Homo sapiens v ohrožení. Zničí sebe i svět? Filosofie USA k tomu nebezpečně vede Homo sapiens v ohrožení. Zničí sebe i svět? Filosofie USA k tomu nebezpečně vede „Čelíme apokalyptické hrozbě, jaká tu ještě nebyla“ – řekl nedávno ministr obrany USA Ch. Hagel. „Dobyjeme Řím a podmaníme si celý svět“ – volá vůdce islámského chalífátu v Iráku a Sýrii. „USA vtáhnou svět do třetí světové války“ – to už říkají všichni a pod vlivem událostí posledních dnů před ní Putin varoval větou: „Svět by si měl uvědomit, že Rusko je jednou z nejsilnějších jaderných velmocí„. K tomu krize nekončí (jen blázen by věřil, že může skončit), bída (chudoba) roste a obchoduje se už i s vodou a vzduchem! Je čas se ptát: Quo vadis, domine? A co se vlastně pokazilo, že je náš svět tam, kde je a kdy to všechno začalo? Můj zjednodušený pohled zní: začalo to zrodem homo sapiens, lámalo se velkým varováním přes Atlantidu, nově gradovalo Římem a do svého velkého finále vstoupilo v roce 1776 vznikem USA. Čas je cyklický. Věděli to Mayové, věděl to i Platon. Je cyklický (spirálovitý, chcete-li, stejně jako lidská DNA) a já to nepřestanu dokola tvrdit. My, homo sapiens, stojíme na konci dvanáctého, tzn. posledního 2150 let trvajícího cyklu. Zároveň jsme na konci 26 tisíc let trvajícího cyklu. Ten cyklus si můžete představit jako ručičku hodin, opisující jednu hodinu. Titulky z úvodu lze v hodině zasadit do chvíle, kdy ručička ukazuje poslední vteřiny před celou. A ten konec může být fatální, protože jak nahoře, tak dole. Ale od začátku.
26 tisíc let p.n.l. – zrodil se homo sapiens, začínáme Ve spisu Unesco, nazvaném Co je rasa? stojí: „Kdybychom šli stovky generací zpět, dospěli bychom ke kořeni stromu lidské rodiny, k prvnímu homo sapiens. Můžeme zcela dobře nazývat svého společného předka Adamem, což hebrejsky znamená člověk, neboť známá biblická zpráva naznačuje vědecké svědectví, že dnešní lidé jsou společného původu“. Archeologické výzkumy říkají, že člověk neandertálský vymřel před cca 30-24 tisíci lety, dokonce doslova toto období upřesňují do času 26 tisíc let p.n.l.. Je to tedy čas, kdy začala historie homo sapiens. Nevíme, co se tehdy na světě dělo, jisté ale je, že něco nového začalo. Pohybujeme se zde v časovém úseku 26 tisíc let, což je jeden platonský rok (12 znamení zvěrokruhu – Věků, 12 krát 2150 let) či pět sluncí mayského kalendáře (5 krát 5200 let) a zdá se, že zrod homo sapiens se kryje s počátkem těchto časových úseků. Pokud můžeme věřit hypotézám, že Atlantida skutečně existovala a z historie dějin zmizela kolem roku 13 tisíc let p. n. l., pak se můžeme domnívat, že homo sapiens to rozumem skutečně dotáhl daleko.
Ale že na svém prvním vrcholu (v polovině cyklu) prošel nějakou konfrontační krizí. Krizí tak fatální, že po Atlantidě nám nezůstalo nic. Za pozornost stojí hypotézy, že učení Atlantidy bylo přes nějakých pár kněží zachráněno, přeneseno na území Afriky, přes Egypt udržováno v chrámech (templech) a v tajných učeních bylo (a stále je?) předáváno dál. Všechno jsou to jen hypotézy a domněnky, dle mého ale homo sapiens dostal v čase Atlantidy nějakou pořádnou facku, ze které se měl poučit. A teď opět stojí před konfrontací, tentokrát mnohem fatálnější – cyklus totiž už není jen ve své polovině, cyklus dospěl ke svému konci. Nevíme, co se dělo v jeho první polovině, nevíme ani, co se dělo v začátcích jeho druhé poloviny. Ale ať už Atlantida existovala či nikoliv (já se stále více přikláním k hypotéze, že existovala a dokonce, ač toto téma nemám v oblibě, připouštím i názory, že byla v kontaktu s mimozemskými civilizacemi) podívejme se na pro nás jakž-takž poznatelné kultury před námi.
13 tisíc let p.n.l. – homo sapiens přežil, pokračujeme Nevíme, co se v polovině cyklu dělo, ale z doložitelných kultur následné doby je to Egypt, kdo drží žezlo nejvyššího poznání a je nejvyspělejší říší na zeměkouli. Jeho souputníky jsou Izraelité, s kterými je úzce propojen a jejichž dějiny sahají ještě hlouběji. Do doby 4-5 tisíc let p.n.l. sahají i dějiny Číny, Indie, Sumerů, ve stejné době vzniká i město Jeruzalém. Ve všech těchto historiích se stále pátrá a informace nejsou zcela doložitelné. Co se ale doložit dá, je období druhého tisíciletí p.n.l.. Převedeno na hodinové ručičky: už není půl dvanácté (jako v čase Atlantidy?), ručičky ukazují nějakých za deset dvanáct a homo sapiens se vývojově velmi posouvá. Co se tehdy dělo? Na začátku druhého tisíciletí p.n.l. zažívají všechny tehdejší říše krize a změny Indie – od 2. tisíciletí p.n.l. je od severu dobývána Árji (Árijci), kmenem Indoevropanů světlé barvy pleti, původně pastevců na nižším stupni civilizačního vývoje. Přišli z jižního Ruska přes Írán, zatlačili původní obyvatelstvo na jih a postupně se usadili. V Indii v té době vládla harappská kultura, která měla vzkvétající města, vodovody, kanalizaci a dokonce splachovací záchody. Její písmo nebylo dosud rozluštěno. Indie znala Pythagorovu větu, šachy, naše číslice, desítkovou soustavu a nulu, plastickou chirurgii, císařský řez. Její sláva přesto postupně zanikala. Čína – nejdéle nepřetržitě trvající kultura, přesto až ve 2. tisíciletí p.n.l. vznikají v povodí řeky Chuang-che první státní útvary a Čína nastupuje důležitou cestu sjednocování, trvající téměř dva tisíce let (ke sjednocení v jeden stát došlo až v roce 221 p.n.l.). Sebe vyhlašuje „Říší středu“ a své panovníky „Syny nebes“. Objevila způsob těžby ropy, výrobu oceli, základy astronomie. Světu postupně dala hedvábí, papír, porcelán, později střelný prach, papírové peníze, kompas a dokonce knihtisk! Později postavila čínskou zeď, aby se nájezdům ze severu ubránila a její kultura ve formě jednotného státu trvá dosud. Egypt – ve druhém tisíciletí p.n.l. prochází krizí. Dochází k velkým povstáním chudiny, země je v chaosu. Ústřední moc padá, Stará říše zaniká a Egypt se rozpadá na území místních vládců. K obnovení říše došlo až po roce 2000 p.n.l,. aby za cca dalších dva tisíce let egyptská říše podlehla Řekům a Římanům a skončila. Sumer – sumerské státy jsou dobyty semitsky hovořícími Akkady a po cca 2 tisíciletích rozkvětu Sumerská říše zaniká, sumerština se stává mrtvým jazykem. Babylon – zatímco nejvyspělejší kultury doby jsou v krizi, Babylon je čerstvě zrozený (jeho pád
přijde za cca dalších 2100 let – v roce 130 p.n.l.) Ve stejné době se Jeruzalém, do té doby sídlištní město, stává svatým městem Davidovým. Evropa – řecká Kréta je místem, kde vzniká první evropská civilizace. V druhém tisíciletí p.n.l. se lidstvo mění, dává se do pohybu, dokonce se bouří. Tehdy končí Věk Býka – věk lidské stádnosti, zaměřené jen na biologické funkce (potrava a oplodňování). Statné pyramidy jsou m.j. symbolem statného Býka, fresky býků a krav v jeskyních všude po světě jsou jeho oslavou. Egypt v té době uctívá posvátného Býka Apise, jiné kultury uctívají krávu (některé dodnes). Homo sapiens si ale v davu začíná uvědomovat sebe sama, své Já, začíná se individualizovat. Věk Býka končí a začíná Věk Berana. Klíčovou charakteristikou Berana jsou slova: „Já, já vůdce“. A v čase 2. tisíce let p.n.l. tvor homo sapiens nastoupil cestu individualizace, na rtech majíc slova „Já jsem“ a v rukou držící meč. Uctíván je bůh války Áres (v Římě později nazývaný Mars).
V průběhu druhého tisíciletí p.n.l. vystupují z davu individuality, jejichž učení přetrvává dodnes Homo sapiens se v 2. tisíciletí p.n.l. stává stále více technicky zdatným, dřínu stále více nahrazuje umem. Ale stále zůstává jen součástí davu, který má v nejvyšší úctě kněží, faraóny a císaře, kterým jediným náleží právo na veškeré poznání a vědění. Po světě je uctíváno několik bohů, každá kultura má své. A tu se v 2. tisíciletí p.n.l. z davu vynořuje první zásadní individualita – Abrahám. Jako první se stává nejen individualitou hodnou naslouchání, ale jako první v lidských dějinách hovoří o Bohu jediném. Hovoří také o vyvoleném národu, ke kterému jedinému ten Bůh promluvil. Postava Abrahama (arabsky Ibrahim) byla natolik významná, že k Abrahámovi se hlásí všechna tři náboženství. Tedy – všechna tři monoteistická náboženství, neostýchající se bojovat za svou moc mečem a ohněm přesně tak, jak to velí energie Berana. Nepřehlédnutelným symbolem tohoto náboženství je i obětování beránka (Věk Berana). Ve stejné době v Sumeru končí král Gilgameš, (původně Bilgames – strom života) později významem srovnávaný s Abrahámem. Vzniká Epos o Gilgamešovi, který zmiňuje sexuálně nenasytnou bohyni Ištar a její spojení s nebeským Býkem. Nevyléčitelně nemocný Gilgameš umírá (symbolický konec Věku Býka poté, co sumerskou kulturu vystřídala „beraní“ semitská kultura akkadská?). Mimo téma a pro zajímavost: podle eposu se Gilgameš nestal nesmrtelným, ale stal se jedním z bohů anunnaků. V roce 1200 p.n.l. vystupuje další individualita, Mojžíš. Mojžíš vyvedl Izrael z egyptského otroctví (údajného). Jeho největší význam tkví v tom, že skrze něj dal Bůh Izraeli na hoře Sinaj Desatero a uzavřel s ním smlouvu, díky které se Izrael stal Božím lidem. Hořící keř na hoře Sinaj je opět symbolem boha války Marta (Berana) a Mojžíš je nazýván nejen náboženským, ale i vojenským vůdcem. Mojžíš je pro židovství nepřekonatelný prorok a zákonodárce, vzor a model každého proroka. Za pozornost ale stojí, že se narodil v Egyptě a že plovoucího po Nilu jej nalezla faraónova dcera, která ho přijala za svého. V postavě Mojžíše se mohou snoubit tři učení: učení egyptských kněží (pocházející z Atlantidy?), učení sumerské kultury (anunnakové?) a celkově se přes něj táhne nepřehlédnutelná role izraelského národa v následném lidském dění. Existují zdroje, které popírají
čtyři sta let trvající otroctví Izraelitů v Egyptě a hovoří spíše o vzájemném porozumění a předávání učení, ale to není tématem článku, proto zpět k homo sapiens a jeho cestě individualizace. Za šest století po Mojžíšovi dochází celosvětově k něčemu, co historikové a filozofové dosud neumí vysvětlit a co jen nazývají „osa dějin“. Astrologie ví, že tehdy došlo k výjimečnému postavení planet (děje se tak jednou za 6 set let) a já si to období vysvětluji jako lámání chleba mezi individualismem na holistický způsob (člověk jako součást vesmíru a přírody) a na atomistický způsob (podmaň si vše na zemi, drancuj a panuj). Vnímám ho jako zásadně přelomové v další cestě tvora jménem homo sappiens. Ale posuďte sami, jaké individuality vystoupili z davu v cca 6. – 5. století p.n.l. a jaké světu nabídly filosofie: Budha – v Indii se pohodlného královského života vzdává princ Siddhártha Gautama, později známý jako zakladatel budhismu. Nabourává dosud platný kastovní systém bráhmanů, podle kterého si nejsou všichni rovni a přináší učení o životní cestě každého jednotlivce. V jeho učení je obsažena individualizace, ale na holistický způsob. Konfucius a Lao´ce – v Číně se zrodil „nejmoudřejší z moudrých“, pro mě nepřekonaný Konfucius. Kritizuje morálku mocných, nabádá k práci jednotlivců na sobě (opět individualizace), ať jsou v jakémkoliv postavení: „Nestarej se tolik o to, jaký úřad zastáváš, starej se nejdříve o to, zda-li jsi ho hoden“. Stává se morálním vzorem, před kterým v soudní síni zločinci v úctě padají na kolena. Jeho souputníkem je další úžasný myslitel Lao´ce. Pythagoras – Řecko dává světu filozofa, zvaného „muž čísel“. Dle mého je zakladatelem atomistické západní filozofie, kdy jen vše měřitelné, vážitelné a materiální se počítá. Sókrates – další řecký filozof, tentokrát „nejmoudřejší z Řeků“. Chodí mezi prostým lidem a formou věčných otázek jej vede k úvahám o morálce a dobru, kritizuje mocné. Rozmlouvá s každým, nerozlišuje mezi otroky a pány. I on v jednotlivcích probouzí jejich individualitu. Jeho žák Platon pláče, když Sókrates musí vypít jed jako vyvrhel společnosti. Jeho postava byla už v řecké demokracii nebezpečná: „Stráže odvádějí Sókrata do vězení. Muž, který přežil války a tyranii, nemohl žít v klidu v demokratickém státě. Je odsouzen k trestu smrti, protože ve svobodné obci svobodně myslel“. Demokracie – poprvé v lidské historii se objevuje systém zvaný vláda lidu. Základy má v řeckých Athénách, ale až Řím stvoří 6 století trvající republiku senátorů a konzulů a v jádru vládu, kde na vrcholu stály staré římské rody a majitelé půdy, patricijové, kteří byli politicky nejvlivnější. Největší část obyvatelstva se skládá z plebejů (podrobené obyvatelstvo), kteří disponují jen omezenými politickými právy a vůči patricijům vystupují v postavení klientů. Klientelismus zavazoval patrona k zajištění ochrany klientovi a klienta ke službě a věrnosti patronovi. Nejnižší vrstvou na společenském žebříčku jsou otroci, kteří jsou považováni za pouhé věci a nemají žádná práva (nepřipomíná vám to něco?). Římská demokracie skončila na přelomu našeho letopočtu. Izraelité – rodí se proroci Ezechiel a Jeremiáš, zvěstující příchod Krista. Jeruzalém – je dobyt Babylónem, jeho obyvatelé jsou vyvlečeni do babylonského zajetí. V druhém tisíciletí p.n.l. a obzvláště v šestém století p.n.l. se homo sapiens posunul na cestě individualizace. Objevil filozofie a individuality, které nabourávaly moc říší a objevil systém, kdy měl vzít vládu do svých rukou lid. Na výběr měl mezi individualismem holistickým a individualismem atomistickým. Po vzoru Říma se rozhodl pro druhý (aby ho za další dvě tisíciletí dotáhl k bodu, kde
jsme). Dle mého ale ještě přišla šance k přehodnocení a tou byla filosofie Krista. Jeho zrod byl další zásadní událostí a došlo k němu v čase velkého lámání letopočtu, za přechodu do našeho Věku Ryb (ryba se stala jeho symbolem).
Náš letopočet, zrození Krista a začátek Věku Ryb. Promarněná filozofie a začátek konce homo sapiens? Na přelomu Věku Berana a Ryb hodinové ručičky ukazují nějakých za 5 dvanáct. Homo sapiens pokračuje ve své individualizaci, avšak s filozofií podmanit si vše, co svět nabízí – vzorem je Řím. Pro Řím je hlas Budhy, Konfucia i Lao´ce nezajímavý, nepochodil ani Sokrates a naplno vítězí atomistická filozofie muže čísel, Pythagora. Ve stejné době se varovně hroutí Babylon a Řím dobývá Jeruzalém, z celého města zůstává jen Zeď nářků. Řím na své představě věčné moci ale nic nemění ani poté, co se římská demokracie nepovedla a republika končí jako senátory rozkradená a zadlužená. César se snaží chátrání zvrátit, žádá za to obnovení monarchie a víme jak skončil – „I ty Brutte?“. Na Řím dopadá sucho, neúroda, občanské války, k dílu zkázy dopomáhají Pompeje a Vesuv. „Všechny cesty vedou do Říma“ přestává platit, místo toho se na Řím valí „barbaři“ ze severu. Egyptská Kleopatra a římský Antonius ještě sní svůj sen o založení velké říše, ale všechno už je jenom sen – Egypt, Řím i Babylon končí. Řím sice obnovuje císařství, ale Nero je ukázkou, že obnovení bývalé slávy už je jen touha šílence. Zapálení páchnoucího Říma je symbolickou tečkou konce jedné kultury, která už bude jen a jen doznívat. Kultury, která si podmanila Egypt, vyspěla přes Řecko (přes řecké učence a filozofy, přes řecké objevné plavby do Číny a Indie), aby i Řecko nakonec pohltila a aby i Řecko skončilo s ní (jak moc mi to jen připomíná současnou Evropu!). Pro pyšné římské korouhve, mající plno slov o demokracii a o vnášení kultury barbarům, se ale nakonec největším nepřítelem stává postava Krista. Davy jej následují a není síly, která by novou víru zastavila. Zrození Krista vnímám jako zásadní událost přechodu z Věku Berana do Věku Ryb a jako zásadní událost v konfrontaci mezi individualismem holistickým a atomistickým. A Krista vnímám jako šanci, která byla promarněna, protože zvítězil dravý individualismus. Ba co víc – víru v Krista využil pro své zájmy. Kristus dal světu zcela novou filosofii. Ta se ale nehodila nikomu té doby. Potomkům Abraháma a Mojžíše nabourala „Podmaň si vše“ či „Oko za oko, zub za zub“. Především se ale nehodila hlásáním, že Bůh je zde pro všechny, nikoliv jen pro jeden národ. A že k právu na boží lásku není nutná obřízka ani zrození z židovské matky, k boží lásce stačí obyčejný křest a přijetí Boha. Tak to byla veliká opovážlivost: Bůh, který jen jednomu národu velí podmanit si vše na zemi tady najednou má být pro všechny a národ „vyvolený“ se o vše na zemi má dělit? Ortodoxní židé postavu Krista nikdy nepřijali a dodnes nepřijali ani křesťanské svátky. Kristus ale naboural i římskou moc, neboť jeho kázání činila davy neposlušnými. A ač v Jeruzalémě běžely boje mezi Izraelity a Římany, v tažení proti společnému nepříteli bylo jasno: Židé a Římané se domluvili a 33 stříbrných to jistilo. Postava Krista je umlčena, ovšem jen fyzicky, jeho učení se nezastavitelně šíří. Ale když nelze-li novou víru umlčet, je přece možné jí využít. I tu se zrodil nápad, jak si davy podmanit. Stejný Řím, který ve spojení s Židy Krista ukřižoval, stejný Řím vytvořil ve svém městě svatostánek Krista, papežský úřad. Stalo se tak ve 4. století n.l. a já jsem přesvědčená, že tehdy učení Krista dostalo na frak a z křesťanství se stal nástroj k ovládnutí davů (Beran učinil z davů ovečky – ovce) . Podmaň světa mohlo pokračovat. A znáte snad nějaký lepší prostředek, než náboženství, jak sjednotit davy napříč hranicemi pro své zájmy? A jsem stále více přesvědčená, že za vznikem papežského stolce stojí zájmy, sahající k nějakému dosud
nerozpoznanému vztahu Izraelců s Egypťany (Atlantiďany?), realizované přes Řím. A sahající až k nějakému dosud nerozpoznanému vztahu Izraelců se Sumery a Babyloňany. Něco o tom možná říká toto video:
Na přelomu letopočtu začal Řím psát poslední kapitolu své slávy. Pádem Říma, tedy smrtí Césara a Kleopatry a postavou Krista, začíná naše euroamerická kultura. Naše kultura přijala vše římské, jen si k tomu přibrala Krista a papežský stolec.
Náš Věk Ryb – křesťanství a jeho hodnoty v zájmech dobyvatelů. Proces individualizace na vrcholu Ručičky pomyslných hodin ukazují téměř dvanáctou, když starobylé kultury ustupují ze scény, zatímco Evropa (resp. Euroamerika) jsou na svém startu. Ač vznik papežského stolce považuji za základní mocenskou událost našeho Věku, přišly ještě dvě důležité.Za šest století po Kristu se objevuje nový a dosud poslední prorok západního náboženství – Mohamed. I on se hlásí k Abrahámovi a i on si nárokuje právo na Jeruzalém (do současných dnů je to i podle OSN město všech tří monoteistických náboženství). O Jeruzalém se nepřestávají svádět boje mezi judaisty, křesťany a islamisty. Nejstarší město světa je zmiňováno jak v souvislosti s Abrahámem, otcem všech náboženství, tak později je to město jen Davidovo, protože on Jeruzalém dobyl. Kristus tam byl ukřižován, proto si ho nárokují křesťané a Mohamed tam měl vidění archanděla Gabriela (který ho údajně vyzval k obnovení učení Krista), proto si ho nárokují i islamisté. Tak či tak v 6.století n.l. vzniklo třetí náboženství, dnešním pohledem náboženství „barbarů“ (analogie s křesťanstvím se přímo nabízí). Za pozornost stojí i skutečnost, že zatímco římská sláva zcela doznívá, po světě dochází k velkému stěhování národů (další analogie se současností jak vyšitá). Evropa naplno uplatňuje filozofii Césara, doplněnou o „filozofii“ Krista (v uvozovkách, protože zprofanovanou a zneužitou): dobyvačné výpravy, posvěcené papežským stolcem, jinak řečeno – křižácká tažení s biblí v ruce. Už v první polovině našeho věku dochází i ke střetům mezi muslimy a křesťany, vše pod taktovkou papežů. Ale až objevení Ameriky přineslo ukázku dominující filozofie homo sapiens. Krutá genocida nejen domorodého obyvatelstva, ale i obyvatel Afriky, to byl počátek vrcholu naší euroamerické kultury. Kde zůstalo ono Kristovo: „Nečiň druhému to, co nechceš, aby bylo činěno tobě“? Homo sapiens naplno předvedl co znamená beraní „Já, já vůdce“Za 18 století po Kristu ale dochází k nejdůležitější události a tou je vznik Spojených států amerických. Přesněji – probíhá Americká a Velká francouzská revoluce. A to je čas, kdy začínáme opakovat Řím jak vyšitý. Homo sapiens se individualizuje, jak to v lidských dějinách nemá obdoby. Slova svoboda a demokracie jsou odteď nejfrekventovanějšími slovy. Kvůli nim se od té doby vedou nejstrašnější války a co je nejkrutější, každému je vsugerováváno, že je svobodnou individualitou v demokratickém systému. Vše začalo jakobíny a oním idealistickým „Volnost, rovnost, bratrství“ (v té době byla objevena planeta Uran, planeta revolucí). Odteď člověk už nikdy jako poddaný, odteď už jen občan. A odteď už žádné monarchie, odteď jen republiky. A demokracie. V 18. století našeho letopočtu se semena Říma naplno rozrostla. Do té doby svět znal jediný systém: monarchie a ten měl zmizet v nenávratnu. Ještě bylo potřeba poradit si s otroctvím, k čemuž v USA následně došlo ( a skutečně došlo nebo jen cíleně začalo v nové podobě?) a vzkříšený Řím byl na světě v nové a větší síle. Od stejné doby se dějinami táhne i sen o obnovení evropské říše, ale i ten v nové a větší síle. „Všechny cesty vedou do Říma“ mezitím dávno přestalo platit, místo toho tady máme naše „Všechny
cesty vedou na Wall Street“. A Evropa, úplně stejně jako kdysi Řecko, doplácí na expanzi novodobého „Říma“, na jeho filosofii o věčné moci a na trvající sen o velké říši. V novém snu ale už jde o říši celosvětovou, ve které jednotlivci budou poslušni jediné světové moci. Za tím účelem je nutné odstranit vše, co by v centrální moci bránilo. Největší konkurenci představují monarchové a – víra. Víra v Krista. A Slované. (Nevím, z jakého důvodu Slované, ale napadá mě jejich silné křesťanství, také jejich družnost a vzdorovité nasazení pro ideály). Jako první byl pro stvoření nové říše použit (využit) Napoleon, ve kterém jako by se po dvou tisíciletích reinkarnoval Alexandr Veliký. Obnovoval padlou francouzskou monarchii, což se nehodilo, na straně druhé se hodily jeho snahy o utvoření Evropské říše s podmaněným Ruskem. V Rusku však Napoleon narazil a dopadl jak dopadl. Přišli Marx a Lenin, kteří se hodili nadvakrát. V Rusku pořád vládla monarchie, jejichž pád byl žádoucí všude (první krok ke zničení suverenit zemí) a s tím bylo potřeba něco udělat. A pak tady byl ten Marxův komunismus, který bylo třeba instalovat, protože občan po taktovkou diktátu, navíc nevěřící v Krista, byl (a stále je) cíleným objektem. A kde jinde komunismus uplatnit, než na Slovany, slovy Marxy „tu neposlušnou verbež, kterou je třeba zkrotit“. Wall Street placená Velká říjnová revoluce měla zabít dvě mouchy jednou ranou – zrušit cara a zavést komunismus a stalo se. A 1.WW měla dokonat zrušení všech zbývajících monarchií a rozložit je v republiky.(Významná v tom měla být role Československa a postava Masaryka a existuje tvrzení, že modrý klín na naší vlajce symbolizuje Československo coby klín mezi Rakouskem a Uherskem – tolik poznámka). Ale jako za Napoleona, i tento proces nejvíce odnesla Evropa.Když se začal wallstreetský „Řím“ poprvé rozkládat a ke své záchraně potřeboval další expanzi, objevil (a platil) svého Hitlera. Víme, jak to dopadlo. Sen o velké říši opět narazil na tu slovanskou „verbež“, na Rusko. Jediná spokojenost byla, že „verbež“ zůstala pod diktátem komunismu. Záchranu „Říma“ opět odnesla Evropa. A Rusko. (Často mě napadá, jestli občané USA vůbec tuší, čím musely tyto národy projít). Sen o velké říši ale neskončil a od konce 2.WW se na něm pracuje dál. Co nezvládli Napoleon, Lenin a Hitler, to se nově koná sametově, jen tentokrát jsou hlavními vůdci tzv. disidenti (opět Wall Street placeni) a opět s Německem v hlavní roli. Ztráta suverenit zemí, započatá rozkladem monarchií, pokračuje rozkladem států. Diktát komunismu nad bezvěrnými občany, původně plánovaný jen pro Slovany, je tady pro celou Evropu (a nejen pro ni).
Naše současnost. Rozklad rodiny a všech hodnot. Deprese ekonomická a sociální. Satanismus místo křesťanství. Třetí světová či Svatá válka? Homo sapiens v sebedestrukci – končíme? Co nesvedl Řím, to ze semen Říma (Egypta a Izrealitů?) naplno realizuje Amerika. Je to správná cesta? Všichni vidíme a cítíme, že se něco musí stát, protože to, co je, je špatně.Novodobý „Řím“ prochází stále větším rozkladem a ve své sebezáchraně už se neštítí ničeho. Je v koncích, jako kdysi Říše římská a dokonce už se sám i „zapálil“ a svedl to na barbary stejně, jako Nero požár Říma svedl na křesťany. Dobyvačné výpravy Wall Street táhnou světem a na mušce je opět Rusko. A ve schylujícím se konfliktu má opět posloužit Evropa. Napadají mě dvě analogie: První: Vše, co po staletí objevovalo Řecko, jehož sláva trvala nějakých 6-7 století, si pak Řím přivlastnil a se svým pádem stáhl na dno i Řecko. Po nějakých 5-6 stoletích od objevení Ameriky
dělají USA s Evropou totéž. Druhá: Ve finále i současný „Řím“ čelí náboženství „barbarů“, které si původně chtěl stavbou mešit a politikou multi-kulti podmanit stejně, jak to kdysi Řím učinil přes papežský stolec s křesťany. Ve vzduchu je 3.WW i Svatá válka a kdo to odnese víc, než opět Evropa? nedávný článek mi hovoří z duše: „Evropa zemře s Amerikou anebo bude žít s Ruskem“K americké filosofii mám ještě několik otázek. Čas Egypta a dávných říší se zdá být vzdálený a my přijímáme, že vše, co se dnes ve světě děje, je zcela spontánní vývoj. Ale ono vše egyptsko-izraelsko-řecko-římské (a snad až z Atlantidy?) se nějak stále více oslavuje v naší současností. Stojí snad nad veškerým děním nějaké tajné učení a záměr, udržovaný přes tajné spolky a následně přes papežský stolec po tisíciletí? A opravdu nejsme ve finále nějakého velmi dlouhodobého plánu? Ci si myslet o tomto: Spojené státy americké vznikly v roce 1776. Ve stejném roce 1. května 1776 byl obnoven Řád templářů (illuminátů), založený židovským králem Šalamounem. Je to náhoda?Symbolem americké bankovky je egyptská pyramida a oko boha Hora – jaká je v tom logika? Souvisí to snad nějak s postavou Mojžíše v Egyptě či s postavou Josefa, Jákobova druhého nejmladšího syna, vykladače snů faraonovi a nejvyššího egyptského správce, později Egyptem přejmenovaného na „Odhalující skryté“ ? Je o něčem z toho toto video? Všude nás nás provází symbol jednoho oka. To oko měl na mysli Orwell ve svém románu? Proč oslavujeme Babylon a jeho Ištar, egyptského boha Slunce a satanismus, jak to bylo ve velkém a naplno předvedeno na zahájení OH v Londýně 2012? Proč křesťanství zvoní hrana? Muslimové a křesťané, spojte se – volá Evropská unie, ale ono to spíše vypadá: muslimové a křesťané, perte se, proč a komu to vyhovuje? Proč zcela náhle a v dějinách zcela výjimečně došlo ke změně papeže a ten přijal jméno František podle Františka z Assisi, má to nějakou souvislost s „Plánem Assisi z roku 1920“: http://gloria.tv/?media=122011&language=cmurv3vAUzX Z lidí jsou utvářeni občané EU (Transatlantické unie), z občanů bezpohlavní hermafrodité, vykořeněni z jakýchkoliv hodnot a uctívající satanismus – tak to mysleli Babyloňané? Vším se zdá, že homo sapiens si proces individualizace vysvětlil jako vládu hrstky vyvolených nad celým světem s tím, že jednotlivcům bude dán pocit nejvyšší svobody. Vším se dnes nějak potvrzuje, že je to dlouhodobý plán, který se jako rakovina táhne staletími, dokonce snad i tisíciletími. Jeho počátky sahají do Jeruzaléma (údajně v budoucnu hlavního města světa), do Egypta, Babylonu. Jeho současné mateřské centrum sídlí v USA, dceřiné společnosti v zemích Evropy a další dceřiné jsou postupně zakládány na všech kontinentech, ať to stojí co to stojí. Od vzniku USA je zcela nepokrytě realizována filozofie plánu: „Podmaň si vše na zemi“. Ke stejné filozofii dravosti jsou vedeni občané USA, potažmo Evropy a světa a celé dohromady se to jmenuje demokracie. A celé dohromady to tvoří současnou vrcholnou filozofii tvora homo sapiens, kdy nejvyšší hodnotou je okamžitý úspěch a po nás potopa. Jestli dosud nějaké skutečné hodnoty existovaly, ty jsou právě likvidovány pod pláštíkem další a další svobody a individualizace – je likvidován základní vztah muže a ženy, rodina, úcta k rodičům a k moudrosti, představy o výchově dětí. A především je likvidována křesťanská víra (jsem přesvědčená, že církevní restituce měly splnit
především tento účel). Ve svém finále je homo sapiens individualitou, která je zmatená, bezpohlavní, závislá na konzumu a žijící jen ve virtuálním světě. Ve finále je homo sapiens dokonale ovladatelnou, kontrolovatelnou a na systému závislou ovcí. Ve skutečnosti nikdy nebyl více nesvobodný než tomu je v tomto „svobodném“ světě. Taková je filosofie, kterou světu daly USA a která dle mého bude destruktivní nejen pro USA, ale pro celý svět. Jiné individuality mezitím totiž pokračují ve svém plánu ovládnutí nejen domácích jednotlivců, ale celé zeměkoule. Kdysi k těmto cílům měl posloužit Napoleon, ve dvacátém století filozofie Marxe, po něm Lenin, Hitler a v závěru Gorbačov. V naší současnosti jsou to tzv. „sametoví“ vůdci, sedící v bruselském Babylonu. Ti nám diktují zákony, vedoucí k dalšímu a dalšímu rozkladu tradičních hodnot. Zavádějí multi-kulti a vedou nás do konfliktu s islámem. A ženou nás do dalšího konfliktu se slovanským Ruskem.
Závěr Čas je cyklický a měsíc co měsíc nám to Luna na obloze ukazuje ve fázích „srpek-úplněk-poslední srpek, tma“ Homo sapiens je ve fázi tmy – ručičky ukazují dvanáctou a něco velkého končí. Ve fázi úplňkové byl před 13 tisíci lety (což by ladilo s Atlantidou) a tehdy ještě měl šanci, dnes je mnohem hůř. Euroamerická kultura končí, to je jisté. Co si příští kultura může vzít z odkazu USA, to už několik let marně hledám. Kromě filozofie dobývání a drancování, započaté na Indiánech a pokračující celými jejich dějinami, jsem nenašla nic pozitivního. Technologie? USA jen rozvinuly vše, co dávno před nimi objevila a dnes opět dál posouvá Čína. Svoboda? Tak to je jen sranda a zprofanování toho slova. Kde jsou nějaké skutečné a věčně platné hodnoty, kde je morálka a etika, kde je filozofie soužití člověka s přírodou? Ať se dívám jak se dívám, za všemi krásnými slovy nalézám jen vlastní zištné zájmy a filosofii „Po mě potopa“. Nevíme, jakým způsobem k předání moci jiné kultuře (zůstane-li nějaká) dojde, jisté ale je, že my, lidé Euroameriky a potažmo homo sapiens jako celek se nevyhneme tomuto věčnému procesu konce a nového začátku:
Podle Mayů posledním znamením konce bude přechod Venuše přes Slunce. K tomu došlo v letech 2004 a 2012 (příští nastane až v roce 2117). Podíváte-li se na obrázek, tehdejší přechod Venuše lze vyložit i tak, že posledním znamením konce bude satanismus:
A nějakou „náhodou“ zrovna v roce 2012 připadla organizace OH na Londýn a nějakou „náhodou“ právě v roce přechodu Venuše přes Slunce Londýn předvedl ten vrcholně okultisticko-satanistický ceremoniál:
Těm, kteří se pasovali na budoucí vůdce světa a nekompromisně si za svým plánem jdou, bych ráda
řekla, že cyklus 26 tisíc let se zdá být dlouhý, ale z hlediska vesmíru a historie Země je to jen kratičký okamžik. Ráda bych připomněla, že proces individualizace se týká všech, proto i z davů „zaostalých“ národů vystupují individuality, které chtějí pro své země svobodu. A ač mají pro nás nepochopitelné filosofie, je to jejich cesta a jejich vývoj. Také i jiné země a kultury technicky vyspívají a ty, které nevyspívají, jsou plné zbraní z USA – jak se to mohlo stát? A co se teď čeká? Že svět je pořád plný Indiánů, které bylo tak snadné zlikvidovat a podmanit si jejich území? Dnes už se svět bude bránit. V závěrečném videu je ve dvou minutách zobrazena historie naší planety. Blízká budoucnost ukáže, jestli je homo sapiens hoden svého označení. Ve dvou minutách dnes totiž také může být úplně po všem. Včetně těch vůdců (a nevěřím, že je zachrání podzemní bunkry či cesta na Mars)
Související články: http://aeronet.cz/forum/showthread.php?t=7621 http://aeronet.cz/forum/showthread.php?t=7529 -Pozorovatelka-
