HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA FRANCIE V OBDOBÍ

M as arykov a univ erzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika

HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA FRANCIE V OBDOBÍ 1929-1939 Economic Policy of interwar France Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Tomeš Ph.D.

Autor: Gabriela Součková

Brno, 2010

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra ekonomie Akademický rok 2010/2011

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Pro:

SOUČKOVÁ Gabriela

Obor:

Evropská hospodářská, správní a kulturní studia

Název tématu:

HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA FRANCIE V OBDOBÍ 1929-1939 Economic policy of interwar France

Zásady pro vypracování Problémová oblast, cíl práce, postup a použité metody: Cílem práce je analýza hospodářské politiky ve Francii v období 1929-1939. Struktura práce: 1) Obecné příčiny a následky Velké hospodářské krize 2) Makroekonomické srovnání Francie s dalšími zeměmi 3) Hospodářská politika Francie

Rozsah grafických prací:

(Předpoklad cca 10 tabulek a grafů)

Rozsah práce bez příloh:

35 – 40 stran

Seznam odborné literatury: Kindleberger, Charles Poor. Comparative political economy :a retrospective. Cambridge, Mass. : MIT Press, 2000. viii, 500. ISBN 0-262-11246-9. Cameron, Rondo. Stručné ekonomické dějiny světa :od doby kamenné do současnosti. Translated by Vladimír Drábek. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1996. 475 s. ISBN 80-85865-21-1. Aldcroft, Derek Howard. The European economy 1914-2000. 4th ed. London : Routledge, 2002. ix, 327 s. ISBN 0-415-25063-3. Maddison, Angus. The world economy :historical statistics. Paris : Development Centre of the Organisation for Economic Co-operation and Development, 2003. 273 s. ISBN 92-64-10412-7. Kindleberger, Charles Poor. The world in depression 1929-1939. Revised and enlarged ed. Berkeley : University of California Press, 1986. xxiii, 355. ISBN 0-52005591-8. Faltus, Jozef - Průcha, Václav. Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století. 2. vyd. Praha : Oeconomica, 2004. 194 s. ISBN 80-245-0499-5.

Vedoucí bakalářské práce:

Ing. Zdeněk Tomeš, Ph.D.

Datum zadání bakalářské práce:

22. 11. 2010

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne 22. 11. 2010

………………………………………… děkan

Jméno a příjmení autora: Gabriela Součková Název bakalářské práce: Hospodářská politika Francie v období 1929-1939 Název práce v angličtině: Economic policy of interwar France Katedra: Ekonomie Vedoucí diplomové práce: Ing. Zdeněk Tomeš, Ph.D. Rok obhajoby: 2011

Anotace Bakalářská práce analyzuje hospodářkou politiku Francie v období 1929-1939. První kapitola se zabývá obecnými příčinami krize a vlivem USA na vývoj krize. Druhá kapitola analyzuje makroekonomické agregáty Francie a vybraných zemí. Poslední část se zabývá hospodářskou politikou Francie a politicko-sociálními vlivy.

Annotation This thesis analyzes the economic policy of interwar France. The first chapter deals with the general causes of the crisis and describes the impact of the U.S. The second chapter analyzes the macroeconomic aggregates of France and selected countries. The last part focuses on economic policy of France and political and social influences.

Klíčová slova Francie; Velká ekonomická krize; hospodářská politika; devalvace, zlatý standard

Key words France; Great depression; economic policy; devaluation; gold standard

Prohlášení

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Hospodářská politika Francie v období 19291939 vypracovala samostatně pod vedením Ing. Zdeňka Tomeše, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.“

vlastnoruční podpis autora

Poděkování

Na tomto místě bych ráda vyjádřila svůj dík především Ing. Zdeňkovi Tomešovi, Ph.D. za jeho odborné rady, trpělivost a ochotu při vedení mé bakalářské práce. V neposlední řadě děkuji všem, kteří mě v mé práci podporovali jakoukoli jinou formou.

Obsah Úvod .......................................................................................................................................................................... 9 1

2

Velká hospodářská krize ve Francii a ve světě ........................................................................... 10 1.1

Vliv USA .............................................................................................................................................. 11

1.2

Následky krize ................................................................................................................................. 14

1.3

Dílčí závěr .......................................................................................................................................... 16

Makroekonomická komparace Francie a vybraných zemí ................................................... 17 2.1

Francie ................................................................................................................................................ 18

2.1.1 2.2

Velká Británie .................................................................................................................................. 21

2.2.1

Makroekonomické ukazatele ........................................................................................... 21

2.2.2

Průběh krize ............................................................................................................................ 22

2.3

Švédsko............................................................................................................................................... 23

2.3.1


2.3.2

Průběh krize ............................................................................................................................ 24

2.4

Německo ............................................................................................................................................ 24

2.4.1


2.4.2

Průběh krize ............................................................................................................................ 26

2.5 3


Dílčí závěr .......................................................................................................................................... 27

Francie ......................................................................................................................................................... 28 3.1

Historické souvislosti ................................................................................................................... 28

3.2

Hospodářská politika ................................................................................................................... 30

3.2.1

Sociální krize ........................................................................................................................... 35

Závěr ...................................................................................................................................................................... 38 Použitá literatura ............................................................................................................................................. 40 Seznam tabulek ................................................................................................................................................. 42

Seznam grafů ..................................................................................................................................................... 42 Seznam příloh .................................................................................................................................................... 43

Úvod Velká hospodářská krize byla analyzována v mnoha pracích z celého světa. Základní příčiny a následky vyvolané touto událostí jsou známy většině ekonomů. Nicméně, velká část znalostí této významné části ekonomických dějin je zúžena pouze na popis průběhu krize v USA, Velké Británii nebo v Německu. Jiné velice důležité země v dnešní jako v tehdejší době zůstávají opomíjeny a například právě Francii se většina dostupných publikací věnuje pouze okrajově. Ve většině publikací je buď to popsán ekonomický vývoj a opomenut politický nebo naopak. Přitom k pochopení tehdejších událostí je potřeba celistvého pohledu. Francie hrála důležitou roli ve světovém hospodářství, a její politická rozhodnutí zejména ve směru k Německu ovlivňovala situaci v celé Evropě. Také byla jednou ze složek nerovnováhy modifikovaného zlatého standardu. Toto jsou samozřejmě jen dva důvody, proč by měla být Francie podrobena hlubší analýze. V mé bakalářské práci se tedy zabývám jak obecnými příčinami krize, tak zobrazením situace Francie pomocí dostupných dat z makroekonomické oblasti společně s politicko-sociálními vlivy. Navíc ve srovnání s dalšími vybranými zeměmi. Cílem práce je analýza hospodářské politiky ve Francii v období 1929-1939. V práci bude použita metoda komparace zejména při porovnávání makroekonomických údajů jednotlivých zemí společně s Francii. Analýze pak bude podrobena především hospodářská politika Francie. Pomocí syntézy budou jednotlivá zjištění formulována ve formě závěrů jednotlivých kapitol. Struktura mé bakalářské práce je následující. Celý text je rozdělen do tří částí. První část se věnuje obecným příčinám krize a vlivu USA na její průběh, z důvodu objasnění základní linie krize a seznámením čtenáře se základními fakty. Druhá část je věnována makroekonomických agregátům Francie a vybraných zemí, za účelem srovnání situace v jednotlivých zemích a poslední část se věnuje především hospodářské politice Francie a také mimoekonomickým vlivům na průběh krize.

9

1 Velká hospodářská krize ve Francii a ve světě Velká hospodářská krize je do dnešní doby jednou z největších a nejhorších krizí novodobých ekonomických dějin. Velmi tvrdě zasáhla většinu vyspělého světa a později vlivem několika faktorů se krize přenesla i na rozvojové země. Obecně se za nejhůře postižené země označují Spojené státy americké a Německo. Naopak mezi země, které vyšli z krize relativně dobře, se řadí Velká Británie nebo Japonsko. Oficiálně se období krize ohraničuje lety 1929-1932, ale dle reálných čísel se problémy objevovaly již dříve a zároveň se některé země potýkaly s krizí i několik let po roce 1932. Jednou z těchto zemí je i Francie. Již v období probíhající krize se ekonomové snažili nalézt odpovědi na otázky ohledně příčin krize. Nicméně v tehdejší době bylo téměř nemožné dopátrat se přesných informací. Musíme si uvědomit, že ve 30. letech byl přístup k informacím daleko složitější než dnes. Proto se ekonomům dostávali potřebné údaje se značným zpožděním. Přesto však se hospodářská politika většiny zemí chovala dost podobně. Vlády začaly jednat značně protekcionisticky a zvyšoval se podíl státních zásahů. Lze říci, že se v tehdejší době začalo výrazněji využívat Keynesianství. Pochopitelně se tento termín začal používat až později. Ani dnes, kdy máme přístup ke všem datům jednotlivých ekonomik, není vysvětlení příčin vzniku krize jednoznačné. Většina ekonomů se shodne, že Velké hospodářské krizi nemohlo být zabráněno, ale v případě použití správné hospodářské politiky, nemusel být její průběh natolik závažný. Podstatný podíl na vzniku a později také šíření krize měla bezesporu USA. Bylo by však chybou označit tuto zemi za jediného původce světových ekonomických problémů. Pro tvrzení, že by krize přišla i bez pomoci USA hovoří například teorie Juglarových cyklů. Tyto cykly patří mezi střednědobé a délka jejich trvání se uvádí mezi 10-12 lety. Krátká krize proběhla krátce po první světové válce, po dosažení vrcholu v roce 1919 přišel propad a to v letech 1920 a 1921. Pokud tedy aplikujeme Juglarovy cykly, dalo by se očekávat, že další krize přijde kolem roku 1929-1932, což se ve skutečnosti potvrdilo. Abychom však mohli dojít k určitým závěrům, musíme se nejprve zaměřit na stav světového hospodářství před vypuknutím krize.

10

Mnohé země se stále potýkali s problémy způsobených I. světovou válkou. Bylo to především nadále vysoké zadlužení především vůči USA, které se tak staly největším světovým věřitelem. V případě Německa působily negativně také nepřiměřeně vysoké reparace. Země se navíc museli v průběhu 20. let vyrovnat s vysokou inflací způsobenou válečným tisknutím peněz. Proto se rozhodli navrátit ke zlatému standardu. Jelikož každý stát zvolil jiný poměr připoutání ke zlatu, došlo ke vzniku nestabilního a značně pokřiveného měnového systému. Spojené státy se ve 20. letech staly supervelmocí a vystřídali tak v této pozici Velkou Británii. Na rozdíl od ní však USA nebyly ochotny přijmout roli vyvažujícího prvku světového hospodářství. V druhé polovině 20. let došlo k nárůstu světového obchodu mezi zeměmi díky uvolnění protekcionismu, který byl důsledkem válečného běsnění. Přestože je růst světového obchodu pozitivním jevem, byl to následně také kanál, kterým se šířila krize mezi zeměmi.

1.1 Vliv USA Jak již bylo uvedeno dříve, na vzniku krize se silně podílely USA. Proto je nutné se podrobněji podívat na vybrané aspekty amerického hospodářství a na následky spojené s přijatými kroky americké vlády. Spojené státy byly hlavním věřitelem a tudíž také význačným investorem v Evropě. V roce 1928 se to však změnilo. Postupně docházelo k poklesu zahraničních investic, které místo toho putovaly na americkou burzu. V Evropě, která tyto investice používala také k vyrovnávání platebních bilancí, nebo zpětně na úhradu svých půjček to vyvolalo poměrně velké problémy. V USA se to promítlo ve zvyšujícím se spekulativním nárůstu burzy. Kdy investovali i lidé se středními příjmy, kteří si často ke krytí nákladů půjčovali u bank, u kterých následně ručili právě akciemi. Tento růst vyvrcholil v roce 1929. Přesněji 24. 10. 1929 v tzv. černý pátek, kdy došlo k prvním silnému propadu. „Pokud byla 1. 9. 1929 tržní hodnota akcii na newyorské burze (NSYE) 89,7 mld. Dolarů, pak v listopadu to již bylo jen 71,8 mld. A v červenci roku 1932 spadla tržní cena až na 15,6 miliardy. V nejhlubším bodě propadu došlo ke snížení hodnoty akcií o 70%.“1 V reakci na to začali americké banky požadovat splacení svých půjček. Investoři se snažili dostat svých závazků tím, že prodávali své akcie pod cenou a pokud vlastnili zahraniční aktiva, tak je urychleně stahovaly. Tím však

1

ŽÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. 2. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009. 397 s. ISBN 978-80-7380-184-7.

11

nadále negativně působili na burzu. Nicméně ani tak nemohli všichni investoři sehnat potřebné množství finančních prostředku na pokrytí svých dluhů. V tehdejší době se všeobecně věřilo, že příčinou krachu burzy byl snadný přístup k penězům, proto se bankéři „logicky“ rozhodli zvýšit úrokové míry, čímž silně omezili množství peněz v ekonomice a reálně tím redukoval spotřebu a další investice. Příčiny snížení investic a spotřeby však nemůžeme omezit jen na zmenšení množství peněz v ekonomice. Významnou roli sehrál i psychologický efekt, kdy lidé nevěřili v brzké zlepšení situace a investice viděli jako vysoce rizikové. Kvůli vysoké nezaměstnanosti se lidé raději rozhodli více šetřit než utrácet. To vše vedlo v konečném důsledku ke snížení agregátní poptávky. Velice podstatnou roli v šíření krize sehrál narůstající protekcionismus. Nejdříve v USA a poté i ve zbytku světa. Ztělesněním této politiky byl v USA Smoot-Hawleyho celní sazebník z roku 1930. Proti jeho přijetí bojovalo mnoho tehdejších ekonomů, kteří vytvořili petici, pod kterou se podepsalo přes tisíc předních ekonomů. Jejich boj však vyšel na prázdno.2 Obsahem tohoto zákoníku bylo především zvýšení dovozního cla. Jeho cílem bylo zvýšit ochranu amerických výrobců a také chránit existující pracovní pozice. Výsledky zavedení sazebníku však byly značně negativní nejen pro USA. Ostatní země v reakci na něj zavedli obdobná opatření ve formě cel nebo dovozních kvót a prakticky tak došlo ke značnému snížení mezinárodního obchodu. Jen americký export klesl na jednu třetinu původního množství. Dalším problémem, který byl tímto aktem způsoben, spočíval v nemožnosti dlužníků získat americké dolary, kvůli snížení možnosti exportovat zboží do USA. Následky vysokého protekcionismu nezasáhli pouze vyspělé, ale taktéž i země rozvojové. Dalším prvkem, který napomohl k šíření potíží, byla bankovní krize. A to především kvůli panice, která se brzy rozšířila za hranice USA do dalších zemí. Vyvolal ji nebývale velký počet zkrachovalých bank v USA. Z toho důvodu se také zaměřuji na průběh této události. Jedním z důvodů nadcházejících problémů byli američtí zemědělci, kteří se v průběhu 20. let silně zadlužili. Do těchto půjček bylo zainteresováno veliké množství amerických bank ze zemědělských oblastí USA.

V letech 1929-1933 klesla cena

zemědělských výrobků o 60% (Fearon 1997) a podnikatelé v zemědělském průmyslu nebyli již nadále schopni splácet své půjčky. Následkem toho nebyly schopny dostat 2

http://en.wikipedia.org/wiki/Causes_of_the_Great_Depression

12

svým závazkům ani věřitelské banky a v roce 1930 začali krachovat. Americká veřejnost začala ztrácet důvěru i v ostatní banky, což se projevilo tzv. „runem“ na banky, kdy si občané chtěli vybrat své úspory, jelikož se obávali, že později již nebudou své vklady moci vybrat. Toto způsobilo problémy i za jiných okolností silným a solventním bankám. Pád amerických bank můžeme rozdělit do tří vln. První zasáhla spojené státy na přelomu roku 1930 a 1931, druhá později v roce 1931 a třetí v roce 1932. Během těchto tří vln zbankrotovalo na 9000 bank spolu se vklady v celkové výši 7mld. dolarů. Důvodem tak rozsáhlého krachu byla především obrovská roztříštěnost bankovního systému v USA. Kdy existovala spousta malých a relativně slabých bank. Dalším faktorem, který přispěl k prohloubení a také šíření krize byl zlatý standard. Přesněji modifikovaný zlatý standard, který fungoval buď jako slitkový, což v praxi znamenalo, že ne jakékoliv množství peněz bylo směnitelné za zlato. Většinou byla stanovena minimální suma peněz, za kterou byla banka ochotna vydat zlato. Nebo druhý typ, devizový standard, kdy daná měna nebyla přímo směnitelná za zlato, ale byla navázána fixním kurzem na měnu, která směnitelná za zlato byla. Fungování zlatého standardu se datuje jen do začátku I. Světové války. A to z toho důvody, že během války se od zlatého standardu ustupovalo z nutnosti financování vojenských výdajů. To většinou probíhalo tištěním peněz, které jak je známo vedlo k velmi vysoké inflaci většiny zemí. Po skončení války se země snažili opět na zlato navázat, hlavně kvůli dobrým zkušenostem s tímto systémem z předešlých let. Nicméně to s sebou neslo několik problémů. Země byly válkou zdecimovány a neměli téměř žádné zlato. Velká Británie už nebyla schopna systém vyrovnávat a podporovat a USA se této role nezhostila. Také vznikla otázka v jakém poměru se připoutat. Právě odlišný postup jednotlivých zemí se později ukázal jako jedna z příčin nestability modifikovaného zlatého standardu. Země se dají rozdělit prakticky na dvě skupiny.3 Ty, které se připoutaly v předválečné paritě jako Velká Británie, Dánsko Švédsko nebo Norsko a na ty které se připoutaly ve více či méně devalvované hodnotě. Mezi ně patří Francie, Itálie, Belgie nebo Finsko. Pak tu ještě bylo několik zemí, které zavedli novou měnu jako Rakousko, Německo či Polsko. Většinou se kontrast mezi jednotlivými přístupy vysvětluje na případech Velké Británie a USA. 3

Stabilization of franc

13

První ze jmenovaných zemí se připoutala k předválečné paritě. Aby toho byla vůbec schopna musela provádět silně deflační politiku. Potřebovala se zbavit přebytečných peněz v ekonomice. Učinila tak v roce 1925. Stále však libra byla výrazně nadhodnocena, což mělo za důsledek snižování exportu, ale hlavně odliv zlata z Velké Británie do jiných zemí. Jako byla například Francie nebo USA. Ti měli díky podhodnoceným měnám naopak exportní výhodu a nehodlaly se jí vzdát. V roce 1913 jejich společný podíl na zlatých rezervách činil 54%, na konci 20. let to bylo již 65% a tyto rezervy rostly dál. Británie, jež čelila neustálému odlivu zlata, již nebyla schopna dostat svým závazkům a 21. 9. 1931 se Bank of England rozhodla pozastavit výplaty ve zlatě. Následně svou měnu devalvovala. To mělo za následek devalvaci dalších 20 zemí a hromadné upouštění od zlatého standardu. Praktický rozpad měnového systému byl jednou z příčin kolapsu mezinárodního obchodu.

1.2 Následky krize V konečném důsledku krize zasáhla téměř všechny ať již přímo, kdy se dá jako příklad uvést investor na americké burze, který přišel o veškerý svůj majetek. Nebo nepřímo, kdy podniku zaměřenému na export následkem přiklonění se k izolacionismu bylo prakticky znemožněno efektivně fungovat. V období hospodářské krize došlo k zásadnímu poklesu mezinárodního obchodu, ke snížení průmyslové produkce, k omezení investic, k poklesu cenové hladiny, k výraznému nárůstu nezaměstnanosti nebo k poklesu agregátní poptávky. Jen podle tohoto výčtu si však nelze představit, k jak výraznému propadu v průběhu Velké hospodářské krize došlo. Z toho důvodu se na určité segmenty zaměřím podrobněji.

14

V následující tabulce je zachycen vývoj světového obchodu v letech 1929-1932. Tabulka 1:Vývoj světového obchodu v letech 1929-1932; v procentech 1929 = 100; *index světových exportů a importů měřený v amerických dolarech před devalvací) 1929

1930

1931

1932

V běžných cenách*

100

81

58

39

Objem

100

93

85

75

Zdroj: Feinstein, Temin, Toniolo, The European Economy Between the Wars, 1997.

Z tabulky je patrné, že v období čtyř let poklesl světový obchod v běžných cenách téměř na 1/3. Přestože v dalších letech světový obchod rostl, na předkrizovou úroveň dosáhl až v roce 1938. Poklesem světového obchodu utrpěli také odvětví, která jsou na něj navázána. K poklesu tak došlo například v přepravě výrobků i surovin. Jak se v těchto letech propadla průmyslová produkce můžeme vidět v následující tabulce. Tabulka 2: Průmyslová produkce v letech 1929-1932; (v procentech 1929 = 100 *SSSR není ve statistice zahrnut;)

Svět* Evropa* Severní Amerika*

1929 100 100 100

1931 87 92 81

1931 75 81 68

1932 64 72 54


Z těchto údajů lze vypozorovat také podstatně horší situaci v Severní Americe oproti Evropě. V roce 1932, tak poklesla průmyslová produkce téměř na polovinu roku. Vývoj světových cen je zachycen v následující tabulce. Tabulka 3: Světové ceny potravin, surovin a výrobků v letech 1929-1932; (v procentech 1929 = 100) 1929

1930

1931

1932

Potraviny

100

84

66

52

Suroviny

100

82

59

44

Výrobky

100

94

78

64


15

Tento výrazný pokles cen hlavně u surovin působil na producenty těchto statků velmi negativně. Rozvojové země tak byly snižující se cenovou hladinou poškozeny více.

1.3 Dílčí závěr K vypuknutí krize došlo v období, kdy většina zemí stále pociťovala následky první světové války. Roli sehrála vysoká zadluženost a silná inflace. Spojené státy v roce 1928 přestali investovat v Evropě a přesunuli kapitál na americkou burzu. To vedlo ke spekulativnímu růstu a následnému burzovnímu krachu. Toto zasáhlo poptávkovou i nabídkovou stranu. Propad burzy byl v zápětí následován vlnou pádem velkého počtu bank. Bankovní panika se přenesla i do Evropy. Narůstající protekcionismus zasáhl celý svět a jeho následkem prudce klesl světový obchod. Významný šiřitelem ekonomické krize byl také zlatý standard. Při návratu ke zlatu upoutala každá země svou měnu v jiném poměru, což zapříčinilo nerovnováhu systému. Krize zasáhla většinu zemí a to rozvinuti i teprve se rozvíjející. Došlo k velice výraznému poklesu mezinárodního obchodu a poklesu cen.

16

2 Makroekonomická komparace Francie a vybraných zemí V této kapitole se budu zabývat, makroekonomickou analýzou Francie a dalších tří vybraných zemí. Zvolila jsem Velkou Británii, Švédsko a Německo. Na příkladech těchto zemí se pokusím ilustrovat rozdílnosti i podobnosti v hospodářském vývoji v komparaci s Francií. V počátku krátce nastíním rozdíly pomocí HDP. Poté se zaměřím na průběh krize ve vybraných zemích s výjimkou Francie, jejíž průběh bude podroben rozboru v samostatné kapitole. Pro vyobrazení odlišností ve vývoji HDP nejlépe poslouží společný graf. Již z prvního pohledu vidíme, že nejrychlejší zotavení zažilo Německo, které je následováno Švédskem. Velká Británie sice mírně zaostala, ale stále byla její situace mnohem lepší než francouzská. Francie jako jediná země nezažila po roce 1932 trvalý růst. Graf 1: Výše HDP ve vybraných zemích Evropy v letech 1929-1939; (1929 = 100 %)

140.00% 130.00% 120.00%

Francie

110.00%

V. B. Německo

100.00%

Švédsko

90.00% 80.00% 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939

Zdroj: : MADDISON, Angus. The Word economy: historical statistics

17

2.1 Francie Země, která měla na ekonomický vývoj ve 30. letech větší vliv, než by se mohlo zdát. Ať již se jednalo o důsledky vyrovnání s Německem po první světové válce nebo o vliv na nestabilitu zlatého standardu.

2.1.1 Makroekonomické ukazatele Pro přesnější pohled na vývoj francouzského HDP je níže zobrazen graf č. 2.1, z kterého je patrné, že první pokles HDP zaznamenala Francie v roce 1930, dna pak krize dosáhla v roce 1932, kdy došlo zhruba k 15 % poklesu oproti roku 1929. V přesných číslech pak došlo ke zmenšení výstupu z hodnoty 194 193 mil. $ na 165 729 mil. $. Po pádu na dno, došlo ke krátkému růstu, ale jen do roku 1933, po kterém došlo k opětovnému propadu HDP. K dalšímu silnému propadu došlo v roce 1935, tato událost úzce souvisí se silně deflační politikou premiéra Lavala. K dosažení předkrizové úrovně došlo až mezi lety 1938-1939 a to hlavně zásluhou vysokých státních výdajů do zbrojení v předvečer druhé světové války. Graf 2: Výše HDP ve Francii v letech 1929-1939; (1929 = 100 %)

Francie 110.00% 105.00% 100.00% 95.00% Francie 90.00% 85.00% 80.00% 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939


18

Dalším důležitým makroekonomickým ukazatelem, kterému se budu věnovat je HDP na osobu. Prakticky všechny vybrané země zaznamenali po absolutním poklesu HDP/os. v roce 1932 značně prudký nárůst a na předkrizovou úroveň se dostali nejpozději v roce 1935. Francie je v tomto ohledu výjimkou. Prakticky celá třicátá léta se potácela pod předkrizovou úrovní a překonat se ji podařilo až na přelomu roku 1938. Pro utvoření si lepší představy o tom, jak si Francie počínala špatně, následuje tabulka č. 4. Tabulka 4: Velikost HDP/os. ve vybraných zemích v letech 1929-1939; ( v miliónech $) Rok 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939

Francie 4710 4532 4235 3959 4239 4192 4086 4244 4487 4466 4793

Německo 4051 3973 3652 3362 3556 3858 4120 4451 4685 4994 5406

Švédsko 3869 3937 3782 3666 3721 3991 4232 4465 4664 4725 5029

V.B. 5503 5441 5138 5148 5277 5608 5799 6035 6218 6266 6262

Zdroj: MADDISON, Angus. The Word economy: historical statistics

Vývoj v této tabulce je zcela symptomatický k rozdílnostem ve vývoji krize ve Francii oproti jiným zemím. V roce 1929, byla Francie na pomyslném druhém místě hned za Velkou Británii. Můžeme si všimnout, že od počátku desetiletí až do roku 1932 docházelo k poklesu ve všech vybraných zemích s výjimkou Švédska, které ještě v roce 1930 zažívalo mírný nárůst. Od roku 1932 začala, tedy obnova ve všech státech, ale již rozdílným tempem. Francie přišla o své druhé místo zásluhou jak Německa, tak Švédska, které ji předběhli v roce 1935. Tento negativní trend Francie nedokázala překonat až do počátku druhé světové války.

Když na konci roku 1936 proběhla devalvace franku o 25%, očekávalo se, že dojde k postupnému oživení. Ceny akcií v Paříži klesly o 10% mezi rokem 1936 a 1937. Ještě hůře na tom byla průmyslová produkce. Po 2 % růstu, který proběhl mezi čtvrtým čtvrtletím roku 1936 a druhým čtvrtletím roku 1937, přišel ve třetím čtvrtletí opětovný 19

propad. Přerušeno bylo i druhé oživení a k dosažení úrovně z třetího čtvrtletí roku 1936 došlo až na počátku roku 1938.4 Krátce po devalvaci navíc, opět začal odliv kapitálu, což nadále oslabovalo frank. Ani investice se nevyvíjeli, tak jak by se dalo očekávat. Na rozdíl od USA, kde se investice po devalvaci dolaru v roce 1933 prudce navýšili, ve Franci došlo jen k mírnému nárůstu v roce 1937 a poté opět poklesly. Investoři nadále raději posílali svůj kapitál do zahraničí a výrobci nebyli ochotni investovat do rozšíření svých výrob. Spolu s devalvací, také značně narostl národní deficit. Ten tvořil v roce 1936 30 % výdajů a 32 % výdajů v roce 1937. V tabulce číslo 5 je vidět, že od nástupu krize v roce 1932 byla využívána deflační politika, nejsilnější byla v 1935 pod vedením Lavala, a rok poté byla přerušena a naopak roky pod vládou Lidové fronty s jejich expansivní politikou byly ve znamení vysoké inflace. Tabulka 5: Vývoj cenové hladiny v období 1929-1939; (v procentech 1929 = 100) HDP deflátor CPI 1929 100 100 1930 105,4 103,5 1931 104,2 100,4 1932 97,6 93,6 1933 93,7 90,6 1934 89,2 86,4 1935 82,5 80,6 1936 85,9 84 1937 107,7 104,8 1938 122 118,4 1939 129 126,5 Zdroj: BEAUDRY, Paul; PORTIER, Franck. The French Depression in the 1930s.

4

EICHENGREEN, Barry J. Golden fetters : the gold standard and the great depression, 1919-1939.

20

2.2 Velká Británie Velká Británie v 19. Století hrála roli světového ekonomického lídra. To se změnilo se začátkem první světové války. Přesto jí zůstala výrazná pozice na finančních trzích. Také dokázala i nadále výrazně ovlivňovat politické dění v Evropě. Její rozhodnutí bezesporu ovlivňovala i Francii a její hospodářskou politiku. V následující části provedu krátkou makroanalýzu a poté se zaměřím na průběh krize a uplatňovanou hospodářskou politiku. 2.2.1 Makroekonomické ukazatele

Graf 3: Výše HDP ve Velké Británii v letech 1929-1939; (v procentech 1929 = 100)

V. B. 120.00% 115.00% 110.00% 105.00% 100.00% 95.00% 90.00% 85.00% 80.00% 75.00% 70.00%

V. B.

1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939


Z výše uvedeného grafu je patrné, že pokles hrubého domácího produktu ve Velké Británii nebyl příliš výrazný. Největší propad postihl Británii v roce 1931, kdy se HDP snížil z původní hodnoty 251 348 mil. $5 v roce 1929 na 236 747 mil. $, což představuje zhruba 6% propad. Již následující rok však došlo k obratu a HDP se začal zvyšovat. Předkrizové úrovně bylo dosaženo již v průběhu roku 1933. Na rozdíl od jiných zemí nedošlo od nastartování ekonomiky k žádnému poklesu až do konce 30. let. V následující 5

MADDISON, Angus. The Word economy: historical statistics. (milion 1990 international Geary-Khamis

dollars)

21

části se budu podrobněji věnovat situaci ve Velké Británii a zaměřím se na důležité události, které ovlivnili její ekonomický vývoj.

2.2.2 Průběh krize Britská hospodářská politika byla v období Velké hospodářské krize značně ortodoxní. Nenesla se ve znamení zvýšení veřejných výdajů na pracovní programy ani neobsahovala výrazné zásahy státu do fungování trhu. Snažila se hlavně nastolit podmínky vhodné pro soukromé podnikání. Britská vláda zvolila taktiku, která se soustředila na politiku levných peněz – např. pomocí devalvace libry, nebo na ochranu domácího trhu pomocí cel a kvót na dovážené zboží. Také se snažila revitalizovat nejdůležitější oblasti britského průmyslu. Počáteční výhody a příjmy, jež Británie získala zavedením cel, a devalvací libry byly v krátké době smazány, jak tyto kroky následovali ostatní země. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že zvolená hospodářská politika měla jen malý podíl na obnově Velké Británie v období krize. Nicméně politika vyrovnaných státních rozpočtu, která byla prosazována po téměř celé období, měla za následek značně pozitivní psychologický efekt.6 V roce 1930 přišlo oživení zejména na trhu s nemovitostmi zapříčiněné několika faktory. Z části snížením nákladů na výstavbu a z části vzestupem reálných příjmů. V roce 1931 přistoupila Britská národní banka v důsledku již neúnosného tlaku na britskou libru k devalvaci o 10%, což jí umožnilo nastoupit cestu obnovy hospodářství. V roce 1932 byl uzavřen Systém imperiálních preferencí, který měl podpořit mezinárodní obchod mezi Británií a jejími koloniemi. Kromě mírného zvýšení veřejných výdajů mezi lety 1929-1931 zůstaly vládní výdaje pozoruhodně stabilní až do konce 30. let, kdy se začaly zvyšovat výdaje na zbrojení. Navíc prakticky každý rok vykazovali centrální účty přebytek.7 I přes poměrně neúčinnou vládní politiku začala většina ekonomický ukazatelů růst. Ve srovnání s ostatními zeměmi byl tento 6 7

růst

trvalejší.

Přetrvávajícím

problémem

ALDCROFT, Derek H. The European economy 1914-1990. ALDCROFT, Derek H. The European economy 1914-1990.

22

však

byla

poměrně

vysoká

nezaměstnanost, jež ještě na konci 30. let dosahovala téměř deseti procent. Nutno podotknout, že tato nezaměstnanost byla spíše strukturální, než cyklická.8

2.3 Švédsko Švédsko sice nikdy nebylo centrem mezinárodního obchodu ani důležitým politickým hráčem, ale pro svou bakalářskou práci jsem si ho vybrala především kvůli odlišnému přístupu k řešení svých ekonomických problému. Stejně jako u Velké Británie provedu makroanalytické šetření a popíšu průběh krize. 2.3.1 Makroekonomické ukazatele Graf 4: Výše HDP ve Švédsku v letech 1929-1939; (1929 = 100 %)

Švédsko 140.00% 130.00% 120.00% 110.00% 100.00%

Švédsko

90.00% 80.00% 70.00% 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939


Zaměříme-li pozornost na vývoj HDP ve Švédsku, můžeme si v některých bodech všimnout rozdílného vývoje. Ještě v roce 1930 zažívalo Švédsko hospodářský růst. První pokles přišel až v roce 1931 a pád byl zastaven už v roce 1932. S celkovým snížením ve výši 5% oproti roku 1929. V přesných číslech šlo o pokles z hodnoty 23 651 mil. $ na 22 641 mil. $. Předkrizové úrovně bylo dosaženo v průběhu roku 1933.

8

ALDCROFT, Derek H. The European economy 1914-1990.

23

2.3.2 Průběh krize Švédsko v porovnání s Velkou Británií uvedenou v předešlé části zaznamenalo silnější a také rychlejší obnovu. Jedním z faktorů, který toto umožnil, byla v té době správná hospodářská politika. Jako jedna z mála zemí, se Švédsko neuchýlilo k přísným protekcionistickým opatřením. Také nenásledovalo deflační politiku ostatních států. Švédská vláda učinila kroky, kterými se snažila vyrovnat fluktuace v ekonomické aktivitě pomocí zvýšení veřejných výdajů. Příznivě zapůsobilo i to, že deprese nebyla natolik silná jako v dalších zemích. Veřejné výdaje se průběžně zvyšovali po celou dobu trvání krize a mezi rokem 1932-1933 pracovala téměř jedna čtvrtina nezaměstnaných v programech financovaných vládou.9 V roce 1931 přistoupila švédská vláda k devalvaci Koruny a přijala tak politiku levných peněz, což mělo za následek vysoký nárůst exportu, který byl navíc podpořen zvyšující se poptávkou ze zahraničí, způsobenou narůstajícím zbrojením. Snadnější přístup k penězům způsobil také nárůst na trhu s nemovitostmi a podpořil vzestup investicí v průmyslu. V lednu roku 1933 vystoupil švédský ministr financí s projevem, ve kterém oznámil podobu rozpočtové politiky a také potvrdil odpovědnost vlády za splnění proklamovaného zotavení.10 Vláda se odhodlala k další mohutné podpoře veřejných prací, kterou financovala pomocí půjček. Po roce 1935, kdy obnova ekonomiky byla již značná, náhle švédská vláda prudce zastavila další veřejné výdaje a splatila předešlé půjčky. Švédsko se tak stalo prvním státem, který použil proticyklickou fiskální politiku.

2.4 Německo Německo zaujímalo výraznou pozici v Evropě. Byla to silně průmyslová země, která se ale do dějin 20. století zapsala především dvěma světovými válkami, které z velké části rozpoutala. Víc než v jakékoliv jiné zemi zde hrála důležitou roli politická situace a deprivace obyvatel. Níže bude opět provedena makroanalýza a popsán vývoj během krize.

9


10


24

2.4.1 Makroekonomické ukazatele Z grafu vidíme, že propad, jejž zaznamenalo německé hospodářství, dosáhl svého maxima v roce 1932. Propad byl téměř 16%. I z tak velkého propadu se německá ekonomika dostala na předkrizovou úroveň před rokem 1934. Za povšimnutí stojí také prudký růst, který trval až do roku 1939, kdy HDP dosáhlo takové výše, že hodnotu z roku 1929 přesáhlo o více než 40%. Jak bylo takového prudkého růstu dosaženo, bude obsahem následující části. Pro upřesnění ještě dokládám konkrétní čísla. V roce 1929 byla velikost Německého HDP 262 284 mil. $, v roce 1939 to bylo 374 577 mil. $.

Graf 5: Výše HDP v Německu v letech 1929-1939; (1929 = 100 %)

Německo 150.00% 140.00% 130.00% 120.00% 110.00% Německo

100.00% 90.00% 80.00% 70.00% 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939

Zdroj: MADDISON, Angus. The Word economy: historical statistics

25

2.4.2 Průběh krize Situace v Německu byla oproti Velké Británii a Švédsku značně rozdílná. Krize, kterou Německo prožívalo, byla mnohem silnější. Také kroky, jež byly ve snaze o obnovu provedeny, byly mnohem více radikální a výsledky téměř oslnivé. Zásahy ze strany státu do ekonomiky byly mimo Rusko nejsilnější v Evropě. Z německé ekonomiky se stalo něco mezi Kapitalismem a vysoce plánovanou ekonomikou. Soukromé vlastnictví sice bylo ponecháno, ale o vstupních výrobních faktorech a výstupech rozhodovala vláda. Z počátku

byla

německá

ekonomika

zaměřená

hlavně

na

potlačení

vysoké

nezaměstnanosti, která v roce 1932 dosahovala 17.2%.11 V rámci tohoto boje německá vláda vytvořila program na podporu zaměstnanosti ve výši 6 miliard německých marek. Toto opatření brzo přineslo výsledky, ale dřív než mohla být celá částka utracena, zaměření německé ekonomiky se od základů změnilo.12 Pozornost se přesunula hlavně k vyzbrojování a v roce 1938 dosahovaly výdaje na zbrojení již 28,2% HNP oproti 0,9% v roce 1929.13 Změna v politice zapříčinila obrovský nárůst vládních výdajů, selektivní plánování a značné regulace trhu. Např. fixace mezd a cen, kontrola zahraničního obchodu a pohybu kapitálu. Vláda se postupně stala hlavní spotřebitelem a zároveň investorem v zemi. Obrovské zvětšení výdajů na zbrojení by nebylo možné bez přísné kontroly soukromé spotřeby. Poptávka po spotřebním zboží byla stlačována pomocí rostoucích daní a vynucených úspor, udržováním fixních mezd a cen. Většina lidí však tuto situaci tolerovala, především díky tomu, že měla práci. Další sektor, do kterého vláda zasahovala, byl zahraniční obchod. Hlavním cílem bylo omezit nepotřebný import a naopak zvýšit množství dovážených surovin. Německo tak činilo, z důvodu zajištění soběstačnosti v době války. Tato politika byla úspěšná, ale na rozdíl od předchozích období, neobchodovalo Německo se západní Evropou, ale vytvořilo si zcela nové distribuční cesty a to zejména se zeměmi Latinské Ameriky, se kterými mělo Německo dobré vztahy. Mezi další faktory, které napomohly oživení, patří rozšiřování dopravních sítí a motorizace.

11

Maddison, Dynamics Forces in Capitalist Development, 1991.

12


13

Bairoch, Economics and World History, 1995.

26

2.5 Dílčí závěr Cílem kapitoly bylo srovnat makroekonomické agregáty a především popsat hospodářskou politiku jednotlivých států. Každá země zvolila více či méně rozdílnou taktiku a přesto všechny tři země zažily úspěšnou a poměrně rychlou obnovu. Zatím co se Spojené království obrazně řečeno drželo zpátky, Německo zasahovalo téměř do všech oblastí hospodářství. Švédsko bylo z tohoto pohledu někde uprostřed. Ekvivalentní pořadí země zaznamenaly i při porovnání velikosti obnovy. Německo v tomto pomyslném závodě vyhrálo, Švédsko opět zaujalo pozici uprostřed a Velká Británie skončila poslední. Pokud bychom do toho pořadí zařadili i Francii bezpečně by zaujala místo až za Spojeným královstvím. Podstatný rozdíl však spočívá v úmyslech jednotlivých vlád. Švédská hospodářská politika se lišila od ostatních zemí. Vláda se rozhodla pro expansionistické postupy a po celou dobu tuto politiku následovala. V tomto Německo zaostalo. Sice zcela úmyslně opustilo po vítězství nacistů předchozí deflační politiku a zavedlo několik programů na podporu ekonomiky, ale s postupem času se většina výdajů přemístila do zbrojního průmyslu a to ne za účelem zlepšení životní situace nebo vyřešení ekonomických problémů, ale s cílem připravit zemi na válku a získat zbrojní převahu. Takže německé zázračné oživení spíš bylo doprovodným jevem, než záměrem. Jak bylo zmíněno Velká Británie, do hospodářství příliš nezasahovala, snažila se pouze nastolit příznivé prostředí pro podnikání. To se jí povedlo. Na druhé straně se nedá říci, že by její politika nějak výrazně pomohla nastartovat hospodářství. Obnova byla spíše přirozeným vývojem, který nebyl z vládní strany narušen.

27

3 Francie 3.1 Historické souvislosti Období, do kterého spadá také Velká krize, se nazývá Třetí francouzskou republikou a datuje se od roku 1875, kdy byla přijata nová ústava až do roku 1940, tedy do druhé světové války, kdy Třetí republika nahrazena Vichystickým režimem. Ústava byla tvořena třemi zákony a byl zaveden parlamentní systém. Poslanecká sněmovna měla mandát po dobu čtyř let a senát pak devět let. Tyto dvě komory volily prezidenta na sedm let. Obě komory byly formálně právně nezávislé, a i když, neexistovalo žádné oficiální referendum, byla jejich moc limitována veřejným míněním. Na počátku 20. století existovalo ve Francii zhruba 10 menších politických stran, tato roztříštěnost však nezávislým francouzům vyhovovala. Strany musely pro dosažení většiny v parlamentu tvořit koalice, které se však vyznačovaly značnou nestabilitou. Často tedy docházelo, ke střídání alespoň části vlády. Od vzniku Třetí republiky francouzská vláda do ekonomiky státu příliš výrazně nezasahovala. To se však změnilo s příchodem první světové války v roce 1914. V období války, jako každá země i Francie přešla do stavu válečného hospodářství. Došlo k zavádění přídělových systémů. Mzdy a ceny byly uměle regulovány. Stát tak přiděloval jednotlivé státní zakázky, suroviny i pracovní sílu. Frank se odpoutal od zlata a válka byla financována tištěním peněz, které zapříčinilo růst inflace, jak můžeme vidět v následující tabulce. Tabulka 6: Inflace během první světové války, (v procentech; CPI – 1914 = 100)

Francie

1914 100

1915 120

1916 135

1917 163

1918 213

Zdroj: Maddison, Dynamic Forces in Capitalist Development, 1991.

„Poražený vítěz,“ tak bývá nazývána Francie po skončení první světové války. Žádná západní země Evropy neutrpěla tak značné škody jako Francie. Boje při tom probíhali na severu, který byl do té doby nejbohatším a silně industrializovaným územím. Nacházela se tam nadpoloviční většina průmyslové výrobní kapacity. Na poničeném území se vyprodukovalo 70 % veškerého Francií vytěženého uhlí.14 Vysoký byl také počet raněných, který se vyšplhal až 2,25 milionů a číslo mrtvých se zastavilo na hodnotě 1,5 milionu 14

CAMERON, Rondo. Stručné ekonomické dějiny světa: od doby kamenné do současnosti.

28

Francouzů. Vysoké hospodářské i lidské ztráty se později podepsali na rozvoji pacifismu ve francouzské společnosti a také ovlivnili další vývoj francouzské republiky. Po sečtení všech škod, se však vláda pustila do rozsáhlých rekonstrukcí, což pomohlo nastartovat celou ekonomiku. Francouzská vláda však spoléhala, že tyto investice budou moci být z velké části splaceny díky reparacím z Německa a dokonce je tak účetně vyrovnávala ve státním rozpočtu.

Toto sebevědomé počínání z francouzské strany

nakonec zemi způsobilo velké problémy, když se v roce 1932 zastavily veškeré reparace po prosazení Hooverova moratoria. Nestabilitu franku v období od roku 1919-1927 okomentoval také J. M. Keynes „Pokaždé, když frank ztrácí hodnotu, je ministr financí přesvědčen, že tato skutečnost vyplývá ze všeho, kromě ekonomických příčin. On ji připisuje přítomnost cizinců v chodbách burzy, a nezdravým a škodlivým silám spekulace. Tento postoj je spíše blízký šamanovi, který přisuzuje onemocnění skot „dáblovu oku", a bouři nedostatečnému množství obětí.“15 Frank, který byl po válce ukotven v poměru 5.4 franku za jeden dolar, se v nadcházejících letech s několika výjimkami propadal, až byl nakonec stabilizován v roce 1927 na úrovni 25 franků za dolar pomocí zvýšení daní a zavedením úsporných opatření. V roce 1928 bylo toto ustálení potvrzeno 25. Června přijetím stabilizačního zákona. Tomu rozhodnutí předcházela ostrá debata mezi guvernérem Francouzské národní banky a tehdejším premiérem, kterým byl Poincaré. Ten požadoval, aby byl frank ještě více zhodnocen a dokonce vyhrožoval demisí v případě, že tento návrh projde. Zákon byl však přesto přijat aniž by Poincaré rezignoval. 16 Hodnota při, které byl frank stabilizován, byla silně podhodnocena oproti jiným měnám. To zapříčinilo nárůst exportu, spolu s tím pokles importu a hlavně to vedlo ve spojení s nadhodnocenou britskou librou, k vysokému přílivu zlato do Francie. Rezervy zlata rostly v letech 1927-1930, kdy se z částky 18 miliard franků v roce 1927 vyšplhaly až na 80 miliard v roce 1930.17

15

Keynes, preface to the French translation of A Track on Monetary Reform, 1924. Stabilization of the franc. 17 FERRO, Marc; MATĚJŮ, Jitka; OLŠÁKOVÁ, Doubravka. Dějiny Francie. 16

29

3.2 Hospodářská politika Od doby, kdy došlo ke stabilizaci franku v roce 1928, na tom byla Francie dobře. V důležitých výrobních odvětvích jako je těžba uhlí, železné rudy, nebo výroba oceli měla Francie účetní bilanci kladnou. Do země nadále přitékalo zlato a ještě v roce 1929 francouzský ministr André Tradieu slibuje „politiku prosperity“18. USA mezitím již zažívá propad své ekonomky a v roce 1930 první vlnu bankovních bankrotů. V druhé polovině roku 1930 se určité problémy přenesly i na Francii. Strach z nadcházející krize oslabuje důvěru a zvyšuje se poptávka po likviditě. To se projevilo stahováním francouzských aktiv ze zahraničí. Především z Německa a Rakouska. Tento krok měl za následek ještě další zvýšení tlaku na dlužnické země ve střední Evropě. Následkem devalvace britské libry v roce 1931, následované dalšími zeměmi, došlo ve Francii k poklesu exportu z důvodu ztráty konkurenceschopnosti na zahraničních trzích. Nicméně díky vysokým zlatým rezervám byla Francie schopná udržovat si i nadále svoji nezávislou politiku bez potřeby devalvovat svoji měnu. Devalvace libry však nebyla jediným problém, kterému musela vláda čelit. Francie čelí zvýšené konkurenci z Japonska, a odnáší to její textilní průmysl. Upadá významná společnost Compagnie générale transatlantique, zaměřena na lodní dopravu, která byla zachráněna jen díky vysokým státním dotacím v roce 1935. Tyto změny se odrážejí ve státním rozpočtu, který začíná vykazovat první deficit. Tradieu se sice pokouší o jeho vyrovnání pomocí investiční politiky do výstavby infrastruktury, elektrifikace, ale současně dochází k výpadku několika důležitých příjmů.

Kvůli

celosvětovému poklesu mezinárodního obchodu, klesá příjem z lodní dopravy. Přestaly být vypláceny reparace z Německa a poklesla také turistika. Poprvé se objevuje návrh na devalvaci franku podaný Paulem Reynaudem, tehdejším členem vlády. Avšak pro svůj návrh nenachází žádnou podporu. Strach z růstu inflace je velice silný a navíc Francouzi možnou devalvaci své měny brali jako potupu. Proto bylo přistoupeno k jiným nástrojům hospodářské politiky. Ve snaze snížit francouzské ceny tak, aby se vyrovnali světovým, bylo přistoupeno k silným deflačním opatřením. Snížili se vládní investice, docházelo ke snižování počtu státních zaměstnanců a jejich mezd. „Zároveň je zavedena malthusiánská politika omezování určité produkce, především vinic, za jejichž vytrhání 18

CAMERON, Rondo. Stručné ekonomické dějiny světa : od doby kamenné do současnosti.

30

jsou vypláceny náhrady.“19Současně jsou zaváděny restriktivní opatření ve formě zvýšení cel a uvalení spotřební daně na zboží pocházející ze zemí s devalvovanou měnou. Dochází k zavádění kvót na dovoz určitého zboží a nakonec je zakázán import především obilí. V roce 1935 nový ministr Pierre Laval navíc snižuje státní výdaje ještě o 10% což se týká hlavně důchodů a platů.20Tradieu a Laval se hlavně snažili vyhnout nákladné modernizaci a udržet stanovený kurz měny. Tato politika měla opačné následky, než které byly původně zamýšleny. Zatvrzelé držení se zlatého standardu v době, kdy většina zemí devalvovala, znamenalo, že veškeré náklady na přizpůsobení se světové situaci byly na straně Francie. To mělo za následek zvýšení úrokových sazeb, které nepřispívaly k rozvoji ekonomické aktivity. Snižováním mezd došlo k omezování domácí spotřeby. Budoucí očekávání dalšího poklesu cen spolu s vysokými úrokovými sazbami způsobili další pokles investic. Tabulka 7: Vývoj investic a vládní spotřeby ve Francii v letech 1929-1939; (v procentech 1929 = 100) Rok 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939

domácí investice 100 134,4 89,6 74,3 61,1 60,3 57,1 41,1 33,9 30,2 24,9

firemní investice 100 110,2 82,3 53,2 53,3 45,1 40,8 45,6 54,8 40,2 38

vládní investice 100 100,1 112,5 111,6 99,9 88 104,6 94,8 75,2 70,2 60,9

Zdroj: BEAUDRY, Paul; PORTIER, Franck. The French Depression in the 1930s.)

Tabulka ukazuje, že nejvíce byly ovlivněny domácí investice, které oproti roku 1929 klesly o 75 %, firemní investice pak v tomto období klesly o 62 %. Tento propad se vláda snažila vyrovnat do konce roku 1932, pak ale zvolila deflační politiku a investice výrazně poklesly. Výjimkou jsou pak roky 1936 a 1937, kdy investice krátkodobě vzrostly, díky politice „levných peněz.“

19 20

FERRO, Marc; MATĚJŮ, Jitka; OLŠÁKOVÁ, Doubravka. Dějiny Francie. FERRO, Marc; MATĚJŮ, Jitka; OLŠÁKOVÁ, Doubravka. Dějiny Francie.

31

V květnu roku 1936 vyhrála volby levicová Lidová Fronta a ministerský předsedou se 4. června Stal socialista Léon Blum. Spolu s vítězstvím levice, propukly stávky dosud nevídaného rozsahu. Jen v červnu jich bylo přibližně 12 000.21 Stávky takové rozsahu měli samozřejmě vliv i na ekonomickou situaci v zemi. Objem výroby klesl během tohoto měsíce o 6 %.22 Během voleb se Blum snažil distancovat od deflační politiky a také devalvace. Činil tak, ale zřejmě hlavně z důvodu, získání podpory ze strany komunistů. Podle tehdejšího amerického ministra financí se Blum rozhodl pro devalvaci ještě před tím, než nastoupil do úřadu23. Hospodářská politika Francie se měla v nejbližší době radikálně změnit. Vláda zavrhla restriktivní politiku podporovanou předchozími vládami a pokusila se o hospodářský program, který bývá často nazýván „Malý New Deal“.

Vláda se snažila podpořit

poptávku. Jedním z prvních kroků byl návrh na zvýšení veřejných výdajů. Vzápětí na to byly 7. června podepsány „Accord de Matignon“ (Matignonské dohody). Ty obsahovaly uznání

legitimity

odborových

organizací,

povolily

vznik

kolektivních

smluv

a garantovaly zvýšení platů o 7-15 % v závislosti na výši platu. Méně placeným zaměstnancům se plat zvyšoval více. Po uzavření dohod vláda pokračovala přijetím zákona, který zkrátil pracovní týden na maximálních 40 hodin a zaručil nárok na 15 dní trvající placenou dovolenou.

21

FERRO, Marc; MATĚJŮ, Jitka; OLŠÁKOVÁ, Doubravka. Dějiny Francie. EICHENGREEN, Barry J. Golden fetters : the gold standard and the great depression, 1919-1939. 23 EICHENGREEN, Barry J. Golden fetters : the gold standard and the great depression, 1919-1939. 22

32

Tabulka 8: Vývoj zaměstnanosti a doby práce ve Francii v letech 1929-1939; (v procentech 1929 = 100)

1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939

zaměstnanost 100 99 95,9 92,4 92,3 91,1 90,3 90,2 91,4 92,1 92,8

délka pracovního týdne 100 98 94,9 91,9 93,6 93 92,6 94,1 83,9 81,5 83,9

odpracované hodiny 100 97,1 91 85 86,4 84,7 83,7 84,8 76,6 75,1 77,8

Zdroj: BEAUDRY, Paul; PORTIER, Franck. The French Depression in the 1930s.

Z tabulky můžeme vyčíst, že pracovní doba se od roku 1929 neustále snižovala, nejmarkantnější zkrácení pracovní doby pak nastalo mezi lety 1936-1937 poté co se k moci dostala Lidová fronta a Léon Blum, který zkrátil pracovní týden. Od roku 1937 se pohybovala zhruba 25% pod předkrizovou úrovní. Za povšimnutí také stojí to, že zaměstnanost se od roku 1936 mírně zvyšovala, ale tento vývoj byl zapříčiněn hlavně zmiňovaným zkrácením pracovní doby, kvůli kterému muselo být zaměstnáno více osob. Mezi další přijaté změny patři zvýšení věkové hranice při odchodu ze školy, ale také zestátnění železnic, zbrojního průmyslu a částečná nacionalizace národní banky, tak aby vláda získala větší kontrolu. Blum byl zastáncem názoru, že pro potřebné oživení je důležitý dostatek „levných peněz“ tedy přístup k úvěrům s nízkým úrokem. Z tohoto důvodu instruoval Francouzskou národní banku k poskytnutí úvěru průmyslovému sektoru s takovým úrokem, aby vyvažoval zvýšené náklady vzniklé přijetím pracovních normativních aktů.24 I přes to docházelo kvůli zvyšujícím se nákladům na pracovní sílu k omezování nabídkové strany. Všechny tyto změny se projevily v poklesu objemu exportu. Následnému odlivku kapitálu se vláda snažila zamezit použitím devizových omezení. Úspěšní byli jen krátkou dobu, poté se odliv zlata obnovil. V reakci na tuto situaci bylo čím dál tím více osob přesvědčeno, že devalvace franku je nevyhnutelná. Vláda se pokoušela devalvaci zabránit všemi možnými prostředky. Dokonce byl přijat zákon, podle kterého bylo možno sankcionovat osoby, které šířili zvěsti o devalvaci nebo 24

EICHENGREEN, Barry J. Golden fetters : the gold standard and the great depression, 1919-1939.

33

spekulovali s cizími měnami. V jeho rámci bylo během jednoho měsíce potrestáno 50 osob a vyhoštěno 15 cizinců.25 Pro většinu světa, byly tyto kroky vnímány negativně a ještě více prohloubily nedůvěru ve frank, který tak silně znehodnotil. 26. září 1936 tak dochází k opuštění zlatého standardu. Již v průběhu roku 1935 probíhali první jednání mezi Francií a Velkou Británií o spolupráci v případě devalvace franku. Francie se totiž obávala reakce Británie a USA. Pokud by tyto země v reakci na znehodnocení franku sami přistoupili k odvetné devalvaci z jejich strany, mohlo by to eliminovat výhody plynoucí z tohoto kroku. Ceny vyvážejících komodit USA a Británie by byly natolik nízké, že by Francie byla na zahraničních trzích opět nekonkurenceschopná. Nicméně Británie i USA se obávali negativních následků měnové nestability a tak měli obě země pozitivní vztah k případné spolupráci. V září roku 1936 byla uzavřena dohoda, známá pod anglickým označením „Tripartite Agreement.“

Tuto dohodu původně uzavřeli Francie, Velká Británie

a Spojené státy Americké, ale později se k ní připojily i Belgie, Švýcarsko a Holandsko. V této dohodě se členové dohodli, že se vyvarují odvetné manipulaci s měnou jen z důvodu získání lepší obchodní pozice na zahraničních trzích. Podmínkou Británie a USA bylo, že Francie devalvuje frank maximálně o 25 %. Tato dohoda pomohla stabilizovat mezinárodní systém. Tím, že Británie nemusela devalvovat, mohla Francie připoutat frank k libře na stabilní úrovni od října až do března následujícího roku. V dubnu pak frank začal znehodnocovat a stabilizován byl opět až na konci roku 1938.26 I tak, ale byly roky po uzavření dohody až do počátku druhé světové války, stabilnější než v předchozích letech. Po vzoru ostatních zemí měla devalvace Franku znamenat postupné oživení francouzské ekonomiky. To se, ale nestalo. Jedním z možných důvodů mohli být neustále rostoucí náklady na práci, což bylo velice netypické pro zemi zažívající devalvaci. Příčinou byly sociální reformy zavedené vládou Lidové fronty, jež byly zmíněný výše. Dalo by se očekávat, že se při zkrácení délky pracovního týdne, zvedne produktivita práce. Což se skutečně stalo, ale přírůstek nebyl zdaleka tak vysoký, aby kompenzoval náklady. Vysoké

náklady,

vedly

k nízké

ochotě

rozšiřovat

výrobu

a

snižovali

konkurenceschopnost na zahraničních trzích. Jednou z posledních věcí, kterou Blum udělal, bylo částečné zvýšení výdajů na zbrojení. 15. června 1937 požádal Léon Blum 25 26

EICHENGREEN, Barry J. Golden fetters : the gold standard and the great depression, 1919-1939. EICHENGREEN, Barry J. Golden fetters : the gold standard and the great depression, 1919-1939.

34

o plnou moc pro uskutečnění finančních reforem, ale jeho žádost byla zamítnuta parlamentem. Neschopnost prosadit své cíle donutila Bluma o týden později podat demisi. Je nahrazen Camillem Chautempsem, který se pokusil omezit platnost zákona o 40 hodinovém pracovním týdnu, ale nebyl úspěšný. 10. dubna je nahrazen Edouardem Daladierem, který Francii vedl až do roku 1940. Na rozdíl od svých předchůdců dokázal zrušit 40 hodinový týden. Dále zaměřil svou politiku na zvýšení přídavků pro rodiny podle počtu dětí. A především zvyšuje výdaje na zbrojení. 3.2.1 Sociální krize Ve Francii se ve třicátých letech k ekonomické krizi sešlo hned několik závažných společensko-politických problémů. Na jedné straně to byl ve světě vzrůstající pravicový extremismus, který se přenášel i do Francie. Je však potřeba zmínit, že ve Francii nikdy nedosáhl takového úspěchu, jako třeba v Itálii nebo ve Španělsku. Na druhé straně to byl strach, který se šířil ze Sovětského svazu, tím byl komunismus. V roce 1936, kdy vyhrála volby levice, koaliční vládu tvořili i komunisté. Takže kromě strachu z pravicového i levicového extremismu, byla ve Francii od konce první světové války vždy silná pacifistická hnutí. Francouzi již nechtěli znovu zažít hrůzy války, a proto se ze všech sil snažili bojům vyhnout. To se odrazilo hlavně v tolerování přestupků Německa, které začalo porušovat mezinárodní dohody. Ve francouzské společnosti to opravdu vřelo. K tomu se ještě přidaly některé vládní aféry. Francouzská vláda často věnovala daleko více úsilí k udržení se u moci a zajištění občanského klidu než k řešení ekonomických problémů. Z velké části to bylo způsobeno i nestabilní politickou situací. Neustálé výměny ministerský předsedů a vlád jen zhoršovaly stav již tak zdevastované ekonomiky. Celá situace byla velice nepřehledná. V následujícím textu jsem se ji snažila trochu zjednodušit a zpřehlednit. Z toho důvodu je pro komplexní přehled k práci přiložena příloha č. 1, která zobrazuje všechny ministerské předsedy a politické strany, jež prezentovali od roku 1913 – 1940. Je zjevné, že pokud se jednotlivé vlády střídaly v tak rychlém tempu, bylo prosazení, ale hlavně zajištění návaznosti nějaké hospodářské politiky, prakticky nemožné.

35

Nezaměstnanost neustále a stavebnictví.

Na

rostla

začátku

a

to hlavně

třicátých

let

v odvětvích těžkého průmyslu

však

neexistovalo

pojištění

proti

nezaměstnanosti ani jiné podpůrné fondy. Odborové organizace byly roztříštěné a tím také slabé. Ve společnosti značně narůstá napětí. V roce 1928 se formuje pravicová skupina nazvaná Francouzská solidarita, která je organizovaná podobně jako nacistické skupiny. Dalším pravicovým hnutím jsou Ohňové kříže, které mají až 150 000 členů. V reakci na „Stavivského aféru“ dochází 6. února 1934 k útoku pravicových skupin, jehož následkem se sjednocuje také levice. Od konce války, došlo k několika finančním skandálům, ale nikdy neměli výrazný vliv na politickou situaci v zemi. To se změnilo na počátku rokou 1934 se „Stavivského aférou.“ Serge Alexandre Stavisky, byl židovský imigrant z Ukrajiny. Byl to finanční podvodník, který si dokázal získat důvěru významných osobností tehdejší Francie. Měl velice úzké vztahy s levicovým premiérem Camillem Chautempsem. Stavivskému se podařilo stát se předsedou ve sdružení pozemků a veřejných prací s podporou vládních představitelů a získat miliony od důvěřivých akcionářů.27 Když byl tento podvod v lednu roku 1934 odhalen, vypukl dosud nevídaný skandál. Téhož měsíce se úřady pokusily Stavivského zatknout. Při této akci se však Stavivský údajně sám zastřelil. Především pravice se s tímto

vysvětlením

nespokojila,

protože

se

domnívala,

že

Stavivsky

mohl

kompromitovat mnoho významných představitelů levicové vlády a tudíž byl zabit. Narůstající tlak ze strany pravicových skupin vyústil v premiérovu demisi ještě téhož měsíce. Nahrazen byl dalším levicovým premiérem Édouardem Daladierem. V ulicích Paříže nadále probíhali demonstrace. Daladier v zápětí nechává odvolat policejního prefekta, kterého považoval za příliš pravicového. To vyvolalo další eskalaci násilí, které vyvrcholilo 6. února 1934 pochodem pravicových skupin na Chapmps-Élysées. Při tomto pochodu bylo zraněno 1435 lidí a zabito celkem 15.28 Levicovou vládou byla tato událost vnímána jako pokus o převrat a pravicovými skupinami jako násilné potlačení poctivých lidí. Daladier z počátku tomuto tlaku pravicových skupin odolával, ale sám cítil, že ztrácí podporu policie, justice i armády. 9. února 1934 Daladier podává demisi a na pozici ministra je nahrazen Gastonem Doumergem, představitelem pravice. Následně je nahrazen Pierrem Lavalem, taktéž členem pravicové strany. Za povšimnutí stojí, že tato situace je prakticky protiústavní, jelikož volby v roce 1932 vyhrála levice. 27 28

http://cs.metapedia.org/wiki/Stavisk%C3%A9ho_af%C3%A9ra http://cs.metapedia.org/wiki/Stavisk%C3%A9ho_af%C3%A9ra

36

V roce 1936 přicházejí nové volby. Především vzhledem k neúspěchům Lavalovy deflační politiky, drtivě vítězí tři levicové strany. Tyto tři strany tvoří silnou koalici pod Názvem Lidová fronta, která se zformovala mezi lety 1934-1935. Jednotlivými členy byli socialisté z Francouzské sekce dělnické internacionály (SFIO), kteří získali nejvíce křesel, poté to byli radikálové a v neposlední řadě Komunisté.29 Do čela této koalice se po vítězství postavil Léon Blum ze strany SFIO, který se tak stal novým francouzským ministrem. Nicméně i přesto, že oproti pravici, měla levice silnou pozici, koalice byla stále tvořena různými stranami, což znamenalo závislost stran na sobě a možnost, rozpadu koalice. Tedy vláda nebyla úplně stabilní. Vítězství levice bylo velmi oslavováno, lidé měli pocit, že se jim konečně dostane pozornosti. Jak bylo zmíněno v předchozí části, toto vítězství bylo doprovázeno stávkami. V podstatě tak, ale lidé dávali pouze najevo, že zvítězily strany, které jim slíbily sociální změny, a že urychleně požadují jejich splnění. V tom přichází dohody z Matignonu, ve kterých si vláda podmiňuje ukončení stávek. To se jí částečně povedlo, ale některé skupiny nadále odmítaly uzavřené dohody, což podkopávalo autoritu vlády. Vládou přijaté sociální reformy začínají být finančně neúnosné a navíc negativně působí na průmysl. Zvyšuje se inflace a lidé začínají být zklamáni. Náladě nepřispěje ani Blumův postoj k právě začínající občanské válce ve Španělsku. Jako socialista, mělo být jasné, že se postaví na stranu legálně zvolené levicové vlády, která bojovala s nacionalistickým hnutím generála Franka. Ale ze strachu z možné občanské války ve Francii a potenciální války s Německem se Francie podřídila politice Velké Británie a rozhodla se nezasahovat. Nespokojenost občanů se současnou vládou neustále rostla a vyvrcholila pádem vlády. Ministerským předsedou se stal Édouard Daladier, který však pokračuje v politice „appeasementu“ po vzoru Velké Británie a v září roku 1938 podepisuje Mnichovskou dohodu. Když se vracel do Francie, byl lidmi oslavován, jako ten co zachránil mír, ale sám Daladier věděl, co se v brzké době stane, což dokládá i výrok, který pronesl před svým asistentem. Řekl „Ah les cons! (Hlupáci!)“30 Proto také následující měsíc, začal tajně spolupracovat s americkými představiteli, jak obejít zákon o neutralitě a nakoupit americká letadla. V září 1939 po napadení Polska, nezbývá Francii, než vyhlásit Německu válku. 29 30

http://en.wikipedia.org/wiki/Popular_Front_%28France%29 CAMERON, Rondo. Stručné ekonomické dějiny světa : od doby kamenné do současnosti.

37

Závěr Cílem bakalářské práce bylo analyzovat hospodářskou politiku Francie v období 1929 až 1939. V první části jsem se věnovala obecným příčinám krize a vlivu USA. K vypuknutí došlo v období, kdy většina zemí stále pociťovala následky první světové války. Roli sehrála vysoká zadluženost a silná inflace. Spojené státy v roce 1928 přestali investovat v Evropě a přesunuli kapitál na americkou burzu. To vedlo ke spekulativnímu růstu a následnému burzovnímu krachu. Toto zasáhlo poptávkovou i nabídkovou stranu. Propad burzy byl v zápětí následován vlnou pádem velkého počtu bank. Bankovní panika se přenesla i do Evropy. Narůstající protekcionismus zasáhl celý svět a jeho následkem prudce klesl světový obchod. Významný šiřitelem ekonomické krize byl také zlatý standard. Při návratu ke zlatu upoutala každá země svou měnu v jiném poměru, což zapříčinilo nerovnováhu systému. Cílem druhé části byla komparace makroekonomických agregátů a analýza hospodářské politiky Velké Británie, Švédska a Německa. Každá země zvolila více či méně rozdílnou cestu a přesto všechny tři země zažily úspěšnou a poměrně rychlou obnovu. Švédsko zvolilo expansivní politiku, která byla založena na rostoucích veřejných výdajích. Krátce po Velké Británií v roce 1931 proběhla ve Švédsku devalvace, která měla pozitivní účinky na export v obou zemích. Velká Británie, ale na rozdíl od Švédska příliš nezvyšovala veřejné výdaje a také zaváděla protekcionistická opatření. Jejím hlavním cílem byla ochrana domácího trhu, bez velkých zásahů do hospodářství. Německo podobně jako Švédsko původně zvyšovalo veřejné výdaje, ale spolu s vítězstvím nacistické strany byla většina financí převedena do zbrojního průmyslu a tím skončila i cílená snaha o obnovu ekonomiky, která byla vystřídána snahou o vojenskou převahu. Přesto však doprovodným jevem velkých výdajů do zbrojního průmyslu, bylo oživení ekonomiky. V poslední části mé bakalářské práce jsem se věnovala hospodářské politice Francie a sociálním souvislostem. V počátcích krize byla francouzská pozice vlivem vysokých zlatých rezerv poměrně silná. Francie se i proto na rozdíl od vybraných zemí rozhodla nedevalvovat

svoji

měnu.

Aby

toho

byla

schopna

a

ve

snaze

neztratit

konkurenceschopnost na světových trzích, se hospodářská opatření, která vláda přijímala především v první polovině třicátých let, nesla v deflačním duchu. Nechuť 38

devalvovat z velké části plynula i z francouzské národní hrdosti. Toto otálení však způsobilo dlouhotrvající problémy, které země s devalvovanou měnou už dávno překonaly. Obdobně situaci zkomplikovala francouzská sebejistota ve směru k německým reparacím. Francouzi si byli jistí, že budou všechny reparace splaceny a dopředu s nimi počítali. Spolu deflací byly zavedeny i protekcionistické postupy. V tomto ohledu se Francie nijak nelišila od zbytku světa. Deflační politika za celou dobu nepřinesla požadované výsledky. Naopak v roce 1935 dochází k dalšímu propadu v hospodářství, které v žádné z porovnávaných zemí nenastalo. Situace se nadále zhoršovala a občané si vymohli změnu. V druhé polovině třicátých let byla, tedy tato politika opuštěna a po devalvaci přišli expansionistická opatření označována jako „Malý New Deal.“ Prakticky tak následovala hospodářskou politiku porovnávaných zemí, ale s několika ročním zpožděním. Následně vláda začala zavádět štědrá sociální opatření jako zkrácení pracovního týdne nebo zvyšování mezd, která měla za následek vysoký růstu pracovních nákladů. Takto vysoké náklady nadále stlačovaly ochotu investovat do výroby a také znevýhodňovaly francouzské produkty na zahraničních trzích. Hodnoty francouzské ekonomiky byly trvale nízké. Navíc začínalo být stále zřejmější, že je potřeba zvýšit výdaje na obranu. To bylo provedeno právě na úkor předtím přijatých sociálních výhod. Hospodářskou politiku Francie značně ovlivnily turbulence na domácí politické scéně, všeobecná nespokojenost obyvatel a narůstající domácí i mezinárodní napětí. Nekonzistentní politické vedení znemožňovalo sledovat dlouhodobé cíle. Neustálé probíhající střety mezi extrémisty z pravicových a levicových stran, vyvolávaly strach z možné občanské války a také se stále zvyšovala hrozba útoku Německa. Většina obyvatel volala po míru a Francie přijala politiku „appeasementu,“ v jejímž smyslu byla podepsána Mnichovská dohoda. Takto neklidná situace v zemi stáčela pozornost od ekonomických problémů k řešení vnitropolitických otázek. V konečném důsledku se Francie až do začátku druhé světové války prakticky nevzpamatovala z Velké hospodářské krize, a to i když byla její pozice v roce 1929 silná a největší propad nebyl tak závažný, jako v jiných zemích.

39

Použitá literatura ALDCROFT, Derek H. The European economy 1914-1990. 3rd ed. London : Routledge, 1996. 300 s. ISBN 0415091608. BEAUDRY, Paul; PORTIER, Franck. The French Depression in the 1930s.. Review of economic dynamics. 2002, 5, 1, s. 73-99. Dostupný také z WWW: . ISSN 1094-2025. CAMERON, Rondo. Stručné ekonomické dějiny světa : od doby kamenné do současnosti. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1996. 475 s. ISBN 8085865211., EICHENGREEN, Barry J. Golden fetters : the gold standard and the great depression, 19191939. New York : Oxford University Press, 1995. 448 s. ISBN 0195064313. FALTUS, Jozef; PRŮCHA, Václav. Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století. 2. vyd. Praha : Oeconomica, 2004. 194 s. ISBN 8024504995 FERRO, Marc; MATĚJŮ, Jitka; OLŠÁKOVÁ, Doubravka. Dějiny Francie. Vyd. 1. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 692 s. ISBN 8071068888. KINDLEBERGER, Charles Poor. Comparative political economy : a retrospective. Cambridge, Mass. : MIT Press, 2000. 500 s. ISBN 0262112469. MADDISON, Angus. The world economy : historical statistics. Paris : Development Centre of the Organisation for Economic Co-operation and Development, 2003. 273 s. ISBN 9264104127 MATES, Pavel. Moderní dějiny státu a práva. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1993. 230 s. ISBN 8021002212. ŽÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. 2. rozš. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009. 397 s. ISBN 9788073801847.

Elektronické zdroje Metapedie

Stavivského

aféra.

[online].

[cit. 2011-04-14]

Dostupné

na WWW:

http://cs.metapedia.org/wiki/Stavisk%C3%A9ho_af%C3%A9ra Wikipedia Causes of the Great depression [online]. [cit. 2011-04-14] Dostupné na WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Causes_of_the_Great_Depression 40

Wikipedia Popular front (France). [online]. [cit. 2011-04-14] Dostupné na WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Popular_Front_%28France%29 Wikipedia seznam ministrů Francie. [online]. [cit. 2011-04-10] Dostupné na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_premi%C3%A9r%C5%AF_Francie

41

Seznam tabulek Tabulka 1:Vývoj světového obchodu v letech 1929-1932 ............................................................. 15 Tabulka 2: Průmyslová produkce v letech 1929-1932 ................................................................... 15 Tabulka 3: Světové ceny potravin, surovin a výrobků v letech 1929-1932 ........................... 15 Tabulka 4: Velikost HDP/os. ve vybraných zemích v letech 1929-1939 ................................. 19 Tabulka 5: Vývoj cenové hladiny v období 1929-1939 ................................................................... 20 Tabulka 6: Inflace během první světové války, CPI – 1914 = 100 .............................................. 28 Tabulka 7: Vývoj investic a vládní spotřeby ve Francii v letech 1929-1939.......................... 31 Tabulka 8: Vývoj zaměstnanosti a doby práce ve Francii v letech 1929-1939 ..................... 33

Seznam grafů Graf 1: Výše HDP ve vybraných zemích Evropy v letech 1929-1939 ........................................ 17 Graf 2: Výše HDP ve Francii v letech 1929-1939 ............................................................................... 18 Graf 3: Výše HDP ve Velké Británii v letech 1929-1939 ................................................................. 21 Graf 4: Výše HDP ve Švédsku v letech 1929-1939............................................................................. 23 Graf 5: Výše HDP v Německu v letech 1929-1939 ............................................................................. 25

42

Seznam příloh Příloha 1: Seznam premiérů ve Francii v období 1914-1940

43

Příloha 1: Seznam premiérů ve Francii v období 1914-1940 9. 12. 1913 -9. 6. 1914 9. 6. 1914 -13. 6. 1914 13. 6. 1914 -29. 10. 1915 29. 10. 1915 -20. 3. 1917 20. 3. 1917 -12. 9. 1917 12. 9. 1917 -16. 11. 1917 16. 11. 1917 -20. 1. 1920 20. 1. 1920 -24. 9. 1920 24. 9. 1920 -16. 1. 1921 16. 1. 1921 -15. 1. 1922 15. 1. 1922 -8. 6. 1924 8. 6. 1924 -15. 6. 1924 15. 6. 1924 -17. 4. 1925 17. 4. 1925 -28. 11. 1925 28. 11. 1925 -20. 7. 1926 20. 7. 1926 -23. 7. 1926 23. 7. 1926 -29. 7. 1929 29. 7. 1929 -2. 11. 1929 2. 11. 1929 -21. 2. 1930 21. 2. 1930 -2. 3. 1930 2. 3. 1930 -13. 12. 1930 13. 12. 1930 -27. 1. 1931 27. 1. 1931 -20. 2. 1932 20. 2. 1932 -3. 6. 1932 3. 6. 1932 -18. 12. 1932 18. 12. 1932 -31. 1. 1933 31. 1. 1933 -26. 10. 1933 26. 10. 1933 -26. 12. 1933 26. 12. 1933 -30. 1. 1934 30. 1. 1934 -9. 2. 1934 9. 2. 1934 -8. 11. 1934 8. 11. 1934 -1. 6. 1935 1. 6. 1935 -7. 6. 1935 7. 6. 1935 -24. 1. 1936 24. 1. 1936 -4. 6. 1936 4. 6. 1936 -22. 6. 1937 22. 6. 1937 -13. 3. 1938 13. 3. 1938 -10. 4. 1938 10. 4. 1938 -21. 3. 1940

Gaston Doumergue Alexandre Ribot René Viviani Aristide Briand Alexandre Ribot Paul Painlevé Georges Clemenceau Alexandre Mileradn Georges Leygues Aristide Briand Raymond Poincare Fréderic Francois-Marsal Edouard Herriot Paul Painlevé Aristide Briand Edouard Herriot Raymond Poincare Aristide Briand André Tradieu Camille Chautemps André Tradieu Théodore Steg Pierre Laval André Tradieu Edouard Herriot Joseph Paul-Boncour Edouard Daladier Albert Sarrau Camille Chautemps Edouard Daladier Gaston Doumergue Pierre-Etienne Flandin Fernand Bouisson Pierre Laval Albert Sarrau Léon Blum Camille Chautemps Léon Blum Edouard Daladier

radikál socialista střední pravice levice střed levice střed střední pravice levice střed radikál socialista národní blok - pravice národní blok - pravice levice střed národní blok - pravice národní blok - pravice levý kartel levý kartel levý kartel levý kartel národní jednota - pravice levice střed střední pravice radikál socialista střední pravice radikál socialista konzervativ - pravice střední pravice levý kartel levý kartel levý kartel levý kartel levý kartel levý kartel národní jednota - pravice střední pravice levice střed konzervativ - pravice radikál socialista lidová fronta lidová fronta lidová fronta radikál socialista

HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA FRANCIE V OBDOBÍ

Recommend Documents