P. Prokš
Hospodáøská politika císaøského Nìmecka za Velké svìtové války 1914–1918
Hospodáøská politika císaøského Nìmecka za Velké svìtové války 1914–1918# Petr Prokš* Nejvýznamnìjší vládnoucí kruhy v Berlínì, junkerští velkostatkáøi a prùmysloví, finanèní a obchodní podnikatelé, prosazovali jako základní východisko dalšího vzestupu Nìmecka pøedevším sjednocení støední Evropy pod nìmeckou nadvládou k vyváení síly s ostatními velmocemi. Toto stanovisko zcela jasnì vyjádøil v projevu na øíšském snìmu v Berlínì 3. kvìtna 1879 poslanec W. Heyl zu Herrnsheim, kdy prohlásil, e Rakousko-Uhersko, Itálie, Balkán, Skandinávie, Švýcarsko a Belgie by se mìly hospodáøsky sjednotit pod vedením Nìmecka, aby se tím vytvoøil základ pro jeho aktivnìjší politiku vùèi tøem mocnostem, Anglii, Rusku a USA.1 Pøi posuzování hospodáøského vývoje støední, jihovýchodní a východní Evropy v prùbìhu 19. a první poloviny 20. století je však tøeba vzít v úvahu rovnì sloité národnostní pomìry celého prostoru a z toho vyplývající nacionalismus, který bezprostøednì zasahoval také do hospodáøského ivota.2 Významnou roli v rozvoji ekonomiky støední Evropy hrály také nìmecké velkobanky jako byl Schaaffhausenscher Bankverein (Schaaffhausenský bankovní spolek, zaloen 1848), Darmstädter Bank (Darmstadská banka, 1853), Disconto-Gesellschaft (Diskontní spoleènost, 1856), Berliner Handelsgesellschaft (Berlínská obchodní spoleènost, 1856), Deutsche Bank (Nìmecká banka, 1870), Dresdner Bank (Dráïanská banka, 1872) a Nationalbank für Deutschland (Nìmecká národní banka, 1881).3 Vzestup nìmeckého kapitálu, monopolizace a vzrùst prùmyslové výroby i rozmach zahranièního obchodu Nìmecka dosáhly na pøelomu 19. a 20. století vysokého stupnì. Nìmeètí podnikatelé a bankéøi tìsnì spolupracovali s politickými a vojenskými kruhy pøi bouølivém rozvoji nìmeckého prùmyslu i vyzbrojování nìmecké armády, a vývozem kapitálu do ciziny se výraznì podíleli také na nìmecké expanzi ve svìtì.4 #
* 1 2
3 4
Studie byla zpracována v Historickém ústavu AV ÈR, v.v.i., v rámci Výzkumného zámìru AV0Z80150510. Petr Prokš, Historický ústav Akademie vìd ÈR, v.v.i., e-mail:
[email protected]. W. GUTSCHE, Mitteleuropaplanungen in der Außenpolitik des deutschen Imperialismus vor 1918. Zeitschrift für Geschichtswissenschaft, 1972, Heft 5, s. 535. E. KUBU und H. SCHULTZ (Hg.), Witschaftsnationalismus als Entwicklungsstrategie ostmitteleupäischer Eliten. Die böhmischen Länder und die Tschechoslowakei in vergleichender Perspetive. Praha – Berlin 2004; J. HÁJEK – E. KUBÙ, Specific Features of Economic Nationalismus in Multinational Central Europe (The case of Bohemian Lands). In J. HÁJEK – D. JANÈÍK – E. KUBÙ (Eds.), „For Economic National Possession“. Reflections and Studies on Modern Czech and German Economic Nationalism in the Bohemian Lands. Tribute to XIV International Economic History Congress in Helsinki. Praha 2006, s. 13–32; H. SCHULTZ – E. KUBÙ (Eds.), History nad Culture of Economic nationalism in East Central Europe. Berlin 2006. F. FISCHER, Krieg der Illusionen. Die deutsche Politik von 1911 bis 1914. Düsseldorf 1969, s. 22. Z. JINDRA, K hospodáøským koøenùm agresivity nìmeckého imperialismu vilémovské éry. ÈSÈH, 1961, è. 2, s. 174-197; R. ANDEXEL, Imperialismus - Staatsfinanzen, Rüstung. Krieg. Probleme der Rüstungsfinanzierung des deutschen Imperialismus. Berlin 1968; F. FISCHER, Krieg der Illusionen. Die deutsche Politik von 1911 bis 1914. Düsseldorf 1969, W. O. HENDERSON, The Rise of German Industrial Power 1834–1914. Berkeley and Los Angeles 1975; D. BAUDIS - H. NUSSBAUM, Wirtschaft & Staat in Deutschland vom Ende 19. Jahrhunderts bis 1918/19. Berlin 1978; D. KOVÁÈ, Od Dvojspolku a politike anšlusu. (Nemecký imperialismus a Rakúsko do r. 1922). Bratislava 1979; W. GUTSCHE, Monopole, Staat und Expansion vor 1914. Zum Funktionsmechanismus zwischen Industriemonopolen, Großbanken und Staatsorganen in der Außenpolitik des Deutschen Reiches 1897 bis Sommer 1914. Berlin 1986; Karel HERMAN a kolektiv, Vznik a dìjinná úloha nìmeckého imperialismu. Od 70. let 19. století do souèasnosti. Praha 1987; M. FRÖHLICH, Imperialismus. Deutsche Kolonial- und Weltpolitik 1880–1914. München 1994; F. STELLNER, Poslední nìmecký císaø. Z nìmeckých dìjin v epoše Viléma II. Praha 1995; A. SKØIVAN, Císaøská politika. Rakousko-Uhersko a Nìmecko v evropské politice v letech 1906–1914. Praha 1996; P. PROKŠ, Konec øíše Habsburkù. Støední Evropa v politice a vztazích Nìmecka a Rakousko-Uherska (1867/1871–1918). Praha 2004; J. KLÍMA, Pod nìmeckou vlajkou. Pøíbìh jedné koloniální øíše. Praha 2005.
99
Acta Oeconomica Pragensia, roè. 16, è. 5, 2008
V hospodáøském pronikání Nìmecka do zahranièí byla na prvním místì støední, východní a jihovýchodní Evropa, pøedevším Rakousko-Uhersko jako spojnice na Balkán.5 Pøitom hlavními oblastmi nìmeckého exportu byly Velká Británie, Rakousko-Uhersko, Rusko, USA, Francie a státy Balkánu.6 Na druhé stranì pro vìtšinu státù Balkánu pøedstavoval dovoz z Nìmecka a Rakousko-Uherska významnou souèást jejich celkového importu.7 Dùleité byly také zahranièní investice nìmeckého kapitálu, které smìøovaly pøedevším do Rakousko-Uherska, Ruska, Turecka a na Balkán.8 Ji pøed válkou se politické a vojenské kruhy císaøského Nìmecka zabývaly otázkou ekonomického „zabezpeèení“ pøípadné války. Øíšský ministr vnitra C. von Delbück pøi svém vystoupení v hospodáøském výboru øíšského snìmu 26. kvìtna 1914 v Berlínì prohlásil, e s otázkou hospodáøské pøipravenosti na válku v letech 1870–1871 si nikdo tolik nelámal hlavu jako dnes. Armáda byla tehdy pomìrnì malá a válka trvala jen krátce. Rozhodující údery následovaly rychle po sobì od zaèátku polního taení a válka se omezila na Nìmecko a Francii. V dùsledku toho zùstaly pozemní a vodní hranice Nìmecka bìhem celého polního taení otevøeny dovozu i vývozu. Nyní však v pøípadì války se musí poèítat s údery na dvou frontách na západních i východních hranicích a pøipravit se na blokádu moøských pøístavù Nìmecka. Válka proto pøinese velké otøesy hospodáøského ivota, podobnì jako v letech 1870–1871, avšak Nìmecko má celkovì ve vlastních rukou velkou monost, aby po prvních týdnech mobilizace uvedlo hospodáøský ivot opìt do rovnováhy. Problém hospodáøské pøipravenosti na válku se proto nedá vyøešit pouze vládními a byrokratickými opatøeními. Nìmecko musí vzít samo do vlastních rukou obchod a prùmysl a úèelnì postavit jejich velké organizace, obchodní komory a svazy do sluby vlastní vìci, pøièem je samozøejmì, e prùmysl nebude pracovat sám, nýbr za spolupráce a podpory státu.9 Ve váleèném hospodáøství hrály samozøejmì rozhodující roli zbrojní koncerny a další podniky dùleité pro vedení války. Nìmecký zbrojaø G. Krupp ji 6. èervence 1914 v Kielu s císaøem Vilémem II. dùvìrnì projednával vše, co je tøeba uèinit k doplnìní zásob firmy Krupp AG pro pøípad mobilizace a následné války. Prakticky od tohoto dne zmínìný podnik rychle pøecházel pøímo na váleènou výrobu.10 Politické, vojenské a hospodáøské kruhy císaøského Nìmecka v prvních mìsících války, kdy ještì oèekávaly rychlé a snadné vítìzství, horeènì zvaovaly všechny monosti pro naplnìní svých mocenských zámìrù.11 Jejich snahy však bezprostøednì ovlivòovaly nepøíznivé vnitøní pomìry a vnìjší okolnosti. V politickém ivotì se støetávaly dvì hlavní skupiny vládnoucích kruhù císaøského Nìmecka, junkerští velkostatkáøi s prùmyslovými podnikateli a bankéøi. V ekonomické oblasti zase na sebe naráely dvì mocné zájmové skupiny, moderní chemický 5
Z. JINDRA, K otázce pronikání nìmeckého imperialismu na jihovýchod v období pøed rokem 1918. In Acta Univeritatis Carolinae. Philosophica et Historica, 2, 1961, Praha 1961, s. 17. 6 Z. JINDRA, Über die ökonomischen Grundlagen der „Mitteleuropa“ Ideologie des deutschen Imperialismus. In Probleme der Ökonomie und Politik in den Beziehungen zwischen Ost- und Westeuropa vom 17. Jahrhundert bis zur Gegenwart, Berlin 1960, s.151. 7 Z. JINDRA, Über die ökonomischen Grundlagen der „Mitteleuropa“ Ideologie des deutschen Imperialismus. In Probleme der Ökonomie und Politik in den Beziehungen zwischen Ost- und Westeuropa vom 17. Jahrhundert bis zur Gegenwart, Berlin 1960, s.151. 8 H. C. MEYER, Mitteleuropa in German Thought and Action 1815–1945. The Hague 1955, s. 67. 9 M. ROHLACK, Kriegsgesellschaften (1914–1918). Arten, Rechtsformen und Funktionen in der Kriegswirtschaft des Ersten Weltkrieges. Frankfurt am Main 2001, s. 21–25. 10 Z. JINDRA, Die Rolle des Krupp-Konzerns bei der wirtschaftlichen Vorbereitung des ersten Weltkrieges. Jahrbuch für Wirtschaftsgeschichte, 1976, Teil I, s. 137–138; Z. JINDRA, Der Rüstungskonzern Fried. Krupp AG. 1914–1918. Die Kriegsmateriallieferungen für das deutsche Heer und die deutsche Marine. Praha 1986. 11 E. ZECHLIN, Deutschland zwischen Kabinettskrieg und Wirtschaftskrieg. Politik und Kriegführung in den ersten Monaten des Weltkrieges 1914. Historische Zeitschrift, Band 199, 1964, s. 347–458.
100
P. Prokš
Hospodáøská politika císaøského Nìmecka za Velké svìtové války 1914–1918
a elektronický prùmysl s pøedstaviteli tìkého, zejména oceláøského a zbrojaøského prùmyslu.12 Pøitom za kadou z obou skupin stálo také seskupení s nimi spojených mocných bank. Zmínìné soupeøení také narušovalo úèinnost váleèné hospodáøské politiky, protoe obì seskupení vyuívala svých kontaktù èi pøímého propojení s nejvyššími politickými kruhy k prosazování vlastních zájmù a oslabení svého protivníka. Souèasnì bezprostøednì po zahájení bojù váleèné loïstvo státù Dohody, zejména Velké Británie, zahájilo námoøní blokádu císaøského Nìmecka, které tak bylo témìø zcela odøíznuto od mezinárodního obchodu. V dùsledku toho se dostalo rychle do tìké hospodáøské situace, která omezovala jeho monosti vedení války, zejména kdy oproti pùvodnímu oèekávání z úspìchu „bleskové války“ pøešla do zdlouhavých pozièních støetnutí. 13 Proto øíšská vláda císaøského Nìmecka bìhem poèáteèního období války rychle zøídila 134 ekonomických „váleèných spoleèností“ pro shromaïování a pøerozdìlování potravin, spotøebního zboí, prùmyslových produktù a surovin. Sytém byl tak byrokraticky propracovaný, e napø. pùsobila také speciální „váleèná spoleènost“ pro distribuci cigaret a tabáku – „Zigarettentabak-Einkaufgessellschaft mbH“.14 Samozøejmì prvoøadá byla výroba pro potøeby armády, tak byl ji 8. srpna 1914 byl ustaven „Váleèný výbor nìmeckého prùmyslu“ pro „politické“ øízení prùmyslové výroby císaøského Nìmecka. 15 Prvoøadé bylo pochopitelnì financování váleèné výroby i samotné války. Vláda císaøského Nìmecka proto bìhem války vypsala od záøí 1914 do záøí 1918 celkem devìt „váleèných pùjèek“. Pøitom a do ètvrté váleèné pùjèky vyhlášené v bøeznu 1916 se vybralo více ne ukládaly pøíslušné smìrnice. Od páté pùjèky ze záøí 1916 do deváté pùjèky nabídnuté v záøí 1918 se rychle zvyšoval propad vybrané èástky oproti pøedpokladùm, take napø. u pøedposlední osmé pùjèky z bøezna 1918 se oèekávalo témìø 39 miliard marek, ale vybralo se pouze necelých 24 miliard marek. Rozdíl tedy èinil pøes 15 miliard marek. Souèasnì narùstal deficit státního rozpoètu, který pro úèetní rok 1917/1918 dosáhl výše 1,25 miliardy marek.16 Kromì toho stále vìtší nedostatek potravin, spotøebního zboí, surovin a hotových produktù, které vìtšinou spotøebovala armáda, znehodnocoval nìmeckou mìnu kvùli hromadìní velkých èástek penìz na jedné stranì, které nebyly vyváeny odpovídající protihodnotou zboí na trhu, který však v dùsledku státního centrálnì byrokratického øízení váleèné ekonomiky a pøerozdìlování v podstatì nefungoval. Tím vším se vytváøelo podhoubí pro pozdìjší hyperinflaci v pováleèném Nìmecku. V dùsledku všeobecné mobilizace, velkých ztrát na bojištích a povolávání dalších muù do armády se však zaèal projevovat nedostatek zejména kvalifikovaných pracovních sil. Celkem bylo bìhem války v Nìmecku mobilizováno 13 200 000 muù, co pøedstavovalo témìø 20 mobilizovaných na 100 obyvatel, vèetnì en a dìtí. 17 Spolek nìmeckých oceláøù – Verein Deutscher Eisenhüttenleute – tudí vypracoval pro øíšskou vládu 23. srpna 1916 memorandum se stíností na nedostatek pracovních sil v tìkém prùmyslu. Nìmecký kancléø Th. von Bethmann-Hollweg proto napsal 3. záøí 1916 12 K. GROSSWEILER, Großbanken Industriemonopole Staat. Ökonomie und Politik des staatsmonopolischen Kapitalismus in Deutschland 1914–1932. Berlin 1971, s. 88–89. 13 F. KLEIN, Deutschland von 1897/98 bis 1917. (Deustchland in der Periode des Imperialismus bis zur Großen Sozialistischen Okroberrevolution. Berlin 1961, s 309. 14 M. ROHLACK, Kriegsgesellschaften (1914–1918). Arten, Rechtsformen und Funktionen in der Kriegswirtschaft des Ersten Weltkrieges. Frankfurt am Main 2001, s. 215–219. 15 G. MAI, Das Ende des Kaiserreichs. Politik und Kriegsführung im ErstenWeltkrieg. München 1987, s. 93. 16 R. ANDEXEL, Imperialismus – Staatsfinanzen, Rüstung, Krieg. Probleme der Rüstungfinanzierung des deutschen Imperialismus. Berlin 1968, s. 44–46. 17 D. BAUDIS – H. NUSSBAUM, Wirtschaft und Staat in Deutschland vom Ende des 19. Jahrhunderts bis 1918/19. Berlin 1978, s. 286.
101
Acta Oeconomica Pragensia, roè. 16, è. 5, 2008
generálnímu ubytovateli generálovi E. Ludendorffovi dopis se ádostí o urychlené staení kvalifikovaných dìlníkù z fronty zpátky do prùmyslové výroby. Armádní velení to samozøejmì tvrdì odmítlo a celá záleitost byla opìt øešena státnì centrálním byrokratickým opatøením. Øíšský snìm odhlasoval 2. prosince 1916 drtivou vìtšinou (pro bylo 235 a proti pouze 19 poslancù) pracovní povinnost pro všechny mue od 17 do 60 let, kteøí z nejrùznìjších dùvodù nebyli povoláni do armády, èím se vlastnì završila celková militarizace spoleèenského a hospodáøského ivota císaøského Nìmecka. 18 Válka mìla v koneèném dùsledku umonit pøedevším nastolení nìmecké nadvlády ve støední Evropì, která by se stala východiskem další expanze Nìmecka ve svìtì. Øíšský kancléø Th. von Bethmann-Hollweg s dalšími èleny nìmecké vlády v srpnu 1914 zvaovali vytvoøení „støedoevropského celního spolku“ pod vedením Nìmecka. Konkrétnì s pomocí støedoevropského systému diferenèních cel se mìly volnì k Nìmecku pøièlenit Belgie, Nizozemsko, Polsko a Rakousko-Uhersko, aby tak vzniklo „Velkonìmecko“ (Groß-Deutschland). Souèasnì v pøípadì pøíznivého prùbìhu války hledali monosti k vojenskému obsazení portugalských kolonií v Africe. Nakonec vypracovali „Minimalprogramm“ na vytvoøení nìmecké koloniální øíše ve støední Africe, zabráním francouzských, belgických a portugalských koloniálních území v Africe. 19 Podobné námìty vycházely také z podkladù, které pro nìmeckou vládu vypracoval pøedseda správní rady AEG a významný pøedstavitel nìmeckých prùmyslníkù W. Rathenau. V nìkolika memorandech ze srpna 1914 navrhoval vytvoøení celní unie Nìmecka a Rakousko-Uherska, které se mìlo stát základem širšího celního spoleèenství Nìmecka, Rakousko-Uherska, Belgie a Francie. Pøitom hlavním cílem bylo ovládnutí mezinárodního kapitálového trhu Nìmeckem. 20 Nabízené pøíleitosti se ráznì chopil také Alldeutscher Verband (Všenìmecký svaz), který pod vedením svého pøedsedy H. Classe vypracoval 28. srpna 1914 program váleèných cílù Nìmecka, které spoleènì s Rakousko-Uherskem mìlo ve støední Evropì vytvoøit hospodáøský svaz, k nìmu by se pøipojila Belgie, Nizozemsko, Švýcarsko, znaèná èást Francie, Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko a Itálie, pod nadvládou Nìmecka, pøièem Rusko mìlo být zatlaèeno co nejdále na východ, za hranice z doby Petra Velikého, o oslabeno natolik, aby se zajistila bezpeènost Nìmecka. 21 Podobnì nìmecký prùmyslník A. Thyssen v prùbìhu srpna a záøí 1914 navrhl plán budoucího uspoøádání Evropy. Základem mìlo být trvalé pøipojení Belgie a znaèné èásti Francie k Nìmecku. Rusko mìlo pøedat Nìmecku své baltské provincie a území Polska, dále povodí Donu s Odìsou i Krymem a oblast Kavkazu, aby tvoøily pøístup do Malé Asie a Persie. Nìmecko by tím dosáhlo mocenského postavení ve svìtì vedle britského impéria, a mohlo úspìšnì ohroovat britské panství v Egyptì a Indii. To se však mùe zdaøit pouze prostøednictvím støedoevropského celního svazu, který Nìmecko, rozšíøené o nová území,
18 J. KUCZYNSKI, Zur Frühgeschichte des deutschen Monopolkapitals und des staatsmonopolistischen Kapitalismus. Berlin 1962, s. 204–206 a 210–211. 19 W. GUTSCHE, Aufstieg und Fall eines kaiserlichen Reichskanzlers. Theobald von Bethmann Hollweg 1856–1921. Ein politisches Lebensbild. Berlin 1973, s. 142–144. 20 W. GUTSCHE, Der Einfluß des Monopolkapitals auf die Entstehung der außenpolitischen Konzeptionen der Regierung Bethmann Hollweg zu Beginn des Ersten Weltkriges. Jahrbuch für Geschichte, 5, 1971, s. 119–173; U. MADER, Europapläne und Kriegsziele Walther Rathenaus (1912 bis 1916). Jahrbuch für Geschichte, 15, 1977, s. 191–205. 21 F. FISCHER, Griff nach der Weltmacht. Die Kriegszielpolitik des kaiserlichen Deutschland 1914/18. Düsseldorf 1964, s. 120–121.
102
P. Prokš
Hospodáøská politika císaøského Nìmecka za Velké svìtové války 1914–1918
vytvoøí spolu s Nizozemskem, Francií, Dánskem, Švýcarskem, Rakousko-Uherskem a státy Balkánu.22 Podobnì významný politik katolické strany „Zentrum“ M. Erzberger v záøí 1914 navrhl, aby si po vítìzné válce Nìmecko zajistilo pøevahu v Evropì. K tomu však musí vylouèit vliv Velké Británie na veškeré záleitosti svìtové politiky a nakonec je tøeba rozbít „ruský kolos“. Pro naplnìní tìchto zámìrù by Nìmecko mìlo na západì pøipojit ke své øíši Belgii i prùmyslové a hornické oblasti Francie. Na východì pak odtrhnout od Ruska území s neruskými národnostmi a pod vojenskou kontrolou Nìmecka z nich ustavit autonomní státy, které se zapojí do celní unie nìmecké øíše. Nebylo by však ádoucí obnovení polského státu, protoe by tak na Visle vzniklo „polské Srbsko“, které by pùsobilo velké potíe Nìmecku, jako i Rakousko-Uhersku, je má svou expanzi zamìøit na Ukrajinu, Rumunsko a Besarábii, pøièem na východì se musí vytlaèit Rusko od Baltického i Èerného moøe. Hlavní cílem války má být vytvoøení jednotného hospodáøského území v podobì celní unie v Evropì pod nadvládou Nìmecka a zaloení koloniální øíše ve støední Africe. 23 S výše uvedenými návrhy se v prùbìhu srpna a záøí 1914 seznamovaly také vládní kruhy v Berlínì a pøihlíely k nim pøi vypracování oficiálního programu váleèných cílù císaøského Nìmecka. Jeho kancléø Th. von Bethmann-Hollweg pøedloil 9. záøí 1914 dokument pod názvem „Pøedbìné smìrnice pro naší politiku pøi uzavøení míru“, vìtšinou oznaèovaný jako „Program váleèných cílù Nìmecka“. Jeho hlavním cílem mìlo být zaloení støedoevropského hospodáøského svazu spoleènými celními dohodami za úèasti Francie, Belgie, Lucemburska, Nizozemska, Dánska, Rakousko-Uherska, Polska, Itálie, Švédska a Norska pod nìmeckým vedením, a nastolení hospodáøské nadvlády Nìmecka nejprve nad støední a posléze nad celou kontinentální Evropou. 24 Nìmecký kancléø Th. von Bethmann-Hollweg a další èlenové nìmecké vlády se obsáhle diskusi v prùbìhu záøí a øíjna 1914 shodli na tom, e jádrem pøíští nìmecké Støední Evropy (Mitteleuropa) musí být tìsný hospodáøský svazek Nìmecka a Rakousko-Uherska.25 Proto pruský ministr vnitra F. von Loebell koncem øíjna 1914 zdùraznil, e nesmí pøipustit další „polonizace“ nebo „slovanizace“ Rakousko-Uherska a rovnì je tøeba obnovit dobré vztahy s Ruskem, které je nejlepší kartou ve svìtové høe Nìmecka proti Velké Británii.26 Ve vztazích s Ruskem však hrála významnou roli budoucnost Polska. Øíšský kancléø Th. von Bethmann-Hollweg tudí v létì 1915 zvaoval dvì monosti øešení polské otázky: 1) Vytvoøení autonomního Polského království, které musí být v urèité formì spojeno s Nìmeckem nebo Rakousko-Uherskem, 2) Rozdìlení Polska tak, e vìtší èást pøipadne Rakousko-Uhersku a menší díl Nìmecku.27 Vládnoucí kruhy císaøského Nìmecka v období od listopadu 1914 do února 1915 vzrušenì diskutovaly o naplnìní všech výše zmínìných pøedstav. Pøitom se støetávaly v podstatì dva hlavní proudy rozdílných názorù o zpùsobu nìmecké expanze. Liberální 22 F. FISCHER, Krieg der Illusionen. Die deutsche Politik von 1911 bis 1914. Düsseldorf 1969, s. 742–744. 23 J. PAJEWSKI, ”Mitteleuropa”. Studia z dziejów imperializmu niemieckiego w dobie pierwszej wojny swiatowej. Poznan 1959, s. 47–48. 24 Nìmecký imperialismus proti ÈSR (1918–1939). Praha 1962, s. 33–34. 25 W. GUTSCHE, Zur Mitteleuropapolitik der deutschen Reichsleitung von der Jahrhundertwende bis zum Ende des ersten Weltkrieges. Jahrbuch für Geschichte, 15, 1977, s. 98–99. 26 J. PAJEWSKI, ”Mitteleuropa”. Studia z dziejów imperializmu niemeckiego w dobie pierwszej wojny swiatowej. Poznan 1959, s. 40–42. 27 J. UPANIÈ, Die polnische Frage in der Politik der Mittelmächte am Beginn des Ersten Weltkriegs. In Prague Papers on History of International Relations. Part II, 1998, s. 300.
103
Acta Oeconomica Pragensia, roè. 16, è. 5, 2008
køídlo, které tvoøili významní podnikatelé z technicky vyspìlých a moderních odvìtví prùmyslu, jako i finanèníci s velkobankami, spojení se zahranièním obchodem a vývozem kapitálu, prosazovalo spíše metody nepøímého ovládání získaných území s pomocí zejména ekonomických nástrojù. Naproti tomu konzervativní køídlo, v nìm se sdruili všenìmeètí nacionalisté, pøedstavitelé tìkého a zbrojního prùmyslu i junkerská velkostatkáøská aristokracie, poadovalo pøímé anexe obsazených území. Obì køídla se však v podstatì shodovala v tom, e základní podmínkou dalšího vzestupu Nìmecka je ovládnout prostøednictvím Rakousko-Uherska celou støední Evropu, co se však mùe podaøit jedinì vojenskou porákou Ruska. Hlavním cílem bylo pøipravit vznik velké hospodáøské oblasti ve støední Evropì, která by Nìmecku umonila uhájit jeho dosavadní pozice a uchránila ho pøed hospodáøským úpadkem v tvrdém soupeøení s Velkou Británií, Spojenými státy, Ruskem, Japonskem a Èínou. Pøípadnými èleny støedoevropského celního spolku se pod vedením Nìmecka mìly stát Rakousko-Uhersko, Francie, Belgie, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, Švýcarsko, Itálie a zemì Balkánu, ale nikdy Anglie nebo Rusko. Souèasnì se stále výraznìji ukazovalo, e nìmecká „Støední Evropa“ má být namíøena zejména proti Velké Británii, aby byla vytlaèena z evropského trhu, a zároveò jejím cílem bylo také vyváit hospodáøskou sílu Ruska. Pøitom jádrem hospodáøské unie mìl být svazek Nìmecka a Rakousko-Uherska. 28 K rozhodnutí politických špièek se samozøejmì vyjádøili také pøedstavitelé vládnoucích kruhù císaøského Nìmecka. Postoj junkerské velkostatkáøské aristokracie, vyplývající pøedevším z jejích vyhranìných zájmù jako agrárních podnikatelù, pøiblíil „Bund der Landwirte“ (Spolek zemìdìlcù), který 14. èervence 1915 navrhoval: 1) Nìmecko by mìlo navázat s Rakousko-Uherskem zvláštní celní svazek s výjimeènými cly mezi obìma mocnostmi, ale s vylouèením celní unie, 2) Pro dovoz zemìdìlských produktù z Rakousko-Uherska má platit souèasný tarif, ale s výrazným zvýšením cla na jeèmen a chmel. 3) Obì mocnosti budou moci volnì uzavírat obchodní smlouvy s jinými státy, avšak ve vzájemném obchodu se pro vìtšinu zemìdìlských produktù dosavadní cla zvýší o nìkolik procent.29 Velkostatkáøská aristokracie se tedy obávala cizí konkurence a byla ochotna pøistoupit pouze na dosavadní nebo dokonce zvýšená cla na agrární produkty z habsburské øíše, aby tak chránila své pozice na vnitøním trhu Nìmecka. Stanovisko prùmyslníkù a finanèníkù, kteøí soustøedili pozornost na mnohem širší okruh otázek, souhrnnì vyjádøil 31. èervence 1915 podnikatel G. Krupp v memorandu, které vycházelo z pøedpokladu, e po vítìzství ve válce je tøeba vylouèit monost mírové konference, protoe Nìmecko musí svým protivníkùm nadiktovat vlastní mír, který se má soustøedit na tøi hlavní cíle: 1) Všichni Nìmci, kteøí jsou jádrem Evropy, se musí co nejvíce semknout, aby nìmecká kultura vládla Evropì. 2) Politicky a vojensky zajistit, aby Nìmecko v dohledné dobì ji nemohlo být v Evropì obklíèeno a utiskováno. 3) Podstatné rozšíøení nìmecké hospodáøské èinnosti v Evropì a také v zámoøských oblastech. K naplnìní tìchto zámìrù je proto nevyhnutelné názat pevný hospodáøsko-politický vztah se státy støední Evropy, zejména s Rakousko-Uherskem, potom také se Švýcarskem, Dánskem, Norskem i Švédskem, a umonit Nìmcùm z carského Ruska pøipojení k Nìmecku, pøièem v Rakousko-Uhersku musí být zaruèen rozhodující vliv Nìmcù. Proto musí Nìmecko po vítìzné válce prosazovat: 1) ádná mírová konference. 2) Vytvoøení základù nových a výhodných obchodì politických vztahù pro Nìmecko. 3) Pøipojení nepøátelské pùdy k Nìmecku pro zemìdìlské osídlení Nìmci, avšak bez práva pøíslušné 28 Z. JINDRA, Rozpracování ”Støedoevropského programu” Bethmanna Hollwega ve vládních resortech v prvním váleèném roce 1914/15. In Studie z obecných dìjin. Sborník k sedmdesátým narozeninám prof. dr. Jaroslava Charváta, Praha 1975, s. 141–167. 29 H. GOTTWALD, Gemeinsamkeiten und Unterschiede in der Mitteleuropapolitik der herrschenden Klasse in Deutschland von der Jahrhundertwende bis 1918. Jahrbuch für Geschichte, 15, 1977, s. 181–182.
104
P. Prokš
Hospodáøská politika císaøského Nìmecka za Velké svìtové války 1914–1918
zemì na národní zastoupení. 4) Zajištìní ryze nìmeckého pruhu zemì mezi starým Pruskem a novým Polskem. 5) Váleèná náhrada v podobì pozemkového, dùlního a prùmyslového majetku, který Nìmecko vyvlastní svým nepøátelùm. 6) Nová úprava politických vztahù Alsaska-Lotrinska. 7) Vytvoøení nìmecké koloniální øíše v Africe. 30 Zakrátko v øíjnu 1915 vyšla v Berlínì proslulá kniha F. Naumanna „Mitteleuropa“, která mìla veøejnì propagovat nadvládu Nìmecka v Evropì a její rozšíøení do dalších èásti svìta. Základem nìmecké „Støední Evropy“ mìl být tìsný svazek Nìmecka a Rakousko-Uherska, k nìmu by se postupnì pøipojily Belgie, Nizozemsko, Švýcarsko, Francie, Itálie, Španìlsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, celý Balkán, Turecko a zemì Støedního východu. To by nastolilo nadvládu Nìmecka nad Evropou, zajistilo jeho spojovací trasy do Malé Asie a umonilo vytvoøení nìmecké koloniální øíše, je by se spoleènì s nìmeckou „Mitteleuropou“ stala protiváhou Velké Británie, Ruska, Japonska, Èíny a Spojených státù. Zmínìná kniha mìla v Nìmecku velký úspìch a doèkala se nìkolika dalších vydání, take F. Naumann pak 22. února 1916 zaloil „Arbeitsausschuß Mitteleuropa“ (Pracovní výbor pro støední Evropu), který mìl cíle, uvedené v jeho knize, široce popularizovat. 31 V dùsledku prùbìhu války a revoluèních pøevratù v Rusku zaèal Berlín v prosinci 1917 pøipravovat podmínky separátního míru a hospodáøské poadavky vùèi Rusku. s následujícími výsledky: I. Litevská otázka: 1) Nìmecko naváe nové vztahy s nezávislou Litvou. 2) Posoudí se monost vytvoøení personální unie autonomní Litvy a Kuronska s Pruskem. 3) Nìmecko se bude ve Vatikánu domáhat zøízení litevských národních biskupství. II. Správa okupovaných území pod vrchním velitelstvím Východ: 1) Vojenská správa bude postupnì nahrazena správou civilní. 2) Vrchní velitelství Východ bude veškeré dùleité otázky správy okupovaného území projednávat s vrchním armádním velitelstvím a øíšskou vládou v Berlínì. III. Vyjednávání s Ruskem: 1) Ruská armáda bezpodmíneènì vyklidí Lotyšsko, Estonsko a Finsko. 2) Po dobu pøímìøí na pozemním bojišti pro vyjednávání separátního míru s Ruskem nebo všeobecného míru s Dohodou bude pokraèovat ponorková válka na moøi. 3) Rokování o míru s Ruskem bude probíhat v Brestu Litevském. 4) Po uzavøení míru se musí co nejdøíve obnovit obchodní vztahy s Ruskem. Svaz nìmeckých oceláøù souèasnì do podmínek míru poadoval zahrnout následující povinnosti Ruska: 1) Uvolnit neomezený a bezcelní vývoz manganové a elezné rudy do Nìmecka. 2) Osvobodit Nìmce od zvláštních daní z veškerého zisku a výtìkù ve všech rudných dolech na svém území. 3) Ruským obèanùm nìmecké národnosti zásadnì umonit rovnoprávnou úèast pøi zakládání komerèních podnikù. 4) Jako ji pøed válkou uzavøít s Nìmci smlouvy na dodávky rudy i obnovit platnost døívìjších kupních, nájemních a ostatních smluv. 5) Obnovit pùvodní levné eleznièní poplatky a starat se o pozemní a vodní nákladní dopravu. 6) Vyhlásit za neplatné veškeré nároky vùèi Nìmecku nepøátelských cizincù na rudné doly a dodávky rudy zavedené bìhem války. 32 Proti celní unii s Rakousko-Uherskem se však postavili velkostatkáøi, majitelé lesù a døevaøských podnikù, pivovarù a sladoven, zejména v Bavorsku, Bádensku, Württembersku a východním Prusku, dále obchodníci a loïaøské spoleènosti ze severonìmeckých a pobaltských pøístavù, kteøí se obávali nepøíznivých dopadù celní unie pro zámoøský obchod. V samotném Nìmecku se tedy v otázce celní unie s Rakousko-Uherskem støetávaly dva nesmiøitelné proudy. První z nich tvoøilo vrchní armádní velení, je 30 Nìmecký imperialismus proti ÈSR (1918–1939). Praha 1962, s. 37–41. 31 F. NAUMANN, Mitteleuropa. Berlin 1915; J. VILLAIN, Zur Genesis der Mitteleuropakonzeption Friedrich Naumanns bis zum Jahre 1915. Jahrbuch für Geschichte, 15, 1977, s. 207–215. 32 Deutsch-sowjetische Beziehungen von den Verhandlugen in Brest-Litowsk bis zum Abschluß des Rapallovertrages. Band I. 1917–1918. Berlin 1967, dok. è. 14, 16–17, 20–21, 23 a 31, s. 49, 53–54, 62–77, 86–87 a 103–108.
105
Acta Oeconomica Pragensia, roè. 16, è. 5, 2008
povaovalo celní unii za pouhý nástroj k pøímému ovládnutí svého spojence, špièky finanèních kruhù a tìkého prùmyslu, které v tom spatøovaly rozšíøení prostoru k vlastnímu hospodáøskému vzestupu, a všenìmecké hnutí, je prosazovalo nìmeckou nadvládu nad støední Evropou. Proti tomu stáli velkostatkáøi, rolníci, agrární, potravináøští a lesní podnikatelé, s nimi také obchodníci, kteøí byli spojeni se zámoøským dovozem a vývozem.33 Zastánci všenìmeckého øešení budoucnosti støední Evropy si však od toho slibovali naplnìní svých velmocenských vizí. Arbeitsausschuß für Mitteleuropa (Pracovní výbor pro støední Evropu) F. Naumanna pøedloil 20. èervence 1918 v Berlínì memorandum s poadavky, aby se Nìmecko politicky, vojensky a hospodáøsky natrvalo spojilo s Rakousko-Uherskem a vytvoøilo s ním celní unii, je by vzájemnì otevøela jejich prùmyslu vìtší trh a umonila jim opìt se zapojit do svìtového obchodu. Souèasnì by tím obì mocnosti zajistily politickou nadvládu Nìmcù v Pøedlitavsku i spoleèné zájmy na východì vùèi Polsku, Rusku a Ukrajinì, jako také v Pobaltí i na Balkánì. 34 Soubìnì se však v Nìmecku stále hlasitìji ozýval nesouhlas protivníkù celní unie. „Kriegsausschuß der deutschen Landwirtschaft“ (Váleèný výbor nìmeckého zemìdìlství) 15. èervence 1918 vyhlásil, e v pøípadì tìsného propojení nìmeckého hospodáøství s Rakousko-Uherskem nesmìjí preferenèní cla pro agrární produkci klesnout pod stávající smluvní tarify, aby se zachovala celní ochrana nìmeckého zemìdìlství vùèi Rakousko-Uhersku, pøièem nesmìjí být ohroeny ani obchodnì-politické vztahy s jinými státy.35 K tomu se pøipojily výhrady tìch podnikatelských kruhù, které povaovaly nyní celní unii za pøíliš omezující, nebo k prosazeních svých zámìrù poèítaly ji s mnohem vìtším prostorem. Generální øeditel podnikù firmy Krupp A. Hugenberg pøedloil 20. èervence 1918 jménem hlavních hospodáøských svazù øíšské vládì memorandum, e pro svìtový obchod Nìmecka, který byl válkou velice narušen, pøedstavuje Rakousko-Uhersko pøíliš úzký rámec, take na nìm není moné v budoucnosti stavìt. Nìmecko musí pokroèit mnohem dále k celnímu spolku na celém kontinentu. Pøedevším se musí zamìøit na rozsáhlé oblasti, které se jako nárazníkové státy podaøilo odtrhnout od bývalého Ruska.36 Pohled vrchního armádního velitelství na další postup vùèi Rusku osvìtlil 3. kvìtna 1918 generální ubytovatel generál E. Ludendorff ve svém poselství øíšskému kancléøi G. von Hertlingovi se zdùraznìním, e vojenské pozice na Východì mají všemi prostøedky slouit k podpoøe a rozšíøení nìmeckého obchodu také mimo obsazená území a usnadnit navázání tìsných hospodáøských vztahù Nìmecka s ruským státem, které budou mít velký význam také v dobì míru. Po jeho uzavøení se musí poèítat také s ekonomickou válkou se západními nepøáteli a jedná se pøedevším o zajištìní dodávek surovin i získání nových odbytiš pro nìmecký prùmysl. Nepøíznivé dopady takové války se mohou zeslabit prostøednictvím „intezivního hospodáøského vyuití Ruska“, které má bohatá nalezištì surovin a potøebuje velké dodávky produkce nìmeckého prùmyslu, èím se umoní pøeití nejtìšího období a zmenší závislost Nìmecka na prùbìhu ekonomické války s nepøáteli ze Západu. Potíe vzniklé v dùsledku vojenských a politických událostí pøi navazování 33 H. GOTTWALD, Gemeinsakeiten und Unterschiede in der Mitteleuropapolitik der herrschenden Klasse in Deutschland von der Jahrhundertwende bis 1918. Jahrbuch für Geschichte, 15, 1977, s. 161–163 a 183–184; D. KOVÁÈ, Zákulisie a význam salzburských rozhovoroch medzi Nemeckom a Rakúsko-Uhorskom v lete 1918. Historický èasopis, 1974, è. 1, s. 37–38. 34 Nìmecký imperialismus proti ÈSR (1918–1939). Praha 1962, s. 42–44. 35 H. GOTTWALD, Gemeinsamkeiten und Unterschiede in der Mitteleuropapolitik der herschenden Klasse in Deutschland von der Jahrhundertwende bis 1918. Jahrbuch für Geschichte, 15, 1977, s. 183. 36 Z. JINDRA, Pozice a cíle nìmeckého kapitálu v Rusku v letech první svìtové války. Slovanský pøehled, 1976, è. 5, s. 365.
106
P. Prokš
Hospodáøská politika císaøského Nìmecka za Velké svìtové války 1914–1918
hospodáøských vztahù s Ruskem se pøitom mohou pøekonat „širokou a dovednou propagandou“ a udrením za války vzniklé závislosti Ruska na Nìmecku. Jeho armáda tudí uèiní všechno pro splnìní tohoto nároèného úkolu. Podobnì také hospodáøské kruhy Nìmecka vyrukovaly s vlastními pøedstavami o dalším postupu vùèi Rusku, které v celkovém souhrnu poadovaly: 1) Nìmci musí financovat smlouvy o velkých dodávkách, ponìvad k tomu nestaèí kapitál státù ani podnikù na Východì. K tomu je tøeba vyèlenit znaèné prostøedky, kterými disponují jen nìkteré velké banky v Berlínì a Hamburku. Jedná se pøiblinì o 2 miliardy marek, zatímco prùmyslové podniky mohou poskytnout pouze 50 milionù marek, take bude tøeba vypsat veøejnou pùjèku. 2) Pøedpokladem úspìchu celého zámìru je trvalé upevnìní politických pozic Nìmecka v oblastech Východu, co je také cílem dosud uzavøených mírových dohod. Pøedevším je nutné, aby Nìmecko se svými spojenci na dlouhý èas ovládlo komunikace spojující zemì Evropy se severem Ruska, tedy pobøeí Murmanska, ostrovy v Baltském moøi, zejména Ösel i Alandské ostrovy a také Finsko. Velký význam pro elezáøský a oceláøský prùmysl Nìmecka mají pøitom nalezištì rudy ve Švédsku, take je tøeba pøedcházet nebezpeèí všech neoèekávaných krokù Anglie proti plynulému vývozu švédské rudy. 3) Anglièané i Amerièané opanovali øadu velkých bank v Rusku, aby si podrobili hospodáøský ivot Ruska. Nìmci tomu musí èelit finanèním proniknutím do Ruska a ovládnutím jeho dopravních a obchodních záleitostí k zajištìní politické a vojenské pøevahy Nìmecka nad všemi spojeneckými i nepøátelskými státy. Souèasnì celní politika Nìmecka musí pøispìt k odstranìní veškerých problémù ve vztazích se sousedy. Pro celý zámìr má øíšská vláda získat také pøední nìmecké banky – Disconto Gesellschaft, Deutsche Bank, Dresdner Bank.37 S tím souvisely také další poadavky prùmyslových a bankovních kruhù císaøského Nìmecka. Øíšská hospodáøská rada pod vedením H. Stinnese – øeditele Deutsch-Luxemburg Berg-Werks- und Hütten A. G. – za pøítomnosti øeditelù bank – Disconto-Gesellschaft a Mendelsohn Bank – a pøedstavitelù dalších podnikù projednávala 4. èervna 1918 v Berlínì hrozbu zvýšení hospodáøského vlivu Spojených státù i Anglie v Rusku. Proto se podle nich musí vypracovat obsáhlý plán hospodáøského proniknutí Nìmecka do Ruska s cílem kontrolovat eleznice, vodní cesty, tìbu uhlí a elezné rudy, prùmyslové a dopravní podniky, všechna odvìtví ke zpracování surovin, zemìdìlství, produkci potravin, pìstování bavlny a pøedevším velkou ruskou eleznici na Východ – sibiøskou magistrálu, k èemu budou slouit jako zázemí silné hospodáøské pozice Nìmecka na Ukrajinì. Nìmecké banky zároveò ovládnou ruské penìní ústavy a spoleènì s dalšími nìmeckými podniky vytvoøí spoleèný Syndikát k hospodáøskému pronikání do Ruska a vyèlení k tomu 100 milionù øíšských marek. 38 Zmínìné zámìry nìmecký ministr hospodáøství H. K. von Stein Nord- und Ostheim shrnul 28. èervna 1918 v dopise øíšskému kancléøi G. von Hertlingovi. Pøedevším upozornil na hrozbu hospodáøské války se západními velmocemi po uzavøení míru. Proto se musí poèítat s Ruskem jako dodavatelem surovin a odbìratelem nìmeckého zboí, kdy se zároveò pøes Rusko otevírá spojení do Asie, avšak zatím není moné zajistit vývoz do Nìmecka ani se vyhnout nepøátelským zákrokùm Dohody. Nìmecký kapitál a prùmysl se
37 Deutsch-sowjetische Beziehungen von den Verhandlungen in Brest-Litowsk bis zum Abschluß des Rapallovertrages. Band I. 1917–1918. Berlin 1967, dok. è. 207 a 215, s. 613–614 a 629–633. 38 G. ROSENFELD, Sowjet-Russland und Deutschland 1917–1922. Berlin 1984, s. 90-91.
107
Acta Oeconomica Pragensia, roè. 16, è. 5, 2008
tudí musí prostøednictvím mocného Syndikátu pokusit o hospodáøské proniknutí do Ruska.39 Politické, vojenské a zejména hospodáøské kruhy císaøského Nìmecka se tudí stále nehodlaly vzdát lákavých vyhlídek na ovládnutí zemìdìlsky a surovinovì bohatých oblastí bývalé carské øíše, a pøipravovaly se na proniknutí do hospodáøského ivota Ruska. Pøedstavitelé významné banky Disconto Gesellschaft oznámili 12. èervence 1918 zaloení „Eisenbahnstudiengesellschaft“ – eleznièní studijní spoleènost – tvoøící základ pøíštího Syndikátu pro hospodáøskou spolupráci s Ruskem, k nìmu se pøihlásily firmy Friedrich Krupp A. G., Augsburg-Nürnberg-Maschinenfabrik, Hamburg-Amerika-Linie, Allgemeine Elektrizitätsgesellschaft – AEG, Siemens-Schuckert-Werke, Deutsch-Luxemburg Berkwerks- und Hütten A. G. a další nìmecké oceláøské podniky. Jako první krok k naplnìní svých zámìrù nìmecké firmy – Friedrich Krupp A. G., Gelsenkirchener Bergkwerks A. G., Gewekschaft Deutscher Kaiser, Gutenhoffnungshütte A. G. a Kaukasiche Grubenverein – uzavøely tého dne 12. èervence 1918 v Berlínì se èleny oficiální delegace nezávislé Gruzie smlouvu o vytvoøení spoleèného podniku „Georgischen Manganerz-Gesellschaft“ – Gruzínská Manganová Spoleènost – s úèastí 50 % nìmeckého kapitálu a právem po dobu 30 let vyváet manganovou rudu z Gruzie. 40 Naplnìní všech výše zmínìných pøedstav však ráznì zpøetrhala poráka císaøského Nìmecka v první svìtové válce. Pováleèné „výmarské“ Nìmecka pak muselo hledat jiná východiska z tìké hospodáøské, sociální a finanèní situace za zcela odlišných státoprávních a mocenských pomìrù v støední Evropì. Zkušenosti z první svìtové války, podobnì jako z následné druhé svìtové války, ukazují, e Nìmecko má sice dostatek lidských, materiálních a ekonomických zdrojù, aby rozpoutalo svìtovou válku. Zmínìné zdroje však nikdy nebudou staèit, aby tuto válku vyhrálo, zejména, kdy se proti nìmu postaví koalice ostatních mocností. Jedinou pøijatelnou variantou je nyní tudí hospodáøská, bezpeènostní a politická spolupráce evropských zemí v rámci Evropské unie a NATO.
Economic Policy Imperial Germany during Great War 1914–1918 Abstract During First World War German government established 134 „war economic society“ for assembling and distribution of food-stuff, consumer products, hard goods and raw materials. Germany so determined of war economy with state central bureaucratic methods. German government proclaimed nine „war money lent“ for financing of army and war. At the same time the deficit of state budget was increased. In consequence of mobilization, heavy losses at war and conscription of emptiness of skilled workers was raised in war industry. The imperial parliament in Berlin legislated in December 1916 of civilian duty for all men from 17 to 60 years. That way was culminated of total militarisation of social life and economy in Germany. In the end Germany lost of war because of heavy losses at war and economic exhaustion. Keywords: First World War 1914–1918; economy; Germany. JEL classification: N44.
39 Deutsch-sowjetische Beziehungen von den Verhandlungen in Brest-Litowsk bis zum Abschluß des Rapallovertrages. Band I. 1917–1918. Berlin 1967, dok. è. 238, s. 668–670. 40 G. ROSENFELD, Sowjet-Russland und Deutschland 1917–1922. Berlin 1984, s. 91-92 a 94–95.
108