíti chtl. Na druhý den našel jsem pana Mažáriho položivého polomrtvého v Lipsku. Pi veei byli v našem hostinci mnozí knihkupci ze všech atd.
Noclehovali
m
:
tém
mn
mst
krajv Nmecka, anC práv tehdy as roního trhu v Lipsku byl. Tito nám vypravovali, že Góthe v ty dny pi tomto stole knihkupci Tubinskému Cottovi jakýsi nejnovjší rukopis za nkolik tisíc tolarv k tisku prodal. Z Lipska do Jeny, opt naše vci do Vimaru naped poslavše, hned pšky, hned s vozíkem cestu jsme konali , abysme tím volnji okolí a bojišt Lipských bitev, r. 1631 pod Gustavem Adolfem, jehož krflpje krve ve Weissenfelse se ukazují, a r. 1813. pod Napoleonem a spojenci vedených navštíviti mohli, až a
(Michaolis-Messe)
dne 8. íjna ráno o desáté hodin do Jeny šCastn jsme pišli. Jeden z mých bývalých spolužák rodem Spišák byl zde na universit na uení, on nás vodil po
mst Srbv
a
ukazoval
jeho
památností.
Lužickýcb
Ustav
jen povrchné vidli a navštívili jsme,
anf tehdáž
akademické prázdniny byly. Když jsme se na zdejší slav-
né procházce pod lipami
procházeli
,
potkaly
nás
dv
I
2a3
odné
panoy, z nichž jedna tlustý svazek jakýchsi rukopis v ruce oesla. Na otázku: kdo to? ekl
hezky
a jíž letité
náš vodi: jedna jest dcera zdejšího
knihtiskae Brockbausa a Dejhlavnjší redaktorkyn známého konversacního slovníka ; druhá jest její pítelkyn Luisa BracbmanD0V8; povstná básníka^ která zde své básn tisknouti dává. Zde
eky
dílem pod lípami^ dílem oa
behu
poátek onnéno mé balvšak teprv pozdji dokonena a
zárod
a
Pvod Lipska," která Budínské Zoe tištna byla.
lády
v
in facie loci,
Plisy znikl první ,,
DTa Karašovici, Rusové, a
nco
Prvé než bysme
o
jejich prvodci.
Jen
o
a
Jenském život
ekli, musím mé ješt nazpátek na cestu Drájedna z nejpekvapivjších žJansko-Lipskou vésti, kde prátely
mého
událostí života
m
potkala.
V Drážanech
totiž
sedli
na poštovský vz spolu s námi ješt ti jiní cizozemci, ustavin vlaskou žvatlající, akoli znáti bylo z vyslovení, že nejsou Vlachové. Dva mezi nimi byli mlá-
eí
denci mezi
16
šího stavu
a
20 roky, synkové, jak vidti bylo, vyšrodiv. Jejich rodinné jméno
a
bohatých
bylo Karasev (ti Karašov). Tetí jejich vdce a tovaryš cesty byl muž obstárný, bradalý, vojenských jizev a
šrámv
jsem
tém
prošlo
Sotva že jsme sedli do vozu, zpozoroval Mezitím pedce pl dne v jakési nejistot a nmé mleli-
plný.
hned
i
že toto nejsou Vlachové.
Konen
prolomiv hrázi nás louící eknu: „Moji že si tu svobodu beru, podle vašeho páni, odpusCte pízvuku ve vlaštin a a podle všech vašich , vosti.
já
,
nmin
zvukv
soudím, že vy našimi bratry
a
Slavjanskými syny
Naež onen staec otevra oi, ekl: my Slavjané jsme a brati Rossjani." naší rozmluvy, že prvodí tchto mlaosobn onoho kozáckého hejtmana, Ivana
Rusové." „Charošo, charošo,
jste,
I
totiž
vyšlo
dých
z další
Rus
znal
v mé mladostí po první francouzské vojn, tuším pod Suvarovým, vraceje se dom pes Turec
Danilova
,
který
234
dom
nkolik dnv na odpoinku byl a a v našem hospodoval, který mi v noci tolik o Kozácích a Ruších co pacholíka na koné bral a se vypravoval , který
jel
m
mnou po záhumní
atd. Josefa a Jakoba neprokdyž po mnoholetém rozlouení opt nikla vtší nyní pi spatení tohoto v Egypt se spatili jako známého a pítele mého, nezapomenutelného Ivana Danilova. Nekonené množství otázek a odpovdí s obou stran pro akademický život ukrátilo nám cestu a svázalo nás Šedivec tento vážný, akoli již uzlem nerozluitelným. více starcem než mužem byl, byl ustanoven od bohatého ruského šlechtice Karaseva ne tak za uitele, anf ue-
jezdíval
tklivost,
m
i
mnoho pí sob neml jako rádce jeho dvou synv, kteréž on
nosti
,
po Evrop
vyslal.
Zdržovali se
rok v Ialii, nejen mezi sebou
Z
konec Umluvili jsme se tragický
dom
Jen
v
v prvním bydleli,
mluvili,
pešli
uiti se mli,
a
baviti
Itálie
ml již
s
Karasevií nejprve
i
s
ponvadž odebrali
i
otcem svým kde též asi ale jeden
se
na této cest,
asi
nyuí vlasky
sob do-
dv
léta
z nich, starší,
ped asem. sob v jednom
odsud že
že to ale nemožno bylo v nejbližším sousedství jsme
byt najmeme,
tvrtletí,
oni u paní
dom, potom
,
ale
do Jeny,
strážce a
ním na cestování
proež ustasiu ješt
pes
pisovali.
tito
vdce,
za
však
aspo
vdovy Cennerovy,
skuten
já v
kopšovském
naše žádost se vyplnila, anf
v témž dom hned vedle nich hospodu dostal jsem. Tento Mentor Karasevský byl i mj první uitel v ruském náeí. Koupeno Vaterovu Grammatiku a Chrestopekládáno ody od Lomonosova , Deržavina na matií
já
,
Boha, teno „Drevnija Riiskija Stichotvorenija," které darem od nho na památku dostal jsem. On navštvoval i tení na universit spolu se mnou, obzvlášt Ludenova^ nevelmi zbhlý Friesova a Ockenova, akoli v pi staroslavbyl. Byli jsme spolu pítomni nkolikráte ských službách božích ve Vinaích, kde velkovévodkyn Maria Favlovna, ruská knžna, sestra císae Alexandra, za velkovévodu Bedicha provdána byvši, zvláštní kapli, knze a zpváky mla. Ale v jeho chovancích, tch Mladorusich , bohužel, nebylo nám možno jiskru národ-
nmin
i
235 DOSti a slavjanstva roznítili, jejich duše musely již v
mlaodvráceny býti, nebo dosti pocizeny a od národu mima Vlastinu, frantinu a nminu o niem jiném slyšeti nechtli. Zde jsem nejednou zalkal nad nenárodním vychováváním ruské a vbec Slavjanské šlechty. Jeden z tchto mladých pánv, starší totiž, byl vysokého zrstu, štíhlého tla, okrouhlého spanilého oblieje , pitom prudké náruživé letory. Mladší byl nízké postavy a chladné krve. Jednou v lét veerního asu zavzní mezi žákovslvem Jenským šeptání: „Karasev rann, Karasev rann nebezpen!" V krátkém ase doveden aneb radji od nmeckých buršv donesen byl starší Karasev dom 8 ubroceným krví ramenem. Dal se Ras tento ohnivý na souboj se synem profesora práv a dvorního raddy Aspherusa v Jen. Souboj vykonán v tak eené drsné
dolin (Rauhthal), prohnáno mu kordem levé rameno a žíla krvní proseena tak, že na druhý den Karasev ducha vypustil. Jeho bezdušné tlo bylo noním asem pi svtle pochodní na hbitov vyneseno a slavn od celého žákovstva sprovázeno.
svým prvodím brzo na
to
Mladší Karasev spolu i se Jenu opustivše, do vlasti se
vrátili.
§.
3.
Okolí Jenské.
K dokonalému poznání nkterého znáti jeho
pátely,
sousedy
V6 kterých se nalézá;
tebná
a
jiné
lovka musíme
zevnitní okolnosti^
k poznání nkterého
msta po-
známost jeho okolí a sousedství, v Jen pak to tím více, že všecky místnosti okolí Jenského široko daleko v universitském život se sousteují. Nový nikdy ped tím necítný dojem uinila Jena a její okolí anobrž celá cesta pes Sasko na mou duši. Všudy slavjanská jména a neslavjanští obyvatelé. Jáf slyšev taková jména jest
vili jsem nechtl, proto kdy a kde jen možno bylo, sám jsem osobn cestu do nich konal. Samé jméno Jena aneb jak prošlý lid posavad íká, Jana^
vlastním uším
236 pak í6ka pes Jenu tekoucí Lutora, pozdji Lutra, Slavjanská jsou. Toto poslední nepochybn od Ijutý t, j. prudký, bystrý. Pak blízké vesnice a msta Gospoda, :
Kunica, Beznice (Priesnitz); Velnice (Wólnitz), Loboda (Lobeda), Remda, Klosvice, Celnice, Radegast (asi mile od Jeny), Driznice (snad trýzníce aneb treznice), Geschvilz, Podlvitz,
Vinary, nezíslné jiné jsou ješt
statky Slavosrbv
zde bydlívších
ale
,
poz-
v jejích domích
zvuky Slavjanské, leda že zde velmi rozšíených a oblíbených Lužíanflv a Lužicanek vtším dílem v njaké služb se nalézajících. a ulicích neslyšeti více sladké z
list
Ku procházkám Jenským pináležejí v blízkostí: Píkopy vkol samého msta Ráj ili Paradies mezi mstem a Šálou a pak Chod mudrcv pod mstem; v podálí ;
mlýnská dolina (Muhlthal), Olejna (Oehlmuhl), Travnatý mlýn, Pila (Schneidemúhíe) a pak blízké vesnice Wenig, Jena, Kamsdorf, Ziegenhain, Borstendorf. vesnici
jméno
stálo :
ješt za našeho asu
^Crudy." Zahrady v
nitjší jsou
:
Jen
V
poslední této
stromu vezané vkol Jeny zname-
do a
Knížecí zahrada (Prinz-Garten), která
nkdy
Gríesbachoví náležela , botanická zahrada na píkop, Harasovská zahrada, kde krásné myrthy a jiné východní rostliny; Sillerovská zahrada a jiné. O Vímaru pesvdil jsem se nejen z nejstarších listin ale í vlastní oívidností, že se toto msto pvodn Vina, Vinary jmenovalo od vinic a vinav víno tam vyvodivších a prodávavších. Tato ástka msta posavad se ukazuje, a „Weinberg," „Weinplatz** jmenuje. Pravdu tohoto potvrzuje i latinské
jméno
,,Vinariensis.'' Sála
život celému
a
mšfanv
mstu. V na
ní
vedle Jeny tekoucí
zim tak
se klouzají trepky na nohách
V let opt zvlášt veerního asu lunkování se zpvem aneb koupání a
zané majíce. se na
ní
Jednou pi takovém koupání profesor
kratiký
propjuje
tuto zamrzne, že sta
Stark,
as
ve
dostav
vod
ke
byl,
utopil se mladý,
do lídv
pece
z
více k životu pivésti jsme nemohli.
,
a
žákv pivá-
provodí plováni.
nadje plný
a
jen dosti
ní
vytaženého nijakž
O
prázdninách konal
jsem vycházky do všech okolních, vzhledem na Slavjanskoi historii aneb mythologii pamétných mst. Radegast
337 jest
vesnice
došli chatrná
oblieji slavjanskými.
s
zpvu
znlek prvního tchto mých vycházkách více
a
Slávy
Dcery
Nejna
povstalo
procházkách, v tchto hájích,
lukách a zahradách okolí Jenského.
4.
§.
Akademický
bupšovský život v Jen.
cili
as
Pišedše do Jeny ubytovali jsme se na stinci
u litého
medvda
,
v
nmž nkdy
i
ho-
v
Luther
a
Melanchton se zdržovali , a však jíž druhého dne ráno pesthovali jsme se. Celá Jena rojila se již zástupy žákv, kterých se tehdáž na tisíce bylo shromáždilo. Na druhý neb tetí den vedlo nás veliké množství do Kunice, kde první komers držán býti ml. Jestit to vesnice nad Šalou níže Jeny asi hodinu cesty a ode dávna slavná kunickými praženicemi (Eierkuchen). Již na cest pes luky zpíváno pro mne nové a nikdy neslýchané písn akademické, k. p. Jch lobe mir das Burschenleben atd. V Kunici i hostinec i sad peplnn byl žákovstvem.
Najednou stalo se utišení veliké a tu vážným dstojným a velebným hlasem zpíváno píse „ín dieser feierlichen Stunde." Polom bráno pivem naplnné íše do rukou a po okamžení líbalo a objímalo se všecko vesms jako bratrstvo a od té doby všickni zde pítomní jsme sob jen tykali. Opt zpíváno , hráno, až pozd v^er dom jsme se vrátili. Takovíto koraersové odbývali se potom i
v
Jen
v hostinci
rže
u
tak
hlasitým
zpvem
,
že
veerního asu celé msto se ozývalo. Námstí Jenské tverhranné jest , po se hemži ustavin hromady buršv. Nkdy ve dne a zvlášt veer udlají studenti etz chytíce se za ruce od jednoho konce ke druhému
nm
pocházejíce
tak
vzhru dol
zvlášt onu „Was ist každý burs,
má
tém
a
zpívajíce
národní
písn
des Deulschen Vaterland?'' Rapér a
asto
i
na
námstí
tém
šermují.
Vkol
všudy plesovny Jeny jsou blízké vesnice a v nich v háji aneb v sad; tu ve dnech sváteních a nedl-
238 nich všecko ploo, studenti, vesniané a vesnianky míchají
se
tu
jest to slují.
obyejné ve svorném a pokojném spolku. Jinae s msfany, kteí zde v ei buršovské filistery
Já však
ml
jsem pístup
dom. Stola Mošovský
rodim
Starke
svým skrze mne
listy.
Jen
pocházel
do takovýchto z Jeuy a psal
Mšfan
Jen
v
i
v
jest
vru
ped
buršem se ponižující a od nho visící stvoení^ proto v Jen vlastn íkaje žádného mšCanského života není, an pohlcen jest od života akademického. bídné
pedce nkdy rvaky mezi burši a mšCany aneb tovaryši a emeslníky, zavzní i hned strašné „Burscho heraus'' po celé Jen a v tom okamžení celé msto se tese, nebo žákovslvo ozbrojené táhne tam a jistotn Znikají-Ii ale
zvítzí.
Pi
znikléra
ohni na p. aneb
každý burs má v ruce lak
pi vyobcování burse
eený
„Ziegenhaimer'' t. j. sukovitou opálenou z tvrdého deva, jenž pi vesnici Ziegenheim roste. Tímto kyjem bije o dlažbu, což strašný podzemní zvuk a ohlas po celém se rozléhající vydává. Buršové sesteují se na námstí a pak táhnou,
hl
mst
kam poteba
velí ! Milovným a ctným profesorm inízvlášt na den jména aneb narození, aneb i pi jiných píležitostech zastaveníko s hudbou, pi kteréž píležitostí konány bývají. Koho ješt více vyznaiti a poctíti chtjí, tomu ke cti zasazují ped domem , na nkterém vají
ei
menším námstí aneb i jinde na pohodlném míst mladý strom obzvlášt dub na památku pokrestný jménem toho muže, a to s velikými úpravami a obady. Tak za ,
mého asu uinno Okenovi
a Friesovi, že byli na Wartburgu. Každý burs prvního roku jmenuje se liškou (Fuchs) s jakýmsi opovržením. Odv buršovský byl erná aksamitová epice , která na ele stíbrnou ratolest dubovou
aneb aspo list pišitý mla. Kabát obyejn sukna až po kolena (deutscher Rock),
též
tém
z
erného tak jako
attila, vlasy na hlav dlouhé poutcem na dv strany rozdlené, nestíkané, brada nebolená voln rostoucí; v let zídka kdo z buršv chodil po se zakrytou
mst
vtším dílem teleci maso s njakými zeleninami které nám z poátku ne vždycky chutoávaly, an( se k. p. ken, petržel co píkrm hlavou.
Strava byla dost sprostiká, ,
239
Veer
málo kdo myslí ua jídlo, an( místo toho Jednou tehdy s máslem se požívá. káva , napadla nás Slováky choutka po slovenských jídlech z tsta, proto složili jsme na to peníze. Sotva se povst o tom roznesla, pipojilo se k nám množství nmeckých buršv a pátel. U pana Rumana inny k tomu pípravy. Když jsme poselkyni pro mák poslali, pinesla nám z lékárny aneb z krámu tak málo v papíe zakrouceuého máku, že od toho upustiti a na to místo sýr aneb tvaroh vyvoliti jsme museli. Pan Jií Ország, bývalý oekonom Prešpurského alumneum, byl kuchaem, ale bohužel žádná z Jenských kuchaek a služek tsto mísiti a udlati neumla, anf tam podobná tstová jídla neobyejná jsou. I pinucen byl tehdy náš pan kucha ruce ist umýti a celou tu práci na sebe vzíti. Naše domácí paní tam pítomné nemohly se tomu dost nadiviti. Z poátku ptali se Nmci , zdali prý možno nco takového jisti a ztráviti potom však pomalu i oni dali se do toho , a tak jim to zachutnalo, že nás astji prosili za opakování takových hodv. Cestování takovýchto akademik, anobrž i jiných profesorv a vzdlancv v cích jest velmi snadné , laciné a pohodlné. V Uhícb, když kdo na druhou tetí vesnici cestuje, tu již mnsejí
vaí
a
jí.
aj
chléb
a
,
—
Nm-
býti
kon, vz, pohoni,
zavazadla. ranec, v
Nmecký
nmž
truhly,
od východu na západ, spokojen
Bh
kufry a
vezme nejpotebnjší vci sám pocestný
na
sob
s dosti
ví
hbet
jaková strojný
nese, putuje
prostikou živ-
ímž se stává, že v Nmcích vzlášté ve mladosti všecko cestuje do Svýcar, do Vlach, k Baltickému moi atd.
ností.
§.
ProfesoroYé a
5.
vdy
y
Jen.
Gabler.
Svoboda tlesná
i duchovní universitského života pivedla ducha mého do stavu jakési nejistoty} tkavosti a povšechnosti. Všecko jsem chtl slyšely
v
Jen
vleky vdy
poznati a vyerpati, všech profesorv
po-
340 sluchaem i
Proto navštvoval jsem v prvním plletí
býti.
pylvu a to jak lidskou tak
zvíecí. Pozdji však
i
jsem, že tato tkavost a roztržitost nevede k
cítil
ztáhl
cílí,
jsem pláchly na korábu mého uení, obmeziv se na theologii,
historii,
filosofii,
pírodovdu
a
V
filologii.
the-
moji profesorové p, Jan Filip Gabler, Schol,
ologii byli
Dane, mladý Stark, ve
Luden; ve
v historii:
filosofii
filologii
Oken, Bachmann;
Fries,
:
Eichsladt,
:
Hand
a Reisig;
ve fysice Voigt otec; v botanice Voigt syn, v mineralogii
vdách Liider. Mrtvina Prešpurská co pamti mé ležící^ teprv zde dostávši život, za-
Lene, ve státních
mumie v ala hýbati se a dýchati. Gabler byl ped tím v Altendorí kazatelem. On byl biblický rationalista, svobodomyslný a však lánky náboženské a víry s tou nejvtší uctivostí a
lítlostí
je on za zastaralé
pednášející
církevní
rozjímající
aneb neprav pojaté
tvrcem nové vdy, theologie
a
totiž
písn
tam,
vydával.
theologie biblické
oddloval.
i
,
On
kde byl
kterou od
Biblickou theologii
vážil on jedin ze studnic písma svatého, jakž ono podle a podle zdravé kritiky stupn vzdlanosti našich vysvtlována býti má. Církevní theologie byla mu nauka
asv
od církevních otcv a uených mužv v pedešlých stoletích sepsaná, Onano vynášela smysl ven z písem svatých, tato jej vnášela do nich, onano pedkládala to , co sám Kristus a jeho apoštolé bezprostedn uili a mluvili, tato obsahovala v sob výklady lidské o tomto uení Krista a apoštolv. Pan Gabler vydával i theologický denník ili journál, který ale na tak veliký
zrosil, že já jen nkteré z nho sob etl. Co jest opravdový protestantimus, tomu jsem se
svazkv a
poet
jsem vybral
teprv od tohoto zlaté
cesty
muže nauil, který všudy
výborn
držeti se
§.
jakési štastné
uml.
6.
Harms. Boj theologický.
za
Muže tohoto já sice osobn neznal jsem, že ale mého asu náramný vplyv ml na theologický svt,
241 následovn i na mne, nelze mu zde odepíti místa. Byl Kiele. V mladosti co sya on kazatelem ev. církve v chudých rodiv emeslu se vyuil a teprv pozdji, jako náš Doležal, spisovatel eskoslovenské mluvnice, školám
mst
O jeho
se oddal.
obzvláštním
zpsobu
mnoho
kázaní
svdkv. On
jsem od jeho krajanv, oitých
slyšel
povstal co
nejsilnjší ozbrojenec proti panojícímu tehdáž rozumenství ili nationalísmu.
Pi
tetího jubileum
píležitosti
násle-
dovav v tom píkladu Lutherova vydal na svtlo 95 theses nemilosrdn soli, louhu, tu a tam i bláta, kterým metal na ty nejslavnjší protestanty a rationalisty. Nás pt aneb šest Uhrv : Ferjeník, Rumann, Benedikti, já ítali jsme a nevím ješt který jiný, sešedše se spolu, tyto theses stou nejvtší pozorností a úastností. A skuten ony mnohé kehkosti církve a náboženství toho asu nám odkryly a ped oi živ a nezapomenuteln pedstavily. On^ zpsobily to, že církev protestantská z novu ze sna povstala a z ralionalistických vrtochv a závralv na zlatou prostední cestu se vrátila. Ponvadž plných
tém
spisek ten z
nho
,
Harmsv ídký
které se mi
zde kladu nkteré lánky
jest,
tak
líbliy,
že
jsem
je
do dennika
svého vepsal.
lán.
Odpuštní híchv stálo v 16. 19 století mže se darmo mít, tím sám pisluhuje.
21.
mnoho penz,
sob
každý
a
století
nebo
v
lán. 27. Podle
staré
víry stvoil
Bh lovka
:
podle
nové víry tvoí lovk Boha. lán. 32. Tak eené rozumné náboženství jest obyejn bud rozumu bud náboženství aneb obojího pozbavené.
lán. 52. Peložení
do živé
bible
ei
musí se
uplynutí každého století obnovovati, aby v život
po
zstala.
Iao. 71, Rozum v evangelické církvi se vzteká : Krista z oltáv, mrská slovo boží dol s kazatel-
strhuje nice,
8
do
hází blátem
lán. 75. jako chudobnou
kestní
Nkteí dvku
reformáty) bohatou
vody.
žádají
skrze
uiniti.
nyní
církev
(sjednocenost Nespáchejte toho skutku
nad kostmi Lutherovými, on tím ožije Kollárory spisy, IV.
luteránskou
oddavky a
pak
bda Vám 16
!
242 láo. 93. Katolická církev jest výborná církev ona se pidržuje a vzdlává obzvlášt svátostmi: ona je lovku jako tlesné bytností nejpimenéjsí. Reformatská církev jest výborná církev, ona se pidržuje a vzdlává obzvlášt slovem božím: jest lovku jako rozumné Ivytnosti pimena. Výbornjší než ob jest církeT evangelická luteránská, ona se pidržuje a vzdlává i svátostmi ;
i
slovem
božím.
§.
Nmetí
7.
nábožníkoTé.
(Pietistae).
Prvního tvrtletí pijda do Jeny bydlel jsem
s
Mažárim
u jistého Kopše mšfana a ševe na blízku universitskébo majícího. On bydlel v pízemí se svou chrámu vlastní první podnebí, kde jedna prostranná svrodinou, nám dáno tnice k bydlení a jedna komora ku spaní byla. Dal nám pan Kopš tuto svtnici nco lacinji pod tou výminkou, abysme mujikaždousobotu veer na jednu neb dv hodiny odstoupili; anC se prý k nmu v ten as statení lidé a kesfané schá-
dm
zejí.
Nkolik týdnv
já na
ty
schzky ven
nedbal jsem. Jednou ale zvdavost zvdti, co ti lidé tam dlají, jsem
m
z
1
domu vyjda
zvedla,
i
chtl
proež zstal jsem
schváln doma. Nejprve okna záclonami zakryto, pak množství svíc rozžato, stl co oltá upraven. Okolo sedmé hodiny sešlo se asi 20 nkdy i tidcet rozliných osob obojího pohlaví; já domácího hospodáe zeptal jsem se, zdaliž mi dovoleno tam pítomnu býlí ? „I ovšem za est sob to pokládati budeme !" Jeden z nejstarších mšfauv zane tichým a však vážným hlasem píseíí zpívati, za nímž potom celé shromáždní Na to zpívalo. vstalí
všickni
jakosi
zázran
a
modlili se s takovou vroucností,
na
mne úinkovalo. Na
to
ale
že
to
bohužel
teni téch nejnechutnjších zastaralých nknih, kde o samém ddiném híchu, o áblích a pekle, o ranách a krvi Kristov a tmto podobných vcech, zmínka byla. Na to následovalo svobodné
následovalo
meckých nábožných
J
243 smlouváDÍ a jako ecováaí o vcech Dábožeoských, až se konen s požehnáváDÍm a krestanským políbením rozešli. Já schválné pí všem tom jen mleniivým liasU liikem jsem byl. Ze všeho toho
vidti bylo jakési touženi
po jiné vroucnjší nábožnosti, než byla ona chladná pouze toliko rozum zaneprázdující, jaková toho asu ve Pece já hned na všech chrámích nmeckých panovala. prvníkráte nabažil jsem se na vždycky navštívení tohoto spolku^ a jen tu prosbu a to želání odtud s sebou jsem pinesl: „^^Y "^^^ podobného v našem národu nikdy nestalo, aby mezi knžstvem a lidem, mezi chrámem a dojném takovýto rospor nezniknul.^
Jindicli Luden. v Jen nejsilnji úinkovali na Luden, Oken a Fries. Luden ml mezi všemi mého ducha : professory nejprostrannjší posluchárnu a nejvtší poet posluchav. V let taková tíse a tlaenice byla, že
Ti
professorové
se nám cedil. a pot z ela ze dvora do poslucha venku z Okna posluchárny obrácených, kteí ve dvoe na ebících o stnu opených stáli. Takový ebík, bud kdo chtl pinésti sob musel, bud pedelovi obzvlášt za zaplatiti. U Lu-
jsme sotva dýchati mohli plna
byla
hlav
deua slyšel jsem já spolu s Benediktim nejen celý všeobecný djepis ale obzvlášt i djiny nmeckého národa, .liž v onéno první zpozoroval jsem tu i tam njakou strannost pi Ludenovi, ale v djinách nmeckého národa
zmatek germánských a Slavobou národv. mythologie janských živlv, jmenovit Luden totiž nespokojen tmi ídkými a suchými studnicemi, z nichž Nmci známosti o pohanském náboženství
promnila se
svých
tato strannost na
pedkv
važeji,
totiž
:
Tacitem a Caesarem, u nichž chtl
se krátké zprávy o germánských modlách nalézají;
ku prospchu svého národu rozšíiti, proto vzal útoišt své k Adamovi Bremeuskému, Saxovi Grammu->
toto
pole
16*
344 tikoví, Helmoldtovi, k Ditmarovi a jioým, a co lilo o Slavjanech vypravují, to on potahoval, aspo z vtší ástky i na Nmce. Ohradil se pak asi následujícím zpsobem:
že tyto
modly že kdo
krajiny byly
obady od
díve
nmecké,
Vendové
že
tylo
Nmcv
zdditi aneb vypjiti mohli, v stavu jest písné meze uriti mezi tak pomíchanými a
d. Já po zkonené hodin nemoha se déle jsem na pátelskou soukromnou rozmluvu k Ludenovi a pednesl jemu vlídn mé slavjanské o tom domnní a jako protestovaní. To byl snad první živý hlas pozdvižen od Slavjana tváí v tvá proti kivdám Nmcv. Já již tudy ml jsem výfahy a dílem i sama díla z tchto spisovatelv, mythologii Slavjanskou opisujících, proež nemluvil jsem na zda Bh, ka: „vždyC tu všudy výslovn stojí Slávi, Vendi, Obotrile, Pomerani, Polabi a t. d, anobrž sama jména tchto bohfiv Svatovit, Radegast, Svatobor, Henil, Hmil a t. d. jen ze slavjanské, nikoli z nmecké ei vysvtlovati se dají. Fan Luden dlouho byl na rozpacích a vymlouval se všelijak, konevšak uznal, že on slavské ei tolik povdom není,
národy
a
zdržeti,
t.
šel
:
n
že budoucn na tento lánek své historie bedlivjší pozornost a kritiku obrátí. I stalo se v samém skutku, svém díln .„Geschichte des že pan Luden v tištném Teutschen Volkes. Gotha 1829 Sv. 1. strana 555, kdo o mythologii staro-germanské píše, ani zmínky o slavjanských modlách a spisovatelích slavjanské mythologie neiní. Byl-li to následek této mé rozmluvy s ním aneb jiných okolností, to zanechávám nerozhodnuté. Dosti na tom, že když jsem jej podruhé z Pešti roku 1835 navštívil,
s
nkolika sklenicemi Tokajiny
a
úsmchem
Lehrer"
mi
za
to
dkoval
m
a
se
mu zavdil,
„mein slavischer
nazýval.
§.
9.
Ludvík Oken. Druhý
mn
památný muž v
Jen
byl Oken,
akoli nábo-
ženství katolického, však jeden z nejvolnomyslnjších mudr-
245 cd.
U nho
slyšel
jsem
{^pírodopis). Dlouho
filosofií
jsem
pírody
se nemohl
a historii
pírody
do jeho zpsobu mluvení a myšlení ; bylf mi opravdivým sphin^em plným pohádek, ale pomalu vyjasnila se obloha myslí a oí mých a spatil jsem na v samém skutku jednoho z nejhlubších zpytatelv pírody a z nejvtších mužv našeho vku. Luden byl muž svta, uhlazených mravv, vlídných poklon zprávné libozvuné ei Oken byl muž školy, nedbalých mravv, nevytelé ei, asto zanedbaného roucha. Jeho kathedra zdála se býti sud Diogenv a pece snad nikde vtší tichost a pozornost nepanovala, jako v jeho posluchárn; jen škoda, peškoda, že nás tak málo Uhrv mezi jeho posluchai bylo^ ant vtší poet jen na tak eené chlebové nauky a vdy se obmezil. Dv hodiny ale obzvlášt mi u Okena nezapomenutelné zstanou. Jedna, ve které nám vykládal stvoeni svta a obzvlášt povstání naší slunené soustavy s jejími planetami a msíci, a pak povstání lovka z vody u behu moského. Zdálo se mi, jakobych byl oitým svdkem tvrce býval v tu dobu, když tyto vci tvoil. Arci že pí tom i mnoho poesie a fantasie bylo, ale práv to se líbilo, že v zrcadlo tchto tak vznešené vci tak krásn a zeteln vysvtlovati uml. Druhá bodina u Okena byla na botanické procházce pod šírým nebem; „Moji páoi, ekl," já vás nechci botanickými soustavami uených škol a knih obtžovati, pojtež sem a hlete na tento ped námi stojící strom; tu máte nejdokonalejší a nejvrnjší rostlináskou soustavu. Tento strom záleží ze hlavních ástek, totiž z koene, ze pn, z ratolestí a z listv; vpraviti
nm
,
:
mn
i
ty
i jen tyi hlavní tídy v íši rostlin nebo strom nic jiného není, nežli soubor (complex) a zrcadlo všech rostlin, neb rostliny nic jiného nejsou, než rozpytvaný a po zemi rozložený strom. První nejnižší tída rostlin musí tedy býti koenovitá, kamž pináležejí houby, hiiby a jim podobné ; druhá tída rostlin musí býti pnovitá, kam pináležejí rozliná deva a stromy ; tetí tída rostlin musí býti ratolesCovitá, kam
proež
musejí se
nalézati,
pináležejí býti
ke, koviny, houšt tvrtá tída kam pináležejí trávy a rozliné
listovitá,
;
rostlin
musí
zeliny.
Do
246 tchto ctyr tíd metaly se Dám známé rostliny.^
10.
§.
Jakob Friedrik
potom samy sebou všecky
již
Malá píina, velké
Fries.
následky-.
V
prvním plletí mého akademictví znal jsem toho muže jen z nkterých jeho spisv, ctní však jeho ješlr do bližšíha neslyšel jsem. ŠCastná náhoda však pivedla se zahrádkou, z níž svazku s ním. Fries ml vlastní dvée na píkopy vedly. Ja jednou procházeje se na píkopích uzím hlubokého tohoto myslitele s jeho pti neb šestiletým synákem pede dvemi oné zahrádky Mezi zahrádkou a píkopem totiž byla ješt voda státi. snhu. Dobrý ofec vzav tedy a bláto z rozlopeného chtl pes vodu a bláto. Já nésti jej synáka v náru piskoiv k nmu eknu: ^Pane dvorní rado, rate doa vzav chlapce voliti, af já to uiním, já jsem mladší,"
m
dm
toho penesl jsem
dkovav
na
jej
pkopní
procházku. Fries popipojiv se k mé projméno. „Já jsem Kollár
se za tuto pozornost a
cházce ptal se
m
na
vlast
a
rodák z Uherské krajiny" odpovdl já. ,,Já Uhry obzvlášt vždy rád jsem míval a mám, oni se na našich universitách obyejn chvalitebn zpravují." „Odpustte jeden v
pane, že Vás ale tu na
omyl upozornit musím
tato
;
Nmcích
husle panující patí ale ne tak
chvála
tém
Maarm
všickni ti Uhrové, jako Slovákm, nebo kteí na zdejších aneb i jiných universitách thelogii nejsem Maar ale Slovák Slováci. I já studují, jsou Moravanm píbuzný." „Nu, a národem a jazykem
echm
tedy jste
mj
ekne
vztahu, duchovním a mj otec ku hratrské i
—
„a to ve dvojím tlesním. Duchovním proto, že já
krajan,"
v
Fries,
echách
zniklé
církvi
pi-
pak proto, že má malka Kristina vlastn z Moravy pochází. aneb ech Žoie Ježková z Já jsem se totiž v Boiboji (Barby) roku 1773 narodil: moje pak matka piputovala v polovici minulého 18 století náležíme,
v tlesném
:
247 8
esko-moravskými Lužic
DÍcb
A
v skutku
a
bratry a vyhoanci
oejprvé do Hor-
Saska
údem
byl horlivým
Fries
p.
nynjšího
do
odtud
Pruského. církve
této
Cesko-brotrské. Chválil ji veejné ve svých teních knihách co vzor kesanské pobožnosti jmei ve svých i
;
noval esko-moravské bratry svými
Von
dentscher Philosophie,
Po skonené procházce
Arl
otci,
und
k. p. ve spise
Kunst,
str.
96.
rozmluv o rozh*ných vcech na návštvu do svého domu. Od
m
u
pan Fries doby byl jsem již jeho a on mj. Slyšel jsem jeho filosofická tení a aesthetiku^ co duchu mému potom velice vhod pišlo, nebo ím mi Harms byl v boho-
pozval této
sloví, tím
byl
mi
Fries
více boil než stavl
gické zásady
a
v
mudrctví.
v thelo^ii.
Sám
Gábler
zajisté
Jako Harms mé theolo-
zápasy mezi supernaturalismem
a rationa-
lismem do rovnováhy uvésti pomáhal: tak Fries urovnal a smíil mé mudrcké náhledy, které se dlouho chvly mezi Okenským materialismem, Šellingovským a Fichtovským idealismem a Kantovským suchým materialismem. Jeho hlavní cíl a snažnost, kteráž se mu i výborn zdaila, byla: náboženství, mravnost a krásoumu jednou ví« dou spojiti, totiž vidou krásy duše. Jeho spisy, jmenovit znání, vení a tušení úinkují tiše ale hluboce a blaze na každou istou duši. Jeho posluchárna bývala peplnna. Pi vysvtlování pedíkaných lánkv tak vysoce, umle, zprávn, ve dlouhých a pedce okrouhlých periodech mluvíval, že to hned tak tištno býti mohlo, jak z jeho úst vyšlo. On byl i milákem i pítelem buršovstva nmeckého. Pro úastnost na jubilejní Vartburské slavnosti musel mnohé nepíjemnosti podstoupiti, až konen i veejné uení mu zapovzeno, akoli úplný plat od Vinaské vlády až do smrtí mu dáván. :
§.
11.
AVolfgang Gothe.
ní
Sotvy že jsem se v má práce byla uvidti
Jen a
osadil
a
poznati nejen
poohlédl, prvprofesory ale
248 slavné tam žijící muže, aneb aspo jejích pomníky domy, kde bydleli a pracovali. Náhoda pak tomu chtla, že p. Wolfgang Gothe nedaleko od nás bydlel, jemu tedy bylo prvnímu moje navštívení obtováno. Byl jsem tam nejprve s Mažárím potom astji sám. Ponejprv nechal nás v pedním pokojí nco ekati, pokud se prý oblekl i
jiné
a
I pedstoupil ped nás tento nmecký Jupiter nádhernou zdvoilostí a s odmenými kroky i slovy, I pan Gothe byl toho domnní, že v Uherské krajin pouzi Madarové bydlejí, proež í nás za Madary ml.
a pipravil. s
ka : „Pane, jsem Slovák aneb chcete-li Slavjan, tento pak mj druh jest polomadar polonmec" zasmál se p. Gothe hlasit nad touto mou upímností, proež obrátiv se ke mn, prosil m, abych mu nkolik slovenských národních Když
já
ale
tomu protestoval jsem,
proti
já
dvrn
mnoho
písní opatil a peložil, anf prý slyšel sti
i
o jejich kráse.
O maarské
prý prosil
i
o jejich mnoho-
a psal již
mnohým,
posud žádných dostati nemohl. ,Jch bóre die Magyareo sollen ebenso sanglos seín, wie unser Deutsches Volk." Tak jsme se rozešli. Asi za msíc potkal jsem pana Gótheho ale že
zahrad na procházce, hned ke mn kroky mi: „Co dlají Slovenské Zpvanky ?" Já vymluviv se nedostatkem asu s poátkem roku uníverv knížecí
obrát
i
vylál
sitského, slíbil
í
zplnil
jsem to,
jak mile
hrnuté práce umenšily. Nkteré z nich od a
nho
na-
metricky
asopise od nho vydávaném. Pi následujících návštvách složiv již Gothe cele
pepracované vyšly druhé
se první
se sebe ministra a
v
dvoana
zdál se více býti patriarchou
tém
každodenn v kobyli, vkol Jeny se svým koím, jako se svým
otcem. Gothe obyej míval áru, v nmž dva blouni zapraženi
a
a pi tom nejdvrnjším pítelem
projíždti,
se
hlasit mluviti neb se hádati. Sam. znamenitý zpvák a Ferjeník , , guitarista , ješt astjší a domácnjší obcování míval s Góthem, proto že jeho ballády a romance Erlkónig,
Náš pítel
pan
uml. V Nraštdrý veer rodiové dítkám stromek stužkami, svícemi ovocem atd. okrášlený darují. Jednou na štdrý veer pozván Gothe der Sánger, Fischer atd.
cícli
jest
výborn
zpívati
obyej, že na váaoce v tak
eený
i
249 k takovým domácím radovánkám ku professorovi Lossba-
dosplou dceru maje, této též ve vedlejším pokoji takový krásný vánoní strom s jablky a jinými dary pipravil. Ve druhé chýži mezi tím hráno, choviy který jedinou,
již
zpíváno^ kartováno, rozmlouváno
as
vkradnouce se jinými
s
Góthem.
dvemi dva
Ale
v
ten
dovádiví kompáni
tveráci do onoho vedlejšího zaveného pokoje, celý ovoce jablek a oech oloupili a opt do spoS udeením 7 lenosti, jakoby nic nebylo , se vrátili. dcerou otec s do spopišel domácí po boku hodiny a
strom
dvée zval spolenost do onoho pokoje k vánonímu stromu. Jakové zaražení a ustrnutí pi všech, anf strom prázdný a holý u prosted píbytku stál! Góthe stana ped strom s rukama na prsích složenýma mlel a myslel. I stalo se v celém tovaryšstvu utišení veliké v oekávání, co z toho bude, co Góthe na to ekne. Tento otevra ústa žertovn písným hlasem zvolá: „Eva verziehen sei dir es haben ja Sóhne der Weisheit Rein geplíindert den Baum, welchen der Vater gepflanzt." Radostný rukotlesk, smích a žert ozval se se všech stran pi tchto vtipných verších, a osladily utšen celý ten veer do pozdní noci. Když slavná vlaská zpvkyné madame Catalani po Evrop putujíc do Karlových Var Góthe pítomen. pišla a tam koncert dávala, byl tam Pi vlaském zpvu Cataianin byl Góthe tak studený a nedbalý, že témé žádné pozorn* sti na tuto zpvkyni neobrátiv, rozmlouval s jinými o jinorodých vcech. Když Catalani zpv vlaský zkonila, zaala zpívati, na žádost obecenstva, manželka rakouského vyslance v Drážanech. Pi prvních zvucích vztýiv se Góthe z místa „Dieseu Tónen sind svého zvolal povýšeným hlasem wir náher verwandl, es isl das Deutsche Herz, das uns entgegen klingt,^ ímž paní Catalani tak se uraženou cítila, že za krátký as po svých táhla. Jednu krásnou vlastnost Góthcho musíme zde zvelebovati, totiž tu, že kdekoli bydlely a kamžkoli pišel, všudy všecky oddanosti, kraje a svazky života okrášliti a jim jakýsi vyšší ušlechtilejší pohled a význam dáti hledl. Krásný park ve Vinaích jest nejvíce jeho dílo. U Jeny za Šalou jak se do lenosti, otevra
!
i
:
—
i
,
250 VelDÍce jde na levé ruce, byla u spod vrchu nepatrná díra, kterou on ve krásnou tajemství plnou jeskyni, jakoby v ní Callypso pebývala, petvoil , tak že v ni
Vinaský
dvfir
nejednou jmeniny neb narozeniny a
tmto
veliká byla
podobné radovánky Góthemu v towryšstvích proukazována, pedce byla ona více vynucena a chladná, než dobrovolná a srdená. Vynutil ji jeho genius , ochladil ji jeho život u tch, kteí jej v podrobnostech znali. Góthe žil v bezmanMezitím jakkoli
slavil.
úcta
aneb radji v mimoádném manželství, které jen pozdji a jako z primušení rádným se stalo; syn Gótheho byl pijan a výstupnik. Ja bych všeeko byl muži tomuto odpustil; ale že v Sensenheim jednu nevinnou duši,
želstvi
Frideriku Brionovu, dceru pastorovu^ nejprve neštastnou uiniv a pak ji sedti nechal a do zoufaní uvalil, to
Pi velikých mužích neádi pohešujeme; kehkosti sob samým uškodili, snad kterýmiž jen lehkomyslnosti, a chtli, prominouti a jim promíjíme, nemravnosti, bychomC vždy tžce na srdci mi nejvtší velikosti,
—
i
ve Vinaích pochovaný, psal samu Marii Stuartku v Jen v jedné jsti
za nic držeti nesmíme. bydlel a
leželo.
totiž mravnosti,
Šiller
malé zahrádce. Wieland má pomník v Tiefurt, nkolik hodin od Jeny. S jeho synem Ludvíkem , vydavatelem novin polit. „Patriot ," byl jsem dobe znám a podal jsem mu, na jeho žádost^ nkolik lánkflv Uherska se týkajících,
které tam beze jména tištny.
Jan Benedikti. Píprava k souboji. Ne beze studu pistupuji k tomuto lánku a výstupu akademického života ; avšak mlením pominouti jej ani nemohu, anf všem mým akademickým druhm krom toho znám jest, ani nechci, ant k úplnosti života a k upímnosti duše pináleží. Jako malí podobizen nejen vznešené tahy, píjemné posunky a slinou barvu ale i chyby a
bludy pírody,
bradavice, jizvy a skvrny
na
oblieji
251 pedstaviti a malovati
povinen,
chválu vrnosti zasloužil
;
tak
aby
chceli
obraz jeho
ob
životopisec
i
svého života^ i bílou, ernou^ i svtlo i stín^ i výstupky svdomit líiti musí. Naped však
musím, že
pedtím
stránky cnosti
i
vyznali
potom souboj zatracoval jsem a zatracuji, co bláznovství, zkusil jsem pedce, a však že se nalézají doby a pomry v život lidském, kde pstní právo, jediné právo, a vlastní dosliuinní jediné možné dostiuinní jest. K tomu nenávidl jsem od najá
i
i
rození hluboce všeliké ped jinými se uponižování a ervíkování. Jsou svazkové a spolenosti, kde chabost nejvtší potupa jest, kde naši est hájiti a bezpenost
sob a
opatiti jinae
nemžeme
neohroženost, skrze kterou
nám est
než skrze osobní smlost
skutkem
i
hotovi jsme to
hodnost lidská dražší jest nežli sám tlesný život. V takových okolnostech postaven jest, aspo za mého asu postaven byl, každý mladík vakademi
dokázati, že
a
pedtím
v Uherské krajin ve školách osoknžovští, bohaté rodie mající synkové jakousi nádhernou pednost nad jinými theoíog^y a patili jakýmsi pohrdavým okem oa chudobnjší zvlášt tak eené alumnisty, že nemohli rovn jim peníze na
Jenské.
Již
sob nkteí
bovali
všelicos rozsypati nneb
padalo, co býti, i
to
znamená
i
se
šatiti.
Neznali
takka s nebe samému ve svt zstavenu
kterým
sob
na svou vlastní útratu
zaíti
všecko
žíti,
a
o vlastní
ujm
školy
Pana Jana Benediktiho já již v Byavšak jen obdalen, anton tam v syn-
dokonati.
stici znal jsem taxi
tak jak oni,
í
takovíto šfasfnouškové,
u Kocha, já pak
již
byl jsem. Bylof nás za
v rhetorice
asu
mého
a v
v
prime u Magdy
Jen
študujících
Uherských kandidátv 30. První plletí, ponvadž konvikt již obsazen byl jinými 12 Uhry, my ostatní mli jsme stravu v soukromném dom, kde i mnozí jiní nmetí akademici stolovali. Píbytek byl dlouhý ale úzký tak,
bylo.
že odcházeni z místa mezi stolicemi a
Já jednou
sedv naped
pilnou práci doma, hned po
ke dveím
jíti
mne sedl Jan
chci.
u
stolu
obde
a
stnou obtížné maje
který
stny
vstanu a vedle
Asi na tetí neb tvrté
Benedikti,
jakousi
nco
stolici
pozdji k
ode
obdu
253
eknu ,,pusC m, já mudom.^ Oa obrát obliej napolo, jakýmsi oušklebným polhaubkem ekne: „WeoD ich Kollár wáre!" a povstati pišel. Já píjda k jebo stolicí
:
sím
nechtl. Já zaražen tím neoekávaným i výrazem i pízvukem, ptám se na míst. ,,Co pak tím chceš a rozumíš ?" Od opt dvojsmyslným hlasem: „Rozumj si tím
Pi tchto
co chceš.*'
oí
na nás obrátili.
slovích všickui
Já
vrátiv
se
pítomní
zpátky
hosté
jsem
vyšel
druhou stranou stolu ven. Doma s uraženým citem celého pl dne ekal jsem a zbouené srdce kojil. Veer jak obyejn vstoupí do píbytku mébo mj pítel Clemen^
Nmec
nm
spanilá duše (viz o ve Lippe-Detmold výkladu ku Slávy Dcee) i vypravuji jemu mou píhodu. „To nesmíš tak nechati," ekl on. „To není jen neúcta tob a tvé osob, ale neúcta celému buršeošaftu uinná, jakož první zákon jest ; jeden za všecky a všickni za do vašeho buršenšaftu, jednoho." Naež já: i co já sám pro mou osobní est a bezpenost toho tak nenechám a nemohu nechati, proto prosím tebe jdi vasn ráno k. p. Benediktimu s poselstvím ode mne, že chci a žádám, aby se zetedln vyjádil , co oním urážlivým z
,
mu
vasn
ráno vyídil co mu bylo uloženo, ale pinesl tutéž odpovd, abych sob prý já
výrazem minii." Clemen to
vyjádil a vyložil jak chci.
jsem ho nazpátek
,
sob
aby
V tom okamžení p.
Benedikti
poslal
vyvolil
bud
odprošení mne , veejn u pítomnosti všech tch kteí tam pítomni byli, bud obyejné akademické dostiuinní po dvou týdnech. Pan Benedikti na to prý žádné odpo-
vdi uedaK
Já tehdy odhodlán byl na všecko, mysle, že
sob
Dva neb ti dni strávil já již ve cviení se v šermiství. Jednou v nedli pijdou ke mné dva krajané , p. Ruman a Orságh co vyslanci ode všech Uhrv v hospod a pana Jacka shromáždných, abych prý já do jejich spolUu pijíti si neztžoval. Ze to poslední
vyvolil.
i
aby vc tak daleko pišla, ale že porovnání zprostedkovati chtjí tím více, an p. Benedikti pislíbil, že odprosí. Já tehdy hned s nimi sed pi otevení dveí najdu plný píbytek. Jistý p. Turany, nyní professor v Rábe pevzal slovo , naež pan
prý oni toho nedopustí
m
,
253 Benedikti ekl,
že jestli
sob
m
urazil
,
prosí za
odpuštnu
na znamení smílivosti, a tak pe tato se skonila. Podivná vc , že jsme potom s panem Benediktim skuten dobrými prátely se stali, obzvlášt proto, že mezi všemi Uhry v Jen jenom my dva opravdoví milovníci a pstitelé literatury esko-slovenské jsme byli. On a já zarazili jsme tak eené ítali jsme besedy esko-slovenské v jeho píbytku šestidílnou biblí in 8. kterou on ml , pinášeli jsme Museli jsme
ruce podati
,
,
práce všeliké
vbec
a
Ale bohužel nedlouho horlivost,
zfistalí
také
jsme
taks v
cviili se jaks trvala
konen tém
jen
matein.
Slovák
u ostatních
my
tato
dva íta-
ruské knihy.
S p. Benediktim byl jsem já posluchaem Ludenovým. Jednou doslav od Safaíka z Prešpurku opisy a zlomky práv tehdáž skrze pana Hanku nalezeného rukopisu Kralodvorského, doruil mi je v obálce zapeetné mezi vyuováním. Na obálce ale nalézal se pipiš od pana Benediktiho, v nmž mi nejprve vypravoval cosi o tchto nalezených pokladech, ku konci pak napomínal k vrnosti a k setrvalosti v lásce k národu^ zakoniv naposledy psaní to jakýmsi dtklivým veršíkem, v nmž jakoby o mé národnosti byl pochyboval. Já vzav péro v tom okamžení podkoval jsem se jíce
mu
za
polské
i
zdlené
petené jemu závrkou
a
poklady, je navrátím.
a
pislíbil
že
za
krátký
Zkonil jsem psaní
as
následující
:
,,Což pak píteli ten hadový chce na konci ocásek:
BuJ
ty
jenom vrný národu
Ani toto
ponvadž
nás
pedce
v
—
já
vždy budu!*'
pátelství našem nemýlilo,
k národu spojovala^ Benediktim cesty konal de Vinav do tamjšího divadla, kolikrátkoli se njaký klassický kus provozoval, odkudž ješt v noci nazpátek jsme se vracovali, nkdy jako myši umoklí, jen abysme hodiny a vyuování nepromeškali anobrž i do Lobdy p. Benedikti se mnou chodíval, kde jsme spolu mnohé blažené hodiny strávili. Toto pátelství trvalo ješt i v prvních letech mého v Pešti pebývaní , kde ješt p. Benedikti horlivým a úinlivým Slavjanem byl, u mne se Šafaíkem a Palackým Já
nás stejnost náklonnosti
s
,
254 o plánu ku sbírání a vydávání národních zpv&v a jiných knih pracoval. I v Kežmarku jesté pracoval on na polí národnosti a literatury naší, a získal sobe tu velikou zásluhu, že on byl první, který ádnou slov. spolenost v Kežmarku zídil a mladíkm ducha národnosti vštpoval, odkudž potom tento duch i do jiných škol pešel a podobné spolenosti ztvoil. Bohužel že p. Benedikti uprosted cesty tak chvalitebn zaaté státi zstal. Coby byl tento muž pro náš národ , obzvlášt v tchto našich nešastných asech, mohl vykonati. Muž tento zemel r. 1847 asi 19. Listopadu v panující tehdáž nemocí typhus. O jeho smrti psal pUel Ferjeník ode dne 18 Pros. 1847 toto: ,,Náš spoluakademik J. Benedikti odešel k otcm. Nkolik dn ped onemocnním, když veer u stolu sedl, dostal strašlivou návštvu. Sova (pták Minerviu) rozbivši okno letla pímo na nj, posadila se mu na prsy, kde
pazoury tak vpeila, že jen po zabití jí lze bylo, jí od nho odtrhnouti. Již to by dostatené bylo k uvržení
lovka
na neduživé lžko.^'
§.
13.
Lichtenbaia. Bachusiada.
že pi tak svobodném živobytí a mezi tak mnohýn žákovstvem í výstupky a neády se nalézají, to leží v povaze vci. V Jen byla mezi buršovstvem zvláštní obec pijanv, která od knížete až do nejnižších stavv všecky úady, titule a dstojnosti v sob obsahovala. Vesnice Lichtenhain jest povstná výborným pivem, jehož dobrota se isté tamjší ze studnice hojn se pramenící vod pipisuje. Jednoho dne odbývala tam lato pijanská obec svou roní slavnost a obnovu úadv. Zvdavost i mne tam s nékolíUa prátely zavedla. Aí divadlo, které pérem vypsati nelze Celý veliký sad a všickni stromové plní pijanv a nosiv nápoje, celí sudové v sad, každý pijan pí sob mél džbán pi každém stole, pi každém stromu stál strážce s ernou tabulí a kídou^ I
255
džbáov piva již vystromv dávili opt za
na kteréž poznamenával, koiik kdo tokal.
Hrdinové
tito
z nejvyšších
králky as, co do sebe vlili, jiní se potáceli, chrápajíce slovem opradová íše sybaritismu.
vtší poet džbáoflv vyžral, byl
konen
jiní
Kdo
leželi
nej-
za kníže a krále
vyhlášen, korunován berlou a jablkem ozdoben, rouchem
kteí v potu džbánfi nejbližší Na to následovali vojenští dstojníci, setníci, desátníci, a sprosté vojsko. Veer odtud do Jeny slavný prchod s hudbou a zpvem konán, až do a tato íše opilc trvala potom po celý rok Dové restaurace. Kdo pedtím opilství v ošklivosti neml, zde pí tomto pohledu lidské zhovadilosti musel je v oha-
panovnickým piodn. bylí, byli
vnost
jeho
dvoané
Ti,
a rádcové.
vzíti.
§.
14.
Spolenost Okáni. Lonisa Brachmanora. Professorové, knžstvo a jiní vzdlanci zarazili v Jené spolenost pro odpoinek a okáni po práci, pro tení a-
sopisv
a knih, pro hudby, plesy a jiné nevinné zábavky. v mst, za nimž Tento spolek má svj zvláštní zahrada ale hezká na píkopy vybíhá. V zim bývají schzky v píbytku, v lelé v zahrad. Každý úd platí jistý píspvek, za ež noviny a asopisy ísli právo má. ádní údové mohou tam i nkolik známých a pátel pivádti. Pan professor liand byl tehdáž jeden z pedstavených tohoto spolku. Potkav jednou na píkopích procházejícího se, pojal tam, anC s sebou prý dnes jednu znamenitou hostkyní, a sice básníku oekávají. Schzka byla nejprve ve svtnicích pak v za-
dm
ron
m
m
hrad. Mezi etnými hostmi
vku
nalézal se
i
Góthe. IvstoupilaC
osoba ženská, kterou ihned s poklonami všickni vítali. Já z postavy a oblieje soudil jsem hned, že jsem již tu osobu kdesi vidl. I bylaf to Louisa Brachmannova, kterou jsem v Lipsku na procházce pod lipami s pannou Brockhausovou byl spatil jistá
již
dosti
zešlébo
256 zpvich a hudebních své kabelky jakousi kuších vytáhla ze brošurku kouc : a
poznal. Po nkolika rozmluvách,
„zde pináším literní novotinku z Lipska." Byl {o spis „Gesprách unter vier Augen mit od professora Kruga. der Frau von Krdner" Leipzig 1818. který tam i hned veejn ten byl. Tato svobodná paní Juliana Kriidenerová putovala tehdáž po celé Evrop, jak íkala skrze poušt vzdlanosti, hned co prorokyn, hned co nábožnslkáka, hned co divotvorkyn, hned co dobroditelkyn chudých. Kamkoli pišla, tisícové lidu obecného tak že od msta k mstu jí obkliovali a zprovázelí ^ skrze policii doprovázena býti musela. Sám císa Alexander navtšívil ji a okouzlen byl jejím mystickým jednáním. Mne více zanímala Louisa Brachmannova, anf jíž ped tím nkteré výborné básn její etl jsem. Schíller všemožnou pozornost ji obzvlášt ctil, anobrž i Góthe prokazoval. Osoba tato politování hodná narozená jí v Rochlicích u Lipska roku 1777, již roku 1810 vrhla se v Weissenfels s vysoké pavlae domu svého
tém
mst
otce za
píinou
nešfastné lásky
na
zem,
a
však
opt
vskísena byvši , zdráva zstala a poád básnila. Než roku 1822. dne 17. záí též pro nezdailou lásku uinila sama konec svému živobytí ve vlnách Sály v Halle, jako nkdy ecká Sappho.
§.
15.
Wartbnrk. Tetí jubileum reformace. Sotva že jsem se byl v se pípravy všudy strojily ku
Jen
usadil
svcení
a rozhlédl,
tetí
stoleté
již
pa-
mátky obnovení církve, která na den 18. íjna r. 1817 pipadala. Akademie nmecké usrozumly se již naped o tom, že ji skrze vyslance in facie loci slaviti budou, kamž roku 1521 Jan Berneviko, totiž na Vartburku, Moravský Slovák, Lutera v nebezpeenství života vzícího co jezdec zakuklený doprovodil. Že pi takové ídké býti jsem musely píležitosti já bu co bu pítomen i
JI
257 v podstat
mé
Slo nás tam Hoznek, jistý p. p. p. a Isenachu vidti Michaely Zadunajcan bylo já. V mesté ješt muohé stopy onoho hrozného neštstí, které je francouští tuším r. 1809 bylo potkalo, kde se v vozové runiDÍm prachem obtíženi náhodou zapálivše, to leželo šest
již
Uhrv,
pirozenosti.
Buman,
Ferjeník,
totiž
nm
veliký
díl
Onen mšfan^ u nhož jsem, ukazoval nám ten dm , v nmž
msta y rum
obrátili.
hospodou byl v okamžení onoho vystelení prachu dva mladoženichové na kanapi sedící^ z píbytku v povtí spolu i s kana-
já
pem
na
ulici
vyneseni
a
bez úrazu ua zem položeni byli,
Ponvadž
což se jako div považovalo. já
co
oitý
obšírnou
svdek
zp''ávu
p.
Palkoviovi
o této slavnosti
navrátiv se odtud
Týdenník
pro jeho v
sepsanou zaslal jsem, kteráž tam dne 6. roku 18i8 na stran 5. až do mám zato, že nejlépe uiním, když ye výtahu zde podám Zní pak takto: obnoví^ní církve skrze Dr. M. Luthera
mateském jazyku 13. února v ísle 79. vytištna jest,
ocu zprávu aspo .^Svceni památky cíli jubileum tetího století, které se 18. ríjoa 1817 ua Wartburku slavilo, netoliko v Nmcích náramné pohnulo péry zvlášt novináskými., ale i k >erejným evropským hádkám, ku pravým a nepravým soudm píležitost zavdalo, lak že tím i samých mocnáv pozornost vzbudilo. Tuším tedy nebude našim milým krajanm nemilé, jestli jich o tom krátkou, ale ze samého pramene váženou zprávou, podlíme, predložíce jim, beze vší straiinosti a ošemetnosti, toliko pouhou pravdu beze vše^h pímsl<, aby každý tená po libosti vlastni svj soud o tom pronésti mohl. Jak zmínno, svtila se slavnost tato na Wartburku asi ^/^ hod. od Iseoachu, dva dui poád a sice již 18. památka a 19. íjna z té píiny, že se s ní tím asem onoho Fikvuuího vítézst\í pi L'psk dosažt nho spojiti, i petržení akadeniických leni, která hned s tetím lislopsidem zaátek vzala. ped»*jíti se mohlo. Piputovalo pak žákovslva asi 700 ze vštilikýcb kr}*j a vysokých škol nmeckých, jmt-novjt z Berlina, Ertaugii, Jisu, Gei
tingu,
Dobrosoli. Hajdlbrrku.
burku, Roztoku, Tubingu KolMrovy
spisy,
IV.
a
-leny,
Kielu
,
Lipska,
Wircperku, mezi
uiat>ž 1
JVIari
tyi
258 professorové pítomností svou radost zvýšili,
totiž
Oken, Šweicer a Kieser. Utšený bylté pohled , jak veselým výskáním po houfech s
oudolí nej-
více
pšky
k
onomu památnému
se
tato
peB hory
acká a
místu hrnula, na
Fries^
chasa
ramen
strojn pipravenou tobolku, v srdcích pak plnost vdných a horlivých cit nosoucí. Z píznivého naízeni J, kn. V. Velikého Vývody Vímarského pijali mšané Isenatí píchozí žákovstvo do hospod s zvláštní ochotností a pívtivostí. Jíž 17. veer hemžily se na Isenackém pláce všudy valné hromady píchozích tch, vítajíce a pozdravujíce se vespolek srdeným líbáním, objímáním a ruky podáváním, jako brati jedné vlasti, až srdce plesalo. Na branách msta pibité návští pokazovalo každému ulicí do hostince Rautenkranc eeného , kdež Zde hlavní schfizka a úad hospodní ustanoven byl. a školy, a vlast vysoké jedenkaždý své jméno píjmení,
nco penz k zapraveni obe* Komissí Jenského cných outrat obtovati zavázán byl. žákovstva hlavní všech okolností ízeni a správa byla svena. Svornost hlas zvolila k zachování slušného ádu a pokoje , vdce , panoše , dohlídáe, zbrojnoše, korouhevníky a jiné úedníky. Tí z nich odebrali se do v nichž študuje, zapsati, a
blízkého háje, aby svžího vtvoví nesše, mezí zástupy metali, a
uj
nalámali, kteréž
všickni
pi-
dubovými kyt-
kami švárné ozdobeni stálí. Ráno o 6. a 7. hod. zvstoval temný zvuk všech zvon poátek velebné slavnosti. Tudíž se na námstí celé množství na tídy rozdlilo, mezi kteréž zpvy, básn neb verše a ei rozmanitého obsahu, pedtím k tomu cíli v Jen vytlaené poradách rozdávány byly. O hod. 9 hnul se prvod volným krokem, vzhru na chlum, kdež onen starožitný rytíský hrad v rozsedlinách skalných vysoce strmí. Píkrostí stezky a pílišnou palivostí slunce oudy upocené oberstvovaly jednak stinné záslony houští a koví nad hlavami unavených poutník s obou stran ratolesti rozmilé spojujícího, jednak líbezné hlaholy muziky, které
se v rozložitých sousedních úboích píjemným
ohlasem
259 jednak rozkošné bry chvjících se praporc, mezí nimiž se obzvlášt jeden stkvl, který na ervenocernéra poli zlatem prošívaný, dílo a dar spolenosti Jen-
odrážely
;
ských panen
ím
byl.
se k
blíže
onomu
piemsi bažilo, samému poádku
tajemství plnému sídlu
cházelo, tím vtší neukojitelností srdce po
nedokavá
tak že se
strminy prchod
Když
dychtivost
sob
drze
vytrbnouc,
i
pes
i
proti
nejdrsnatéjší chrasti a
ty
klestila.
se všickni v jedné, podzimním kvítím, obrazy,
erby, sloupy, oblouky
nádhern okrášlené
usadili, služby
Boží
vroucí
zpíváním
totiž
známé vznešené
pepevný
jest
s
nábožností
síni
náležit
konány
byly,
Bh
písn Lutberovy Hrad pednášením nkterých
Hlas trouby zavzni
o hod. 13. Všecko se hnedky
:
pán náš, a od žák, k nímž také i pan professor Fries, jednu, sic krátkou, ale jadrnou pipojil. Po vykonané poct, ukazovány jsou soukrom nkterým zvídavým divákm památné toho zámku starožitk. p. zbrojnice rytíská, v níž vkem zrezavlé nosti, kordy, hroty, tulicby, pavézy, brnní, pilbice a jiné ostatky šermír; chrám a kazatelnice, Lutlierv pokojík, v nmž biblí pekládal, elední stl jeho otce, a jiné památné ostatky mezi tím se jiní, pokud stl pichystán byl, na vysokých zdech a lešeních v peutšených výhledech široko daleko, kochali, anebo ve vtších i menších rojích po dvoe se procházeli, stáli, sedli, rozprávli, ano samé poasí k všelikému vyražení lahodné po-
eí
pronikavých
;
noukalo.
k tabulím
Pi
snažn pistrojeným
veselích hodech stídaly
kikování
s
pipíjením
se
za ty,
na urité místo shluklo.
zpvy které
s
na
hudbou
pamt
a
po-
pivésti
místo a píležitost velela. : Asi o hod. 3. prvod zpátky s vrchu dol do stského chrámu spchal, kdežto vážné, skroušené kázání
m-
tamjšiho generalsuperintendenta Neve ty nejšlechetnjší oumysly u všech posluchav vzbudilo. V kterouž práv dobu tetí pluk Pruské pchoty pes msto pecházel, a na heslo, že se služby Boží
djí
,
setník jeho
17*
i
hned
260
bubum
poruil, aoobrž slyše, íe se u dvéí chrámových almužny k napomoženi chudým sbírají, i on sbírku 75 zl. k témuž cíli ochotn poslal. Potom se žákovstvo v obdélném valném kole s krapišfalám umlknontí
a
vojskem
jinským slavném
Te
na námstí spojilo.
zvuném ,,živ bu!'' volaoi mocnáe, vlast a elnjší vlastence^
—
diky
so a
opt pi
žádosti za
za vítze
a
padlé
obapolné rozlíhaly, po emž se bojovníky u Lipska veejn posvátné chvalozpvy a všeliké národní písn
dstojným
8 tak
toliko jednou táhli
s
libozvukem zpívaly,
svatyni býti zdálo.
že se
kdež
ohn
rozdlali
soumraku na prostrané dlažb vání se cviilo, hry, zápasy
vrch Wartenberk
žákovstvo
,
kratochvílilo,
bhy
msto
Poslední odrazivše se
jeniaskou hudbou na sousední
nazvaný,
celé
o závod
pak
až
a jiné
podobné
provozovalo. až
Veer o 7 hod. žákovstvo celé msto v blesku plynulo
vstupovalo
f
kde
veliké
již
s
hoícími pochodnmi
— rovnž
jisker
a
do
a v šermo-^
—
na Wartenberk
plamen kotoue
povtí létaly. Každý pahrbek, každý kopec celého toho okolí podobal se skvostnému oltái zápalných obtí. Msíc a hvzdy se na jasném nebi tp) tly, jakoby
z hranic do
se celé pirození
s
radujícími
radovalo.
Budky, stány^
tam rozbité, hned lahdkami krámy a besýdky svými laskominy dlaly, hned k outoišti loudivé kynuly proti ostrému plnonímu vtru, který na holém vrchu
jsem
tom
arci
až do živého
týž
zpvy
i
týž províval.
—
Hry, plesy,
nesíselné zábavy mísily se stelby, ohostroje, vesms na tomto pevysokém , rozmanitém divadle na a
právo i na levo, že ani oko ani ucho nestailo. Mezi tím se jedna ástka jinoch kdesi nn stranu Dtoalila, kdež navatíc ohn, nkteré obecnému dobrému Tu vsak žáškodlivé spisy do ohn metala a zpálíla. dného professora vidti nebylo, a není pravda, co nkteí o takové njaké pítomností roztroubili; ba anf pvodové té odvážlivosti , jakž se vyroznmélo, aka-^ Skutek rozhlášer tento jaUkoli demicí nebylí. jest, predce na oko žádného pohoršení a podezelého úmyslu do sebe míti se nezdál ; štstí vlasti , istota
—
261
povry
mravíí a vyplenní šeredné pedstírali, tohoto
muhi,
státi
—
podntem, jakž
o tom píší:
aC jiní
jakž sami
bylC jest,
kamenem úrazu
se ale
nám vbec do toho
a
byli, nemnozí ^šeho nic není, nebo Uhri Zpáleny pak tam do lakových pletich prst nestrkali. byly následující vci: Jedna vlásenka, šnérovaka a kapotom knihy a spisy od Ancitlona, Coellna, prálská hl Crone, Dabelova, Haliera, Janke (Constitutions Geschrei), i
kteí tam
—
;
Ko-
Kotzebue (Geschichte des Deiilschen Reiches),
L. T.
segarlena, Kamptze (Codex der Gendarmarie),
V. Rein-
Aschera (Germanomanie) , Benzela Sóhue des Thals), WaBgenheinia, Imraermanna, Wadzeka (Gegen die Turnkunsl), pak nkteré asopisy k, p, Allemania atd. Na zejli ped polednem shromáždilo se opt veSchraalze,
hardtí*,
sternaua,
Wernera
S.
(VVeite der Kraft
škeré žákovslvo na Wartburku,
kdež o nkterých aka-
demických obyejích rokováno bylo, jako: o zrušení krao obmezení souboj a tm podobných mezi jinými dlentostech. Jeden žák mluvil ve své i toto Každý žák má býti nejen lovkem a vzdlancem
jinských spolk,
ei
:
ale
i
Nmcem, má
alismus
,
vyzvléci
ze sebe egoismus,
provinci-
stupe celého vzdlanému žáku niím jiným nebýti
díalektismus
a
povýšiti
na
se
Darodu. Hanba jestíC než Sasíkem, Hessem, Frankem, Svahem, Prusem, Rakušanem, Bavorem, Hannoveránem, Svejcarem atd. NechaC
budoucn
zmizí tato pytva národní mezi námi, a
bume
jedno tlo, jeden národ nmecký. Po polední sšedše se >šickni v chrámu Pán, na rozžehnanou svátost oltání s ^ážnou uctivostí pijímali. Až i.aposledy dko-
tém vání
mšfsnm
upímné každý
DÍvše,
z
za
píze
a
pohotinství
ui-
náruí louících se pátel pokojn dom&
se ubíral.
Za dlouhý as vše v hluboké tichosti z&slávalo^ aniž kdo na píští následky myslil. Rázem cosi pokoutn šeptati se zane ; novinái pak hned milerádi povstí kídel pjili, anobrž kterým dostatených dkaz scbázeio, všelijaká zdání, zlá vykládáni ald. pidati se ne« rozpakovali. Slovem, povyku tolik nedláno, že naposledy i samy zemské správy pozornost s^Gu na lo obrátily. i
!^62
Rakouský vyslanec u Pruského dvoru, J. E. hrab Zichy v skutku prvé do Veímaru^ pak do Jeuy k vyšeteni té vci pijel, kterýž však krajany své Uhry nevinné nalez* na, se zvláštní laskavostí je správcfl
A
a
i
ochran
další
a
náklonosti
uitel vysokých škol tchto porouel.
totof
jest
krátké
a
pravdivé vypsání podstaty
zpsobu onoho památného národního svátku^ kdež tak svorn náboženství s vlastenectvím, mládež s sešlým a
vkem
spolu se
louili,
v
nmž
se
tak
spanile
radost
pirození s vtipem, vdnost k nesmrtelným zásluhám s dobroinností k chudým, každého okam* zení pejímaly. Tato slavnost na Wartburku zbouila jak známo celou Evropu. I nám do Jeny z naší vlasti Uherské od s nevinností,
tém
pánv
církevních
dohlédav a jak to ? pro
nadzíratelv psáno
na
listy
i
bylo? i my podíl na tom jsme vzali ? Anobrž zakázáno nám nejprve cesty nkam z Jeny konati, potom pak i samu Jenskou a Góttingenskou universitu navštvovati. Proež sešli jsme se jednou všíckui Uhi na radu o tom, co ta initi k pouení a k upokojení ? Ustanoveno ledy, aby sejmenera všech Uhrv v Jen listy psaly všem tyem districtualným inspektorm a nadzíratelm s prosbou, aby takové na konventech peteny byly, k uspokojení našich vlastencv. uloženo psáti Sv. pánu Jesznákovi do Prešpurku jakožto dohlédaí peddunajského okolí a Prešpurských škol. Opis toho listu zachoval se též. mezi písmy Jenskými. a
otázky, co to
?
a
to
Mn
Schnepfenllial. Gotha. Erfiirt. Vinary. Navracujíce se z Wartburku
zamili jsme
cestu
do
Schnepfenthalu chtíce uvidti vychovatelský ústav Salzman*
mn
který v Prešpurku pi sirotím ústav aspo, ve mnohých vcech za vzor sloužil a o nmž tak mnoho jsem byl ítal. editel jeho byl nyní syn Salzmannv, ofiv,
263 se nám pívtiv propjil i k ukázání všeho k radohostínství. Pan Gutsmann provodil zde tlocvik nám ukazoval své zkoušky se svými chovanci. Lenz vykonás hady. Ve chrámku^ kde chovanci nábožnost vali, visela na stn veliká erná tabule, kde jme'na le-
který i
neádných žákv napsána
nivých aneb anglické
a
nmecké,
tak,
se mluvilo. Mezi jídlem
a
že
byla.
eí,
chovanci rozdleni na tabule podle ti
pi každém
jídlem
Pi
obd
francouzské^
stole jinou
zpíváno písn
eí
národní
a školské. Konen navštívivše hrob Salzmannv a požehnavše kosli tohoto Komenského rozlouili jsme a v s tímto svta odslrannným lnu se od hory ležícím ústavem. Msto Gotha niím jiným památné mi nezstalo než navštívením superintendenta Brettschneidera a skvostného knížecího ze samých zrcadel složeného paláce. V Erfuit navštívili jsme onu cellu klášterní, ve
Nmcv
tém
které Luther co mnich pebýval, pak na
zvony,
z nichž
zvaný proto
hlavní
jeden ohromnou velikostí, druhý
památný
jest,
že
vži dva stíbrný
zvonovin mnoho
v jeho
jsme se bavili ve Vinarech, kde mezi jinými i ruského popa navštívili a poznali jsme. Když nás po rezidenci velko-vévodské komorník zprovodil, stál v jedné svtnici malý drahý stolík, na nmž stíbrná eruidelnice, vedle níž papír ležel, na kterém již nkolik ádkv napsáno bylo, který velko-vévodkyn stíbra
jest.
slito
obd
práv pi
Nejdéle
jsouc zde
s
tím
pesvdením
že tomu ve Vinarech nikdo nerozumí,
písmenami psáno. Komorník vzav ten milí
páni, jak
píše. Nejen
slov a
krásn vidno,
to
velko-vévodkyn pokud z prvních orthograficky. Komorník
kaligraficky naše
kaligraficky,
ádkv
list
nechala,
ruskými ekl: „hletež
anC
i
eknu
správn
já,
a
ale
lekna se toho, poiožjl papír na stl ka : ^Taktéž se i v Uhích rusky píše a mluví?" „I arci pane," odpovím Já
—
j^my jsme Slováci, a všickni Slavjané snadno
rozumli mohou."
—
sob
261 17.
§.
Teli poslední pllelí
v Jene. Filologická spolenost.
Odmna. Mé pedsevzetí
ospo dv
bylo
nmeckých
v
léta
akademiích xslati, ale prostedky mé k tomu byly oedostatené a drahota v Jeiié toho asu veliká, aoC více tisíc akademikv toho asu tam se nalézalo, jakovýž po-
et pedtím
potom nikdy nebýval.
ani
Prešpurské tak i Bystrické byla veltehdáž v Jeu se nalémi chatrná, anC se mezi ticeti Peníze moje, Jelšikoví zajících Uhrv rozdliti museli. Stipendia jak
pjené,
n
jsna asto o ani
dobe byly imž se nepicházely
kíeréby se mi nyní
déle v
Jen
psal,
zstati ani na cestu
na jiné prostedi.y
skuten ních vd, m<ú
a
stalo,
že
již
jsem
pustiti
jsem
mysliti
které mi dobrotivé nebe
Dvonú rádce
dva syny
dom
úzkostí musel
a
studriice,
a
otevelo.
hodily,
:
se nemohl. Pln tedy péci
i
tak
tém
professor stát-
liiidbr,
dosplé,
latin
v
ale
tehdy ne tak uitele a v klassicich zanedbané, i hledal jako vdce a pom:;cníka klassických s'udii tmto svým synm. Mj pítel Clemea byl pokrevný rodiny LtidersUé uvedl. Pan Lúdcr a již ped tím do jejího domu byl
m
znaje, že zdaliž
Uhi
v
bych jemu tuto s'užbu
tedy ty hodiny, byly.
latin obzvlášt sbhlí
ítáno
a
které
i
jsuii,
prosil
m,
Pevzal jsem nemálo užitené
neproházal.
samému
miȎ
pedkládáno zde Ulassiky
latinské
a
ec-
ké: Virgila, Horace, Senecu, Tulivdida, Herodola, Homera a jiné. Trojí užitek odtud íí.qó vyplýval, pedné : pokra-
ováni ve
vlasttíí
mé
klassické vz<Jlanosti
za
;
druhé
od p. jsem pístup volný všem Ludera pednášených, k nimž spojená ml; za tetí znamenitá materiální pomoc, která ješt i s jinými to umožnila, že jsem v Jen dále zstati mohl. Professorové Eichstádt a Hand byli uitelé filologie ecko-lalinské. U onoho slyšel jsem o latinském slohu a o enících Ciceronovi a Demosthenovi, u tohoto slypíležitost
šel
je
n
ke
si;
sení
politických a státních
Eurypida, Sophoklea
,
Properlia.
véd
Tilo
dva pro-
I
265 fesorové bylí stídavé predstaveoí spolenosti filologické, ukládáDy jejíž lidem i já stal jsem se. Každého plletí byly svobodné práce, které potom ode všech úd&v spoleností ctny, posuzovány a odmnou korunovány bývaly.
S dychtívostí uchopil jsem se této píležitosti tak vítané. Pemyšlováno pak nemálo o pedmtu mé práce; vyvolil jsem konené jeden z nejchoulostivjších. Povstal jsem obrovi slavnému Eichstádtovi, proti totiž co pídimužík jenž
práv minulého roku 1817 se tení universilská
jímž
od Horaco\, obzvlášt mu: „Quodsi me lyricis
proti
skvrnu celé
za
a
ele jméno
na
ného lékae a
však
z
té
povstal
inseres," a
Jana Christiana
jistých
a
verši její-
vyhlásiv to za
Horácovy Musy neho-
ody. Tento programm nosí
tehdejšího prosektora
p.
první
proti
pedposlednímu
vetibus
cizololožoé pozdji lam vstrené
dné
progremm,
ve zvláštním
ohlašují,
dobrých studnic
slovut-
university,
Starka
a celého
známo
to
sice
senátu; bylo,
že
tomuto progrmpvodce jeho byl mu již tedy psal jsem pojednání aneb obranu této ody pod následujícím ohlášením : Vindícíae carminis Horatiani prími, tum integritatis totius, tum autheutiae singulorum versuum, susceptae a Johanne Kollár. Kteréžto prof. Eichstádt.
rozprava získala,
to a
m
štstí
mla,
tak nejen
že v
delší
Proti
odmnu onu filologickou po Jen setrvání ale i
skoneném akademickém bhu, cestování s pítelem Clemenem po nkterých vendicko nmeckých krajích možným uinila, o emž viz Slávy Dceru a Výklad Zn. 86
—
zp.
IT.
§.
18.
Kotzebae a Sand.
v prvním
roce
mého
v
Jen
Vinaích, kde
tený
vydával.
V
di'adle
Vinaském
bydlel
zdržováni-se
otcovském svém rodišti ode mne v lítterní Týdenník
A. F. Kotzebue v
a
na
a
dom
Jen ulici
ve
piln
v Jené
266 nkolikráte jsem
jej
vidl, ale
navštíviti
nikdy
jej
žá-
dné tužby necítil jsem, akoli jeho díla již tehdáž mi se v Petrohrad byla. Roku 1816. stal dosti známa státním rádcem pí zevnitních záležitostech; roku 1817 pesthoval se do Nmec se znamenitým platem od císae ruského tím cílem, aby odtud zprávy o literatue taková zpráva (ili bulletin) a politice zasýlal. Jednou francouzsky sepsaná ležela na psacím stolku v jeho nepítomnosti ; dva z professorv Jenskýcb navštívivše odepsali tu zprávu, která pak jej uzeli, etli a tajn poznamenáními opatená, co Ludena skrze professora nebezpená, v asopisu, „Pítel lidu" od Ludvíka Wielanda vydávaném tištna byla, a hrozný povyk v celém Nmecku obzvlášt pak mezi buršovstvem zpvraždy Kosobila, anobrž i hlavní a poslední píinou nenávistí k muži tzebuovy se stala. Zahoel toliž národní
Nmcm
tomuto jakýsi Karel Lud. Sand, ekanec bohosloví, mladík to tichý a krotký ale zádumivý, do sebe uzavený, málomluvný a ve svém uení pepilný. V konvikte velko vévodském v posledním plletí sedával hned v sousedství našeho uherského stolu a byl tam jako správcem a strážcem senátu aneb žákovstva poádku provolával jménem všelijaká naízení, pilepoval na dvée cedulky, když nkdo ze študent nco ztratil aneb nalezl, atd. Pí konci akademických tení odebral se maje pi sob evangelium Sv. Jana a ostrou dýku do Manheimu za Kotzebuem, kde dne 23. bezna 1819 o hodin 5 po
—
;
poledni tohoto
1820
života
i
zavraždil,
naež on sám dne
20.
kvtna
odpraven byl.
§.
19.
Botanika. KTetomilenslví. Píroda.
Každý
vcem
tinským a
lovk má
od pírody vštpenou zvláštní k jistým
náklonnost, kteráž se oblibou, milákovstvim,
koníkem
náruživost
s
atd.
nazývá.
Avšak
vkem lovka promny
i
tato
dváše
aneb stupování
26T Já již co díle, uvida
trpí.
kvt, nevím
jakousi radoslí
za ním tásl jsem se. Jednou vraceje se s otcem na velikononí slavnost ze chrámu a uvida nenadále naši
domem
rompu
(hrušku)
zastavil
jsem se nejprve v
mn
za
v
nmé
rozkvtu pohížen div že
plne'm
jejím
radosti,
na vrch neuchýlilo pi pohlede
vznešenou zbíraje pak stromovou malronu v její blostkvoucí íze, po ulici mladé i staré vedl jsem je k tomuto divadlu, nemoha chápali, jak oni pi tom tak necitelní býti aneb mé radosti smáti se mohli. Ml jsem v sad mého otce zvláštní zahrádeku, ve které kvty vyvodil a pstoval utuchla v Kremnické a Byjsem. Tato dtinská hraka na
tuto a
opt se zjevila saukromným Kvtnaté doliny Tater Prešpurských paláce, jejich louky, strán a kvítky
stické škole, ale v Prešpurku
uením
se botanice.
byly moje chrámy
každodenní
moji
a
V posledním
tovaryšové v let.
nakoupil jsem si semeo nejznamenitjších kvílkv a vzal je i
T Prešpurku
a
koínkQv
roku
tch
sebau do Bystice, kde v zahrad Kolbenhajerovské jednu z nejutšenjších kvlnic ml jsem. Hollandské tulipány a hebíky^ s
veliký mák, rže atd. Hebíky ili národními, aneb jinými jsem milými jmény: jeden se jmenoval Veleslavín, Komenský druhý Sokrates, Plato; tetí Šiller, Wieland atd. Ale všecko loto posavad byla jen jako zábavka. V Jen ale vypukla
paížský
strakatý,
mn
klínce pokreslil
5
tato náklonnost a
m
láska ku
kvtm
tak siln, že se tak-
na kvtošálenství promnila. Ona
že jsem
rosllináslví
ili
botaniku
m
vedla k tomu,
u dvou
professorfiv
mladého Vogta, kteráž kollegia obzvlášt mnoho stála a to proto, že jsme se n» kvty a jiné poteby skládati museli. Všecky zahrady nebyly mi známy a já jen v Jen ale i vkol Jeny v nich jako doma. Ve dnech prázdných a nedlních zvlášt jarního asu utíkal jsem do kvtnatých dolin a úboí, do zahrad a sadv, jakových vkol Jeny mnoho jest. Celý máj, kde sadové a stromové kvetly, byl mi slyšel,
Okena
nákladná
asem
a
byla a
nejsladších
mlékem jako oarován,
jako
a
rozkoší.
snhem
anobrvt
i
Spate
celý sad
kvetoucích
byl jsem pokrytých slromv, ped jedním samotným kvton—
368 eítii
vdí
stromem opojen jeho
jako u vytržení.
Nic
mé
jsem
stál
celé
tak neuilo obdivovati se
hodiny Bohu,
svt jako kvéty. V knížecí zahrad v Jené mlo po mnohých letech kvésti aloe Já tam, po každé skonené hodin vyuovací hned bžel jsem, kde jsem obyejné i Gólheho ítajícího a zpytujíc ho nacházel. Ve Vinaských milovati
:
novinách vojenské
že ve Vinaích
stála zpráva,
zahrad toho
a
toho dne
florens se rozpuknouti a rozkvesti
v
bclvederské velko-
kvt kaktus grandimá, naež nás proi
Vogt pozorný uinil. Já všecka jiná studia stranou cachav, panem Vogtem a nkterými jinými žáby cestu ihoed tam nastoupil jsem. Nespali jsme celou noc. Asi o plnoci stal se ve skleném zahradním dom, kde jsme bylí, ped oima našima tesk jako vysteleni z dla, a my prudkým zápachem rychle rozšíeným tém omráení jsme byli. Tento div krásné kvtiny ješt více rozmnožil lásku mou k ní. V takovém kvtovném povtí studnici Lutherov ítával jsem a okolí pi Ossiána. Nkdy skryl jsem se veer za ržový aneb trnový ker naslouchaje do pozdní nocí harmonickým zpvm slavika tak blízkého, že jsem jej na ratolesti rukou nkdy chytiti mohl ; jindy když strom, zvlášt tešn, jablo, lípa, k tomu pohodlný byl vylezl a posadil jsem se na jeho kvtosnžné vtve a v této oly/zipícké atmosfée ítal anebo básnil jsem. Slovem kvty byly moje karty a kostky, moje šachy a kuželky, moje kcí erty a bály, moje hry a zábavy. Toto kochání ve pírod obzvlášt ve kvten, polehovalo mi moje mnohé tžkosti, oslazovalo mnohé hokosti a pée, se kterými jseín nejednou zápasili musel, a inilo že mezí kvítím jsa, zapomenul jsem jako Archimedes pi svých mathematických figurách v písku na všecko, co ve s^t mrzkéhoaneb nepíznivého bylo. Kvítí a píroda byly etz a prostedník mne ustavin fessor
i
mn
se
svtem
spojující
a
Vraceje se pes Prahu a uslyšev od náš Prcsl o rostlinái eskoslovenskem vil jsem ihned p. Pešla. Jakovou slasti mé, když jsem z úst p. Presla všecky tak sfastn a
nj
smiující, abych na
krásn peložené
nezancvrel.
Jungmannn, pracuje,
že
nB>ští-
plápolalo srdce
botanické názvy
uslyšel, k.
p.
tajnosnubný.
269 jevDOsnubný
atd.
Jeho rostliná sprovodil
m
na všech
mých
pozdéjších jarních a letních cestách a procházkách, obzvlášt
pak Da
salaších a koapelích^
kde jsem pro navrácení zdraví
má jedinká
se zdržoval, býval on
kniha a zábavka. Po-
nvadž pak ech Zalužanský první byl, jenž pohlaví v rostlinách a kvtech dávno ped Lineem objevil, neml jsem pokoje pokud jsem sob dílo jeho nezaopatil, až konen skrze antikváe poštstilo se mi ovšem za dosti drahé peníze i toto dílo sob zakoupiti. Když jsem v posledních
vášni chladnji
starších letech o této
pe-
jakoby láska k malíství, kde vtším dílem já se malováním kvtdv obíral, hlavní podíl a vplyv na ni byla mla. Této plnosti citv kvtomilenských musel jsem asto pr&duch uiniti nejen ve znlkách ale i v jedné nábožné písni Láska ku pírodé pod íslem 693 ve zpvníku tištné, anobrž i v jedné mýšlel, zdálo se mi,
:
kázni
kvty
:
V
v zrcadle
náboženstva.
chrám
pírody, v takovýchto zemských chvílích tam venku pod širým Debem. znikl a zhotoven byl vtší poet mých básni a znlek jak v Jen tak i po cestách a v Pešti, tak že vráté se domv, nic jiného jsem nepoteboval, než položiti je pérem na papír. Moje poezie byla opravdivá tomto
malorájech
vela jen
blažených
a
v poli
a pak s plnými
etickým
asto
myšlénkám
se stalo
neb kázní,
sní,
na
Jinae, bohužel, moje práce a okolností nebývaly píznivé po-
stav,
mfij
v hájích a na Inkách potravu hledající
obnožkami do oule
,
a
výlevm,
letící.
V
Pešti,
že jeden punkt a period
pt
i
úkazfiv
kde
pro tíse
;
psaní,
bá-
desetkráte petržen býval klepáním
dvée tch nejrozlinjších píchozích
ších
úad mém
v
pi a
anobrž pišli ne dnové, ale
nejmrzutjcelé
týdne,
jarmarení lermo a hluk sotvy péro do ruky vzíti lze bylo. S ranným a krvácejícím srdcem vyšel jsem asto ven do svatyn pírody boží: žlu i slzy tekly po tle mém nad
niemnými
lidí,
konventy,
hromady
úední
práce,
nespravedlivými processy,
rabali-
pronásledováním Slovákv a sboru Pešfanského nezaslouženými urážkami mé osoby, bezejmennými listy a hrozbami, roztluením oken a ko-
stickými advokáty, ukrutným
270 €ií hudbou noního asu pi vydání tém každého mého eskoslovenského díla, ale po nkolika hodinách vrátil jsem se opt nazpátek do života s lehkou krví, s veselou zmužilosti tváí, 80 smíeným srdcem a s obnovenou eho k bojí takové divy tvoila píroda boží ve nkdy 10—20 pátel a tšitelv pi uiniti nedovedli; to uinila tichá samota v pírod v nkolika okamženích. A však osamlost ta býti musela; v tovaryšství a v rozmluvách s jinými, teba i s pátely, nikdy tak blahodéjn píroda na mne neúinkovala, jako tam, kde jsem se cítil sama v sob uzavena a zamknuta od nikoho nevidna a neslyšána le od Boha tu pileCoval
mn
:
I
mn
:
angel jetsemanský a posiloval mé. A jako ve mladosti bývali kvtnaté pahorky a doliny, ovnené eky a studnice, a voavé stromy a lípy moje Parnassy a Tempe, moje Pimply a Kastalidy, vbec mj poetický Musám zasvcený svt : tak opt balzamickými svými vzduchy a léky vyhojily, aspo spolu s jinými prostedky nejvíce hojiti pomáhaly, jednou v Budiší Turanské stolicí, a potom dílem v To Almáži v utšeném parku Pronayovském,
—
dílem v Budinském Palouku
a
Mariánském Dubu.
§. 20. J. G.
Muž stný
tento byl
eník
a
Marezoll.
církevním nadzíratelem v Jen, š{a«
pináležel
takka k
údm
tehdejšího rati-
o nm promluvím, pokud bezprostedn dotkla a znané psobení na osud mého života mla. První má návštva u nho zavdána byla listem, který jsem jemu z Drážan od pana Ammona pinesl. Nelíbilo se mi, že v jednom onalismu.
Já zde
se jeho osoba
jen potud
mého
živobytí
v témž dom, predce od své rodiny vzdálený bydlel. Dlouho se mne vyptával o svých v Uhích žijících pátelích, spoluakademicích a známých, ale do njakého hlubšího o vdách rozmlouvání jsme se nepustili: Mlté 4 dcery tak vysoce vzdlané již všechny dosplé a
tém
i
271 a uené, že zvlášt jedna z nich nejstarší i spisovatelkyní byla. O jeho pvodu a rodu ty nejrozlinjší povstí létaly. Jedni jej mli za nalezence kdesi pi celném dom, se potom matka Marie piznala, odkudž prý pok
emu
tom jemaijméno dáno Marezoll nost manželská od
:
i
jeho mravnost a
vr-
petásána byla, domu do domu se rozná-
veejnosti
všelijak
tak že všelijaké rozprávky z
pedce
,,Marezoll bude když heslo zavznlo kázali," všecko všudy peplnno bylo ; nikdo nemyslil všecko na jeho soukromný život a osobní kehkosti vyšlo z chrámu proniknuto a vzdláno: takovou neodoKdyž se latelnou moc má výmluvnost na srdce lidská. ve hlavkázání v Jeué ml roznášelo, nejvíce eí o ním chrám o pomluvách (Uber den Leumund), pi nmž
šely
:
n
:
;
nm
ženuškám
a
pannám potokem
§.
slzy z
oí
tekly.
21.
Winzerle. Lobeda. Yelnice. Vesnice Winzerle leží asi pl mile od Jeny, asi p&l hodinky od Lobedy na levém behu Sály a patí jako filiální osada církve Burgavské, akoli svj vlastní prachrám starý má, ve kterém pastor Burgavský každou nedli služby boží konává. Msteko Lobeda od Jeny asi hodinu vzdálí, leží na levém behu Sály pod vysokým kopcem, na nmž rumy dávného hradu Lobeda truchlivjí. Hrad tento náležel nkdy rodin Bernevikv, nmecky Berlepš pezvané, od slovensko moravské hranice pvod mévší. Jméno Lobeda piše se ve starých listinách i Lubeda, jehož pvod neomyln Slavjanský jest, bu od známé rostliny Loboda, bu což se pravd podobnjší býti zdá, od Ljubeta (srov. lubý, Lnbétová) obyejným nmeckým zmnováním litery dat. JeC zde znamenitá církev evangelická, ku které ti filiální náležejí: Velnice, Ruda a Sulca. Zdejší fara byla nkdy v katolických asich opatstvím, protož i veliká a na zpsob kláštera stavna jest. V ni se posavad zachovaly mnohé
—
mn
272 pozstatky,
desátky a názvy z katolických nedaleko fary vystavný jest též starožit-
dfichodky,
asv. Cbrám ný, v
nmž
slovensko
nalézá se hrobka a pomník
kazatelnici
proti
—moravské
Brenevikv.
rodiny
Velníce
jest
Jenou a Lebedou na levém behu asi Sály povstná vaením výborného eského piva, které samí vesniané pipravují. Zde má pastor Lobdanský hospodástvíko, záležející z rolí, z luk, z viniky, z ovocného sadu a zahrádky ; na blízku zahrady slojí košatávkovitá lípa* Nedaleko odtudto jest tak eená Gótheha u prosted mezi
píseném
jeskyn
v
botanici
obyejn
Do
kopci.
na kvítí
a
tohoto okolí
—
rostliny.
chodívají
1818
Roku
uprosted msíce Dubna rozneslo se heslo, že se v osad Winzerle posvícení aneb radji tistoleté jubi* leum tamjšího chrámn slaviti bude, pi kteréž píležitosti p. Marezoll prý kázati bude. Já pojav nkolik s seboU' pátel a známých, mezi nimiž Mažári, Ruraan, Clemen; a starší Danjelov, pišli jsme do Winzerle práv k slavasi
nému
prfivodu,
mem
se
Ped chrámem
nalo.
pod nímž
a
ped
chrá-
kvítím a jinými ozdobami ko-
na levé stran
prvod
cesta
osad
množství lidu v
jejž
zpvem, hudboo,
zdvíhá
kopec,
se
Na kopci v zahrad svátením rouchem odné
ten vedla.
dv
bílým stály a dívaly se mladice. Jedna z nich byla dcera dv. p. Temeiiusa, pastora
v
Gospod; druhou, í by byla, nikdo mezi námi neMy mezi tím v množství lom roztratili jsme se, já
znal.
MarezoUa slyšeti, pospíchal jsem do chrámu, a zasedl na jednom z blízkých míst u kazatelnice. V krátké dob vstoupily do chrámu i ony dv mladice a posadily se do první lavice mezi ženskými. Marezoll káza^ „o vysoké hodnosti krestanských chrámv„ ; v úvodu vypravoval djiny tohoto chrámu, kterak jeho poátek v tomoošedých stoletích se tratí, kterak v ticeleté ale
chtje
zbouen
válce nkolikráte
se na
dv
ástky.
hodnost chrámv
tyn tyn
?
modlitby, b)
pravdy.
chrámfiv
i
naši
V
a
spálen b>l. Kázaní rozpadlo
první ukázal:
v tom
Svatyn
toliž,
víry, c)
V druhé ástce asové chrániti
v
Svatyn
ukázal, a
em
záleží
tato
že ony jsou a) Sva/cnosli,
že tuto
d) Sva-
hodnost
zachovávati mají.
K
to-
273 oás zavazuje a) panující, pobožuosti nevelmi píznivý duch asu, b) nešfaslne' píhody, vojny, ohne, jiné událo-
mu
sti,
které
skonené
i
našim
V msíci Beznu bytku
chrámm nebezpeenstvím hrozívají. Po se opt dom v pokoji.
slavnosti navrátil jsem
jistá
po
vážná
poklon zane
veliké
noci vstoupí do
vzešlého
mluvili:
vku
„Odpuste
matrona.
m
pane,
mého píPo
uinné smélá
že lak
mn
k tomu vedou, a jsem a vás navštívím; dv píiny jako právo dávají. Pedn práv v tomto dom a v této chýži bydlel ped nkolika roky mflj syn Vilhelm též bohoslovec a nyní kazatel v Ilmenav, kterého já zde asto navštíviti jsem picházela. Druhá okolnost jest ta, dst. pan superintendent Marezoll výslovn k Vám že s dležitou prosbou posýlá. Mj manžel adjunkt (asi co v Uhích senior) a pastor v Lobd, Jií Bedich Schmiedt,
m
ped
velikou nocí
onemocnl,
tak že posavad povinnosti
jsem tuto vc spolužákem mého manžela a dosavád jest naším dvrným domácím pítelem, prosíc jej, aby poádek uinil z ohledu na nedlní kázaní. I radil mi, abych se v této vci k nkterým Uhrm a jmenovit k vám obrátila. Možná-lí, rate budoucí nedli kázaní pevzíti. Já tímto neoekávaným navštívením tak jsem pohnut byl, že jsem toho odepíti nemohl, naež osoba ta vážuá podkovavši se, odešla. Já mezitím v nkterý den uprosted týdne za slušné jsem ml, abych do Lobdy šel a sob oit známosti o chrámu, o místnosti, o spsobu a poádku služeb božích nabyl. I vzal jsem ssebou tam pana Jana Benediktiho. Když jsme s neduživým na kanapi sedícím p. adjunctem a pastorem trochu porozmlouvali , vstoupí do pokoje mladice v nejplnjším kvtu panenského veku ; bylaC to ona neznámá úastnice na jubilejním posvícení a posluchaka ve chrám Winzer-
svého p.
úadu
konati
nemže.
super. Marezolloví, který
Oznámila
byl
a-
lovském, nejstarší dcera domácí, Vilhelmina Bedriška. stováno nás kávou a kolái, naež my odešli jsme. Pan adjunct spolu s paní prosili m, abych možnáli bude, ,
sední
osad Budské
návali se
asn
v souráno ponvadž podlé poádku kratiká nábožnost vykomá. Pišedše tedy na noc v sobotu, dlouho veer
v sobotu na noc pišel,
prý
i
:
374 vcech rozmlouvali jsme, jmenoo vlasti a rodišti, národu a ei. Já prý sem rodák z vesnice Rozslavy (obyejn i Roslau, Rosla, sr. Brelislaaž do plnoci o všelikých
vit
i
hurgr,
zvané'),
asi
hodiny za
3
Jenou,
kde
mj
otec
pedkové prý pocházeli z Lužic a jake'si vendické jrne'no mli já sám mám posud v mé knihovn ješt dv lužicko - vendické mluvnice, školním uitelem
byl.
Naši
:
jednu od Jana Hauplmana, druhou od Jiího Matlhaeiho, kterými se Vám, mj milý vendický píteli a národní brate pane Kolláre co darem na památku vdím, ant vidím, že Vy í milovníkem znatelem Slavjanských nájste. K tomuto daru pidal vážený ten statený staješt i knížeku Dissert. de Idolis Slavorum a Mich. Frentzel, Budissa-Lusato Vitteb. 169Í. Vidl jsem v jeho knihovn i jiné ddictvím od otce a pedk na i
eí eek
nj pešlé
na
knihy,
p.
slavjanský národ a život se vztahující Helmolda Ditmara Meziborského, Vippa, Sammuele Grossera Lausitzer Merkwiirdigkeiten atd. Mluveno mnoho o prostonárodních obyejích, svatbách, k.
zpvánkách lidu Slávo- vendického kteréž vci se prý pi všem znmováuí udržují konen o Srbskolužické kazatelské spolenosti v Lipsku, jejíž ouastníkem prý ,
:
i
jeho
práv
otec
i
on byl. tiskem
A
vyšlou
^Zur Feyer des
hundertjárigen
sitzer
svého pod názvem Stiftung-stages der Lau-
pinesa
tu
asu
toho
z
pulpitu
brošurku
Predigergesellschaft in Leipzig
—
in
d.
Kummerschea
Buchhandlung 1816" chloubou mi s jakousi hrdou ukazoval a etl, že v djepisu této spolenosti tam tištném, ti mužové se nalézají, jméno Schmidt mající, kteí zásluhy
o tento ústav
sob
získali,
totiž,
na
str.
10.
dkan bohoslovecké íaculty v Lipsku, str. 13 Bohuchval Schmidt narozený v Lužici v Bukovcech; str. 28 JanKarel Schmidt, narozený v Lužicích v Rakeci, oud spolenosti. Uslyšev více o mé vlasti, že v blízkosti moravskoslovenských hranic narozen jsem, pozdravil i hned co krajana pán a držitel hradu Lobedy, D. Schmidt, Christian
m
znmen
Berlepš, kteí asi ped Brenevik ili sedmi stoletími ze Slovenské Moravy do Sas pišli, jejichž rod za dlouhé asy hradem tímto a nepochybn totiž
275
mstem vládl, zde sídlil a ve chrám Lobedském hrobku má, kdežto se rakve a rodozaaky Dékterých zde pochovaných osob do dneška spatují. O této rodin a jednotlivých jejích osobách panují prý posavad u lidu Lob-
i
danského v okolí bajky, které'
obyej
tisíceré podání,
sob
povésti a divotvorné
obyvatelé v zimních
veerech vypra-
O dvou Bernevikovských
osobách hned nco vypvavoval. Jeden prý z nich, Jan, byl jest oním zakukleným rytíem, jenž r. 1521 dno 4. kvtna v lese Durinském Luthera od papeže a císae do kletby daného z koáru byl uchvátil a na hrad Wartburk doprovodil. Druhá z tohoto rodu osoba památná byla prý vdova hrabnka Maria Gertruda, která v 17. století vovati
mají.
i
slynula, jsouc nejvyšší
dvorní mistryní polské
hrabnky
manželky Karla Filipa, volence a markhrabéto Falckého. Nashromáždivši bohatství ve Spanlích u dvora co Donna honnore králové Marie Anny, manželky Karla II, kde pes 12 let v milosti byla, vrátila se do Cech do Prahy, kde na Novém v ústav anglických panen pro sleny z vysokých stav tam založeném od císae Josefa r. 1706 na abatyší a íšskou knžnu povýšena byla, kterouž dstojnost pak i svým nástupkyním zanechala. Oba její synové byli u dvoru císae Josefa a sice Petr Filip co íšský dvorní rádce, Šitích Herbald co komoí. O všech tchto osobách a jejich píbzích ml muž tento tak podrobnou a zanímavou známost, že já pamti jeho dost nadivili jsem se nemohl. Radzivilové,
mst
—
To
mn
byly
oarované
okolnosti,
to
dar dražší
nad zlato a stíbro. V této rozíleností celou noc spáti jsem nemohl. Nazejtrí v nedli totiž II po veliké noci vykonal jsem služby boží , byv ponejprv tak eeným Luterákera (Lutherrock) odn. Z textu ev. u Jana kap. II v. 11 ml jsem káze „které jsou ty vci, za nž i my podle píkladu Kristova život klásti máme ?^ Po vykonaných službách božích, žádal jsem spatiti hrobku a hroby rodu Berneviského ; i hned mne p. uitelé školní Háfer a Stókl, vedli k dolním dvéím chrámu, kde teprv nedávno pi oprav chrámu u základu rakev nalezena a vykopána, v níž kostlivec jakési panny Bernevikovy josté :
276 vrkoem, se zlatohlavými a kmentovými šaty ald. ležeL Na nkterých mramorech etli jsme nápisy, již ovšem' vyvlralé a porušené. Tu já cítil jsem se býti jako z polovice doma a mezi krajany svými, stál jsem pipoután k této zemi zlatými etzy historie a poesie. Odpoledne nav.štíviv kopec a hrad Lobdaburg, odkudž peutšený pohled na rozlehlé krajiny, vrátil jsem se k svým ves
i
práem. Ale bohužel
zdejším
již
24 téhož msíce
dv. p.
bh
života
adjunkt a pastor Lobdanský nenadálou smrtí
Mezi tím zavítal msíc máj chodníky povysychaly, opt obyejné mé vycházky » výbhy do okolních míst, kdykoli to jen moje dni a hodiny dopustily, konati zaal jsem. Sotva totiž že jsem a nad Šálou ponkud rozhledl, se byl v Jen usadil dokonal.
a já co jen cesty
a
poaly city
se hluboce
v útrobách
mých neznámé ped
hbitov
netušené bolesti, jakové nás na
a
jen že ve
mnohem vznešenjší
to citové nad
tím
projímají,
velikánské postav.
Byli
smrti Slavjanskébo zde národu, nad hroby
drahých pedkv a kmenflv, nad potlaenými a znienými zde Srby. Každé msto, každá vesnice, eka, bore, Slavjanské jméno mající, zdála se mi býti hrobem aneba pomníkem na tomto velikém hbitov. Již jsem byl navštívil, skoumol a poznal z této strany Sály mnohá laková
Gospod», Osmerice, Vinary, Kunice, Lubnice, anobrž již jsem byl s jedním z mých nmeckých spoluakademikv i v Breznici, Badohošli (Radygast)a v Gee (Gra, urbs Gerais). Chtl jsem tedy jiné bližší a menší osady, které mají jména Slavjanská vidti a podrobnji nkde v nich njaké šlépje zkusiti, zdali by se ješt místa,
k. p.
i
a
pozstatky staroslavské národnosti, mythologie,
telství,
her
a
obyejv
atd.
n8le'zaly.
stavi-
Bylof jaro krásné,
máj utšený, kvetoucí, 1 vyšel jsem ledy podveer n» Velnici. procházku na botanizování za Sálu k osad Plný onch smutných národních cilv a myšlének botanizoval jsem na louce mezi Gólhovskou jeskyní a Vel-
Maje duši rozdlenou mezi kvtinami a národními obkliujícími zboeninami, mezi radostným iismchen> nezpozoroval jsem, že se oblak na a hokými slzami,
nici.
m
nebi
shlukl.
Slunce
sice
svítilo,
tvoíc
krásnou
duhu
2T7 na východu, ale pi tom i hustý deštík zprchl. Chtje «aty a klobouk od namoknutí ochránili, pospíchal jsem pod košatou lípu na blízku. Sotva že ke stromu dopádíl jsem, uzím tam mladici, která zapýrivši se nad svou co plachá lanka do vesnice utíkati chtla. ^amotností, MélaC
letní
slamný
široký
klobouk,
v
kvty
košíku
ji na blízku ekl jsem, aby se neznámi jsme. I poala svou samutu zde všelijak vymlouvati, že prý zde hospodáství, zahradu a louky uinila. V tom navštívila a poádek, co ele dlati má, schází p. profesor Voigt s nkolika botanísty údolím « hor píležících, Kegelberge zvaných, obtíženi jsouce
a knížku. Já poznav bála,
že
my
koistmi pírodozpytnými, rostlinami, motýly, brouky ald, nim tedy i já pipojil jsem se. Zde teprv poznal jsem, €0 jest to uená a vdecká náruživost. Všickni tito zpytatelé pírody i sám p. Voigt mli zvláštní hlky v jedné a mikroskop ve druhé ruce, prohrabávajíce na cest každou hromádku lejna, každou kaluž stojaté smradlavé vody, vybírali odtud erviky, mušky, zemplazy, a jiné živoky a vkládali je živé do skleniky. Ze nyní po spatení onoho úkazu pod lípou tato babraUa (mazaka) nechutnala, to mi tuším každý odpustí. Po nkolika týdnech odpoledne v nedli pišli ke ran do píbytku dva mšiané a pednjší údové církve Lobdanské a oznámili jménem církve smrC svého vysoce ctného duchovního pastýe a prosili m, zdaliž bych ješt jim tam kázati a služby boží odbývati nechtl? Vymlouval jsem se sice množstvím vlastních mých prací, avšak ohled maje dílem na osialou církev a rodinu, dílem na tuto zvláštní jejich ke dvru a est slib jsem jim dal. Ponvadž pak jedna vc na mých cestách v nmeckých krajích všudy a vždycky byla k velikému pohoršení, totiž ta, že jsem vidl zhusta v den nedéní rolníky na poli pracovati, orati, kopati, žíti, obilí voziti atd., chtl jsem pokud možná na tento neád pozornost obrátiti. Proto vyvolil jsem za pedmt druhého kázaní v Lobd „Že vyšší a rozšíenjší vzdlanost nedává kesCanm práva ku poskvrování svaté nedle.^ Tato kázeii takový úinek na mysli posluchav uinila, že po službách božích
K
mn
mn
mn
:
278
m
„zdaliž starší údové církve pišedše na faru ptali se bych já jejich kazatelem a namstníkera jejich zesnulého pana pastora býti nechtl ? že prý by církev celá zvolila a p. superintendentovi k vyvolení pedstavila.^ „Milí pátelé," eknu já ^^nikoli a na žádný tpsob ; nebe jinou roli já nejsem Nmec, já jsem Slovák, urilo, vy zde máte hojnost výborných mužv a kazatelVy já své slabé síly a život svému zanedbanému a ješt nevzdlanému národu obtovati chci." Tmito neoekávanými slovy konen ukojiti se dali. Pani vdova zesnulého pana adjuncta a pastora sice dosti v dobrých okolnostech co do domácnosti a hospodáství zstavena byla^ ale vychovávání dvou mladých dcer Karoliny a Amanenadálou smrlí milovaného otce petrženo bylo. lie Otec tento totiž výborný muž, akoli nejen pod-superintendentem ili adjunclem a pastorem obšírné církve byl^ predce všecky své dítky, i syny i dcery sám doma vychovával a vyuoval, a syny své tak vycviené a pipravené teprv do vyšších škol posýlal. Karolina a Amalie mly práv ku konfirmací pipravovány býti. I pevzal jsem na prosbu paní matky pokraování a dokonení toho zaatého díla, pislíbiv každou sobotu odpoledne nkolik hodin v náboženství je vyuovati. BylyC to blažené hodiny mého akademického života nebo žaky mé vtipné, úinlivé, ochotné, oddány mi byly z týdne na týden vtší náchylností a láskou. Vdova s celou svou rodinou mla právo asi pl roku v Lobd zstávati, odkudž pak se znamenitou vdovskou pensí pesthovala se dojeny, kde nad Šálou nedaleko náspu pebývala. Paní matka Alínina mla o Uherské krajin ty nej» strašlivjší pedstavy, jakové o tomto kraji minulého století snad v celé Evrop a to ne bez píiny panovaly. Uhersko a Sibirie to jí bylo jedno; ona tam nieho neznala a nevidla než poušt a voly (die Ungarischen Pusten und Ochsen), kreré v Nmcích všudy se zpomínají. Lid uherský pedstavovala sob co surov divoký, anf prý o nich od oitých svdk slyšela, že zamaštné kožešiny místo
m
—
mn
!
i
roucha nosí, vlasy sádlem mastí, slaninu ních
drách
a
peleších bydlejí,
jídají,
v podzem-
loupežníctví zhusta
pro-
279 vozují atd.
Nadarmo jsem
tím,
nkdy
vrátiti
že to
se
snažil
bylo,
pedsudky
vyPíklady ženské osoby tylo
ale není více.
nkolika nezdailých manželství, kde se i Uher na zpátek do Saska vrátily, potvrzovaly ji v tomto domnní. K tomu, co vdova sirotky k vychování majíc, žádala míti
pomoc
ledy, abych
mi
v
dom
bud
v
aspo na blízku. Radila Jen njakým professorem se místo a úad se ucházel anC aneb
aneb o njaké jiné do Uher svou nejmilejší dcerušku pokud ona žije neprosvého materského pivolení a požehnání pustí , aspo Co z toho povstalo, známo jest našim k lomu nedá. pátelm a tenám. Naše dopisování jako z poátku stal,
:
asté, tak potom pro ušetení matky ídím a ídím se Po nkolika rocích psáno mi, že prý Mina v tak nebezpené nemoci stoná, že dív než psaní toto do mých rukou pijde, nepochybn na vnost se odebere. Matka, jinae výborná ale neoblomitelná, žila do roku 1831 dne 17. ervence. I já prozatím v tchto rocích nkolikráte na kraji hrobu jsem stál, jednou na radu lékae Suchániho porukomí (závt, poslední vli) uinil, stalo.
i
Listopadu. Ponvadž od nejvyšší rakouské vlády Uhrm zakázáno bylo v ty roky nmecké university, obzvlášt pak Jenu navštvovati, anobrž ponvadž i dopisováni poštou pod písnou stráží bylo, dokudby se prý duch v onch akademiích panující v jiproto i naše dopisování pestalo, jený lepši nezmnil den o druhém nieho jsme neslyšeli, tak jeden druhého totiž
r.
1825 dne 25.
:
za
mrtvého jsme mli. Najednou vycházení lajné volnjším se stalo, a já skrze
aspo
který byl v
Jen
študoval
i
se oženily
opt
r.
do p.
Nmec, Blaziho,
1835 psaní
jsem dostal od vzkíšené Miny.
Cesta a navrácení. S rozervaným srdcem opustiv tedy Jenu s koncem dal jsem se jako na zda Bih do svta
msíce Bezna
280
V Lužicích dlouhý a tžký zápas vedl jsem kam se obrátiti a zloeil jsem nyní obzvlášté všecbnm soubojm. Byli jsem zajisté v Jen s. p. Daoje-
na cestu. s
sebou,
lovým plán vypracoval k navštívení Polska a Ruska, po kterýchž krajinách neukojitelnou tužbou srdce mé hoelo, abych tak spatil a poznal celé Slavjansko. Tuto tužbu
mn
vzbudil a roznítil ve cestopis našeho Dobrovského^ v nmž putování své roku 1792 po Švédsku a Rusku konané opisuje, kterouž knihu já s. p. Lavessem professorem eí v Jen etl jsem. Samotný ale, opuštný, anobrž i dostatených prostedkv k tak daleké cest zbavený, iiechtél jsem nco opovážlivého pedsevzíti. Pláo mé Polsko-Ruské cesty roztrozkotal se obzvlášt o úskalí mšce. Nebo akoli všudy a vždycky dvrnost k sob a Bohu jsem ml, nebyla dfivéra tato nikdy hlouposm-
dobrodruhv a svtobžníkv. O kéž byím díve mli prostedky k pomáhání
lou výtržností
chom my
Slavjané
bratrv na podobné, vzájemnosti I ustanovil jsem tehdy aspo Slavjauské píznivé cesty a posýlání našich mladších
!
a pi skrovnosti prostedk mých možno bylo. Vyvolil jsem cestu k navštívení do krajv nkdy Slavjanských nyní již vtším dílem znmzd« a( pravdu ených aneb se nmících. A však
to uiniti,
co v krátkostí
asu
i
vyznám, uiti
cestoval jsem, jsa neschopen skoumati ba ani pátelsky rozna jednom míst se baviti. Putoval
než
letl
více
se a
písn vci
mlouvati a dlouho jsem dílem samoten, dílem v severních
krajích s
mým
panem
lékaem s panem Jindichem Clemenem, jako pes poušt vzdlaností, tak že v nejlidnatjších mstech Strenblem, mladým
Rudolstadtu,
z
spoluaka-
demikem, dílem pak
nejosamotnjším jsem se a zazelenaly se
býti
kde jsem jakové odpoinutí
po
cílil.
ped mýma oima a
Jen
dv
oázy ukázaly
na této boulivé cest,
o oberstvení
povdomostí
našel
a as-
Jedna kde jsem druhá byla naše Praha, kdo jsem v ti dni pobyl pátel Jungmanna, Dobrovského, Hanky a Presla nkoJak ale ješt i tu rozlik blahých týdnv se zdržoval. tržitý byl jsem, dkazem bu následující píhoda, podok liché jasné
ua chvíli
taková oáza
byla
;
:
Lemgo
pišel.
u pítele Ciemena,
ln
881 bná
která
té,
se
Mažárimu
mezi
Drážany
Lipskem
a
sla\n.
V
prvních dnech ubytoval jsem se v Praze v
stinci
u
msta Vídn. Pátelé
vyhledali mi obydlí v
ten
pesthoval jsem
hoHanka
moji, jmenovité p.
soukromném dom, kamž
já
i
sku-
Druhého neb tetího dne po mém vysthování šli jsme s. p. Josefem Jungmannem na procházku do Nuslí. Teprv zde vidím, že mi opasek mj s penzi chybí. Nechav jej pod poduškou v posteli v hostinci a msta Vídn, pospíchám nazpátek k hostinskému a
poklady své šfastué
se.
nazpt
dostal jsem.
Úplné-li, td
tehdáž rozhodnoati sám jsem nemohl. Dosti na tom,
že
jsem tím zkusil, že nejen v Nmcích ale i v Cechách statení lidé pebývají. Pan Dobrovský pebýval na malé stran v zahrad hrabte Nostice; a byl tehdáž nad míru zdráv a vesel. Etymologie a botanika byly naše zábavy u nho. Jeho veliká postava a tenký píšTalkový hlas podivn na mne úinkovaly, avšak ne jinae než s jakousi nábožnou úctou možno bylu k patriarchovi tomuto božímu se blížiti, který s nebe první poslán byl ku kíšení naši národnosti. Do mé pamtnice napsal mi toto heslo : „Boga v pomoš, nikomu v sljed", kterýmž heslem onf sebe samého co tvorce a nenásledovníka jiných nejlépe Jakový to rozdíl charakterizoval. byl, když jsem ponejprv a nyní po druhé Prahu uvidl! Tehda jsem byl ješt nevinný jako Adam v ráji, nyní jsem jui jedl ze stromu národnosti ovoce trpké a bolest ducha psobící ; zdálo se mi, jakoby Praha byla zkamenélé djiny Oeského národu. Na Vyšehrad ukazují se rumy pohanského chrámu odrýpav zlomky z nho v papíe zavinuté nosil jsem je pi sob a chovám je do dnešního dne. Když jsem opustil Praha, pedešlá omrá:
enost sotva
lo
duši
mou opt
vdl, kde
jsem ve Vidní Zde hned na kupeckou
tak opanovala,
jsem se
vzal.
že
šedna, do Prešpurku jsem se doplavil s jednou
Víde-
skou paní, která pi sob asi oimilctou dcerušku mla. Vítr vál po celý den, ale v noci okolo deváté, desáté hodiny taková boue a vichice na Dunaji se ztrhla, že se v lodi na kámen adeivší, díra udlala; a my s plavci ledva život zachovali jsme na malém lunku celí umoklí
:
282 vodu ustavin
a
na
beh
s lunUa vyerpávajíce asi o pl noci k Prešpurku jsme se probili. Druhého dne z lodi
V Prešpurku žákovstva práv© zkouškami zaneprázdnno bylo. Pan Palacký napozd veer. Procházeli jsme se po tak eevštívil
jen jeden konec z vody strml.
m
ném Senném
pláce. Dobrý tento pítel dlouho mne nemohl poznati a chápati, když vrhna se mu v nárui ekl „Píteli, zle je nám, náš národ je nešCastný, já jsem teprv nyní znám jeho smutný stav a jeho veliké poteby." Pi tchto slovích slzeli jsme oba objali jsouce jako :
,
dítky a nemajíce
mimo msíek, jenž nad hlavami
našimi
nikoho jiného za svdka. Než opt vzchopili jsme se, a radost a lísmch vyjasovaly náš obliej, když jsme pomyslili na velikost a na budoucnost našeho národa t Když jsem se vrátil do Turce, práv se že poínala, svítil,
a tu navštíviv prátely své, bratrance
Právn, jsem
Jana ve Slovenském
ekancoval.
§.
23.
mj
Ohlavení a ohlídka na celý
život školský.
Loue se s touto první polovicí mého života, za potebné mám, abych ješt zetel mých pátel a tenáv na ti vci obrátil , totiž na mé uitele, na mé žáky a chovance a pak na mne samého. V bhu celého mého školnictví, zana od Mošovec až do Jeny, ml jsem všech uitelv spolu asi ticet, z nichž nkteí byli ádní, jiní mimoádní a vedlejší. Jejich jména jsou, v Mošovcech :
Hrdz, Sulek, Burjan ; v Kremnici Komáry, Grosman a Páleš supplenl; v Bystici: Koch, Radjoci, Magda; v Prešpurku pak Stanislaides, Fábry, Biloica, Zigmondy, Grosz, Dankov:
ský.
V Jen
Gabler, Dauz, Kástner, Schott, Stark
;
Fríes
Oken, Bachmann,Luden; Eichsládt, Hand; Voigt starší, Voigt mladší, Lenz, Graumuller, Luder, Munchhof. Vedlejší a mimoádní uitelé, kteí více mén na mé aesthelické vzdlání
vír:
psobili,
Adam
jsou následující
:
v
Burjan, Mích. Košina,
hudb
a
sice na
Jan Kollár
kla-
bratranec
283 v Bystici; na hoasle a však jen málo Kraj ve zpve Sulek, Klein, Hlivai. V malíství: pater Širaaj, Fuhrer a Hannus. V tanci Steinbeck v Preša Hlivai
v Kremnici;
purku; v eech a sice ve Francouské: Selecký, Leclaiv anglické a vlaské re v Prešparku a Lavalet v Bystici též Selecký v sanskrit Richel a Bopp. Z knéží a kazatelv, kde jsem byl, mli psobení na mé vzdlání následující : Mích. Baldovský v Mošovcech ; Goldperger v Kremnici Lovch a Rožnai v Bystici; Krudy vPrešpurku, u nhož jsem církevní právo a církevní historii slyšel, a pak Marezoll v Jen.Namon básnickou povahu nejvíce úinkovali: Komáry, Magda aHand; na mé enické vzdlání Komáry, Magda, Kleinmann a Marezoll. Nechci žádnému z tchto uitel kivdy uiniti; mnozí z nich byli vysoce uení,^ výborní a zasloužilí mužové, a však co se týe vztahu jejich osob k mé osob , vyznám upímn, že jediný Magda v Bysticí více a požehnanji na mne psobil, než. ;
ei
;
;
všíckni Prešpurští vnášeli do a
mne
vnucovali,
,
professorové
onen
vynášel
spolu ze
:
zajisté jen
tito
mne
;
jen cpali
ti
tento vyvinoval a vysvobozoval ducha /
ti
jen dlali, uili, zpovšechiíovaií, tento vzdlával a obrazoval,
individualizoval.
Žákv, ueníkv a chovancv, kteí skrze mne hned mén vyuováni a vzdláváni byli v bhu
více hned
mém
školském, bylo též
asi
tolik, totiž
ticet.
V
Bystici
Daniel Hajníek a Juditha jeho sestra, Louisa a Julie Magdovy; v Prešpurku Gustav a Adolf Pauer, Ludvík a Eduard Braumulior a asi 15 chovancv v sirotím ústav. :
V
Bystici opt jako ekatel: Ludvík Kolbenhajer, Karel Robert Cilchert ; v Jen dva synové Ludenovi; v Lobd Karolina a Amalie Schmidtovy. Podivná vc, že ti chovanci^ kde jsem úpln volné ruce ml, vtším dílem se zdaili, a
dom
naproti tomu, kde mi ruce skrze rodie v byly, tamí i vychovávání dobrých následk
ehož píkladem
jest k.
p.
Prešpurský Pauer,
a
svázány
nemlo, Bysti-
ky Kolbenhajer. Co se mé osoby ve školském tomto život týe, jii z pamtí tchto každý vidti mže , že cesta první polovice
mého
života
byla
vru tžká
a nejednou
trnín*
284 Mdo štstí samo od sebe tém nikdy nic nepekážky v cestu kladlo. Všecko jsem sám sob musel tžce a pracn hledati, zasloužiti, dobývati. Anobrž nejen prostedky, ale í sám cíl mého života, totiž do školy chodení tžkými zápisy vybojovati jsem sob musel. Tak jsem stál ve svt od otce odmrštén, patronv a dobrodincfiv zbaven, od štstí zanedbán, ale od Boha nikdy neopuštn. Mimo to dala porostlá.
podávalo, anobrž asto
mí matka píroda
jakousi
pílišnou
stydlivost,
tak že
k žebrání a žádání od jiných neho žádné smlosti jsem neml. asto snad zasloužená vc pedce od osudu i
mi pána a dána nebyla. Stipendium Roth. Felekovské v Prešpurku , o kteréž jsem se prvního roku ucházel, dáno nebylo, ale ovšem jiným dosti nedbalým sybohatých a mocných rodiv, kteí mli píímluvce
mn nm
a píznivce.
Všecka didaktra, školské platy, obydlí, oblek, Prešpurku v sám jsem sobo zaopatoval, anobrž i za to alumneum obyejný plat jsem složiti musel, jakoby se mne všecko štstí bylo odžehnalo. Vru mnohé bezesné noci vetrapiivých péech a starostech ztrávil jsem. knihy
již
Stav kazatelský a
uitelský v Uhrách
již
z
této
píiny
nežli mu posaváde politikové, u podobných školských trampotách nieho neznající,
U katolíkv, když se mladík theologií a církvi oddá, doby zbaven jest všech starostí, anf vlast, bohatá semeništ, štdrá stipendia a tisíce jiných podpor o nj peují. My naproti tomu teprv nyní hokosti života zkušovati zaínáme, v nichž jedna bída druhou poráží. Evangelické knžstvo více dává vlasti než vlasC jemu. Ouo dává ve školách na vzdláni se k budoucímu ouadu své ddictví po rodiích, své vlastní mozoly a poty, anobrž celou neesti plnou polovici mladšího svého života ; ono dává potom vouad zpsobné, cnoslné, pobožné obyvatele vlastí; vlast jemu nic, ani jen hlasu pi krajinských snmích, ani jen potebné uctivosti a svobody pi církevních kondávají.
od
té
hluboko v adra krásoumám, pipojilo již záhy jako k mé kolébce tyto angely tšitele, pedvidévsí nepochybn, jak hoký kalich života mi uren a pipraven ventech.
má
Samo
lásku ku
dobrotivé nebe vštípilo
pírod
a
285 jest, jak tvrdé boje
mým
a
zápasy ekaly na mne
žákovslv neúprosným
již
vdtÍDStví
neestmi školskými; a tragickým osudem potom ve mládenectví s lásky a konené v manželství s klopotnými outoky dvou žárlivých, Slavjanstvu nepíznivých národ Tentof jest obraz školského a akademického života s otcem
vlastním, pak v
s
!
—
zpsob a osud sta jiných spolužákv mých, tak že nepochybn nejeden z uich zde jako v zrcadle sebe spatí, ka; mn se tak aspo ve mnohých vcech vedlo to jsem já zkusil, inil a trpli mého asu,
tento
byl
i
I
i
K
laskavému povšimnutí.
Když jsme poali (vydávati Spisy Kollárovy, oznámili jsme velectnému obecenstvu, že k autobiografii M.0Ilárov pidán bude dodatek, v kterém ostatní život jeho zevrubn vylíen býti má. V sepání dodatku takového uvázal se prof. Zelený. Horlivým pátráním po všem, co se týe psobení velikého tohoto buditele národ slovanských, sebral však pan Zelený tolik látky, že místo struného dodatku spisuje zevrubné dílo o život a psobení Jana Mollára. Koníce tedy vydávání Spisii I4ollárových oznamujeme zárove, že dotený životopis vyjde pozdji co zvláštní
spis o
sob.
V Praze koncem roku 1862.
Knhkupectví;
I.
L.
KOBER.
Obsah. str.
Ce§topis druhý
1
Pamtí.
ÁSTKA Mošovce Má
§. 1.
vlast.
(od
I.
1793
r.
— 1805). 89
Moji rodiové
má Nebezpeenství života Škola; první uitelé: Jií Hrz. Jan Sulek ... Nezbedná zvdavost. První staroeské knihy. ... První 8 jasnou povdomostí spojené tení Dtinství
§. 2.
§. 3. §. 4.
§. 5. Volení
hlásníkv: obludy,
strašidla, bázlivost
.
96 99 104
dnutí do mluvnice
Maar
a boj
První spatení
§. 8,
První slovenské verše. Crudy. Burian
s
Hry, obliby, zpsobnosti mého dtinství
§
9.
§.
10.
§.
11.
§.
12.
§. 13.
106
nimi
§. 7.
lOS
.... ....
Láska v mladosti ku pírod a k poli Píležitost k poznání rozliných lidí za mé mladosti. Nedvra ku lovenstvu, smíení s ním Jan Kollár, mj bratranec Volení jiných škol. Necpaly. Smál .
.
.
.
ÁSTKA
Kremnice
(od
%. 1.
Štpán Komáry
§. 2.
Demosthenesiada, ili
3.
94
Chyba, kterou jsem uinil ve Slovenin. Nahlé-
§. 6.
§.
91
r.
111
114 116 119
121
II.
1806—1808). 124
litera
125
r.
Rejsování a malíství. Hanuš. Vierer
126
§. 4.
Košina. Nábožnost. Nesmílivost
128
§. 5.
131
§. 7.
Moje první i poslední opití se Zkouška sítem "pi krádeži. Povra nedúvrivá "Vojna s mladými Slováky a Nmci
§. 8.
Zamilování
§.
6.
é. 9. Já,
jako
cit
.
nminy
pisaatluma
podobného osudu
tajné lásky. Soucit a
133 134 138
ped140
str.
§.
10. První latinský chronostich
§.
11.
142
Rozprávky, Chlumové. Ptákové
ÁSTKA
III,
Mošovce. Pravno 1.
§.
Rodi
144
(rok 1810).
vláda nad dítkami a její zlé užíváni
vbec
§. 2.
Charakter mého otce: nábožnost a prchlivost
§. 3.
Rok
mého
nejbolestnjší
života;
§.
4.
§
5.
Paní Burianová. Baldovský Hledání a kopání pokladv
§.
6.
Já muenikem
umn
k zoufalství
.
147 149
blízký 152
157
160 162
nazván
§. 7.
Zlatodéjství Baldovského
163
§. 8.
Cesta do Kláštera; Valentini
166
Vycházka do Bystice
168
§. 9.
ÁSTKA Bystrice
(rok
IV.
1810 — 1811).
Uitel Koch. Ragyóci
170
§. 2.
Magda
172
§. 3.
173 175
§. 7.
Vycházka do Liptova a Oravy Prvoroní zkouška. Pán ..../. Druhý rok v Bystici. Malíství. Plování .... Láska ke klassikm v zápasu s okolnostmi ... Zábavy žákovské a láska ku pírod
§. 8.
Školské
vysvdení Zpátení pohled na Bystici
181 182
1.
§.
§. 4. 5.
§.
§. 6.
§. 9.
.
.
.
.
•
ÁSTKA
176 177
180
V.
Cesto\áDÍ po Dolnozemskuv prázdninách r. §. 1.
Píina
"cesty.
1812.
Ambroži
káze
§. 2.
Kiredház. První
§. 3.
Debrecin. Úklad loupežnický
§. 4.
Sarvaš.
§. 5.
Veliký
Kollár. Tešedík
Lak (N»gy Lak). Morulky Oroslán. Houby
§.
6
eš*f.
§.
7.
Ohlídka na toto cestování
184 185 187 189 190 191 193
str.
ÁSTKA Uení
v
VI.
Prešpurku od
1812—1815.
r.
§. 1.
Duch
§, 2.
Obraz žákovské neesti a výtržnosti Já editelem ústavu sirotilio
§. 3. §.
4.
§.
5.
§. 7.
8.
§.
9.
.
§. 10. §.
Bohoslovecké hádání. Zkouška kandidátská
§. 12.
Pstounováni
210
v
§.
§
3.
§. 4.
212
VII.
Bystrici od r.
2.
208
.
cesty z Prešpurku
Vycházky a
ÁSTKA
1.
.
Pátelstvo školské
11.
§.
197 198 200
Památné osoby a pedmty vidné v Prešpurku Nebezpeenství života Škola ve škole, ili soukromné doplování vdec200 kých mezer 202 eci. Mateina. Cizí jazyky Študentská evnivost a stranictví 205 206 Vkroení do spoleenského mšfanského života
§. 6.
§.
194 196
školy. Profesorové
r.
1815
až do
1817.
Píchod do Bystice Trpké ovoce pátelské dvrnosti
215 217 218 219 221 222 224 227 229
Kandidátská zkouška v Bystici Samuel Rožnay
§.
5.
Adam
§.
6.
Matj Zmeškal
§.
7. Pilnost v
§
8. Chctíš-li ztratit pítele,
§.
9.
Lovich
matein.
Vycházky a
Spisovatelské pokusy
pj
n-u peníze
.
.
.
....
cesty z Bystice
ÁSTKA
VUI.
Život na vysokých školách nmeckých. §
1.
Cesta do Jeny
§
2.
Dva Karasovii, Rusové, a
§
3.
Okolí Jenské
§.
4.
Akademický
§.
5.
Profesorové a
jejich
prvodí
ili buršovský život v Jené
vdy
v Jené. Gabler
.
.
.
.
.
.
230 233 235 237 239
str. §.
6.
§.
7.
§. 8. §.
9.
240 242
Harms. Boj theologický
Nmetí nábožníkové Jindich Luden Ludvik Oken .
(Pietistae)
24a 244 Malá píina, velké následky 24S
§. 10.
Jakob' Friedrík Fries.
§. 11.
Wolfgang Gothe Jan Benedikti. Píprava k souboji
§. 12. §,
§. §.
247
250 254
Bachusiada
13. Lichtenhain.
Okáni. Louisa Brachmannova 15 Wartburk. Tetí jubileum reformace 14. Spolenost
§. 16. Schnepfenthal. Gotha. Erfuri.
.
.
.
25t>
262
Vínary
§.
17.
Tetí poslední plletí v Jené. Filologická spole-
§.
18.
Kotzebue a Sand
nost.
Odmna
§. 19.
Botanika. Kvtomilenství.
§. 20.
Marezoll
§.
264 265 266 270
Píroda
21. Winzerle. Lobeda. Velnice
27)
§. 22. Cesta a navrácení
§
23. Ohlavení a ohlídka
na celý
255
mj
život školský
.
279 282
— mová
eská —
díla
?me
(v íslenákladem knhkupectví: h L. Kober V 1369 II. blíže etzového mostu) v}-daná a k dostání ve všech knhkupectvích, jakož i u našich jednatel:
Cechy^
zem
národ.
i
Obraz statisticko-bistorický, jejž s pomocí jiných spisovatel vzdlal Dr. F^r, L. Rieger. S mapou království eského v barvotisku. 616 str.
Cena 2
Mže
se
zl.
40
kr.
též odbírati
obsahuje celé dílo šest; prvních poslední
s
mapou 60
Spis tento
lánku valo
:
echy,
ze „Slovníka
spolené
úsilí
kr.
r.
zem
r.
.
po sešitech, jichžto stojí každý 36 kr.,,
pt
. inárod jest
Nauného,"
o
nejslavnjších
zvláštní otisk
nmž po delší as pracouenc a spisovatel e-
ských, jako jsou: pp. prof. Erben, Koí stká. Krejí, Maloch, Palacký Fr., Palacký Jan, Prky Em., Rieger, kn. Thurn-Taxis, Tietrunk, Yocel,, Tomek, Zap, Zelený, Zvonaa mnoho jiných. Rozvržen jest na ti hlavní ástky, z nichž první je-
n
pomrech pírodních
dná o horo- a vodopis
naší (poloha,
vlasti
podnebí, kvtena, zvíena);
,
druhá
podává statistiku (obyvatelstvo, výroba, prmysl, obchod, církev, školství, správa zemská, ústava, pomry státoprávní atd.) (historii
umní
a
;
tetí konen
obsahuje
déjepi?
politickou, církevní, práva, literatury, krásného
vbec
snah vyšších,
hmotných
i
duševných).
Tak podán spisem tím v rámci obmezeném obraz úplný
em
vlasti naší i národu našeho a všeho toho, na se zakládá jich sláva minulá, jich est a cena nynjší, jich nadje pro budoucnost.
i
Sehoedlerova
KMUA PÍRODV obsahující veškeré
fysiku, astronomii,
nauky pírodní, zejména:
lubu, nerostopis, geologii,
rostlinopis, fysiologii a zoologii.
Vnována
všem pátelm pírodozpytu jakož
i
studujícím na školách g} mnasialnícb, technických,
reálních a
Dle
prmyslných k soukromému pouení.
jedenáctého znan rozmnoženého a opraveného vydání pro tenástvo eskoslovanské vzdlali Jiljí Jalin
S 972 vyobrazeními
a Karel Starý.
z ústavu
Bed. Vieweg-a a syna
v Brunšvíku.
Sehoedlerova „Kuiha pírody" vydána bude ve 13 sešitech a ve lhtách msíních, tak že doufáme dovršiti celé dílo do konce roku 1863. Obsaženy pak v budou: Fysika ili silozpyt. Se 215 vyobrazeními. Astronomie ili hvzdáství. Se 71 vyobrazen. Chemie ili luba. Se 76 vyobrazeními. Mineralogie ili nerostopis. Se 193 vyobraz. Botanika ili rostlinopis. Se 231 vyobraz. Zoologie ili živoichozpyt. Se 186 vyobraz.
nm
Každý sešit, obsahující a okolo 80 vyobrazení,
Í0F'
stojí
prmrné
pouze 56
kr.^
5
arch
textu
""^SK
což jest ohledem k obsahu tak výtenému a k úprav veskrz dstojné, cena zajisté velmi mírná, tak že i
mén
zámožnému
podána
jest
píležitost,
zaopatiti
sob tento v pravém slova smyslu domácí poklad veškerých vdomostí pírodních.
^.^. ^z /ží-^vL f-íf ,.:/,
^^4^
y/,/-.'
í
^c
m
«»<-
/ /
fU/ri
^ee-^e
lev,
'
^
/
/
'
"Í^Ž-í^'
^
^^<^.^.
/ ,7/7%
y <<..
/
cy
/^.^^í^"
y/^"^^''
v
:.
^íí^c-
/
University of Toronto
Library
DO NOT REMOVE THE
•
v
CARD
>
FROM
CO
THIS HO
O to
POCKET
