POŘAD BOHOSLUŽEB INTROIT
Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
PÍSEŇ
30, 1,2,3,6,7 (Velebím tě, Hospodine)
I. MODLITBA
•
I. ČTENÍ
Mk 2,1-12
NEDĚLNÍ ŠKOLA
•
PÍSEŇ
324 (Pane, ty jsi hoden chvály)
II. ČTENÍ
Sk 9,32-35
KÁZÁNÍ
•
II. MODLITBA
•
PÍSEŇ
209 (Ó slunce spravednosti)
OHLÁŠENÍ
•
III. MODLITBA
•
OTČE NÁŠ
•
PÍSEŇ
157 (Chvaltež Boha)
III. ČTENÍ - POSLÁNÍ
Mt 28,19-20
POŽEHNÁNÍ
Všem, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen.
PÍSEŇ
485 (Král věčný nás požehnej)
Rokycany - 21. července 2002 Hořovice - 28. července 2002 Hankovce - 13. října 2002 (SR) Rokycany - 3. srpna 2003 (VP) Hořovice - 3. srpna 2003 (VP) Žižkov - 27. června 2010
MODLITBA PŘED KÁZÁNÍM Pane. Často se k tobě obracíme s prosbami o věci nebo události, o nichž se domníváme, že by usnadnily nebo vylepšily náš život. Jak často ale zapomínáme být ti vděční za tisíce obyčejných věcí, které od tebe každodenně dostáváme, aniž bychom o ně museli žádat, a zvykli jsme si tudíž brát je jako samozřejmost. Jako něco, na co máme automaticky právo. Zapomínáme ti poděkovat za přikrývky noc co noc pomačkané na sousedním lůžku, ačkoliv přece znamenají, že máme partnera, který není venku s někým jiným. Nejsme ti vděčni za daně, které musíme platit, přestože to znamená, že máme stálé zaměstnání. Měli bychom ti poděkovat i za šaty, které jsou nám těsné, protože to znamená, že máme dostatek jídla. Vděčíme ti i za nepokosený trávník a špinavá okna, která čekají na naše ruce, protože to znamená, že máme vlastní dům nebo byt a jsme schopni fyzické práce. Děkujeme ti za všechny stížnosti, které posloucháme na vládu, protože to znamená, že máme svobodu projevu. Stejně tak bychom se měli radovat z dřezu plného neumytého nádobí a z koše nevyžehleného prádla, protože to znamená, že chodíme sytí a oblečení. Radujeme se i z volného parkovacího místa až na konci parkoviště, protože to znamená, že můžeme chodit a jsme obdařeni i dopravními prostředky. Buďme vděčni za nepořádek, který musíme uklidit po oslavě - vždyť to znamená, že jsme obklopeni přáteli nebo příbuznými, kteří nás rádi navštěvují. Přijmi od nás, Pane, díky za všechny tyto věci, které se nám na první pohled zdají nepříjemné nebo otravné, ale ve skutečnosti znamenají, že tvoje péče o nás je každodenní a nezměrná. Amen.
Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu. Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost (Ž 104, 33-34). SKUTKY APOŠTOLŮ 9,32-35 32 Když Petr procházel všechna ta místa, přišel také k bratřím, kteří žili v Lyddě. 33Tam se setkal s jedním člověkem, jménem Eneáš, který byl už osm let upoután na lůžko, poněvadž byl ochrnutý. 34Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel své lůžko!“ A Eneáš hned vstal. 35Všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu, kteří to viděli, obrátili se k Pánu. Milé sestry a milí bratři v Kristu. Prvotní církev označujeme nejčastěji jako církev apoštolskou, nebo církev apoštolské doby. Ale možná bychom církev v tomto prvním období existence mohli nazývat také církví poutníků nebo snad i cestujících. Vždyť kniha Skutků apoštolů je plná nejrůznějších příběhů a zvěstí o putování. O putování svědků evangelia, kteří zvěstují jeho naplnění v Kristu Ježíši. Nejčilejším cestovatelem byl asi apoštol Pavel, který procestoval valnou část Malé Asie a svoji pouť skončil až v Římě. A to nám stará tradice ještě naznačuje, že měl v plánu pokračovat snad až do Hispánie, tedy do dnešního Španělska. Ale i Pavel navazoval na své předchůdce. Četli jsme v našem oddílku: „Když Petr procházel ta místa“. Petrův záběr asi nebyl takový jako později Pavlův. Petr se minimálně v počátku soustřeďoval na oblast Palestiny - Judsko, Samaří a Galileu. Snad také proto, že tu měl na co navazovat. Na mnohých z těchto míst už byl, a to jako Ježíšův učedník. Vždyť Pán Ježíš také procházel krajem a kázal a činil evangelium. A v jeho stopách jde teď Petr, nejspíš spolu s dalšími učedníky, a potvrzují, že to, co Pán Ježíš lidem kázal, to se také naplnilo. Petr tedy přichází k lidem se svědectvím, s osobním svědectvím, o pravdivosti všech Ježíšových slov, předpovědí, kázání, zaslíbení i činů. Tedy už tohle samo, že Petr jde, že putuje a káže a dosvědčuje, je do určité míry znamením závažnosti zvěsti evangelia. Pro něho jsou to zážitky a rozpoznání Ježíše jako Spasitele, Mesiáše něco tak úžasného, tak velikého, tak zásadního, že nemůže zůstat v klidu doma u své rybařiny, či u své rodiny, ale vydává se na cesty. Jde, musí jít a dosvědčovat každému, kdo je ochoten a připraven naslouchat, kdo je vnitřně otevřený pro zvěstování evangelia, že Pán Ježíš ve svých kázáních nemluvil planě, že to nebyl jen nějaký snílek či vizionář, ale že se v určený čas dokonale naplnilo vše, co zaslíbil a předpověděl. Petrovo svědectví je o tom, jak on sám na sobě pocítil milost odpuštění hříchů o které Pán Ježíš také hovořil. A my víme z evangelií, že tohle Petr skutečně na vlastní kůži prožil. Může proto svědčit pravdivě, z velké osobní zkušenosti, z osobního prožitku. Jaké to je, když člověk je Boží milostí zbaven tíhy hříchu a viny. Právě tahle osobní zkušenost, kterou mají i další apoštolové, včetně Pavla, ta je také jedním z
hybatelů jejich víry i jejich ochoty vstát a jít a svědčit. I když se jistě i nadále scházeli a modlili a rozmlouvali spolu, přesto je nyní náplní života apoštolů právě toto. Vyhledávat ty, kteří jsou lační a žízniví, kteří tlučou, kteří se ptají a touží. Naplňují tak poslání, které jim ustanovil jejich Mistr Ježíš Kristus. Současnou církev u nás bychom jako putující nepojmenovali. Dnes je to církev kostelní, modlitebnová, sborová. Usedlá. Nemáme v ní žádného takového kazatele, který by putoval krajem od vesnice k vesnici a tam si stoupnul na bedničku na návsi a začal kázat. Tahle představa je pro nás úsměvná a nesmyslná. Připadá nám to jako čiré bláznovství, celé to zní směšně a vypadá to nerealisticky. Asi to opravdu je nereálné. Asi na něco takového už dneska nejsme zvyklí a současní lidé by se o takového kazatele nijak zvlášť nezajímali. Televize, rozhlas, video, DVD, internet poskytují mnohem více zábavy a rozptýlení než nějaký bláznivý kazatel na návsi, i kdyby se tam třeba stavěl na hlavu a mluvil k tomu jazyky andělskými. Přitom ale poslání jít a zvěstovat evangelium stále platí. Pro celou církev i pro křesťana dnešní doby. Takže, co s tím? Příkladem by pro nás mohl být právě apoštol Petr. V tom, že jeho zvěstování bylo tolik konkrétní. V našem oddílku máme o tom příklad. Obrací se na určitého člověka. Máme zaznamenány i jeho nacionále. Byl to Eneáš, žil v Lyddě na pobřeží Středozemního moře a dlouhých osm let byl ochrnutý. Osm let byl nepohyblivý. Odkázaný na pomoc druhých. Na milosrdenství jiných lidí. Jistě to pro nebylo lehké. I dnes je jakékoliv postižení velikou těžkostí. Nejenom pro samotného postiženého, ale i pro lidi okolo něho. A v době, do které nás uvádí kniha Skutků apoštolů, neexistovala žádná sociální síť, jakou máme dnes a kterou využíváme. Postižený tehdy žil vlastně jen z toho, co mu dokázala zajistit jeho rodina, nebo přátelé, občas snad dostal dar od někoho bohatšího a zbožného, kdo tak naplňoval přikázání Zákona. Podobně jako Eneáš je na tom i muž z příběhu z Markova evangelia. A uvědomme si ještě, že v takovýchto případech většinou ani neexistovala nějaká reálná naděje na uzdravení ale ni na zapojení do běžného života. To pak asi muselo být hodně deprimující. Žít s vědomím, že celý život budu odkázán právě jen a jen na milosrdenství druhých. Někdo to skutečně může pociťovat i jako veliké vlastní ponížení. Věčně přijímat milodary od druhých lidí, být vystaven soucitným pohledům a řečem, nebo naopak pozorovat, jak se lidé už z daleka vyhýbají, protože nevědí jak s postiženým člověkem vlastně jednat. A právě s takovým člověkem - ochrnutým Eneášem - se v Lyddě setkává apoštol Petr. Příběh dál už není nijak složitý. Petr mu říká: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel své lůžko!“ Zaznamenáváme tu zřetelnou paralelu k příběhu z Markova evangelia. V obou případech je tím, kdo ochrnutého léčí, Ježíš Kristus a jeho mesiášská moc. Petr léčí Eneáše ve jménu Ježíše Krista. A to je jeden z důvodů proč je příběh zaznamenaný v knize Skutků. Aby bylo všem jasné, že moc apoštolů má svůj základ v osobě Pána Ježíše Krista. Tento příběh je vlastně i svědectvím v tom smyslu, že Petr byl skutečně Ježíšovým učedníkem, neboť jakékoliv dílo koná v jeho
jménu. Svědectví je to také o tom, že se mu dostalo daru moci, podobné moci jakou měl Pán Ježíš. A Petr sám si je dobře vědom toho, že tato moc je darem, že mu je svěřena, pouze svěřena, a to jen na určitou a omezenou dobu. Maximálně do jeho smrti. A tak nekoná mocné činy ani pro svoji osobní slávu, ani pro své zbohatnutí, ale koná je vždy ve jménu Ježíše Krista a pro větší slávu Boží. Proto, aby lidé poznávali, kdo je Ježíš Kristus a co také přináší jeho evangelium. Však také „všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu, kteří to viděli, obrátili se k Pánu“. Možná si teď řeknete: Panečku! To se to těm apoštolům obracelo na víru, když mohli činit takovéhle skutečné opravdické zázraky. Když mohli lidem podávat dokonce až takovéhle důkazy o moci nebeského království a jeho krále Pána Ježíše Krista. To nám to dneska už nějak nejde. Kdopak z nás dokáže dělat nějaké mocné činy? Kdopak umíme léčit, uzdravovat a napravovat? Ostatně, stejně jako je nesmyslná a směšná představa o těch kazatelích cestujících ode vsi ke vsi, podobně se nám zdá nesmyslná i představa, že bychom chodili po nemocnici a léčili tam nemocné. K tomu si ale musíme dodat: Za prvé - ani Pán Ježíš neléčil každého nemocného na potkání. Pokud někomu takto pomohl, pak to mělo vždy nějaký důvod, nějaké pozadí. Někdy to bylo na základě skutečné veliké osobní důvěry člověka v Ježíšovu moc. Někdy to měla být součást svědectví o moci Božího království pro nedůvěřivce a nevěřící. A vždycky to byl veliký důkaz o nezměrné Boží lásce k člověku, která ho vysvobozuje z utrpení, bolesti, bezmocnosti, z nemohoucnosti. Stejně tak i apoštolové. Za druhé - uzdravování a léčení nemocných a postižených nebylo jeho hlavním a nejdůležitějším posláním na tomto světě. Pán Ježíš nebyl ani doktor ani léčitel. Vždy to byl vlastně spíše doprovodný jev jeho skutečného poslání, totiž zvěstování a uskutečňování spasení hříšných lidí. Byla to, řekněme, jakási drobná ochutnávka toho, co je v nebeském království pro člověka Bohem připraveno. Vysvobození od nemocí těla i ducha a napravování porušeného řádu. Do jisté míry je to návod pro církev, že má vždy při svém díle pamatovat na pomoc svým bližním nemocným a postiženým. Ovšem před Pánem Bohem jsme my všichni ostatní v dost podobné situaci, jako byl Eneáš před Petrem. Jsme vlastně ve svém životě podobně nemohoucí jako on. Nemohoucí sami sobě pomoci v zápase s ubíhajícím časem a přibývajícími léty, se stále se vracejícím hříšným způsobem života, s různými stresy a bolestmi těla i duše, s přicházejícím koncem, s neodvratně se přibližující smrtí. Jsme vlastně také jakoby ochrnutí. Jenomže strachem. Strachem z beznadějně temné vyhlídky do budoucna. Ne jenom nějakých osm let, ale vlastně od toho okamžiku, kdy už dokážu svým vlastním rozumem zaznamenat, že můj život je opravdu konečný a nemůžu si ho nijak natáhnout ani prodloužit ani nastavit. Víme dobře, že neexistuje žádný elixír mládí, ani pilulky proti stárnutí, ani bájný kámen mudrců, který má zaručovat dlouhověkost nikdo nikdy nenalezne, neobjeví, nevyrobí. V zápase
s hříchem a smrtí jsme skutečně naprosto bezmocní. Znovu a znovu mu podléháme, v myšlenkách, slovech, činech, a nejsme sto se vytrhnout z jeho zhoubného vlivu na náš život. Jsme jako ochrnutí, jako spoutaní jeho mocí a jsme odkázáni na milosrdenství někoho jiného. A snad tedy právě v tom můžeme nacházet svoji vlastní podobnost s Eneášem i s mužem z Markova příběhu. Stejně jako jim se i nám totiž ve vší té beznaději a bezmoci, ve všem tom srabu a marnosti, dostává náhlé a nečekané, neočekávané záchrany. Stává se nám vysvobození od tíhy obav, beznaděje, strachu, kterými jsme svazováni, znehybňováni, oslabováni až k ochrnutí těla i duše, toto vysvobození přichází, nastává pro nás, se zvěstí o Pánu Ježíši Kristu. Setkání s jeho slovem, s evangeliem je pro nás podobnou výzvou jakou uslyšel Eneáš: „Vstaň a ustel své lůžko!“ My v tom můžeme slyšet: Vstaň a udělej si konečně sám v sobě a ve svém životě, jasno a pořádek. Slovo vstaň je totiž v Písmu výzva. Vybídnutí k aktivitě, k rozhodnutí se pro něco, k vyjití ze starého k novému, k důvěře v Boha, který takto vybízí. Je to zároveň i zaslíbení, že tímto okamžikem už nastávají mnohé změny. Tímto vyzváním vstupuje Boží slovo do mého života. Vstupuje a zůstává v něm. Pochopitelně, že moje reakce může být nejrůznější. Od naprostého odmítnutí až po jasné přijetí. Ale ať už je reakce jakákoliv, Boží slovo, i výzva, zůstávají i nadále v mém životě. Napořád. Eneáš vstal a ustlal si své lože. Uvěřil Petrově výzvě. Uvěřil tomu, že Boží moc dokáže, může člověka vyvést z jeho beznadějí. A uvěřilo tak ještě mnoho dalších lidí. Také my bychom měli slyšet tuto výzvu i třeba opakovaně, abychom se zas a zas snažili s Boží pomocí povstat a pročistit si své myšlenky, činy, ujasnit si cíl a smysl života, vyznat svoji hříšnost a pokořit se před Boží osvobozující a napravující mocí, která k nám sestupuje v osobě Pána Ježíše Krista. Asi dnes opravdu nedokážeme konat podobné mocné činy, jako apoštolové. Ale příkladem pro nás může být určitě Petrovo jednání, když to, co mu bylo svěřeno, čím byl obdarován, využívá a používá k prokázání Ježíšova Božství. Ke svědectví o jeho vysvobozující moci. My v této svobodě také můžeme žít. I nám byla dána radost evangelijní zvěsti. Radost právě ze svobody a z očekávání mnoha dalšího dobrého z nebeského království. Věřme a důvěřujme ve vysvobozující Boží moc. V moc evangelia. Amen. MODLITBA PO KÁZÁNÍ Pane Ježíši Kriste Prosíme očisti naše myšlení od všeho čím jen zatemňujeme své životy. Dej nám vyjít od světla tvé lásky a pomoci, abychom se v něm hřáli a čerpali radost i odvahu jít stejnou cestou, jakou jsi šel ty a jakou nám ukazují apoštolové, tvoji svědkové a následovníci. Dej nám k tomu svého Ducha, aby nás posiloval a vedl. Amen.
OHLÁŠENÍ neděle 27. června 2010 1) Příští služby Boží se budou konat za týden v neděli 4. června od 9.30 hodin zde v Betlémské kapli. Bohoslužby budou spojeny s vysluhováním svátosti Večeře Páně. 2) 6. července si připomínáme událost, která velmi ovlivnila život církve nejenom u nás, ale měla vliv i na okolní země a jejich církve. Je to den, kdy byl upálen Mistr Jan Hus, český kněz a reformátor. Jeho myšlenky a názory ovlivnily další dění v tehdejším Českém království i jeho okolí. Především však pohnuly tehdejší církví jiným směrem, než kterým se vyvíjela v té době. Zpátky k přemýšlení o tom, co to je následování Pána Ježíše Krista a co z toho všechno pro věřícího člověka plyne. Z těchto originálních názorů a nápadů čerpáme i dnes. V úterý 6. července se koná mnoho shromáždění na nejrůznějších místech, která si připomínají osobu Mistra Jana Husa i okamžik jeho mučednické smrti. Je dobré se účastnit a připomenout si a oživit něco z toho co Mistr Jan Hus objevil nejen pro svoji generaci, ale i pro nás. 2) Sbírka minulou neděli činila 510,- Kč. 3) Dnešní sbírka se pokusí aspoň trochu podpořit sborový rozpočet.
PŘÍMLUVNÁ MODLITBA Pane na nebesích. Naše životy se všelijak proměňují Někomu se zrovna teď daří dobře, někomu je naopak těžko uprostřed trablů. Někteří máme v sobě jasno, jiní všelijak hledáme a tápeme. Někdo se radujeme, někdo pláčeme. Tak se dostáváme do nejrůznějších situací a musíme se s nimi vyrovnávat. Zvládnout je, unést a jít dál. Vyznáváme, Pane, že bez tvé podpory Duchem svatým, bychom všichni stále více podléhali jen hříchu, sobectví a zlobě proti druhým. Jedině ty jsi pro nás opravdovou oporou a pomocí i v těch největších těžkostech. Jedině ty jsi pro nás tím nejmilejším přítelem ve chvílích radosti. Pane, toužíme po tom, aby podobnou dobrou zkušeností mohli projít také další. Myslíme teď především na členy svých rodin, na děti, vnoučata, sourozence, rodiče, prarodiče. Myslíme na naše přátele, kterých si vážíme a pro které bychom si přáli jen to nejlepší. Myslíme i na ty, kterými jsme obklopeni v tom všedním, ale i svátečním životě. Všem jim vyprošujeme tvoji pomoc a dar Ducha svatého, Učitele a Utěšitele. Prosíme také za ty, které dnes a denně míjíme lhostejně bez zájmu o jejich osud. Nezajímají nás jejich problémy a těžkosti. Probouzej v nás větší zájem o životy a osudy našich bližních, abychom jim dokázali předat zvěst evangelia slovem i skutkem. Přimlouváme se také za ty, se kterými máme vztahy napjaté nebo dokonce nepřátelské. Požehnej také jim svojí dobrotou a v nás stále probouzej lásku a ochotu k odpuštění i těm, právě těm, které nemáme rádi, o kterých si nemyslíme nic dobrého. Prosíme za všechny nemocné, trpící, osamělé a opuštěné, za všechny postižené bolestí těla či ducha. Vyprošujeme pro ně úlevu od bolesti, útěchu v osamělosti, posilu v zápase, potěšení v utrpení a naději v osamělosti. Kolik jich kolem nás je nejsme schopni ani spočítat, ani odhadnout. Víme, že takových je mnoho. A věříme, a o to také nyní prosíme, že tvůj Duch je pro ně všechny pomocí a vysvobozením. Proto se k tobě obracíme s prosbou o pomoc všem, kteří prožívají těžké a nelehké chvíle. Pane, chceme také využít této tiché chvíle a každý sám za sebe ti předkládáme to, co v sobě nosíme a chceme ti v tomto společenství vyznat... Pane náš na nebesích. Také společnou hlasitou modlitbou ti chceme vzdávat chválu, která ti náleží a zároveň i vyznat víru a důvěru ve tvoji jedinečnou lásku: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.
POŘAD BOHOSLUŽEB
POŘAD BOHOSLUŽEB
neděle 27. června 2010
neděle 27. června 2010
VSTUP
•
VSTUP
•
PÍSEŇ
30, 1,2,3,6,7 (Velebím tě, Hospodine)
PÍSEŇ
30, 1,2,3,6,7 (Velebím tě, Hospodine)
I. MODLITBA
•
I. MODLITBA
•
I. ČTENÍ
Mk 2,1-12
I. ČTENÍ
Mk 2,1-12
PÍSEŇ
324 (Pane, ty jsi hoden chvály)
PÍSEŇ
324 (Pane, ty jsi hoden chvály)
II. ČTENÍ
Sk 9,32-35
II. ČTENÍ
Sk 9,32-35
KÁZÁNÍ
•
KÁZÁNÍ
•
II. MODLITBA
•
II. MODLITBA
•
PÍSEŇ
209 (Ó slunce spravednosti)
PÍSEŇ
209 (Ó slunce spravednosti)
OHLÁŠENÍ
•
OHLÁŠENÍ
•
III. MODLITBA
•
III. MODLITBA
•
OTČE NÁŠ
•
OTČE NÁŠ
•
PÍSEŇ
157 (Chvaltež Boha)
PÍSEŇ
157 (Chvaltež Boha)
III. ČTENÍ - POSLÁNÍ
Mt 28,19-20
III. ČTENÍ - POSLÁNÍ
Mt 28,19-20
POŽEHNÁNÍ
•
POŽEHNÁNÍ
•
PÍSEŇ
485 (Král věčný nás požehnej)
PÍSEŇ
485 (Král věčný nás požehnej)
