31. JEŽÍŠOVA RODINA Ž 103,1-13
2. 8. 2015
Tomáš Pospíchal
Cht l bych s vámi dnes otev ít n kolik míst a podívat se na n kolik st ípk ze života Pána Ježíše z pohledu jeho rodiny. Možná trošku netradi ní pohled, protože všichni máme n jakou zkušenost s rodinou. Vyr stali jsme v ní, máme ji nebo možná n komu zase chybí a touží po ní. Máme n jaké p edstavy o rodin a narážíme na realitu. A tak bych se dnes spolu s vámi cht l podívat na Ježíšovu rodinu. P tu k tomu dva texty. První je Ž 103,111, žalm David v. Dobro , má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobro , má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí t uzdravuje, vykupuje ze zkázy tv j život, v í t svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tv j v k t sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utla eným. Dal poznat své cesty Mojžíšovi, syn m Izraele svoje skutky. Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede po ád spory, nebude se hn vat . Nenakládá s námi podle našich h ích , neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutn se klene jeho milosrdenství nad t mi, kdo se ho bojí. Te by se mi cht lo íct: „Haleluja!“, protože díky Bohu za to, že nám nepo ítá ani neodplácí naše p estoupení, naše h íchy, jak jsme tady etli, že náš h ích a Boží trest nejsou úm rné. Díky Bohu za to, že jsme pod milostí! Druhý text je už p ímo z Ježíšovy rodiny: Tu p išla jeho matka a jeho brat i. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim p išel. Kolem n ho sed l zástup; ekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji brat i jsou venku a hledají t .“ Odpov l jim: „Kdo je má matka a moji brat i?“ Rozhlédl se po t ch, kte í sed li v kruhu kolem n ho, a ekl: „Hle, moje matka a moji brat i! Kdo iní v li Boží, to je m j bratr, má sestra i matka“ (Mk 3,31-35). To je na první pohled docela tvrdé slovo Pána Ježíše, že? Vrátíme se k tomu. Hned na za átek eknu, že bych cht l dnešním slovem povzbudit nás všechny, kte í možná prožíváme n jaké úzkosti, zápasy, t žkosti, boje ohledn rodin.
Ty naše problematické rodiny! Nejd ív mi dovolte dva krátké st ípky z mé nedávné doby. Když jsem ješt sloužil v Písku, m li jsme také Elim. Do roku 2002 tam v rámci Elimu existovalo rehacentrum pro lé bu závislostí (patologických závislostí pro muže). Já jsem tam také na áste ný úvazek n kolik let pracoval a byl jsem p ítomen n kolika ijímacím rozhovor m nových klient . Vzpomínám si na jeden z nich. Ú astnil se ho vedoucí rehacentra, sed l jsem tam já a pak otec a syn. Oni, když p išli do té malé místnosti, si sedli p esn proti sob : syn, t žký narkoman, dalo by se íct zoufalec volající o pomoc, a jeho tatínek stydící se za svého syna. Za ali jsme s nimi hovo it. Atmosféra byla tak hustá, že by se dala nožem krájet. Otec sice p ivezl syna do komunity, ale za celou tu dobu nebyl schopen podívat se synovi do í. Naopak syn se díval všude kolem, ale na svého otce nikdy. Když mluvil otec o synovi, nazýval ho „on“, a ze synova postoje k otci sršela nenávist. Byla to velmi t žká situace. Možná bychom ekli: „To jsou t žké p ípady. jaký fe ák. lov k na dn spole nosti.“ Zanedlouho poté jsem byl požádán, abych promluvil na sjezdu evangelické mládeže z Jiho eského kraje a hovo il práv o patologických závislostech. Tak jsem tam m l seminá nebo p ednášku. Když jsem se potom dotkl oblasti, po em lov k touží a eho nedostatek nás dokáže zavést až do patologických závislosti, mluvil jsem o tom, že každý lov k pot ebuje lásku a pocit bezpe í i významu, že jsem pro n koho d ležitý. A když jsem hovo il o tom, jak d ti pot ebují uznání rodi , jak poebují zahrnutí rodi ovskou láskou, když jsem se podíval do ad mládežník , v o ích mnohých byly slzy. To byly d ti z k es anských rodin – vždy se jednalo o sjezd k es anské mládeže. Tam jsem si uv domil, jak je to n kdy v našich rodinách složité. Jak chceme budovat p kné spole enství, p knou, požehnanou rodinu, a p itom se tam objevují r zné bolesti, t žkosti, nap tí, zápasy a my asto nevíme, co s tím. Nechceme to, ale neumíme to zm nit. P emýšlel jsem, kolik je asi rodin, kde každý žije jinde, kde nejsou spolu, i když oficiáln spolu jsou. Kolik je rodin, kde naopak všichni žijí spolu, a p esto každý jinde? N kde jsem slyšel vtípek, možná ho znáte, že když je pot eba svolat rodinu, je pot eba vypnout wi-fi. Nebo kolik je t eba rodi , které v bec nezajímá, co prožívají jejich d ti? M l jsem n kolik takových rozhovor . V tšinou to byly dívky nebo mladé ženy. Kolik je otc , kte í si nikdy nenajdou as, aby se šli podívat nap . na n jaký sportovní zápas svého syna? Kolik je d tí, kte-
rým nikdo z rodi ne ekne: „Mám t rád. Miluji t . Jsem rád, že t mám!“ Kolik je žen, které marn ekají na laskavý dotek svého manžela? Kolik žen prožívá chvíle hr zy, když se jejich opilý manžel vrací ve er dom ? Kolik je muž , které trápí, že jejich manželka všechno ekne kamarádkám, ale svému manželovi skoro nic? Kolik je rodi , kte í se posmívají k esanskému životu svých d tí? A mohli bychom pokra ovat.
I Ježíš žil v rodin . Také nebyla ideální Existuje n co, co Pán Ježíš m že pov t do t chto situací? M žeme se na život Pána Ježíše n co nau it? Když takto kladu otázku, jist víte, že m žeme. Ano, skute m žeme, protože Bible, Boží slovo, evangelia nám nezakryly Ježíšovu rodinu. Bible nám dovoluje se aspo malým pr zorem podívat do Ježíšovy rodiny. Když se tam dob e podíváme, zjistíme, že to byla rodina sice zvláštní, krásná, požehnaná, ale ani jí se nevyhýbaly r zné konflikty, t žkosti a zápasy. Ano, Pán Ježíš l pozemskou rodinu. M l maminku Marii, l svého pozemského otce, n kdy íkáme stouna Josefa. M l bratry, možná sestry, nevíme. Jist to byla rodina výjime ná. Žila v ní výjime ná maminka Marie, skv lá žena. Žil v ní Josef, spravedlivý a zbožný muž, který nepolemizoval s Pánem Bohem, dokonce ani ve chvílích, kdy Bohu v bec nerozum l. V této rodin žili Ježíšovy brat i a sestry. My nevíme, kolik jich bylo, ale víme, že tam byli. Hlavn žil v této rodin Ježíš, Boží syn. Jist by bylo zajímavé v t o Ježíšov rodin n co víc. Mne by to velmi zajímalo. Víme o ní jenom n co málo, ale n co p esto. Víme, že tatínek Josef se nedožil Ježíšova uk ižování. T žká rána. Pak vidíme, že zvláš v dob , kdy Pán Ježíš za al ve ejn vystupovat, to Ježíšova rodina prožívala velmi t žce. bec to pro n nebylo jednoduché a asto nev li, co s tím. Když teme Bibli, m žeme tam vid t, že poté, co si Pán Ježíš vyvolil dvanáct u edník , vešel do domu a op t se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho p íbuzní, p išli, aby se ho zmocnili; íkali totiž, že se pomátl (Mk 3,2021). Slyšíme dob e? Ježíš si vyvolil dvanáct edník , za íná svoji dráhu Mesiáše, za íná konat to, k emu ho Otec povolal, na co se vlastn celých 30 let p ipravoval, ale jeho p íbuzní p icházejí, aby se ho zmocnili, aby ho odvedli pry , protože si mysleli, že se zbláznil. „Poj dom . Ned lej nám ostudu. Všichni si už o tob povídají. P esta ! Nevidíš, že se ti všichni sm jí?“ A dále teme: Tu p išla jeho
matka a jeho brat i. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim p išel. Kolem n ho sed l zástup; ekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji brat i jsou venku a hledají t .“ P išla i maminka a brat i. „Poj dom .“ Možná, že si pomysleli: Dob e, že se toho ten Josef nedožil! Jakou ostudu mu syn ud lal! „Prosím t , Ježíši, poj dom !“ Možná to n kdo znáte i z vlastních život , že vám vaši blízcí íkají: „Víš co? P esta ! Nenos nám sem ty svoje nápady víry. Nehovo nám o k es anství. Nežij takovým blázniv nadšeným životem pro Ježíše. Ned lej nám ostudu. Vždy takto se dnes nežije. Dneska je jiná doba.“ O Ježíši si to mysleli možná také. Pak teme: Vyšel odtamtud a šel do svého domova; u edníci šli s ním. Když p išla sobota, po al u it v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu íkalo: „Odkud to ten lok má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné iny se d jí jeho rukama! Což to není ten tesa , syn Mariin a bratr Jakuv, Josef v, Jud v a Šimon v? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu. Tu jim Ježíš ekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých p íbuzných a ve svém dom .“ Pán Ježíš byl doma, v domovském m st Nazaret . Kázal ve svém domovském sboru, synagóze, a tam musí íci: „Prorok není beze cti.“ Ano, všichni ho brali. Na jiném míst Nového zákona teme, že celá Galilea byla napln na úžasem nad Ježíšem, nad tím potulným kazatelem. P emýšleli, co se to je. Znali jeho skutky. V li, jak mnoho lidí uzdravil. Slyšeli jeho mocná kázání. V li, že prochází Galileou jako potulný mistr, jako potulný rabín. A mnozí ho brali! Mnozí za ním chodili. Dokonce když byl n kolikrát v dom a co kázal nebo tam uzdravoval, lidé se ani nemohli dostat dovnit , jaký tam byl zástup lidí. Mnozí ho brali. Ale doma? Doma je prorok beze cti. A tak zkusme zaslechnout ten smutek v Ježíšov hlase. „Prorok je beze cti ve svém dom , u svých p íbuzných. Tam, kde mám být doma, jsem pro n nic.“ Jist ho mrzely narážky typu: „To nem že být Mesiáš! Vždy je jeden z nás. Co si o sob myslí? Vždy s naším Kubou chodil do t ídy a te si hraje na Spasitele. Známe ho ješt jako malého kluka. On by se m l poradit s námi a ne nás u it. A v bec, skrze naše sousedy p ece h nemluví.“ Tento p íb h má kruté pokra ování. Když Ježíše slyšeli, všichni byli v synagóze napln ni hn vem. Vstali, vyhnali ho z m sta a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich m sto vystav no, aby ho svrhli dol . On však prošel jejich st edem a bral se dál (L 4,28). Vryla se mi do pam ti otázka, kterou položil jeden teo-
log: „Kde byli v tuhle chvíli jeho brat i?“ Kde byli v tuhle chvíli jeho blízcí? Nebyli v ned li ve shromážd ní? Nebyli v synagóze? Možná nebyli. Ale kde bývají lidé, kde bývají naši nejbližší, když nám je t eba ouvej, kdy pot ebujeme jejich zastání, jejich pomoc? Leckdy prožíváme, že naši blízcí najednou nejsou. Sousedé Pána Ježíše ho cht li shodit ze skály. Až tak daleko došla nenávist k Ježíši, k tomu, který vyr stal mezi nimi. Když se pak Ježíš podíval do toho zu ivého davu, jist mnohé z nich poznal – možná kluky, s nimiž si jako dít hrál. Možná ho držel pevn a vlekl soused, který s tatínkem p ed asem opravil st echu. Možná tam zahlédl prodava e, ke kterému chodili pro mouku. Co se to s jeho blízkými stalo? Te ho cht jí zabít. A práv v t chto chvílích, kdy je nám velmi t žko, leckdy možná prožíváme, jako kdyby naši blízcí nebyli nebo nemají odvahu nebo neví, co s tím, zkrátka chybí. Ale tady pro sebe vidíme i sv tlo nad je. Ve chvílích, kdy je nám nejh e, se nás zastává n kdo vyšší. I Pána Ježíše. Nezastal se ho nikdo z rodiny, ale zastal se ho jeho nebeský Otec. etli jsme: On pak prošel jejich st edem a bral se dál. Brat i a sestry, tuto situaci já považuji za vyložený zázrak. Nedovedu si p edstavit, když vás dav lidí chytne, vle e n kam za m sto na skálu, cht jí vás z ní shodit, a vy najednou projdete mezi nimi a jdete dál. Tady musel Pán B h ud lat velký zázrak! Nevím, jak se to stalo. Moc by m to zajímalo. Ale v ím, že takto to bylo, protože nám o tom vydává Bible sv dectví. Pán B h sám se zastal svého syna. A to je první nad je pro nás. Když selhává rodina, když selžou naši blízcí, když selžou ti, na n ž spoléháme, je tady ten, který nikdy neselže – náš nebeský Otec.
Není snadné mít v rodin Mesiáše Další st ípek z Ježíšovy rodiny Byly blízko židovské svátky stánk , a jeho brat i mu ekli: „Jdi odtud do Judska, aby tam tvoji u edníci vid li skutky, které iníš. Nikdo p ece nez stává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na ve ejnosti. iníš-li takové v ci, ukaž se sv tu!“ Ani jeho brat i v n j totiž nev ili (J 7,25). Slyšíte ten sarkasmus, posm ch, ironii Ježíšových brat í? „Ježíši, chceš být slavný? No tak b ž a nez stávej tady na venkov . B ž do Jeruzaléma. B ž do Prahy. B ž do Bruselu. Tam ud láš díru do sv ta.“ Ani jeho vlastní brat i mu nev ili. Ale bu me ve svých soudech opatrní. Myslím, že to pro Ježíšovu rodinu nebylo v bec snadné. Nedovedu si p edstavit, že bych vyr stal v rodin , kde by se mnou jako brácha vyr stal Mesiáš. Jak to muselo být pro Ježíšovy bratry t žké, že mají
bratra, který nikdy nezh ešil, který byl vždycky jakoby nad nimi, který byl pro n po ád nedostižný objekt, nedostižný cíl, který s nimi nikdy nešel d lat n jakou h íšnou lotrovinu. Bylo žké mít staršího bratra, kterého nikdy nedostihnou, nenapodobí, jemuž se nevyrovnají a ed kterým musí dokonce padnout na kolena, cht jí-li vstoupit do nebeského království. To muselo být strašn t žké. „Já se mám ke svému bráchovi, s nímž jsem od mali ka vyr stal, modlit, mám ho p ijímat jako Boha.“ To bylo velmi t žké. I pro Ježíše to muselo být t žké, protože on v l, že pat í mezi n , ale p itom mezi n nepat í. On v l, že to je jeho rodina, ale zárove úpln není, že má svého otce, ale má svého nebeského Otce. A tak vidíme v Ježíšov rodin zápas. Vidíme zápas v nitru Pána Ježíše Krista. Tento zápas m že i nám dát ur itou nad ji a možná nás trošku nasm rovat do našich zápas , protože se mnohé od j m žeme u it.
Co se m žeme od Ježíše u it? M žeme se od n j u it nap íklad to, že Pán Ježíše se nehádal a neroz iloval. Vidíme, že on trp liv ekal na zm nu. On se s bratry neel, nehádal, nedohadoval a nep edkládal jim tisíc d kaz . N kdy je to i moje p irozenost, když chci n koho p esv it, a budu-li to n kdy mezi vámi d lat, tak mi to s láskou ekn te. Já to nechci d lat, ale vím, že to je n co, s ím se sám peru, že se snažím uvád t d kazy a d vody a toho druhého p esv it: „Vždy to p ece musí pochopit!“ Ježíš to ned lal. Prorok Izajáš o n m pov l: Zde je m j služebník, jehož podepírám, m j vyvolený, v n mž jsem našel zalíbení. Nek í a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Prost Ježíš se s lidmi nehádal. Další, sice to nikde výslovn ne teme, ale jist víme, že se za své blízké rn a vytrvale modlil. íkám, p ímo to v Bibli ne teme, ale víme, že on trávil celé noci n kde v tichu, v ústraní, a tam se modlil. Za u edníky, za všechny, které mu Otec dal. P me si velekn žskou modlitbu (J 17). Jist se modlil za svou rodinu. Jist se modlil za svou maminku Marii, aby unesla ztrátu svého syna, tu t žkou chvíli, když uvidí svého syna na k íži. Jist se modlil za své sourozence, aby ho p ijali, aby mu uv ili. Další, co se m žeme u it od Ježíše, je, že se neurážel, když se mu posmívali. To je n kdy naše p irozenost. N kdo se nám posmívá, kdo nás zleh í, n kdo nás nebere vážn a my se naštveme a kousneme a už s námi nikdo nepohne. On se neurážel, když se mu posmívali.
Další – nepodlehl tlaku. Rodina na n j tlaila: „Nevystupuj!“ Nebo naopak: „Vystupuj a vystupuj v Jeruzalém . D lej toto a toto. A ned lej toto a toto.“ Ale Pán Ježíš se nechal vést svým nebeským Otcem. On m l spojení nahoru a nepodlehl pozemskému tlaku. I my kdy pot ebujeme nepodlehnout pozemskému tlaku – a jde o tlak z rodiny, z pracovišt , ze spole nosti. Další, co se m žeme u it od Ježíše, je, že miloval svoji rodinu, i když to bylo t žké. Vidíme, že dokonce na k íži, když umírá a má dost svých vlastních problém , trpí v hrozných bolestech, myslí na svoji maminku. Podívá se na svého nejbližšího u edníka, na Jana, a žádá ho: „Jane, postarej se o matku.“ „Maminko, Jan tu bude místo mne.“ V tom vidíme obrovskou n hu, obrovskou lásku, obrovský soucit. A p estože svoji rodinu velmi miloval, nebyl na ní nep im en závislý. On byl v první ad závislý na svém Otci.
I církev je rodina Brat i a sestry, všichni chceme žít v harmonických, p kných, krásných rodinách a díky Bohu za ty rodiny, které harmonické, p kné jsou. Ale sami víte, co to stojí úsilí, modliteb, zápas , leckdy obav. Ani Ježíšova rodina nebyla bez problém , bez zápas . Nebyla to žádná procházka r žovým sadem. My sami toužíme po rodinách, abychom v nich vychovávali d ti. Nebo pokud jste sami ješt d tmi, toužíte být v rodinách, kde bude všechno krásné. P esto se všude setkáváme s v cmi, které nebývají snadné a jež nedokážeme jen tak zm nit. Nedokážete vzít alkoholikovi flašku. Nenau íte svého otce, aby vás pochválil. Možná za celý život se to nenau í. Nevlijete svým blízkým do srdce víru v Boha. Možná neslepíte rozvedené rodi e. A p esto je zde nad je – je zde ješt Pán B h! Ten, který iní všechno nové, který dává sílu, který dokonce iní i zázraky, zázra né zvraty, který leckdy potichu, ale p esto trp liv pracuje. Když Ježíši jeho vlastní rodina nerozum la, rozhlédl se po nich a pak po t ch, kdo sed li kolem n ho, a ekl: Hle, moje matka a moji brat i! Kdo iní li Boží, to je m j bratr, má sestra i matka. To je obrovské povzbuzení pro všechny, kterým t eba rodina úpln zkrachovala. Máme jinou rodinu, máme tu Boží rodinu! Nemusíme být bez rodiny. Každý lov k m že pat it do Boží rodiny. M že mít svého Otce, m že mít adu brat í a sester. To je úkol pro církev. I do církve chodí lidé, i k nám chodí lidé, kte í mají eba rozsypanou svoji rodinu. Možná mají hrozný vztah se svým otcem, se svojí matkou. Možná už nad svou situací zlomili h l. Tady,
mezi námi, mohou najít bratry, sestry, mezi námi mohou objevovat Otce, toho nebeského. To je obrovská výzva a obrovský úkol pro všechny generace. Ti mladí mohou být jako ti a u it se od vás starších. A vy starší m žete být mnohým matkami, otci, poradci, p áteli, zkrátka n jakým zp sobem blízkými lidmi, protože je d ležité, aby lov k prožíval skute nou rodinu. Zázemí rodiny.
3 pot eby lov ka – mimo fyzických Psychologové íkají, že lov k má krom fyzických pot eb t i velmi d ležité pot eby: prožívat lásku, bezpe í a význam. Pot ebujeme lásku dávat i p ijímat. Pot ebujeme prožít pocit bezpe í: „Ano, tady jsem doma. Tady mi nic nehrozí. Tady se mohu uvolnit. Tady nemusím být po ád ve st ehu.“ Pot ebujeme prožívat pocit významu: „Jsem d ležitý.“ Manželka pot ebuje prožívat: „Jsem d ležitá pro svého muže.“ Muž pot ebuje prožívat: „Jsem d ležitý pro svoji ženu.“ D ti pot ebují prožívat: „Jsme d ležití pro své rodi e.“
Pot eby, které nám nedokáže dát ani rodina, m žeme najít u nebeského Otce – to není klišé!!! I Pán Ježíš jako lov k pot eboval lásku, bezpe í a význam. Víte, kde našel zdroj toho všeho? No op t u svého nebeského Otce! Ješt nedomluvil, a hle, sv tlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest m j milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte“ (Mt 17,5). Slyšíte v tom to trojí? Pán h na ho e prom ní p ed t emi sv dky (Petrem, Jakubem, Janem) zázra oslovuje svého Syna Ježíše a íká: „To jest m j milovaný Syn. Já ho miluji! To je m j milovaný Syn! Já jsem jeho Otec.“ A Otec ujiš uje i o bezpeí: „To jest m j milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil. Já jsem si ho vyvolil. On je m j! On mi pat í a b da, kdo na n j sáhne! On je u m doma.“ A pak vlastn napl uje i t etí Synovu pot ebu: „To jest m j milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ „U edníci, toho poslouchejte! On je pro vás d ležitý. Ten má význam. To není jen tak n kdo! To je Boží syn!“ Láska, bezpe í a význam. „To jest m j milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ Podobn m žeme i my p ijímat lásku, bezpe í a význam od nebeského Otce. A podobi my máme být vedeni k tomu, abychom toto vše rozdávali, zejména ve svých rodinách. My muži, vy ženy, maminky, myslete na to, abychom to um li p edávat svým d tem. Samoz ejm víru, samoz ejm všechno kolem, ale i lásku, bezpe í a význam. A pokud to
nedokážeme, tam, kde to nedokážeme dát v plnosti, jakože to nedokážeme, je tu nebeský Otec, který to dokáže dát v plnosti.
Nelámejte h l nad blízkými... Jak to s Ježíšovou rodinou skon ilo? Dopadlo to dob e nebo špatn ? Potom se z hory, které se íká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu. Když p išli do m sta, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ond ej, Filip a Tomáš, Bartoloj a Matouš, Jakub Alfe v, Šimon Zélóta a Juda Jakub v. Ti všichni se svorn a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry (Sk 1,12-14). Vidíte? Po t ch zápasech maminka Marie i jeho brat i pochopili. P ijali, jakkoliv to bylo žké. Nemohu íct, že každá životní a každá rodinná situace má happyend. To nemá. My ani nevíme, jestli tam byli všichni jeho sourozenci. Nevíme, jak se na to dívali další bratranci, sest enice, tety, strýcové atd. Ale vidíme, že Ježíšova tichá služba (že se nehádal, že se modlil, že o ekával zm nu, že miloval svou rodinu) p inesla ovoce. A na konci Ježíšova života se všichni spole modlí. Brat i a sestry, to je touha a zárove p ání pro nás, pro vás pro všechny. Kéž bychom se ve svých rodinách mohli, um li všichni spole modlit! Kéž bychom všichni pat ili Kristu! Kéž by všichni lenové vašich rodin, za které se možná léta modlíte, jednou došli k bodu, kdy budete stát spolu na stejné lodi – na lodi, která pluje za Ježíšem! A tak nelámejme h l nad blízkými, kte í nám nerozumí, kte í se možná n kdy stydí, s nimiž máme konflikty – i Pán Ježíš to prožil. A práv proto, že tomu rozumí, m že vstoupit do našich zápas , do našich boj . M že tam vstoupit se svým pokojem, odpušt ním a láskou. Pamatujme, máme všichni toho nejvyššího Otce v nebesích! Amen.
