nezávislý
týdeník
v
Ridi Ferdinand v
Perou/ka
,
ROCNIK
I
VII
/
1930 NakladatelstvÍ
Fr. Borov~
V
Praze
OBSAH DOBA
A LIDE
FILOSOFIE
Clánky puvodní:
Clánky puvodní:
Beneš Bohuš: Docasné vystehovalectví 45. Capek Karel: Vy Anglicané 185. Cižek Vojtech: Líst abiturientum 353. Eddie: Moreplavec 109, 125. Franko dr.: Na ruinách ruské emigrace 474, 490, 571, 605, 619. Gel: Vešet ci nevešet? 417. Hertl Jan: Vesnice mezi socialísmem komunisti 714.
a klerikalismem
Hercík Ferd. dr.: K problému živé hmoty 494. Kabelík j. dr.: O case a stárnutí 271. Kunte Ladislav: Cím národy žíji 810. Peroutka Ferdinand: Nikoliv neprítel 517, 535, 550, 583, 630, 649. Urzidil j.: Špatne pochopené módní filosofie 593.
651, Sedláci a
LITERATURA
j. H. V.: Trochu
víc zdvorilosti 527. Kocourek Franta: Do cizinecké legie 297, Z berlinského deniku 504, 523, Trampismus 632, 685. Kosina j. K.: Starí a mladí 443. Kubin: Muži v pozadí 769. Kvíz Dalibor: Povrchnost dnešní generace - aneb amerikan\sace jejiho ducha? 43. . Melniková-Papoušková N.: Orchídeje na snehu 26, Komunistovo zklamáni z Ruska 200, O buržoasnosti 425, Západní predstavy a východni skutecnost 508. R. M.: - Kríza mladej generácie na Slovensku 250. Scheinpflug Karel: Autorem snadno a rychle 313, 327. Schieszl Jos. dr.: Cín certu dobre, peklem se ti odslouží 23. SlabiflOudek Frant. dr.: Zázraky v Gallspachu 157. Sobotka Fr.: Pusobení Masarykova ucení na muj žívot 570, 588, 602. Šnobr Jan: Mládeži, chceš býti zbabelá? 667. Šrom Ed. j.: Židé v sovetském Rusku 186, 248. Štech V.: Francouzská vesnice 777. Štorch Karel Ph. Mr.: O lidech povolání lékárníckého 457. Urban A.: Potíže s cizinci 289. Vanek Karel: Svet v zrcadle insertu 218. Zvedavec V. K.: K psychologií jiho~eské vesníce 525, Težký život 476,492. Clánky preložené: Boucard Robert: "Leviathan" musí ke dnu 538. Braune Rud.: O devcátkách z kanceláre 634. Ga/enziowska Irena: O polském snobismu 552. Maurois André: Soukromé vesmíry 63. Wassermann jakob: Po ztracených stopách 269. wéUs H. G.: Nová morálka mládeže 809. Worth jean Charles: Jak deláme módu 604.
FEUILLETON Clánky puvodní: Cižek Vojtech: Naríkavci (Ejulatores) Kaph: Starostí s mlékem 127.
496.
A UMENI
Clánky puvodní: Bass Eduard: První stavba S. V. U. Mánes 712. Capek Karel: Když už dískuse I. Dvorák j.: Kríse Slovenského Národního divadla 596. Frejka Jirí: O dvou krítíckých nemocech 28, Je Shakespeare aktuelní? 326, Ethos divadla 347, Hledá se moderní comedia deH' artc I. 424, K moderní comedii dell' arte 478. Fuchs Alfred dr.: Zed z krupícné kaše 91, Novínárský sloh 790. Bude hrát Chaplín Napoleona a Krista? 220. Hamaliar j. dr.: Dva nebo jeden jazyk? 167. Hilar K. H.: Masaryk a umení 137, Herec a kritík 182, Divadlo jako obchod 245, 262, Muj milácek herec 324, Býtí druhým Vojanem! 344.
-H-:
Hulter Josef: Dívadlo nebo filharmonícký dum 323, O cem se na kongresu krítiky otevrene nemluvilo 614, Prípad Václava Talicha 804. Aféra nemeckých filmu v Praze 311. Kocourek Franta: Revue ustupuje operete 138, Francouzské mluvící fílmy 263, Nemecké mluvící filmy 346, 389, 440. Kodícek Josef: Tajrov a Mayerhold 260, Generálni línie 293, K diskusi o Panevrope a nemeckých filmech 360, Šaty a mravnost na divadle 411. Konrád Edmond: Drama príštího sveta a svet príštího dramatu 9, O Olze Scheinpflugové 89, Maurois odpovídá 292. Kose Jar. dr.: Chcete se státi kinohvezdou? 140. Kovárna Frant.: Prípad a priklad 760. Krause H. H.: Ceská cetba 663. Kroschlová Jarmila: Tanec a kritika 219. Kucera Jan: Predpoklady René Claira 745. Langer Frant.: Demonstrace proti nemeckým filmum 612. Melniková-Papoušková N.: Zeme, kde je nebezpecno býti básníkem 278, Nový Vilém Meister 693, O sovetské kritice a autokritíce 806. Nemecek Zdenek: Marco zvaný Milion 682. Nevrla Fr.: O cikánských kapelách I 1,29. Peroutka Ferdinand: Kronika z kterékoliv doby 38, 56, 73, Divadlo, morálka a šaty 379, Styl nade všecko 388, 409, 422, 482. Rádl Gito: Plukovník Švec ve filmu 154. Hra na fujaru a pokrok 761. Sommer V.: Stroj a umelecké tvorení 793.
-jk-:
• -rm-:
POLITIKA
Szylman Arnold dr.: Umení rídíti dívadlo 307. Štfch V.: Rocník 1902 103, O novou poesii? 743. Tangens: Nekolik hereckých portretkil 789.
Clánky pLlvodní:
Urban A.: Co bude s filmem? 107, Nemcina v biografech a jiné veci 183, Ve filmovém Babelu v Joinville 537, Možnosti ceského mluvícího filmu 727. Urzidil Weiner Winter Zelenka
Johannes: Flaubert a mládi 378. Richard: Pravda "užitecná" 802. Pavel: O nejmladší nemecké literature F.: Berlinské týdny umení 380.
-Ip-:
823.
Clánky preložené: Celsus: Divadelni císar Evropy 485. Cowell Henry: Hudebníkovy zkušenosti v Rusku 479. Chaplin Charlie: Obhajoba nemého filmu 664. Leftvre Fréderic: Rozhovor s Remarquem 694. Mumford Lewis: Umení a strojová civilisace 59,75, v Americe existovat umení? 279, Zmechanisování
NÁRODNI
-H-:
106, 170, Muže hudby 683.
HOSPODAR
Clánky pLlvodni:
-a-
Londýn -: vývoz darem 102. Adlol Jar.: Svet a Slovanstvo v císlech 358,376,386, 413, 427,463, 495,528. Andrllk Karel inž.: Rešení zemedelské a cukrovarnické krise v malém 199. Basch Ant. dr. a M. Bitterman: Anketa o zemedelství 5.
Cervin A. dr. ing.: Dílna a továrna 429. Doležal Karel ing.: Je to prechodná krise? 661. Haraoui Clément dr. prOf.: Hospodárský zmatek ve svete 529. Hejda Jirí: Akcionár pod lupou 21, 35, Rozprava o marxismu Ješte o marxismu 741. Herti Jan: Otazník nad vesnicí 594. O exportní ústav 374. Horák j. F. ing.: Neviditelná bítva
679,
-hm-:
533.
Peroutka Ferdinand: Neco se deje 737, 753, 785. Pospíšil Karel: Zemedelství a jeho krise 152. Štem Evžen dr.: O významu vyšší mzdové úrovne 71,87.
souboj 198, Hodžova zelená internacionála kriza 648. Ženatý Berty: Rusko pracuje 551. Clánky preložené:
Koenig Václav: Boj sovetll o vesnici 68, 85, 98, Stalinuv "boj na dvc fronty" 449, 465, 481, 497. Kolárik j.: Co se samosprávou? 49, Trí doby ministra Engliše 513. Krause H. H.: Dvojí neutralita na veky vekuv 433. Kríž Karel ing.: Zklamal Mac Donald? 787. Lesný V.: Gándhi a índícký boj za osvobozeni 196, 210. Milller B.: Rok na Slovensku bez politiky 820. Peroutka Ferdinand: Nebojte se, Beneš nekandíduje! 17, Strany ci osobnosti 113, 129, 145, Masarykova osobnost 161, 193, 225, 241. Historkažurnalistická 305, Epíštola prátelum pacifistttm 817. Pokorný Jirí dr.: Sto let reckého státu 84. Procházka Rudoll: Naše výsledky v Haagu 33, Deset let Spolecností národu 53, Dva velcí proti sobe 213, Souboj dvou velkých 229, jak jsme pochodili 273, Evropa Evropanum 321, Marasmus mírových snah? 657, Revidovat? 801.
Teic17man Josef: Jirí Stríbrn)' 13J, 146, 164, Osudovost Šmeralovy politiky 337, 355, 373, Andrej Hlinka 546, 565, 580, Bilance cs. fašismu 629, Ve stinu osmdesátnika 724, 738, 756.
dvojí ovoce 569. konsumu 37.
-Z.-: Bankovní
Haraoui Clément: Smysl nemeckého 14. zárí 579. Problém palestínský 710. Herti jan: Vesnice mení svoji tvár 276. Hllmberger Jaroslav: Horká puda 420. Hlltter josel: Gautsch a Beethoven 177. j-s: jinak vláda, jinak mestská rada 660. justus: Povyšování na pražské radnící 625. Kocourek Franta: Nejdrív materiál, potom stavet! 401, O vojnu a mír 772.
Rád! Dito: "Otázka" pražské nemciny 372. Sclleinpllug Karel: Soumrak kolonií 545, Strana <"sl.prumyslu 628. Schieszl Jos. dr.: Co je národní duch? 705. Spiess Pavel: Spojené státy evropské 561. Šrom j. Ed.: Zatežkávací zkouška sovetské revoluce 115, 134, 149, Židé v sovetském Rusku 214, 231.
Krállková Božena: Hospodyne a výroba 795. Mi: O prilmyslu mlynárském 54. Munk Fr.: Zklamání racionalisace - co nyní? 822.
TLlma josel: Jeden strom Vrba jan ing.: Financování
Adlol jar.: Mladý Slovan hledá svuj svet! 257. Capek Karel: Ulice a noviny 641. Erdély E.: Lidé, kterí delali Haag 65, Dva bojovnící za Ceskoslovensko 97, Rakousko 708, Tri rakouské hlavy 754. Jsi-Ii voják, mlc ... 577, Více statecnosti 609. Franko dr.: Kam speje Polsko 689. Frejka jirí: Parlament a Národni dívadlo 81. Fuchs Allred dr.: O umení recnickém 4, Úspech 118, Masarykovo postní kázání 163, Ke zmene programu sociálni demokracie 645, Novinárský jazyk 721. Odzbrojení a ponorky 179.
a agrární Clánky preložené: Gastel Helmu/: Revoluce v jižni Ameríce 678. KlOtzel C. Z.: Anglicané v Indii 340, Oddaní služebníci Nitti Francesco Faus/o: VeZllové. Mussolíniho 646.
Indie 385.
Dr. Sven Ion MWler: Vítezství nad stepí 775.
OTÁZKY
POVOLÁ.NI
A ODPOVEDI
A ZÁLIBY
Clánky pLlvodní: Clánky pLlvodní: -
Co delat a co myslit? 606. Smir s katolicismem 607. Rozhovor s mládím 653. Rozhovor s mladým mužem 716. Debata s radikálním pacifistou 730. Mladostarý epílog 733. Ješte kus epilogu 748. Ošetrení 764.
Adlol Jarosl.: O Sokolu "Vodickoví", Karlu Koželuhoví a csl. vlajce 521, SokoJské vítezství - "za nejvyššim cílem"? 540, O sokolském nejvyšším cíle 555. ' Byk j.: Davís Cup 19;30 349. Cervin A. dr. ing.: Nynejší ucnové - budoucí tovaryši a mistri 172, 223, 236. Eddie: Evropan championem sveta v boxu 396, Rychlostní rekordy a jejich praktická cena 459. Profesionální boxing a náš champion 255.
-H-:
Hercík Ferdinand dr.: Trochu skepse a sportu 303. jára Jaroslav: N. Bukh jako lekce žákum Tyršovým 317, Zmena sokolského kroje ci myšlenky? 328. Kerka Vladislav: Stredoceský football amatérský 444. U.: Škodí sporty ženám? 330. Ženalý Berty: Telocvik - dušecvik 412, Sokol by me! vystoupit za hranice 574. Clánky preložené: Clerc Henri: Krásné povoláni
ZIVOT
Clánky puvodní: Hartl A. dr.: O pražskou nervovou kliniku 598. Kuchynka Karel dr.: je jasnovidnost vedecky zajištena? 394. Suudek Robert: Píší-Ii Asiaté latinkou 119. Slabihoudek Fr. dr.: Psychologie delnika dnešni doby 285. pred soudem 302. Šeracký F. dr. prof.: jasnovidectví
SLOVANSTVO Clánky puvodní: Dvornikovic Vlad.: O jihoslovanské Evrope 635, 813, 826.
rOdinný
A INSTITUCE Clánky puvodní:
238.
PSYCHOLOGIE
VEDA
Junák P.: Obydli cloveka XX. stoleti 40, Cinžák kontra dum 93, Nový postrach Prahy: Pavlacový dum! 779. Korecký jan: Chemie a špíonáž 699. Pfaff Fr. dr.: Pecuje zverolékarstvi o zvirata? 123. Štech Robert ing.: O zákaz plných obruci 206.
kulturni
orientaci
v soudobé
A PRÁCE
Clánky puvodní: Byk j.: O prehradu nad Štechovicemí 746. Capek Karel: Muže clovek uniknout otroctví stroje? 92. Eddie: Budoucnost velkoletadel 315, 330. Gel: Daktyloskopie 189, 221, 253. Havlícek Josef & Honzík Karel: Mrakodrapy v Praze 77. Honzík Karel: Proc stavíme špatne 61. Hulka jarosl. dr.: Kdy príjedou archítektí? 141, Lékarská sace v Ameríce 158, 175, 204.
organi-
Tiskem Ceské grafické
Adlof Jar.: Nekolik obrázku o slovanském zdraví 294, Vudcové Sokola odstupují 794. Beneš K. j.: K organísaci provinciálních museí 234, Sokol a krítika 362, Reforma profesoru 518. Capek Karel: Eros vulgaris 467. Cížek Vojt.: O "studentském casopisu" a o nás profesorech 666. Gel: Patról! 437, Ústava a policie 452. Gutwírth V.: Druhé Národní dí vadlo? 385. Hejda Jirl: Reformujme prednášky 281, Problém pražské dopravy 501. Hulter josef: Demarche rektoru 203. janák P.: jak stavíme? 13, Mesto, pítda a investíce 404. Kallab Jaroslav: S porotami cí bez nich? 665. Karád V.: Problémy nové školy v CSR. 499, Nová škola v CSR. 615. Knap Karel: Trestní soudníctvi nad mládeži ve Francii 601, 618. Kolárík j.: Máme vyhodít klasiky? 108. Kosina Josef: Moderní clovek a esperanto 392. Krause H. H.: Osveta na venkove 472. Kríženecká-Dubská: Cívilisovaná žena 235. Marek Artur: Nekteré zkušeností z manévrít 585. Mašek j.: Budeme reformovat školy? 283. Pelikán Jan: Sokolstvo, jeho skutecný stav a obtíže 434, 454, 469, 488, 502. Rádi Dito: Secítatí sympatíe 121. Teichman Josef: V dome bolestí 266. Ulehla Vladimir: Státní poušt 486. Urban A.: Potíže s radnícní demokracii 369, 406. Vlasák Josef: Americké kluby s vecerí a hnuti Y-klubít 698. Ženatý Berty: Mítže kulturní clovek žíti spokojene v Americe? 695.
Unie a. s. v Praze.
PtítomnosL R
o é
K
N
VII.
V
PRAZE
9.
LEDNA
é
1930. :~ ,J
Když už diskuse. jedena O nehdy literature
spisovatel obvinil ji z prednášel težké veci:mládeži že prý oje ceské príliš státotvorná. Nehledme na to, že je to výtka asi taková, jako kdybych se oboril na konduktéra v tramwaji, že je príliš málo násilný, nebo na listonoše, že je príliš svedomitý. Kdybych mluvil o krejcovine, neptal bych se \' první rade, je-li ten nebo onen krejcí státotvorný, nýbrž jak šije. R.ekl bych, že naši spisovatelé se podobají krejcím, listonošum a jiným zajímavým lidem tím, že jsou dílem státotvorní, dílem nestátotvorní, podle toho, jsou-li od prírody optimisti nebo rejpalové nebo neurasthenikové, tiší nebo hlucní, bojovní nebo mírumilovnÍ. Dokonce bych bez rozmýšlení rekl, že jako stav jsou co do státotvornosti méne výrazní než jiné stavy; nebot ve vetšine prípadu mohu na príklad od rezníka ocekávat státotvornost mladoceskou a od krejcího státotvornost národne sociální, zatím co o spisovatelích, jak známo, by každý takový dohad byl tuze nespolehlivý. Tolik prima facie. Presto si položme otázku, je-li naše literatura nejak zvlášte státotvorná. Kdyby opravdu byla, museli bychom její jména nacházet všude tam, kde jde o velké verejné zájmy, o otázky verejného svedomí, o úkoly konstrukce a reformy. Museli bychom ceské spisovatele nejak nápadneji slyšet v takových verejných vecech, jako je dejme tomu mírová organisace sveta, výchova, socialismus, tisk, justice, par1amentarism a tak dále. Museli bychom je mít na ocích tam, kde se o neco bojuje nebo na necem pracuje ve jménu naší národní spolecnosti. Pokud je mi známo, ceští spisovatelé se v techto a jiných vecech tak tuze nedávají slyšet; dokonce daleko méne než v jiných státech. Nevytýkám jim to; vetšinou nemají ani dost autority ani dost praktické orientace, než aby se mohli projevit jinak než moralistním kázáním. Nicméne zustává faktum, že náš literární stav naprosto nevycnívá cinnou státotvorností nad jiné lidské stavy. Švehla se jiste vyznal v politické vlastnosti, která se jmenuje státotvornost; meli byste ho slyšet, co nekdy ríkal o státotvornosti ceských intelektuálú, myslím, že právem. Vemte si proti tomu literaturu anglickou: Kipling se svým velkobritskÝm jingoismem; Chesterton se svým programem agrárním a maloanglickým; Shaw se svou sociální výchovou; Wells se svým povoláním reformovat všechno na svete; jací to jsou cinní a expertní státotvorní duchové. Pravda, každý z nich si predstavuje britský stát a rád sveta jinak; ale když už se o ty své koncepce pohádají, ne%vaní o státotvornosti, n~Tbrž reknou si své mínení o výchove Anglicanú nebo o ženské otázce, o nezamestnanosti a kris1 prumyslu a jiných velmi urcitých vecech, jež konec koncu neco znamenají pro budoucnost jejich vlasti. Ceští spisovatelé se prou o pokrck nebo o náboženství, o špatnou kritiku nebo o kozí chlup; mé srdce by se dojalo, kdybych se stal svedkem, jak dejme tomu prítel Durych doráží na prítele Medka pro státotvornolt otázku pauperismu nebo ochrany hra-
.
~
1.
S L O .'
-
...'
~
~A
nic. Ale opet pravím, pokud je mi známo, nebýváme svedky takových literárních výkonu. Ani naše verejnost se nezajímá o rozumy naší literatury ve státotvorných záležitostech; ty obstarávají anonymní redakce a sekretariáty, zatím co spisovatel má zvestovat ve vánocní ankete svetu, jak ztrávil Štedrý vecer, nebo protest 0vat svým podpisem proti masakrum v Aserbejdžanu, o kterých není nic blíže známo. R.ozumejte mi, tím nevybízím ceské poety, aby se chopili per a zacali honem psát o reforme ústavy a trestního rádu a služební pragmatiky a jiných vecí, které dotud zvonily z dáli kolem jejich zadumaných hlav. Ke skutecné státotvornosti je treba kuráže; nebol to znamená jít do mely, neco hájit nebo neco prosazovat a nastavit hlavu, aby se po ní sem tam praštilo klackem. Ale k takové státotvornosti je potreba ješte neceho víc: ncceho, 0emu se ríká vecná znalost, smysl pro fakta, positivní zájem a moudrost. Není-li toho všeho, nevyždímáme ani z literatury víc než bud kázavost nebo lacinou a nadutou negaci. Spisovatel, který chtel ceskou literaturu pohanet tím, že prý je príliš státotvorná, je ovšem komunista. Dobrá: kdyby v noci ze sedmého na osmého ledna byl proveden komunistický prevrat, CO myslíte, probudil by se dotycný pán dne osmého ledna s ohnivým úmyslem, že napíše zdrcující clánek proti komunistickému státu?Myslím, že ne; mám za to, že by v sobe najednou objevil vášnivou státotvornost, ovšem komunistickou; a mel by zajisté mnoho námitek proti tem, kdo by ji nesdíleli. liorlit svobodomyslne proti státotvornosti, protože jsem pro jinou státní a spolecenskou formu, to je, prominte, neco hodne podobného neuprímnosti nebo aspon krivému myšlenÍ. Bylo by poctivejší ríci: odmítám velkou cást ceské literatury proto, že jsem se v roce 1923 obrátil na komunismus. Ten argument by aspon byl pruhledný pro ty mladé lidi, které mel ceský spisovatel poucit o ceské literature. * Mladí lidé, at je vám Anka nebo Vladimír, kterí v minulém rocníku tohoto listu tak horlive jste diskutovali o mladé a staré generaci, vezte predevším, že mi ne· splývá bílý vous po brade a že si nemrkaje musím nechat líbit, ríkají-li mi babky a konduktéri »mladý pane«. Nebudu vaši diskusi rozširovat ani jako mladý pán ani jako stará generace; ale v zájmu vašeho myšlení vás chci o neco poprosit. Z vaší diskuse, jak se zdá, plynou dve veci: 1. Že vám stará generace nic, ale zhola nic nenechala, tak že si musíte razit cestu v poušti bez vyšlapan~Tch cest a oas. 2. Že naproti tomu mladá generace hledá Boha, avšak je vedecky materialistická, prekonala neplodnou skepsi svých predchudcu, avšak neverí nicemu než sama sobe. K cemuž bych mel dve trpelivé otázky: 1. O které staré generaci -mluvíte? Probírám-li ctihodné staré pány od triceti do osmdesáti let, rozpomínám se na osoby, které hledají Boha jako Brezina, a na jiné, které jsou vedecky materialisté jako Bata ci Šme-
1
ral; nalézám komunisty a fašisty, militantní katolíky a militantní protestanty, lidi verící a neverící, muže pokroku a muže konservace - jak to, že vám mladým nikdo nic neuechal? V cokoli byste se rozhodli verit, najdete nekoho z tech prekonaných, který v to veril pred vámi a delal, co umel, aby to uskutecnil. Zdá se, že byste si spíš mohli stežovat, že ti pred vámi vám toho nechali príliš mnoho: tolik, že si s tím nevíte rady a ooracíte se zády ke všemu. Snad byste potrebovali najít svet jednodušší, který by nd vás nežádal tolik volby a tolik poznání; svet tak prostý a geometrický, jak-i' ležel pred Abrahamem a Lotem, tak že šel-li jeden v pravo, mohl jít druhý v levo. Mám dojem, jako byste vzdorovali protivnému faktu, že ti lidé l)reu vámi došli v pravo i v levo a že se z cásti museli dukladne hemžit a potit, aby se rozbchli na tolik stran. Kdybyste meli dvacetiIetotl pamet, videli byste, oc extensivnejší je náš svet nežli byl pred dvaceti lety. Je sice v pohádkách mec, kterému stacilo ríci: "Všem nepráteltlm hlavy dolu«, a bylo to odbyto. Ve skutecnosti však nesetnete jedním mecem hlavu Šaldovu a Dykovu, Rádlovu a Marešovu, verící a neverící, realistickou a fašistickou; mužete sice volat »Všem neprátelum hlavy dolu,« ale je to vítezství drobet verbální. Ve vás je takový kus bojovného donquixotství; myslíte si, že ti pred vámi vás cekají se zbraní v ruce. Zatím my všichni, ae jsme na kterélwliv strané. se ohlížíme pres rameno a brucíme: Nu tak, kdypak už prijde nekdo mladší? vždyf je nás málo na tu zatracenou rachotu. - Nikdy nebyla mladým tak otevrena cesta k sebeprojevení jako dnes; ale dáte se svetu víc poznati, budete-li mluvit o cemkoliv jiném než sami o sobe. Poznáme líp vaše názory, nebudete-li ríkat, že jste to a to prekonali, ale že to a to je z techto výslovných dúvodu špatné. Nezajímá nás, že jste prekonali; zajímá nás, co vlastne. Nezajímá nás, že hledáte; zajímá nás, co presne oznaceného hledáte; treba je to ve tretí zásuvce shora vlevo, 'sáhnout hodne do Zad!l. Pravíte, že mladá generace je technická; ale nemýlím-li se, tu techniku udelali jacísi predválecní kmeti. Nebo hlásíte, že je vedecká; ale tu vedu, tuším, vynašli starí kathedroví vašnostové. Neríkejte sami sobe porád, jací jste; je to, jako byste se dívali do zrcadla. Radeji si plivnete do dlaní a popadnete neco, co je mimo vás; pak poznáte, že každá dukladná vcc je nástroj práce: dokonce nástroj spolupráce. 2. Mluvíte o mladé generaci; i ptám se trpelive, o které. Je mladá generace, která jde za panem Teigem, a jiná, která jde za panem Gajdou; je Ymca a je "Trn«; jsou mladí integrálové a jsou kornsomolci. Rádi bychom vedeli, za koho mluvíte: zda každý sám za sebe, za dva nebo za tri, za oktávu smíchovské reálky nebo za veškerou mládež bez rozdílu stran. Ona totiž vypadá trochu jinak mládež, která trampuje na Sázave, a mládež, která drží na Honzla; mládež z Obrodného hnutí nebo mládež z "Národní Myšlenky«. Není to jedna tvár ani, uprímne receno, tvár naveskrz sympatická. Neklamou-li nás ruzné známky, není treba brát tak tragicky, co všechno mládež ze starého haraburdí prekonala, jako spíš to, co všechno neprekonala a jakým velmi reakcním vecem obcas prisluhuje. Mluvíte o tom, jaká je mladá generace; má to jen jednu chybu, že takové mladé generace není. Jsou cestní a pekní mladí lidé; a pak jsou všelijaké radikalismy pro stádní mládež, Nesmí se smešovat duch stádní a duch generace; ale odecteme-li všechna davová hesla, zevní nános a polopravdy dne, 2
zbývá toho po certech málo, co by melo mladou a novou tvár. Leda to, že jste v celku fysicky vyšší rasa; a že celkem mín víte než ti, kdo byli mladou generací pred vámi. Práli bychom si, aby bylo na vás videt víc toho zmnožení života a uvolnení obzoru, víc možností, víc té republiky. Chteli bychom vás podnecovat, abyste byli víc tou mladou a novou generací; vezte, že i my bychom se pak cítili mladší.
p
o
z
N Necasové
Karel
Á
M
Capek.
K·Y
diskuse
doprávají si »Lidové noviny«, kde šiíra C. uvažuje po nekolikáté o možnosti úrednické vlády, která, oprena o duveru hlavy státu, mohla by zustat v úrade, i kdyby jí byl zamítnut rozpucet a vyslovena nel1uvera. Jako theQretická diskuse je to jiste velmi zajímavé. Nebezpecí je v tom, že strany pravice hned za tím vidí nejaké praktické snahy a ochotne podezrívají levici z úkladfl proti demokracii. V politice musíme dbáti nejen toho, jací ve skutecnosti jsme, nýbrž i toho, jakým dojmem pusobíme. Vzpomeiime: není tomu tak dávno, co ministr Beneš byl obvinován ze snah po oktroji. Když jsme se ptali, proc vlastne a jaké jsou dukazy, snesl p. Stríbrný a nekterí jeho pi'átelé trošicku materiálu. Byl to materiál žalostný už na první pohled: jako dukaz, že Beneš usiloval o oktroj, byly uvádeny asi dva clánky p. rIeinricha v »Lidových novinách«, jeden clánek p. rIerbena v »Národní práci« a nejaký clánek p. maváce v »Tribune«. Tato snuška žurnalistických clánku stacila, aby pravice mohla celý rok obvinovat ministra Beneše ze snah na oktroji a z catilinovství. Musíme tedy i s žurnalistickými projevy zacházet opatrne. Souhlasíme vrele se šifrou C., pokud sarkasticky pojednává o našich stranických pomerech. Ale pokud se záveru clánku týká, úrednické vlády bez duvery parlamentu, tu se bojíme, že se tu pravici dává zbytecne do rukou materiál, kterého by zase jednoll, až se jí to bude hodit mohla používat ke konstruování dukazu o tom, že levice toužila po prevratu, oktrojí nebo po necem takovém. Za to tedy takové necasové diskuse rozhodne nestojí., Dnes, kdy máme tolik stran ochotných spoluvládnouti, jako jsme jich ješte nikdy nemeli, a kdy není žádného nebezpecí, že se nenajde vetšina, která povolí státu jeho nezbytnosti, odnáší se taková diskuse k pomerum príliš hypotetickým, positivních výsledkfl míti nebude a bude poskytovat jen nespravedlivý materiál proti levici. Nemužeme tedy než souhlasiti s tím, jestliže sociálne demokratické listy, pametlivy následku a toho, co z toho dovede intrikánský duch ukout, takovou diskusi odmítají.
-fp.-
o
Nobelovu
cenu.
Vytrvalost je pekná cnost, ale jsou príležitosti, kdy pro tuto peknou vlastn{)st nutno voliti jiné, méne pekné jméno. Taková príležitost se naskytá zejména tehdy, skrývá-li se za vytrvalostí neústupnost a tvrdohlavost. O neco takového jde také v prípade letošního ceského kandidáta Nobelovy ceny za literaturu. Ceská akademie ved a umení, vyzvána, aby tohoto kandidáta jmenovala, navrhla poc t vrt é Aloise Jiráska. Je ješte v dobré pameti, jaké boje se svého casu o toto jmenování strhly, když Akademie navrhla A. 'Jiráska po prvé. Jak se všech stran bylo vyslovováno politování nad tím, že Akademie touto volbou vydala spisovatele tak významného na pospas trapným novinárskÝm polemikám, z nichž koneckoncil nevyznívalo nic než politické sympatie a antipatie. A je
také v pameti, jak se ly to polemiky opakovaly pokaždé, když vytrvalosti tak vzácné není ovšem léku, stejne jako proti jiné, méne vzácné vlastnosti. mz. Akademie, mha za mnou, mha. prede mnou, navrhovala Jiráska po druhé a po tretí. Jaké duvody mohly tuto instituci Komunisté a chudí lidé. primeti k tomu, že ucinila tento beznadejný návrh po ctvrté? Ucinila-li to proto, aby trikrát odmítnutému kandidátu sjedKomunistické strane y Ceskoslovenskn se casto vytýká, a nedávno jí to bylo vytceno i z Moskvy, že není v pr~mém nala satislakei, ucinila to s risikem, že její kandidát bud~ stykn s masami. Od dávných dob, kdy Jílek na tyto výtky uražen po ctvrté. Ale je pravdepodobno, že tu rozhodují i jiné, tak ríkajíc generacní duvody. Prevažujícím živlem jsou v Akareagoval voláním piJ mobilisaci a motorisaci strany, což se mu zdálo velmi populárním heslem, v cemž však Moskva pademii, jak známo, Jiráskoví vrstevníci. kterí by patrne považovali za neloyální, kdyby trikrát osvedcenou vernost netrne spatrila jen potvrzení své výtky, se Illnoho zmenilo osvedcili po ctvrté. Tito clenové Akademie cítí se patrné v této strane, ale málo v jejím tisku, jenž zná jen dva zpttsoby k získávání popularity: výrazy silácké a výrazy tklivé. jaksi osobne zavázáni, jednak svým prátelstvím, jednak svou úctou, a reší otázku Nobelovy ceny tak ríkajíc se spolecenZatím co se na jedné stránce okázale zatíná tvrdá revolucní pest a svetová revoluce duní palcovými písmeny, otvírá se ské!lO hlediska. Dále patrne jim jde o prestiž Akademie, jež táž pest prosebne na jiné stránce, na il1íž se tklive mluví podle j~jich názoru asi nemuže ustoupit od návrhu, jejž ucio ,lásce proletariátu ke komunistické strane. Nejsme, jak nila již trikrát. A konecne, ale ne naposledy, rozhoduje tu, jak známo, práteli komunistického režimu, ale pocitujeme prece alespon chceme predpokládat, skutecne poctivé presvedceni, že Jirásek je naším nejvhodncjším kandidátem. K onem uvejen jakousi lítost, vidouce. jak bez talentu je propagován. Považujeme komunistické hn,utí za vec pmiš vážnou, než aby deným generacním duvodi'lm není treba nic pripOjovat; vyvracejí se samy. K druhému di'lvodu, plynoucímu z obavy o pres ní mohli 'laškovat lidé, kterí jsou vetšinou chudobnejší dustiž Akademie, lze ríci, že jej Chápeme. Je to dilvod lidský a chem než statky hmotnými a kterí myšlence, již nepochopili, príliš lidský. Ale takové príliš lidské city, jež jsou normálním slouží tak, jak by jí sloužil malý Moric, kdyby se shlédl na Leninovi. Príkladem toho je tklivá povídka z »Rudého Práva« zjevem v živote soukromém, nemají místa ani v živote verejném a dokonce ne na svctovém faru. Kdyby šlo jen o vy_ z 29. prosince, kde se lící, ,iak šestiletá Žanda Nováková hovení Akademii v našem vlastním státe, dalo by se o veci byla svým dvanáctiletým bratrem, jenž je 'ovšem prukopníkem, t. j. clenem komunistické organisace pro mládež, a svou alespoií debatovat, ackoliv i to by již bylo povážlivé. Ak ve ŠtokllOl1l1u mají, jak se nám zdá, jiné starosti než prestiž matkou, uvcdomelou komunistkou, získána pro komunistickoll Ceské akademie ved a umení, a co my bychom chteli omlouideu a jak se tato, nová stoupenkyne Lenina odhodlala venovati peníze na stromecek tiskovému fondu komunistickému. vat a napravovat, z toho tam proste vyvodí dUSledky, a to tolikrát, kolikrát jim Akademie k tomu dá príležitost. Nebot Žandino obrácení na víru se deje takhle: »Ale mami, t,o seš kde je psáno, že by štokholmská jury nemohla stejne vy- / komunistka?" praví dvanáctiletý .Jarda matce, která chce trvale odmítat, co' Akademie tak vytrvale navrhuje? VždYt koupit vánocni stromecek. - "Dyt víš, že se v. SSSR usnesli, že tam vánoce zruší a místo tohO' budou pracovat. A stromky i tato jury má svou prestiž, a nechce-li Akademie odvolat svilj trojll~~obný návrh, nechce štokhoImská jury patme z téjenom pomáhají ohlupovat lidi." - Novacce je stydno i radostno. Iianbí se, že otázku odstranení starých tradic nerozrešila hož prestižního duvodu odvolat své trojnásobné zamítnutí. u sebe zásadne, je pyšna na syna, rostoucího tvrdého vojáka Pokud pak jde o meritum veci, lze jen opakovat, co pri tét(} príležitosti bylo receno již tolikrát, že je až trapné to opakovat. revoluce. Bére devcátko na klín a vypravuje o zemi, o níž díte tak ddo slyší. Žanda rychle chápe a je vznetlivá. Není Práve proto, že Jirásko'vo dílo se obrací tak výlucne k nátedy divu, že Novákovi místo trí korun za stromecek dají rodu a že pro nej znamená tolik, nemuže tolik znamenat národum jiným a celému ostatnímu svetu. To by se mohlo> státi tricet korun na tiskový fon,d komunistické strany, aby mohlo Rudé, právO' i dále tisknouti tklivé povídky o malých detech jen tehdy, kdyby jeh0' literární, umelecký význam se vyrovnal pro velké deti, jež mají tímto zpusobem býti získány pro podjeho významu národnímu, buditelskému, polÚickému. Že se mu nevyrovná, bylo konstatováno již dávno. A že Nobelova liteporu lidí, ·kterí lící chudého cloveka se stejnou neznalostí, jako kapitalistické cítanky, vyprávející o chudých detech, jež o várární cena se neudílí za zásluhy a národ, je rovnež známo. 111Z. nocích darují žebrákO'vi korunu. Co tedy z celé argumentace pro Jiráskovu kandidaturu zbývá? Nic než justament navrh0'vatelu, kterí si po ctvrté rozVudce bez porteieuille a co s toho vyplývá bíjejí své tvrdé lebky o cíJ1Jskou zed nevšímavosti, jíž je ceská literatura oddelena od sveta, místo aby v této zdi flJedali bráV poslanecké snemovne se' strany nemohou dohodnout nu, která by se jim otevrela sama. Nebof neveríme, že by o tom, která dostane v kterém snemovním výboru predsedštokholmská jury byla žádala o navržení ceského kandidáta nictví. Není to vec tak vážná, jak se delá, a hlavne není tak jen proto, aby dej odmítla. Dobrá vMe tu jiste byla, ale ve duležitá, aby se o ní jednalo od 12. prosince do dneška. KdyŠtokholmu zajisté se ocekávalo, že stejne dobrá vule bude by nekdo chte! toto dlouhé dohadování považO'vat prO' delnost i v Praze. Návrh Akademie je však návrh bojovný. Že k nevládní vetšiny za špátný príznak do budoucnosti, hodne by mu došlo, udivnjc tím více, že práve v tisku, jenž .Tiráskovn prestrelil. Obtíže nejsou takové, jak se delá. Pred mesícem, kandidaturu obhajuje, se zduraziíuje, že k získání Nobelovy jakmile bylo ujednáno, že tri socialistické strany dostanou ceny je treba také jisté obratnosti se strany dotycného nápredsedy v sedmi výborech, a jakmile se rozhodlo, v kterých roda . .Taká obratnost však vezí v tom, že se po ctvrté navrhne výborech, mohlo se sjednat všechno ostatní. Ale byly tu strakandidát trikrát odmítnutý, vedí bozi. Pokud pak konecne ny, ci lépe receno lidé, jimž na tom záleželo, aby se jednání jde o jiné ceské spiso,vatele, jež bychom považovali za vhodné protahovalo. Dnes se už vidí, proc ty prutahy. Nekterí páni k navržení pro Nobelovu cenu, zbývalo by tedy rozhlédnouti (z obcanských stran) s nápadnou houževnatostí pri každé príautory po nekterém, jehož jméno již má se mezi ceskými ležitosti opakují, vzdychajíce: kdyby tady byla politická svetový .zvuk. Ale tyto návr'hy, jimiž na sebe privoláváme Osma, meli bychom takovou lapálii dohodnutu za pul hodiny, zlobu našich milých odpurcit, jsou dojista zbytecné. Jsme preale sbor koalicních jednatelu a klubovních sekretáru - to je svedceni, že Ceská akademie bude Aloise Jiráska navrhovat moc lidí a moc r0'zumu a hlavne je to sbor, který nemá žádtrebas ješte desetkrát, domnívajíc se, že jej tím uctívá. Proti nou autoritu Jl už dokonce ne takovou, jtakou mela naše Osma ~
3
----------------,----------------------------0-*"--- ... -Takavé liché pakusy O' abnavení Osrny JSO'u stejnéhO' druhu, jakO' to, že se u nás na príklad nevydávají úrední zprávy a schuzích ministerské rady. Ministerský predseda Udržal, když si mu na ta anehdy navinári stežavali a dávali mu za príklad jiné zeme, kde navinári cekají po ministerské rade na ministry na chadbe, a ti jim dávají achatne infarmace, pavídal: Pánavé, Švehla nemel rád, když se a všem psala v novinách; nejradeji pracaval pa tichu a neviditelne - na a já na tétO' tradici nebudu nic menit. - S tau Osmau je ta stejné: my tu tradici už menit nechceme: jo, ja, kdyby hyla Osma, ta by všechna šla jinak. Ale je tu ješte jeden mO'cný duvod, prac se chce Osma v~krísit. O tétO' vláde b'yla recena, že je to vláda palitických vudcu - krome jednaha. Krame vlldce náradní demakracie, který zásadne neprijímá žádné funkce krame ministerstva zahranicí (ministerskéhO' predsedy nebO' presidenta republiky). Když byla Osma, nepotrebaval vudce náradní demakracie být ministrem a vládl prastrednictvím Osmy, nebO' se aspan damníval, že Vládne. Nyní vysedá ve snemavních kulaárech a nudí se, pratože ve vláde za neho razhaduje pan daktar Mataušek, zatím co dríve inž. Novák proste v ministerské rade hlasoval tak, jak mu dr.' Kramár vzkázal z Osmy; a ve snemavne si zasahuje dO' režie místapredseda dr. Lukavský bez ahledu na saukramé názory pana dra Kramáre. Iiledá se ted,\' cesticka, jak vudci náradní demakracie pamoci do aktivity. Avšak odhodlání socialistických stran - jejich vudcavé také zakusili kouzlo vládnauti v Petce - nepripnstit v žádné farme abnavení jakékoliv vedlejší vlády, je pevné. Ministr Bechyne, který za své cinnosti v Petce nejlépe poznal slasti vedlejších vlád, napsal na Navý rak dO' "Práva Lidu«: "U nás se již nebajuje a stát. Ten je vybajován. Bajujeme nyní a demakratický režim uvnitr státu. A tu mj saciální demakracie zvláštní úkal. Nemyslíme zde na ntgativní stránku té veci, na zápas s balševismem a fašismem. TatO' hnutí umírají sama. Jdc a vybudavání sku·· tecnéhO' parlame(ltarismu. Zllstávám pri, tamta náznaku. Ostatek ukáže a prinese prakse.« Teší nás, že národní socialisté jsau v tétO' veCi se sociálními demakraty zajedno. Ovšem, plný parlamentní život neprijde pres Petky ani pres Osmicky. Jsou tedy snahy sacialistického zparlamentarisavání našeho parlamentarismu v razporu se snahami nekterých obcanských pali'tikil po abnavení Hi1. Osmy. Umení a obecní starší. Pražská radnice, napodabíc jenam jiná mesta evropská, hlavnc nemecká, razhodla se zarazavati do svéhO' razpactu polažku Kc 150.000.- - tedy 1/10% celkavé své potreby urcenou k nákupu abrazu pro príští mestskau galerii, jejíž výber sveren zvláštní umelecké kamisi. Jelikaž v tétO' kamisi jsau zastaupeui umelci nebO' alespan lidé, žijící s umením v tesném styku, byla aprávnena damnenka, že nákup abrazu bude pra·· váden jenam podle hledisek výtvarných. Prata abcanská vetšina, ideove vedená národními demokraty a živnastníky, zamítla takavou damnenku s tím, že a nákupu jednatlivých umeleckých del budou razhodovati abecní starší sami padle svéhO' uvážení a rozhledu. Razhadnutí totO' byla ve vetšin,e dcu· ních casapisli zamlceno a ani redakcní výtvarní kritiCi nenašli advahy, aby pratestovali. Mlcí i pan Marek, refercnt "Náradních Listli«, jindy, a ta v lIlcitých prípadech, velmi nedutklivý a útacný. Nekteré casapisy iranisují usnesení pražské radnice, tešíce se na Mark- TwainavskO'u historii, v níž a UI1TIeleckéhadnote jednotlivých výtvarných del bude rozhodavána hlasaváním abecních starších. Obecní starší podle zásady "Komu buh dal úrad, tamu dal i razum«, damnívají se, ŽC postací jejich vkus a umelecký razhled k tamu, aby na-
4
koupena byla dila umelecky hadnatná a významná pro vývoj ceskéhO' umení. Z jejich rozhadnutí však cpí nepriznaná obava pred moderním umením, jak tamu nasvedcuje i nedávné admítnutí kaupe abrazu Kubištava. DO'znávají uprímne, že madernímu umení nerazumejí. Ale pro biIh, prac se tedy pletan dO' vecí, kterým nerazumejí? Byla by lta pastva i pro "Humaristické listy", kdyby abec paverila na príklad klasické filalagy nákupem vepravéha dobytka a prodavacky z UhelnéhO' trhu prezkaumáním výpoctu mastní stability. Ale patrne je správné, budau-Ii a nákupu umeleckých del razhadavati lidé, treba obecní starší, padle kalcndáravých repradukcí, havících jejich vkusu. Nebat budau-li nakupovati obecní starší padle svéhO' asvedcenéha vkusu, budau nakupavati draze a špatne a mestská galerie bude snllškau pohledli ua liradcany i jiná malebná pražská zákautí. Dasud však ncnašel se nikdO' z pDvalaných a odbarJlých kruhu, aby duraznc zakrikl tatO' neb,:tycné sebcvedamí ohecnícll starších. Vdctill' mal'dcek.
Komunisté nyní. U našich kOlllunis tcch mužeme ríci právem, že žijí z r u k a u d () úst. Nejlépe je to videt na "Rudém Právu«. Nikdo ncmúže ;'[ci s urcitastí, že ústrední orgán komunistické strany Ceskoslavcnska zítra vyjde. Priznáme, že kanfiskace, zúkaz prodeje listll v trafikách nejdou listu k duhu; víme také, že chudO'ba cti netratí; delnické listy musily castO' zápasil s iinancni pa tíží. Ale ta ncní vcc "RudéhO' Práva«. Strana, ktcrá získala na ~ mil. hlasu, není sta udržeti ústrední argán. Kamunisté chtejí vytvarit navý spO'lecenský rád. K tvarení navéha spalecenského rádu je patrebí celé rady schapnastí; lil. j. také abetavasti. Obetavast, jakau straníci dovedau vyvinaut, když je tohO' poUebí, je merítkem, jak Inau k své strane, k její myšlence. Obctavast kamunistu nestací ani na udržení ústredníhO' listu. Naši kamunisté, to je Vašek z "Pradané nevesty«. Tvárí se velmi revolucne, píší re\'alucne, mluví revolucne, zejména maji-li imunitu. Ale to je vše. Kamunismus u nás je již jen prablémem casu. Kamunistická strana již neuí sta, aby vyvinula nejakau akci širšíhO' dasahu'. Byli ta v prvé rade naši kamuuisté, kterí ackavali naše delnictva spalehlive pratikamunisticky. Razumná saciální a haspadárská politika múže zrychlit likvidaci našehO' kamunismu. Prišla daba, kdy naši kamunisté se zlabí, napíše-li Hais o nich ueco a had i m r š k á c h. Da,· jde-Ii k lícení, kde V. Burian byl by svedkem, mela by Maskva vyslat svéhO' claveka na tatO' lícenÍ. PO'znala by, že revalucní fráze u nás kryjí lidi malé; kdybycham mluvili kamuniV. O. sticky, rekli bycham: meštáky.
p
o
Dr .. "llfred
L
I
T
I
K
A
F,/tclzs:
O umení recnickém. pri
ocenování výsledkl't parlamentní debaty o vládním prohlášení bylo mezi jiným zdl'traznováno, že nejenom debata mela vysokou uroven, ale byla konstatována i ta okolnost, že tentokrát meli recníci i posluchace. Skutecne: má-li být povznesena i po stránce rétorické úroven parlamentu, pak jest treba, aby poslancí meli posluchace, protože kdyby jinak recník mluvil hlasy lidskými i andelskÝmi, nemá-li posluchacl't, omrzí ho to a bude.odhrkávat napsanou "rec« práve tak, jako to delají ti ostatní. Kdežto všude jinde jest parlamentní tribuna místem, kde se recnické talenty uplatnují a rozvíjejí, u nás je místem, kde se ubíjejí, protože i nejhlou-
PNtomnosL pejší poslanec nakonec na to prijde, že je marno se namáhat. Nedávno si stežoval v »Prítomnosti« pan dr. Mejsnar na úpadek recnické kultury, zvl. u inteligence. Inteligence mluvit neumí a neucí se tomu. S ucením recnictví je to asi tak, jako s vyucováním slohovým. Slohu nás ucili casto profesori, kterí sami nedovedou napsat lokálku do novin, protože se domnívají, že lokálka musí mít úvod, stat a zakoncení. I~ecnická cvicení (až na výjimky) delají s žáky profesori, kterí nedovedou promluvit ani souvislou rec, když dávají nedbalého žáka do kOllference. Vím, jak jsem musil jako novinárský zacátecník zrovna soustavne si odvykat všecky zlozvyky stylistické, jež mi naockovalo gymnasium a hlavne filosofická fakulta, než jsem pochopil, že ve clánku nelze delat poznámek pod carou, že není treba na vetu, že pes má ctyri nohy, citovat Aristotela. Vím, že jsem si to dodneška ílplne neodvykl. Myslím, že ten, kdo si vštípí do pameti, že rec má mít nejprve »captationem benevolentiae«, pak úvod cili »exordium«, communicationem, reputationem, recnické otázky, predepsanou porci nadšení a záver, v nemž se vše shrnuje - viz BartošBílý-Cech »Malá Slovesnost« - že ten, kdo si to vštípí v pamet, do smrti nepronese rec, jež by byla alespon trochu stravitelná, práve tak jako se nenaucí psát nikdo, kdo si neudelá první zásadou, aby psal, co si myslí a jak si to myslí a poslal k certu všecky slovesnosti. Nikdo nemuže dát, co sám nemá, a recnictví nemohou naucit profesori, pri jejichž »tuto tedy ovšem takrka« pochopitelne si kluci delají cárky. To se tedy týká inteligence. A jak to vypadá s lidem? Videl jsem nekolik recnických kursu politických stran. Tyto recnické kursy nejsou nicím jiným, než jakousi Unteroffiziersschule pro stranické sekretáre, dtlverníky a podobné placené i neplacené nadhánece. Vezme se obycejne napsaná rec nekterého poslance ci podobn~ho hodnostáre, a ted se rozbírají její krásy. Myslím, že kdyby takový recnický kurs videli nekdy Werich s Voskovcem, meli by na pul roku postaráno o repertoár. Pri tom lze ríci, že v ceském národe je hodne lidí, kterí mají prirozený recnický talent. Naši lidé vetšinou umejí promluvit. Ale není to recnická k u I t u r a. Je to nepestené, improvisované, nedá se to vubec vetšinou tisknout, spocívá to jen na osobním kouzlu a hanebne se pri tom zachází se zvukovÝmi valeury materštiny. Nejlepším ukazatelem toho jest radiovÝ rozhlas, kde recníka nevidíte, jen slyšíte. Jak málo naších recníku do-o vede správne artikulovat, jak málo jich jest si vedomo, že nekterá místa jest nutno v pravém slova smyslu recitovat. Zjev recníkuv muže napravit velmI mnoho z jeho stylistického a deklamacního lajdáctví, protože má-li recník mít úspech, musí se líbit. V radiu pak není vide,t, jak je hezký. Ve Francii a v Anglii se politikové chodí ku predním hercum ucit správné deklamaci. U nás to asi nedelají. Lze ovšem ríci, že by toho také mnoho nepochytili, na divadle sehokynáre. už ~malu Je bude mluvit také jakoprotože u predmestského to prímo úchvatný dojem, když v aristokratické konversacní hre nebo v pathetické dramatické básni zaslechnete nefalšovaný 2ižkov nebo Nusle. Doba Seifertu a Vojanu je ovšem nenávratne pryc, a víme dobre, že by dnešní životní tempo jejich zpusobu deklamace již nesneslo. Ale to neznamená, že je dán v dobe konstruktivismu definitivní dispens od kultury slova.
Recnickou školou vetšiny lidí verejne mluvících bývá bud venkovská hospoda, kde se delají schuze a politické kariéry, nebo venkovská kazatelna. Také tyto dve odrudy recniku nejcasteji v "parlamente slyšíte, casto v promiskuite, jež není nezábavná. Tím ovšem není receno, že jsme nemeli a že nemáme recnických individualit. Psal o nich kdysi velmi pekne Arne Novák. Ale je jich stále méne, zejména je stále méne tech, kterí pestují recnictví jako umení, jako vedomou službu slovu materštiny, ~ reci, již vzýval Vrchlický verši: "Jak žula tvrdá a jak chleba mekká, krte ohnivý, a sladkých zvukú lázni, ty ptáku, vílo, ori vekoveká ty Sfingo, s jakou chvím se o te bázní!
«
Nevolám po návratu pathosu, po návratu mladoceských táboru lidu, kdy recník si smel bez risika smešnosti dovolit oslovit lid slovy "Národe muj Tento zpusob recnictví se nevrátí tak, jako se nevrátí doba básní Svatopluka Cecha, nebo doba obrazú Brožíkových. Nevrátí se také doba advokátské výmluvnosti dru tleroldu. Myslím, že Masaryk vypudil definitivne tuto advokátštinu z ceské politiky a také její formu. Ale jest nutno ríci lidem verejne mluvícím, že mluvené slovo má svoje práva. Videli jste už u nás nekdy politika se svazeckem básní v ruce? Myslím, že ne. V cizine jsem však videl politiky s klasickými svazky poesie a dokonce se ucili nazpamet básním. Myslím, že by neškodila ani našim recníktJm obcas podobná lektýra. At si doma treba i pred zrcadlem nahlas deklamují treba Svatopluka Cecha: ,,0 nebe, rozhluc uragánem
k
tech zvonú rety kovové. at znovu svatým ohnem vzplanem v té jejich písni hromové!"
Až to budou umet, niohou prejíti k recitaCÍm myšlenkove i citove složitejším, na pr. k Bezrucovi, k Nerudovým "ZpevtJm pátecním«, k reci Marka Antonia v Shakespeareove "Caesaru« atd. Kdyby se k tomu odhodlali, poznali bychom to brzo, a doufám, že nejenom na forme, ale také i na obsahu verejných projevu.
NÁRODNí
HOSPODÁR
Anketa o zemedelství. Nebude asi zásadne sporu o tom, že jedním z hla vnkh úkolu nové vlády by melo být rozrešení otázky zel11'~delství a jeho ochrany; šlo by o nalezení takové formy ochrany, která by dala zemedelci spravedlivé ceny. (jI,:, nezatížila pri tom nad prípustnou mez spotrebitele. Prakticky jde o t. zv. meziobchod, který je cinitelem, jenž se vkládá mezi zemedelce a spotrebitele a jenž ua úkor obou je rozhodujícím cinitelem pri cenovém v.'Ívoji potravin. Redakce "Prítomnosti" dala proto r:lde h( <podárských osobností tyto otázky: 1. Je správná výtka, cinená obchodu, že zdrwlnje potraviny nad oduvodnenou míru? 2. Je možna nejaká akce proti tomu? 3. Jaká forma zemedelských cel se jeví pro naše pomery nejvhodnejší? Odpovedi hudeme postupne uverejnovat.
Dr. Ant. Basch.: 1.
T. Dotaz redakce » Prí toml1osti pocínú tím, že jedním z hlavních úkolll vlády by melo bj'rt rozrešení otáz«
PHtomnost.., ky zemedelství a jell') ochrany, a to tak()v~ formy ochrany, která by dala zemedelci spravedlivou cenu, ale nezatížila pri tom nad prípustnou mez spotrehitele. Uvádí pak dále, že jde prakticky o 111e z i o b c h () cI, kter~' na úkor yýrobce i spotrebitele jest rozhodujícím cinitelem pri cenovém vývoji potravin. i'{ešení zemedelské krise se takto presunu je hodne na o t á z u v yI o u c e ním e z i ob c hod u, núzor. se kter~'m se nyní velmi casto setkáváme a proces, od nchož se ocekávú velmi mnoho na prospech zemedelství. Jest tu však treba leccos objasniti. Nejpne, C0 se má rozumeti »meziobchodem«. Jest tu myšleno jen ono zprostredkovúní ohehu St;Jtkll v u7.~ím slova smyslu. I)n;]. obchodnická po živnostensku provozovaná cinnost, aneb rozumí sr pri tnm tímto v)'razem souhrn všech pochod Ll tedy i vcetne dopravy, jež prodelá urcit)T proc1ukt od výr ob c e a ž k e k o n s u m e n t o v i? Pro rešení jest spr[lvnejší vycházeti od tohoto š i r š í h '1 pojmu. A dále: V shora zmíneném dotazu se praví, že meziabchod, kter)T se vkrádá mezi zemedelce a sp\Jtrebitele, rozhoduje o cenách na úkor Oh011techto cinitell\ Z toho by se podávalo. že tedy meziohchod 1:1;lnadmerné zisky, které stlacují ceny pro výrobce a zvyšují pro konsumenty. Jak pak vyložiti z tohoto hlediska prípady nikoliv fiktivní, že i mezi obchod sám živorí a nelT'á ani zdaleka zvláštních prí jmll? Proto i zde nelze zllstati pri otázce takto úzce formulované, nýhrž rozšíriti to na problém, do jaké míry o r g a n i s a c e obe h u t. j. pre vod 11 S t a t k 1'1 o d v~' r () h c e a ž k e s p (jtre bit e I i n e n í r a c i o n e 1ní, n e n í e k 0nomická a tlací na ohou tranách na cen y. Rozhor této otázky hude nejlépe provésti v r0Zlicných ohlastech zemedelské výroby; jinak tomu j-:st u obilí, jinak u hrambor, zeJreniny a ovoce a jinak k<.. necne u výroby živocišné a ta opet zvlášte co do mezlobchodu v užším a v širším smyslu. Pomerne nejlépe jest organisován vyspel)' u nás obchod ohilím. Bylo by velmi úcelným, kdyby se :>:jistil1o,jak velká cást obilí jest zemedelci prodávána ohchodníkll1n a jak velká zemede:lsk~Tm družstvl'trll. V tomto oboru lze také snadnO' vyšetriti, jak veliké zisky pripadají z ceny obilí na mezi(lbchoc1.. Družstva prodávají prece ohilí at už prímo neb prnstre lnictvíin sV~Th ústredí na hm se neh mlýntlm aneh do ciziny za stejnou cenu jako soukromý ohchod. Nevíme, zda :1 o kolik platí více zemedelci než soukromý obchod. Avšak v každém prípade jest zde možno velmi dohre a presne zjistiti r o z pet í mez i cen o u. k t e r ,) II Z a o bili í o b drž Í zem e (1e 1e cam e z i c en o upi a cen o II na h 11r s e. Známe trochu sitt1:lci soukromého ohchodu uhlím. jemuž se hlavne-na venkove nevede dobre. Temyslíme proto, že v ohilí je meziohchod oním zdražu jícím clánkem, je h o ž v y I o uc e ním m () hly bys e z l'e p šit i cen y- r r o v ~-roh c e. Pr~ve proto shora uvedené zjištení cen()vého postupu druž<;tev mohlo hy \' této veci :>:jednati c1o<;tija<;n;:]a ukitzati, jaké jsou nutné náklady na zprostredkování obehu obilí .. \ sll'l.d ani t:1rifní politika žel~:n,icní nemohla hy toQik prinésti, kolik <;enekdy oce1<
kava.
Vznáší se též požadavek, ahy hyla zlepšena org-anisace skladišt obilních v souvislosti s úvcrovou podporou (warr
okolnost. Jak neobycejne obtížné predvídati vývoj obilních cen a doporucovati zemec1elcl'tm, vyckati s prodejem obilí. Práve Ioni podporovala madarská vláda a ccolllová banka uskl
i
Pnos To zamená však nikoliv snad jen zmenšení zisku meziobchodu nevynikajícho zvlášte dokonalou organisací, nýbrž dosažení vyššího organisacního stupne ve vÝrobe i v obehu techto produktu. -innost soukromá muže a musí pak býti podporoyána zásahy verejn)'mi, které mají tu širokou možnost pusobnosti. Oblasti prumyslové sestaví urcitý plán zásobovac, jemuž se prizpusobí výroba i obchod. Jest treba budovati tržnice ve velkých mestech a usilovati o ulehcení zásobování Duležitá je tu dále politika do·, p r a v n í, zvlášte tarifnÍ která hledají optimum národohospodárského prospechu, mllže vhodnými opatreními priblížiti oblasti v)'robní ob stem spotrehním. Nejasné pro verejnost jsou také pomery v oboru z·, sobení masem. Snad mohl by urcité osvetení prinésti Brdlkuv ústav prO zemedelskou spravovedu, který m;l jiste zjišteny prumeré ceny, jež zemedeli dostávají za dobytek Dale bude treba sledOvati vývOj ceny masa až k drbnénm prodeji a zjistiti opravdové rozpetí, které se nyní udává ruzne podle odhadlI. Zdá se, že v tomto obom jsou zisky meziobchodu casto' vetší a že bude možnO dosáhnOuti také zlepšení organisace obehu. Jsou-Ii data obycejne udávaná správná, pak bylo hy zsobení msem oblastí, ve které by se dalO lepší organisac meziobchodu a zásobení skutecne hodne dosáhnouti. Podrobný. rozbor a císelné zjištení pomeru celkového zásobení zemedelsk)'mi výrobky ukáže, kde lze dosáhnouti zlepšení nynejšího stavu at už zmenšením z i s k u mez i ob c hod u aneb omezením r o z s a h u meziobchodu. Objasní se však dále. do jaké míry nápran tpchto pOmerl souvisí jednak s r e o r g a n i s a c í : cel é h o obe h u zem e del s k ý c h produktll jednak s racionalisac a s celkov)'m k o m e rci a 1 is o v á ním zem e del s k é v~· rob y. Zemedelská v)oha (až hlavne na obilí) zlstala co do komercní organisace a co do organis~ce odbytové za prlmyslem, také v tomto oh'ledu jest tu u r cit á d i s k r e pen c e. Tyto úkoly souvisejí organicky se zmenou struktuy našeho zemedelství. a z jejich povahy plyne, že nelze jich splniti v dobe kátké. Jest ta proces. vývojový a i v)'chovn~', kter~' vyžaduje také predpnkladu psychologických. který potehu je podpory verejné a státní, ale vyžaduje pomere delí doby. aby byl zcela proveden. A práve proto soudím. že nadeje, které ocekávaji zlepšení nynejších cenov)'h pOmerl od vyloucení meziobchodu neb od zmenšení jeho zisku, budou asi znacne zklamány, nebot tento prblém jest mnohem širší :1 souvisí s celkov~'m stupnem organisace v~'roby a obehu zemedelských prduktu. Ir Redakce »Prítomnosti« se dále táže, jaká for m a zem e del s k )' c h cel sej e v í p r .J n a š e p o m e r y n e j v hod n e j š í. K této otázce chtel bych nejdríve zdllraznit zásadní r e I a t i y n í p o vah u národohospodárskjch principlI, které se velmi casto prehlíží a argumentuje se zásadami, které nemohou míti absolutní platnosti pro všechny doby a zeme, nýbrž které také se musí prizpllsobiti can)'m pomerllm. Jest proto úcelným stále poukazovati na tento princip relativity pIatíc pro hospodársko-politické zásahy. ' s toutO vecí souvisí i dále okolnost, že v hospodár-
ské politice treba jest prihlížeti nekdy k mimorádnému ráz poucenI a podle toho postupovati. Všeobecne na pr. uzává se pro mezinárodní hospodárství správnost zásady o svobode obehu kapitálu. Avšak pres to nemohlo býti námitek proti oatrením devisním. ucinen)'m za mimorádn)'ch dob na ochranu meny neb domácho trhu. Takové mimorádné pomery nutí cedulové banky nekdy k tomu, aby bránily men~t kontingentováním a restrikc úveru, které jest úcinnejší než prímocará politika diskontní 1\ proto není správnjm posuzovati opatrení hnspodársko-politická. která se týkají zemedelství. v nynejši dobe mimorádn)'ch pro zemedelství pomeru, podle zásad platnjch aneb osvedcených v pomerech zcel odlišn)'ch. V zemedelství projevuje se v celém svete presun V)'roby - jsou to stále ješte dusledky války a let poválecných, které trvají také v nektedch oborech prllnyslOvých (na pr. v bavlnárství), který musí míti venkoncem za následek zmenu struktury zemedelské výrohy v nekterjch evropskjch zemích. V podrobnostech nalezly by se zajímavé analogie s krisí let osmdesát)'ch minulého století. . de nyní o to, usnadniti tytO zmeny, kde j s o u nu t1 é, pod por o vat i v Ý voj o vou ten den c i, hrniti náhlému. vždy škodlivému prechodu a podržeti cekovou intensitu naší zemedelské v)'ro11. Z tohoto zásadního V)'vojového hlediska, prihlžejíc k zájmúm celého národního hospodárství - (tedy zvlášte též <.roby prlmyslové a sptrebitelu), jest postupovrti pr konkrctních opatreníh, která budou rtlzá u rlzných OhOrl zemedelské výroby. Nemužeme souhlasiti na pr. se zásadním odporem proti klouzavým cum, (clvoc110vaným zkušenostmi nabytými v jiných pomerecÍ a za jiné soustavy; záleží na tom, jak taková ca by byla upravena a pro které výrobky zavedena. Nelze v mimorádnÝch pomerech a priori zamítnouti ani nekteré druhy monopolu ani vývozí premie neb dovozní listy a jiná opatrení. Bylo by nutno probrati opet postupne ruzná odvetví zemedelské výrohy d zvlášte zkoumati u každého, jaký drh celní ochranv neh jiných opatrení je primeren. Vidím dobre, že celkové rešení nemuže býti všude stejné a také nikolv prímocaré. Spolecn)'m musí jim býti, aby nebránil nltné prestavbe zemedelské vjrohy a nestála v ceste tomuto nutnému vývoji, nýbrž aby utvorila jakýsi ochranný základ. n a nem ž z 1 í n e n~' pro c e s h y sem ohl k I i dne j i pro \' á d e t i. Bvlo by na pr. škodlivým, chtíti cy neb jin)'mi opatreními na trvalo udržeti vÝrobu nekterého produktu, u kterého jest jasno, že jeho spotreba ldesá a že se jí musí prizpu
i
1
PHtomnost....-
JI. Bitterman:
II. Snaha, aby cesta od výrabce k spatrebiteli byla pakud možnO' prímá a tak aby byly vylauceny všecky mrtvé slažky v distribuci zbaží a vylaucena zbytecné zdr<:>.ŽJvání,;e prirazená a nutno. ji vítati, prataže každá nehospodárnost v distribuci statkLI je stejne škodlivá jaka ztráty, vznikající pri jejich výrobe. Zpusobuje zdražení. pro konsumenta, aniž bv cokoliv tím získal výrobce. Jde ien o to m iíti cestu, která by pokurl možno vvluca';ala tyto škodlivé ztráty. PouhÝm mt'ch~nickým prirovná·. ním nízkÝch cen. iež c:1sta dastává výrohce, s vysakÝmi cenami, iež musí platiti konsument. nedá se veci pri jíti na klollh. když ne;nf> o if>c1notnézhoží, iež iiž 11 vÝrobce vychází t:1k trírlené. jak ie doc;tává sootrehitel: T;:]k na pr. u taháku, ,ig-aret a doutníkt"1 a pad. máme stálé cenv. nrotože tf::lfikant ie prodá'vá. jak ie dostal. v nuvorlním oh:1111.P(lrl()hne ;e to"'u u r11krll. 11nektf>rvrh Ilrnelv,h t11kl1.S,hirhtOV;:l. mýrlh. u R:1fovÝch hot a rnpho zhoŽí. Zl" Cf>nvterhto st::>nchrrlních vVrohku ;SOI1 stf>;np Vp vše c h nronI"in;Írh. nri cemž t~ké kv::>lit~ vVr"hl{11 k11n11 iírímll rlosti prf'sne známa. R 07:netí mf>7irpn;:lrn; vÝrohní"" :1 konSllrnními ie u nirh nrf>snoll . velicinou. jež neprf>sahuje dovolenou míru. To je zPusoheno tím, že u terhto st::lno::lrdních výrohku sami vÝrobci se stara jí o výši prodejních cen v drobném, což 'je umožneno tím. že ide vždv o jedn0'ho velikého vÝrobce (~~bákavá režie, cukerní kartel, Bafovy závody atd.) a prf'sne urcpnau kvalitou zboží. Tinak je tomu u zhoŽí. u nehož mbídb prichází ne od iednaho. nýbrž od veliké rady výrobcu. Tam není oo.k jednotné kvality zboží a pak ob c h O'dne pre jím á c a s taj e n d i str ib t~~ i j e h 0, n Ýb r ž t a k é trí d e ní, což padá ne)VIC na váhu u zemedelských výrahku (abilí. brambory, ovoce, perí, len, vejce, atd.). Nelze prirozene priravnávati ceny, jež abchad platí zemedelci za výrobky netrídené s cenami, jež platí konsument obchodníku za zboží vybrané. Zmiiíuji se o této zdánlivé podrobnosti. kte~~l vš~k má veliký. úcinek cenotvorný proto, že pri zaujatostI a podcenování, jaké u vetšiny kritiku ;e proti distribucním otázkám, se obycejne na trí d í c íJ funkci obchodu zapomíná. Kdyby u našeho zemedelství byla více smyslu pro kvalitní zboží 3. zemedelci sami sV~Je zboží raztrídili dle kvality, pak by docílili vetší tržby a veliká disparita mezi cenami u výrobce a cenami spotrt'bitelskými bv se o neco. zmenšila Bylo by prato dabré, aby pri posu~ování prícin veliké disparity mezi cenami u výrobce a spotrebitelskýrni byly vždy analysovány vše c k y k ore n y tohoto zla. Jsou u každého zboží jiné, dle ruzné povahy tohoto zboží. Jiné u piva než u cukru, jiné u mauky než u brambor atd. Tak na pr. u piva pusobí veliký' pocet. malých hostincu. Je prirazené, že hostinec, který cepuje 1.00000 hl racne, má na I hl méne režie a mohl by prodávati totéž piva levneji, než malá venkovská hospudka, jež cepuje jen IOO hl, pri cemž i kvalita téhož piva je lepší tam, kde odbyt je rychlý. Malý hostinec i pri vVšších cenách casto nevydelává a živorí, proto je u neho snaha každé zlevnení pivovaru ponechati u sebe. Veliké výcepy i pri nižších cf'nách vydelají více, než malé hb;1"
spudky pri vysakých cenách. Ukazuje se tu vliv celkového obratu na ceny. Duležitým zbožím pro celé zásobování je uhlí, u nehož ~eny v drobném casto o více než 100 procent presahUJí ceny na dole. Zde má velik~r vliv drahota dopravy a ruzná zastar,alá zarízení s distribucí uhlí souvise·· jící,ch. Tak na pr. Praha má naprostý nedostatek uhelných skladišt na nádražích, jež snad jakž takž stacila pred válkou, nestací však nynejšímu podstatne zvetšenérnu konsumnímu telesu. Nejlépe se tento nedostatek ukázal loni v únoru za veliké uhelné kalamity kdy zásoby byly v krátku vycernány a Praha mela nOL~ziO" uhlí. Není proste dostatecnéha místa, kde by bylo možno uskladniti železné zásoby pro dohu, kdy by vinou nepredvídaných okalností nastalv dopravní poruchv. To však také brzdí soutež. Nedostatek ekonomickvch zarízení na nr. na neivetším uhelném nádraží s~íchovském zdražnie režii sno;enou s distribucí uhlí. Mimo to ieho r07.vHf>ní ze smíchovského .nádraží do celé Prahy i na Vinohrady nenrispívá k jeho zlevnení. Podohne jako u uhlí neprihylo od doby predválecné skladišt uvnitr Prahy, tak nepribylo také prostoru v 1.r ž n ic í c h, ac Praha tak vyrostla. MLIžete pozorovati za·jímavý zjev, že ceny potravin n:J. periferii jsou vyšší než v centru a rostnu, cím dále se vzdalujeme od tržišt a tržnic. Tyto veliké rozdíly (25-30%) 'cen mezi jednotlivými ctvrtemi nejsou vecí zdravou a jsou ie~om dlIkazern pro to, že i verejné svazký nekonají vše, co by bylo v jejich moci, ,aby úcelnými investicemi umožnily haspodárnost distribucního procesu a tak pracovaly proti drahote. Stavby tržnic, uhelných a ;. skladišf v nových ctvrtích, zakládání tržišt, dostatecný pocet krámLI v novostavbách. rádná dlažba a dopravní prostredky na zbaží, dabré silnice, nižší železnicní tarify do spotrebních stredisk, mely by býti samozrejmými úkoly, na jichž splnení by verejná správa mcla vykonávati vliv. Pokud jde o vliv d l' u Ž s t e v na tvorbu maloobchodních cen, muže býti jen tehdy príznivÝ kd,-ž družstva jsou rádne vedena, nema jí velikou úred~1ickc)tl režii a ma jí svedamitý personál. hkmile režie drnžstYa je zbytecne veliká, ihned na její -krytí musí hodne vy·· delávati, pri cemž proti pružnosti jednotlivce obchod·· níka jsou již beztak v nevýhode. Družstva, zvlášt konsumní, mají býti organisací úspornou, mají svoje zbcží kupovati ve velikém u pramene. Bohužel stává se castl). že kupují mnohé zboží na trhu podobne jako maloa~c~odník a tak jenom rozmnožují pocet složek, úcastnenych na rozdelování zboží, nenahražují zpusob neprímý a nehaspodárný zpusobem úspornejším, což by melo býti jejich hlavní funkcí, a tím by mohla družstva vykonávati vliv na snížení cen, k ~emuž jim konec kOnCtl by mela pomáhat i výhoda, kterou p~'oti obchodníkum mají v tom, že neplatí daní. Na každý zpusob zasluhují si distribucní otázky podrobného konkrétního studia u každého druhu ~boŽí. Lze jiste mnoho usporiti, mnohou ztrátu vylouciti tím zmenšiti cenavé rozdíly, k nimž prispívají stejne anarchie obchodu, jako nedastatecná péce o dopravní a tržní zarízení a mnohdy nedostatecná orientace kon<1
sumu.
LITERATURA
A
UMENí
Edmolld Konrád:
Drama príštího sveta a svet príštího dramatu. (Poznámky k mluvícímu filmu.)
T oloA mírne jest psáno subjektivne: rukouke filmového priharveno žlucí závisti konkurenci.laika. Nebot to píše dramatik, dra"matik v užším slova smysle: jemuž je nade vše umení dramatické. Od casu, kdy bylo vynalezeno (a nekolikrát znovuvynalezeno), zrejme se stále zmenšuje silové pole jeho pusobnosti. Tak jako socharství, bylo vynalezeno v dobách, kdy svet byl ješte veliký, a obecenstva málo. Kdy se ješte, jako v Athénách, takrka ješte celé mesto vešlo do divadla, z nehož se zase prostÝm okem prehlédl takrka celý stát. K takovéto, ne verejnosti, ale verejnustce, mohla mluviti socha na križovatce °a herec na kothurnu. Dnes na križovatkách nikdo nehledí na sochy, musí hledet na dopravního strážníka. A kolem divadla, osvetleného daleko skromneji než nejbližší kino, které by se však marne hrabalo na pohádkovou krásu Ba.fova domu, nevšímave proudí deset obecenstev, jdoucích jinam. Co by kone.c koncu také uvideli na jakémsi budoucím králi, který si láme hlavu nejakými politickými a sociologickými problémy nebo cím? Bernard Shaw nenapsal svuj "Trakar jablek« pro tohoto strojare ve tretím roce, s jeho bankovní úrednicí, aniž pro tamtu majitelku pohrebního ústavu, jejíž syn a tchyne, dcera lahudkárova, ji doprovázejí do bia. Tam se sejdou s dcerou své domovnice (píše u advokáta) a jejím chlapcem z nemocenské pokladny. A místo "kubistických paradoxu« nejakého básníka (jak jim ríká dcera lahudkárova) budou vnímati: vzduté more s kolísavou lodí "bootleggeru", New Yorskou križovatku a šílenou honbu na motocyklech, rozkošná medvídata, kojená psí mámou: všecko jako živé, všecko skutecné, širé, vzdušné jako svet, který je ted malý. Kdežto obecenstvo je velké. Ted už ta medvídata uslyšíme i mrucet. Uslyšíme kroky cernochovy, uslyšíme ho mluvit verojatnou anglicinou, zpívat medvídatum ukolébavku. Kampak na nás "Trakar jablek". To je pár intelektuálu. My mladí jdeme na zvukový film. Nesluší nad tím lkáti. Moderní technika prenesla svými vynálezy stredisko dionysského vzrušení prostc jinam. Tof život.
jadruje, že nebeželo o umení. V umem, prese všechny promeny a vedlejší možnosti, je podstatný prvek hmotné nezištnosti. lirubé vnejší znaky filmu: "dej«, užití hercu, hledištc atd. vedly k domnence, ješte dnes dosti vžité, že film je cosi jako dramatické umení. Ukázalo se, že je to omyl. Film je neco docela jiného. (Což nevadí jeho pokladnám, vítezne konkurovati s pokladnami divadelními: ale toto své vítezství vdecí práve faktu, že n e n í umením dramatickým.) Ted pri zvukovém filmu znova se kricí: tot príští umení dramatické! Nebot ted už se ve filmu i mluví. Nicím, docela nicím se už divadlo pred filmem nevyznamenává. Naopak, zvukovÝ film prokáže divadlu tu službu, že zreprodukuje jeho predstavení. Bude možno kompletne zfilmovat a po celém svete hrát na príklad i ten "Trakar jablek« od toho Shawa, teš se, Thalie, »Lod komediantu« milostive sveze i tebe. Nekdo ríká: divadlu se pri tom nic nestane, film, i zvukovÝ, je pouhá reprodukce, lidé si neprestanou libovat v bezprostredním dojmu ze živého prítomného herce v divadle. To je asi omyl, ty miliony biografov5'ch diváku (a napríšte i posluchacu) se certa starají o tuto podrobnost, práve tak jako místo malírského originálu si kupují barvotisk. Tech labužníku, kterí dají prednost originálu divadelnímu pred reprodukcí, bude práve taková menšina, jako v nmení výtvarném. *
~lo. ab1j je film zvukovÝ? Zatím, ::::"Fiiin ~ pokud vidno, film zvukovÝ divadlo nezabíjí. Zatím film zvukovÝ zabíjí jenom - film. Totiž nemý film. Mohlo by se ironicky ríci o tomto mladším bratrícku dítete Edisonova: že svého nemého staršího bratra chce ukricet. Laik, je-li dramatikem ci vubec divadelníkem, s velikým zájmem prihlíží k této originelní bratrovražde, v níž se užívá prastarých zbraní, vynalezených dramatem a pro drama. Shledá, že vlastne není laikem, ale cítí se odborne schopen soudcovat tomuto boxmatchi dvou mladistvých také-umení, predvídat možnosti (umeleckého) výsleqku nebo dokonce, se sardonickým úsmevem Jidášovým, odpurcum radit. Ac umelec vlastne slovesný, zná totiž knify a triky, jež si oba vypujcili z jevištního remesla. A když dva se perou, ten tretí se smeje. V ankete o zvukovém filmu Charlie Chaplin, pamatuji-li se dobre, zustal pri filmu nemém. Správný chlapík. On je totiž skutecný úmelec. (I s tou bunkou pro nezištnost - a lásku.) Když se film, jako bohyne Athéna vyskociv z jupiterského cela Edisonova, narodil, byl nejen vším spíše, než * umením. Ale byl predevším nemluvne a nemluvnetem Podívej se jí, dramatiku s nároky umelce slovesného, zustal. Bylo mu dopráno jedva triceti .let k vývoji, príliš trochu na prsty. Vynález dramatu, pokud víme, bral se málo, aby mohl umelecky vyzrát. A nemaje reci, musil cestou od umení ke stroji: napred byly sbory s mluvci chudák posunkovat. Vyšlo na jevo, že to nevadí. Naa protimluvci, pak se pro ne stavelo divadlo. Vynález opak, jeho výmluvnost byla založena práve na jeho nemote. Film se vyvinul jako umení ciste op t i c k é. (Nefilmu bral se cestou opacnou, tak jako vynález radia: napred byl stroj, pak se k nemu hledalo (a dodnes hlenadarmo byl nazván umením cernobílým.) Naucil se dá) umení. Edison, jehož zrození zajisté je událostí o nic veci, jež by unikly, vysloveny na jevišti, pozornosti. méne významnou, než bylo zrození Aischylovo, sotV:1- ukázat zraku nadprirozene dutklive a nalehave. liercovo vynalezl »živé fotografie« ze zájmu umeleckého. Bylo tragické varovaní v hodine dvanácté promenil v príby možná pikantní vedet, co soudí o filmu jakožto o díle zracný pohled na ciferník, jehož rafie hrozivým postuumeleckém. Pravdepodobne o nem nesoudí nic. To není pem k císlu ti suggerovala des blížící se katastrofy. Zájeho oblast. Jeho tVlucí genius má svou rozkoš v jiném kon jevište: "to, co vidíme, musí vyplývat z toho. co zpusobu, jak umocnovat život. jsme videli, a pripravovat to, co uvidíme« - tento zỎivé fotografie« zacaly se vyrábet se zretelem ob- kon aplikoval v nové oblasti a novém smysle s dusledchodním. Výdelecným. Už to. že se »vyrábely«. vyností, která 11 takovélJO ChapHna dospela na klasick:\'i o
9
PNtomIlOStvrchol. Oddelen od diváka diskretním závojem nem oty, podtržené hudebním doprovodem, odvažoval se sensací, jež by byly nesnesitelné, kdybychom je také slyšeli. Zvuk je vec nesmírne nediskretnÍ. Nemota filmu byla prostredkem míry a vkusu. Nadto však byla jeho fantasií, podnecovala jeho vynalézavost. Nemoha ríci, co chtel, než rušivým titulkem, vymýšlel si nové a nové cesty, jak to ukázat. Objevil tím celé nové svety umeleckých dojmi'!. Ze svcta viditelného a slyšitelného vytvoril nový, umocncný, duchovejší, protože jen o 111 v id i t e ln Ý svet. Našel, v rukách svých necetných mistru, vždy zpusob, jak ríci to, co chtel. V tom práve bylo jeho kouzlo, jeho umenÍ. ~:c
Až nabyl reci. V téže chvíli se ukazuje, že nemá (prozatím) co ne!. Byt mluvil, je opet nemluvne. Okouzlen svirm hlasem, nemuže se ho dosytit. Naslouchá svému vlastnímu znení, to je mu ted nejduležitejší, co ho zaiímá, je presná synchronisace, jasná reprodukce, aby byl »jako ŽivÝ«. Vše jest mu jen záminkou, aby znel. Aby automobily houkaly, gumy praštely, motory bzucely. Jaký triumf, když se nekdo na plátne múže nahlas optat: »Kolik je hodin?« a dostane nahlas odpoved: »Za pet minut šest, pane.« Všechno se úžasne zjednodušilo, film už nemusí posunkovat, nemusí vymýšlet, jak by názorne ukázal, hereckou mimikou, zvetšeným ciferníkem, s optickou naléhavostí, kolik uhodilo. Jednoduše se optá a odpoví. Ano, celá tíha nemoty s neho spadla. Celý pramen vlastní filmové vynalézavosti, optické fantasie, nemého durazu, naráz vysychá. Netreba se namáhat, stací, místo tvurcího nápadu, nejkonvencnejší slovo, jako na jevišti. Ale na jevišti má velikou funkci, zde je, toho casu, samo sobe úcelem. Cehož nerozpoznávaje, zvukový film se neomalene jme fušovat do divadla. Ze ctyr zvukových filmu, které mi bylo vzíti na vedomí, ctyri jsou z divadla nebo s divadelní garnituroll. V roce 1927 na divadelní výsta vc v Magdeburku predvádeli zvukový film, který proste reprodukoval program jednoho berlínského kabaretu. »Lod komediantu« se prozrazuje už svým názvem. »Fox Folies« pohodlne fotofonografuje revui a servíruje ji s nouzovou zápletickou. »Singing Fool« má hrdinou zpeváka, s tím dodatkem, že už vytioukHe .zpevu kapitál sentimentality co nejslzavejší. Nemý Nm ~ jehobýval sentimentální. Lidé pláce plakali slad·kým dbjetínl nemých citu. Tecf film hlasiteji než oni, kteráž konkurence jde na nervy. Slast z dojetí je ta tam, diváci jdou domu jako z funusu, ba hure, jako kdysi z »Mlynáre a jeho dítete«. Vše, co jsme z divadla dávno vyhodili, a co v tichém vyhnanství žilo u filmu, se zvukovým filmem znova vítezne vtrhlo do hledištrs. frejka rekl v jedné debate: obrazovÝ úcin reprodukovaného cloveka je nepríjemne rušen nadbythm jeho živého hlasu. Bylo mu odpovedeno: oniyl, ten hlas je také reprodukovaný. Ale vím, co Frejka chtel a nedovedl ríci: hlas ruší p 1o š n o s t obrazu. Zvuk, hlas, je v naší predstave spojen str o j r o z m e r n o stí, spr o s t o l' e m. Obraz, jenž mluví, je protimluv. L o u t k a. plastická loutka, múže mluvit, viz loutkové divadlo. Ale obraz? Tohle asi Frejka chtel ríci. Pravda. Jenže to je theorie. estetika, to je subtilnost, intelektualie (podle vzoru »viktualie«). PodnikavÝ pr{mysl se na to vykašle. a široké obecenstvo asi také. stetika je lidský vynález a cím dál tím pružnej'" * 10
Pres to, prakticky, ten hlas je filmu (prozatím) pnteží. Dríve film trval dve hodiny. A co toho lidé za ty dve hodiny uvideli! Kouzlo filmu bylo nejen v jeho ncmote, ale i v jeho tempu. V jeho hutnosti. Film, to odpovídalo automobilu a letadlu, byla to podivuhodná optická zkratka sveta. Zvukový film trvá tri hodiny a ukáže toho o polovici méne. Danajský dar reci ho pripravil o tempo a hutnost. Zatím co se piplá s písnickou, utíká mu dramatický cas. Máme velikou práci, v divadle udržet lidi tri hodiny. Normál je dve a PlIL Myslí zvukovÝ film, že je trvale udrží déle? Moderní nervy zkracují svou vnímavost. Zvukový film se nemuže podstatne zrychlit. Musí se tedy zjednodušit. Musí se vracet k vynalezavé úspor~ nosti - divadla. Musí vzít na sebe težké pouto prostší a nutkavcjší fabulace, omezeného casu, strucného vyjadrování. Je veta po libretu, hledá se - text. Deti, jsme povážlivc blízko neceho, co se hrozive podobá opetnému vynálezu - dramatu. Ale jakého? Tady je, prosím, veliké nebezpecí: nebezpecí dramatu jakéhokoliv, sebe špatnejšího. Je zrejmo i v divadle, at západním at východním, že produkce ustupuje reprodukci: cím dále tím méne záleží na tom, co se hraje, cím dále tím více na tom, j a k se to hraje. Slavné ruské divadlo udelalo veliká umclecká díla z textu namnoze bezvýznamných. Náš repertoir je zaplavován hrami, nejednou jalovými, jež však mají ve Francii, Americe, Anglii, Nemecku sta a tisíce repris. U nás casto propadají: ne pro svou jalovost, ale proto, že je (z premnohých duvodU) nemužeme dobre zahrát. Nedostatecnost jejich není vyvážena provedením. V zemích, kde mají úspech, jsou ve skutecnosti pouhou z á m i 11 k o u k predstavení. Nemý film byl živ z tohoto nepomeru mezi obsahem :l reprodukcí. (Pokud, jako u Chaplina, ona sama nebyla obsahem.) ZvukovÝ film dedí to po nem. "Singing Fool« je uplakaná slátanina, i na film. Ale vidíme a slyšíme v nem v3rborného herce. ZvukovÝ film odstraní z plátna nejednu nemou hvezdu, dotud slavnou: ponevadž, když promluví, tak se ukáže, že nemá talent, hlas, nebo obojí. Od nynejška filmový herec musí být nejen fotogenní, ale i fonogenní - a nádavkem to musí být skutecný herec. Ale když opravdu hercem je, jako AI Yolson, pak jeho možnosti jsou nekonecne vetší, než možnosti hercovy na jevišti. Muže být hledišti nesmírne priblížen. zvetšen, zpodrobnen, zintimnen. Jeho nejjemnejší vzdech, jenž v divadle zaniká, mikrofonicky vzroste. Jeho prítomnost duverne prekrocí propast orchestru i hledište sebe vetšího. Všechny názorné vymoženosti nemého filmu promítnou nám ho v nejvýmluvnejší blízkost. Viz nenápodobitelnou sugesci dialogú Alových s jeho deckem. Je možno v nadprirozené nalehavosti slucovat jeho výraz slyšitelnÝ s viditelným. Je možno dosíci úcinu docela nových. Herec na jevišti musí prostor premáhat v mezích svých telesných prostrec1kú. Za herce zvukofilmovéht) obstará to stroj. Krom toho mu obstarává zabeznecenÍ ne.i!cnšího výkonu. Herec na jevišti je závislý od okamžiku. Tréma. indisT)osice. mohou jeho výkon snížit práve v dané chvíli vystoupení. Muže být (a casto je) horší o prerniére l1e~ o zkouškách. Zvnkofilmový herec bude na plátno pušten ve wé nejlepší forme. ostatní 00fl3rlnou. Jeho nejdokonalejší' 'disDosice. fixovaná nrovždy, se proste vybere ze snímkll lze .H na.t8.cettolikrát. až .ie dokonalá. Je to nejvyšší možné 7.u:Wkovánívykonn. A lze jej fotograficky zasadit do prostredí, o jehož ne-
PNtomnosL prebratelné promenlivosti se jevišti nezdálo. Zkrátka, celé dosavadní umení cernobílé je k disposici, lze je se zvukem kombinovat ve spoje nejnetušenejší, a lze je, jak se již deje, kombinovat strídave: podružné, cis"c technické, vysvetlující prubehy, které v divadle jsou za scénou, o kterých se na jevišti musí vypravovat, a kde zdržují, budou potlaceny do nemé optické zkratky starého filmu. Samo divadlo už sáhlo k této kombinaci s vyloženým umeleckým úspechem, viz Piscatora. Otázka, je-Ii kombinace filmu nemého se zvukovým esteticky cistá, je otázka theoretická a neliší se v podstate od starého problému divadelní hry, která strídala prósu s veršem. A bude asi prakticky rozrešena dríve, než theoreticky. Je treba jenom najít správný pomer mezi obema složkami, ostatne pri jisté obratnosti lze stvorit film celozvucný, bez nemých prechodu i titulku (ty pryc, to by byl v každém prípade první požadavek umelecký). Úhrnem, i z tohoto nejzbežnejšího náznaku je zrejmo, kterým smerem se možnosti filmu zvukového otvírají takrka do nekonecna. Omezení, která mu zvuk ukládá, jsou ciste umelecká, necháme-Ii stranou otázku jazykovou. Nezdá se, že by komu vadila anglicina. Zvukový film naopak je s to propagovat a rozširovat ji i jiné svetové jazyky. Nebot, stací-Ii anglické divadlo naplnit u nás hledište jen po dva vecery, americký zvukovÝ film plní je o nic méne, než film nemý. Tragicky ovšem zvukovÝ film po této stránce vylucuje ze souteže národy malé. Pro nás Cechy je to tragika ponekud platonická, nehnuli jsme dotud ani s filmem nemým. *
. Tedy slovo má herec. fBedá se k nemu zvukofilmovÝ básník. Bude to dramatik? 'Epik? Ci lyrik? V praxi to prevážnou vetšinou bude zase Iibretista a kýCar. Ale pak-li kdy umelec v podstate slovesný mel príležitost, stvoriti skutecné nové umení, tedy je to ted. Zpusobem a merou zcela nebývalou mohl by uplatniti spoustu predstav, jež na jevišti musil potlacit, jež odpadaly. nezužitkovatelné, jako vedlejší zplodiny jeho tvurcího procesu. jež v knize neprímo zrcadlil popisem a metaforou. Ovšem práve v tom byl jeho proces prehodnocovací. Ale nyní k tomuto prehodnocení má docela nové prostredky. Mohl by se tlaucit nove myslit v predstavách zvukových a svetelných. Mohl by si podat ruku s hudebníkem pri setkání zcela novém, jež se nijak nepodobá ani onomu z opery ci hudebního dramatu, ani onomu z písne. Orchestr hudebníkuv rozširuje se o tóny, k nimž mel dotud podobný vztah, jako slovesný umelec. Rozširuje se o novou funkci zvuku, jaké nebylo na jevišti. Od dramatika bude jim prevzíti krajní skladebnou úspornost. vázanou casem a zákony stupnování. Ale budou mít rozšírenu sféru jak umení komor_níl1o,tak davového. Celé kolektivní drama bylo by mohlo vypadat jinak, kdyby se bylo dockalo zvukového filmu. A Strindberg byl by mohl nejen svuj »Traumopiel«, ale celou radu svých príznacných dialogu zbavit vší hmotné príteže scénické. Nebof, na príklad, od hm o t n e n o s t filmu nemého zbude i filmu zvukovému. Je prece jasno, oc 1 e h cí jsou predmety i lidé ve filmu, ve skutecnosti a na jevišti. kde pod nimi praská podlaha, i když je to pažit. Zemská tíže a neprostupnost hmoty je ve filmu sublimována. A zvuk (jakmile jeho reprodukce se technicky procistí) taktéž pozbývá ve filmu zvukovém svého fysického opoTI
;'
cení. Mužeme doslova, uslyšet trávu rusti. Kamínek, pod patou utržený, jenž se rítí ze srázu, muže se stát krehkou zvukofilmovou básní. Muže se jí stát dell1ý hukot tovární' práce, písen výrobního procesu, šepot zkumavek v laboratori, sirény v prístave. Myslete si druhé dejství O'NeiJIovy »Anny Christie« v nezkÝcareném zvukovém filmu. Myslete si krlIpeje vody, merící zvucným pádem tesknou chvíli soumraku, Ílzkost cekání. Básník muže slovem zlidštit všecku prírodu a všechen svet, což je práve podstata umení. Že by se nenašel básník, jenž výberem a prehodnocením, výmyslem a usporádáním zvládne nekonecný slovník nové reci umelecké, která dríme v nejapnostech zvukového filmu? Kdybych mohl, chtel bych jím být. Nebot je v této nové reci, možná, skryto celé drama príštího sveta - i svet príštího dramatu. Ale pravdepodobne, než se zrodí, bude zasut výrobními lavinami prumyslového kýce, z nichž budeme žalné jeho trosky jako drahocenné poklady namahave vykopávat. Fr .. V tvrla:
O cikánských lfapelách. I.
Z jev,níkau Slovenska nás naprosto prekvapi každého návšteva P. neznámý, Rusi témer soucasne s prekrocením hranic historických zemí: cikánské kapely. Skoro každá vesnice má zde svou cikánskou kapelu, vetší vesnice a mesta mail jich i více. Není bez ni zde myslitelná žádná vetši restaurace, žádná zábava, svatba a kterákoli jiná význacnejši událost. Zívot na Slovensku je proste s cikánskou kapelou skoro neroz!ucne spojen. Názory našich lidí na cikánskou hudbu jsou velnú ruzné. Jedna cást ji chválí až do nebe, jiná jí opet nemuže »ani cltiT«, Vetšina prijímá ji jako nezbytnou složku života na Slovensku celkem lhostejne. Chci zde uvésti o veci nekolik poznámek jako dlouholetý pozorovatel, ovšem bez nároku na úplnost a skutecné kritické zhodnoceni, k cemuž ostatne jako neodbornik nemám ani práva. Jakousi snad staletou tradicí vyvinul se ve zdejšich krajich stav, že hudební živel na venkove a z velké cásti i v mestech representují jedine cikáni a že verejne provozovaná hudba je Jejich jakýmsi monopolem. Tento stav veci je dnes skoro samozrejmý a tak vŽitý,· že je skoro nemyslitelno, aby se hudba pro ruzné príležitosti sestavila z jiných vrstev obyvatelstva (jako jsou ti nás na pf. vesnické kapely). To se proste mlcky prenechává cikámim. Stanovisko toto je ovšem velmi pohodlné, mu;'6eme však pro ne nalézti mnoho duvodu. Zdejši inteligent sice hudbu provozuje hojnou merou, ale hudbu jinou, umeleckou v evropském slova smyslu. Jestliže verejne vystupuje, tedy jen na ruzných dobrocinných nebo oslavných podnicích. K remeslnému provozováni hudby k tanCI by se ovšem nepropujcil. Naproti tomu rolník nebo drobný živnostnik je k hudbe naprosto netecný (jsou-li nejaké výjimky, tedy jen potvrzují pravidlo), ackoli by to mohlo býti vydatným zdrojem príjmu. Predne proto, že má dost jiné práce a jiných starostí, dále že ho to nezajímá a last not least že jsou zde na to cikáni. Neodvážil by se ostatne s cikány aYJO konkuT<Jvati pro jakýsi též ustálený názor, že cikáni mají pro hudbu jakési prímo fenomenální nadání. K tomuto bodu se ješte vrátím. Cikáni jsou pro provozování hudby, kteréžto zamestnání jim z uvedených duvodu primo padá do klína, jako stvorení. Jak je známo, není na Slovensku z prevážné vetšiny cikánu
11
PHtomnost., kocovných, jak je tomu u nás, jsou však zde trvale usazenL v 1. ZY. cikánských ctvrtích skoro v každé vesnici a tvorí znacné procentO' obyvatelstva. Jejich soukromé vlastnictví nenl, prakticky vzato, žádné a nemají proto ani trvalého zamestnání. Pro svou známou národní povahu ovšem ani po nejakém trvalém zamestnání netouží, spíše hledí si príležitostne vydelati zrovna tol'ilk, aby e jakž takž uživili a ošatili a o víc proste nestojí. Za techto okolností hudební zamestnání, pomerne lehké a jaksi »vyšší«, než nejaká taková drina na poli, se jim výborne hodí, zejména když ješte mimo to pro netecnost jiného obyvatelstva jsou pro ne prímo predurceni. Využívají proto této vítané príležitosti a chápou se torlOto zamestnání s neobycejnou ve rvou. A zde jsme, myslím, též u korene onoho vychváleného hudebního nadání, které se vyvinulo spíše jen jako nás led e k daného stavu vecí. Hudba je zdejšímu cikánovi denním chlebem a vlastne též jediným ideálem od ranného detství až do nejvyššího stárí. (Ovšem jen pokolení mužského. Cikánky zamestnané v kapele jsem ,nevidel.) Snahou jis,te 'každého cikána je uplatniti se v kapele, nebot tím dostává se do jakési vyšši trídy. Ti, kterí z rúzných duvodu, bud pro absolutní nenadání, nebo pro telesnou vadu, pro neschopnost, vydržeti v tomto prec jen do jisté míry stálém zamestnání nemohou, jsou z hudby vylouceni, zustávají po celý život jakousi inferiornejší odrudou a jsou ovšem odsouzeni k tem nejodpornejším pracím. Hudebníci jsou naproti tomu mezi cikány opravdovou elitou. Jsou slušne oblecen~ jsou pomerne cistí a obstojne se chovají, což všechna jsou ovšem podmínky pro vystupavání v lepších lokálech nutné. Mají pomerne dosti slnšné príjmy a pažívají proto u svých soukmenovcu náležité .úcty a vážnosti. Výchova k hudbe deje se u cikánu prirozene a proste, jako když se syn ucí remeslu otcavu. O nejakém systematickém vyuco,vání nemuže býti ovšem reci. Umounený kluk, sotva se naucí chodit, chápe se houslí sám. Vypujcí si je od staršíhO' bratra, sedne si nekam dO' kouta a vrzá, vrzá do nekonecna. Sem tam mu nekdo neco ukáže, poradí, vetšinou je však odkázán sám na sebe. Jeho snahou je nauciti se hrát melodii, kterou nekde zaslechl, obycejne posledního šlágru a vrzá skutecne neunavne tak dlouho, až ji jakž takž dovede. Pak ji zahraje nekterému již »uznanému« hudebníku, který jej bud pochvá'lí nebo mu dá z pedagogických duvodu pár pohlavku. Podobne trnitou cestou dospívá k jiným melodiím a postupuje k složitejším úkolum. Pri tom znenáhla vypamáhá v kapele, s pocátku ovšem jen v prenášení nástroju a židlí, pri hre pak sedí v koutku a s nadšeným obdivem naslouchá. Má-li skutecnou vlohu, postoupí po nekoHkaletém vrzání tak daleko, že je prijat do kapely, zatím ovšem jen nekam k posledním houslím, kde toho nemuže mnoho pokazit. Další jeho postup deje se podle schopností. Nejvyšší a vytouženou metou je státi se primášem, což se ovšem každému nepodarí. Vlastní kapely mají svuj jednoznacný ráz a mají skoro velké kapely neciní výjimky, razdíl je jen ve stejné složení. vetším obsazení jednotliVých llástroju. Nejvýznacnejší osoby jsou vždy: primáš a cymbalista, ponevadž na nich záleží jakost kapely. Další cást kapely sestává z nekolika houslistu, violisty, celisty a naprostO' nezbytného basisty. Z toho melodii zastupuje primáš, nekolik dalších houslistu jako jakýsi obligat a celo. Basa a ostatni houslisté s violou sekundnjf. CymMl obstarává jakousi harmonickou výpln a pohybuje se vetšinou v rozložených akordech. Cymhál je jinak nástrOj velmi podivný a hra nan pro neznalého není tak lehká. NepOdarí se nám dokonce zahráti na nem ani jednoduchou písnicku, ponevadž po~adí jednotlivých tónu je serazenO' neobycejne záhadne, takže .jednotlivé tóny prosté diatonické stupnice musíme shledávat po všech jeho koncích. Cikán-cymba1ista však ovládá
I
12
svuj nástrOj dokonale a dovede na nem provádeti dok·ooce akrobatické kousky. DechoVých a bicích nástrOju bežná cikánská kapela nezná. Rídké výjimky ciní sem tam nekterá kapela v mestech, jež se cás,tecne prizpusobiJa novým požadavkum a zmodernisovala. Co se týce technického, provedení hry, jsou bežné všechny možné nezpltsoby. Oblíbené je držení houslí na prsou. Smycec se drží též s oblibou asi tak uprostred prutu. Nástroje bývají nejhorší kvality, struny na housllch casto všechny ocelové. V tomto ohledu vi'tbec nepripouštejí si cikáni velkých výcitek. Primáš je víc, než jen první houslista a dirigent. Je v pravém smyslu slova duší celé kapely a jakýmsi absolutním vládcem. On na jedné strane a všechno ostatní na druhé strane tvorí dve rovnocenné složky celé kapely. Od primáše závisí nejen, cO' se hraje, ale i celý zpilsob hry. V tomto ohledu je disciplina v cikánských kapelách prímo vzorná. Celá kapela visí na nem doslovne ocima a jeho nejmenšímu' pokynu se ihned podrizuje. Zvlášte je to zrejma pri prechodech z jedné písne dO' druhé. Primáš za nastaléha ticha dotkne se zcela lehce strun a vyloudí 3~ tóny. Kapela ihned rozpazná písen a neprodlene vpadne s doprovodem. NebO' když primáš z nejakých duvodu, treba že si s nekým tuká, preruší hru, tu ihned povstane jemu nejbližší houslista a prevezme melodii. Primáš ovšem není vázán na urcité místo, což je mu umožneno hlavne okolností, že hraje zpamcti. Hraní z not je vubec cikánum vec úplne neznámá. Obycejne se primáš pri hraní volne prochází celou místnastí, dokonce i vedlejšími místnostmi a kape. la jej doprovází podle sluchu. Vyvine-Ii se u nekterého stolu cilejší zábaYa. už je tam primáš a snaží se obrátiti na sebe pozornost anebo najíti príležitost zahráti nekomu "do ouška". Hraní do ucha je zvláštností ciste cikánskou. Dotycný pán, jemuž za zády cikán hraje, cítí se neobycejne polichocen, caž projevuje na pr. mlácením do stolu, pr02pevováním atd. Deje se tak ovšem na objednávku a dotycný pán si to též rádne zaplatí. Typické pro cikánskou hudbu je zvláštní paskakování v rytmu hudby, jež pusobí na nestrallllého pozorovatele vetšinou protivným dojmem. Primáš je obycejne houslista. Jako výjimku videl jsem kdysi kapelu, jejímž primášem byl celista. Svuj nástro.i mel zvláštním zpusobem zavešený na rameni pred sebou, takže mohl hráti ve stoje a mO'hl se též pri hre procházeti. Dobrí primášové jsou velmi hledaní a jsou též u cikánu samých i u obecenstva neobycejne obdivováni a váženi. Slavní primášové jsau známi v celé kraji jako králové primášu. Postup k hodnosti primášské deje se bez jakékoli protekce nebo postupového schematu a dedického práva: rozhoduje pouze schopnost. Proto vidíme i \'e velkých kapeláCh jako primáše zelené mladíky, kdežt,o na podrízených místech sedí šedovlasí starci, kterí se za celý život dále nedostali. Zpusob hry cikánskýcll kapel je neco naprosto svérázného a, jak se domnívám, nenapodobitelného. Jak jsem se již zmini!, hrají cikáni zásadne zpameti, bez not. Melodii vede ovšem primáš. Jak podivná je však tato melodie! Cikán nedovede zahráti klidne a hladce tri tónv za sebou a ani se o to nesnaží. Jak v jeho pohybech, tak i v jeho hre je patrná jakási zvláštní nervosita, jež zpusobuje, že tóny vyletují z jeho nástroje zcela neocekávanc, trhane, nesouvisle, prerývane. Na tu nejprostší melodii navesí cikán mimo to zce!'a neuveritelnou spoustu zvláštních príkras, bez nichž se neobejde žádné nasazení tónu, žádný pocátek a konec hudební fráze. Dokonce nacpe tyto nepochopitelné a nepostižit.elné kaská
(H olandsko, Nemecké J?ornon, Anglie, Skandinavie) podléhala konecne také vkVt1l11jižních (italsk)"ch) slohu a jich V)'voju, prece zachovala si jin)" pomel' l-e hmote: stavela vždy hmotou využitou, ledy lehkou. To vše jsou clejiny ale je to také již osud. Dary kult.urya krásy, které dostaly se nám z jihu, dostaly se nám osudem a nic na jejich kráse nemení. staly-li se nám I' jistém ohledu osudnj'rmi opravdu. Podtrhávám zde: Naši krásnou renesanci a skvelý barok nelze proto zavrhnouti a zlorecit jim; ale je pravda, že další V)'voj byl nám tím urcen a dnešek, který stavení jinak hodnotí, byl nám ztí.žen. Vzpamatováváme se tím hure k hospodárnosti a racionelnosti stavby. Jih dal vlastne celé Evrope postupne kul'hlry a slohy jak žít ,a stavet, sever Evropy však byl tím, cemu se ríká skromné stavení, rozvážné užívání materiálu a jiné mnohé, co dnešní vývoj k lidovosti a hospodárnosti podminuje, Je to snad zdánlive zbytecný exkurs do minulosti. R.ekne nám však, že nám bylo osudem dáno, abychom naucivše se opetovnc krásne stavet od jilm, naucili se od neho sta\'ct težce a - nehospoclfLrnc. Tato težká meŽiVOT toda stavení, vžitá stletími je, opakuji, osudem v dobe, kdy hlavním úkolem stavení nejsou již chrámy a paláce 1'. jonák: (zase: neubí.rá t.o t.emto nic na kráse a \'elikosti 1, ale Jalr ohydlí a obydlí, co možno pocetná ct rychle, ihned. ted'. zbudovaná! Prináší.me si s sehou tedy do pr;lce proti .N e c o o l lu s t S, c h zde c h. hytové nouzi a pro potrebu byt!"!.všichni, at st.avební.cÍ, Tam,ocekávat kde se nárek naríkrl hlavne na špatné se mestští radové a inženýri, financnki, kterí dávaií pena -stavebnich'Í, nedostatek bude umcní. níze a hlavne stavitelé, osudnou dovednost a návyk stavet težce. cem se v archi:'>Jikoli,budeme zde mluvit o necem, Staletí žili jsme v domech o t.lustS'ch zdech. vysokj"ch tekture nikdy nemluví - o zdech a cihlách :t budeme si na ne stežovat. Nebot ty mohou bj'·t.v jisté dohc osudstropech. težkých trámech, ohromných strechách, jež všechny nová doba naucila se pocítat a prepocítala je. nejší, neŽ!umení. a jeho nedostatek. že jsou nadbytecné. )Jová doba dovedla by stavet hmoMeli jsme kdysi st.avebne velmi modern í.architekturt'. tou. jen kolik je jí nejnutneji treba. Ale staletí jsme bylo to v renesanci a baroku, díky tomu. že byli jsnw na onen zpllsoh uvykli a osudem kolekti va nelze od silode vždy témer v okruhu vlivu italského stavebnict. ví. nS'Ch zdí hned pohnollti. K dyž si nekdo u riús staví dllm, Nebyli jsme jen sami v tomto osudu. S námi tentj"ž predsta\'uje si, že musí mít. predevším porádné sÍlné zdi osud sdílela prevážná cást Evropy. Tot.o stavebnictví, a vidí v jejich tlouštce a dtlkladnosti hodnotu a majetek. vlastne svým puvodem stredomorské pro nás pak italI')tejte se na to nekoho' Stavební družstvo niceho se tak ské, zajímalo dejepisce vždy jen v)"vojem forem a slohú. nechrání jako toho, ahy se zdi nedelaly "slabé«. Dúm. stavebních druhtl: ale ono má t.aké svtlj zvláštní. fisiokde všecky místnosti mají porádné zdi. s(' zvlášt ho<1logický ráz: ráz težké stavební metody. Stredomorí a notí.. Dohlédací. úrady a mestští inžen)'ri ješte do neHalie je oblastí. stavení težkj'rm kamenem. velk)"mi cidá\'na - a vlastne i dnes - velmi dhají, aby zdi hyly helnými masami a tent.j"ž zpllsob zacházení s hmotou. náležite silné. Pclitikol'é mestšt.í ~ Ti jsou zatí.m preprecházel s transplantací slohu na celou oblast západní. strední a severní Evropy. Ttalské st:l vcní. znamenalo v svedceni. že domy se mají stavet. ahy prece neco vydržely, na staletí. Jsou proti úspornejším stavbám. ktecelé té oblasti sice zvest.ování .kultury a dovedné zachár)'m, \'íte prece, ríkají vesme.s opovržliyc »pro\'isoria zení se lunotou k úcelu stavení. ale znalo jen hmot.u a jsou presvedceni, že tyto pošetilost.i architekttl zatežkou. S nov)"mi a obdivuhodnj"mi stavehními slohy slouží, aby byly co nejdríve sbonrány .. \ stavitelé?? Ti. pricházel k nám z Italie i sloh bydlení, naucili jsme Sl' jsou t.ou nejkrásnejší podívanou, ti drží. silné zdi také, od ní, cO'tenkrát byl10kulturou pro celý svet, ale staveii nekdy co nejvíce, což hy zasloužilo kapitolu pro sehe. jsme tj"mž pomerem ke hmote, težce. ::"Timochodem: .\ cihlári? Jsou zarízeni prece na cihl\'. na mnoha cinebyl to odevždy jediný stavební princip: Ve Francii hel! Proti nIcemu nemoho~l b:í·ti t.olik, Jako proti tomu, gotikou byl zapocat vývoj ke konstrukci odlehcené a i že hy se mohlo, melo a smelo stavct s méne cihlami. my jsme tuto methodu kdysi docasne prejali; týkala se Nadbytecne silné zcli nejsou jen osudne tradicní, ale ovšem jen velkých architektur chrámov)"ch a stavit.eli \'elmi nehospodárné vzhledem k s\'ému úce1u. Znameství ohydlí ztlstaln v podstate li težké zdené hmo:y, která s renesancí znovu prevládla. .\le byla v E \TOf1e nají, že musíme vyhnclovat népomerne mnoho hmoty. cí.lem, prece ješte druhá, jiná oblast stal'ehní. s ponekud jin:{'l11 kdežto užitecnj" prostor, který je precedastním je mah'. Naše zdi jsou dvojnásobne silné než \' Holandosudem. Byl to a je basén baltickélto more, kter:\T- je sku, Anglii a znacne silnejší než v Nemecku, které známo - predstavoval i jinak v Enope zvláštního kulmá s námi stejné klimatické pomery. \' našich obytturního cinitele. Tato oblast má zcela jinou stavební fyn.\'Ch domech o více patrech (cinžc,vních) tvorí. plnsiologii, mela ode vždy predevším stavitelství drevené a dodnes trval,e stavitelství lehké. Tato oblast znamená cha zdí až tricet procent zastavené plochy. Skoro tretinll domu! LJ maJS'ch rorlinn)'ch domú stavební zcela jin)' pomer ke hmote: jakkoli její. kulturní území atd., jež vubec hudební rejstrík poskytujc. Mezi zvlášte obllbené »citové" prostredky patrí nesnesite'lné klouzání po strunách, jakési gliss'ando, které si cikán neodpustf pri žádné trochu jen vypjaté melodii. Tyto podivnosti neomezují se jen na Vlldcí hlas. Je jimi prostoupena celá kapela, zejména též druhý hlas, jakýsi Qbligat, který bývá zastoupen nekolika houslisty, z nichž každý hraje neco jiného a ovšem též cimbál. Všechny tyto hlasy hrají jakési zcela jiné protimelodie vuci primu s obdobnými, ale prece jen jinými príkrasami, zustávajíce pri tom harmonioky v a'kordu, daném melodií. Zpusoby tyto neomezují Se snad jen na menší venkovské kapely, 11 nichž by se mohly vysvetliti nedostatkem vkusu. Naopak, jsoll vlastní všem cikánským kapelám, i tem nejznámejším a slavným. Cikán si dokonce zakládá na Z,Pllsobu své hry a považujc patrne klidný tón za neco zrovna tak nehorázného, jako mv ieho okrašlování a klouzání. Jakékoli vysvetlování a presvedcování nemelo by tu ovšem smyslu.
A
INSTITUCE
stavÍlne?
°
13
PHtomnosL rády žádají a naše stavebnictví dosud staví zdi, které to kulturní zjev veliké zajímavosti. Francie, která s námi náležela rovnež v okruh v!int težkého italského jsou celou ctvrtinou domu! Kdežto moderní Tf olandsko dospelo v posledních sv)'ch kulturne a technicky stavení (ovšem s výhradou onoho období stredoveku, tak dokonalých stavbách k racionelní konstrukci, kde kdy byla tVltrkynÍ gotiky, prvého pokusu o stavitelství zdi tvorí již jen desetinu domu! Úspornost, doufejme, ekonomií hmot) vzpamatovala se mnohem dríve. Prije dobre známo od jinud, není teprve v ušetrení padepravila se, jakohy v predtuše prí~tích úkoltt úsporného sáti, triceti procent (protože je to i nemožno), ale ve stavení hmotou a prostorem, a vypracovala si již v misnížení nutných nákladtt a hmot c deset nebo i jen nulém veku (s Anglií) stavení železem a zejména vynekolik procent! nalezla si armovan~' heton. Nahražuje nyní ~nadno svoje težké stavitelství stavhami betonov)'mi. které se To znamená, že prostavuje11le, nedovedouce to jinak. stávají logickým a skoro národním francouzským maas dvakrát tolik cihel, než by O'pravdu stavení s rozteriálem. I u nás bylo by velmi zapotreb~ nestavet umem dovedlo a že zazdíváme do domtl ohromnou suvšecko v cihlách - ale nemá.me místo nich nic než pro) mu národní práce. Tlusté zdi a nadbytecné konstrukce nás mladý a drah)' beton. znamenají nedovednost a znamenají plýtvání energií, prostorem a vzdálenostmi. Byl by to eminentní národnU nás dostáváme se k nutnosti ohradit a snad i prehospodársk)' problém, zjistit škodu, kterou jest v obehu menit naše stavebnictví v nejtežší dobe, práve kdy je národních statktl práce - sice zaplacená a vykonatú potrebujeme nejaktivnejší. Vžité stavehnÍ metody se - ale vykonaná nadarmo a nenesoucí dalšího užitecvymenují ovšem daleko tíže než stavební sloh. Až do ného prospechu. Ale nejde jen o tlusté zdi. Stavíme pocátku tohoto století stavelo se u nás zpúsoby úctyvttbec všecko nadbytecne silne. Stropy do nedávna hodného stárí. Tlouštky zdí delaly se dle star~'ch polírdelávaly se na pttl metru vysoké, z težkých trámC!, ských zvyklostí nebo i od oka. Když k nám prišla monaše krO\'y jsou neprakticky složité, naše schody jsou derní architektura, prišly s ní i jiná myšlení hmot',! 1 jen kamenné, predpokládající opet težké zdi. a také neduvera k staréPlu stavení. Pocalo se pochybovat o nutnosti tlustých zdí a nocalv se - za veliV celku proniknuto je vše, co v ruzném zp~lsobu má kého poplachu starého' odbornict~Tí -- odbourávat Za co cinit se stavením, merítkem a požadavkem hmotnaší pameti za petadvacet let moderní architektury nosti. Hmotnosti nenutné a prekážející: podarilo se odbourat .ie tak. že malé rodinné domy na Nadbytecnými zdmi zvetšují se neužitecne domy, tedy i vzdálenosti v meste, nadbytecné stropy zvyšují domy míste drívejších 60 cm zelí vydrží to zcela uohre se zdmi 45 cm silnými. Ovšem bylo to prosazeno za malé v nichž musíme v)'še stoupat a které dusí mesto. Vyohcanské války .a za velikého pobonrenÍ stavehnÍktl a cerpávají se tímto hloup}"m stavitelstvím i dyojnásuh rychle zúsoby hmot v blízkosti staveb, že jsme nucen i stavite1ll. Dnes na techto zdech usporí se celých 25 Oj) materiálu, aniž by hyl jcdin~' ohcan za nimi zmrzl a zúhy k doprave z vetších vzdáleností. domy proto spadly! Tent~·ž hoj wrÍ o ostatní konStavení v masivních, silných hmotách a zdech zpttstrukce, o vnitrní zeli, které deláme dnes již o polovinll sobilo u nás však další zlo. Silné zdi umožnují, že .ie slahŠí. než ješte nedávno. o V~'Škllstropu, o krovy atd. možno používati materiáltt horší kvality, formnvan~'ch Zlé jest ovšem, že tentO' vývoj deje se v dobe, kdy je méne dokonale a horší technikou spojO'vaných. Mohli staveb tak nutne a v takovém množství zapotrehÍ I jsme tedy stavet a staveli jsme ovšem z cihel nevyniCo se staví, staví se ve zmatku a neklidu techto holt kající hodnoty a zptlsobem, na kterém nezáleželo. ješte nedobojovan~'Ch, llení tu - žel - stavehnictví Kdežto v "Holandsku a Anglii dospelo lehké stavitelvyjasneného, vedom~ho si sv~'ch prostredkú a povin'lé ství k nutnosti, užívati dokonalý .a stále dokonalejší zodpovednosti. materiál, u nás na nem nezáleželo. Jedeme-li do NeOhraz nebyl by úpln~', kdybychom nezjistili. že vývoj mecka, Holandska, Ar,glie, stále se divíme znamenidál se tak težce i proto, že na strane pokrokového statosti používaných cihel<; což znamená, že doma jsme vení, jež dnes je stavením úsporn~'m. stáli jedine mozvyklí na horší. Ne beze strachu lze se odhodlat k toderní architektura a architekti. A to ješte jen ti modermuto úsudku. Národní pýcha, na kterou nejsme niktení. A jen zcela ojedinele stavitel. Je k tomu treba skurak chudi, vidí u nás všeckO' nejdokonalejší, mezi tím tecne odvahy tvrdit, že treba šetrit hmotou, prostoi naše vápno a naše cihly. Ovšem jinde nevidíte nikdy hromady cihel, které se po složení rozlámou na kus}" rem, prací. Na druhé strane hyly nejen stavební ráll a staleté zvyklosti, verejné mínení o clt1kladnosti stava rozsypou a nevidíte, že z výtecného vápna delá se by, tresoucí se z,imomriví stavebníci: a i stavitelé, s kopan)'l11 pískem malta s tak veselou myslí a tak kterí byli proti tomu, aby se stavelo méne a aby se nepochyhné kvality jakO' u nás! Ostatne usvedcuje nás stavely tlusté zdi, které je možno stavet i špatne. i to, že severozápad Evropy používá již dávno malého formátu cihel, zatím co u nás lpí se na velikém, neZ toho všeho je až príliš zrejmo, že stavebnictví, kclyž praktickém - a nehospodárném - formátu, ve skutecocitá se nyní v situaci racionelnÍho poznání a y nutnosti nosti však tlusté zdi staví se vesele - z rozláman~'ch v tcžké krisi sv~'ch podnové orientace, je skutecne cihel! ! mínek. Težké zdi a konstrukce jsou,jec1noll z jeho vážných nemocí. Tato je zdedena, nejsme jí zcela vinni. Silné zdi nevychovaly v nás tedy smysl pro hodnotné Jaká tu ppvinnost pro všechny cinitelé cloby. Ale jak a zvlášte dovedné stavcní. Stavíme tlustými zdmi a težko hnouti vším tím životem a z\'ykloll cinností od nemusíme umet stavet dobre. A nová doba se svými težké stavby k stavbe úsporné. 1'\ ehot opravdu: pozv)'šenými požadavky nás zastihuje ve zlé situaci. Cihly treba se uspokojí nikO'li jen tím, že se postaví o clum nedovedou ku pr. vúbec postavit domy o více jak ctya byt více, ale jen tenkrát, je-li to dlll11 dobr~" a co rech patrech, aby to nebylo prímo hanbou! nejhO'spodárnejší! ! Kdyby zjev vystrízlivení težkého stavitelství ke sta-
i
vitelství úspornému 14
nebyl zároven težkou krisí, byl by
PHtomnost-
I s
p
o
D
y
o naše reparace. Milý pane dre Vocadlo, jsem velmi povdecen Vašemu prípisu redakci »Prítomnosti,,; poskytuje mi príležitost promluvit o tech zpropadených reparacích bez bojovného postoje, který se u nás bezdecne vnucuje každému kdo píše do novin. Kdybyste pri tom tisíckrát prísahal, že chcete jen rozkládat a vykládat, precc si budou všichni o Vás porád myslit, ŽC nekoho hájítc nebo na nekoho útocítc. Práve proto je také vclmi težko spatrovat ve psaní u r e i t é c á s t i tisku hlas verejného mínení. Za to ve Vašem soukromém projevu se jiste ozývá, proto Vám odpovím na vše práve tak proste a uprímne jako se tážete nebo namítáte. Tedy predevším ta výtka neinformovanosti resp. neinformování naší verejnosti. Uznáte, že složitá a strohá materie válecného zadlužení nehodí se práve k popularisaci, zvlášte když mírovou konferencí nebylo práve v tomto punktu nic vyrízeno, vše záleželo na dalším vývoji s reparacní komisí a soukromém jednání s veritelskými vládami. O prubehu tohoto jednání bylo však velmi choulostivé verejnost informovati, ponevadž argumenty, kterými jsme dokazovali nesnesitelnost jakýchkoli platli v Paríži, Londýne, Ríme byly by pusobily poplach doma, a naopak zas uklidnující projevy doma byly by prekážely práci za hranicemi, jak to vidíme práve ted, když došlo k verejnému projednávání veci. Alc ti, kterí verejné mínení delají meli a mohli vždy býti informováni. Ministr Beneš pri každém obratu podal dostatecné zprávy príslušným ústavním instancím i žurnalistum, kterí ostatne mají znát ustanovení mírových i zvláštních smluv z roku 1919 a aspon to hlavní, co se o reparacních otázkách psalo za hranicemi. Kdyby u·' nás byly splneny aspon tyto základní predpoklady, nebyl by mohl vzniknout celý ten falešný poplach v n o v i n á c h, který skutecná verejnost nesdílela. Na pr. v nejvíce dotcených, ale veci rozumejících. vrstvách obchodních nebylo nic podobného pozorovat. Zde se totiž od pocátku velmi dobre vedelo o financních závazcích republiky z dedictví rakouského a šeptalo sc dlouho o triceti miliardách. Proto když nyní pocaly se objevovat skutecné kontury »reparací«, nastalo práve mezi obchodníky a prumyslníky velké utišenÍ. Naši »politikové«, kterí z prvých dob po válce zapamatovali si jen jakési báje o miliardových náhradách, které dostaneme i my od Nemcu, mohli ovšem nyní býti nepríjemne prekvapeni i temi 200 miliony zl. fr., které nám komise pro východní reparacc vypocítala jako saldo k naší i c e. k t e r é na h e s o »1e tíži. Ale ty fa nt a s ti c k é cís boe h e pa l' e r a t o U t« uvedl do obehu ministr K o t z. (skoncivši nedávno logicky pred soudem pro marnotratníky a podvodné dlužníky) byly již pred 5 léty opušteny i officiosy. Za to z u s t a y s v r C h o van e r e a n í t l' m i i a r d 1', k t cr é íl C t o val a A m e r i k a z a s v é vál e c n é d o d á v k y.
I
I
I
I
I
ncmel1l nic na jejich existenci a právní platnosti. Zásadní námi tky mely se uvádet hned roku 1919 - a také se uvádely a uplatnily ovšem príslušnými ciniteli. Verejnost tenkrát ncmela cas zabývat se takovými malickostmi, když šlo ješte o hranice, ba o živo!. Spokojila se ráda ujištením, ŽC sc to ncbude jíst lak horké jako se to uvarilo - a nyní když zbývá k placcní ješte asi des e ti na ne j mír nej š í h o t e h dej š í h o od had u, docela prirozene, spokojena není. Po deset'T ~éte .h cítí se to jinak. Proti neochote k jakýmkoli platílm nemohl by tedy nikdo nic mít, jen to rozcilení a prímo zanevrení na spojence bylo nerozumné. Zejména u nacionalistických novin, které si jinak na Francii velmi zakládají. A pravda je, že Francie nyní i dríve, ve veci reparacní jako ostatních osvedcila nám své prátelství nade všechnu chválu. Již pred léty resignovala na svuj podíl z ceskoslovenských závazku a svým príkladem pohnula i Anglii, ba casem i ltalie prohlásila svuj nezájem na vyúctování postoupených státních statkll. Musíme si uvedomit, že když se na mírové konferenci a potom uvažovalo o rakousko-uherských reparacích, ne del a I y u. Nemyslilo se spes cpi á n y pod len a š e h o m ode ciálne na CSR., nýbrž na všechny státy, které se o padlou monarchii rozdelily. Z pcrspektivy vnejšího sveta vypadají veci docela jinak nežli nám se jeví. Myj S m e n a s ta n ov i s k u r e vol u cní h o p r á v a: vzali jsme si, co nám bylo vzato. Ale mír o v á k o nf e r e n c e s o u d i a pod lep r áva positivního. Velmoci mely pres ctyri léta co delat s ríší rakousko-uherskou a její armádou, se kterou také ješte 4. listopadu 1918 ujednaly prímerí. Tato ríše a armáda byly \'iny válkou a natropily jim strašných škod. A my jsme prece j S m c a ž ci ok o n cen a r í šjen také v nich byli. Byl s k éra d e z a s t o u p e ni a b i i s e i n a t é t o str a n e fr on t y. VítezlnTI šlo o to, kdo z-aplatí za ztraceného dlužníka. A tak se prišlo na myšlenku, že v t0111pomeru jak se podílníci habsburské konkursní podstaty obohatili, tak také mají prispet k uhrazení ztráty. Tituly "biens cedées« a "taxe de liberation« byly na rychlo vymyšleny a je to na nich znát. V podstate jde o to, abychom také necím prispeli k lihidaci strašlivého válccného zadlužcní, a to my jiste nemužeme a limine odmítat, nemajíce zpustošených území a vclkých válecných dluhu. P o s k o bylo za rakouský podíl zatížcno stejnc, za ruský nemohlo být, ponevadž Rusko nemá reparacní dluhy. Fin s k o a balt~.ké státy nebyly osvobozeny ve válce (o zásluhách Dohody nemluve). nýbrž teprve bolševickou revolucí. Ztráta dvou tretin madarského lizemí, t j. (Izemí uherského státu není argumentem madarské propagandy, nýbrž zase faktem positivního práva.
I
I
i
I
Projevujete na konec. panc doktore. pevnou duveru v »seriosní a schopné muže«, kterým je sverena starost o naši reparacní otázku. Mohu Vás ujistit, jako clovek, který jejich práci dlouho s blízka sledoval, že nebude zklamána.
I
V prátelské
I
úcte Dr. R./ldolf Procluízka.
I
Výsledek, který dnes treba vzíti na vedomost je strucne ten, že Nem ci bud o \I p a ti t 2 m i i a r d Jr roc n e na dohlednou dobu (»lví podíl« jim tedy zustal), což stací tak na Ameriku a asi polovinu nákladll na zpustošená území, cili na ty veritele. kterí se válkou príšerne zadlužili a mají velká bojište. Naši vyjednavaci nemeli ostatne predem žádných illusí po té konferenci v r. stránce. Když O s u s k Ý vymohl na reparacní 1921 uznání našich nároku dnem 28. ríjna 1918 cinil to Vcdome ne pro tech pár dní války, nýhrž z toho duvodu, abychom se mohli domáhat odpisu vlastních závazku cestou kompensacní. Nám se ovšem nechce temto závazkum rozumet, ale to
I
I
o
mladé generaci. I. ~rno
Pane
5. r. 30.
redaktore!
V dopisové rubrice Prítomnosti to nyní vypadá jako Il soudního prelícení. Každý, dríve než promluví, prohlásí, ledy se narodil. - Rád bych korigoval nekterá tvrzení p. Andrušk~' o rocníku 1900, ke kterému sám patrím. Vznikla asi pod bezprostredním dojmem Rema rqneovy tristní knihy.
15
PHtomnost... Je pravda, že jsme prožili ohromný rozvrat, ale také a to ve veku, kdy je sensibi1ita nejcitlivejší - vznik a pocátBk \'zri'lstu nových nesmírných hodnot. Je pravda, že jsme nekdy unaveni, to však není následek nejakých metaf:vsickýcli nejistot, nýbrž praobycejué driny. Dnes kterékoliv zamestnání \"Yužívá našich sil do krajnosti. Kromc toho máme dostát ostatním povinnostem: kulturním, obcanským, zdravotním (predevším!). Je víc než prirozené, jsme-Ii z toho nekdy uštváni. Ale jinak si stojíme ve svete zcela pevne, nejsme naprosto vykolejeni, práve naopak: vstupujeme do plné akce. - Rovncž je chybný názor, jakobychom vúbec nemeli intercsll o náboženské otázky. Jenomže každý z nás prožívá a reší si tyto otázky sám v sobe a nemluví mnoho o nich. Máme štítivou nechul k náhoženskému verba1ismu jako ke lderémukoliv jinému. Našim stoprocentním idealistum bych rekl tolik: Budoll si už musit zvyknout na to, že je obcas vyruší neco zcela bezohledne z jejich idylického snení. Je to di'lsledek strukhlry soncasného života a je to nezbytné, chceme-li lJlldovat království boží také na zemi a nejenom v srdci. Náboženské meditace json zajisté velmi povznášející, ale za úvahn rovnež stojí. že je u nás velké procento lidí. kterí si nemohou doprál denne vydatné stravy: je jistc velmi žádoucí míti vypestcný n1TIclecký vkns; ale práve tak žádoncí je hygienicky. le\'nc a vkusnc bydlet. - Je dobre být opatren filosoíickon a náboženskou výzbrojí pro ten prípad, že nám osud sehraje nejaký šeredný kousek. Ale neméne di11ežité je být vyhaven pevnou a nerozrušenou vitalitou. Zkrátka: Je nutno dbát toho, aby premíra zájmu o otázky m c ta fysické neoddalova 1a vcasné a spravedlivé rešení otázek materiálních. Myslím, že se naši stoprocentní nepráteli, ale velmi platnými druhy
idealisté \" práci,
nestanou našimi a to velmi hrz\'. josef
Rar{(lš.
II. Praha, Vážený
pane
4. ledna
193().
V 1Ícte
redaktore.
dovolte, abych odpovedel na nov5r dopis sl. Krausové. Predevším o skutecnosti a nadskutecnosti. Ve svém prvním dopise zašla jste príliš daleko, zalekla jste se prímých dúsledkti svého názoru a poznala jste, že tak jste si to vlastne ani sama nepredstavovala. Proto jste mnoho se svého názoru sleyila. Dríve jste vyzývala, aby mladý clovek žil svým ilusím a cílum, dokud bude moci, aby se co nejdéle chránil toho hnusu, kterému se ríká realita, a hrozila jste se okamžiku, až ho život strhne do svých kalných víru. Co jiného jste tedy Což jste nezavrhovala žitvrdila, než žíti V nadskutecnosti. vot, když jste se od neho odvracela, nazývajíc ho hnusem, blátem a kalnými víry. To, co nám dnes predkládáte jako hlavní argument, že jsme se mýlili, vytýkajíce Vám, že zavrhujete skutecný život, to "strídavé žití ve skutecnosti a nadskutecnosti«. bylo Vám jen východiskem z nOllze, žitím lltlceným, nechteným. Vy jste ve skutecném živote vubec žíti nechtela, jak ukazují Vaše slova predchozí, ale musila jste se smírit s tím, že jednou vás život ~ sebon strhne a ž-e hudete pak byla by Vám ta nadskutecnucena žít ve skutecnosti. nost nejen oddechem, n5rbrž i stále touženým cílem. - A dnes pravíte, že neodsuzujete úplne skutecnost, vidíte v ní most k zušlechtení cloveka. Dnes už lIechcete žít jen svým ilusím a snum, nýbrž chcete pouze "umet se povznést nad každodenní všednost«. - To, cemu dnes ríkáte nadskutecný svet, totiž n~\hoženské hlouhání, povznesení pri pohledu na prírodn, T
16
umení dovést se' stoprocentne dívat na umelecký obraz, to bychom nikdy nadskutecností nenazvali. 'Co je v tom nadskutecného? Pravé náboženství rozhodne nemi'tže být nadskutecné. Náboženství není slepá víra, nýbrž vedecká hypo[cza. Núboženství je pro živo!. Povzncsení ncní také nic nad~kutccnéllo, stejne jako absolutllí oddání se estdickému ci 1_ jmu. Ale nadskutecný život je žíti v ilusích, ideúlcch a snech; tf) jste hlásala, proti tomu jsme bojovali a od toho jste ustoupila. Je podivný rozpor ve Vašem názoru na politiku. Pravíte, že bOjujete pro zušlechtení života, ale politický život, ten patrne už životem není, to není jeho duležitá složka, to už íe podle Vás zcela odlišnÝ svet, nebol O' zlepšení jeho a nápravn pranic se nesnažíte. Veru, špatná jste idealistka, zavrhujete-Ii ho proto, že se s poctivostí v nem daleko nedojde. Špatný idealismus, veríme-li, že politika nikdy lepší nebude. A spechám Vám ríci, že se už v politice zacíná s poctivostí docházet dosti daleko, rozhodne dálc, než by pripustila Vaše "ideaIistická« mysl. Nebojíte se o náš stát. A verte, že já se práve obávám toho', ceho vy se nebojíte, totiž že se najde dosti tcch, ktcrí se budou do politiky vášnivc vrhat. Práve jest nám báti sc tohoto politického nczájmu, který Vy propagujete. Nesmíme nechávat vedení státu tem, kterí se do politiky vášnive vrhají, nesmí nám býti lhostejné, kdo nám bude vládnout, ,dávat zákony. "Vychovávati co možná nepoHticky« je nejhorM rána, která muže hýti dána demokracii. Široká verejnost je její základ, a kdyby byla lidu politika lhostejná, pak by bylo dáno volné pusobište tem, kterí se do ní vrhají. Proc pre_ mohla monarchie a absolutismus rímskou republiku? Protože právc rímský obcan ztratil zájem na vecech politických, byl proto vyrazen z verejného života a tak ponenáhlu hyla vytvorena situace, v níž se svobodný obcan rímský zmenil v poddaného. To by se mohlo státi i nám, kdybychom prenechali vedení jiným bez soucinnosti a kontroly. Proto musí mladý clovek ne dáti se "strhovati do politiky«, nýbrž sám rozumnc do ní vniknout. Sledovat politiku a úcastnit se jí neznamená, jak myslíte, zacínati život ve znamení nenávistí. Nenávist do politiky nepatrí a je chyba, spojuje-li se s ní. O. Roztocil. -_~
=","",,,,,,,,,,.,.._-.o
•••••••. __~
_
Obsah a titulní list k VI. '1~ocniku bude P'f'~ložen z technických duvodu k 2. císlu. Adm,inistrace. v
NEZAPOME
TE
OBJEDNATI " VCAS DESKY C E I'JA
Kc 16'-
