/I/
O
bloha byla Ïlutá jako mosaz a je‰tû nebyla zaãouzená koufiem z továrních komínÛ. Za stfiechami továren jasnû záfiila. KaÏdou chvíli muselo vyjít slunce. Podíval jsem se na hodinky. Je‰tû nebylo osm. Chybûlo ãtvrt hodiny. Otevfiel jsem vrata a pfiipravil benzinovou pumpu. V tuto dobu uÏ zpravidla zaãínaly pfiijíÏdût vozy a chtûly tankovat. Tu jsem za sebou zaslechl chraplav˘ skfiek – zvuk, jako by nûkdo pod zemí vytahoval rezav˘ ‰roub. Zastavil jsem se a naslouchal. Pak jsem se vrátil pfies dvÛr k dílnû a opatrnû otevfiel dvefie. V ‰eré místnosti vrávoralo stra‰idlo. Mûlo ‰pinav˘ bíl˘ ‰átek, modrou zástûru, tlusté pantofle, mávalo ko‰tûtem a váÏilo devadesát kilo; byla to uklízeãka Matylda Stossová. Chvíli jsem stál a díval se na ni. KdyÏ se tu tak motala mezi kapotami automobilÛ a tlumenû si prozpûvovala píseÀ o vûrném husarovi, byla pÛvabná asi jako hroch. Na stole u okna stály dvû láhve koÀaku. Jedna z nich byla témûfi prázdná. Vãera veãer byla je‰tû plná. Zapomnûl jsem ji schovat. „Ale paní Stossová,“ ozval jsem se. Zpûv zmlkl. Ko‰tû padlo na zem. BlaÏen˘ úsmûv pohasl. Teì jsem byl stra‰idlem já. „JeÏí‰ikriste –“ zakoktala Matylda a upfiela na mne zarudlé oãi. „Vás jsem tu neãekala –“ „To vûfiím. Chutnalo?“ „Ale jo – jenÏe je mi to trapn˘.“ Otfiela si ústa. „Krve by se ve mnû nedofiezal.“ „No, to pfieháníte. Jste jen pûknû zfiízená.“ S námahou stála zpfiíma. Knírek se jí zachvíval a oãní víãka jí mÏikala jako starému v˘rovi. Pomalu se jí v‰ak zaãínalo vyjasÀovat. Odhodlanû postoupila o krok. „Pane
3
Lohkamp – jsme jenom lidi – nejdfiív jsem si jen pfiiãuchla a pak si trochu lokla, protoÏe jsem pofiád nûjak slabá na Ïaludek – jo a pak – pak mû musel posednout sám ìábel. Nemáte uvádût chudáka Ïenskou v poku‰ení a nechávat tu válet ty fla‰ky.“ Nebylo to poprvé, co jsem ji takhle pfiistihl. Pfiicházela sem kaÏdé ráno asi tak na dvû hodiny, aby poklidila v dílnû. Mohli jsme pfied ní klidnû nechat leÏet bÛhvíkolik penûz a ona se jich ani nedotkla, ale na kofialku byla jako my‰ na ‰pek. Zvedl jsem láhev. „KoÀaku pro zákazníky jste se ani nedotkla – ov‰em ten dobr˘ od pana Köstera jste vytáhla v‰echen.“ V Matyldinû vrásãité tváfii se mihl úsmûv. „CoÏ o to – vím, co je dobr˘. Ale snad byste mû neprozradil, pane Lohkamp? Mû, bezbrannou vdovu?“ Zavrtûl jsem hlavou. „Dnes ne.“ Popotáhla si sukni. „To rad‰i zmizím. Kdyby pfii‰el pan Köster – pámbu se mnou.“ ·el jsem ke skfiíni a otevfiel ji. „Matyldo!“ Spû‰nû se pfiikolébala. Vyndal jsem hnûdou ãtverhrannou láhev. Zvedla ruce jakoby na protest. „Ne, ne, to jsem nebyla já! Na mou ãest! Tohohle jsem se ani nedotkla.“ „Vím,“ fiekl jsem a nalil plnou skleniãku. „Znáte to?“ „Aby ne!“ Olízla si rty. „Rum. Prastarej jamajskej.“ „Správnû. Tak tedy tu sklenku vypijte.“ „Já?“ Trhla sebou. „Pane Lohkamp, to je moc! To budu mít hlavu v jednom ohni! Stará Stossová tajnû vyÏahne vበkoÀak, a vy jí tu je‰tû ‰pend˘rujete rum. Vy jste svûtec, na mou du‰i! Ale aÈ mû trefí ‰lak, jestli si nûco takov˘ho vezmu.“ „Tak co?“ zeptal jsem se a zatváfiil se, jako bych chtûl skleniãku zase odtáhnout. „Tak tedy jo!“ spû‰nû ji uchopila. „âlovûk musí brát dobro, jak pfiichází. I kdyÏ ho nechápe. Na zdraví! Máte snad narozeniny?“ „Ano, Matyldo. Uhodla jste.“ „Opravdu?“ Vzala mû za ruku a potfiásla jí. „Nejsrdeãnûj‰í blahopfiání! AÈ máte penûz jako Ïelez, pane
4
Lohkamp,“ otfiela si ústa – „jsem tak dojatá – na to musím bezpodmíneãnû vypít je‰tû jednu. VÏdyÈ já vás mám ráda jako syna.“ „Dobrá, dobrá.“ Nalil jsem jí je‰tû jednu skleniãku. Obrátila ji do sebe a s chvalofieãením opustila dílnu. Uklidil jsem láhev a usedl ke stolu. Bledé slunce mi svítilo oknem na ruce. Podivuhodn˘ pocit, takové narozeniny, i kdyÏ si to ãlovûk nepfiipou‰tí. Tfiicet let – byly doby, kdy jsem se domníval, Ïe se nedoÏiju dvacítky. A pak – vytáhl jsem z pfiihrádky arch papíru a zaãal poãítat. Dûtství, ‰kola – to byla daleká, dávno za‰lá minulost, to uÏ ani nebylo pravda. Opravdov˘ Ïivot zaãal teprve v roce 1916. To jsem byl právû rekrutem, huben˘, vytáhl˘, bylo mi osmnáct a podle povelÛ vousatého poddÛstojníka jsem cviãil na oranici „k zemi“ a „vztyk“. Jednou veãer mû pfii‰la do kasáren nav‰tívit matka, musela v‰ak na mne pfies hodinu ãekat. Nesbalil jsem tehdy tornu podle pfiedpisu, a za trest jsem proto musel ve volném ãase drhnout latríny. Chtûla mi pomoct, ale nesmûla. Plakala a já byl tak unaven˘, Ïe jsem usnul, kdyÏ u mne je‰tû sedûla. 1917. Flandry. Middendorf a já jsme si v kant˘nû koupili láhev ãerveného vína. Chtûli jsme se trochu povyrazit. Ale nedostali jsme se k tomu. âasnû zrána spustili Angliãané tûÏkou palbu. V poledne byl zranûn Köster, odpoledne padli Meyer a Deters. A veãer, kdyÏ uÏ jsme si mysleli, Ïe bude klid, a otevfieli láhev, objevil se plyn a vproudil do krytÛ. Vytáhli jsme masky sice vãas, ale Middendorfova byla vadná. KdyÏ to zpozoroval, bylo uÏ pozdû. NeÏ ji strhl a na‰el novou, nalokal se pfiíli‰ plynu a zaãal zvracet krev. Zemfiel pfií‰tí ráno, zelen˘ a ãern˘ v obliãeji. Krk mûl úplnû rozdrásan˘, jak se ho snaÏil nehty roz‰krábat, aby mûl vzduch. 1918. To bylo v lazaretû. Nûkolik dní pfiedtím pfii‰el nov˘ transport. Papírové obvazy. TûÏká zranûní. Po cel˘ den pfiijíÏdûly a odjíÏdûly ploché operaãní vozíky. âasto se vracely prázdné. Vedle mne leÏel Josef Stoll. Nemûl uÏ nohy, ale je‰tû to nevûdûl. Nebylo to vidût,
5
neboÈ pfiikr˘vka leÏela na drátûné konstrukci. Taky by tomu ani nevûfiil, protoÏe cítil v nohou bolest. V noci zemfieli na na‰em pokoji dva. Jeden z nich umíral pomalu a velmi tûÏce. 1919. Zase doma. Revoluce. Hlad. Venku rachot strojních pu‰ek. Vojáci proti vojákÛm. Kamarádi proti kamarádÛm. 1920. Puã. Karl Bröger zastfielen. Köster a Lenz zatãeni. Moje matka v nemocnici. Rakovina v posledním stadiu. 1921 – Vzpomínal jsem. Nic jsem nevûdûl. Rok prostû chybûl. 1922. Byl jsem Ïelezniãním dûlníkem v Durynsku. 1923. Reklamním ‰éfem továrny na gumu. To bylo za inflace. Mûsíãnû jsem vydûlával dvû stû bilionÛ marek. Dvakrát za den byla v˘plata a po ní vÏdycky pÛl hodiny volno, abychom si mohli dobûhnout do krámÛ a nûco koupit, neÏ bude vyhlá‰en nov˘ kurz dolaru – pak totiÏ mûly peníze zase o polovinu niωí hodnotu. A dál? Dal‰í léta? OdloÏil jsem tuÏku. Nemûlo smysl v‰echno vypoãítávat. Taky jsem si to uÏ dál nepamatoval pfiesnû. V‰echno se mi pletlo. Poslední narozeniny jsem slavil v Café International. Tam jsem byl zamûstnan˘ rok jako pianista, abych dûlal náladu. Pak jsem se znovu setkal s Kösterem a Lenzem. A teì sedím tady, v autoopravnû: Autodílna Köster a spol. To spol. jsme Lenz a já, ale dílna vlastnû patfií jen Kösterovi. Dfiíve byl na‰ím spoluÏákem a rotn˘m; pak pilotem, pozdûji na nûjak˘ ãas studentem, pak závodníkem – a nakonec koupil tuhle boudu. Nejdfiív se pfiidal Lenz, kter˘ se nûkolik let potloukal po JiÏní Americe – pak já. Vytáhl jsem z kapsy cigaretu. Vlastnû jsem mohl b˘t docela spokojen˘. Nejsem na tom ‰patnû, mám práci, jsem siln˘, hned tak se neunavím, jsem zdrav˘, jak se tak fiíká – ale pfiece jen je lep‰í pfiíli‰ o tom nepfiem˘‰let. Zvlá‰È kdyÏ je ãlovûk sám. A hlavnû veãer ne. To se je‰tû obãas vynofií nûco z minulosti a strnule se to na ãlovûka dívá mrtv˘ma oãima. Ale na to tu je kofialka.
6
Venku zaskfiípala vrata. Roztrhal jsem lístek s daty svého Ïivota a v‰echno zahodil do ko‰e na papír. Dvefie se rozlétly. Na prahu stál Gottfried Lenz, dlouh˘, huben˘, s hfiívou plavou jako sláma a nosem, kter˘ se k nûmu vÛbec nehodil. „Robby,“ zafival, „ty starej ulejváku, vstaÀ a hni kostrou! Chtûjí s tebou mluvit tvoji pfiedstavení!“ „K ãertu!“ Vstal jsem. „Myslel jsem, Ïe si na to nevzpomenete. Buìte ke mnû milosrdní.“ „To by se ti tak hodilo!“ Gottfried poloÏil na stÛl balíãek, v nûmÏ to hluãnû zachrastilo. Za ním ve‰el Köster. Lenz se pfiede mnou napfiímil. „Robby, co ti dnes ráno pfiebûhlo první pfies cestu?“ UvaÏoval jsem. „Tancující stará bába.“ „Panenko svatá! ·patné znamení! Ale hodí se k tvému horoskopu. Vãera jsem ho sestavil. Jsi narozen˘ ve znamení Stfielce, nespolehliv˘, kolísav˘, tfitina ve vûtru a s po‰ramocen˘m Jupiterem v tomto roce. ProtoÏe Otto a já tu zastupujeme tvého otce a matku, dám ti nejdfiív nûco, co tû bude ochraÀovat. Vezmi si tenhle amulet! Kdysi mi ho vûnovala pravnuãka InkÛ. Mûla modrou krev, ploché nohy, v‰i a dar pfiedvídat budoucnost. ,Bíl˘ cizinãe,‘ fiekla mi, ,nosili to králové, je v tom síla Slunce, Mûsíce a Zemû, o men‰ích planetách uÏ vÛbec nemluvû – dej mi za nûj stfiíbrn˘ dolar na kofialku, a je tvÛj.‘ Aby se nepfietrhl fietûz ·tûstûny, odevzdávám amulet tobû. Bude tû chránit a tvého nelaskavého Jupitera zaÏene!“ Zavûsil mi na krk malou ãernou figurku na tenkém fietízku. „Tak! To je proti té vy‰‰í mizérii – a proti té kaÏdodenní ‰est lahví rumu od Otty! Je dvakrát tak star˘ jako ty!“ Rozbalil balík a postavil láhve do ranního slunce. Tfipytily se jako jantar. „Vypadají bájeãnû,“ uznal jsem. „Kdes to sehnal, Otto?“ Köster se zasmál. „To je zamotaná historie. Pfiíli‰ dlouhá na vyprávûní. Ale posly‰, jak se vlastnû cítí‰? Jako tfiicetilet˘?“ Odmítavû jsem zavrtûl hlavou. „Jako ‰estnáctilet˘ a padesátilet˘ zároveÀ. Nijak zvlá‰tnû.“ „Tomu ty fiíkበnijak zvlá‰tnû?“ podivil se Lenz.
7
„Nic lep‰ího nemÛÏe b˘t. Zvítûzils tak suverénnû nad ãasem a Ïije‰ dvojnásobnû.“ Köster na mne pohlédl. „Nech ho, Gottfriede,“ fiekl. „Narozeniny pÛsobí velice silnû na sebevûdomí. Zvlá‰È zrána. V‰ak se z toho zase vzpamatuje.“ Lenz pfiimhoufiil oãi. „âím ménû sebevûdomí ãlovûk má, tím vût‰í má cenu, Robby. Utû‰uje tû to trochu?“ „Ne, ani za mák. NeÏ ãlovûk za nûco stojí, je uÏ jen sv˘m vlastním pomníkem. To se mi zdá namáhavé a nudné.“ „Filozofuje, Otto,“ poznamenal Lenz, „uÏ je zachránûn˘. Pfiekonal mrtv˘ bod. Mrtv˘ bod narozenin, kdy se na sebe ãlovûk podívá a pozná, jak˘ je vlastnû uboÏák. MÛÏeme se zase klidnû pustit do práce a naolejovat tomu starému cadillaku vnitfinosti –“ Pracovali jsme aÏ do soumraku. Pak jsme se umyli a pfievlékli. Lenz Ïádostivû pohlédl na fiadu láhví. „Nemûli bychom jedné urazit hrdlo?“ „To aÈ rozhodne Robby,“ fiekl Köster. „Neslu‰í se dávat to obdarovanému takhle polopatû najevo, Gottfriede.“ „Je‰tû neslu‰nûj‰í je nechat dárce Ïíznit,“ usoudil Lenz a otevfiel jednu láhev. Dílnou se rychle roz‰ífiila vÛnû. „Panenko svatá!“ zvolal Gottfried. V‰ichni jsme si pfiiãichli. „Fantastické, Otto. âlovûk uÏ musí sáhnout k opravdové poezii, aby na‰el vhodné pfiirovnání.“ „Pro tuhle tmavou boudu je to ‰koda!“ rozhodl Lenz. „Víte co? Vyjedeme si ven, nûkde se naveãefiíme a láhev si vezmeme s sebou. V boÏí pfiírodû ji vytáhnem.“ „Nádherné!“ Cadillac, na nûmÏ jsme odpoledne pracovali, jsme odstavili stranou. Za ním stála pozoruhodná vûc na kolech. Byl to závodní vÛz Otty Köstera, p˘cha dílny. Köster koupil kdysi v draÏbû za babku starou kraksnu na vysok˘ch kolech. Odborníci, ktefií tenkrát ten vÛz vidûli, ho bez váhání oznaãili jako zajímav˘ kus do technického muzea. Obchodník s konfekcí Bollwies,
8
majitel továrny na dámské plá‰tû a amatérsk˘ závodník, Ottovi radil, aby z toho udûlal ‰icí stroj. Ale Köster na to nic nedal. Rozebral vÛz jako kapesní hodinky a mûsíce na nûm pracoval aÏ do noci. Jednou veãer se s ním objevil pfied barem, v nûmÏ jsme obvykle sedávali. Bollwies se div nepotrhal smíchy, kdyÏ vÛz znovu uvidûl, tak smû‰nû totiÏ pofiád vypadal. Ze Ïertu nabídl Ottovi sázku. Chtûl vsadit dvû stû marek proti dvaceti, pfiijme-li Otto závod s jeho nov˘m sportovním vozem – traÈ deset kilometrÛ a kilometr náskok Ottovu vozu. Köster sázku pfiijal. V‰ichni se smáli, neboÈ to slibovalo ohromnou zábavu. Av‰ak Otto ‰el je‰tû dál: odmítl náskok, a aniÏ pohnul brvou, zv˘‰il sázku na tisíc marek proti tisíci markám. Bollwies se ho zaraÏenû zeptal, jestli ho nemá odvést do blázince. Místo odpovûdi Köster jen nastartoval. A ihned oba vyrazili, aby sázku rozhodli. Bollwies se vrátil za pÛl hodiny tak rozru‰en˘, jako by spatfiil nûjakou obludu. Mlãky vyplnil ‰ek a druh˘ navíc. Chtûl vÛz okamÏitû koupit. Ale Köster se mu vysmál. UÏ by ho nedal za nic na svûtû. I kdyÏ vnitfiek vozu byl bezvadn˘, zvenãí vypadal stále je‰tû divoce. Nasadili jsme na nûj zvlá‰È staromódní karoserii, která se na nûj náhodou právû hodila, lak byl za‰l˘, blatníky mûly trhliny a stfiecha byla nejménû deset let stará. Mohli jsme to v‰ecko vylep‰it – ale mûli jsme dÛvod to nedûlat. VÛz se jmenoval Karel. Karel – stra‰idlo silnic. Karel uhánûl po silnici. „Otto,“ upozornil jsem, „tady pfiijíÏdí obûÈ.“ Za námi netrpûlivû zahoukal tûÏk˘ buick. Rychle nás dohánûl. Za chvíli byly chladiãe vedle sebe. MuÏ za volantem si pohrdavû zmûfiil odrbaného Karla. Pak odvrátil pohled a zapomnûl na nás. Av‰ak za nûkolik vtefiin konstatoval, Ïe Karel s ním pofiád je‰tû drÏí krok. Trochu se napfiímil, pobavenû se na nás podíval a pfiidal plyn. Ale Karel se nedal. Mal˘ a hbit˘ jako teriér vedle dogy, drÏel se vedle lokomotivy svítící niklem a lakem.
9
MuÏ sevfiel volant pevnûji. Nemûl nejmen‰í potuchy, oã tu jde, a posmû‰nû se u‰klíbl. Zdálo se, Ïe nám teì chce ukázat, co jeho bourák dokáÏe. Se‰lápl plyn tak prudce, Ïe v˘fuk za‰vitofiil jako letní pole plné skfiivánkÛ. Ale nic to nepomohlo; nepfiedjel nás. Karel, o‰kliv˘ a nevzhledn˘, se mu lepil k boku jako uhranut˘. MuÏ na nás udivenû shlíÏel. Nechápal, Ïe pfii rychlosti pfiesahující sto kilometrÛ nemÛÏe setfiást staromódní káru, která je pod jeho úrovní. UÏasle hledûl na tachometr, jako by ukazoval ‰patnû. Pak dal pln˘ plyn. Vozy letûly vedle sebe po dlouhé, rovné silnici. Po nûkolika stech metrech se náhle v protismûru objevil náklaìák. Buick se musel zafiadit za nás, aby se vozy mohly minout. Sotva se octl opût vedle Karla, pfiijíÏdûl proti nám pohfiební vÛz s vlajícími stuhami vûncÛ a buick musel znovu za nás. Pak byla silnice volná. MuÏ za volantem zatím ztratil v‰echnu svou p˘chu: sedûl pfiedklonûn˘, vztekl˘ a se sevfien˘mi rty – zmocnila se ho závodní horeãka, jako by ãest jeho Ïivota najednou závisela na jediném: dûj se co dûj nedovolit tomu ãoklovi, kter˘ uhánûl vedle nûho, aby ho pfiedhonil. My jsme naopak zdánlivû lhostejnû dfiepûli na sedadlech. Buick pro nás vÛbec neexistoval. Köster hledûl klidnû na silnici, já se znudûnû díval do vzduchu a Lenz, tfiebaÏe byl napjat˘ k prasknutí, vytáhl noviny a tváfiil se, jako by nemûl nic dÛleÏitûj‰ího na práci neÏ právû teì ãíst. Za nûkolik okamÏikÛ na nás Köster zamrkal. Karel nepatrnû ubral na rychlosti a buick nás pozvolna pfiedjíÏdûl. Jeho ‰iroké, lesknoucí se blatníky se ‰inuly kolem nás. V˘fuk nám s rachotem vchrstl do tváfií modr˘ koufi. Pomalu získal asi dvacet metrÛ – a vtom uÏ se taky objevil, jak jsme oãekávali, obliãej majitele vozu v oknû: vítûzoslavnû se ‰klebil. Domníval se, Ïe vyhrál. Ale muÏ uãinil je‰tû nûco. Nedovedl se zfiíct odvety. Pokynul nám, abychom ho dojeli. Udûlal to zvlá‰È nedbale, jist˘ sv˘m vítûzstvím. „Otto!“ pronesl Lenz nabádavû. Ale nemusel nic fiíkat. V téÏe chvíli Karel vyrazil vpfied. Kompresor zafival. K˘vající ruka v oknû zmizela
10
– neboÈ Karel pfiijal vyzvání; vyrazil vpfied. ¤ítil se nezadrÏitelnû, vzdálenost zase dohnal – a teì jsme poprvé vzali cizí vÛz na vûdomí. S nevinnû tázav˘m pohledem jsme hledûli na muÏe za volantem; rádi bychom vûdûli, proã nám pokynul. Av‰ak muÏ se kfieãovitû díval na druhou stranu a Karel ho teprve nyní na pln˘ plyn pfiedjel; olepen˘ ‰pínou, s vlajícími blatníky, vítûzn˘ umounûnec. „Prima,“ fiekl Lenz Kösterovi. „Tomu bude sotva chutnat veãefie.“ KvÛli tûmhle honiãkám jsme nezmûnili Karlovu karoserii. Staãilo, aby se objevil na silnici, a uÏ se ho nûkdo snaÏil pfiedjet. Na ostatní vozy pÛsobil jako zchromlá vrána na smeãku hladov˘ch koãek. DráÏdil nejpokojnûj‰í rodinné koãáry, aby ho pfiedhonily, a dokonce i blahobytné vousáãe zachvátila neodolatelná závodní ctiÏádost, jakmile pfied sebou vidûli poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tu‰it, Ïe v tomto smû‰ném tvoru bije veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, Ïe Karel pÛsobí v˘chovnû. Uãí lidi úctû pfied tvÛrãím úsilím, jeÏ je vÏdycky skryté v nenápadném rou‰e. To fiíkal Lenz, kter˘ rovnûÏ tvrdil, Ïe je poslední romantik. Zastavili jsme pfied mal˘m hostincem a vystoupili. Byl krásn˘ a tich˘ veãer. Brázdy zoran˘ch polí se fialovû leskly. Hroudy svítily zlatû a hnûdû. Mraky pluly po jablkovû zeleném nebi jako velcí plameÀáci a opatrovaly mezi sebou úzk˘ srpeãek narÛstajícího mûsíce. Líska zadrÏovala soumrak a pfiedtuchu ve sv˘ch paÏích, dojemnû hol˘ch, a jiÏ pln˘ch nadûjí na pupeny. Z malého hostince se linula vÛnû restovan˘ch jater. Také cibuli bylo cítit. Srdce se nám rozbu‰ila. Lenz se vfiítil za vÛní do hostince. Vrátil se cel˘ rozzáfien˘. „Musíte vidût ty opeãené brambory! Rychle, nebo to nejlep‰í bude pryã!“ Vtom se pfiihnal je‰tû jeden vÛz. ZÛstali jsme stát jako pfiikovaní. Byl to buick. S prudk˘m trhnutím zastavil
11
vedle Karla. „Hele!“ prohodil Lenz. KvÛli podobn˘m vûcem jsme uÏ nejednou zaÏili pranici. MuÏ vystoupil. Byl velk˘ a hfimotn˘, v hnûdém raglánu z velbloudí srsti. Mrzutû za‰ilhal po Karlovi, pak si sundal tlusté Ïluté rukavice a pfiistoupil k nám. „Copak je to za model tenhle vበvÛz?“ zeptal se Köstera, kter˘ stál nejblíÏ, a tváfiil se, jako by kousl do kyselé okurky. Chvíli jsme na nûho v‰ichni tfii mlãky hledûli. Urãitû nás povaÏoval za montéry v nedûlním obleku, ktefií si vyjeli naãerno. „¤íkal jste nûco?“ zeptal se koneãnû Otto pochybovaãnû, aby mu naznaãil, Ïe by mohl b˘t zdvofiilej‰í. MuÏ zrudl. „Ptal jsem se tady na ten vÛz,“ zabruãel t˘mÏ tónem jako pfiedtím. Lenz se napfiímil. Velk˘ nos mu zacukal. Neobyãejnû si potrpûl na zdvofiilost u druh˘ch. Ale dfiív neÏ mohl promluvit, otevfiela se náhle, jakoby tajemnou rukou, druhá dvífika buicku – a ven vyklouzla ‰tíhlá noha, za ní ‰tíhlé koleno – a pak vystoupila dívka a zvolna kráãela k nám. Pfiekvapenû jsme se na sebe podívali. VÛbec jsme si nev‰imli, Ïe je ve voze je‰tû nûkdo. Lenz okamÏitû zmûnil chování. Po celé pihovaté tváfii se mu rozprostfiel úsmûv. Náhle jsme se v‰ichni usmívali, ãertví proã. TlusÈoch na nás zaraÏenû zíral. Zneklidnûl a zfiejmû nevûdûl, co dûlat. „Binding,“ fiekl posléze s lehkou úklonou, jako by se chtûl opfiít o své jméno. Mezitím dívka do‰la aÏ k nám. Na‰e pfiívûtivost je‰tû vzrostla. „Tak ukaÏ pfiece ten vÛz, Otto,“ pobídl Lenz Köstera. „Proã ne,“ odvûtil Otto a pobavenû se podíval na Lenze. „Skuteãnû bych ho rád vidûl,“ prohlásil Binding uÏ smífilivûji. „Je zatracenû rychl˘. Vzal mû jedna radost.“ Oba zamífiili k parkovi‰ti a Köster nadzdvihl Karlovu kapotu. Dívka s nimi ne‰la. ·tíhlá a mlãící stála v soumraku vedle Lenze a mne. âekal jsem, Ïe Gottfried vyuÏije pfiíleÏitosti a bude explodovat jako bomba. Byl na takové situace dûlan˘. Av‰ak vypadalo to, jako by ztratil fieã. Jindy dovedl tokat jako tetfiev – ale teì tu stál jako karmelitán na dovolené a neh˘bal se.
12
