HORSKÁ SLUŽBA PETR UHLÍŘ A JAN KAIFER 5. ročník Základní škola a Mateřská škola Borová Lada Borová Lada 37 384 92 Borová Lada
OBSAH: Úvod Obvyklý den záchranáře Průběh dne záchranáře je vždy nejistý Léto Zima Pravidla na sjezdovce Fotoreportáž z výjezdu Když nejsme na výjezdu Naše zimní výbava
str. 2 str. 3 str. 4 str. 5 str. 6 str. 7 str. 8 str. 10 str. 11
ÚVOD: Proč jsme si vybrali zrovna HORSKOU SLUŽBU? Protože bydlíme na ŠUMAVĚ a tam je HORSKÁ SLUŽBA
!!!NUTNÁ!!! Horská služba je povolání, které zachraňuje lidi v nouzi právě na Šumavě, ale i na jiných horách. Horská služba je také v Krkonoších a v Jeseníkách. Horská služba zachraňuje v zimě i v létě. Proč jsme si vybrali horskou službu? Protože rádi sportujeme, lyžujeme, jezdíme na kole... a rádi se pohybujeme v přírodě. Záchranář musí mít výbornou kondici, musí se umět pohybovat se v terénu. Přírodu na Šumavě dobře známe, nejednou jsme projeli základní lyžařské a cyklistické stezky. Pomáhat lidem je krásné povolání. Někdy může být i nebezpečné.
OBVYKLÝ DEN ZÁCHRANÁŘE Každý den záchranáře je úplně jiný. Někdy se vůbec nic nestane a záchranář tráví celý den na stanici. Někdy se toho zase děje strašně moc a do terénu musejí vyjíždět i dobrovolníci. Nejvíce práce mají záchranáři během sezóny, protože do hor přijíždí nejvíce turistů. Proto budeme psát o dvou obdobích záchranáře - letním a zimním.
Obvyklý den záchranáře – v létě 06,00 – budíček 06,50 – snídaně 07,50 – příchod na stanici, příprava na službu 08,00 – nástup do služby 11,30 – přestávka na oběd 12,00 – konec přestávky na oběd (na oběd chodí každý záchranář v trochu jinou dobu, protože na stanici musí nepřetržitě někdo být, kdyby náhodou někdo volal nebo potřeboval pomoc) 15,30 – svačina 15,45 – konec svačiny 16,00 – konec odpolední směny 16,50 – nástup na noční směnu 20,00 – večeře 20,15 – konec večeře 23,15 – konec noční směny 23,30 – začátek ranní směny 07,50 – konec ranní směny A zase od znova.
Obvyklý den záchranáře – v zimě 07,00 – budíček 07,50 – snídaně 08,50 – příchod na stanici,příprava na službu 09,00 – nástup do služby 12,30 – přestávka na oběd 13,00 – konec přestávky na oběd (na oběd chodí každý záchranář v trochu jinou dobu, protože na stanici musí nepřetržitě někdo být, kdyby náhodou někdo volal nebo potřeboval pomoc) 16,30 – svačina 16,45 – konec svačiny 17,00 – konec odpolední směny 17,50 – nástup na noční směnu 21,00 – večeře 21,15 – konec večeře 24,15 – konec noční směny 24,30 – začátek 08,50 – konec ranní směny A zase od znova.
Průběh dne záchranáře je vždy nejistý!!! Nikdy neví, co se kdy stane. Když je na výjezdu zrovna v době oběda, jeho hlad musí počkat. Když mu má zrovna končit služba a on obvazuje zraněnému lyžaři nohu, musí počítat s tím, že přijde domů později. Pokud není zrovna ve službě, ale má pohotovost, musí být na telefonu a připraven v každou chvíli dorazit do práce.
A to není opravdu sranda.
Ve dne...
V noci...
Stále připraven!!!
LÉTO Léto je méně náročné než zima. V létě se často stávají pády ze skal, z kol, či dokonce pád do jezer nebo do řek. Neposlušní turisté mohou zapadnout i do rašeliniště. Některé úrazy jsou nešťastné náhody, většinou si je však turisté zaviní sami nedodržováním pravidel bezpečnosti (chůze a jízda na kole mimo vyznačené stezky, jízda na kole bez přilby…). Někdy může úraz zavinit i špatné počasí – rychle se ochladí, začnou padat kroupy nebo foukat silný vítr. Příprava na pobyt na horách by se neměla podcenit. Ošetřujeme drobná i vážná zranění, v případě nutnosti musíme volat helikoptéru.
Náš zážitek z léta
KAŠPERK Jednou naše horská služba dostala telefonickou informaci, že na cestě k hradu Kašperk spadl turista ze srázu a měl otevřenou zlomeninu. Když jsme dorazili na místo, bylo tam příliš moc lidí, takže jsme se nemohli dostat k zraněnému. Když jsme se k němu konečně dostali, zjistili jsme, že zraněný je v bezvědomí. Okamžitě jsme ho probrali a snažili se ho držet při vědomí. Pak následoval rychlý převoz na stanici. Ještě během převozu jsme se spojili se záchrankou a také s naším staničním lékařem, aby byl na příjezd pacienta připravený. TAK TO BYL JEDEN Z NEJNÁROČNĚJŠÍCH LETNÍCH ZÁSAHŮ.
ZIMA V zimě máme více práce než v létě, protože v zimě jsou laviny, rampouchy, zmrazky... Mnoho úrazů se stává na sjezdovkách, které jsou v dnešní době doslova přeplněné lyžaři a snowboardisty. U běžkařů se někdy stává, že si špatně naplánují trasu a nestihnou se vrátit včas do hotelu (v zimě se velmi rychle a brzy stmívá) a po tmě nemohou najít cestu zpět. Pak jim hrozí podchladnutí, ne-li přímo umrznutí. V zimě je kvůli sněhu i problematičtější doprava, cesta ke zraněným či jinak postiženým může trvat dlouho. Vždy se snažíme být co nejrychlejší.
Náš zážitek ze zimy Rychlý převoz Jednoho dne dostala naše Horská služba hlášku, že se ztratil jeden turista. Na chatě, kde byl ubytován, nahlásil, že se dnes vydá na dlouhou túru. Jeho cesta měla směřovat z Horské Kvildy na Modravu, Březník, Černou Horu, Prameny Vltavy, Kvildu a zpět do Horské Kvildy. Na místo měl dorazit ve tři hodiny odpoledne. V pět hodin se na nás obrátil správce chaty, neboť se už stmívalo a horšilo se počasí a turista stále ještě nedorazil. Jeho mobilní telefon byl nedostupný. Vzali jsme si všechno potřebné vybavení, teple jsme se oblékli, nasedli jsme na skútry a vyrazili jsme na záchrannou akci. Rozhodli jsme se jet proti směru turistovy trasy, neboť jsme se domnívali, že by měl být spíše u konce své cesty. Projeli jsme cestu z Horské Kvildy na Kvildu a k Pramenům Vltavy. Pospíchali jsme, neboť hrozilo nebezpečí, že by turista mohl umrznout. Teplota se totiž pohybovala kolem minus 25 stupňů Celsia. Při sjezdu z Černé Hory jsme si všimli, že nedaleko stopy se ve tmě něco pohnulo. Prudce jsme zabrzdili, seskočili jsme ze skútru a běželi jsme tím směrem. Zde jsme objevili našeho turistu. Byl celý promrzlý, hladový a dehydrovaný, neboť se na tak náročnou túru vydal zcela nepřipraven. Neměl s sebou žádné pití ani jídlo. Dali jsme mu napít horký čaj, zabalili jsme ho do vyhřívané deky, uložili jsme ho do záchranných nosítek za skútrem a vyrazili jsme. Pomocí vysílačky jsme se domluvili se záchrannou službou, aby na nás na Horské Kvildě čekala sanitka. Při zpáteční cestě se však ze skútru začaly ozývat podivné zvuky. Asi dva kilometry před cílem motor skútru zhasl a nechtěl znovu naskočit. Neměli jsme s sebou potřebné vybavení na jeho opravu a ani jsme neměli čas se rozbitým skútrem zabývat, protože náš turista začínal upadat do bezvědomí. Rychle jsme odpojili nosítka od skútru, zahákli jsme si je kolem vlastního těla a běželi jsme dál. Hustě sněžilo, foukal silný vítr a propadali jsme se po kolena do sněhu. Když jsme dorazili na Horskou Kvildu, sanitka zde ještě nebyla, neboť uvízla v závěji. Zavezli jsme tedy turistu k nejbližší chatě, přenesli jsme ho dovnitř a zkontrolovali jsme jeho zdravotní stav. Turista byl při vědomí, ale byl stále velmi promrzlý. Správce nám uvařil novou dávku horkého čaje, turistu jsme položili do postele a přikryli. Řekl jsem kamarádovi, ať zůstane u turisty a sleduje jeho stav, a sám jsem šel ven, abych navedl sanitku. Sanitka po chvíli přijela a turistu odvezla do nemocnice na ošetření. Naše záchranná akce však ještě nekončila. Na naší záchranu teď čekal náš skútr. Od správce jsme si půjčili nářadí a vydali jsme se skútr opravit, aby nám v té vánici nezapadal. Na stanici jsme dojeli až po půlnoci. Asi za týden nám přišel turista poděkovat za svoji záchranu a přinesl nám čaj, který měl rád. My jsme ho zase poučili, jak se má chovat v horách a co všechno si má s sebou vzít, když se chystá na tak dlouhou túru. Počasí v horách se totiž může rychle měnit a z nádherného slunečného dne se během hodiny může stát prudká sněhová vánice. Naše práce je někdy vyčerpávající a nebezpečná, ale zachráněný lidský život to vše vynahradí.
PRAVIDLA NA SJEZDOVCE 1. Brát ohled na ostatní lyžaře a snowboardisty: Každý lyžař a snowboardista se musí chovat tak, aby neohrožoval a nepoškozoval někoho jiného. 2. Ovládání rychlosti a způsobu jízdy: Každý lyžař a snowboardista musí jet s dostatečnou vzdáleností od ostatních (na dohled). Musí přizpůsobit svou rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a také terénu, sněhovým a povětrnostním podmínkám i hustotě provozu. 3. Volba jízdní stopy: Lyžař a snowboardista přijíždějící zezadu musí zvolit svou jízdní stopu tak, aby neohrožoval lyžaře a snowboardistu, který jede před ním. 4. Předjíždění: Předjíždět se smí ze shora anebo ze zdola, zprava anebo zleva, avšak vždy jen s takovou vzdáleností, která ponechává předjížděnému lyžaři anebo snowboardistovi dostatečný prostor pro všechny jeho pohyby. 5. Najíždění na sjezdovku, pokračování v jízdě dolů a po svahu nahoru: Každý lyžař a snowboardista, který chce najet na lyžařskou sjezdovku, který se po zastavení chce opět rozjet dolů anebo pohybovat svahem nahoru, se musí ve směru nahoru i dolů ujistit, že to může učinit bez dalšího ohrožení / nebezpečí jak pro sebe, tak i ostatní. 6. Zastavení: Každý lyžař a snowboardista musí zabránit tomu, aby se v jiných než nouzových stavech zdržoval na úzkých anebo nepřehledných místech sjezdovky. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo co možná nejrychleji opustit. 7. Výstup a sestup: Lyžař a snowboardista, který vystupuje nahoru anebo který sestupuje dolů pěšky, musí používat okraj sjezdovky. 8. Dbát na značky a na znamení: Každý lyžař a snowboardista musí dbát na značení a na signalizaci. 9. Poskytování pomoci: Při nehodách je každý lyžař a snowboardista povinen poskytnout pomoc. 10.Povinnost prokázat se: Každý lyžař a snowboardista, nehledě na to, zda je svědek nebo osoba zúčastněná, zda je odpovědný či ne, musí uvést v případě nehody své osobní údaje.
FOTOREPORTÁŽ Z VÝJEZDU Jedno zimní dopoledne jsme byli na stanici a zpracovávali jsme dokumentaci k výjezdům z minulého týdne.
V tom zazvonil telefon. Ozval se dost vyděšený mužský hlas oznamující, že jeho žena spadla z lyží a že se nemůže hýbat. Honza toho muže uklidnil, zeptal se na jeho jméno a na místo a podrobnosti nehody.
Ihned jsme sebrali vše potřebné vybavení, naložili ho na skútr a vyrazili na místo nehody, které bylo na sjezdovce, nedaleko naší stanice.
Na místě jsme zjistili, že se nejedná o žádné vážné a životu nebezpečné zranění. Žena byla při vědomí a podle zběžného vyšetření se zřejmě jednalo o zlomeninu pravé nohy.
Nohu jsme tedy zafixovali do dlahy.
Ženu jsme na skútru dopravili na naši stanici a čekali jsme na příjezd sanitky. Mezitím jsme vyplnili všechnu potřebnou dokumentaci k úrazu a poskytnuté pomoci.
KDYŽ NEJSME NA VÝJEZDU Na stanici je stále práce dost. Kontrolujeme stav našeho vybavení. Pokud je něco staré, prošlé, rozbité… musíme objednat nové věci.
Stále se zdokonalujeme ve znalostech poskytování první pomoci, rozšiřujeme si vědomosti. Někdy jezdíme na různá školení.
NAŠE ZIMNÍ VÝBAVA TOTO JSOU NAŠE LYŽE, SE KTERÝMI VYRÁŽÍME DO AKCE.
A TO JE JAK PŘIPRAVUJEME TAHAČ NA ODVOZ ZRANĚNÉHO ČLOVĚKA.
A TO JE NÁŠ SKÚTR A MY JAK JEDEME NA POMOC LIDEM.
TOHLE JSME MY: V RUKÁCH MÁME CEPÍNY A NA HLAVÁCH MÁME HELMY. ZA NÁMI JSOU DLAHY.
