HODNOCENÍ A OCEŇOVÁNÍ BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY
Josef Seják, Ivan Dejmal a kol.
Praha 2003
OBSAH : SHRNUTÍ .............................................................................................................................................................. 3 1. ZÁKLADNÍ CÍLE PROJEKTU A JEHO VÝZNAM ................................................................................... 6 1.1. ZADÁNÍ PROJEKTU A JEHO HLAVNÍ CÍLE .................................................................................................... 6 1.2. VAZBA PROJEKTU NA KONCEPČNÍ ÚKOLY A CÍLE MŽP ............................................................................. 7 1.3. PŘÍSTUPY K ŘEŠENÍ PROJEKTU .................................................................................................................... 8 1.4. PŘEDPOKLÁDANÉ VYUŽITÍ VÝSTUPŮ PROJEKTU ........................................................................................ 9 2. POJETÍ OCEŇOVÁNÍ .................................................................................................................................. 11 2.1. VÝZNAM OCEŇOVÁNÍ................................................................................................................................. 11 2.2. POJETÍ OCEŇOVÁNÍ NETRŽNÍCH ČÁSTÍ PŘÍRODY ..................................................................................... 12 2.3. POJETÍ EKONOMICKÉHO OCEŇOVÁNÍ A EKONOMICKÉ HODNOTY ........................................................... 16 2.4. EKONOMICKÉ HODNOCENÍ A UDRŽITELNÝ ROZVOJ ................................................................................. 19 3. ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ ENVIRONMENTÁLNÍCH STATKŮ........................................ 22 3.1. METODY OCEŇOVÁNÍ POMOCÍ SOUVISEJÍCÍCH TRHŮ (NEPŘÍMÉ METODY ODHALOVÁNÍ PREFERENCÍ NA ZÁKLADĚ ÚDAJŮ TRHU) .................................................................................................................................... 24 3.2. METODA KONTINGENTNÍHO OCEŇOVÁNÍ (CONTINGENT VALUATION METHOD-CVM) .......................... 28 3.3. METODY OCENĚNÍ ENVIRONMENTÁLNÍCH STATKŮ A SLUŽEB POMOCÍ NÁKLADŮ A FYZICKÝCH ŠKOD31 3.4. PARTICIPATIVNÍ PŘÍSTUPY ........................................................................................................................ 33 3.5. VYUŽITÍ METOD MIMOTRŽNÍHO OCEŇOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ VE SVĚTĚ .................................... 35 3.6. MIMOTRŽNÍ OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODY V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE ............................................................... 36 3.7. STAV OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODY A JEJÍCH MIMOPRODUKČNÍCH FUNKCÍ V ČESKÉ REPUBLICE ..................... 39 3.8. POPIS PŮVODNÍ HESENSKÉ METODY.......................................................................................................... 41 3.9. NEJNOVĚJŠÍ VÝVOJ TEORIE HODNOCENÍ NETRŽNÍCH ČÁSTÍ PŘÍRODY .................................................... 46 4. HODNOCENÍ BIOTOPŮ ČR ....................................................................................................................... 49 4.1. SEZNAM TYPŮ BIOTOPŮ ČR A JEJICH BODOVÉ OHODNOCENÍ .................................................................. 49 4.2 INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPŮ ....................................................................................................... 220 4.3. INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPŮ PODLE MODELOVÝCH SKUPIN FAUNY ......................................... 241 5. VÝPOČET PENĚŽNÍ HODNOTY BIOTOPŮ.......................................................................................... 325 5.1. SYSTÉM EVIDENCE A SLEDOVÁNÍ VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ .......................................................................... 325 5.2. VEŘEJNÉ VÝDAJE V OBLASTI OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ................................................................ 326 5.3. POSTUP PŘI VÝBĚRU REVITALIZAČNÍCH AKCÍ PRO ANALÝZU VÝDAJŮ .................................................. 328 5.4 PŘÍSTUPY K PROPOČTŮM VÝDAJŮ ............................................................................................................ 332 5.5. VÝPOČET PRŮMĚRNÉ BODOVÉ HODNOTY V TABULCE ............................................................................ 333 5.6. SUMARIZACE REVITALIZAČNÍCH OPATŘENÍ ........................................................................................... 337 6. VYUŽITÍ HODNOCENÍ.............................................................................................................................. 371 6.1. VÝPOČET EKOLOGICKÉ ÚJMY U MALÝCH LEGÁLNÍCH ZÁSAHŮ ............................................................ 371 6.2. VÝPOČET EKOLOGICKÉ ÚJMY PRO PODROBNĚ POSUZOVANÉ AKCE ...................................................... 374 6.3. POPIS HODNOCENÝCH LOKALIT .............................................................................................................. 382 6.4. PŘÍKLAD VÝPOČTU EKOLOGICKÉ ÚJMY – HYPOTETICKÁ VÝSTAVBA SUPERMARKETU ........................ 387 6.5. VÝPOČET HODNOTY PŘÍRODNÍHO KAPITÁLU ......................................................................................... 393 7. NÁVRH LEGISLATIVNÍHO ZAKOTVENÍ ÚHRADY EKOLOGICKÉ ÚJMY................................. 397 7.1 NÁVRH VĚCNÉ ZMĚNY ZÁKONA Č. 114/1992 SB. A SOUVISEJÍCÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ ...................... 397 7.2 NÁVRH VĚCNÉHO OBSAHU VYHLÁŠKY K HODNOCENÍ PŘÍRODNÍCH STANOVIŠŤ .................................... 407 7.3 SOUVISLOSTI ZAVEDENÍ NOVÉHO EKONOMICKÉHO NÁSTROJE V OBLASTI OCHRANY PŘÍRODY ........... 408 8. ZÁVĚREČNÁ SHRNUTÍ A DOPORUČENÍ ............................................................................................ 420 8.1. SHRNUTÍ ................................................................................................................................................... 420 8.2. MOŽNOSTI VYUŽITÍ VÝSLEDKŮ ŘEŠENÍ .................................................................................................. 421 8.3. DOPORUČENÍ PRO DALŠÍ POSTUP ............................................................................................................ 422 LITERATURA:................................................................................................................................................. 423 PŘÍLOHA: PŘEHLED INDIKAČNÍCH DRUHŮ FAUNY PRO JEDNOTLIVÉ TYPY BIOTOPŮ
1
ŘEŠITELSKÝ KOLEKTIV: Doc. Ing. Josef Seják, CSc.; Ing. Ivan Dejmal; RNDr. Václav Petříček; RNDr. Pavel Cudlín, CSc.; †Ing. Igor Míchal, CSc.; Dr. Dipl. Ing. Karel Černý; RNDr. Tomáš Kučera, PhD.; Prof. Ing. Ilja Vyskot, CSc.; RNDr. Jaromír Strejček; Ing. Eva Cudlínová, CSc.; Ing. Jiří Cabrnoch; Ing. Miloslav Šindlar; Ing. Marcela Prokopová; Ing. Jaromír Kovář; Ing. Martin Kupka; Mgr. Milan Ščasný; Ing. Miroslav Šafařík, PhD.; Ing. Šárka Roušarová; JUDr. Vojtěch Stejskal, PhD.; Mgr. Jan Zapletal ODBORNÁ SPOLUPRÁCE: Mgr. Pavlína Samsonová; Ing. Jan Šumpich; RNDr. M. Rulík, PhD.; RNDr. Vlastimil Kostkan, PhD.; PaedDr. Jan Farkač, CSc.; Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc.; RNDr. Tomáš Kuras; Ing. Jan Liška; Ing. Jan Sitek; Prof. RNDr. Karel Hůrka, DrSc.; RNDr. František Sedláček, CSc.; Mgr. Hana Hofmeisterová
2
Shrnutí Projekt MŽP č. VaV/610/5/01 „Porovnání přístupů v oceňování vybraných částí přírody v ČR a Evropské unii s cílem sjednotit tento přístup“ řešil v letech 2001-2003 Český ekologický ústav se spolunositelem projektu Ing. Ivanem Dejmalem ve spolupráci s mnoha dalšími odborníky, ekology a ekonomy. Na základě doporučení komise pro posouzení a hodnocení nabídek bylo řešení projektu zacíleno na praktickou aplikaci „hesenské metody“ na typy přírodních biotopů podle soustavy NATURA 2000 v podmínkách ČR. V tržních ekonomikách jsou dosud služby přírody využívány převážně bezplatně a dochází celosvětově k závažnému úbytku nejcennějších ekosystémů. V České republice byla sice zakotvena ekologická újma zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, dosud však nebyla kvantifikována. Základním cílem projektu bylo proto navrhnout systém kvantifikace ekologické újmy a obecně metodu, která umožní srovnávat ekonomické a ekologické aspekty životního prostředí (území). Výsledky řešení projektu spočívají zejména v tom, že: 1. byl podán mezinárodní přehled metod hodnocení netržních služeb přírody a byla rozpracována metoda hodnocení biotopů, doporučená v roce 2000 k aplikaci v členských státech EU Bílou knihou EU o odpovědnosti za škody na životním prostředí (COM/2000/66final). Tato metoda uspořádává části přírody (biotopy) na území ČR prostřednictvím bodového hodnocení podle jejich ekologické kvality a následně převádí hodnotu bodu na peněžní jednotky v souladu s průměrnou efektivností skutečných vkladů do ochrany přírody a krajiny; 2. byl zpracován úplný seznam typů biotopů České republiky a bylo navrženo jejich bodové hodnocení včetně koncipování koeficientů pro konkrétní biotop v konkrétním území. Byl rovněž připraven verbální popis jednotlivých typů biotopů i popis kritérií a koeficientů pro konkrétní biotopy v konkrétním území; 3. byl vytvořen systém evidence nákladů na projekty udržování a zlepšování kvality přírody a krajiny a na jeho základě byla odvozena průměrná hodnota jednoho bodu; 4. byly navrženy příslušné legislativní úpravy a další formy využití zpracované metodiky. Při vstupu do třetího tisíciletí lidstvo stále intenzívněji začíná hledat možnosti obrácení negativních trendů ve vývoji ekosystémů světa (Evropská unie chce např. zastavit do r. 2010 ochuzování biodiverzity). Významným nástrojem pro vtažení role ekosystémů do lidského uvažování a jednání je jejich ekonomické hodnocení. Protože bychom však bez služeb ekosystémů nemohli žít, je zřejmé, že celková peněžní hodnota těchto služeb globálního ekosystému Země je nekonečně vysoká. Proto mnohem realističtější než ohodnocovat samotné služby ekosystémů je hodnotit ekologickou kvalitu území jakožto prostředí pro existenci a fungování ekosystémů. Proto byl v tomto projektu zvolen přístup hodnotící nikoli samotné ekosystémy, nýbrž hodnotící biotopy jakožto prostředí pro existenci druhů (podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je biotop takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů).
3
Při sestavování seznamu biotopů byly typy biotopů agregovány do čtyř hlavních skupin: • přírodní a přírodě blízké biotopy, • přírodě vzdálené biotopy (X+písmeno), • přírodě cizí biotopy (X+číslo), • přírodě cizí biotopy s omezenou biotou – abiotické (XX). Systém posledních tří skupin byl zpracován nově, neboť v Katalogu biotopů České republiky, který byl pořízen k mapování přírodních stanovišť, je tato skupina typů biotopů rozpracována jen rámcově. Jde o biotopy antropogenní (synantropní), které byly a jsou podmíněny lidskou činností, ať již přímo nebo nepřímo a často se pod vlivem této činnosti dále šíří na úkor přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. Přitom je důležité zdůraznit, že i tyto typy, zaujímající odhadem 80 až 90 % území státu, mají v určité míře biologický, krajinněekologický nebo i přírodovědecký význam. V rámci řešení projektu byly nově popsány vodní biotopy, které jsou v Katalogu rozlišeny pouze podle vegetace (makrofytní vegetace stojatých vod). Zcela nově byly popsány vodní biotopy, rozlišitelné pouze podle fauny a fyzikálně-chemických vlastností (spodní a krasové vody, periodické vody, vody zvláštního chemismu a prosté prameny). Jedním z hlavních úkolů projektu bylo dopracování seznamu typů biotopů a jejich bodového hodnocení s ohledem na zahrnutí vedle vegetačních také hlavních živočišných druhů (zahrnutí hlavních živočišných druhů spolu s druhy rostlinnými přináší poprvé komplexnější pohled na ekologii jednotlivých částí území). Proto byly vypracovány seznamy vybraných indikačních druhů živočichů (motýli, střevlíci, nosatci a mandelinky, obojživelníci a ptáci), které budou sloužit mimo jiné i ke stanovení hodnoty korekčního koeficientu pro konkrétní biotop na konkrétním místě. Byl dokončen slovní popis jednotlivých typů biotopů a byla rozpracována podrobná metodika individuálního hodnocení jednotlivého biotopu na konkrétní lokalitě. Na rozdíl od hesenské metody jsou biotopy NATURA 2000 chápány jako vegetační jednotky. Zásadní zřetel je brán na přírodní potenciál stanoviště. Jde o posouzení biotopu (ekosystému) z hlediska jeho ontogenetického vývoje a stanovištních druhových odchylek, z hlediska postavení (integrity) daného biotopu v konkrétní krajině a z hlediska míry antropogenního narušení potenciální plnosti a funkcí ekosystému daného biotopu. Výsledkem tohoto druhého hodnotícího kroku jsou nové škály bodových hodnot a koeficientů míry veřejného zájmu na zachování biotopu, kterými může být upravována základní hodnota typu biotopu vzešlá z první roviny hodnocení. Pro toto individuální hodnocení byla rozpracována kritéria, která se odvíjí od některých kritérií použitých pro hodnocení typů biotopů. Typ odpovídá optimálnímu standardu v České republice (je koncipován vždy jen jeden typ pro celé území ČR), individuální hodnocení vyjadřuje eventuální redukci v případě, že konkrétní biotop na konkrétním místě tomuto standardu neodpovídá. U některých kritérií je možné i bodové navýšení (např. druhová nasycenost z hlediska jak rostlinných, tak živočišných druhů). U přírodě vzdálených (s označením “X”) a přírodě cizích biotopů (“XX”) jde vždy jen o navýšení, protože je předpokládána nejnižší biologická hodnota. Determinace všech typů byla stanovena na základě posouzení stavu konkrétních biotopů v terénu.
4
V rámci řešení byla prováděna terénní prospekce, zaměřená na ověřování zpracovaného seznamu především přírodě vzdálených až cizích biotopů. Byl přitom vytvořen základ pro jejich obrazovou i textovou dokumentaci, která bude využita pro tvorbu „Katalogu přírodě vzdálených až cizích biotopů ČR“. Byla při tom sledována kompatibilita s „mapováním přírodních stanovišť, významných v rámci Evropských společenství“ (NATURA 2000). Ke všem typům biotopů bylo zpracováno verbální hodnocení podle jednotlivých kritérií. Dále byla popsána kritéria pro individuální hodnocení konkrétních biotopů na konkrétních lokalitách. V rámci systému evidence nákladů byly diskutovány některé metodologické problémy tohoto systému (např. faktor času) a v rámci celkových výdajů na ochranu přírody a krajiny byly vybrány takové programy a projekty, které mají pozitivní přínos pro zlepšování ekologické hodnoty území. Bylo vyhodnoceno téměř 140 revitalizačních akcí, z nichž byla následně propočtena průměrná hodnota jednoho bodu (12,36 Kč/bod). Seznam bodových a peněžních hodnot biotopů byl rozpracován pro stanovení nového ekonomického nástroje – úhrady ekologické újmy, tedy újmy na funkci ekosystému, neboli úhrady za zásahy do přírody a krajiny (obecněji zásahy do území). Tento nástroj by měl být uplatňován ve všech případech, kdy má dojít či již došlo k ekologické újmě na přírodě a krajině. Podklady byly zpracovány tak, aby nástroj mohl být následně legislativně zakotven. V další části výstupu jsou hodnoceny některé aspekty dynamického posuzování vývoje biotopů v čase, což obecně váže na dynamiku vývoje krajiny, která by měla být předmětem dalšího výzkumu v této oblasti. V závěrečné kapitole jsou zpracovány souhrnné výsledky a doporučení, a to jak pro praktickou aplikaci výsledků projektu, tak i doporučení pro další práce a aktivity v této oblasti.
5
1. Základní cíle projektu a jeho význam 1.1. Zadání projektu a jeho hlavní cíle Předkládaná publikace vychází ze závěrečné zprávy o řešení úkolu programu výzkumu a vývoje MŽP č. VaV/610/5/01 „Porovnání přístupů v oceňování vybraných částí přírody v ČR a Evropské unii s cílem sjednotit tento přístup“. Řešení projektu bylo zahájeno v září 2001 a ukončeno k 30.11.2003. Zadání stanovilo následující hlavní cíle projektu: porovnat metody oceňování vybraných částí přírody v ČR a v Evropské unii, zajistit sjednocení přístupů s Evropskou unií a realizovat vzorově aplikaci metody oceňování používané v EU na vybranou část přírody v ČR. Cílovým výsledkem řešení projektu mělo být rovněž stanovení metodiky ocenění přírodního kapitálu, mimoprodukčních funkcí krajinných prvků a vybraných přírodních jevů. V první roce byly řešeny zejména tyto úkoly: - popis dostupných metod hodnocení přírody, - popis a vyhodnocení existujících metod oceňování přírody v Evropské unii a v ČR, - specifikace úplného seznamu biotopů pro podmínky území ČR, - bodové ohodnocení jednotlivých biotopů, - založení evidence nákladů na ochranu přírody a krajiny. V druhém roce byly řešeny zejména tyto úkoly: - zpřesnění bodového hodnocení biotopů (včetně koncipování koeficientů kvality pro zvláště chráněná území), - další sledování nákladů na udržování a zlepšování kvality přírody a krajiny, - rozpracování seznamu bodových a peněžních hodnot biotopů prostřednictvím návrhu vyhlášky do podoby nového ekonomického nástroje - platby za zásahy do přírody a krajiny (obecněji zásahy do území), - zahájení procesu specifikace ocenění biotopů území ČR v kombinaci s metodikou CORINE land-cover, aplikování metodického přístupu v podrobnějším měřítku na ocenění vybrané části území ČR (metodika ocenění přírodního kapitálu, mimoprodukčních funkcí krajinných prvků a vybraných přírodních jevů, která vychází ze specifikovaných biotopů a výpočtů jejich peněžních hodnot prostřednictvím průměrných zjištěných nákladů). Ve třetím (závěrečném) roce byly řešeny zejména tyto úkoly: - specifikace biotopů a jejich bodových hodnot, - zpřesnění propočtu průměrné peněžní hodnoty jednoho bodu, - metodika výpočtu ekologické újmy, - ocenění přírodního kapitálu ČR na základě navržené metodiky, - návrh legislativního zakotvení nově navrhovaného ekonomického nástroje (úhrady ekologické újmy za zásahy do území), - ekonomické aspekty nově navrhovaného nástroje, - zpracování souhrnného závěrečného výstupu řešeného projektu a jeho prezentace.
6
1.2. Vazba projektu na koncepční úkoly a cíle MŽP Realizace projektu byla již od počátku řešení charakteristická snahou o propojení výzkumného charakteru projektu s pragmatickými výstupy, které mohou být v maximální možné míře využitelné jako podklady pro konkrétní návrhy na nové nástroje nebo metodiky. Řešení projektu proto odráží i úkoly a cíle, které jsou prezentovány v koncepčních dokumentech ministerstva životního prostředí – zejména ve Státní politice životního prostředí (SPŽP), jejíž aktualizovaná verze byla projednána a schválena vládou ČR usnesením č. 38 ze dne 10. ledna 2001 a jejíž další novela se zpracovává v závěru roku 2003. Tento dokument specifikuje řadu úkolů a cílů, které souvisí s řešeným projektem. Výstupy projektu by proto měly přispět k naplňování těchto cílů, což zvýrazní význam tohoto projektu a jeho závěrů pro realizaci politiky životního prostředí. Státní politika životního prostředí obsahuje mimo jiné následující formulaci opatření a cílů s potencionální vazbou na řešený projekt: -
v zájmu zvyšování ekologické stability krajiny, její schopnosti zadržovat vodu a odolnosti proti erozi podporovat snížení výměry orné půdy jejím zalesněním stanovištně vhodnými dřevinami, zatravněním nebo budováním biokoridorů a prvků ÚSES;
-
připravit a prosadit novou právní úpravu ochrany půdy jako složky životního prostředí;
-
snížit zornění na 65 % zemědělské půdy (selektivním zalesněním, biokoridory nebo zatravněním) do roku 2005;
-
stanovit a udržovat optimální podíly orné půdy, luk, pastvin, lesů a vodních ploch v souladu s principy udržitelného rozvoje a limitní kapacitou environmentálního prostoru; tyto podíly zohlednit v ÚPD pro jednotlivé územní celky;
-
vytvořit podmínky pro rozvoj multifunkčního zemědělství (zahrnuje zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství) na co největší ploše, které je zaměřeno nejen na zemědělskou produkci, ale i na zajištění mimoprodukčních funkcí, především údržbu krajiny, environmentální služby, nezemědělské činnosti, pěstování obnovitelných zdrojů energie a ostatní služby související s udržitelným rozvojem venkova;
-
do roku 2003 realizovat nejméně 50 % projektů územních systémů ekologické stability, které jsou připraveny v rámci schválených dokumentací komplexních pozemkových úprav;
-
podporovat využívání pozemkových úprav, které významně přispějí k udržení a zlepšení ekologické stability krajiny; podporovat komplexní pozemkové úpravy v ekologicky citlivých oblastech;
-
uplatněním přímých i nepřímých nástrojů systematicky chránit a zlepšovat stav životního prostředí ve všech jeho složkách;
-
zajistit průřezovou úlohu ekonomických aspektů ochrany životního prostředí;
-
zvýšit efektivnost ekonomických nástrojů v ochraně životního prostředí;
-
v oblasti právních opatření v krátkodobém horizontu (do roku 2001): připravit novelizaci právní úpravy ochrany přírody a krajiny tak, aby byla v souladu s legislativou ES a přijmout nový zákon na ochranu půdy jako složky životního prostředí s cílem jejího zachování.
7
Státní politika životního prostředí obsahuje mimo jiné i následující hodnocení ekonomických nástrojů a cíle v této oblasti: Nedostatečně se dosud zohledňují ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. V této oblasti dosud nebyly přijaty (a většinou ani připraveny) koncepce, které by umožnily vytvořit z ekonomických nástrojů a aspektů průřezovou oblast ochrany životního prostředí. Jednotlivé oblasti, které by měly být řešeny, jsou především: konkrétní ekonomické nástroje ochrany životního prostředí, finanční politika a strategie ochrany životního prostředí, ekonomické dopady významných cílů ekologické politiky a navazujících legislativních úprav, efektivnost naplňování cílů a vynakládání prostředků, oceňování přírodních zdrojů, kvantifikace škod na životním prostředí, apod. V plné míře bude nutné prosadit principy „znečišťovatel platí“ a „uživatel platí“. Praktické využívání těchto kategorií není zatím dostatečné. V souladu s doporučením Evropské komise budou k zajištění cílů SPŽP výrazněji využívány ekonomické nástroje. Pro zajištění tohoto cíle budou postupně vytvářeny žádoucí podmínky, zejména na základě nové koncepce ekonomických nástrojů, která bude připravena jako rozpracování SPŽP ČR. Konkrétní aplikace ekonomických nástrojů bude probíhat v různých časových horizontech, především ve vazbě na realizaci prioritních cílů politiky SPŽP ČR. Střednědobá opatření: -
rozpracovat systém oceňování životního prostředí a mimoprodukčních funkcí jeho složek, včetně návrhů na jeho praktickou aplikaci;
-
zpracovat ocenění externalit spojených s využíváním přírody jako podklad pro návrh poplatků za využívání přírody;
-
přehodnotit a upravit celkovou strukturu stávajícího systému plateb za znečišťování a využívání životního prostředí, řešit přitom zejména sjednocení celého systému a zjednodušení administrativních procedur spojených s ukládáním, vybíráním a vymáháním poplatků.
1.3. Přístupy k řešení projektu V souladu se zadáním bylo cílem tohoto tříletého projektu porovnat metody oceňování vybraných částí přírody v ČR a v Evropské unii, zajistit sjednocení přístupů s Evropskou unií a ukázkově aplikovat metodu oceňování používanou v EU (v tomto projektu je v souladu s požadavkem zadavatele navrženo rozpracování hesenské metody) na vybranou část přírody v ČR. Cílovým výsledkem řešení projektu je rovněž stanovení metodiky ocenění přírodního kapitálu, mimoprodukčních funkcí krajinných prvků a vybraných přírodních jevů. Řešení projektu bylo založeno především na vytvoření širšího interdisciplinárního týmu, který pokrývá relevantní oblasti řešení, na úzké spolupráci environmentálních ekonomů a ekologů a na propojení výzkumného charakteru projektu s pragmatickými aplikacemi a zajištění prezentací a diskusí k dílčím výstupům a návrhům. Prvním krokem řešení podle zadání byl stručný popis (analýza a vyhodnocení) současného stavu oceňování přírody v EU a v ČR. Druhým krokem řešení byl výklad a popis metodologických principů a postupů ocenění především netržních částí (ekologických funkcí) přírody a mimoprodukčních funkcí jejích složek. Bylo provedeno souhrnné vyhodnocení existujících metod oceňování přírody, které se vyskytují v Evropské unii a v ČR. Dále byly popsány dostupné metody hodnocení přírody zahrnující jak peněžní tak nepeněžní metody,
8
zejména pak participativní postupy k odhalování hodnoty přírody, které podobně jako expertní metody překonávají individualistický rámec dosavadního hodnocení ve vyspělých tržních ekonomikách. Vzhledem k tomu, že omezená vypovídající i aplikační schopnost subjektivních metod ochoty platit vede v posledních letech ke snahám hledat nové expertní formy vyjadřování ekologické hodnoty přírody, byla při řešení úkolu dávána přednost těm metodám, které umožňují v pojetí ekonomické hodnoty vyjádřit i aspekt vnitřní hodnoty přírody. V kontextu úplnějšího pojetí ekonomické hodnoty přírody má významné postavení tzv. hesenská metoda, což je umožněno oceňováním nikoli prostřednictvím spotřebitelů, nýbrž prostřednictvím expertních hodnocení ekologických charakteristik biotopů (jako prostředí pro formy života). Finanční vyjádření peněžní hodnoty bodového ohodnocení biotopu bylo založeno na evidenci a analýze přímých veřejných nákladů na ochranu přírody a krajiny. Tyto podklady v průběhu řešení projektu posloužily ke zpřesňování průměrných a mezních nákladů nutných k udržení a zlepšení kvality přírody a krajiny.
1.4. Předpokládané využití výstupů projektu Od počátku řešení projektu byl dáván specifický důraz na co nejširší využití jeho výstupů. Byly proto předem formulovány i předpokládané formy využití jeho výsledků. V zahraničí se problematikou oceňování životního prostředí zabývá nejen široká sféra výzkumných i dalších pracovišť, ale i řada mezinárodních institucí jako např. OECD, Světová banka, Evropská statistická kancelář Eurostat, Institut světových zdrojů, apod. V posledních letech se stává tento úkol aktuální i u nás a řešený projekt přispěje k tomu, že ČR se v této oblasti dostane na úroveň vyspělých zemí. Bylo předpokládáno, že výsledky výzkumu budou využity především na mikroekonomické úrovni pro přípravu a zavedení ekonomických nástrojů (úhrad ekologické újmy) za zásahy do přírody a životního prostředí. Bude tak možné následovat praktické zkušenosti, které má v této oblasti například SRN (Hesensko), kde je za každý zásah, který snižuje bodovou hodnotu území, vyžadováno náhradní opatření nebo poplatek ve výši nákladů na uskutečnění kompenzačních opatření. Dále bylo očekáváno, že výsledky výzkumu budou využitelné rovněž pro kvantifikaci externalit a ekologické újmy, včetně podkladů pro jejich úhrady či kompenzace. Tyto nové ekonomické nástroje mohou přispět ke změně chování ekonomických subjektů směrem k udržitelnému rozvoji. Výsledky získané v rámci tohoto projektu budou významné rovněž v makroekonomické oblasti národního účetnictví. Spojení oceňování ekologických funkcí životního prostředí a satelitního snímkování umožňuje získanými výsledky vyjádřit a kvantifikovat pojem národního přírodního kapitálu. Využití digitalizovaných map a výpočetní techniky by mělo umožnit výpočet celkové peněžní hodnoty biotopů území České republiky. Informace o celkové hodnotě přírodního kapitálu bude využitelná mimo jiné i při postupném přechodu na zelené národní účetnictví. Např. pomocí nových satelitních snímků z roku 20002001 (Corine Land Cover 2000) a výpočtu rozdílů vzhledem k již existujícím satelitním snímkům z počátku 90. let bude moci být identifikován vývoj zásoby přírodního kapitálu. Obecně údaje o hodnotě přírodního kapitálu a jeho čerpání je možné vypočítat na základě 9
sledování zásob (stavů) a vyčerpávání (toků) přírodních a environmentálních zdrojů a výběru vhodné oceňovací techniky. Takové údaje budou velmi důležité pro environmentální korekci tradičních makroekonomických ukazatelů jako je HDP a dalších. Výsledky projektu by měly být využitelné i pro oblast územního plánování (využívání území) a rozhodování. Srovnáním hodnot environmentálních funkcí a ekonomických funkcí příslušného území bude možné získat relevantní informace pro politické rozhodování. Řešení předpokládalo, že výstupy projektu zajistí podklady pro realizaci již dříve přijatých konkrétních záměrů zejména pro: - výpočet ekologické újmy a její úhradu (viz §10 a § 27 zákona č.17/92 Sb., o životním prostředí), - přípravu metodiky, která umožní zavedení kategorie zásoba přírodního kapitálu a evidence jeho užití ve výrobě a spotřebě společnosti jako součást národohospodářských ukazatelů (viz cíl ve Státním programu ochrany přírody a krajiny), - rozpracování systému oceňování životního prostředí a mimoprodukčních funkcí jeho složek, včetně návrhů na jeho praktickou realizaci (viz cíl ve Státní politice životního prostředí), - zpracování ocenění externalit spojených a využíváním přírody jako podklad pro návrh poplatků za využívání přírody (viz cíl ve Státní politice životního prostředí).
10
2. Pojetí oceňování 2.1. Význam oceňování V současné době sílí ve světě poznání, že kvalita přírody a integrita přírodního bohatství naší planety mají zcela zásadní význam pro kvalitu současného i budoucího života. Od stockholmské konference OSN o životním prostředí v r. 1972 uplynulo již téměř třicet let a v r. 1987 světová komise vedená p. Brundtlandovou vyjádřila výslovné varování, že lidské aktivity porušují přírodní ekosystémy v míře, která se blíží "prahu lidského přežití". V praktické podobě však lidé dosud nezačali tyto problémy řešit v míře odpovídající jejich závažnosti. Tradiční systémy výroby a spotřeby v tržních ekonomikách, založené převážně na individualistickém paradigmatu vlastního prospěchu neoklasické ekonomie hlavního proudu, kombinované s negativními ekologickými důsledky bývalých centrálně plánovaných ekonomik a vlivy přelidnění a chudoby v rozvojových zemích, vyúsťují společně do podoby "neudržitelného" vývoje s řadou globálních hrozeb, jakými jsou globální oteplování, vyčerpávání ozónové vrstvy, kyselé deště, dramatický úbytek biodiverzity spojený s vymíráním rostlinných i živočišných druhů, toxické znečišťování, atd. V posledních desetiletích se ukázalo, že příroda a její zdroje jsou důležité nejen pro ekonomický prospěch, ale mnohem důležitější jsou funkce přírody jako prostředí pro uchovávání života lidí a všech dalších živočišných i rostlinných druhů (pojmy životní prostředí a příroda jsou zde chápány jako synonyma). Příroda Země je nejen zdrojem materiálních statků, ale je také prostředím, které umožnilo vznik a rozvoj člověka, milionů rostlinných i živočišných druhů a obecněji života vůbec. Omezená a vlivem působení lidí stále se ztenčující zásoba takových životodárných funkcí přírody se musí stát organickou součástí národních ekonomik, protože jen jejím zahrnutím do ekonomického systému a do rozhodování lidí lze nacházet rovnováhu mezi ekonomickými a ekologickými funkcemi přírody a lze realizovat princip udržitelného rozvoje. Více než 99 % ze všech rostlinných a živočišných druhů tvoří netržní část přírody (neprochází trhem). Přitom počet rostlinných a živočišných druhů se odhaduje na 5 až 30 milionů. Ze samotného velkého rozptylu odhadu můžeme vidět, jak velmi omezené je zatím samotné naše poznání druhů živých organismů a jejich vzájemných vztahů neboli vnitřních funkcí ekosystémů (zvláště těch nejsložitějších jako jsou mokřadní ekosystémy např. ústí řek či deštné pralesy). Přírodu, přírodní prostředí a přírodní zdroje lidé odedávna chápali jako něco, co je jim svěřeno k dispozici k tomu, aby žili a přežili. Díky své schopnosti myšlení se lidé postupně vymaňovali ze zcela bezprostřední závislosti na svém nejbližším přírodním okolí a začali se postupně stavět do pozice nadřazené nad ostatní živou i neživou přírodou. Toto antropocentrické stanovisko nadřazenosti je také např. zřetelně formulováno v židovskokřesťanském učení, neboť podle bible (prvá kniha Starého zákona) Bůh lidem o přírodě řekl: “Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe” (Genesis 1:28). Dokud bylo osídlení Země relativně řídké a lidské poznání neproniklo hlouběji do podstaty hmoty, nevznikaly při využívání přírody závažnější problémy. Situace se však kvalitativně změnila ve 20. století, a to jak v důsledku enormně narůstající hustoty celkového osídlení Země, tak i v důsledku toho, že lidé začali výrazně měnit charakter
11
původních přírodních procesů, které udržují rovnovážné podmínky pro život na této planetě. Např. nejnovější studie Institutu světových zdrojů (WRI) o stavu ŽP na Zemi (HN, 18.4.2000), vypracovaná pro OSN, konstatuje, že další mizení jednotlivých složek světového ekosystému (za posledních 100 let zmizela polovina světových mokřadů, ubyla polovina světových pralesů, bylo přehrazeno 60 % největších světových řek atd.) může mít “devastující účinek” na další lidský vývoj a “tento trend je potřebné zvrátit”. Díky těmto negativním antropogenním vlivům se příroda, přírodní prostředí, přírodní zdroje i celý globální ekosystém Země (biosféra) staly vzácnými ekonomickými statky (tj. statky s kladnou cenou), které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné, nýbrž jim musí být přiřazována určitá kladná cena, která sníží jejich využívání na rovnovážnou, dlouhodobě udržitelnou úroveň. Proto v praxi současných ekonomik jakékoli kladné ocenění netržních složek a funkcí životního prostředí je lepší než neoceňování.
2.2. Pojetí oceňování netržních částí přírody Přírodu a její zdroje můžeme v zásadě rozdělit na dvě hlavní skupiny. Jednu skupinu tvoří materiální zdroje, vyskytující se na zemském povrchu nebo pod tímto povrchem (půda, vody, lesy, ložiska nerostů), které byly přinejmenším v tržních ekonomikách po staletí využívány jako ekonomické statky s kladnou tržní cenou. Ekonomická teorie označuje tyto zdroje obvykle jakožto přírodní zdroje, které byly v průběhu historie předmětem tržních a vlastnických vztahů jako tzv. soukromé statky. Patří sem obnovitelné i neobnovitelné zdroje, které zahrnují biologické i fyzické zdroje (stavební a zemědělské pozemky, lesy, vodní zdroje, ložiska nerostů atd.). Vedle toho však příroda obsahuje nesčetné zdroje, které slouží jako prostředí a zdroj udržování života. Sem patří především ekosystémy se schopností udržovat čisté ovzduší (atmosféra), oceány, sluneční svit, genetická pestrost rostlinných i živočišných druhů a veškeré vazby mezi nimi. Tyto přirozené zdroje, které ve většině případů zůstávají či až donedávna zůstávaly mimo rámec ekonomického systému a jsou využívány nejčastěji jako bezplatné a volně přístupné zdroje (veřejné statky), můžeme označit jakožto environmentální zdroje (přirozené životní prostředí a jeho kvalita). Jde tedy o životní prostředí (jako vše, co tvoří prostředí pro vznik a udržování života na Zemi) a jeho zdroje (rostlinné a živočišné druhy), které zůstávají dosud mimo ekonomický systém a mimo peněžní ekonomické oceňování. Odpovídající pozornost teorie i praxe nebyla těmto zdrojům věnována nejen v bývalých centrálně plánovaných ekonomikách, ale ani v tržních ekonomikách. V bývalém Československu a posléze v České republice právě tyto přírodní části území měly mezi kategoriemi území poněkud nedůstojné zařazení pod názvem “ostatní nezemědělské plochy”, kam se zahrnovaly všechny prostory, které neměly přímý zemědělský užitek a patřila tam tak rozmanitá území jako např. výmoly, přírodní rezervace, hřbitovy, plochy zanesené kamením, skladištní prostory, málo únosné plochy apod. Ocenit netržní environmentální zdroje a zahrnout je společně se všemi problémy životního prostředí do ekonomie a ekonomického rozhodování znamená řešit otázku nejméně ve třech rovinách: 1) v rovině paradigmatu ekonomie – etické základny hodnocení (uznání nových forem hodnoty, které přesahují koncept individuálního užitku či přímé užitné hodnoty pro jednotlivce),
12
2) v rovině makroekonomického informačního systému - metody mikroekonomického a makroekonomického oceňování (mikroekonomickým oceňováním se rozumí běžné tržní oceňování, tj. i oceňování znalecké; makroekonomickým pak národní účetnictví poskytující základní makroekonomické agregáty jako HDP, HNP, přizpůsobované jen velmi pomalu a postupně také k zohlednění kvality životního prostředí), 3) v rovině mikroekonomické pak zavedením ekonomických nástrojů pro zahrnutí nových hodnot do ekonomického systému (hodnoty některých zejména netržních statků i další ekonomické nástroje je třeba zavádět do ekonomiky prostřednictvím demokratických rozhodnutí veřejnosti). V současnosti ve většině evropských tržních ekonomik se ekonomické a ekologické problémy obvykle vyskytují a projevují simultánně. Někdy se zdá, že dominují ekonomické problémy, po určité době se však projeví s větší intenzitou lokální, regionální či globální ekologické problémy. To samozřejmě navozuje otázku, zda je třeba pouze rozšířit standardní model tržní ekonomiky směrem k zahrnutí ekologických souvislostí do rámce ekonomiky a ekonomického rozhodování nebo spíše tento standardní model tržní ekonomiky úplně modifikovat. První přístup je ztělesňován environmentální ekonomií, která se snaží rozšířit rámec standardní tržní ekonomiky o aspekty životního prostředí. Druhý přístup představuje ekologická ekonomie, která vychází z požadavku, že celý ekonomický systém se musí stát podsystémem globálního ekosystému Země, čili vychází z požadavku vybudování úplně nové ekonomické teorie. Je zřejmé, že jednou z hlavních příčin obtížnosti řešení ekologických problémů je skutečnost, že většina těchto problémů vzniká díky tomu, že podstatné části přírody mají charakter tzv. veřejných statků (charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců při jejich spotřebě) a že lidské činnosti produkují externality a jako takové obě tyto skutečnosti tržní ekonomika nevtahuje automaticky do svého rámce. Rozhodování o životním prostředí je přitom mnohem komplexnější než rozhodnutí, která jsou činěna v kontextu čistě "soukromých" statků a služeb prostřednictvím jednotlivých trhů. Soukromými statky a službami rozumíme takové statky a služby, které jsou spotřebovávány jednotlivcem a přitom akt spotřeby jedním subjektem vylučuje ze spotřeby kohokoli jiného. Tyto soukromé statky a služby jsou prodávány a kupovány převážně na trzích a tyto trhy jsou schopny zabezpečovat jejich efektivní alokaci (v této souvislosti je vhodné připomenout neutěšenou situaci v České republice, kde zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, dokonce nezahrnul ani většinu tržně využívaných přírodních zdrojů). Naproti tomu tzv. "veřejné" statky a služby mají hlavní rys v tom, že jejich spotřeba je veřejná, neboli spotřeba veřejného statku jedním jednotlivcem nevylučuje ze spotřeby ostatní. Zároveň je obtížné ostatní subjekty ze spotřeby vyloučit. Proto se veřejné statky charakterizují jako statky, které jsou nedělitelné ve spotřebě a zároveň, že subjekty jsou nevylučitelné z jejich spotřeby. Typickým příkladem soukromého statku může být chléb, oděv, nájem bytu, stavební či zemědělský pozemek, les, ložisko státem nevyhrazených nerostných surovin apod. Příkladem veřejného statku může být čisté ovzduší nebo čistá voda, mokřady, veřejné osvětlení, maják na mořském pobřeží ap. U veřejných statků nelze vzhledem k jejich charakteristikám předpokládat vznik a existenci efektivních trhů. Po většinu lidské historie veřejné statky přírody mohl každý člověk využívat volně (bezplatně). Po dlouhá období vývoje lidstva byla příroda (a její statky) využívána bezplatně jako dar lidské společnosti. V posledních dvou stech letech s průmyslovou revolucí a zejména v posledních desetiletích s intenzívním ekonomickým rozvojem a s intenzívním znečišťováním a drancováním přírody v mnoha zemích a částech světa, se příroda a životní prostředí staly výrazně omezenými. Čisté ovzduší a čistá voda, zdroje lesů a přírodních krajinných 13
ekosystémů se staly v celosvětovém měřítku vzácnými, mnohem vzácnějšími než tomu bylo před pár desítkami let. Environmentální ekonomové se v současnosti snaží rozšířit princip, podle něhož jsou příroda a její systémy chápány jako multifunkční aktiva ve smyslu, že lidstvu poskytují široké spektrum ekonomicky cenných funkcí a služeb (Turner, Pearce, Bateman, 1994, str. 17): - jsou zásobárnou přírodních zdrojů obnovitelných i neobnovitelných, - jsou množinou přírodních krajinných statků a přírodních krás, - mají schopnost asimilovat odpady z lidských činností, - představují systém podpory života na Zemi. Vzhledem k těmto užitečným funkcím přírody se environmentální i ekologická ekonomie snaží aplikovat princip omezenosti a vzácnosti, princip nákladů příležitosti a stejně tak princip efektivní alokace omezených zdrojů na celý soubor těchto environmentálních statků a služeb. Jestliže se zdroje přírody stávají stále omezenějšími, potom ekonomové a ekonomická analýza mohou sehrát svou roli při hledání odpovídajících cen těchto zdrojů a metod jejich měření a při hledání strategií ke zmírnění důsledků tohoto procesu. Přitom všem je třeba nalézt rovnováhu mezi zájmy lidí, kteří si přejí využít přírodu a životní prostředí nyní a přímou cestou (to znamená, že ji chápou utilitárně jako zásobárnu surovin, území pro výrobu resp. zástavbu a jako úložiště odpadů), tj. kteří preferují ekonomické využití přírody, a mezi těmi, kteří chtějí přírodu užívat nepřímým způsobem, tj. zachovat v co největší možné míře co nejvíce přírodního prostředí na Zemi. Toto je také základním předmětem koncepce udržitelnosti, resp. trvale udržitelného rozvoje. Potřeby současné generace musí být porovnávány s potřebami našich potomků. Otázka, jak může tržní mechanismus a volné trhy pomoci při hledání této rovnováhy, byla dosud předmětem úvah mnoha ekonomů. Ekonomická teorie již v zásadě dokázala, že tržní mechanismus je schopen dosahovat efektivní alokace zdrojů za předpokladu, že nejsou přítomny externality a/nebo veřejné statky. Prodávající a kupující jsou schopni sami určit přijatelnou tržní cenu za předpokladu, že jsou splněny strukturální podmínky dokonalé konkurence: a) všechny trhy jsou dokonale soutěžní, tj. existuje na nich velký počet kupujících a prodávajících (atomizace subjektů trhu), b) firmy maximalizují zisk a spotřebitelé užitek, c) existují dokonalé informace, d) statky, které jsou směňovány, mohou být v principu individuálně vlastněny (tj. neexistují veřejné statky), vlastnická práva jsou plně definována, e) v tržních cenách jsou vyjádřeny plné náklady výroby a spotřeby, f) neexistují externality. Základní charakteristikou externalit je, že představují nezamýšlené (příp. i záměrné) vedlejší efekty výroby a spotřeby, které ovlivňují tzv. třetí stranu, tj. subjekty, které nejsou přímými účastníky konkrétní tržní operace. Další základní charakteristikou externalit je, že ovlivňují statky, které nejsou prodávány na trzích, o něž však lidé mají zájem (čistý vzduch a voda, čistá krajina). Většina přírodních environmentálních zdrojů spadá právě do této kategorie statků, které nemají tržní ceny (jsou typem veřejných statků). Jak již bylo uvedeno výše, veřejné statky mají rys sdružené spotřeby a nevylučitelnosti. Spotřebovává-li jeden, mohou spotřebovávat i ostatní, jeden nemůže druhého vyloučit ze spotřeby. V takových případech lze ztěží očekávat vznik a existenci trhů těchto statků.
14
Tyto základní charakteristiky mnoha environmentálních zdrojů znamenají, že trhy pro ně buď vůbec neexistují nebo, pokud existují, pak selhávají. To znamená, že skutečná ekonomická hodnota environmentálních zdrojů byla a dosud je buď zcela ignorována a nebo podceňována. Mnoho environmentálních statků představuje společné vlastnictví (common property) nebo zcela volně přístupné zdroje (open access). Kombinace slabé vlastnické ochrany proti zneužívání a vlivu externalit spolu s jejich bezplatným využíváním nevyhnutelně vedlo k nadměrnému čerpání a znamenalo destrukci zásoby environmentálních zdrojů (přírodního kapitálu). Je-li asimilační schopnost přírody omezená, potom tržní mechanismus nutně obsahuje aspekt externalit, neboť: a) prakticky žádná výroba či spotřeba dnes není zcela bezodpadová, b) soukromá vlastnická práva nelze aplikovat ani zdaleka na všechny environmentální zdroje. Vzhledem k tomu, že environmentální problémy nevyhnutelně zahrnují charakteristiky externalit a veřejných statků, nelze na tržní mechanismus spoléhat jakožto na nástroj, který by byl schopen zajišťovat žádoucí množství a kvalitu životního prostředí a jeho environmentálních statků a služeb. K řešení tohoto kardinálního problému selhávání trhu v tržně orientovaných ekonomikách ekonomové doporučují oceňovat externí efekty a veřejné statky a pak hledat mechanismy, pomocí kterých by bylo možné integrovat taková ocenění do ekonomiky (ocenění a integraci jejich výsledků do ekonomického systému musí zabezpečovat stát a jeho demokratické mechanismy). Ocenění může být a samozřejmě je nedokonalé, avšak jakékoli kladné ocenění životního prostředí je lepší než žádné (nulové). Účelem ekonomického hodnocení je odhalit skutečné společenské náklady využívání omezených environmentálních zdrojů. Hledání "nástrojů" je pak mechanismem, který převádí získané hodnoty do ekonomického rozhodování. Jsou-li např. odpadní vody odváděny do povrchových vod, dochází tím ke ztrátám kvalitního prostředí pro život lidí a ekosystémů a tyto ztráty by měly být vyjádřeny v soukromých nákladech na odvádění odpadních vod. Toho lze dosáhnout buď zdaněním (zpoplatněním) provozovatele kanalizace, stanovením určitých ekologických norem pro vypouštěné nebo povrchové vody, či prostřednictvím plateb od znečišťovatelů za nákup povolení vypouštět určité množství odpadních vod. Výběr nástroje platby, normy či povolení - není dosud obecně ovlivněn hodnotou vznikající škody (negativní externalitou), opačně však platí, že určitá výše nástroje (sazba platby, výše povolení) ovlivňuje výši škod. Hlavní přínos ekonomických nástrojů spočívá ve změně tržních signálů, čehož lze dosáhnout uplatněním nástrojů i bez měření odpovídajících hodnot. Oceňování je však nezbytné tehdy, chceme-li určit výši platby či výši ekologických normativů. V praxi je dosud hodnocení (ocenění) spíše výjimkou než pravidlem a ekologické normy jsou často stanovovány postupy, které zahrnují jen některé rysy ekonomického hodnocení. Např. zdravotní kritéria se často používají pro určování ekologických normativů. Škody na lidském zdraví by měly být integrální součástí jakéhokoli ekonomického hodnocení, které vyjadřuje, kolik budou lidé ochotni platit za vyloučení zdravotních rizik plynoucích ze znečišťování životního prostředí určitými polutanty. Protože však vedle zdravotních účinků existuje mnoho dalších forem poškozování, může použití pouze zdravotních kritérií vnést nepřesnosti do alokace zdrojů. V mnoha jiných případech jsou ekologické normativy určovány bez zjevných ekonomických zdůvodnění. Ve všech takových případech je ekonomické hodnocení užitečným pomocníkem při "vyúčtování" implicite použitých kritérií.
15
Ekonomické hodnocení či oceňování je důležité na všech úrovních rozhodování - při rozhodování o investicích je potřebné ocenit jejich ekologické dopady, podobně při vyhodnocování určitých programů. Toto hodnocení je zejména důležité vtáhnout do sektorových úvah, protože usnadňuje určení rovnováhy mezi ochranou životního prostředí a potřebami ekonomického rozvoje, stejně jako usnadňuje určení ekologických normativů.
2.3. Pojetí ekonomického oceňování a ekonomické hodnoty Demokratické ekonomické systémy mají pro rozhodování o alokaci svých omezených zdrojů v zásadě dva hlavní mechanismy. Prvním z nich je většinové volební právo, podle kterého jsou osobní preference každého jednotlivce považovány za stejně velké. Většinový volební systém tedy nebere v úvahu intenzitu individuálních preferencí. Proto je využíván také druhý systém, který spočívá v respektování individuálních preferencí. Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie (která vládne ekonomické teorii tržních ekonomik) z ochoty jednotlivce platit (willingness to pay) za nějaký statek či službu či z ochoty platit za vyloučení nějakých nákladů (např. zdravotních rizik plynoucích ze špatného životního prostředí). Alternativním druhým přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (willingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Tento druhý přístup je založen na otázce, kolik je ochoten jednotlivec přijmout peněz, aby při zhoršení životního prostředí jeho životní úroveň zůstala stejná. Až donedávna ekonomové předpokládali, že rozdíl mezi oběma přístupy je velmi malý a že oba poskytují tudíž prakticky stejné výsledky. Tento předpoklad vycházel zejména z prací R.H. Coaseho (1960), který dokazoval, že jestliže: 1) vyjednávání mezi stranami je bez nákladů, 2) vlastnická práva jsou dobře definována, 3) změny v rozdělování důchodu plynoucí z placení či z přijímání kompenzací za škody neovlivňuje mezní hodnoty stran, potom: 1) výsledná úroveň externalit není závislá na tom, která ze stran je odpovědná za škody z těchto externalit a 2) výsledná úroveň externalit je efektivní, tzn. nemusí být řešena jinak než tržně. Rovnost ochoty platit a ochoty přijímat vyplývá především ze třetího výše zmíněného předpokladu. Následně se však objevilo zejména v USA mnoho empirických studií z oblasti životního prostředí, které dokazují, že koncept ochoty platit a koncept ochoty přijímat se v praxi mohou značně lišit. Ochota platit se obvykle ukazuje mnohem menší než ochota přijímat. Někteří autoři tento fakt vysvětlují zejména skutečností, že ekonomická hodnota silně závisí na politickém rozhodnutí o vlastnických právech [Bromley, 1989]. Pojetí ekonomické hodnoty tudíž závisí na etických a morálních aspektech určitého pojetí a zdůvodnění vlastnických práv. Má-li např. ekonom podat ekonomické zdůvodnění opodstatněnosti navrhovaného normativu kvality ovzduší, může se setkat s názory, že každý jednotlivec má právo na čisté ovzduší a proto ochota přijímat za nějak znečištěné ovzduší může být značně vyšší než ochota platit za jeho zlepšení. Výsledek ekonomické analýzy pak
16
primárně závisí na tom zda budeme předpokládat, že každý jednotlivec má právo na čisté ovzduší (a pak přijmeme vyšší odhad ochoty přijímat) a nebo budeme předpokládat, že znečišťovatelé mají právo v určité míře znečišťovat (a pak musíme přijmout nižší ocenění vyplývající z ochoty platit za toto znečišťování). Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce. Ekonomickou hodnotou se zde rozumí peněžně vyjádřená veličina, přičemž ekonomická teorie hlavního proudu předpokládá, že všechna zboží a služby resp. všechny alternativy jsou peněžně porovnatelné. Tradičně je tedy v ekonomické teorii tržních ekonomik pojem ekonomická hodnota spojován s oceněním ochoty jednotlivce platit za něco, za nějakou užitnou hodnotu, za nějaký užitek, který ze zaplacení ceny plyne kupujícímu, resp. je spojován s oceněním ochoty přijímat kompenzaci za zhoršení svých podmínek životního prostředí. To znamená, že pojem ekonomická hodnota je v ekonomické teorii hlavního proudu jednoznačně odvozován z preferencí jednotlivých lidí, z ocenění něčeho užitečného pro oceňující subjekt nebo pro ostatní, co se buď získává nebo ztrácí, z ocenění, které provádí současná generace. U většiny environmentálních zdrojů jsou však určující náklady a výnosy v dlouhodobém horizontu, vztahujícím se i k budoucím generacím. Zda a do jaké míry jsou v dané ekonomice brány v úvahu potřeby budoucích generací vyplývá zejména z výše diskontního faktoru času. Čím vyšší diskontní míry se v dané společnosti vůči přírodě a environmentálním zdrojům uplatňují, tím méně jsou brány v úvahu potřeby budoucích generací a tím problematičtější je považovat daný ekonomický rozvoj za udržitelný. Podobné rozpory existují v pojmu ochoty platit i v rámci jedné generace z hlediska toho, že ochota platit je podmíněna schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodů ve společnosti. Protože ochota chudších platit za životní prostředí bude patrně nižší než ochota bohatších, je v ekonomickém hodnocení prostřednictvím ochoty platit obsažen určitý rozpor, který je možné odstranit buď vyloučením důchodových rozdílů z hodnocení anebo vyloučením takových rozdílů přímo v ekonomice uplatněním např. spravedlivějšího daňového systému. Přes uváděné výhrady vůči pojetí ekonomické hodnoty, ekonomická teorie (neoklasická ekonomie hlavního proudu, teorie blahobytu) nadále považuje za ekonomickou hodnotu něco, co je měřeno jako výsledek sečítání ochoty jednotlivců platit. V souvislosti s životním prostředím jde o ochotu či preference lidí platit za kvalitu nějaké části životního prostředí nebo za odvrácení škod na této složce životního prostředí. Ekonomické hodnocení je v pojetí současné ekonomické teorie antropogenně subjektivním postupem, protože vyjadřuje pouze preference jednotlivců, v tržních ekonomikách hodnocení jednotlivých spotřebitelů. Jde tedy o proces, který odhaluje subjektivně pojatou ekonomickou hodnotu. Takto subjektivně chápaná ekonomická hodnota může mít ve vztahu k přírodě a složkám životního prostředí nejméně čtyři hlavní zdrojové formy (typy užitků). Přímá užitná hodnota je nejběžnějším a nejčastějším zdrojem ekonomické hodnoty (podle neoklasické ekonomie hodnota statku je užitek plynoucí jednotlivci z jeho užití). Ve vztahu k přírodě znamená ekonomickou hodnotu odvozovanou přímo z aktuálního (současného) využívání přírody, tj. z využívání a těžby přírodních a environmentálních zdrojů. Existuje mnoho forem této užitné hodnoty, počínaje jejich využitím jakožto složek životního prostředí používaných při přímé spotřebě lidmi (dýchání vzduchu, používání vody, používání přírody jakožto úložiště odpadů, používání užitků z lesa, přírodních krás ap.), jakožto vstupů do
17
společenské výroby (těžba vyčerpatelných a obnovitelných přírodních zdrojů), a konče vědeckými způsoby využívání přírody jakožto zásoby užitečných genetických informací při šlechtění, v biotechnologiích, při vývoji léků používaných v boji s nádorovými onemocněními atd. Nepřímá užitná hodnota se vztahuje k primárním ekologickým funkcím, které příroda a její ekosystémy poskytují jednotlivci, lidem a všemu živému jako mateřské lůno veškerého života. Primární ekologické funkce se týkají v prvé řadě schopnosti ekosystémů zachovávat se a rozvíjet se a dále i schopnosti ekosystémů odolávat šokům a stresům, které jsou na tyto ekosystémy vyvíjeny. Zdravé a dobře fungující ekosystémy mohou zachovat ekologické statky a služby, které jsou potřebné pro ekonomické aktivity. Tyto primární ekologické hodnoty dosud obvykle nejsou přítomny v ekonomických rozhodnutích, ačkoliv jsou zcela určující nejen pro existenci výroby, ale také, a to v prvé řadě, pro existenci podstaty života na Zemi. Opční hodnota je třetím zdrojovým typem ekonomické hodnoty, který rovněž není běžně internalizován trhem. Opční hodnota vyplývá z nejistoty vztahující se k budoucí nabídce a poptávce po službách ekosystémů. Částku, kterou jsou lidé ochotni platit za vyloučení rizika a nejistoty lze považovat za jakousi pojistnou platbu svého druhu, která zabezpečuje možné budoucí užití. Existují nejméně dva typy rizika spojeného s poklesem biodiverzity ekologických systémů. Čím méně členité jsou ekosystémy, tím větší je pravděpodobnost, že budou nahrazeny jinými, které jsou méně užitečné. Tento typ opční hodnoty vlastně představuje pojistné za udržení možnosti volby (opce). Přitom je zřejmé, že nejistoty ve vztahu k současným hodnotám funkcí biodiverzity a nevratná (ireversibilní) povaha ztrát biodiverzity způsobují, že tato pojistná platba je v současnosti potenciálně velmi vysoká. Za druhé, členitost ekosystémů může být podstatnou pro schopnost ekosystémů odolávat šokům a stresům. Proto musí být vyloučeno riziko rozpadu těchto ekosystémů způsobované např. klimatickými změnami. Má-li společnost vyloučit taková rizika, musí ekosystémům a jejich biodiverzitě připsat zvláštní hodnotu v podobě plateb za vyloučení takových rizik. Existenční hodnota je čtvrtou zdrojovou kategorií ekonomické hodnoty, která rovněž není běžně internalizována na trhu. Existenční hodnota vyplývá z pouhého vědomí potřeby zachování (existence) přírody a různých forem života. Existenční hodnota je tudíž vyjádřením tzv. neužitné hodnoty či pasivní užitné hodnoty (která nepřináší přímý ekonomický užitek hodnotícímu jednotlivci). Tuto formu hodnoty lze odvozovat z různých podob altruismu. Jednotlivci tedy mohou připisovat ekonomickou hodnotu i takovým částem přírody, které jim přímo či nepřímo nepřinášejí ani současný, ani budoucí užitek. Lidé jsou třeba ochotní něco platit za zachování tropických deštných pralesů, či za zachování slona afrického, i když ví, že ani jedno ani druhé v jejich původním prostředí v životě nenavštíví. Jednotlivé části ekonomické hodnoty si můžeme dokumentovat třeba na příkladu celkové ekonomické hodnoty lesa. Použijeme k tomu přístupu D. Pearce, který popularizoval pojem celkové ekonomické hodnoty (Pearce, in Layard, Glaister, 1994, str. 473):
18
Prvky celkové ekonomické hodnoty lesa
Typy užitků (efektů, výnosů)
Přímé užitné hodnoty Dřevo
Nepřímé užitné Hodnoty Biodiverzita
Opční hodnoty Biodiverzita
Existenční hodnoty Biodiverzita
Rekreace
Krajinná funkce
Biodiverzita
Vodohosp. a ekosyst. funkce Mikroklima
Ekonom. bezpeč.
Antiskleník. efekt
Krajinná funkce
Integrita komunity
Lesní plody
Zlepšování ovzduší
Rekreace
Hodnoty odkazu Biodiverzita
Integrita komunity Krajinná funkce
Zlepš. kvality vod
Pozn: Funkce lesů v podobě ekonomické bezpečnosti byla důležitá v dobách, kdy dřevo sloužilo jako důležitý materiál pro obranu a bezpečnost. Nyní je tato funkce malá. Užitek lesů pro integritu společenství má význam v tradičních kmenových společenstvích. Lesy plní velmi důležité ekologické funkce v koloběhu vody a v klimatických poměrech, čistí vodu i ovzduší, podporují důležité biologické komunity. Ekonomické hodnocení je často konfuzní. Někteří autoři mluví o "oceňování životního prostředí", jiní o hodnocení přírody atd. Změny kvality životního prostředí způsobují změny ve zdraví obyvatel a ve zdraví ekosystémů. Tyto změny ve zdraví se ekonomové snaží ocenit a zpětně pak hovoří o hodnotě přírody. Co však je podle současné ekonomie tzv. hlavního proudu skutečně hodnoceno, není sama hodnota přírody, nýbrž preference jednotlivců ve vztahu ke změnám stavu životního prostředí. Je zřejmé, že vyvozovat ekonomickou hodnotu jen z preferencí jednotlivců je jednostranným pohledem pouze z poptávkové stránky hodnoceného problému, který opomíjí nabídkový (nákladový) aspekt. Přesto u hodnocení netržních environmentálních zdrojů se s takovým jednostranným přístupem lze v současnosti často setkat. Ekonomická hodnota jako výsledek společenského srovnávání (konfrontace nabídky a poptávky) je objektivnějším pohledem i při oceňování netržních statků přírody a je potřebné jej promítnout i v kombinaci nákladových a preferenčních (poptávkových) metod oceňování (viz níže).
2.4. Ekonomické hodnocení a udržitelný rozvoj Bylo již řečeno, že ekonomické hodnocení je podle ekonomické teorie hlavního proudu hodnocením, které provádí současná generace. To, co pak vychází jako ekonomicky efektivní, nemusí být udržitelným. Tyto divergence mohou nastat zejména v případě nereprodukovatelných minerálních zdrojů, u nichž jakákoli kladná míra těžby vede nejčastěji v určitém časovém horizontu k jejich vyčerpání. V tomto případě současná generace vyčerpává zdroje na úkor generací budoucích. Každá jednotka zdroje využitá dnes je jednotkou ztracenou (čili nákladem) pro budoucí generace. Jiným takovým příkladem ekonomicky efektivních činností, které zhoršují blahobyt budoucích generací, jsou činnosti, které přispívají ke globálnímu oteplování či k jiným globálním ekologickým problémům. Udržitelný rozvoj tedy klade požadavek, aby blahobyt
19
(životní úroveň) lidí v čase neklesal, což je možné jen tehdy, když se nesnižuje množství a kvalita přírodního či environmentálního kapitálu. Je ovšem zřejmé, že má-li být definice environmentálního kapitálu prakticky užitečná, musí být jmenovitě definovány všechny položky tohoto kapitálu a zároveň musí být zabezpečena i jejich ochrana a měřitelnost, protože jen pak je možné testovat vývoj celkového objemu environmentálního kapitálu. V zásadě lze říci, že v současných podmínkách zvyšujících se globálních ekologických problémů by měl pojem kapitálu zahrnout tři základní skupiny: 1. člověkem vytvořený kapitál, 2. kriticky ohrožený přírodní kapitál, 3. ostatní přírodní kapitál. Člověkem vytvořený kapitál (domy, továrny, silnice atd.) lze víceméně libovolně zvyšovat nebo snižovat v závislosti na lidských potřebách (pomineme-li zatím problém čerpání přírodních a environmentálních zdrojů). Kriticky ohrožený přírodní kapitál (ozónová vrstva, globální klima, biodiverzita, globální ekosystém Země, jednotlivé regionální ekosystémy atd.) se skládá z těch významných částí přírody Země, které jsou základními podmínkami života a v tomto smyslu je nelze nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. Tento přírodní kapitál je nenahraditelný a proto jeho cena je nekonečně vysoká (resp. stojí nad systémem oceňování) a jeho ochrana musí tvořit absolutní omezující podmínku jakýchkoliv lidských činností. Znamená to stanovit pro tyto části přírody kritické nepřekročitelné limity (limity kvality ovzduší a vod, normativy pro ochranu biodiverzity, kritické zátěže ap.) a ekonomické aktivity je narušující zatížit existujícími externalitami. Je zřejmé, že globální ekosystém Země se skládá z konkrétních jednotlivých místních a regionálních ekosystémů. Právě na tyto “netržní” části přírody se musí v co nejširší míře uplatňovat nové metody netržního oceňování, které jim přiřazují kladné ceny i přesto, že nejsou předmětem tržních vztahů a ekonomických aktivit. Třetí skupinu tvoří ostatní přírodní kapitál, který zahrnuje obnovitelné přírodní zdroje a některé neobnovitelné minerální a fosilní zdroje, které lze zcela nebo zčásti vyčerpat či nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. Tyto přírodní zdroje by měly být úplněji oceňovány (nejen jako pouhé tržní statky, základy jejichž oceňování leží v porovnávání nabídky a poptávky) a jejich snižování (v podobě užití ve výrobě či jejich destrukce prostřednictvím znečišťování či v podobě jiných externalit) by mělo být zahrnuto do nákladů příslušné výroby. O obnovitelných zdrojích lze říci, že při vhodném nakládání mají schopnost se reprodukovat (jako např. lesy či zemědělská půda) zatímco neobnovitelné zdroje tuto schopnost nemají (minerální suroviny jako např. uhlí, vápence apod.). Přesněji řečeno, jistou velmi malou míru reprodukce mají i neobnovitelné zdroje, avšak tato míra je tak nepatrná z hlediska délky lidského života, že prakticky lze reprodukovatelnost považovat za nulovou.Využívání neobnovitelných zdrojů je z definice trvale neudržitelné. Environmentální ekonomie má zatím jen velmi obecné recepty na užívání těchto zdrojů, např. zlepšovat efektivnost užití, podporovat jejich substituci obnovitelnými zdroji ap. Toto členění kapitálu má mnohostranné důsledky pro hodnocení lidských činností: 1. je nutné postupně vyloučit škody na kriticky ohroženém přírodním kapitálu a v souladu s principem předběžné opatrnosti posuzovat lidské aktivity z hlediska jejich nevratných negativních důsledků pro životní prostředí a jeho environmentální statky (přírodní ekosystémy); 2. u ostatního přírodního kapitálu a člověkem vytvořeného kapitálu je nutné do ekonomických kalkulací v co nejúplnější míře zahrnout všechny negativní externality z
20
konkrétních lidských aktivit, a dále je nutné zabezpečit, aby souhrnná suma obou druhů kapitálu neklesala; 3. na makroekonomické úrovni to znamená zahrnout do národního účetnictví skutečnou spotřebu přírodního kapitálu (analogicky odpisům fyzického kapitálu). Mnoho služeb poskytovaných přírodou je v národních účtech opomíjeno, jsou-li však tyto služby ztraceny (zničeny), společnost musí vynakládat “náklady na ochranu ŽP”, aby tyto služby nahradila a tyto výdaje jsou započítávány jako přírůstek do národního důchodu. Hlavním ekonomickým opatřením ve vztahu k environmentálnímu kapitálu je zavést přiměřené ceny na jeho používání (a poškozování). Zavádění přiměřených cen lze také posuzovat jako formu určování (definování či redefinování) vlastnických práv. Jsou-li vlastnická práva založena, potom přiměřeným oceněním by měly být chápány ceny nejméně na úrovni mezních soukromých nákladů, lépe však na úrovni mezních společenských nákladů (tj. nákladů na obnovení a udržení kvality životního prostředí, resp. nákladů na poslední požadovanou jednotku této kvality). Nejnovější výzkumy ukazují, že celková hodnota služeb ekosystémů světa je s ohledem na jejich funkci udržování a podpory života prakticky nekonečně vysoká, a že rovněž i jejich marginální, přírůstková hodnota (můžeme si ji představit jako hodnotu, kterou by bylo nutno vytvořit k náhradě stávajících služeb ekosystémů) je ohromná, neboť podle prvních hrubých a neúplných odhadů představuje roční hodnota služeb ekosystémů světa přibližně dvounásobek až trojnásobek současného celosvětového ročního HDP (Costanza et al., 1997). Integrovat životní prostředí a ekonomiku znamená reformulovat paradigma neoklasické ekonomie hlavního proudu a posunout je od individualistického pojetí homo economicus ke společenskému pojetí člověka, tj. posunout je k veřejnému rozhodování, kde platí demokratické principy a nikoli pouze schopnost platit. Integrovat životní prostředí a ekonomiku tedy znamená rozšířit individualistický koncept ekonomické hodnoty o sociálněekonomickou a environmentální srovnávací dimenzi a především pak nalézt odpovídající metody pro jejich odhalování a zahrnování do ekonomického systému.
21
3. Základní metody oceňování environmentálních statků Většina problémů životního prostředí vzniká proto, že tržní ekonomiky dosud selhávají při oceňování přírody a jejích environmentálních zdrojů a služeb, jinak řečeno selhávají při oceňování kvality životního prostředí. Ekologické vlivy lidských rozhodnutí a ekonomických aktivit nebyly dosud vyjadřovány v ekonomických kalkulacích jednotlivců ani v analýzách nákladů a výsledků veřejných projektů. Výsledkem bylo, že příliš mnoho lidských činností bezplatně a beztrestně způsobovalo škody na životním prostředí (zdraví lidí a ekosystémů) a naopak bylo příliš málo ekonomických aktivit, které přinášely pozitivní ekologické užitky. Základním předmětem oceňování netržních statků a služeb přírody podle neoklasické environmentální ekonomie tudíž je určit: • buď jejich celkovou ekonomickou hodnotu jakožto hodnotu určité zásoby přírodního kapitálu (vyjadřované např. sumou diskontovaných toků -současných hodnot- služeb příslušných environmentálních zdrojů), • nebo ekonomickou hodnotu změny této zásoby (změny kvality životního prostředí) projevující se ve změně diskontovaných toků služeb environmentálních zdrojů. Environmentální hodnocení podle neoklasické environmentální ekonomie jsou tedy v zásadě dvojího druhu, buď je zjišťována sumární současná hodnota služeb (funkcí) určitého environmentálního zdroje, nebo je hodnocena škoda ze znečišťování a z poklesu současné hodnoty toku služeb (kvality) nějakého environmentálního zdroje, čili je hodnocena změna toků služeb. V prvním případě je oceňován environmentální zdroj jako zásoba přírodního kapitálu, poskytujícího užitné a neužitné služby. Při hodnocení škod na životním prostředí jsou oceňovány ztráty (škody) z poklesu množství a kvality služeb příslušného environmentálního zdroje. Tyto ztráty či škody lze hodnotit např. prostřednictvím výše nákladů nutných na obnovu původní kvality zdroje (za předpokladu, že zdroj neposkytuje jedinečné a nenahraditelné služby, čili zdroj nepatří mezi kriticky ohrožený přírodní kapitál, jehož cena je infinitesimální), k nimž jsou přičítány škody na službách zdroje za období obnovy. Někdy jsou škody na kvalitě životního prostředí vyjadřovány nepřímo prostřednictvím škod na zdraví a majetku lidí. K určování těchto ekonomických hodnot environmentálních statků a služeb lze v zásadě přistoupit dvojím způsobem (viz např. Turner, Pearce, Bateman, 1994, str. 115): 1. prostřednictvím zjišťování ochoty lidí platit za udržení či zlepšení kvality prostředí či prostřednictvím ochoty přijímat kompenzaci při zhoršení podmínek životního prostředí (metody založené na lidských preferencích neboli preferenční metody). Někdy se tento přístup také nazývá přístupem prostřednictvím poptávkové křivky; 2. prostřednictvím nepreferenčních přístupů (metody založené na expertním zjišťování nákladů a rizik). Zahrnují metody nákladů obnovy, nákladů příležitosti, nákladů odvrácení a metodu funkce škod a nejnověji také ekosystémová expertní hodnocení (spojená s následným politickým rozhodováním). U preferenčních metod lze v současné environmentálně-ekonomické literatuře identifikovat dva hlavní přístupy k takovému environmentálnímu oceňování (viz např. OECD 1994): 1. první vychází z již odhalených (stanovených) preferencí na souvisejících trzích (ze souvisejících tržních ocenění); 2. druhý vychází z odhalení preferencí lidí (tj. z toho, co sami říkají, že je jejich oceněním daného ekologického problému). Obsahuje metody kontingentního ocenění (CV metody).
22
Připomeňme, že oba tyto “preferenční” přístupy vycházejí z individualistického pojetí ekonomické hodnoty současné neoklasické ekonomie hlavního proudu, protože ocenění zakládají na lidských preferencích. Vycházejí tudíž pouze z poptávkové stránky oceňovaného problému. První přístup můžeme nazvat metodou odhalených preferencí nebo také metodou "souvisejících trhů", což je metoda nepřímého oceňování kvality ŽP prostřednictvím zkoumání chování (preferencí) lidí na trzích souvisejících s životním prostředím. Tato kvazitržní metoda reaguje kriticky na hlavní nedostatek CV metody v podobě její hypotetičnosti a proto usiluje ocenění netržního statku provést odvozením z cen na souvisejících trzích, tj. na trzích, které jsou nějak spjaté s oceňovaným netržním environmentálním statkem či službou. Tyto metody jsou také někdy nazývány metodami nepřímého oceňování, protože nespoléhají na přímé odpovědi lidí. Tak např. z trhu nemovitostí, konkrétně trhu s byty, můžeme odvodit mimo jiné určité rozdíly v ceně plynoucí z rozdílů v kvalitě životního prostředí. Tento přístup je nejběžněji znám jako metoda hedonického oceňování. V další části budou popsány i některé další metody hedonického oceňování (metoda cestovních nákladů, mzdový model, metoda obranného chování apod.). Metoda hedonického oceňování se snaží odvodit ocenění ze skutečného chování lidí na trzích. Její použití je však obvykle spojeno s přijetím řady předpokladů, které obvykle nejsou blíže testovány. Druhý přístup spočívá v přímém dotazování (odhalování preferencí) lidí, kolik jsou ochotni zaplatit za určité zlepšení životního prostředí. Jde tedy o metody přímého oceňování služeb netržních environmentálních statků. Tyto metody jsou známy jako metody "stanovených preferencí" nebo daleko více jako "contingent valuation methods" (CVM neboli CV metody), což znamená metody kontingentního (podmíněného) oceňování. Tyto metody budou podrobněji popsány v další části práce, protože patří k nejčastěji používaným metodám netržního oceňování. Někdy se také zařazují mezi metody přímého oceňování, protože lidé jsou při nich přímo dotazováni, aby určili resp. vyjevili své individuální preference. Pokud je lidem jasně vysvětlena podstata ekologického problému, tj. v čem spočívá změna kvality životního prostředí a je-li šetření důvěryhodné, potom tato metoda může být velmi užitečná, protože plní přesně to, co nedělá prostý volební systém, odhaluje sílu (intenzitu) individuálních preferencí. Na druhé straně proti této metodě existuje řada výhrad, které vycházejí hlavně z argumentace, že jde o hypotetické a nikoli skutečné oceňování a proto není nijak zaručeno, že ex ante projevené preference lidí budou odpovídat jejich skutečnému následnému chování, když budou mít skutečně platit a pokud neexistuje žádná sankce za případné rozdíly. Existují i námitky o zásadní podmíněnosti metody důchodovou situací dotazovaných. A v neposlední řadě je tato metoda omezena (stejně jako ostatní metody prvého a třetího přístupu) subjektivním pojetím hodnoty, kterou neoklasická ekonomie chápe jednostranně jen ve vazbě na jednotlivce a jeho preference. Do této skupiny metod oceňování patří i experiment. Jestliže ten, kdo oceňuje, chce zjistit např. nakolik lidé oceňují nový národní park, pak možným způsobem určení jeho hodnoty je takový park vytvořit a zavést příslušné vstupné. Potom lze ze skutečného počtu návštěvníků odvozovat závěry o ocenění. Podobně pokud bychom chtěli zjistit, nakolik si lidé cení zlepšení kvality ovzduší v určitém místě, mohli bychom provést experiment s tím, že v některých městech bychom zlepšili kvalitu ovzduší a zavedli vyšší např. daně z majetku, zatímco v jiných bychom ponechali situaci původní. Experiment je v ekonomii považován za jeden z hlavních prostředků ověřování určitých hypotéz (např. ocenění). Je ovšem pravdou, že experiment je obvykle časově i finančně dost nákladná záležitost a proto je využíván spíše nahodile. Metody založené na zjišťování nákladů a rizik jsou určeny pro hodnocení změny toků služeb environmentálních zdrojů, zejména pro hodnocení škod na těchto zdrojích. Pojem škoda
23
vyžaduje vždy stanovení určitého referenčního stavu či bodu kvality (úrovně toku služeb). Pomocí různých nákladových kategorií (nákladů na obnovu, nákladů na nové vytvoření, alternativních nákladů atd.) se odhadují náklady nutné na odstranění škod (obnovu kvality) a tyto náklady zároveň slouží pro vyjádření úrovně škod. Mezi nepreferenční metody je zahrnována i riziková analýza (metoda dávka-reakce, funkce škod), která považuje životní prostředí za médium přenosu antropogenních externalit, působících zpětně společenské škody. Suma těchto antropogenních škod se pak používá i k hodnocení změny kvality poškozovaných environmentálních zdrojů.
3.1. Metody oceňování pomocí souvisejících trhů (nepřímé metody odhalování preferencí na základě údajů trhu) Tyto metody jsou metodami nepřímého oceňování netržních environmentálních efektů odvozováním od chování lidí na souvisejících trzích. Souvisejícími trhy se rozumí trhy těch statků či služeb, u nichž jsou environmentální aspekty posuzovány jako jedna ze součástí užitné hodnoty. Typickým příkladem je např. trh s byty či obecněji trh nemovitostí, u nichž je kvalita souvisejícího životního prostředí posuzována jako jedna z forem užitné hodnoty nemovitosti. Odtud vznikla zejména metoda hedonického oceňování. Vedle ní patří do této skupiny metod také metoda cestovních nákladů, metoda tzv. mzdového rizika ad.
3.1.1. METODA HEDONICKÉHO OCEŇOVÁNÍ Tato metoda (počátky viz Griliches, 1971) vychází z předpokladu, že cena soukromého statku je funkcí jeho užitných vlastností či charakteristik a že lze změřit vliv těchto jednotlivých vlastností na cenu. Rozdíl v množství a kvalitě užitných vlastností statku má ceteris paribus za následek rozdílnou cenu. Cenový rozdíl plynoucí z rozdílu příslušné užitné charakteristiky představuje implicitní nebo také hedonickou cenu (a odráží současně zvýšení nebo snížení příslušného užitku). Stejný předpoklad platí pro veřejné statky (např. čistotu ovzduší), vykazujíli regionální rozdíly a jsou v komplementárním vztahu se soukromým statkem. Místní rozdíly v kvalitě ovzduší se odrážejí v ceně soukromého statku bydlení (ve formě ceny domu nebo nájemného). Za předpokladu neregulovaného trhu s byty a dostatečné mobility a nabídky bytů se jednotlivci při výběru budou rozhodovat i s ohledem na rozdílný stav životního prostředí. Na trhu s byty (coby soukromým statkem) se tak odrážejí rozdíly v kvalitě veřejného statku. Jak ukazují výsledky různých šetření (srovn. např. Environmental Policy Benefits, 1989), nacházejí se domácnosti s vyšším příjmem často v oblastech s nižším znečištěním ovzduší, domácnosti s nižším příjmem naproti tomu v oblastech s vyšší koncentrací škodlivin. Hedonická metoda poskytuje konzistentní výsledky i při hodnocení přínosu opatření ke snížení hluku z letadel nebo ze silničního provozu. Metoda byla použita např. i k hodnocení rizika skládky jedovatého odpadu. Platí-li, že umístění bytu či jiné nemovitosti v různě kvalitním životním prostředí poskytuje různě vysoké užitky jeho uživatelům či vlastníkům, potom z rozdílů cen přibližně stejných nemovitostí umístěných v rozdílných podmínkách životního prostředí, lze odvozovat ocenění, které lidé podmínkám životního prostředí připisují. Protože na ceny nemovitostí působí velké množství různých faktorů, je třeba všechny faktory pomocí statistických metod separovat, aby mohl být odvozen vlastní vliv kvality prostředí.
24
Určení vlivu kvality prostředí na cenu nemovitosti by mělo zahrnovat následující kroky: 1) Je třeba definovat příslušnou tržní komoditu (nemovitost) a definovat environmentální statek či službu, které s nemovitostí souvisí (např. znečištění ovzduší, hluk apod.). 2) Je třeba specifikovat funkční vztahy mezi tržní cenou nemovitosti (hedonická cenová funkce).
a všemi druhy užitné hodnoty
3) Je žádoucí shromáždit územně průřezová data a časové řady cen nemovitostí a s nimi spjatých charakteristik. Ceny nemovitostí mohou pocházet z databází realitních kanceláří. 4) Prostřednictvím mnohonásobné regrese je třeba vypočíst koeficient kvality prostředí (vztažený k ceně nemovitosti). Tento koeficient lze označit jako mezní implicitní cenu kvality prostředí, která představuje dodatečnou částku, kterou je třeba zaplatit při přesunu do nemovitosti s lepší kvalitou prostředí. Další variantou uplatnění hedonické metody je zkoumání rozdílů ve mzdách mezi městy s rozdílnými charakteristikami životního prostředí i např. s různou nabídkou veřejně poskytované infrastruktury. Cummings, Schulze a Mehr (1978) provedli odhad hedonické mzdové funkce, kde k nezávislým proměnným zařadili i rozdíly v městské infrastruktuře. Hedonická metoda představuje celkově teoreticky dobře fundovaný přístup. Z hlediska jejího praktického využití je však nutno předpokládat několik podmínek a omezení: -
použití této metody je účelné, pokud jsou veřejné statky (a jejich poškození) jednotlivci vnímány a skutečně hodnoceny. U komunálních služeb lze bez obtíží odlišovat jejich kvalitu. V oblasti životního prostředí se mnohdy jedná o změny, jejichž identifikace je možná pouze na základě velmi speciálních informací a o jejichž dlouhodobých důsledcích je málo známo. Při použití této metody je pak nebezpečí systematického podhodnocení užitku opatření k ochraně a zlepšení životního prostředí. Zde mohou poskytnout velmi cennou informační základnu právě výsledky hodnocení rizika;
-
předpokládá se, že existuje dostatečná variabilita podmínek v komunální infrastruktuře a dostatečně odlišné rozdíly v kvalitě životního prostředí mezi zkoumanými regiony. Pokud tento předpoklad není splněn, poskytuje tato metoda zcela nedostatečné výsledky. Pomocí této metody pochopitelně nelze hodnotit globální změny životního prostředí;
-
uplatnění této metody předpokládá, že trh s byty a nemovitostmi (případně trh práce), představují trhy dokonalé konkurence a nacházejí se v rovnováze. Ve skutečnosti jsou však tyto trhy často i výrazně regulovány. Z tohoto důvodu se například pro SRN nepodařilo prokázat signifikantní negativní vliv hluku na výši nájemného či cenu domů (viz např. Borjans, 1983).
3.1.2. METODA CESTOVNÍCH (PŘEPRAVNÍCH) NÁKLADŮ Metoda cestovních či dopravních nákladů se rozvinula zejména pro měření hodnot a užitků z rekreačních a krajinně estetických funkcí přírody a rovněž pro obecné hodnocení času. Základní idea této metody spočívá ve faktu, že peníze a čas, který lidé vynakládají na cestování do přírody, jsou odhadem ochoty platit za tyto přírodní statky. Problémem zde je, že některé rekreační oblasti mají nulovou nebo velmi nízkou cenu vstupu, což znamená, že u nich nelze uplatnit odhad poptávky tradičním způsobem. Nicméně analýzou toho, jak lidé reagují na cestovní náklady lze dospívat k určitým oceněním přírodních celků.
25
Poptávková funkce je interpretována jako odvozená poptávka po příslušném rekreačním středisku a závisí zcela na potenciální užitné hodnotě, kterou toto středisko lidem poskytuje. Předmětem zájmu je tudíž jen užitná hodnota ve svých různých podobách, nikoli však opční a existenční hodnota. Odhad poptávky a odvození hodnot přírodních celků vyžaduje analyzovat změny v cenách, spotřebě a kvalitě příslušného přírodního území. Při uplatnění této metody lze obvykle postupovat v následujících krocích: 1) Příslušné rekreační území je rozděleno do zón tak, aby bylo možno měřit cestovní náklady do každé zóny. Dopravní náklady zahrnují jak přímé cestovní náklady, tak i vstupné a určité náklady času nutného pro návštěvu. 2) Návštěvníci území jsou dotazníkem roztříděni podle svého bydliště, ze kterého přicestovali a podle frekvence návštěv do daného území v porovnání s návštěvami jiných přírodních krás. Dále jsou od nich získávány také doplňující informace o délce návštěvy, počtu nocí strávených v místě, dopravních trasách atd. 3) Na základě výše uvedených informací jsou pro každou zónu určeny návštěvní sazby a změřeny obousměrné cestovní náklady. 4) K testování hypotézy o tom, že návštěvní sazby závisí na cestovních nákladech jsou využity statistické metody mnohonásobné regrese, v nichž vysvětlovanou proměnnou je počet návštěv střediska, vysvětlujícími pak cestovní náklady, důchod jednotlivce, jeho vzdělání a celkové cestovní náklady do substitučních míst. 5) Celková návštěvnost místa ze všech zón představuje jeden bod na poptávkové křivce po tomto místu. 6) Předpokládáme-li, že růst cestovních nákladů má na návštěvnost stejný vliv jako růst vstupného, potom další body poptávkové křivky lze nalézt prostřednictvím odhadnuté rovnice návštěv, z níž lze vypočíst návštěvní sazby a celkové počty návštěv pro všechny zóny pro daný růst vstupného či dopravních nákladů. Propočet se opakuje pro další vzestupy tak, až je nalezena celá křivka. Z plochy pod poptávkovou křivkou lze pak nalézt celkovou užitnou hodnotu (spotřebitelský přebytek) příslušného rekreačního místa. Protože náklady na návštěvu místa se skládají jak z dopravních nákladů, tak z nákladů času, který je třeba na návštěvu vynaložit, plyne z toho, že úloha času je podstatná pro celkové ocenění. Čas je zahrnut proto, že má své alternativní náklady, např. v podobě času stráveného prací. Pokud by náklady času byly opomenuty, mohlo by být výsledné ocenění vychýleno. Dojde-li k nějakým zlepšením v kvalitě rekreačního území, např. je-li zlepšena kvalita vody, potom je třeba ocenit, jak se změní ochota platit za toto zlepšení, což se projeví posunem poptávkové křivky nahoru od počátku. Z toho, co bylo dosud uvedeno, vyplývá, že metoda je značně náročná na vstupní data. Jde o zjištění počtů návštěvníků, jejich bydliště, sociálně-ekonomických charakteristik, délky cestování, doby strávené v rekreační oblasti, cestovních nákladů, hodnot, které budou přisouzeny času, jednotlivé aspekty kvality prostředí atd. V odborné literatuře se lze v současnosti setkat také s pojednáními, která jsou jakousi meta-analýzou dosavadních aplikací metody cestovních nákladů. Např. Smith a Kaoru (1990) analyzují ve svém pojednání 200 studií založených na metodě cestovních nákladů, které byly připraveny v období od r. 1970 do r. 1986. Walsh, Johnson a McKean (1992) provedli ještě obsáhlejší analýzu, založenou na 156 odhadech pomocí metody dopravních nákladů, 129 aplikacích podmíněného ocenění a 2 odhadech pomocí hedonického ocenění v letech 1968-1988. Průměrná hodnota rekreačního dne
26
podle nich činila v USA 34 USD a medián 27 USD. Největších hodnot bylo dosahováno u lovu, rybaření, výletů na lodích a zimních sportů. Tato metoda je použitelná především pro oceňování jednotlivých (izolovaných) rekreačních oblastí a s nimi spojených vlastností (dobrá kvalita ovzduší, vody, klid, atd.). Lze ji však použít i pro jiné veřejně poskytované statky a služby, zejména na oblast municipální infrastruktury, např. k oceňování služeb jako divadla, muzea, výstavy. Metoda přepravních nákladů však nepostihuje komponenty užitku, které nesouvisí s využíváním daného statku. Tyto komponenty lze vyjádřit v podobě opční (option value), existenční (existence value) a odkazované hodnoty (bequest value). Všechny tyto komponenty hodnoty se neodrážejí v žádné pozorovatelné tržní poptávce po soukromém statku. Proto je nelze podchytit pomocí žádné metody vycházející z tržních dat, což vede k podstatnému podhodnocení užitku. Na druhé straně se však často neuskuteční pouze návštěva jednoho jezera, ale cílem cesty je více objektů. Přiřazení celkových nákladů atraktivitě jediného místa může mít za následek podstatné nadhodnocení užitku. Přesto však lze metodu přepravních nákladů považovat za teoreticky dobře zdůvodněnou a ve srovnání s jinými metodami poměrně levnou metodu.
3.1.3. METODA MZDOVÉHO RIZIKA Tato metoda se někdy zjednodušeně nazývá metodou k odhadu „ceny lidského života” (chápané z hlediska úmrtnosti, úrazů, nemocí). U tohoto ocenění se předpokládá, že každý jednotlivec má možnost volit mezi výší svého příjmu a zdravím. Právě substituce mezi důchodem a zdravím je předmětem zájmu a je měřena ochotou platit. Tím se oceňuje hodnota zdraví. Metoda je postavena na stejné myšlence jako hedonické oceňování. Příslušným trhem však v tomto případě není trh nemovitostí, nýbrž trh práce. Podobně jako trh nemovitostí je trh práce ovlivňován řadou faktorů, které se promítají v ceně práce neboli ve mzdové sazbě. Pokud trh práce funguje svobodně, potom lze předpokládat, že práce s vyšším rizikem ohrožení zdraví budou ceteris paribus spojeny s vyšší mzdovou sazbou než je tomu u prací s menším zdravotním rizikem. Aplikace metody by měla zahrnout následující kroky: 1) Specifikovat funkční vztah mezi mzdovou sazbou a příslušnými faktory, které tuto sazbu ovlivňují. Tyto faktory se samozřejmě liší podle profesí a rozdílné jsou i sociálněekonomické charakteristiky jednotlivců (příjem, věk, vzdělání, roky praxe atd.) stejně jako se odlišuje i vlastní zdravotní riziko. 2) Průřezová data o jednotlivých profesích a jejich charakteristikách včetně zdravotních rizik lze získat z tarifně kvalifikačních katalogů jednotlivých odvětví a oborů. 3) Dále je třeba použít mnohonásobnou regresní analýzu k tomu, aby mohl být separován vliv zdravotních rizik na mzdovou sazbu, neboli přírůstek mzdy/přírůstek rizika. Tento koeficient vyjadřuje implicitní hodnotu rizika události. 4) Účelem aplikace této metody je ohodnotit (ocenit) užitky z poklesu rizika škod na lidském zdraví z hlediska rizika úmrtí a z hlediska úrazů. Jestliže se někdy tato metoda nazývá "metodou výpočtu ceny života", je to nesprávné, protože to, co se oceňuje není život jako
27
takový, nýbrž se oceňuje pokles rizika úmrtí o nějakou veličinu, např. z jedné ku 100 000 na jednu ke 200 000. Riziko je v tomto případě vyjádřeno jako riziko jednoho úmrtí ze 100 000, resp. 200 000 jednotlivců. Je-li koeficient tohoto rizika (přírůstek mzdy/přírůstek rizika) oceněn na X Kč za rok, potom tato částka musí být placena každému pracovníkovi za to, aby přijal práci, ve které je riziko 1/100 000, že někdo zemře následkem vlivu pracovních podmínek. Tzv. hodnota jednoho statistického života je pak násobkem 100 000 x koeficient rizika (X Kč).
3.2. Metoda kontingentního oceňování (contingent valuation method-CVM) Při použití kontingentních metod hodnocení (kontingentních ve smyslu podmíněných a to podmíněných deskripcí problému, způsobem placení ap.) se pomocí speciálně strukturovaného dotazníku respondenti (dotazovaní) podněcují k tomu, aby zveřejnili svoje preference pro konkrétní problém kvality ŽP. Za tímto účelem se hodnocený statek a jeho případná změna přesně popíší, i s využitím vizuálních či akustických prostředků. Situace analogická trhu se vytváří tím, že dotazovanému se "nabízí" jasně definovaná změna určitého statku. Účastník šetření se uvede do pozice kupujícího. Stejně jako při aukci může uvést maximální ochotu platit, aby mohl využívat zlepšení statku. Přitom je důležité zdůraznit, že na zlepšený stav nemá právo, nýbrž toto právo musí získat (zaplatit). Obdobně může jít i o nákup práva na zachování přírodního statku. Toto právo však může též vlastnit a pak je v situaci prodávajícího. Je tedy dotazován, za jakou cenu by toto právo prodal, jinak řečeno při jakých minimálních požadavcích kompenzace by se vzdal plánovaného zlepšení či stávající kvality přírodního statku (marginální ochota přijímat). Dotazovanému musí být jasně naznačeno, v jaké formě by hypotetické platby uskutečňoval (případně obdržel). U projektů, z jejichž využívání nemůže být dotazovaný vyloučen (tj. u veřejných statků), je nutno zdůraznit, nakolik jeho odpověď ovlivní šance realizace daného záměru. Pokud totiž dotazovaný vychází z předpokladu, že projekt bude v každém případě uskutečněn, neexistuje pro něj téměř stimul, aby projevil svoji preferenci. Právě otázky životního prostředí jsou hlavní oblastí uplatnění kontingentních metod hodnocení (viz např. Braden et Kolstad, 1991; Cummings, Brookshire et Schulze, 1986 aj.), zejména v případech, kdy nelze použít jiné metody. Velmi významné je, že pomocí těchto metod lze hodnotit i opční a existenční užitnou hodnotu, tj. komponenty pasivního užitku nezávislé na současném využití statku. Jak ukázali Greenley, Walsh et Young (1981), mohou tyto neužitné hodnoty resp. pasivní užitné hodnoty představovat i polovinu celkové hodnoty. Tato metoda se uplatnila i k ocenění lepší ochrany před riziky (Brookshire, 1985, ji uplatnil k ocenění hodnoty varování před rizikem zemětřesení) nebo k ocenění redukce rizika mortality v souvislosti se skládkou jedovatých odpadů (Smith et Desvousges, 1987). Ačkoliv se tato metoda vyznačuje téměř univerzální aplikovatelností a umožňuje postižení všech komponent ekonomické hodnoty sledovaného objektu, je zjišťování preferencí pomocí dotazování spojeno s řadou problémů. Zejména je vyslovována obava, že zjištěné výsledky se mohou systematicky odchylovat od skutečných preferencí. Tyto odchylky či zkreslení (bias) mohou mít následující formy: - mohou být strategické povahy, když rozhodovací situace vytváří podněty k chování černého pasažéra;
28
-
ochota platit projevená na hypotetických trzích se může odlišovat od skutečné ochoty platit; zkreslení může být dáno konkrétním postupem šetření (volbou otázek, zvoleným druhem platby, poskytnutými informacemi).
V případě veřejných statků (a bezplatně poskytovaných služeb státu) nelze strategické chování vyloučit. Převážná většina autorů však zastává názor, že zkreslení s tím související nejsou zásadní. Intenzivně se též hledají metody, které by zajistily vyloučení podnětů k přehánění ochoty platit (srovn. Hoehn et Randall, 1987). Zásadní význam pro získání spolehlivých výsledků má vypracování kvalitního dotazníku. Metoda kontingentního ocenění, pro kterou bude používána zkratka CV metoda, je tedy dotazníkovou metodou zjišťování preferencí jednotlivců. Respondenti jsou při uplatnění této metody dotazováni, nakolik si cení příslušný statek nebo službu. Metoda je nazývána podmíněnou právě proto, že o zboží či službě se nepředpokládá, že by byly poskytovány přímo v rámci šetření. Díky své hypotetičnosti, je metoda použitelná na ocenění zejména takových environmentálních statků, pro které neexistují příslušné trhy. S výhodou lze tedy jejím prostřednictvím oceňovat zejména čisté veřejné statky. Na první pohled je CV metoda podobná výzkumu veřejného mínění či průzkumu trhu. Rozdíl je však zejména v tom, že CV metoda vyjadřuje postoje a názory lidí prostřednictvím peněžních ocenění a že se soustřeďuje zejména na netržní statky a služby. CV metoda je prakticky jedinou metodou, která je schopná oceňovat určité druhy ekologických efektů, např. preference lidí pro národní parky či jiná přírodní území. Dosavadní praktické poznatky s uplatňováním této metody hovoří o tom, že dobře připravená a dobře prováděná CV metoda je schopná poskytovat stejně dobré odhady jako jiné metody oceňování (viz např. Mitchell a Carson, 1989). Na druhé straně je CV metoda spjata s nebezpečím simplifikace, protože někteří uživatelé metody si mohou myslet, že postačí zeptat se lidí na pár otázek a sečíst jejich odpovědi. Takové zjednodušující aplikace však mohou přinést víc problémů než užitku. V každém případě by zájemce o aplikaci této metody měl rozhodnout, jednak jestli metodu vůbec využije a jestli ano, pak kolik úsilí hodlá vynaložit na testování spolehlivosti a přesnosti výsledků. Kritikové CV metody tvrdí, že pravděpodobnost získání nespolehlivých výsledků je vysoká a že testování spolehlivosti je nákladné a nespolehlivé. Naopak zastánci CV metody očekávají, že získají spolehlivé výsledky. Z jejich hlediska je testování spolehlivosti drahé a zbytečné. Je jasné, že CV metodu je vhodné uplatnit zejména tam, kde se ekologický problém charakteru veřejného statku nějakým způsobem zpolitizoval a kde převládají emoce nad rozumnými argumenty. V tomto případě může dobře provedené šetření ukázat skutečná přání a ochotu lidí vůči kvalitě životního prostředí. Na závěr připomeňme, že neoklasická ekonomie učinila v pojetí ekonomické hodnoty v podstatě krok zpět v porovnání s klasickou ekonomií. Pro klasické ekonomy byla příroda zdrojem užitných hodnot a v důsledku dostatku přírodních zdrojů pouze dílčím zdrojem směnné (ekonomické) hodnoty. Nicméně dospěli k závěru, že hodnota přírodních statků se skládá ze dvou zdrojů, z jejich vzácnosti (či omezenosti) a z množství práce nutné k jejich získání (D. Ricardo, 1956). Neoklasická ekonomie učinila krok zpět v tom smyslu, že koncept hodnoty založila jednostranně pouze na preferencích jednotlivce, tj. pouze na poptávkové stránce, přičemž za základ hodnoty uznává pouze preference vycházející z vlastního prospěchu (selfinterested preferences). Část environmentálních ekonomů i v současnosti toto neoklasické
29
subjektivní pojetí ekonomické hodnoty přejímá. Z tohoto pohledu je pak relativně snadno pochopitelné, proč např. metoda kontingentního hodnocení byla jedním z jejích zakladatelů po asi dvaceti letech rozvíjení nakonec odmítnuta jako nevhodná pro měření neužitných škod (non-use damages) na životním prostředí (Desvousges, 1995). V této souvislosti je rovněž nepřehlédnutelné, že neoklasický subjektivní koncept ekonomické hodnoty dosti tvrdošíjně přežívá i v nejnovějších učebnicích environmentální ekonomie, které často zužují metody oceňování netržních statků a služeb přírody pouze na metody vycházející z preferencí jednotlivce (např. Perman,Yue, McGilvray, 1996; Lesser, Dodds, Zerbe, 1997 ) a opomíjejí nákladové aspekty a metody oceňování environmentálních zdrojů. Vedle potřeby objektivnějšího pojetí kategorie ekonomické hodnoty, hlavní etická výzva neoklasické subjektivní koncepci ekonomické hodnoty vyplývá ze skutečnosti, že zatímco neoklasický rámec zahrnuje pouze subjektivní hodnotu vlastního prospěchu (pokud jednotlivec nevyjádří určitou preferenci pro nějaký environmentální zdroj či problém, do té doby nemá podle neoklasické ekonomie žádnou hodnotu), potom ekologičtí ekonomové zahrnují do pojmu ekonomické hodnoty objektivní koncept vnitřní hodnoty přírody (intrinsic value), protože má nenahraditelný význam pro prosazení skutečné udržitelnosti života na Zemi. Takové vnitřní hodnoty ekosystémů (jako jednoty prostředí pro život a živých organismů) by měly být odhalovány zejména prostřednictvím hodnocení expertů a do rámce ekonomiky pak zahrnovány prostřednictvím demokratického rozhodování. Zdůvodněná expertní hodnocení životodárných služeb ekosystémů, resp. biotopů jako prostředí pro fungování ekosystémů by opět měla být založena na kombinaci nákladových metod (nákladů nutných na revitalizaci ekosystémů a udržení jejich konstantní hodnoty) a metod odhalujících preference lidí pro tyto životodárné složky životního prostředí. Na závěr této části, věnované ekonomickému (peněžnímu) hodnocení netržních statků a služeb přírody, shrňme důvody, proč jsou taková ocenění důležitá. Za prvé, služby přírody mají nezřídka charakter "bezplatných statků", protože pro ně neexistují zjevné trhy, např. čisté ovzduší nelze přímo prodávat či kupovat. Jsou-li však zavedeny určité ekologické standardy, např. emisní limity, potom životní prostředí přestává být "bezplatným" statkem. Nicméně i za této situace zůstává velká část přírodních environmentálních zdrojů mimo regulaci a díky jejich bezplatnosti existuje nebezpečí jejich nadměrného využívání či zneužívání. Jejich oceňování se pak stává nutným korektivem pro systém tržních ocenění. Za druhé, oceňování podporuje konzistenci při rozhodování. Neexistuje-li konzistence v hodnotách týkajících se např. rizik lidskému životu, existuje potom nebezpečí, že zdroje budou alokovány neefektivně. Za třetí, oceňování může nezřídka sloužit jako politický nástroj pro dokázání skutečnosti, že přírodní prostředí je důležité. Je velmi snadné ignorovat vlivy na životní prostředí, pokud nemá příslušná peněžní ocenění. Za čtvrté, oceňování vyjadřuje preference jednotlivců, kolektivů a společností. Při oceňování přírodního prostředí nelze spoléhat na subjektivní ocenění jednotlivců - laiků, nýbrž vzhledem ke složitosti a omezenému poznání základních vztahů mezi společností a přírodou je žádoucí respektovat v širší míře preference vědců zabývajících se jednotlivými aspekty této složité problematiky. Je tudíž potřebné dávat širší prostor pro expertní ocenění přírodního prostředí. V souhrnu lze říci, že jedině peněžní ocenění přírody jsou schopna účinně vtáhnout přírodu a ekologické problémy do ekonomického systému a ekonomického rozhodování.
30
3.3. Metody ocenění environmentálních statků a služeb pomocí nákladů a fyzických škod Metoda nákladů prevence, náhrady resp. obnovy environmentálního zdroje: Tato metoda vychází z nákladů nutných k prevenci poškozování environmentálního statku resp. z nákladů nahrazení či obnovení poškozeného environmentálního statku a tyto náklady využívá zároveň k ocenění tohoto statku. Sem můžeme zahrnout především náklady na prevenci znečišťování (např. náklady nutné ke splnění určeného emisního limitu pevných znečišťujících látek, oxidu siřičitého atd.). Souhrn nákladů na zabránění všech emisí lze zároveň považovat za ocenění čistého ovzduší (v kvalitě dané přísností limitů). Patří sem rovněž náklady náhrady či obnovy ekosystémů (např. mokřadů). Jsou-li např. vodní ekosystémy chráněny mezinárodní úmluvou, potom jejich cena (cena užitků z jejich ochrany) může být určena náklady náhrady (např. náklady obnovy mokřadu nebo náklady obnovy jiného mokřadu v regionu, náklady na vytvoření nového mokřadu atd.). Metoda nákladů zabránění: V případě poškozování veřejných statků, jakým je např. ovzduší (hlukem, emisemi znečišťujících látek, jako externích "negativních" statků) existuje substituční vztah se soukromými nebo veřejnými výdaji. Jedinci (domácnosti) vynakládají peníze, aby se externímu negativnímu statku bránili. Soukromě vynakládané náklady na zamezení negativního působení daného vlivu lze přibližně interpretovat jako dolní hranici pro užitek příslušných opatření (lepší kvality ovzduší či menšího hluku). Oceňované soukromé statky v podobě opatření k eliminaci negativních vlivů poškození veřejných statků jsou však pouze nedostatečnými substituty veřejných opatření (např. dvojitá okna k omezení hlučnosti omezují větrání, naproti tomu veřejná opatření k redukci hluku mají i vedlejší pozitivní efekty, takže jejich užitek může být vyšší). Užitek daného opatření však může být ceněn i příliš vysoko, protože individuální soukromé aktivity ke kompenzaci zahrnují i další soukromé statky (např. dvojitá okna snižují náklady na vytápění). Velmi rozšířenou variantou hodnocení škod na životním prostředí je vyčíslení nákladů na opatření z veřejných prostředků, např. na léčení onemocnění způsobených znečištěním ovzduší. Tento postup však opět znamená pouze přibližné ocenění. Metoda nákladů příležitosti (alternativních nákladů): u této nákladové metody environmentální statek není oceňován přímo pomocí nákladů na jeho obnovu, udržení ap., nýbrž jsou jako měřítko jeho ocenění použity alternativní náklady, tj. užitek plynoucí z alternativního využití oceňované lokality. Je-li např. mokřadní louka meliorována a následně na ní provozována intenzívní zemědělská výroba, lze náklady meliorace resp. užitek ze zemědělské produkce považovat za přibližné ocenění mokřadu. Metoda ocenění environmentálního statku pomocí analýzy rizika tržních škod: metoda vychází z tržního hodnocení skutečných účinků, které jednotlivci a společnosti vznikají při změnách životního prostředí (vychází z měření škod při zhoršování životního prostředí). Takové účinky zahrnují jak škody na majetku, tak škody na zdraví, ale i pozitivní účinky ze zlepšování kvality životního prostředí. Přístup vychází z vyjádření částky vzniklých společenských ztrát (škod), která je pak považována za ocenění změny kvality životního prostředí. Na rozdíl od dalších přístupů tento první přístup obvykle vychází z nákladů kompenzace či prevence společenských škod, čili nevychází primárně ze zjišťování preferencí. Tato metoda tedy hodnotí fyzické změny na životním prostředí a odhaduje jejich vliv na člověka a jeho ekonomické aktivity. Znečišťování vod snižuje efekty rybolovu, znečišťování ovzduší působí na pokles výnosů v zemědělství a lesnictví. V těchto případech zhoršování
31
kvality ŽP působí na pokles tržní produkce. V jiných případech zhoršení kvality ŽP vyžaduje vyšší náklady na jeho vyčištění. V každém případě takové změny na ŽP někoho stojí nějaké peníze. V rámci tohoto přístupu se prosazuje zejména metoda oceňování známá jako funkce škod neboli metoda dávka-reakce (dose-response), která odhaduje faktické vlivy změny kvality ŽP na receptora (znečištění ovzduší na zdraví lidí a korozi materiálů, kyselých dešťů na výnosy plodin, znečištění vod na zdraví lidí či ekosystémů). Funkce škod: Metoda funkce škod (metoda dávka-reakce), která se někdy zařazuje mezi metody nepeněžního oceňování, protože primárně vychází ze zkoumání fyzických veličin, se nepokouší přímo měřit veličiny ekologických efektů prostřednictvím preferencí jednotlivců pro lepší kvalitu životního prostředí, jako tomu je např. u CV metody a dalších metod. Místo toho zkoumá vztah mezi ekologickou škodou (chápanou jako následek či reakce) a určitými příčinami jejich vzniku (dávkou), jakou je např. znečišťování životního prostředí. Teprve následně jsou na zjištěné fyzické veličiny aplikovány preference jednotlivců vůči těmto škodám tím, že se oceňují škody prostřednictvím buď tržních cen (tam, kde existují trhy) anebo prostřednictvím odhalení cen (tam, kde trhy neexistují). Skutečně vzniklá škoda se hledá pomocí funkce škod, která porovnává fyzické změny v životním prostředí s úrovní příčin těchto změn. Funkce škod je pak násobena jednotkovou cenou či hodnotou, aby bylo možno získat "peněžní funkci škod". Tato metoda oceňování zahrnuje obvykle následující kroky: 1. odhad fyzické funkce škod, která porovnává fyzickou škodu s jejími příčinami (např. určitou formou a výší znečišťování životního prostředí); 2. výpočet přírůstku fyzické škody způsobené přírůstkem určitého znečištění pomocí aplikace mnohonásobné regresní analýzy; 3. výpočet změny úrovně znečišťování v důsledku aplikace nějaké podoby ekologické politiky; 4. výpočet "odvrácené škody" prostřednictvím násobku poklesu znečištění a peněžní hodnoty na jednotku škody. Metoda funkce škod tedy v prvém kroku identifikuje fyzickou funkci škod a v druhém kroku pak zahrnuje kalkulaci peněžní hodnoty pro každou jednotku znečištění. Způsob určení peněžní hodnoty závisí na konkrétním typu škody, tak např. škody na zemědělské produkci lze ocenit tržními cenami příslušných zemědělských produktů. Podobně např. nemocnost lze ocenit náklady na léčení. Tato metoda je v poslední době využívána zejména v USA tam, kde jsou poznány vztahy mezi změnami znečištění a jejich vlivy. Jde o vlivy znečištění např. na lidské zdraví, na fyzické opotřebení materiálních statků, na fungování ekosystémů, na vegetaci a půdní erozi ap. Tento přístup je zejména aplikovatelný na ekologické změny, které mají vliv na tržní statky a je tudíž nevhodný pro hodnocení tzv. neužitných efektů (pasivní užitné hodnoty). Jsou-li tyto tzv. neužitné efekty významnější, potom metoda podhodnocuje skutečné užitky. Existují nejméně dva hlavní důvody, proč je metoda využívána. Pokud lidé přímo smyslově nepociťují či neuvědomují si účinky znečištění resp. neumí určit účinky znečištění na zdraví, potom hodnocení pomocí odhalování preferencí bude patrně nesprávné. Dále, přímé metody výpočtu mohou být zablokovány tím, že scházejí potřebné údaje. Celkově lze říci, že metoda funkce škod poskytuje určité možnosti pro vyjádření změny hodnoty environmentálních statků a služeb a to zejména tam, kde lidé přímo nevnímají škodlivost určitých procesů (a nemají tudíž jasné preference ve vztahu k danému problému).
32
Navíc, existují-li již určité odhady dávka-reakce, je další aplikace relativně nenákladná a jednoduchá, protože stačí zjistit pouze výši znečišťování. Takovým případem byl v podmínkách ČR např. projekt Silesia, v němž byly v ostravské aglomeraci aplikovány výsledky měření rizika předčasného úmrtí v důsledku celoživotního zatížení emisemi z metalurgických a koksárenských výrob, provedené v USA Agenturou pro životní prostředí.
3.4. Participativní přístupy Pro vyjadřování ekonomických hodnot přírody jsou vedle tradičních subjektivních přístupů neoklasické ekonomie hlavního proudu poslední dobou zdůrazňovány i tzv. přístupy participativní (vyjadřující lépe společenský charakter environmentálních problémů). Tyto přístupy spočívají ve zjišťování preferencí subjektů specifickými postupy, které jsou běžně používány v demokratických státech. Podněty k aplikaci participativních přístupů vzešly z nespokojenosti s tradičními výše popsanými způsoby oceňování. V souvislosti s participativními přístupy lze uvažovat čtyři typy forem participativního vyjevování preferencí: • Středové skupiny, zahrnující od šesti do dvanácti osob vybraných z cílového souboru. Priority jsou stanoveny na základě jednání, během něhož jednotliví účastníci konfrontují své názory. Tato jednání bývají řízena a usměrňována odpovědnou osobou. • Občanské poroty, vybraný vzorek jednotlivců, jejichž úkolem je posouzení určitého politického problému. Těmto porotcům jsou zkušebně poskytnuty různé důkazy a svědectví. Počet porotců by měl být menší, okolo dvanácti jednotlivců. I tyto konference bývají řízeny předsedou, který zhotoví zápis. • Souhlasní konference, zahrnující přibližně dvanáct osob, kterým jsou pokládány specifické otázky týkající se obvykle širších vědeckých a technologických problémů. V mnoha aspektech jsou podobné občanským porotám. Konference se odehrává bez účasti předsedy a postup je ovlivněn prvotním souborem informací. Závěrečná zpráva je určena obvykle širší veřejnosti. Souhlasní konference byly poprvé pořádány v Dánsku, ale v ostatních zemích se již s tímto přístupem experimentuje. • Poradní hlasování, široký vzorek zahrnující okolo pěti set lidí. Účastníci jsou na několik dní pozváni na určité místo. Celý soubor lidí je rozdělen do menších skupin, které rozhodují o problému skupiny jako celku. Dotazníky bývají rozdávány na začátku i na konci hlasování, aby byl zjištěn posun v názorech během procesu. Je zde nezbytná úloha předsedy. Hlavním rysem participativních přístupů je práce ve skupině. Ta umožňuje vzájemné ovlivňování názorů jednotlivých účastníků. Jednotlivci jsou seznámeni s názory ostatních a vlivem nových informací mohou svá původní stanoviska změnit. Z toho důvodu je tento přístup někdy nazýván také transformačním, protože hodnoty vyjádřené na začátku procesu se mohou výrazně lišit od těch, ke kterým se dospěje v závěru konference. Hrozí však riziko, že výsledný názor bude výrazně ovlivněn osobnostmi dominantními či komunikativnějšími. Toto riziko je tím větší, čím jsou skupiny menší. Další otázkou je reprezentativnost vzorku. Menší skupiny se považují za reprezentativnější, ale nezřídka je požadován minimální rozsah vzorku. Názory se liší i v otázce charakteristiky účastníků. Zatímco ekonomické přístupy, např. analýza nákladů a výnosů, definují účastníky
33
jako subjekty, kteří získávají či ztrácí určité výhody, participativní přístupy účastníky blíže neupřesňují a považují za ně všechny subjekty, které mohou mít zájem rozhodování ovlivnit. To se může týkat neziskových organizací, výkonných orgánů, politiků atd. Širší veřejnost nemusí být vůbec do rozhodování zapojena. Problém s reprezentativností nastává také v případech, kdy jednání vyžadují mnoho času, zvláště trvá-li procedura několik dní vcelku. Pokud jsou účastníci nabíráni prostřednictvím inzerátů, je reprezentativnost ovlivněna samovýběrem. Obdobný problém vzniká např. při průzkumu veřejného mínění. Další diskuse se zabývají tím, který z porovnávaných přístupů (participativní a kontingentní) jsou z hlediska vyjádření hodnoty správnější a přesnější. Zatímco příznivci participativních přístupů tvrdí, že do hodnoty by se měly promítnout všechny dostupné informace a názory ostatních subjektů, zastánci metod stanovených preferencí věří, že správné hodnoty jsou ty, které se více blíží hodnotám vyjádřeným prostřednictvím trhu s dostupnými informacemi a nepřipouštějí porovnávání argumentů. Oba přístupy se však nevylučují. Srovnání participativních přístupů a metod stanovených preferencí Typ problému Participativní přístup Stanovené preference CÍL REPREZENTATIVNOST
ZKRESLENÍ
HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY
ODLIŠUJÍCÍ CHARAKTERISTIKY NÁKLADY
Vyjádření preferencí účastníků, včetně přenesených preferencí.
Vyjádření preferencí náhodně vybraného vzorku populace. Vzorek může být později obměněn, aby byla ověřena konzistence v čase. Jsou doporučovány nahodilé vzorky o Přestože je cílem, aby byl výběr nahodilý, výběry do vzorku jsou obvykle nenahodilé díky (a) malé velikosti minimální velikosti 200-300, přičemž nejlepší velikost je 1000. Vzorek vylučuje neveřejné skupiny, (b) širší definici účastníka, (c) potřebě uspořádat jednání. Občas bývá za subjekty považována i účastníky. Vzhledem k malé časové náročnosti celá veřejnost. díky interview je menší pravděpodobnost samovýběru. Riziko dominance vyjadřováním dominantních osob. Různé formy odchylek s ohledem na ochotu platit, Riziko, že stanovené preference v kontextu určité např. východisko, nástroje, aplikace. skupiny nebudou mimo tuto skupinu odpovídat. Hypotetické odchylky, např. stanovené preference Riziko faktoru mylných očekávání dalších postupů nemusí být pravdivé. spojených s touto procedurou. Nerealistickým očekáváním se lze vyvarovat. Středové skupiny mohou být využity v občanských Středové skupiny jsou obsaženy ve všech metodách porotách. stanovených preferencí. Vyjadřování názorů, rozprava. Obsažené v některých obsáhlých studiích stanovených preferencí. Obsažené v úvodních formulích ke studiím o Vyjadřování postojů, obecné hodnoty. stanovených preferencích. Ostatní zkreslení vězící v hledání názorů. Ostatní zkreslení vězící v hledání názorů. Je dosaženo stanovené či odvozené ochoty platit či Žádné požadavky na stanovené preference přijmout opatření. v kvantitativní formě. V některých typech mohou být názory expertů Definice ve scénářích mohou být pro některé odborníky nositelem informací (ale omezeného druhu). považovány za hlavní prioritu. Vhodné využívat webové stránky. Obtížné odhadnout náklady, ale mohly by dosáhnout Při vypracování velkých studií se náklady mohou 20-35.000 USD u občanských porot nebo poradního pohybovat v rozpětí od 20.000 USD do 500.000 USD. hlasování a 120.000 USD u souhlasních konferencí.
Lze shrnout, že participativní přístupy a metody stanovených preferencí mají mnoho společných rysů. Příkladem aplikace participativních přístupů v praxi je např. švýcarské referendum. Lze konstatovat, že participativní přístupy připomínají tzv. delfskou metodu, jež je aplikována i při řešení tohoto projektu. Delfská metoda spočívá v řešení problémů tak, že jsou jednotlivým expertům v různých časových okamžicích opakovaně pokládány otázky, jejichž odpovědi a reakce na ně jsou následně vyhodnoceny z hlediska časového a z hlediska argumentů, jimiž experti vysvětlují své názory. V určitých časových intervalech jsou pořádány konference za účasti těchto expertů (tzv. delfské panely), kde jsou jednotliví účastníci seznámeni s argumenty ostatních. Pořadatel delfského panelu či delfské ankety (tj. písemné formy panelu) rozvíjí proces učení každého účastníka a vyzývá jej, aby hájil své původní stanovisko, či aby jej pod tíhou nových poznatků pozměnil. Po několika kolech se účastníci zpravidla sjednocují.
34
3.5. Využití metod mimotržního oceňování životního prostředí ve světě Metody environmentálního hodnocení přírodních statků a služeb jsou ve světě rozvíjeny a využívány přibližně od 60. let. Zpočátku se těmito metodami hodnotily environmentální a zdravotní dopady průmyslových činností v USA, v 80. a 90. letech se využívají i v Evropě a v rozvojových zemích v Asii, Latinské Americe a Africe. Teoretická literatura k této problematice je rozsáhlá, i praktických studií bylo zpracováno velké množství. Nejnovější přehled studií využívajících kontingentní metodu je publikace Bibliografie studií a článků o kontingentním hodnocení (Carson R.T., J. Wright, A. Alberini, N. Carson a N. Flores) z roku 1995, kde je shrnuto více než 2000 studií ze všech částí světa, především však z USA. Do roku 1992 byly v Evropě metody environmentálního hodnocení uplatňovány pouze ve Finsku, Francii, Německu, Norsku, Holandsku, Švýcarsku a Velké Británii. V posledních letech bylo provedeno několik studií také v Itálii, Rakousku, Španělsku a Portugalsku. V polovině 90. let vznikají první hodnotící studie i v zemích východní Evropy. V Evropě nyní existují stovky studií využívajících metody kontingentní, cestovních nákladů a hedonické ceny, přičemž většina z nich byla provedena v severní Evropě, zvláště ve Velké Británii, Norsku a Švédsku. Z uvedených metod se především využívá kontingentní a metoda cestovních nákladů, přičemž je zaznamenán trend v posunu od metod cestovních nákladů k metodám kontingentním. Několik studií založených na metodě hedonické ceny bylo provedeno v sedmdesátých a osmdesátých letech, ale v současné době se tato metoda téměř neužívá. V USA v rámci tzv. superfondu neboli zákona o odpovědnosti za škody na přírodních zdrojích a životním prostředí (CERCLA) se uplatňuje metoda nazývaná Analýza ekvivalentu stanoviště - AES (Habitat equivalent analysis). Tato metoda se používá k určování náhrad za škody (újmu) na životním prostředí v případech ekologických havárií. Náhrada újmy se skládá ze tří složek: 1. z nákladů na obnovu poškozeného přírodního zdroje (neboli nákladů na primární obnovu), 2. z nákladů kompenzace přechodné ztráty ekologických i antropogenních služeb poškozeného přírodního zdroje (určená časovým obdobím od okamžiku poškození až do obnovy poškozeného zdroje do původní kvality) a to náhradním opatřením na jiném biotopů s obdobnými službami), 3. z nákladů na odborné posouzení výše vzniklé újmy. Metoda umožňuje vypočítávat ekologickou újmu způsobenou poškozením biotopů, na rozdíl od bodového hodnocení biotopů rozvinutého v tomto projektu však vychází z odhadu výše ztrácených služeb z poškozeného biotopu. Použitelnost metody je tudíž omezená na případy, kdy k poškozenému biotopu lze nalézt biotop s obdobnou škálou služeb a pak lze výši přechodné ekologické újmy kompenzovat zvýšením úrovně služeb náhradního biotopu. Propočty jsou metodicky náročnější než v případě bodového hodnocení biotopů. Na jiném místě v této zprávě jsou uváděny další problémy spojené s vyhodnocováním služeb biotopů resp. ekosystémů. Metodu AES zmiňujeme proto, že v rámci aktuálně vyhlašovaných projektů v 6. rámcovém programu EU, v projektu zaměřeném na navržení metodiky k implementaci Směrnice EU o odpovědnosti za škody na životním prostředí, je metoda AES doporučena k posouzení.
35
3.6. Mimotržní oceňování přírody v zemích Evropské unie Je třeba říci, že v Evropě a v Evropské unii je již tradičně přikládána při rozhodování v řadě oblastí, a to nejen v oblasti ochrany životního prostředí, větší váha expertním oceněním než v liberálních tržních ekonomikách jakými jsou např. USA, Austrálie či Nový Zéland. V oblasti netržních ocenění přírody a krajiny proto můžeme např. zejména v SRN, Rakousku a jinde nalézt širší využití expertních metod než v zemích jiných. V následující části proto uvádíme stručný popis některých metod, vyvinutých v EU (SRN a Rakousko) pro finanční hodnocení biotopů (jako prostředí typické pro určité rostlinné a živočišné druhy).
3.6.1. BÁDENSKO-WÜRTTEMBERSKÉ NAŘÍZENÍ O VYROVNÁVACÍCH POPLATCÍCH • Projekty, které nárokují plochu, jsou zatíženy poplatky ve výši 1- 5 Euro/m2. • Projekty, při nichž dochází k těžbě materiálů jsou zatěžovány poplatky ve výši 0,25 - 0,75 Euro/m3. • Výškové stavby jsou zatěžovány poplatky ve výši 1 - 5 % stavebních nákladů. V rámci povoleného rozpětí rozhoduje o výši poplatku doba trvání a závažnost zásahu, hodnota zásahu pro jeho původce a dobytnost poplatku. Tyto poplatky jsou ochranou rostlin a živočichů těžko zdůvodnitelné, protože velikost škody koreluje v nejlepším případě s velikostí plochy, ale sotva s vytěženým objemem nebo se stavebními náklady.
3.6.2. NAŘÍZENÍ O VYROVNÁVACÍCH POPLATCÍCH, PLATNÉ VE SPOLKOVÝCH ZEMÍCH SÁRSKO A PORÝNÍ-FALC • Zastavení ploch je zatíženo poplatky ve výši 0,5-1 Euro/m2. • Těžba a výsypky jsou zatíženy poplatky ve výši 0,1 - 0,25 Euro/m3. • Rámcové poplatky za změnu estetiky krajiny představují 0,25 – 0,50 Euro/m3 obestavěného prostoru. • U staveb se vyúčtovává dodatečně 500,- Euro za každý metr nad 20 m výšky stavby, 1000,- Euro za každý metr nad 100 m výšky stavby a 2000,- Euro za každý metr nad 200 m výšky stavby. • Poplatek za vedení el. proudu vedením.
a spojů představuje 0,25 – 0,50 Euro/m2 plochy pod
• Při změnách, které nepřesahují trvání 20 let, se poplatky zkracují na polovinu. V rámci předepsaných hranic se poplatky vyměřují podle - doby trvání zásahu, - velikosti ploch zásahu, - působení projektu ve vztahu k výšce, hloubce a objemu, - zatížení přírodní rovnováhy a krajinné estetiky, - v Sársku též podle hodnoty biotopu.
36
3.6.3. MODEL VYTVOŘENÍ FONDU Tato metoda se dá popsat jako systém nahrazení přechodné ztráty ekologických funkcí preventivním vytvářením náhradních biotopů. Pro stanovení výše poplatku byly vytvořeny různé vzorce, podle toho: - jakým způsobem se mají plánované zákroky v krajině vyvíjet (stabilní nebo rostoucí), - zda se započítá hodnota "nezralých biotopů", - a podle toho, zda nevyhnutelné snížení stavu během první fáze vývoje biotopu má být hodnotově kompenzováno. Riziko neúspěchu je kompenzováno buď zvětšením náhradních ploch ve srovnání s plochami zničenými, nebo musí být zlepšování náhradních ploch prováděno tak dlouho, dokud nebude hodnotově náhrady dosaženo. Započteny mohou být pouze hodnoty, které byly na náhradní ploše vytvořeny, tedy ne hodnoty, které náhradní plocha předem měla a na druhou stranu je třeba odečíst hodnoty, které na náhradní ploše zanikly.
3.6.4. VYROVNÁVACÍ POPLATKY PODLE SCHEMELA (SRN) Tato metoda přebírá Model vytvoření fondu a rozšiřuje jej o biologicky podloženou hodnotu biotopu. Rozlišují se biotopy, které: - plní jen základní funkci (kategorie 1; pole, intenzívní louky), - mají funkci biotopu, ale jsou osídleny jen všudypřítomnými druhy (kategorie 2; mladé živé ploty atd.), - mají funkci biotopu vysoce vyvinutou (kategorie 3 a 4; extenzívní louky, smíšené lesy atd.) - mají z odborného hlediska mimořádně vysokou hodnotu a jsou v historických dimenzích neobnovitelné (tabubiotopy: prameniště, vrchoviště atd.). Hodnotí se následující zákroky: - zástavba, - změna užívání bez zástavby, - imise, - poškození biotopu zmenšováním, dělením, zneklidňováním atd. Poplatky se vypočítávají z: - nákladu na zrušení zástavby, - nákladu na vytvoření struktury biotopu (cena pozemku, plán, péče, kontrola), - přirážky na riziko neúspěchu, - přirážky na dobu vývoje, - přirážky podle typu poškozeného biotopu.
3.6.5. INVESTIČNÍ MODEL Tato metoda vychází z představy, že stát racionálně rozhoduje o náhradě zničených biotopů. Užitek z náhradních biotopů by proto musel dosáhnout přinejmenším hodnoty nákladu na jejich zřízení. Celková užitná hodnota biotopu se vypočítá jako zúročená průměrná roční užitná hodnota biotopu (hodnota genofondu, produkce kyslíku, rekreační hodnota atd.).
37
3.6.6. SPECIFICKÁ NÁHRADA PODLE TYPU BIOTOPU Tato metoda se zakládá na ochotě společnosti platit za zničené biotopy a to jak preventivně (při realizaci regulérně povoleného záměru), tak post festum. V tomto případě náhrada nenahrazuje trestní odpovědnost (peněžitý trest). Nejprve se stanoví bodová hodnota jednotlivých biotopů a vyčíslí peněžní hodnota jednoho bodu (na základě dotazovacích akcí). Je třeba zohlednit, že zničení biotopu proběhne náhle, vývoj náhradní plochy naopak pozvolna. Jednorázové akce mají vždy větší akceptaci, než průměr rozsáhlých programů. Vypočtení hodnoty bodu vychází z hesenské metody. Hodnota bodu však neodpovídá průměrným nákladům na znovuzřízení biotopu, ale rovná se finančnímu ekvivalentu, který společnost požaduje, aby snížení biologické hodnoty akceptovala.
3.6.7. TYROLSKÁ METODA Tato metoda pracuje s fyzickou náhradou zničených biotopů prostřednictvím vytvoření srovnatelných struktur, stejně jako metoda Schemelova a Model vytvoření fondu. Náklady na vytvoření struktury biotopu se skládají z ceny pozemku, ceny plánu, péče a kontroly výsledku. Cena zničených přírodnin se hodnotí jen u chráněných druhů, protože trestání jejich poškození je možno juristicky zdůvodnit. Celková hodnota jednotlivých individuí se skládá z: • věcné hodnoty (jejich muzeální hodnoty), multiplikované koeficienty, vyjadřujícími míru ohroženosti v závislosti na kategorii v červené knize (ekologická složka) a • ideové složky, vyjádřené stupněm ochrany jednotlivých druhů (částečná, plná, v rámci země, státu, EU). Hodnoty všech zničených jedinců se sčítají a určují hodnotu zničeného biotopu. Ztrátu hodnoty je možno vyjádřit i časově jako ztrátu hodnoty do stabilizace náhradního biotopu. Poplatek slouží ke zřízení náhradních biotopů. Je možná též naturální náhrada, při níž se hodnota náhradních stanovišť musí rovnat hodnotě zničeného biotopu. Sníženou průměrnou hodnotu je možno kompenzovat větším rozsahem náhradních ploch.
38
3.7. Stav oceňování přírody a jejích mimoprodukčních funkcí v České republice V ochraně přírody v České republice se pokusy o oceňování prvků přírody začaly realizovat od sedmdesátých let, kdy byly realizovány první práce především k vyjádření škod na chráněných částech přírody. Jako první v našem státě (tehdy Československu) byl k “ocenění celospolečenských škod” na chráněných druzích rostlin a živočichů na Slovensku vypracován sazebník vyjádřený v korunách, který ovšem nenahrazoval právně určené pokuty. U rostlin se částky pohybovaly od 50 do 2 300 Kčs, u živočichů od 100 do 25 000 Kčs (los evropský). Oceňování se používalo a patrně ještě používá zejména pro soudně znalecké posudky. Podle tohoto vzoru propracovala česká ochrana přírody (Čeřovský a kol.) vlastní sazebník. Ten představoval bodové (multikriteriální) hodnocení - tzv. sosiekologický index a to úplný a souhrnný, axiologické zhodnocení v šesti stupních (0-5) hodnoty druhu na základě následujících kritérií: 1) florogenetická a fytogeografická charakteristika, současné rozšíření, ekologie, ohrožení a užitkovost (Čeřovský J. et Podhájská Z. 1981, Čeřovský et Petříček 1985), 2) skutečné současné rozšíření druhu na hodnoceném území, 3) ekologická amplituda druhu a její dynamika, 4) akutní ohrožení druhu, 5) možnost využití člověkem - hodnota druhu jako přírodního zdroje. K této sazbě je možné zvýšení ve formě 100 % - 200 % přirážky v případech např. vyjádření genetické čistoty, zařazení taxonu do kategorie ohrožených v národním a evropském kontextu. Podle této metody se vycházelo v ochranářské praxi hlavně v osmdesátých letech. Zajímavými případy použití bylo oceňování potenciálních škod u plánované přečerpávací vodní elektrárny na Berounce v CHKO Křivoklátsko. Vycházelo se z podrobného aktuálního floristického průzkumu potenciální zátopové zóny, počty jedinců byly určovány expertním odhadem, někdy ale exaktně. Např. populace tisu čítala 1745 exemplářů, celková hodnota pak činila 2 879 250 Kčs. Celková “společenská hodnota populací chráněných druhů vyšších rostlin” pak 53 mil. Kčs (Kolbek et Petříček 1988). I když již nezjistíme, jakou roli hrál při rozhodování tento argument, přehrada se nakonec nestavěla. Druhým úspěšným příkladem bylo hodnocení části ekologických škod způsobených sovětskou armádou ve VVP Mladá, konkrétně na chráněných druzích. Podmínkou byla prokazatelná kvantifikace úbytku vlivem vojenské činnosti, což sovětská armáda uznala pouze u druhu hořce křížatého (Gentiana cruciata). Výchozí stav populace byl podložen fotodokumentací. Původní metodiku upravil J. Sádlo. Interpolací vztaženou na ostatní druhy se pak došlo k odhadu částky v řádu milionů Kč. (Husáková et al. 1991). V období počátku ekonomické reformy byl výzkum oceňování přírody prakticky zastaven a obnoven byl až koncem 90. let. V r. 1996 bylo započato s řešením čtyřletého projektu programu péče o životní prostředí MŽP ČR “Kvantifikace a kvantitativní hodnocení celospolečenských funkcí lesů ČR jak podklad pro jejich oceňování” (řešitel Doc. I. Vyskot). V r. 1997 byl zahájen projekt VaV320/1/97 k vyjadřování škod na životním prostředí (řešitel Prof. B. Moldan) a projekt VaV/620/1/97 k hodnocení a oceňování užitků a aktiv přírodních statků v ekonomii životního prostředí (řešitel Prof. J. Říha). V l. 1998 a 1999 pak započaly projekty VaV/320/2/98 a VaV/320/1/99 ke kvantifikaci externalit z těžebních činností a energetických výrob.
39
V těchto projektech byly převážně identifikovány a kvantifikovány změny kvality životního prostředí (škody na ŽP) v důsledku antropogenních činností. Pouze v případě projektu k celospolečenským funkcím lesa byl učiněn pokus o peněžní hodnocení těchto mimoprodukčních funkcí prostřednictvím ceny dřeva. V souhrnu však vlastnímu ekonomickému hodnocení úrovně kvality životního prostředí a jeho složek byla dosud věnována menší pozornost. Podíváme-li se na problematiku oceňování přírody (životního prostředí) v České republice v 90. letech, lze zaznamenat aplikaci především metody dotazníkového kontingentního hodnocení v několika případových studiích, realizovaných na Vysoké škole ekonomické, v Českém ekologickém ústavu a v Národohospodářském ústavu. Poprvé byla metoda kontingentního hodnocení použita v roce 1994 ke kvantifikaci užitků domácností při přechodu vytápění z hnědého uhlí na plyn (Šauer, Dvořák, Remtová, Carmin, Andrews). V druhé případové studii byla tato metoda aplikována na ocenění ochoty českých občanů platit za zachování přírodní podoby tmaňské lokality a za ekologicky vhodnější variantu těžby vápence u obce Tmaň v Českém krasu (Seják, Švejdarová, 1995). Dalšími studiemi s touto tématikou bylo hodnocení užitku ze snížení znečištění ovzduší a zvýšení kvality pitné vody (Tošovská, 1995), hodnocení rizika s ekologicky vhodnějším nakládáním s vybranými druhy komunálního odpadu (Šauer, Mildeová, 1995) a ekonomické hodnocení snížení rizika ze záplav v obcích Višňová a Minkovice (Šauer, Dvořák, Mildeová, Mokrišová, 1996). Vedle této subjektivní dotazníkové preferenční metody jsou v poslední době stále intenzivněji rozvíjeny expertní metody peněžního hodnocení ŽP a mimoprodukčních funkcí jeho složek. Mezi ně se řadí jak metoda měření celospolečenských funkcí lesů, rozpracovaná na lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, tak upravená hesenská metoda. Mezi expertní metody peněžního oceňování ŽP nesporně patří i metoda peněžního ocenění celospolečenských funkcí lesů, která byla rozpracována kolektivem odborníků lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně na základě využití dlouhodobě vytvářené databáze českých lesnických dat. Vedle produkční funkce jsou oceňovány funkce ekologickostabilizační, edaficko-protierozní, hydricko-vodohospodářské, sociálně-rekreační a hygienicko-zdravotní. Pro jednotlivé porostní typy lesů byly hodnoty funkcí odvozeny z rozsáhlé databáze českých lesnických dat (ÚHÚL a souvztažné odborné databáze ČR) a na peněžní vyjádření převedeny pomocí průměrné ceny dřeva v ČR. Je potěšitelné, že sumární peněžní hodnoty celospolečenských funkcí lesů (sumární hodnota těchto funkcí lesa se pohybuje přibližně v rozmezí 1,3 - 5,2 mil. Kč na hektar) se velmi blíží peněžním hodnotám lesních biotopů hesenské metody. Mezi výzkumné úkoly zemědělského výzkumu v ČR bylo v roce 1999 zařazeno téma peněžního hodnocení mimoprodukčních funkcí lesa (výzkumný úkol Národní agentury pro zemědělský výzkum 1999-2001, řešitel Doc. L. Šišák) a zároveň byl v rámci výzkumných programů MZe 2000-2004 schválen výzkumný úkol “Integrovaný soubor podkladů pro formalizované hodnocení mimoprodukčních funkcí (služeb) vodního hospodářství”, řešitel Prof. J. Říha. Hesenská metoda je intenzivně rozvíjena v Českém ekologickém ústavu (blíže viz http://gis.ceu.cz/cmapa) a byla využita ve více směrech (např. při ocenění ekologické hodnoty území kopce Tlustec, projektu trasy dálnice D8, pro vyhodnocování zemědělských dotací a j.). V tomto projektu je metoda aplikována i ve spojení se satelitním snímkováním pro environmentální korekci národohospodářských agregátů (propočet a zahrnutí spotřeby přírodního kapitálu). Sumu ekonomické hodnoty biotopů lze pracovně posuzovat jako základ pro vyjádření zásoby přírodního kapitálu ČR a prostřednictvím nového satelitního snímkování
40
bude možno sledovat vývoj této zásoby a provádět makroekonomických ukazatelů o vyjádření užití této zásoby.
environmentální
korekce
3.8. Popis původní hesenské metody Komplexní pojetí ekonomické hodnoty nemůže zůstávat jednostranně pouze u lidských preferencí (poptávkové křivky), jako je tomu v případě neoklasické ekonomie hlavního proudu, nebo u výrobních nákladů (křivky nabídky), jako je tomu u klasické pracovní teorie hodnoty. A. Marshall, jehož dílo je považováno za vyvrcholení neoklasické ekonomie (Marshall, 1890), dospěl k jednoznačnému závěru, že ekonomická hodnota může vznikat jedině v konfrontaci nabídky a poptávky, tj. na základě srovnávání nákladové a poptávkové křivky. Jedině vzájemná konfrontace obou aspektů - nákladů a užitků - může poskytovat pravdivé informace o reálných ekonomických hodnotách. Tento komplexní přístup je nutné uplatňovat nejen ve vztahu k reprodukovatelným statkům (vyrobitelných v množstvích vyrovnávajících nabídku a poptávku), ale i ve vztahu k oceňování přírodních statků (Seják, 1997), které nejsou opakovaně produkovány a není tudíž u nich k dispozici klasická nabídková křivka. Přesto ale s ohledem na soustavné poškozování funkcí přírodních statků musí společnost vynakládat prostředky na obnovu a revitalizaci těch přírodních funkcí, které byly lidmi vážně poškozeny a jejichž poškození lze s vynaložením prostředků napravit (v případech, kdy poškození není ireversibilní). V tomto smyslu mohou být pod nabídkovou křivkou identifikovány náklady na obnovu a revitalizaci funkcí přírodních statků. Takto chápaná nákladová křivka by měla být konfrontována s ekologickým užitkem oceňovaného přirozeného ekosystému a srovnávána s preferencemi lidí pro tento ekosystém. Je zřejmé, že v mnoha případech je obtížné identifikovat jak ekologické užitky, které příroda lidstvu poskytuje, tak i náklady obnovy. Neoklasická ekonomie je při vyjadřování ekologických užitků velmi omezena utilitárním rámcem přímých užitků pro spotřebitele. Tato omezenost plyne názorně z toho, že pro vyjadřování ekologických užitků přírody používá pojmu “služby přírody”, které jsou ocenitelné spotřebitelem. Související metody ochoty platit však obvykle zachycují jen malou část specifických funkcí přírody a proto obvykle velmi podhodnocují celkovou ekonomickou hodnotu služeb ekosystémů. Proto se v posledních letech stále více prostoru při oceněních ekologických užitků přírody dává odborníkům, zejména ekologům, kteří ve spolupráci s odborníky dalších vědních disciplín jsou relativně nejlépe schopni identifikovat ekologické (životodárné) funkce přírody, tj. funkce užitečné pro zachování života na Zemi. Ocenění, která jsou od ekologů požadována, mají obvykle charakter buď ordinálního uspořádání jednotlivých částí přírody podle jejich ekologických charakteristik nebo charakter kardinálního ocenění obvykle pomocí bodového hodnocení. Zároveň lze říci, že převod ordinálního uspořádání nebo kardinálního bodového ocenění částí přírody (např. biotopů) na peněžní vyjádření lze z hlediska požadavků udržitelného rozvoje realizovat mnohem věrohodněji pomocí nákladů na obnovu funkcí přírodních statků než pomocí standardního přístupu neoklasické ekonomie pomocí zjišťování hypotetické ochoty lidí platit za služby přírody. Zatímco náklady obnovy jsou reálně zjistitelné z praktických revitalizačních opatření, potom metody ochoty platit (zejména metoda kontingentního hodnocení) se ve vztahu k netržním statkům přírody nemohou zbavit svého základního nedostatku, kterým je hypotetičnost a tím i nedůvěryhodnost takových ocenění.
41
Uchovat životodárné funkce přírody znamená především zastavit enormní pokles biodiverzity a zachovat genetickou rozmanitost v jejím přirozeném vývoji (spektrum genetického materiálu obsaženého ve všech živých organismech). Biologové odhadují, jak již bylo řečeno výše, že na světě žije asi pět až třicet milionů různých druhů organismů (z nichž většina dosud nebyla vědecky identifikována). Přírodověda rozeznává asi 1,5 až 1,7 milionu druhů živočichů, z toho 45-47 tisíc druhů obratlovců, zhruba milion druhů hmyzu a 250-340 tisíc druhů rostlin (Míchal, 1992, str. 57). Biologové zároveň konstatují, že druhová bohatost zejména bezobratlých je přímo úměrná stáří ekosystémů, v nichž se druhy nacházejí. Na území České republiky lze identifikovat několik základních typů ekosystémů, odpovídajících mírně kontinentálnímu území mírného pásma (Státní program, 1998): - zemědělské ekosystémy (přes 50 % území), charakterizované nadměrným zorněním 72,2 % (s nízkou stabilitou), malým množstvím ekostabilizačních prvků, ztrátou přirozené úrodnosti, výrazným snížením schopnosti retence vod atd., - lesní ekosystémy (33,3 % území), charakterizované nadměrným podílem málo stabilních jehličnatých monokultur a poškozenými půdami, - vodní ekosystémy, charakterizované nadměrně znečištěnými vodami. V souladu s výše uvedeným přístupem k určování ekonomické hodnoty přírodních statků se jeví jako vhodné pro oceňování jednotlivých dílčích částí ekosystémů vyjít z rozdělení na relativně přírodní (přirozené) a antropogenní přírodě vzdálené až cizí biotopy (jakožto území pro určité rostlinné a živočišné druhy), na kteréžto dva typy lze celkové území České republiky rozdělit. Zatímco produktivní antropogenní biotopy např. zemědělské půdy, stavební a zastavěné pozemky a příslušnou činností ovlivněné (ruderalizované) další pozemky a pod.) poskytují hospodářské užitky a jejich prostřednictvím a prostřednictvím tržních ocenění lze odvozovat jejich ceny (tato ocenění jsou v současnosti v České republice zakotvena zejména Vyhláškou MF č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku), potom u přirozených biotopů (u nichž vodní a lesní biotopy mají největší význam), které zabezpečují ekologickou stabilitu území a udržují prostředí pro život, je třeba ocenění odvozovat z jejich stabilizační (životodárné) role a z nákladů, které je nutné vynakládat na udržení (nahrazení) této stabilizační funkce. Jednotlivý přírodní statek (strom, část zemědělského pozemku apod.) má své funkce a tím i svou ekonomickou a ekologickou kvalitu určenu jedině v komplexu s prostředím (biotopem), ve kterém se nachází, může být reálně oceňován jen v kontextu souvisejícího biotopu a v kontextu své role, kterou hraje v souvisejícím ekosystému.
3.8.1. VYJÁDŘENÍ EKOLOGICKÉHO PŘÍNOSU PŘÍRODNÍHO STATKU U přírodních statků lze tudíž k ocenění jejich ekologických funkcí přistoupit identifikací např. podle stupňů přirozenosti vegetace (např. deset stupňů podle Schlütera, viz Míchal, 1992, str. 215). Nultý stupeň představují plochy zbavené vegetace, prvý až čtvrtý stupeň pak antropogenní biotopy (první stupeň jednoleté monokultury bez spontánních druhů), sedmý až devátý stupeň relativně přirozené biotopy s odpovídajícími ekosystémy (nejvyšší kvalitu představují trvalé porosty v přírodní druhové skladbě i struktuře):
42
Typizace vegetace podle přirozenosti Stupně přirozenosti vegetace (Schlüter 1982) 0
Slovní označení přirozenosti ekosystému (Ellenberg 1973,1978)
Spontánní druhová kombinace
Životní trvalost určujících druhů rostlin
-
-
-
plochy druhotně zbavené vegetace
1
VI umělý
žádná
jednoleté
monokultury bez spontánních druhů
2-4
V přírodě cizí
sekundární na části plochy nebo celoplošně
nerozhoduje
5-6
IV přírodě vzdálený
sekundární plně vyvinutá
trvalé
Strukturní znaky
umělé struktury s různou dynamikou spontánních druhů (ustupují nebo se šíří) umělé struktury s charakteristickou druhovou kombinací odlišnou od stupně 7
7
III přírodě blízký
sekundární polopřírodní
trvalé
sekundární struktury luk a lesů, polopřírodní druhová kombinace
8
II přirozený
převážně přírodní
trvalé
přírodní druhová skladba, pozměněná struktura
9
I přírodní-nedotčený
přírodní
trvalé
přírodní druhová skladba i struktura
Pramen: Míchal I., Ekologická stabilita, MŽP ČR 1992, str. 215
Stupeň přirozenosti vegetace může být z ekonomického hlediska chápán jako stupeň ekologické kvality ekosystému. Otevřenou otázkou v tomto metodickém postupu zůstává, zda kvalitu ekosystému je postačující vyjadřovat pouze mírou přirozenosti jeho vegetace a nebo by měly být používány i další ekologické charakteristiky (např. zralost ekosystému, počet druhů nebo intenzita materiálně-energetických toků v příslušném ekosystému a další). Námitky některých odborníků (např. názor I. Dejmala) spočívají v tvrzení, že přirozenost resp. stabilita ekosystému je pouze jednou z nutných charakteristik kvality, avšak sama o sobě není postačující. Přirozenost (přírodnost) v našem geografickém prostoru se vztahuje na makroklimaticky podmíněné lesy. Proto za ekologicky nejhodnotnější přírodní statky lze z hlediska přirozenosti považovat mokřady a přírodní, druhově kombinované lesy (stupeň 9), obecně jsou pak přirozené ekosystémy řazeny do stupně 7-9. Zemědělské půdy, které náleží mezi antropogenní ekosystémy, patří v tabulce Schlütera do stupně 1-4. Komplexnější přístup k určení ekologické hodnoty území (biotopu) byl prakticky uplatněn již od počátku 80. let v Hesensku (stát SRN) pomocí bodového hodnocení provedeného ekology. Bodová hodnota pro určitý biotop byla získána z hodnocení osmi faktorů (všechny ve vztahu k ekologické situaci a reprezentaci ve státě Hesensko), každý o možném rozsahu od jednoho do šesti bodů (vyloučeno je použití nuly):
43
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
zralost přirozenost diverzita struktur diverzita druhů vzácnost biotopu vzácnost druhů tohoto biotopu citlivost (zranitelnost) biotopu ohrožení množství a kvality biotopu
matureness E: Entwicklungsgrad des Biotoptyps naturalness N: Natürlichkeit des Biotoptyps diversity of structures SV: Strukturvielfalt des Biotoptyps diversity of species AV: Artenvielfalt des Biotoptyps rareness of biotope SB: Seltenheit des Biotoptyps rareness of species SA: Seltenheit auf dem Biotoptyp üblicherweise of this biotope vorkommenden Pflanzen- und Tierarten sensibility (vulnerability) EB: Empfindlichkeit des Biotoptyps of biotope threat on number UE: Ungünstige Entwicklungstendenz der Häufigkeit and quality of biotope und Qualität des Biotoptyps
Z přístupu lze odvodit, že první čtyři charakteristiky jsou vlastním vyjádřením ekologické kvality biotopu (zralost, přirozenost, členitost struktur a členitost druhů), zatímco další čtyři charakteristiky vyjadřují stupeň vzácnosti či ohroženosti biotopu.
Součet bodů za prvé čtyři (ekologické) charakteristiky byl násoben součtem bodů za druhé čtyři (ekonomické) charakteristiky a výsledný počet vztažen k maximálně možnému počtu bodů (576). [(1 + 2 + 3 + 4) x (5 + 6 + 7 + 8) / 576] x 100 = počet bodů (3-100) Získaný počet bodů pro každý jednotlivý biotop (3-80 bodů) byl převeden do peněžní podoby násobením bodu průměrnými náklady obnovení přírodních struktur (0,62 DM/hodnotový bod je tedy hodnotou průměrných nákladů).
3.8.2. VYJÁDŘENÍ NÁKLADŮ OBNOVY FUNKCÍ PŘÍRODNÍHO STATKU Pro určení výše nákladů na obnovu funkcí přírodního statku (včetně náhradních opatření) lze rovněž použít metodiku Spolkové země Hesensko pro vyměřování poplatků při zásazích do přírody a krajiny (Věstník státu 26/1992), která je postavena na zjištěných průměrných nákladech na skutečně provedenou obnovu a na skutečně provedená náhradní opatření (náhradní opatření nemusí funkčně souviset se zásahem). Nelze přitom samozřejmě zůstávat pouze u individuálních nákladů jednotlivého případu, nýbrž je nutné náklady odvozovat z více případů obdobného charakteru. Zmíněná metodika je postavena na databázi nákladů náhradních opatření za více let, takže poskytuje obecnější nákladové hodnoty. Hesenská metodika nabízí škálu bodových hodnot biotopů všech základních druhů (les, křoviny, zahrady, vody, břehy, bažiny, lučiny, trávníky atd.), vyjádřenou ve škále 3-80 bodů na metr čtvereční hodnoceného území a přepočítávaných na peněžní vyjádření pomocí hodnoty 0,62 DM za jeden bod (blíže viz Věstník státu 26/1992). K měnovým přepočtům lze vedle oficiálního směnného kursu případně doporučit i použití kursu parity kupní síly, který lépe odráží poměry v cenových hladinách spotřebních košů v obou zemích. Jestliže kurs koruny vůči americkému dolaru činil v roce 1992 (rok vydání hesenské metodiky) 28,90 Kč za 1 USD (viz Statistická ročenka ČR 1995, str. 570) a jestliže podle kursu parity kupních sil byla koruna přibližně trojnásobně silnější (podle údajů Vídeňského ústavu pro mezinárodní hospodářská srovnání, viz i MF DNES, 16.4.1997, str. 15) a kurs marky vůči dolaru v r. 1992 činil 1,614, potom lze bod hesenské metodiky přepočítávat na koruny (v kursu parity kupních sil) hodnotou 3,65 Kč. Naproti tomu v oficiálním směnném kursu představuje bod asi 11,1 Kč (při kursu 17,90 Kč za marku). Pro přepočet na koruny bylo v letech 1999-2000 prakticky uvažováno s kursem 20 Kč/1 DM, protože to byl současný kurs, za který bylo možné německou marku reálně pořizovat.
44
Při tomto kursu hodnota jednoho bodu představuje 12,40 Kč. Potom u jednotlivých biotopů by se nákladová cena (přepočtená v paritě kupní síly) pohybovala v rozmezí 11-292 Kč za metr čtvereční, resp. 33-888 Kč za metr čtvereční v oficiálním kursu z r. 1992 a 37-992 Kč v současném kursu. Jestliže vzrostlý listnatý strom zabírá např. 100 m2 území a podle německé metodiky za 1 m2 nákladová hodnota dosahuje 60-70 bodů, pak za tento strom vychází ekologická hodnota ve výši 22 000 až 86 800 Kč. Takovým přístupem lze identifikovat peněžně ekologickou hodnotu příslušného přírodního statku. Praktické prosazení takových ekonomických hodnot do hodnotového systému naší společnosti předpokládá akceptaci těchto nových hodnot společností (tak jako k tomu došlo od počátku 80. let v Hesensku a od roku 1998 v celé SRN). V systému zastupitelské demokracie to znamená zejména akceptaci v politické infrastruktuře vládou a následně zastupitelskými orgány.
3.8.3. VYUŽITÍ NÁVRHU PRO KONSTRUKCI NÁSTROJŮ OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY Státní správa ochrany přírody a krajiny v České republice (podobně jako ve většině jiných evropských zemí) dosud nedisponuje ekonomickým nástrojem (cenou) za užívání a poškozování ekologických funkcí přírody a krajiny (s určitou výjimkou pokut, které však mají sankční charakter a neodrážejí cenu ekologických funkcí přírodního statku). Konstrukce a praktické uplatnění takových cen (a souvisejících plateb) ekologických funkcí přírody (podle výše navrženého postupu) je prvním a zcela nezbytným předpokladem k tomu, aby sektor ochrany přírody a krajiny (a ochrany životního prostředí vůbec) se změnil z jednostranně poptávkové sféry (pouze požadující dotace z veřejných rozpočtů) na sféru s vlastními příjmy, z nichž bude možno krýt náklady obnovy a náklady náhradních opatření zejména u přírodních statků, které mají charakter veřejných statků (s vlastnostmi nevylučitelnosti subjektů z jejich užívání, nerivality při užívání a případně i jejich nedělitelnosti). Na základě výše navržené metodiky nákladově-užitkového peněžního ocenění ekologických hodnot přírodních statků (biotopů) lze konstruovat systém plateb za užívání a poškozování těchto biotopů (systém plateb za zásahy do přírody a krajiny). Navržená metodika přitom reflektuje zásady pro konstrukci environmentálně optimálních a ekonomicky efektivních nástrojů ochrany přírodních statků. V souladu s hesenskou metodikou (blíže viz Věstník státu 26/1992) musí poplatkový systém vycházet z identifikace stavu přírody a krajiny před zásahem a po zásahu a platby jsou uplatňovány za ty zásahy do přírody a krajiny, které působí dočasné nebo trvalé škody anebo které nelze úplně kompenzovat obnovou či náhradními nápravnými opatřeními. Navrhovaný systém plateb za zásahy do ekologické hodnoty biotopů by měl v blízké budoucnosti doplnit existující poplatky za odnímání zemědělské půdy a měl by být postupně integrován s poplatky za odnímání lesní půdy (Seják, 1997) a obecně uplatňován ve všech případech zasahování do přírody a krajiny, kdy vznikají ekonomické škody resp. jsou omezovány dočasně či trvale ekologické funkce příslušného přírodního statku a souvisejícího vodního, lesního či zemědělského biotopu.
45
3.9. Nejnovější vývoj teorie hodnocení netržních částí přírody Vývoj v oblasti hodnocení netržních služeb a statků přírody a biodiverzity byl v období před summitem v Johannesburgu poměrně dynamický. V roce 2002 bylo publikováno několik varovných zpráv. Např. zpráva OSN, založená na pracích asi tisíce vědců z celého světa, konstatuje, že pokud se lidstvo nechá unášet jen tržními silami, hrozí za 30 let vyhynutí až třetině savců a lidstvo čekají katastrofy a žízeň (UNEP, 2002). Podobně tým vědců z kalifornské organizace Redefining Progress pod vedením M. Wackernagela konstatoval, že prakticky již od roku 1985 spotřebovávají lidé ročně až 1,2krát více zdrojů než příroda zvládá obnovit (PNAS, 2002). Ze zprávy jasně vyplývá, že pokračování v současných trendech pravděpodobně povede během několika desítek let ke globálnímu kolapsu biosféry. Dá se říci, že povědomí o tom, že ochrana biodiverzity, tj. v podstatě ochrana přírodních a přírodě blízkých území se stává jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěšnosti v ochraně životního prostředí, se postupně rozšiřuje, zůstává však nadále omezeno spíše na vědeckou sféru a neproniklo zatím šířeji do sféry politického rozhodování. O tom konec konců svědčí skromné výsledky jinak monstrózního johannesburgského summitu. Jedním z nejdůležitějších, zároveň však nejméně chápaných užitků z biodiverzity je životodárná funkce ekosystémů, která umožňuje existenci života na Zemi. To např. konstatuje nedávný dokument OECD „Problémy rozdělování v oblasti biodiverzity: rámec a zkušenosti v jednotlivých zemích“ (Distributive Issues in Biodiversity: Country Experiences and Framework, OECD 2002). Udržování biodiverzity si vyžaduje značné náklady a to jak přímé (výdaje na ochranu přírody a krajiny), tak nepřímé (např. škody způsobované volně žijícími druhy sousedícím územím) a také náklady ušlé příležitosti (ztráty potenciálních užitků z půdy či zdrojů užívaných jinak než k ochraně). Protože životodárná funkce biodiverzity patří mezi globální veřejné statky, její udržování vyžaduje intervenci veřejné politiky v podobě souboru tržních i netržních opatření. Existenční význam biodiverzity pro lidstvo byl v 90. letech jasně deklarován i významnými světovými ekonomy, kteří rozpracovali ekocentricky pojatou metriku diverzity pomocí modelování příbuznosti druhů (Weitzman 1992, Sollow et al. 1993). Podle současné odborné ekologické literatury ekosystém poskytuje v kterémkoliv čase určitý „tok služeb“, závislých na : - typu ekosystému, - jeho stavu, - způsobu udržování nebo obhospodařování (managementu), - socio-ekonomickém kontextu. Změna hospodaření, ať již negativní (například odlesnění) nebo pozitivní (revitalizace) změní stav ekosystému a tím pádem i tok užitků (přestože některé složky služeb přetrvávají, jejich velikost a složení se změnilo). Snahy ocenit veškeré složky ekosystému v konkrétním čase většinou neposkytují příliš relevantní informaci. Důležitější je stanovení změny hodnot služeb poskytovaných ekosystémem, vyplývajících z dané změny managementu. Změna toku služeb je v současných vědeckých pracích stanovována: 1) explicitním odhadem změny hodnoty, 2) ohodnocením samostatně hodnoty služeb ekosystému při současném a alternativním managementu a porovnáním výsledků. Pokud bude ztráta dané služby nevratná, potom musí být zahrnuta také ztráta opční hodnoty.
46
Důležité je, že se porovnává ekosystém se změnou managementu a ekosystém beze změny managementu – nikoli tedy pouze stav před a po zásahu. Otázkou tedy je, zda celková hodnota souboru služeb ekosystému je větší či menší při prvním nebo druhém způsobu obhospodařování. Skutečná změna hodnoty užitků může být vyjádřena jako: 1) změna hodnoty ročního toku užitků (pokud jsou relativně konstantní v čase), 2) změna současné hodnoty všech příštích toků užitků (tzv. celková hodnota). Ovšem kvantifikovat veškeré biofyzikální změny je velice obtížné a je potřeba zjistit celý řetězec příčin a následků. Například při odlesnění půdy a založení zavlažovaného pole musíme zjistit nejprve odhad vlivu odlesnění na hydrologii toků, potom stanovit, jak změna vodních toků ovlivní dostupnost vody a jako poslední krok stanovit, jak dostupnost vody pro zavlažování ovlivní produkci. Určení řetězce následků vyžaduje spolupráci mnoha expertů v odlišných oborech (v tomto případě lesníků, zemědělců, hydrologů, vodních inženýrů a ekonomů). Dalším problémem je fakt, že informace jsou běžně dostupné pouze v části řetězce a často v nesouměřitelných jednotkách. Některé typy hodnot užitků se ukazují, že nejsou odhadnutelné žádnou dostupnou metodou, ať již v důsledku nedostatku dat, nebo kvůli obtížnosti izolovat z nich potřebné informace. Proto můžeme veškeré odhady považovat za podceněné. Navíc sečítání budoucích toků služeb prostřednictvím jejich diskontování v čase je spjato s teoreticky otevřenou otázkou přiměřené výše použité diskontní míry. Můžeme tedy shrnout, že pro praktická ocenění netržních částí přírody lze přístup pomocí sumace ročních služeb přírody resp. životního prostředí v čase považovat za obtížně proveditelný z několika důvodů: 1. je nemožné podat úplný seznam netržních služeb přírody pro člověka, protože lidé znají zatím jen nepatrný zlomek vztahů a zákonitostí ve fungování ekosystémů (jak ukázal experiment Biosféra 2, v němž člověkem vytvořené umělé ekosystémy se po krátké době zcela zhroutily); 2. stejně jako je neomezený seznam služeb ekosystémů, stejně neomezená a těžko vyjádřitelná je celková ekonomická hodnota ekosystémů, které tvoří nezbytné existenční podmínky pro život; 3. vzhledem k potřebě použití diskontní míry se otevírají v ekonomické teorii dosud naprosto nesjednocené názory na otázku přiměřené výše této míry v případě aplikace na životní prostředí. Škála názorů sahá od několikaprocentních kladných diskontních měr až k mírám se zápornou hodnotou; 4. v multikriteriálním hodnocení, které většina metod oceňování používá, nelze sčítat užitky pro přírodu jako takovou s užitky pro technické potřeby společnosti (nelze sčítat užitky, které jsou vzájemně závislé a substituční); 5. oceňovat služby přírody pro člověka sice odpovídá utilitárnímu pojetí neoklasické ekonomie hlavního proudu, avšak je zásadně omezující, protože mnohem důležitější než služby pro člověka jsou vzájemné služby v ekosystémech; 6. služby přírody jsou nenahraditelné a hodnotově neomezené, a proto je nelze ocenit v jejich celku; 7. metoda sečítání diskontovaných hodnot budoucích služeb znemožňuje vyjádřit vnitřní ekosystémové souvislosti hodnocených částí přírody prostě proto, že běžný spotřebitel nemá o těchto systémových souvislostech dostatek informací a proto jeho preference je nemohou ani vyjádřit. Např. takové ekologické služby, jakými je jímání uhlíku, fixace dusíku, hydrologické cykly, biodiverzita, výroba kyslíku, udržování globálního klimatu, tvorba půdy a primární produktivita, ačkoli jde o služby pro lidi nutné, přesto lidé subjektivně často tyto hodnoty nezařazují ani do přímé, ani do nepřímé užitné hodnoty. 47
Proto jsme v tomto projektu vyšli z hypotézy, že celková hodnota služeb ekosystémů je nekonečná (díky tomu, že bez zdravých ekosystémů by mj. nebyl možný ani život člověka) a pro praktickou ochranu přírodních částí území je nejvhodnější zvolit územní přístup. Rozdělení celého území na množinu typů biotopů a jejich bodové ohodnocení podle několika ekologických charakteristik umožňuje získat informaci o relativní ekologické významnosti jednotlivých typů biotopů. Ekologické funkce (služby) přírody jsou nenahraditelné a tento projekt si neklade ambice je ekonomicky ocenit, jsou však oceňováni jejich nositelé (biotopy) jakožto prostředí vhodné pro určité rostlinné a živočišné druhy. Nejprve vznikla v prvé fázi řešení projektu v r. 2001 škála bodových hodnot typů biotopů, která navzájem bezrozměrně hodnotí vzájemné vztahy mezi těmito nositeli ekologických funkcí (typy biotopů) a následně byla k těmto typům biotopů formulována kritéria pro hodnocení konkrétních biotopů v konkrétním území. V další fázi byla k bodům přiřazena peněžní hodnota na základě identifikovaných průměrných revitalizačních nákladů na jeden bod. Řešitelé projektu tak chtějí identifikovat novou dimenzi ekonomické hodnoty, která bude zahrnovat ekologickou hodnotu přírody a krajiny. Vznikne tak nový ekonomický nástroj, který bude vedle dosavadních poplatků za ekonomické újmy vytvářet povinnost úhrady ekologické újmy. Obě výše uvedené fáze řešení projektu lze popsat jako: 1) hodnocení typologické (typu biotopů) a 2) hodnocení individuální (jednotlivých konkrétních biotopů). Třetí a poslední fází řešení projektu je hodnocení peněžní, které může mít mnoho aplikačních podob (preventivní, kompenzační, restriktivní, atd.). Řešitelé jsou si samozřejmě vědomi problémů se zaměňováním pojmů „biotop“ a „ekosystém“. Biotop je prostředím pro fungování jednoho nebo více ekosystémů. Právě proto pro praktickou ochranu přírody a krajiny se územní přístup přes biotopy jeví jako nejnadějnější. Řešitelé projektu budou schopni zajít i do větších podrobností než NATURA 2000. Řešitelé zároveň zdůrazňují, že stanovením peněžní hodnoty biotopů nemůže dojít k výprodeji území ČR bohatými investory, jak se někteří při povrchním uvažování domnívají. Jestliže přírodně nejhodnotnější části území jsou chráněny legislativně jako zvláště chráněná území a jestliže přitom díky striktní implementaci přísné legislativy nedochází k jejich výprodeji, nemůže dojít k jejich výprodeji ani po stanovení nové dimenze ekologické hodnoty, která ochranu posílí formou zavedení kladné ekonomické hodnoty dosud bezplatně konzumovaných nebo poškozovaných veřejných přírodních statků. Ekonomickému nástroji (tj. úhradě ekologické újmy za zásahy do přírody a krajiny) budou vždy nadřazeny nástroje legislativní (administrativní), které budou tyto činnosti regulovat tak, že je budou odsouvat do ekologicky méně hodnotných území. Úhrady ekologické újmy za zásahy do přírody a krajiny mohou proto nejvíce prospět zejména v těch částech území ČR, které nejsou zvláště chráněny a u nichž jsou dosud oceňovány jen jejich ekonomické funkce, zatímco jejich ekologická hodnota je dosud považována za nulovou. Nová dimenze ekologické hodnoty území učiní rozhodující část území ČR územím s kladnou ekologickou hodnotou a tím zdraží přístup k ekonomickému využití území o ekologickou újmu, kterou bude muset investor nahradit ať už revitalizačním opatřením, náhradním opatřením v jiném místě nebo finanční úhradou vzniklé ekologické újmy.
48
4. Hodnocení biotopů ČR 4.1. Seznam typů biotopů ČR a jejich bodové ohodnocení V rámci úvodní etapy řešení projektu ocenění netržních částí (ekologických funkcí) přírody a mimoprodukčních funkcí jejích složek bylo rozhodnuto o struktuře řešení úkolu. Výchozím podkladem pro řešení se stala na doporučení komise pro posouzení a hodnocení nabídek hesenská metoda oceňování biotopů. Komise doporučila zacílit řešení projektu na praktickou aplikaci této metody na typy přírodních stanovišť soustavy NATURA 2000. V přístupu podle hesenské metody se problém hodnocení a oceňování dělí na složku objektivizovatelnou – stanovení vnitřní hodnoty biotopů na základě jejich vzájemného porovnání souborem kriterií – a proměnnou složku společenského ocenění hodnotového bodu biotopu. Vlastní postup řešení úkolu v přírodovědné rovině byl rozdělen do tří okruhů. Prvním okruhem bylo vypracování úplného seznamu typů biotopů pro území České republiky, protože Katalog biotopů ČR, vypracovaný pro potřeby mapování stanovišť soustavy Natura 2000 se podrobně zabývá pouze přírodními a přírodě blízkými typy biotopů z hlediska jejich vegetace. Druhým okruhem bylo vzájemné porovnání vnitřní hodnoty jednotlivých typů biotopů a prověření k tomu vhodných kriterií. V souladu s hesenskou metodou bylo propracováno osm ekologických kritérií (charakteristik): zralost typu biotopu, přirozenost typu biotopu, diverzita struktur typu biotopu, diverzita druhů typu biotopu, vzácnost typu biotopu, vzácnost přírodních druhů typu biotopu, citlivost typu biotopu a ohrožení množství a kvality typu biotopu. Každému jednotlivému typu biotopu byla přiřazena hodnota 1-6 bodů pro každou z výše zmíněných osmi charakteristik. Pro výpočet výsledná bodové hodnoty daného typu biotopu byl beze změny převzat formalizovaný matematický model z hesenské metodiky, který násobí součet bodových hodnot prvních čtyř charakteristik vycházejících z podstaty typu biotopu součtem zbývajících čtyř charakteristik popisujících biotop z hlediska vnějších vlivů a daností. Tato bodová hodnota vyjadřuje relativní význam typu biotopu ve vztahu k ostatním typům biotopů. Třetím okruhem bylo nalézt metody a kriteria pro posouzení konkrétního biotopu v konkrétním území, kterými by byla zpřesněna základní hodnota typu biotopu. U přírodních a přírodě blízkých typů biotopů jde o jejich posouzení z hlediska ontogenetického vývoje, úplnosti vegetačních struktur, četnosti všech přítomných, chráněných a ohrožených druhů a z hlediska postavení (integrity) biotopu v konkrétní krajině, které by vyjádřily jak jeho výjimečnost v rámci daného typu, tak i míru jeho zralosti či narušení.
4.1.1. VYPRACOVÁNÍ SEZNAMU TYPŮ BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Při vypracování seznamu typů biotopů jsme vyšli z všeobecného úkolu aproximace práva s Evropskou unií a tedy z předpokládané implementace dvou důležitých směrnic EU (Směrnice o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (92/43/EHS), a Směrnice o ochraně ptáků (79/409/EHS)). Za základ souboru biotopů proto byl vzat systém přírodních stanovišť – NATURA 2000 podrobně rozpracovaný pro naší republiku v “Katalogu biotopů České republiky”, vydaném pro potřeby mapování stanovišť k implementaci výše uvedených směrnic EU.
49
Při sestavování seznamu byly typy biotopů agregovány do dvou hlavních skupin: přírodní a přírodě blízké biotopy, a antropogenní biotopy. Přírodní a přírodě blízké typy biotopů byly i s kódovým označením převzaty z Katalogu biotopů České republiky a to jako nejnižší typologický stupeň, tj. až i jako pomocné podjednotky. Do skupiny přírodě vzdálené až cizí biotopy byly zařazeny biotopy silně ovlivněné člověkem a jejich kódovému označení z Katalogu biotopů České republiky bylo předřazeno písmeno X. Protože přírodní a přírodě blízké typy biotopů jsou popsány především na základě vegetace a jejich rozlišení je postaveno na diagnostických a dominantních druzích rostlin, byly pro potřebu postihnutí všech přírodních stanovišť nově popsány vodní biotopy, které jsou rozlišitelné pouze podle fauny a fyzikálně-chemických vlastností vodního prostředí. Skupina antropogenních biotopů byla stanovena nově, neboť v Katalogu biotopů České republiky, který byl pořízen k mapování přírodních stanovišť, je tato skupina typů biotopů rozpracována pro náš účel nedostatečně. Proto byly antropogenní biotopy dále rozčleněny na podskupinu „přírodě vzdálené biotopy“, které mají označení X a písmeno upomínající na skupinu jim blízkých přírodních biotopů, na podskupinu „přírodě cizí biotopy“, které jsou označeny písmenem X a číslem, a na podskupinu „přírodě cizí biotopy s omezenou biotou“, které jsou označeny písmeny XX. Pro rozlišení jednotlivých typů biotopů byl proveden jejich verbální popis z hlediska zvolených kriterií hodnocení. Na tomto základě byl jeden z biotopů Katalogu (R3.4 Degradovaná vrchoviště) převeden do skupiny antropogenních biotopů do podskupiny „přírodě vzdálené biotopy“. K přesnějšímu rozlišení mezi přírodními a antropogenními biotopy a k přesnějšímu zařazení antropogenních typů biotopů v subsystému antropogenních typů biotopů byly zpracovány „degradační a regradační řady“, které mj. vyjadřují podobu různých stádií přeměny nebo poškozování přírodních biotopů a naopak. Tato šetření ukázala potřebu nového pohledu i na sytém třídění biotopů v Katalogu biotopů ČR. S autory Katalogu byla diskutována především otázka převedení biotopu M2.1 Vegetace letněných rybníků do antropogenních biotopů, kam přes svoji určitou vzácnost patří stejně jako námi popsaný, svým charakterem obdobně specifický biotop synantropní vegetace X4.1 Tradiční náves. Naopak, námi popsaný biotop XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště, vzniká často zcela přírodními procesy a měl by být zařazen v přírodních a přírodě blízkých typech biotopů.
4.1.2. KRITERIA K HODNOCENÍ TYPŮ BIOTOPŮ Při stanovení hodnotících kritérií (charakteristik) jsme na rozdíl od hesenské metodiky, jak je níže podrobně zdůvodněno, vyšli z maximálně dosažitelného nejúplnějšího stavu daného typu biotopu. Hodnota konkrétního biotopu je dále upřesnitelná koeficienty na základě jeho aktuálního stavu. Jinak by bylo nutno každé sukcesní stádium daného typu biotopu považovat za samostatný typ biotopu. Pro potřeby práce na projektu byla kritéria používaná hesenskou metodikou k hodnocení typů biotopů zhodnocena a upravena následujícím způsobem: Z – Zralost V hesenské metodice se toto kritérium vztahuje k aktuálnímu průměrnému stavu typu biotopu, neboť tato metodika pojímá biotop spíše jako geodetickou jednotku než jako typ
50
ekosystému a vychází z průměrné kvality všech konkrétních biotopů daného typu ve spolkové zemi Hesensko. Tam, kde jsou příliš vysoké extrémy od průměru na obě strany zavádí samostatné jednotky. Například u ekosystémů, jako jsou bučiny, si hesenská metodika pro ontogenetickou zralost ekosystému zavedla samostatné biotopové jednotky (Bukový les na kyselé půdě, Bukový les mezofilní a Bukový les na vápnité půdě a k nim společnou jednotku Bukové zalesnění před zápojem korun a dále pro všechny přírodní lesy společnou jednotku Holiny, přirozená obnova, sukcese v lese a před lesem). V našem postupu, kdy vycházíme z rozšířeného katalogu biotopů ČR pro potřeby NATURY 2000, tj. z ekosystémových jednotek, je uvažován vždy ekosystém. Avšak ani u některých biotopů s plně antropogenními ekosystémy, které si i v našem pracovním ekosystémovém přístupu zachovávají rysy geodetických jednotek, například XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází, X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů, X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů apod., nemá ontogeneticky chápané kriterium zralosti žádnou srovnávatelnou kvalitativní hodnotu. Protože však bylo třeba zachovat strukturu hesenské metodiky s váhou čtyř kritérií vyjadřujících „vnitřní“ hodnotu biotopů a čtyř kritérií vyjadřujících „vnější situovanost biotopů“, bylo nutno pro kriterium zralosti, coby vnitřní hodnoty biotopu, zvolit fylogenetické stáří ekosystému a fylogenetické stáří jeho určujících druhů. 1 – antropogenní biotopy s převahou neofytů a invazních druhů Například zastavěné plochy, výsypky bez vegetace, lada s jedno a dvouletými ruderály a segetály, polní kultury (symboly X a XX). 2 – antropogenní biotopy s velikým podílem neofytů, archeofytů a apofytů Úhory, lada, intenzívně obhospodařované louky a pastviny, některé kulturní lesy, vodní nádrže (např. s vodním morem kanadským Elodea canadensis). 3 – antropogenní biotopy s malým podílem neofytů a pozdních archeofytů Extenzívně obhospodařované louky a pastviny, dna letněných rybníků, a štěrkové náplavy, náhradní společenstva klimaxových a azonálních společenstev, kulturní smíšené lesy. 4 – přírodní biotopy subrecentní (závěr přirozeného vývoje krajiny) Rákosiny, společenstva vysokých ostřic, vřesoviště, klimaxové a azonální lesy (dubohabřiny, bučiny, smrčiny, lužní lesy, kyselé doubravy, kyselé bučiny). 5 – přírodní biotopy s pozdně postglaciálními relikty (submediteránně – subatlantsky laděné) Přirozené (oligotrofní) stojaté vody, přirozené toky parmového a cejnového pásma, prameniště, vápnitá slatiniště, přechodová rašeliniště, skalní společenstva, suché trávníky, extrazonální lesy (teplomilné doubravy a reliktní bory). 6 – přírodní biotopy s glaciálními až raně postglaciálními relikty (subarkticko – subalpinsko kontinentálně laděné) Jezera, oligotrofní jezírka a tůně, prameny a pramenné stružky, přirozené toky pstruhového a lipanového pásma, slaniska, vrchoviště, alpínské a subalpínské trávníky, kosodřevina, rašelinné a boreální bory, část skalních biotopů.
51
P – Přirozenost Tímto kriteriem se rozumí míra antropického ovlivnění existenčních podmínek vzniku a trvání biotopu. Nejvyšší hodnocení mají přírodní biotopy, na kterých nelze prokázat ani globální antropogenní vliv, jsou bez narušení druhového složení a dalších kvalitativních a kvantitativních znaků, (například L5.1 Květnaté bučiny nebo R3.2 Vrchoviště s klečí). Nižší hodnocení mají biotopy, jejichž existence je závislá na člověku (např. T1.1 Mezofilní ovsíkové louky) a nejnižší hodnocení mají biotopy, jejichž existence je zcela závislá na člověku (např. haldy a výsypky či hřbitovy). Pro přirozenost typu biotopu byla převzata klasifikace biotopů dle Ellenberga 1963,1978): 1 – umělý Umělé struktury, plochy druhotně zbavené vegetace, voda bez živých organizmů. 2 – přírodě cizí Životní forma rostlin nerozhoduje, geograficky a strukturně cizí společenstva (ruderální a segetální společenstva, pole, rumiště, vodní nádrže s řasami). 3 – podmíněně přírodě vzdálený Porosty jednoletých až vytrvalých rostlin, náhradní pozměněné biotopy, porosty s výrazným podílem apofytů nebo allochtonních druhů (hnojené letněné rybníky, intenzivně obhospodařované louky, ruderalizovaná lada, segetální společenstva s archeofyty, monokultury původních lesních dřevin v jiném vegetačním stupni). 4 – podmíněně přírodě blízký Náhradní biotopy, pozměněné v druhové skladbě i strukturně, výskyt allochtonních druhů, (extenzivně využívané letněné rybníky, degradované pařeziny, extenzivně obhospodařované louky a pastviny, lomy, monokultury původních lesních dřevin). 5 – přírodě blízký Náhradní biotopy, druhová skladba zachována, ale pozměněná struktura (dubové pařeziny, rybníky s litorální zónou, alpinské louky, některé suché trávníky). 6 – přírodní Přírodní druhová skladba i struktura, klimaxová nebo paraklimaxová společenstva (přírodní lesy, jezera, neovlivněná litorální společenstva, skály a droliny přírodního původu, prameniště, slatiniště, rašeliniště). DS – Diverzita struktur Pro toto kritérium byla převzata definice hesenské metodiky, kde diverzita struktur vyjadřuje zastoupení vegetačních pater podle životních forem a je z hlediska vnitřních vlastností typu biotopu charakterizována pomocí maximálního počtu pater a horizontální diferenciace (pokryvnosti). Různorodost vegetace je hodnocena podle rozvrstvení nebo podle výskytu některých typů vegetace. K tomu je použita upravená klasifikace typů vegetace dle Ellenberga (1974): fanerofyty (stromy), nanofanerofyty (keře), dřevnaté chamaefyty (polokeře), bylinné chamaefyty (nadzemní pupeny), hemikryptofyty (pupeny na úrovni země), geofyty (podzemní pupeny), terofyty (krátkověké rostliny), hydrofyty (vodní trvalky) a dále liany, parasiti, poloparasiti a epifyty. Bodová hodnota typů biotopů pak je stanovena:
52
1 – mimořádně nízká (plošně nevyvinuto ani jedno patro) Biotop není vertikálně ani horizontálně diferencován (synuzie), plochy bez vegetace, fragmenty vegetace (asfaltované cesty, vegetace na umělém podkladě, vegetační dlaždice, zdi se štěrbinovou vegetací). 2 – velmi nízká (jedno patro) Typ biotopu je velmi málo diferencován (1 – 2 životní formy, jednodruhová vodní vegetace, štěrkoviště, společenstva skal a drolin, pěchavové trávníky). 3 – nízká (dvě patra) Typ biotopu málo výrazně vyvinut, přítomnost jen několika životních forem (vegetace makrofyt, rákosiny, vegetace letněných rybníků, prameniště, rašeliniště, slaniska, alpínské trávníky a společenstva vysokých ostřic, poháňkové pastviny, jednoleté úhory). 4 – středně vysoká (tři patra) Biotop výrazně vertikálně nebo horizontálně rozvinut, více životních forem (drobné nebo lineární skupiny roztroušené zeleně, členité zahrady, opuštěné vinice, subalpinské vysokostébelné nivy, tužebníková lada). 5 – vysoká (čtyři patra) Stanoviště s vyvinutými horizontálními nebo vertikálními strukturami nebo s více životními formami (acidofilní doubravy, acidofilní a květnaté bučiny, bory a smrčiny). 6 – velmi vysoká Stanoviště s bohatou horizontální a vertikální členitostí a s mnoha životními formami (lesy s vyvinutým rozvrstvením, přirozené okraje lesů, plošné a široké lineární remízky, habrové a teplomilné doubravy, tvrdé luhy, přirozené smrčiny s bohatou přirozeným zmlazením). DS – Diverzita struktur u vodních biotopů V případě hodnocení diverzity struktur u vodních biotopů, nelze pro vyjádření vertikální diferenciace převzít klasifikaci typů vegetace podle Ellenberga (1963) tzn. zastoupení vegetačních pater podle životních forem. Stejně tak pokryvnost – horizontální diferenciace je specifická pouze pro suchozemské biotopy, v tekoucí vodě je závislá zejména na síle a směru vodního proudu. Pro zachování jednotnosti s bodovým hodnocením suchozemských biotopů, kde je 6 bodová stupnice s vegetačními patry, byl navržen systém vertikální diferenciace i ve vodních biotopech, obecně platný jak pro stojaté, tak tekoucí vody, který spojuje (zahrnuje) botanické i zoologické hledisko. Vertikální struktury (tzv. „patra“) ve vodním biotopu 1. hyporheál (hyporheos) 2. bentál (benthos) 3. submerzní vegetace – ponořená, kořenující ve dně (Batrachium spp.p.p., Callitriche spp.p.p.) 4. pelagiál (volná voda): plankton (bakterie, sinice, řasy, prvoci, zooplankton, fytoplankton) nekton (živočichové schopni překonávat i silné proudění vody: ryby, kruhoústí, obojživelníci, plazi, velké druhy korýšů (Decapoda), některé druhy brouků (Dytiscidae, Hydrophilidae)
53
5. pleuston (i neuston) živočichové na hladině, natantní (plovoucí + vzplývavá) vegetace (vzplývavé druhy některých lakušníků, okřehkovité rostliny apod.) 6. emerzní vegetace – horní části květonosných lodyh, vynořená makrofyta kořenující ve dně Bodová stupnice 1 – mimořádně nízká Biotop není vertikálně diferencován, plošně není vyvinuto ani jedno patro: umělé podklady, vybetonovaná koryta, nádrže apod. 2 – velmi nízká (1 patro) Biotop velmi málo diferencován, např. podzemní biotopy. 3 – nízká (2 patra) Biotop málo výrazně vyvinut, např. prameny, pramenné stružky. 4 – středně vysoká (3 patra) Biotop výrazně vertikálně vyvinutý, např. periodické vody, horní úseky toků. 5 – vysoká (4 patra) Stanoviště s vyvinutými vertikálními strukturami např. spodní úseky vodních toků. 6 – velmi vysoká (5 – 6 pater) Stanoviště s bohatou horizontální a vertikální členitostí, např. přirozené eutrofní vodní nádrže. DD – Diverzita druhů Toto kritérium je ve vzájemném porovnání biotopů rovněž vnitřní hodnotou biotopu a vyjadřuje početní zastoupení druhů v biotopu a je charakterizována početním rozpětím všech druhů. 1 – extrémně chudá Specifické druhy téměř chybí, většinou technicky vytvořená stanoviště, maximálně s fragmenty vegetace (jeskyně, střechy, asfaltové plochy, vegetační dlaždice). 2 – chudá Jednostranná dominance několika oportunních druhů (monokultury). Specializované druhy téměř chybí (jezera, říční náplavy, polní kultury, intenzivní louky, mnoho antropogenních stanovišť, úhory). 3 – mírně bohatá Převládají oportunní druhy (eutrofizované rybníky, sutě, úhory, paseky, sešlapávaná stanoviště). 4 – středně bohatá Oportunní a specializované druhy jsou zhruba v rovnováze (mezotrofní rybníky, prameniště, rašeliniště, slaniska, vrbové luhy, křoviny, acidifikované lesy, nádraží). 5 –bohatá Převládají specializované druhy (skály, sekundární trávníky, suché bylinné lemy, teplomilné doubravy, suché bory, květnaté bučiny, remízky, lada).
54
6 – velmi druhově bohatá Vyskytují se téměř výlučně specifické druhy (mokré louky, suché trávníky, subalpinské vysokostébelné nivy, šípákové doubravy - lesostepi). VB – Vzácnost typu biotopu Bodové hodnocení je kombinací rozlohy typu biotopu a četnosti jeho výskytu na území ČR s přihlédnutím k jeho rozloze a četnosti v rámci Evropy a to v závislosti vyjádřené tabulkou: Výskyt / velikost biotopu
vzácný
roztroušený
hojný
maloplošný
6
4
2
velkoplošný
5
3
1
Vzácností se zde rozumí geograficky, klimaticky nebo geologicky podmíněná ojedinělost typu biotopu. Například L3.4 Panonské dubohabřiny, A1.2 zapojené alpínské trávníky, nebo L5.3. Vápnomilné bučiny. Roztroušené jsou typy biotopů vyskytující se na mnoha lokalitách ne však pravidelně na celém území republiky a ne v celkově velkém počtu. Například M5 Devětsilové lemy horských potoků nebo L 7.1 Suché acidofilní doubravy. Hojně se vyskytující typy biotopů se na území republiky vyskytují více méně všude a ve velkém počtu. Například L2.2. Údolní jasanovo olšové luhy nebo X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě. Maloplošnými typy biotopů se zde rozumí: 1) přirozené (klimaxové a paraklimaxové) biotopy, které v ČR dosahují plošně malých rozměrů (A2.1 Alpínská vřesoviště, K4 Nízké xerofilní křoviny, nebo M4.2 Štěrkové náplavy s židovníkem německým), 2) biotopy náhradních společenstev, které jsou svým charakterem, geomorfologickou podmíněností či kulturním typem omezeny ve své rozloze (T4.2 Mezofilní bylinné lemy,L4 suťové lesy či T1.4 Aluviální psárkové louky), 3) svým charakterem maloplošné antropicky ovlivněné a antropogenní biotopy (XL1 remízky, aleje, renaturalizační výsadby dřevin, X3.1 zbořeniště). Velkoplošnými biotopy se zde rozumí takové typy biotopů, které v ČR vytvářejí krajinnou matrix. Jsou to buď přirozené, spojité, plošně rozsáhlé biotopy (L5.4 Acidofilní bučiny, L9.1 Rašelinné a podmáčené smrčiny) nebo svým charakterem velkoplošné, antropicky ovlivněné a antropogenní biotopy (XL4 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin, XT3 Intenzívní nebo degradované mezofilní louky). 1 – hojné, obecně rozšířené velkoplošné biotopy Orná půda, hospodářské lesy, zastavěné plochy. 2 – roztroušené velkoplošné biotopy Degradované a ruderalizované trávníky, kulturní louky, přírodě blízké lesy. 3 – hojné, obecně rozšířené maloplošné biotopy Remízky a křoviny, mezofilní louky, říční rákosiny, suťové lesy, porosty náspů a hrází. 4 – vzácné velkoplošné biotopy Horské bučiny, polonské dubohabřiny.
55
5 – roztroušené maloplošné biotopy Stepní trávníky a suché lesní lemy, lemy potoků a řek, křovinná lada, zbořeniště. 6 –vzácné maloplošné biotopy Rašeliniště, kosodřevina, jezera, záplavové louky, reliktní společenstva, alpínské hole. VD – Vzácnost přírodních druhů typu biotopu V diskusi bylo opuštěno hesenskou metodou i naším dřívějším návrhem zvolené posuzování vzácnosti druhů rostlin na základě jejich legislativní ochrany. Celá řada velmi vzácných druhů není ohrožena, protože se jejich vzácnost nemění a naopak mnoho zatím ještě hojných druhů je chráněno, protože se jejich populace nápadně zmenšují. Na druhou stranu nejsou ani všechny vzácné druhy chráněny a naopak nejsou všechny chráněné druhy vzácné. Bodová hodnota kritéria proto byla pro jednoznačnost posuzování odvozena od počtu pro daný typ biotopu charakteristických přírodních druhů, které jsou vedeny na “červených” seznamech ohrožených (tj. i vzácných) druhů v České republice a v zemích Evropské unie. 1 – žádné ohrožené druhy v biotopu Počet ohrožených druhů 0. 2 – velmi málo ohrožených druhů v biotopu Pro rostliny do 5 ohrožených druhů. 3 – málo ohrožených druhů v biotopu Pro rostliny do 10 ohrožených druhů. 4 – průměrně množství ohrožených druhů v biotopu Pro rostliny do 15 ohrožených druhů. 5 – mnoho ohrožených druhů v biotopu Pro rostliny do 20 ohrožených druhů. 6 – velmi mnoho ohrožených druhů v biotopu Pro rostliny nad 20 ohrožených druhů. CB – Citlivost (zranitelnost) typu biotopu Toto kritérium vyjadřuje míru přirozené i antropogenní ovlivnitelnosti existenčních stanovištních podmínek biotopu, případně jejich synergické působení. Nižší bodové hodnocení mají takové biotopy, které lze jen těžko ovlivnit náhlou přirozenou či uměle vyvolanou změnou stanovištních podmínek, invazí nepůvodních druhů nebo atakem na některé přírodní druhy ekosystému (např. L4 Suťové lesy). Vyšší bodové ohodnocení pak mají biotopy, jež lze výše popsanými změnami snadno ovlivnit (např. M4 Štěrkové říční náplavy nebo M2.1 Vegetace letněných rybníků): 1 – biotopy silně odolné antropogenním vlivům Negativní vlivy nepůsobí (skály, akátiny, zastavěné plochy, antropogenní stanoviště). 2 – středně odolné biotopy
56
Negativní vlivy působí jen nepatrně na ekologické funkce biotopu (tvrdý luh, křoviny, kulturní trávníky, zahrady). 3 – odolné biotopy Negativní vlivy omezují pouze některé funkce biotopu (přírodě blízké trávníky, alpínské hole, měkký luh, bučiny). 4 – mírně zranitelné biotopy Jednotlivé negativní vlivy vedou k částečné ztrátě ekologické funkce biotopu (toky, jehličnaté monokultury). 5 – středně zranitelné biotopy Již jednotlivé negativní vlivy vedou ke značným ztrátám ekologické funkce biotopu (rybníky, prameniště). 6 – zranitelné biotopy Již jeden negativní vliv vede ke značné až úplné zátratě ekologické funkce biotopu (jezera, rašeliniště, slaniska). OB – Ohrožení (množství a kvality) typu biotopu Ohrožením biotopů se zde rozumí nepříznivá tendence vývoje daného typu biotopu. Toto kriterium je dáno vnější situací biotopu vyvolanou a dlouhodobě ovlivňovanou socioekonomickým stavem a směrem vývoje společnosti. Vysoké bodové ohodnocení mají biotopy závislé na zanikajících činnostech (např. T1.3 Poháňkové pastviny ohrožované zánikem pastevectví), biotopy dlouhodobě vystavené vedlejším efektům průmyslové civilizace (např. L9.1 Horské třtinové smrčiny, ohrožované vzdušnými polutanty, jejich depozicí a změnou chemizmu půdy), nebo biotopy závislé na podmínkách dlouhodobě a intenzivně ovlivňovaných urbanizací (např. M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace ohrožované hrazením toků s přerušením pohybu splavenin a omezením periodických extrémních průtoků nebo XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice ohrožované rozšiřováním zástavby na okraji obcí). 1 – plošný podíl typu biotopu prudce roste Typ biotopu je podporován současně probíhajícím nárůstem ploch (zastavěné plochy). 2 – plošný podíl typu biotopu se zvolna zvětšuje Tento typ biotopu je současným způsobem využívaní krajiny zvýhodněn (regulované vodní toky, ruderalizované kulturní lesy). 3 – plošný podíl typu biotopu se nemění Tento typ biotopu je současnými změnami krajiny víceméně nedotčen (rákosiny, skály a droliny, kulturní louky, intenzivní pole, roztroušená zeleň, hřbitovy). 4 – plošný podíl typu biotopu zvolna klesá Tyto biotopy jsou změnami ve využití krajiny postupně zasaženy (periodické a dočasné vodní plochy, štěrkové terasy řek, prameniště, rašeliniště, alpínské trávníky, suché trávníky, mezofilní louky, vrbové luhy, přirozené lesy).
57
5 – plošný podíl typu biotopu prudce klesá Tyto biotopy silně trpí současným vývojem krajiny (oligotrofní a distrofní stojaté vodní plochy, pastviny, vlhké mezofilní louky, extenzivní sady s travním podrostem). 6 – mizející typ biotopu Tyto biotopy jsou v souvislosti se změnami v krajině kriticky ohroženy (slaniska a slatiniště, luční pěnovcová prameniště).
4.1.3. VERBÁLNÍ POPIS TYPŮ BIOTOPŮ 4.1.3.1. Přírodní a přírodě blízké biotopy – nelesní V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod Z – Zralost Vesměs sukcesní stadia, směřující k zazemňování přirozených stojatých vod (slepá a mrtvá ramena, tůně, poříční jezera, spontánně zvodnělé tektonické deprese apod.), ale i antropogenních (nehnojené rybníky a nádrže s vyvinutým litorálem), s účastí druhů reliktních, recentních, neofytních (Elodea canadensis). P – Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků). Pozn.: pokud probíhají nerušeně přírodní procesy, je možno i společenstva v umělých vodních nádržích považovat za přirozené. DS – Diverzita struktur Optimálně jsou vyvinuta i tři “patra”: plovoucí nekořenující druhy (okřehky), vznášející se (Utricularia) a kořenující druhy (Nuphar), někdy i patro nad hladinou z květonosných lodyh. DD – Diverzita druhů Velmi proměnlivá, u eutrofních menší, u mezotrofních i velmi bohatá, především rdesty (Potamogeton). VB – Vzácnost biotopu Většinou roztroušené až vzácné. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Asi třetina diagnostických druhů vzácná až velmi vzácná (Aldrovanda vesiculosa, Ceratophyllum submersum,Groenlandia densa, Najas marina, N. minor, Nuphar pumilum, Nymphaea sp., Nymphoides peltata, Potamogeton alpinus, Utricularia sp. a d..) CB – Citlivost biotop Středně zranitelné biotopy, citlivé na znečištění a eutrofizaci vodního prostředí, odvodňováním krajiny.
58
OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl typu biotopu prudce klesá – tím se myslí biotopy zcela přirozené. U náhradních (antropogenních) se za jistých okolností (revitalizace říčních systémů) může ohroženost zmírnit až i zvrátit. V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod Z – Zralost Vesměs sukcesní stadia (viz předchozí typ), směřující zazemňováním přirozených stojatých vod (slepá a mrtvá ramena, tůně, poříční jezera, spontánně zvodnělé tektonické deprese apod.), ale i antropogenních (nehnojené rybníky a nádrže s vyvinutým litorálem). P – Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků). Pozn.: pokud probíhají nerušeně přírodní procesy, je možno i společenstva v umělých vodních nádržích považovat za přirozené. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jednovrstevná, dvouvrstevná optimálně až třívrstevná vegetace: spodní s ponořenými taxony, převažujícími lakušníky (Batrachium spp.) a hvězdoši (Callitriche sp.) nebo žebratkou bahenní (Hottonia palustris). Na hladině splývají listy jmenovaného rodu lakušníků (např. Batrachium aquatile), dále druhy okřehkovitých (Lemna minor, Spirodela polyrhiza) a nad hladinu “vyčnívají ve třetím “patře” např. žabníky (Alisma), šmel (Butomus), halucha vodní (Oenanthe aquatica) a d. VB – Vzácnost biotopu Většinou roztroušeně téměř po celém území ČR (dříve častěji, řada lokalit zanikla), některé typy např. s hvězdošem podzimním (Callitriche hermaphroditica) nebo lakušníkem Rionovým (Batrachium rionii) velmi vzácné. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Řada diagnostických druhů vzácná až velmi vzácná (Batrachium baudotii, B. rionii, B. trichophyllum, Butomus umbellatus, Callitriche hermaphroditica, Hottonia palustris, a další). CB – Citlivost biotopu Středně zranitelné biotopy, citlivé na znečištění a eutrofizaci vodního prostředí příp.změny zoocenózy. OB – Ohrožení biotopu Odvodňováním krajiny, absence záplav v aluiviích, nadměrné stavy býložravých ryb (hlavně amura a tolstolobika) či užívání herbicidů. Plošný podíl typu biotopu (prudce) klesá – tím se myslí zcela přirozená stanoviště. U náhradních (antropogenních) se za jistých okolností (revitalizace říčních systémů) může ohroženost zmírnit až i zvrátit. V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní Z – Zralost Sukcesní stadia, na okrajích oligotrofních až dystrofních mělkých nádrží nebo až blokovaná sukcesní stadia: tůňky v rašeliništích (zanikající a tvořící se), v tomto případě reliktního charakteru a tedy optimálně zralá. 59
P – Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků). Pozn.: pokud probíhají nerušeně přírodní procesy, je možno i společenstva v umělých vodních nádržích považovat za přírodní DS – Diverzita struktur Až třívrstevná společenstva se vznášejícími (bublinatky), vzplývajícími (rdesty) a nad hladinu čnícími (mechorosty, ostřice) druhy. (Pozor na mozaiku s vlastními rašeliništními biotopy !) DD – Diverzita druhů Druhově relativně chudá společenstva s několika druhy výše uvedených rodů, četnější jsou submerzní mechorosty. VB – Vzácnost biotopu Vzácně a maloplošně v chladnějších oblastech Čech, řada lokalit zanikla odvodňováním (hlavně na Třeboňsku a Žluticku. Na Moravě velmi vzácně. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Biotop druhově sice chudý, z toho ale téměř polovina druhů vzácných. Především všechny druhy bublinatek (Utricularia bremii, U. intermedia, U. minor, U. ochroleuca) dále zevar nejmenší (Sparganium minimum) a zábělník bahenní (Comarum palustre). CB – Citlivost biotopu Středně zranitelné biotopy, citlivé na znečištění a eutrofizaci vodního prostředí příp.změny zoocenózy. OB – Ohrožení biotopu Odvodňování a eutrofizace krajiny, vyhrnování rybníků. Plošný podíl typu biotopu (prudce) klesá – tím se myslí zcela přirozené. U náhradních (antropogenních) se za jistých okolností (revitalizace říčních systémů) může ohroženost zmírnit až i zvrátit. V4 Makrofytní vegetace vodních toků Z – Zralost Proudem vody blokovaná sukcesní stadia, směřující v klidných úsecích k zarůstání a zazemňování (slepá a mrtvá ramena, tůně). P – Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké, přirozenost ovlivňována řadou faktorů: od změny chemismu vody až po regulace toků. DS – Diverzita struktur Jednovrstevné až dvouvrstevné, druhově chudé porosty ponořených, nebo vzplývavých vodních rostlin, kořenujících ve dně toku. Horizontální struktura závislá na síle a směru vodního proudu do značné míry a směru vodního proudu. V prudším proudu horních úseků řek jsou biotopy spíše jednovrstevné v dolním úseku dvouvrstevné.
60
VB – Vzácnost biotopu Většinou roztroušené až vzácné, protože většina řek, zvláště větších je regulována nebo kanalizována (pak viz přírodě vzdálené biotopy). Klidné pobřežní úseky při březích (“tůně”) již patří do biotopu V1. Častěji se proto tento typ vyskytuje ve středních částech toků, některé podtypy jsou vzácné, např. společenstva se stolístkem střídavolistým (Myriophyllum alternifolium) se vyskytuje pouze na Šumavě a Českomoravské vrchovině a porosty s rdetem rdesnolistým (Potamogeton polygonifoliu) v Ašském výběžku. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě výše uvedených druhů a některých dalších, např. s rdestem alpínským (Potamogeton alpinus), jsou druhy ze skupiny indikačních poměrně hojné. CB – Citlivost biotopu Středně zranitelné biotopy, citlivé na znečištění a eutrofizaci vodního prostředí, odvodňováním krajiny. OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl typu biotopu stále klesá dalším regulováním nebo splavňováním řek, v posledních 5 letech i dalšími regulacemi a kanalizacemi v rámci technických protipovodňových opatření. Pokles je poněkud tlumen zatím sporadickými akcemi v rámci programu revitalizace říčních systémů. V5 Vegetace parožnatek Z – Zralost Kosmopolitní fylogeneticky stará vesměs přírodní společenstva, osídlující stojaté nebo mírně tekoucí vodě, která má různý chemismus a trofii – od oligotrofie až dystrofie až po eutrofii. Jde o ranné, ale často dlouhodobé sukcesní stadium. P – Přirozenost Jde v zásadě o přirozené typy vázáné jak na říční tišiny, mrtvá ramena a tůně, prameništní jezírka, tak na některé rybníky, zatopené příkopy, lomy a pískovny. DS – Diverzita struktur Průměrně dvouvrstevná společenstva, jednoduchá struktura. DD – Diverzita druhů Druhově chudá, vázaná na pravidelný výskyt specializovaných druhů Chara a Nitella. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně od nížin do podhůří v celé ČR. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Některé lokality s unikátním výskytem některých druhů parožnatek (Nitella mucronata, Chara braunii aj.). Z cévnatých druhů jsou vzácné až velmi vzácné některé rdesty (Batrachium baudotii a B.rionii). CB – Citlivost biotopu Vysoce citlivé na změnu odpovídajícho chemismu.
61
OB – Ohrožení biotopu Nevhodné vodohospodářské úpravy v krajině, eutrofizace nebo zakalení. V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) Z – Zralost Kosmopolitní fylogeneticky staré (třetihorní ?) společenstva. P – Přirozenost Zcela přirozené typy vázáné na oligotrofní jezera. DS – Diverzita struktur Často monotypická jednovrstevná společenstva, jednoduchá struktura. DD – Diverzita druhů Druhově velmi chudá společenstva, vázaná na pravidelný výskyt druhů rodu Isoëtes VB – Vzácnost biotopu Reliktní velmi vzácná společenstva, v ČR pouze na dvou lokalitách - Černé a Plešné jezero (Šumava). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Oba indikační druhy v ČR unikátní, kriticky ohrožené. CB – Citlivost biotopu Velmi citlivé na změnu trofie. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací nebo zakalením. Plošný podíl biotopů zatím sice neklesá, ale vzhledem k počtu lokalit je trvale ohrožen. M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod Z – Zralost Eutrofní, vzácněji až mezotrofní bylinná společenstva, vesměs sukcesní stadia, směřující zazemňováním přirozených stojatých vod (slepá a mrtvá ramena, tůně, poříční jezera, spontánně zvodnělé tektonické deprese apod.), ale i antropogenních (rybníky a nádrže s vyvinutým litorálem) k mokřadním olšinám. P – Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků). Pozn.: pokud probíhají nerušeně přírodní procesy, je možno i společenstva v umělých vodních nádržích považovat za přirozená. DS – Diverzita struktur Struktura poměrně jednoduchá, obvykle jedno až dvouvrstevná, fyzignomii určuje dominantní rákos (Phragmites australis), s výškou až do 3 (i 4) m, který spolu s dalšími vysokými trávami a šáchorovitými (Typha sp., Glyceria maxima, Schoenoplectus lacustris) s vysokou pokryvností (40-90%) . Nižší patro tvořené jen několika druhy s nízkou pokryvností (Lythrum salicaria, Galium palustre a d.). Někdy bývá poměrně vysoká pokryvnost lián (Calystegia sepium). 62
DD – Diverzita druhů Mírně bohatá, převládají oportunní druhy (viz diverzita struktur). VB – Vzácnost biotopu Biotop je roztroušený v planárním a kolinním stupni po celém státě, v rybničních oblastech (jihočeské pánve, Dokesko, Polabí) až hojný, v podhorském až horském stupni vzácný. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Jen málo diagnostických druhů vzácných až velmi vzácných (Butomus umbellatus, Dryopteris cristata, Ranunculus lingua), ostatní vesměs hojné až obecné. CB – Citlivost biotopu Středně zranitelné biotopy, citlivé na znečištění a hypereutrofizaci vodního prostředí, odvodňováním krajiny, někdy citlivý i na impakt fauny (populace racků). OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl typu biotopu je obecně stabilizován, v některých oblastech se jeho podíl šíří, v jiných (jižních Čechách) naopak je ohrožen. Za jistých okolností (revitalizace říčních systémů, zakládání rybníků a mokřadů) může ohroženost zmírnit až i zvrátit. M1. 2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty Z – Zralost Eutrofní, vzácněji až mezotrofní bylinná společenstva, vesměs sukcesní stadia, směřující zazemňováním přirozených, přechodně vysychajících mokřadů s vysokým obsahem solí. Tím je blokována i sukcese a zvýšena zralost. Biotop může mít reliktní charakter. P – Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků, na vývěrech hořkoslaných vod). Pozn.: pokud probíhají nerušeně přírodní procesy, je možno i společenstva v umělých vodních nádržích považovat za přirozené. DS – Diverzita struktur Nižší i vysoké porosty, bývají dvou až třívrstevné podobně jako klasické rákosiny. DD – Diverzita druhů Fyziognomii určuje vedle rákosu (Phragmites australis) kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus) a pak hlavně šáchorovité a sítinovité s pokryvností až 80%. Nižší patro tvoří některé ostřice, nejnižší např. bahnička jednoplevá (Eleocharis uniglumis) s nízkou pokryvností. VB – Vzácnost biotopu Biotop je vzácný v planárním a kolinním stupni pouze některých oblastí, v Polabí, Mostecku, místy velkoplošně na Chebsku a jihomoravských úvalech, tedy v teplých oblastech, kde výpar převažuje nad zasakováním srážkové vody a nebo kolem minerálních pramenů, kdysi na návsích s pastvou drůbeže. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě rákosu a některých ostřic téměř všechny diagnostické druhy vzácné až velmi vzácné (Aster tripolium, Bolboschemus koshewnikowii, B. maritimus, Carex melanostachya, Cirsium
63
brachycephalum, Juncus gerardii, Melilotus macrorhiza a d.) hojnější jsou některé ruderální druhy, které jsou vázány na antropogenní podtypy. CB – Citlivost biotopu Silně zranitelné biotopy, citlivé na odvodnění, změny trofických poměrů, převod na ornou půdu. OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl typu tohoto vzácného typu biotopu, dnes představující poslední zbytky, je poněkud obecně stabilizován územní ochranou (Soos, Slanisko u Nesytu) Revitalizace je prakticky nemožná. M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů Z – Zralost Eutrofní, vzácněji až mezotrofní biotop, z hlediska ekologické stability resilientní: má dvě fáze vodní a semiterestrickou, které se při změně ekotopu (přechodnému vyschnutí) rychle adaptují. Jde o blokované sukcesní stádium, směřující k lužnímu lesu. U přírodních komplexů, kdy na tyto biotopy navazují lužní křoviny a lesy, má významný ekotonální charakter. P – Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků, odvodňovacích příkopů), na hlinitých nebo jílovitých nezpevněných substrátech se silnou vrstvou sapropelového bahna. DS – Diverzita struktur Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty širokolistých bylin, z nichž strukturu určují jeden až dva dominantní. DD – Diverzita druhů Středně bohatá společenstva. Dominantní jsou nejčastěji Alisma lanceolatum, A. plantagoaquatica, Rorippa amphibia nebo Sagittaria sagittifolia. Trávy se vyskytují vzácněji, někdy dominantním druhem bývá Glyceria fluitans. VB – Vzácnost biotopu Biotop je rozšířen roztroušeně od nížin do podhůří po celém území ČR s koncentrací výskytu v rybničních oblastech a na dolních tocích větších řek, zde až hojně, některé podtypy jsou omezeny např. jen na úvaly velkých řek se šmelem okoličnatým (Butomus umbellatus), jiný na jihočeskou rybniční oblast se vzácnou skřípinou kořenující (Scirpus radicans) a pod. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Z diagnostických druhů je vzácný pouze prustka obecná (Hippuris vulgaris), z ostatních hlavně rod lakušník (Batrachium baudotii, B. rionii, B. trichophyllum). CB – Citlivost biotopu Vzhledem k adaptabilitě biotopu na přechodné vysýchání je jeho odolnost proti vnějším vlivům značná. Je ale citlivý na odvodnění či technické úpravy břehů (kanalizace toků a pod.). Za předpokladu dalšího nerušeného vývoje po revitalizaci poměrně rychlý návrat.
64
OB – Ohrožení biotopu Především různé regulační a jiné technické zásahy – vyhrnování břehů rybníků, regulace a kanalizace vodních toků, zavážení tůní a slepých ramen, vysoušení mokřadů. M1.4 Říční rákosiny Z – Zralost Pobřežní biotopy, sukcesní stadium lužního lesa, blokované vodním proudem toku, střídavým obnažením a hlavně záplavami. Ekotopem jsou nejčastěji štěrkové, vzácněji hlinité substráty. P – Přirozenost Biotopy přírodní, u regulovaných toků i přírodě blízké. Jsou velice flexibilní: v případě revitalizace toků se rychle vracejí na příhodné ekotopy. DS – Diverzita struktur Struktura poměrně jednoduchá, obvykle jedno, mnohem méně dvouvrstevná. DD – Diverzita druhů Relativně chudá na druhy. Fyzignomii určuje dominantní chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) nebo ostřice Buekova (Carex buekii), které někdy tvoří téměř monotypické husté porosty, dosahující až 1,5 m. Tento zápoj téměř znemožňuje existenci nižšího patra (Persicaria hydropiper, Veronica beccabunga), proto se v porostech uplatňují další vzrůstné druhy, např. Chaerophyllum hirsutum, Mentha longifolia, Rumex aquaticus, místy jsou výrazné facie s devětsilem lékařským nebo Kablíkové (Petasites hybridus ev. P. kablikianus) nebo s kopřivou dvoudomou (Urtica dioica). V rozvolněných porostech jsou časté jednoletky rodů Bidens, Epilobium, Persicaria. VB – Vzácnost biotopu Biotop je roztroušený v planárním až podhorském (horském) stupni po celém státě na dolních a středních částech (větších) řek. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Prakticky žádný diagnostický druh není vzácný, z doprovodných např. Petasites kablikianus, omezený pouze na Krkonoše. CB – Citlivost biotopu Málo zranitelné biotopy, rychle se po lokálním zničení obnovující. OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl typu biotopu je obecně stabilizován, v některých oblastech je ohrožen regulacemi řek. Za jistých okolností (revitalizace říčních systémů, zakládání rybníků a mokřadů) může ohroženost zmírnit až i zvrátit. M1. 5 Pobřežní vegetace potoků Z – Zralost Mokřadní bylinný biotop na pobřeží potoků, který je během roku v různém stupni zaplavený nebo naopak nad vodou. Tím je blokována sukcese – dřeviny se nemohou dobře uchytit, zatímco byliny se přechodnému vyschnutí rychle adaptují. Lze přiřadit stupně 4 až 5. U
65
přírodních komplexů, kdy na tyto biotopy navazují olšiny, má významný ekotonální charakter. P – Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u odvodňovacích příkopů ev. i rybníků), na písčitohlinitých, hlinitých nebo jílovitých substrátech. DS – Diverzita struktur Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty, na rozdíl od biotopu M1.3 s převahou trav. DD – Diverzita druhů Z trav jsou nejčastější a dominantní zejména zblochany (Glycerina fluitans, G. notata, vzácněji G. declinata a G. nemoralis). Ze širokolistých bylin jsou to poléhavé a z uzlin kořenující, např. Berula erecta, Myosotis palustris agg., Nasturcium officinalis, Veronica anagalis-aquatica, V. beccabunga. Při dočasně zvýšené hladině se vyskytují např. okřehky, při obnažení půdy např. sítiny. VB – Vzácnost biotopu Biotop je rozšířen od nížin do podhůří po celém území ČR. Kromě potoků se vyskytuje i podle větších řek (Otavy, H. Vltavy a Sázavy) nebo u odvopdňovacích příkopů a rybníků (Českolipsko). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Z diagnostických druhů jsou vzácné Catabrosa aquatica, Glyceria nemoralis, Leersia oryzoides, Nasturcium sterile, ostatní jsou běžné. CB – Citlivost biotopu Vzhledem k adaptabilitě biotopu na přechodné vysýchání je jeho odolnost proti vnějším vlivům značná. Je ale citlivý na odvodnění či technické úpravy břehů (kanalizace toků a pod.). Za předpokladu dalšího nerušeného vývoje po revitalizaci poměrně rychlý návrat. OB – Ohrožení biotopu Především různé regulační a jiné technické zásahy - vyhrnování břehů rybníků, regulace a kanalizace vodních toků, vysoušení mokřadů a rovněž eutrofizace (šíření rodu Bidens, Urtica dioica), nebo invazních druhů (Reynoutria, Solidago). M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů Z – Zralost Mezotrofní vegetace bahnitých sedimentů (bohatých na nerozložený organický materiál) v mělkých stojatých vodách, např. v tůních olšin, mrtvých ramenech ale i polozazemněných rybnících. Lze přiřadit stupně 4 až 5. Jde o blokované sukcesní stádium, směřující k lužnímu lesu. U přírodních komplexů, kdy na tyto biotopy navazují lužní křoviny a lesy, má významný ekotonální charakter. P – Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků). DS – Diverzita struktur Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty většinou širokolistých bylin, nižší patro tvořeno poléhavými typy, vyšší vzpřímenými (ostřice) nebo i liánami (Solanum dulcamara). 66
DD – Diverzita druhů Průměrná diverzita. Vyšší vrstvu tvoří (někdy) Carex pseudocyperus, C. rostrata, Cicuta virosa, Ranunculus lingua, Rumex hydrolapathum, Thelypteris palustris, liánovitě rostoucím lilkem potměchutí (Solanum dulcamara), nižší pak druhy, šířící se rychle dlouhými oddenky, nadzemními výběžky nebo kořenujícícmi lodyhami: Calla palustris, Menynthes trifoliata a Comarum balustre. VB – Vzácnost biotopu Biotop je potenciálně rozšířen (roztroušen) od nížin do podhůří po celém území ČR, v současné době roztroušený s koncentrací výskytu na Českomoravské vrchovině a Beskydech, Ralské pahorkatině, jinde vzácný. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Z diagnostických druhů jsou vzácné Calla palustris, Menyanthes trifoliata, Thelypteris palustris, z doprovodných dále Hottonia palustris, Lysimachia thyrsiflora, Ranunculus lingua, což je zhruba třetina charakteristické skupiny taxonů. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý především na trofické změny a zásadně na změnu vodních poměrů (odvodnění). Za předpokladu dalšího nerušeného vývoje po revitalizaci poměrně rychlý návrat. OB – Ohrožení biotopu Především různé regulační a jiné technické zásahy – vyhrnování břehů rybníků, regulace a kanalizace vodních toků, zavážení tůní a slepých ramen, vysoušení mokřadů. M1.7 Vegetace vysokých ostřic Z – Zralost Eutrofní, vzácněji až mezotrofní bylinná společenstva, vesměs pokročilá sukcesní stadia, směřující k bažinným olšinám. Dřeviny se však v důsledku hustého porostu ostřic těžko uchycují. P – Přirozenost Biotopy přírodě blízké i přírodní, vázané na různé typy mokřadů, především pobřežní mělčiny rybníků, říční ramena a tůně v pokročilém stadiu sukcese, zaplavované říční a potoční nivy. I když jde o mokřadní biotop, v letním období dochází téměř pravidelně k vyschnutí. DS – Diverzita struktur Vysoké, husté, jednovrstevné nebo dvouvrstevné porosty, fyzignomii určují různé druhy vysokých ostřic. Podle růstové formy dominantního druhu má vegetace buď mozaikovitý nebo homogenní charakter. Trsnaté ostřice Carex paniculata, C. appropinquata a C. elata vytvářejí mohutné, kompaktní až 1 m vysoké trsy (bulty). Na nich po rozpadu rostou byliny menšího vzrůstu, např. Galium palustre agg. nebo Stellaria palustris. Deprese mezi trsy jsou po určitou dobu vegetační sezóny pod vodou: rostou zde bažinné druhy vyššího vzrůstu: Iris pseudacorus, Lysimachia thyrsiflora, Lythrum salicaria, Peucedanum palustre, Ranunculus lingua, Senecio paludosus a Stachys palustris. Pokud jsou deprese trvaleji zvodněné (tůňky), přibývají druhy Menyanthes trifoliata, Utricularia spp.
67
Naopak porosty s převahou výběžkatých netrsnatých ostřic, např. Carex acuta, C. acutiformis, C. riparia, C. rostrata, C. vesicaria jsou homogenní, souvislé. K rákosinám mají vztah porosty s chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea) nebo třtinou šedou (Calamagrostis canescens). DD – Diverzita druhů Společenstva druhově někdy poměrně chudá, ale jindy i přes jistou fyzignomickou uniformitu, bohatá. VB – Vzácnost biotopu Biotop je roztroušený až hojný po celém území ČR od planárního do podhorského stupně, v horách vzácně. Výskyt je soustředěn do aluvií větších řek. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácných druhů poměrně málo a ještě se i střídají podle jednotlivých fytochorionů: Carex diandra, C. disticha, C. lasiocarpa, Leucojum aestivum, Lysimachia thyrsiflora, Menyanthes trifoliata, Ranunculus lingua, Teucrium acordium. CB – Citlivost biotopu Biotop poměrně stabilní, citlivý pouze na změnu vodního režimu. OB – Ohrožení biotopu Plošné zastoupení mírně klesá: ohrožení především odvodňováním, převodem na louky či naopak zalesňování, vyhrnování břehů vodních nádrží, převod na ornou půdu. M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou Z – Zralost Podobně jako rákosiny stojatých vod, mezotrofní vysokotébelná společenstva na pramenech na karbonáty bohaté vody, vesměs sukcesní stadia, směřující zazemňováním přirozených stojatých vod, původních jezer, slepých ramen, tůně, vesměs reliktního charakteru. Stupeň ekologické stability 4 až 5. P – Přirozenost Biotopy přírodní, reliktní s edaficky blokovanou sukcesí (podobně jako slaniska (M1.2). DS – Diverzita struktur Struktura poměrně jednoduchá, obvykle jednovrstevná,vzhledu rákosin, fyzignomii ale určuje dominantní mařice pilovitá (Cladium mariscus). Zapojené porosty jsou velmi chudé, protože hustotanadzemních částí i oddenků brání růstu dalších bylin i dřevin. Pouze v mezerách se uplatňují další druhy – rákosin a vysokých ostřic. DD – Diverzita druhů V některých případech chudá, až uniformní s dominancí mařice, jinde bohatá, obohacená druhy slatinišť a rákosin. VB – Vzácnost biotopu Biotop je v současné době v ČR omezen na 4 lokality v Polabí (reliktní charakter), vesměs v chráněných územích.
68
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Velmi vzácný je diagnostický druh Cladium mariscus, další doprovodné vzácné druhy: Carex davalliana, C. lepidocarpa, Juncus subnodulosus, Schoenus ferrugineus. CB – Citlivost biotopu Silně citlivé biotopy na eutrofizaci vodního prostředí, odvodňováním krajiny, někdy citlivý i na impakt fauny (populace racků). OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl typu biotopu je nepatrný, je stabilizován stálým managementem před přirozenou sukcesí. Je stále ohrožen eutrofizací, revitalizace je prakticky nemožná. M2.1 Vegetace letněných rybníků Z – Zralost V počáteční fázi jde o „nezralá“ iniciální stadia (ecesi) travinobylinných společenstev – ta v rybníkářské praxi po letnění (nebo technických úpravách) zaplavena nebo zlikvidována vyhrnutím sedimentu. Při dalším vývoji tato vegetace přechází přes bylinná a křovitá lada v les. P – Přirozenost Biotopy přírodě blízké (u rybníků), u říčních náplavů i přírodní. I u rybníků můžeme existenci považovat za přírodě blízkou, protože se jedná o simulaci přírodních procesů. DS – Diverzita struktur V ranných stadiích obvykle jednovrstevné porosty tvořené nízkými plazivými nebo poléhavými rostlinami. Často jde o terestrické formy obojživelných druhů – Callitriche palustris, Elatine hydropiper, E. triandra, Limosella aquatica, v dalším stadiu se uplatňují traviny, např. Coleanthus subtilis, Carex bohemica, Eleocharis ovata, Juncus bufonius. Podle typu substrátu je vegetace velmi variabilní a to i v rámci jedné lokality. DD – Diverzita druhů Velmi rozdílná, někdy středně bohatá společenstva, někdy ale poměrně chudá. VB – Vzácnost biotopu Většinou roztroušeně téměř po celém území ČR, větší koncentrace v rybničních oblastech. (jižní Čechy, Českomoravská vrchovina), na střední a jižní Moravě je tento biotop poměrně vzácný. Výskyt je dále vázán na klasické rybniční hospodářství. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Některé konkrétní biotopy mají značný počet vzácných druhů. Z diagnostických druhů jsou vzácné Cyperus michelianus, Elatine alsinastrum, E.hexandra, E. hydropiper, E. triandra, Limosella aquatica, Lindernia procumbens, Plantago uligionosa, Pseudognaphalium luteoalbum (velmi vzácná), Spergularia echinosperma, Tillaea aquatica, což je více než polovina druhů charakteristické skupiny. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý především na eutrofizaci a znečištění, které mají za následek šíření ruderálních druhů, dále na odvodňování a likvidaci bahnitých okrajů vysýchavých tůní a říčních okrajů. 69
OB – Ohrožení biotopu Odvodňováním krajiny, absence záplav v aluiviích, ale i absence klasického rybníkářství. M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků Z – Zralost Efemérní vesměs maloplošná vegetace, „nezralá“ iniciální stadia (ecese) travinobylinných společenstev. P – Přirozenost Biotopy spíše přírodě blízké, antropogenní i když analogicky mohou vznikat erozními pochody i přirozeně. Jde většinou o extenzivně využívané plochy, např. zamokřená pole a pastviny, okraje lesních cest, lesní skládky dřeva, paseky, pískovny, dříve i nehnojené oligotrofní rybníky. Substrátem je mírně až středně kyselý písek nebo štěrk. DS – Diverzita struktur Jednovrstevné, řídké porosty vesměs jednoletých efemerních druhů. DD – Diverzita druhů Mírně bohatá společenstva. Převažují traviny – Isolepis setacea, Juncus bufonius, Cyperus flavescens, Juncus sp., z dalších např. Spergularia rubra, Gypsophila muralis. Charakteristické je zastoupení mechorostů. VB – Vzácnost biotopu Kdysi roztroušeně ve vlhkých oblastech od pahorkatin do podhůří, dnes velmi vzácně v Třeboňské pánvi a na Českomoravské vrchovině. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Značná část druhů vzácná až velmi vzácná: Centunculus minimus, Cyperus flavescens, Gnaphalium uliginosum, Gypsophila muralis, Isolepis setacea, Juncus capitatus, J. tenageia, Radiola linoides. Význačný je výskyt několika úzce specializovaných druhů, vzácných a kriticky ohrožených Centunculus minimus, Illecebrum verticillatum, Radiola linoides. CB – Citlivost biotopu Biotop je velmi citlivý především na eutrofizaci a znečištění, mající za následek šíření ruderálních druhů, dále na hnojení rybníků. OB – Ohrožení biotopu Intenzivní obhospodařování rybníků, hnojení chudých polí a pastvin. M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí Z – Zralost V počáteční fázi jde o „nezralá“ iniciální stadia (ecesi) travinobylinných společenstev – ta v rybníkářské praxi po letnění (nebo technických úpravách) zaplavena nebo zlikvidována vyhrnutím sedimentu. Při dalším vývoji tato vegetace přechází přes bylinná a křovitá lada v les.
70
P – Přirozenost Biotopy přírodě blízké (u rybníků), u říčních náplavů i přírodní. I u rybníků můžeme existenci považovat za přírodě blízkou, protože se jedná o simulaci přírodních procesů. DS – Diverzita struktur Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty s uplatněním jednoletých travin, především Cyperus fuscus, Juncus bufonius, J. sphaerocarpus. Proti vegetaci letněných rybníků je vyšší podíl vytrvalých bylin. DD – Diverzita druhů Mírně bohatá až chudá. VB – Vzácnost biotopu Vyskytuje se vzácně a pouze v jihomoravských úvalech a na Lednických rybnících. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Většina diagnostických druhů je vzácná až velmi vzácná: Centaurium pulchellum, Cerastium dubium, Gnaphalium uliginosum, Limosella aquatica, Lythrum hyssopifolia, Plantago uliginosum, Pulegium vulgare, Pulicaria vulgaris, Ranunculus sardous, Samolus valerandi, Veronica anagalloides, V. catenata. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý především na eutrofizaci a znečištění, které mají za následek šíření ruderálních druhů, dále na odvodňování a likvidaci bahnitých okrajů vysýchavých tůní a říčních okrajů. OB – Ohrožení biotopu Odvodňováním krajiny, absence záplav v aluiviích, ale i absence klasického rybníkářství (neletnění rybníků). Přesto – vzhledem k ochraně řady rybníků teplých oblastí – se plošný podíl v posledních letech nemění. M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav Z – Zralost Maloplošné, sukcesně nestálé, otevřené porosty s dominancí slanomilných jednoletých trav. P – Přirozenost Biotopy spíše přírodě blízké, antropogenní na obnažených dnech rybníků s mírně slanou vodou, rovněž v komplexech přeplavovaných slaných luk. DS – Diverzita struktur DD – diverzita druhů Jednovrstevné, řídké porosty jednoletých efemerních druhů Crypsis aculeata, Heleochloa schoenoides doprovázených jednoletými až slanomilnými kuřičkami Spergularia maritima, S. salina, vytrvalou trávou Puccinellia distans a fakultativními halofyty z čeledi Chenopodiaceae (Atriplex prostrata latifolia, Chenopodium glaucum). VB – Vzácnost biotopu Velmi vzácně pouze na několika lokalitách nejjižnější Moravy.
71
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Většina druhů charakteristické skupiny je vzácná: Aster tripolium subsp.pannonicus, Atriplex prostrata subsp. latifolia, Crypsis aculeata, Heleochloa schoenoides, Plantago uliginosa, Puccinelia distans (šířící se ale antropogenně), Spergularia maritima, S. salina. CB – Citlivost biotopu Biotop je velmi citlivý na snížení hladiny podzemní vody, dále na eutrofizaci a znečištění, mající za následek šíření ruderálních druhů, dále na hnojení rybníků. OB – Ohrožení biotopu Intenzivní obhospodařování rybníků, sukcese. M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin Z – Zralost Maloplošné, sukcesně nestálé, nízké, otevřené chudé porosty, závislé na přechodném zaplavení mělkou vodou – snáší přechodné mírné vyschnutí (obojživelnost !), úplné může vést až k odumření porostu. Někdy i podíl allochtonních prvků. P – Přirozenost Biotopy spíše přírodě blízké, antropogenní v mělkých příbřežních zónách rybníků, zatopených lomech a pískovnách. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Převážně jednovrstevné, řídké druhově mírně bohaté porosty vytrvalých obojživelných bylin s obvyklou dominancí Eleocharis acicularis, Juncus bulbosus, vzácně Litorella uniflora, Pilularia globulifera, Luronium natans. V porostech s delší terestrickou fází se objevují i jednoletky (Eleocharis ovata, Gnaphalium uliginosum), naopak v dlouhodobě zaplavovaných biotopech vytrvalé bažinné až vodní byliny jako Alisma plantago-aquatica, Sagittaria sagittifolia, dále rody Myriphyllum, Potamogeton, Batrachium, Callitriche a Elatine. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně od nížin do pahorkatin, vzácněji do hor, především v rybničních oblastech – Dokesku, jihočeských pánvích, Českomoravské vrchovině. Některé typy, jako s Luronium natans jsou velmi vzácné až unikátní. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě druhu Ranunculus flammula prakticky všechny prvky druhové kombinace vzácné nebo alespoň roztroušené. CB – Citlivost biotopu Biotop je velmi citlivý na trvalejší vyschnutí, dále na eutrofizaci a znečištění, mající za následek šíření ruderálních druhů. OB – Ohrožení biotopu Intenzivní obhospodařování rybníků, vápnění a hnojení, plošné vyhrnování rybníků.
72
M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace Z – Zralost Surový substrát, který svojí hrubozrnností dovoluje uchytit se jen náhodně některým bylinám, vegetace není vyvinuta, a tedy zcela „nezralá“. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené. DS – Diverzita struktur DD – diverzita druhů Bez vyvinutých struktur a prakticky bez stálých vázaných druhů. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až hojně na horních, výjimečně na středních tocích většiny našich řek. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Náhodně se mohou uchytit některé vzácné druhy (Corrigiola litoralis). CB – Citlivost biotopu OB – Ohrožení biotopu Mírně zranitelné biotopy ohrožené regulacemi toků, čímž lokalit zvolna ubývá. M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým Z – Zralost Štěrkový náplav, který vedle hrubé frakce obsahuje i jemnou, ve které se uchytí porost židoviníku. Zralost malá, základní sukcesní stadium pro měkký luh, blokované však jarními prudkými záplavami. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jedno až dvouvrstevné různě zapojené porosty – vedle výrazného židoviníku (Myricaria germanica) další byliny a dřeviny – vesměs nízké, ale i vyšší keřové vrby (Salix daphnoides, S. eleagnos, S. purpurea). VB – Vzácnost biotopu Pouze na náplavech podbeskydských toků. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Velmi vzácný je vůdčí druh, Myricaria germania. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu dynamiky toku – jarní prudké záplavy, letní přechodné vysýchání. OB – Ohrožení biotopu Regulace toku, v minulosti se počet lokalit snížil, v současnosti určitá stagnace.
73
M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní Z – Zralost Štěrkový náplav, který vedle hrubé frakce obsahuje i jemnou, ve které se uchytí porost třtiny a dalších druhů. Zralost malá, základní sukcesní stadium pro měkký luh, blokované však jarními prudkými záplavami. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jedno až dvouvrstevné vesměs zapojené, druhově chudé porosty – v dominancí se střídají Calamagrostis pseudophragmites a Petasites hybridus event. vzácnější P. kablikianus. V nižších polohách se dominantně uplatňuje Phalaris arundinacea a další byliny. V chudém keřovém patru se objevuje nejčastěji S. purpurea. VB – Vzácnost biotopu Pouze na horním toku Labe, Orlice, Morávky a Ostravice a v Beskydech., i zde vzácně. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné resp. pouze regionálně rozšířené jsou Calamagrostis pseudophragmites a Petasites kablikianus. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu dynamiky toku. OB – Ohrožení biotopu Regulace toku, plocha mírně klesá. M5 Devětsilové lemy horských potoků Z – Zralost Dynamikou toku blokovaná sukcesní stadia v nivách vodních toků na dnech údolí v submontánním a montánním stupni. Základní sukcesní stadium pro údolní olšiny. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené , vyskytují se ale i antropogenní lemy údolních lesních komunikací s devětsily, které však “obohacuje” řada ruderálních druhů. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Statné, obvykle dvouvrstevné porosty, s dominantními devětsily (Petasites hybridus, P. kablikianus) a dalšími nespecifickými pobřežními druhy jako Aegopodium podagraria, Impatiens noli-tangere, Chaerophyllum hirsutum, Filipendula ulmaria, Heracleum sphondylium event. i Urtica dioica. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až hojně v submontánním až nižším montánním stupni pohraničních hor severní poloviny ČR, vzácně i na Šumavě. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez vzácných druhů. 74
CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu dynamiky toku, eutrofizaci. OB – Ohrožení biotopu Eutrofizací podmíněné šíření invazních druhů jako Impatiens glandulifera, Reynoutria sp., ruderalizace, regulace potoků. M6 Bahnité říční náplavy Z – Zralost Opět pionýrské nebo sukcesně ranné biotopy na bahnitých náplavech dolních, vzácněji i středních tocích řek. Dynamikou toku se mění charakte a typ ekotopu. Pro rozvoj vegetace jednoletých bylin na náplavech je nejvhodnější období průtokového minima přibližně od konce srpna. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, protože jsou vázány na neregulované řeky, i když se na struktuře podílejí náhodně i některé kulturní druhy (Helianthus annuus, Solanum lycopersicum). DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Statné jednovrstevné event. dvouvrstevné eutrofní porosty. Buď jsou druhově monotónní s převahou rodů Bidens, Chenopodium a Persicaria se stoprocentní pokryvností, nebo s nižší a pak jsou druhově velmi bohaté, složené často z druhů příbuzných vyhraněným typům: Phragmites australis, Phalaris arundinacea, Carex buekii, C. riparia, Alisma plantago aquatica, Butomus umbellatus, Oenanthje aquatica, Roippa amphibia, na čerstvých polovyschlých naplavenínách se pak vyskytují jednoletky Cyperus fuscus, Juncus bufonius, Limosella aquatica. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně na neregulovaných řekách téměř po celém státě kromě horských poloh. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez vzácných druhů, někdy (náhodně) např. Corrigiola litoralis nebo Lindernia procumbens. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu dynamiky toku. OB – Ohrožení biotopu Regulace toků, stavba jezů a přehrad, šíření invazních druhů jako Impatiens glandulifera, Reynoutria sp., ruderalizace, rekreace apod. M7 Bylinné lemy nížinných řek Z – Zralost Proti předchozímu typu sukcesně poněkud pokročilé biotopy, navazující na pobřežní křoviny na zaplavovaných nivách nížinných řek.
75
P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, protože jsou vázány na neregulované řeky, i když se na struktuře podílejí náhodně i některé kulturní druhy, mimo tento typ pak stojí biotopy silně zasažené invazními allochtoními druhy (Echinocystis lobata, Reynoutria sp.) nebo silně ruderalizované. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Statné dvouvrstevné eutrofní porosty, tvořené vysokými bylinami, širokolistými i travinami: Althaea officinalis, Aristolochia clematitis, Dipsacus sp., Epilobium hirsutum, Phalaris arundinacea, Senecio sarracenicus, typické je zastoupení lián: Calystegia sepium, Cucubalus baccifer, Cuscuta europaea, Fallopia dumetorum, Humulus lupulus, případně polokeře jako Rubus caesius. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně podél neregulovaných nebo málo regulovaných větších toků v nížinném až pahorkatinném stupni (Labe, Berounka, Ohře, Morava, Dyje). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Některé druhy jsou rozšířeny jen regionálně Aristolochia clematitis, Cucubalus baccifer, Senecio sarracenicus. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu dynamiky toku. OB – Ohrožení biotopu Regulace toků, stavba jezů a přehrad, šíření invazních druhů jako Impatiens glandulifera, Reynoutria sp., ruderalizace, rekreace apod. R1.1 Luční pěnovcová prameniště Z – Zralost Semiterestrický (mokřadní) biotop na pramenech ve stružkách vod bohatých na karbonáty. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, podmíněné vývěry karbonátových vod, s vazbou na podobné typy v lesích. DS – Diverzita struktur Jedno až dvouvrstevné různě zapojené porosty na různých útvarech pěnovců, fyziognomie je dána především synuzií kalcifilních mechorostů. DD – Diverzita druhů Poměrně bohatá: vedle četných mechorostů dominují ostřice (Carex flacca, C. flava, C. lepidocarpa, C. panicea, někdy i Carex davalliana a některé sítiny: Juncus subnodulosus, J. inflexus. Často se uplatňují vstavačovité. V pokročilejší sukcesi je častá Molinia arundinacea, typická je Equisetum telmateia. VB – Vzácnost biotopu Obecně vzácný, koncentrovaný výskyt v Bílých Karpatech a pak v severní polovině Čech na území Českého krasu a dále v České křídové tabuli.
76
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Poměrně bohatý na vzácné druhy, vedle některých ostřic zmíněné orchideje: Epipactis palustris, Dactylorhiza incarnata, D. majalis a d. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu hydrologických poměrů (podtržení pramenů), letní přechodné vysýchání. OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl mírně klesá a je permanentně ohrožen. R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců Z – Zralost Semiterestrický (mokřadní) biotop na pramenech bez obsahu karbonátů. Specifická blokovaná sukcesní stadia směřující k mokřadním olšinám. Florogeneticky starý typ z postglaciálu. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené až přírodě blízké (v loukách), podmíněné vývěry podzemní vody, přirozené jsou i typy na drobných potůčcích nebo v rašeliništích DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jednovrstevné různě zapojené porosty se středně bohatou diverzitou druhů s dominancí zdrojovek (Montia sp.) s dalšími vesměs nízkými poléhavými druhy: Stellaria uliginosa, Agrostis stolonifera, Glyceria fluitans, Cardamine amara, Equisetum fluviatile a významná je i řada játrovek a mechů. VB – Vzácnost biotopu Rozšíření je málo známé, prameniště se zdrojovkami jsou velmi vzácné (pohraniční pohoří), ostatní roztroušené. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou všechny druhy zdrojovek. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodních poměrů, včetně znečištění. OB – Ohrožení biotopu Odvodnění, pokles vydatnosti pramenů, vodohospodářské úpravy. R1.3 Lesní pěnovcová prameniště Z – Zralost Semiterestrický (mokřadní) biotop na zastíněných pramenech a horních částech drobných vod bohatých na karbonáty, které inkrustují biomasu a vytváří často mohutné vrstvy pěnovců. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené.
77
DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vegetace s inkrustacemi pěnovců, většinou dvouvrstevné až třívrstevné, počítáme-li bohaté patro mechové – téměř vždy je dominantní mech Cratoneuron commutatum. Nižší patro tvoří Cardamine amara, Chrysosplenium alternifolium, Festuca rubra, Geranium robertianum, vyšší Brachypodium sylvaticum, Carex flacca, Petasites albus a hlavně Equisetum telmateia. VB – Vzácnost biotopu Vzácný v relativně teplých a na karbonáty bohatých oblastech Čech, hojněji v Bílých Karpatech. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Některé druhy jako v nelesních typech. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodních poměrů, včetně znečištění. OB – Ohrožení biotopu Odvodnění, pokles vydatnosti pramenů, vodohospodářské úpravy, plocha mírně klesá. R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců Z – Zralost Semiterestrický (mokřadní) biotop na pramenech bez obsahu blokovaná sukcesní stadia směřující k mokřadním olšinám.
karbonátů. Specifická
P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Dvouvrstevné až třívrstevné mechovobylinné řídké porosty. Fyzignomii určují nejčastěji ostřice (Carex remota, C. sylvatica, C. pendula) a trávy (Brachypodium sylvaticum, Festuca gigantea), někdy ještě větší např. Eupatorium cannabinum a dále nižší Cardamine amara, Chrysosplenium alternifolium, Ch. oppositifolium, Petasites albus, vzácněji přesličky. VB – Vzácnost biotopu Doložené rozšíření je roztroušené, ale předpokládá se od vyššího pahorkatinného stupně do hor mnohem častější. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácný pouze Chrysosplenium oppositifolium. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodních poměrů, včetně znečištění, plocha mírně klesá. OB – Ohrožení biotopu Odvodnění, pokles vydatnosti pramenů, vodohospodářské úpravy.
78
R1.5 Subalpinská prameniště Z - Zralost Semiterestrický (mokřadní) biotop na pramenech bez obsahu karbonátů. Vzhledem k nadmořské výšce nejde o blokovaná sukcesní stadia směřující k mokřadním olšinám. P – Přirozenost Biotopy přirozené, reliktní. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Dvou až třívrstevné různě zapojené bylinné porosty s dominancí šáchorovitých a trav (Carex nigra, Trichophorum alpinum, Molinia caerulea), nápadné jsou širokolisté často vysoké druhy jako Adenostyles alliariae, Swertia perennis, Tephroseris crispa, Veratrum lobelianum, doplněné nižšími: Allium alpinum, Bartsia alpina, Epilobium alsinifolium, Viola biflova. VB – Vzácnost biotopu Rozšíření omezeno pouza na Krkonoše, Hrubý Jeseník a Kralický Sněžník. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Většina druhů biotopu je vzácná. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodních poměrů, včetně znečištění. OB – Ohrožení biotopu Odvodnění, pokles vydatnosti pramenů, turistika. R2.1 Vápnitá slatiniště Z – Zralost Edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z ranných období postglaciálu. Zralost vysoká, ekologická stabilita u nenarušených slatinišť 4 až 5. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, semiterestrický (mokřadní) biotop na pramenech vod bohatých na karbonáty, u sekaných slatinných luk přírodě blízké. DS – Diverzita struktur Jedno až dvouvrstevné středně vysoké (max 0,5 m) travinobylinné, poměrně husté porosty. DD – Diverzita druhů Fyziognomicky se uplatňuje ostřice Davallova (Carex davalliana), bezkolenec modrý (Molinia caerulea) a suchopýry (Eriophorum sp.). Poměrně výrazné je mechové patro, rašeliníky se ale nevyskytují. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně, především v oblasti České křídové tabule a flyšových Karpat, dále vzácně ve Slavkovském lese a v jihozápadních Čechách.
79
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Téměř všechny diagnostické druhy jsou vzácné, některé jsou i dominantní jako Eleocharis quinqueflora, Juncus subnodulosus, Schoenus ferrugineus, S. nigricans, Sesleria caerulea a Tofieldia calyculata. Z dalších vzácných druhů se pravidelně vyskytují Blysmus compressus, Carex hostiana, C. lepidocarpa, orchideje Dactylorhiza incarnata, D. traunsteineri, D. bohemica (endemit), Gymnadenia densiflora , Liparis loeselii, Orchis palustris, masožravé tučnice Pinguicula vulgaris, P. bohemica (endemit), dále Juncus subnodulosus, Ligularia sibirica, Schoenus ferrugineus, S. nigricans a d. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu a eutrofizaci. OB – Ohrožení biotopu Plocha biotopu stále kriticky klesá v důsledku změny vodního režimu (odvodňování), na eutrofizaci a šíření synantropních druhů (kopřivy dvoudomé) a v neposlední řadě, hlavně u slatinných luk nekosení a sukcese. R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště Z - Zralost Původně edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z ranných období postglaciálu, dnes vesměs kultivovaná jako slatinné extenzivní louky. Zralost vysoká, ekologická stabilita u nenarušených slatinišť 4 až 5. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, semiterestrický (mokřadní) biotop na údolních prameništích nebo přirozených jezer, u sekaných slatinných luk přírodě blízké. DS – Diverzita struktur DD – diverzita druhů Jedno až dvouvrstevné středně vysoké (max 0,5 m) travinobylinné, poměrně husté porosty. Fyziognomicky se uplatňují buď nízké ostřice Carex flava agg., C. nigra, C, panicea nebo vyšší ostřice Carex appropinquata, C. lasiocarpa, C, rostrata, dále bezkolenec modrý (Molinia caerulea) a suchopýry (Eriophorum sp.). Poměrně výrazné je mechové patro, kterého se účastní i řada druhů rašeliníků. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně po celém území ČR s těžištěm v oblastech krystalinika a s výjimkou nejteplejších oblastí. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Proti předchozím vápnitým slatiništím je podíl vzácných druhů mnohem nižší: C. dioica, Epipactis palustris, Trichophorum alpinum a některé druhy z uvedených vápnitých slatinišť. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu a eutrofizaci. OB – Ohrožení biotopu Plocha biotopu stále kriticky klesá v důsledku změny vodního režimu (odvodňování), na eutrofizaci a šíření synantropních druhů (Urtica dioica) a v neposlední řadě, hlavně u slatinných luk nekosení a sukcese. 80
R2.3 Přechodová rašeliniště Z – Zralost Původně edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z období glaciálu nebo ranných období postglaciálu. Zralost vysoká, ekologická stabilita u nenarušených rašelinišť. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, semiterestrický (mokřadní) biotop na údolních nebo svahových prameništích. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jedno až dvouvrstevné středně vysoké (max 0,5 m) porosty s dominancí event. vysokým podílem rašeliníků a dále ostřicemi, suchopýry a keříčky: Carex canescens, C. chordorhiza, C. diandra, C. echinata, C. flava, C. limosa, C. nigra, C. rostrata, Eriophorum gracile, E. angustifolium, E. vaginatum, Oxycoccus palustris, Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea. Do tohoto biotopu patří i reliktní řídké rašelinné bory, se stejným podrostem, ale s jedním patrem navíc. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně především v pohraničních horách (Sudety, Karpaty), Dokesku a Českomoravské vrchovině. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě několika druhů šáchorovitých dále např. Drosera rotundifolia a Menyanthes trifoliata. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu a eutrofizaci. OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl sice již neklesá, ale stále eutrofizací a odvodňováním dochází k degradaci, především k zarůstání lesem. R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou Z – Zralost Původně edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z období glaciálu nebo ranných období postglaciálu, dnes i na okrajích vodních nádrží. Přesto obecně zralost vysoká, ekologická stabilita u nenarušených rašelinišť 5. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené nebo přírodě blízké, semiterestrické (mokřadní) na údolních nebo svahových prameništích. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Řídké jednovrstevné nízkostébelné porosty s dominancí rašeliníků a v bylinném patře s hrotnosemenkami (Rhynchospora alba, R. fusca) a jinými šáchorovitými (Carex demissa, C. echinata, C. nigra, C. panicea), vyskytují se i rosnatky (Drosera). VB – Vzácnost biotopu Vzácně jen v několika izolovaných lokalitách – Dokesko, Chebsko, Třeboňská pánem a okraj Českomoravské vysočiny.
81
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě obou hrotnosemenek, několika druhů ostřic dále např. Drosera sp., Hydrocotyle vulgaris, Utricularia minor. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu a eutrofizaci. OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl sice již neklesá, ale stále eutrofizací a odvodňováním dochází k degradaci. R3.1 Otevřená vrchoviště Z – Zralost Edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z období glaciálu nebo ranných období postglaciálu. Zralost vysoká, stejně jako ekologická. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, semiterestrický (mokřadní) biotop vázaný na srážkovou vodu v plochém terénu (ombrotrofní rašeliniště). Prostředí je kyselé až velmi kyselé s velkým podílem organické hmoty (humolit) a nedostatkem minerálních látek. Sukcese k lesu (horským smrčinám) blokována edaficky. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vrchoviště má charakteristický vypuklý charakter a typický mikroreliéf (strukturu): vyvýšené bulty a zvodnělé deprese (šlenky, flarky event. i jezírka) Na bulty jsou vázány jednak keříčky Vaccinium uliginosum, V. vitis-idaea, Empetrum nigrum, E. hermaphroditicum, Andromeda polifolia event. Calluna vulgaris a dále některé trávy a ostřice, mj. z předchozího typu biotopu. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně především v pohraničních horách (Sudety, Karpaty), Dokesku a Českomoravské vrchovině. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě několika druhů ostřic dále např. Andromeda polifolia, Drosera rotundifolia, rod Empetrum, Ocycoccus microcarpus, Menyanthes trifoliata, Trichophorum caespitosum. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu, eutrofizaci a pochopitelně těžba rašeliny. OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl sice již neklesá, ale stále eutrofizací a odvodňováním dochází k degradaci. R3.2 Vrchoviště s klečí Z – Zralost Část horských vrchovišť, kde došlo k souvislejšímu zapojení borovicí klečí. Edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z období glaciálu nebo ranných období postglaciálu. Zralost vysoká, ekologická stabilita u nenarušených rašelinišť.
82
P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, semiterestrický (mokřadní) biotop vázaný na srážkovou vodu v plochém terénu (ombrotrofní rašeliniště). Prostředí je kyselé až velmi kyselé s velkým podílem organické hmoty (humolit) a nedostatkem minerálních látek. Sukcese k lesu (horským smrčinám) blokována edaficky. DS – Diverzita struktur DD – diverzita druhů Třívrstevné porosty s mechovým, bylino-keřičkovitým a keřovo-stromovým patrem. Vrchoviště má charakteristický vypuklý charakter a typický mikroreliéf (strukturu): vyvýšené bulty a zvodnělé deprese (šlenky, flarky event. i jezírka = zvláštní typ biotopu !) Na bulty jsou vázány jednak keříčky Vaccinium uliginosum, V. vitis-idaea, Empetrum nigrum, E. hermaphroditicum, Andromeda polifolia event. Calluna vulgaris a Betula nana, z části Pinus mugo, P x pseudopumilio event. Picea excelsa. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně především v pohraničních hercynských horách. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě několika druhů ostřic dále např. Andromeda polifolia, Drosera rotundifolia, rod Empetrum, Ocycoccus microcarpus. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu, eutrofizaci a pochopitelně těžba rašeliny. OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl sice již neklesá, ale stále eutrofizací a odvodňováním dochází k degradaci. R3.3 Vrchovištní šlenky Z – Zralost Součástí rašeliniště, jako edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), avšak jeho počáteční fáze. P – Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, vázané na srážkovou vodu v plochém terénu (ombrotrofní rašeliniště). Prostředí je kyselé až velmi kyselé s podílem huminových kyseli (dystrofní) a nedostatkem minerálních látek. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Mezi vyvýšeninami bultů jsou na vrchovištích mělké zvodnělé deprese – šlenky, flarky event. i jezírka. Jednoduchá struktura, daná submerzními mechorosty a řídkým a druhově chudým porostem některých druhů vyšších rostlin: ostřicí bažinnou, šedavou event. vrchovištní (Carex limosa, C. canescens, C. paupercula), suchopýrem úzkolistým event štíhlým (Eriophorum angustifolium, E. gracile). VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně především v pohraničních horách (Sudety, Šumava, Krušné hory).
83
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě několika druhů ostřic dále např. rosnatky Drosera anglica, D. rotundifolia, a blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris). CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu (po kratším vyschnutí vegetace odumírá), eutrofizaci a pochopitelně těžba rašeliny. OB – Ohrožení biotopu Plošný podíl sice již neklesá, ale stále eutrofizací a odvodňováním dochází k degradaci. S1.1 Štěrbinovitá vegetace vápnitých skal a drolin Z – Zralost Zdánlivě iniciální vegetační stadia, ve skutečnosti i dlouhodobě se vyvíjející společenstva s charakteristickým složením, avšak blokovaná extrémními edafickými podmínkami. Biotop se podílí na zvětrávání, půdotvorbě jako základu pro další sukcesní stadia. P – Přirozenost Vesměs přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. Za přírodě blízké mohou být považovány tyto typy na uměle vytvářených ekotopech – starší lomové stěny, zářezy po budovaných komunikacích apod. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Velmi nízká, jde o vegetaci skalních štěrbin s převahou chasmofilních kapradin (Asplenium ruta-muraria, A. trichomanes, A. viride, Cystopteris fragilis a Gymnocarpium robertianum. Dále dvouděložných chamaefytů (Saxifraga paniculata), z travin je to především Sesleria varia a konečně řada mechorostů. Pravidelně tento typ provázejí jednotlivé dřeviny s kořeny ve štěrbinách – Cotoneaster integerrimus a Taxus baccata. VB – Vzácnost biotopu Typ biotopu vázán především na vápence event. opuky, pak vzácně, roztroušeně, místy i hojně (Č. kras), vesměs ale maloplošně. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: Cortusa matthioli, Phylittis scolopendrium, Pleurospermum austriacum, Saxifraga paniculata, S. rosacea. CB – Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a poté invazi synantropních druhů, přímo pak těžbou horniny – je však flexibilní a objevuje se na nových skalních plochách. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, těžbou. Plocha se mírně zmenšuje.
84
S1.2 Štěrbinovitá vegetace silikátových skal a drolin Z – Zralost Zdánlivě iniciální vegetační stadia, ve skutečnosti i dlouhodobě se vyvíjející společenstva s charakteristickým složením, avšak blokovaná extrémními edafickými podmínkami. Biotop se podílí na zvětrávání, půdotvorbě jako základu pro další sukcesní stadia. P – Přirozenost Vesměs přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. Za přírodě blízké mohou být považovány tyto typy na uměle vytvářených ekotopech – starší lomové stěny, zářezy po budovaných komunikacích apod. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Velmi nízká, jde o vegetaci skalních štěrbin s převahou chasmofilních acidotolerantních kapradin (Asplenium sp. – viz vzácné druhy, ale i Dryopteris filix-mas), z dvouděložných chamaefytů jako u předchozího typu opět Saxifraga rosacea, dále Aster alpinus, Dianthus gratianopolitanus, z travin je to např. Avenella flexuosa, Poa compressa, Calamagrostis arundinacea a konečně řada mechorostů. Pravidelně tento typ provázejí jednotlivé dřeviny s kořeny ve štěrbinách – Betula pendula, Sorbus aucuparia, Rubus idaeus. VB – Vzácnost biotopu Typ biotopu vázán především na zaříznutá skalnatá údolí řek, pískovcová skalní města, hadcové lokality, roztroušeně od planárního do podhorského stupně. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Průměrně bohaté, z vzácných druhů, včetně serpentinofytů: Asplenium adianthum-nigrum, A. adulterinum A. cuneifolium, Aster alpinus Biscutella laevigata, Ceterach officinarum, Dianthus gratianopolitanus, Iris aphylla, Notholaena marantae, Woodsia ilvensis, Saxifraga rosacea. CB – Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a poté invazi synantropních druhů, přímo pak těžbou horniny – je však flexibilní a objevuje se na nových skalních plochách. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, těžbou. S1.3 Vysokobylinná vegetace skalních terásek Z – Zralost Zdánlivě iniciální vegetační stadia, ve skutečnosti fylogeneticky staré, reliktní společenstva s charakteristickým složením, avšak blokovaná extrémními edafickými podmínkami. Biotop se podílí na zvětrávání, půdotvorbě jako základu pro další sukcesní stadia. P – Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. Za přírodě blízké mohou být považovány tyto typy na uměle vytvářených ekotopech – starší lomové stěny, zářezy po budovaných komunikacích apod.
85
DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Zapojené trávníky, mozaikovitě se střídající s holými skalními stupni. Fyziognomii určují vysoké třtiny (Calamagrostis arundinacea, C. villosa a vzácná C. varia), doplněné nízkými travami (Avenella flexuosa, Sesleria varia), často i keříčky (Vaccinium myrtillus, V. vitisidaea). Na tyto trávníky mozaikovitě navazují keře, typický je Cotoneaster integerrimus, někdy Daphne mezereum, ale i stromy Betula pendula. Tomu odpovídá i výskyt některých „lesních“ druhů: Convallaria majalis, Lilium martagon, Mercurialis perennis, Vincetoxicum hirundinaria a d. VB – Vzácnost biotopu Typ biotopu vázán především na vulkanity a vápnité pískovce, vzácně po téměř celém státu zaříznutá skalnatá údolí řek, pískovcová skalní města apod. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou Calamagrostis varia, Pleurospermum austriacum. CB – Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a poté invazi synantropních druhů, přímo pak těžbou horniny – je však flexibilní a objevuje se na nových skalních plochách. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, těžbou. S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin Z – Zralost Relativně stabilní a vyzrálé bylinno-křovité porosty na zazemněných a živinami bohatých drolinách, blokované sukcesní stadium suťového lesa. Fylogeneticky stará, asi reliktní společenstva s charakteristickým složením. P – Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vysokobylinná, dvoupatrová společenstva s vysokou pokryvností. Fyziognomii určují vysoké širokolisté byliny náročné na živiny – Aconitum variegatum, Lunaria rediviva, Aruncus vulgaris, Athyrium filix-femina, Impatiens noli-tangere, Senecio germanicus, Thalictrum aquilegiifolium, ale i Urtica dioica, v nižším patře pak Actaea spicata, Circaea alpina, Laserpitium latifolium, Mercurialis perennis. Typické jsou, vzhledem k trvalému zastínění i kapradiny: Gymnocarpium robertianum, vzácné Phyllitis scolopendrium a Polystichum aculeatum. VB – Vzácnost biotopu Velmi vzácný typ biotopu v Českém krasu, na Křivoklátsku, lokálně hojně v Moravském krasu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácná je téměř třetina charakteristických druhů.
86
CB – Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a event. invazi synantropních druhů. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, těžbou. S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpinským Z – Zralost Relativně stabilní a vyzrálé křovité porosty na slunných i stinných skalnatých údolích a vrcholových skal soliterních vrchů. Blokované sukcesní stadium suťového lesa. Fylogeneticky stará, asi reliktní společenstva s charakteristickým složením. P – Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Dvoupatrová až třípatrová společenstva s vysokou pokryvností, vysoká kolem 1,5 m. Dominantní dřevin je Ribes alpinum, dalšími charakteristickými druhy jsou Lonicera nigra, L. xylosteum, Rosa pendulina, Cotoneaster integerrimus, Rosa majalis, dále i vyšší méně specifické keře Swida sanguinea, Coryllus avellana i Sambucus racemosa, někdy i některé stromy. V podrostu kapradiny Cystopteris fragilis, Dryopteris filix-mas, Polypodium vulgare, některé petrofytní dvouděložné: Cardaminopsis arenosa, Hylotelephium maximum a d. VB – Vzácnost biotopu Poměrně vzácný typ téměř po celém státu, vázaný na výše jmenované ekotopy. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez vysloveně vzácných druhů. CB – Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a event. invazi synantropních druhů. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, těžbou. S2 Pohyblivé sutě Z – Zralost Určení obecně je problematické, protože geologicky může být suť značného stáří. Lišejníky, játrovky a mechy mohly sutě pokrývat od glaciálu (relikty – např. Targionia hypophylla), některé jsou alespoň boreální. V optimálním stavu může být biotop zralý, s blokovanou sukcesí ! P – Přirozenost Zcela přirozené typy, pokud nejsou podmíněny těžbou hornin a nebo ovlivněny eutrofizací.
87
DS – Diverzita struktur DD – diverzita druhů U kyselých hornin velmi nízká, obvykle synuzie lišejníků a některých dřevin.vyšších rostlin, u zazemněných jednopatrová společenstva i vysokých bylin (kapradiny, Lunaria). Bohatší struktura a diverzita je u vápnitých hornin s často xerotermními druhy: Acinos arvensis, Chaenorrhinum minus, Galeopsis angustifolia, Gymnocarpium robertianum, Teucrium botrys, Vioncetoxicum hirundinaria VB – Vzácnost biotopu Vzácný biotop, vázaný na eugeogenní horniny. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy především u sutí na vápnitých substrátech: Saxifraga paniculata, Teucrium montanum, Ajuga chamaepitys, Gymnadenia conopsea, Saxifraga tridactylites, Thesium bavarum, T. linophyllon, Valeriana tripteris, někdy Aconitum vulparia, Phylitis scolopendrium. CB – Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací. S3 Jeskyně Přirozené dutiny, obvykle otevřené na povrch větším či menším otvorem. Z vegetace fragmenty u osvětleného ústí (viz typy biotopů skupiny S 1), vzácná je drobná kapradina Trichomanes speciosum. Další biologický význam z hlediska fauny, např. jako biotop netopýrů. A1.1 Vyfoukávané alpinské trávníky Z – Zralost Relativně stabilní a vyzrálé bylinné porosty stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, umocněnými účinkem větru, jako subklimax. Fylogeneticky staré, asi reliktní společenstva s charakteristickým složením. P – Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Nezapojené nízké jednopatrové travinné porosty, střídající se s holými plochami na deflačních vrcholových plošinách, skalních útvarech v alpinském stupni. V bylinném patru se uplatňují acidofilní druhy, trsnaté trávy (Avenella flexuosa, Festuca alpina) a vtroušené jsou keříčky Calluna vulgaris, Vaccinium vitis-idaea. Bohatě je vyvinuto mechové patro. VB – Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na nejvyšší polohy Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku.
88
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou obecně především vysokohorské druhy Carex bigelowii, Diphasiastrum alpinum, Festuca supina, Hieracium alpinum, Homogyne alpina. CB – Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty a následnou erozí. A1.2 Zapojené alpinské trávníky Z – Zralost Relativně stabilní a vyzrálé bylinné porosty, jako předchozí stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, umocněnými účinkem větru, jako subklimax. Fylogeneticky staré, reliktní společenstva odpovídající tundrovým biotopům. P – Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací nebo rozšiřovány pod hranicí lesa (subalpinské louky). DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Husté, zapojené nízké jednopatrové travinné porosty, s dominancí Nardus stricta nebo Avenella flexuosa. V těchto téměř uniformních porostech jsou ještě vtroušeny další traviny – Anthoxanthum alpinum, Calamagrostis villosa, Carex bigelowii, Festuca supina, Luzula sudetica, rovněž keříčky Vaccinium myrtillus. Ze širokolistých bylin se uplatňují Hieracium alpinum, Bistorta major, nápadně vyčnívají jedinci Veratrum album subsp. lobelianum. VB – Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na hřebenové polohy Krkonoš, Hrubého Jeseníku.a Kralického Sněžníku. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou obecně především vysokohorské druhy Agrostis rupestris, Carex bigelowii, Diphasiastrum alpinum, Empetrum hermaphroditicum, Hieracium alpinum, Homogyne alpina. CB – Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty a následnou erozí. A2.1 Alpinská vřesoviště Z – Zralost Relativně stabilní a vyzrálé keříčkovo-bylinné porosty, podobně jako předchozí, s kterými vytváří mozaiky, stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami,
89
umocněnými účinkem větru, jako subklimax. Fylogeneticky stará, reliktní společenstva odpovídající tundrovým biotopům. P – Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací nebo rozšiřovány pod hranicí lesa (subalpinské louky). DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Nezapojené nízké jednopatrové keříčkovité porosty, tvořené zejména vřesem (Calluna vulgaris), s menší pokryvností dále s Empetrum hermaphroditicum, Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea, časté jsou plavuně Huperzia selago, méně Diphasiastrum alpinum. Další druhy jsou společné s předchozími alpinskými typy, fyziognomicky výrazný je hořec Gentiana asclepidea. VB – Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na hřebenové polohy Krkonoš a Hrubého Jeseníku. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou obecně především vysokohorské druhy Carex bigelowii, Hieracium alpinum, Homogyne alpina, Solidago virgaurea subsp. minuta. CB – Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty a následnou erozí. A2.2 Subalpinská brusnicová vegetace Z - Zralost Relativně stabilní keříčkové porosty, stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, jako subklimax. Fylogeneticky stará, reliktní společenstva odpovídající tundrovým biotopům. Někdy to ale mohou být náhradní společenstva horských smrčin! P – Přirozenost Přirozené až přírodě blízké typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Husté, zapojené, druhově chudé porosty nízkých keříků, jednopatrové porosty, s dominancí keříčků, především borůvkou Vaccinium myrtillus řídčeji brusinkou Vaccinium vitis idaea. Ve stejném patru se uplatňují i juvenilní event. klimatoedaficky zakrslé dřeviny (Picea abies, Pinus mugo a Sorbus aucuparia subsp. glabrata). Další druhy jsou společné s předchozími alpinskými typy. VB – Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na hřebenové polohy Krkonoš a Hrubého Jeseníku.
90
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou obecně především vysokohorské druhy Gentiana asclepiadea, Hieracium alpinum, Homogyne alpina, Solidago virgaurea subsp. minuta. CB – Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty a následnou erozí. A3 Sněhová vyležiska Z – Zralost Relativně stabilní a vyzrálé bylinné porosty stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, především dlouhotrvající sněhovou pokrývkou. Jde o mikroklimatoedaficky podmíněné sukcesní stadium ke klečovým porostům. P – Přirozenost Přirozené typy. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Nízké jednopatrové, druhově chudé porosty trav: Nardus stricta, Molinia caerulea, Avenella flexuosa, dále se vyskytují Agrostis rupestris, Gnaphalium supinum, Vaccinium myrtillus a řada druhů mechorostů. Typický druh tohoto typu ve Skandinavii, Salix herbacea, se v ČR vyskytuje spíše na skalách. VB – Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na nejvyšší polohy Krkonoš a Hrubého Jeseníku. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou obecně především vysokohorské druhy Agrostis rupestris, Gnaphalium supinum. CB – Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo turistikou a globálním oteplováním klimatu. A4.1 Subalpinské vysokostébelné trávníky Z – Zralost Relativně stabilní bylinné porosty nad horní hranicí lesa, stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, jako subklimax. P – Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací nebo rozšiřovány pod hranicí lesa (vysokohorské louky).
91
DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Husté, zapojené vyšší, obvykle jednopatrové druhově bohaté bylinné porosty, s dominancí trav: Calamagrostis arundinacea, C. villosa, Deschampsia cespitosa, Molinia caerulea a Poa chaixii, Avenula planiculmis. Výrazný barevný aspekt obstarávají širokolisté druhy Anemone narcissifolia, Bistorta major, Crepis conyzifolia, C. mollis, Digitalis grandiflora, Gentiana asclepiadea, Lilium martagon, Ranunculus platanifolius, Potentilla aurea, Pulsatilla scherfelii, Senecio hercynicus, Veratrum album, Viola lutea subsp. sudetica, místy Cicerbita alpina. VB – Vzácnost biotopu V rámci státu omezen na pohraniční hory – hercynské, sudetské a západokarpatské. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vysoký počet vzácných druhů, většinou reliktní: Avenula planiculmis, Anemone narcissifolia, Crepis conyzifolia, C. mollis, Gentiana asclepiadea, Lilium martagon, Ranunculus platanifolius, Potentilla aurea, Pulsatilla scherfelii, Senecio hercynicus, Veratrum album, Viola lutea subsp. sudetica. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů, mj. i turistiku. OB – Ohrožení biotopu Výsadba kosodřeviny, vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře, expanze třtiny rákosovité. A4.2 Subalpinské vysokobylinné nivy Z – Zralost Relativně stabilní bylinné porosty nad horní hranicí lesa, v mělkých a vlhkých sníženinách, v okolí pramenišť a toků, s nimž sestupuje do nižších pásem. Jde o sukcesně blokované azonální společenstvo, ale s řadou některých reliktních prvků. P – Přirozenost Přirozené typy. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Husté, zapojené, obvykle třípatrové druhově středně bohatý typ biotopu, jehož vzhled určují statné byliny např. Aconitum callibotryon, A. lycoctonum, Adenostyles alliariae, Chaerophyllum hirsutum, Carduus personata, Cicerbita alpina, Delphinium elatum, Petasites albus, Doronicum austriacum, Valeriana sambucifolia, v nižší patru Trollius altissimus, Viola biflora aj. VB – Vzácnost biotopu Vzácně až roztroušeně v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, Někde sestupuje níže, avšak vesměs v inverzních polohách pohraničních hor, včetně Adršpaško-Teplických skal, zde vesměs v ochuzených formách. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Většina diagnostických druhů je poměrně vzácná.
92
CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů, mj. vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře, expanze chrastice rákosové apod. OB – Ohrožení biotopu Rozsah typu biotopu je stabilizován cílenou ochranou A4.3 Subalpinské kapradinové nivy Z – Zralost Relativně stabilní bylinné porosty, podobně jako předchozí typ, na chráněných vlhkých místech při horní hranicí lesa, stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, jako subklimax. P – Přirozenost Přirozené typy. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Husté, zapojené vyšší, obvykle třípatrové druhově středně bohaté (někdy ale až monotónní) a vysoké bylinné porosty. Fyzignomicky se uplatňují kapradiny Athyrium distentifolium a Dryopteris filix mas, Athyrium filix-femina. Stejně jako v předchozím typu se uplatńují nápadné druhy Aconitum callibotryon, A. lycoctonum, Adenostyles alliariae, Cicerbita alpina, Gentiana pannonica, Ranunculus platanifolius, Veratrum album, nechybí ani trávy, především Calamagrostis villosa. VB – Vzácnost biotopu Vzácně, pouze v Krkonoších, Hrubém Jeseníku, Kralickém Sněžníku, Javorníku a Beskydech. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Průměrně bohaté vzácnými druhy: Athyrium distentifolium, Aconitum callibotryon, A. lycoctonum, Adenostyles alliariae, Cicerbita alpina, Gentiana pannonica, Ranunculus platanifolius, Veratrum album. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů. OB – Ohrožení biotopu Výsadba kosodřeviny, vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře, expanze třtiny rákosovité. A5 Skalní vegetace sudetských karů a drolin Z – Zralost Relativně stabilní bylinné porosty na skalách,ve skalnatých roklích a karových roklích, ovlivněné pravidelnými lavinami a promývané dešťovou vodou a tajícím sněhem.. Reliktní typ. P – Přirozenost Přirozené typy.
93
DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Rozvolněné druhově bohaté, květnaté skalní trávníky. Jednoduchou strukturu určují trávy Agrostis alpina, Festuca supina, F. versicolor, Molinia caerulea, z dvouděložných druhů se v porostech účastní petrofyty Aster alpinus, Helianthemum grandiflorum, Minuartia concortica, Saxifraga oppositifolia, S. paniculata, Thymus alpestris, T. sudeticus, z kapraďorostů Asplenium viride, Polystichum lonchitis, Selaginella selaginelloides. VB – Vzácnost biotopu Vzácně, pouze v Krkonoších a Velké kotlině v Hrubém Jeseníku. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V typu je značný počet vzácných charakteristických druhů: Agrostis alpina, Festuca supina, F. versicolor, Aster alpinus, Helianthemum grandiflorum, Minuartia concortica, Saxifraga oppositifolia, S. paniculata, Thymus alpestris, T. sudeticus, Asplenium viride, Polystichum lonchitis, Selaginella selaginelloides, Bartsia alpina, Hedysarum hedysaroides, Phyteuma orbiculare, Rhodiola rosea, Scabiosa lucida. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů. OB – Ohrožení biotopu Sešlap, vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře. A6 Acidofilní vegetace alpinských skal a drolin Z – Zralost Relativně stabilní edaficky podmíněné bylinné porosty na skalách (torech) nad horní hranicí lesa. Reliktní typ s endemickými druhy. P – Přirozenost Přirozené typy. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Nízké nezapojené dvoupatrové porosty o výšce ca 30 cm, s převahou mechů a lišejníků a chudým bylinným patrem. Převažují traviny Agrostis alpina, A. rupestris, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Festuca supina, Juncus trifidus, Molinia caerulea, Poa laxa, P. riphaea, z kapradin Cryptograma crispa, z širokolistých druhů např. Campanula gelida, C. rotundifolia subsp. sudetica, Cardamine resedifolia, Primula minima, atypicky vrba bylinná Salix herbacea, z keříčků Vaccinium myrtillus. VB – Vzácnost biotopu Vzácně, pouze v Krkonoších, Kralickém Sněžníku a Hrubém Jeseníku. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V typu je značný počet vzácných charakteristických druhů včetně endemitů: Agrostis alpina, A. rupestris, Poa laxa, P. riphea, Cryptograma crispa, Campanula gelida, C. rotundifolia subsp. sudetica, Cardamine resedifolia, Primula minima, Salix herbacea. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů.
94
OB – Ohrožení biotopu Sešlap, vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře. A7 Kosodřevina Z – Zralost Relativně stabilní keřové porosty, adaptované na extrémní vysokohorské podmínky, jako subklimax. Fylogeneticky stará, reliktní společenstva odpovídající tundrovým biotopům. P – Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Husté, zapojené, vesměs třípatrové, až monotypické porosty kleče, někdy v doprovodu smrku, jeřábu ptačího olysalého, vrby slezkské. V bylinném patru především nenáročné acidofilní rostliny jako Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Homogyne alpina, Melampyrum pratense, Nardus stricta, Trientalis europaea a keříčky Vaccinium myrtillus a Vaccinium vitis idaea. Některé další druhy jsou společné s předchozími alpinskými typy. VB – Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na hřebenové polohy Krkonoš a Šumavy, nepůvodní jsou i v Hrubé Jeseníku a Kralickém Sněžníku. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě samotné kleče a jeřábu ptačího olysalého velmi málo vzácných druhů, ty jsou v okolních subalpinských nelesních společenstvech, CB – Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty a následnou erozí. A8.1 Subalpinské křoviny s vrbou laponskou Z – Zralost Klimatoedaficky podmíněné křovinné porosty na hranách karů, na zrašeliněných plochách a na okrajích rašelinišť, zralostí odpovídající pozdně glaciálnímu období s některými relikty. Relativně keřové porosty, adaptované na extrémní vysokohorské podmínky, jako subklimax. P – Přirozenost Přirozený, reliktní typ. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Husté, zapojené porosty (polykormony) vrby laponské (Salix lapponum),jako edifikátoru, někdy ještě vrba slezská (Salix silesiaca). Bylinné patro chudé. Vedle vzácných druh (viz VD) Calamagrostis villosa, Deschampsia cespitosa, Crepis paludosa, Bistorta major aj.
95
VB – Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na doly a jámy v Krkonoších a Hrubém Jeseníku. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vedle poměrně vzácných hlavních dřevin je řada druhů v bylinném patře: Aconitum callibotryon, Adenostyles alliariae, Cicerbita alpina, Gentiana asclepiadea,Veratrum lobelianum a d. CB – Citlivost biotopu Biotop je celkem odolný, citlivý na eutrofizaci. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty. Přesto je rozloha stabilizována. A8.2 Vysoké subalpinské listnaté křoviny Z – Zralost Klimatoedaficky podmíněné křovinné porosty na karových svazích, v místech lavinových drah a skalnatých žlebů, zralostí odpovídající pozdně glaciálnímu období s některými relikty. Keřové porosty, adaptované na extrémní vysokohorské podmínky, jako subklimax. P – Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Husté, zapojené, vesměs třípatrové porosty keřů Betula carpatica, Rosa pendulina,Salix silesiaca a Sorbus aucuparia subsp. glabra, někdy v menší míře se uplatňuje smrk, kleč, a d., v bylinném patru se uplatňují především třtiny (Calamagrostis arundinacea, C. vilosa) a druhy společné např. typům lavinových drah a vysokohorských niv. VB – Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na doly a jámy v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, fragmentárně na Kralickém Sněžníku a Jizerských horách. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vedle poměrně vzácných všech hlavních dřevin je řada v bylinném patře: Aconitum callibotryon, Adenostyles alliariae, Cicerbita alpina, Gentiana asclepiadea, Veratrum lobelianum a d. CB – Citlivost biotopu Biotop je celkem odolný, citlivý na eutrofizaci. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty. Přesto je rozloha stabilizována.
96
T.1.1 Mezofilní ovsíkové louky Z – zralost Travinobylinné porosty podmíněné a udržované (sekáním event. pastvou) lidskou činností – florogeneticky jde o uměle blokované sukcesní stadium – náhradní biotop mezofilních listnatých lesů (habrové doubravy event. sušší typy lužních lesů). P – Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké typy. DS – Diverzita struktur Vesměs jednopatrová až dvoupatrová druhově relativně bohatá společenstva (E1 - mechové poměrně vzácné), s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius) na úživných ekotopech nebo kostřavou červenou (Festuca rubra) na méně úživných ve vyšších nadmořských výškách. Ty jsou doprovázeny dalšími travami – Agrostis capillaris, Avenula pubescens, Bromus hordeaceus, Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Poa pratensis agg., Trisetum flavescens. Fyziognomicky jsou výrazné širokolisté a nápadně kvetoucí druhy jako Achillea pratensis, Campanula patula, Crepis biennis, Geranium pratense, Knautia arvensis, Leucanthemum vulgare s.l., Trifolium pratense a d. DD – Diverzita druhů Středně bohatá společenstva při extenzivním obhospodařování. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně, místy až hojně po celém území státu od planárního po submontánní stupeň. Plošně rozsáhlejší komplexy jsou v územích s rozvinutým extenzivním lukařstvím. Značná část je znehodnocena podsevem event. neregulovanou pastvou (eutrofizace). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přes obecnou pestrost poměrně málo vzácných druhů, např.: Phyteuma orbiculare, P. nigra, Gentianella baltica, Lathyrus aphaca. Více u přechodných typů (upolín, orchideje) CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB – Ohrožení biotopu Přehnojování (šíření eutrofních druhů, ruderalizace), podsévání hlavně jílkem mnohokvětým, zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod. Typ mírně ubývá. T.1.2 Horské trojštětové louky Z – zralost Travinobylinné náhradní porosty podmíněné a udržované (sekáním nebo pastvou) lidskou činností – biogeneticky jde o uměle blokované sukcesní stadium – náhradní biotop mezofilních listnatých (bučiny), event. i jehličnatých lesů (smrčiny). P – Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, stupeň ekologické stability 4.
97
DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vesměs jednopatrová vzácněji dvoupatrová druhově bohatá společenstva (E1 - mechové poměrně vzácné), s dominantními travami – Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum, Dactylis glomerata, Festuca rubra, Phleum pratense., Trisetum flavescens. Fyziognomicky jsou výrazné širokolisté a nápadněji kvetoucí montánní druhy jako Bistorta major, Centaurea phrygia, Cirsium heterophyllum, Geranium sylvaticum, Hypericum maculatum, Phyteuma nigrum, Potentilla aurea, Silene dioica. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně v horských oblastech Českého masivu, od nadmořské výšky kolem 600 m po horní hranici lesa, především v okolí sídel. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vedle některých uvedených mezi vzácné druhy tohoto typu patří Gladiolus imbricatus, Viola lutea subsp. sudetica, Achillea millefolium subsp. sudetica, Alchemilla glabra, Campanula bohemica, Gentiana asclepiadea, Meum athamanticum, Phyteuma nigrum, Primula elatior ad. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB – Ohrožení biotopu Přehnojování (šíření eutrofních druhů, ruderalizace), zarůstání křovinami, rekreační zástavba a apod. T1.3 Poháňkové pastviny Z – zralost Travinobylinné porosty podmíněné a udržované pastvou nebo častým sekáním – biogeneticky jde o uměle blokované sukcesní stadium - náhradní biotop mezofilních listnatých lesů (doubravy event. bučiny). P – Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké typy, stupeň ekologické stability 4. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vesměs jednopatrová nízká vzácněji (u intenzivních pastvin – viz) dvoupatrová druhově relativně bohatá společenstva, s dominantními travami – Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum, Cynosurus cristatus, Dactylis glomerata, Festuca pratensis. Lolium perenne, Phleum pratense, Poa trivialis, Trisetum flavescens. U pastvin se fyzignomicky vyjímají vysoké byliny, pro dobytek nechutných nebo pichlavých – Carduus sp., Cirsium sp., Rumex sp. Tento typ nemá tak pestrou složku širokolistých a nápadněji kvetoucích druhů jako příbuzné ovsíkové louky – zde jen Bellis perennis, Euphrasia rostkoviana, Hypochoeris radicata, Leontodon autumnalis, Prunella vulgaris, Ranunculus repens, Trifolium repens. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až hojně podobně jako mezofilní louky, roztroušeně a nerovnoměrně po celém území ČR. 98
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez obligátních vzácných druhů, někdy Phyteuma orbiculare a druhy z ostatních typů mezofilních luk. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení pastvy poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB – Ohrožení biotopu Přehnojování (šíření eutrofních druhů, ruderalizace), intenzivní vypásání, převod na jetelotravní směsky. T1.4 Aluviální psárkové louky Z – zralost Travinobylinné porosty vesměs podmíněné a udržované kosením. V aluviích, kde probíhají pravidelné záplavy může jít o přírodní blokovaná sukcesní stadia lužních lesů. P – Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, z výše uvedených důvodů i přírodní, stupeň ekologické stability 4 až 5. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vesměs jednopatrové méně dvoupatrové vyšší zapojené porosty bohaté na biomasu. Dominantní jsou opět trávy – Agrostis capillaris, Alopecurus pratensis, Deschampsia cespitosa, Elytrigia repens, Holcus lanatus, dále i Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Poa pratensis, P. trivialis. Výrazný je podíl širokolistých a nápadněji kvetoucích druhů jako Lychnis flos-cuculi, Symphytum officinale, dále nízkých druhů Lysimachia nummularia, Potentilla repens, Prunella vulgaris, Ranunculus repens, Trifolium repens. VB – Vzácnost biotopu Typické jsou roztroušeně podél většiny našich neregulovaných větších řek v aluviích, netypické i na dalších podmáčených stanovištích. Někdy jen ve fragmentech – chybí pravidelné záplavy. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez vzácných druhů. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB – Ohrožení biotopu Regulace toků, změna vodního režimu, převod na intenzivní kulturní louky, převod na jetelotravní směsky. Typ mírně ubývá.
99
T1.5 Vlhké pcháčové louky Z – zralost Travinobylinné vlhké až mokré louky především v aluviích menších řek, na prameništích a dalších stanovištích s glejovými půdami, vesměs podmíněné a udržované kosením. V aluviích, kde probíhají pravidelné záplavy může jít o přírodní blokovaná sukcesní stadia lužních lesů (olšin). P – Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, z výše uvedených důvodů i přírodní, stupeň ekologické stability 4 až 5. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vesměs jednopatrové až dvoupatrové, druhově bohaté, vyšší zapojené porosty bohaté na biomasu. Dominantní jsou traviny – Agrostis canina, Alopecurus pratensis, Anthoxanthum odoratum, Briza media, Carex acuta, C. acutiformis, C. cespitosa, C. nigra, Deschampsia cespitosa, Elytrigia repens, Holcus lanatus, Juncus effusus, J. filiformis, Luzula campestris, dále i Dactylis glomerata, Festuca pratensis, F. rubra, Poa pratensis, P. palustris, Scirpus sylvaticus. Výrazný je podíl širokolistých a nápadněji kvetoucích druhů jako Bistorta major, Caltha palustris, Cirsium canum, C. oleraceum, C. palustre, Crepis paludosa, Filipendula ulmaria, Tephroseris crispa a některé druhy aluviálních luk. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně podél většiny našich menších řek a některých potoků v aluviích. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Poměrně málo vzácných druhů, ze vstavačovitých např. Dactylorhiza majalis, D. longebracteata z dalších Carex appropinquata, Iris sibirica, Trollius altissimus, Carex cespitosa, C. umbrosa, Comarum palustre, Juncus acutiflorus, Menyanthes trifoliata, Trifolium spadiceum CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB – Ohrožení biotopu Regulace toků, změna vodního režimu (odvodňování), převod na intenzivní kulturní louky, převod na jetelotravní směsky. T1.6 Vlhká tužebníková lada Z – zralost Travinobylinné vlhké až mokré porosty, navazující na předchozí typ absencí kosení, mohou být déle udržována pastvou a rozšlapáváním zvěří. P – Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, z výše uvedených důvodů i přírodní, stupeň ekologické stability 4 až 5.
100
DS – Diverzita struktur , DD – Diverzita druhů Vesměs dvoupatrové až třípatrové, oproti předchozímu typu často monodominatní porosty s Filipendula ulmaria, Geranium palustre, Lysimachia vulgaris. Dále jsou přítomny druhy vlhkých pcháčových luk Alopecurus pratensis, Carex acuta, C. acutiformis, C. cespitosa, Deschampsia cespitosa, Holcus lanatus, Juncus effusus, Bistorta major, Caltha palustris, Cirsium canum, C. oleraceum, C. palustre, Crepis paludosa. VB – Vzácnost biotopu Potenciálně po celém území ČR, ve skutečnosti spíše roztroušeně podél většiny našich menších řek a některých potoků v aluviích. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Málo vzácných druhů Iris sibirica, Pseudolysimachium longifolium, Polemonium coeruleum, Thalictrum aquilegifolium, T. lucidum event. další druhy z příbuzných typů. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, poměrně dlouho setrvává, ale postupně pak bez příslušného obhospodařování zarůstá především olšemi a vrbami. Naopak při pravidelném sečení přechází do biotopu T1.5. OB – Ohrožení biotopu Regulace toků, změna vodního režimu (odvodňování), převod na intenzivní kulturní louky. T1.7 Kontinentální zaplavované louky Z – zralost Travinobylinné vlhké až mokré porosty v úvalech našich velkých řek (Labe, Moravy), vesměs podmíněné a udržované kosením – jde o dvou – až trojsečné louky. V aluviích, kde probíhají pravidelné záplavy může jít o přírodní blokovaná sukcesní stadia lužních lesů (olšin). P – Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, z výše uvedených důvodů i přírodní, stupeň ekologické stability 4 až 5. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vesměs jednopatrové až dvoupatrové, druhově bohaté, vyšší zapojené porosty bohaté na biomasu. Dominantní jsou vlhkomilné traviny – Alopecurus pratensis, Carex acuta, C. disticha, C. praecox, C. vulpina, Poa pratensis, P. palustris, Rovněž i zde je výrazný podíl širokolistých a nápadněji kvetoucích druhů jako Iris sibirica, Lychnis flos-cuculi, Serratula tinctoria, dále Lathyrus pratensis, Cnidium dubium v nižším patru např. Lysimachia nummularia, Potentilla reptans, Viola elatior, V. pumila a V. stagnina. VB – Vzácnost biotopu Vzácně pouze v polabí a v dolnomoravském úvalu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Řada vzácných druhů, kromě některých výše uvedených : Allium angulosum, Cardamine matthiola, Carex melanostachya, Clematis integrifolia, Cnidium dubium, Gratiola officinalis, Iris sibirica, Juncus stratus, Lathyrus palustris, Leucojum aestivum, Lythrum virgatum,
101
Scutellaria hastifolia, Plantago altissima, Pseudolysimachium longifolium, Symphytum bohemicum, Thalictrum flavum, Viola pumila, V. stagnina. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB – Ohrožení biotopu Regulace toků, změna vodního režimu (odvodňování), převod na intenzivní kulturní louky, převod na jetelotravní směsky. T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace Z – zralost (fylogenetická vyspělost) Travinobylinné přírodě blízké až přírodní porosty v úvalech našich velkých řek (Labe, Moravy) s pravidelnými záplavami, které blokují sukcesi k lesu, dnes vesměs podmíněné a udržované kosením. P – Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, z výše uvedených důvodů i přírodní, stupeň ekologické stability 4 až 5. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vesměs jednopatrové až dvoupatrové porosty s převahou mohutných širokolistých bylin, dominanty jsou Euphorbia lucida, Filipendula ulmaria subsp. picbaueri, Lysimachia vulgaris Pseudolysimachion maritimum a Thalictrum flavum. Z trav a ostřic dosahují vysokou pokryvnost Alopecurus pratensis, Carex acuta a Poa palustris. V nižším bylinném patru rostou Lysimachia nummularia, Potentilla reptans, Ranunculus repens. VB – Vzácnost biotopu Vzácně pouze v polabském a dolnomoravském úvalu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Poměrně málo vzácných druhů: Euphorbia lucida, Filipendula ulmaria subsp picbaueri, Pseudolysimachion maritimum a Thalictrum flavum. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB – Ohrožení biotopu Regulace toků, změna vodního režimu (odvodňování), převod na intenzivní kulturní louky, převod na jetelotravní směsky.
102
T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky Z – zralost Travinobylinné přírodě blízké až přírodní porosty na oglejených půdách se silně kolísající podzemní vodou, udržované kosením, někdy i pastvou lesní zvěře. P – Přirozenost Pokud bez synantropních druhů, tak přírodě blízké až přírodní typy stupeň ekologické stability 4 až 5. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vesměs dvoupatrové, středně vysoké porosty s dominantním bezkolencem modrým (Molinia caerulea), ale jinak velmi pestrou skladbou vhlkomilných bylin. Diagnostické druhy: Achillea ptarmica, Betonica officinalis, Dianthus superbus, Galium boreale, Iris sibirica, Scorzonera humulis, selinum carvifolia, Serratula tinctoria, Silaum silaus, Succisa pratensis a hojně doprovodných druhů, ostřic, trav i širokolistých bylin. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně v nížinném až podhorském stupni. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Velký počet druhů adekvátně doplňuje i řada vzácných druhů: Allium angulosum, Carex hartmanii, Carex hostina, Dactylorhiza incarnata, Dianthus superbus, Epipactispalustris, Gentiana pneumonanthe, Gladiolus imbricatus, Iris sibirica, Parnassia palustris, Scorzonera humilis, Silaum silaus, Trollius altissimus. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB – Ohrožení biotopu Plocha biotopu stále klesá, jednak přímým ničením (odvodňování, zalesňování), ale také ovlivňováním dusíkem a spontánním zarůstáním dřevinami. T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd Z – zralost Travinobylinné přírodě blízké ale spíše kulturní porosty, udržované pastvou a sešlapem dobytka, méně kosením. Důležitý je efekt narušování půdního povrchu. P – Přirozenost Pokud bez značného počtu synantropních druhů, tak přírodě blízké. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Středně vysoké travinobylinné porosty s dominujícími sítinami (Juncus effusus, J. conglomeratus, J. inflexus), ostřicemi (Carex flava, C. hirta,C. nigra, C. pendula) a doprovodnými bylinami vlhkých půd, které snášejí mechanické narušování (Epilobium palustre, Eupatorium cannabinum, Mentha longifolia, Myosotis laxiflora, Potentilla anserina, P. reptans, Ranunculus repens). Pravidelně se vyskytují luční druhy.
103
VB – Vzácnost biotopu Rozšířeně málo známé, spíše vzácně roztroušený typ po celém území státu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez významných vzácných druhů. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, flexibilní, citlivý na odvodnění. OB – Ohrožení biotopu Odvodňování, sukcese. T2.1 Subalpinské smilkové trávníky Z – Zralost Primární, častěji sekundární trávníky v okolí horní hranice lesa, vysokohorskými ekologickými podmínkami, nebo více pastvou a kosením.
stabilizované
P – Přirozenost Přirozené až přírodě blízké typy (vysokohorské louky). DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Krátkostébelné trávníky s dominantní smilkou, dalšími travami Agrostis capillaris, Anthoxanthum alpinum, Avenella flexuosa, Festuca rubra ale i s výskytem mnoha druhů širokolistých bylin Campanula barbata, Hieracium alpinum, Hypochoeris uniflora, Homogyne alpina, Potentilla aurea, Pulsatilla scherfelii, Rhinanthus pulcher, Thesium alpinum a řada mechorostů. VB – Vzácnost biotopu V rámci státu omezen na Krkonoše, Hrubý Jeseník, ve fragmentech Kralický Sněžník a Šumavu.. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Velký počet vzácných druhů, část mezi diagnostickými, další např.: Anthoxanthum alpinum, Gentiana asclepiadea, G. pannonica, G. punctata, Homogyne alpina, Luzula sudetica, Potentilla aurea, Pulsatilla scherfelii, Rhinanthus pulcher, Solidago virgaurea subsp. minuta, Thesium alpinum. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů, především eutrofizaci. OB – Ohrožení biotopu Výsadba a rozrůstání kosodřeviny, zánik hospodaření. T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy Z - Zralost Primární, častěji sekundární trávníky – louky pod i nad horní hranice lesa, stabilizované pastvou a kosením.
104
P – Přirozenost Přírodě blízké typy (vysokohorské louky). DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Krátkostébelné trávníky s dominantní smilkou, dále velkým počtem diagnostických, často vzácných druhů: Arnica montana, Briza media, Campanula bohemica, C. rotundifolia, Carex pilulifera, Crepis conyziifolia, C. mollis, subsp. succisifolia, Galium harcynicum, Gnaphalium sylvaticum, Hieracium iserinum, Phleum alpinum, Potentilla aurea a d. VB – Vzácnost biotopu Pouze v montánních polohách Krkonoš. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Výrazný podíl vzácných orchidejí, Trausteinera globosa,Coeloglossum viride, Gymnadenia conopsea, Leucorchis albida, dále např. Arnica montan Campanula bohemica Trifolium spadiceum. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů, především eutrofizaci. OB – Ohrožení biotopu Eutrofizace, zánik hospodaření, zalesňování. Typ mírně ubývá. T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky Z – Zralost Sekundární trávníky, vázané na pastvu nebo kosení, bez druhů přírodních subalpinských trávníků. P – Přirozenost Přírodě blízké typy (vysokohorské louky). DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Krátkostébelné trávníky s dominantní smilkou tuhou, dalšími travami Danthonia decumbens, Festuca capillata, F. ovina, F. rubra, z ostatních bylin Galium pumilum, G. saxatile, Pedicularis sylvatica, Pimpinella saxifraga, Polygala vulgaris, Scorzonera humilis, Thymus pulegioides a Viola canina. VB – Vzácnost biotopu Rozšířen potenciálně po celém státu mimo teplé oblasti, dnes spíše roztroušeně. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Značný počet vzácných druhů, část mezi diagnostickými, další např.: Gentianella baltica, Gentiana punctata, Arnica montana, Carex umbrosa, Gymnadenia conopsea, Meum athamanticum, Pedicularis sylvatica, Homogyne alpina, Thesium alpinum. CB – Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu trofie, spontánní zarůstání dřevinami.
105
OB – Ohrožení biotopu Výsadba a rozrůstání kosodřeviny, zánik hospodaření. T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou Z - Zralost Navazuje sukcesně na S1.1 (Štěrbinovitá vegetace vápnitých skal a drolin), jinak florogeneticky dlouhodobě se vyvíjející společenstva s charakteristickým složením, avšak blokovaná extrémními edafickými podmínkami. Biotop se podílí na zvětrávání, půdotvorbě jako základu pro další sukcesní stadia. P – Přirozenost Vesměs přirozené nebo přírodě blízké typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. Za přírodě blízké mohou být považovány tyto typy na uměle vytvářených ekotopech – starší lomové stěny, zářezy po budovaných komunikacích apod. DS – Diverzita struktur DD – diverzita druhů Jedno až dvouvrstevné, druhově bohaté ale plošně mezernaté biotopy: nižší vrstvu tvoří polštářovité sukulenty, nízké trsnaté trávy a nebo poléhavé druhy: Sedum acre, S. album, S. reflexum, Arenaria serpyllifolia, Asperula cynanchica, Aurinia saxatilis, Festuca pallens, Jovibarba globifera, Minuartia setacea, Poa badensis, Potentilla arenaria, Seseli osseum, Thymus praecox a řada druhů mechorostů a lišejníků. Druhou vyšší vrstvu tvoří většinou xerofilní druhy, některé s přitisklou růžicí listů: Artemisia campestris, Centaurea stoebe, Dianthus carthusianorum, Melica ciliata, M. transsilvanica, Stachys recta, Verbascum lychnitis a některé druhy biotopu skalních štěrbin. (Asplenium ruta-muraria, A. trichomanes, A. viride, Cystopteris fragilis a Gymnocarpium robertianum). Podle charakteru ekotopu – vápence i silikátové horniny – se od sebe varianty složením i vzhledem liší. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně, omezen na teplé oblasti Čech (České středohoří, Ralská pahorkatina, Český kras, údolí Ohře a Vltavy, Sázavy a dolní Jizery) a Moravy (Moravský kras, Pavlovské vrchy). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: Allium montanum, Alyssum montanum, Aurinia saxatilis, Hieracium rothianum, H. schmidtii, Minuartia setacea, Pulsatilla bohemica, převážně nebo výhradně na jižní Moravu jsou vázané Allium flavum, Dianthus moravicus, D. pontederae, Dorycnium germanicum, Fumana procumbens, Iris pumila, Linaria genistifolia, Medicago prostrata, Poa badensis, Scorzonera austriaca a Teucrium montanum. CB – Citlivost biotopu Biotop relativně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a poté invazi synantropních druhů nebo urychlenou sukcesí (akátem !), přímo pak těžbou horniny – je však flexibilní a objevuje se na nových skalních plochách, stejně tak drobné disturbance jej spíše regenerují. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, zarůstání dřevinami, těžbou a zástavbou.
106
T3.2 Pěchavové trávníky Z – Zralost Navazuje sukcesně rovněž jako předchozí biotop na S1.1 (Štěrbinovitá vegetace vápnitých skal a drolin), jinak fylogeneticky dlouhodobě se vyvíjející reliktní společenstva s charakteristickým složením, avšak blokovaná extrémními edafickými podmínkami. Biotop se podílí na zvětrávání, půdotvorbě jako základu pro další sukcesní stadia. P – Přirozenost Vesměs přirozené nebo přírodě blízké typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. Za přírodě blízké mohou být považovány tyto typy na uměle vytvářených ekotopech – starší lomové stěny, zářezy po budovaných komunikacích apod. DS – Diverzita struktur DD – diverzita druhů Vesměs jednovrstevné, středně nízké, druhově bohaté a více méně souvislé biotopy: dominantní je obvykle pěchava (Sesleria caerulea), z dalších výrazných travin pak ostřice nízká (Carex humilis) a kostřava sivá (Festuca pallens). Pravidelně se zde dále vyskytují Helianthemum canum, Potentilla arenaria, Sanguisorba minor, Saxifraga paniculata, Thlaspi montanum, Thymus praecox. Někdy druhou plošně méně výraznou vyšší vrstvu tvoří např. Anthericum ramosum, Bupleurum falcatum, Tanacetum corymbosum, někdy Artemisia campestris, Centaurea stoebe, Dianthus carthusianorum. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně, převážně na bazických horninách v Českém krasu, okolí Prahy, údolí Berounky, a řek na jihozápadní Moravě, Moravský kras, Pavlovské vrchy. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: Biscutella laevigata, Helianthem canum, Saxifraga paniculata, někdy i Allium montanum, Pulsatilla bohemica, Scorzonera austriaca a Teucrium montanum. CB – Citlivost biotopu Biotop relativně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a poté invazi synantropních druhů nebo urychlenou sukcesí (akátem !), přímo pak těžbou horniny – je však flexibilní a objevuje se na nových skalních plochách, stejně tak drobné disturbance jej spíše regenerují. OB – Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, zarůstání dřevinami, těžbou a zástavbou. T3.3 Úzkolisté suché trávníky Z – zralost Původem ranně postglaciálníaní relikty. Jejich existence podmíněna za současného makroklimatu vesměs edaficky (blokovaná sukcesní stadia). Navazují často na šipákové doubravy. P – Přirozenost U reliktních typů jde o přirozené, u ostatních o přírodě blízká náhradní společenstva, obvykle existenčně vázána na více méně pravidelný regulační management – kosení nebo pasení.
107
DS – Diverzita struktur Zapojené nízké jednopatrové až dvoupatrové trávníky (mechovo-lišejníkové poměrně vzácné), někdy v kontaktu s teplomilnými křovinami. DD – Diverzita druhů Velmi (absolutně) bohatá společenstva. Základ tvoří trávy a ostřice (traviny), především kavyly (Stipa spec. div.), stejně bohatá je skupina širokolistých bylin. Z diagnostických druhů Achillea pannonica, Artemisia campestrs, A. pontica, Aster linosyris, Astragalus austriacus, A. exscapus, A. onobrychis, Campanula sibirica, Centaurea stoebe, Crambe tataria, Erysimum crepidifolium, Iris pumila, Jurinea mollis, Potentilla arenaria, Seseli hippomarathrum, Silene otitis, Teucrium chamaedrys, Veronica prostrata. VB – Vzácnost biotopu Je rozšířen pouze v teplých oblastech Čech (Polabí, České středohoří, Č. kras, Džbán, event. Doupov), i zde roztroušený až vzácný. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vedle řady druhů indikační skupiny jsou pravidelně zastoupeny další vzácné druhy: Adonis vernalis, Orobanche coerulescens, O. reticulata, O. arenaria, O. purpurea, Salvia aethiops, S. austriaca, Scorzonera purpurea, Xerantheum annuumPodospermum laciniatum, Pulsatilla grandi, Ranunculus illyricus, Oxytropis pilosa, Helictotrichon desertorum. Proti následujícímu typu chybí vstavačovité! CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop odolný (až závislý) na disturbanci – mechanickém narušování půdy, citlivý na hnojení dusíkem (eutrofizace) a herbicidy. OB – Ohrožení biotopu Zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahrádkářské kolonie apod. T3.4 Širokolisté suché trávníky (bílé stráně) Z – zralost (fylogenetická vyspělost) Travinobylinné porosty na světlinách květnatých vápnomilných borů nebo teplomilných doubrav mohou mít povahu postglaciálního reliktního (boreál až atlantik) a zároveň mikroklimatoedaficky podmíněného společenstva (blokovaného sukcesního stadia). Do značné míry jsou ale sukcesním stadiem výše zmíněných lesních typů. P – Přirozenost U reliktních typů jde o přirozené, u ostatních o přírodě blízká náhradní společenstva, obvykle existenčně vázána na více méně pravidelný regulační management – kosení (podporuje sveřep vzpřímený) nebo pasení (podporuje válečku praporčitou). DS – Diverzita struktur Jednopatrová až dvoupatrová společenstva (mechové poměrně vzácné), někdy v kontaktu s teplomilnými vřesovišti a křovinami vtroušeně E2.
108
DD – Diverzita druhů Středně až silně bohatá společenstva. Základ tvoří trávy a ostřice (traviny), Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Briza media, Carex montana, Festuca rupicola, Koeleria pyramidata a d. bohatší je skupina širokolistých bylin: Carlina vulgaris, Centaurea scabiosa, Cirsium acaule, C. pannonicum, Filipendula vulgaris, Helianthemum obscurum, Linum catharticum, Ononis spinosa, Polygala comosa, Potentilla heptaphylla, Orobanche spec. div., Prunella grandiflora, Sangusorba minor, Trifolium alpestre, T. ochroleucum T. montanum, Coronilla varia, Linum austriacum, Tetragonolobus siliquosus, někdy ale facie monotypických bylin (Inula salicina). Další druhy indikační skupiny jsou druhy ohrožené a vzácné, stejně jako doprovodné vstavačovité. VB – Vzácnost biotopu Je rozšířen pouze v teplých oblastech Čech (Polabí, České středohoří, Č. kras, Džbán, event. Doupov) a Moravy, nejčastěji na basických podkladech, i zde však roztroušený až vzácný. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Adonis vernalis, Coronilla vaginalis, Linum flavum, Globularia elongata, Orchidaceae: Anacamptis pyramidalis, Orchis mascula, O. morio, O. militaris, O. purpurea, Listera ovata, Platanthera bifolia, P. chlorantha, Ophrys insectifera, O. fuciflora. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop odolný (až závislý) na disturbanci – mechanické narušování půdy, citlivý na hnojení dusíkem (eutrofizace) a herbicidy (mizení vstavačovitých). OB – Ohrožení biotopu Zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod. T4.1 Suché bylinné lemy Z – zralost Travinobylinné relativně stabilní porosty vázané na klimaxové a subklimaxové (extrazonální) lesy – teplomilné doubravy a lesostepi, nebo sukcesně pokročilejší teplomilné trávníky, za vzniku mozaiky. Stupeň ekologické stability 4 až 5. P – Přirozenost Jde o přírodní (event. i přírodě blízké) typy biotopů. Podmínkou udržení je spásání lesní zvěří. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vesměs nezřetelně dvouvrstevná druhově bohatá a pestrá společenstva s převahou širokolistých druhů: nižší vrstva s Asperula tinctoria, Cytisus nigricans, Festuca rupicola, Fragaria viridis, Teucrium chamaedrys, Trifolium alpestre, Viola hirta, vyšší vrstva Anthericum ramosum, A. liliago, Anemone sylvestris, Aster amellus, Brachypodium pinnatum, Clematis recta, Dictamnus albus, Inula hirta, Libanotis pyrenaica, Origanum vulgare, Rosa gallica, Stachys recta, Tanacetum corymbosum a d. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně v teplých až mírně teplých oblastech ČR (Termofytiku).
109
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Řada indikačních a doprovodných druhů jsou vzácné, kromě některých uvedených impozantní řada dalších: Ajuga chamaepitys, Artemisia austriaca, Aster amellus, Bupleurum affine, B. longifolium, Centaurea triumfettii, Chamaecytisus albus, Dictamnus albus,Lathyrus pannonicus, Linum flavum, Orchis militaris, O. purpurea, Listera ovata, Platanthera bifolia, Rosa scherardii, R. spinossima, Scorzonera hispanica a d. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop reklativně odolný, citlivý na hnojení dusíkem (eutrofizace) a herbicidy (mizení vstavačovitých). OB – Ohrožení biotopu Zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod. T4.1 Mezofilní bylinné lemy Z – zralost (fylogenetická vyspělost) Travinobylinné relativně stabilní porosty vázané na klimaxové a subklimaxové (extrazonální) lesy – habrové doubravy a bučiny. Stupeň ekologické stability 4 až 5. P – Přirozenost Jde o přírodní event. přírodě blízké typy biotopů. Podmínkou udržení je spásání lesní zvěří nebo občasné kosení.. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vesměs dvouvrstevná druhově bohatá a pestrá společenstva s převahou širokolistých druhů: Agrimonia eupatoria, Astragalus glycyphyllos, Clinopodium vulgare, Dianthus armeria, Digitalis grandiflora, Fragaria vesca, F. viridis, Hypericum montanum, někdy je dominantní Inula salicina a d. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně v chladnějších pahorkatinách, kdysi kromě hor po celém území státu, dnes roztroušeně. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vedle některých indikačníchnení vzácných druhů mnoho: Campanula cervicara, Lilium martagon, snad je možno přidat alespoň Primula versi. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop reklativně odolný, citlivý na hnojení dusíkem (eutrofizace) a herbicidy (mizení vstavačovitých). OB – Ohrožení biotopu Zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod.
110
T5.1 Jednoletá vegetace písčin Z – Zralost Iniciální, sukcesně nestálé porosty, ale za předpokladu stálosti ekologických podmínek resilientní, stupeň stability 3. P – Přirozenost Jde o přírodní (event. i přírodě blízké) typy biotopů. Podmínkou udržení je vedle extrémně chudého substrátu i permanentní disturbance povrchu (zvěří apod). DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jednovrstevné řídké porosty nízkých bylin s dominantními jednoletkami rodů Aira, Filago a Vulpia, dále vyššími jednoletkami jako Anthemis ruthenica, Plantago arenaria a některými druhy písčitých trávníků (viz následující typ biotopu). V současných porostech jsou časté ruderální druhy – Conyza canadensis, Oenothera sp., Poa annua, Tripleurospermum inodorum. VB – Vzácnost biotopu Dosti vzácně v severní polovině Čech a jižní polovině Moravy, významnější výskyt na subatlantsky ovlivněném Dokesku. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: Aira praecox, Hypochoeris glabra, Teesdalia nudicaulis, Vulpia bromoides. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop relativně odolný, citlivý na obohacení dusíkem (eutrofizace), což má za následek invazi ruderálů a konkurečně silnějších druhů. OB – Ohrožení biotopu Eutrofizace, zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod. T5.2 Otevřené trávníky písčin Z – Zralost Iniciální, sukcesně nestálé porosty, ale za předpokladu stálosti ekologických podmínek resilientní, pozdně postglaciální typy. P – Přirozenost Jde o přírodní (event. i přírodě blízké) typy biotopů. Podmínkou udržení je vedle extrémně chudého substrátu i permanentní disturbance povrchu (zvěří apod). DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jednovrstevné řídké porosty s dominancí Corynephorus canescens s některými vytrvalými psamofyty a acidofyty jako Gypsophila arenaria, Thymus serpyllum, Avenella flexuosa, Hieracium pilosella, Calluna vulgaris. Někdy jsou tyto provázeny ruderální druhy – Conyza canadensis, Oenothera sp., Poa annua, Tripleurospermum inodorum. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až dosti vzácně v severní polovině Čech a jihozápadní Moravě, významnější výskyt na subatlantsky ovlivněném Dokesku.
111
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: endemit Dianthus arenarius subsp. bohemicus, Equisetum x moreii, Festuca psamophila, Jurinea cyanoides, Koeleria glauca, Scirpoides holoschoenus, Teesdalia nudicaulis, Vulpia bromoides. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop relativně odolný, citlivý na obohacení dusíkem (eutrofizace), což má za následek invazi ruderálů a konkurečně silnějších druhů. OB – Ohrožení biotopu Eutrofizace, zarůstání křovinami, zástavba apod. Typ mírně ustupuje. T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů Z – Zralost Sukcesně blokovaná, fylogeneticky nestálé porosty, ale za předpokladu stálosti ekologických podmínek resilientní, částečně ranně postglaciální typy. P – Přirozenost Jde o přírodní (event. i přírodě blízké) typy biotopů. Blokované sukcesí stadium. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jednovrstevná, řídká, ale druhově bohatá společenstva na tvrdých horninách, skalách, štěrbinách a narušovaných míst zpevněných vápnitých substrátů. Diagnostické druhy: Acinos arvensis, Allium montanum, Alyssum alyssoides, Arabis auriculata, Cerastium pumilum, Erodium cicutarium, Geranium pusillum, Medicago minima, Minuartia fastigiata, Poa bulbosa, Saxifraga tridactylites, Sedum album, S. sexangulare, Thlaspi perfoliatum, Veronica praecox. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně až dosti vzácně hlavně ve vápencových oblastech Čech a Moravy. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: kromě některých diagnostických druhů Androsace septentrionalis, Poa badensis, Fumana procumbens, Teucrium montanum.
elongata,
A.
CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop relativně odolný, citlivý na obohacení dusíkem (eutrofizace), což má za následek invazi ruderálů a konkurečně silnějších druhů. OB – Ohrožení biotopu Eutrofizace, sukcese, zarůstání křovinami. Typ mírně ustupuje. T7 Slaniska Z – Zralost Původní reliktní biotopy, v současnosti většinou antropogenní typy, sukcesně málo zralé a nestálé. Stupeň ekologické stability 3 až 4.
112
P – Přirozenost Většinou louky, pastviny a lada slaných půd, závislé na určitém typy obhospodaření. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jedno až dvouvrstevná, zapojená až řídká společenstva. Základem jsou mezofilní druhy chudých luk a pastvin, diferenciační pak halofyty, v rámci ČR vesměs vzácné druhy: Aster tripolium subsp. pannonicus, Carex secalina, Glaux maritima, Juncus gerardi, Lotus glaber, Melilotus macrorhiza, Plantago maritima subsp. ciliata, Puccinelia distans, Scorzonera parviflora. VB – Vzácnost biotopu Vzácně v západních Čechách, hojněji v nížině od Mostecka po Neratovicko a na jižní Moravě (Nesyt). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Viz diverzita druhů, prakticky všechny patří mezi ohrožené. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop velmi citlivý jak na různé impakty (obohacení dusíkem – eutrofizace), což má za následek invazi ruderálů a konkurečně silnějších druhů, tak na neobhospodařování a tím sukcesi. OB – Ohrožení biotopu Eutrofizace, ruderalizace. T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin Z – Zralost Jde o vesměs sekundární typy biotopů na místě acidofilních doubrav a borů, čili o blokované sukcesní stadium, udržované v minulosti obvykle pastvou. Stupeň ekologické stability 4, u vzácně přírodních (skalní hrany) 5. P – Přirozenost Viz zralost. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Dvouvrstevné porosty s dominancí vřesu nebo – na jihozápadní Moravě kručinky chlupaté. Borůvka a brusinka vesměs chybí. Hojně jsou zastoupeny acidofilní byliny Agrostis vinealis, Anthoxanthum odoratum, Avenella flexuosa, Avenula pratensis, Festuca ovina, Hieracium pilosella, Jasione montana, Rumex acetosella, Scleranthus perennis, z náročnějších např. Carex humilis, Dianthus carthusianorum, Thymus praeciox. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně v oblastech přirozeného rozšíření acidofilních doubrav. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Prakticky bez vzácných druhů. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop závislý na extenzivním obhospodařování, citlivý na hnojení dusíkem (eutrofizace).
113
OB – Ohrožení biotopu Zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod.
4.1.3.2 Přírodní a přírodě blízké biotopy – vodní V00 Podzemní vody Podzemní voda v prostorech pod povrchem půdy vytváří biotop nazývaný stygon. Většina podzemních vod má intersticiální charakter (průlinové), existují ale i vody puklinové a krasové (souvislé, tj. krasová jezírka a toky). Organismy adaptované na tento typ prostředí označujeme podle různých autorů jako stygobionty nebo příp. troglobionty (zejména v jeskynním prostředí). V00.1 Podzemní vody intersticiální (průlinové) Ekotop: Vody pod zemským povrchem, které tvoří nasycený horizont. Vyplňují dutiny a prostory mezi částicemi substrátu (nepatří mezi ně půdní vlhkost). Ekologie: Stálost životních podmínek, absence světla. Do podzemí se dostávají průsakem ze zemského povrchu, resp. infiltrací povrchových vod. Rozšíření: Na celém území ČR. Ohrožení: Znečišťování podzemních vod zemědělskou a průmyslovou činností – havárie, infiltrací znečištěné říční vody do podzemí. Zvyšování rozlohy nepropustných ploch komunikací a sídel, srážková voda je odváděna kanalizací, infiltrace se snižuje. Management: Ochrana, významný zdroj pitné vody. Stálou složkou stygobiocenóz jsou praví stygobionti, ale mohou se vyskytovat i stygofilní a stygoxenní druhy. Z jednobuněčných organismů se vyskytují zástupci kmenů Flagellata, Rhizopoda, Ciliata, z mnohobuněčných Nemathelminthes (Nematoda), Annelida (Oligochaeta). Nejrozšířenější skupinou v podzemních vodách jsou korýši (Crustacea) (řád Copepoda: Cyclopoida, Harpacticoida; Ostracoda; Syncarida: rod Bathynella; Isopoda; Amphipoda: rod Niphargus, Gammarus, Synurella). Z – Zralost (6) P – Přirozenost (6) DS – Diverzita struktur (2) DD – Diverzita druhů (1) VB – Vzácnost biotopu (2) VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Nesledováno, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1 CB – Citlivost biotopu (6) Zemědělská činnost, ropné látky – znečištění podzemních vod
114
OB – Ohrožení biotopu (3) Relativně stálý zásobní objem – koloběh vody v přírodě. V00.2 Podzemní vody puklinové Vznikají v místech geologických zlomů (např. Novohradské hory). Tvoří nasycený horizont v puklinách a dutinách kompaktních hornin. Rozšíření: Na území ČR zřídka? Ohrožení: Znečišťování podzemních vod. Management: Ochrana, významný zdroj pitné vody. Z – Zralost (6) P – Přirozenost (6) DS – Diverzita struktur (2) DD – Diverzita druhů (1) VB – Vzácnost biotopu (4) Nedostatek údajů o jejich rozšíření, vhodná konzultace o zásobních objemech např. se specialisty z oboru hydrogeologie VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Nesledováno, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1. Kromě některých mikroorganismů žádné vyšší typy organismů ani nemohou hostit! CB – Citlivost biotopu (6) OB – Ohrožení biotopu (4) Čerpáním zásob pitné vody se může jejich objem pozvolna zmenšovat. V0 Krasové vody Vyskytují se v horninových souborech vápenců, dolomitů nebo jiných hornin, jež jsou chemickou a mechanickou erozí postupně rozšiřovány a modelovány (vznik krasových fenoménů – závrty, vyvěračky, jeskynní systémy). V podzemních prostorách mohou vytvářet vodní útvary podobné povrchovým. V0.1 Podzemní krasová jezírka Ekotop: Může se jednat jednak o tůně, které přetrvávají v korytě periodického podzemního toku nebo o jezírka, která jsou napájena odkapávající vodou nebo vodou stékající po stěnách. Korýší faunu zkoumal v Moravském krasu Štěrba (1954): •
tůně v korytech podzemního toku: výskyt pravých troglobiontů a troglofilů (Eucyclops serrulatus var. nagasakai, Paracyclops fimbriatus f. imminuta, Elaphoidella elaphoides, Rheocamptus typhlops), ale i trogloxenů (Gammarus fossarum, Daphnia longispina) kteří jsou strháváni proudem z povrchového toku,
115
•
jezírka napájená odkapávající vodou: praví troglofilové (Harpacticoida – Rheocamptus typhlops, Cyclopoida – Diacyclops languidus), podle Ruska (1970): na hladině sintrových jezírek chvostoskoci (Collembola).
Jako častý druh v jeskynních vodách Moravského krasu Rusek(1970) uvádí blešivce karpatského – Niphargus tatrensis. Z – Zralost (6) P – Přirozenost (6) DS – Diverzita struktur (3) Bentál + pleuston(hladina) DD – Diverzita druhů (2) Stygobionti VB – Vzácnost biotopu (6) Biotopy vázány pouze na krasová území – malý rozsah krasových oblastí vzhledem k rozloze ČR VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Nesledováno, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1. CB – Citlivost biotopu (4) Negativně působí antropogenní znečištění podzemních prostor, vliv může mít i jakost vody v povrchovém toku, která může jeskyni zaplavit např. při zvýšených vodních stavech. OB – Ohrožení biotopu (3) Toto kritérium je závislé na míře poznání jeskynních prostor. Při speleologických výzkumech může dojít k objevení dalších lokalit, dosud neznámých, ale existujících. V0.2 Podzemní krasové toky Ekotop: Protékají celé nebo alespoň častí podzemím. Vznikají z povrchových trvalých nebo občasných toků, které se do podzemí dostávají prostřednictvím ponorů a propadání. Převládá lotický charakter toku, ve dně hrubší sedimenty. Štěrba (1954) zkoumal korýší faunu podzemního toku, nenalezl žádné pravé troglobionty ani troglofily. Všichni nalezení korýši byli formami povrchovými, strženými proudem vody do podzemí (Leydigia leydigyi, Thermocyclops hyalinus, Gammarus fossarum). Oživení podzemních toků podle něj pravděpodobně závisí na délce a spádu podzemního toku. Pokud se vyskytují klidnější místa, kde by se mohly udržet podzemní formy, dá se pravděpodobně čekávat přítomnost pravých troglobiontů a troglofilů. Rozšíření: Dosud známé např. z Moravského krasu – Punkva, Jedovnický potok. Ohrožení: Antropogenní znečištění podzemních prostor může narušovat stabilitu ekosytému podzemních vod, vliv může mít i jakost vody v povrchovém toku, který vodu do podzemí přivádí, znečišťování podzemních vod zemědělskou a průmyslovou činností (průsaky) atd. Management. Ochrana.
116
Z – Zralost (6) P – Přirozenost (6) DS – Diverzita struktur (3) Bentál + pelagiál. DD – Diverzita druhů (3) Stygobionti + přítomnost povrchových druhů. VB – Vzácnost biotopu (6) Biotopy vázány pouze na krasová území. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) nesledováno, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1. CB – Citlivost biotopu (4) Negativně působí antropogenní znečištění podzemních prostor, vliv může mít i jakost vody v povrchovém toku, který vodu do podzemí přivádí (krasové jevy: propadání, ponor). OB – Ohrožení biotopu (3) Toto kritérium je závislé na míře poznání jeskynních prostor. Při speleologických výzkumech může dojít k objevení dalších lokalit, dosud neznámých, ale existujících. Faunou determinované biotopy Následující typy vodních biotopů jsou biologicky determinovány vesměs faunou. Flora je do jisté míry podobná, skupině biotopů V (Vodní toky a nádrže), M (Mokřadní a pobřežní vegetace) a R (Prameniště a rašeliniště) V2.2 Periodické stojaté vody Ekotop: Zpravidla maloplošné, bezodtoké biotopy mělkých stojatých vod, které se vyskytují ve zvodnělých depresích, na nepropustných podložích, v korytech periodicky protékaných ramen, někdy také vlivem antropogení činnosti (hloubené jámy, podél železničních tratí apod.). Mohou vznikat průsakem zvýšené hladiny podzemních vod, po odeznění zvýšených průtoků v toku, po tání sněhu, ústupu záplav nebo také po vydatných deštích. Zvláštními typy (útvary) periodických vod jsou tzv. telmy: dendrotelmy, fytotelmy, litotelmy, pluviotelmy. Plošně velmi malé biotopy u kterých se nepředpokládá, že by byly do hodnocení zahrnuty. Ekologie: Biotop poskytuje naprosto specifické existenční podmínky, způsobené astatickými periodickými vodami: dočasné zvodnění – následné vyschnutí – vymrznutí. Vyskytují se jak zástupci běžných druhů z litorálu a planktonu stojatých vod, tak zástupci adaptovaní na tyto specifické podmínky, kteří se jinde nevyskytují např. korýši jarního aspektu. Světlo a výška vodní hladiny zpravidla limitují výskyt makrofytní vegetace. Pokud dojde k rozvoji pak se jedná o druhy z kategorie: V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod. Rozšíření: Periodické tůně v korytech periodicky protékaných ramen, poříční inundační tůně, terénní deprese apod. Nepravidelný výskyt na celém území ČR, závislý na velikosti srážek, morfologii terénu apod. 117
Ohrožení: Kolísání hladiny podzemních vod, zahlubování toků, absence záplav, zemědělská činnost. Management: Ochrana, zachování periodicity záplav v inundačním území toků. Soupis druhů: perloočky – Daphnia, Moina, vířníci – Rotatoria, hlístice – Nematoda, vodní brouci rodu Acilius, Agabus, Hydroporus, vodní ploštice: Notonectidae, Corixidae, Hydrometridae, znakoplavky, klešťanky a vodoměrky, korýši jarního aspektu Eubranchipus grubii a Lepidurus apus, při delší době zvodnění a vyšší teplotě vody pak např. listonoh letní Triops cancriformis, zástupci škeblovek (Conchostraca), larvy a kukly komárů r. Mochlonyx, Aëdes, Culex, Culicella. V periodických tůních mohou také prodělávat vývoj obojživelníci, mezi nimi i zástupci několika kriticky ohrožených druhů: čolek velký – Triturus cristatus, skokan krátkonohý – Rana lessonae, skokan skřehotavý – Rana ridibunda, rosnička zelená – Hyla arborea. Z – Zralost (5) Periodickým vysýcháním blokované sukcesní stádium, maloplošné biotopy vzniklé ve zvodnělých depresích, v korytech periodicky protékaných ramen nebo antropogenní činností (hloubené jámy při stavbě železniční trati). P – Přirozenost (6) Biotopy přírodní a přírodě blízké, stupeň zvodnění ovlivněn zpravidla hladinou podzemní vody. Pokud se jedná o terénní depresi, vzniklou antropogenní činností v krajině např. hloubené jámy, při stavbě železničních tratí apod. snižuje se bodové hodnocení na 4 body tj. podmínečně přírodě blízký biotop. DS – Diverzita struktur (3) Jedno až třívrstevná struktura, dominantní planktonní společenstvo, rozvoj chudé makrofytní vegetace limitován dostupností světla a hloubkou vody, rozvoj bentického společenstva závislý na délce trvání zvodnění. Při rozvoji makrofyt z kategorie V2 může DS nabývat hodnoty 4 – 5 bodů. DD – Diverzita druhů (3) Zpravidla nízká. V tzv. jarních tůních např. společný výskyt korýšů jarního aspektu Eubranchipus grubii a Lepidurus apus. Obecně výskyt malého počtu druhů adaptovaných na periodicitu zvodnění. VB – Vzácnost biotopu (4) Nepravidelný výskyt, závislý např. na velikosti srážek, morfologii terénu. Vzácnější jsou biotopy vázané na nivy velkých řek (Labe, Morava, Odra), tzv. poříční tůně.
118
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (2) Velmi málo ohrožených druhů. Typické indikační druhy jsou doposud poměrně hojné. vyhláška 395/1992: kriticky ohrožené druhy: žábronožky – Anostraca spp. listonoh jarní - Lepidurus apus listonoh letní - Triops cancriformis vyhláška V periodických tůních mohou také prodělávat vývoj obojživelníci, mezi nimi i zástupci několika kriticky ohrožených druhů. Při individuálním hodnocení biotopu se v případě jejich nálezu bodová hodnota může zvýšit až na 3 body. čolek velký (Triturus cristatus) (Příloha II. Směrnice) skokan krátkonohý (Rana lessonae) skokan skřehotavý (Rana ridibunda) rosnička zelená (Hyla arborea) CB – Citlivost biotopu (5) Biotopy, citlivé především na kolísání hladiny podzemních vod. V minulosti byly likvidovány zejména vlivem intenzivní zemědělské činnosti – změna vodního režimu (meliorace), změna chemismu vod. Terénní deprese často sloužily jako úložiště odpadu (skládky) apod. OB – Ohrožení biotopu (4) Plošný podíl typu biotopu v některých oblastech (Polabí) klesá vlivem bezprostřední fyzické likvidace („komáří líhniště“, zavážení odpadky) a alterace průtokových stavů. V2.3 Vody zvláštního chemismu Ekotop: Vnitrozemské nádrže stojaté vody se zvýšeným obsahem minerálních solí slaniska (saliny). Indikátory těchto vod jsou polyhalobní organismy, vyžadující celkový obsah solí 4 – 9%. Představují ojedinělý a extrémní biotop. Ekologie: Vznikají tam, kde se v podloží vyskytuje kamenná sůl, kterou často doprovázejí sírany. Vytváří se tak zvláštní prostředí pro organismy. Je pro ně charakteristické kolísání salinity i během krátké doby. Koncentrace salinity je závislá na hydrologickém režimu a teplotě klimatu krajiny (déšť, výpar). Až na výjimky chybí typické mořské druhy, včetně zástupců brakických vod. Oživení je závislé na míře salinity. Ve vodách s nízkým obsahem solí se vyskytují běžné druhy povrchových vod, se stoupajícím obsahem solí se počet druhů snižuje, v extrémně slaných vodách přetrvává už jen několik málo druhů (např. řasy a žábronožky). Polyhalobní organismy osidlují ale i slané odpadní vody a vody, ve kterých se zvyšuje salinita vlivem zasolování např. podél komunikací apod (např. šíření Enteromorpha intestinalis). Rozšíření: J Morava, rybník Nesyt, okolí Lednice, slanisko Soos v západních Čechách Mohou vznikat sekundárně po těžbě uhlí (sev. Čechy, Ostravsko). Ohrožení: Eutrofizace, meliorace. Management: Pravděpodobně neznámý.
119
Soupis druhů: Představuje druhy obecně vázané na saliny. Pravděpodobně neexistuje soupis druhů, specifických pro tyto biotopy, jen na území ČR. Flóra slaných vod je zastoupena spíše sinicemi a řasami než vyšší vegetací: sinice – Chlorogloea sarcinoides, rozsivky – Navicula salinaria, N. halophila, N. longirostris, zelené řasy – Enteromorpha intestinalis, E. salina. Řada prvoků, zelení bičíkovci rodu Dunaliella (D. salina, D. parva), několik druhů z třídy Nematoda, vířníci – Hexarthra fennica, H. oxyuris, Brachionus mőlleri, B. plicatilis, žábronožka – Artemia salina, lasturnatky – Heterocypris salina, aj., komáři – Aedes salinus, A. dorsalis, pakomáři – Chironomus sk. salinarius, Cricotopus halophilus, pakomárci – Culicoides salinarius a další druhy larev dvoukřídlých, brouci – Enochrus bicolor, druhy rodu – Ochthebius aj. Důležitou úlohu v indikaci slanisk mají též některé druhy makrovegetace: sítina Juncus gerardi, Schoenoplectus tabernaemontani, dále některé druhy bakterií ze skupiny Rhizobiacea a Halobacteriaceae. Z ryb bývá k halofilům přiřazována koljuška – Gasterosteus aculeatus. V extrémně slaných vodách se ryby nevyskytují. Z – Zralost (5) P – Přirozenost (6) Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. Chemismus je ovlivněn výluhem třetihorních mořských sedimentů v podloží. Rybníky v okolí Lednice, Nesyt: 4 body podmínečně přírodě blízký V současné době vznikají v souvislosti s těžbou uhlí. V takovém případě se bodová hodnota snižuje na 3 body – podmínečně přírodě vzdálený. Biotopy slaných vod mohou vznikat i vlivem zasolování, např. podél komunikací. Bodová hodnota těchto biotopů pak závisí na původu jejich vzniku. Pokud dojde k zasolování přirozených biotopů, pak P se snižuje na 4 body. V případě zasolení uměle vytvořených biotopů, se P snižuje až na 3 body. U obou následujících kritérií by bylo vhodné vždy provést individuální hodnocení biotopu, přítomnost (výskyt) živočišných a rostlinných druhů se nedá vzhledem k nedostatku údajů obecně formulovat, navíc vždy bude závislá na koncentraci solí. DS – Diverzita struktur (3) DD – Diverzita druhů (2) VB – Vzácnost biotopu (6) Přirozené biotopy na našem území vzácné a plošně malé. V případě antropogenně podmíněných biotopů (např. rybníky) se bodová hodnota snižuje na 4 body tj. roztroušené biotopy. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Vyhláška 395/1992 Sb. uvádí Anostraca spp. V soupisu druhů typických pro saliny, se zpravidla uvádí Artemia salina, která se však u nás nevyskytuje. Další druhy nejsou vedeny na červených seznamech – nejsou podrobeny dlouhodobému výzkumu. CB – Citlivost biotopu (4) Pravděpodobně negativní vliv může mít meliorace a eutrofizace, které by mohly ovlivnit chemismus těchto vod.
120
OB – Ohrožení biotopu (3) Plošný podíl přirozených biotopů se nemění. U slaných vod po těžbě uhlí se bodová hodnota snižuje na 2 body – plošný podíl biotopu se zvolna zvyšuje, je způsoben současným využíváním krajiny. V4.1. Pramenné stružky (hypokrenon) Ekotop: Pramenná stružka, kterou odtéká voda z pramenů. Většinou málo vodnatý (20 l.s-1), toto malé množství protékající vody neumožňuje trvalý výskyt ryb. Někdy mohou pronikat juvenilní stádia lososovitých ryb. Ekologie: Chemismus ještě značně závislý na složení podzemní vody, bývají již ale dobře nasyceny kyslíkem, který produkují jednak zelené rostliny a jednak se do vody dostává fyzikálním sycením. Teplota vody je poměrně stálá, ovlivňovaná stále ještě pramenem. V zimě většinou nezamrzá, v letním období si udržuje nižší teplotu (v závislosti na zastínění okolními porosty). Složení společenstva souvisí s okolím (přilehlými biotopy), hojnější je v případě průtoku listnatými nebo smíšenými lesy, loukami, v případě jehličnatého lesa nebo ve vyšších nadmořských výškách bývá chudší. Zpravidla se vyskytují husté porosty mechů a játrovek. Rozšíření: Na celém území ČR. Ohrožení: Podchycování pramenů, zatrubňování, regulace, eutrofizace, acidifikace. Management: Ochrana. Soupis druhů: rozsivky – Melosira arenaria, Diatoma hiemale, Meridion circulare, Campylodiscus noricus, ruduchy – Hildebrandtia rivulare, sinice – Chamaesiphon, zelené řasy – Tetraspora, vláknitá řasa Draparnaldia, mechy – Fontinalis antipyretica. Makrozoobentos: ploštěnky – Crenobia alpina, Polycelis cornuta, jepice – Ameletus inopinatus „ameletové pásmo“ sensu Zelinka, chrostíci – Agapetus, Synagapetus, Apatania, Ernodes, Silo, larvy pošvatek – Nemurella picteti, Leuctra, Nemoura. Z – Zralost (6) Fyzikálně chemické podmínky těchto biotopů jsou závislé na charakteru podzemní vody, která pramen napájí. Vyznačují se poměrně stálou teplotou vody během roku. P – Přirozenost (6) Biotopy vzniklé přirozeně – vlivem proudění vody. Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. DS – Diverzita struktur (3) Jedno až dvouvrstevná struktura, převládají litofilní (nárůstová) společenstva sinic a řas, bentická společenstva živočichů, často porosty Fontinalis, většinou bez ryb – nízký stav vody. DD – Diverzita druhů (3) Bohatší než v pramenech, vlivem teploty stále převládají krenobiontní a krenofilní druhy.
121
VB – Vzácnost biotopu (4) Maloplošné, roztroušené biotopy na celém území ČR. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Podrobnější údaje o zoocenózách chybí, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1 CB – Citlivost biotopu (5) Středně zranitelné, citlivé na znečištění a eutrofizaci, změnu dynamiky režimu podzemních vod. OB – Ohrožení biotopu (3) Znečišťování a eutrofizace, vodohospodářské úpravy. Plošný podíl typu biotopu se nemění. V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských potoků (epirhitron, metarhitron) Ekotop: Vznikají spojením pramenných stružek do vodnatějších toků. Epirhitron: Převládají peřejnaté úseky s turbulentním prouděním vody, většinou s velkým spádem, převážně kamenitým až balvanitým dnem s minimální sedimentací písku. Podíl lotické a lenitické části toku je 4:1 a více. Mívá vyrovnaný průtok během roku. Metahritron: Dno bývá štěrkové až kamenité. Podíl lotické a lenitické části je téměř 4:1. Průtoky bývají v průběhu roku rozkolísané. Ekologie: Epirhitron: Průměrná teploty vody od 5 – 10°C v závislosti na nadmořské výšce. Teplota již pramenem ovlivňována méně, letní teploty nepřesahují 16°C. Saturace kyslíkem těsně pod 100%. Převládá heterotrofie nad autotrofií, v makrozoobentosu dominují detritofágové (drtiči). Metarhitron: Průměrná teplota vody od 10 – 15°C. Převládá heterotrofie nad autotrofií, v makrozoobentosu dominují detritofágové (drtiči i sběrači), zastoupeni i herbivoři (seškrabávači řasových nárostů). Jádro společenstva metarhitronu odpovídá epiritronu, doplněno o druhy z nižších, navazujících úseků. Většina živočichů i nižších rostlin je vázána na kameny dna (lithobionti a epilithon). Převaha torentilních a oligostenotermních forem. Rozšíření: Horské a podhorské oblasti v nadmořské výšce cca. 400 – 800 m, např. Bílá Opava, Moravice, Mumlava, Úpa, horní úseky Labe. Ohrožení: Eutrofizace organickým znečištěním, dříve také znečištění atmosférou – okyselování pramenných oblastí a následně celých povodí, úpravy toků – hrazení potoků a bystřin, výstavba stupňů, tvrdé opevňování koryt toků. Management: Ochrana. Soupis druhů: V ichtyofauně převládá pstruh, podle kterého je nazván tento rybí úsek vodního toku (viz. práce hydrobiologa Friče z roku 1872 o podélném členění toku podle dominantního druhu ryb): Salmo trutta m. fario, dále pak: vranka obecná – Cottus gobio, vranka pruhoploutvá C. poecilopus, někdy střevle – Phoxinus phoxinus, 122
mihule potoční – Lampetra planeri. Epilithon tvoří: rozsivky – Diatoma vulgare, Ceratoneis arcus, Navicula, Cymbela, ruduchy – Hildebrandtia nahrazována Lemaneou, zlativky – Hydrurus foetidus. Makrozoobentos: larvy jepic rodu Rhithrogena tzv. “ritrogenové pásmo” sensu Zelinka rod Epeorus, rod Baetis (B. alpinus), ploštěnka – Dugesia gonocephala, blešivec potoční – Gammarus fossarum, larvy chrostíků – Brachycentrus montanus, Odontocerum albicorne, rod Rhyacophila, larvy přísalek rodu Liponeura (v peřejnatých úsecích), larvy muchniček čeledi – Simuliidae, larvy pakomárů – Diamesa, Brillia modesa, Euorthocladius rivulorum, vodule (Hydrachnellae) – velké množství druhů (pod kameny a ve štěrku), larvy a imága brouků rodu Elmis, Limnius, Hydraena. Vzácně se v úsecích, charakteristických nízkou minerelizací vod a vhodným substrátem dna (zrnitý štěrk a hrubý písek) může vyskytovat perlorodka říční Margaritana margaritifera. Z – Zralost (6) Oligotrofní biotopy s převládajícím turbulentním prouděním vody. Vlivem fyzikálně – geologicko-morfologických podmínek se dá stav biotopu označit jako blokovaná sukcese (viz makrofyta vodních toků: „proudem vody blokovaná sukcese“ – jen z pohledu botanického) Morfologicky proměnlivá koryta s převážně kamenitým až balvanitým dnem. Vlivem ustálených přírodních podmínek jsou biotopy osídlovány vysoce adaptovanými společenstvy s přítomností evolučně starých druhů. P – Přirozenost (6) Biotopy vzniklé přirozeně – vlivem proudění vody. Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. Pokud je tento úsek vymapován pod výpustí údolních nádrží, bodová hodnota kritéria se snižuje na 4 body; jde tedy o podmínečně přírodě blízký biotop. DS – Diverzita struktur (3) Dvouvrstevná (bentál a rheopelagiál) až třívrstevná vertikální struktura, s převahou litofilních (bentických) společenstev. Přítomnost a rozsah hyporheické zóny (tzn. třetí vrstvy) závisí na geologickém podkladu koryta. DD – Diverzita druhů (4) Převládají středně až mírně bohatá společenstva s dominancí torentilních, oligostenotermních, oxybiontních druhů. VB – Vzácnost biotopu (4) Četné biotopy, plošná rozloha nízká. Sekundárně mohou vznikat pod výpustěmi vodních nádrží. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (2) Mihule potoční Lampetra planeri (zranitelnýVU+kriticky ohrožený podle vyhlášky 395/1992, Příloha II. Směrnice)
123
vranka obecná Cottus gobio, v. pruhoploutvá C. poecilopus (zranitelný VU+ohrožené podle vyhlášky 395/1992 Sb., Příloha II. Směrnice) střevle potoční Phoxinus phoxinus (zranitelný VU + ohrožené podle vyhlášky) páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltoni) (ČK - ohrožený) Příloha II. Směrnice vydra říční Lutra lutra všechny úseky Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb vzácně se může vyskytovat perlorodka říční - Margaritana margaritifera, která je v našich tocích vysazována pravděpodobně uměle – reintrodukce? (původní populace horní tok Blanice?, Šumava, povodí Želivky ?) Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb. Pozn:Vliv chemismu na podmínky existence populace perlorodky říční Řešitel: Mgr. Michal Bílý Doba řešení: 2001-2002 Cílem úkolu bylo podrobně analyzovat chemismus vod Lužního potoka (okr. Cheb), kde se vyskytuje významná zbytková populace perlorodky říční - kriticky ohroženého druhu evropské fauny. Tato populace se podle kohortového diagramu již více než 30 let nerozmnožuje, přestože dospělé exempláře jsou fertilní. CB – Citlivost biotopu (5) Biotopy citlivé na změny fyzikálních a chemických podmínek. OB – Ohrožení biotopu (3) Ohroženy eutrofizací a acidifikací, vodohospodářskými úpravami toků. V současnosti již tento typ biotopu příliš neubývá. V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek (hyporhitron) Ekotop: Toky širších horských údolí, které vznikají soutokem několika pstruhových říček, bývají mohutnější s mírnějším spádem, vznikají v nich kratší úseky bez peřejí, častěji se vytváří tůně. Dno stále kamenité, velkých balvanů v řečišti je už málo, písčité a štěrkovité nánosy se vyskytují jen ojediněle. Poměr lotické a lenitické části toku je 2:1. Ekologie: Průměrná teplota vody okolo 15 – 17°C, letní teploty pravidelně překračují 20°C, v zimě téměř celá hladina zamrzá. Saturace kyslíkem stále velmi dobrá (mírně pod 100%), doplňovaná fotosyntetickou činností vegetace. Jádrem společenstva je bentos a nekton. Převažují torentilní formy živočichů, téměř však chybí oligostenotermní prvky (studenomilné). Větší přísun živin a světla umožňuje bohatý rozvoj nárostů rozsivek a řas a ve zmírněných úsecích proudění i rozvoj makrofyt. Rozšíření: Částečně podhorské oblasti, říčky a řeky vysočin a pahorkatin v nadmořské výšce 200 – 600m, řeka Morávka, Ostravice, Bečva. Ohrožení: Eutrofizace, regulace – hrazení, výstavba jezů, tvrdé opevňování koryt, výstavba přehrad. Management: Ochrana. Soupis druhů: Nekton: lipan – Thymallus thymallus, vranka obecná – Cottus gobio, střevle – Phonixus phonixus, mřenka – Neomacheilus barbatulus, jelec tloušť – Leuciscus cephalus, někdy jelec proudník Leuciscus leuciscus, v povodí Dunaje a Odry ostroretka stěhovavá Chondrostoma nasus.
124
Poznámka: ostroretka – původně se u nás vyskytovala v tocích, údolních přehradách, s výjimkou povodí řeky Labe (tedy vlastně pouze na Moravě a Slovensku). Na území Čech nebyl v dřívější době výskyt ostroretky prokázán. Dnes dochází k vysazování i do povodí Labe. Zdroj: Baruš, V., Oliva, O., et al. (1995): Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes). Makrozoobentos: larvy jepic rodu Ecdyonurus tzv.” ekdyonurové pásmo” sensu Zelinka, Baetis rhodani, vymizela ploštěnka – Dugesia gonocephala, blešivec – Gammarus fossarum, zmenšuje se druhová diverzita pošvatek, hojné ale larvy některých jejich velkých druhů Perla marginata, P.burmeisteriana a Dinocras sp., chrostíci – stále hojný rod Rhyacophila,dále zástupci rodu Hydropsyche, mění se druhové složení pakomárů a muchniček + další Diptera. Epilithon tvoří převážně druhy rozsivek a zelené řasy, chybí Hydrurus foetidus. V úsecích, které vykazují nízké zatížení organickým znečištěním se může ojediněle vyskytovat pod kameny v klidných zónách vody rak kamenáč (Austropotamobius torrentium). Jeho výskyt je ale velmi vzácný. Makrofyta: hvězdoš – Callitriche, lakušník – Ranunculus. Z – Zralost (6) Oligotrofní biotopy s převládajícím turbulentním prouděním. Přetrvává stálost přírodních podmínek a společenstev na ně adaptovaných. Proudem vody bloková sukcese. Přítomnost evolučně starých druhů. P – Přirozenost (6) Biotopy vzniklé přirozeně – vlivem proudění vody. Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. DS – Diverzita struktur (4) Třívrstevná (HP, BS, RP) až čtyřvrstevná (makrofytní vegetace) vertikální struktura, s převahou litofilních (bentických) společenstev. DD – Diverzita druhů (4) Středně až mírně bohatá společenstva s dominancí torentilních a oxybiontních druhů. VB – Vzácnost biotopu (4) Biotopy méně časté. V minulosti často vystaveny vlivu regulací (jezy). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (2) lipan Thymallus thymallus (téměř ohrožený NT) vranka obecná Cottus gobio (zranitelný VU), Příloha II. Směrnice střevle Phonixus phonixus (zranitelný VU), Příloha II. Směrnice ostroretka stěhovavá Chondrostoma nasus (ohrožený EN pouze pro povodí Moravy a Odry) ouklejka pruhovaná – Alburnoides bipunctatus (zranitelný VU, silně ohrožený podle vyhlášky 395/1992) vydra říční Lutra lutra všechny úseky Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb.
125
rak kamenáč – Austropotamobius torrentium velice vzácně, v omezeném počtu jen na několika lokalitách, vyhláška 395/1992 Sb. CB – Citlivost biotopu (5) Méně náchylné ke změnám fyzikálních podmínek (zejména teplota), stále citlivé ke změnám chemických vlastností vody. OB – Ohrožení biotopu (4) Ohroženy eutrofizací a regulacemi – opevňování koryt, výstavba jezových stupňů apod. V4.4 Parmová pásma toků (epipotamon) Ekotop: Epipotamon: Široké mělké koryto, ve kterém se střídají mělké peřeje a dlouhé tůně s víceméně laminárním prouděním vody. Poměr břehové a proudivé části toku je 2:1. Dno pokryto menšími kameny, v klidnějších úsecích toku se usazuje písek i jemnější detrit. Průtoky jsou rozkolísané, maxima bývají na jaře a začátkem léta, minimální průtoky na konci léta a na podzim. Řečiště mění po povodni svoji polohu. Ekologie: Průměrná teplota voda je vyšší než 17°C, maximální letní teploty cca. 25°C. Obsah kyslíku kolísá v průběhu střídání dne a noci (diurnální pulsace). Společenstvo tohoto úseku toků je druhově velmi bohaté. Proces látkového metabolismu je soustředěn na dně toku. V makrozoobentosu převládají detritofágové. Charakter oživení výrazně ovlivňují přesuny dna, zabahňování a vysoké letní teploty pomalejších úseků. Existují zřetelné rozdíly mezi torentilními a fluviatilními částmi toku. Adaptací na časté přesuny dna je vyšší koncentrace živočichů pod většími kameny nebo v porostech s vyšší vodní vegetací. Kromě výskytu sinic, řas a rozsivek v epilithonu, dochází k rozvoji planktonu, porostů submerzní vegetace, druhů stojatých vod a příbřežní emerzní flóry. Rozšíření: Střední úseky našich řek (Morava, Svratka , Dyje, Berounka aj.). Ohrožení: Eutrofizace, regulace, vodohospodářské úpravy – výstavba hrází v inundačním prostoru. Management: Ochrana. Soupis druhů: Ichtyofauna: parma obecná – Barbus barbus + ryby z přilehlých pásem, tento úsek obývá většina našich ryb. Epilithon: Nárosty rozsivek a vláknitých řas, nejčastěji Cladophora, někdy také sinice např. Oscillatoria. Makrozoobentos torentilních úseků: larvy jepice (jepice sporožilná – Oligoneuriella rhenana) – tzv. “oligoneurielové pásmo”sensu Zelinka, rod Heptagenia, Ephemerella, larvy pošvatek Perlodes dispar, Isogenus nubecula, dále rodu Taeniopteryx, Marthamea, bohatý výskyt bezschránkatých larev chrostíků rodu Hydropsyche, ploštěnka – Planaria torva, P. lugubris. Makrozoobentos fluviatilních částí toků: larvy jepic rodu Caenis a Potamanthus luteus (jepice žlutá), v usazeninách se zbytky dřevin larvy chrostíků rodu Anabolia,
126
u zarostlých břehů, na dně tišin a pod kameny se poprvé objevují pijavky rodu Glossiphonia, Erpobdella, Helobdella, dále máloštětinatci Oligochaeta, mlži Bivalvia a plži Gastropoda, ploštice hlubenka skrytá Aphelocheirus aestivalis. Při vhodných fyzikálně-chemických podmínkách prostředí (obsah kyslíku, pH) se může v těchto úsecích vyskytovat rak říční (Astacus astacus). Z – Zralost (5) Neregulované úseky parmových pásem toků mívají proměnlivé koryto se střídáním peřejnatého a laminárního proudění vody, rozkolísané průtoky, změny teploty v průběhu roku, kolísání obsahu kyslíku během dne a noci. Vlivem morfologických změn koryta a přesunů dna, kolísání fyzikálně – chemických parametrů, se biotopy dají označit jako méně stabilní, ve kterých v důsledku rozkolísaných průtoků (povodní) může probíhat tzv. cyklická sukcese (např. vývoj štěrkopískových náplavů) Vymizení, resp. úbytek fylogeneticky starších skupin (zejména pošvatky) P – Přirozenost (6) Biotopy vzniklé přirozeně – vlivem proudění vody. Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. DS – Diverzita struktur (4) Třívrstevná (HP, BS ) vertikální struktura, stále s převahou bentického společenstva, místy i další složky vertikální struktury. V souvislosti se zmenšující se hloubkou, prouděním a zvýšeným obsahem živin ve vodě se ojediněle může vyskytovat submerzní, natantní, příp. emerzní vegetace (Ranunculus fluviatils, Callitriche sp., Phalaroides arundinacea). DD – Diverzita druhů (5) Druhově velmi bohaté společenstvo. VB – Vzácnost biotopu (5) Jen malá část těchto úseků toků nebyla v minulosti ovlivněna regulacemi a vodohospodářskými úpravami. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (2-3) slunka obecná Leucaspius delineatus (NT) piskoř pruhovaný Misgurnus fossilis (EN), Příloha II. Směrnice sekavec Cobitis spp. (dříve písečný, nyní podunajský) (EN), Příloha II. Směrnice hořavka duhová Rhodeus sericeus (NT) vydra říční Lutra lutra všechny úseky Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb. bobr evropský Castor fiber: migrace + reintrodukce, těžiště dosud parma-cejn, Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb. rak říční - Astacus astacus vyhláška 395/1992 Sb. CB – Citlivost biotopu (4) Biotopy citlivé na regulaci průtoků a eutrofizaci. OB – Ohrožení biotopu (4) Ohroženy eutrofizací a protipovodňovými regulacemi – ohrázování, výstavba poldrů apod. Jejich rozloha se stále pomalu zmenšuje.
127
V4.5 Cejnová pásma toků (metapotamon) Ekotop: Metapotamon: Široce otevřená údolí nebo nížiny, vysoký průtok vody. Koryto bývá hlubší a zpravidla bez makrofytní vegetace, což souvisí s dynamikou toku. Ojediněle se v lotických částech toku – zátokách nebo nánosových částech koryta může vyskytovat makrofytní vegetace, ale netvoří porosty (Batrachium, Potamogeton). Na dně převažuje písek, u břehů také bahno. Pokud tok přirozeně meandruje, může vytvářet slepá a odstavená ramena, kde se formuje společenstvo odlišné od hlavního toku – biologická produkce se v nich zvyšuje. Poměr břehové a proudivé části toku je 4:1. Ekologie: Průměrná teplota vody je vyšší než 17°C, letní maxima mohou přesáhnout 25°C. Obsah kyslíku velmi kolísá, v závislosti na ročním období, teplotě vody, průtoku. Zvýšený obsah transportovaných látek (splavenin a plavenin) způsobuje zhoršení světelných podmínek a primární produkce se proto snižuje. Proces látkového metabolismu je soustředěn ve vodním sloupci. Rozšíření: V nadmořských výškách okolo 200 m n. m., maximálně do 300 m n. m., řeka Morava, Dyje před soutokem s Moravou, Labe. Ohrožení: Eutrofizace, regulace, vodohospodářské úpravy – výstavba hrází v inundačním prostoru. Management: Ochrana. Druhová kombinace: Ichtyofauna: cejn obecný Abramis brama + řada kaprovitých ryb karas, candát, sumec. Makrozoobentos: v písčitých a bahnitopísčitých nánosech larvy jepic Ephoron virgo – tzv. “eforonové pásmo” sensu Zelinka, rod Palingenia, Ephemera vulgata aj., larvy pakomárů, larvy brouků čeledi Parnidae. Ripal (pobřežní zóna): korýši, měkkýši, mlži rodu Sphaerium, Pisidium, velevrubi rodu Unio. Fytoplankton volné vody tvoří rozsivky, chlorokokální řasy a bičíkovci, v zooplanktonu dominují vířníci (Rotifera). Z – Zralost (5) Přirozeně proudící tok může být v tomto úseku relativně tvarově proměnlivý – může meandrovat a vytvářet, slepá až odstavená ramena. V takovýchto nově vzniklých biotopech pak může probíhat sukcese až do fáze zazemňování. P – Přirozenost (6) Biotopy vzniklé přirozeně – vlivem proudění vody. Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. DS – Diverzita struktur (5) Tří až čtyřvrstevná vertikální struktura (HY, BE, RPE), dominantní je společenstvo rheopelagiálu. Submerzní, emerzní a natantní makrofytní vegetace netvoří souvislé porosty. DD – Diverzita druhů (5) Druhově velmi bohaté společenstvo.
128
VB – Vzácnost biotopu (4) Vlivem hustého osídlení, odlesňování, intenzivní zemědělské činnosti, průmyslových aglomerací v nivách řek, výstavbou přehrad a regulacemi ztratily téměř všechny nížinné řeky svůj původní charakter. Zbytky neregulovaných nížinných úseků na Moravě, Dyje před soutokem a na Labi. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (6) velevrub (Unio crassus - Příloha II. Směrnice, Unio pictorum - vyhláška 395/1992 Sb.) škeble Anodonta vyhláška 395/1992 Sb. cejn siný Abramis ballerus (VU) cejn perleťový Abramis sapa (CR), vyhláška 395/1992 Sb. parma obecná Barbus barbus (NT) podoustev říční Vimba vimba (VU) drsek menší Zingel streber (EX?), vyhláška 395/1992 Sb. drsek větší Zingel zingel (CR) vyhláška 395/1992 Sb., Příloha II. Směrnice vydra říční Lutra lutra všechny úseky Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb. bobr evropský Castor fiber: migrace + reintrodukce, těžiště dosud parma-cejn, Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb. CB – Citlivost biotopu (4) Biotopy méně citlivé na změny fyzikálně-chemických podmínek. Citlivé zejména na regulace průtoků a antropogenní zásahy v celé nivě. OB – Ohrožení biotopu (3) V současné době se podíl biotopu nemění, naopak je jim věnována větší pozornost, než v minulosti. Zachovalé úseky většinou chráněny systémem územní ochrany (CHKO). R0.1 Prameny „prostých vod“ (eukrenon) Ekologie: „Prosté vody“ tj. vody bez zvýšeného obsahu minerálních látek Většina našich pramenů má nižší teplotu po celý rok, proto se v nich vyskytují převážně krenobiontní a krenofilní druhy. V zimě je teplota v pramenech naopak vyšší, než v okolních tekoucích vodách, živočichové zpravidla migrují – zvláště larvy hmyzu – za příznivějšími podmínkami prostředí. Příležitostně mohou do pramenů migrovat i někteří obojživelníci (např. žáby). Soupis „indikátorových“ (= typických) krenobiontních druhů: rozsivky – Diatoma hiemale, Melosira arenaria, Surirella spiralis, krytenky – Testacea, vodule – Arrhenurus fontinalis, larvy chrostíků – Crunoecia irrorata, Berea maurus, brouk – Anacaena globulus. Mezi krenofilní druhy patří: studenomilné sinice a řasy (Batrachospermum), z vyšších rostlin mechy a játrovky, prvoci, červi, korýši, měkkýši, larvy hmyzu, strunovec – rod Gordius, blešivec potoční – Gammarus fossarum,
129
ploštěnka – Crenobia alpina. Řasovou vegetaci pramenů zpracovala např. Poulíčková (1998): •
limnokrén: na bahnitém dně převládá epipelon, na písčitém epipsamon, rozvoj řas bývá limitován světlem. Rozsivky rodů Surirella, Campylodiscus, Pinnularia. Při větším osvětlení zelené řasy rodu Draparnaldia, Ulothrix, Stigeoclonium, kapsální zelené řasy rodu Tetraspora a vláknité různobrvé řasy rodu Tribonema.
•
rheokrén: epilitické a epifytické nárosty řas. Ruduchy rodu Batrachspermum, Lemanea, Audouinella, rozsivky r. Diatoma, Tetracyclus, na osvětlených místech opět zelené řasy.
•
helokrén: na řasy obzvláště bohaté, přibývají druhy snášející vyschnutí.
Z – Zralost (6) Maloplošné biotopy vzniklé v místě vývěru podzemní vody. Vlivem ustálených fyzikálněchemických podmínek prostředí se dá stav biotopu označit jako tzv. blokovaná sukcese. Podle některých autorů se mohou vyskytovat i glaciální relikty. P – Přirozenost (6) Přirozeně vzniklé biotopy. DS – Diverzita struktur (2) Zpravidla jedno až dvouvrstevná struktura. DD – Diverzita druhů (2) Nízká, s dominantním výskytem krenobiontních a krenofilních druhů. VB – Vzácnost biotopu (4) Maloplošné, roztroušené biotopy na celém území ČR. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Doposud chybí podrobnější rozbor zoocenóz, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1.. CB – Citlivost biotopu (5) Středně zranitelné, citlivé na možné znečištění a eutrofizaci, změnu dynamiky režimu podzemních vod. OB – Ohrožení biotopu (3) Znečišťování podzemních vod, vodohospodářské úpravy. Plošný podíl typu biotopu se nemění. R0.2 Termální a minerální prameny Ekotop: Prameny, které jsou typické zvýšeným výskytem obsahu minerálních látek (zpravidla > 1 g/l), v závislosti na geologickém podloží a často i zvýšenou teplotou. Jedná se o povrchovou vodu, která systémem puklin zemské kůry sestupuje do velkých hloubek, kde se otepluje, sytí plyny (zejména sirovodíkem a oxidem uhličitým), při styku s horninami se obohacuje minerálními látkami a takto obohacená vystupuje znovu na povrch, jako termální nebo minerální voda.
130
Ekologie: Můžeme je dělit podle teploty (Vouk, 1950), podle chemického složení na sirné (obsahují sirovodík a jeho iontové formy), železnaté (obsah solí dvojmocného železa), podle obsahu uhličitanových iontů (kyselky, polokyselky atd.). Krasové prameny: Jsou vázány na krasová území, charakteristická vysokou propustností podloží, vydatností průtoku, s vysokým obsahem alkalických kovů. •
vaucluské – výron podzemního toku,
•
estavely – někdy funguje jako vyvěračka, za určitých podmínek naopak jako ponor, tzn. krasový tok jimi vtéká do podzemí.
Rozšíření: Na celém území ČR (lázeňsky známé především Mariánské L., Františkovy L., Karlovy Vary, Teplice nad Bečvou, Darkov). Ohrožení: Ohroženy využíváním pro léčebné a průmyslové zpracování vod. Prameny mohou být ohroženy i acidifikací a eutrofizací. Management: Ochrana. Soupis druhů: Některé druhy organismů se specializovaly i na zcela zvláštní podmínky těchto pramenů. Chemické podmínky a často i teplota různých minerálních vod jsou rozmanité, ale každý pramen má tyto vlastnosti stálé nejen během roku, ale po dlouhou dobu. Proto je oživení pramenů rozdílné, ale pro každý pramen stabilní. Příklad: Karlovarská zřídla mají stejnou vegetaci řas po dlouhou dobu. Prameny s vyšší tvrdostí vody bývají osidlovány organismy, které využívají vyššího obsahu solí ke stavbě koster a inkrustaci schránek. Pro krasové vyvěračky je typickým zástupcem např.: plž praménka rakouská – Bythinella austriaca. Biologická indikace minerálních vod: Prát 1949, 1955, 1956 Prát, Pospíšil 1951; Hraniční teploty pro vodní organismy. Fott 1956 (in Zelinka, m., Kubíček, F., 1985). Z – Zralost (6) Maloplošné biotopy vzniklé v místě vývěru podzemní vody, bohaté na obsah minerálních látek, typické zvýšenou teplotou vody, v případě krasových vyvěraček přítomný vysoký obsah hydrogenuhličitanů a stálá a nízká teplota vody. P – Přirozenost (6) Přirozené biotopy, vznikají na místě výronu podzemní vody. Mohou být antropogenně upravené (studánky, lázně…), P se snižuje na 4 – 5 bodů, podle typu úprav. DS – Diverzita struktur (2) Zpravidla monotematická jednovrstevná stavba. DD – Diverzita druhů (2) Nízká, s dominantním výskytem úzce specializovaných druhů na fyzikální a chemické podmínky biotopu. VB – Vzácnost biotopu (4) Maloplošné biotopy, vždy vázané na typické geologické útvary, které určují jejich charakter. 131
(např. krasové – vázané na krasové podzemní útvary, jižní a střední Morava, střední Čechy). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Biotop druhově chudý, málo ohrožených a vzácných druhů – chybí detailnější rozbor zoocenóz. Vzhledem ke specifickým podmínkám biotopu, lze očekávat výskyt „vzácnějších“ druhů - praménka rakouská (Bythinella austriaca)? Protože však neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1 CB – Citlivost biotopu (4) Mírně zranitelné, citlivé na možné znečištění a eutrofizaci, změnu dynamiky režimu podzemních vod. OB – Ohrožení biotopu (3) Znečišťování podzemních vod, vodohospodářské úpravy. Plošný podíl typu biotopu se nemění. Kriticky ohrožené druhy vodní fauny (Vyhláška č. 395/1992Sb.) listonoh jarní listonoh letní perlorodka říční velevrub malířský žábronožky rak kamenáč rak říční drsek menší drsek větší hrouzek Kesslerův mihule potoční mihule ukrajinská sekavčík horský
Lepidurus apus Triops cancriformis Margaritana margaritifera Unio pictorum Anostraca spp Astacus torrentium Astacus fluviatilis Zingel streber Zingel zingel Gobio kessleri Lampetra planeri Eudontomyzon mariae Sabanejewia aurata
blatnice skvrnitá čolek hranatý čolek karpatský čolek velký ropucha krátkonohá skokan menší skokan skřehotavý
Pelobates fuscus Triturus helveticus Triturus montandoni Triturus cristatus Bufo calamita Rana lessonae Rana ridibunda
bobr evropský
Castor fiber
132
Silně ohrožené druhy: Anodonta cygnea škeble rybničná potápník široký Dytiscus latissimus ostrucha křivočará ouklejka pruhovaná sekavec písečný
Pelecus cultratus Alburnoides bipunctatus Cobitis taenia
čolek horský čolek obecný mlok skvrnitý rosnička zelená skokan rašelinný skokan štíhlý skokan zelený
Triturus alpestris Triturus vulgaris Salamandra salamandra Hyla arborea Rana arvalis Rana dalmatina Rana esculenta
vydra říční
Lutra lutra
Druhy ohrožené: rak bahenní
Astacus leptodactylus
cejn perleťový jelec jesen ježdík žlutý kapr obecný (sazan) mník jednovousý piskoř pruhovaný plotice lesklá střevle potoční vranka obecná vranka pruhoploutvá
Abramis sapa Leuciscus idus Gymnocephalus schraetser Cyprinus carpio Lota lota Misgurnus fossilis Rutilus pigus Phoxinus phoxinus Cottus gobio Cottus poecilopus
kuňka ohnivá kuňka žlutobřichá ropucha zelená ropucha obecná
Bombina bombina Bombina variegata Bufo viridis Bufo bufo
133
4.1.3.3 Přírodní a přírodě blízké biotopy – keřové a lesní
Křovinné typy biotopů Nezastupitelné místo v krajině mají různé typy křovinných biotopu. Keře tvoří jednak základní patro lesů, jednak vytvářejí samostatné útvary, méně přírodní jako blokovaná sukcesní stadia, více sekundární, ale zároveň přírodě blízká. Dvě základní skupiny typů jsou odlišeny vztahy k vodnímu elementu ekotopu – mokřadní a pobřežní typy a mezofilní až xerické. Společnou vlastností je většinou absence vlastního bylinného patra, což je způsobeno často totálním zápojem. K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů Z – Zralost Jde vesměs o přírodní, méně sekundární typy biotopů, vázaných buď na vysokou hladinu podzemní vody, stagnující po určitou dobu i nad povrchem. Lze je chápat jako sukcesní stadia nebo blokovaná sukcesní stadia mokřadních a lužních lesů, s nimiž se i prolínají. Některé typy hygrofilních křovin jsou udržovány – stabilizovány lidskou činností, záměrně (využíváním biomasy) nebo neúmyslně (kosením okolních luk). Vrbové křoviny vodních toků jsou zvláštním typem plášťové vegetace. P – Přirozenost Viz zralost. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jedná se vesměs o dvoupatrové porosty prakticky bez vlastního bylinného patra, které „obstarávají“ u pobřežních křovin nelesní pobřežní vegetace (typy biotopů M1.4, M1.5, M4 až M5) a druhy lužního lesa, u mokřadních druhy rákosin a porostů vysokých ostřic. VB – Vzácnost biotopu Roztroušeně v celé ČR, podél vodních toků a u mokřadních křovin v oblastech rybničních pánví. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Prakticky bez vzácných druhů. CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Zásadní citlivost je proti změně hydrologického režimu. OB – Ohrožení biotopu Zarůstání lesem, regulace vodních toků, zástavba. Plocha většiny typů mírně klesá.
134
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny Z – zralost Flexibilní keřové porosty, druhý typ i florogeneticky starý (preboreál), P – Přirozenost přírodě blízké i přírodní typy, částečně blokovaná sukcesní stadia listnatého, výjimečně i jehličnatého (květnatých borů) lesa DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vesměs dvoupatrové nebo třípatrové, různě husté porosty Diverzita středně bohatá, fyziognomicky určená keři Berberis vulgaris, Cornus mas, C. sanguinea, Coryllus avellana, Crataegus sp., Euonymus europaea, E. verrucosa, Ligustrum vulgare, Prunus spinosa, Pyrus pyraster, Rhamnus cathartica. Rosa sp., Viburnum lantana a ostružiníky, příp. některé stromy (K3), Cotoneaster integerrima, C. melanocarpa, Prunus fruticosa, P. tenella, Rosa gallica, R. pimpinellia, Sorbus aria (K4). Systematickým okusem vysokých křovin zvěří se transformují do druhého typu. VB – Vzácnost biotopu Maloplošný výskyt na celém území ČR mimo supramontánní stupeň, u K4 především klimaticky nejteplejší oblasti. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Ani tyto typy nemají vlastní druhy, jsou obvykle vázány na teplomilné i mezofilní lemy. Do vysokých křovin, zvláště pokud jsou tyto pláštěm, pronikají i lesní druhy CB – Citlivost (zranitelnost) biotopu Eutrofizací se do nich šíří nitrofilní expanzní druhy dřevin (Sambucus nigra) a především bylin, sukcese, zásatvba OB – Ohrožení biotopu Zvláště přírodních typů ubývá, u prvního typu dochází k nahrazování ruderálními křovinami.
Lesní typy biotopů Na rozdíl od nelesních biotopů tvoří lesní formace poměrně homogenní soubor typů biotopů, odlišujících se od sebe fyziognomicky a ekologicky – až na výjimky – mnohem méně, než jednotlivé typy nelesních biotopů. Proto je verbální hodnocení vztaženo pro lesy jako celek. Podrobný popis kritérií u nelesních typů biotopů byl navíc nutný vzhledem k tomu, že zde dochází k kontinuální degradaci až na typy biotopů přírodě cizí. Z – Zralost Zralost všech typů lesa se pohybuje mezi body 5 a 4. V prvním případě jde o boreální typy, (například doubravy a klimaxové smrčiny příp. lesostepi), v druhém případě o typy biotopů, které se formovaly v pozdních údobích postglaciálu (bučiny, habřiny a tvrdé luhy). Výjimkou jsou pouze rašelinné bory, které jsou vývojově nejstarší a mají hodnocení 6 bodů.
135
P – Přirozenost Lesy jsou v našich geograficko-klimatických podmínkách klimaxovou vegetací, a proto jsou bez výjimky hodnoceny jako přírodní, tedy 6 body. Nižší počet bodů mají pouze lesní porosty přírodě vzdálené, tj. viditelně pozměněné – viz typy XL3, XL4, případně biotopy přírodě cizí (X6.4). DS – Diverzita struktur Lesní biotopy mají vesměs čtyři nebo více pater (počet bodů 5 až 6); výjimkou mohou být na křovinné patro chudé acidofilní bučiny. DD – Diverzita druhů V tomto kritériu jsou již lesní biotopy heterogennější. Nejvyšší druhovou diverzitu mají luhy, teplomilné doubravy a suťové lesy (6 bodů), potom dubohabřiny, vápnomilné bučiny a reliktní květnaté bory (5 bodů) a ostatní bučiny (4 body). Nejmenších hodnot dosahují acidofilní bučiny, acidofilní doubravy, smrčiny a rašelinné bory se 3 body. VB – Vzácnost typu biotopů Vzhledem k pouhé třetině území porostlé lesem, a k výrazné menšině lesů přírodních z celkové rozlohy lesů, není žádný typ velkoplošného lesního biotopu hojným. Naopak řada typů je hodnocena jako vzácná. Některé typy absolutně: jako vzácné maloplošné biotopy jsou hodnoceny tvrdé a měkké luhy nížin, některé typy teplomilných doubrav a borů, rašelinných březin a borů (6 bodů). Pouze některé vzácné typy biotopů se vyskytují v určitých regionech na větších plochách (5 bodů), např. klenové a vápnomilné bučiny, částečně i polonské a karpatské dubohabřiny. Jako roztroušené maloplošné typy biotopů (4 body) lze hodnotit acidofilní teplomilné a vlhké doubravy, acidofilní a boreokontinentální bory a papratkové smrčiny. Hercynské dubohabřiny, acidofilní a květnaté bučiny, suché acidofilní doubravy a třtinové a rašelinné smrčiny lze posuzovat jako roztroušené velkoplošné biotopy (3 body). Nejrozšířenějším, byť jen maloplošným lesním typem byly shledány údolní luhy (2 body). VD – vzácnost přírodních druhů Většina typů lesních biotopů s převahou evropských elementů má menší nebo průměrné množství vzácných druhů, a je proto hodnocena 3 body. Řada těchto druhů je navíc fakultativních a vyskytuje se i v nelesních typech (Campanula rapunculoides, Fragaria viridis, Lilium martagon, Lychnis viscaria, Lysimachia vulgaris, Silene nutans, Thalictrum aquilegiifolium, Urtica dioica, Veronica chamaedrys atd.) Speciálně u borů a částečně u některých typů teplomilných doubrav, které nevytvářejí lesní klimatické prostředí, je většina druhů bylinného patra „nelesních“. Mimo jiné z tohoto důvodu jsou tyto lesní typy nejbohatší (4 body). Naopak nejchudšími lesními biotopy na vzácné druhy jsou acidofilní doubravy, kontinentální bory a třtinové smrčiny (2 body). CB – Citlivost Z hlediska citlivosti jde o vesměs odolné biotopy (hodnoceny 3 body), samozřejmě, že jsou více či méně citlivé vůči znečištění ovzduší. Výrazněji citlivé, a to na odvodnění, jsou pouze rašelinné bory, březiny a mokřadní olšiny (4 body). OB – Ohrožení Z důvodů stále pokračujícího intenzivního obhospodařování plocha přírodních lesů mírně klesá; ohrožení většiny typů lesních biotopů je proto hodnoceno 4 body. Z tohoto pohledu jsou nejvíce ohroženy teplomilné doubravy a některé typy bučin; tvrdé a měkké luhy jsou
136
zase ohroženy změnou výšky vodní hladiny (5 bodů). Naopak nejméně jsou ohroženy z těchto hledisek suťové lesy a horské smrčiny (3 body).
4.1.3.4 Přírodě vzdálené až cizí biotopy XV1 Vegetace nových vodních ploch Jde o specifické stanoviště vodní a na vodu vázané vegetace stojatých vod v bezodtokových prostorech po povrchové těžbě nerostů či po obdobných terénních zásazích včetně čerstvých revitalizačních akcí a nově založených rybníků se stálou nebo kolísavou vodní hladinou závislou na dešťových srážkách nebo hladině podzemní vody v okolí. Vegetace tohoto typu biotopu je ve stavu velmi rané sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů V1, V2, M1.1, M1.2 a M1.3 nebo je v něm trvale udržována charakterem terénu či chemismem vody jednotlivých stanovišť. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Typ biotopu je původem antropogenní, ale charakterem blízký v přírodě se vyskytujícím typům stanovišť. P – Přirozenost Biotop nepřirozený podmínkami vzniku, ne však vývojem. Četnost druhů potenciální přirozené vegetace nízká. Vyšší sukcesní stádia vegetace na těchto stanovištích již přísluší vegetaci přírodních či přírodě blízkých typů biotopů. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Struktura vegetace jedno až dvouvrstvá. Druhová diverzita velmi nízká. Obvykle se vyskytují jen odolné, zčásti allochtonní druhy makrofyt (Ceratophyllum demersum, Elodea canadensis, Lemna ssp., Myriophyllum spicatum, Potamogeton crispus, P. pectinatus, P. pusillus, Spirodella polyrhiza, Zanichelia palustris) VB – Vzácnost biotopu Relativně hojný, maloplošný biotop. Trvalá blokace sukcese v důsledku chemizmu vody (kamencové jezero) či terénu (hluboké, úzké zastíněné jámy) velmi řídká. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu vyskytují jen zřídka. Výskyt chráněných druhů signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů V1, V2, M1.1, M1.2 a M1.3. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Vzhledem k trvalé blokaci sukcese či k úplným počátkům uchycení vegetace v daném typu stanovišť se jedná o velmi odolné a nenáročné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace.
137
OB – Ohrožení biotopu Zatím se zastoupení typu biotopu příliš nemění. Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude četnost stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna zmenšovat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. přítomna jen jedna vrstva vegetace s převahou ruderálních druhů nebo neofytů, 2. přítomny dvě vrstvy vegetace s převahou ruderálních druhů nebo neofytů, 3. přítomna jen jedna vrstva vegetace bez přítomnosti ruderálních druhů nebo neofytů, 4. přítomny dvě vrstvy vegetace bez přítomnosti ruderálních druhů nebo neofytů. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XV2 Degradovaná biota vod Jde o vodní biotu stojatých (přehrady, rybochovné a dočisťovací rybníky a trvale znečisťované návesní rybníky, nádrže v průmyslových objektech apod.) a tekoucích (kanalizační, čistírenské, průmyslové a důlní výpustě apod.) vod, silně ovlivněnou antropickou činností (rybí osádka, eutrofizace, znečistění), která však nevytváří zcela abiotické prostředí (XX1.2), avšak natolik limituje rozvoj bioty, že její samovolná sukcese nemůže dospět k standardně vytvořeným přírodě blízkým typům biotopů V1, V2, M1.1, či M1.3. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost V závislosti na intenzitě a délce doby znečištění v různém, ale vždy velmi nízkém stupni kvalitou vodního prostředí blokovaná sukcese k vegetaci potenciálního typu biotopu V1, V2, M1.1 a M1.3. P – Přirozenost Biotop původem a podmínkami nepřirozený. S ohledem na druh a délku doby znečištění se velmi silně ochuzená vegetace může blížit potenciálnímu typu biotopu V1, V2, M1.1 a M1.3 DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vegetace v břehové zóně v úplnosti dvouvrstvá. Z vyšších bylin je to především rákos obecný a chrastice rákosovitá nebo neofyty (křídlatka, netykavka). U některých nádrží je naopak jediným druhem okřehek, který neprodyšně pokrývá celou hladinu. U jiných nádrží jde pouze o „vodní květ“ s převahou sinic. Druhová diverzita velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Relativně hojný, maloplošný biotop. Intenzívní rybníkářství je uplatňováno na velké ploše rybníků. Vývinem a hynutím „vodního květu“ je každoročně postihována většina říčních přehrad. Řada rybníčků v obcích a vodních nádrží v průmyslových objektech je trvale znečišťována splašky s biologickým i chemickým znečištěním.
138
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují, nebo se vyskytují jen na velmi krátkou dobu, protože antropické ovlivnění nevytváří podmínky vhodné pro jejich trvalou existenci. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je nízká; organismy však někdy těžce odolávají velkým změnám v antropickém ovlivnění biotopu (obsah kyslíku ve vodě). V znečištěných vodách se vyskytují jen velmi odolné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k rozsahu intenzivního rybníkářství, vnosům hospodářské činnosti a komunálního provozu do vodního prostředí a využívání malých vodních nádrží k dočišťování vod z ČOV není tento typ biotopu příliš ohrožen. V současné době však již naštěstí prakticky nepřibývá. Je však žádoucí, aby kromě čistírenského využití zanikl ve prospěch biotopů potenciální přirozené vegetace. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů převaha neofytů, ve vodní vegetaci jen jedna skupina, 2. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů nejsou neofyty, ve vodní vegetaci přítomny dvě skupiny, 3. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů vyšší četnost druhů potenciální přirozené vegetace, ve vodní vegetaci stálá přítomnost všech tří skupin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,12; krok škály 0,06. XV3 Odvodňovací kanály Jde o otevřené odtokové strouhy odvodňovacích řadů nebo napřímené a technicky upravené pramenné části toků v zemědělské krajině, charakteristické lichoběžníkovým profilem koryta, někdy opevněné dlažbou dna a svahů betonovými zatravňovacími matracemi s vegetací v různém stádiu sukcese makrofytní vodní vegetace a bylinných, někdy i dřevinných břehových porostů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Funkcí a charakterem úpravy limitovaný rozvoj vegetace s potlačovanou tendencí sukcese k V4.1, V4.2, M1.5 a K2.1. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. S ohledem na dobu trvání stavby se ve vegetaci vyskytují druhy náležející potenciálním typům přírodních a přírodě blízkých biotopů V4.1, V4.2, M1.5 a K2.1. Častá je přítomnost invazních neofyt, bolševníku velkolepého a křídlatky.
139
DS – Diverzita struktur DD – Diversita druhů V závislosti na intenzitě údržby kanálu se mohou v pobřežní vegetaci vyskytovat 2, řídce 3 patra; ve vodním prostředí pak všechny tři skupiny vegetace – cévnaté rostliny, řasy, mechorosty. Vzhledem k údržbě, která blokuje sukcesi, je druhová diverzita nízká. VB – Vzácnost biotopu Stále ještě hojný, byť maloplošný biotop. Aktuálně se jeho četnost mění dlouhodobým zanedbáváním údržby melioračních zařízení. Trvale jej však ubývá pouze při revitalizačních akcích. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů je nepravděpodobná, ale není vyloučena. (ve vodním prostředí šmel okolíčnatý, v břehové vegetaci potočnice, poddruhy blatouchu bahenního). Vzhledem k tomu, že odvodňovací kanál je stavba, chráněné druhy zde nepodléhají ochraně a při údržbě mohou být odstraňovány. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je nízká. Trvale je pod vlivem agrochemikálií a vyskytují se v něm odolné či eutrofní druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zvýšení koncentrací škodlivin. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k rozsahu provedeného odvodnění a kanalizace pramenných částí toků potoků v zemědělsky využívané krajině a k pomalému postupu revitalizace toků není tento typ biotopu doposud ohrožen. Je však žádoucí, aby zanikl ve prospěch biotopů potenciální přirozené vegetace V4, M1.5, K2.1 či L2.2. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty jsou tvořeny vzhledem k místu nepůvodními druhy se značným podílem invazních druhů, 2. porosty jsou tvořeny vzhledem k místu nepůvodními druhy, 3. v porostech významný podíl místu odpovídajících druhů, 4. v porostech převládají místu odpovídající druhy. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,12; krok škály 0,04. XV4 Lokálně upravené toky Jde o biotopy vodních toků jejichž přirozená geomorfologie a na ní závislá biota jsou významně ovlivněny lokálními úpravami koryta. Ve pstruhovém a lipanovém pásmu dochází vlivem podélné stabilizace břehů, spádových objektů a štěrkových přehrážek ke snížení stanovištní heterogenity, zvýšení podílu lenitických úseků toku a snížení podélného sklonu s omezením sřídání brodů a tůní. Výstavba spádových stupňů má vždy za následek vznik lentického pásma se zadržováním splavenin a sedimentací jemných materiálů a detritu ve zdrži. V lipanovém pásmu vznikají pod zdrží úseky s poměrně silným proudem, v parmovém a cejnovém pásmu dochází v důsledku nedostatku splavenin k zahlubování koryt pod zdrží. Výstavbou podélných protipovodňových hrází v inundačním území parmového a cejnového
140
pásma je rušena či omezována přirozená dynamika toků se vznikem meandrů, říčních ramen a nivních koryt. Lokálními úpravami narušená retenční schopnost toků se projevuje zvýšením rozkolísanosti průtoků během roku. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop primárně podmíněn antropickou činností avšak pozměněnou geomorfologií koryta podmíněná biota je velice podobná až totožná s biotou přírodě blízkých fylogeneticky starých typů vodních biotopů V4.2 – V4.5 na přirozených stanovištích. P – Přirozenost Biotop primárně podmíněn antropickou činností. Pozměněná a omezená biota v úpravami bezprostředně ovlivněných částech toku však může místy odpovídat přírodě blízkým typům vodních biotopů V4.2 – V4.5 s přirozeně vzniklou geomorfologií. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Diverzita struktur a druhů biotopu je závislá na geomorfologickém charakteru původního a pozměněného stanoviště a více méně ve stejné nebo omezené úrovni kopíruje diverzitu přírodě blízkých biotopů geomorfologicky srovnatelných stanovišť. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak téměř na všech tocích se vyskytující biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů není vyloučena. Jsou buď pozůstatkem ustupující původní bioty nebo naopak indikací renaturalizace stanoviště, či ontogenetického vyzrávání přirozeného biotopu v nepřirozeně vzniklých geomorfologických podmínkách. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně vysoká. Změna chemických a fyzikálních vlastností vody silně ovlivňuje podmínky života vodních organizmů. Změna geomorfologických podmínek toku je mezní pro existenci jimi podmíněného typu biotopu. OB – Ohrožení biotopu Biotop není ohrožen. Četnost stanovišť tohoto typu biotopu bude spíše narůstat. Při revitalizačních akcích jsou sice některé lokální úpravy toků odstraňovány, ale na mnoha místech lokální úpravy toků naopak tvoří základ protipovodňových opatření. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU: Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu V pstruhovém a lipanovém pásmu 1. úprava silně ovlivňuje neupravené části toku, brání chodu splavenin a je výraznou migrační bariérou. 2. úprava omezuje chod splavenin ale umožňuje migraci alespoň části vodních živočichů. 3. úprava málo ovlivňuje neupravené části toku a umožňuje plný rozvoj náhradní přírodě blízké bioty.
141
V parmovém a cejnovém pásmu 1. úprava brání přirozené dynamice toku, působí hloubkovou erozi dna a je úplnou migrační bariérou 2. úprava omezuje dynamiku toku, vyvolává zahlubování koryta ale umožňuje částečnou migraci 3. úprava málo ovlivňuje neupravené části toku a umožňuje plný rozvoj náhradní přírodě blízké bioty Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. XM1 Zamokřelá ruderální lada Jde o degradované plochy biotopů M1.1, M1.2, M1.4, M1.7, M6, M7, T1.5, T1.6, T1.10, T7, vzácněji A4.1, A4.2 a zamokřelé plochy bezlesí na bývalé zemědělské či ostatní půdě s bylinnými porosty, někdy s počáteční sukcesí dřevin. Patří sem například tzv. „polní kazy“ na prameništích, svahových vývěrech nebo chybách odvodňovacích řadů, deponie vyhrnutého bahna, zamokřelé pozemky v důsledku poddolování či obdobných změn nivelety terénu nebo hladiny podzemní vody, záplavové či rozlivové zóny silně eutrofizovaných vodotečí, eutrofizovaná luční prameniště (např. „polními“ skládkami hnoje), silně degradovaná slatiniště apod. Pro druhové složení vegetačního pokryvu je charakteristické silné zastoupení ruderálních a invazních druhů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop primárně podmíněn antropickou činností. Podmínkami pro příznivý vývoj ruderálních a invazních druhů je trvale podporována degradace přírodních typů stanovišť nebo omezován rozvoj sukcese k přírodě blízkým typům biotopů M1.1, M1.2, M1.4, M1.7, T1.5, T1.6, či vzácněji T7. P – Přirozenost Vznik a vývoj biotopu podmíněn změnou původního vegetačního krytu (rozorání luk), změnou hladiny podzemní vody nebo trvalou eutrofizací podzemních nebo povrchových vod. Pozměněná a degradovaná vegetace však může místy odpovídat přírodě blízkým výše uvedeným typům. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na původu a původním vegetačním krytu stanoviště se vyskytují obvykle dvě vegetační patra. Některá stanoviště mohou být i druhově bohatá, ovšem vždy s vysokým plošným zastoupením ruderálních a invazních druhů. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů není vyloučena. Jsou buď reliktem ustupující původní vegetace nebo naopak indikací přechodu vegetace k přírodě blízkým společenstvům. V některých případech může u nitrofilních druhů chráněných rostlin, jako je například úpolín evropský, naopak ruderalizací stanoviště dojít k posílení jejich konkurenceschopnosti a vytvoření až jednodruhových porostů.
142
CB – Citlivost biotopu S výjimkou změny vodního režimu je citlivost biotopu nízká. Přírodní druhy jsou trvale pod tlakem konkurence ruderálních a invazních druhů s velkou odolností a vitalitou. OB – Ohrožení biotopu Aktuálně se četnost tohoto typu biotopu mění. Vzrůstá dlouhodobým zanedbáváním údržby melioračních zařízení a opouštěním doposud extenzivně obhospodařovaných lučních porostů. Dřívější nevhodná úprava pozemků se již neprovádí. Naopak jej trvale ubývá při komplexních pozemkových úpravách, v důsledku revitalizace říčních systémů, poklesem eutrofizace vod zemědělskou praxí a přirozenou sukcesí vegetace k přírodě blízkým společenstvům. Je žádoucí, aby zanikl ve prospěch biotopů s přírodě blízkou vegetací. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty biotopu druhově chudé, převládají nepůvodní a invazní druhy 2. porosty biotopu druhově chudé, významný podíl nepůvodních a invazních druhů. 3. porosty biotopu druhově bohatší, významný podíl nepůvodních a invazních druhů 4. porosty biotopu druhově bohatší, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly Jde o specifická stanoviště v prostorách po povrchové těžbě nerostů ve skalních masivech či po obdobných terénních zásazích s volným odtokem srážkové vody. Vegetace těchto stanovišť je omezena jejich charakterem, kde se nachází ve velmi rané sukcesi či je terénem nebo chemismem skalního substrátu trvale udržována ve stavu velmi rané sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů S1.x a T3.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomny pouze iniciační stádia nerozlišené nebo trvale blokované sukcese k přírodě blízkým bylinným společenstvům. Vegetace s nízkou pokryvností povrchu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím, ovšem s chudou vegetací, v níž jsou zastoupeny vedle některých druhů cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy, které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až dvouvrstvá vegetace, s ohledem na otevřenou niku osazovanou druhy neschopnými trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený maloplošný biotop. Trvalá blokace sukcese na těchto stanovištích v důsledku chemizmu půdy či skalního substrátu nebo modelace terénu je velmi řídká. Svým charakterem
143
se vegetace opuštěných těžebních prostor většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu vyskytují jen řídce. Pokud tento výskyt není efemérní, signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude existence stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna omezovat jen na časově velmi omezená období počátku rekultivačních zásahů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 15%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace 4. vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%)s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem Jde o specifická stanoviště vzniklá technickou činností člověka, avšak svým charakterem blízká přírodním stanovištím. Vegetace je omezena účelem a technickým provedením zdí a kamenných povrchů. Je v různých, avšak vždy nízkých stádiích sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů S1.1 a S1.2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost V závislosti na charakteru stavby většinou nízká. Ojediněle, zejména u starších suchých zídek může dosáhnout až hodnoty přechodu k vegetaci potenciálních typů biotopů S1.1 a S1.2. Některé typy vegetace na umělém podkladě, jako například zelené střechy, se mohou druhovým složením blížit i vegetaci přírodě blízkých biotopů tytu S1.3. P – Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím. Ve vegetaci zpravidla velké zastoupení ruderálních druhů. Přítomnost a četnost druhů potenciální přirozené vegetace závisí na stáří a charakteru stavby.
144
DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu a stáří stavby jedno až dvouvrstvá vegetace. Pod vlivem zazemnění či stálé eutrofizace z opíraného terénu často s aktuálně větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou občas vyskytnout. Pokud tento výskyt není efemérní, signalizuje sukcesní změnu vegetace na vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů biotopů. Ve většině případů však nejsou ani přírodní biotopy ani jejich vzácné druhy, rostoucí na antropicky vytvořených stanovištích, chráněny, protože opěrné zdi a suché zídky jsou až na malé výjimky stavbou. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch nebo údržbou opakovaně blokovanou sukcesi. OB – Ohrožení biotopu Rozsah stanovišť tohoto typu biotopu se spolu s rostoucí mírou urbanizace území ČR jen mírně zvyšuje. Ponechána bez dalších zásahů se vegetace opěrných zdí a zejména suchých zídek přirozenou sukcesí postupně přibližuje potenciální vegetaci přírodě blízkých typů biotopů, ve kterou v řadě případů přechází. Do budoucna proto lze očekávat, že se rozsah tohoto typu biotopu nezmění. B) KRITÉRIA pro individuální hodnocení biotopu Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace velmi řídká, tvořena převážně ruderálními nebo pro stanoviště náhodnými druhy, 2. vegetace obsazuje nečetné štěrbiny a spáry, převažují ruderální druhy, 3. četnější vegetace ve štěrbinách a spárách, ve vegetaci převažují ruderální druhy, 4. četná vegetace ve štěrbinách a spárách, ve vegetaci převažují druhy potenciální vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy Jde o stanoviště opuštěných podzemních dopravních, výrobních a skladových prostor, štol a dutin po hlubinné těžbě, které jsou spontánně osídlovány přírodními druhy flóry a fauny. Biota těchto stanovišť se může blížit biotopu jeskyní a přirozených podzemních dutin S3, ve který sukcesně přechází. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přechodový biotop od druhově nesourodého společenstva biotopu X3.2 užívaných umělých podzemních prostor k biotopu S3 jeskyní a přirozených podzemních dutin, s výskytem druhů značného fylogenetického stáří, avšak v dosud ne zcela uspořádaných společenstvech.
145
P – Přirozenost Biotop uměle vytvořených stanovišť, které však z hlediska životních podmínek většinou mají obdobné vlastnosti jako prostředí přirozeně vzniklých jeskyní a podzemních dutin. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vegetace je omezena většinou jen na lišejníky a mechy či nálet trav a ruderálních bylin v dosahu světla. Četnost druhů a populací fauny je závislá na době uplynulé od konce původního využívání prostor. Biotop může obsahovat přírodní druhy charakteristické pro jeskyně, zejména druhy fauny – pavoukovce a netopýry. VB – Vzácnost biotopu Plošně velmi malý a nečetný biotop vázaný na sídla (sklepy), bývalé oblasti těžby surovin nebo geograficky na vrchoviny a hornatiny (tunely). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V biotopu se mohou vyskytovat vzácné přírodní druhy fauny – zejména pavoukovci a netopýři. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. OB – Ohrožení biotopu Rozsah stanovišť tohoto typu biotopu se v současném období transformace průmyslové výroby, výstavby nových komunikačních sítí a modernizace sídel, které jsou provázeny opuštěním řady prostor, jen mírně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. Biotop s druhově málo četným a nesourodým společenstvem 2. V biotě převažují druhy charakteristické pro přírodní podzemní prostory 1. 3.V biotě přítomny i vzácné a chráněné druhy charakteristické pro přírodní podzemní prostory Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,18; krok škály 0,09. XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště Jde o přírodní i antropicky podmíněná stanoviště, vzniklá pohybem povrchových vrstev litosféry nebo úplným spálením vegetačního krytu s čerstvým obnažením různě zralých půd nebo půdotvorných substrátů, jejichž povrch je osídlován vegetací. Vegetace těchto stanovišť je omezena úživností odhalených vrstev, jejich sklonem a vláhovými poměry. V závislosti na tom jde o velmi ranná stádia sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T1.10, T3.3, T3.4, T5.1, T5.2, a vzácněji i T6.
146
A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomny pouze iniciační stádia typově nerozlišené sukcese k přírodě blízkým bylinným společenstvům, které nelze z fylogenetického hlediska posoudit. Z geomorfologického hlediska však jde o velmi starý typ stanoviště. P – Přirozenost Biotop umělý i přirozený v závislosti na příčinách sesuvu. V chudé vegetaci s nízkou pokryvností povrchu jsou vedle druhů, typických pro ranou sukcesi obnažených půd (divizny) a některé typy cílových společenstev přirozené sukcese, zastoupeny i různé přechodové ruderální druhy a druhy které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až dvouvrstvá vegetace, s ohledem na otevřenou niku osazovanou druhy neschopnými trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený biotop v přírodě vázaný na erozní činnost toků a oblasti strmějších hornatin. V antropické podmíněnosti na destabilizující terénní zásahy. Svým charakterem se vegetace sesuvy obnažených ploch velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat. Pokud tento výskyt není efemérní signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Stanoviště tohoto typu biotopu vznikají celkem pravidelně přírodními procesy i činností člověka. Lze předpokládat, že se jejich četnost v dohlédnutelném čase výrazněji nezmění. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1.
vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů ,
2.
vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů,
3.
vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou typických druhů a druhů potenciální přirozené vegetace,
4.
vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%) s plošnou převahou typických druhů a druhů potenciální přirozené vegetace.
147
Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XT1 Postagrární úhory Jde o lada na bývalé orné půdě s porostem jednoletých a vytrvalých bylin od skončení kultivace do výskytu prvních dřevin signalizující přechod k biotopu typu XK2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomna pouze raná stádia sukcese k náhradní vegetaci potenciálních biotopů skupiny T, zejména T1.1 a T1.3.Vegetace zpočátku s nízkou, později neúplnou pokryvností povrchu. P – Přirozenost Biotop vzniklý nepřirozeně, s vysokým podílem vytrvalých segetálních druhů, zejména pýru plazivého a pcháče osetu. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vegetace dvoj- až trojvrstvá v závislosti na délce doby od skončení kultivace. Druhová diverzita závisí na klimatických poměrech oblasti a vláhových, fyzikálních a chemických vlastnostech opuštěné půdy. Nejvyšší bývá ve druhém až čtvrtém roce, kdy se ve vegetaci vedle segetálních druhů hojně vyskytují ruderální druhy, druhy obnažených půd, druhy vzhledem k typu stanoviště náhodné a druhy potenciálních náhradních bylinných společenstev. VB – Vzácnost biotopu Biotop maloplošný, hojný, celkovou plochou okrajový typ biotopu. Celkový rozsah jeho plochy zaznamenává výkyvy související se změnou sociální a ekonomické situace v lokálním i celostátním rozměru. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů je nepravděpodobná, ale není vyloučena, zejména pokud se vyskytují tyto druhy v bezprostředním okolí úhoru. Není však pro tento časově omezený přechodový typ biotopu charakteristická. Právně jde většinou nadále o ornou půdu, a proto zde případně se vyskytující vzácné druhy ani nepodléhají ochraně. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. Jde o vnitřně silně se proměňující vegetaci raných sukcesních stádií, kde se postupně prosazují nejvitálnější druhy. OB – Ohrožení biotopu Po přechodném zvýšení na začátku devadesátých let 20. století se četnost vzniku ploch úhorů ustálila. Trvale opuštěné pozemky poměrně rychle sukcesí přecházejí v postagrární lada s keřovými porosty a k lesu. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s řídkou pokryvností, převládají segetální a ruderální druhy
148
2. vegetace s neúplnou pokryvností, převládají ruderální a náhodné druhy a druhy obnažených půd 3. zapojená vegetace s významným podílem druhů potenciální náhradní vegetace. 4. zapojená vegetace s plošnou převahou druhů potenciální náhradní vegetace Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XT2 Degradovaná vlhká lada Jde o opuštěné, neudržované, vlhké, většinou nivní louky s původně přirozenou druhovou skladbou nebo i v minulosti přeorané a intenzifikované, současně druhově ochuzené s převahou vysokostébelnatých bylin, často s vysokou vrstvou stařiny, někdy s přítomností jindy až monokulturou eutrofních ruderálních druhů. Někdy i s výskytem dřevin signalizujících přechod k biotopům typů K1, K2.1 či L2.2, případně i k L2.3 a L2.4. Patří sem i biotopy vzniklé silnou degradací přirozených slatinišť a rašelinišť, které se mohou sukcesí nebo cílenou renaturalizací opět přibližovat výchozím typům biotopů R1.2. R2.1 a R2.2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop ve stádiu degradace na činnosti člověka závislých travních společenstev biotopů typů T1.4, T1.5, T1.6 a T1.7 nebo zkulturněných a intenzifikovaných luk na stanovištích uvedených přírodě blízkých typů biotopů. Při vyloučení dalších zásahů jde o přirozené přechodové sukcesní stádium k lesu. P – Přirozenost Vznik a vývoj biotopu podmíněn změnou dosavadního antropicky ovlivněného vegetačního krytu nebo dlouhodobou eutrofizací podzemních či záplavových vod. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na pokročilosti degradace dřívějšího vegetačního krytu a sukcese ke křovinám nebo lesu se ve vegetaci stanoviště mohou vyskytovat dvě, výjimečně tři vrstvy E0 – E3. Některá stanoviště mohou být i druhově bohatá, ovšem vždy s velkým plošným zastoupením vysokých bylin, často ruderálních a někdy i invazních druhů. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak dosti rozšířený biotop. Maxima rozšíření dosáhl v 70. – 80. letech 20. století, kdy byla velká část vlhkých lučních porostů opuštěna pro jejich neobdělatelnost těžkou mechanizací. Jeho rozloha se dále zvýšila po roce 1990, kdy poklesla poptávka po pícninách v důsledku snížení stavu skotu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů není vyloučena. Většinou jsou reliktem ustupující původní vegetace. CB – Citlivost biotopu S výjimkou změny vodního režimu je citlivost biotopu nízká. Dominantní vysokostébelnaté byliny, vítězící v konkurenčním tlaku, jsou vitální a snesou i větší výkyvy z běžných podmínek.
149
OB – Ohrožení biotopu Aktuálně četnost tohoto typu biotopu mírně klesá. Část stanovišť zaniká přirozenou sukcesí a část je revitalizací říčních systémů a obnovou údržby a kosení luk vracena k přírodním typům biotopů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty druhově chudé, převládají vysokostébelnaté byliny s ruderálními i invazními druhy, 2. porosty druhově chudé bez invazních druhů, převládají vysokostébelnaté byliny, 3. porosty druhově bohatší, pokročilá přirozená sukcese ke křovinám nebo lesu, 4. porosty druhově bohatší, významný trvalý podíl druhů původních degradovaných biotopů. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XT3 Intenzivně nebo degradované mezofilní louky Louky nížin, pahorkatin nebo podhorské louky, degradované buďto příliš intenzivním obhospodařováním (hnojením, přeoráváním a doséváním kulturními, alochtonními druhy trav – např. Lolium multiflorum, nebo nadměrnou pastvou), anebo naopak opuštěním různě intenzivně obhospodařovaných porostů (biotop přestal být vyváženým, uměle blokovaným sukcesním stádiem). Tyto procesy se projevují druhovou ochuzeností, často s převahou, eutrofních ruderálních druhů, v případě opuštění vysokou vrstvou stařiny. Většinou vznikají z přírodě blízkých biotopů T1.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop příliš intenzivně využívaných luk, případně ve stádiu degradace na činnosti člověka závislých travních společenstev, převážně biotopu typů T1.1. Na vlhčích místech přechází při vyloučení dalších zásahů do typu biotopu XT2, případně může jít o přirozené přechodové sukcesní stádium k lesu. P – Přirozenost Vznik a vývoj biotopu je podmíněn změnou dlouhodobého způsobu obhospodařování – eutrofizací půdy, nadměrným narušením travního drnu pastvou, nebo ponecháním ladem. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Společenstva vesměs jedno- až dvouvrstvá, mechové patro jen v některých případech. V závislosti na pokročilosti degradace dřívějšího vegetačního krytu jsou společenstva postupně stále chudší, s velkým zastoupením ruderálních druhů. VB – Vzácnost biotopu Dosti rozšířený biotop, po celém území státu od planárního po submontánní stupeň, jehož rozloha stále vzrůstá v souvislosti s klesajícím zájmem o pícniny. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy se v těchto degradovaných biotopech prakticky nevyskytují.
150
CB – Citlivost biotopu Biotop středně odolný, degradační změny probíhají dosti pomalu, pět let po opuštění lze ještě většinou vrátit biotop opětovným obhospodařováním zpět do typu biotopu přírodě blízkého (např. T.1.1.). Biotop je citlivý především na změny vodního režimu. Dominantní vysokostébelné byliny, vítězící v konkurenčním tlaku, jsou vitální a snesou i větší výkyvy z běžných podmínek. OB – Ohrožení biotopu Tento typ biotopu se při současném způsobu využívání krajiny mírně zvětšuje v souvislosti s klesajícím zájmem o extenzivní obhospodařování luk. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty druhově chudé, převládají ruderální druhy, 2. porosty druhově chudé, v porostu se uplatňují druhy původního biotopu T1.1, 3. porosty druhově bohatší, v porostu se uplatňují druhy původního biotopu T1.1, 4. porosty druhově bohatší, významný trvalý podíl druhů původního biotopu T1.1. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště Jde o degradovanou bylinnou vegetaci mezí, okrajů polních i turistických cest, silnic a dálnic, záměrně zakládanou vegetaci při povrchové úpravě nadzemních, pozemních a podzemních staveb, nebo travní porosty hřišť, letišť a jim podobných stanovišť, které jsou udržovány jako nízký polosuchý trávník, na odvodněných a často terénně nepůvodních plochách. Vegetace těchto stanovišť je ve svém rozvoji trvale omezována charakterem stanoviště, údržbou a ošlapem nebo eutrofizací, exhalacemi dopravy, oplachem nečistot z povrchu cest, chemickým ošetřováním komunikací a porostů v jejich okolí. U nadzemních, pozemních a podzemních staveb jde o vegetační kryt ošetřovaný po založení jen běžnou údržbou (kosení, hrabání, úklid). Střešní obytné zahrady, závislé na umělé závlaze a protimrazové ochraně, jsou z hlediska typizace biotopů nerelevantní zahradnickou balkónovou kulturou. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop charakterem využívání jeho ploch či sousedních ploch udržovaný na nízkém stupni sukcese k přírodě blízkým typům náhradní vegetace. V minulosti byla na mezích a u cest vegetace obvykle omezována pastvou, v současnosti nadměrně mechanickým tlakem (pojezdy) a chemickým narušováním prostředí. P – Přirozenost Biotop degradovaný. Pokud jde o degradované trávníky z původních přírodě blízkých typů biotopů T1.1, T3.3 a T3.4, T4.1 a T8.1, může se k nim vegetace po pominutí nebo zmírnění degradačních tlaků opět vrátit. Z uměle založených porostů mají nejblíže k možnosti přirozené sukcese suché trávníky na pozemních stavbách (vegetační dlažba parkovišť) a podzemních objektech (trávníky na vrstvě zeminy). Zejména vegetace na podzemních 151
stavbách někdy může přirozeným sukcesním vývojem druhového složení přejít k ochuzené přirozené vegetaci biotopů T2.3, T3.3 a T3.4. V případě letišť může biotop některým druhům stepních živočichů (např. sysel) nahrazovat přirozenou vegetační strukturu jejich niky. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Většinou dvouvrstvá vegetace druhově omezená na několik druhů kulturních trav – u kultivovaných ploch v nepřirozené kombinaci, u nekultivovaných ploch se samovolnou přítomností dalších bylin, často ruderálních a invazních druhů vázaných na eutrofizaci či znečistění prostředí nebo naopak adaptovaných na relativně nepříznivé stanovištní podmínky. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě nebo jako nahodilý nálet či počínající sukcese signalizující, že biotop již náleží k některému z přírodě blízkých typů biotopů.Vzhledem k tomu, že většina ploch tohoto typu biotopu má charakter stavby nebo s ní souvisí, nepožívají zde přítomné vzácné druhy zákonné ochrany. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je dosti nízká. Je trvale vystaven degradačnímu tlaku prostředí. Při jeho pominutí okamžitě přechází k vyšším sukcesním stádiím přirozené potenciální vegetace. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se spolu s pokračující urbanizací volné krajiny jen nepatrně zvyšuje, protože část biotopů se vrací sekundární sukcesí k přírodě blízkým biotopům. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. 1a. vegetace je tvořena převážně ruderálními druhy (u trávníků doprovázejících stavby), 2. 1b. biotop trvale chemicky ošetřován (u aktivně využívaných trávníků), 3. biotop konvenčně ošetřován bez přítomnosti vzácnějších a chráněných druhů fauny, v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace, 4. v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace, biotop je domovem vzácnějších nebo chráněných druhů fauny, 5. v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace, biotop je domovem dvou a více vzácnějších nebo chráněných druhů fauny. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází Biotop utužených sypaných substrátů vesměs přírodního charakteru (lomový kámen, štěrky a zeminy, někdy překryté ornicí. Jde o umělá stanoviště s uměle vzniklým a na údržbě závislým vegetačním pokryvem. Vegetace těchto stanovišť má především zajistit stabilitu povrchu 152
technického díla a je touto funkcí ve svém rozvoji omezována. V případě protipovodňových hrází, hrází suchých poldrů, vzdušných stran vysokých rybničních hrází apod. jsou bylinné porosty na těchto stavbách někdy koseny či spásány. V závislosti na stáří travních porostů se může vegetace blížit k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T3.3 a T3.4. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomny převážně vybrané povrch zpevňující kulturní druhy trav. Jejich konkurenční tlak, spolu s údržbou a někdy i chemickým ošetřováním porostů blokují či omezují přirozenou sukcesi vegetace k přírodě blízkým travním společenstvům. P – Přirozenost Biotop umělý, antropicky podmíněný. V závislosti na stáří porostů se jeho vegetace může přibližovat potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T3.3 a T3.4. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Většinou dvouvrstvá vegetace druhově omezená na několik druhů kulturních trav se samovolnou přítomností dalších bylin, jejichž četnost výskytu je dána především stářím porostů a druhovou diverzitou okolních biotopů. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou občas vyskytnout jako nahodilý nálet či počínající sukcese. Na svazích hrází se mohou ojediněle vyskytnout vzácné druhy xerotermních rostlin.Vzhledem k tomu, že dopravní násep je stavba, však zde nepodléhají ochraně a v údržbě mohou být odstraňovány. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je poměrně nízká. Při ponechání svému vývoji okamžitě přechází k vyšším sukcesním stádiím přirozené potenciální vegetace. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se spolu se zvyšujícím počtem dopravních staveb velmi mírně zvyšuje. V případě hrází vodohospodářských staveb je mírný nárůst plochy biotopu po povodních v roce 1997 – 2002. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace je tvořena jen kulturními druhy trav, 2. v porostech jsou přítomny i druhy potenciální přirozené vegetace, 3. v porostech jsou významným podílem zastoupeny druhy potenciální přirozené vegetace, 4. na náspech a hrázích vlhkých a mezofilních oblastí se vyskytují přírodě blízké xerotermní trávníky. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1.
153
XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů Jde o specifická stanoviště v prostorách po povrchové těžbě nerostů v měkkých substrátech (hlínách, písku, jílech apod.) či po obdobných terénních zásazích s volným odtokem srážkové vody. Vegetace těchto stanovišť je omezena jejich charakterem, kde se nachází ve velmi ranném sukcesím stádiu, či je terénem nebo chemismem obnaženého substrátu trvale udržována ve stavu velmi rané sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T1.10, T3.4, T3.5, T5.x, T6, K3 a K4. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Vegetace s nízkou pokryvností povrchu. Přítomny pouze iniciační stádia nerozlišené nebo trvale blokované sukcese k přírodě blízkým bylinným a křovinným společenstvům, ve které sukcesí přechází. P – Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím, ovšem s chudou vegetací, v níž jsou zastoupeny vedle některých druhů cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy, které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až dvouvrstvá vegetace, s ohledem na otevřenou niku osazovanou druhy neschopnými trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený maloplošný biotop. Trvalá blokace sukcese na uvedených stanovištích v důsledku chemizmu substrátu nebo modelace terénu je velmi řídká. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor měkkých substrátů a jejich odvalů většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu většinou nevyskytují. Pokud k tomu dojde, a výskyt není efemérní, signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude existence stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna omezovat jen na časově velmi omezená období počátku rekultivačních zásahů. Celkové plošné zastoupení tohoto biotopu se pravděpodobně v budoucnosti významně nezmění.
154
B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace, 4. vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%) s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XK1 Extenzívní nebo opuštěné sady a vinice Jde o biotop málo kultivovaných nebo opuštěných sadů a vinic s bylinným podrostem ve vysokém sukcesním stádiu nebo velice blízký přirozeným druhotným trávníkům skupiny T, zejména T1.1, T1.3, T3.3, T3.4 a T3.5 a s málo potlačovanou nebo probíhající sukcesí k biotopům křovin K3 či K4 nebo k lesu. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Poměrně vysoká. Biotop s pokročilou sukcesí nebo vyvinutým náhradním přirozeným společenstvem travin, směřujícím k typům biotopů T1.1, T1.3, T3.3, T3.4 či T3.5 a někdy i křovin K3 či K4 nebo s počínající sukcesí k lesu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený původem ovšem s velmi pokročilou přirozenou sukcesí až vyvinutou přirozenou vegetací náhradních společenstev trávníků a křovin. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na pokročilosti sukcese má vegetace minimálně dvě vrstvy E0 – E4. Druhová diverzita je vysoká. Některé vzácné druhy (například z čeledi vstavačovitých) vzhledem k dřívější kultivaci chybí. Významné stanoviště řady živočišných druhů. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený maloplošný biotop. Jeho vyšší plošné zastoupení v 50. až 70. letech souviselo s vynucenými demografickými přesuny a později se změnou charakteru zemědělské výroby. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů flóry i fauny je častá a před vymizením zbytku kulturních dřevin signalizuje přechod vegetace k přírodě blízkým nebo přírodním typům biotopů. CB – Citlivost biotopu Biotop je v určitých fázích sukcese citlivý ke změně podmínek či na další kultivační zásahy. Zvláště markantní to je v pokročilých sukcesích stádiích, kdy je v porostech přítomno větší množství citlivých druhů.
155
OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k absolutnímu poklesu až vymizení extenzivního vinařství a ovocnářství silně ohrožený biotop. Většina jeho stávajících lokalit zaniká likvidací porostu a návratem k zemědělské půdě nebo cíleným zalesňováním. Trvale opuštěné ovocné sady a vinice postupně sukcesním vývojem vegetace přecházejí v přírodě blízké a přírodní typy biotopů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. v porostech významný podíl segetálních a ruderálních druhů, 2. v druhovém složení porostu patrná sukcese ke konkrétnímu typu biotopu, 3. v porostech významný podíl dominantních a diagnostických druhů přirozeného typu biotopu, 4. v porostech stálá přítomnost vzácných diagnostických druhů přirozeného typu biotopu. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy Původně mezofilní i zamokřelé plochy bezlesí na bývalé zemědělské půdě, které byly z různých důvodů v různých dobách opuštěny. Jde o vyšší stádia sekundární sukcese přírodě vzdálených biotopů XT3 a XM1. V druhovém složení vegetačního pokryvu je silné zastoupení ruderálních a invazních druhů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop primárně podmíněn antropickou činností a posléze jejím ukončením. Rozvoj sukcese může směřovat k vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů biotopů křovin (K1, K3, K4) nebo lesních biotopů – na sušších místech L3 nebo L7, na podmáčených stanovištích L1. Velice často na stanovišti převládnou ruderální (Rubus sp., Sambucus nigra) či nepůvodní druhy (hybridy rodu Populus sp., Robinia pseudacacia). P – Přirozenost Vznik biotopu je často spojen s degradací mezofilních nebo podmáčených luk a s jejich postupným opuštěním. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na původu a původním vegetačním krytu stanoviště se může vytvořit trojvrstvá vegetace. Některá stanoviště mohou být i druhově bohatá, ovšem vždy s vysokým plošným zastoupením ruderálních a invazních druhů. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak po celém území státu rozšířený biotop VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy se mohou vyskytovat, zvláště pak u podmáčených zarůstajících luk.
156
CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně nízká; biotopy na podmáčených stanovištích jsou citlivější ke kolísání hladiny podzemní vody. OB – Ohrožení biotopu Rozloha tohoto biotopu v posledních 10 letech spíše vzrůstala, v blízké budoucnosti by mohla opět začít klesat, vzhledem k plánovaným komplexním pozemkovým úpravám a programu zalesňování části zemědělské půdy ponechané ladem. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojpatrovou strukturou, převládají nepůvodní a invazní druhy, 2. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojpatrovou strukturou, významný podíl nepůvodních a invazních druhů, 3. porosty biotopu druhově bohatší, s trojpatrovou strukturou, významný podíl nepůvodních a invazních druhů, 4. porosty biotopu druhově bohatší, s trojpatrovou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb Umělá stanoviště na náspech a zářezech dopravních staveb s vegetací, adaptovanou na extrémní ekologické podmínky (vysoké teploty a nedostatek půdní vláhy, promrzání půdy apod). Vegetace těchto stanovišť je periodicky mechanicky nebo chemicky ničena. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Zpravidla nezapojené porosty. Údržba a často i chemické ošetřování porostů blokují či výrazně omezují přirozenou sukcesi vegetace k přírodě blízkým travním společenstvům. P – Přirozenost Biotop umělý. Za vhodných podmínek (bez chemického ošetřování) se může vegetace blížit k přírodě blízkým typům biotopů křovin (K3 a K4). DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Většinou dvojvrstvá vegetace, druhově omezená na druhy adaptované na relativně extrémní stanovištní podmínky. Plochy se sníženou konkurencí, vhodné pro ecesi zavlékaných druhů. Druhová bohatost je závislá na zdrojích diaspór v širším okolí. Velmi často rozsáhlé porosty některých taxonů ostružinníku. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak po celém území státu rozšířený biotop.
157
VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V biotopu se mohou ojediněle vyskytnout vzácné přírodní druhy jako nahodilý nálet, většinou však zde dlouho nevydrží. Vzhledem k tomu, že železniční náspy a zářezy jsou stavbou, nepodléhají zde rostliny ochraně a v údržbě mohou být odstraňovány. CB – Citlivost biotopu Zranitelnost tohoto typu biotopu je poměrně velká, vzhledem k jeho permanentnímu narušování údržbou železničních tratí; na druhé straně jsou druhy tohoto biotopu na tyto disturbance do jisté míry adaptovány. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se nepatrně snižuje vzhledem k postupnému rušení málo frekventovaných tras a budování moderních železničních koridorů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace je tvořena jen ruderálními druhy, 2. v porostech jsou přítomny i druhy potenciální přirozené vegetace suchých trávníků a xerofilních křovin, 3. v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace plošně zastoupeny z 30 – 50 %. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch Specifická stanoviště v opuštěných prostorách po povrchové těžbě nerostů (kamenolomy, hliníky pískovny a odvaly) či po obdobných terénních zásazích včetně překryvů pozemních a podzemních objektů nebo na haldách po hlubinné těžbě nerostů či po povrchové těžbě hnědého uhlí, při které vznikají velkoplošné depozice hlušiny – zeminy z hloubky až přes 200 m. Sukcesně pokročilejší porosty pionýrské vegetace na nepřirozených stanovištích, kde však již došlo k vytvoření relativně příznivých klimatoedafických podmínek.Vegetace těchto stanovišť je omezena především chemismem a strukturou půdního substrátu či vytěžených minerálů. Stromové a keřové porosty mohou vznikat jak spontánně primární sukcesí, tak mohou být i zakládány v rámci lesnické rekultivace. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomnost stromových a keřových porostů svědčí již o déle (minimálně 10 let) trvajícím vývoji vegetace (v případě spontánního vzniku primární sukcesí). V případě lesnické rekultivace záleží na stáří vysazovaného materiálu.V obou případech lze očekávat, že bylinná vegetace nebude pokrývat celý povrch. P – Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím (podle typu substrátu). Porosty na haldách se asi nejvíce blíží přirozenému biotopu S2 (pohyblivé sutě). Pro mostecké výsypky to lze jen těžko stanovit, protože obdobné jílové minerály se u nás na povrchu Země nenacházejí. Chudou vegetaci na haldách a výsypkách tvoří některé druhy
158
cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy, které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště dvou až třípatrová vegetace, která se mozaikovitě střídá. Chudou vegetaci na haldách a výsypkách tvoří některé druhy cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy neschopné trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený biotop, vyskytující se však mozaikovitě po celém území. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. Haldy jsou na rozdíl od velkoplošných výsypek v Podkrušnohorské pánvi málo rozšířeným biotopem. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu vyskytují pouze řídce. Pokud tento výskyt není efemérní, což je častý případ (např. u některých zástupců Orchidaceae), signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB – Citlivost biotopu Zranitelnost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude existence stanovišť spontánně vzniklých biotopů do budoucna omezovat jen na časově velmi omezená období do počátku rekultivačních zásahů. Prozatím procentuální zastoupení tohoto biotopu mírně stoupá. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. jen křovinné porosty, bylinná vegetace s pokryvností povrchu do 50%, 2. křovinné porosty, první stromy na lokalitě dosáhly 4 m, bylinná vegetace s pokryvností povrchu nad 50%, 3. stromové a křovinné porosty, bylinná vegetace s pokryvností povrchu nad 50%. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. XL1 Remízky, aleje a liniové porosty dřevin Původně mezofilní plochy bezlesí na bývalé zemědělské půdě, které byly z různých důvodů v různých dobách opuštěny nebo záměrně přeměněny. Někdy může jít i o přeměněné lesní porosty. Jde o vyšší stádia sekundární sukcese přírodě vzdálených biotopů XT3 a XM1 nebo o záměrně založené porosty. V druhovém složení vegetačního pokryvu je silné zastoupení domácích druhů, ale horizontální struktura je často ovlivněna člověkem (březový hájek).
159
Aleje jsou dřevinné formace, liniově uspořádané, obklopené jinými biotopy. Jde o umělý biotop, vázaný na sídla nebo jejich blízkost, jak po stránce struktury nebo druhového složení vegetace Sekundární sukcese je bržděna obhospodařováním nebo údržbou. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop remízků je primárně podmíněn antropickou činností a posléze jejím ukončením, případně může jít o zbytky kulturní krajiny, od začátku nevhodné k zemědělskému využití (skalní výchozy). Rozvoj sukcese může směřovat k vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů biotopů křovin (K3, K4) nebo lesních biotopů L3 nebo L7. Často se na stanovišti vyskytují ruderální (Rubus sp.) či nepůvodní druhy (Robinia pseudacacia). Aleje jsou biotopem umělým. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P – Přirozenost Vznik remízků byl často spojen s degradací mezofilních až xerofilních trávníků a s jejich postupným opouštěním. Aleje jsou biotopem nepřirozeným. V silněji urbanizovaném území mohou být významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na původu a původním vegetačním krytu stanoviště se může vytvořit dvojpatrová až čtyřpatrová vegetace. Většina stanovišť je středně druhově bohatá, vždy se zastoupením ruderálních druhů. Stromové patro alejí je většinou druhově chudé, často monotypické. VB – Vzácnost biotopu Remízky jsou poměrně rozšířeným biotopem, především v pahorkatinných a podhorských oblastech. Aleje představují plošně malý, avšak po celém území státu rozšířený biotop. V posledních letech přibývá stanovišť remízků s výsadbou dřevin vesměs domácího původu v rámci krajinotvorných programů (ÚSES). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V remízcích se mohou zřídka vyskytnout vzácné a chráněné druhy rostlin i živočichů. Aleje, zvláště pak staré, jsou často biotopem pro vzácné a chráněné druhy dřevokazných hub a brouků. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu remízku je poměrně nízká; aleje, zvláště ty, které jsou tvořeny některými nepůvodními dřevinami (hybridy rodu Populus sp.), jsou poměrně krátkověké. Daleko citlivější na zásahy do biotopu jsou druhy dřevokazných hub a brouků. OB – Ohrožení biotopu Rozloha remízků v posledních 10 letech spíše vzrůstala, v blízké budoucnosti by mohla opět začít klesat, vzhledem k programu zalesňování části zemědělské půdy. Rozloha alejí se postupně zmenšuje vzhledem k postupující urbanizaci území a bezpečnostním normám v silniční dopravě. Při komplexních pozemkových úpravách jsou občas zakládána nová stromořadí v zemědělské krajině.
160
B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu a) Remízky a liniové porosty dřevin 1. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojpatrovou strukturou, významné zastoupení ruderálních druhů, 2. porosty biotopu druhově bohatší, s maximálně dvojpatrovou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace, 3. porosty biotopu druhově bohatší, s trojpatrovou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. b) Aleje 1. z nepůvodních nebo ovocných druhů dřevin, 2. z mladších stromů původních druhů dřevin, 3. ze starších stromů původních druhů dřevin, 4. z památných a starých stromů původních druhů dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XL2 Solitérní stromy Solitérní stromy mohu být jak umělým biotopem (strom vysazený uprostřed intravilánu), tak i přirozeným zbytkem lesního porostu (některé nejstarší památné stromy). A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Solitérní strom může být biotopem umělým i přírodním. Často je jejich okolí uměle upravováno, staré stromy potřebují obvykle individuální péči (prořezávání, ochrana před parazity apod.). P – Přirozenost Solitérní strom může být biotopem přirozeným i nepřirozeným. V silněji urbanizovaném území mohou být významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptáků, vázaných na lidská sídliště, a dřevokazných brouků. Jsou významným substrátem i pro dřevokazné houby. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Solitérní strom je edifikátor, na který jsou vázány synuzie dalších rostlin a také živočichů. Jeho biologická funkce je mnohonásobně větší než u dřeviny téhož druhu v zapojeném porostu. VB – Vzácnost biotopu Solitérní stromy představují plošně extrémně malý, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Solitérní stromy (obzvláště velmi staré) jsou často biotopem pro vzácné a chráněné druhy dřevokazných hub a brouků, samy však chráněnými druhy nejsou. 161
CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně vysoká; vzhledem k omezené životnosti stromů. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k výše uvedenému důvodu a k postupující urbanizaci sídel se jedná o ohrožený biotop. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. stromy nepůvodních druhů dřevin, mladší stromy původních druhů dřevin, 2. starší stromy původních druhů dřevin, 3. staré stromy původních druhů dřevin, 4. památné stromy původních druhů dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin Lesní porosty, obnovené sice domácími, ale stanovištně nevhodnými dřevinami, které nebyly na daném místě součástí přirozených lesů, případně v nich měly jen menší podíl (smrk ztepilý v nižších lesních vegetačních stupních, borovice lesní, modřín opadavý, jasan ztepilý). A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Jde o druhově pozměněný biotop, který sukcesně směřuje ke klimaxové lesní vegetaci, často se synantropními druhy. Některé stanovišťně nepůvodní druhy mohou trpět různými chorobami a škůdci (například smrky červenou hnilobou, václavkou či kůrovcem, borovice sypavkou). P – Přirozenost Biotop podmíněně přírodě blízký, i když se skládá ze stanovištně nevhodnými dřevin. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Diverzita struktur a druhů je proti potenciální vegetaci v různé míře, někdy až dramaticky snížena. VB – Vzácnost biotopu Smrkové monokultury jsou našimi nejčastějšími lesními porosty, vyskytujícími se na celém území ČR. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V porostech stanovištně nevhodných druhů dřevin se jen zřídka vyskytují vzácné druhy rostlin, které většinou přežívají z původních porostů. CB – Citlivost biotopu Zranitelnost kulturních lesů se zdála po několik staletí velmi malá. V posledních 30 až 40 letech však jejich odolnost vůči synergickému působení přírodních (včetně biotických) a
162
antropogenních stresových faktorů silně poklesla. Nopak na řadě nepůvodních stanovišť se druhy kulturních lesů samovolně obnovují. OB – Ohrožení biotopu V současné době rozloha tohoto typu biotopu velmi pomalu vzrůstá v souvislosti se zalesňováním opuštěné zemědělské půdy. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, přehoustlé, bez podrostu, 2. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s náznaky bylinného patra (E1 < 10 %), 3. porosty stejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 < 30 %), 4. porosty nestejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 > 30 %). Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy Lesní porosty, obnovené domácími, ale stanovištně nevhodnými dřevinami, které nebyly na daném místě součástí přirozených lesů, tak i polopřirozené porosty, degradované v posledních desetiletích nadměrným synergickým působením přírodních a antropogenních stresových faktorů, včetně zvýšené depozice dusíku do porostů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Jde o více či méně druhově pozměněný biotop, který může po pominutí stresu směřovat ke klimaxové lesní vegetaci. V těchto porostech se často vyskytují ruderální druhy (Rubus idaeus, Sambucus nigra, Urtica dioica.). P – Přirozenost Většina těchto porostů byla před působením stresových faktorů přírodního charakteru. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Porosty s různou vertikální i horizontální strukturou, od dvou do čtyř pater. Diverzita druhů většinou chudší, místy se může přibližovat potenciální vegetaci. VB – Vzácnost biotopu Degradované lesní porosty se dnes nacházejí na velikých rozlohách a převyšují plochu přirozených lesních porostů. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přirozené vzácné druhy se v porostech občas vyskytují v míře odpovídající jejich degradaci.
163
CB – Citlivost biotopu V minulosti šlo o odolné, dnes spíše mírně zranitelné biotopy. Degradační procesy v nich probíhají na velké části území ČR, zvláště pak v pohraničních pohořích. Netýkají se pouze smrku ztepilého, ale i borovice, buku, v nižších polohách i dubu. Nejzajímavější dřevinou v tomto smyslu je jedle bělokorá, která začala odumírat jako první, ale koncem 80. let opět zvýšila svoji vitalitu. OB – Ohrožení biotopu Budoucnost těchto biotopů je ohrožena právě již zmíněným degradačním procesem. Oslabené porosty jsou mnohem náchylnější k působení abiotických (vítr, mráz) i biotických (kůrovec, parazitické houby) stresových faktorů. Jejich rozloha se stále pomalu zvětšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, přehoustlé, bez jakékoliv vegetace, 2. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s náznaky bylinného patra (E1 < 10 %), 3. porosty stejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 < 30 %), 4. porosty nestejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 > 30 %). Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin Dočasné bezlesí nebo čerstvě vysázený les, dokud se v biotě lokality nezačnou uplatňovat lesní dřeviny. Patří sem i čerstvé záměrné renaturalizační výsadby na bývalé zemědělské půdě. V druhovém složení vegetačního pokryvu jsou zastoupeny druhy přirozeného podrostu lesa i segetální a ruderální druhy. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop je přediniciačním a iniciačním stádiem řízené sukcese k lesu nebo lesu blízkým dřevinným porostům. Rozvoj sukcese může směřovat jak k vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů lesních biotopů, tak k biotopům hospodářských monokultur stanovištně nepůvodních či alochtonních druhů. P – Přirozenost Biotop uměle vytvořený. Řízenou či polořízenou sukcesí bude přiveden k přirozenému, přírodě blízkému či přírodě vzdálenému typu lesních biotopů. Svým charakterem se však blíží časově a místně epizodálním situacím v přirozeném vývoji lesních porostů. Je na něj proto vázána řada druhů bylinného patra lesa a fauny, především hmyzu.
164
DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Většinou dvouvrstvá vegetace. Většina stanovišť je druhově bohatší než pozdější cílový biotop, vždy však se zastoupením ruderálních druhů. VB – Vzácnost biotopu Maloplošný, hojně rozšířený biotop. Roztroušeně je neustále přítomen v každém větším lesním komplexu, i když jeho celkovou meziroční četnost ovlivňuje cyklická obměna větších rozloh stejnověkého lesa obnoveného po rozsáhlejších kalamitách. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V nově zakládaných porostech se většinou žádné vzácné přírodní druhy nevyskytují. Na pasekách v porostech přírodě blízkých lesních biotopů se vzácné a chráněné druhy rostlin a živočichů mohou vyskytnout, zejména těch, které jsou vázány na světlejší partie lesa. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně nízká. Bez péče o vysázené stromy mají bylinné porosty tendenci blokovat a zpomalovat růst stromů i přirozenou sukcesi lesa. OB – Ohrožení biotopu Jeho celková plocha vykazuje jistou meziroční nerovnoměrnost způsobenou cyklickou obměnou větších rozloh stejnověkého lesa obnoveného po rozsáhlejších kalamitách. V posledních letech mírně přibývá celkové plochy lesa a tedy i stanovišť, jejichž charakter dosud neurčují vysázené dřeviny. Na současném, byť s celorepublikového hlediska nevýznamném, zvýšení celkové plochy biotopu se částečně podílejí i renaturalizační výsadby v rámci krajinotvorných programů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojvrstvou strukturou, významné zastoupení ruderálních druhů, 2. porosty biotopu druhově bohatší, s maximálně dvojvrstvou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace, 3. porosty biotopu druhově bohatší, s trojvrstvou strukturou (netvořenou cílovými dřevinami lesa), významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů Jde o biotop vodních nádrží (požární nádrže, nádrže užitkové a technologické vody, koupaliště, nádrže přečerpávacích elektráren) s technicky upraveným dnem a břehy s povrchem tvořeným různými zeminami, písky nebo štěrky, často s nestálou nebo silně proměnlivou hladinou s velmi chudou vodní flórou a faunou a s náhodnými i ruderálními druhy v pobřežní vegetaci, pokud je vyvinuta.
165
A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Vodní a pobřežní flóra a fauna nečetná a druhově chudá. Jen v podmínkách neblokované sukcese se může blížit k vegetaci potenciálních biotopů typů V1, V2 a M1.1. P – Přirozenost Biotop nepřirozený podmínkami vzniku, ne Materiál tvořící dno a břehy nádrže může vytvořených vodních ploch. Četnost druhů Rozlišitelná, dále neblokovaná sukcesní stádia ochuzeným biotopům typů V1, V2 a M1.1.
však prostředím a potenciálním vývojem. vymezovat i prostor přírodními procesy potenciální přirozené vegetace je nízká. k potenciální přirozené vegetaci již patří k
DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Struktura vegetace většinou jednovrstvá. Druhová diverzita velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Středně rozšířený biotop vázaný na vodní nádrže k technickému užití vody a ke zvýšení retence vody v krajině.. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Přítomnost bioty jen ve formě iniciačních stádií sukcese. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu v současnosti mírně narůstá vzhledem k budování malých retenčních nádrží v rámci krajinotvorných programů NŽP. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. trvale nestálá hladina, biota omezena na jeden nebo několik málo druhů, 2. přítomna pobřežní vegetace, 3. v pobřežní vegetaci alespoň tři diagnostické druhy. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,06; krok škály 0,03. X1.2 Betonové nádrže Jde o biotop vodních nádrží (požární nádrže, nádrže užitkové a technologické vody, koupaliště a plavecké bazény, nádrže přečerpávacích elektráren) s technicky upraveným betonovým dnem a břehy, často s nestálou nebo silně proměnlivou hladinou s velmi chudou vodní flórou a faunou. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Vodní flóra a fauna nečetná a druhově chudá.
166
P – Přirozenost Biotop nepřirozený podmínkami vzniku, prostředím a většinou i každodenním antropickým vlivem. Četnost druhů přirozených vodních biotopů V1 a V2 velmi nízká. DS – Diverzita struktur a DD – Diverzita druhů Struktura vegetace většinou jednovrstvá, druhová diverzita velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Dosti rozšířený biotop vázaný na vodní nádrže k technickému užití vody. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Přítomnost bioty jen ve formě iniciačních stádií sukcese. OB – Ohrožení biotopu Není předpoklad, že by se četnost stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna výrazněji měnila. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. trvale nestálá hladina, biota omezena na jeden nebo několik málo druhů vodní flóry a fauny, 2. stálá hladina, biota omezena na jeden nebo několik málo druhů vodní flóry a fauny, 3. stálá hladina, přítomno několik skupin vodní flóry a fauny. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,02; krok škály 0,01. X1.4 Systematicky upravené vodní toky Jde o biotop tekoucích vod s narušeným hydrologickým a geomorfologickým režimem v kompletně technicky upravených korytech (kanalizované vodoteče v zástavbě, přeložky a přechody toků přes poddolovaná území, akvadukty, rozvodné a plavební kanály a komory) se zděným nebo betonovým opevněním břehů a často i dlažbou dna – u ryze technických zařízení často s technologicky podmíněným výrazným kolísáním hladiny, s chudou až velmi chudou vodní biotou více či méně se blížící ochuzené biotě biotopů typu V4.1- V4.5. Úpravy mají určující vliv na veškerou dynamiku probíhajících procesů v toku. Tvrdá stabilizace břehů a dna, napřímení koryta, výstavba kaskád, stupňů a štěrkových přehrážek vede u toků pstruhového a lipanového pásma ke vzniku úseků s minimálním nebo žádným průtokem, ke snížení podélného sklonu, zvýšení podílu lenitických úseků a celkovému snížení stanovištní heterogenity toku. Napřímení koryta, úpravy dna a břehů a jezové zdrže na tocích parmového a cejnového pásma vedou ke snížení samočistící schopnosti toku a kolísání obsahu kyslíku. Neexistence říčních ramen má za následek výrazné snížení druhové diverzity a chybějící písčito bahnité náplavy redukují možnost výskytu hrabavých druhů makrozoobentosu.
167
A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop silně ovlivněný nebo umělý. Nečetná vodní flóra a fauna je tvořena i fylogeneticky starými druhy, avšak v nepřirozeném společenstvu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. V přírodě mu odpovídají úseky toků v extrémně úzkých, strmých, či zastíněných skalních kaňonech. Četnost druhů přirozeného vodních biotopu V4 je velmi nízká. DS – Diverzita struktur a DD – Diverzita druhů Struktura společenstva jednovrstvá. Diverzita druhů je oproti biotopům přirozeného toku nízká. Bohatost vodní fauny je závislá na délce kanalizovaných vodotečí a druhové nasycenosti nekanalizovaných částí toku. VB – Vzácnost biotopu Plošně malý, ale po celém území státu hojně rozšířený biotop, vázaný na úpravy vodotečí v zástavbě, na průmyslové využití vod a na vodohospodářské stavby a zařízení splavněných toků. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je vzhledem k trvalému působení vodní život omezujících vlivů poměrně nízká. OB – Ohrožení biotopu Lze předpokládat, že ač to není žádoucí, bude četnost stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna ještě vzrůstat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU: Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. stanoviště s úpravou příčného a podélného profilu toku a stabilizací dna, 2. stanoviště s úpravou příčného a podélného profilu toku bez úprav dna, 3. stanoviště s úpravou příčného profilu toku s progresivní erozí dna, 4. stanoviště s úpravou příčného profilu toku s přirozenou stabilitou dna. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. X1.5 Znečištěné toky Jde o biotop vodní bioty v silně znečištěných tocích, které však nevytvářejí zcela abiotické prostředí (XX1.2), avšak natolik znečištěním limitují rozvoj vodní bioty, že nemůže sukcesí dospět ani v ochuzené podobě k přírodě blízkým biotopům typu V4.1 – V4.5.
168
A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop tvořen druhy různého fylogenetického stáří v nestrukturovaném společenstvu, početně i druhově závislém na druhu, intenzitě a délce doby znečištění. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. S ohledem na druh a délku doby znečištění se velmi silně ochuzená biota může blížit potenciální biotě biotopů V4.1 – V4.5. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Struktura společenstva jednovrstvá. Druhová diverzita velmi nízká. V závislosti na druhu, intenzitě a délce doby znečištění toku mohou některé ze skupin bioty zcela chybět. VB – Vzácnost biotopu Stále ještě hojně rozšířený biotop i když v posledních deseti letech došlo k významnému poklesu znečištění toků. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. V znečištěných tocích se vyskytují jen velmi odolné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k rozsahu osídlení a hospodářské činnosti, které jsou příčinou znečištění toků, se rozloha tohoto typu biotopu v poslední době již nezvětšuje. Je však žádoucí, aby tento biotop zanikl, nebo byl alespoň omezen, ve prospěch biotopu potenciální přirozené vegetace V4. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. přítomna jen jedna skupina bioty, 2. přítomny dvě až tři skupiny bioty, 3. přítomny tři až čtyři skupiny bioty. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. X2. Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace Jde o biotop potenciální vodní a na vodu vázané vegetace na velmi silně antropickou činností degradovaných přírodních stanovištích pramenišť a rašelinišť s plošně zanedbatelnou vegetací, tvořenou náletem náhodných a ruderálních druhů, bez rozlišitelnosti sukcese k přirozené vegetaci biotopů typu R. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU: Z – Zralost Přítomny pouze iniciační stádia typově nerozlišené sukcese.
169
P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Přírodními procesy však lokálně může dojít k obdobné degradaci pramenišť a rašelinišť. Není–li blokována sukcese, vrací se vegetace přes stádium s přechodovými a ruderální druhy ke společenstvům přirozené potenciální vegetace. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Struktura vegetace je jednovrstvá až dvouvrstvá. Přes plošně okrajový výskyt vegetace je počet druhů, které ji tvoří, někdy vyšší než v cílových společenstvech potenciální přirozené vegetace, protože zde jsou i druhy náhodné a druhy obnažených půd, které se ve zralých biotopech nevyskytují. VB – Vzácnost biotopu Velmi málo rozšířený maloplošný biotop. Vzácná jsou i nedegradovaná prameniště a rašeliniště. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat pouze náhodně. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Stanoviště tohoto typu vznikají cílenou činností, většinou těžbou rašeliny nebo výstavbou velkoplošných odvodňovacích systémů. Tyto aktivity jsou omezovány, respektive zastaveny. Existující degradovaná stanoviště přirozenou sukcesí postupně vrací k přírodním typům biotopů. V budoucnu bude nový výskyt tohoto typu biotopu zcela ojedinělý, což je z přírodního hlediska žádoucí. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 1%) s převahou náhodných a ruderálních druhů, 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 5%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou typických druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. X3.1 Zbořeniště Jde o biotop s pionýrskou vegetací na hromadách ruin a dříve bez vegetačních ploch v bezprostředním okolí zaniklých stavebních objektů s charakteristickými rumišťními druhy. Vegetace má v závislosti na charakteru substrátu a struktuře povrchu různě velkou pokryvnost. Samovolná sukcese je dlouhá a probíhá přes křoviny s velkým podílem ruderálních druhů k lesu.
170
A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Strukturou a charakterem substrátu brázděná sukcese. Vegetace většinou s nízkou pokryvností povrchu P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Vegetace s charakteristickými rumišťními druhy i druhy náhodnými v závislosti na vegetaci v okolí zbořeniště. Významné stanoviště druhů hmyzu a drobných obratlovců včetně hygienicky nežádoucích. Obvykle rychlý nástup sukcese. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až čtyřvrstvá vegetace, většinou druhově chudá. Hojnější je zastoupení živočišných druhů, zejména bezobratlých. VB – Vzácnost biotopu Plošně zanedbatelný, roztroušeně se vyskytující biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Stanoviště biotopu jsou v běžném životě společnosti velmi nestálá. Celkem pravidelně vznikají a zanikají. Jejich četnost je závislá na společenských poměrech, zániku potřebnosti funkcí nebo důvodu využívání staveb. Po druhé světové válce se četnost zbořenišť značně zvýšila v důsledku velkých demografických přesunů a na řadě z těchto lokalit dodnes probíhá samovolná sukcese. Druhá velká vlna zvýšení počtu zbořenišť proběhla v 70. – 80. letech 20. století v souvislosti s vysídlováním malých venkovských sídel. Poslední velká vlna vzniku zbořenišť souvisí s transformací průmyslu a zemědělské výroby po roce 1990, kdy byla opuštěna řada provozoven a zemědělských objektů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace čerstvých zbořenišť s malou pokryvností povrchu, 2. vegetace starších zbořenišť s výskytem křovin, 3. vegetace zbořenišť s dřevinami počátečních stádií sukcese k lesu. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. X3.2 Užívané štoly, tunely, sklepy Jde o umělá stanoviště sloužící těžbě, dopravě nebo speciálním skladovým, výrobním či vojenským účelům. Biota se zde vyskytuje jako cizí, většinou nežádoucí element. Jen ve
171
výjimečných případech se může biota tunelů či sklepů blížit biotopu jeskyní a přirozených podzemních dutin S3. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Zcela umělé stanoviště s velmi omezenou vegetací a přítomností několika málo živočišných druhů. P – Přirozenost Biota zcela nepřirozená. Pouze po opuštění původního účelu se může jejich biota velmi pomalu blížit biotopu jeskyní a přirozených podzemních dutin S3. DS – Diverzita struktur a DD – Diverzita druhů Vegetace je omezena většinou jen na mechy či nálet trav a ruderálních bylin v dosahu světla. Pouze po opuštění účelu, ke kterému byly tunely vybudovány, se mohou v jejich prostoru vyskytovat přírodní druhy charakteristické pro jeskyně, zejména druhy fauny – pavoukovci a netopýři. VB – Vzácnost biotopu Plošně velmi malý, avšak relativně často se vyskytující biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou řídce vyskytnout jen po opuštění účelu, ke kterému byly tunely vybudovány. I pak však není zcela jednoznačná jejich ochrana. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je prakticky nulová. OB – Ohrožení biotopu Rozsah stanovišť tohoto typu biotopu se spolu s rostoucí mírou urbanizace území ČR mírně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. biota jen náhodná v dosahu osvětlení, 2. v biotě přítomen alespoň jeden přírodní druh charakteristický pro podzemní prostory, 3. v biotě přítomny dva a více přírodních druhů charakteristických pro podzemní prostory. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. X4.1 Tradiční náves Jde o specifický antropicky podmíněný biotop veřejných prostranství v tradičních zemědělských sídlech s nezpevněným, ale utuženým povrchem, který je silně eutrofizován výkaly hospodářských zvířat, zejména drůbeže.
172
A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Pastvou drůbeže a sešlapáváním trvale udržované sukcesí stádium vegetace ruderálních a segetálních druhů. P – Přirozenost Biotop antropicky podmíněný. Historicky (v podmínkách po dlouhá staletí neměnného sídelního a výrobního způsobu středoevropské agrární společnosti) se přirozeně vyvinul do ustálené druhové podoby a společenstva Sysimbrion oficinalis. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vegetace obvykle dvouvrstvá a druhově nepočetná. Na tento typ biotopu je vázán sporýš lékařský, který se jinde vyskytuje jen sporadicky jako náhodný druh. VB – Vzácnost biotopu Dnes již málo rozšířený maloplošný biotop vázaný na malá nemodernizovaná venkovská sídla. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují pouze ojediněle. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je spojena s omezením chovu drůbeže (a tím pastvy a eutrofizace) a provozu na veřejných prostorách, které vede k pokročilejší sukcesi a zániku biotopu. OB – Ohrožení biotopu Stanoviště tohoto typu rychle zanikají. Jeho výskyt je zánikem tradiční zemědělské a venkovské sídelní kultury ohrožen ve své existenci. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU 1. ve vegetaci chybí sporýš lékařský, 2. ve vegetaci přítomen sporýš lékařský, 3. vegetace s hojným výskytem sporýše lékařského. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. X4.2 Jednoleté úhory Jde o spontánní porosty bylin na rok nevyužívané orné půdě bez kultivace, které převážně tvoří jednoleté a vytrvalé druhy polních plevelů a náhodných rostlin. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Vegetace v počátečním stádiu sukcese k biotopu typu XT1.
173
P – Přirozenost Biotop vznikem nepřirozený svým charakterem se však blíží přírodním stanovištím s obnažovaným povrchem, jako jsou sesuvy nebo erozní splaveniny. DS – Diverzita struktur a DD – Diverzita druhů Vegetace dvojvrstvá. Druhová diverzita druhů rostlin nevelká a závisí na půdních a klimatických poměrech lokality. Vegetace je tvořena převážně vytrvalými druhy plevelů a vysemeněnými druhy plevelů z poslední polní kultury. Fauna, zejména druhy entomofauny jsou četnější. VB – Vzácnost biotopu Celkovou plochou nevýznamný typ velkoplošného roztroušeného biotopu. Jeho aktuální rozloha závisí na sociální a ekonomické situaci v lokálním i celostátním rozměru. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy rostlin se v biotopu nevyskytují. Mohou se však vyskytnout ve fauně, zejména u bezobratlých. Na biotop jsou však specificky vázány některé vzácné a ohrožené druhy plevelů. CB – Citlivost biotopu Vzhledem k tomu, že jde o vegetaci raných sukcesních stádií, je biotop poměrně odolný na vnější vlivy. OB – Ohrožení biotopu Vedle náhodných nebo společensky podmíněných příčin je úhorování vázáno na ekologické formy zemědělství. Společensky podmíněné ponechávání půdy ladem ustupuje. Rozloha ekologicky obhospodařované půdy se mírně zvětšuje. Výsledně se dá říci, že celkově rozloha tohoto biotopu mírně klesá. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (velmi málo vnitřně diferencovaný typ biotopu, základní hodnocení typu biotopu není třeba korigovat) X4.3 Víceleté kultury na orné půdě Jde o bylinnou vegetaci užitkových rostlin na orné půdě – pícnin, kulturních trav, užitkových plodin, léčivých a kosmetických rostlin – v kultuře pěstovaných jako víceleté rostliny, někdy hnojené umělými hnojivy a chemicky ošetřované proti škůdcům a chorobám, v řadě případů i s mechanicky nebo chemicky potlačovanou konkurencí plevelů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Sukcese jiných rostlin do monokultur užitkových rostlin většinou mechanicky a/nebo chemicky potlačována. P – Přirozenost Biotop umělý. U některých typů kultur (pícniny, travní porosty) se mohou rozvinout i raná stádia sukcese k přírodě blízkým biotopům skupiny T.
174
DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Většinou jednovrstvá, řidčeji dvouvrstvá vegetace druhově omezená na pěstované kulturní rostliny s různě intenzívně potlačovanou přítomností segetálních a náhodných druhů rostlin a ranými stádii sukcese k přírodě blízkým travním společenstvům. Početněji je zastoupena fauna, zejména bezobratlí. VB – Vzácnost biotopu Na území státu velmi hojný velkoplošný biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy rostlin se v biotopu téměř nevyskytují. Na některé pěstované rostliny mohou však být specificky vázány některé vzácné a ohrožené druhy plevelů (zárazy). V entomofauně se mohou vyskytovat vzácné a ohrožené druhy. CB – Citlivost biotopu Biotop poměrně odolný na vnější vlivy. Při absenci kultivačních zásahů velice rychle přechází v přírodě blízké typy biotopů. OB – Ohrožení biotopu V souvislosti s probíhajícím útlumem zemědělství se tento typ biotopu na orné půdě mírně zvětšuje v neprospěch jednoletých kultur. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty kulturních rostlin bez přítomnosti segetálních a náhodných druhů, 2. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, 3. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, je uplatňována integrovaná ochrana rostlin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě Jde o bylinnou vegetaci monokultur užitkových rostlin na orné půdě – obilovin, okopanin, technických plodin a rostlin k zelenému hnojení – v kultuře pěstovaných jako jednoleté rostliny nebo ozimy, během vegetace hnojené umělými hnojivy, chemicky ošetřované proti škůdcům a chorobám, s mechanicky nebo chemicky potlačovanou konkurencí plevelů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Sukcese jiných rostlin do monokultur užitkových rostlin trvale mechanicky a/nebo chemicky potlačována stejně jako přítomnost živočichů (s výjimkou opylování kultur). P – Přirozenost Biotop umělý. V některých případech se může rozvinout plevelová vegetace s druhy vyskytujícími se i v některých náhradních společenstvech.
175
DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Většinou jednovrstvá vegetace druhově omezená na monokulturu pěstované plodiny s různě intenzívně potlačovanou přítomností segetálních a náhodných druhů rostlin a cizopasných i náhodných druhů fauny, které mohou výjimečně i převládnout. VB – Vzácnost biotopu Na území státu plošně nejrozšířenější velkoplošný biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat pouze jako nahodilý, kultivací odstraňovaný nálet. Na biotop jsou však specificky vázány některé vzácné a ohrožené druhy plevelů (koukol). CB – Citlivost biotopu Biotop odolný vůči vlivům prostředí s výjimkou hospodářských zásahů. Kromě záměrné kultury užitkových rostlin veškerá biota soustavně opakovaně ničena. OB – Ohrožení biotopu V souvislosti s probíhajícím útlumem zemědělství je část rozlohy orné půdy převáděna na trvalé nebo dočasné travní porosty nebo i zalesňována, což je z přírodního hlediska jev žádoucí. Rozloha tohoto typu biotopu však klesá zejména v souvislosti se záborem zemědělské půdy pro zástavbu. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty kulturních rostlin bez přítomnosti segetálních a náhodných druhů, 2. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny segetální i náhodné druhy, 3. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny segetální i náhodné druhy, je uplatňována integrovaná ochrana rostlin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. X4.5 Bylinné a křovinné porosty nerekultivovaných haldách a skládkách
na
opuštěných
degradovaných
plochách,
Jde o pionýrskou vegetaci s různě velkou pokryvností povrchu na opuštěných nebo v různé intenzitě zavážených prostorách využívaných jako skládky nejrůznějších druhů odpadů včetně deponií vyhrnutého bahna. Dříve různé strže, lomy, zemníky nebo i stržené rybníky často v bezprostředním okolí sídel. Dnes většinou maloplošné „divoké“ skládky podél cest, ve starých úvozech a rozích honů opuštěných pro jejich neobdělávatelnost velkou zemědělskou technikou. Patří sem i vegetace na zcela specifických stanovištích, jako jsou polní hnojiště a staré stohy sena, slámy či jiných posklizňových zbytků. Vegetace má různou pokryvnost povrchu a převládají v ní různé ruderální a segetální druhy, zejména nitrofilní. Eutrofizace stanoviště většinou blokuje sukcesní přechod vegetace k vegetaci trávníků a stanoviště většinou zarůstá ruderálními křovinami.
176
A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Přítomny pouze iniciační stádia sukcese k přírodě blízkým bylinným společenstvům charakteristickým pro bezprostřední okolí skládek. Vegetace s nízkou pokryvností povrchu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Ve vegetaci převládají ruderální eutrofní druhy a druhy náhodné. Větší výskyt druhů možných náhradních přirozených společenstev již signalizuje přechod biotopu k přírodě vzdáleným (např. XT.6) či přírodě blízkým biotopům travin. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až třívrstvá vegetace, často aktuálně s velkým počtem druhů, protože otevřená nika je osazována vedle ruderálních druhů i druhy náhodnými. Ty však nevytvářejí stálé ani druhově charakteristické společenstvo. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak v okolí sídel v podobě maloplošných „divokých“ skládek hojný biotop. Četnost řízených skládek a velikost jejich aktuálně nerekultivovaných ploch s vegetačním pokryvem závisí na stupni urbanizace území. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat čistě náhodně. Nejčastěji z biologického odpadu zahrad, kde byly pěstovány v kultuře. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových, živinami bohatých ploch. OB – Ohrožení biotopu Velkoplošnější lokality tohoto typu biotopu po přijetí zákonů upravujících nakládání s odpady dále nevznikají a většina starších ploch byla rekultivována či jejich biotop přeměněn samovolnou sukcesí, nejčastěji k ruderálním křovinám typů XK1 a XK2. Četnost a plocha drobných divokých skládek prudce stoupla v devadesátých létech 20. století a stále se mírně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s přítomností druhů potenciální přirozené vegetace, 4. vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%) s přítomností druhů potenciální přirozené vegetace.
177
Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,06; krok škály 0,02. X4.6 Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště) Jde o speciální průmyslový biotop na železničních stanicích, překládacích a seřazovacích nádražích s vegetací s velice nízkou pokryvností povrchu a převahou ruderálních druhů a s velkým podílem náhodných druhů, která je omezována charakterem, provozem a údržbou stanovišť ve stádiu typově nerozlišitelné iniciační sukcese. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Charakterem, provozem a údržbou stanoviště je blokován ve stádiu typově nerozlišitelné iniciační sukcese. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vegetace většinou jednovrstvá, bylinná, na vlhčích stanovištích i mechové patro. Nálet křovin jen vzácněji dočasně odrůstá na náspech či větších rozestupech kolejiště nebo v sousedství stavebních objektů. Ve vegetaci se často vyskytuje větší množství náhodných druhů, které jsou sem zavlékány úchytem semen na vagónech a přepravovaném zboží i přímo rozsypem přepravovaných semen kulturních rostlin. Podobně je tomu i u živočišných druhů, zejména bezobratlých a drobných savců, zvláště pak troficky skladových škůdců. Jde o základnu pro šíření invazních druhů. VB – Vzácnost biotopu Plošně omezený biotop vázaný na často velkoplošné elezniční dopravní uzle. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V biotopu se mohou ojediněle vyskytnout dnes vzácné druhy plevelů. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je poměrně nízká. Jde o pionýrská stádia typově nerozlišitelné iniciační sukcese. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s omezováním železniční přepravy zboží, změnou technologií překládky a kontejnerizací přepravovaných zásilek bude postupně zmenšovat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. ve vegetaci převládají běžné ruderální druhy, 2. ve vegetaci výrazný podíl náhodných druhů vnesených transportem semen, 3. ve vegetaci vzácné segetální druhy vnesené transportem semen. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,04; krok škály 0,02.
178
X4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko–technických areálech Jde o lada na bývalé zemědělské půdě, která v ploše areálu tvoří většinou nesouvislé plochy v mozaice zastavěných a zpevněných ploch a která nejsou využívána vůbec či jako prostor k dočasnému odstavení techniky, výrobků nebo materiálů. Plocha lad je ponechána bez kultivačních zásahů a sadových úprav. S ohledem na jejich využití je na ploše lad udržováno bezlesí a někdy i odstraňována „stařina“ bylinného pokryvu. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomny pouze iniciační stádia potlačované sukcese k náhradním bylinným a křovinným společenstvům, v případě dlouhodobého zanedbání prostoru výjimečně i k lesu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Sukcesní procesy jsou provozem a údržbou opětovně blokovány. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na intenzitě provozu v areálu či jeho údržbě může mít vegetační pokryv jednu až dvě vrstvy E0 – E4. Druhová diverzita je vzhledem k opětovně blokované sukcesi velmi nízká. Vegetační pokryv tvoří většinou ruderální druhy. Pouze u zcela opuštěných areálů přibývá i druhů charakteristických pro potenciální přirozenou vegetaci. Zejména ve fázi „zanedbanosti“ bývá tento biotop refugiem pro řadu živočichů v intenzívně obdělávané zemědělské krajině – od bezobratlých po ptáky a menší savce. VB – Vzácnost biotopu Celkovou plochou okrajový typ biotopu, zato však vcelku pravidelně se vyskytující na celém území státu, někdy i velkoplošně. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů je nepravděpodobná, ale není vyloučena, zejména pokud se vyskytují tyto druhy v bezprostředním okolí areálu. Vzhledem k tomu, že jde o plochy evidenčně vedené jako zastavěné území určené k deklarovanému využití, eventuálně přítomné chráněné druhy nepodléhají ochraně a v údržbě mohou být odstraňovány. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Trvale je pod vlivem opakovaně negované sukcese a proto se snadno obnovuje velmi vitálními ruderálními druhy. OB – Ohrožení biotopu Do budoucna by se měla jeho rozloha zmenšovat. Aktuálně se četnost jeho ploch zmenšuje likvidací starších zařízení, případně i dlouhodobým zanedbáváním údržby, kdy přechází k biotopům typu XK1 a XL3. U nově budovaných areálů již většinou nejsou volné plochy ponechávány jako lada. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty jsou tvořeny ruderálními a invazními druhy s chudou faunou, 2. porosty jsou tvořeny ruderálními a invazními druhy s bohatší faunou, 3. v porostech významný podíl místu odpovídajících druhů, 179
4. v porostech významný podíl místu odpovídajících druhů a vysoká četnost druhů fauny. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,06; krok škály 0,02. X5.1 Živé ploty Živé ploty jsou umělým biotopem, vázaným na sídla nebo jejich blízkost. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Živé ploty jsou biotopem umělým. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P – Přirozenost Živé ploty jsou biotopem nepřirozeným. V silněji urbanizovaném území mohou být významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. Samotný druh dřeviny bývá převážně nepůvodní. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jde o prostorově jednoduchou, občas i dvojvrstvou, často jednodruhovou strukturu, většinou pravidelně periodicky upravovanou. VB – Vzácnost biotopu Živé ploty představují plošně velmi malý, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Živé ploty neobsahují vzácné či chráněné druhy rostlin. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně nízká; ačkoliv jsou poměrně krátkověké, dají se dobře a rychle obnovit. OB – Ohrožení biotopu Rozloha živých plotů se zdá být stabilizována. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. živé ploty tvořené nepůvodními druhy dřevin, čerstvě vysazené ploty původních druhů dřevin, 2. starší ploty původních druhů dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,05; krok škály 0,05.
180
X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie Jde o specifická stanoviště vázaná na venkovská sídla a okraje měst, kde k obytným a jim podobným stavebním objektům alespoň z jedné strany přiléhají zahrady s okrasnou a užitkovou funkcí, a na zahrádkářské kolonie. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese od uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Pro pestrou nabídku potravních a prostorových nik je zpravidla významným stanovištěm živočišných druhů. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů tří až čtyřvrstvá vegetace. V závislosti na druhu a rozsahu užitkové kultivace nebo sadové úpravy je v porostech tohoto typu biotopu vysoký až velmi vysoký počet druhů cévnatých rostlin. Hojné je zpravidla zastoupení bezobratlých a ptáků. VB – Vzácnost biotopu Plošně spíše malý, avšak po celém území státu pravidelně a hojně se vyskytující biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy rostlin se v biotopu vyskytují především jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě. U menších a venkovských sídel se zde však mohou vyskytovat i jako sukcese z okolních přírodě blízkých nebo přírodních ploch. Vzácné a chráněné druhy fauny (především hmyzu) se v biotopu mohou vyskytovat. CB – Citlivost biotopu Z hlediska citlivosti tohoto typu biotopu vůči vnějším faktorům jde o odolný biotop. Při vyloučení kultivace se spontánní sukcesí rychle blíží k přirozenějšímu typu biotopu. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s pokračující urbanizací nepatrně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. zahrady s exotickými druhy v sadovnicky upravených partiích, 2. zahrady pouze s bylinným a křovinným patrem, 3. zahrady se čtyřmi vrstvami vegetace s ovocnými stromy a domácími druhy lesních dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1.
181
X5.3 Intenzivní chmelnice, vinice a sady Jde o trvalou vegetaci užitkových rostlin s kultivovanou půdou bez trvalého vegetačního krytu, hnojenou umělými hnojivy; proti chorobám, škůdcům a k potlačení plevelů ošetřovanou agrochemikáliemi. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Spontánní repatriace jiných rostlin do monokultur užitkových rostlin většinou mechanicky a/nebo chemicky potlačována. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jedno- až dvouvrstvá vegetace druhově omezená na pěstované kulturní rostliny s různě intenzívně potlačovanou přítomností segetálních a náhodných druhů rostlin. Početněji je zastoupena fauna, zejména bezobratlí. VB – Vzácnost biotopu V klimaticky a půdně pro některou z kultur vhodných podmínkách hojný biotop. Na celém území státu však pouze roztroušený. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy rostlin se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Z hlediska citlivosti vůči vnějším faktorům jde o odolný biotop. Při absenci kultivačních zásahů chmelnice přecházejí přes biotop postagrární úhory, vinice a sady v biotop opuštěných sadů a vinic. OB – Ohrožení biotopu Rozloha těchto speciálních kultur je závislá na poptávce či možnostech odbytu jejich sklizně. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty kulturních rostlin bez přítomnosti segetálních a náhodných druhů, 2. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, 3. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, je uplatňována integrovaná ochrana rostlin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů Jde o stanoviště na původním i umělém terénu i technicky upravených plochách nadzemních, pozemních a podzemních prostor, vázaná na městkou zástavbu nebo na bezprostřední okolí sídel, vždy však s uměle vytvořenou strukturou vegetace v nepřirozeném druhovém složení.
182
Zahrady zahrnuté do tohoto typu biotopu mají okrasnou nebo užitkovou funkci a obklopují nebo alespoň z jedné strany přiléhají k bytovým nebo jim podobným objektům, které stojí samostatně na parcelách. Biotop zahrnuje též všechny cílené sadové úpravy veřejných, poloveřejných a vyhrazených prostor uvnitř zastavěného území obcí v okolí větších stavebních objektů a mezi bloky souvislé zástavby. Typické je pro ně střídání zapojených a otevřených ploch. Specifickým stanovištěm tohoto typu biotopu jsou zámecké parky a zahrady, které v řadě případů, vznikly úpravou původních lesních porostů (anglické parky u šlechtických sídel). Dlouhodobě zanedbávané parky se dnes blíží k přírodě blízkým biotopům. Zvláštním případem tohoto typu biotopu je i vegetace prostor bytových bloků. Jde o prostory v zástavbě od poloviny 19. do poloviny 20. století, která prošla často několikrát opakovaným vývojem od oddělených užitkových zahrad po společný prostor se sadovou či quasi sadovou úpravou. V různých dobách a v různé intenzitě byly do mnoha vnitrobloků umístěny drobné řemeslnické provozovny a nejnověji i garáže, které specifiku těchto částečně zastíněných a špatně provětrávaných prostor dotvářejí. Zmíněné provozy a zařízení v minulosti často způsobily (a někdy i nadále působí) lokální bodové znečištění či extrémní eutrofizaci. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P – Přirozenost Biotop nepřirozený, s velkým podílem zahradních kultivarů a hybridů a alochtonních druhů bylin a dřevin. V silněji urbanizovaném území je významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů tří až čtyřvrstvá vegetace. V závislosti na druhu a rozsahu kultivace nebo sadové úpravy je v porostech tohoto typu biotopu vysoký až velmi vysoký počet druhů cévnatých rostlin, velmi často však nepůvodních. Hojné je zpravidla zastoupení bezobratlých a ptáků.Vegetace obytných vnitrobloků se pohybuje od velmi chudých lokalit s pajasanem, černým bezem, akátem, ptačincem žabincem, lipnicí roční, rdesnem ptačím a bršlicí kozí nohou až po stanoviště s velkým množstvím ovocných a okrasných stromů a i s desítkami zplanělých zahradních květin a trav. VB – Vzácnost biotopu Plošně spíše menší, ale po celém území státu pravidelně se vyskytující biotop. Vegetace obytných vnitrobloků – celkovou plochou okrajový typ biotopu vázaný na větší města, která zaznamenala růst bytové zástavby od poloviny 19. do poloviny 20. století – je dnes na ústupu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu zpravidla vyskytují pouze jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě. U menších a venkovských sídel se zde však mohou výjimečně vyskytovat i jako sukcese z okolních přírodě blízkých nebo přírodních ploch.
183
CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. Ohrožován může být pouze sukcesí k přirozenějšímu typu biotopu při zanedbání údržby. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s pokračující přestavbou starších městských center a převažující novou individuální bytovou výstavbou mírně zmenšuje. Cílená trvalá zeleň je v městském prostředí stále častěji nahrazována tzv. „mobilní zelení“ vysázenou v různých typech kontejnerů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. parky a zahrady s převahou exotických druhů, čerstvě založené zahrady, 2. čerstvě založené parky, parky a starší okrasné zahrady s výskytem domácích i exotických druhů, 3. starší parky s převahou domácích druhů, zvláště krajinářské parky. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,18; krok škály 0,09. X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů Jde o specifická stanoviště vázaná na městkou zástavbu nebo na bezprostřední okolí sídel. Zvláště cenné jsou dlouhodobě opuštěné hřbitovy. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. V silněji urbanizovaném území je významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů tří až čtyřpatrová vegetace. V závislosti na druhu a rozsahu kultivace nebo sadové úpravy je v porostech tohoto typu biotopu vysoký až velmi vysoký počet druhů cévnatých rostlin, velmi často však nepůvodních. Bohaté je zpravidla zastoupení bezobratlých a ptáků. VB – Vzácnost biotopu Plošně velmi malý, ale po celém území státu pravidelně se vyskytující biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu zpravidla vyskytují pouze jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě. U menších a venkovských sídel se zde však mohou vyskytovat i jako
184
sukcese z okolních přírodě blízkých nebo přírodních ploch. U dlouhodobě opuštěných hřbitovů se mohou objevit chráněné druhy i přirozeně. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. Ohrožován může být pouze sukcesí k přirozenějšímu typu biotopu při zanedbání údržby. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu nepatrně klesá s postupující urbanizací. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. hřbitovy s převahou exotických druhů, čerstvě založené hřbitovy, 2. hřbitovy s výskytem domácích i exotických druhů, 3. dlouhodobě opuštěné hřbitovy s převahou domácích druhů. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,18; krok škály 0,09. X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin Biotop intenzivně kultivovaných lesních a ovocných školek a mladých porostů na plantážích rychle rostoucích dřevin (topoly, smrk) A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Velmi nízká zvláště u školek, kde se pěstují jen juvenilní vývojová stádia dřevin. Poněkud vyšší u plantáží rychle rostoucích dřevin. P – Přirozenost Biotop nepřirozený, často se pěstují kulturní druhy a hybridy. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Struktura nepřirozeně dvouvrstvá, diverzita poměrně nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně nepříliš rozšířený biotop. Roztroušeně po celé ČR. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Nevyskytují se žádné vzácné druhy flóry či fauny. CB – Citlivost biotopu Zranitelnost biotopu je velmi malá. Zvláště pak ve školkách, kde lze regulovat růstové podmínky. OB – Ohrožení biotopu Jde o umělé biotopy, jejich další osud záleží jen na společenské poptávce.
185
B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (vzhledem k intenzivní, pro biotop charakteristické kultivaci se s možností zvýšení jeho přírodní hodnoty neuvažuje) X6.4 Monokultury alochtonních druhů dřevin Lesní porosty, obnovené introdukovanými druhy dřevin, často s velmi dobrými produkčními vlastnostmi (např. topol kanadský, borovice černá, dub červený), nebo odolnými vůči nepříznivý stanovištním podmínkám (smrk pichlavý, akát). A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Jde o druhově pozměněný biotop, u kterého není jasné, kam sukcesně směřuje. Také jeho vazby na další složky ekosystému (např. symbiotické mykorhizní houby) jsou obtížně prokazatelné (např. pod dubem červeným nefruktifikují skoro žádné druhy mykorhizních hub). P – Přirozenost Monokultury allochtonních druhů dřevin jsou uměle zakládány člověkem. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Monokultury allochtonních druhů dřevin mají často lépe vytvořenou vertikální i horizontální strukturu než smrkové monokultury; to je dáno především tím, že nejsou vysazovány ve velkých porostech a řada z nich jsou listnáče, anebo nerostou v hustém zápoji (např. smrk pichlavý). Většinou jsou maximálně dvouvrstevné, s poměrně nízkou druhovou diverzitou. VB – Vzácnost biotopu Výskyt monokultur allochtonních druhů dřevin má nepravidelný regionální výskyt; od velkoplošných porostů (smrk pichlavý v Krušných horách), až po malé skupiny v arboretech. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Obecně lze říci, že se vzácné taxony rostlin ani živočichů v porostech allochtonních dřevin nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Zranitelnost monokultur alochtonních druhů dřevin je velmi malá. Část exotů je odolnější i vůči domácím biotickým škůdcům. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se plošný rozsah biotopu bude v budoucnu snižovat v důsledku úsilí ochrany přírody proti vysazování allochtonních dřevin v našich lesích. Zatím to zákon o ochraně přírody zakazuje jen v CHÚ, včetně CHKO. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty stejnověké, bez příměsi autochtonních dřevin, přehoustlé,
186
2. porosty stejnověké, s příměsí autochtonních dřevin, 3. porosty nestejnověké, s příměsí melioračních a zpevňujících dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. XX1.1 Nádrže čističek a odkaliště Jde o biotop technologických vodních nádrží (kalové a sedimentační nádrže, plaviště popílků apod.) sloužících k separaci znečištěných nebo technologických vod, většinou s technicky upraveným dnem a břehy, za použití umělých i přírodních materiálů, někdy s nestálou hladinou, zcela bez života, s technologickou biotou (ČOV) nebo s velmi chudou vodní flórou a faunou a s náhodnými i ruderálními druhy v pobřežní vegetaci, pokud je vyvinuta. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Vodní flóra a fauna chybí, či jen nečetná a druhově chudá. Sukcese trvale blokována nebo silně omezována chemizmem vody a technologickým provozem. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. U ČOV živé druhy cíleně vsazovány. U rozsáhlejších odkališť a plavišť popílku někdy v břehové zóně probíhá přirozená sukcese k vegetaci potenciálních biotopů typu M1.1 a M1.3. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený biotop vázaný na vodní nádrže k separaci znečištěných a technologických vod. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Přítomnost bioty jen ve formě iniciačních stádií sukcese. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se počet čistírenských nádrží mírně zvýší, četnost odkališť a plavišť patrně asi mírně poklesne a četnost průmyslových sedimentačních nádrží se asi výrazně nezmění. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX1.2 Chemicky znehodnocené vody Jde o biotop technologických vodních nádrží, technologických kanálů a extrémně znečištěných toků s vysoce kontaminovanou vodou cizorodými látkami, která brání rozvoji
187
bioty vůbec, nebo činí vodní prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. Zlepšení životních podmínek biotopu znamená jeho přechod na typ XX1.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo jednoduchých organizmů. P – Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný biotop, vázaný na oběh technologických vod některých druhů výrob. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý vůči vnějším faktorům prostředí. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že s technologickým vývojem provozy podmiňující vznik tohoto typu biotopu zcela zaniknou. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX1.3 Zatrubněné toky Jde o biotop tekoucích vod ve zcela umělém, zatemněném korytě, kde morfologické a fyzikální podmínky trvale brání rozvoji bioty vůbec, nebo činí vodní prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo druhů fylogeneticky rozdílného stáří. P – Přirozenost Biotop původem zcela nepřirozený. V přírodě mu odpovídají některé ojedinělé typy ponorných toků. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká.
188
VB – Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný, avšak po celém území státu se vyskytující biotop vázaný na regulační úpravy v zastavěném území sídel. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se zlepšením přístupu k vodním tokům bude stanovišť tohoto typu biotopu postupně ubývat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny Jde o biotop přirozeně vzniklých nebo uměle vytvořených mokřin druhotně extrémně znečištěných odpady z různých výrob, technologických aplikací, průmyslových nebo dopravních havárií, kde míra kontaminace cizorodými látkami brání rozvoji bioty vůbec, nebo činí kontaminací ovlivněné prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. Zlepšení životních podmínek biotopu znamená jeho sukcesi k biotopu XM1 nebo a XT2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo jednoduchých organizmů. P – Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný biotop, vázaný na staré výrobní provozy, opouštěné aplikační technologie a místa průmyslových nebo dopravních havárií či místa úmyslné kontaminace. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý.
189
OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se rozsah plochy tohoto typu biotopu v důsledku technologického vývoje a zvýšení provozní kázně při užití aplikačních technologií a dopravě nebezpečných látek omezí na minimum. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací Jde o specifický biotop v intenzívně plošně využívaných výrobních nebo skladových objektech nebo silně urbanizovaném území s minimální plochou nezastavěného nebo nezpevněného povrchu, často se silně kontaminovanou nebo znečištěnou půdou, či přesněji substrátem otevřených plošek a ploch. Místa s cílenou vegetaci jsou travnaté pásy podél chodníků a dělících pruhů komunikací a keře a stromy v těchto pásech nebo v mezerách dlažby. Výjimečně i osamocené květinové záhony. Samovolnou vegetaci, která se uchytává ve spárách méně provozem zatěžované dlažby zpevněných skladových a odstavných ploch, komunikací a chodníků a ve spárách podél zdí různých stavebních objektů, tvoří druhy bylin a dřevin odolných vůči mechanickému poškozování nebo průmyslovému znečištění či přímo kontaminaci sporadických vegetačních nik V případě většího prostoru pro rozvoj přechází vegetace samovolnou sukcesí k biotopu X4.7 či k X3.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Přítomny pouze druhy schopné přežívat na mechanicky nebo chemicky zatěžovaných stanovištích, ať již jde o půdu, vodu či vzduch. Sukcesní vegetace k přírodě bližším typům biotopů.je jako nežádoucí čas od času blokována charakterem prostředí a provozem. P – Přirozenost Biotop vznikem a druhovým složením nepřirozený. V silně urbanizovaném území však prakticky jediné stanoviště živočišných druhů lidských sídlišť vázaných na přírodní prostředí. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů jedno- až čtyřvrstvá vegetace s různou četností druhů. Při spontánním výskytu vegetace jde u bylin převážně o několik málo velmi odolných nebo krátkověkých ruderálních druhů bylin (lipnice roční, jílek vytrvalý, pýr, sveřep, lebedy, merlíky, šťovík kadeřavý, smetánka, jitrocel širokolistý, laskavec). U dřevin buď o zcela nenáročné druhy (bříza, kustovnice, akát) nebo naopak o eutrofní nitrofilní druhy (pajasan, jasan, černý bez). Z živočišných druhů jsou nejpočetněji zastoupeni bezobratlí a ptáci. V některých lokalitách i hygienicky nežádoucí drobní savci. Druhová diverzita je vzhledem k opětovně blokované sukcesi na konkrétním stanovišti velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně omezený biotop, vázaný na centrální části starších sídel městského charakteru. V případě intenzívně plošně využívaných výrobních nebo skladových objektů jde o celkovou
190
plochou okrajový typ biotopu, zato však vcelku pravidelně se vyskytující na celém území státu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velice nízká. Jde buď o cíleně založenou zeleň odolných druhů, nebo o pionýrská stádia typově nerozlišitelné iniciační sukcese, která se snadno obnovuje i pod vlivem stresu prostředí a opakovaně blokované sukcese. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s pokračující přestavbou starších městských center mírně zmenšuje. Cílená trvalá zeleň je stále častěji nahrazována tzv. „mobilní zelení“, vysázenou v různých typech kontejnerů. V důsledku likvidace starších provozů a jejich přeměny či náhrady za moderní udržované objekty se celková plocha tohoto typu biotopů zmenšuje i v případě intenzívně plošně využívaných výrobních nebo skladových objektů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace Jde o biotop nepropustných živičných, makadamových či betonových ploch vozovek, parkovišť, technických ploch, letišť, mostů, přehrad apod. bez vegetace nebo jen s vegetací lišejníků, mechů a krátkověkých bylin v závějích prachu a půdních částic. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Cévnaté rostliny zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo krátkověkých či segetálních druhů, které většinou nedojdou generativní zralosti. P – Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. Zlepšení vegetačních podmínek, především vnos substrátů, na kterých by se mohla uchytit vegetace, znamená přechod biotopu do typu XX2.1, XX3.2 či X4.7. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně významný biotop vázaný na život současné společnosti. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý.
191
OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že s postupující urbanizací se budou plochy tohoto typu biotopu nadále rozšiřovat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu Jde o biotop s pionýrskou vegetací různých dočasných nebo relativně trvalých depónií výkopových zemin, stavebních materiálů, na hromadách komunálního (popel, obaly, části vysloužilých předmětů) a biologického (listí, uschlé větve, posekaná tráva, tlející ovoce) odpadu; vše s různou mírou kontaminace cizorodými i nebezpečnými látkami, které se nacházejí v opuštěných nebo terénně nezastavitelných místech uvnitř zastavěných území. Vegetace má různě velkou pokryvnost povrchu a převládají v ní ruderální druhy. Úživnost stanoviště, struktura substrátu a povrchu či jeho překrývání dalším materiálem blokuje sukcesi k jiným typům vegetace. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Trvale blokovaná iniciační sukcese ve fázi její typové nerozlišitelnosti. Vegetace většinou s nízkou pokryvností povrchu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Ve vegetaci převládají ruderální druhy a druhy náhodné. Významné stanoviště často hygienicky nežádoucích druhů hmyzu a drobných obratlovců. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno- až třívrstvá vegetace, většinou druhově chudá. Hojnější je zastoupení živočišných druhů, zejména bezobratlých. VB – Vzácnost biotopu Plošně zanedbatelný, avšak hojný biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Stanoviště biotopu jsou velmi nestálá. V běžném životě komunit celkem pravidelně vznikají a zanikají. Jejich četnost je závislá na sociálních a hospodářských poměrech místních komunit i celé společnosti. Jejich celková četnost se v dohledné době patrně výrazněji nezmění.
192
B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek abiotických materiálů Jde o biotop technologických ploch či ploch po průmyslových výrobách nebo haváriích, nebo o otevřené povrchy skládek abiotických materiálů s vysoce kontaminovaným povrchem či svrchní vrstvou půdy cizorodými látkami, jejichž koncentrace či účinnost brání rozvoji bioty vůbec, nebo činí prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. Zlepšení životních podmínek biotopu znamena jeho přechod na typ X4.7 nebo X4.5. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo jednoduchých organizmů. P – Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný biotop, vázaný na tzv. „staré zátěže“, technologické provozy některých druhů výrob, místa průmyslových havárií a skládky nebezpečného a toxického odpadu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že s technologickým vývojem technologie podmiňující vznik tohoto typu biotopu zcela zaniknou. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný)
193
4.1.4. DEGRADAČNÍ ŘADY TYPŮ BIOTOPŮ Popis typů přírodních a přírodě blízkých biotopů odpovídá jejich typickému – optimálnímu stavu. Tento stav je ovlivněn postavením konkrétního typu na konkrétním místě v konkrétním čase. Individuální hodnocení je vždy expertní záležitostí, kde vedle rámců daných metodikou je nutná velmi dobrá znalost v oboru biologie a ekologie krajiny. Kdy nastává přechod přírodního a přírodě blízkého typu do přírodě vzdáleného: Základními hledisky je bioindikace: •
nepřítomnost některých indikačních druhů,
•
přítomnost některých indikačních druhů sukcesně předcházejících nebo navazujících typů antropogenních biotopů,
•
přítomnost a kvantita expanzních druhů (druh v pojetí taxonu jakékoliv hierarchické úrovně), tj. autochtonních (geograficky původních) - apofytů, které se v důsledku člověkem vyvolaných změn stanoviště (vesměs obohacení dusíkem – nitrifikace) šíří v biotopu na úkor ostatních druhů,
•
přítomnost a kvantita invazních druhů, tj. allochtonních (geograficky nepůvodních) xenofytů, které se agresivně šíří na úkor druhů autochtonních.
Degradační řady nejsou až na výjimky primárně chápány jako stupně degradace přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. Pokud je biotop v takovém stavu, že jej lze na základě zjištěných přírodních druhů identifikovat, je to pořád ještě přírodní biotop. Tam, kde se jedná už jen o potenciální stanoviště (u rostlin na základě geobiocénů, u vod třeba na základě původní geomorfologie toku), jde již o zcela jiný biotop a vůbec nemusí být podobný biotopu zaniklému či potenciálnímu. V degradačních řadách vedle sebe klademe biotopy typem podobné, které ovšem jeden z druhého nutně nevznikají. Například řada: štěrbinová vegetace skal – suché a opěrné zídky – zbořeniště – nepropustné plochy. Pro antropogenní typy je určující právě míra antropického impaktu, která se v řadě degradační stupnice X+písmeno – X+číslo a XX propaguje jako veličina snižující váhu jiných rozlišovacích znaků. Například pro všechny typy biotopů skupiny M je v prvním stupni degradační řady společný biotop XM1 Zamokřelá ruderální lada a poslední degradační stupeň XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny je už společný pro všechny biotopy skupin M a R.
194
Formace (fyziotyp) vodní bioty PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ
PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ
PŘÍRODĚ CIZÍ
1
V00.1 Podzemní vody intersticiální
31
141
XV2 Degradovaná biota vod
17
2
V00.2 Podzemní vody puklinové
39
141
XV2 Degradovaná biota vod
17
3
V0.1 Podzemní krasová jezírka
36
141
XV2 Degradovaná biota vod
17
4
V0.2 Podzemní krasové toky
44
141
XV2 Degradovaná biota vod
17
5
V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
47
140
XV1 Vegetace nových vodních ploch
17
141
XV2 Degradovaná biota vod
17
6
V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod se stálou nebo kolísavou hladinou
53
140
XV1 Vegetace nových vodních ploch
17
141
XV2 Degradovaná biota vod
17
PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU
167 X1.4 Znečištěné vody 167 X1.4 Znečištěné vody
6
167 X1.4 Znečištěné vody 167 X1.4 Znečištěné vody
6
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody
0
6
164 X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů 165 X1.2 Betonové nádrže (bazény)
9
184 XX1.1 Nádrže čističek, odkaliště
0
6
6
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody
0 0 0
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody
0
164 X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů 165 X1.2 Betonové nádrže (bazény) 167 X1.4 Znečištěné vody 167 X1.4 Znečištěné vody
9
184 XX1.1 Nádrže čističek, odkaliště
0
6 6
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody
0
6
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody
0
6
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody
0
9 6 15
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 187 XX1.3 Zatrubněné toky
0 0
0 0
7
V2.2 Periodické vody
44
141
XV2 Degradovaná biota vod
17
8
V2.3 Vody zvláštního chemizmu
39
141
XV2 Degradovaná biota vod
17
9
V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní
59
141
XV2 Degradovaná biota vod
17
167 X1.4 Znečištěné vody
10
V4.1. Pramenné stružky
41
142
XV3 Odvodňovací kanály
16
166 X1.3 Systematicky upravené vodní toky 167 X1.4 Znečištěné vody 168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
11
V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských potoků
46
142 143
XV3 Odvodňovací kanály XV4 Lokálně upravené vodní toky
16 25
7 6
12
V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek
52
142 143
XV3 Odvodňovací kanály XV4 Lokálně upravené vodní toky
16 25
166 X1.3 Systematicky upravené vodní toky 167 X1.4 Znečištěné vody 166 X1.3 Systematicky upravené vodní toky 167 X1.4 Znečištěné vody
7 6
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 187 XX1.3 Zatrubněné toky 186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 187 XX1.3 Zatrubněné toky
13
V4.4 Parmová pásma toků
52
143
XV4 Lokálně upravené vodní toky
25
166 X1.3 Systematicky upravené vodní toky 167 X1.4 Znečištěné vody
7 6
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 187 XX1.3 Zatrubněné toky
0 0
14
V4.5 Cejnová pásma toků
62
143
XV4 Lokálně upravené vodní toky
25
166 X1.3 Systematicky upravené vodní toky 167 X1.4 Znečištěné vody
7 6
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 187 XX1.3 Zatrubněné toky
0 0
15
V5 Vegetace parožnatek
56
16
V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes)
50
195
0
0 0
Formace (fyziotyp) mokřadní a pobřežní vegetace (rákosiny, vysoké ostřice, porosty bahnitých substrátů, porosty obojživelných bylin) PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ
PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ
PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU
PŘÍRODĚ CIZÍ
17
M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod
28
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
18
M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty
53
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
19 20
M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny
36 28
143 143
XM1 Zamokřelá ruderální lada XM1 Zamokřelá ruderální lada
19 19
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
21
M1.5 Pobřežní vegetace potoků
33
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
22
M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů
36
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
23
M1.7 Vegetace vysokých ostřic
26
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
24
M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus)
59
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
25
M2.1 Vegetace letněných rybníků
42
26
M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
42
27
M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí
47
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
28
M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav
49
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
29
M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin
38
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
30
M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace
31
31
M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica)
47
32
M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites)
42
33
M5 Devětsilové lemy horských potoků
41
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
M6 Bahnité říční náplavy
33
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
34 35
M7 Bylinné lemy nížinných řek
33
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
166 X1.3 Systematicky upravené vodní toky 166 X1.3 Systematicky upravené vodní toky
196
0
7 7
0
0
Formace (fyziotyp) bioty pramenišť a rašelinišť PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ
PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ
PŘÍRODĚ CIZÍ
PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU
36
R0.1 Prameny prostých vod
36
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody
0
37
R0.2 Termální a minerální prameny
33
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody
0
38
R1.1 Luční pěnovcová prameniště
62
150 143
XT2 Degradovaná vlhká lada XM1 Zamokřelá ruderální lada
17 19
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
39
R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců
56
150 143
XT2 Degradovaná vlhká lada XM1 Zamokřelá ruderální lada
17 19
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
40
R1.3 Lesní pěnovcová prameniště
50
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
41
R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců
53
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
42
R1.5 Subalpínská prameniště
56
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
43
R2.1 Vápnitá slatiniště
56
143 156
XM1 Zamokřelá ruderální lada XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
19 24
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
44
R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště
53
143 156
XM1 Zamokřelá ruderální lada XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
19 24
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
45
R2.3 Přechodová rašeliniště
56
144 156
XR – (R3.4) Degradovaná vrchoviště XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
42 24
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
46
R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba)
66
47
R3.1 Otevřená vrchoviště
66
144 156
XR – (R3.4) Degradovaná vrchoviště XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
42 24
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
48
R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo)
66
144 156
XR – (R3.4) Degradovaná vrchoviště XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
42 24
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
49
R3.3 Vrchovištní šlenky
63
144
XR – (R3.4) Degradovaná vrchoviště
42
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace
15
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
0
197
Formace (fyziotyp) vegetace skal a drolin PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ 50
51
S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin
S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin
PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ 56
46
52
S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek
47
53
S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin
44
54
S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum)
46
55 56
S2 Pohyblivé sutě S3 Jeskyně
43 40
145 XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly 146 XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem 145 XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly 146 XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem
146 XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem 147
XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy
PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU
PŘÍRODĚ CIZÍ 14
169 X3.1 Zbořeniště
16
11 14
169 X3.1 Zbořeniště
16
11
11
169 X3.1 Zbořeniště
18
170 X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy
198
16
5
189 XX 3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací 190 XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace 189 XX 3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací 190 XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace
0 0 0 0
Formace (fyziotyp) vegetace alpínského bezlesí PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ
PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ
PŘÍRODĚ CIZÍ
57
A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky
59
58 59
A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2.1 Alpínská vřesoviště
56 56
60
A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace
56
61
A3 Sněhová vyležiska
56
62
A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky
59
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
63
A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy
66
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
64
A4.3 Subalpínské kapradinové nivy
63
65
A5 Skalní vegetace sudetských karů
66
66
A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin
66
67
A7 Kosodřevina
58
68
A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum)
59
69
A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny
56
156
XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
24
199
PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU
Formace (fyziotyp) sekundárních trávníků a vřesovišť PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ
PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ
PŘÍRODĚ CIZÍ
PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU
70
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky
33
149 151
XT1 Postagrární úhory XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky
17 15
172 X4.2 Jednoleté úhory 173 X4.3 Víceleté kultury na orné půdě 174 X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
15 10 10
71
T1.2 Horské trojštětové louky
50
151
XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky
13
172 X4.2 Jednoleté úhory 173 X4.3 Víceleté kultury na orné půdě 174 X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
15 10 10
72
T1.3 Poháňkové pastviny
39
151
XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky
13
171 172 173 174
X4.1 Tradiční náves X4.2 Jednoleté úhory X4.3 Víceleté kultury na orné půdě X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
24 15 10 10
73
T1.4 Aluviální psárkové louky
46
150
XT2 Degradovaná vlhká lada
17
172 X4.2 Jednoleté úhory 173 X4.3 Víceleté kultury na orné půdě 174 X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
15 10 10
74
T1.5 Vlhké pcháčové louky
49
150
XT2 Degradovaná vlhká lada
17
75
T1.6 Vlhká tužebníková lada
46
150
XT2 Degradovaná vlhká lada
17
76
T1.7 Kontinentální zaplavované louky
66
150
XT2 Degradovaná vlhká lada
17
172 X4.2 Jednoleté úhory 173 X4.3 Víceleté kultury na orné půdě 174 X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
15 10 10
77
T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace
63
150
XT2 Degradovaná vlhká lada
17
78
T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky
63
150
XT2 Degradovaná vlhká lada
17
79
T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd
39
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
80
T2.1 Subalpínské smilkové trávníky
56
81
T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy
53
82
T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky
39
151
XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky
13
83
T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens)
66
84
T3.2 Pěchavové trávníky
69
85
T3.3 Úzkolisté suché trávníky
84
86
T3.4 Širokolisté suché trávníky
63
148 152
S4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
21 19
153 154 156
177 X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech
15 13 24
200
6
87
T3.5 Acidofilní suché trávníky
56
148 152 153 154 156
88
T4.1 Suché bylinné lemy
89
T4.2 Mezofilní bylinné lemy
41
90
T5.1 Jednoletá vegetace písčin
44
91
T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens)
41
92
T5.3 Kostřavové trávníky písčin
50
93
T5.4 Panonské stepní trávníky na písku
63
94
T5.5 Podhorské acidofilní trávníky
31
95
T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů
49
XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
19
XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
19
XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
19
XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště
19
6
15 13 24
156 152
152
152
24
24
24
24
59
97
T7 Slaniska
73
143
XM1 Zamokřelá ruderální lada
19
98
T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin
56
152
XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště
19
99
T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště
41
152
XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště
19
T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin
49
152
XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště
19
100
177 X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech
171 X4.1 Tradiční náves 152
156
T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů
21 19
59
156
96
S4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
176 X4.6 (Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště) 177 X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech
8
191 XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu
0
6
0
176 X4.6 (Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště) 177 X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech
8
192 XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek abiotických materiálů 191 XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu
201
6
192 XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek abiotických materiálů
0 0
Formace (fyziotyp) vegetace křovin PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ
PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ
PŘÍRODĚ CIZÍ
101
K1 Mokřadní vrbiny
36
156
XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
24
102
K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů
36
156
XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy
24
103 104
K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny
52 33
155
XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice
36
156 157
XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch
24 17
XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb
158
105
K4 Nízké xerofilní křoviny
56
155 157
PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU
10
13
175 X4.5 Bylinné a křovinné porosty na opuštěných degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách 178 X5.1 Živé ploty 179 X5.2(Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie 180 X5.3 Intenzivní vinice, chmelnice a sady
36
180 X5.3 Intenzivní vinice, chmelnice a sady
12
17
202
14 14 13
Formace (fyziotyp) lesní vegetace PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ 106
L1 Mokřadní olšiny
PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ 55
159 161 163
107
L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana)
57
159 163
108
L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy
42
159 161 162 163
109
L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek
66
159 160 161 162 163
110
L2.4 Měkké luhy nížinných řek
65
159 160 161 162 163
111
L3.1 Hercynské dubohabřiny
47
XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
PŘÍRODĚ CIZÍ 25
10
184 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
10
183 X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin
13
184 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
10
25
181 X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů
18
182 X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
15
20 17
XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
25
XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
25
XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU
184 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
17
20 19 17 25 25 20 19 17 25 25 20 19 17
159
XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin
160
XL2 Soliterní stromy
25
161
XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
162
XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy
19
183 X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin
13
163
XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
17
184 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
10
203
112
L3.2 Polonské dubohabřiny
55
159 160 161 162 163
113
L3.3 Karpatské dubohabřiny
58
159 160 161 162 163
114
L3.4 Panonské dubohabřiny
61
159 160 161 162 163
115
L4 Suťové lesy
42
159 160
116
L5.1 Květnaté bučiny
45
XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy
25
181
25 20
182
19
183
17
184
25
181
25 20
182
19
183
17
184
25
181
25 20
182
19
183
17
184
25
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
182
X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
15
183
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin
13
25
181
18
25 20
182
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
19
183
13
17
184
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
162
XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy
19
163
XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
17
160 161 162 163
10
15
10
15
10
25
161
159
15
204
15
10
117
L5.2 Horské klenové bučiny
52
159 160 161 162 163
118
L5.3 Vápnomilné bučiny
62
159 160 161 162 163
119
L5.4 Acidofilní bučiny
38
159 160 161 162 163
120
L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy
69
159 160 161 162 163
121
L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši
72
159 160
XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy
25
181
25 20
182
19
183
17
184
25
181
25 20
182
19
183
17
184
25
181
25 20
182
19
183
17
184
25
181
25 20
182
19
183
17
184
25
181
25
182
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
15
10
15
10
15
10
15
10
15
161
XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin
20
162
XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy
19
183
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin
13
163
XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
17
184
X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
10
205
122
L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku
69
159 160 161 162 163
123
L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy
60
159 160 161 162 163
124
L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy
51
159 160 161 162 163
125
L7.1 Suché acidofilní doubravy
38
159 160 161 162 163
126
L7.2 Vlhké acidofilní doubravy
41
159 160 161 162 163
XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
25
181
25 20
182
19
183
17
184
25
181
25 20
182
19
183
17
184
25
181
25 20
182
19
183
17
184
25
181
25 20
182
19
183
17
184
25
181
25 20
182
19
183
17
184
206
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
15
10
15
10
15
10
15
10
15
10
127
L7.3 Subkontinentální borové doubravy
43
159 160 161 162 163
128
L7.4 Acidofilní doubravy na písku
53
159 160 161 162 163
129
130
L8.1 Boreokontinentální bory
L8.2 Lesostepní bory
40
61
132
L9.1 Horské třtinové smrčiny
58
36
L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny
43
L9.3 Horské papratkové smrčiny
43
17 25 25 20 19 17
163
XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
15
160
XL2 Soliterní stromy
27
161
XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
20
160
XL2 Soliterní stromy
27
163
XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
15
161
XL4 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
20
XL4 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
20
XL4 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
20
161 163
134
19
27
163 133
25 20
XL2 Soliterní stromy
163 L8.3 Perialpidské hadcové bory
XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
25
160
162
131
XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
161 163
19
181 X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 182 X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
183 X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin 184 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
181 X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 182 X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
18
183 X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin 184 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
13
184 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
10
182 X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů 183 X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin 184 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
15
15
10
15
10
13 10
17 184 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin
17
17
17
207
10
135
L10.1 Rašelinné březiny
56
163
XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
17
136
L10.2 Rašelinné brusnicové bory
56
163
XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
17
137
L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť
59
163
XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
17
139
L10.4 Blatkové bory
59
163
XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
17
208
4.1.5. VÝSLEDNÝ SEZNAM TYPŮ BIOTOPŮ ČR A JEJICH BODOVÝCH HODNOT Výsledný seznam typů biotopů předkládáme ve dvou verzích. První z nich je pouhým číselně označeným přehledem, se kterým jsme po celou dobu pracovali, druhá everze ukazuje systémové zařazení jednotlivých typů biotopů do skupin a podskupin.
Vysvětlivky k tabulkám Zkratky ve sloupcích skupiny „Parametr“ Z Zralost P Přirozenost DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů VB Vzácnost biotopu VD Vzácnost druhů těchto biotopů CB Citlivost (zranitelnost) biotopů OB Ohrožení množství a kvality biotopů (Hodnoty parametrů se pohybují v rozmezí minimálně = 1, maximálně = 6 bodů) Su. [Součet parametrů v % z maximální možné sumy (48)] ZBH Základní bodová hodnota (maximálně 576) HB Hodnota biotopu (základní hodnota v % z maximální hodnoty [576] Výpočet hodnoty biotopu Su. [%]=(Z+P+DS+DD+VB+VD+CB+OB)/48 ZBH=(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB) HB=[(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB)] x 100/576 [%]
Seznam biotopů užitých pro projekt oceňování biotopů České republiky Číslo
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů V00.1 Podzemní vody intersticiální V00.2 Podzemní vody puklinové V0.1 Podzemní krasová jezírka V0.2 Podzemní krasové toky V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.2 Periodické stojaté vody V2.3 Vody zvláštního chemizmu V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.1 Pramenné stružky
Parametr DS DD VB VD CB OB
Su. ZBH HB %
Z
P
6
6
2
1
2
1
6
3
56 180
6
6
2
1
4
1
6
4
63 225
6
6
3
2
6
1
4
3
65 221
6
6
3
3
6
1
4
3
67 252
31 39 36 44
5
5
4
4
4
4
4
3
69 270
47
5
6
4
4
4
3
5
4
73 304
5
6
3
3
4
2
5
4
67 255
5
6
3
2
6
1
4
3
63 224
6
6
4
3
6
3
5
4
77 342
53 44 39 59
6
6
3
3
4
1
5
3
65 234
41
Číslo
11
12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.4 Parmová pásma toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.5 Cejnová pásma toků V5 Vegetace parožnatek V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) M5 Devětsilové lemy horských potoků M6 Bahnité říční náplavy M7 Bylinné lemy nížinných řek R0.1 Prameny prostých vod R0.2 Termální a minerální prameny R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) R3.1 Otevřená vrchoviště
210
Parametr DS DD VB VD CB OB
Su. ZBH HB %
Z
P
6
6
3
4
4
2
5
3
69 266
46
6
6
4
4
4
2
5
4
73 300
52
5
6
4
5
4
3
4
4
73 300
52
5
6
5
5
4
6
4
3
79 357
62
6
6
3
3
6
3
5
4
75 324
6
6
3
2
6
2
6
3
71 289
4
5
3
4
2
2
3
3
54 160
5
5
3
4
6
3
4
5
73 306
4
5
3
4
4
3
3
3
60 208
4
6
3
3
2
2
3
3
54 160
4
6
3
3
4
2
3
3
58 192
5
5
3
3
4
3
3
3
60 208
4
5
3
3
2
2
3
3
52 150
56 50 28 53 36 28 33 36 26
5
6
3
4
6
3
5
5
77 342
59
5
5
3
3
6
2
4
3
65 240
5
5
2
3
6
2
5
3
65 240
5
5
3
3
6
3
5
3
69 272
6
5
2
2
6
2
5
6
71 285
5
6
3
3
4
2
4
3
63 221
6
6
2
2
4
1
2
4
56 176
42 42 47 49 38 31
6
6
3
2
6
2
4
4
69 272
47
5
6
3
2
6
2
3
4
65 240
42
5
5
4
4
4
2
3
4
65 234
3
6
3
4
4
2
3
3
58 192
4
5
3
4
4
2
3
3
58 192
6
6
2
2
4
1
5
3
60 208
6
6
2
2
4
1
4
3
58 192
5
5
3
4
6
4
5
6
79 357
5
5
3
4
6
3
5
5
75 323
5
6
4
2
6
3
4
4
71 289
5
6
4
3
6
3
4
4
73 306
5
6
3
4
6
3
5
4
75 324
5
5
3
4
4
5
5
5
75 324
5
5
3
4
6
3
5
4
73 306
5
6
4
4
4
4
5
4
75 323
41 33 33 36 33 62 56 50 53 56 56 53 56
6
6
3
4
6
3
6
5
81 380
66
6
6
4
3
6
3
6
5
81 380
66
Číslo
48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) R3.3 Vrchovištní šlenky S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) S2 Pohyblivé sutě S3 Jeskyně A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová vyležiska A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin A7 Kosodřevina A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.5 Acidofilní suché trávníky
211
Parametr DS DD VB VD CB OB
Su. ZBH HB %
Z
P
6
6
4
3
6
3
6
5
81 380
6
6
3
3
6
3
6
5
79 360
5
6
3
5
6
5
2
4
75 323
66 63 56
5
6
3
5
4
4
2
4
69 266
46
5
6
3
4
6
3
2
4
69 270
5
6
3
3
6
3
2
4
67 255
47 44
5
6
4
4
6
2
2
4
69 266
46
6
6
3
4
6
2
2
3
67 247
6
6
3
4
6
1
2
3
65 228
6
6
3
3
6
4
5
4
77 342
6
5
3
3
6
4
5
4
75 323
6
6
4
3
6
3
4
4
75 323
6
6
4
3
6
3
4
4
75 323
6
6
3
3
6
3
5
4
75 324
6
6
3
4
6
4
4
4
77 342
6
6
4
5
6
4
4
4
81 378
6
6
4
4
6
4
4
4
79 360
6
6
3
5
6
4
5
4
81 380
6
6
3
5
6
4
5
4
81 380
6
6
4
5
6
3
4
3
77 336
43 40 59 56 56 56 56 59 66 63 66 66 58
6
6
4
4
6
3
4
4
77 340
59
5
6
4
5
6
2
4
4
75 320
3
4
4
5
2
3
4
3
58 192
4
5
4
4
4
4
4
5
71 289
3
4
4
4
4
2
4
5
63 225
4
5
4
6
2
3
5
4
69 266
4
5
4
6
2
4
5
4
71 285
4
5
4
6
2
4
4
4
69 266
4
6
4
6
6
4
5
4
81 380
4
5
4
6
6
4
5
4
79 361
5
5
4
5
4
5
5
5
79 361
3
4
4
4
4
3
4
4
63 225
5
5
3
4
6
4
5
4
75 323
4
5
3
4
6
4
5
4
73 304
3
5
3
4
4
3
4
4
63 225
56 33 50 39 46 49 46 66 63 63 39 56 53 39
5
6
4
6
4
6
4
4
81 378
66
5
6
4
5
6
5
5
4
83 400
5
6
4
6
6
6
5
6
92 483
4
5
4
6
4
6
5
4
79 361
4
5
4
6
4
5
4
4
75 323
69 84 63 56
Číslo
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů
Parametr P
88
4
5
4
6
4
5
5
4
77 342
89
3
5
4
5
2
4
4
4
65 238
4
5
2
4
6
3
4
4
67 255
59 41 44
4
5
2
3
6
3
4
4
65 238
41
4
5
3
5
6
3
4
4
71 289
5
5
3
5
6
5
5
4
79 360
4
4
3
4
4
2
3
3
56 180
5
6
3
5
4
3
4
4
71 285
5
6
3
5
6
4
4
4
77 342
6
5
3
5
6
4
6
6
85 418
4
5
4
5
6
4
3
5
75 324
4
4
4
5
4
2
4
4
65 238
6
6
4
4
6
2
3
3
71 280
4
5
5
5
2
2
4
3
63 209
4
5
5
5
2
2
4
3
63 209
4
6
5
5
6
2
4
3
73 300
4
5
5
5
2
3
2
3
60 190
4
5
5
5
6
4
3
4
75 323
5
6
5
5
4
3
4
4
75 315
5
6
5
6
6
3
3
3
77 330
4
6
6
6
2
3
3
3
69 242
4
6
6
5
6
4
3
5
81 378
4
6
6
6
6
3
3
5
81 374
4
6
6
5
3
3
3
4
71 273
4
6
6
5
5
3
3
4
75 315
4
6
6
5
5
4
3
4
77 336
4
6
6
6
5
4
3
4
79 352
4
6
6
6
2
3
3
3
69 242
4
6
6
4
3
3
3
4
69 260
4
6
6
4
5
3
3
4
73 300
4
6
6
5
5
4
3
5
79 357
4
6
5
3
3
2
3
4
63 216
5
6
6
5
6
4
3
5
83 396
5
6
6
6
6
4
3
5
85 414
5
6
6
5
6
4
3
5
83 396
50 63 31 49 59 73 56 41 49 36 36 52 33 56 55 57 42 66 65 47 55 58 61 42 45 52 62 38 69 72 69
5
6
6
6
4
4
3
4
79 345
60
4
6
6
5
4
3
3
4
73 294
4
6
5
3
3
2
3
4
63 216
4
6
5
3
4
2
3
4
65 234
5
6
5
3
4
2
3
4
67 247
5
6
5
3
6
3
3
4
73 304
5
6
5
3
4
2
3
3
65 228
51 38 41 43 53 40
T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy 90 T5.1 Jednoletá vegetace písčin 91 T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) 92 T5.3 Kostřavové trávníky písčin 93 T5.4 Panonské stepní trávníky na písku 94 T5.5 Podhorské acidofilní trávníky 95 T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů 96 T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů 97 T7 Slaniska 98 T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin 99 T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště 100 T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin 101 K1 Mokřadní vrbiny 102 K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů 103 K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů 104 K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny 105 K4 Nízké xerofilní křoviny 106 L1 Mokřadní olšiny 107 L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) 108 L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy 109 L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek 110 L2.4 Měkké luhy nížinných řek 111 L3.1 Hercynské dubohabřiny 112 L3.2 Polonské dubohabřiny 113 L3.3 Karpatské dubohabřiny 114 L3.4 Panonské dubohabřiny 115 L4 Suťové lesy 116 L5.1 Květnaté bučiny 117 L5.2 Horské klenové bučiny 118 L5.3 Vápnomilné bučiny 119 L5.4 Acidofilní bučiny 120 L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy 121 L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši 122 L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku 123 L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy 124 L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy 125 L7.1 Suché acidofilní doubravy 126 L7.2 Vlhké acidofilní doubravy 127 L7.3 Subkontinentální borové doubravy 128 L7.4 Acidofilní doubravy na písku 129 L8.1 Boreokontinentální bory
212
DS DD VB VD CB OB
Su. ZBH HB %
Z
Číslo
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů
Parametr P
130
5
6
6
5
6
3
3
4
79 352
131
5
6
5
5
6
3
3
4
77 336
5
6
5
3
3
2
3
3
63 209
5
6
5
3
3
3
3
4
67 247
5
6
5
3
4
3
3
3
67 247
5
6
5
3
6
3
4
4
75 323
6
6
5
3
6
2
4
4
75 320
61 58 36 43 43 56 56
6
6
5
3
6
3
4
4
77 340
59
6
6
5
3
6
3
4
4
77 340
2
3
3
2
2
2
2
3
40
90
1
3
3
3
2
1
3
2
38
80
1
3
3
3
2
1
2
3
38
80
4
3
3
3
2
2
4
2
48 130
2
4
3
3
2
2
3
2
44 108
6
4
3
3
4
2
5
4
65 240
59 16 14 14 23 19 42
2
3
2
2
4
1
1
3
38
81
14
2
2
2
2
3
1
1
3
33
64
11
3
2
1
2
6
2
2
3
44 104
18
3
4
2
2
4
3
1
3
46 121
2
2
3
4
2
2
2
3
42
2
2
3
3
2
2
2
4
42 100
2
3
3
3
1
1
3
2
38
3
3
3
3
2
2
2
3
44 108
21 17 17 13 19
2
3
3
3
2
1
2
3
40
88
15
2
2
2
2
4
1
1
3
35
72
13
3
3
3
5
4
3
3
5
60 210
3
4
4
3
4
2
2
2
50 140
3
3
3
3
2
1
2
3
42
96
36 24 17
2
3
4
3
2
1
1
2
38
72
13
3
3
4
3
2
1
4
4
50 143
25
3
3
4
3
2
1
4
4
50 143
25
2
4
3
4
3
1
3
2
46 117
20
2
4
5
3
1
2
3
2
46 112
19
2
3
3
3
2
2
2
3
42
17
L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory 132 L9.1 Horské třtinové smrčiny 133 L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny 134 L9.3 Horské papratkové smrčiny 135 L10.1 Rašelinné březiny 136 L10.2 Rašelinné brusnicové bory 137 L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť 138 L10.4 Blatkové bory 139 XV1 Vegetace nových vodních ploch 140 XV2 Degradovaná biota vod 141 XV3 Odvodňovací kanály 142 XV4 Lokálně upravené vodní toky 143 XM1 Zamokřelá ruderální lada 144 XR – (R 3.4) Degradovaná vrchoviště 145 XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly 146 XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem 147 XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy 148 XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště 149 XT1 Postagrární víceleté úhory 150 XT2 Degradovaná vlhká lada 151 XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky 152 XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště 153 XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází 154 XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů 155 XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice 156 XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy 157 XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb 158 XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch 159 XL1 Remízky, aleje a liniové porosty dřevin v krajině 160 XL2 Soliterní stromy 161 XL3 4 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 162 XL4 3 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin
213
DS DD VB VD CB OB
Su. ZBH HB %
Z
99
77
99
Číslo
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů
Parametr P
164 X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů
2
2
1
2
2
2
1
2
29
49
165 X1.2 Betonové nádrže (bazény)
1
1
1
2
2
1
1
3
25
35
166 X1.3 Systematicky upravené vodní toky
2
2
1
2
2
1
2
1
27
42
167 X1.4 Znečištěné vody
1
2
2
2
1
1
1
2
25
35
9 6 7 6
2
2
2
2
6
1
1
3
40
88
15
168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či
odvodněná rašeliniště bez vegetace 169 X3.1 Zbořeniště
DS DD VB VD CB OB
Su. ZBH HB %
Z
1
3
3
3
4
1
1
3
40
90
170 X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy
1
1
1
1
2
1
1
3
23
28
171 X4.1 Tradiční náves
2
2
3
3
6
2
1
5
50 140
172 X4.2 Jednoleté úhory
1
2
2
2
3
2
3
4
40
84
173 X4.3 Víceleté kultury na orné půdě
1
2
2
2
1
1
3
3
31
56
174 X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě
1
2
2
2
1
1
3
3
31
56
16 5 24 15 10 10
1
1
3
2
3
1
2
2
31
56
10
1
2
1
3
1
2
3
29
45
8
2
2
2
1
1
1
2
25
35
6
175 X4.5 Bylinné porosty na opuštěných degradovaných
plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách 176 X4.6 Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná 1 překladiště) 177 X4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko1 technických areálech 178 X5.1 Živé ploty 2
2
3
2
2
1
2
3
35
72
179 X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie
1
2
3
3
2
1
3
3
37
81
180 X5.3 Intezivní vinice, chmelnice a sady
1
2
2
2
4
1
3
3
37
77
181 X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů
2
3
5
3
2
1
2
3
44 104
182 X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů
1
2
5
3
2
1
2
3
40
88
183 X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin
1
2
2
3
4
1
1
3
35
72
13 14 13 18 15 13
1
2
3
2
3
1
1
2
31
56
10
184 X6.4 Monokultury alochtonních druhů dřevin (např.
akátiny) 185 XX1.1 Nádrže čističek a odkaliště
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
187 XX1.3 Zatrubněné toky
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
189 XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
190 XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
191 XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
0 0 0 0 0 0 0
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
0
192 XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené
povrchy skládek abiotických materiálů
214
Seznam typů biotopů ČR a jejich bodových hodnot se systémovým řazením jednotlivých typů biotopů do skupin a podskupin. BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Typ biotopu
Parametr Z P DS DD
Su.% ZBH
HB
VB VD CB OB
PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ BIOTOPY V Vodní toky a nádrže V00 Podzemní vody V00.1 Podzemní vody intersticiální V00.2 Podzemní vody puklinové V 0 Krasové vody V0.1 Podzemní krasová jezírka V0.2 Podzemní krasové toky V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V 2 (Stojaté vody) Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.2 Periodické stojaté vody V2.3 Vody zvláštního chemismu V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Nížinné až horské vodní toky V4.1 Pramenné stružky V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek V4.4 Parmová pásma toků V4.5 Cejnová pásma toků V5 Vegetace parožnatek V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) M Mokřady a pobřežní vegetace M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4 Štěrkové říční náplavy M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) M5 Devětsilové lemy horských potoků M6 Bahnité říční náplavy M7 Bylinné lemy nížinných řek R Prameniště a rašeliniště R0 Prosté prameny R0.1 Prameny prostých vod R0.2 Termální a minerální prameny R1 Prameniště R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště
215
6 6
6 6
2 2
1 1
2 4
1 1
6 6
3 4
56 63
180 225
31 39
6 6 5
6 6 5
3 3 4
2 3 4
6 6 4
1 1 4
4 4 4
3 3 3
65 67 69
221 252 270
36 44 47
5 5 5 6
6 6 6 6
4 3 3 4
4 3 2 3
4 4 6 6
3 2 1 3
5 5 4 5
4 4 3 4
73 67 63 77
304 255 224 342
53 44 39 59
6 6 6 5 5 6 6
6 6 6 6 6 6 6
3 3 4 4 5 3 3
3 4 4 5 5 3 2
4 4 4 4 4 6 6
1 2 2 3 6 3 2
5 5 5 4 4 5 6
3 3 4 4 3 4 3
65 69 73 73 79 75 71
234 266 300 300 357 324 289
41 46 52 52 62 56 50
4 5 4 4 4 5 4 5
5 5 5 6 6 5 5 6
3 3 3 3 3 3 3 3
4 4 4 3 3 3 3 4
2 6 4 2 4 4 2 6
2 3 3 2 2 3 2 3
3 4 3 3 3 3 3 5
3 5 3 3 3 3 3 5
54 73 60 54 58 60 52 77
160 306 208 160 192 208 150 342
28 53 36 28 33 36 26 59
5 5 5 6 5
5 5 5 5 6
3 2 3 2 3
3 3 3 2 3
6 6 6 6 4
2 2 3 2 2
4 5 5 5 4
3 3 3 6 3
65 65 69 71 63
240 240 272 285 221
42 42 47 49 38
6 6
6 6
2 3
2 2
4 6
1 2
2 4
4 4
56 69
176 272
31 47
5
6
3
2
6
2
3
4
65
240
42
5 3 4
5 6 5
4 3 3
4 4 4
4 4 4
2 2 2
3 3 3
4 3 3
65 58 58
234 192 192
41 33 33
6 6
6 6
2 2
2 2
4 4
1 1
5 4
3 3
60 58
208 192
36 33
5 5 5 5 5
5 5 6 6 6
3 3 4 4 3
4 4 2 3 4
6 6 6 6 6
4 3 3 3 3
5 5 4 4 5
6 5 4 4 4
79 75 71 73 75
357 323 289 306 324
62 56 50 53 56
BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Typ biotopu R2 Slatinná a přechodová rašeliniště R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) R3 Vrchoviště R3.1 Otevřená vrchoviště R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) R3.3 Vrchovištní šlenky S Skály, sutě a jeskyně S1 Skály a droliny S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) S2 Pohyblivé sutě S3 Jeskyně (podle typu: krápníkové, dolomitové, puklinové) A Alpínské bezlesí A1 Alpínské trávníky A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2 Alpínská a subalpínská keříčková vegetace A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová vyležiska A4 Subalpínská vysokobylinná vegetace A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin A7 Kosodřevina A8 Subalpínské listnaté křoviny A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny T Sekundární trávníky a vřesoviště T1 Louky a pastviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T2 Smilkové trávníky T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky T3 Suché trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.5 Acidofilní suché trávníky T4 Lesní lemy T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy
216
Parametr Z P DS DD
Su.% ZBH HB VB VD CB OB
5 5 5 6
5 5 6 6
3 3 4 3
4 4 4 4
4 6 4 6
5 3 4 3
5 5 5 6
5 4 4 5
75 73 75 81
324 306 323 380
56 53 56 66
6 6 6
6 6 6
4 4 3
3 3 3
6 6 6
3 3 3
6 6 6
5 5 5
81 81 79
380 380 360
66 66 63
5 5 5 5 5
6 6 6 6 6
3 3 3 3 4
5 5 4 3 4
6 4 6 6 6
5 4 3 3 2
2 2 2 2 2
4 4 4 4 4
75 69 69 67 69
323 266 270 255 266
56 46 47 44 46
6 6
6 6
3 3
4 4
6 6
2 1
2 2
3 3
67 65
247 228
43 40
6 6
6 5
3 3
3 3
6 6
4 4
5 5
4 4
77 75
342 323
59 56
6 6 6
6 6 6
4 4 3
3 3 3
6 6 6
3 3 3
4 4 5
4 4 4
75 75 75
323 323 324
56 56 56
6 6 6 6 6 6
6 6 6 6 6 6
3 4 4 3 3 4
4 5 4 5 5 5
6 6 6 6 6 6
4 4 4 4 4 3
4 4 4 5 5 4
4 4 4 4 4 3
77 81 79 81 81 77
342 378 360 380 380 336
59 66 63 66 66 58
6
6
4
4
6
3
4
4
77
340
59
5
6
4
5
6
2
4
4
75
320
56
3 4 3 4 4 4 4 4 5 3
4 5 4 5 5 5 6 5 5 4
4 4 4 4 4 4 4 4 4 4
5 4 4 6 6 6 6 6 5 4
2 4 4 2 2 2 6 6 4 4
3 4 2 3 4 4 4 4 5 3
4 4 4 5 5 4 5 5 5 4
3 5 5 4 4 4 4 4 5 4
58 71 63 69 71 69 81 79 79 63
192 289 225 266 285 266 380 361 361 225
33 50 39 46 49 46 66 63 63 39
5 4 3
5 5 5
3 3 3
4 4 4
6 6 4
4 4 3
5 5 4
4 4 4
75 73 63
323 304 225
56 53 39
5 5 5 4 4
6 6 6 5 5
4 4 4 4 4
6 5 6 6 6
4 6 6 4 4
6 5 6 6 5
4 5 5 5 4
4 4 6 4 4
81 83 92 79 75
378 400 483 361 323
66 69 84 63 56
4 3
5 5
4 4
6 5
4 2
5 4
5 4
4 4
77 65
342 238
59 41
BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Typ biotopu T5 Trávníky písčin a mělkých půd T5.1 Jednoletá vegetace písčin T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.5 Podhorské acidofilní trávníky T6 Vegetace efemér a sukulentů T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska T8 Nížinná až horská vřesoviště T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin K Křoviny K1 Mokřadní vrbiny K2 Vrbové křoviny podél vodních toků K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny L Lesy L1 Mokřadní olšiny L2 Lužní lesy L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3 Dubohabřiny L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5 Bučiny L5.1 Květnaté bučiny L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6 Teplomilné doubravy L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7 Acidofilní doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8 Suché bory L8.1 Boreokontinentální bory L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory L9 Smrčiny L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny L9.3 Horské papratkové smrčiny L10 Rašelinné lesy L10.1 Rašelinné březiny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory
217
Parametr Z P DS DD
Su.% ZBH HB VB VD CB OB
4 4
5 5
2 2
4 3
6 6
3 3
4 4
4 4
67 65
255 238
44 41
4 5 4
5 5 4
3 3 3
5 5 4
6 6 4
3 5 2
4 5 3
4 4 3
71 79 56
289 360 180
50 63 31
5 5 6
6 6 5
3 3 3
5 5 5
4 6 6
3 4 4
4 4 6
4 4 6
71 77 85
285 342 418
49 59 73
4 4 6
5 4 6
4 4 4
5 5 4
6 4 6
4 2 2
3 4 3
5 4 3
75 65 71
324 238 280
56 41 49
4
5
5
5
2
2
4
3
63
209
36
4 4 4 4
5 6 5 5
5 5 5 5
5 5 5 5
2 6 2 6
2 2 3 4
4 4 2 3
3 3 3 4
63 73 60 75
209 300 190 323
36 52 33 56
5
6
5
5
4
3
4
4
75
315
55
5 4 4 4
6 6 6 6
5 6 6 6
6 6 5 6
6 2 6 6
3 3 4 3
3 3 3 3
3 3 5 5
77 69 81 81
330 242 378 374
57 42 66 65
4 4 4 4 4
6 6 6 6 6
6 6 6 6 6
5 5 5 6 6
3 5 5 5 2
3 3 4 4 3
3 3 3 3 3
4 4 4 4 3
71 75 77 79 69
273 315 336 352 242
47 55 58 61 42
4 4 4 4
6 6 6 6
6 6 6 5
4 4 5 3
3 5 5 3
3 3 4 2
3 3 3 3
4 4 5 4
69 73 79 63
260 300 357 216
45 52 62 38
5 5 5 5 4
6 6 6 6 6
6 6 6 6 6
5 6 5 6 5
6 6 6 4 4
4 4 4 4 3
3 3 3 3 3
5 5 5 4 4
83 85 83 79 73
396 414 396 345 294
69 72 69 60 51
4 4 5 5
6 6 6 6
5 5 5 5
3 3 3 3
3 4 4 6
2 2 2 3
3 3 3 3
4 4 4 4
63 65 67 73
216 234 247 304
38 41 43 53
5 5 5
6 6 6
5 6 5
3 5 5
4 6 6
2 3 3
3 3 3
3 4 4
65 79 77
228 352 336
40 61 58
5 5 5
6 6 6
5 5 5
3 3 3
3 3 4
2 3 3
3 3 3
3 4 3
63 67 67
209 247 247
36 43 43
5 6 6 6
6 6 6 6
5 5 5 5
3 3 3 3
6 6 6 6
3 2 3 3
4 4 4 4
4 4 4 4
75 75 77 77
323 320 340 340
56 56 59 59
BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Typ biotopu
Parametr Z P DS DD
Su.% ZBH HB VB VD CB OB
PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ AŽ CIZÍ BIOTOPY X(písmeno) Přírodě vzdálené biotopy XV Vodní toky, kanály a nádrže s fragmentovanou nebo ruderalizovanou vegetací XV1 Vegetace nových vodních ploch 2 3 3 2 2 2 XV2 Degradovaná biota vod 1 3 3 3 2 1 XV3 Odvodňovací kanály 1 3 3 3 2 1 XV4 Lokálně upravené vodní toky 4 3 3 3 2 2 XM Antropogenní vlhká až mokrá stanoviště s ruderální mokřadní vegetací XM1 Zamokřelá ruderální lada 2 4 3 3 2 2 XR (R3.4) Degradovaná vrchoviště 6 4 3 3 4 2 XS Antropogenní skály, sutě, minerální substráty s fragmentovanou nebo ruderalizovanou vegetací XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich 2 3 2 2 4 1 kamenné odvaly XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým 2 2 2 2 3 1 kamenným povrchem XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy 3 2 1 2 6 2 XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště 3 4 2 2 4 3 XT Silně ruderalizované trvalé bylinné porosty na orné půdě nebo antropogenních substrátech XT1 Postagrární úhory 2 2 3 4 2 2 XT2 Degradovaná vlhká lada 2 2 3 3 2 2 XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky 2 3 3 3 1 1 XT4 Degradované suché trávníky a suchá lada 3 3 3 3 2 2 XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních 2 3 3 3 2 1 hrází XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů 2 2 2 2 4 1 XK Silně ruderalizované nebo ochuzené křoviny a stromy mimo les XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice 3 3 3 5 4 3 XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy 3 4 4 3 4 2 XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb 3 3 3 3 2 1 XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných 2 3 4 3 2 1 antropogenních ploch XL Silně degradované a kulturní lesy a lesní kulticenózy XL1 Remízky, aleje a liniové porosty dřevin v krajině 3 3 4 3 2 1 XL2 Solitérní stromy 3 3 4 3 2 1 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 2 4 3 4 3 1 XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními 2 4 5 3 1 2 společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby 2 3 3 3 2 2 dřevin X(číslo) Přírodě cizí biotopy s ruderální vegetací X1 Vodní nádrže a vodoteče bez vegetace X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů 2 2 1 2 2 2 X1.2 Betonové nádrže (bazény) 1 1 1 2 2 1 X1.3 Systematicky upravené vodní toky 2 2 1 2 2 1 X1.4 Znečištěné vody 1 2 2 2 1 1 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná 2 2 2 2 6 1 rašeliniště bez vegetace X3 Rumištní biotopy na kamenitých podkladech X3.1 Zbořeniště 1 3 3 3 4 1 X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy 1 1 1 1 2 1 X4 Segetální vegetace a biotopy na orné půdě X4.1 Tradiční náves 2 2 3 3 6 2 X4.2 Jednoleté úhory 1 2 2 2 3 2 X4.3 Víceleté kultury na orné půdě 1 2 2 2 1 1 X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě 1 2 2 2 1 1 X4.5 Bylinné a křovinné porosty na opuštěných 1 1 3 2 3 1 degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách X4.6 Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná 1 1 2 1 3 1 překladiště) X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko1 2 2 2 1 1 technických areálech X5 Nepůvodní a kulturní křovinné porosty X5.1 Živé ploty 2 2 3 2 2 1 X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie 1 2 3 3 2 1 X5.3 Intenzivní vinice, chmelnice a sady 1 2 2 2 4 1
218
2 3 2 4
3 2 3 2
40 38 38 48
90 80 80 130
16 14 14 23
3 5
2 4
44 65
108 240
19 42
1
3
38
81
14
1
3
33
64
11
2 1
3 3
44 46
104 121
18 21
2 2 3 2 2
3 4 2 3 3
42 42 38 44 40
99 100 77 108 88
17 17 13 19 15
1
3
35
72
13
3 2 2 1
5 2 3 2
60 50 42 38
210 140 96 72
36 24 17 13
4 4 3 3
4 4 2 2
50 50 46 46
143 143 117 112
25 25 20 19
2
3
42
66
17
1 1 2 1 1
2 3 1 2 3
29 25 27 25 40
49 35 42 35 88
9 6 7 6 15
1 1
3 3
40 23
90 28
16 5
1 3 3 3 2
5 4 3 3 2
50 40 31 31 31
140 84 56 56 56
24 15 10 10 10
2
3
29
45
8
1
2
25
35
6
2 3 3
3 3 3
35 37 37
72 81 77
13 14 13
BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Typ biotopu X6 Nepůvodní a kulturní dřevinné porosty X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin (akátiny) XX Přírodě cizí biotopy s omezenou vegetací XX1 Degradované a chemicky ovlivněné vodní toky a plochy XX1.1 Nádrže čističek, odkaliště XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XX1.3 Zatrubněné toky XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX3 Technicky zpevněné a nepropustné plochy XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací XX3.2 Nepropustné plochy XX4 Chemicky ovlivněné plochy XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek toxických materiálů
219
Parametr Z P DS DD
Su.% ZBH HB VB VD CB OB
2 1 1 1
3 2 2 2
5 5 2 3
3 3 3 2
2 2 4 3
1 1 1 1
2 2 1 1
3 3 3 2
44 40 35 31
104 88 72 56
18 15 13 10
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
0 0 0 0
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
0 0
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
0 0
4.2 Individuální hodnocení biotopů 4.2.1. KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ PŘÍRODNÍCH A PŘÍRODĚ BLÍZKÝCH BIOTOPŮ 4.2.1.1. Lesní biotopy Ontogenetická zralost: Hodnotí stav biotopu na ose od neexistence k plnosti jeho ekologických funkcí (podrobnosti viz kapitola 6). Vychází z hodnoty plnosti funkce ekosystému odpovídající stáří jeho porostu. Okamžitá plnost funkce ekosystému se odečte z křivky závislosti zrání ekosystému na čase. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plné zralosti. Vychází se z plné potenciální funkčnosti ekosystému, proto korekční koeficient bude menší než 1. Například: L2.4 – Měkké luhy nížinných řek se společenstvem Salicion albae. Od neexistence k plnosti funkcí ekosystému je cca 50 let. Stáří kosterních dřevin je 20 let. Okamžitá plnost funkce biotopu dosahuje 60 %.
Plnost funke v %
120 100 80 60 40 20 0 1
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
Roky
Přirozenost Hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti synantropních druhů. Přítomnost těchto druhů se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení v příslušném vegetačním patře v ploše posuzovaného biotopu. Vychází se ze stupně přirozenosti charakteristické pro daný typ biotopu, a proto korekční koeficient bude menší než 1. Například: L7.1 – Suché acidofilní doubravy se společenstvem Luzulo albidae-Quercetum. Přirozené složení stromového patra 5-7 dbz+dbl (dub zimní a letní), 2-5 bo, 0-1 bř. V posuzovaném biotopu 5 dbz+dbl, 1 bo, 4 akát. Přirozenost biotopu je ze 40 % narušena. Její hodnota v posuzovaném biotopu dosahuje pouze 60 %. Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Pro korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu. Vychází se z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu a proto korekční koeficient bude menší než 1.
220
Například: L9.2 – Rašelinné a podmáčené smrčiny se společenstvem Sphagno-Picetum. Potenciální počet vegetačních pater je 4 (E0 – E3). V posuzovaném biotopu téměř schází křovinné patro. Nasycenost struktur daného biotopu je ochuzena o 20 – 25 % a její hodnota tudíž dosahuje 75 – 80 %. Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních (dominantních a diagnostických) taxonů pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obligátního počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném společenstvu a proto bude jeho hodnota menší než 1. Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu, proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1. Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro daný biotop. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1. Například: L6.1 – Perialpinské bazifilní teplomilné doubravy se společenstvem CornoQuercetum . Obvyklý celkový obvyklý počet ohrožených a chráněných druhů 5 – a) přítomno 15, nasycenost druhů 300 %, korekční koeficient bude větší než 1; b) přítomen pouze 1, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude menší než 1. Integrita a) Vzhledem k ploše konkrétního biotopu – hodnotí se jeho schopnost udržet se v dané lokalitě. Pro korekční koeficient se posuzuje, zda je součástí většího celku biotopu stejného typu či ekotonové mozaiky a jak přispívá k jeho či jejich stabilitě; zda je osamocen a jeho rozloha bez dalších zásahů v jeho okolí nedovoluje udržet plnost funkcí či přímo existenci ekosystému. Vychází se z plnosti možné či dříve dosahované funkce hodnoceného biotopu v daném místě a hodnotí se rozdíl plnosti funkcí hodnoceného biotopu a biotopu či biotopů v jeho okolí v okamžitém či zásahem předpokládanému stavu. Vykazuje se velikost ztráty oslabení funkcí v procentním podílu vzhledem k jejich plnosti, a proto bude korekční koeficient bodové hodnoty deficitního biotopu menší než 1 a bude nepřímo úměrný velikosti ztráty funkcí. Například:L5.1 – Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha nezákonně smýcených porostů z 30 ha stejnověkých 80 letých prostů, které se nacházejí uvnitř 300 ha lesního komplexu s přirozenou
221
skladbou porostů. Vliv omezení funkcí hodnoceného biotopu na sousední nedotčené části biotopu je minimální. Korekční koeficient se bude blížit 1. b) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha nezákonně smýcených porostů na severně orientované kuestě o celkové rozloze 0,50 ha uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny. Stabilita zbytku původního celku biotopu je značně oslabena a jeho ekosystém je vystaven zvýšenému tlaku okolí. Korekční koeficient pro prostorově nedostatečný biotop i zbývající část původního celku se bude blížit 0. b) Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v krajině – hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči jeho okolí. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Například:L5.1 – Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha z 30 ha stejnověkých 80 letých prostů, které se nacházejí uvnitř 300 ha lesního komplexu s přirozenou skladbou porostů. Vliv funkcí hodnoceného biotopu na okolní porosty je minimální. Korekční koeficient se bude blížit 1. b) Hodnocený konkrétní biotop je 0,50 ha lesních porostů s přirozenou obnovou na severně orientované kuestě uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny. Ekostabilizační funkce biotopu pro okolí je vysoká a korekční koeficient bude nabývat hodnot vysoko převyšujících hodnotu 1. c)Vzhledem k potenciálnímu zastoupení typu biotopu v daném bioregionu – hodnotí se rozdíl skutečné a potenciální přirozené četnosti typu biotopu v daném bioregionu a plošný podíl konkrétního biotopu na celkové ploše typu biotopu v regionu. Pro korekční koeficient se odchylka vyjadřuje v % potenciálního zastoupení. Pro stanovení korekčního koeficientu se vychází z převrácené hodnoty procentního podílu, protože nízký procentní podíl činí hodnocený přirozený biotop cennějším. Vzhledem k tomu bude korekční koeficient nabývat pouze hodnot větších než 1. Například:L5.1 – Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop květnaté bučiny (0,30 ha z 30 ha stejnověkých 80 letých porostů) se nachází v bioregionu, kde květnaté bučiny tvoří 50 % ploch potenciální přirozené vegetace, což představuje 1 000 000 ha. Celková rozloha porostů květnatých bučin v bioregionu představuje 80 000 ha což představuje 12,5 % potenciálního zastoupení typu biotopu ve vegetačním pokryvu bioregionu. Korekční koeficient nabude 87,5 % maximální hodnoty. b) Hodnocený konkrétní biotop květnaté bučiny (0,50 ha lesních porostů s přirozenou obnovou na severně orientované kuestě uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny) se nachází v bioregionu, kde květnaté bučiny tvoří 3 % ploch potenciální přirozené vegetace, což představuje 60 000 ha. Celková rozloha porostů květnatých bučin v bioregionu představuje 45 000 ha, což představuje 75 % potenciálního zastoupení typu biotopu ve vegetačním pokryvu bioregionu. Korekční koeficient nabude 25 % maximální hodnoty.
222
4.2.1.2.Nelesní biotopy 4.2.1.2.1
Přirozená nelesní společenstva
Zralost Nelze ji individuálně hodnotit, protože sukcesní stadia, od pionýrských až po přechod k lesním, jsou hodnoceny jako samostatné typy biotopů. Například: vodní nekořenující vegetace – vodní kořenující vegetace – rákosiny – vysoké ostřice, nebo štěrbinová vegetace skal – skalní travinná vegetace – trávníky, apod.). Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Pro korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu, a proto korekční koeficient bude menší než 1. Například: T3.3.Úzkolisté suché trávníky mají v panonské oblasti obvykle dvě patra – nižší s travami, vyšší s katránem. Chybí-li zde katrán, je hodnota redukována až na 50% v tomto kritériu. Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních taxonů (dominantních a diagnostických druhů) pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich plného potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obvyklého počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném biotopu, a proto bude jeho hodnota menší než 1. Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší, než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu; proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1. Například: T1.6 – Vlhká tužebníková lada se společenstvem Filipendulo-Geranietum palustris. Potenciální počet indikačních taxonů je cca 10, přítomno 5, nasycenost druhů indikačních taxonů je ochuzena o 50 % a její hodnota je tudíž 50 %: korekční koeficient bude menší než 1. Obvyklý celkový počet druhů v daném společenstvu je cca 30 druhů, přítomno 54, nasycenost druhů ve společenstvu hodnoceného biotopu je 180 %: korekční koeficient bude větší než 1. Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro danou fytocenologickou jednotku. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného
223
typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1. Například: Vlhká M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou. Obvyklý celkový obvyklý počet ohrožených a chráněných druhů 5 . a) přítomno 15, nasycenost druhů 300 %, korekční koeficient bude větší než 1; b) přítomen pouze 1, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude menší než 1. Integrita Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v krajině – hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči jeho okolí. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Například: T4.1 Suché bylinné lemy. Hodnocený konkrétní biotop je součástí kateny: les – plášť - lem – plášť – les a pak má integritu 100 %. Naopak je obklopen pouze přírodě vzdálenými typy (ornou půdou), jeho integrita je minimální. Korekční koeficient se bude blížit 1. Vzhledem k potenciálnímu zastoupení typu biotopu v daném bioregionu – hodnotí se rozdíl skutečné a potenciální přirozené četnosti typu biotopu v daném bioregionu a plošný podíl konkrétního biotopu na celkové ploše typu biotopu v regionu. Pro korekční koeficient se odchylka vyjadřuje v % potenciálního zastoupení. Pro stanovení korekčního koeficientu se vychází z převrácené hodnoty procentního podílu, protože nízký procentní podíl činí hodnocený přirozený biotop cennějším. Vzhledem k tomu bude korekční koeficient nabývat pouze hodnot větších než 1. Přírodě blízké nelesní biotopy, a to jak nad horní hranicí lesa, tak pod ní, jsou přírodně blokovaná sukcesní stadia a tedy odpovídají hodnotě potenciální vegetace. 4.2.1.2.1 Náhradní nelesní společenstva Zralost Nelze ji individuálně hodnotit, protože jde o člověkem udržovaná sukcesní stadia – louky a pastviny, případně lada. Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu, a proto bude menší než 1. Například: T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky: mají obvykle dvě až tři patra – nejnižší, tj. mechové u degradovaných chybí, hodnota je redukována až do 30% v tomto kritériu.
224
Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních taxonů (dominantních a diagnostických druhů) pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich plného potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obligátního počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném společenstvu, a proto bude jeho hodnota menší než 1. Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu, proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1. Například: T1.6 – Vlhká tužebníková lada se společenstvem Filipendulo-Geranietum palustris. Potenciální počet indikačních taxonů je cca 10, přítomno 5, nasycenost druhů indikačních taxonů je ochuzena o 50 % a její hodnota je tudíž 50 %: korekční koeficient bude menší než 1. Obvyklý celkový počet druhů v daném společenstvu je cca 30 druhů, přítomno 54, nasycenost druhů ve společenstvu hodnoceného biotopu je 180 %: korekční koeficient bude větší než 1. Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro danou fytocenologickou jednotku. biotopu vegetačních pater biotopu. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1. Například: M1.8 Střídavě vlhké bezkolencové louky Obvyklý celkový počet ohrožených a chráněných druhů 5 . a) přítomno 15, nasycenost druhů 300 %, korekční koeficient bude větší než 1; b) přítomen pouze 1, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude menší než 1. Integrita Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v krajině – hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči okolí konkrétního místa. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Například: T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Hodnocený konkrétní biotop je součástí mozaiky louka – les - louka má integritu 100 %. Naopak je obklopen pouze přírodě vzdálenými typy (ornou půdou), jeho integrita je minimální. Korekční koeficient se bude blížit 1.
225
4.2.2 KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ VZDÁLENÝCH AŽ PŘÍRODĚ CIZÍCH BIOTOPŮ
PŘÍRODĚ
Pro přírodě vzdálené a přírodě cizí typy biotopů nelze stanovit univerzálně platná kriteria posouzení individuálního biotopu. Rozhodujícím pro hodnocení konkrétního biotopu mohou u jednotlivých typů biotopů samostatně či v kombinaci být: • • • • • • • • • • •
přítomnost a podíl přirozených druhů přítomnost a podíl ruderálních druhů přítomnost a podíl segetálních druhů přítomnost a podíl invazních druhů přítomnost či absence charakteristických druhů počet vrstev vegetace pokryvnost povrchu vegetací druh provozu či způsob a intenzita úprav způsob a režim kultivace stanoviště záměrná aplikace chemikálií či jejich vnos z provozu v sousedství biotopu intenzita působení stresových faktorů
Proto byly pro každý typ přírodě vzdálených a přírodě cizích biotopů navrženy „Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu“. a stanoven její krok. Vedle toho je pro hodnocení konkrétní lokality typů biotopů s velkou potencí přirozené sukcese k přírodním nebo přírodě blízké vegetaci možno použít společné kriterium: P - Přirozenost druhů Hodnotí se stav biotopu z hlediska přítomnosti druhů příslušejících společenstvu přirozeného potenciálního ekosystému posuzovaného biotopu. Přítomnost druhů přirozeného potenciálního ekosystému se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení vzhledem k plné nasycenosti v ekosystému potenciální přirozené vegetace. Vychází se z neexistence potenciálního biotopu či z jeho typem biotopu definované nejnižší úrovně funkčnosti a proto korekční koeficient bude větší než 1. Například: XT1 Posagrární úhory, opuštěné vinice a sady Opuštěný sad na jižním svahu u Suché v Českém středohoří. Původně řídký polní sad s ornou půdou ve vrstevnicových pásech s náltem Prunus avium, Fraxinus excelsior, Quercus robur, Carpinus betulus, Rhamnus catharica, Prunus spinosa, Crataegus sp. Rosa sp., Rubus sp., Probíhá samovolná sukcese ke K3 – Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny, pro kterou je v dřevinném patře charakteristických 14 diagnostických druhů resp. rodů. V hodnoceném biotopu je jich přítomno 6. Pro jednotlivé typy přírodě vzdálených biotopů je však nutno vypracovat klíč od jaké procentní nasycenosti diagnostickými druhy budou považovány za biotopy přírodě blízké a kdy je pro to rozhodný počet a kdy plošný podíl na vegetaci. Naopak zkoumané kriterium „Výskyt chráněných a ohrožených druhů a taxonů“ se ukázalo být irelevantním u všech typů přírodě vzdálených a přírodě cizích biotopů a to i u těch, kde se vzácné druhy vyskytují. Bylo přitom zcela lhostejné zda jde o spontánní výskyt (ad a)) či záměrnou výsadba nebo její následné zplanění (ad b).
226
Například: a) XK5 – Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů Hřbitov v Malé Morávce. Dřevinné patro: Juniperus komunis, Juniperus sinensis, Chamaeciparis pisifera var. filifera, Thuja orientalis v několika kultivarech; bilinné patro zahradní letničky a trvalky, místy zplanělé, zejména Aster sp., Vinca minor a Hedera helix . V dlažbě u zdi početná kolonie (60 kvetoucích jedinců) Orchis fuchsii. XS4 – Opěrné zdi a suché zídky Opěrná zeď podél nepoužívané cesty z lomového kamene v Jemnici. Ve spárách s vydroleným pojivem Chelidonium majus, Libanotis montana, Lactuca muralis, Asplenium ruta-muraria, Asplenium trichomanes, a chráněný druh Asplenium cuneifolium. b) XX2.1 – Nepravidelná bytová zástavba (rodinné domky se zahradami) Zahrada vily v Litoměřicích. Na polovině zahrady částečně udržovaný trávník, částečně zeleninové záhony a ovocné stromy. Druhá polovina zahrady alpínum s následujícími chráněnými druhy: Adonis vernalis, Allium rotundatum, A. victorialis, Anthericum liliago, A. ramnosum, Cypripedium caleolus, Daphne cneorum, Daphne mezereum, Draba muralis, Draba octopetala, Dictamnus albus, Dianthus carthusianorum var. sudetica, Gagea bohemica, Gentiana acaulis, G. cruciata, Hieracium alpinum, Hieracium rubrum, Iris pumila, a dalších 30 druhů. V okolí alpina samovolný výskyt několika jedinců bělozářky větvité, po jednom exemláři třemdavy a lýkovce jedovatého.
227
4.2.3. PŘEHLEDY DAT K INDIVIDUÁLNÍMU PŘÍRODNÍCH A PŘÍRODĚ BLÍZKÝCH BIOTOPŮ
HODNOCENÍ
4.2.3.1. Minimální rozlohy přírodních typů biotopů, které ještě zajišťují jejich možnou spontánní nebo řízenou obnovu Uvedené rozlohy nejsou totožné s fytocenologickými minimiareály, ani s připravovanými „minimálními“ rozlohami typů biotopů k zařazení do kategorie chráněného území NATURA 2000. Minimální rozloha představuje ještě přijatelnou plochu, která pro daný typ představuje podmínku jeho udržitelnosti i za předpokladu ostrovního efektu. Velmi důležité jsou ale korekce za předpokladu jeho výskytu v komplexu s jinými příbuznými typy. V případě tří typů v komplexu je možno redukovat „povinnou“ plochu až na třetinu! Stanovení minimálních rozloh u typů přírodě vzdálených až cizích je irrelevantní Tyto typy jsou plně závislé na permanentním antropickém tlaku (ovlivňování) a navíc jsou více méně nežádoucí. Číslo
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů V00.1 Podzemní vody intersticiální V00.2 Podzemní vody puklinové V0.1 Podzemní krasová jezírka V0.2 Podzemní krasové toky V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.2 Periodické stojaté vody V2.3 Vody zvláštního chemizmu V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.1 Pramenné stružky V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.4 Parmová pásma toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.5 Cejnová pásma toků V5 Vegetace parožnatek V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic
228
Rozloha v ha -
Poznámka 1) 1) 1) 1)
0,05 0,05 0,01 0,01 -
2)
0,001 0,1 0,05 0,01 0,01 0,01
2) 2)
Číslo Typ
24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68
biotopu nebo podskupina typů biotopů M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) M5 Devětsilové lemy horských potoků M6 Bahnité říční náplavy M7 Bylinné lemy nížinných řek R0.1 Prameny prostých vod R0.2 Termální a minerální prameny R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) R3.1 Otevřená vrchoviště R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) R3.3 Vrchovištní šlenky S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) S2 Pohyblivé sutě (A karbon.horn, B nekarb.h.) S3 Jeskyně (podle typu: krápníkové, dolomitové, puklinové) (A přístupné, B – nepříst.) S4 Sesuvy půdy A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová vyležiska A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin A7 Kosodřevina
229
Rozloha v ha 0,1 0,01 0,001 0,01 0,01 0,01 0,5 0,01 0,01 0,01 0,01 0,003 0,003 0,003 0,003 0,003 0,005 0,003 0,01 0,1 0,1 0,05 0,05 0,3 0,005 0,005 0,005 0,01 0,05 0,05 0,01 0,01 0,01 0,1 0,1 0,1 0,01 0,1 0,1 0,1 0,1 0,05 1
Poznámka
Číslo Typ
69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116
biotopu nebo podskupina typů biotopů A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.5 Acidofilní suché trávníky T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy T5.1 Jednoletá vegetace písčin T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.5 Podhorské acidofilní trávníky T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny L1 Mokřadní olšiny L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy
230
Rozloha v ha
Poznámka
0,3 0,3 0,3 0,3 0,3 0,3 0,3 0,1 0,3 0,3 0,3 0,01 0,1 0,3 0,3 0,01
3)
0,01 0,01 0,05 0,01 0,003 0,005 0,005
3)
0,005 0,01 0,01 0,01 0,005 0,005 0,01 0,05 0,05 0,05 0,1 0,1 0,01 0,1 0,05 0,3 0,1 0,5 2 1 2 2 2 2 2
3) 3)
3)
Číslo
117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů L5.1 Květnaté bučiny L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8.1 Boreokontinentální bory L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny L9.3 Horské papratkové smrčiny L10.1 Rašelinné březiny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory
Rozloha v ha 3 3 1 3 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 0,5 0,5 4 2 3 1 1 1 1
Poznámka
Poznámky 1) u podzemních vod jakýkoli impakt těžce poškodí celý biotop bez ohledu na rozsah konkrétního biotopu 2) negativní impakt se vesměs šíří proudem vody a proto je hodnocena skutečná délka ovlivnění konkrétního biotopu. V některých případech mají stejný efekt i stojaté vody – nádrže menšího rozsahu. 3) rozloha se vztahuje na mozaiku předmětného typu biotopu s jiným příbuzným typem na konkrétní lokalitě
4.2.3.2 Odhad doby, nutné ke spontánní nebo řízené obnově základních funkcí těžce poškozených až biologicky zničených biotopů Číslo
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů V00.1 Podzemní vody intersticiální V00.2 Podzemní vody puklinové V0.1 Podzemní krasová jezírka V0.2 Podzemní krasové toky V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.2 Periodické stojaté vody (bez vegetace) V2.3 Vody zvláštního chemizmu V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.1 Pramenné stružky V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.4 Parmová pásma toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.5 Cejnová pásma toků V5 Vegetace parožnatek
231
Počet let 3-5 3-5 3-5 3-5 2-5
Číslo
16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) M5 Devětsilové lemy horských potoků M6 Bahnité říční náplavy M7 Bylinné lemy nížinných řek R0.1 Prameny prostých vod R0.2 Termální a minerální prameny R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) R3.1 Otevřená vrchoviště R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) R3.3 Vrchovištní šlenky S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) S2 Pohyblivé sutě S3 Jeskyně (podle typu: krápníkové, dolomitové, puklinové) S4 Sesuvy půdy A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová vyležiska A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin
232
Počet let 3-8 5-10 2-5 2-5 2-5 2-5 3-8 3-8 2-5 2-5 2-5 3-8 3-8 3-8 3-8 8-10 8-10 8-10 8-10 10-20 10-30 10-30 10-30 10-30 10-30 10-30 10-30 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20
Číslo
68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 Číslo
85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů A7 Kosodřevina A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů T3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.5 Acidofilní suché trávníky T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy T5.1 Jednoletá vegetace písčin T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.5 Podhorské acidofilní trávníky T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny L1 Mokřadní olšiny L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny
233
Počet let 10-20 10-20 10-20 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 10-20 10-20 10-20 10-20 Počet let 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 2-5 2-5 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 30-40 30-40 30-40 60-80 30-40 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80
Číslo
120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139
Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů L5.4 Acidofilní bučiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8.1 Boreokontinentální bory L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny L9.3 Horské papratkové smrčiny L10.1 Rašelinné březiny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory
Počet let 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80
U biotopů, kde je uvedena pomlčka (-) nelze hodnotit dobu obnovy v důsledku unikátnosti typu biotopu nebo vzhledem k individuálnímu procesu obnovy (řeky).
4.2.3.3. Seznam vybraných vzácných druhů flóry ČR s určením výskytu v typu nebo skupině typů přírodních nebo přírodě blízkých biotopů Vysvětlivky k tabulce Sloupec 1: Druh chráněn dle přílohy II. k vyhlášce 395/1992 Sb. KO = kriticky ohrožený; SO = silně ohrožený; O = ohrožený. Sloupec 2: Druhy uvedené v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky A = Vyhynulé a nezvěstné taxony: A1 = vyhynulé, A2 = nezvěstné, A3 = nejasné C = Ohrožené taxony: C1 = kriticky ohrožené, C2 = silně ohrožené, C3 = ohrožené, C4 = vzácnější taxony vyžadující další pozornost. Sloupec 3: Druhy chráněné nadnárodními předpisy a mezinárodními dohodami EU – taxony uvedené ve Směrnicích Rady evropských společenství č. 92/43/EEC/1992: EU2 – příloha II., EU4 – příloha IV., EU5 – příloha V., [EU] – návrh; BERN – taxony uvedené v Bernské úmluvě vwe znění z roku 1998, část A, příloha 1; CITES – taxony zahrnuté ve Washingtonské úmluvě; WORLD– taxony zahrnuté do celosvětového červeného seznamu. Sloupec 4: Kódové označení typů biotopů dle Katalogu biotopů České republiky.
234
Seznam vybraných vzácných druhů flóry ČR s určením výskytu v typu nebo skupině typů přírodních nebo přírodě blízkých biotopů
Vysvětlivky k tabulce Sloupec 1: Druh chráněn dle přílohy II. k vyhlášce 395/1992 Sb. KO = kriticky ohrožený; SO = silně ohrožený; O = ohrožený.
Sloupec 2: Druhy uvedené v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky A = Vyhynulé a nezvěstné taxony: A1 = vyhynulé, A2 = nezvěstné, A3 = nejasné C = Ohrožené taxony: C1 = kriticky ohrožené, C2 = silně ohrožené, C3 = ohrožené, C4 = vzácnější taxony vyžadující další pozornost.
Sloupec 3: Druhy chráněné nadnárodními předpisy a mezinárodními dohodami EU – taxony uvedené ve Směrnicích Rady evropských společenství č. 92/43/EEC/1992: EU2 – příloha II., EU4 – příloha IV., EU5 – příloha V., [EU] – návrh; BERN – taxony uvedené v Bernské úmluvě vwe znění z roku 1998, část A, příloha 1; CITES – taxony zahrnuté ve Washingtonské úmluvě; WORLD– taxony zahrnuté do celosvětového červeného seznamu.
Sloupec 4: Kódové označení typů biotopů dle Katalogu biotopů České republiky. Český název bahenka šášinovitá bahnička chudokvětá bařička bahenní bařička přímořská bažanka vejčitá bělolist obecný bělolist žlutavý bezobalka sivá bika klasnatá blatnice bahenní bledule letní blešník obecný blešník úplavičný bradáček srdčitý bublinatka prostřední bublinatka obecná bublinatka menší bublinatka vícekvětá bytel rozprostřený čilimník bílý čistec německý devaterník velkokvětý pravý divizna ozdobná drobnička bezkořenná drobnokvět pobřežní dub balkánský dvouřadec pozdní hadí mord maloúborný hadinec červený hladýš andělikový hlaváč lesklý pravý hlaváč lesklý vápnomilný hlízovec Loeselův
Odborný název Heleochloa schoenoides Eleocharis quinqueflora Triglochin palustre Triglochin maritimum Mercurialis ovata Filago vulgaris Filago lutescens Trinia glauca Luzula spicata Scheuchzeria palustris Leucojum aestivum Pulicaria vulgaris Pulicaria dysentherica Listera cordata Utricularia intermedia Utricularia vulgaris Utricularia minor Utricularia bremii Kochia prostrata Chamaecytisus albus Stachys germanica Helianthemum grandiflorum grandiflorum Verbascum speciosum Wolffia arrhiza Corrigiola litoralis Quercus frainetto Cleistogenes serotina Scorzonera parviflora Echium russicum Laserpitium archangelica Scabiosa lucida subsp. lucida Scabiosa lucida subsp.calcicola. Liparis loeselii
hloh Lindmanův hnědenec zvrhlý hořec bezlodyžný hořec brvitý hořec hořepník hořec jarní hořec křížatý hořec tečkovaný
Crataegus lindmanii Limodorum abortivum Gentiana acaulis Gentianopsis ciliata Gentiana pneumonanthe Gentiana verna Gentiana cruciata Gentiana punctata
1 KO SO KO KO KO KO KO KO
KO KO KO SO KO KO KO subsp. KO KO KO SO KO KO KO
KO KO
SO O KO
235
2 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 A3 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 A1 C3 C2 C1 C2 C1
3
CITES
[EU]
EU2, BERN,CITES BERN,CITES
4 M (zvl. M2.4) R1, R2 R T7 L6 T5.1 T5.1 T3 A R3 L2 M2.3, T7 T7 L9.2 V1, V3 V1, V3 V1, V3 V3 T T4.1 X7 (T3) A S1 V1 M4 L6 S T7 T3 A4.2 A5 A5 R2 K L6 T T3, L8.2 T1.9 A5 T3 T2, A4.1
hořec šumavský hořeček drsný slovinský hořeček drsný Sturmův hořeček ladní pobaltský hořeček ladní pravý hořeček ladní švédský hořeček mnohotvarý český,
Gentiana pannonica Gentianella obtusifolia subsp. norica Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana Gentianella campestris subsp. baltica Gentianella campestris subsp. campestris Gentianella campestris subsp.suecia Gentianella praecox subsp. bohemica
hořeček mnohotvarý pravý hořeček nahořklý jazykovitý hořeček nahořklý pravý hořeček německý letní hořeček německý pravý hořeček slatinný hořeček žlutavý karpatský hořeček žlutavý pravý housenkovec zduřelý hrachor bahenní hrachor hrachovitý hrachor panonský chlumní hrachor panonský pravý hrachor různolistý hrotnosemenka bílá hrotnosemenka hnědá hruštička okrohlolistá hruštička prostřední hruštička zelenokvětá huseník hajní huseník sudetský hvězdnice alpská hvězdnice slanistá panonská hvězdoš hranoplodý hvozdík kartouzek úzkolistý (hadcový) hvozdík kartouzek sudetský hvozdík Lumnitzerův
Gentianella praecox subsp. praecox Gentianella amarella subsp. lingulata Gentianella amarella subsp. amarella Gentianella germanica subsp. solstitialis Gentianella germanica subsp. germanica Gentianella uliginosa Gentianella lutescens subsp. carpatica Gentianella lutescens subsp. lutescens Beckmannia eruciformis Lathyrus palustris Lathyrus pisiformis Lathyrus pannonicus subsp. collinus Lathyrus pannonicus subsp. pannonicus Lathyrus heterophyllus Rhynchospora alba Rhynchospora fusca Pyrola rotundifolia Pyrola media Pyrola chlorantha Arabis nemorensis Arabis sudetica Aster alpinus Aster tripolium subsp. pannonicus Callitriche platycarpa Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons
SO KO KO KO KO KO
C2 A3 C1 C1 A1 A1 C1
SO
A1 A2 C1 A1 C1 A3 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C2 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1
Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus Dianthus lumnitzeri
KO SO
C1 C2
hvozdík moravský
Dianthus moravicus
KO
C2
hvozdík písečný český
Dianthus arenarius subsp. bohemicus
KO
C1
chrastavec rolní krkonošský chrpa horská pravá chrpa horská měká chrpa úzkoperá jalovec obecný nízký jazýček jadranský jazyk jelení celolistý jednokvítek velekvětý jeřáb český jeřáb dubolistý jeřáb džbánský jeřáb hardeggský jeřáb manětínský jeřáb olšolistý jeřáb řecký jeřáb sudetský jestřábník Blyttův jestřábník červený jestřábník draslavý jestřábník hnědočerný jestřábník huňatý jestřábník chudolistý jestřábník krkonošský jestřábník labský jestřábník licholabský jestřábník omanovitý jestřábník slezský jestřábník zelenohlavý jetel malokvětý jetel otevřený jetel žíhaný jinořadec kadeřavý
Knautia arvensis subsp. pseudolongifolia Centaurea montana subsp. montana Centaurea montana subsp. mollis Centaurea stenolepis Juniperus communis subsp. alpina Himantoglossum adriaticum Phyllitis scolopendrium Moneses uniflora Sorbus bohemica Sorbus quernea Sorbus gemella Sorbus hardeggensis Sorbus rhodanthera Sorbus alnifrons Sorbus graeca Sorbus sudetica Hieracium blyttianum Hieracium rubrum Hieracium asperulum Hieracium fuscoatrum Hieracium villosum Hieracium riphaeum Hieracium corconticum Hieracium albinum [H. umbrosum agg.] Hieracium pseudalbinum [H. juranum agg.] Hieracium inuloides Hieracium silesiacum Hieracium chlorocephalum agg. Trifolium retusum Trifolium patens Trifolium striatum Cryptogramma crispa
KO SO KO
C1 C2 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1
236
SO SO
SO SO KO KO KO KO SO KO KO KO KO KO KO KO
SO KO KO SO KO
KO
KO
SO
[EU], WORLD-R
WORLD-V
[EU], WORLD-V [EU], WORLD-V [EU], WORLD-V
[EU], CITES
WORLD-I
WORLD-I
T2, A4 T T T T T T, A T, A T T T T T T T M, T T1 L (K) T (L) T (L) S (T) R2 R2 L8.1, L9 L8.1, L9 L8.1, L9 L2, T1 A S1 V, T7 V L8.3 A S1 S1 T5 A L L T3, T4 A1, A5 T3, L6 S1 L9 K, S1 S1, L L K, L K, L L S1 A5 T2 T2 A T2 A6 T2 A A A A A A T3 T1 T6 A6
jitrocel černavý jitrocel přímořský kandík psí zub kapraď hřebenitá kapradina hrálovitá katrán tatarský kavyl chlupatý kavyl olysalý
Plantago atrata Plantago maritima Erythronium dens-canis Dryopteris cristata Polystichum lonchitis Crambe tataria Stipa dasyphylla Stipa borysthenica
KO KO KO KO KO KO SO KO
C1 C1 C1 C1 C2 C2 C2 C1
kavyl písečný kavyl skalní kavyl sličný kavyl Smirnovův kavyl tenkolistý kohátka kalíškatá kolenec pětimužný koniklec jarní koniklec otevřený koniklec luční koniklec velkokvětý kontryhel baltský
Stipa glabra Stipa eriocaulis Stipa pulcherrima Stipa smirnovii Stipa tirsa Tofieldia calyculata Spergula pentandra Pulsatilla vernalis Pulsatilla patens Pulsatilla pratensis Pulsatilla grandis Alchemilla baltica
KO
C1 C1 C3 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C2 C1
kontryhel rozeklaný kopřiva lužní kopyšník tmavý kosatec bezlistý čedičový kosatec bezlistý Novákův kosatec bezlistý pravý kosatec skalní kostřava ametystová kostřava horská kostřava niťolistá kostřava písečná kostřava pochvatá kotvice plovoucí kozinec písečný kozlíček kýlnatý krtičník jarní kruhatka Matthiolova kruštík ostrokvětý křivatec český pravý křivatec český skalní kuřička hadcová kuřička hercynská kuřička krkonošská kuřička lepkavá kuřička nasivělá kuřička svazčitá kuřinka přímořská kuřinka solná kýchavice černá kyvor lékařský lakušník Baudotův lakušník Rionův lakušník štětičkový leknín bělostný leknín bílý len chlupatý lipnice alpská lipnice jesenická
Alchemilla fissa Urtica kioviensis Hedysarum hedysaroides Iris aphylla subsp.fieberei Iris aphylla subsp.novakii Iris aphylla subsp. aphylla Iris humilis Festuca amethystina Festuca drymeia Festuca trichophylla Festuca psammophila Festuca vaginata Trapa natans Astragalus arenarius Valerianella carinata Scrophularia vernalis Cortusa matthioli Epipactis leptochila Gagea bohemica subsp. bohemica Gagea bohemica subsp.saxatilis Minuartia smejkalii Minuartia caespitosa Minuartia corcontica Minuartia viscosa Minuartia glaucina Minuartia fastigiata Spergularia maritima Spergularia salina(= S. marina) Veratrum nigrum Ceterach officinarum Batrachium baudotii Batrachium rionii Batrachium penicillatum Nymphaea candida Nymphaea alba Linum hirsutum Poa alpina Poa riphaea
lněnka bezlistenná lněnka Dollinerova lněnka zobánkatá lomikámen trsnatý křehký lomikámen trsnatý vlnatý lopuštík skloněný lýkovec vonný máčka plocholistá mandloň nízká mařice pilovitá masnice vodní
Thesium ebracteatum Thesium dollineri Thesium rostratum Saxifraga rosacea subsp. sponhemica Saxifraga rosacea subsp.steinmannii Hackelia deflexa Daphne cneorum Eryngium planum Prunus tenella Cladium mariscus Tillaea aquatica
SO SO SO KO KO KO KO SO SO
237
KO KO SO SO SO KO KO KO
KO KO KO KO KO SO SO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO SO SO KO KO KO KO KO SO KO KO KO KO KO KO
C1 A1 C1 C1 C1 C2 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 A3 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1
WORLD-E
[EU] WORLD-R [EU], WORLD-R
EU2, BERN [EU], BERN vzácně v Jizerských horách na jedné lok.
A T7 L M1, L1 L T3 T3 T3 T3 T3 T3 T3 T3 R2.1 T5 T3, L8 L8 T3, L8 T3, L8 T2
A3 L2 S1 S1 S1 S1 [EU], S1 L L T T5 T5 BERN V1 T5 T3 L S1.1 CITES L S, T3 S, T3 [EU], BERN A, S, T3, L8 A, S, T3, L8 A, S, T3, L8 A, S, T3, L8 WORLD-E A, S, T3, L8 A, S, T3, L8 T7 T7 T, L S V, M1 V, M1 V, M1 V1 V1 T3 A [EU], BERN, A WORLD-I, EU2, BERN
T1 T3 L, T1 S1.1 S1.1 S1 L T5 K4 M1.8 M2.1
mateřídouška karpatská mateřídouška vejčitá kraňská matizna bahenní mečík bahenní mečík obecný měkčilka jednolistá měkkyně bahenní mochna Crantzova mochna jahodníkokvětá mochna malokvětá mochna rozkladitá mochna skalní mrvka sveřepovitá nehtovec přeslenitý nepukalka vzplývající odemka vodní oměj tuhý moravský orobinec sítinovitý orobinec stříbrošedý ostružiník moruška ostřice Buxbaumova ostřice drobnoplodá krkonošská ostřice drobnoplodá pozdní ostřice dvoudomá ostřice ječmenovitá ostřice pískomilná ostřice pochvatá ostřice skalní ostřice šlahounovitá ostřice tmavá ostřice úzkolistá ostřice vláskovitá ostřice žitná ovsíř (ovsec) stepní pampeliška (všechny druhy ze skupiny p. bahenní) pampeliška besarabská pampeliška krkonošská pampeliška pozdní pelyněk Pančičův
Thymus carpaticus Thymus pulegioides subsp. carniolicus
KO
Angelica palustris (= Ostericum palustre) Gladiolus palustris Gladiolusimbricatus Malaxis monophyllos Hammarbya paludosa Potentilla crantzii Potentilla sterilis Potentilla micrantha Potentilla patula Potentilla rupestris Vulpia bromoides Illecebrum verticillatum Salvinia natans Catabrosa aquatica Aconitum firmum subsp. moravicum Typha laxmannii Typha shuttleworthii Rubus chamaemorus Carex buxbaumii Carex viridula. subsp pseudoscandinavica
KO KO SO KO KO KO KO KO KO O
Taraxacum bessarabicum Taraxacum alpestre Taraxacum serotinum Artemisia pancicii
KO
pětiprstka hustokvětá pětiprstka vonná pětiprstka žežulník horská pětiprstka žežulník pravá pcháč žlutoostenný písečnatka nejmenší písečnice velkokvětá pískavice thesalská plavín štítnatý plavuník alpský plavuník Isslerův plavuník trojklasý plavuník Zeilerův plavuník zploštělý ploštičník evropský pobřežnice jednokvětá podkovka chocholatá podmrvka hadcová pochybek severní polej obecná pomněnka úzkolistá popelivka sibiřská potočnice drobnolistá
Gymnadenia densiflora Gymnadenia odoratisima Gymnadenia conopsea subsp. montana Gymnadenia conopsea subsp. conopsea Cirsium brachycephalum Arnoseris minima Arenaria grandiflora Trigonella monspeliaca Nymphoides peltata Diphasiastrum alpinum Diphasiastrum issleri Diphasiastrum tristachyum Diphasiastrum zeileri Diphasiastrum complanatum Cimicifuga europaea Littorella uniflora Hippocrepis comosa Notholaena marantae Androsace septentrionalis Pulegium vulgare Myosotis stenophylla Ligularia sibirica Nasturtium microphyllum
KO
prasetník lysý prorostlík dlouholistý fialový prorostlík dlouholistý pravý prorostlík nejmenší prorostlík okrouhlolistý
Hypochaeris glabra Bupleurum longifolium subsp. vapincense Bupleurum longifolium subsp. longifolium Bupleurum tenuissimum Bupleurum rotundifolium
Carex viridula. subsp serotina Carex dioica Carex hordeistichos Carex pseudobrizoides Carex vaginata Carex rupestris Carex chordorrhiza Carex atrata agg. Carex stenophylla Carex capillaris Carex secalina Helictotrichon desertorum Taraxacum sect. Palustria
KO KO KO SO
SO KO KO
KO KO KO KO KO KO KO KO SO KO O
KO KO
238
O O KO KO KO SO SO KO O O KO KO KO KO KO KO KO KO KO
KO
C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C2 C1 A1 C1 C1 C1 C2, C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 A1 C1 C3 C1 C1 C1 C1 C1 C3 C2 C1 C2 C3 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1
jediná lokalita na stř.Moravě
EU2, BERN
CITES CITES
BERN WORLD-R BERN
BERN
A S1 T1 T1.9 T1.9 L9, L8 R2 S, L8 L3, L6 T4, K T3 T4, S T5 M V1 V, M R, L V, M1 V, M1 R3.2 T1, L2 T1 T1 R2 T7 L8 R2 A R2 A T5 A M? T3 T
T7 A T3 EU2, BERN, T3 WORLD-R CITES CITES CITES CITES [EU]
[EU], BERN
T, L T, L T, L T, L T7 T5 T5 T3 V1 T, L8, L9 T, L8, L9 T, L8, L9 T, L8, L9 T, L8, L9 S1.4 M T3 S1 T6.1, T6.2 V, T T3, L R, L1 M1.5 T5.1 T, L T, L T7 X3
Prorostlík prutnatý Protěž nízká protěž žlutobílá prstnatec bezový prstnatec bělokarpatský prstnatec český prstnatec plamatý prstnatec pleťový prstnatec Russovův prstnatec Traunsteinerův prustka obecná prvosenka nejmenší prvosenka vyšší krkonošská pryšec vrbolistý přeslička různobarvá psineček alpský puchýřka útlá
Bupleurum affine Gnaphalium supinum Pseudognaphalium luteoalbum Dactylorhiza sambucina Dactylorhiza carpatica Dactylorhiza bohemica Dactylorhiza maculata Dactylorhiza incarnata Dactylorhiza curvifolia Dactylorhiza traunsteineri Hippuris vulgaris Primula minima Primula elatior subsp. corcontica Euphorbia salicifolia Equisetum variegatum Agrostis alpina Coleanthus subtilis
KO
puštička rozprostřená razilka smrdutá rdest dlouholistý rdest rdesnolistý rdest Zizův rdestice hustolistá réva vinná lesní rosnatka anglická rosnatka prostřední rozchodnice růžová rozchodník huňatý rozrazil chudobkovitý rozrazil latnatý pravý rozrazil latnatý širolistý rožec kuřičkolistý
Lundernia procumbens Aposeris foetida Potamogeton praelongus Potamogeton polygonifolius Potamogeton ×angustifolius Groenlandia densa Vitis vinifera subsp. sylvestris Drosera anglica Drosera intermedia Rhodiola rosea Sedum villosum Veronica bellidioides Pseudolysimachion spurium subsp. spurium Pseudolysimachion spurium subsp. foliosum Cerastium alsinifolium
rožec prameništní rožec Tenoreův rudohlávek jehlancovitý ruměnice písečná růžkatec bradavčitý rybíz skalní (meruzalka skalní) rýt velkokališní řebříček sleziníkolistý řepeň durkoman řeřišnice hořká Opizova řeřišnice malokvětá řeřišnice rýtolistá řeřišničník skalní sasanka narcisokvětá silenka lepkavá sinokvět chrpovitý sítina Gerardova sítina kulatoplodá sítina rybniční sítina slatinná sítina strboulkatá sítina tmavá sivěnka přímořská sklenobýl bezlistý skrytěnka bodlinatá sleziník nepravý
Cerastium fontanum Cerastium tenoreanum Anacamptis pyramidalis Onosma arenarium Ceratophyllum submersum Ribes petraeum Reseda phyteuma Achillea asplenifolia Xanthium strumarium Cardamine amara subsp. opizii Cardamine parviflora Cardamine resedifolia Cardaminopsis petraea Anemone narcissiflora Silene viscosa Jurinea cyanoides Juncus gerardii Juncus sphaerocarpus Juncus tenageia Juncus subnodulosus Juncus capitatus Juncus atratus Glaux maritima Epipogium aphyllum Crypsis aculeata Asplenium adulterinum
sleziník netíkovitý smrkovník plazivý snědek pyrenejský kulatoplodý solenka Valerandova srpice jednoúborná
Asplenium adiantum-nigrum Goodyera repens Ornithogalum pyrenaicum sphaerocarpum Samolus valerandii Serratula lycopifolia (= Klasea l.)
SO KO KO KO SO KO KO SO KO KO KO KO KO KO
KO KO KO KO KO KO KO KO KO
C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C2 A1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 A3 C1 C1
T, L R, A M CITES R, T CITES R, T CITES R, CITES R, CITES R, CITES R, CITES R, V A6 T2 T3 R, T1 A EU2, BERN, M2.1 WORLD-R EU4, BERN
M2 L V R V V L2 R R A5 R, T A M1 M1 [EU], BERN, S1 WORLD-R
KO SO KO SO
KO SO KO KO KO KO KO KO KO KO KO
C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1
KO KO subsp. KO
C1 C1 C1
KO KO
C1 C1
starček bažinný Senecio paludosus starček dlouholistý moravský Tephroseris longifolia subsp. moravica
KO KO
C1 C1
starček oranžový
KO
C1
Tephroseris aurantiaca
239
KO
C1 C1 C1 C1 C1 C1
KO KO KO KO SO
CITES
EU2, BERN
CITES [EU], WORLD-R CITES
[EU], WORLD-R [EU], WORLD-I
T2, A T T3, L T3 V A T3 T M2 R T5 A S1 A4.1 T3, T5 T5 T7 M M2 R2 M2 M1 M M T7 S1 S1 L2 T1 M2 T3 M, T T1 T1
starček roketolistý starček zlatý stozrník lnovitý stračka vyvýšená strošek polopásý střemcha obecná skalní střevíčník pantoflíček
Senecio erucifolius Senecio doria Radiola linoides Delphinium elatum Lappula semicincta Prunus padus subsp. borealis Cypripedium calceolus
SO KO
stulík malý suchopýr štíhlý sveřep hroznatý
Nuphar pumila Eriophorum gracile Bromus racemosus
KO KO
světlík drobnokvětý světlík slovenský svízel rakouský svízel sudetský šabřina tatarská šafrán bělokvětý šafrán karpatský šáchor Micheliův šáchor žlutavý šalvěj etiopská šášina načernalá šášina rezavá šídlatka jezerní šídlatka ostnovýtrusná škarda panonská škarda sibiřská švihlík krutiklas timoj trojlaločný tomkovice plazivá tomkovice vonná tořič čmelákovitý
Euphrasia micrantha Euphrasia slovaca Galium austriacum Galium sudeticum Conioselinum tataricum Crocus albiflorus Crocus heuffelianus Cyperus michelianus Cyperus flavescens Salvia aethiopis Schoenus negricans Schoenus ferrugineus Isoëtes lacustris Isoëtes tenella Crepis pannonica Crepis sibirica Spiranthes spiralis Laser trilobum Hierochloë repens Hierochloë odorata Ophrys holosericea
tořič hmyzonosný tořič pavoukonosný tořič včelonosný trojzubec lesostepní třezalka ozdobná třezalka pěkná
Ophrys insectifera Ophrys sphegodes Ophrys apifera Danthonia alpina Hypericum elegans Hypericum pulchrum
třtina nachová třtina pobřežní třtina přehlížená tučnice česká úpor kuřičkový úpor rovnosemenný úpor šestmužný úpor trojmužný úrazník uzlovitý včelník rakouský večernice smutná vikev horská violka bílá violka nejmenší violka vyvýšená vítod douškolistý vítod hořký vláskatec tajemný volovec vrbolistý vratička heřmánkolistá vratička jednoduchá
Calamagrostis purpurea Calamagrostis pseudophragmites Calamagrostis stricta Pinguicula bohemica Elatine alsinastrum Elatine orthosperma Elatine hexandra Elatine triandra Sagina nodosa Dracocephalum austriacum Hesperis tristis Vicia oreophila Viola alba Viola kitaibeliana Viola elatior Polygala serpyllifolia Polygala amara Trichomanes speciosum Buphthalmum salicifolium Botrychium matricariifolium Botrychium simplex
KO SO KO KO KO
vratička měsíční vratička mnohoklanná vrba borůvkovitá vrba bylinná vrba černající vrba dvoubarvá vrba laponská
Botrychium lunaria Botrychium multifidum Salix myrtilloides Salix herbacea Salix myrsinifolia Salix bicolor Salix lapponum
O KO KO KO KO KO KO
SO
SO
C1 C1 C1 C2 C1 C1 C2
T1,L T1, L M A4.2 T3 A EU2, BERN, L2 CITES
KO KO KO SO SO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO SO
SO KO KO KO KO KO KO
KO KO
C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2, C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 A3 C1 C1 C2 C1
C1 C1 C1 C1 C1 A2 C2 C2 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 A1
vzrůstá vzácnosti
stupeň
WORLD-I [EU]
stoupl ohrožení
stupeň
CITES
WORLD-I, CITES CITES CITES CITES
(jediná lokalita v Labských pískovcích, dříve považována za nezvěstnou, vyžaduje záchranný program)
V R T1 T, L8 M1 T3 A A T T M2 M2 T3 M1.8, R2.1 M1.8, R2.1 V6 V6 T3 A T L T5 T5, K T3, K T3, K T, K T, K T3 T3 T
R2, T M4 T1 WORLD-I R M1, M2, M3 M1, M2, M3 M1, M2, M3 M1, M2, M3 R1, T EU2, BERN T3 T3 S1, T L, T4 T3 T1, L2 T S1 EU2, BERN S3 K, L BERN T8 EU2, BERN, T8 WORLD-R
240
C2 A2 C1 C1 C1 C1 C2
BERN
T T R A5, A6 M, T R, A8 A
vrba plazivá vrba velkolistá vřesovec čtyřřadý vstavač bahenní vstavač bledý vstavač kukačka vstavač mužský pravý vstavač mužský znamenaný vstavač nachový vstavač osmahlý letní vstavač osmahlý pravý vstavač štěničný vstavač trojzubý vstavač vojenský všivec statný všivec sudetský
Salix repens s.str. Salix appendiculata Erica tetralix Orchis palustris Orchis pallens Orchis morio Orchis mascula subsp. mascula Orchis mascula subsp. sigmifera Orchis purpurea Orchis ustulata subsp. aestivalis Orchis ustulata subsp. ustulata Orchis laxiflora Orchis tridentata Orchis militaris Pedicularis exaltata Pedicularis sudetica
O SO
zapalička největší záraza namodralá záraza ožanková záraza sivá záraza šupinatá
Tordylium maximum Orobanche coerulescens Orobanche teucrii Orobanche caesia Orobanche artemisiae-campestris
KO
zběhovec jehlancovitý zdrojovka pobřežní zdrojovka prameništní zdrojovka rolní zeměžluč přímořská zimozelen okoličnatý zvonečník hlavatý
Ajuga pyramidalis Montia hallii Montia fontana Montia arvensis Centaurium littorale Chimaphila umbellata Phyteuma orbiculare
SO SO KO KO KO SO
C1 C2 C1 A1 C1 C1 C1
zvonek český
Campanula bohemica
O
C2
[EU], WORLD-R
zvonek hadincovitý
Campanula cervicaria
SO
C1
stoupá stupeň vzácnosti, výrazně klesl počet lokalit
T, K, L
zvonek jesenický zvonek okrouhlolistý sudetský zvonovec liliolistý žabníček vzplývavý židoviník německý žluťucha jednoduchá
Campanula gelida Campanula rotundifolia subsp. sudetica
KO KO
C1 C2
[EU], BERN WORLD-I
A A
Adenophora liliifolia Luronium natans Myricaria germanica Thalictrum simplex
KO
C1 C1 C1 C1
[EU], EU2,BERN
L V2 M 4,2 T1
KO SO SO SO SO SO SO SO KO SO KO KO
C1 C1 C1 C1 C2 C2 C1 C3 C2 C1 C1 A1 C1 C2 C1 C1
T A5 R, T CITES T, R CITES K, L CITES T CITES T CITES T CITES L6 CITES T CITES T CITES T1 CITES T3 CITES T T1 [EU], BERN, R WORLD-R
KO KO
C1 C1 C1 C1 C1
jen několik lokalit v Čechách, 1 na Mor. vzrůstá stupeň ohrožení
dlouho nezvěstný druh dealpinského charakteru
T3 T3 T3 T3 T3
R1 R1 R1 M L8 T1 A
4.3. Individuální hodnocení biotopů podle modelových skupin fauny 4.3.1 HMYZ 4.3.1.1 Motýli Jan Šumpich, Tomáš Kuras, Zdeněk Laštůvka, Jan Liška a Jan Sitek Návrh třídění motýlích druhů za účelem specifikace přírodních typů biotopů Předložený přehled motýlích druhů dle jejich stanovištních preferencí vznikl na objednávku Českého ekologického ústavu Praha a jeho primárním cílem je přispět k optimalizaci stanovení ekonomické hodnoty přírodních typů biotopů. Materiál vznikal během poměrně krátkého časového intervalu a z tohoto důvodu nebylo možné klást důraz na vyčerpávající zařazení všech motýlích druhů s výraznější afinitou k určitému typu biotopu. Naopak v souvislosti se zadaným tématem bylo upřednostněno reprezentativní pojetí studie, kde k biotopům s obecně známou vysokou druhovou diverzitou motýlů byla vybrána pouze část
241
indikačních druhů. Zadání studie bylo přizpůsobeno i členění druhů tak, aby v praxi bylo využití studie usnadněno (lze předpokládat, že až na výjimky budou častěji využity indikační vlastnosti druhů široce rozšířených a na odpovídajících biotopech častých (sloupec 2) než druhů známých v České republice většinou pouze z několika málo lokalit (sloupec 3). I přes toto pracovní (a v řadě případů subjektivní) rozdělení bylo nutné učinit ještě jednu selekci (max. 2-8 druhů ke každému biotopu), a to takovým způsobem, aby bylo reálné během krátké doby (např. během jedné exurze) některý z těchto druhů na biotopu zjistit, čímž by byl dán signál k následnému podrobnějšímu průzkumu biotopu. Práce na této studii mimo jiné upozornila na dlouhodobě neřešený problém, a tj. na absenci komplexní biotaxace celého řádu motýlů dle jejich ekologických nároků (afinita k určitému typu stanoviště, k určitému vegetačnímu stupni, trofická závislost, apod.). Takto komplexně řešený materiál by do budoucna mohl nejen zpřesnit výsledky této studie, ale mohl by se stát základním podkladem tvorby řady ochranářských dokumentů (červený seznam, přehled druhů vyžadující zákonnou ochranu, a to jak v národním měřítku, tak v rámci jednotlivých krajů, apod.). Metodika Korektní využití předkládaného přehledu indikačně významných druhů motýlů je možné za předpokladu respektování následujících základních kritérií a pracovně stanovených pravidel: 1. Druhy motýlů byly ke každému typu biotopu roztříděny do jednoho až čtyř sloupců dle tohoto pojetí: A. Sloupec 1: v prvním sloupci jsou uvedeny pouze takové druhy, které na tomto typu biotopu často dosahují vyšší nebo vysoké abundance; pokud některý z těchto druhů typizuje daný biotop i svojí pouhou přítomností, je vždy uveden zároveň i ve sloupci 2 nebo 3; proto pro daný účel studie je třeba druhy ze sloupce 1 nevyužívat B. Sloupce 2 a 3 shodně zahrnují takové druhy, které typizují konkrétní biotop svojí pouhou přítomností; k rozdělení těchto druhů do dvou skupin vedl fakt, že dlouhá řada motýlích druhů je v ČR známa pouze z jedné nebo několika málo lokalit a tudíž nelze jejich výskyt ve volné krajině a dosud neznámých refugiích až na výjimky využít (druhy třetího sloupce); naopak druhy uvedené ve druhém sloupci bývají na svých typických biotopech většinou časté a tudíž u nich existuje vyšší pravděpodobnost zjištění – právě tyto druhy budou pravděpodobně k posuzování hodnoty biotopu využívány nejčastěji; v krajním případě, bude-li nutné přehledy druhů z praktických důvodů výrazně zkrátit, je tedy vhodnější „odbourat“ druhy ze třetího sloupce (druhy tzv. vzácné). C. Sloupec 4 zpřehledňuje druhy, které byly využity k typizaci biotopu a zároveň jsou nějakým významnějším ochranářským dokumentem považovány za ohrožené (číselný odkaz 1 až 8) a tam kde to bylo možné je uveden i statut ohrožení (podrobně viz vysvětlivky); druhy, které nejsou v České republice chráněny zákonem, ale které tento autorský kolektiv považuje v ČR za ohrožené a ochranu zasluhující, jsou označeny kódem 9. 1. Příloha č.III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb.: KO - kriticky ohrožený; SO - silně ohrožený; O – ohrožený 2. ŠKAPEC [ed.], 1992: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR 3. Príroda, Bratislava, 155 pp.: E - endengered (ohrožený); V - vulnerable (zranitelný)
242
3. Koordinace informací Evropského společenství o životním prostředí (1991) (Coordination of Information on the Enviroment of European Community) ( = „CORINE“): + - druh je zařazen do seznamu 4. Směrnice Rady č. 92/43/EEC z 21.května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících a planě rostoucích rostlin (Directive on the Conservation of Natural Habitats and Wild Fauna and Flora = „Habitats directive“) (závazný podklad NATURA 2000): II - Příloha II: Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních území ochrany IV - Příloha IV: Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, vyžadující přísnou ochranu * - druh je zároveň veden jako prioritní 5. Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bern, 1979) ( = „Bernská konvence“, „Bernská úmluva“) (Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats) (stěžejní podklad směrnice č. 92/43/EEC): II - Příloha II: Přísně chráněné druhy živočichů III - Příloha III: Chráněné druhy živočichů 6. GROOMBRIDGE [ed.] 1993: 1994 IUCN Red List of Threatened Animals (Červený seznam IUCN ohrožených živočichů): E - endangered (ohrožený); V - vulnerable (zranitelný); R - rare (vzácný). 7. Červený seznam ESC (The United Nations the Economic and Social Council) ( = „ESC“): + - druh je zařazen do seznamu 8. VAN SWAAY & WARREN, 1999: Red Data Book of European Butterflies (Rhopalocera) (Červená kniha evropských denních motýlů): CE – critically endangered (kriticky ohrožený); E - endangered (ohrožený); V vulnerable (zranitelný). 9. Druhy v ČR ohrožené a zasluhující ochrany dle autorského kolektivu této studie (nad rámec současné Vyhlášky č. 395/1992 Sb.) D. Sloupec 5 je věnován poznámkám, které je třeba důsledně respektovat (viz bod 3). 2. Ve většině případů nelze vyloučit výskyt stenotopního druhu i na jiném podobném biotopu, který je Katalogem biotopů odlišen pouze jinou kombinací fytocenologických společenstev; prezence motýlího druhu na biotopu je mnohdy předurčena výskytem obecně rozšířené živné rostliny (markantní především u řady lesních druhů) a v úvahu je třeba vzít i značnou schopnost migrace motýlích imág; z tohoto důvodu doporučujeme vždy zohlednit zjištění všech druhů motýlů uvedených v této studii (viz A – pouze ze sloupců 2 a 3), a to i na biotopech, u kterých onen konkrétní druh motýla uveden není; vycházejme z předpokladu, že každý druh uvedený v druhém a třetím sloupci se vyznačuje relativně úzkou ekologickou valencí (v rámci této studie nebyla míra stenotopie posuzována) a zjištění takového druhu na jakémkoli biotopu by mělo být signálem k jeho podrobnějšímu posouzení (např. výskyt druhů uvedených pouze u teplomilných doubrav nemůže být vždy zcela vyloučen ani v dubohabřinách nebo v lužních lesích, druhy uvedené pouze u suťových lesů se mohou vzácně vyskytovat i v jiných typech lesa, druhy typické pro písčité biotopy mohou žít i na různých typech suchých trávníků a obráceně, v podrostu lužního lesa žije řada indikačních mokřadních druhů, atd., atd.), proto by nebylo vhodné hodnotu konkrétního biotopu posuzovat pouze dle výskytu druhů uvedených pouze u
243
tohoto biotopu (velmi významně se to projeví mimo jiné i na biotopech řady X, z nichž mnohé mohou mít charakter významného refugia a přitom je téměř nemožné dopředu určit typické druhové spektrum). 3. S odvoláním na předchozí odstavec byl k některým skupinám biotopů zpracován souhrnný přehled motýlích druhů, přičemž u konkrétního biotopu v rámci takové skupiny jsou doplněny pouze vysloveně specifické druhy (nebo druhy, které tento biotop výrazně preferují); proto je třeba důsledně respektovat odkazy uvedené v Poznámce, neboť v opačném případě by došlo k hrubému zkreslení situace; příkladem mohou být druhy typické pro přirozený listnatý les: druhy vyskytující se v mnoha typech listnatého lesa jsou uvedeny pouze u obecné kategorie L – Lesy (pracovně rozdělené na listnaté a jehličnaté) – celkem 16 druhů, u dubohabřin (L3) je tato skupina rozšířena o dalších 19 druhů, které již preferují právě tento biotop, ale běžně žijí i v teplomilných doubravách a u teplomilných doubrav (L6) je doplněno dalších 39 teplomilných druhů, které však většinou do vyšších poloh (tedy i do dubohabřin) nezasahují, celkově je tedy u dubohabřin využito k indikaci 35 druhů a u teplomilných doubrav dokonce 74 druhů motýlů, což rámcově odráží i rozdílnou druhovou diverzitu obou biotopů. 4. Pouze ve výjimečných případech signalizuje výskyt motýlů specifičtější typ biotopu, než jaký popisuje Katalog biotopů; v některých z těchto případů je tato situace zohledněna a jednotlivé synuzie rozděleny v rámci onoho jednoho typu biotopu přerušovanou čárou, viz biotop M1.1 lze specifikovat detailněji, avšak pro daný účel je nutné pohlížet na synuzie A, B a C jako na jeden celek (proto se v rámci těchto synuzií neopakují stejné druhy), podobně viz specifická synuzie tyrfobiontů na rašeliništích s rojovníkem (R3B) nebo synuzie vázaná na trnkové porosty v rámci K3; 5. Z přehledů, kde je uvedeno více než 8 druhů motýlů byl vybrán reprezentativnívzorek (2-8 druhů, jsou označeny tučně), jejichž zjištění by mělo být signálem k podrobnému biologickému průzkumu dané lokality, u biotopů s méně než osmi druhy by měly tuto funkci plnit všechny uvedené druhy (v těchto případech jsou uvedeny normálním typem písma). Výsledky Názvosloví bylo použito z Katalogu motýlů České a Slovenské republiky (Laštůvka (ed.) 1998), vzhledem k absenci jmen autorů popisů druhů (z prostorových důvodů) je nutné při dalších aplikacích vždy uvést zdroj nomenklatorického pojetí. Závěr K typizaci jednotlivých biotopů dle Katalogu biotopů (Chytrý et al. 2002) bylo celkem využito 770 motýlích druhů, což představuje cca 23% fauny České republiky. Nebyly využity pouze druhy, jejichž recentní příslušnost k české fauně je nejistá (taxonomicky nedořešené druhy, vymřelé a nezvěstné druhy, apod.). Z hlediska ochrany přírody byly vyselektovány druhy vedené v některém z významnějších ochranářských dokumentech (červené seznamy, směrnice, apod.). Vedle Vyhlášky č. 395 a Červené knihy bezobratlých ČSFR bylo zohledněno i 6 mezinárodních dokumentů. Veškeré druhy uvedené v těchto dokumentech a zároveň se vyskytující na území České republiky (myšleno současný výskyt) jsou ke specifikaci přírodních typů stanovišť využity. Roztřídění druhů do jednotlivých skupin a prolínání skupin druhů pro více typů biotopů bylo uzpůsobeno zadání studie tak, aby bylo možné každý druh motýla jednoznačně zařadit. Je však třeba si uvědomit, že spektrum biotopů pro mnohé druhy je podstatně širší, než je ve studii uvedeno. Vzhledem k absenci interaktivních odkazů nebylo možné zohlednit, které druhy uvedené např. pouze u biotopů
244
řady M obývají i některé biotopy z řad R nebo T, že mnohé druhy uvedené pouze u T3 mohou obývat i biotopy z řad S nebo T5 a obráceně, apod., neboť přehledy druhů k jednotlivým biotopům by výrazně narostly. Především z tohoto důvodu je doporučeno, aby v rámci oceňování biotopů byl v první fázi zohledněn výskyt všech druhů (sloupce 2 a 3) uvedených v této studii a teprve následně byl eliminován případný vliv migrace a náhodného zjištění dle ekologické valence konkrétních – na lokalitě zjištěných druhů.
245
PŘEHLED DRUHŮ MOTÝLŮ CHARAKTERISTICKÝCH PRO NĚKTERÉ PŘÍRODNÍ TYPY BIOTOPŮ Tučně jsou uvedeny druhy významně charakterizující daný biotop
V VODNÍ TOKY A NÁDRŽE Druhy charakteristické – daný typ biotopu typizující, a to svojí pouhou přítomností vysokou abundancí Druhy na vhodných biotopech Druhy vzácné časté 1. 2. 3.
Druhy chráněné a ohrožené (v závorce kód dle Metodiky)
Poznámka
4.
5.
V 1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod Acentria ephemerella Elophila nymphaeata
Acentria ephemerella Elophila nymphaeata Cataclysta lemnata Nymphula stagnata
Acentria ephemerella Elophila nymphaeata Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Coleophora taeniipennella
Acentria ephemerella Elophila nymphaeata Nymphula stagnata Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Coleophora taeniipennella
Parapoynx stratiotatum Parapoynx nivale
V 2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod Parapoynx stratiotatum Parapoynx nivale
M MOKŘADY A POBŘEŽNÍ VEGETACE Druhy charakteristické – daný typ biotopu typizující, a to svojí pouhou přítomností vysokou abundancí Druhy na vhodných biotopech Druhy vzácné časté 1. 2. 3.
Druhy chráněné a ohrožené (v závorce kód dle Metodiky)
Poznámka
4.
5.
M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic Elachista monosemiella Clepsis spectrana Donacaula forficella Simyra albovenosa Hypenodes humidalis Apamea ophiogramma Celaena leucostigma Chortodes pygmina Xestia sexstrigata
Clepsis spectrana Donacaula forficella Orthonama vittata Simyra albovenosa Macrochilo cribrumalis Hypenodes humidalis Apamea ophiogramma Celaena leucostigma Chortodes pygmina
Donacaula mucronella Mythimna pudorina Mythimna impura
Donacaula mucronella Calamotropha paludella
Orthotelia sparganella Monochroa lucidella Monochroa simplicella Bactra lacteana Scopula flaccidaria
základ pro všechny biotopy řady M1
M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod (M1.1=A+B+C)
Mythimna obsoleta Archanara geminipuncta Archanara dissoluta
Cosmopterix orichalcea Rhizedra lutosa Mythimna straminea Mythimna obsoleta Archanara sparganii Archanara geminipuncta Archanara dissoluta Arenostola phragmitidis Limnaecia phragmitella Nonagria typhae
Monochroa palustrella Cochylidia rupicola Schoenobius gigantella Scirpophaga praelata Sclerocona acutella Pelosia obtusa Archanara neurica Archanara algae Cosmopterix scribaiella Cosmopterix lienigiella Brachmia inornatella Phragmataecia castaneae Schoenobius gigantella Acleris lorquiniana Chilodes maritimus Atremaea lonchoptera
plus druhy z M1 A. Phragmition communis
B. Phragmitetum communis
C. Typhetum
M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty plus druhy z M1 a M1.1
M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Coleophora taeniipennella
plus druhy z M1
Orthotelia sparganella Depressaria ultimella Monochroa conspersella Phalonidia manniana Gynnidomorpha alismana Friedlanderia cicatricella
M1.4 Říční rákosiny plus druhy z M1, M1.1 a M1.3
M1.5 Pobřežní vegetace potoků plus druhy z M1.3 (tedy včetně M1)
M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů plus druhy z M1.7 (tedy včetně M1)
M1.7 Vegetace vysokých ostřic Glyphipterix forsterella Mythimna impura Thumatha senex Deltote bankiana Deltote uncula
Opostega crepusculella Donacaula mucronella Psammotis pulveralis Thumatha senex Deltote uncula Chortodes pygmina
Monochroa palustrella Monochroa divisella Calamotropha aureliella Nascia cilialis Ostrinia palustralis Phragmatiphila nexa Sedina buettneri Chortodes morrisii
Phragmatiphila nexa (1-O; 2E)
plus druhy z M1
M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou plus druhy z M1.7 (tedy včetně M1)
M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin bez typizačních druhů motýlů
M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí Coleophora caespititiella Coleophora alticolella
Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Coleophora taeniipennella
M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav bez typizačních druhů motýlů
M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin Bactra lancealana Coleophora caespititiella Coleophora alticolella
Bactra lancealana Coleophora caespititiella Coleophora alticolella
Phalonidia alismana Bactra furfurana
M4 Štěrkové říční náplavy bez typizačních druhů motýlů
M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace bez typizačních druhů motýlů
M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) bez typizačních druhů motýlů
M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) bez typizačních druhů motýlů
M5 Devětsilové lemy horských potoků Epiblema sticticanum Platyptilia gonodactyla Callimorpha dominula
Epiblema grandaevanum Epiblema turbidanum
Agonopterix petasitis Platyptilia capnodactyla Hydraecia petasitis Epiblema grandaevanum
Hydraecia petasitis (7)
M6 Bahnité říční náplavy bez typizačních druhů motýlů
M7 Bylinné lemy nížinných řek Eurrhypara hortulata Pleuroptya ruralis Hypena proboscidalis
bez typizačních druhů motýlů
247
R PRAMENIŠTĚ A RAŠELINIŠTĚ Druhy charakteristické – daný typ biotopu typizující, a to svojí pouhou přítomností vysokou abundancí Druhy na vhodných biotopech Druhy vzácné časté 1. 2. 3.
Druhy chráněné a ohrožené (v závorce kód dle Metodiky)
Poznámka
4.
5.
R1 Prameniště Micropterix calthella Coleophora glaucicolella Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Coleophora taeniipennella
základ pro všechny biotopy řady R1
Micropterix calthella Coleophora glaucicolella Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Coleophora taeniipennella Eudonia pallida
R1.1 Luční pěnovcová prameniště plus druhy z R1
R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců Glyphipterix forsterella
plus druhy z R1
Glyphipterix forsterella Glyphipterix thrasonella
R1.3 Lesní pěnovcová prameniště plus druhy z R1
R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců Opostega crepusculella Anticollix sparsata
plus druhy z R1
Lampropteryx otregiata
R1.5 Subalpínská prameniště Erebia sudetica Photedes captiuncula
Erebia sudetica (3; 4-IV; 5-II; 6-V; 7; 8-V)
plus druhy z R1
Coenonympha tullia (3; 8-V; 9) Proclossiana eunomia (1-O; 2-E; 3)
základ pro všechny biotopy řady R2
R2 Slatinná a přechodová rašeliniště Olethreutes micanus Melitaea diamina Scopula ternata Eulithis testata Hypenodes humidalis
Stigmella poterii Olethreutes micanus Melitaea diamina Scopula ternata Eulithis testata Hypenodes humidalis Amphipoea lucens
Glyphipterix haworthana Elachista serricornis Elachista kilmunella Elachista albidella Monochroa suffusella Olethreutes turfosanus Buckleria paludum Crambus alienella Proclossiana eunomia Coenonympha tullia Lithophane lamda
R2.1 Vápnitá slatiniště
plus druhy z R2 R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště plus druhy z R2
R2.3 Přechodová rašeliniště plus druhy z R2
R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou bez typizačních druhů motýlů
R3 Vrchoviště Elachista albidella Glyphipterix haworthana Coleophora idaeella Coleophora vacciniella Neofaculta infernella Apotomis sauciana Rhopobota myrtillana Olethreutes mygindianus Cydia cognatana Buckleria paludum Colias palaeno Vacciniina optilete Arichanna melanaria Rheumaptera subhastata Acronicta menyanthidis Hypenodes humidalis Lithomoia solidaginis Eugraphe subrosea
Elachista albidella Elachista kilmunella Glyphipterix haworthana Prolita sexpunctella Acleris maccana Olethreutes mygindianus Colias palaeno Vacciniina optilete Rheumaptera subhastata Arichanna melanaria Acronicta menyanthidis Lithomoia solidaginis
Elachista serricornis Athrips pruinosella Chionodes viduella Chionodes lugubrella Chionodes nebulosella Olethreutes schulzianus Cydia cognatana Buckleria paludum Crambus alienella Pediasia truncatella Boloria aquilonaris Carsia sororiata Celaena haworthii Amphipoea lucens Lithophane lamda Anarta cordigera Eugraphe subrosea
Pediasia truncatella (9) Colias palaeno (1-SO; 2-E; 3) Vacciniina optilete (3) Boloria aquilonaris (3) Anarta cordigera (9) Eugraphe subrosea (2-E)
Stigmella lediella LYONETIA LEDI COLEOPHORA LEDI
Epinotia gimmerthaliana Olethreutes ledianus Chloroclysta infuscata Eupithecia gelidata
Chloroclysta infuscata (9) Eupithecia gelidata (2-V; 9)
248
základ pro všechny biotopy řady R3
A. Sphagnion medii
B. Pino rotundataeSphagnetum ledetosum (plus druhy z A)
R3.1 Otevřená vrchoviště plus druhy z R3
R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) Blastesthia mughiana
plus druhy z R3
R3.3 Vrchovištní šlenky Sparganothis rubicundana
plus druhy z R3
R3.4 Degradovaná vrchoviště plus druhy z R3
S SKÁLY, SUTĚ A JESKYNĚ Druhy charakteristické – daný typ biotopu typizující, a to svojí pouhou přítomností vysokou abundancí Druhy na vhodných biotopech Druhy vzácné časté 1. 2. 3. S1 Skály a droliny Eumasia parietariella Perizoma hydratum Cryphia Infurcitinea albicomella Psychoides verhuella domestica Spialia sertorius Lichenotia pustulatella Cryphia fraudatricula Pyrgus serratulae Eana canescana Cryphia ereptricula Pyrgus carthami Eana penziana SCOLITANTIDES ORION Cryphia raptricula Catoptria confusella Charissa ambiguata Hoplodrina respersa Chazara briseis Charissa pullata Idaea contiguaria Euphyia frustata Nebula tophaceata Nebula achromaria Eupithecia semigraphata Eupithecia impurata Charissa intermedia Cucullia campanulae Platyperigea terrea Polymixis xanthomista Apamea platinea Euxoa decora Chersotis margaritacea Epipsilia grisescens Epipsilia latens Dichagyris candelisequa Nudaria mundana Paidia rica Cycnia luctuosa
Druhy chráněné a ohrožené (v závorce kód dle Metodiky)
Poznámka
4.
5.
Pyrgus carthami (9) Pyrgus serratulae (9) Scolitantides orion (3; 8-V; 9) Chazara briseis (1-SO) Cycnia luctuosa (9)
základ pro všechny biotopy řady S1 a T3.1
S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin plus druhy z S1
S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin plus druhy z S1
S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek plus druhy z S1
S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin bez typizačních druhů motýlů
S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským plus druhy z S1
S2 Pohyblivé sutě bez typizačních druhů motýlů
S3 Jeskyně bez typizačních druhů motýlů
S4 Sesuvy půdy bez typizačních druhů motýlů
249
A ALPÍNSKÉ BEZLESÍ Druhy charakteristické – daný typ biotopu typizující, a to svojí pouhou přítomností vysokou abundancí Druhy na vhodných biotopech Druhy vzácné časté 1. 2. 3.
Druhy chráněné a ohrožené (v závorce kód dle Metodiky)
Poznámka
4.
5.
A1 Alpínské trávníky Pleurota bicostella Eana osseana
Epichnopterix sieboldi Clepsis rogana Eana osseana Eudonia petrophila Udea alpinalis Erebia epiphron Erebia euryale Diarsia mendica var. conflua
Sparganotis rubicundana Clepsis steineriana Catoptria maculalis Catoptria petrificella Elophos operarius Psodos quadrifarius Psodos alpinatus
základ pro všechny biotopy řady A1, T2.1 a T2.2
A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky plus druhy z A
A1.2 Zapojené alpínské trávníky plus druhy z A
A2 Alpínská a subalpínská keříčková vegetace Aphelia paleana Clepsis rogana Loxoterma bipunctana Apotomis sauciana Erebia ligea Eulithis populata Entephria caesiata Eulithis populata Hydriomena furcata Semiothisa brunneata Diarsia mendica var. conflua
Sterrhopterix standfussi Epichnopterix sieboldi CLEPSIS ROGANA EANA OSSENA EUDONIA SUDETICA Udea decrepitalis Udea alpinalis Erebia epiphron Erebia euryale Anarta myrtilli Diarsia mendica var. conflua
CATOPTRIA PETRIFICELLA
základ pro všechny biotopy řady A2 a A4
A2.1 Alpínská vřesoviště Anarta myrtilli
plus druhy z A2
A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace Apotomis sauciana Loxoterma bipunctana
Micropterix aureatella
plus druhy z A2
Incurvaria vetulella Sparganothis rubicundana Olethreutes obsoletanus
A3 Sněhová vyležiska bez typizačních druhů motýlů
A4 Subalpínská vysokobylinná vegetace Erebia ligea
plus druhy z A2
Lampronia rupella
A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky Eana osseana Aphelia paleana
Eupithecia silenata
plus druhy z A2
A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy Eana osseana Aphelia paleana Platyptilia nemoralis Platyptilia calodactyla Lycaena alciphron Lycaena hippothoe Polychrysia moneta Chortodes minima
Erebia euryale Erebia ligea Eupithecia veratraria Gnophos dilucidarius Dasypolia templi
Eupithecia veratraria Phlogophora scita
Erebia euryale Erebia ligea Udea decrepitalis Eupithecia veratraria
Eudonia sudetica Erebia sudetica Photedes captiuncula
Erebia sudetica (3; 4-IV; 5-II; 6-V; 7; 8-V)
A4.3 Subalpínské kapradinové nivy Hepialus fusconebulosus Phlogophora scita
A5 Skalní vegetace sudetských karů plus druhy z A6
A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin plus druhy z A6
A7 Kosodřevina Ocnerostoma friesei
Blastesthia mughiana Chionodes nebulosella
A8 Subalpínské listnaté křoviny Ectoedemia minimella
250
A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou bez typizačních druhů motýlů
A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny Eulia ministrana Xanthorhoe incursata Parasemia plantaginis
Ectoedemia minimella Udea decrepitalis Erebia euryale Erebia ligea Rheumaptera subhastata
Perizoma verberatum Gnophos vittarius
T SEKUNDÁRNÍ TRÁVNÍKY A VŘESOVIŠTĚ Druhy charakteristické – daný typ biotopu typizující, a to svojí pouhou přítomností vysokou abundancí Druhy na vhodných biotopech Druhy vzácné časté 1. 2. 3.
Druhy chráněné a ohrožené (v závorce kód dle Metodiky)
Poznámka
4.
5.
T1 Louky a pastviny Epichnopterix plumella Olethreutes rivulanus Lycaena tityrus Argynnis aglaja Melitaea athalia Clossiana selene Boloria dia Melanargia galathea Maniola jurtina Aphantopus hyperanthus Chiasmia clathrata Timandra comae Scotopteryx chenopodiata Siona lineata Callistege mi Euclidia glyphica Hydraecia micacea Amphipoea fucosa Mythimna impura Mythimna conigera Hada plebeja Melanchra pisi Cerapteryx graminis Tholera decimalis Tholera cespitis Maculinea nausithous Brenthis ino Scopula ternata Scopula immutata Rivula sericealis Apamea ophiogramma Chortodes minima Chortodes pygmina Mythimna pudorina Mythimna impura Mythimna comma Orthosia opima Xestia sexstrigata Diacrisia sannio Cybosia mesomella
Carterocephalus palaemon Clossiana euphrosyne Polyommatus amandus Plusia festucae Plusia putnami Hada plebeja Cerapteryx graminis Diarsia rubi
Lemonia dumi Cupido argiades Lithostege griseata Lithostege farinata Hydraecia ultima
Lemonia dumi (9) Carterocephalus (3; 7)
Elachista monosemiella Eupoecilia sanguisorbana Lycaena hippothoe Lycaena alciphron Cosmotriche potatoria Maculinea nausithous Brenthis ino Scopula immutata Orthonama vittata Deltote uncula Plusia festucae Plusia putnami Apamea unanimis Apamea ophiogramma Celaena leucostigma Polymixis gemmea Chortodes minima Chortodes pygmina Orthosia opima Diarsia rubi DIARSIA DAHLII
STIGMELLA SANGUISORBAE Lycaena dispar Maculinea telejus Diachrysia zosimi Athetis pallustris
Lycaena dispar (2-E; 3; 4II,IV; 5-II; 6-E; 7) Maculinea nausithous (3; 4II,IV; 5-II; 6-E; 7; 8-V; 9) Maculinea telejus (3; 4-II,IV; 5-II; 6-E; 7; 8-V; 9)
palaemon
A. mesofilní polopřirozené louky
základ pro biotopy T1.1, T1.2, T1.3 a T2.3
B. hygrofilní polopřirozené louky základ pro biotopy T1.4 až T1.9
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky plus druhy T1A
T1.2 Horské trojštětové louky Lycaena hippothoe Lycaena virgaureae Lycaena alciphron Perizoma blandiatum Odezia atrata Autographa bractea
Diachrysia chryson
251
plus druhy T1A
T1.3 Poháňkové pastviny Phytometra viridaria
Adscita notata Brenthis hecate Argynnis niobe Melitaea cinxia Maculinea arion Eupithecia pusillata THERA COGNATA Diachrysia chryson Lemonia taraxaci
Zygaena achilleae Zygaena lonicerae Pyrgus alveus Argynnis adippe Plebeius argus Perizoma albulatum Perizoma blandiatum Eupithecia intricata Thera juniperata Idaea serpenata Scotopteryx mucronata Odezia atrata
Lemonia taraxaci (9) Maculinea arion (1-KO; 2-E; 3; 4-IV; 5-II; 6-E; 7; 8-E) Argynnis niobe (9) Brenthis hecate (3)
plus druhy T1A
T1.4 Aluviální psárkové louky plus druhy T1B
Aricia eumedon
T1.5 Vlhké pcháčové louky Aethes cnicana
Aethes cnicana
Zygaena trifolii
Zygaena trifolii (9)
plus druhy T1B
T1.6 Vlhká tužebníková lada plus druhy T1B a T1.5
Monochroa conspersella Acleris shepherdana
T1.7 Kontinentální zaplavované louky plus druhy z T1A
Acosmetia caliginosa
T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace plus druhy z T1A
Chamaesphecia hungarica
T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky Maculinea alcon Euphydryas aurinia
Maculinea alcon (1-KO; 3; 6E; 7; 8-V) Euphydryas aurinia (3; 4-II; 5-II; 8-V; 9)
plus druhy T1A, T1B, T1.5
T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd bez typizačních druhů motýlů
T2 Smilkové trávníky plus druhy T1A a T3
T2.1 Subalpínské smilkové trávníky Eana osseana
Erebia sudetica Psodos quadrifarius
Erebia sudetica (3; 4-IV; 5-II; 6-V; 7; 8-V)
plus druhy z A
T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy Digitivalva arnicella T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky
plus druhy z A plus druhy z T1A
Lycaena virgaureae Lycaena hippothoe Lycaena alciphron Perizoma blandiatum Autographa bractea Autographa jota
T3 Suché trávníky Agapeta zoegana Celypha cespitana Zygaena purpuralis Zygaena carniolica Mecyna flavalis Cupido minimus Polyommatus coridon
Elachista manni Elachista heringi Coleophora obscenella Coleophora directella Zygaena purpuralis Zygaena carniolica Zygaena ephialtes Zygaena angelicae Agdistis adactyla Spialia sertorius Colias alfacariensis Polyommatus coridon Plebeius argyrognomon Plebejus argus Scopula marginepunctata Scopula rubiginata Rhodostrophia vibicaria Cataclysme riguata Eupithecia innotata Eupithecia millefoliata Eublemma purpurina Hoplodrina superstes Calophasia lunula Calamia tridens Hadena luteago Hadena perplexa
Trifurcula josefklimeschi Trifurcula pallidella Trifurcula austriaca Trifurcula corothamni Trifurcula serotinella Ateliotum hungaricellum Bucculatrix artemisiella Leucoptera onobrychidella Leucoptera heringiella Minetia crinita Exaeretia culcitella Elachista spumella Coleophora vulpecula Coleophora ptarmicia Coleophora onobrychiella Coleophora medelichensis Coleophora squamella Coleophora bilineatella Coleophora congeriella Coleophora virgatella Coleophora vibicigerella Coleophora ditella Coleophora fuscociliella Coleophora pseudoditella Coleophora astragalella Coleophora oriolella
252
Zygaena punctum (9) Zygaena laeta (2-E; 9) Hyles euphorbiae (1-O) Thymelicus acteon (8-V; 9) Pseudophilotes vicrama (8-V) Pseudophilotes baton (9) Plebeius argyrognomon (3) Maculinea arion (1-KO; 2-E; 3; 4-IV; 5-II; 6-E; 7; 8-E) Aricia artaxerxes (9) Polyommatus dorylas (9) Polyommatus damon (9) Melitaea aurelia (8-V; 9) Melitaea britomartis (3; 8-V; 9) Hipparchia semele (9) Arethusana arethusa (9) Luperina nickerlii (2-E; 9) Setina roscida (9) Spiris striata (9) Chazara briseis (1-SO) Chelis maculosa (1-SO) Hyphoraia aulica (9) WATSONARCTIA CASTA (1-SO) Phragmatobia luctifera (9)
základ pro všechny biotopy řady T3
Coleophora pseudolinosyris Coleophora campestriphaga Coleophora galatellae Coleophora amellivora Coleophora asterifoliella Coleophora granulatella Pyroderces argyrogrammos Vulcaniella extremella Scythris bengtssoni Scythris flavidella Scythris flaviventrella Scythris vittella Caulastrocesis furfurella Aristotelia subericinella Megacraspedus imparellus Ptocheuusa abnormella Sophronia ascalis Parahypopta caestrum Dyspessa ulula Brachodes appendiculatus Chamaesphecia colpiformis Chamaesphecia crassicornis Chamaesphecia astatiformis Adscita chloros Zygaena laeta ZYGAENA PUNCTUM Phtheochroa pulvillana Cochylimorpha elongana Prochlidonia amiantana Aethes nefandana Aethes flagellana Cochylis atricapitana Xerocnephasia rigana Thiodia trochilana Epinotia kochiana Eucosma cumulana Cydia conjunctana Cydia intexta Cydia oxytropidis Dichrorampha cinerascens Oidaematophorus constanti Eurhodope rosella Epischnia prodromella Isauria dilucidella Synaphe connectalis Xanthocrambus saxonellus Mecyna trinalis Malacosoma castrense Pyrgus serratulae Carcharodus alceae Thymelicus acteon Everes alcetas Everes decoloratus Pseudophilotes baton Pseudophilotes vicrama Maculinea arion Aricia artaxerxes Polyommatus thersites Polyommatus dorylas Polyommatus damon Polyommatus bellargus Melitaea aurelia Melitaea britomartis Melictaea phoebe Hipparchia semele Arethusana arethusa Hyponephele lycaon Minois dryas Hyles euphorbiae Chlorissa etruscaria Idaea rufaria Idaea ochrata Idaea politaria Idaea subsericeata Idaea moniliata Idaea obsoletaria Idaea degeneraria
253
Scopula decorata Scotopteryx coarctaria Perizoma bifaciatum Eupithecia pauxillaria Chesias rufata Tephrina arenacearia Tephrina murinaria Synopsia sociaria Selidosema plumarium Selidosema brunnearium Aspitates gilvaria Dyscia conspersaria Acronicta euphorbiae Simyra nervosa Lygephila ludicra Phyllophila obliterata Odice arcuinna Eublemma parva Cleoceris scoriacea Euchalcia consona Cucullia asteris Schinia cardui Schinia cognata Omphalophana antirrhinii Chloantha hyperici Episema glaucina Episema tersa Mesoligia literosa Luperina nickerlii Oria musculosa Lacanobia aliena Hadena filigrama Hadena irregularis Sideritis albicolon Perigrapha i-cinctum Pachetra sagittigera Epilecta linogrisea Yigoga forcipula Yigoga signifera Setina roscida Spiris striata Chelis maculosa Hyphoraia aulica Watsonarctia casta Phragmatobia luctifera
T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) Elachista dispunctella Elachista svenssoni
plus druhy z S1 T3.2 Pěchavové trávníky plus druhy z T3
Kessleria alpicella
T3.3 Úzkolisté suché trávníky plus druhy z T3
Elachista spumella Elachista hedemanni
T3.4 Širokolisté suché trávníky plus druhy z T3
T3.5 Acidofilní suché trávníky plus druhy z T3
T4 Lesní lemy Lasiommata maera Abrostola asclepiadis
Carterocephalus palaemon Anthocharis cardamines Satyrium spini Satyrium acaciae Satyrium w-album Aricia agestis Hamearis lucina Erebia aethiops Dicranura ulmi
Minetia crinita Agonopterix furvella Pyropteron triannuliforme Colias myrmidone Glaucopsyche alexis Clossiana euphrosyne Chesias legatella PYRRHIA PURPURINA
Carterocephalus palaemon (3; 7) Colias myrmidone (3; 4-II,IV; 8-V; 9) Satyrium spini (9) Satyrium acaciae (9) Satyrium w-album (2-E; 9) Glaucopsyche alexis (8-V; 9) Pyrrhia purpurina (2-E)
základ pro všechny biotopy řady T4
T4.1 Suché bylinné lemy plus druhy z T4
T4.2 Mezofilní bylinné lemy plus druhy z T4
254
T5 Trávníky písčin a mělkých půd Aroga velocella Pleurota marginella Crambus pratella Pediasia fascelinella Pediasia luteella Eublemma minutatum
Pleurota marginella Brachodes appendiculatus Sophronia semicostella Crambus pratella Pediasia fascelinella Pediasia luteella Platytes alpinella Agrotis vestigialis Coscinia cribraria
Scythris cicadella Neofriseria singula PYROPTERON MUSCAEFORME Chamaesphecia leucopsiformis Zygaena laeta Zygaena punctum Gladiovalva aizpuruai Ptocheuusa inopella Anerastia lotella Agriphila deliella Agriphila poliella Hyles euphorbiae Hipparchia semele Scopula subpunctaria Phibalapteryx virgata Lythria cruentaria Narraga fasciolaria Aplocera efformata Eublemma minutatum Actinotia radiosa Staurophora celsia Coscinia striata
Zygaena laeta (2-E; 9) Zygaena punctum (9) Hyles euphorbiae (1-O) Hipparchia semele (9) Coscinia striata (9)
základ pro všechny biotopy řady T5
T5.1 Jednoletá vegetace písčin plus druhy z T5
T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) plus druhy z T5
T5.3 Kostřavové trávníky písčin plus druhy z T5
Elachista dispunctella
T5.4 Panonské stepní trávníky na písku Ptocheuusa inopella Hipparchia statilinus
Hipparchia statilinus (2-E)
plus druhy z T5
Maculinea arion (1-KO; 2-E; 3; 4-IV; 5-II; 6-E; 7; 8-E)
plus druhy z T1A, T2.3 a T3
T5.5 Podhorské acidofilní trávníky Lythria purpuraria
Maculinea arion
T6 Vegetace efemer a sukulentů Scolitantides orion
Scolitantides orion (3; 8-V)
T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez typizačních druhů motýlů
T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů bez typizačních druhů motýlů
T7 Slaniska Coleophora halophilella Gynnidomorpha vectisana
Bucculatrix maritima Scrobipalpa samadensis Scrobipalpa salinella Scrobipalpa nitentella Phalonidia affinitiana Pediasia aridella
T8 Nížinná až horská vřesoviště Pleurota bicostella Neofaculta ericetella Pempelia palumbella Crambus ericella Scotopteryx luridata Ematurga atomaria Lycophotia porphyrea Anarta myrtilli
Aristotelia ericinella Prolita sexpunctella Neofaculta ericetella Eupithecia nanata Anarta myrtilli
Acanthopsyche atra Phalacropterix graslinella Chionodes lugubrella Olethreutes schulzianus Eupithecia goosensiata Pachycnemia hippocastanaria Perconia strigillaria Lycophotia molothina
základ pro vybrané biotopy řady T8
T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin viz T8
Coleophora juncicolella Coleophora graminicolella Coleophora genistae
T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště viz T8
T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin Epinotia nemorivaga
255
K KŘOVINY Druhy charakteristické – daný typ biotopu typizující, a to svojí pouhou přítomností vysokou abundancí Druhy na vhodných biotopech Druhy vzácné časté 1. 2. 3.
Druhy chráněné a ohrožené (v závorce kód dle Metodiky)
Poznámka
4.
5.
K1 Mokřadní vrbiny Gelechia sororculella Hedya salicella Apotomis capreana Mesoleuca albicillata Epirrita autumnata Eupithecia tenuiata Clostera pigra Agrochola lota Brachylomia viminalis Apamea unanimis Celaena leucostigma Chortodes pygmina
Stigmella poterii Mompha epilobiella Mompha raschkiella Schreckensteinia festaliella Teleiodes notatella Synanthedon flaviventris Ancylis geminana Ancylis diminutana Neptis rivularis Hydriomena ruberata
Laothoe populi Tethea or Furcula bifida Notodonta ziczac Catocala nupta
APATURA ILIA CATOCALA ELECTA EUPROCTIS SIMILIS
Chrysoclista lathamella Apotomis infida Apotomis lineana Chiasmia artesiaria PERIZOMA LUGDUNARIUM
Neptis rivularis (1-O; 2-E/V)
základ pro vybrané biotopy řady K
K2 Vrbové křoviny podél vodních toků YPONOMEUTA RORELLA
Apatura ilia (1-O; 3) Catocala electa (1-SO)
K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů plus druhy z K1
K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů plus druhy z K1
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny Luquetia lobella Trachycera marmorea Trachycera suavella Pyrgus carthami Pyrgus alveus Iphiclides podalirius Satyrium ilicis SATYRIUM SPINI Satyrium pruni Idaea rusticata Theria rupicapraria Catocala fulminea Dysauxes ancilla Callimorpha quadripunctaria Anticlea badiata Anticlea derivata Pareulype berberata Rheumaptera cervinalis
Ectoedemia mahalebella Parornix tenella Carposina scirrhosella Saturnia pyri Eriogaster catax Carcharodus alceae Satyrium acaciae Therapis flavicaria Agriopis bajaria Odontognophos dumetata Cryphia fraudatricula Valeria oleagina
IPHICLIDES PODALIRIUS (1-O) SATURNIA PYRI (1-SO; 7) Eriogaster catax (4-II) Callimorpha quadripunctaria (4-II*)
základ pro všechny biotopy řady K3 a K4
Prunion spinosae
Berberidion
Pseudotelphusa tessella Carposina berberidella Trichopteryx polycommata Auchmis detersa
K4 Nízké xerofilní křoviny Parornix scoeczi Colias myrmidone
256
Colias myrmidone (3; 4-II,IV; 8-V; 9)
plus druhy z K3
L LESY Druhy charakteristické – daný typ biotopu typizující, a to svojí pouhou přítomností vysokou abundancí Druhy na vhodných biotopech Druhy vzácné časté 1. 2. 3. Eriocrania subpurpurella Lampronia fuscatella Incurvaria masculella Ypsolopha parenthesella Limenitis populi Apatura iris Ypsolopha sylvella Nymphalis polychloros Nymphalis antiopa Mimas tiliae Agriopis leucophaearia Euphydryas maturna Diurnea fagella Acasis viretata Lampropteryx suffumata Tetheella fluctuosa Eustroma reticulatum Geometra papilionaria Philereme transversata Xanthorhoe biriviata Epirrita christyi Ecliptopera silaceata Epirrita autumnata Ecliptopera capitata Enargia paleacea Electrophaes corylata Nola confusalis Hydriomena impluviata Euphyia unangulata Epirrita christyi Operophtera brumata Abraxas sylvatus Plagodis dolabraria Plagodis pulveraria Erannis defoliaria Catocala nupta Catocala fraxini Cosmia trapezina Nycteola revayana Nola confusalis Adela associatella Pararge aegeria Cedestis gysseleniella Adela ochsenheimerella Dendrolimus pini Pandemis cinnamomean Synanthedon cephiformis Sphinx pinastri Acleris abietana Argyresthia fundella Geometra papilionaria Cosmotriche lobulina Argyresthia illuminatella Eupithecia indigata Thera britannica Choristoneura murinana Deileptenia ribeata Thera vetustata Zeiraphera rufimitrana Alcis maculata Pungeleria capreolaria Cymolomia hartigiana Bupalus piniarius Chiasmia signaria Pammene Lymantria monacha ochsenheimeriana Cydia duplicana Calliteara abietis
Druhy chráněné a ohrožené (v závorce kód dle Metodiky) 4. Apatura iris (1-O; 3) Limenitis populi (1-O; 3) Euphydryas maturna (1-SO; 2-E; 3; 4-II,IV; 5-II; 6-E; 7; 8-V)
Poznámka 5. LL: přirozené listnaté lesy (základ pro biotopy řad L2 až L7)
LJ: přirozené jehličnaté lesy nebo smíšené lesy (základ pro biotopy řad L8 a L9)
L1 Mokřadní olšiny Caloptilia falconipennella Phyllonorycter froelichiella Phyllonorycter kleemannella Stathmopoda pedella Glyptoteles leucacrinella Idaea emarginata Plemyria rubiginata Hydriomena impluviata Euchoeca nebulata Hydrelia flammeolaria Aethalura punctulata Caberia pusaria Acronicta alni Pelosia muscerda Eilema griseola
Stigmella glutinosae Stigmella alnetella HELIOZELLA RESPLENDELLA Bucculatrix cidarella PHYLLONORYCTER RAJELLA Prochoreutis sehestediana Epinotia sordidana Glyptoteles leucacrinella Idaea emarginata Anticolix sparsata
Sorhagenia janiszewskae Elachista monosemiella Clepsis spectrana Calamotropha paludella Ochropacha duplaris Hydriomena impluviata Euchoeca nebulata Plemyria rubiginata Notodonta dromedarius Notodonta tritophus Notodonta ziczac Hypena proboscidalis Deltote bankiana Agrochola lota Xanthia togata Mythimna pudorina Mythimna impura
Apatura ilia Notodonta torva Clostera anachoreta Simyra albovenosa Macrochilo cribrumalis Catocala puerpera Catocala elocata Parastichtis ypsillon Celaena leucostigma Earias vernana Thumatha senex Eilema griseola
Caloptilia elongella Holcocera inunctella Drepana curvatula Lacanobia splendens Pelosia muscerda Eilema griseola
L2 Lužní lesy Monochroa palustrella Phalonidia manniana Nascia cilialis Gastropacha populifolia Scopula flaccidaria Pelosia muscerda
257
Gastropacha populifolia (9) Apatura ilia (1-O; 3)
plus druhy z LL
Earias clorana Nycteola asiatica Thumatha senex
L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) Hydriomena furcata
plus druhy z L1
Phyllonorycter strigulatella
L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy plus druhy z LL a L1
L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek Aleimma loeflingiana Tortrix viridana
Gluphisia crenata
plus druhy z LL
Ectoedemia preisseckeri Phyllonorycter agilella Lycia pomonaria
L2.4 Měkké luhy nížinných řek Cerura erminea Pygaera anastomosis Stegania dilectaria
Gastropacha populifolia Drepana curvatula Eupithecia pygmaearia Stegania cararia Catocala electa
Coleophora pulmonariella Coleophora lithargyrinella Metriotes lutarea Caryocolum blandella Caryocolum kroesmanniella Acleris literana Hamearis lucina Limenitis camilla Comibaena bajularia Alsophila aceraria Eupithecia abbreviata Catocala sponsa Catocala promissa Dichonia aprilina Minutia lunaris
Eriocrania chrysolepidella Fabiola pokornyi Alabonia staintoniella Parnassius mnemosyne Leptidea morsei Lopinga achine
Gastropacha populifolia (9) Catocala electa (1-SO)
plus druhy z LL
Parnassius mnemosyne (1KO; 2-V; 3; 4-IV; 5-II; 7) Leptidea morsei (4-II,IV; 8CE; 9) Limenitis camilla (1-O) Lopinga achine (2-E; 3; 4-IV; 5-II; 7;8-V; 9)
plus druhy z LL
L3 Dubohabřiny Euplocamus antracinalis Comibaena bajularia Hemithea aestivaria Eupithecia abbreviata Erannis leucophaearia Peridea anceps Drymonia querna Minutia lunaris
L3.1 Hercynské dubohabřiny Eriocrania chrysolepidella
plus druhy z L3 (tedy včetně LL)
L3.2 Polonské dubohabřiny plus druhy z L3 (tedy včetně LL)
L3.3 Karpatské dubohabřiny plus druhy z L3 (tedy včetně LL)
L3.4 Panonské dubohabřiny plus druhy z L3 (tedy včetně LL)
L4 Suťové lesy Eudonia murana Nothocastis sertata
Eupithecia egenaria Eupithecia immundata Nothocastis sertata
Chrysoclista linneella Entephria infidaria Eupithecia actaeata Hydrelia blomeri Acasis appensata
Ypsolopha parenthesella Diurnea fagella Harpella forficella Acleris laterana Aglia tau Watsonalla cultraria Stauropus fagi Abraxas sylvata Operophtera fagata Campaea margaritata Nola confusalis Drymonia obliterata Calliteara pudibunda Miltochrista miniata Lithosia quadra
Archinemapogon yildizae Phyllonorycter maestingellus Heterogenea asella Argyresthia semitestacella Oecophora bractella Strophedra weirana Thera vetustata Eupithecia immundata Drymonia obliterata
Scardia boletella Perizoma taeniatum Eupithecia actaeata Hydrelia blomeri Fagivorina arenaria Apamea illyria
plus druhy z LL
L5 Bučiny plus druhy z L (tedy LL i LJ)
L5.1 Květnaté bučiny plus druhy z L5 (tedy včetně L)
258
L5.2 Horské klenové bučiny Cosmotriche lobulina Nothocasis sertata
plus druhy z L5 (tedy včetně L)
Buvatina stroemella Perizoma affinitatum Acasis appensata
Nothocasis sertata
L5.3 Vápnomilné bučiny plus druhy z L5 (tedy včetně L)
Eudarcia pagenstecherella
L5.4 Acidofilní bučiny plus druhy z L5 a L5.2 (tedy vč.L)
L6 Teplomilné doubravy Tortrix viridna Choristoneura hebenstreitella Neozephyrus quercus Hipparchia fagi Polyploca ridens Cyclophora quercimontaria Bena bicolorana Lymantria dispar
Stigmella atricapitella Phyllonorycter hortella Phyllonorycter mannii Stenolechia gemmella Acrobasis sodalella Brintesia circe Campaea honoraria Drymonia querna Catephia alchymista Dryobotodes eremita MEGANOLA TOGATULALIS
Stigmella zangherii Ectoedemia liechtensteinii Ectoedemia cerris Ectoedemia gilvipennella Ectoedemia caradjai Ectoedemia rufifrontella ECTOEDEMIA CONTORTA Phyllonorycter parisiella Phyllonorycter delitella Phyllonorycter distentella Phyllonorycter abrasella Plyllonorycter ilicifoliella NIPHONYMPHA ALBELLA Stenolechiodes pseudogemmellus Parastenolechia nigrinotella Marumba quercus Drymonia velitaris Cymatophorima diluta Eriogaster rimicola Leptidea morsei Cyclophora ruficiliaria Hypomecis viertlii Catocala nymphagoga Dicycla oo Dryobotodes monochroma Nola cicatricalis Ocneria detrita Ocneria rubea
Leptidea morsei (4-II,IV; plus druhy z LL a L3 8-CE) Eriogaster rimicola (9) Marumba quercus (1-SO; 2-V) Ocneria detrita (9) Ocneria rubea (9)
L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy plus druhy z L6
L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši plus druhy z L6
Parastenolechia nigrinotella Thaumetopoea processionea
L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy plus druhy z L6
L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy plus druhy z L6
L7 Acidofilní doubravy plus druhy z L6
L7.1 Suché acidofilní doubravy plus druhy z L6
Phyllonorycter fraxinella
L7.2 Vlhké acidofilní doubravy plus druhy z L6
L7.3 Subkontinentální borové doubravy Petrophora chlorosata
plus druhy z L6
Monochroa cytisella Callopistria juventina
L7.4 Acidofilní doubravy na písku plus druhy z L6
L8 Suché bory Exoteleia dodecella Blasthestia posticana Rhyacionia pinivorana Cydia cosmophorana Panolis flammea Buphalus piniarius Eupithecia indigata Thera firmata
Ocnerostoma friesei Rhyacionia duplana Cydia coniferana Cydia cosmomorphana Coscinia cribraria
Borkhausenia borkhausenii HIPPARCHIA ALCYONE HIPPARCHIA STATILINUS
Hipparchia alcyone (9) Hipparchia statilinus (2-E)
plus druhy z LJ základ pro všechny biotopy řady L8
L8.1 Boreokontinentální bory plus druhy z L8
259
L8.2 Lesostepní bory plus druhy z L8
L8.3 Perialpidské hadcové bory Evergestis sophialis
plus druhy z L8
Pyropteron muscaeforme
L9 Smrčiny Elachista subalbidella Epinotia nanana Epinotia granitana Epinotia tedella Zeiraphera griseana Ancylis myrtillana Cydia strobilella Cydia pactolana Dioryctria abietella Assarta terebrella Eupithecia tantillaria Chloroclystis debiliata Lymantria monacha Hypena crassalis Lithomoia solidaginis Eilema deplanum
Argyresthia bergiella Chionodes electella Zeiraphera ratzeburgiana Epinotia pygmaeana Olethreutes micanus Olethreutes bipunctanus Eupithecia abietaria Eupithecia europaea Panthea coenobita Lithomoia solidaginis Papestra biren
Argyresthia amiantella Cydia illutana Perizoma affinitatum Elophos vittarius Syngrapha interrogationis Dasypolia templi Xestia speciosa Xestia alpicola
plus druhy z LJ
základ pro všechny biotopy řady L9
L9.1 Horské třtinové smrčiny plus druhy z L9
L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny Eudonia petrophila Udea inquinatalis Lampropteryx otregiata Xestia rhaetica Xestia sincera
Xestia rhaetica (2-V) Xestia sincera (2-E)
plus druhy z L9
Xestia rhaetica (2-V) Xestia sincera (2-E)
plus druhy z L9
L9.3 Horské papratkové smrčiny Udea decrepitalis
Hepialus fusconebulosus Xestia sincera Xestia rhaetica Xestia speciosa
L10 Rašelinné lesy plus druhy z L9.2 (ale bez L9)
Rheumaptera subhastata Rheumaptera hastata Lithomoia solidaginis
L10.1 Rašelinné březiny Parornix betulae Phyllonorycter cavella Phyllonorycter ulmifoliella Apotomis sororculana Ortholepis betulae Endromis versicolora Achlya flavicornis Archiearis parthenias Chiasmia notata Phaeosia gnoma Odontosia carmelita LEUCODONTA BICOLORIA Polyploca flavicornis Rhyacionia pinicolana Chiasmia brunneata Hypena crassalis
Stigmella lapponica Stigmella confusella STIGMELLA CONTINUELLA Odontosia carmelita LEUCODONTA BICOLORIA Polyploca flavicornis
plus druhy z L10
L10.2 Rašelinné brusnicové bory Phyllodesma ilicifolia (2-E; 3; Phyllodesma ilicifolia 6-V;7) Chloroclysta infuscata Autographa buraetica Protolampra sobrina L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť
plus druhy z L10
plus druhy z L10 L10.4 Blatkové bory Phyllonorycter anderidae Exaeretia ciniflonella
260
plus druhy z R2 a R3
X BIOTOPY SILNĚ OVLIVNĚNÉ NEBO VYTVOŘENÉ ČLOVĚKEM Druhy charakteristické – daný typ biotopu typizující, a to svojí pouhou přítomností vysokou abundancí Druhy na vhodných biotopech Druhy vzácné časté 1. 2. 3.
Druhy chráněné a ohrožené (v závorce kód dle Metodiky)
Poznámka
4.
5.
XV1 Vegetace nových vodních ploch XV2 Degradovaná biota vod XV3 Odvodňovací kanály Chamaesphecia palustris Chamaesphecia hungarica XV4 Lokálně upravené vodní toky
XM1 Zamokřená ruderální lada viz druhy T1.5
XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly XS2 Opěrné zdi a suché zídky a plochy mělým kamenným povrchem Lichenotia pustulatella Psychoides verhuella Scolitantides orion
Scolitantides orion (3; 8-V)
XS3 opuštěná důlní díla , neužívané tunely a sklepy XT1 Postagrarní úhory, opuštěné intenzivní vinice a sady XT2 Degradovaná vlhká lada Proserpinus proserpina LYCAENA DISPAR
Proserpinus proserpina (3; 4IV; 5-II; 6-V; 7) Lycaena dispar (2-E; 3; 4II,IV; 5-II; 6-E; 7)
plus druhy z T1.5 (tedy včetně T1B)
XT3 Intenzivně obhospodařované a degradované mezofilní louky XT4 Degradované suché travníky a vřesovište plus druhy z T3
XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází Bembecia ichneumoniformis Bembecia scopigera Chamaesphecia empiformis Chamaesphecia tenthrediniformis
Chamaesphecia empiformis Chamaesphecia tenthrediniformis Zygaena purpuralis Zygaena carniolica Zygaena ephialtes Zygaena angelicae Spialia sertorius Polyommatus coridon Plebeius argyrognomon Melitaea didyma Brinthesia circe Scopula marginepunctata Scopula rubiginata Rhodostrophia vibicaria Eupithecia innotata Eupithecia millefoliata Calophasia lunula Calamia tridens Hadena luteago Hadena perplexa Eugnorisma glareosa
Hyles euphorbiae Zerynthia polyxena
Hyles euphorbiae (1-O) Zerynthia polyxena (1-KO; 2V; 3; 4-IV; 5-II; 7) Plebeius argyrognomon 3)
vzhledem k rozmanitosti, rozdílné kvalitě a charakteru těchto stanovišť vhodné zohlednit všechny druhy z T3 plus druhy z T3
XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů XK1 Extenzivně obhospodařované nebo opuštěne sady a vinice Zerynthia polyxena Saturnia pyri Gastropacha quercifolia
Saturnia pyri (1-SO; 7) Zerynthia polyxena (1-KO; 2V; 3; 4-IV; 5-II; 7)
XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb plus druhy z LL, L1 až L7, K3
261
XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch plus druhy z LL, L1 až L7, K3
XL1 Remizky aleje a liniové porosty dřevin v krajině Malacosoma neustria Euproctis chrysorrhoea
Lycaena dispar
Lycaena dispar (2-E; 3; 4II,IV; 5-II; 6-E; 7)
řada druhů v závislosti na druhovém složení aleje
XL2 Soliterní stromy řada druhů dle druhu dřeviny
XL3 Monokultury a stanoviště nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty (imisemi) s ruderálními spolecčenstvy (bez černý) XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin (X11 Paseky s podrostem původního lesa– Katalog BT ČR) Mompha idaei Mompha epilobiella Mompha raschkiella Schreckensteinia festaliella Pennisetia hylaeiformis Synanthedon flaviventris Apatura iris Limenitis populi Spargania luctuata
PARNASSIUS MNEMOSYNE EUPHYDRYAS MATURNA XESTIA COLLINA
Parnassius mnemosyne (1KO; 2-V; 3; 4-IV; 5-II; 7) Euphydryas maturna (1-SO; 2-E; 3; 4-II,IV; 5-II; 6-E; 7; 8-V) Apatura iris (1-O; 3) Limenitis populi (1-O; 3)
X1.1 Nové umělé nádrže z přirodních materialů X1.2 Betonové nádrže (bazény) X1.3 Systematicky upravené vodní toky X1.4 Znečištěné toky X2 Technicky upravená prameniště, vytězená či odvodněná rašeliniště bez vegetace X3.1 Zbořeniště X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy X4.1 Tradiční náves X4.2 Biotopy jednoletých úhorů X4.3 Víceleté kultury (pícniny a TTP) na orné půdě Polyommatus icarus Chiasmia clathrata
Colias hyale Colias erate
X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě (okopaniny, obiloviny a techn. plodiny) Agrotis segetum
Papilio machaon
Papilio machaon (1-O)
X4.5 Bylinné a křovinné porosty na opuštěných degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách (X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla – Katalog BT ČR) Eublemma purpurinum
X4.6 Železniční stanice X4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech X5.1 Živé ploty X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkařské kolonie Cydia pomonella Cydia funebrana Synanthedon tipuliformis Pieris rapae Pieris brassicae
Papilio machaon Iphiclides podalirius Thecla betulae Vanessa atalanta
Saturnia pyri Satyrium pruni
Saturnia pyri (1-SO; 7) Papilio machaon (1-O) Iphiclides podalirius (1-O)
X5.3 Biotopy intenzivních vinic, chmelnic a sadů Lobesia botrana Eupoecilia ambiguella
X6.1Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů plus druhy z LL, L1 až L7, K3
262
X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů Argyresthia thuiella Hamearis lucina
X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin mnoho druhů motýlů podle prostředí a druhu dřeviny
X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin (např. akátiny) Parectopa robiniella Phyllonorycter robiniella
akátiny
XX1.1 Nádrže čističek, odkaliště XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XX3 Zatrubněné toky XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek abiotických materiálů X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla Eublemma purpurinum
263
4.3.1.2 Střevlíkovití Jan Farkač a Karel Hůrka Hodnocení biotopů na základě zjištění prezence indikačně významných druhů brouků čeledi střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) Úvod Následující seznamy uvádějí zařazení všech reliktních [R] a vybraných adaptabilních [A] druhů (stanovištně typických) čeledi střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) (Hůrka, Veselý & Farkač 1996, Veselý 2002) k biotopům podle seznamu (Seják 2002, str. 37-40), jak jen to bylo co nejpřesněji možné. Naprostá většina střevlíkovitých nemá přímou vazbu na konkrétní strukturu rostlin vegetačního krytu, ale především na stanovištní mikroklimatické podmínky, tedy vlhkost - sucho, pH podkladu, oslunění – zastínění, teplo – zima (nadmořská výška), kamenité – bahnité – písčité břehy vod, pralesní typ lesa apod. V seznamech nejsou uvedeny druhy, které jsou běžně rozšířené (eurytopní resp. expanzivní druhy - viz Hůrka, Veselý & Farkač 1996), neboť nemají většinou přímou vazbu na konkrétní typ stanoviště a jejich přítomnost nebo absence nemá pro hodnocení území přímý význam. Názvosloví a systematické řazení rodů je upraveno podle Hůrky (1996); rody a druhy v každém rodu jsou pro větší přehlednost řazeny abecedně. První druhový přehled je uveden podle typů biotopů, druhý je abecední seznam druhů uvedených v prvním přehledu a k nim přiřazené typy biotopů. Počty reliktních a vybraných adaptabilních (typických) druhů pro hodnocená stanoviště jsou uvedeny v sumarizační tabulce. Celkem bylo pro hodnocení použito 279 druhů/taxonů naší fauny. Reliktní druhy [R] dokumentují vysokou zachovalost a přirozenost biotopu v daném území. Nnavrhovaná hodnota korekčního koeficientu za každý přítomný druh je 1,02 až do maximální hodnoty 1,6. Aadaptabilní druhy [A] jsou pro daný typ biotiopu typické a nezvyšují jeho stanovenou bodovou hodnotu. Přehled biotopů s indikačně významnými druhy M 1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M 2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M 3 Vegetace trvalých obojživelných bylin Acupalpus luteatus (Duftschmid, 1812) [A] Agonum angustatum Dejean, 1828 [R] Agonum dolens (C. R. Sahlberg, 1827) [R] Agonum hypocrita (Apfelbeck, 1904) [A] Agonum lugens (Duftschmid, 1812) [R] Agonum viridicupreum (Goeze, 1777) [A] Anthracus longicornis (Schaum, 1857) [R] Badister meridionalis Puel, 1925 [A] Badister peltatus (Panzer, 1797) [A] Badister unipustulatus Bonelli, 1813 [A] Bembidion bipunctatum bipunctatum (Linnaeus, 1761) [R] Bembidion fumigatum (Duftschmid, 1812) [A] Bembidion inoptatum (Schaum, 1857) [A] Bembidion lunatum (Duftschmid, 1812) [A] Bembidion neresheimeri J. Müller, 1930 [R] Blethisa multipunctata (Linnaeus, 1758) [A]
Carabus clathratus auraniensis J. Müller, 1902 [R] Carabus clathratus clathratus Linnaeus, 1761 [R] Chlaenius festivus (Panzer, 1796) [A] Chlaenius spoliatus (Rossi, 1719) [A] Chlaenius sulcicollis (Paykull, 1798) [R] Chlaenius tristis (Schaller, 1783) [A] Demetrias monostigma Samouelle, 1819 [A] Epaphius rivularis (Gyllenhal, 1810) [R] Europhilus antennarius (Duftschmid, 1812) [R] Leistus terminatus (Hellwig in Panzer, 1793) [A] Nebria salina Fairmaire & Laboulbène, 1854 [A] Oodes gracilis A. & G. B Villa, 1833 [R] Paradromius longiceps (Dejean, 1826) [A] Paratachys fulvicollis (Dejean, 1831) [A] Patrobus australis J. Sahlberg, 1875 [R] Pterostichus aterrimus aterrimus (Herbst, 1784) [R] Pterostichus gracilis gracilis (Dejean, 1828) [R] Pterostichus taksonyis Csiki, 1930 [R] M 4 Štěrkové říční náplavy M 5 Devětsilové lemy horských potoků Amara gebleri Dejean, 1831 [A] Bembidion cruciatum veselyi Fassati, 1958 [R] Bembidion conforme Dejean, 1831 [R] Bembidion doderoi Ganglbauer, 1892 [R] Bembidion millerianum Heyden, 1883 [R] Bembidion ruficorne Sturm, 1825 [R] Bembidion schuppeli Dejean, 1831 [A] Bembidion stomoides Dejean, 1831[R] Bembidion varicolor (Fabricius, 1803) [R] Nebria jockischi hoepfneri Dejean, 1826 [A] Nebria picicornis (Fabricius, 1801) [R] Nebria rufescens (Stroem, 1768) [R] Perileptus areolatus (Creutzer, 1799) [R] Thalassophilus longicornis (Sturm, 1825) [R] Trechus latus Putzezs, 1847 [A] Trechus rubens (Fabricius, 1792) [A] M 7 Bylinné lemy nížinných řek Agonum impressum (Panzer, 1797) [R] Amara strenua Zimmermann, 1831 [A] Asaphidion caraboides caraboides (Schrank, 1781) [R] Asaphidion pallipes (Duftschmid, 1812) [A] Bembidion ascendens K. Daniel, 1902 [R] Bembidion atrocoeruleum Stephens, 1828 [R] Bembidion fasciolatum (Duftschmid, 1812) [R] Bembidion fluviatile Dejean, 1831 [A] Bembidion fulvipes Sturm, 1827 [R] Bembidion laticolle (Duftschmid, 1812) [R] Bembidion litorale (Olivier, 1791) [R] Bembidion modestum (Fabricius, 1801) [A] Bembidion monticola (Sturm, 1825) [A]
265
Bembidion prasinum (Duftschmid, 1812) [R] Bembidion pygmaeum (Fabricius, 1792) [R] Bembidion ruficolle (Panzer, 1797) [R] Bembidion scapulare lomnickii Netolitzky, 1916 [R] Bembidion splendidum Sturm, 1825 [R] Bembidion subcostatum javurkovae Fassati, 1944 [R] Dyschirius abditus Fedorenko, 1993 [R] Dyschirius agnatus Motschulsky, 1844 [A] Dyschirius benedikti Bulirsch, 1995 [R] Dyschirius intermedius Putzeys, 1846 [A] Dyschirius lafertei Putzeys, 1846 [R] Dyschirius nitidus nitidus (Dejean, 1825) [A] Elaphrus aureus aureus P.W.J. Müller, 1821 [R] Elaphrus ulrichi W. Redtenbacher, 1842 [R] Paratachys caspius (Kolenati, 1845) [A] Paratachys micros (Fischer von Waldheim,1828) [R] R 1 Prameniště Trechus amplicollis Fairmaire, 1859 [R] Trechus latus Putzeys, 1847 [A] Trechus montanellus Gemminger & Harold, 1868 [R] R 2 Slatiniště a přechodová rašeliniště R 3 Vrchoviště Agonum ericeti (Panzer, 1809) [R] Bembidion humerale Sturm, 1825 [R] Carabus arvensis arvensis Herbst, 1784 [A] Carabus arvensis carpathus Born, 1902 [A] Carabus menetriesi pacholei Sokolář, 1911 [R] Carabus nitens Linnaeus, 1758 [R] Cymindis vaporariorum (Linnaeus, 1758) [R] Europhilus gracilis (Sturm, 1824) [A] Patrobus assimilis Chaudoir, 1844 [R] Pterostichus rhaeticus Heer, 1837 [A] Trechus amplicollis Fairmaire, 1859 [R] S 1 Skály S 2 Pohyblivé sutě Leistus montanus kultianus Farkač & Fassati, 1999 [R] Leistus montanus corconticus Farkač & Fassati, 1999 [R] Oreonebria castanea sumavica (Obenberger, 1922) [R] Pterostichus negligens (Sturm, 1824) [R] S 3 Jeskyně, zemní dutiny a nory Laemostenus terricola (Herbst, 1784) [A] Sphodrus leucophthalmus (Linnaeus, 1758) [A] Trechoblemus micros (Herbst, 1784) [A] A 1 Alpínské trávníky (hole) Amara erratica (Duftschmid, 1812) [R] Amara praetermissa (C.R. Sahlberg, 1827) [A] Bembidion bipunctatum nivale Heer, 1841 [R] Carabus fabricii fabricii Panzer, 1813 [R] Cymindis cingulata Dejean, 1825 [R] Leistus piceus piceus Frölich, 1799 [A]
266
Nebria rufescens (Stroem, 1768) [R] Notiophilus germinyi Fauvel in Grenier, 1863 [A] Pterostichus negligens (Sturm, 1824) [R] T 1 Louky a pastviny Amara concinna Zimmermann, 1832 [A] Amara chaudoiri incognita Fassati, 1946 [A] Carabus auratus Linnaeus, 1761 [A] Carabus scheidleri helleri Ganglbauer, 1892 [A] Carabus scheidleri scheidleri Panzer, 1799 [A] Diachromus germanus (Linnaeus, 1758) [A] Harpalus cupreus fastuosus Faldermann, 1835 [A] Lebia marginata (Fourcroy, 1785) [R] Polistichus connexus (Fourcroy, 1785) [R] Pterostichus cylindricus (Herbst, 1784) [A] Pterostichus longicollis (Duftschmid, 1812) [A] T 3 Suché trávníky – stepi, skalní stepi, úhory, pastviny Amara anthobia A. & G. B. Villa, 1833 [R] Amara crenata Dejean, 1828 [R] Amara fulvipes (Audinet-Serville, 1821) [R] Amara lucida (Duftschmid, 1812) [A] Amara sabulosa (Audinet-Serville, 1821) [A] Amara tricuspidata Dejean, 1831 [A] Amblystomus niger Heer, 1838 [R] Calathus cinctus Motschulsky, 1850 [A] Callistus lunatus (Fabricius, 1775) [A] Calosoma auropunctatum (Herbst, 1784) [A] Calosoma reticulatum (Fabricius, 1787) [R] Carabus hungaricus hungaricus Fabricius, 1792 [R] Carabus scabriusculus Olivier, 1795 [A] Cicindela germanica germanica Linnaeus, 1758 [A] Cryptophonus tenebrosus centralis (Schauberger, 1929) [A] Cymindis angularis Gyllenhal, 1810 [A] Cymindis axillaris (Fabricius, 1794) [R] Cymindis scapularis Schaum, 1857 [R] Cymindis vaporariorum (Linnaeus, 1758) [R] Cymindis variolosa (Fabricius, 1794) [R] Dyschirius bonellii Putzeys, 1846 [R] Dyschirius rufipes (Dejean, 1825) [R] Harpalus albanicus Reitter, 1900 [R] Harpalus cisteloides hurkai Divoký, Pulpán & Rébl, 1989 [R] Harpalus flavicornis flavicornis Dejean, 1829 [R] Harpalus froelichi Sturm, 1818 [A] Harpalus fuscipalpis Sturm, 1818 [R] Harpalus hospes hospes Sturm, 1818 [R] Harpalus modestus Dejean, 1829 [R] Harpalus politus Dejean, 1829 [R] Harpalus pygmaeus Dejean, 1829 [R] Harpalus zabroides Dejean, 1829 [R] Lebia cruxminor (Linnaeus, 1758) [A] Lebia cyanocephala (Linnaeus, 1758) [R]
267
Lebia humeralis Dejean, 1825 [R] Lebia scapularis (Fourcroy, 1785) [R] Licinus cassideus (Fabricius, 1792) [R] Licinus depressus (Paykull, 1790) [A] Masoreus wetterhalli (Gyllenhal, 1813) [R] Microlestes corticalis escorialensis Brisout de Barneville, 1885 [R] Microlestes fissuralis Reitter, 1901 [A] Microlestes schroederi Holdhaus, 1912 [R] Notiophilus laticollis Chaudoir, 1850 [R] Olisthopus rotundatus (Paykull, 1790) [A] Olisthopus sturmi (Duftschmid, 1812) [R] Ophonus ardosiacus (Lutshnik, 1922) [R] Ophonus cordatus (Duftschmid, 1812) [R] Ophonus cribricollis (Dejean, 1829) [R] Ophonus diffinis (Dejean, 1829) [A] Ophonus gammeli (Schauberger, 1932) [R] Ophonus sabulicola sabulicola (Panzer, 1796) [R] Ophonus stictus Stephens, 1828 [R] Ophonus subsinuatus Rey, 1886 [A] Parazuphium chevrolati rebli Hůrka & Pulpán, 1981 [R] Parophonus maculicornis (Duftschmid, 1812) [A] Poecilus kugelanni (Panzer, 1797) [R] Poecilus punctulatus (Schaller, 1783) [R] Poecilus sericeus Fischer von Waldheim,1823 [R] Pterostichus macer (Marsham, 1802) [A] Syntomus pallipes Dejean, 1825 [A] Zabrus spinipes spinipes (Fabricius, 1798) [R] T 5.1. Jednoletá vegetace písčin T 5.2. Otevřené trávníky písčin T 5.3. Kostřavové trávníky písčin T 5.4. Pannonské stepní trávníky na písku Acupalpus brunnipes (Sturm, 1825) [R] Amara spreta Dejean, 1831 [A] Bembidion argenteolum Ahrens, 1812 [R] Bembidion foraminosum Sturm, 1825 [R] Bembidion striatum (Fabricius, 1792) [R] Bembidion velox (Linnaeus, 1761) [R] Carabus nitens Linnaeus, 1758 [R] Cicindela arenaria viennensis Schrank, 1781 [R] Cicindela hybrida hybrida Linnaeus, 1758 [A] Cicindela littoralis nemoralis Olivier, 1790 [R] Cicindela soluta pannonica Mandl, 1935 [R] Cryptophonus melancholicus (Dejean, 1829) [R] Cymindis macularis Mennerheim in Fischer von Waldheim, 1824 [R] Dyschirius angustatus (Ahrens, 1830) [R] Harpalus autumnalis (Duftschmid, 1812) [A] Harpalus flavescens (Piller & Mitterpacher, 1793) [R] Harpalus hirtipes (Panzer, 1797) [R] Harpalus modestus Dejean, 1829 [R] Harpalus neglectus Audinet-Serville, 1821 [R]
268
Harpalus picipennis (Duftschmid, 1812) [R] Harpalus servus (Duftschmid, 1812) [R] Miscodera arctica (Paykull, 1798) [R] Nebria livida (Linnaeus, 1758) [A] Omophron limbatum (Fabricius, 1776) [A] Stenolophus discophorus Fischer von Waldheim, 1824 [A] Tachys walkerianus (Sharp, 1913) [R] T 7 Slaniska Acupalpus elegans Dejean, 1829 [R] Acupalpus interstitialis Reitter, 1884 [R] Acupalpus maculatus (Schaum, 1860) [A] Acupalpus suturalis Dejean, 1829 [R] Agonum atratum (Duftschmid, 1812) [R] Amara pseudostrenua Kult, 1946 [R] Bembidion subfasciatum Chaudoir, 1850 [R] Cephalophonus cephalotes (Fairmaire & Laboulbène,1854) [R] Clivina ypsilon Dejean, 1829 [R] Dyschirius extensus Putzeys, 1846 [R] Dyschirius chalceus Erichson, 1837 [R] Dyschirius chalybaeus gibbifrons Apfelbeck, 1899 [A] Dyschirius laeviusculus Putzeys, 1846 [R] Dyschirius politus politus (Dejean, 1825) [A] Dyschirius salinus striatopunctatus Putzeys, 1846 [R] Dyschirius strumosus Erichson, 1837 [R] Harpalus pygmaeus Dejean, 1829 [R] Microlestes plagiatus ( Duftschmid, 1812) [R] Pogonus luridipennis (Germar, 1822) [R] Pogonus persicus peisonis Ganglbauer, 1892 [R] Pterostichus cursor (Dejean, 1828) [R] Pterostichus elongatus elongatus (Duftschmid, 1812) [R] Pterostichus leonisi Apfelbeck, 1904 [A] Stenolophus steveni Krynicki, 1832 [R] T 8 Nížinná až horská vřesoviště Acupalpus dubius Schilsky, 1888 [R] Amara famelica Zimmermann, 1832 [A] Amara infima (Duftschmid, 1812) [R] Amara pulpani Kult, 1949 [R] Bembidion nigricorne Gyllenhal, 1827 [R] Bradycellus ruficollis (Stephens, 1828) [R] Carabus arvensis arvensis Herbst, 1784 [A] Carabus arvensis carpathus Born, 1902 [A] Carabus nitens Linnaeus, 1758 [R] Cymindis vaporariorum (Linnaeus, 1758) [R] Pterostichus quadrifoveolatus Letzner, 1852 [A] Trichocellus cognatus (Gyllenhal, 1827) [R] L 1 Mokřadní olšiny L 2 Lužní lesy Badister dorsiger (Duftschmid, 1812) [R] Carabus clathratus auraniensis J. Müller, 1902 [R] Carabus clathratus clathratus Linnaeus, 1761 [R]
269
Carabus ullrichi fastuosus Palliardi, 1825 [A] Carabus ullrichi ullrichi Germar, 1824 [A] Dromius laeviceps Motschulsky, 1850 [A] Harpalus progrediens Schauberger, 1922 [R] Platynus krynickii (Sperk, 1835) [R] Platynus livens (Gyllenhal, 1810) [R] Platynus longiventris Mannerheim, 1825 [R] Pterostichus chameleon (Motschulsky, 1865) [R] Pterostichus piceolus latoricaensis Pulpán, 1965 [R] Pterostichus taksonyis Csiki, 1930 [R] Syntomus obscuroguttatus (Duftschmid, 1812) [A] L 3 Dubohabřiny L 6 Teplomilné doubravy L 7 Acidofilní doubravy Aptinus bombarda (Illiger, 1800) [R] Bembidion dalmatinum Dejean, 1831[R] Calosoma inquisitor (Linnaeus, 1758) [A] Calosoma sycophanta (Linnaeus, 1758) [A] Carabus ullrichi fastuosus Palliardi, 1825 [A] Carabus ullrichi ullrichi Germar, 1824 [A] Harpalus xanthopus winkleri Schauberger, 1923 [A] Leistus rufomarginatus (Duftschmid, 1812) [R] Notiophilus rufipes Curtis, 1829 [R] Olisthopus sturmi (Duftschmid, 1812) [R] Platyderus rufus (Duftschmid, 1812) [A] Pterostichus hungaricus (Dejean, 1828) [R] Pterostichus incommodus Schaum, 1858 [R] Pterostichus melas melas (Creutzer, 1799) [A] Rhysodes sulcatus (Fabricius, 1787) [R] L 5 Bučiny Abax schueppeli rendschmidti (Germar, 1839) [R] Aptinus bombarda (Illiger, 1800) [R] Carabus irregularis irregularis Fabricius, 1792 [R] Carabus irregularis montandoni Buysson, 1882 [R] Carabus obsoletus Sturm, 1815 [A] Carabus variolosus Fabricius, 1787 [R] Cychrus attenuatus (Fabricius, 1792) [R] Leistus piceus Frölich, 1799 [A] Licinus hoffmannseggi (Panzer, 1797) [R] Rhysodes sulcatus (Fabricius, 1787) [R] Trechus pilisensis pilisensis Csiki, 1918 [A] Trechus pulchellus Putzeys, 1846 [A] L 8 Suché bory Cicindela sylvatica sylvatica Linnaeus, 1758 [A] L 9 Smrčiny (včetně světlin) – horské lesy Abax schueppeli rendschmidti (Germar, 1839) [R] Amara nigricornis C. G. Thomson, 1857 [R] Amara quenseli quenseli (Schönherr, 1806) [R] Harpalus marginellus Dejean, 1829 [A] Harpalus solitaris Dejean, 1829 [A]
270
Leistus piceus Frölich, 1799 [A] Molops piceus austriacus Ganglbauer, 1889 [A] Oreonebria castanea sumavica (Obenberger, 1922) [R] Paradromius strigiceps (Reitter, 1905) [R] Pseudanophthalmus pilosellus stobieckii (Csiki, 1907) [R] Pterostichus illigeri sudeticus Gerhardt, 1909 [A] Pterostichus rufitarsis cordatus Letzner, 1847 [R] Pterostichus selmanni roubali Schauberger, 1927 [R] Rhysodes sulcatus (Fabricius, 1787) [R] Trechus alpicola Sturm, 1825 [R] Trechus montanellus Gemminger & Harold,1868 [R] Trechus splendens Gemminger & Harold, 1868 [A] XL 1 Aleje Dromius angustus Brullé, 1834 [A] Dromius quadraticollis A. Morawitz, 1862 [A] Philorhizus quadrisignatus (Dejean, 1825) [A] Abecední přehled druhů s příslušností k biotopu Abax schueppeli rendschmidti (Germar, 1839) [R] L5, L9 Acupalpus brunnipes (Sturm, 1825) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Acupalpus dubius Schilsky, 1888 [R] T8 Acupalpus elegans Dejean, 1829 [R] T7 Acupalpus interstitialis Reitter, 1884 [R] T7 Acupalpus luteatus (Duftschmid, 1812) [A] M1, M2, M3 Acupalpus maculatus (Schaum, 1860) [A] T7 Acupalpus suturalis Dejean, 1829 [R] T7 Agonum angustatum Dejean, 1828 [R] M1, M2, M3 Agonum atratum (Duftschmid, 1812) [R] T7 Agonum dolens (C. R. Sahlberg, 1827) [R] M1, M2, M3 Agonum ericeti (Panzer, 1809) [R] R2, R3 Agonum hypocrita (Apfelbeck, 1904) [A] M1, M2, M3 Agonum impressum (Panzer, 1797) [R] M7 Agonum lugens (Duftschmid, 1812) [R] M1, M2, M3 Agonum viridicupreum viridicupreum (Goeze, 1777) [A] M1, M2, M3 Amara anthobia A. & G. B. Villa, 1833 [R] T3 Amara concinna Zimmermann, 1832 [A] T1 Amara crenata Dejean, 1828 [R] T3 Amara erratica (Duftschmid, 1812) [R] A1 Amara famelica Zimmermann, 1832 [A] T8 Amara fulvipes (Audinet-Serville, 1821) [R] T3 Amara gebleri Dejean, 1831 [A] M4, M5 Amara chaudoiri incognita Fassati, 1946 [A] T1 Amara infima (Duftschmid, 1812) [R] T8 Amara lucida (Duftschmid, 1812) [A] T3 Amara nigricornis C. G. Thomson, 1857 [R] L9 Amara praetermissa (C. R. Sahlberg, 1827) [A] A1 Amara pseudostrenua Kult, 1946 [R] T7 Amara pulpani Kult, 1949 [R] T8 Amara quenseli quenseli (Schönherr, 1806) [R] L9 Amara sabulosa (Audinet-Serville, 1821) [A] T3
271
Amara spreta Dejean, 1831 [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Amara strenua Zimmermann, 1832 [A] M7 Amara tricuspidata Dejean, 1831 [A] T3 Amblystomus niger Heer, 1838 [R] T3 Anthracus longicornis (Schaum, 1857) [R] M1, M2, M3 Aptinus bombarda (Illiger, 1800) [R] L3, L5, L6, L7 Asaphidion caraboides caraboides (Schrank, 1781) [R] M7 Asaphidion pallipes (Duftschmid, 1812) [A] M7 Badister dorsiger (Duftschmid, 1812) [R] L1, L2 Badister meridionalis Puel, 1925 [A] M1, M2, M3 Badister peltatus (Panzer, 1797) [A] M1, M2, M3 Badister unipustulatus Bonelli, 1813 [A] M1, M2, M3 Bembidion argenteolum Ahrens, 1812 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Bembidion ascendens K. Daniel, 1902 [R] M7 Bembidion atrocoeruleum Stephens, 1828 [R] M7 Bembidion bipunctatum bipunctatum (Linnaeus, 1761) [R] M1, M2, M3 Bembidion bipunctatum nivale Heer, 1841 [R] A1 Bembidion conforme Dejean, 1831 [R] M4, M5 Bembidion cruciatum veselyi Fassati, 1958 [R] M4, M5 Bembidion dalmatinum Dejean, 1831 [R] L3, L6, L7 Bembidion doderoi Ganglbauer, 1892 [R] M4, M5 Bembidion fasciolatum (Duftschmid, 1812) [R] M7 Bembidion fluviatile Dejean, 1831 [A] M7 Bembidion foraminosum Sturm, 1825 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Bembidion fulvipes Sturm, 1827 [R] M7 Bembidion fumigatum (Duftschmid, 1812) [A] M1, M2, M3 Bembidion humerale Sturm, 1825 [R] R2, R3 Bembidion inoptatum (Schaum, 1857) [A] M1, M2, M3 Bembidion laticolle (Duftschmid, 1812) [R] M7 Bembidion litorale (Olivier, 1791) [R] M7 Bembidion lunatum (Duftschmid, 1812) [A] M1, M2, M3 Bembidion millerianum Heyden, 1883 [R] M4, M5 Bembidion modestum (Fabricius, 1801) [A] M7 Bembidion monticola monticola Sturm, 1825 [A] M7 Bembidion neresheimeri J. Müller, 1930 [R] M1, M2, M3 Bembidion nigricorne Gyllenhal, 1827 [R] T8 Bembidion prasinum (Duftschmid, 1812) [R] M7 Bembidion pygmaeum (Fabricius, 1792) [R] M7 Bembidion ruficolle (Panzer, 1797) [R] M7 Bembidion ruficorne Sturm, 1825 [R] M4, M5 Bembidion scapulare lomnickii Netolitzky, 1916 [R] M7 Bembidion schuppeli Dejean, 1831 [A] M4, M5 Bembidion splendidum Sturm, 1825 [R] M7 Bembidion stomoides Dejean, 1831 [R] M4, M5 Bembidion striatum (Fabricius, 1792) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Bembidion subcostatum javurkovae Fassati, 1944 [R] M7 Bembidion subfasciatum Chaudoir, 1850 [R] T7 Bembidion varicolor (Fabricius, 1803) [R] M4, M5 Bembidion velox (Linnaeus, 1761) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Blethisa multipunctata multipunctata (Linnaeus, 1758) [A] M1, M2, M3
272
Bradycellus ruficollis (Stephens, 1828) [R] T8 Calathus cinctus Motschulsky, 1850 [A] T3 Callistus lunatus (Fabricius, 1775) [A] T3 Calosoma auropunctatum (Herbst, 1784) [A] T3 Calosoma inquisitor inquisitor (Linnaeus, 1758) [A] L3, L6, L7 Calosoma reticulatum (Fabricius, 1787) [R] T3 Calosoma sycophanta (Linnaeus, 1758) [A] L3, L6, L7 Carabus arvensis arvensis Herbst, 1784 [A] R2, R3, T8 Carabus arvensis carpathus Born, 1902 [A] R2, R3, T8 Carabus auratus Linnaeus, 1761 [A] T1 Carabus clathratus auraniensis J. Müller, 1902 [R] M1, M2, M3, L1, L2 Carabus clathratus clathratus Linnaeus, 1761 [R] M1, M2, M3, L1, L2 Carabus fabricii fabricii Panzer, 1813 [R] A1 Carabus hungaricus hungaricus Fabricius, 1792 [R] T3 Carabus irregularis irregularis Fabricius, 1792 [R] L5 Carabus irregularis montandoni Buysson, 1882 [R] L5 Carabus menetriesi pacholei Sokolář, 1911 [R] R2, R3 Carabus nitens Linnaeus, 1758 [R] R2, R3, T5.1., T5.2., T5.3., T5.4., T8 Carabus obsoletus Sturm, 1815 [A] L5 Carabus scabriusculus Olivier, 1795 [A] T3 Carabus scheidleri helleri Ganglbauer, 1892 [A] T1 Carabus scheidleri scheidleri Panzer, 1799 [A] T1 Carabus ullrichi fastuosus Palliardi, 1825 [A] L1, L2, L3, L6, L7 Carabus ullrichi ullrichi Germar, 1824 [A] L1, L2, L3, L6, L7 Carabus variolosus Fabricius, 1787 [R] L5 Cephalophonus cephalotes (Fairmaire & Laboulbène,1854) [R] T7 Chlaenius festivus (Panzer, 1796) [A] M1, M2, M3 Chlaenius spoliatus spoliatus (Rossi, 1790) [A] M1, M2, M3 Chlaenius sulcicollis (Paykull, 1798) [A] M1, M2, M3 Chlaenius tristis (Schaller, 1783) [A] M1, M2, M3 Cicindela arenaria viennensis Schrank, 1781 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cicindela germanica germanica Linnaeus, 1758 [A] T3 Cicindela hybrida hybrida Linnaeus, 1758 [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cicindela littoralis nemoralis Olivier, 1790 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cicindela soluta pannonica Mandl, 1935 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cicindela sylvatica sylvatica Linnaeus, 1758 [A] L8 Clivina ypsilon Dejean, 1829 [R] T7 Cryptophonus melancholicus (Dejean, 1829) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cryptophonus tenebrosus centralis (Schauberger, 1929) [A] T3 Cychrus attenuatus (Fabricius, 1792) [R] L5 Cymindis angularis Gyllenhal, 1810 [A] T3 Cymindis axillaris (Fabricius, 1794) [R] T3 Cymindis cingulata Dejean, 1825 [R] A1 Cymindis macularis Mennerheim, 1824 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cymindis scapularis Schaum, 1857 [R] T3 Cymindis vaporariorum (Linnaeus, 1758) [R] R2, R3, T3, T8 Cymindis variolosa (Fabricius, 1794) [R] T3 Demetrias monostigma Samouelle, 1819 [A] M1, M2, M3 Diachromus germanus (Linnaeus, 1758) [A] T1 Dromius angustus Brullé, 1834 [A] XK6
273
Dromius laeviceps Motschulsky, 1850 [A] L1, L2 Dromius quadraticollis A. Morawitz, 1862 [A] XK6 Dyschirius abditus Fedorenko, 1993 [R] M7 Dyschirius agnatus Motschulsky, 1844 [A] M7 Dyschirius angustatus (Ahrens, 1830) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Dyschirius benedikti Bulirsch, 1995 [R] M7 Dyschirius bonellii Putzeys, 1846 [R] T3 Dyschirius extensus Putzeys, 1846 [R] T7 Dyschirius chalceus Erichson, 1837 [R] T7 Dyschirius chalybeus gibbifrons Apfelbeck, 1899 [A] T7 Dyschirius intermedius Putzeys, 1846 [A] M7 Dyschirius laeviusculus Putzeys, 1846 [R] T7 Dyschirius lafertei Putzeys, 1846 [R] M7 Dyschirius nitidus nitidus (Dejean, 1825) [A] M7 Dyschirius politus politus (Dejean, 1825) [A] T7 Dyschirius rufipes (Dejean, 1825) [R] T3 Dyschirius salinus striatopunctatus Putzeys, 1846 [R] T7 Dyschirius strumosus Erichson, 1837 [R] T7 Elaphrus aureus aureus P.W.J. Müller, 1821 [R] M7 Elaphrus ulrichi W. Redtenbacher, 1842 [R] M7 Epaphius rivularis (Gyllenhal, 1810) [R] M1, M2, M3 Europhilus antennarius (Duftschmid, 1812) [R] M1, M2, M3 Europhilus gracilis (Sturm, 1824) [A] R2, R3 Harpalus albanicus Reitter, 1900 [R] T3 Harpalus autumnalis (Duftschmid, 1812) [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus cisteloides hurkai Divoký, Pulpán & Rébl,1989 [R] T3 Harpalus cupreus fastuosus Faldermann, 1835 [A] T1 Harpalus flavescens (Piller & Mitterpacher, 1793) [R]T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus flavicornis flavicornis Dejean, 1829 [R] T3 Harpalus froelichi Sturm, 1818 [A] T3 Harpalus fuscipalpis Sturm, 1818 [R] T3 Harpalus hirtipes (Panzer, 1797) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus hospes hospes Sturm, 1818 [R] T3 Harpalus marginellus Dejean, 1829 [A] L9 Harpalus modestus Dejean, 1829 [R] T3, T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus neglectus Audinet-Serville, 1821 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus picipennis (Duftschmid, 1812) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus politus Dejean, 1829 [R] T3 Harpalus progrediens Schauberger, 1922 [R] L1, L2 Harpalus pygmaeus Dejean, 1829 [R] T3, T7 Harpalus servus (Duftschmid, 1812) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus solitaris Dejean, 1829 [A] L9 Harpalus xanthopus winkleri Schauberger, 1923 [A] L3, L6, L7 Harpalus zabroides Dejean, 1829 [R] T3 Laemostenus terricola (Herbst, 1784) [A] S3 Lebia cruxminor (Linnaeus, 1758) [A] T3 Lebia cyanocephala (Linnaeus, 1758) [R] T3 Veselý Lebia humeralis Dejean, 1825 [R] T3 Lebia marginata (Fourcroy, 1785) [R] T1 Lebia scapularis (Fourcroy, 1785) [R] T3
274
Leistus montanus corconticus Farkač & Fassati, 1999 [R] S1, S2 Leistus montanus kultianus Farkač & Fassati, 1999 [R] S1, S2 Leistus piceus piceus Frölich, 1799 [A] A1, L5, L9 Leistus rufomarginatus (Duftschmid, 1812) [R] L3, L6, L7 Leistus terminatus (Hellwig in Panzer, 1793) [A] M1, M2, M3 Licinus cassideus (Fabricius, 1792) [R] T3 Licinus depressus (Paykull, 1790) [A] T3 Licinus hoffmannseggi (Panzer, 1797) [R] L5 Masoreus wetterhalli (Gyllenhal, 1813) [R] T3 Microlestes corticalis escorialensis Brisout de Barneville, 1885 [R] T3 Microlestes fissuralis (Reitter, 1900) [A] T3 Microlestes plagiatus ( Duftschmid, 1812) [R] T7 Microlestes schroederi Holdhaus, 1912 [R] T3 Miscodera arctica (Paykull, 1798) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Molops piceus austriacus Ganglbauer, 1889 [A] L9 Nebria jockischi hoepfneri Dejean, 1826 [A] M4, M5 Nebria livida (Linnaeus, 1758) [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Nebria picicornis (Fabricius, 1801) [R] M4, M5 Nebria rufescens (Stroem, 1768) [R] M4, M5, A1 Nebria salina Fairmaire & Laboulbène, 1854 [A] M1, M2, M3 Notiophilus germinyi Fauvel in Granier, 1863 [A] A1 Notiophilus laticollis Chaudoir, 1850 [R] T3 Notiophilus rufipes Curtis, 1829 [R] L3, L6, L7 Olisthopus rotundatus (Paykull, 1790) [A] T3 Olisthopus sturmi (Duftschmid, 1812) [R] T3 Omophron limbatum (Fabricius, 1776) [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Oodes gracilis A. & G. B. Villa, 1833 [R] M1, M2, M3 Ophonus ardosiacus (Lutshnik, 1922) [R] T3 Ophonus cordatus (Duftschmid, 1812) [R] T3 Ophonus cribricollis (Dejean, 1829) [R] T3 Ophonus diffinis (Dejean, 1829) [A] T3 Ophonus gammeli (Schauberger, 1932) [R] T3 Ophonus sabulicola sabulicola (Panzer, 1796) [R] T3 Ophonus stictus Stephens, 1828 [R] T3 Ophonus subsinuatus Rey, 1886 [A] T3 Oreonebria castanea sumavica (Obenberger, 1922) [R] S1, S2, L9 Paradromius longiceps (Dejean, 1826) [A] M1, M2, M3 Paradromius strigiceps (Reitter, 1905) [R] L9 Paratachys caspius (Kolenati, 1845) [A] M7 Paratachys fulvicollis (Dejean, 1831) [A] M1, M2, M3 Paratachys micros (Fischer von Waldheim, 1828) [R] M7 Parazuphium chevrolati rebli Hůrka & Pulpán, 1981 [R] T3 Parophonus maculicornis (Duftschmid, 1812) [A] T3 Patrobus assimilis Chaudoir, 1844 [R] R2, R3 Patrobus australis J. Sahlberg, 1875 [R] M1, M2, M3 M1, M2, M3 Perileptus areolatus (Creutzer, 1799) [R] M4, M5 Philorhizus quadrisignatus (Dejean, 1825) [A] XK6 Platyderus rufus (Duftschmid, 1812) [A] L3, L6, L7 Platynus krynickii (Sperk, 1835) [R] L1, L2 Platynus livens (Gyllenhal, 1810) [R] L1, L2
275
Platynus longiventris Mannerheim, 1825 [R] L1, L2 Poecilus kugelanni (Panzer, 1797) [R] T3 Poecilus punctulatus (Schaller, 1783) [R] T3 Poecilus sericeus Fischer von Waldheim,1823 [R] T3 Pogonus luridipennis (Germar, 1822) [R] T7 Pogonus persicus peisonis Ganglbauer, 1892 [R] T7 Polistichus connexus (Fourcroy, 1785) [R] T1 Pseudanophthalmus pilosellus stobieckii (Csiki, 1907) [R] L9 Pterostichus aterrimus aterrimus (Herbst, 1784) [R] M1, M2, M3 Pterostichus cursor (Dejean, 1828) [R] T7 Pterostichus cylindricus cylindricus (Herbst, 1784) [A] T1 Pterostichus elongatus elongatus (Duftschmid, 1812) [R] T7 Pterostichus gracilis gracilis (Dejean, 1828) [R] M1, M2, M3 Pterostichus hungaricus (Dejean, 1828) [R] L3, L6, L7 Pterostichus chameleon (Motschulsky, 1865) [R] L1, L2 Pterostichus illigeri sudeticus Gerhardt, 1909 [A] L9 Pterostichus incommodus Schaum, 1858 [R] L3, L6, L7 Pterostichus leonisi Apfelbeck, 1904 [A] T7 Pterostichus longicollis (Duftschmid, 1812) [A] T1 Pterostichus macer macer (Marsham, 1802) [A] T3 Pterostichus melas melas (Creutzer, 1799) [A] L3, L6, L7 Pterostichus negligens (Sturm, 1824) [R] S1, S2, A1 Pterostichus piceolus latoricaensis Pulpán, 1965 [R] L1, L2 Pterostichus quadrifoveolatus Letzner, 1852 [A] T8 Pterostichus rhaeticus Heer, 1837 [A] R2, R3 Pterostichus rufitarsis cordatus Letzner, 1847 [R] L9 Pterostichus selmanni roubali Schauberger, 1927 [R] L9 Pterostichus taksonyis Csiki, 1930 [R] M1, M2, M3, L1, L2 Rhysodes sulcatus (Fabricius, 1787) [R] L3, L6, L7, L5, L9 Sphodrus leucophthalmus (Linnaeus, 1758) [A] S3 Stenolophus discophorus Fischer von Waldheim, 1824 [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Stenolophus steveni Krynicki, 1832 [R] T7 Syntomus obscuroguttatus (Duftschmid, 1812) [A] L1, L2 Syntomus pallipes (Dejean, 1825) [A] T3 Tachys walkerianus (Sharp, 1913) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Thalassophilus longicornis (Sturm, 1825) [R] M4, M5 Trechoblemus micros (Herbst, 1784) [A] S3 Trechus alpicola Sturm, 1825 [R] L9 Trechus amplicollis Fairmaire, 1859 [R] R1, R2, R3 Trechus latus Putzeys, 1846 [A] M4, M5, R1 Trechus montanellus Gemminger & Harold, 1868 [R] R1, L9 Trechus pilisensis pilisensis Csiki, 1918 [A] L5 Trechus pulchellus Putzeys, 1846 [A] L5 Trechus rubens (Fabricius, 1792) [A] M4, M5 Trechus splendens Gemminger & Harold, 1868 [A] L9 Trichocellus cognatus (Gyllenhal, 1827) [R] T8 Zabrus spinipes spinipes (Fabricius, 1798) [R] T3
276
Souhrnná tabulka biotopů s počty reliktních a vybraných adaptabilních (typických) taxonů střevlíkovitých Kód Popis M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M3 Vegetace trvalých obojživelných bylin M4 Štěrkové říční náplavy M5 Devětsilové lemy horských potoků M7 Bylinné lemy nížinných řek R1 Prameniště R2 Slatiniště a přechodová rašeliniště R3 Vrchoviště S1 Skály S2 Pohyblivé sutě S3 Jeskyně, zemní dutiny a nory A1 Alpínské trávníky (hole) T1 Louky a pastviny T3 Suché trávníky – stepi, skalní stepi, úhory, pastviny T 5.1. Jednoletá vegetace písčin T 5.2. Otevřené trávníky písčin T 5.3. Kostřavové trávníky písčin T 5.4. Pannonské stepní trávníky na písku T7 Slaniska T8 Nížinná až horská vřesoviště L1 Mokřadní olšiny L2 Lužní lesy L3 Dubohabřiny L6 Teplomilné doubravy L7 Acidofilní doubravy L5 Bučiny L8 Suché bory L9 Smrčiny (včetně světlin) – horské lesy XL 1 Aleje CELKEM druhů
277
R
A
16
18
11
5
20 2
9 1
7
4
4
-
6 2 41
3 3 9 20
20
6
20 8
4 4
10
4
8
7
8 11 174
4 1 6 3 105
4.3.1.3 Nosatci a mandelinky Jaromír Strejček Charakteristické skupiny indikačních druhů fytofágních brouků pro jednotlivé typy biotopů
Úvod. Základem tohoto přehledu - doplňku, je členění podle typů biotopů dle publikace Chytrý M.,Kučera T.,Kočí M.:"Katalog biotopů České republiky". Praha 2001. Dosavadní znalosti o rozšíření a binomii fytofágních brouků (čeledi mandelinkovití CHRYSOMELIDAE s.lato, BRUCHIDAE, URODONIDAE, ANTHRIBIDAE a nosatcovitíCURCULIONIDAE s. lato) neumožňují zatím podrobnější členění typů biotopů na podtypy v publikaci uváděné. To bude otázka dalších dlouhodobých etap pro přesnější doplnění. Jsou proto v přehledu uvedeny často v jednom typu biotopu i druhy vzájemně biogicky odlišné a společně se nevyskytující. U druhů reliktních (kategorie R) je vždy nutno počítat s velmi lokálním a mozaikovitým výskytem - nikdy se nevyskytují pohromadě na příslušném biotopu! Výběr druhů v přehledu je výsledkem dlouhodobé vlastní zkušenosti a poznatků a údajů v různé literatůře. Nicméně krátký termín neumožňuje důkladnější zpracování a jde tedy o první zkušební verzi, která bude muset být ještě velmi podstatně postupně dlouhodobě doplňována a upřesňována. Konstatuji, že i u těchto na rostliny vázaných a dosti sledovaných skupin brouků jsou u převážného počtu druhů údaje o vývoji a vazbách na biotopy velmi skrovné a nepřesné nebo zcela neznámé. Uvedeny jsou pouze druhy označené R = ekologická kategorie pro druhy reliktní, na bytí silně ohrožené každou změnou biotopu, a druhy označené T = typické pro daný biotop, vždy ohrožené změnami a zásahy v biotopu. Do přehledu nejsou zařazeny druhy kategorie E = expanzivní, přizpůsobivé, schopné adaptace na změny biotopu. U všech typů lesů jsou významné všechny druhy nosatců rodu Acalles. Nejsou vázány na určité druhy dřevin, ale na drobné odumřelé větévky (i ležící) napadené houbami. Jsou bezkřídlí a víceleté sledování prokázalo, že se vyskytují pouze v lesích kontinuálních! V lesích založených na dlouhodobém bezlesí (například obory na bývalých polích) nebili nikdy zjištěni. Jsou proto indikátorem kontinuálního lesa, tj. lesa, který v plné biologické hodnotě nelze umělou výsadbou na nelesní půdě nově vytvořit. Druhy rodu Acalles jsou proto vesměs zařazeny do kategorie R (reliktní). Druhy R = reliktní jsou vždy jaksi navíc ! Jsou na biotopu přežívající a dokumentují jeho vysokou zachovalost a přirozenost a proto i hodnotu území (patrně by území zasluhovalo zákonnou ochranu). Navrhovaná hodnota korekčního koeficientu za každý přítomný druh je 1,02 až do maximální hodnoty 1,6. Druhy T = typické nezvyšují stanovenou bodovou hodnotu biotopu
278
Přehled biotopů a na ně vázaných druhů Zkratky: CHR - CHRYSOMELIDAE, BR - BRUCHIDAE, UR - URODONIDAE, ANT - ANTHRIBIDE, CURC - CURCULIONIDAE. (Druhy zjištěné pouze v Čechách = (B), pouze na Moravě = (M)).
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Druh hmyzu V – Vodní toky a nádrže V 1 – Makrofytní vegetace přirozených eutrofních a mezotrofních vod. Ceratophyllum CURC – R- Bagous subcarinatus Gyll. Lemna CURC – T- Tanysphyrus lemnae lemnae (Payk.) Myriophyllum CHR – R- Macroplea appendiculata (Pnz.) CURC – R- Bagous longitarsus C.G.Thoms. R- Eubrychius velutus (Becker) R- Phytobius leucogaster (Marsh.) Nuphar CHR – T- Donacia crassipes F. CURC – R- Bagous rotundicollis Boh. (M) Nymphea CHR – T- Donacia crassipes F. CHR – T- Galerucella nymphaeae (L.) Persicaria amphibia CHR – T- Galerucella aquatica (Geoffr.) CURC – R- Rhinoncus albicinctus Gyll. Potamogeton natans CHR – T- Donacia versicolorea Brahm. Stratiodes aloides CURC – R- Bagous binodulus (Hbst.) CURC – R – B. glabrirostris (Hbst.) Utricularia CHR – R- Longitarsus nigerrimus (Gyll.) Ricciocarpus CURC – R- Tanysphyrus ater Blatchley V 2 – Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod Alisma CHR – R- Donacia dentata Hoppe CURC – R- Bagous robustus Bris. CURC – T- Hydronomus alismatis (Marsh.) Butomus umbellatum CHR – R- Donacia tomentosa Ahr Lemna CURC – R- Bagous nodulosus Gyll. CURC – T- Tanysphyrus lemnae lemnae (Payk.) Oenanthe aquatica CHR – T- Prasocuris phelandrii (L.) CURC – T- Lixus paraplecticus (L.) CURC – T- Hypera adspersa (F.) CURC – R- H. arundinis (Payk.) Potamogeton natans CHR – T- Donacia versicolorea Brahm. Potamogeton CURC – R- Bagous limosus (Gyll.) Ricciocarpus CURC – R- Tanysphyrus ater Blatchley Rorippa amphibia CHR – T- Phaedon cochleariae (F.) CURC – R- Phyllotreta dilatata Thoms. CURC – R- Lixus myagri Ol. CURC – R- Amalorrhynchus melanarius (Steph.)
279
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina
Druh hmyzu CURC - T- Poophagus sysimbrii (F.) CURC - R- P. hopfgarteni Tourn. CURC - T- Ceutorhynchus scapularis Gyll. Sagittaria sagittifolia CHR - T- Donacia dentata Hoppe Sparganiuum CHR - T- Donacia aquatica L. CHR -T- D. bicolora Zchach CHR - T - D. marginata Hoppe CHR - T- D. simplex F. CHR -T - Plateumaris sericea (L.) V 3 - Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní Carex CHR - T- Donacia impressa Payk. CHR - R- D. springeri J.Muell. CHR - T- D. brevicornis Ahr. CHR - R- D. obscura Gyll. CHR - T- D. antiqua Kunze CHR - R- D. brevitarsis Thoms. CHR - T- D. thalassina Germ. CHR - T- Plateumaris sericea (L.) CHR - T- P. consimilis Schrnk. CHR - T- P. affinis (Kunze) CHR - T- P. rustica (Kunze) Lemna CURC - T- Tanysphyrus lemnae lemnae (Payk.) Potamogeton natans CHR - T- Donacia versicolorea Brahm. Potamogeton CURC - R- Bagous limosus (Gyll.) Ricciocarpus CURC - R- Tanysphyrus ater Blatchley Sparganium CHR - T- Donacia aquatica L. CHR - T- D. bicolora Zchach. CHR - T- D. marginata Hoppe CHR - T- D. simplex F. CHR - T- Plateumaris sericea (L.) Utricularia CHR - R- Longitarsus nigerrimus (Gyll.) CURC - R- Bagous petro (Hbst.) V 4 - Makrofytní vegetace vodních toků Butomus umbellatum CHR - R- Donacia tomentosa Ahr. Cardamine amara CHR - T- Phaedon cochleariae (F.) CHR - R- P. concinnus Steph. CHR - T- Phyllotreta exclamationis (Thnbg.) Myriophyllum CURC - R- Pelenomus canaliculatus (Fahrs.) Potamogeton CURC - R- Bagous lutosus (Gyll.) Sagittaria sagittifolia CHR - T- Donacia dentata Hoppe CHR - T- D. bicolora Zchach. Sparganium CHR - T- Donacia marginata Hoppe Veronica beccabunga CURC - T- Gymnaetron beccabungae (L.) CURC - T- G. villosulum Gyll. M - Mokřady a pobřežní vegetace M 1 - Rákosiny a vegetace vysokých ostřic
280
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Alisma
Barbarea vulgaris Berula erecta Bolboschemus maritimus Butomus umbellatum
Caltha palustris
Calystegia sepium Carex
Comarum palustre Equisetum
Eleocharis Epilobium Glyceria
Iris pseudacorus
Druh hmyzu CHR - T- Donacia dentata Hoppe CURC - R- Bagous robustus Bris. CURC - T- Hydronomus alismatis (Marsh.) CURC - R- Lixus myagri Ol. CURC - T- Lixus paraplecticus (L.) CHR - T- Donacia brevicornis Ahr. CHR - T- Donacia sparganii Ahr. CHR - R- D. tomentosa Ahr CURC - R- Bagous nodulosus Gyll. CHR - T- Hydrothassa marginella (L.) CHR -R- H. hannoverana (F.) CHR -T- Prasocuris phelandrii (L.) CHR - T- Longitarsus rubiginosus (Foudr.) CHR - T- Donacia impressa Payk. CHR - T- D. brevicornis Ahr. CHR - R- D. springeri J.Muell. CHR - R- D. obscura Gyll. CHR - T- D. antiqua Kunze CHR - R- D. brevitarsis Thoms. CHR - T- D. thalassina Germ. CHR - T- Plateumaris sericea (L.) CHR - T- P. consimilis Schrnk. CHR - T- P. affinis (Kunze) CHR - T- P. rustica (Kunze) CHR - T- Chaetocnema mannerheimi (Gyll.) CHR - R- Ch. obesa (Boield.) CHR - R- Ch. subcoerulea (Kutsch.) CHR - T- Ch. major major (Duv.) CURC - T- Limnobaris dolorosa (Goeze) CHR - T- Galerucella sagittariae (Gyll.) CURC - T- Pelenomus comari (Hbst.) CHR - T- Hippuriphila modeeri (L.) CURC - R- Bagous collignensis (Hbst.) CURC - R- B. lutulentus lutulentus Gyll. CURC - R- B. robustus Bris. CURC - T- Grypus equiseti (F.) CURC - R - G. brunnirostris (F.) CHR - R- Chaetocnema aerosa (Letz.) CHR - T- Altica palustris Wse. CHR - R- A. impressicollis Reiche CHR - T- Donacia semicuprea Pnz. CHR - R- D. malinovskyi Ahr. CHR - R- D. fennica Payk. CURC - R- Dicranthus majzlani Kod.,Holec.,Behne CHR - T- Aphtona nonstriata (Goeze) CURC - T- Mononychus punctumalbum (Hbst.)
281
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Lemna Lycopus europaeus Lythrum salicaria
Mentha aquatica
Myosotis palustris Peucedanum palustre Phragmites australis
Persicaria mitis Polygonum amphibium P. hydropiper Polygonum Ranunculus
Rorippa amphibia
Rumex hydrolapathum Sagittaria sagittifolia Scirpus
Druh hmyzu CURC - T- Tanysphyrus lemnae lemnae (Payk.) CURC - R- Datonychus arquatus (Hbst.) CURC - T- D. melanostictus (Marsh.) CHR - T- Galerucella calmariensis (L.) CHR - T- G. pusilla (Duft.) CHR - T- Aphtona lutescens (Gyll.) CHR - T- Psylliodes picina (Marsh.) CURC - R- Hylobius transversovittatus (Goeze) CURC - R- Nanophyes hemisphaericus (Ol.) CURC - R- N. circumscriptus Aubé CURC - R- N. brevis Boh. CHR - T- Longitarsus ferrugineus (Foudr.) CHR - R- Dibolia occultans (Koch) CURC - R- Apion vicinum Kby. CURC - R- Donus intermedius (Boh.) CURC - T - Datonychus melanostictus (Marsh.) CHR - T- Longitarsus monticola Kutsch. CURC - T- Hypera adspersa (F.) CHR - T- Donacia clavipes F. CHR - R- D. fennica Payk. CHR - T- Plateumaris braccata (Scop.) CURC - R- Dicranthus elegans (F.) CURC - R- Dicranthus majzlani Kod.,Holec.,Behne CURC - R- Rhinoncus bosnicus Schtze. CURC- T- Pelenomus quadricorniger Colonelli CURC- R- P. velaris Gyll. CURC- T- Pelenomus waltoni (Boh.) CURC - R- Pelenomus quadrituberculatus (F.) CURC - R- Homorosoma validirostris Gyll. CHR - T- Hydrothassa glabra (Hbst.) CHR - T- H. marginella (L.) CURC - R- Bagous tempestivus (Hbst.) CHR - T- Phaedon cochleariae (F.) CHR - R- Phyllotreta dilatata Thoms. CURC - R- Lixus myagri Ol. CURC -R- Amalorrhynchus melanarius (Steph.) CURC -T- Poophagus sysimbrii (F.) CURC -R- P. hopfgarteni Tourn. CURC - T- Ceutorhynchus scapularis Gyll. CURC - R- Apion hydrolapathi Marsh. CURC -R- Lixus bardanae (F.) CHR - T- Donacia dentata Hoppe CHR - T- Donacia vulgaris Zett. CHR - T- D. impressa Payk. CHR - T - D. thalassina Germ. CHR - T- D. brevicornis Ahr.
282
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina
Druh hmyzu CHR - R- D. obscura Gyll. CHR - R- Chaetocnema aerosa (Letzn.) CURC - T- Notaris scirpi (F.) CURC - R- N. maerkeli (Boh.) CURC - R- Thryogenes festucae (Hbst.) CURC - T- Limnobaris t-lbum atriplicis (F.) Scutellaria CHR - T- Phyllobrotica quadrimaculata (L.) Sium latifolium CHR - T- Prasocuris phelandrii (L.) CURC - T- Lixus paraplecticus (L.) CURC - R- Hypera arundinis (Payk.) Solanum dulcamara CHR - T- Epithrix pubescens (Koch) CHR - T- Psylliodes affinis (Payk.) CHR - T- P. dulcamarae (Koch) Sparganium CHR - T- Donacia aquatica L. T- D. bicolora Zchach. CHR - T- D. marginata Hoppe CHR - T- D. simplex F. CHR - T- Plateumaris sericea (L.) CURC - R- Bagous lutosus Boh. Stachys palustris CHR - R- Longitarsus tristis Wse. - (M) CURC - T- Thamiocolus viduatus (Gyll.) Typha angustiffolia CHR - T- Donacia cinerea Hbst. CHR - T - D. vulgaris Zett. T.latifolia CHR - T- Donacia vulgaris Zett. CURC - R- Notaris bimaculatus (F.) Veronica anagallis-aquatica CURC - R- Gymnaetron stimulosum (Germ.) CURC - T- G. villosulum Gyll. CURC - T- G. veronicae (Germ.) M 2 - Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin Alopecurus CURC - T- Bagous tubulus Cald.et O.Br. Eleocharis CHR - R- Chaetocnema aerosa (Letz.) Lythrun hyssopifolia CURC - R- Nanophyes hemisphaericus Ol. Peplis portula CURC - R- Nanophyes saahlbergi (C.R.Saahlb.) CURC - R- N. globulus Germ. (M) CURC - R - N. gracilis Redtb. (M) CURC - R- Pelenomus olssoni (Israelson) Pulicaria vulgaris CHR - R- Cassida (Pilemostoma) fastuosa (Schall.) CURC - R- Lachnaeus crinitus (Boh.) (M) CURC - R- Baris analis (Ol.) (M) Ranunculus sceleratus CHR - T- Prasocuris phelandrii (L.) Ranunculus CHR - T- Hydrothassa glabra (Hbst.) CURC - R- Bagous tempestivus (Hbst.) CURC - R- Leiosoma deflexum (Pnz.) M 3 - Vegetace vytrvalých obojživelných bylin Eleocharis CURC - R- Thryogenes nereis (Payk.) Peplis portula CURC - R- Nanophyes saahlbergi (C.R.Saahlb.) CURC - R- N. globulus Germ. (M)
283
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Ranunculus
Druh hmyzu CURC - R- N. gracilis Redtb. (M) CHR - T- Hydrothassa glabra (Hbst.) CHR - T- H. marginella (L.) CHR - T- Longitarsus atricillus (L.) CURC - R- Bagous tempestivus (Hbst.)
M 4 - Štěrkové říční náplavy Epilobium angustifolium Mentha aquatica
CURC - T- Auleutes epilobii (Payk.) CHR - T- Longitarsus ferrugineus (Foudr.) CURC - R- Apion vicinum Kby. CURC - T- Datonychus melanostictus (Marsh.) M. longifolia CHR - T- Longitarsus ferrugineus (Foudr.) CURC - T- Datonychus melanostictus (Marsh.) Salix (keřové) CHR - T- Zeugophora flavicollis (Marsh.) CHR - R- Labidostomis cyanicornis (Germ.) - (M) CHR - R- L. pallidipennis (Gebl.) - (M) CHR - T- Smaragdina salicina (Scop.) CHR - T- Pachybrachis hieroglyphycus (Laich.) CHR - T- P. suturalis Wse. CHR - T- P. sinuatus Muls.et Rey CHR - T- Plagiodera versicolorea (Laich.) CHR - T- Chrysomela saliceti Wse. CHR - T- Phratora vulgatissima (L.) CHR - T- P. laticollis Suffr. CHR - T- Crepidodera fulvicornis (F.) CHR - T- C. plutus (Latr.) CHR - R- Chaetocnema semicoerulea (Koch) (M) CURC - T- Pselaphorhynchites longiceps (Thoms.) CURC - T- Apion minimum Hbst. CURC - R- Phyllobius cinerascens (F.) (M) CURC - R- Polydrusus impressifrons Gyll. CURC - R- Chlorophanus graminicola Schoenh. (M) CURC - R- Ch. viridis viridis (L.) CURC - R- Leucosomus pedestris (Poda) (M) CURC - R- Dorytomus majalis (Payk.) CURC - R- D. salicinus (Gyll.) CURC - R- D. villosulus (Gyll.) CURC - T- Acalyptus carpini (F.) CURC - T- A. sericeus Gyll. CURC - T- Curculio salicivorus Payk. CURC - T- Ellescus bipunctatus (L.) CURC - T- Cryptorhynchidius lapathi (L.) Tussilago farfara CURC - T- Rhamphus pulicarius (Hbst.) M 5 - Devětsilové lemy horských potoků Aconitum variegatum CHR - R- Galeruca laticollis (Sahlb.) CURC - R- Neocrepidodera cyanescens (Dft.) Aegopodium podagraria CHR - R- Oomorpus concolor Sturm
284
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Chaerophyllum
Petasites
Salvia glutinosa
Symphytum officinale M 7 - Bylinné lemy nížinných řek Calystegia sepium Chaerophyllum bulbosum Galega officinalis Myosoton aquaticus Ranunculus sceleratus Solanum dulcamara
R - Prameniště a rašeliniště R 1 - Prameniště Cardamine amara
Caltha palustris Equisetum Eriophorum Glyceria fluitans Swertia perennis
Druh hmyzu CHR - R - Chrysolina rufa squalida Suffr. CHR - R- Chrysolina rufa squalida Suffr. CHR - R- Ch. marcasitica Germ. CHR - R- Ch. crassimargo Germ. CHR - R- Ch. purpurascens purpurascens Germ. CHR - T- Oreina alpestris alpestris (Schumm.) (M) CHR - R- O. bifrons decora (Richt.) (M) CHR - T- O. cacaliae bohemica Wse. (B) CHR - T- O. cacaliae senecionis (Shcumm.) CHR - T- O. intricata intricata (Germ.) CURC - R- Otiorhynchus morio (F.) CURC - R - O. equestris (Richt.) CURC - R- O. lepidopterus (F.) CURC - R- Liophloeus lentus Germ. CURC - T- Liparus glabrirostris Küst. CURC - T- L. germanus (L.) CURC - T- Donus ovalis (Boh.) CURC - R- D. oxalidis (Hbst.) CURC - T- D. comatus (Boh.) CHR - R- Chrysolina fimbrialis fimbrialis Küst. (M) CURC - R- Donus palumbarius (Germ.) CURC - R- D. velutinus (Boh.) (M) CHR - T- Longitarsus symphyti Hktgr. CURC - T- Mogulones symphyti (Bed.) CHR - T- Longitarsus rubiginosus (Foudr.) CURC - T- Lixus iridis (Ol.) BR - T- Bruchidius imbricornis (Pnz.) CHR - T- Sclerophaedon carniolicus (Germ.) CURC - T- Hypera diversipunctata (Schrnk.) CHR - T- Prasocuris phelandrii (L.) CHR - T- Epithrix pubescens (Koch) CHR - T- Psylliodes affinis (Payk.) CHR - T- P. dulcamarae (Koch)
CHR - T- Phaedon cochleariae (F.) CHR - T- Phyllotreta exclamationis (Thnbg.) CHR - T- Ph. tetrastigma (Com.) CHR - T- Hydrothassa marginella (L.) CHR - T- Prasocuris phelandrii (L.) CHR - T- Hippuriphila modeeri (L.) CURC - T- Grypus equiseti (F.) CHR - R- Plateumaris discolor Pnz. CHR - T- Donacia semicuprea Pnz. CURC - R- Smicronyx swertiae Voss - (?B)
285
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Druh hmyzu Viola CURC - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) R 2 - Slatiniště + přechodová rašeliniště Betula nana CHR - R- Coeliodes nigritarsis Hartm. B. pubescens CHR - R- Chrysomela lapponica (L.) CHR - R- Altica aenescens Wse. CURC - R- Coeliodes nigritarsis Hartm. Carex CHR - R- Neocrepidodera nigritula (Gyll.) CHR - R- Chaetocnema sahlbergi (Gyll.) CURC - T- Limnobaris t-album atriplicis (F.) Epilobium CHR - T- Altica palustris Wse Eriophorum CHR - R- Plateumaris discolor Pnz. Ranunculus CHR - T- Hydrothassa marginella (L.) Viola palustris CHR - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) R 3 - Vrchoviště Betula nana CHR - R- Coeliodes nigritarsis Hartm. B. pubescens CHR - R- Chrysomela lapponica (L.) CHR - R- Altica aenescens Wse. CURC - R- Coeliodes nigritarsis Hartm. Calluna vulgaris CHR - T- Lochmaea suturalis (Thoms.) CHR - T- Altica oleracea breddini Mohr CURC - T- Micrelus ericeae (Gyll.) Carex CURC - T- Limnobaris t-album atriplicis (F.) Eriophorum CHR - R- Plateumaris discolor Pnz. Picea abies CURC - T- Otiorhynchus niger (F.) CURC - R- O. equestris (Richt.) CURC - R- O. labilis Stierl. CURC - R- O. lepidopterus (F.) CURC - R- Pissodes scabricollis Miller CURC - T- Magdalis nitida (Gyll.) Pinus mugo CURC - T- Pissodes piniphilus (Hbst.) CURC - R- P. validirostris Sahlb. CURC - T- Magdalis memnonia (Gyll.) CURC - T- M. linearis (Gyll.) CURC - T- M. violacea (L.) Salix (křovité) CHR - R- Cryptocephalus decemmaculatus (L.) CHR - R- C. frenatus Laich. CHR - T- C. pallida (L.) CHR - T- Crepidodera fulvicornis (F.) CURC - T- Coenorrhinus longiceps (Thoms.) CURC - T- Apion minimum Hbst. CURC - T- Dorytomus rufatus Bedel CURC - T- Acalyptus carpini (F.) CURC - T- Curculio salicivorus Payk. CURC - T- Rhynchaenus angustifrons (West.) - (B) S - Skály, sutě a jeskyně S 1 - Skály
286
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Allium Aurinia saxatilis
Biscutella laevigata Calamagrostis Calluna vulgaris
Campanula Cardaminopsis arenosa Carex Dianthus carthusianorum
Hieracium Hylotelephium maximum S 1.3-4 - Droliny Betula pendula Convallaria majalis Cytisus nigricans
Lilium martagon Mercurialis perennis Polygonatum odoratum Silene
Vincetoxicum hirundinaria S 2 - Pohyblivé sutě Galeopsis Hylotelephium maximum Origanum vulgare
Vincetoxicum hirundinaria A - Alpinské bezlesí A 1 - Alpinské trávníky Bistorta major
Druh hmyzu CURC - T- Ophroninus suturalis (F.) CHR - T- Psylliodes instabilis Foudr. CURC - T- Ceutorhynchus ignitus Germ. CURC - R- C. lukesi Tyl CURC - T- C. puncticollis Boh. CHR - R- Psylliodes toelgi Hktgr. CHR - R- Chaetocnema chlorophana (Duft.) CHR - T- Lochmaea suturalis (Thoms.) CHR - T- Altica oleracea breddini Mohr CURC - T- Micrelus ericae (Gyll.) CURC - T- Miarus graminis (Gyll.) CURC - R- Ceutorhynchus hirtulus Germ. CHR - R- Chaetocnema compressa (Letzn.) CHR - T- Cassida haemisphaerica Hbst. CURC - T- Sibinia subeliptica Desbr. CURC - T- Hypera arator (L.) CURC - R- Comasinus setiger (Beck.) CURC - T- Apion sedi Germ. CHR - R- Labidostomis tridentata (L.) CHR - R- Cryptocephalus punctiger Payk. CHR - T- Lilioceris merdigera (L.) CURC - R- Apion flavofemoratum Hbst. CURC - T- A. corniculatum Germ. CURC - T- A. elongatulum Desbr. CHR - T- Lilioceris merdigera (L.) CHR - T- Hermeophaga mercurialis (F.) CURC - T- Apion pallipes Kby. CHR - T- Lilioceris merdigera (L.) CHR - T- Cassida hemisphaerica Hbst. CURC - T- Sibinia viscariae (L.) CURC - T- S. tibialis Gyll. CHR - R- Eumolpus asclepiadeus Pall. CURC - R- Otiorhynchus pinastri (Hbst.) CHR - T- Apteropeda orbiculata (Marsh.) CURC - T- Datonychus angulosus (Boh.) CURC - T- Apion sedi Germ. CHR - T- Cryptocephalus vittula Suffr. CURC - R- Apion flavimanum Gyll. CURC - R- Datonychus magnini (Hoffm.) CHR - R- Eumolpus asclepideus (Pall.) CURC - R- Otiorhynchus pinastri (Hbst.)
CURC - R- Plinthus tischeri Germ.
287
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina
Druh hmyzu CURC - R- P. findeli Boh. (B) CURC - R- P. sturmi (Germ.) Calluna vulgaris CHR - T- Lochmaea suturalis (Thoms.) CHR - T- Altica oleracea breddini Mohr Carex CURC - R- Notaris aterrimus (Hampe) Cetraria islandica CHR - R- Chrysolina lichenis lichenis Richt. (B) CHR -R- Ch. lichenis moravica Wse. (M) A 2 - Alpinská a subalpinská keříčková vegetace Bistorta major CURC - R- Plinthus tischeri Germ. CURC - R- P. findeli Boh. (B) CURC - R- P. sturmi (Germ.) Calluna vulgaris CHR - T- Lochmaea suturalis (Thoms.) CHR - T- Altica oleracea breddini Mohr Carex CURC - R- Notaris aterrimus (Hampe) Cetraria islandica CHR - R- Chrysolina lichenis lichenis Richt. (B) CHR - R- Ch. lichenis moravica Wse. (M) A 4 - Subalpinská vysokostébelná vegetace Aconitum CHR - R- Neocrepidodera cyanescens (Dft.) Bistorta major CURC - R- Plinthus tischeri Germ. CURC - R- P. findeli Boh. (B) Calamagrostis CHR - R- Oulema erichsoni Suffr. (M) Cirsium CHR - T- Lema cyanella (L.) Oxalis acetosella CURC - R- Rutidosoma fallax (Otto) Ranunculus CHR - R- Neophaedon pyritosus (Rossi) Senecio ovatum CHR - R- Oreina speciosissima ignita (Letz.) (M) CURC - R- Otiorhynchus morio (F.) Thymus CHR - R- Longitarsus rubellus (Foudr.) Viola lutea CURC - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) A 5 - Skalní vegetace sudetských karů. Delphinium elatum CURC - R- Ranunculiphilus pseudinclemens Dieckm. (M) Salix silesiaca CHR - T- Gonioctena intermedia Hell. A 7 - Kosodřevina. Bistorta major CURC - R- Plinthus tischeri Germ. CURC - R- P. findeli Germ. - (B) Picea abies CURC - T- Otiorhynchus niger (F.) CURC - T- O. fuscipes (Ol.) Pinus mugo CURC - T- Pissodes piniphilus (Hbst.) CURC - R- P. validirostris Sahlb. CURC - T- Magdalis memnonia (Gyll.) CURC - T- M. linearis (Gyll.) CURC - T- M. violacea (L.) Sorbus aucuparia CHR - R- Gonioctena intermedia Hell. CURC - R- Anthonomus conspersus Desbr. A 8 - Subalpinské listnaté křoviny Aconitum CHR - R- Neocrepidodera cyanescens (Duft.)
288
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Betula
Druh hmyzu CHR - T- Cryptocephalus punctiger Payk. CURC - T- Coenorhinus tomentosus (Gyll.) CURC - R- Deporaus mannerheimi (Humm.) CURC - T- Magdalis carbonaria (L.) CURC - T- Rhynchaenus jota (F.) Bistorta major CURC - R- Plinthus tischeri Germ. CURC - R - P. findeli Germ. - (B) Calamagrostis CHR - R- Oulema erichsoni Suffr. Equisetum CHR - T- Hippuriphila modeeri (L.) CURC - T- Grypus equiseti (F.) Lonicera nigra CURC - T- Rhynchaenus lonicerae (Hbst.) Polygonatum verticillatum CHR - T- Lilioceris merdigera (L.) Sorbus aucuparia CURC - R- Gonioctena intermedia Hell. CURC - R- Anthonomus conspersus Desbr. Salix CHR - T- Cryptocephalus exiguus CHR - T- C. saliceti Zebe CHR - R- Gonioctena linneana (Schrnk.) CHR - T- G. viminalis (L.) CHR - T- G. pallida (L.) CHR - T- Chrysomela saliceti Wse. CHR - T- Crepidodera fulvicornis (F.) CURC - T- Pselaphorhynchites tomentosus (Gyll.) CURC - T- P. longiceps (Thoms.) CURC - T- Apion minimum (Hbst.) CURC - R- Dorytomus dorsalis (L.) CURC - R- D. salicis Walt. CURC - R- D. salicinus (Gyll.) CURC - T- D. rufatus Bed. CURC - T- Acalyptus carpini (F.) CURC - T- Ellescus bipunctatus (L.) CURC - T- Curculio salicivorus Payk. CURC - T- Rhynchaenus salicis (L.) CURC - T- Rh. foliorum (Müll.) CURC - T- Rh. angustifrons (West.) CURC - T- Rhamphus pulicarius (Hbst.) Viola biflora CURC - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) T - Sekundární trávníky a vřesoviště T 1 - Louky a pastviny Achillea milefolium CHR - T- C. denticollis Suffr. CHR - T- C. prasina Jel. CURC - R- Coryssomerus capucinus (Beck.) CURC - R- Microplontus triangulum Boh. A. ptarmica CHR - T- Cassida sanguinosa Suffr. Alopecurus pratensis CURC - T- Bagous tubulus Cald.et O.Br. Anthriscus CURC - T- Lixus iridis (Ol.) CURC - T- Liparus coronatus (Goeze)
289
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Betonica officinalis Bistorta major Caltha palustris
Campanula patula Campanula Cardamine pratensis
Cardaminopsis halleri Carduus
Carex nigra Carex
Centaurea jacea Centaurea Cirsium palustre Cirsium
Crepis biennis Daucus carota Euphorbia palustre Euphorbia Geranium pratense G. palustre Hypericum maculatum H. tetrapterum Inula brittanica Iris sibirica Lathyrus pratensis
Druh hmyzu CHR - R- Dibolia foersteri Bach CURC - R- Rhinoncus henningsi Wgnr. CHR - T- Hydrothassa marginella (L.) CHR - R- H. hannoverana (F.) CHR - T- Prasocuris phelandrii (L.) CURC - T- Miarus graminis (Gyll.) CURC - T- M. monticola Petri CURC - R- Miarus distinctus Boh. - (M) CHR - T- Phyllotreta exclamationis (Thnbg.) CURC - R- Ceutorhynchus pectoralis Wse. CURC - T- C. cochleariae Gyll. CURC - T- Ceutorhynchus cochleariae Gyll. CURC - R- Apion carduorum Kby. - (M) CURC - R- Lixus cardui (Ol.) - (M) CURC - T- Larinodontes jaceae (F.) CURC - R- Larinus brevis (Hbst.) CURC - T- Cleonis pigra (Scop.) CHR - R- Neocrepidodera nigritula (Gyll.) CHR - R- Chaetocnema obesa (Boield.) - (M) CHR - R- Ch. subcoerulea (Kutsch.) - (M) CHR - T- Ch. major major (JduV.) CURC - R- Pseudocleonus grammicus (Pnz.) CHR - R- Sphaeroderma rubidum (Graells.) CURC - R- Lixus angustatus (F.) CHR - T- Lema cyanella (L.) CHR - T- Longitarsus apicalis (Beck.) CURC - R- Lixus angustatus (F.) CURC - T- Larinodontes jaceae (F.) CURC - R- L. sturnus (Schall.) - (M) CURC - R- Larinus brevis (Hbst.) CURC - T- Cleonis pigra (Scop.) CURC - T- Glocianus distinctus (Bris.) CURC - R- Mecaspis alternans (Hbst.) CURC - T- Liparus coronatus (Goeze) CHR - T- Altica palustris Wse. CHR - T- Aphtona violacea (Koch) CURC - T- Zacladus geranii (Payk.) CURC - T- Zacladus geranii (Payk.) CHR - T- Chrysolina geminata Payk. CHR - T- Ch. cuprina Duft. CHR - R- Chrysolina brunsvicensis Grav. - (B) CHR - R- Cassida murraea L. CURC - R- Lachnaeus crinitus (Boh.) - (M) CHR - T- Aphtona nonstriata (Goeze) CURC - T- Apion ervi Kby. CURC - T- A. afer Gyll.
290
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Lathyrus Leucanthemum vulgare
Lychnis flos-cuculi Lysimachia vulgaris
L. thyrsiflora Lythrum salicaria
Mentha longifolia
Myosotis palustris Plantago major Prunella vulgaris Ranunculus
Rumex obtusifolius Sanguisorba officinalis Saxifraga granulata Scirpus sylvaticus Scutellaria Silene Stachys palustris Symphytum officinale
Thalictrum lucidum Thymus pulegioides
Druh hmyzu CURC - T- A. craccae (L.) CURC - T- Apion craccae (L.) CHR - R- Cassida leucanthemi Bordy CURC - R- Apion stolidum Germ. CURC - T- Microplontus campestris Gyll. CURC - T- Hypera arator (L.) CHR - T- Lythraria salicariae (Payk.) CHR - T- Psylliodes picina (Marsh.) CURC - T- Tapinotus sellatus (F.) CHR - R- Galerucella grisescens (Joann.) CHR - T- Galerucella calmariensis (L.) CHR - T- G. pusilla (Duft.) CHR - T- Aphtona lutescens (Gyll.) CHR - T- Psylliodes picina (Maarsh.) CURC - R- Nanophyes circumscriptus Aubé CURC - R- Hylobius transversovittatus (Goeze) CHR - T- Longitarsus ferrugineus (Foudr.) CHR - R- Dibolia occultans (Koch) CURC - R- Apion vicinum Kby. CURC - R- Donus intermedius (Boh.) CURC - T- Datonychus melanostictus (Marsh.) CHR - T- Longitarsus monticola Kutsch. CHR - T- Longitarsus lewisii Baly CURC - R- Apion cineraceum Wenck. CHR - T- Hydrothssa glabra (Hbst.) CHR - T- H. marginella (L.) CHR - R- Longitarsus atricillus (L.) CURC - R- Bagous tempestivus (Hbst.) CURC - R- Lepyrus palustris palustris (Scop.) CHR - T- Altica helianthemi Allard CURC - T- Auletobius sanguisorbae (Schrnk.) CURC - R- Bagous diglyptus Boh. CURC - T- Notaris scirpi (F.) CURC - R - N. maerkeli (F.) CHR - T- Phyllobrotica quadrimaculata (L.) CURC - T- Sibinia viscariae (L.) CHR - T- Thaniocolus viduatus (Gyll.) CHR - T- Longitarsus symphyti Hkgr. CURC - T- Mogulones abbreviatulus (F.) CURC - T- M. symphyti (Bed.) CHR - R- Longitarsus brunneus (Duft.) CHR - R- Cryptocephalus pygmaeus CHR - T- Longitarsus obliteratus (Rosh.) CHR - R- Dibolia cryptocephala (Koch) CURC - T- Apion atomarium Kby. CURC - R - A. oblivium Schils.
291
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Trifolium dubium T. hybridum Trifolium
Trollius altissimus Vicia sepium
Vicia Viola T 2 - Smilkové trávníky Bistorta major Campnula Carlina acaulis Cardaminopsis halleri Hypericum maculatum Pedicularis silvaticus Silene vulgaris Thymus pulegioides
Viola T 3 - Suché trávníky Achillea collinum Achillea milefolium
Allium Alyssum montanum Alyssum calycinum Anthyllis vulneraria
Druh hmyzu CURC - R- A. hoffmanni Wgnr. CURC - T- Apion pubescens Kby. CURC - T- Apion meieri Desbr. CHR - T- Labidostomis longimana (L.) CURC - T- Apion varipes Germ. CURC - T- Hypera meles (F.) CURC - R- Tychius polylineatus Germ. CHR - R- Galeruca laticollis (Sahlb.) CURC - T- Apion aethiops Hbst. CURC - T- A. gyllenhalii Kby. CURC - R- A. ochropus Germ CURC - R - A. punctigerum Payk. CURC - T- Sitona waterhousei Waltl. CURC - R- Apion facetum Gyll. CURC - R- A. punctigerum Payk. CURC - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) CURC - T- Orobitis cyanea (L.) CURC - R- Plinthus tischeri Germ. CURC - R- P. findeli Germ. - (B) CURC - T- Miarus graminis (Gyll.) CURC - T- M. monticola Petri CURC - R- Larinus brevis (Hbst.) CURC - T- Ceutorhynchus cochleariae Gyll. CHR - T- Chrysolina cuprina Duft. CHR - R- Longitarsus holsaticus (L.) CURC - T- Sibinia viscariae (L.) CHR - R- Dibolia cryptocephala (Koch) CURC - T- Apion atomarium Kby. CURC - R- A. hoffmanni Wgnr. CURC - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) CHR - R- Chrysolina marginata (L.) CHR - R- Cassida rufovirens Suffr. CHR - R- C. aurora Wse. CHR - T- C. denticollis Suffr. CHR - T- C. prasina Jel. CURC - R- Coryssomerus capucinus (Beck.) CURC - R- Microplontus triangulum Boh. CURC - R- Ophroninus consputus (Germ.) CURC - T- O. suturalis (F.) CURC - R- Ceutorhynchus angustus Dieckm.et Smrecz. CURC - R- Ceutorhynchus wagneri Smrecz. CHR - R- Labidostomis lucida lucida (Germ.) CHR - R- Tituboea macropus (Ill.) - (M) CURC - R- Tychius schneideri (Hbst.)
292
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Arenaria serpylliffolia Artemisia campestris
A. absinthii A. pontica Asparagus officinalis
Astragalus austriacus A. danicus A. onobrychis A. cicer Aurinia saxatilis
Biscutella laevigata Campanula
Carex supina Carlina acaulis Centaurea scabiosa
C. stoebe Crambe tataria
Dianthus carhusianorum
Dorycnium germanicum Echium vulgare
Eryngium campestre Erysimum crepidifolium
Druh hmyzu CHR - R- Sibinia phalerata Steph. CHR - R- Galeruca interrupta Ol. CHR - R- G. pomonae (Scop.) CHR - R- G. dahli (Joann.) - (M) CHR - R- Cassida lineola Creutz. - (M) CURC - R- Apion sulcifrons Hbst. - (M) CURC - R- Baris nesapia Faust. CHR - R- Longitarsus absinthii Kutsch. CURC - R- Rh. smreczynskii Dieckm. (M) CHR - R- Longitarsus absinthii Kutsch. CHR - T- Crioceris duodecimpunctata (L.) CHR - R- C. quatuordecimpunctata (Scop.) (M) CHR - R- C. quinquepunctata (Scop.) (M) CURC - R- Tychius tridentinus Pen. CURC - R- Apion amethystinum Mill. - (M) CURC - R- Apion ergenense Becker - (M) CURC - R- Tychius subsulcatus Tourn. CURC - R- Tychius trivialis Boh. CHR - T- Psylliodes instabilis Foudr. CURC - T- Ceutorhynchus ignitus Germ. CURC - R- C. lukesi Tyl CHR - R- Psylliodes toelgi Hktgr. CURC - R- Miarus distinctus Boh. - (M) CURC - T- Miarus graminis (Gyll.) CURC - T- M. monticola Petri CHR - R- Chaetocnema compressa (Letzn.) CURC - R- Larinus brevis (Hbst.) CHR - R- Sphaeroderma rubidum (Graells.) CURC - R- Apion austriacum Wgnr. CURC - R- Rhynchaenus ermischi Dieckm. CHR - R- Cassida pannonica Suffr, CURC - R- Apion penetrans Germ. CURC - R- Baris carbonaria (Boh.) - (M) CURC - R- Ceutorhynchus arator Gyll. - (M) CURC - R- C. wellschmiedi Dieckm. - (M) CHR - T- Cassida hemisphaerica Hbst. CHR - R- C. subreticulata Sffr. CURC - T- Sibinia subeliptica Desbr. CURC - T- Hypera arator (L.) CURC - R- Tychius kulzeri Pen. CHR - R- Longitarsus echii (Koch) CURC - R- Rhabdorrhynchus varius (Hbst.) CURC - R- Pachycerus cordiger (Germ.) - (M) CHR - T- Dibolia timida (Ill.) CHR - T- Psylliodes instabilis Foudr. CURC - R- Baris laticollis (Maarsh.)
293
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina
Druh hmyzu CURC - T- Ceutorhynchus chlorophanus Rouget E. durum CURC - R- Ceutorhynchus strejceki Dieckm. Erysimum CHR - R- Psylliodes vindobonensis Hktgr. - (M) Euphorbia cyparissias CHR - R- Aphtona nigriscutis Foudr. CHR - R- A. abdominalis (Dft.) - (M) CHR - T- A. pygmaea Kutsch. CHR - T- A. atrocoerulea (Steph.) CHR - T- A. ovata Foudr. Euphorbia CHR - T- Aphtona czwalinai Wse. CHR - R- A. lacertosa Rosh. - (M) Galium CHR - R- Timarcha goettingensis (L.) CHR - R- T. rugulosa rugulosa H.Schaeff. - (M) CHR - R- T. tenebricosa moravica Bech. - (M) Hieracium CURC - R- Comasinus setiger (Beck.) CURC - R- Glocianus distinctus (Brisout) CURC - R- G. fennicus (Faust) CURC - R- G. pilosellus (Gyll.) - (M) Hylotelephium maximum CURC - T- Apion sedi Germ. Hypericum perforatum CHR - T- Chrysolina hyperici hyperici Forst. CHR - T- Ch. geminata Payk Helianthemum grandiflorum CHR - R- Aphtona herbigrada (Curt.) s. obscurum CHR - T- Altica oleracea breddini Mohr BR - R- Bruchidius cisti (F.) CURC - R- Rhynchites aethiops Bach CURC - R- Apion aciculare Germ. CURC - R- A. velatum Gerst. CURC - R- A. rugicolle Germ. Jasione montana CURC - R- Miarus micros (Germ.) Lotus corniculatus CURC - R- Sitona cinerascens Fhr. - (M) CURC - T- Tychius squamulatus Gyll. CURC - T- Hypera plantaginis (Deg.) Lychnis viscariae CURC - T- Sibinia viscariae (L.) Medicago falcata CHR - R- Gonioctena fornicata (Brügg.) - (M) CURC - R- Sitona longulus Gyll. CURC - R- S. callosus Gyll. CURC - T- S. waterhousei Waltl. CURC - T- S. inops Gyll. CURC - R- S. fuscocinerea (Marsh.) CURC - T- Tychius squamulatus Gyll. CURC - T- T. breviusculus Desbr. CURC - R- T. crassirostris Kirsch Ononis spinosa CURC - R- Apion jaffense Desbr. CURC - T- A. ononidis Gyll. CURC - T- A. ononis Kby. CURC T- Sitona ononidis Sharp
294
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Peucedanum Plantago lanceolata
P. media Rumex acetosella
Salvia pratensis
Salvia nemorosa Saxifraga granulata Silene ottites
Stachys recta
Teucrium chamaedrys Thlaspi montanum Trifolium montanum T. arvense
T. medium Trifolium
Thymus pulegioides
Druh hmyzu CHR - R- Coptocephala unifasciata (Scop.) CHR - R- C. rubicunda (Laich.) CHR - R- Chrysolina limbata limbata F. CHR - T- Longitarsus longiseta Wse. CURC - T- Mecinus collaris Germ. CURC - T- M. pyraster (Hbst.) CURC - R- Gymnaetron plantaginis Epph. CHR - T- Mantura chrysanthemi (Koch) CURC - T- Apion marchicum Hbst. CURC - R - A. affine Kby. CURC - T- A. haematodes Kby. CURC - T- A. rubiginosum Grill. CURC - R- A. rubens Waltl. CURC - T- Rhinoncus castor (F.) CHR - R- Dibolia schillingi Letzn. CHR - R- D. femoralis Redt.- (M) CHR - R- Cassida canaliculata Laich. - (M) CHR - R- C. atrata F. - (M) CURC - T- Apion elongatum Germ. CURC - R- Phrydiuchus topiarius (Germ.) CURC - R- Datonychus paszlavszkyi (Kuthy) CURC - R- Phrydiuchus speiseri (Schtze.) - (M) CURC - R- Bagous diglyptus Boh. CURC - R- Sibinia femoralis Germ. - (M) CURC - T- S. tibialis Gyll. CURC - R- S. vittata Germ. - (M) CHR - R- Phyllobrotica adusta Creutz. - (M) CHR - T- Dibolia cynoglossi (Koch.) CHR - T- D. rugulosa Redt. CHR - R- Longitarsus celticus Leonardi CHR - T- L. minusculus (Foudr.) CURC - R- Thamiocolus signatus Gyll. - (M) CHR - R- Longitarsus helvolus Kutsch. CHR - R- L. nanus (Foudr.) - (M) CURC - R- Ceutorhynchus similis Bris. CURC - R- Apion interjectum Desbr. CURC - T- Apion dissimile Germ. CURC - R- Tychius rufipennis Bris. - (M) CURC - T- T. pumilus Bris. CURC - R- T. cuprifer (Pnz.) - (M) CURC - R- Apion gracilipes Dietr. CURC - T- Sitona ambiguum Gyll. CURC - R- Tychius sharpi Tourn. CURC - R- T.pusillus Germ. - (M) CURC - R- T.lineatulus Steph. CHR - R- Cryptocephalus pygmaeus
295
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina
Verbascum lychnitis
V. thapsus
V. thapsiforme V. nigrum V. phoeniceum Viola T 4 - Lesní lemy Anthericum ramosum Chamaecytisus supinus Clematis recta Convallaria majalis Cytisus nigricans
Euphorbia cyparissias
Genista tinctoria Genista
Geranium sanguineum
Geranium Hypericum montanum H. perforatum Inula salicina
Druh hmyzu CHR - T- Longitarsus obliteratus (Rosh.) CHR - R- Dibolia cryptocephala (Koch) CURC - T- Apion atomarium Kby. CURC - R- A. oblivium Schils. CURC - R- A. hoffmanni Wgnr. CHR - R- Longitarsus foudrasi Wse. CURC - T- Gymnaetron asellus (Grav.) CURC - R- Cionus ganglbaaueri Wingelm. CURC - R- C. leonhaardi Wingelm. CURC - T- Gymnaetron asellus (Grav.) CURC - T- Cionus longicollis montanus Bris. CURC - R- C. olivieri Rosh. CURC - R- Cionus clairvillei Boh. CURC - T- Cionus olens F. CURC - T- C. nigritarsis Rtt. CURC - R- C. gebleri Gyll. - (M) CURC - T- Orobitis cyaneus (L.) CHR - T- Lilioceris merdigera (L.) CHR - T- Calomicrus circumfusus (Marsh.) CURC - R- Pachytichius sparsutus (Ol.) CHR - R- Argopus ahrensi (Germ.) CHR - T- Lilioceris merdigera (L.) CHR - T- Calomicrus circumfusus (Marsh.) CURC - R- Apion elongatulum Desbr. CURC - T- Polydrusus confluens Steph. CHR - R- Aphtona pygmaea Kutsch. CHR - T - A. atrocoerulea (Steph.) CHR - T- A. ovata Foudr. CURC - R- A. formaneki Wgnr. CHR - T- Calomicrus circumfusus (Marsh.) CURC - R- Apion flavofemoratum Hbst. CURC - R- A. compactum Desbr. CURC - T- A. corniculatum Germ. CURC - T- A. difficile Hbst. CURC - T- Polydrusus confluens Steph. CURC - R- Hypera vidua (Gené) - (B) CURC - T- Zacladus geranii (Payk.) CURC - T- Limobius borealis (Payk.) CURC - R- Zacladus exiguus (Ol.) - (M) CURC - T- Limobius borealis (Payk.) CHR - T- Chrysolina cuprina Dft. CHR - T- Chrysolina hyperici hyperici Forst. CHR - T- Ch. geminata Payk. CHR - R- Cassida panzeri Wse. - (M) CHR - R- C. ferruginea Goeze - (M)
296
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Laserpitium latifolium Lilium martagon Lithospermum puprpurocoeruleum Origanum vulgare
Peucedanum Polygonatum odoratum Salvia glutinosa S. pratensis
Silene nemoralis Stachys recta
Teucrium chamaedrys Trifolium alpestre T. medium Veronica teucrium Vicia sylvatica V. tenuifolia Vicia
Vincetoxicum hirundinaria Viola T 5 - Trávníky písčin a mělkých půd Alyssum montanum s. gmelini Armeria vulgaris Artemisia campestris
Druh hmyzu CURC - R- Liparus dirus (Hbst.) CHR - T- Liliocerus lilii (Scop.) CHR - R- Longitarsus aeneiccollis (Fald.) CHR - R- Cryptocephalus pygmaeus F. CURC - R- Apion flavimanum Gyll. CURC - R- Datonychus magnini (Hoffm.) CHR - R- Coptocephala unifasciata (Scop.) CHR - R- C. rubicunda (Laich.) CHR - T- Lilioceris merdigera (L.) CHR - R- Chrysolina fimbrialis Küst. CHR - R- Dibolia schillingi Letzn. CHR - R- D. femoralis Redt.- (M) CHR - R- Cassida canaliculata Laich. - (M) CHR - R- C. atrata F. - (M) CURC - T- Apion elongatum Germ. CURC - R- Donus palumbarius (Germ.) CURC - R- D. velutinus (Boh.) - (M) CURC - R- Phrydiuchus topiarius (Germ.) CURC - R- Datonychus paszlavszkyi (Kuthy) CURC - T- Sibinia viscariae (L.) CHR - T- Dibolia cynoglossi (Koch.) CHR - T- D. rugulosa Redt. CHR - R- Longitarsus celticus Leonardi CHR - T- L. minusculus (Foudr.) CURC - R- Thamiocolus signatus Gyll. - (M) CHR - R- Longitarsus helvolus Kutsch. CHR - R- L. nanus (Foudr.) - (M) CURC - R- Apion ruficrus Germ. CURC - R- Apion gracilipes Dietr. CHR - R- Longitarsus medvedevi Shapiro CURC - T- Apion ebeninum Kby. CURC - R- Apion dimidiatum Desbr. CURC - T- Apion spencei Kby. CURC - T- A. gyllenhalii Kby. CURC - R- A. facetum Gyll. CURC - T - A. vorax Hbst. CHR - R- Eumolpus asclepideus (Pall.) CURC - R- Otiorhynchus pinastri (Hbst.) CURC - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) CURC - T- Orobitis cyanea (L.) CURC - R- Ceutorhynchus angustus Dieckm. et Smrecz. CURC - R- Sibinia sodalis Germ. CHR - R- Galeruca interrupta Ol.
297
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina
Calluna vulgaris
Dianthus carthusianorum
D. deltoides Erodium cicutarium Eryngium campestre Euphorbia cyparissias
Filago arvensis Galium verum
Gypsophila fastigiata Hieracium pilosellum Jasione montana Linaria genistifolia
Plantago arenaria P. lanceolata
Poaceae div. Potentila argentea Rumex acetosella
Spergula
Druh hmyzu CHR - R- G. pomonae (Scop.) CHR - R- G. dahli (Joann.) - (M) CHR - R- Cassida lineola Creutz. - (M) CURC - R- Baris nesapia Faust. CHR - T- Lochmaea suturalis (Thoms.) CHR - T- Altica oleracea breddini Mohr CURC - T- Micrelus ericeae (Gyll.) CHR - T- Cassida hemisphaerica Hbst. CHR -R- C. subreticulata Sffr. CURC - T- Sibinia subeliptica Desbr. CURC - T- Hypera arator (L.) CURC - T- Cassida hemisphaerica Hbst. CURC - R- Hypera dauci (Ol.) CHR - T- Dibolia timida (Ill.) CHR - R- Aphtona nigriscutis Foudr. CHR - R- A. abdominalis (Dft.) - (M) CHR - T- A. pygmaea Kutsch. CHR - T- A. atrocoerulea (Steph.) CHR - T- A. ovata Foudr. CHR - R- Cassida seladonia Gyll. CHR - R- Timarcha goettingensis (L.) CHR - R- T. rugulosa rugulosa H.Schaeff. - (M) CHR - R- T. tenebricosa moravica Bech. - (M) CURC - R- Sibinia unicolor (Fahrs.) CURC - R- Comasinus setiger (Beck.) CURC - R- Miarus micros (Germ.) - (M) CHR - R- Chrysolina rossia Ill. CHR - R- Ch. gypsophilae Küst. CURC - R- Mecinus janthinus Germ. CURC - R- Gymnaetron collinum (Gyll.) CURC - R- G. smreczynskyi Fremuth CURC - R- Gymnaetron pirazzolii (Stierl.) - (M) CURC - R- G. ictericum Gyll. - (M) CHR - R- Chrysolina limbata limbata F. CHR - T- Longitarsus longiseta Wse. CURC - T- Mecinus collaris Germ. CURC - T- M. pyraster (Hbst.) CHR - R- Oulema tristis Hbst. CHR - T- Mantura chrysanthemi (Koch) CURC - T- Apion marchicum Hbst. CURC - R- A. affine Kby. CURC - R- A. rubens Waltl. CURC - T- Rhinoncus castor (F.) CHR - R- Psylliodes cucullata (Ill.) CURC - R- Sibinia pyrrhodactyla (Marsh.) CURC - T- Hypera arator (L.)
298
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Spergularia rubra Silene ottites
S. viscosa Teesdalia nudicaulis Thymus serpyllum Trifolium arvense
T. dubium Verbascum phoeniceum T 6 - Vegetaace efemér a sukulentů Alium Alyssum alyssoides Arabidopsis thaliana Arabis
Centaurea stoebe
Dianthus carthusianorum
Erodium cicutarium Euphorbia cyparissias
Hieracium pilosellum Jasione montana Trifolium arvense
T 7 - Slaniska Althaea officinalis Bolboschaemus maritimus Glaux maritima Inula brittanica Lotus tenuis
Druh hmyzu CURC - R- Gronops lunatus (F.) CURC - R- Sibinia variata Gyll. CURC - R- Sibinia femoralis Germ. - (M) CURC - T- S. tibialis Gyll. CURC - R- S. vittata Germ. - (M) CURC - T- Sibinia viscariae (L.) CURC - R- Ceutorhynchus posthumus Germ. CURC - R- C. pumilio (Gyll.) - (B) CURC - T- Apion atomarium Kby. CURC - T- Apion dissimile Germ. CURC - R- Tychius rufipennis Bris. - (M) CURC - T- T. pumilus Bris. CURC - R- T. cuprifer (Pnz.) - (M) CURC - R- Sitona callosus Gyll. CURC - R- Cionus gebleri Gyll. CURC - R- Ophroninus consputus (Germ.) CURC - T- O. suturalis (F.) CURC - R- Ceutorhynchus wagneri Smrecz. CURC - R- Ceutorhynchus griseus Bris. CURC - R - Ceutorhynchus atomus Boh. CURC - R- Ceutorhynchus unguicularis Thoms. CURC - R- Ceutorhynchus nigritulus Schtze. CURC - R- Ceutorhynchus nanus Gyll. CHR - R- Cassida pannonica Suffr. CURC - R- Apion penetrans Germ. CHR - T- Cassida hemisphaerica Hbst. CHR - R- C. subreticulata Sffr. CURC - T- Sibinia subeliptica Desbr. CURC - T- Hypera arator (L.) CURC - R- Hypera dauci (Ol.) CHR - R- Aphtona pygmaea Kutsch. CHR - T- A. atrocoerulea (Steph.) CHR - T- A. ovata Foudr. CURC - R- Comasinus setiger (Beck.) CURC - R- Miarus micros (Germ.) - (M) CURC - T- Apion dissimile Germ. CURC - R- Tychius rufipennis Bris. - (M) CURC - T- T. pumilus Bris. CURC - R- T. cuprifer (Pnz.) - (M) CHR - R- Podagrica menetriesi (Fald.) CHR - R- Donacia brevicornis Ahr. CURC - R- Pelenomus zumpti (Wgnr.) CHR - R- Cassida murraea murraaea L. CURC - R- Apion fallens Mars.
299
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Phragmites australis Plantago maritima s. ciliata Pulicaria dysenterica Scutellaria hastifolia Tetragonolobus maritimus T 8 - Nížinná až horská vřesoviště Calluna vulgaris Genista pilosa Hypericum perforatum Rumex acetosella Sorbus aucuparia
Druh hmyzu CURC - R- Sitona cinerascens Fahrs. CHR - R- Semicnema reitteri Wse. - (B) CURC - R- Trichosirocalus thalhammeri (Schtze) - (M) CHR - R- Pilemostoma fastuosa (Schall.) CURC - R- Lachnaea crinitus CHR - T- Phyllobrotica quadrimaculata (L.) BR - T- Bruchidius seminarius (L.) CHR - T- Lochmaea suturalis (Thoms.) CURC - T- Altica oleracea breddini Mohr CURC - T- A. corniculatum Germ. CURC - T- A. difficile Hbst. CURC - T- Ch. geminata Payk. CURC - T- Rhinoncus castor (F.) CHR - T- Gonioctena intermedia Hell. CURC - T- Rhynchites cupreus (L.) CURC - T- Magdalis barbicornis (Latr.)
K - Křoviny K 1 + K 2 - Mokřadní vrbiny a vrbové křoviny podél vodních toků Alnus incana CURC - Polydrusus ruficornis (Bonsd.) Barbarea vulgaris CURC - R- Ceutorhynchus pectoralis Wse. CURC - R- C. barbareae Suffr. Caltha palustris CHR - T- Hydrothassa marginella (L.) CHR - R- H. hannoverana (F.) CHR - T- Prasocuris phelandrii (L.) Chaerophyllum hirsutum CURC - T- Lixus iridis (Ol.) Epilobium angustifolium CURC - T- Auleutes epilobii (Payk.) Equisetum CHR - T- Hippuriphila modeeri (L.) CURC - T- Grypus equiseti (F.) Ficaria verna s. bulbifera CHR - T- Hydrothassa marginella (L.) Geranium palustre CURC - T- Zacladus geranii (Payk.) CURC - T- Limobius borealis (Payk.) G. pratense CURC - T- Zacladus geranii (Payk.) CURC - T- Limobius borealis (Payk.) Glyceria CHR - T- Donacia semicuprea Pnz. Hypericum maculatum CHR - T- Chrysolina geminata Payk. Inula brittanica CHR - R- Cassida murraea L. I. salicina CHR - R- Cassida panzeri Wse. - (M) CHR - R- C. ferruginea Goeze - (M) Iris sibirica CURC - R- Lachnaeus crinitus (Boh.) - (M) CHR - T- Aphtona nonstriata (Goeze) Lathyrus pratensis CURC - T- Apion ervi Kby. CURC - T- A. afer Gyll. CURC - T- A. craccae (L.) Leucanthemum vulgare CHR - R- Cassida leucanthemi Bordy CURC - R- Apion stolidum Germ.
300
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Lychnis flos-cuculi Lysimachia vulgaris Lythrum salicaria
Mentha longifolia
M. palustris Petasites
Plantago major Populus tremula
Prunella vulgaris Prunus padus
Ranunculus
Rumex obtusifolius Salix (křovité)
Druh hmyzu CURC - T- Microplontus campestris Gyll. CURC - T- Hypera arator (L.) CHR - T- Lythraria salicariae (Payk.) CHR - T- Psylliodes picina (Marsh.) CHR - T- Galerucella calmariensis (L.) CHR - T- G. pusilla (Duft.) CHR - T- Aphtona lutescens (Gyll.) CHR - T- Psylliodes picina (Maarsh.) CURC - R- Nanophyes circumscriptus Aubé CURC - R- Hylobius transversovittatus (Goeze) CHR - T- Longitarsus ferrugineus (Foudr.) CHR - R- Dibolia occultans (Koch) CURC - R- Apion vicinum Kby. CURC - T- Datonychus melanostictus (Marsh.) CHR - T- Longitarsus monticola Kutsch. CURC - T- Liparus glabrirostris Küst. CURC - T- L. germanus (L.) CURC - T- Donus ovalis (Boh.) CHR - T- Longitarsus lewisii Baly CHR - T- Zeugophora scutellaris Suffr. CHR - T- Gonioctena decemnotata (DeG.) CHR - T- Phratora laticollis Suffr. CHR - T- P. atrovirens Corn. CHR - R- Crepidodera lamina Bed. CURC - T- Ellescus scanicus (Payk.) CURC - T- Dorytomus affinis CURC - T- D. schoenherri Faust CURC - R- Apion cineraceum Wenck. CHR - R- Gonioctena intermedia Hell CURC - R- Anthonomus undulatus Gyll. CURC - T- A. humeralis (Pnz.) CURC - T- A. bituberculatus Thoms. CHR - T- Hydrothassa glabra (Hbst.) CHR - T- H. marginella (L.) CHR - T- Longitarsus atricillus (L.) CURC - R- Bagous tempestivus (Hbst.) CURC - R- Lixus bardanae (F.) CHR - T- Cryptocephalus exiguus CHR - T- C. saliceti Zebe CHR - R- Gonioctena linneana (Schrnk.) CHR - T- G. viminalis (L.) CHR - T- G. pallida (L.) CHR - T- Chrysomela saliceti Wse. CHR - T- Crepidodera fulvicornis (F.) CURC - T- Pselaphorhynchites tomentosus (Gyll.) CURC - T- P. longiceps (Thoms.)
301
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina
Druh hmyzu CURC - T- Apion minimum (Hbst.) CURC - R- D. salicis Walt. CURC - R- D. salicinus (Gyll.) CURC - T- D. rufatus Bed. CURC - T- Acalyptus carpini (F.) CURC - T- Ellescus bipunctatus (L.) CURC - T- Curculio salicivorus Payk. CURC - T- Rhynchaenus salicis (L.) CURC - T- Rh. foliorum (Müll.) CURC - T- Rh. angustifrons (West.) CURC - T- Rhamphus pulicarius (Hbst.) Sanguisorba officinalis CHR - T- Altica helianthemi Allard CURC - T- Auletobius sanguisorbae (Schrnk.) Saxifraga granulata CURC - R- Bagous diglyptus Boh. Scirpus silvaticus CURC - T- Notaris scirpi (F.) CURC - R- N. maerkeli (F.) Scutellaria CHR - T- Phyllobrotica quadrimaculata (L.) Silene CURC - T- Sibinia viscariae (L.) Symphytum officinale CHR - T- Longitarssus curtus (All.) CURC - T- Mogulones abbreviatulus (F.) CURC - T- M. symphyti (Bed.) Thalictrum lucidum CHR - R- Longitarsus brunneus (Duft.) Trifolium hybridum CURC - T- Apion meieri Desbr. Vicia CURC - R- Apion facetum Gyll. Viola lutea CURC - R- A. punctigerum Payk. CURC - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) V. palustris CURC - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) K 3 - Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny Acer campestre CURC - T- Bradybatus creutzeri Germ. Aegopodium podagraria CHR - R- Oomorphus concolor Sturm CHR - R- Chrysolina rufa squalida Suffr. Campanula CURC - R- Miarus distinctus Boh. - (M) CURC - T- Miarus graminis (Gyll.) CURC - T- M. monticola Petri Cornus sanguinea CHR - R- Altica brevicollis coryletorum Král Corylus avellana CURC - T- Apoderus coryli (L.) CURC - T- Curculio nucum L. CURC - R- Otiorhynchus fullo Schrank CURC - R- Anthonomus chevrolati Desbr. Crataegus CHR - T- Smaragdina affinis (Ill.) CHR -T- S. aurita (L.) CHR -R- S. xanthaspis (Germ.) - (M) CHR -R- Cryptocephalus schaefferi Schrnk. CHR -T- Luperus xanthopoda (Schrnk.) CURC - R- Coenorhinus interpunctatus (Steph.) CURC - R- Anthonomus sorbi Germ. - (M)
302
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Euonymus europaeus Fraxinus excelsior
Prunus spinosa Pyrus pyraster Rosa Sorbus aucuparia
Trifolium medium Viola K 4 - Nízké xerofilní křoviny Cytisus nigricans
Euphorbia cyparissias
Geranium sanguineum
Hylotelephium maximum Polygonatum odoratum P. spinosa Rosa Stachys recta
Teucrium chamaedrys Vincetoxicum hirundinaria L - Lesy L 1 - Mokřadní olšiny Alnus glutinosa
Druh hmyzu CURC - R- Rhamphus subaeneus Ill. CURC - R- Coeliodes mirabilis (A.et G.B.Villa) - (M) CURC - T- Lignyodes uniformis Desbr. - (M) CURC - T- L. suturatus Fairm. - (M) CURC - T- L. muerlei Ferr. - (M) CHR - T- Smaragdina affinis (Ill.) CURC - T- Rhynchites bacchus (L.) CURC - R- Rhynchites lenaeus Faust - (M) CURC - R- Anthonomus kirschi Desbr. CURC - R- Rhynchites hungaricus (Hbst.) - (M) CHR - T- Gonioctena intermedia Hell. CURC - T- Rhynchites cupreus (L.) CURC - T- Magdalis barbicornis (Latr.) CURC - R- Apion gracilipes Dietr. CURC - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) CURC - T- Orobitis cyanea (L.) CHR - T- Calomicrus circumfusus (Marsh.) CURC - R- Apion elongatulum Desbr. CURC - T - Polydrusus confluens Steph. CHR - R- Aphtona pygmaea Kutsch. CHR - T - A. atrocoerulea (Steph.) CHR - T- A. ovata Foudr. CURC - R- Hypera vidua (Gené) - (B) CURC - T- Zacladus geranii (Payk.) CURC - T- Limobius borealis (Payk.) CURC - T- Apion sedi Germ. CHR - T- Lilioceris merdigera (L.) CHR - T- Smaragdina affinis (Ill.) CURC - T- Rhynchites bacchus (L.) CURC - R- Rhynchites hungaricus (Hbst.) - (M) CHR - T- Dibolia cynoglossi (Koch.) CHR - T- D. rugulosa Redt. CHR - R- Longitarsus celticus Leonardi CHR - T- L. minusculus (Foudr.) CURC - R- Thamiocolus signatus Gyll. - (M) CHR - R- Longitarsus helvolus Kutsch. CHR - R- L. nanus (Foudr.) - (M) CHR - R- Eumolpus asclepideus (Pall.) CURC - R- Otiorhynchus pinastri (Hbst.)
CHR - T- Smaragdina flavicollis (Charp.) CHR - R- Cryptocephalus quinquepunctatus (Scop.) CHR - R- C. variegatus F. CHR - T- Linaeidea aenea (L.)
303
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina
Betula pubescens
Carex Glyceria Iris pseudacorus Lemna minor Lycopus europaeus Lysimachia vulgaris
Prunus padus
Solanum dulcamara
Viola palustris L 2 - Lužní lesy Acer campestre A. platanoides A. pseudoplatanus Aegopodium podagraria Alisma plantago-aquatica Alium ursinum Alnus glutinosa
Anemone nemorosa Caltha palustris Cornus sanguinea Equisetum
Druh hmyzu CURC - T- Anoplus roboris Suffr CURC - T- Rhynchaenus testaceus O.F.Mill. CHR - R- Chrysomela lapponica (L.) CHR - R- Altica aenescens Wse. CURC - R- Coeliodes nigritarsis Hartm. CURC - T- Limnobaris dolorosa (Goeze) CHR - T- Plateumaris affinis (Kunze) CHR - T- Aphtona nonstriata (Goeze) CURC - T- Mononychus punctumalbum (Hbst.) CURC - T- Tanysphyrus lemnae lemnae (Payk.) CURC - R- Datonychus arquatus (Hbst.) CURC - T- D. melanostictus (Marsh.) CHR - T- Lythraria salicariae (Payk.) CHR - T- Psylliodes picina (Marsh.) CURC - T- Tapinotus sellatus (F.) CHR - R- Gonioctena intermedia Hell. CURC - R- Anthonomus undulatus Gyll. CURC - T- A. humeralis (Pnz CURC - T- A. bituberculatus Thoms. CHR - T- Epithrix pubescens (Koch) CHR - T- Psylliodes affinis (Payk.) CHR - T- P. dulcamarae (Koch) CURC - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) CURC - T- Bradybatus creutzeri Germ. CURC - T- Bradybatus kellneri Bach CURC - R- Chonostropheus tristis (F.) CURC - T- Bradybatus fallax Gerst. CHR - R- Oomorphus concolor Sturm CHR - R- Chrysolina rufa squalida Suffr. CURC - T- Hydronomus alismatis (Marsh.) CURC - T- Tropiphorus elevatus (Hbst.) CHR - T- Smaragdina flavicollis (Charp.) CHR - R- Cryptocephalus quinquepunctatus (Scop.) CHR - R- C. variegatus F. CHR - T- Linaeidea aenea (L.) CURC - T- Anoplus roboris Suffr. CURC - T- Rhynchaenus testaceus O.F.Mill. CURC - T- Apion pallipes Kby. CURC - R- Leiosoma deflexum (Pnz.) CHR - T- Hydrothassa marginella (L.) CHR - T- Prasocuris phelandrii (L.) CHR - R- Altica brevicollis coryletorum Král CHR - T- Hippuriphila modeeri (L.) CURC - T- Grypus equiseti (F.) CURC - R- G. brunneirostris (F.)
304
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Euonymus europaeus Ficaria bulbifera Fraxinus excelsior
Iris pseudacorus Lonicera xylosteum Lysimachia vulgaris
Myosoton aquaticum Populus nigra
Prunus padus
Pulmonaria ofiicinalis
Quercus robur
Druh hmyzu CURC - R- Coeliodes mirabilis (A.et G.B.Villa) - (M) CHR - T- Hydrothassa marginella (L.) CURC - T- Lignyodes uniformis Desbr. - (M) CURC -T- L. suturatus Fairm. - (M) CURC -T- L. muerlei Ferr. - (M) CHR - T- Aphtona nonstriata (Goeze) CURC - T- Mononychus punctumalbum (Hbst.) CURC - T- Rhynchaenus lonicerae (Hbst.) CHR - T- Lythraria salicariae (Payk.) CHR - T- Psylliodes picina (Marsh.) CURC - T- Tapinotus sellatus (F.) CHR - R- Sclerophaedon carniolicus (Germ.) CURC - T- Hypera diversipunctata (Schrnk.) CHR - T- Zeugophora subspinosa (F.) CURC - T- Dorytomus dejeani Faust CURC - T- D. longimanus (Forst.) CURC - T T- Magdalis nitidipennis (Boh.) CHR - R- Gonioctena intermedia Hell. CURC - R- Anthonomus undulatus Gyll. CURC - T - A. humeralis (Pnz.) CURC - T- A. bituberculatus Thoms. CHR - T- Longitarsus pulmonariae Wse. CHR - R- L. lateripunctatus (Rosh.) - (M) CURC - R- Mogulones pallidicornis (Bris.) CURC - R- M. larvatus (Schtze.) CHR - R- Lachnaia sexpunctata (Scop.) CHR - T- Clythra quadripunctata (L.) CHR - R- Cryptocephalus cordiger (L.) CHR - R- C. imperialis Laich. CHR - T- Pachybrachis tessellatus (Ol.) CURC - T- Lasiorhynchites sericeus (Hbst.) CURC - T - L. cavifrons (Gyll.) CURC - T- L. olivaceus (Gyll.) CURC - T- Coenorhinus aeneovirens (Marsh.) CURC - R- Otiorhynchus perdix (Ol.) CURC - R- Phyllobius pictus (Stev.) CURC - R- Ph. incanus Gyll. CURC - T- Polydrusus marginatus Steph. CURC - R- P. viridicinctus Gyll. - (M) CURC - R- P. pterygomalis Boh. CURC - R- P. flavipes (DeG.) CURC - T- P. pilosus Gredl. CURC - T- P. picus (F.) CURC - T- Magdalis flavicornis (Gyll.) CURC - T- M. fuscicornis Desbr. CURC - T- M. exarata (Bris.)
305
TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina
Salix caprea
S. fragilis
Solanum dulcamara
Symphytum officinale
Ulmus laevis
Druh hmyzu CURC - R- Gasterocercus depressirostris (F.) CURC - R- Camptorrhinus statua (Rossi) CURC - R- Acallocrates denticollis (Germ.) CURC - T- Coeliodes dryados (Gmel.) CURC - T- C. siculus Schtze. CURC - R- C. ruber (Marsh.) CURC - T- C. erythroleucos (Gmel.) CURC - T- Rhynchaenus quercus (L.) CURC - R- Rh. pilosus (F.) CURC - R - Rh. erythropus (Germ.) - (M) CURC - T- Rh. signifer (Creutz.) CURC - R- Rh. sparsus Fahrs.- (M) CURC - R- Rh. subfasciatus Gyll. CHR - T- Smaragdina salicina (Scop.) CHR - T- Cryptocephalus saliceti Zebe CHR - T- Plagiodera versicolorea (Laich.) CURC - T- Rhynchaenus salicis (L.) CURC - T- Rhamphus pulicarius (Hbst.) CHR - T- Smaragdina salicina (Scop.) CHR - T- Cryptocephalus saliceti Zebe CHR - T- Plagiodera versicolorea (Laich.) CHR - T- Chrysomela vigintipunctata (Scop.) CHR - T- Crepidodera plutus (Latr.) CURC - T- Rhynchaenus salicis (L.) CURC - T- Rhamphus pulicarius (Hbst.) CHR - T- Epithrix pubescens (Koch) CHR - T- Psylliodes affinis (Payk.) CHR - T- P. dulcamarae (Koch) CHR - T- Longitarssus curtus (All.) CURC - T- Mogulones abbreviatulus (F.) CURC - T- M. symphyti (Bed.) CURC - T- Anthonomus ulmi (DeG.) CURC - R- Rhynchaenus rufus (Schrnk.)
306
4.3.2 OBRATLOVCI František Sedláček Obojživelníci Charakteristické skupiny a druhy obojživelníků pro jednotlivé typy biotopů Zde je učiněn pokus přiřadit vegetačním biotopům soubory druhů obojživelníků. Výběr se opírá o dosavadní poznatky o výskytu obojživelníků na našem území podle Fauny a další literatury. K hodnocení biotopů byly vybrány téměř všechny druhy, které se vyskytují na našem území, neboť obojživelníci jsou jako skupina silně citliví ke změnám v biotopech, např. k choulostivým změnám u parametrů vázaných na přítomnost a kvalitu vody jak v kapalném tak plynném skupenství. Hodnocení spočívá tedy na následujících druzích: Mlok skvrnitý (S) *, čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek karpatský (K) **, čolek horský (S) *, čolek hranatý (K) *, kuňka obecná (O), kuňka žlutobřichá (O), blatnice skvrnitá (K) *, ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), ropucha krátkonohá (K) **, rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *. Tři z nich, euryekní ropucha obecná (O), zelená a skokan hnědý byly využity pouze pro hodnocení antropogenních a antropicky pozměněných biotopů. Zatím zcela vyřazeni jsou až teprve v poslední době rozlišovaní Triturus dobrogicus a carnifex. Přiřazení výše uvedených druhů obojživelníků neznamená automatický výskyt na biotopu, ale pouze to, že výskyt druhu je možný, že je třeba se na něj koncentrovat, a že pokud je na biotopu nalezen, ochranářská hodnota se díky batrachologickému příspěvku zvyšuje. Konkrétní bodové navýšení sleduje situaci podle červeného seznamu - choulostivé druhy se udrží pouze v kvalitním prostředí. V tabulce následující označení ** znamená, že druh je kriticky ohrožený a jeho výskyt v biotopu je tudíž závažným kvalitativním znakem – tři body. Analogicky označení * znamená ohrožený druh – dva body. Ostatní druhy bez označení přinášejí biotopu navíc po jednom bodu. Podle tohoto bodování je možno porovnávat pouze stejné biotopy mezi sebou a nikoliv biotopy různé. Výběr druhů i systém využití údajů je poznamenán autorem a je nutné tento systém konzultovat s předními batrachology (Zavadil aj.). Aby byl systém akceptován, je nutné uvažovat o spoluautorství. Vysvětlivky k tabulce (K) – kriticky ohrožené, (S) – silně ohrožené, (O) – ohrožené (Anonymus 1992) Závažnost výskytu podle červeného seznamu obojživelníků: ** - kriticky ohrožený druh (hodnota korekčního koeficientu za každý druh 1,02), * - ohrožený druh (hodnota korekčního koeficientu za každý druh 1,01) druh bez označení – (bez užití korekčního koeficientu)
307
Typ vhodná modelová biotopu skupina V1 čolci, kuňky, blatnice, rosnička, skokani
V2
čolci, kuňky, blatnice, ropucha, rosnička, skokani
V3
čolci, kuňky, blatnice, ropucha, rosnička, skokani
V4
čolci, rosnička, skokani čolci, kuňky, blatnice, ropucha, rosnička, skokani
V5
V6 M1.1
M1.2 M1.3
M1.4 M1.5 M1.6
M1.7
M1.8 M2.1 M2.2 M2.3 M2.4 M3
M4.1 M4.2 M4.3 M5
možný výskyt druhů, jejich oficiální ochranářský status čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek karpatský (K) **, kuňka obecná (O), kuňka žlutobřichá (O), rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek karpatský (K) **, čolek horský (S) *, kuňka obecná (O), kuňka žlutobřichá (O), blatnice skvrnitá (K) *, ropucha krátkonohá (K) **, rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek horský (S) *, kuňka obecná (O), kuňka žlutobřichá (O), blatnice skvrnitá (K) *,ropucha krátkonohá (K) **, rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *, čolek hranatý (K) * čolek obecný (S) *, rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan zelený (S) *, skokan štíhlý (S) * čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek karpatský (K) **, čolek horský (S) *, kuňka obecná (O), kuňka žlutobřichá (O), blatnice skvrnitá (K) *,ropucha krátkonohá (K) **, rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *, čolek hranatý (K) *
čolci, kuňky, rosnička, čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek karpatský (K) **, kuňka skokani obecná (O), kuňka žlutobřichá (O), rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * ropucha, rosnička, ropucha krátkonohá (K) **, rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) skokani **, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * čolci, kuňky, rosnička, čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek horský (S) *, kuňka obecná skokani (O), kuňka žlutobřichá (O), rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) * rosnička, skokani rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * mlok, čolek, rosnička, mlok skvrnitý (S) *, rosnička zelená (S) *, skokan ostronosý (S) *, čolek skokan hranatý (K) * čolci, kuňky, rosnička, čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek karpatský (K) **, čolek skokani horský (S) *, kuňka obecná (O), kuňka žlutobřichá (O), rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) * čolci, kuňky, rosnička, čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek karpatský (K) **, čolek skokani horský (S) *, kuňka obecná (O), kuňka žlutobřichá (O), rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokani skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokani skokan krátkonohý (K) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokani skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokani skokan krátkonohý (K) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokani skokan krátkonohý (K) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * čolci, kuňky, blatnice, čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek horský (S) *, kuňka obecná ropucha, rosnička, (O), kuňka žlutobřichá (O), blatnice skvrnitá (K) *,ropucha krátkonohá (K) skokani **, rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * rosnička, skokan rosnička skokan mlok
rosnička zelená (S) *, skokan ostronosý (S) * rosnička zelená (S) *, skokan ostronosý (S) * mlok skvrnitý (S) *
308
Typ vhodná modelová biotopu skupina M6 rosnička, skokani M7 R1.1 R1.2 R1.3 R1.4 R1.5 R2.1 R2.2 R2.3 R2.4 R3.1 R3.2 R3.3 R3.4 S1.1 S1.2 S1.3 S1.4 S1.5 S2 S3 A1.1 A1.2 A2.1 A2.2 A3 A4.1 A4.2 A4.3 A5 A6 A7 A8.1 A8.2 T1.1 T1.2 T1.3 T1.4 T1.5 T1.6 T1.7 T1.8 T1.9 T1.10 T2.1 T2.2 T2.3 T3.1 T3.2 T3.3 T3.4 T3.5 T4.1
možný výskyt druhů, jejich oficiální ochranářský status
rosnička, skokani
rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) * rosnička zelená (S) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *
mlok, čolek mlok, čolek
mlok skvrnitý (S) *, čolek hranatý (K) * mlok skvrnitý (S) *, čolek hranatý (K) *
skokani skokani skokan skokan
skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokan ostronosý (S) * skokan ostronosý (S) *
mlok
mlok skvrnitý (S) *
skokani skokani
skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *
skokani skokani skokan skokani skokan
skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokan štíhlý (S) * skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokan štíhlý (S) *
skokan
skokan štíhlý (S) *
skokan
skokan štíhlý (S) *
309
Typ biotopu T4.2 T5.1 T5.2 T5.3 T5.4 T5.5 T6.1 T6.2 T7 T8.1 T8.2 T8.3 K1
vhodná modelová skupina skokan
možný výskyt druhů, jejich oficiální ochranářský status
skokani
skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *
rosnička, skokani
K2.1
rosnička, skokani
K2.2 K3 K4 L1
rosnička, skokan
rosnička zelená (S) *, skokan krátkonohý (K) *, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) * rosnička zelená (S) *, skokan ostronosý (S) *
L2.1 L2.2 L2.3
L2.4
L3.1 L3.2 L3.3 L3.4 L4 L5.1 L5.2 L5.3 L5.4 L6.1 L6.2 L6.3 L6.4 L6.5 L7.1 L7.2 L7.3 L7.4 L8.1 L8.2 L8.3 L9.1 L9.2 L9.3 L10.1 L10.2
skokan štíhlý (S) *
rosnička, skokan, čolek kuňka, rosnička, čolek čolci, kuňka, rosnička, skokani čolci, kuňka, rosnička, skokani
rosnička zelená (S) *, skokan ostronosý (S) *, čolek hranatý (K) *
skokan skokan
skokan štíhlý (S) * skokan štíhlý (S) *
mlok, skokan mlok, skokan
mlok skvrnitý (S) *, skokan štíhlý (S) * mlok skvrnitý (S) *, skokan štíhlý (S) *
mlok, skokan mlok, čolek mlok, čolek mlok, čolek mlok, skokan mlok, skokan
mlok skvrnitý (S) *, skokan štíhlý (S) * mlok skvrnitý (S) *, čolek hranatý (K) * mlok skvrnitý (S) *, čolek hranatý (K) * mlok skvrnitý (S) *, čolek hranatý (K) * mlok skvrnitý (S) *, skokan ostronosý (S) * mlok skvrnitý (S) *, skokan ostronosý (S) *
kuňka žlutobřichá (O), rosnička zelená (S) *, čolek hranatý (K) * čolek obecný (S) *, kuňka obecná (O), rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan ostronosý (S) *, čolek hranatý (K) * čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, kuňka obecná (O), rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) * čolci, kuňka, rosnička, čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, kuňka obecná (O), rosnička zelená skokani (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan zelený (S) *, skokan ostronosý (S) * mlok, skokan mlok skvrnitý (S) *, skokan štíhlý (S) * mlok, skokan mlok skvrnitý (S) *, skokan štíhlý (S) * mlok, skokan mlok skvrnitý (S) *, skokan štíhlý (S) * skokan skokan štíhlý (S) * mlok mlok skvrnitý (S) * mlok, čolek mlok skvrnitý (S) *, čolek hranatý (K) * mlok mlok skvrnitý (S) * mlok mlok skvrnitý (S) * mlok, čolek mlok skvrnitý (S) *, čolek hranatý (K) * skokan skokan štíhlý (S) *
310
Typ biotopu L10.3 L10.4 XV1
vhodná modelová skupina mlok mlok čolek, ropuchy, rosnička, skokani
XV2
čolek, ropuchy, rosnička, skokani
XV3
čolek, ropuchy, rosnička, skokani
XV4 XM1
XS1 XS2
XS3 XT1 XT2 XT3 XT4 XT5 XT6
XK1 XK2 XK3 XK4 XL1 XL2 XL4 XL3 X1.1
možný výskyt druhů, jejich oficiální ochranářský status mlok skvrnitý (S) * mlok skvrnitý (S) * ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *, čolek hranatý (K) * ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *, čolek hranatý (K) * čolek obecný, ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *
ropuchy, rosnička, skokani
ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), rosnička zelená (S) *, skokan krátkonohý (K) *, skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *
čolci, kuňky, blatnice, ropuchy, rosnička, skokani
čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek karpatský (K) **, čolek horský (S) *, kuňka obecná (O), kuňka žlutobřichá (O), blatnice skvrnitá (K) *, ropucha krátkonohá (K) **, ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *, čolek hranatý (K) * ropucha zelená (O), ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan štíhlý (S) * ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *
ropucha ropuchy, skokan ropuchy, skokani
ropuchy, skokan ropucha čolci, kuňky, blatnice, ropuchy, rosnička, skokani
ropuchy, skokan ropuchy, skokan ropucha ropuchy, rosnička, skokani ropuchy, skokan mlok, čolek, ropuchy, skokani čolek, ropuchy, skokani čolci, ropuchy, skokani,
X1.2
čolci, ropuchy, skokani
X1.3
ropuchy, skokani
ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan štíhlý (S) * ropucha zelená (O) čolek obecný (S) *, čolek velký (K) **, čolek karpatský (K) **, čolek horský (S) *, kuňka obecná (O), kuňka žlutobřichá (O), blatnice skvrnitá (K) *, ropucha krátkonohá (K) **, ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), rosnička zelená (S) *, skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *, čolek hranatý (K) * ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan štíhlý (S) * ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan štíhlý (S) * ropucha zelená (O) ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), rosnička zelená (S) *, skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) * ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan štíhlý (S) * mlok skvrnitý (S) *, ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan hnědý, skokan štíhlý (S) *, čolek hranatý (K) * ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan hnědý, skokan štíhlý (S) *, čolek hranatý (K) * čolek obecný (S) *, čolek karpatský (K) **, čolek horský (S) *, ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *, skokan štíhlý (S) *, čolek hranatý (K) * čolek obecný (S) *, čolek karpatský (K) **, čolek horský (S) *, ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan skřehotavý (K) **, skokan krátkonohý (K) *, skokan zelený (S) *, skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *, čolek hranatý (K) * ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan hnědý, skokan ostronosý (S) *
X1.4
311
Typ biotopu X1.5 X2 X3.1 X3.2 X4.1 X4.2 X4.3 X4.4 X4.5 X4.6 X4.7 X5.1 X5.2 X5.3 X6.1 X6.2 X6.3 X6.4 XX1.1 XX1.2 XX3.1 XX3.2 XX4.1
vhodná modelová skupina
možný výskyt druhů, jejich oficiální ochranářský status
ropucha ropucha
ropucha zelená (O) ropucha zelená (O)
ropuchy ropuchy ropuchy, skokan ropucha ropuchy, skokan ropucha ropuchy, skokan
ropucha obecná (O), ropucha zelená (O) ropucha obecná (O), ropucha zelená (O) ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan štíhlý (S) * ropucha zelená (O) ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan štíhlý (S) * ropucha zelená (O) ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan štíhlý (S) *
ropuchy ropucha ropuchy, rosnička, skokan ropuchy ropucha ropuchy, skokan
ropucha obecná (O), ropucha zelená (O) ropucha zelená (O) ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), rosnička zelená (S) *, skokan štíhlý (S) * ropucha obecná (O), ropucha zelená (O) ropucha obecná (O) ropucha obecná (O), ropucha zelená (O), skokan štíhlý (S) *
ropuchy
ropucha obecná (O), ropucha zelená (O)
ropuchy
ropucha obecná (O), ropucha zelená (O)
4.3.2.1. Ptáci Charakteristické skupiny a druhy ptáku pro jednotlivé typy biotopů Tento text je prvním pokusem, jak přiřadit vegetačním biotopům soubory ptačích druhů. Výběr se opírá o dosavadní poznatky o výskytu ptáku na našem území podle hnízdních atlasů a Fauny. U malých druhů se jedná většinou o přiřazení podle hnízdního biotopu, u větších druhů (např. dravců) je vybráno případně i prostředí potravní (lovecké). Pokud není druh výrazně vázán na specifický biotop, výskyty jsou ojedinělé nebo vázané především na krajinnou strukturu, byl tento druh vyřazen ze systému pro standardní hodnocení biotopů. K hodnocení přirozených biotopů byly vybrány druhy vzácnější, které se nevyskytují pravidelně na celém území - takový výskyt ptačího druhu dotyčný biotop zvýší v ochranářské hodnotě. U antropogenních nebo antropicky pozměněných biotopů jsou uváděny i druhy běžné, aby bylo možné podle nich stupeň destrukce posoudit. Hodnocení spočívá tedy na následujících druzích: Potápka malá (O), potápka roháč (O), potápka rudokrká (S) **, potápka černokrká (O), kormorán velký (O), bukač velký (K) **, bukáček malý (K) **, kvakoš noční (S) *, volavka popelavá, volavka červená (K) **, čáp černý (S) *, čáp bílý (O), labuť velká, husa velká *, kopřivka obecná (O), kachna divoká, čírka obecná (O) **, čírka modrá (S) **, lžičák pestrý (S) **, zrzohlávka rudozobá (S) *, polák velký, polák malý (K) **, polák chocholačka, hohol severní (S) **, morčák velký (K) **, včelojed lesní (S), luňák hnědý (K) **, luňák červený (K) **, moták pochop (O), moták pilich (S) *, moták lužní (S) **, krahujec obecný (S), poštolka obecná, ostříž lesní (S) *, raroh velký (K) **, sokol
312
stěhovavý (K) **, jeřábek lesní (S) *, tetřívek obecný (S) *, tetřev hlušec (K) **, koroptev polní (O), křepelka obecná (S), bažant obecný, chřástal vodní (S) *, chřástal kropenatý (S) **, chřástal malý (K) **, chřástal polní (S) *, slípka zelenonohá, lyska černá, kulík říční, čejka chocholatá, bekasina otavní (S) *, sluka lesní (O) *, břehouš černoocasý (K) **, koliha velká (K) **, vodouš rudonohý (K) **, vodouš kropenatý (S) **, pisík obecný (S) *, racek chechtavý, rybák obecný (S) *, rybák černý (K) **, holub doupňák (S), holub hřivnáč, hrdlička zahradní, hrdlička divoká, sova pálená (S) *, výr velký (O), kulíšek nejmenší (S) *, sýček obecný (S) *, puštík obecný, kalous ušatý, sýc rousný (S), lelek lesní (S) *, rorýs obecný (O), ledňáček říční (S) *, vlha pestrá (S) **, mandelík hajní (K) **, dudek chocholatý (S) *, krutihlav obecný (S), žluna šedá, žluna zelená, datel černý, strakapoud velký, strakapoud jižní (S) *, strakapoud prostřední (O), strakapoud bělohřbetý (S) *, strakapoud malý, datlík tříprstý (S) *, chocholouš obecný (O) *, skřivan lesní (S) *, skřivan polní, břehule říční (O), vlaštovka obecná (O), jiřička obecná, linduška úhorní (S) **, linduška lesní, linduška luční, linduška horská (S) *, konipas luční (S) *, konipas horský, konipas bílý, skorec vodní, střízlík obecný, pěvuška modrá, pěvuška podhorní (S) **, červenka obecná, slavík obecný (O), slavík modráček tundrový (K) *, slavík modráček středoevropský (S) *, rehek domácí, rehek zahradní, bramborníček hnědý (O), bramborníček černohlavý (O), bělořit šedý (S) *, kos horský (S), kos černý, drozd kvíčala, drozd zpěvný, drozd cvrčala (S) **, drozd brávník, cvrčilka zelená, cvrčilka říční, cvrčilka slavíková (O), rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, rákosník obecný, rákosník velký (S) *, sedmihlásek hajní, pěnice vlašská (S), pěnice pokřovní, pěnice hnědokřídlá, pěnice slavíková, pěnice černohlavá, budníček lesní, budníček menší, budníček větší, králíček obecný, králíček ohnivý, lejsek šedý (O), lejsek malý (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, sýkořice vousatá (S) *, mlynařík dlouhoocasý, sýkora babka, sýkora lužní, sýkora parukářka, sýkora uhelníček, sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý, šoupálek krátkoprstý, moudivláček lužní (O), žluva hajní (S), ťuhýk obecný (O), ťuhýk šedý (O), sojka obecná, straka obecná, ořešník kropenatý (O), kavka obecná (S) *, havran polní, vrána obecná, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, zvonek zelený, stehlík obecný, čížek lesní, konopka obecná, čečetka zimní, křivka obecná, hýl rudý (O) *, hýl obecný, dlask tlustozobý, strnad obecný, strnad zahradní (K) *, strnad rákosní, strnad luční (K) *. Přiřazení uvedených ptačích druhů neznamená automatický výskyt na biotopu, ale pouze to, že výskyt druhu je možný, že je třeba se na něj koncentrovat, a že pokud je na biotopu nalezen, ochranářská hodnota se díky ornitologickému příspěvku zvyšuje. Jinak samozřejmě se v biotopu (původním, přirozeném) vyskytuje řada dalších druhů ptáků, které ovšem neznamenají nárůst kvality biotopu, neboť jsou ubiquistní nebo euryekní. Konkrétní bodové navýšení sleduje situaci podle červeného seznamu (Sedláček et al. 1988, Šťastný & Bejček 1997) - choulostivé druhy se udrží pouze v kvalitním prostředí. V tabulce následující označení ** znamená, že druh je kriticky ohrožený a jeho výskyt v biotopu je tudíž závažným kvalitativním znakem – tři body. Analogicky označení * znamená ohrožený druh – dva body. Ostatní druhy bez označení přinášejí biotopu navíc po jednom bodu. Jsou to druhy v současnosti prosperující nebo neustupující. Podle tohoto bodování je možno porovnávat pouze stejné biotopy mezi sebou a nikoliv biotopy různé. Výběr druhů i systém využití údajů je poznamenán autorem a je nutné tento systém konzultovat s předními ornitology (V. Bejček, K. Šťastný aj.). Aby byl systém akceptován, je nutné uvažovat o spoluautorství více odborníků.
313
Možný výskyt druhů v typu biotopu Vysvětlivky k tabulce (K) – kriticky ohrožené, (S) – silně ohrožené, (O) – ohrožené (Anonymus 1992) Závažnost výskytu podle červeného seznamu obojživelníků: ** - kriticky ohrožený druh (hodnota korekčního koeficientu za každý druh 1,02), * - ohrožený druh (hodnota korekčního koeficientu za každý druh 1,01) druh bez označení – (bez užití korekčního koeficientu) Typ vhodná modelová biotopu skupina V1 potápky, kormorán, kachny V2 potápky, kachny
V3 V4 V5 V6 M1.1
hohol lednáček, morčák
volavky, husa, kachny, pochop, chřástali, rybáci, slavík, rákosníci, sýkořice, strnad
M1.2
pochop, chřástal, bahňáci, slavík, rákosníci, strnad
M1.3
kachny, chřástali, rákosník, strnad
M1.4
pochop, volavka, slípka, slavík, rákosníci, strnad lednáček, konipas, skorec, cvrčilka, moudivláček kachny, chřástali, bahňáci, rybák, strnad
M1.5
M1.6
M1.7
pochop, kachny, chřástali, bahňáci, slavík, rákosníci, strnad
M1.8
chřástali, bahňáci, rákosníci, strnad
možný výskyt druhů a jejich oficiální ochranářský status Potápka roháč (O), potápka černokrká (O), potápka rudokrká (S) **, kormorán velký (O), hohol severní (S) **, morčák velký (K) ** Potápka malá (O), potápka roháč (O), potápka černokrká (O), potápka rudokrká (S) **, zrzohlávka rudozobá (S) *, hohol severní (S) **, morčák velký (K) ** hohol severní (S) ** ledňáček říční (S) *, morčák velký (K) **
Bukač velký (K) **, bukáček malý (K) **, kvakoš noční (S) *, volavka popelavá, volavka červená (K) **, husa velká *, kopřivka obecná (O), polák malý (K) **, moták pochop (O), chřástal vodní (S) *, chřástal malý (K) **, rybák obecný (S) *, rybák černý (K) **, slavík modráček středoevropský (S) *, cvrčilka slavíková (O), rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, rákosník obecný, rákosník velký (S) *, sýkořice vousatá (S) *, strnad rákosní moták pochop (O), chřástal kropenatý (S) **, bekasina otavní (S) *, břehouš černoocasý (K) **, vodouš rudonohý (K) **, vodouš kropenatý (S) **, slavík modráček středoevropský (S) *, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, strnad rákosní čírka obecná (O) **, čírka modrá (S) **, lžičák pestrý (S) **, chřástal vodní (S) *, chřástal kropenatý (S) **, chřástal malý (K) **, rákosník proužkovaný, strnad rákosní moták pochop (O), volavka popelavá, slípka zelenonohá, slavík modráček středoevropský (S) *, cvrčilka říční, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, rákosník obecný, strnad rákosní ledňáček říční (S) *, konipas horský, skorec vodní, cvrčilka říční, moudivláček lužní (O) čírka obecná (O) **, čírka modrá (S) **, lžičák pestrý (S) **, chřástal vodní (S) *, chřástal kropenatý (S) **, chřástal malý (K) **, bekasina otavní (S) *, břehouš černoocasý (K) **, vodouš rudonohý (K) **, vodouš kropenatý (S) **, rybák černý (K) **, strnad rákosní moták pochop (O), čírky obecná, čírka modrá (S) **, lžičák pestrý (S) **, chřástal vodní (S) *, chřástal kropenatý (S) **, chřástal malý (K) **, chřástal polní (S) *, břehouš černoocasý (K) **, vodouš rudonohý (K) **, vodouš kropenatý (S) **, slavík modráček středoevropský (S) *, cvrčilka zelená, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, strnad rákosní chřástal kropenatý (S) **, chřástal polní (S) *, břehouš černoocasý (K) **, vodouš rudonohý (K) **, cvrčilka zelená, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, strnad rákosní
314
Typ vhodná modelová biotopu skupina M2.1 bahňáci M2.2 M2.3 M2.4 M3 M4.1 M4.2
M4.3
M5 M6 M7
R1.1 R1.2 R1.3 R1.4 R1.5 R2.1
R2.2
R2.3
R2.4
R3.1
R3.2
R3.3 R3.4
S1.1 S1.2 S1.3 S1.4
bahňáci bahňáci bahňáci bahňáci, rybák, ledňáček, konipas bahňáci, rybák, ledňáček, konipas, drozd, rákosníci, strnad bahňáci, rybák, ledňáček, konipas, drozd, rákosníci, strnad konipas, skorec konipas, rákosníci, strnad chřástal, ledňáček, konipas, drozd, rákosníci, konipas konipas
konipas moták, bekasina, linduška, drozd, čečetka moták, bekasina, linduška, drozd, čečetka moták, tetřívek, bahňáci, lelek, linduška, drozdi, čečetka bahňáci, lelek, linduška, drozdi, čečetka moták, tetřívek, bahňáci, lelek, linduška, drozdi, čečetka moták, tetřevi, linduška, drozdi, pěnkavy moták, tetřívek, bahňáci, lelek, linduška, drozdi, čečetka výr, bělořit, kavka výr, bělořit, kavka výr, bělořit, kavka
možný výskyt druhů a jejich oficiální ochranářský status Kulík říční, čejka chocholatá, bekasina otavní (S) *, břehouš černoocasý (K) ** Kulík říční, čejka chocholatá, pisík obecný (S) * Kulík říční, čejka chocholatá, bekasina otavní (S) *, kulík říční, čejka chocholatá, bekasina otavní (S) * Kulík říční, pisík obecný (S) *, rybák obecný (S) *, ledňáček říční (S) *, konipas horský Kulík říční, pisík obecný (S) *, rybák obecný (S) *, ledňáček říční (S) *, konipas horský, drozd cvrčala (S) **,cvrčilka zelená, cvrčilka říční, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, strnad rákosní Kulík říční, pisík obecný (S) *, rybák obecný (S) *, ledňáček říční (S) *, konipas horský, drozd cvrčala (S) **, cvrčilka zelená, cvrčilka říční, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, strnad rákosní konipas horský, skorec vodní konipas luční (S) *, cvrčilka zelená, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, strnad rákosní, chřástal polní (S) *, ledňáček říční (S) *, konipas luční (S) *, drozd cvrčala (S) **, cvrčilka zelená, cvrčilka říční, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, konipas horský konipas horský
konipas horský moták pilich (S) *, bekasina otavní (S) *, linduška luční, drozd cvrčala (S) **, čečetka zimní moták pilich (S) *, bekasina otavní (S) *, linduška luční, drozd cvrčala (S) **, čečetka zimní moták pilich (S) *, tetřívek obecný (S) *, bekasina otavní (S) *, vodouš kropenatý (S) **, lelek lesní (S) *, linduška luční, drozd cvrčala (S) **, bramborníček hnědý (O), čečetka zimní bekasina otavní (S) *, vodouš kropenatý (S) **, lelek lesní (S) *, linduška luční, drozd cvrčala (S) **, bramborníček hnědý (O), čečetka zimní moták pilich (S) *, tetřívek obecný (S) *, bekasina otavní (S) *, vodouš kropenatý (S) **, lelek lesní (S) *, linduška luční, drozd cvrčala (S) **, bramborníček hnědý (O), čečetka zimní moták pilich (S) *, tetřívek obecný (S) *, tetřev hlušec (K) **, linduška luční, drozd cvrčala (S) **, slavík modráček tundrový (K) *, kos horský (S), čečetka zimní, hýl rudý (O) * moták pilich (S) *, tetřívek obecný (S) *, bekasina otavní (S) *, vodouš kropenatý (S) **, lelek lesní (S) *, linduška luční, drozd cvrčala (S) **, bramborníček hnědý (O), čečetka zimní výr velký (O), bělořit šedý (S) *, kavka obecná (S) * výr velký (O), bělořit šedý (S) *, kavka obecná (S) * výr velký (O), bělořit šedý (S) *, kavka obecná (S) *
315
Typ vhodná modelová biotopu skupina S1.5 výr, lelek, bělořit, skřivan, kavka S2 drozdi S3 sova, kavka A1.1 linduška, drozdi, čečetka A1.2 linduška, drozdi, čečetka A2.1 linduška, drozdi, čečetka A2.2 linduška, drozdi, čečetka A3 linduška, drozdi, čečetka A4.1 linduška, bramborníček A4.2 bramborníček, konipas A4.3 bramborníček, konipas A5 linduška, drozdi A6 sokol, linduška, drozdi A7 A8.1 A8.2 T1.1 T1.2
T1.3
T1.4
T1.5
T1.6
T1.7
tetřev, linduška, drozdi, pěnkavy pěnkavy, bramborníček pěnkavy, bramborníček křepelka, ťuhýk, bramborníčci, strnad chřástal, křepelka, ťuhýk, bramborníček, linduška, strnad křepelka, mandelík, dudek, bramborníčci, bělořit, ťuhýk, strnad motáci, křepelka, chřástal, bahňáci, linduška, konipas, drozdi, ťuhýk motáci, křepelka, chřástal, bahňáci, linduška, konipas, drozdi, ťuhýk motáci, chřástal, konipas, drozdi, rákosníci, ťuhýk, strnad motáci, chřástal, bahňáci, linduška, konipas, drozdi, rákosníci, ťuhýk, strnad
možný výskyt druhů a jejich oficiální ochranářský status výr velký (O), lelek lesní (S) *, bělořit šedý (S) *, skřivan lesní (S) *, kavka obecná (S) * bramborníček černohlavý (O), bělořit šedý (S) * sova pálená (S) *, kavka obecná (S) *, linduška horská (S) *, pěvuška podhorní (S) **, čečetka zimní, bělořit šedý (S) * linduška horská (S) *, pěvuška podhorní (S) **, čečetka zimní, bělořit šedý (S) * linduška horská (S) *, pěvuška podhorní (S) **, čečetka zimní, bělořit šedý (S) * linduška horská (S) *, pěvuška podhorní (S) **, čečetka zimní, bělořit šedý (S) * linduška horská (S) *, pěvuška podhorní (S) **, čečetka zimní, bělořit šedý (S) * linduška luční, bramborníček hnědý (O), bramborníček hnědý (O), konipas horský bramborníček hnědý (O), konipas horský linduška horská (S) *, pěvuška podhorní (S) **, bělořit šedý (S) * sokol stěhovavý (K) **, linduška horská (S) *, pěvuška podhorní (S) **, bělořit šedý (S) * tetřev hlušec (K) **, linduška horská (S) *, pěvuška podhorní (S) **, slavík modráček tundrový (K) *, kos horský (S), čečetka zimní, hýl rudý (O) * čečetka zimní, hýl rudý (O) *, bramborníček hnědý (O) čečetka zimní, hýl rudý (O) *, bramborníček hnědý (O) křepelka obecná (S), ťuhýk šedý (O), bramborníček hnědý (O), černohlavý, strnad luční (K) * chřástal polní (S) *, křepelka obecná (S), ťuhýk šedý (O), bramborníček hnědý (O), linduška luční, strnad luční (K) * křepelka obecná (S), mandelík hajní (K) **, dudek chocholatý (S) *, bramborníček hnědý (O), bramborníček černohlavý (O), bělořit šedý (S) *, ťuhýk šedý (O), strnad luční (K) * moták pochop (O), moták pilich (S) *, moták lužní (S) **, křepelka obecná (S), chřástal polní (S) *, čejka chocholatá, bekasina otavní (S) *, břehouš černoocasý (K) **, koliha velká (K) **, vodouš rudonohý (K) **, linduška luční, konipas luční (S) *, drozd cvrčala (S) **, bramborníček hnědý (O), ťuhýk šedý (O) moták pilich (S) *, moták lužní (S) **, křepelka obecná (S), chřástal polní (S) *, břehouš černoocasý (K) **, vodouš rudonohý (K) **, linduška luční, konipas luční (S) *, drozd cvrčala (S) **, bramborníček hnědý (O), ťuhýk šedý (O) moták pilich (S) *, moták lužní (S) **, chřástal polní (S) *, konipas luční (S) *, drozd cvrčala (S) **, bramborníček hnědý (O), cvrčilka zelená, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, ťuhýk šedý (O), strnad rákosní moták pochop (O), moták pilich (S) *, moták lužní (S) **, chřástal polní (S) *, čejka chocholatá, bekasina otavní (S) *, břehouš černoocasý (K) **, koliha velká (K) **, vodouš rudonohý (K) **, linduška luční, konipas luční (S) *, drozd cvrčala (S) **, bramborníček hnědý (O), cvrčilka zelená, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, ťuhýk šedý (O), strnad rákosní
316
Typ vhodná modelová biotopu skupina T1.8 motáci, chřástal, bahňáci, linduška, konipas, bramborníček, rákosníci, ťuhýk, strnad T1.9 motáci, chřástal, bekasina, linduška, konipas, drozdi, ťuhýk T1.10 linduška, konipas, bramborníček, ťuhýk T2.1 linduška, bramborníček T2.2 linduška, bramborníček T2.3 linduška, bramborníček, ťuhýk T3.1 výr, bělořit, bramborníček, strnad, linduška T3.2 bělořit, bramborníček, strnad T3.3 bramborníček, strnad T3.4 bramborníček, strnad T3.5 bramborníček, strnad T4.1 bramborníček, strnadi T4.2 křepelka, bramborníček, strnad T5.1 chocholouš, bělořit, strnad, linduška T5.2 chocholouš, bělořit, strnad, linduška T5.3 chocholouš, bělořit, strnad, linduška T5.4 chocholouš, bělořit, strnad, linduška T5.5 chocholouš, bělořit, strnad, linduška T6.1 chocholouš, bělořit, strnad, linduška T6.2 chocholouš, bělořit, strnad, linduška T7 čejka T8.1 lelek, skřivan, bramborníček, strnadi T8.2 tetřívek, bramborníček, linduška, čečetka T8.3 výr, bělořit, kavka K1 volavky, slípka, sýček, žluna, drozdi, rákosníci, moudivláček, pěnkavy
možný výskyt druhů a jejich oficiální ochranářský status moták pochop (O), moták pilich (S) *, moták lužní (S) **, chřástal polní (S) *, čejka chocholatá, bekasina otavní (S) *, linduška luční, konipas luční (S) *, bramborníček hnědý (O), cvrčilka zelená, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, ťuhýk šedý (O), strnad rákosní
moták pochop (O), moták pilich (S) *, moták lužní (S) **, chřástal polní (S) *, bekasina otavní (S) *, linduška luční, konipas luční (S) *, drozd cvrčala (S) **, bramborníček hnědý (O), ťuhýk šedý (O) linduška luční, konipas luční (S) *, bramborníček hnědý (O), ťuhýk šedý (O) linduška luční, bramborníček hnědý (O) linduška luční, bramborníček hnědý (O) linduška luční, bramborníček hnědý (O), ťuhýk šedý (O) výr velký (O), bělořit šedý (S) *, bramborníček černohlavý (O), strnad zahradní (K) *, linduška úhorní (S) ** bělořit šedý (S) *, bramborníček černohlavý (O), strnad luční (K) *, bramborníček černohlavý (O), strnad luční (K) * bramborníček černohlavý (O), strnad luční (K) * bramborníček černohlavý (O), strnad luční (K) * bramborníček černohlavý (O), strnad zahradní (K) *, strnad luční (K) * křepelka obecná (S), bramborníček černohlavý (O), strnad luční (K) * chocholouš obecný (O) *, bělořit šedý (S) *, strnad zahradní (K) *, linduška úhorní (S) ** chocholouš obecný (O) *, bělořit šedý (S) *, strnad zahradní (K) *, linduška úhorní (S) ** chocholouš obecný (O) *, bělořit šedý (S) *, strnad zahradní (K) *, linduška úhorní (S) ** chocholouš obecný (O) *, bělořit šedý (S) *, strnad zahradní (K) *, linduška úhorní (S) ** chocholouš obecný (O) *, bělořit šedý (S) *, strnad zahradní (K) *, linduška úhorní (S) ** chocholouš obecný (O) *, bělořit šedý (S) *, strnad zahradní (K) *, linduška úhorní (S) ** chocholouš obecný (O) *, bělořit šedý (S) *, strnad zahradní (K) *, linduška úhorní (S) ** čejka chocholatá lelek lesní (S) *, skřivan lesní (S) *, bramborníček černohlavý (O), strnad zahradní (K) *, strnad luční (K) * tetřívek obecný (S) *, bramborníček hnědý (O), linduška luční, čečetka zimní výr velký (O), bělořit šedý (S) *, kavka obecná (S) *, kvakoš noční (S) *, volavka popelavá, volavka červená (K) **, slípka zelenonohá, sýček obecný (S) *, žluna zelená, slavík obecný (O), slavík modráček středoevropský (S) *, drozd cvrčala (S) **, cvrčilka zelená, cvrčilka říční, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, moudivláček lužní (O), hýl rudý (O) *, strnad rákosní
317
Typ vhodná modelová biotopu skupina K2.1 konipas, drozdi, rákosníci, moudivláček, pěnkavy K2.2 konipas, drozd, rákosníci, hýl K3 skřivan, slavík, pěnice, strnadi K4 skřivan, pěnice, strnadi L1 čáp, žluna, drozd, sýkory L2.1 sluka, žluna, drozd, sýkory, ťuhýk L2.2 sluka, žluna, drozd, sýkory, ťuhýk L2.3 čápi, luňáci, sokoli, sluka, strakapoudi, slavík, sýkory, žluva, ťuhýk L2.4 čápi, luňáci, sokoli, sluka, strakapoudi, slavík, sýkory, žluva, ťuhýk L3.1 včelojed, luňák, sluka, holub, lelek, slavík, pěnice, lejsci, šoupálek, žluva L3.2 včelojed, sluka, holub, lelek, slavík, pěnice, lejsci, šoupálek, žluva L3.3 včelojed, sluka, holub, lelek, slavík, pěnice, lejsci, šoupálek, žluva L3.4 včelojed, luňák, holub, lelek, slavík, pěnice, lejsci, šoupálek, žluva L4 holub, sýc, strakapoud, budníček, lejsci, L5.1 sluka, holub, sýc, strakapoud, budníček, lejsci, L5.2 sluka, holub, sýc, strakapoud, budníček, lejsci, L5.3 sluka, holub, sýc, lejsci, L5.4 sluka, holub, sýc, strakapoud, budníček, lejsci, L6.1 včelojed, luňák, holub, lelek, dudek, šplhavci, pěnice, lejsci, šoupálek, žluva
možný výskyt druhů a jejich oficiální ochranářský status konipas horský, slavík modráček středoevropský (S) *, drozd cvrčala (S) **, cvrčilka zelená, cvrčilka říční, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, moudivláček lužní (O), hýl rudý (O) *, strnad rákosní, konipas horský, drozd cvrčala (S) **, cvrčilka zelená, rákosník zpěvný, hýl rudý (O) * skřivan lesní (S) *, slavík obecný (O), pěnice vlašská (S), strnad zahradní (K) *, strnad luční (K) * skřivan lesní (S) *, pěnice vlašská (S), strnad zahradní (K) *, strnad luční (K) * čáp černý (S) *, žluna zelená, drozd cvrčala (S) **, sýkora lužní, moudivláček lužní (O) sluka lesní (O) *, žluna zelená, drozd cvrčala (S) **, sýkora lužní, moudivláček lužní (O), ťuhýk šedý (O) sluka lesní (O) *, žluna zelená, drozd cvrčala (S) **, sýkora lužní, moudivláček lužní (O), ťuhýk šedý (O) čáp bílý (O), čáp černý (S) *, luňák hnědý (K) **, luňák červený (K) **, raroh velký (K) **, sokol stěhovavý (K) **, sluka lesní (O) *, strakapoud prostřední (O), strakapoud malý, slavík obecný (O), sýkora lužní, moudivláček lužní (O), žluva hajní (S), ťuhýk šedý (O) čáp bílý (O), čáp černý (S) *, luňák hnědý (K) **, luňák červený (K) **, raroh velký (K) **, sokol stěhovavý (K) **, sluka lesní (O) *, strakapoud prostřední (O), strakapoud malý, slavík obecný (O), sýkora lužní, moudivláček lužní (O), žluva hajní (S), ťuhýk šedý (O) včelojed lesní (S), luňák červený (K) **, sluka lesní (O) *, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, slavík obecný (O), pěnice vlašská (S), lejsek malý (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S) včelojed lesní (S), sluka lesní (O) *, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, slavík obecný (O), pěnice vlašská (S), lejsek malý (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S) včelojed lesní (S), sluka lesní (O) *, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, slavík obecný (O), pěnice vlašská (S), lejsek malý (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S) včelojed lesní (S), luňák červený (K) **, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, slavík obecný (O), pěnice vlašská (S), lejsek malý (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S) holub doupňák (S), sýc rousný (S), strakapoud bělohřbetý (S) *, budníček lesní, lejsek malý (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, sluka lesní (O) *, holub doupňák (S), sýc rousný (S), strakapoud bělohřbetý (S) *, budníček lesní, lejsek malý (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, sluka lesní (O) *, holub doupňák (S), sýc rousný (S), strakapoud bělohřbetý (S) *, budníček lesní, lejsek malý (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, sluka lesní (O) *, holub doupňák (S), sýc rousný (S), lejsek malý (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý sluka lesní (O) *, holub doupňák (S), sýc rousný (S), strakapoud bělohřbetý (S) *, budníček lesní, lejsek malý (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý včelojed lesní (S), luňák červený (K) **, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, dudek chocholatý (S) *, krutihlav obecný (S), žluna šedá, strakapoud prostřední (O), strakapoud malý, pěnice vlašská (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S)
318
Typ vhodná modelová biotopu skupina L6.2 včelojed, luňák, holub, lelek, dudek, šplhavci, pěnice, lejsci, šoupálek, žluva L6.3 včelojed, luňák, holub, lelek, dudek, šplhavci, pěnice, lejsci, šoupálek, žluva L6.4 včelojed, luňák, holub, lelek, dudek, šplhavci, pěnice, lejsci, šoupálek, žluva L6.5 včelojed, luňák, holub, lelek, dudek, šplhavci, pěnice, lejsci, šoupálek, žluva L7.1 včelojed, luňák, holub, lelek, dudek, šplhavci, lejsci, šoupálek, žluva L7.2
L7.3
L7.4
L8.1 L8.2 L8.3
L9.1
L9.2
L9.3
L10.1
možný výskyt druhů a jejich oficiální ochranářský status
včelojed lesní (S), luňák červený (K) **, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, dudek chocholatý (S) *, krutihlav obecný (S), žluna šedá, strakapoud prostřední (O), strakapoud malý, pěnice vlašská (S), lejsek bělokrký, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S) včelojed lesní (S), luňák červený (K) **, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, dudek chocholatý (S) *, krutihlav obecný (S), žluna šedá, strakapoud prostřední (O), strakapoud malý, pěnice vlašská (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S) včelojed lesní (S), luňák červený (K) **, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, dudek chocholatý (S) *, krutihlav obecný (S), žluna šedá, strakapoud prostřední (O), strakapoud malý, pěnice vlašská (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S) včelojed lesní (S), luňák červený (K) **, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, dudek chocholatý (S) *, krutihlav obecný (S), žluna šedá, strakapoud prostřední (O), strakapoud malý, pěnice vlašská (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S) včelojed lesní (S), luňák červený (K) **, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, dudek chocholatý (S) *, krutihlav obecný (S), žluna šedá, strakapoud prostřední (O), strakapoud malý, lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S) včelojed, luňák, sluka, včelojed lesní (S), luňák červený (K) **, sluka lesní (O) *, holub doupňák holub, lelek, dudek, (S), lelek lesní (S) *, dudek chocholatý (S) *, krutihlav obecný (S), žluna šplhavci, lejsci, šedá, strakapoud prostřední (O), strakapoud malý, lejsek bělokrký, lejsek šoupálek, žluva černohlavý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S) včelojed, luňák, ostříž, včelojed lesní (S), luňák červený (K) **, ostříž lesní (S) *, sluka lesní (O) sluka, holub, lelek, *, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, žluna šedá, strakapoud prostřední šplhavci, skřivan, (O), strakapoud malý, skřivan lesní (S) *, budníček lesní, lejsek černohlavý, budníček, lejsek, šoupálek krátkoprstý šoupálek včelojed, luňák, ostříž, včelojed lesní (S), luňák červený (K) **, ostříž lesní (S) *, sluka lesní (O) sluka, holub, lelek, *, holub doupňák (S), lelek lesní (S) *, žluna šedá, strakapoud prostřední (O), strakapoud malý, skřivan lesní (S) *, budníček lesní, lejsek černohlavý, šplhavci, skřivan, budníček, lejsek, šoupálek krátkoprstý šoupálek včelojed, ostříž, sluka, včelojed lesní (S), ostříž lesní (S) *, sluka lesní (O) *, lelek lesní (S) *, lelek, skřivan, lejsek, skřivan lesní (S) *, lejsek černohlavý, včelojed, ostříž, lelek, včelojed lesní (S), ostříž lesní (S) *, lelek lesní (S) *, skřivan lesní (S) *, skřivan, lejsek, strnad lejsek černohlavý, strnad zahradní (K) *, včelojed, ostříž, sluka, včelojed lesní (S), ostříž lesní (S) *, sluka lesní (O) *, lelek lesní (S) *, lelek, skřivan, lejsek, skřivan lesní (S) *, lejsek černohlavý, sýkora lužní sýkora čáp, jeřábek, tetřev, Čáp černý (S) *, jeřábek lesní (S) *, tetřev hlušec (K) **, kulíšek nejmenší sovy, datlík, kos, (S) *, sýc rousný (S), datlík tříprstý (S) *, kos horský (S), králíček obecný, králíčci, sýkora, králíček ohnivý, sýkora lužní, ořešník kropenatý (O), čížek lesní, čečetka ořešník, pěnkavy zimní, křivka obecná čáp, jeřábek, tetřev, Čáp černý (S) *, jeřábek lesní (S) *, tetřev hlušec (K) **, kulíšek nejmenší sovy, datlík, kos, (S) *, sýc rousný (S), datlík tříprstý (S) *, kos horský (S), králíček obecný, králíčci, sýkora, králíček ohnivý, sýkora lužní, ořešník kropenatý (O), čížek lesní, čečetka ořešník, pěnkavy zimní, křivka obecná, čáp, jeřábek, tetřev, Čáp černý (S) *, jeřábek lesní (S) *, tetřev hlušec (K) **, kulíšek nejmenší sovy, datlík, kos, (S) *, sýc rousný (S), datlík tříprstý (S) *, kos horský (S), králíček obecný, králíčci, sýkora, králíček ohnivý, sýkora lužní, ořešník kropenatý (O), čížek lesní, čečetka ořešník, pěnkavy zimní, křivka obecná tetřívek, sluka, sýkora, tetřívek obecný (S) *, sluka lesní (O) *, sýkora lužní, čečetka zimní, čečetka
319
Typ vhodná modelová biotopu skupina L10.2 ostříž, tetřívek, bahňáci, sovy, lelek, drozd, sýkora, pěnkavy L10.3 ostříž, sluka, sýc, lelek, sýkora, čížek, L10.4 ostříž, čáp, jeřábek, bahňáci, sovy, lelek, sýkora, čížek XV1 labuť, racci, konipas, XV2 pochop, bažant, vrubozobí, racci, pěvci
XV3
bažant, pěvci
xv4
kormorán, racek, konipasi bekasina, pěvci
XM1
XS1 XS2
XS3
XT1
XT2
XT3 XT4
XT5
možný výskyt druhů a jejich oficiální ochranářský status ostříž lesní (S) *, tetřívek obecný (S) *, sluka lesní (O) *, vodouš kropenatý (S) **, kulíšek nejmenší (S) *, sýc rousný (S), lelek lesní (S) *, drozd cvrčala (S) **, sýkora lužní, čížek lesní, čečetka zimní, ostříž lesní (S) *, sluka lesní (O) *, sýc rousný (S), lelek lesní (S) *, sýkora lužní, čížek lesní ostříž lesní (S) *, čáp černý (S) *, jeřábek lesní (S) *, sluka lesní (O) *, vodouš kropenatý (S) **, kulíšek nejmenší (S) *, sýc rousný (S), lelek lesní (S) *, sýkora lužní, čížek lesní labuť velká, racek chechtavý, rybák obecný (S) *, konipas bílý, moták pochop (O), bažant obecný, labuť velká, polák velký, polák chocholačka, racek chechtavý, rybák obecný (S) *, konipas bílý, střízlík obecný, pěvuška modrá, slavík obecný (O), slavík modráček středoevropský (S) *, drozd cvrčala (S) **, cvrčilka zelená, rákosník zpěvný, rákosník obecný, pěnice pokřovní, pěnice slavíková, budníček větší, sýkora babka, sýkora lužní, sýkora modřinka, sýkora koňadra, moudivláček lužní (O), žluva hajní (S), ťuhýk šedý (O), straka obecná, špaček obecný, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, zvonek zelený, stehlík obecný, konopka obecná, čečetka zimní, hýl rudý (O) *, hýl obecný, strnad rákosní, strnad luční (K) * bažant obecný, konipas horský, konipas bílý, drozd cvrčala (S) **, rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný, budníček větší, mlynařík dlouhoocasý, sýkora babka, sýkora koňadra, moudivláček lužní (O), ťuhýk šedý (O), straka obecná, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, stehlík obecný, konopka obecná, čečetka zimní, hýl rudý (O) *, hýl obecný, strnad rákosní, strnad luční (K) * Kormorán velký (O), racek chechtavý, konipas horský, konipas bílý
Bekasina otavní (S) *, linduška luční, konipas luční (S) *, konipas bílý, bramborníček hnědý (O), cvrčilka zelená, rákosník zpěvný, stehlík obecný, konopka obecná, břehule břehule říční (O) sokoli, bahňáci, lelek, poštolka obecná, raroh velký (K) **, sokol stěhovavý (K) **, kulík říční, rorýs, srostloprstí, pisík obecný (S) *, sova pálená (S) *, výr velký (O), sýček obecný (S) *, sovy, pěvci lelek lesní (S) *, rorýs obecný (O), vlha pestrá (S) **, mandelík hajní (K) **, dudek chocholatý (S) *, chocholouš obecný (O) *, břehule říční (O), jiřička obecná, linduška úhorní (S) **, konipas bílý, rehek domácí, bělořit šedý (S) *, kavka obecná (S) *, vrabec domácí sýček, rorýs, sýček obecný (S) *, rorýs obecný (O), mandelík hajní (K) **, dudek srostloprstí, pěvci chocholatý (S) *, jiřička obecná, rehek domácí, bělořit šedý (S) *, kavka obecná (S) *, špaček obecný, vrabec domácí kurové, chřástal, pěvci bažant obecný, koroptev polní (O), křepelka obecná (S), chřástal polní (S) *, skřivan polní, konipas bílý, bramborníček černohlavý (O), rákosník zpěvný, ťuhýk šedý (O), stehlík obecný, konopka obecná, strnad obecný, strnad luční (K) * bekasina, pěvci Bekasina otavní (S) *, linduška luční, konipas luční (S) *, konipas bílý, bramborníček hnědý (O), cvrčilka zelená, rákosník zpěvný, ťuhýk šedý (O), stehlík obecný, konopka obecná, pěvci skřivan polní, ťuhýk šedý (O), strnad luční (K) * poštolka, koroptev, poštolka obecná, koroptev polní (O), chocholouš obecný (O) *, skřivan pěvci polní, vlaštovka obecná (O), jiřička obecná, rehek domácí, bělořit šedý (S) *, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, zvonohlík zahradní, bramborníček černohlavý (O), čečetka zimní, strnad obecný, strnad zahradní (K) *, strnad luční (K) * pěvci Chocholouš obecný (O) *, břehule říční (O), linduška úhorní (S) **, konipas bílý, bělořit šedý (S) *, bramborníček černohlavý (O), strnad luční (K) *
320
Typ vhodná modelová biotopu skupina XT6 sokoli, bahňáci, lelek, rorýs, srostloprstí, sovy, pěvci
XK1
bažant, holubi, sovy, srostloprstí, šplhavci, pěvci
XK2
kurové, pěvci
XK4
sovy, lelek, rorýs, srostloprstí, pěvci
XL1
dravci, kachny, kurové, holubi, sovy, srostloprstí, šplhavci, pěvci
XL2
kachny, poštolka, holubi, sovy, srostloprstí, krutihlav, pěvci,
možný výskyt druhů a jejich oficiální ochranářský status poštolka obecná, raroh velký (K) **, sokol stěhovavý (K) **, kulík říční, pisík obecný (S) *, sova pálená (S) *, výr velký (O), sýček obecný (S) *, lelek lesní (S) *, rorýs obecný (O), vlha pestrá (S) **, mandelík hajní (K) **, dudek chocholatý (S) *, chocholouš obecný (O) *, břehule říční (O), jiřička obecná, linduška úhorní (S) **, konipas bílý, rehek domácí, bělořit šedý (S) *, kavka obecná (S) *, vrabec domácí bažant obecný, hrdlička zahradní, hrdlička divoká, sýček obecný (S) *, kalous ušatý, mandelík hajní (K) **, dudek chocholatý (S) *, krutihlav obecný (S), strakapoud jižní (S) *, rehek domácí, rehek zahradní, bramborníček černohlavý (O), kos černý, drozd kvíčala, drozd zpěvný, sedmihlásek hajní, pěnice pokřovní, pěnice hnědokřídlá, pěnice slavíková, pěnice černohlavá, budníček menší, lejsek šedý (O), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, sýkora babka, sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S), ťuhýk obecný (O), ťuhýk šedý (O), sojka obecná, straka obecná, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, zvonek zelený, stehlík obecný, konopka obecná, dlask tlustozobý, strnad obecný, strnad zahradní (K) *, strnad luční (K) * bažant obecný, koroptev polní (O), slavík obecný (O), bramborníček černohlavý (O), kos černý, drozd kvíčala, drozd zpěvný, rákosník zpěvný, pěnice vlašská (S), pěnice pokřovní, pěnice hnědokřídlá, sýkora koňadra, ťuhýk obecný (O), ťuhýk šedý (O), straka obecná, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, stehlík obecný, konopka obecná, hýl rudý (O) *, dlask tlustozobý, strnad obecný, strnad luční (K) * Sova pálená (S) *, výr velký (O), sýček obecný (S) *, lelek lesní (S) *, rorýs obecný (O), vlha pestrá (S) **, mandelík hajní (K) **, dudek chocholatý (S) *, chocholouš obecný (O) *, břehule říční (O), jiřička obecná, linduška úhorní (S) **, konipas bílý, rehek domácí, bělořit šedý (S) *, kos černý, drozd zpěvný, pěnice pokřovní, pěnice slavíková, budníček větší, sýkora koňadra, kavka obecná (S) *, špaček obecný, vrabec domácí, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, čečetka zimní krahujec obecný (S), poštolka obecná, ostříž lesní (S) *, hohol severní (S) **, morčák velký (K) **, bažant obecný, koroptev polní (O), holub hřivnáč, hrdlička zahradní, hrdlička divoká, výr velký (O), kalous ušatý, mandelík hajní (K) **, dudek chocholatý (S) *, krutihlav obecný (S), žluna zelená, datel černý, strakapoud velký, strakapoud jižní (S) *, strakapoud malý, linduška lesní, červenka obecná, slavík obecný (O), rehek zahradní, kos černý, drozd kvíčala, drozd cvrčala (S) **, drozd zpěvný, rákosník zpěvný, sedmihlásek hajní, pěnice vlašská (S), pěnice pokřovní, pěnice hnědokřídlá, pěnice slavíková, pěnice černohlavá, budníček menší, budníček větší, lejsek šedý (O), mlynařík dlouhoocasý, sýkora babka, sýkora lužní, sýkora parukářka, sýkora uhelníček, sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S), ťuhýk obecný (O), ťuhýk šedý (O), sojka obecná, straka obecná, kavka obecná (S) *, havran polní, vrána obecná, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, zvonek zelený, stehlík obecný, čížek lesní, konopka obecná, čečetka zimní, dlask tlustozobý, strnad obecný, strnad zahradní (K) *, strnad luční (K) * hohol severní (S) **, morčák velký (K) **, poštolka obecná, holub doupňák (S), holub hřivnáč, hrdlička zahradní, sova pálená (S) *, výr velký (O), sýček obecný (S) *, mandelík hajní (K) **, dudek chocholatý (S) *, krutihlav obecný (S), kos černý, drozd kvíčala, drozd zpěvný, sedmihlásek hajní, lejsek šedý (O), sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, ťuhýk šedý (O), straka obecná, havran polní, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, zvonek zelený, stehlík obecný, strnad zahradní (K) *
321
Typ vhodná modelová biotopu skupina XK3 pěvci
XL3
XL4
X1.1 X1.2 X1.3 X1.4 X1.5 X2 X3.1
X3.2 X4.1 X4.2 X4.3
X4.4
X4.5
možný výskyt druhů a jejich oficiální ochranářský status
kos černý, drozd kvíčala, drozd zpěvný, pěnice pokřovní, pěnice hnědokřídlá, sýkora koňadra, straka obecná, vrabec domácí, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, konopka obecná, strnad obecný, strnad zahradní (K) *, strnad luční (K) * krahujec, vodouš, krahujec obecný (S), vodouš kropenatý (S) **, holub hřivnáč, hrdlička holubi, sovy, šplhavci, zahradní, hrdlička divoká, výr velký (O), kulíšek nejmenší (S) *, kalous pěvci ušatý, sýc rousný (S), datel černý, strakapoud velký, skřivan lesní (S) *, linduška lesní, střízlík obecný, pěvuška modrá, červenka obecná, slavík obecný (O), rehek zahradní, kos horský (S), kos černý, drozd kvíčala, drozd zpěvný, drozd brávník, pěnice pokřovní, pěnice hnědokřídlá, pěnice slavíková, pěnice černohlavá, budníček lesní, budníček menší, budníček větší, králíček obecný, králíček ohnivý, sýkora lužní, sýkora parukářka, sýkora uhelníček, sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý, šoupálek krátkoprstý, sojka obecná, straka obecná, vrána obecná, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonek zelený, čížek lesní, křivka obecná, hýl obecný dravci, holubi, sovy, moták pilich (S) *, krahujec obecný (S), poštolka obecná, holub hřivnáč, šplhavci, pěvci hrdlička zahradní, hrdlička divoká, výr velký (O), kulíšek nejmenší (S) *, kalous ušatý, sýc rousný (S), krutihlav obecný (S), žluna šedá, datel černý, strakapoud velký, linduška lesní, střízlík obecný, pěvuška modrá, červenka obecná, slavík obecný (O), rehek zahradní, kos horský (S), kos černý, drozd kvíčala, drozd cvrčala (S) **, drozd zpěvný, drozd brávník, cvrčilka zelená, pěnice pokřovní, pěnice černohlavá, budníček menší, budníček větší, králíček obecný, králíček ohnivý, sýkora lužní, sýkora parukářka, sýkora uhelníček, sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý, sojka obecná, ořešník kropenatý (O), vrána obecná, pěnkava obecná, zvonek zelený, čížek lesní, křivka obecná, hýl obecný, kormorán, kachna, kormorán velký (O), kachna divoká, kulík říční, pisík obecný (S) *, konipas bahňáci, konipas bílý kachna, konipas Kachna divoká, konipas bílý kachny, lyska, racci, Kachna divoká, polák velký, lyska černá, racek chechtavý, rybák obecný konipas (S) *, konipas bílý konipasi konipas horský, konipas bílý konipasi konipas horský, konipas bílý bahňáci, pěvci Kulík říční, pisík obecný (S) *, chocholouš obecný (O) *, skřivan polní, konipas bílý, bělořit šedý (S) * poštolka, hrdlička, poštolka obecná, hrdlička zahradní, sova pálená (S) *, výr velký (O), sýček sovy, rorýs, pěvci obecný (S) *, rorýs obecný (O), vlaštovka obecná (O), jiřička obecná, rehek domácí, bělořit šedý (S) *, lejsek šedý (O), kavka obecná (S) *, havran polní, špaček obecný, vrabec domácí, zvonohlík zahradní sovy, pěvci sova pálená (S) *, sýček obecný (S) *, jiřička obecná, rehek domácí, kavka obecná (S) *, špaček obecný, vrabec domácí polák, pěvci polák chocholačka, vlaštovka obecná (O), jiřička obecná, konipas bílý, rehek domácí, špaček obecný, vrabec domácí, zvonohlík zahradní, kurové, pěvci bažant obecný, koroptev polní (O), skřivan polní, bělořit šedý (S) *, konopka obecná kurové, chřástal, bažant obecný, koroptev polní (O), chřástal polní (S) *, čejka chocholatá, bahňáci, skřivan břehouš černoocasý (K) **, koliha velká (K) **, vodouš rudonohý (K) **, skřivan polní pochop, koroptev, moták pochop (O), koroptev polní (O), chřástal polní (S) *, čejka chřástal, bahňáci, chocholatá, vodouš rudonohý (K) **, skřivan polní, rákosník proužkovaný, pěvci, rákosník zpěvný bažant, pěvci bažant obecný, chocholouš obecný (O) *, skřivan polní, linduška úhorní (S) **, konipas bílý, bramborníček černohlavý (O), bělořit šedý (S) *, rákosník zpěvný, pěnice hnědokřídlá, konopka obecná,
322
Typ vhodná modelová biotopu skupina X4.6 poštolka, hrdlička, pěvci
X4.7
kulík, dravci, sovy, kurové, rorýs, pěvci
X5.1 X5.2
pěvci poštolka, pěvci
X5.3
pěvci
6.1
dravci, bažant, holubi, sovy, šplhavci, pěvci
X6.2
poštolka, holubi, sovi, strakapoud, pěvci
X6.3
krahujec, pěvci
možný výskyt druhů a jejich oficiální ochranářský status poštolka obecná, hrdlička zahradní, chocholouš obecný (O) *, vlaštovka obecná (O), jiřička obecná, konipas bílý, rehek domácí, kos černý, kavka obecná (S) *, havran polní, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, zvonohlík zahradní Kulík říční, krahujec obecný (S), poštolka obecná, sova pálená (S) *, sýček obecný (S) *, hrdlička zahradní, bažant obecný, koroptev polní (O), chocholouš obecný (O) *, skřivan polní, ), vlaštovka obecná (O), jiřička obecná,konipas bílý, slavík obecný (O), rehek domácí, rehek zahradní, kos černý, rákosník zpěvný, pěnice pokřovní, pěnice hnědokřídlá, sýkora modřinka, sýkora koňadra, ťuhýk obecný (O), kavka obecná (S) *, havran polní, špaček obecný, straka obecná, vrabec domácí, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, stehlík obecný, konopka obecná, strnad obecný, strnad luční (K) * kos černý, vrabec domácí, pěnkava obecná poštolka obecná, vlaštovka obecná (O), jiřička obecná, rehek domácí, rehek zahradní, kos černý, drozd zpěvný, pěnice pokřovní, sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, straka obecná, špaček obecný, vrabec domácí, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, zvonek zelený, stehlík obecný, konopka obecná rehek domácí, kos černý, sýkora koňadra, ťuhýk obecný (O), straka obecná, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, strnad obecný, strnad zahradní (K) *, strnad luční (K) * krahujec obecný (S), poštolka obecná, bažant obecný, holub doupňák (S), holub hřivnáč, hrdlička zahradní, hrdlička divoká, sýček obecný (S) *, puštík obecný, kalous ušatý, krutihlav obecný (S), žluna šedá, žluna zelená, strakapoud velký, strakapoud jižní (S) *, strakapoud prostřední (O), strakapoud malý, střízlík obecný, pěvuška modrá, červenka obecná, slavík obecný (O), rehek domácí, rehek zahradní, kos černý, drozd kvíčala, drozd zpěvný, sedmihlásek hajní, pěnice pokřovní, pěnice hnědokřídlá, pěnice slavíková, pěnice černohlavá, budníček lesní, budníček menší, budníček větší, lejsek šedý (O), lejsek malý (S), lejsek bělokrký, lejsek černohlavý, mlynařík dlouhoocasý, sýkora babka, sýkora uhelníček, sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S), ťuhýk obecný (O), ťuhýk šedý (O), sojka obecná, straka obecná, kavka obecná (S) *, havran polní, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, zvonek zelený, stehlík obecný, čížek lesní, konopka obecná, čečetka zimní, křivka obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, strnad obecný poštolka obecná, holub hřivnáč, hrdlička zahradní, sýček obecný (S) *, kalous ušatý, strakapoud velký, vlaštovka obecná (O), jiřička obecná, střízlík obecný, pěvuška modrá, červenka obecná, slavík obecný (O), rehek domácí, rehek zahradní, kos černý, drozd kvíčala, drozd zpěvný, sedmihlásek hajní, pěnice pokřovní, pěnice černohlavá, budníček menší, lejsek šedý (O), sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý, šoupálek krátkoprstý, straka obecná, kavka obecná (S) *, havran polní, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, zvonek zelený, stehlík obecný, čížek lesní, konopka obecná, hýl obecný, strnad obecný krahujec obecný (S), kos černý, drozd zpěvný, pěnice pokřovní, budníček větší, ťuhýk obecný (O), pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, zvonek zelený, čížek lesní, konopka obecná, hýl obecný
323
Typ vhodná modelová biotopu skupina X6.4 holubi, sovy šplhavci, pěvci
XX1.1
bahňáci, pěvci
XX1.2 XX3.1
konipas dravci, hrdlička, sovy, žluna, rorýs, pěvci
XX3.2 XX4.1
kulík, pěvci pěvci
možný výskyt druhů a jejich oficiální ochranářský status Holub hřivnáč, hrdlička zahradní hrdlička divoká, výr velký (O), kalous ušatý, strakapoud velký, strakapoud malý, linduška lesní, střízlík obecný, pěvuška modrá, červenka obecná, slavík obecný (O), rehek zahradní, kos černý, drozd kvíčala, drozd zpěvný, drozd brávník, cvrčilka zelená, sedmihlásek hajní, pěnice pokřovní, pěnice hnědokřídlá, pěnice černohlavá, budníček menší, sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý, šoupálek krátkoprstý, žluva hajní (S), ťuhýk šedý (O), sojka obecná, straka obecná, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, stehlík obecný, dlask tlustozobý Kulík říční, bekasina otavní (S) *, konipas bílý, rehek domácí, špaček obecný, vrabec domácí konipas bílý Krahujec obecný (S), poštolka obecná, hrdlička zahradní, sova pálená (S) *, sýček obecný (S) *, puštík obecný, kalous ušatý, žluna zelená, rorýs obecný (O), chocholouš obecný (O) *, vlaštovka obecná (O), jiřička obecná, konipas bílý, slavík obecný (O), rehek domácí, rehek zahradní, , bělořit šedý (S) *, kos černý, drozd zpěvný, sedmihlásek hajní, lejsek malý (S), sýkora modřinka, sýkora koňadra, brhlík lesní, straka obecná, kavka obecná (S) *, havran polní, vrána obecná, špaček obecný, vrabec domácí, vrabec polní, pěnkava obecná, zvonohlík zahradní, zvonek zelený, stehlík obecný, zvonohlík zahradní Kulík říční, chocholouš obecný (O) *, konipas bílý, zvonohlík zahradní chocholouš obecný (O) *, skřivan polní, vlaštovka obecná (O), jiřička obecná, konipas bílý, rehek domácí, rákosník zpěvný, straka obecná, havran polní, špaček obecný, vrabec domácí, konopka obecná
324
5. Výpočet peněžní hodnoty biotopů Nejvhodnější cestou k propojení ekonomické hodnoty s bodovou škálou ekologických hodnot, jejíž konstrukce byla popsána v předcházející kapitole, je propočet konkrétní peněžní hodnoty na jeden bod ekologické hodnoty pomocí co nejširšího sledování nákladů, které jsou společností vynakládány na ochranu přírody a krajiny. Základem je rozklíčování výdajů státního rozpočtu, o kterých je deklarováno, že byly použity na ochranu přírody a krajiny. Tato analýza souhrnných makroekonomických výdajů na ochranu přírody a krajiny je nutnou výchozí informací pro srovnání se sumou jednotlivých revitalizačních akcí, které budou zahrnuty do odhadu průměrných nákladů na jeden bod.
5.1. Systém evidence a sledování veřejných výdajů V této kapitole je stručně popsáno třídění veřejných rozpočtů, které je nutno závazně dodržovat jak ve státním rozpočtu, tak i v rozpočtech obcí a krajů. Základním organizačním tříděním rozpočtů jsou kapitoly. Kapitoly rozdělují rozpočet podle odpovědnosti za rozpočtové hospodaření, kterou mají ministerstva a další ústřední orgány státní správy. Dalším členěním rozpočtu je tzv. funkční členění. V něm se sledují příjmy a výdaje podle odvětvového odlišení činností, tedy zejména podle jednotlivých odvětví národního hospodářství, s nimiž jsou spjaty. Ve funkčním třídění se rozpočtovou skladbou člení jen některé příjmy (nečlení se např. příjmy daňové), ale člení se všechny výdaje, a to na tzv.: -
skupiny (prvním číselným znakem čtyřmístného čísla), jichž je celkem 6: zemědělství a lesní hospodářství, průmyslová a ostatní odvětví hospodářství, služby pro obyvatelstvo, sociální věci a politika zaměstnanosti, bezpečnost státu a právní ochrana a všeobecná veřejná správa a služby,
-
oddíly (druhým číselným znakem), kterých je celkem 24,
-
pododdíly (třetím číselným znakem), které se vyskytují v různých oddílech odlišně,
-
paragrafy, které jsou nejpodrobnějším tříděním různých činností v rozpočtové skladbě.
Třetí rovinou třídění podle rozpočtové skladby je druhové třídění. V něm se odlišují jednotlivé položky rozpočtu podle toho, zda jde o příjmy či výdaje a dále se zde odlišují tzv. financující operace. Pomocí druhového třídění jsou odlišovány všechny příjmy a všechny výdaje i financující operace s využitím 4-místného číselného znaku, a to v členění na: -
třídy, které (prvním číselným znakem) odlišují příjmy či výdaje podle jejich právního původu - příjmy daňové, nedaňové, kapitálové, přijaté dotace, výdaje běžné (neinvestiční, provozní), kapitálové (investiční) a ostatní,
-
seskupení položek (druhým číselným znakem), v nichž se shlukují příbuzné položky příjmů a výdajů,
-
podseskupení položek (třetím číselným znakem), v nichž se příbuzné položky sledují ve větší podrobnosti,
-
položky (ve čtvrtém číselném znaku), které slouží k nejpodrobnějšímu sledování příjmů a výdajů.
325
Výdaje alokované jednotlivými subjekty mohou být poskytovány buď jako výdaje státního rozpočtu (např. ústředně řízené organizace), nebo jako výdaje veřejných fondů. Tyto výdaje se sledují v členění podle příslušné rozpočtové kapitoly. Vedle toho se zvlášť sledují výdaje vynakládané z územních rozpočtů (tj. rozpočtů obcí či krajů).
5.2. Veřejné výdaje v oblasti ochrany přírody a krajiny Výdaje na ochranu přírody a krajiny mohou být poskytovány z rozpočtových kapitol: 301 – Kancelář prezidenta republiky 307 – Ministerstvo obrany 315 – Ministerstvo životního prostředí 322 – Ministerstvo průmyslu a obchodu 329 – Ministerstvo zemědělství 346 – Český ústav zeměměřický a katastrální 380 – Okresní úřady (pouze do roku 2002) 397 – Operace státních finančních aktiv 398 – Všeobecná pokladní správa Výdaje na ochranu přírody a krajiny mohou být poskytovány rovněž z územních rozpočtů, které jsou sledovány mimo tyto kapitoly státního rozpočtu. Veřejné výdaje jsou sledované v systému ARIS, který vede Ministerstvo financí. Životní prostředí je zařazeno v oddílu 37, ochrana přírody a krajiny pak v pododdílu 374. Výdaje vynaložené na ochranu přírody a krajiny z veřejných zdrojů jsou zachycené v systému ARIS pod 8 položkami, kromě pododdílu 374 je možné pro účely analýzy do těchto výdajů zahrnout také § 1037 (Celospolečenské funkce lesů) a § 2334 (Revitalizace říčních systémů): Pododdíl 374 – Ochrana přírody a krajiny § 3741 – Ochrana druhů a stanovišť Včetně např. podpory zoologických zahrad, ornitologických stanic a botanických zahrad, zahrnuje i ochranu a obnovu ohrožených druhů flóry a fauny. § 3742 – Chráněné části přírody Národní parky, rezervace, chráněné krajinné oblasti, jeskyně apod. nezahrnuté v jiných funkcích. Zahrnuje ochranu význačných ekosystémů a lokalit a ochranu krajiny pro její estetickou hodnotu. § 3743 – Rekultivace půdy v důsledku těžební a důlní činnosti, po skládkách odpadů apod. Např. z úhrad (50 %) z vydobytých nerostů odváděných do státního rozpočtu s tím, že mají být použity k nápravě škod na životním prostředí způsobených dobýváním výhradních ložisek; z dotací na útlum hornictví, které mají být mj. použity na sanační práce při zahlazování důsledků těžby na životní prostředí. § 3744 – Protierozní, protilavinová a protipožární ochrana Jedná se o ochranu nezahrnutou v jiných funkcích, včetně ochrany proti povodním. § 3745 – Péče o vzhled obcí a veřejnou zeleň Zahrnuje výdaje spojené s výstavbou, obnovou, údržbou apod., městských a obecních zelených ploch, především parků, lesoparků, alejí, veřejných zahrad a sadů, záhonů,
326
květinových výzdob apod., pokud nejsou např. součástí kulturních památek (zámecké zahrady), školních pozemků apod. § 3749 – Ostatní činnosti k ochraně přírody a krajiny § 1037 – Celospolečenské funkce lesů Podpora mimoprodukčních funkcí lesa mající celospolečenský význam, jako např. práce lesnicko-technických meliorací a hrazení drobných vodních toků – bystřin, výstavba a údržba lesních cest, svážnic a chodníků v lesích se zvláštním režimem hospodaření, protierozní a protilavinová opatření, ochrana a zvelebování chovů ohrožených druhů zvířat, zvelebování myslivosti v celospolečenském zájmu, ochrana ustupujících a ohrožených druhů lesních dřevin, protipožární ochrana v lesích, mimořádná opatření při přemnožení hmyzích škůdců a chorob, ostatní práce celospolečenského významu. Nepatří sem činnosti související s lesnickým výzkumem (§ 1082). § 2334 – Revitalizace říčních systémů Činnosti spojené s revitalizací vodních toků, pramenišť a vodních ploch. Podle odhadu řešitelů je více než polovina výdajů uváděných ve statistických výkazech jako výdaje na ochranu přírody a krajiny pro účely tohoto projektu nepoužitelná, protože nevedou ke zvyšování bodové ekologické hodnoty dotčeného území. Rovněž databáze Ministerstva financí ISPROFIN nebyla pro tento účel přímo využitelná, protože v této databázi není u jednotlivých projektů dostačující popis stavu před zásahem a po zásahu do přírody a krajiny. Řešitelé zde proto vyšli z hypotézy, že k dosažení reprezentativnosti výběrového vzorku je postačující vybrat jenom určitou část projektů, které se realizují především přes MŽP (zejména v rámci Programu péče o krajinu a Programu revitalizace říčních systémů). Z celkových veřejných výdajů byly proto sledovány pouze ty akce, které se podílejí na přírůstku bodové hodnoty území (tedy na přírůstku ekologické hodnoty). Z tohoto důvodu byly z celkových výdajů státu odečteny některé položky, jejichž účel se nedá považovat za revitalizační. Jedná se o akce, které slouží pouze k ochraně již existující ekologické hodnoty (odečteny byly proto výdaje v rámci § 3741 – Ochrana druhů a stanovišť a § 3742 – Chráněné části přírody). Dále byly odečteny akce, které mají převážně jiný účel než je zvýšení ekologické hodnoty území (§ 1037 – Celospolečenské funkce lesů, § 3744 – Protierozní, protipovodňová a protilavinová ochrana a § 3745 – Péče o vzhled obcí a veřejnou zeleň). Na základě provedené analýzy bylo zjištěno, že státní výdaje využité pouze na revitalizace krajiny v letech 1997 – 2001 představují 5 192 248 tis. Kč, což je 17,35 % z celkové sumy výdajů na ochranu biodiverzity a krajiny v tomto období. Průměrný roční výdaj pouze na revitalizační akce je 1 038 450 tis. Kč. Celková suma nákladů na námi hodnocené revitalizační akce je 579 826 tis. Kč, což představuje 11,2 % ze sumy výdajů státu na revitalizace za roky 1997 – 2001 a 55,8 % z průměrných ročních výdajů státu na revitalizační akce.
327
5.3. Postup při výběru revitalizačních akcí pro analýzu výdajů V této kapitole budou popsána základní hlediska výběru revitalizačních opatření pro výpočet peněžní hodnoty jednoho bodu v hodnotící škále biotopů České republiky.
1) Hledisko typu revitalizačního opatření Do seznamu revitalizačních opatření byla zahrnuta opatření z různých funkčních krajinných celků – z oblasti ekosystémů vod a niv, lučních ekosystémů, lesních ekosystémů, zemědělských ekosystémů a ekosystémů lidských sídel. Podrobnější členění typů revitalizačních opatření vychází z dokumentace Programu revitalizace říčních systémů (PRŘS) a Programu péče o krajinu (PPK), ze kterých byla revitalizační opatření vybrána. Typy revitalizačních opatření jsou rozlišené podle dotačních titulů a podtitulů v následující tabulce, a to zvlášť pro PPK a pro PRŘS. Podrobnější komentář k výběru revitalizačních akcí z obou programů je obsažen v popisu hlediska č. 2. 1. PROGRAM REVITALIZACE ŘÍČNÍCH SYSTÉMŮ
a
b
c
d
e
Revitalizace přirozené funkce vodních toků a1 revitalizace vodních toků a1.1 obnova původních koryt vodních toků a1.2 objekty (stavby) vyvolané revitalizačními úpravami koryt a2 revitalizace odstavených ramen vodních toků a3 revitalizace pramenných oblastí zakládání a revitalizace břehových nebo doprovodných porostů podél vodních a4 toků a melioračních kanálů Zakládání a revitalizace prvků systému ekologické stability vázaných na vodní režim b1 revitalizace nevhodně odvodněných pozemků a odvodňovacích soustav b2 revitalizace a zakládání mokřadních ekosystémů b3 opatření pro obnovu zásob podzemních vod b4 opatření pro obnovu a stabilizaci vsakovacích ploch b5 protierozní opatření vázaná na zvýšení hydrologické stability území Revitalizace retenční schopnosti krajiny c1 revitalizace v minulosti zaniklých a poškozených retenčních prostorů zakládání nových retenčních prostorů, zejména jako součásti systémů ekologické c2 stability zvyšování retenční schopnosti území (např. suché poldry, systém hrází, občasné c3 rozlitiny) protipovodňová opatření retenčního charakteru vázaná na zvýšení hydrologické c4 stability území Rekonstrukce technických prvků a odbahňování produkčních rybníků d1 rekonstrukce technických prvků d2 odbahňování produkčních rybníků Výstavba nových kořenových čistíren, zakládání umělých mokřadů e1 výstavba nových kořenových čistíren e2 zakládání umělých mokřadů
2. PROGRAM PÉČE O KRAJINU
A
Ochrana krajiny proti erozi 328
A1 A2
B
C
D
Asanace a stabilizace projevů plošné a rýhové eroze mimo koryta vodních toků Tvorba biologických protierozních opatření A2.1 Opatření, která jsou součástí KPÚ A2.2 Realizace vymezených ÚSES A2.3 Zakládání TTP a infiltračních pásů A2.4 Výsadba liniových porostů a solitérních dřevin A3 Tvorba porostů podél vodních toků A3.1 Výsadba břehových porostů A3.2 Zakládání ochranných dřevinných a travnatých porostů Udržení kulturního stavu krajiny B1 Vytváření podmínek pro zachování významných biotopů B1.1 Kosení a následný svoz a zpracování B1.2 Likvidace křovinného a dřevinného náletu B1.3 Šetrná pastva B1.4 Jiné extenzívní způsoby hospodaření Šetrné využívání vodních ploch vedoucí k zachování, případně zvýšení B1.5 druhové rozmanitosti B2 Péče o plochy v modelových územích B2.1 Zachování a obnova významných biotopů (údržba prvků ES krajiny) B2.2 Likvidace a přírodě blízká kultivace ruderálních ploch B3 Ošetření památných a dalších významných stromů Opatření k tlumení epidemicky se šířících chorob na dřevinách rostoucích mimo B4 les (včasné odstranění dřevin eventuálně účinné ošetření) Podpora druhové rozmanitosti Podpora obnovy přirozených společenstev a stanovišť ustupujících populací C1 původních druhů C1.1 Speciální opatření (rozrušování drnů, vytváření tůněk) C1.2 Změna druhově chudých porostů na druhově bohaté C2 Opatření k podpoře přírodě blízkého hospodaření v lesích ve vymezeném ÚSES C2.1 Opatření vedoucí ke zlepšení stavu porostů Zvýšení podílu stanovištně vhodných melioračních dřevin při obnově C2.2 porostů C2.3 Zajištění zvýšené ochrany výsadeb stanovištně vhodných dřevin C2.4 Zjemnění způsobu obnovy lesa C3 Zprůchodnění překážek na vodních tocích a liniových stavbách Realizace plánu péče ve vybraných ZCHÚ Údržba technického zařízení sloužícího k zajištění státem chráněných zájmů ve D1 ZCHÚ D1.1 Geodetické vymezení hranic ZCHÚ, jejich označení a stabilizace D1.2 Výroba, instalace a údržba informačních tabulí Údržba cest, plotů, zábradlí a jiných zařízení zabezpečujících pohyb D1.3 návštěvníků Údržba a obnova ochranných bariér proti zvěři a technických zařízení D1.4 k úpravě stanovištních podmínek D1.5 Obnova a údržba drobných vodních nádrží D2 Sanační zásahy k odstranění negativních vlivů v ZCHÚ D2.1 Odstranění deponií, zbytků nefunkčních technických zařízení apod. D2.2 Likvidace invazních druhů rostlin D3 Opatření podmiňující další existenci ploch a objektů chráněných zákonem D3.1 Repatriace chráněných organismů
329
Přemisťování populací zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů z prostorů, které v budoucnu vylučují jejich další existenci Zajišťování autochtonního rostlinného i živočišného materiálu pro D3.3 praktickou péči o genofond Sanační zásahy a opatření napomáhající tvorbě vyvážených rybničních ekosystémů D4.1 Letnění D4.2 Změny druhové skladby obsádek D4.3 Řízená regulace nadměrného rozvoje submerzní makrovegetace D4.4 Kosení rákosin D3.2
D4
2) Hledisko změny struktury biotopů Realizací revitalizační akce dochází zpravidla na daném území ke změně struktury biotopů (jejich vzájemnému nahrazení či k tvorbě biotopů nových). Do souboru posuzovaných revitalizačních opatření byla proto zahrnuta pouze taková opatření, jejichž realizace měla za následek tuto změnu struktury biotopů a tedy i vygenerování určitého bodového rozdílu mezi stavy před zásahem a po zásahu. Do posuzování tak nebyla zahrnuta opatření běžné údržby krajiny, jako je například kosení luk či pastva, neboť tyto činnosti jsou prováděny v rámci nezměněné struktury biotopů (jedná se zde o jejich údržbu). Mezi revitalizační akce, jež nepřinášejí změnu struktury biotopů, mají v tabulce u výše uvedeného hlediska č. 1 označení d1, d2 a e1 u PRŘS a označení B1.1, B1.3, B1.4, B1.5, B3, B4, C2.2, C2.3, C3, D1, D3, D4.2, D4.3 a D4.4 u PPK. Opatření spadající do kategorií a, b2, b4, c2 a e2 u PRŘS a opatření typu A a C1 u PPK vždy změnu struktury biotopů přinášejí, zatímco opatření z ostatních zbylých kategorií mohou změnu struktury biotopů teoreticky přinést, a proto za účelem zjištění této skutečnosti bylo vždy nutné nahlédnout do protokolu o přidělení dotace, jež byl dostupný na centrálním středisku AOPK nebo do příslušné projektové dokumentace, která byla k dispozici na jednotlivých regionálních AOPK.
3) Regionální hledisko Revitalizační opatření zahrnutá do souboru byla uskutečněna v různých regionech České republiky, přičemž jejich výběr byl proveden v následujícím poměru podle jejich příslušnosti k jednotlivým regionálním AOPK: Praha
Plzeň
Ústí n.L.
Pardubice
Havlíčkův Brod
České Budějovice
Brno
Olomo uc
Ostrava
9%
5%
15%
20%
2%
25%
18%
5%
1%
4) Hledisko definovatelnosti struktury biotopů Podle tohoto hlediska byly posuzovány pouze takové revitalizační akce, na základě jejichž projektové dokumentace bylo možné jednoznačně definovat strukturu biotopů jak ve fázi před zahájením zásahu, tak ve fázi po ukončení zásahu. Pokud není možné strukturu biotopů v obou fázích jednoznačně určit, nemá smysl počítat bodový rozdíl mezi stavem před zásahem a stavem po zásahu, neboť nelze k jednotlivým biotopům přiřadit jejich bodové
330
hodnoty. K vybraným projektům byla dohledána dokumentace a z ní byly získány potřebné údaje. V tomto dalším kole výběru revitalizačních akcí byly preferovány projekty s podrobně zpracovanou projektovou dokumentací, kde nechyběly údaje o charakteru a druhové skladbě zakládaných ploch, jejich rozloze, dále byl k dispozici mapový podklad a nezbytné údaje o stavu území před zahájením akce (nejlépe botanický průzkum). Pouze takové akce byly posléze zařazeny do finální tabulky pro výpočet hodnoty jednoho bodu a mapovány v terénu. 5) Rozpočtové hledisko Pro zahrnutí dané revitalizační akce do souboru pro výpočet průměrné hodnoty jednoho bodu bylo nutné, aby byla v jejím popisu obsažena informace o rozpočtu, tj. o výši peněžních prostředků vynaložených na její realizaci. Pro účely výpočtu byla zvolena kategorie celkové náklady jako součet všech peněžních prostředků investovaných z různých zdrojů, ať již ze soukromých či veřejných rozpočtů, neboť náklady jsou zde chápány v rovině celospolečenské jako finanční prostředky, které společnost prostřednictvím revitalizačních akcí reálně vynaložila na přímé zvýšení ekologické hodnoty konkrétního území a jeho následnou údržbu. 6) Hledisko kladného bodového rozdílu Podle tohoto hlediska byla do seznamu zahrnuta pouze taková revitalizační opatření, která měla za následek kladnou změnu bodové hodnoty daného území. Pokud by realizace opatření generovala hodnotu zápornou, znamenalo by to, že tato akce ve své podstatě nebyla akcí revitalizační, nýbrž akcí, která je v rozporu s ochranou přírody a krajiny. Toto hledisko tedy může sloužit i pro účely indikace účelnosti vynakládání veřejných prostředků na ochranu životního prostředí, kdy realizace opatření, která měla nebo bude mít za následek pokles bodové hodnoty daného území, nebyla z hlediska cílů ochrany životního prostředí účelná. 7) Hledisko předpokládaného stavu po ukončení zásahu Podle tohoto hlediska bylo při popisu struktury biotopů daného území po ukončení zásahu v důsledku revitalizační akce přihlédnuto i k dlouhodobějšímu vývoji struktury biotopů, a tedy i k předpokládané bodové hodnotě, na které se dané území v budoucnu ustálí. Ukončením revitalizačního opatření mnohdy nekončí proces změny struktury biotopů. Struktura biotopů, která je zmapována bezprostředně po ukončení zásahu, se může v čase dále měnit, neboť revitalizační opatření může nastartovat přírodní procesy vedoucí k jejím dalším změnám, a může se tedy měnit i koncová bodová hodnota daného území. Při porovnání bodových hodnot území před zásahem a po zásahu byla za tuto „koncovou“ hodnotu považována (v případech, kde bylo zřejmé nastartování těchto přírodních procesů) právě předpokládaná budoucí hodnota, a nikoliv hodnota vypočtená ihned po zásahu. Již založené plochy byly mapovány v terénu a byl zaznamenán výskyt dominantních a signifikantních druhů rostlin. Na základě tohoto průzkumu byl odhadnut vývoj plochy a cílový stav biotopu po revitalizaci. Při postupu podle výše uvedených hledisek bylo dosaženo poměrně vysoké reprezentativnosti statistického vzorku, neboť součet nákladů všech vybraných revitalizačních opatření představuje 579 826 098 Kč, což činí 34,6 % ze sumy nákladů všech projektů Programu revitalizace říčních systémů (PRŘS) a Programu péče o krajinu (PPK)
331
v letech 1997 - 2001, které mohly být reálně zahrnuty do souboru (zahrnuty mohly být pouze takové projekty, které přinášely změnu struktury biotopů – viz hledisko č. 2). Následující tabulka obsahuje celkovou sumu nákladů (u PPK) případně udělených dotací (u PRŘS) na vybrané vhodné projekty revitalizací spadajících do PPK a PRŘS za roky 1997-2001, které bylo možné pro účely tohoto projektu posuzovat. Tabulka: Celkové náklady vybraných akcí programu PPK a PRŘS v letech 1997 - 2001 Rok
PPK (Celk. náklady v Kč)
1997
PRŘS (Celk. dotace v Kč)
49 295 708
170 456 000
1998
43 690 080
342 779 000
1999
44 260 754
446 537 000
2000
47 924 286
255 316 000
2001
36 721 763
239 759 000
Celkem
221 892 591
1 454 847 000
Celkem PPK + PRŘS
1 676 739 591
Zdroj: AOPK a ČEÚ
5.4 Přístupy k propočtům výdajů Do propočtu byly zařazeny pouze investiční a provozní náklady, které mají s konkrétním revitalizačním opatřením přímou souvislost, přičemž nezáleží na tom, zda pocházejí ze soukromých či veřejných zdrojů (viz též hledisko č. 5 v předchozí kapitole). Do těchto nákladů však nejsou zahrnuty další „nepřímé náklady“ na ochranu přírody a krajiny, jako např. náklady na správu resortu Ministerstva životního prostředí, náklady na environmentální vzdělávání, vědu a výzkum atd. Pokud by byly tyto náklady ve výpočtu zohledněny, byla by průměrná hodnota bodu mnohem vyšší (na zvýšení ekologické hodnoty území o jeden bod by bylo zapotřebí více peněžních prostředků). Relativní význam byl dán jednotlivým opatřením na základě jejich celkové nákladovosti resp. jeho podílu na součtu nákladů všech revitalizačních opatření, která byla zahrnuta do analyzovaných akcí. Podíl na součtu nákladů byl pro výpočet průměrné peněžní hodnoty jednoho bodu zvolen jako váha z toho důvodu, že výsledná hodnota jednoho bodu má v tomto případě svůj reálný základ v investicích, které společnost vynaložila na konkrétní akce, jejichž cílem bylo zvýšení ekologické hodnoty konkrétního území a jeho následná údržba. Nákladnější revitalizační opatření tak vstupují do zvoleného souboru větší vahou než opatření levnější. Čím je tedy dané revitalizační opatření nákladnější, tím je jeho průměrný bodový přírůstek ekologické hodnoty reprezentativnější, neboť v sobě zahrnuje širší spektrum společenských investic, které slouží jako převodník mezi ekologickou a ekonomickou hodnotou. Při výpočtu bylo použito váženého průměru, neboť tímto postupem byla od sebe oddělena revitalizační opatření, která spolu místně, typově ani věcně nesouvisí, a nelze tak proto jednoduše vypočíst průměrnou peněžní hodnotu jednoho bodu pomocí podílu součtu nákladů všech opatření a jejich celkového bodového přírůstku.
332
Při zjišťování nákladů na jednotlivé revitalizační akce je důležité se metodicky sjednotit na chápání jejich časové dimenze. Pro účely našeho sledování nákladů na revitalizační projekty lze učinit předpoklad nulové diskontní míry, která se používá jako společný jmenovatel při převodu budoucích výdajů na jejich současnou hodnotu, protože se tím značně zjednoduší metodika sledování. Použití nulové diskontní míry je zdůvodněné rovněž skutečností, že v rozvíjené metodě hodnocení biotopů jde o vyjadřování existenční a zejména vnitřní hodnoty přírody a krajiny, v níž kladná diskontní míra (tj. míra, v níž lidé preferují současnost před budoucností a budoucí výdaje tak mají nižší váhu než výdaje současné) je irelevantní. Uplatnění nulové diskontní míry znamená, že je jedno, jestli se ekologický efekt dostaví v krátkém či v delším období. Zlepšování ekologické kvality biotopů jakožto přirozeného prostředí pro život rostlinných a živočišných druhů má své časové dimenze, které jsou dány přírodními procesy fungování ekosystémů, jejichž zákonitosti člověk zatím poznal jen v malém rozsahu a proto fungování ekosystémů může zatím jen velmi omezeně účelově měnit k lepšímu (na rozdíl od biotopů, které jsou jako prostředí poznány lépe). Z použití nulové diskontní míry vyplývá, že sledování nákladů na jednotlivé revitalizační projekty může být metodicky velmi jednoduché a při výpočtu bodové hodnoty pak stačí sečíst veškeré investiční i provozní náklady za dobu do dosažení plné bodové hodnoty cílového biotopu a tyto celkové náklady vydělit dosaženým přírůstkem bodové hodnoty biotopů.
5.5. Výpočet průměrné bodové hodnoty v tabulce Na základě přístupů popsaných v předchozích kapitolách bylo vybráno celkem 136 konkrétních revitalizačních akcí z různých míst České republiky, realizovaných na celkové ploše 12,5 mil. m2, při kterých byla zásahem do přírody a krajiny zvýšena ekologická hodnota daného území. U každého opatření byl pomocí seznamu biotopů popsán stav lokality před zásahem a po zásahu a zjištěn celkový bodový rozdíl mezi ekologickými hodnotami před zásahem a po zásahu. Peněžní hodnota jednoho bodu byla pro dané opatření vypočtena jako podíl celkových nákladů dané akce a celkového bodového rozdílu resp. přírůstku ekologické hodnoty. Jako poslední krok byl proveden výpočet váženého průměru peněžní hodnoty jednoho bodu z celkového souboru opatření. Výpočtem bylo získán výsledek, že na dosažení přírůstku jednoho bodu bylo v průměru vynaloženo 12,36 Kč. Celkové náklady zmíněných projektů dosáhly výše 580 mil. Kč při celkovém bodovém přírůstku téměř 293 milionů bodů. V následující tabulce jsou uvedeny podrobné údaje o posuzovaných akcích a výpočty průměrné peněžní hodnoty jednoho bodu ekologické hodnoty. Podrobnější popis jednotlivých hodnocených akcí je pak uveden v následující kapitole. Tabulka: Výpočet průměrné peněžní hodnoty jednoho bodu ekologické hodnoty Poř. číslo
Popis revitalizace
Celkové náklady [Kč]
Podíl na Náklady na Celkový Celková Náklady na celkových 1 bod x bodový rozdíl plocha [m2] 1 bod [Kč] nákladech podíl (váha)
333
1
Sanace a rekultivace kamenolomu Košťálov dotčeného těžbou
35 500 000
10 560 000
620 000
3,36
6,12%
0,21
2
Oprava hrazení a revitalizace břehového porostu Lužeckého potoka
2 197 273
54 000
5 355
40,69
0,38%
0,15
3
Rekultivace arboreta zámku Jezeří
7 434 634
10 624 890
384 300
0,70
1,28%
0,01
2 936 500
17 972
9 727
163,39
0,51%
0,83
33 992 922
66 609 000
2 150 000
0,51
5,86%
0,03
2 460 000
1 126 280
260 000
2,18
0,42%
0,01
859 600
7 780
3 500
110,49
0,15%
0,16
4 090 511
58 075
29 035
70,43
0,71%
0,50
5 466 926
1 907 760
53 200
2,87
0,94%
0,03
5 153 000
254 176
64 436
20,27
0,89%
0,18
8 594 392
8 695 167
421 001
0,99
1,48%
0,01
4 5 6 7
Revitalizace lesní retenční nádrže s revitalizací části Červeného potoka ústícího do nádrže Rekultivace dobývacího prostoru Dobříň Rekultivace těžebny štěrkopísku Hradišťko I. Revitalizace slepého ramene řeky Moravy u obce Chromeč
Revitalizace lesoparku Orlík u Humpolce Rekultivace dobývacího prostoru 9 Jižní svahy Revitalizace průmyslového areálu 10 Jihočeských dřevařských závodů v Soběslavi a přilehlých lokalit Rekultivace výsypky Pařidelský 11 lalok 8
12
Rekultivace Žichlické výsypky
79 779 661
51 878 607
1 776 355
1,54
13,76%
0,21
13
Obnova nádrže Krouná a revitalizace toku Kamenická voda
16 064 000
823 960
144 681
19,50
2,77%
0,54
4 612 170
343 006
15 450
13,45
0,80%
0,11
36 223 000
6 729 938
223 240
5,38
6,25%
0,34
14 880 000
10 489 000
620 000
1,42
2,57%
0,04
6 030 968
924 910
48 655
6,52
1,04%
0,07
8 134 000
520 544
49 010
15,63
1,40%
0,22
14 15 16
Revitalizace říčního systému Kněhyně Revitalizace říčního systému Zdelov Rekultivace lomu Hraničná
Obnova rybníka a revitalizace části toku Pravonín Založení malé vodní nádrže 18 Zichovec 17
19
Revitalizace Lipkovského potoka
17 790 000
10 277 842
713 710
1,73
3,07%
0,05
20
Niva Krupé nad Starým městem pod Sněžníkem
15 000 000
2 048 359
169 815
7,32
2,59%
0,19
21
Biokoridor Veselí
1 800 000
223 437
7 126
8,06
0,31%
0,03
22
Odbahnění rybníka Velký Štěnec
2 097 000
206 795
48 292
10,14
0,36%
0,04
Revitalizace toku Kopytná Revitalizace rybnníka p. Javůrka v 24 Libchavech
20 000 000
1 176 670
107 340
17,00
3,45%
0,59
2 798 000
236 890
27 650
11,81
0,48%
0,06
25
Poldr Žichlínek
22 000 000
68 520 719
1 601 220
0,32
3,79%
0,01
26
Větrné bariéry ZD Klapý
4 058 907
517 440
16 170
7,84
0,70%
0,05
8 728 415
188 600
28 560
46,28
1,51%
0,70
23
27 Revitalizace Chožovského potoka 28
Nečtiny
331 135
48 000
17 500
6,90
0,06%
0,00
29
Pod pastvištěm
346 000
53 000
14 400
6,53
0,06%
0,00
30
Klatovy
201 430
320 000
40 000
0,63
0,03%
0,00
31
LBC Srnov
536 000
311 620
22 945
1,72
0,09%
0,00
32
LBK Sázava u Lanškrouna
327 502
302 000
14 160
1,08
0,06%
0,00
33
NRBK Na rozvodí
915 350
1 249 600
39 200
0,73
0,16%
0,00
34
LBK Pod strání
420 000
1 155 000
33 000
0,36
0,07%
0,00
35
LBC Na stráni
307 200
1 225 000
35 000
0,25
0,05%
0,00
36
Záblatí
725 262
70 290
12 239
10,32
0,13%
0,01
334
37
Hořany
934 206
93 870
7 830
9,95
0,16%
0,02
38
Hlavatecký rybník
1 193 511
51 000
3 400
23,40
0,21%
0,05
39
Biocentrum Žichlínek
387 333
412 650
29 235
0,94
0,07%
0,00
40
Nová Bystřice
17 886 325
5 543 200
188 350
3,23
3,08%
0,10
41
Krajinářské úpravy Bílinka
361 585
197 250
13 150
1,83
0,06%
0,00
42
Ozelenění komunikace Uzenice Ostrov
619 300
270 000
45 000
2,29
0,11%
0,00
43
Založení aleje Dobrá Voda
347 508
252 000
42 000
1,38
0,06%
0,00
44
Obnova prvků rozptýlené zeleně Čichtice
1 210 601
157 050
10 470
7,71
0,21%
0,02
45
Revitalizace Mlýnského potoka
3 368 655
754 200
26 450
4,47
0,58%
0,03
46
Vodní nádrž Brankovice
4 030 000
1 588 817
46 200
2,54
0,70%
0,02
47
Rybník Blučina
8 414 000
1 145 380
69 900
7,35
1,45%
0,11
1 366 000
81 680
16 890
16,72
0,24%
0,04
3 465 000
933 850
36 820
3,71
0,60%
0,02
50 Revitalizace Příbramského potoka
2 355 000
165 630
7 160
14,22
0,41%
0,06
51
Vodní nádrž Dražůvky
3 146 000
393 700
35 400
7,99
0,54%
0,04
52
Revitalizace povodí toku Runza
645 000
405 780
24 580
1,59
0,11%
0,00
53
Revitalizace Otnického potoka
3 304 000
248 760
41 570
13,28
0,57%
0,08
54
Revitalizace toku Brusná
4 622 000
273 845
11 891
16,88
0,80%
0,13
55
Zprůtočnění odstavených ramen Lužnice
15 423 000
2 954 940
121 120
5,22
2,66%
0,14
56
Obnova rybníka Sousedský
491 646
443 800
39 110
1,11
0,08%
0,00
57 Laguny v Novořeckých močálech II
3 424 850
1 110 320
79 120
3,08
0,59%
0,02
58 Laguna v Novořeckých močálech I
410 597
359 500
9 700
1,14
0,07%
0,00
59 Revitalizace Zalužanského potoka
1 055 170
149 600
26 690
7,05
0,18%
0,01
68 568
15 600
2 600
4,40
0,01%
0,00
2 097 000
136 500
8 750
15,36
0,36%
0,06
48 49
60 61
Revitalizace přítoku Letonického potoka Revitalizace zemědělského toku Starovičky
Revitalizace Třebešovského potoka Revitalizace Velkolhotského rybníka
62
Výsadby Blanická cesta
322 507
58 750
5 875
5,49
0,06%
0,00
63
Obnova alejí v Hořké
417 035
162 500
16 250
2,57
0,07%
0,00
64
Ozelenění hráze Lhenice
43 262
11 200
1 400
3,86
0,01%
0,00
65
Revitalizace toku Roketnice
1 614 000
341 776
15 410
4,72
0,28%
0,01
66
Vodní nádrž Nechvalín
684 000
45 992
3 800
14,87
0,12%
0,02
67
Revitalizace Závišínského potoka
6 650 000
109 743
17 050
60,60
1,15%
0,69
Dřevinný doprovod na toku od 68 Nových Dvorů Obnova rybníka na Kružském 69 potoce Kostel Vydří - výsadby pro Klášter 70 karmelitánů
293 000
416 400
22 200
0,70
0,05%
0,00
1 592 000
38 000
5 000
41,89
0,27%
0,12
104 773
54 000
3 600
1,94
0,02%
0,00
71
Vodní nádrž Klapý
23 944 000
742 906
102 972
32,23
4,13%
1,33
72
LBK u Zalužanského potoka
313 757
26 950
313 757
11,64
0,05%
0,01
73
Remíz Staré Hobzí
28 213
136 000
5 440
0,21
0,00%
0,00
74
Revitalizace Čížkovského potoka
4 067 000
259 318
12 610
15,68
0,70%
0,11
75
Výstavba vodní nádrže Ondřejovice
925 000
134 000
6 000
6,90
0,16%
0,01
76
Mokřad u Mlékojed
541 700
62 800
3 400
8,63
0,09%
0,01
335
77
Obnova mokřadu Brazilka
800 000
78 700
8 000
10,17
0,14%
0,01
78
Vybudování mokřadu v Raspenavě
127 500
31 700
1 800
4,02
0,02%
0,00
79
Výsadby Velký Popovec
83 474
72 000
4 800
1,16
0,01%
0,00
80
Výsadby Podolí-Olešná
35 059
13 200
2 200
2,66
0,01%
0,00
81
Výsadby u rybníka Zavadil
47 400
27 360
2 280
1,73
0,01%
0,00
82
Výsadba břehového porostu přítoku Smutné
154 000
112 500
7 500
1,37
0,03%
0,00
83
Revitalizace Skyšického rybníka
2 892 000
102 326
16 157
28,26
0,50%
0,14
84
Vilémovský potok
342 155
27 970
830
12,23
0,06%
0,01
85
Obnova rybníka Maštov
537 000
9 410
840
57,07
0,09%
0,05
86
Biokoridor Chřešťovický potok
29 025
11 610
1 935
2,50
0,01%
0,00
240 068
16 020
16 020
14,99
0,04%
0,01
52 413
13 800
2 300
3,80
0,01%
0,00
87 88
Výsadba břehového porostu Tálínského potoka Výsadby doprovodné zeleně Borovany
89
Alej Křenovice
102 489
68 000
8 500
1,51
0,02%
0,00
90
Výsadby Podolsko
62 449
10 080
1 680
6,20
0,01%
0,00
91
Alej Bojenice
135 388
17 600
2 200
7,69
0,02%
0,00
92
Výsadby Olešná-Podolí
287 811
76 800
12 800
3,75
0,05%
0,00
93
Rybník Černidlo
5 662 000
596 260
36 380
9,50
0,98%
0,09
94
Revitaliazace Chlumčanského potoka
971 000
582 040
23 140
1,67
0,17%
0,00
95
Alej Ke spravedlnosti
65 200
90 000
6 000
0,72
0,01%
0,00
96
Protierozní opatření Havransko
203 732
147 000
9 800
1,39
0,04%
0,00
97
Hostivice - Hostivít
350 460
279 000
21 000
1,26
0,06%
0,00
4 645 000
569 406
274 197
8,16
0,80%
0,07
129 648
20 640
6 425
6,28
0,02%
0,00
100 Revitalizace Dražovského potoka
3 115 500
639 032
36 517
4,88
0,54%
0,03
Revitalizace Křešínského potoka a zřízení umělého mokřadu
3 523 000
60 215
3 305
58,51
0,61%
0,36
102
Běleč - malá vodní nádrž
2 723 000
120 724
13 897
22,56
0,47%
0,11
103
Revitalizační opatření v povodí Skřípovského potoka
491 646
20 000
14 500
24,58
0,08%
0,02
104
Revitalizace Přísnotické strouhy
615 000
103 848
6 312
5,92
0,11%
0,01
105
Drnovice - Račkovský rybník
98 99
101
Návrh zeleně v k.ú. Oseč a Obecnice Potok Čertovák - vegetační doprovod
5 083 260
157 050
16 750
32,37
0,88%
0,28
Suchý poldr se stálou zvodní Pod 106 Lamberkem
3 915 000
634 990
25 570
6,17
0,68%
0,04
107
3 238 000
15 475
13 025
209,24
0,56%
1,17
108 Revitalizace Mašovického potoka
3 051 474
676 376
30 856
4,51
0,53%
0,02
109
Revitalizace přítoku Hrachovky
1 924 333
33 051
3 441
58,22
0,33%
0,19
110
Vodní nádrž Selná
6 901 000
119 830
144 720
57,59
1,19%
0,69
111
Vegetační úpravy na Lužance
193 059
52 200
5 800
3,70
0,03%
0,00
112
Vegetační úpravy na Lužance II.
333 310
121 500
13 500
2,74
0,06%
0,00
113
Výsadba dřevinného porostu na toku od Nových Dvorů
137 000
53 394
8 899
2,57
0,02%
0,00
114
LBK Březina - Zahrádky
237 000
463 556
15 384
0,51
0,04%
0,00
115
Výsadba břehových porostů na přítocích Brusnického potoka
23 540
36 900
4 100
0,64
0,00%
0,00
Revitalizace Býkovky
336
116
Vybudování BK a osázení doprovodné zeleně v Číčové
526 036
280 178
13 520
1,88
0,09%
0,00
117
LBK Žichlínek
184 848
277 705
10 005
0,67
0,03%
0,00
118
BC Štěpánovsko
599 380
135 496
5 075
4,42
0,10%
0,00
119
Rybník Baroch
1 687 810
335 052
19 600
5,04
0,29%
0,01
599 380
81 872
5 117
7,32
0,10%
0,01
73 150
8 000
8 000
9,14
0,01%
0,00
Mokřady v SZ zátoce 120 Bohdanečského rybníka a rybníka Matka II. Výsadby břehového porostu 121 Dobechovského potoka 122
Ozelenění v k.ú. Lipno
1 004 424
48 650
13 900
20,65
0,17%
0,04
123
Výsadby Rozpoutí - Výheň
200 000
138 816
17 352
1,44
0,03%
0,00
124
Bohdanečský rybník
1 538 250
335 032
51 500
4,59
0,27%
0,01
125
Záhořský potok - výsadby
321 295
21 000
3 500
15,30
0,06%
0,01
126
Žďárský potok - výsadby
201 551
13 200
2 200
15,27
0,03%
0,01
362 600
19 392
1 616
18,70
0,06%
0,01
127 Ozelenění cesty Bavorov - Utěšov 128
Alej Vodňany - Lázeň
1 142 320
88 200
5 880
12,95
0,20%
0,03
129
Revitalizace rybníka Přeborov
1 015 073
44 590
8 805
22,76
0,18%
0,04
130
Biocentrum Hubiles
1 567 000
576 241
39 078
2,72
0,27%
0,01
131
Obnova rybníka Matka
5 627 000
1 703 872
116 340
3,30
0,97%
0,03
132
Biocentrum VN "Pod Turkem"
3 615 728
306 738
15 179
11,79
0,62%
0,07
133
Revitalizace Hvozdnice
989 000
110 813
4 785
8,92
0,17%
0,02
134
Biocentrum Proutek
6 402 000
896 700
22 700
7,14
1,10%
0,08
135
Vodní tůň a obnova rybníka Švandrlík
1 396 000
77 927
13 412
17,91
0,24%
0,04
VN Končiny
2 354 000
723 212
21 401
3,25
0,41%
0,01
VÝPOČET VÁŽENÉHO PRŮMĚRU
579 826 098
292 999 833
12 526 747
100,00%
12,36 Kč
136
Zdroj: ČEÚ
5.6. Sumarizace revitalizačních opatření Tato kapitola obsahuje podrobnější popis jednotlivých revitalizačních opatření zahrnutých do tabulky pro výpočet průměrné peněžní hodnoty jednoho bodu. Opatření č. 1 – Sanace a rekultivace kamenolomu Košťálov Rekultivace spočívala v technických úpravách v roce 2000 (zaplnění plata lomu výsypkou prosívkového materiálu, očištění lomové stěny od uvolněných kamenů a obnovení vegetačního krytu hydroosevem), které umožnily následné zalesnění devastovaného prostoru v roce 2001 a s pokračováním v zajišťování lesních porostů v dalších letech. Na celkové ploše 620 000 m2 byla změněna struktura biotopů takto: Biotopy XS1 (nové kamenolomy, hliníky a pískovny), X4.1 (bylinné porosty na nerekultivovaných haldách a výsypkách) a XX3.5 (průmyslové a skladové objekty) byly nahrazeny biotopy T1.1 (mezofilní ovsíkové louky), K3 (vysoké mezofilní a xerofilní křoviny), XK2 (pionýrská vegetace opuštěných kamenolomů, hliníků, pískoven a odvalů) a L9.1 (horské třtinové smrčiny), čímž se zvýšila bodová hodnota území o 10 045 000 bodů. Celkové finanční náklady prací činily 36 500 000 Kč, hodnota jednoho bodu je tedy 3,53 Kč, přičemž dané revitalizační opatření vstupuje do celkového souboru posuzovaných akcí z hlediska jeho nákladovosti vahou 9,09%.
337
Opatření č. 2 – Oprava hrazení a revitalizace břehového porostu Lužeckého potoka Lužecký potok je vodoteč II. řádu bystřinného charakteru. Je levostranným přítokem Labe a nachází se v katastrálním území obce Povrly. Revitalizace zahrnovala vyčištění břehů a dna potoka, opravu částečného hrazení a doplnění břehových porostů. Obnova břehových porostů spočívala v odtěžení nevhodně rostlých křovin a stromků a lesnické rekultivaci. Cílem opravy vodoteče bylo dosáhnout prodloužení životnosti zahrazené úpravy a doplněním břehových porostů, jejich pěstební výchovou a lesnickou rekultivací narušených ploch posílit stabilitu biokoridoru Lužeckého potoka. Na celkové ploše 5 355 m2 byl zachován biotop XT.7 (protipovodňové hráze a suché nádrže), biotop V4 (makrofytní vegetace vodních toků) a M1.5 (pobřežní vegetace potoků). Biotop XK1 (agrární lada s křovinnými porosty a stromy) byl nahrazen biotopem L2.2 (údolní jasanovo-olšové luhy). Revitalizace si vyžádala investice v celkové výši 2 197 273 Kč a zvýšila bodovou hodnotu území o 69 063 bodů. Náklady na jeden bod činily 31,82 Kč, relativní význam daného opatření ve zkoumaném souboru je 0,56 %. Opatření č. 3 – Rekultivace arboreta zámku Jezeří Zámek Jezeří se nachází v Krušných horách v těsné blízkosti těžební jámy povrchového hnědouhelného lomu Československé armády. Rekultivace byla zahájena v roce 1999. V roce 2002 se prováděla již jen běžná následná pěstební péče. V rámci rekultivace na celkové ploše 384 300 m2 se prováděly terénní úpravy, místy se na povrch navrstvoval organický substrát, odstraňovaly se nežádoucí dřeviny, prováděly se probírky a prořezávky starých dřevin a vysazovaly se nové stromy. Cílem je postupné zařazení daného území k okolnímu lesnímu areálu, který je tvořen převážně bučinami. Zásahem zůstaly nezměněny biotopy XV3 (odvodňovací kanály), XX4.2 (nepropustné plochy) a M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod). Biotopy XK2 (pionýrská dřevinná vegetace opuštěných kamenolomů, hliníků a pískoven), XL2 (monokultury allochtonních druhů dřevin), XL3 (degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy) a X4.5 (lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech) byly nahrazeny biotopem L3.1 (hercynské dubohabřiny). Celkové náklady na rekultivaci dosáhly 7 434 634 Kč při celkovém bodovém rozdílu 8 314 990 bodů, z čehož plyne, že náklady na jeden bod činí 0,89 Kč, přičemž relativní význam opatření je 1,90 %. Opatření č. 4 – Revitalizace retenční nádrže na Červeném potoce V roce 1998 byla provedena revitalizace retenční nádrže a navazujícího okolí, které je součástí přirozeného koridoru Červeného potoka v Ústeckém kraji. Projekt byl realizován z hlediska protipovodňové ochrany za účelem vyloučení protržení hráze, které by mělo za následek vznik průlomové vlny a ohrožení níže položených přilehlých území. S revitalizací nádrže byly též spojeny povrchové úpravy terénu (přebytečný výkopek a odtěžené sedimenty byly uloženy na tři plochy spojené s rekultivovanými pozemky a povrch byl urovnán a zatravněn nebo zalesněn. Konkrétně byly rozšířeny biotopy XV4 (antropicky silně ovlivněné nádrže – rybníky), V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod) a M1.5 (pobřežní vegetace potoků) na úkor úplně odstraněných biotopů XK1 (agrární lada s křovinnými porosty a stromy) a XM1 (zamokřená ruderální lada). Byl též vytvořen úplně nový biotop K1 (mokřadní vrbiny). Revitalizace proběhla na celkové ploše 9 727 m2, přičemž celkové stavební náklady dosáhly 2 936 500 Kč. Opatřením byl vygenerován celkový bodový rozdíl 21 961 bodů, hodnota jednoho bodu činí 133,71 Kč a váha revitalizační akce je 0,75 %.
338
Opatření č. 5 – Rekultivace dobývacího prostoru Dobříň Jedná se o prostor, ve kterém se počítá s tím, že se v něm bude ještě přibližně 20 let těžit, a proto případová studie odhaduje budoucí stav po skončení rekultivačních prací na základě vytvořeného generelu koncového stavu. Dojde zde k následujícím změnám biotopů. Ke zmenšení rozlohy dojde u biotopu L 8.2 (lesostepní bory). Zaniknou biotopy XV4 (antropicky ovlivněné nádrže), X 3.1 (biotopy okopanin, obilovin a technických plodin) a XX 4.2 (nepropustné plochy). U těchto biotopů se rozloha zvýší: XV 5 (zatopené lomy a pískovny), K2.1 (vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů), V3 (jezera oligo-mezotrofní) a nově vzniklými biotopy jsou: V2 (makrofytní vegetace mělkých vod), L1(mokřadní olšiny), XT 5 (ruderalizované nebo ochuzené trávníky), XX1 (sportovní areály a hřiště) a XK3 (parky a zahrady). Beze změny zůstala plocha XX3.5 (průmyslové a skladové objekty). Celková plocha revitalizované oblasti je 2 150 000 m2 a dosáhne se zvýšení její hodnoty o 58 632 600 bodů při nákladech 33 992 992 Kč. Hodnota jednoho bodu dosahuje 0,58 Kč při relativním významu akce 8,70%. Opatření č. 6 – Rekultivace těžebny štěrkopísku Hradišťko I Jedná se o rekultivaci písníku o rozloze 260 000 m2, jejímž cílem byla stabilizace závětrných svahů po ukončení těžby, lepší zapojení vodního jezera do krajiny doplněním břehové a stromové zeleně, a to jak přímou výsadbou, tak vytvořením podmínek pro přirozenou sukcesi a dále pak vytvoření podmínek pro provozování sportovního rybaření. Při rekultivaci byly ve stejné ploše jako před jejím zahájením zachovány biotopy K2.1 (vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů), XV5 (zatopené lomy a pískovny) a XK5 (remízky a aleje). Plocha biotopu M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod) byla zvětšena na dvojnásobek. Úplně odstraněny byly biotopy M4.1 (štěrkové náplavy bez vegetace), XS2 (sesuvy půdy), XK2 (stromové a křovinné porosty na haldách a výsypkách), X4.4 (lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech), XX3.5 (průmyslové a skladové objekty) a XK1 (agrární lada s křovinnými porosty a stromy – často ruderálními a nepůvodními druhy). Byly vytvořeny nové biotopy T1.1 (mezofilní ovsíkové louky), L1 (mokřadní olšiny) a XK6 (solitérní stromy). Rekultivační akcí byla vytvořena hodnota 1 327 290 bodů při celkových nákladech 2 460 000 Kč. Hodnota jednoho bodu tak vychází na 1,85 Kč při váze 0,63 %. Opatření č. 7 – Revitalizace slepého ramene řeky Moravy v k.ú. obce Chromeč Celková plocha oblasti je 3 500 m2. V dané oblasti byla provedena revitalizace, která měla zlepšit biologickou a estetickou funkci území. V oblasti byl postaven nový odvodňovací kanál – biotop XV3 (odvodňovací kanály), dále byla zvětšena rozloha mokřadních olšin a vrbin – biotopů K1 (mokřadní vrbiny) a L1 (mokřadní vrbiny), na druhou stranu se zmenšila plocha rákosin – biotopu M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod) a M1.2 (slanomilné rákosiny a ostřicové porosty). Biotop T1.10 (vegetace vlhkých narušovaných půd) byl zčásti nahrazen biotopem V2 (makrofytní vegetace mělkých stojatých vod). Náklady na provedení rekultivace dosáhly 859 600 Kč. Rozdíl celkových bodových hodnot po zásahu a před zásahem činí 7 220 bodů. Hodnota jednoho bodu je tedy 119,06 Kč a váha opatření je 0,22 %. Opatření č. 8 – Regenerace lesoparku Orlík u Humpolce Plán regenerace lesoparku počítá s odkácením topolů, které působí nevzhledně a narušují ráz okolní krajiny. Náletové mladé duby, jeřáby, javor a lípa budou ponechány a na volných
339
místech budou dosázeny duby, které se na několika místech podsází sadovou růží. Takto vznikne přirozená – nepravidelná alej, která bude lépe zapadat do okolní krajiny. Ve vstupní části lesoparku je navržena „Barevná louka“. Stávající louka se na několika místech rozčlení výsadbou několika stromů a keřů s barevnými listy nebo s barevnou kůrou. S koncepčními změnami ve struktuře rozložení porostů by mělo dojít k vytvoření lepších podmínek pro růst trávníků a růst bylinného patra. Výše uvedené změny lze popsat změnou struktury biotopu XK6 (remízky a aleje) a dále pak substitucí biotopu K1 (mokřadní vrbiny) biotopem L1 (mokřadní olšiny), biotopu XL1 (monokultury stanoviště nevhodných dřevin) biotopem L3.1 (hercynské dubohabřiny) a biotopu T1.8 (kontinentální vysokobylinná vegetace) zčásti biotopem T3.4 (širokolisté suché trávníky), zatímco původní biotopy L3.1 (hercynské dubohabřiny) a XK4 (hřbitovy s převahou nepůvodních druhů) zůstanou na celé své ploše zachovány. Dané území se rozprostírá na ploše 29 035 m2. Akce by měla vygenerovat kladný bodový rozdíl 66 223 bodů, což znamená, že hodnota jednoho bodu bude při celkových nákladech 4 090 511 Kč rovna 61,77 Kč. Akce vstupuje do celkového souboru vahou 1,05 %. Opatření č. 9 – Rekultivace dobývacího prostoru Jižní svahy na Teplicku Rekultivace dobývacího prostoru spočívala v hnojení organickým hnojivem, dodání průmyslového kompostu, obdělání půdy, založení nového trávníku, odstranění ruderálního porostu a výsadbě dřevin. Na celkové ploše 53 200 m2byly zachovány biotopy XX4.2 (nepropustné plochy) a XX3.5 (průmyslové a skladové objekty). Biotop XT5 (ruderalizované nebo ochuzené suché trávníky a vřesoviště) byl z větší části nahrazen biotopem T3.3 (úzkolisté suché trávníky). Biotopy X4.4 (lada v průmyslových, skladových a zemědělskotechnických areálech) a XK1 (agrární lada s křovinnými porosty a stromy) byly nahrazeny biotopy XK3 (parky a zahrady), XK7 (živé ploty) a XK6 (solitérní stromy). Rekultivace si vyžádala náklady v celkové výši 5 466 926 Kč a zvýšila bodovou hodnotu území o 1 741 560 bodů. Při 1,40 % váze revitalizační akce tak vychází hodnota jednoho bodu na 3,14 Kč. Opatření č. 10 – Revitalizace průmyslového areálu Jihočeských dřevařských závodů v Soběslavi Jedná se o revitalizaci průmyslového areálu a jeho přilehlých lokalit poškozených úniky impregnačních látek využívaných k chemické úpravě dřeva. Revitalizovaná plocha má rozlohu 64 436 m2. Byla rozšířena makrofytní vegetace vodních toků – biotop V4 a dále pak biotop M1.5 (pobřežní vegetace potoků). Dále došlo k úpravě betonového koryta místního vodního toku na regulovaný tok tekoucí ve víceméně původním přírodním korytě v příslušných výměrách, což znamená přechod od biotopu X1.4 (betonová koryta povrchových toků / kanály, plavidlové komory) na biotop XV1 (regulované toky). Došlo též k rozšíření intenzivně obhospodařovaných luk – biotopu XT4 a lokalita byla doplněna o biotop remízku a alejí – biotop č. XK5. Celkové náklady revitalizační akce dosáhly 5 153 000 Kč při zvýšení celkové bodové hodnoty o 237 514 bodů. Hodnota jednoho bodu tedy činí 21,70 Kč. Revitalizační opatření vstupuje do celkového souboru posuzovaných akcí vahou 1,32 %. Opatření č. 11 – Rekultivace výsypky Pařidelský lalok Rekultivační opatření probíhalo v letech 1999 – 2001 na celkové ploše 421 000 m2. Opařením byla snížena plocha biotopů X4.1 (bylinné porosty na rekultivovaných haldách a
340
výsypkách) a XS2 (sesuvy půdy) a zároveň byly vytvořeny biotopy nové: K3 (vysoké mezofilní a xerofilní křoviny), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), T1.10 (vegetace vlhkých narušovaných půd), M2.3 (vegetace obnažených den teplých oblastí), XK2 (pionýrská dřevinná vegetace v opuštěných lomech a pískovnách) a XK5 (remízky a aleje). Dále byl na své původní ploše zachován biotop XX4.2 (nepropustné plochy) a zcela odstraněn biotop X4.4 (lada v průmyslových a zemědělsko-technických areálech). Celkové náklady dosáhly 8 594 392 Kč. Celkový bodový rozdíl mezi stavem před zahájením a stavem po skončení akce činil 7 743 417 bodů, hodnota jednoho bodu tedy vychází 1,11 Kč při relativním významu opatření 2,20 %. Opatření č. 12 – Rekultivace výsypky Žichlice Území leží v okresech Teplice a Ústí nad Labem. Rekultivace výsypky byla zahájena terénními úpravami v roce 1996 a nejdůležitější práce realizovány převážně v roce 1997. Plocha celkového území má rozlohu 1 776 355 m2, z nichž cca 940 000 m2 je řešeno lesnickou rekultivací, cca 760 000 m2 zemědělskou rekultivací a zbylé plochy jsou využity pro cestní síť a pro odvodnění. Původní biotop X4.2 (bylinné porosty na nerekultivovaných haldách a výsypkách) byl zcela nahrazen čtyřmi novými biotopy: L3.1 (hercynské dubohabřiny), T1.1 (mezofilní ovsíkové louky), XX4.2 (nepropustné plochy) a XV3 (odvodňovací kanály). Rekultivační opatření vygenerovalo celkový bodový rozdíl 43 200 009 bodů mezi stavem před zásahem a stavem po zásahu při celkových nákladech 79 779 661 Kč, z čehož plyne, že hodnota jednoho bodu činí 1,85 Kč. Váha daného opatření z hlediska jeho nákladovosti je 20,42 %. Opatření č. 13 – Obnova nádrže Krouná a revitalizace toku Kamenická voda Cílem opatření byl přechod od napřímeného vodního toku na tok v dynamické rovnováze. Z původních biotopů V4 (makrofytní vegetace vodních toků), M1.5 (pobřežní vegetace potoků), XK6 (remízky a aleje) a T1.10 (vegetace vlhkých narušovaných půd) byl na celé své původní ploše zachován pouze biotop V4 (resp. ještě o něco rozšířen), ostatní biotopy byly zcela nahrazeny biotopy L2.4 (měkké luhy nížinných řek), L2.3 (tvrdé luhy nížinných řek), V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod), T1.1 (mezofilní ovsíkové louky), XT5 (ruderalizované nebo ochuzené trávníky a vřesoviště), XX3.4 (zemědělsko-technické objekty) a XV4 (antropicky silně ovlivněné nádrže / rybníky). Celé území se nachází na ploše 144 681 m2. Celkové náklady revitalizační akce dosáhly 16 064 000 Kč, bodová hodnota území byla zvýšena o 210 258 bodů, což znamená, že cena jednoho bodu je 76,40 Kč. Relativní význam akce byl 4,11 %. Opatření č. 14 – Revitalizace říčního systému Kněhyně Na celkové ploše 14 450 m2 byly při revitalizaci říčního systému provedeny následující změny ve struktuře biotopů: Původní biotopy M4.1 (štěrkové náplavy bez vegetace) a XL1 (monokultury stanoviště nevhodných dřevin) byly částečně zmenšeny a částečně nahrazeny novými biotopy M4.2 (štěrkové náplavy s židoviníkem německým), K2.2 (vrbové křoviny štěrkových náplavů) a L2.1 (horské olšiny s olší šedou). Revitalizace tak přeměnila destabilizovaný tok s hlubokou erozí na vodní tok v dynamické rovnováze. Opatření si vyžádalo náklady ve výši 4 612 170 Kč a zvýšilo bodovou hodnotu dané lokality o 224 400 bodů. Náklady na zvýšení bodové hodnoty území o jeden bod činily tedy 20,55 Kč. Význam opatření v celkovém souboru posuzovaných akcí je 1,18 %.
341
Opatření č. 15 – Revitalizace říčního systému Zdelov Na celkové ploše 223 240 m2 byly při revitalizaci říčního systému provedeny následující změny ve struktuře biotopů: Biotop V4 (makrofytní vegetace vodních toků) byl rozšířen, biotop XT4 (intenzivně obhospodařované a degradované mezofilní louky) úplně odstraněn a nahrazen novými biotopy L2.3 (tvrdé luhy nížinných řek), L2.4 (měkké luhy nížinných řek), V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod), V2 (makrofytní vegetace mělkých stojatých vod), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), XT5 (ruderalizované nebo ochuzené trávníky a vřesoviště), T1.7 (kontinentální zaplavované louky), XV4 (antropicky silně ovlivněné nádrže / rybníky) a XV1 (regulované toky). Akce si vyžádala náklady ve výši 36 223 000 Kč a zvýšila bodovou hodnotu lokality o 4 284 950 bodů. Hodnota jednoho bodu je tedy 8,45 bodů při váze opatření 9,27 %. Opatření č. 16 – Rekultivace lomu Hraničná Dobývací prostor Hraničná se nachází v obci Janov nad Nisou, která se nachází v severozápadní části okresu Jablonec nad Nisou. Celé území, které bude dotčené těžbou, bude po vytěžení suroviny (porfyrického hrubě zrnitého adamelitu až žuly) zrekultivováno zpět na lesní pozemky dle rekultivačního plánu. Rekultivace bude spočívat v nahrazení biotopů XS1 (nové kamenolomy, hliníky a pískovny), XX3.5 (průmyslové a skladové objekty) a X4.2 (bylinné porosty na nerekultivovaných haldách a výsypkách) biotopy L9.1 (horské třtinové smrčiny), T3.1 (skalní vegetace), K3 (vysoké mezofilní a xerofilní křoviny) a T1.1 (mezofilní ovsíkové louky). Biotop XK2 (pionýrská dřevinná vegetace opuštěných kamenolomů, hliníků a pískoven)) bude rozšířen. Při celkové ploše lomu 620 000 m2 budou náklady činit 14 880 000 Kč. Revitalizace vygeneruje celkový bodový rozdíl ve výši 10 413 000 bodů, což znamená 1,43 Kč/bod při relativní významnosti 3,81 %. Opatření č. 17 – Obnova nádrže a revitalizace potoka v Pravoníně V rámci revitalizační akce byl rybník Na Hrbě odbahněn a byla přestavěná hráz. Po obvodu byly vysazeny duby a olše. Mezi tímto a následujícím rybníkem byla provedena revitalizace potoka. Spočívala ve vytvoření nového mělkého a meandrujícího koryta namísto původního zregulovaného toku, jehož koryto bylo zasypáno. Ve dvou místech byly ponechány tůně, zadržující drenážní vodu. V nivě bylo vytvořeno dalších šest biotopních tůní. Díky revitalizaci dojde na celkové ploše 48 655 m2 k nahrazení biotopů X1.3 (systematicky upravené vodní toky), XV2 (degradovaná biota vod), XT2 (degradovaná vlhká lada) a částečně XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky) biotopy cennějšími, jako je M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), V4 (Makrofytní vegetace vodních toků, pstruhové pásmo), T1.5 (vlhká pcháčová louka), M1.3 (eutrofní vegetace bahnitých substrátů), XL1(remízky, aleje a renaturalizační výsadby) a K1 (mokřadní vrbiny). Biotop XT3 se vyskytoval také na lokalitě obnovovaného rybníka, kde ho nahradily biotopy V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních nádrží) a M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod). Náklady na revitalizaci činí 6 030 968 Kč, rozdíl bodů je celkem 921 850. Hodnota jednoho bodu je tedy 6,54 Kč při relativním významu 1,04%. Opatření č. 18 – Založení malé vodní nádrže u obce Zichovec Území leží v okrese Kladno. Jedná se o průtočnou vodní nádrž, založenou v ose lokálního biokoridoru. Na ploše se provedou další doprovodná opatření, jako je osetí přilehlého svahu a zbudování záchytného průlehu s doprovodnou zelení. Celková rozloha zrevitalizované plochy
342
je 49 010m2. Původní biotopy X1.3 (systematicky upravené vodní toky), XT2 (degradovaná vlhká lada) a X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) a X5.3 (intenzivní vinice, chmelnice a sady) byly nahrazeny biotopy K3 (vysoké mezofilní a xerofilní křoviny), XL2 (soliterní stromy), XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby), dále XV1 (vegetace nových vodních ploch), XT3 (intenzivní a degradované mezofilní louky) jež se na méně často kosených plochách časem přemění na T1.1 (mezofilní ovsíková louka), a dále M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod). Celkové náklady činí 8 134 000 Kč a přispěly k rozdílu bodů 520 544. Náklady na 1 bod tedy činí 11,59 Kč, relativní význam revitalizace je 1,40 %. Opatření č. 19 – Revitalizace Lipkovského potoka Na celkové ploše 697 944 m2 proběhly revitalizační práce, které měly za následek tyto změny biotopů: upravený tok tvrdou stabilizací byl přeměněn na tok s ovlivněnou morfologií (přírodě blízký) a zčásti na upravený tok zpřírodněný.Vznikly biotopy V2 (makrofytní vegetace mělkých stojatých vod), V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod) a M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod). Zvýšila se rozloha biotopu V4 (makrofytní vegetace vodních toků), naopak rozloha biotopu XT3 (intenzivní a degradované mezofilní louky) se zmenšila. Na místo něj vznikly tyto biotopy: L2.3 (tvrdý luh), L2.4 (měkký luh), T1.7 (kontinentální zaplavované louky) a V2 (vegetace mělkých vodních nádrží). Celkové náklady na revitalizaci byly 17 790000 Kč a celkový rozdíl bodů 10 277 842, to znamená, že náklady na 1 bod jsou 1,73 Kč při relativním významu akce 3,07 %. Opatření č. 20 – Niva Krupé nad Starým Městem pod Sněžníkem Jedná se o revitalizaci vodního toku a jeho nivy – vytvoření přírodě blízkého koryta toku, výsadba zeleně a založení tůní. Celková plocha území je 169 815 m2 . Dochází zde ke snížení rozlohy některých biotopů, jako jsou: M4.1 (štěrkové náplavy bez vegetace), L2.2 (údolní jasanovo-olšové luhy), M3 (vegetace vytrvalých obojživelných bylin), XT3 (intenzivní a degradované mezofilní louky). Zaniká biotop T1.4 (aluviální psárkové louky). Namísto části upraveného toku (biotop XV4, lokálně upravené vodní toky) je vytvořeno nové koryto, blížící se přirozenému stavu (V4, makrofytní vegetace vodních toků). Ke zvýšení rozlohy došlo u biotopu M1.5 (pobřežní vegetace potoků), nově vzniklými biotopy jsou V3 (makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní), V3 (vegetace mělkých stojatých vod) a L2.4 (měkké luhy nížinných řek). Náklady na provedení revitalizace dosáhly 15 000 000 Kč a zajistily zvýšení celkové hodnoty o 2 048 359 bodů. Při relativní významnosti akce 2,59 % dosahuje hodnota 1 bodu 7,32 Kč. Opatření č. 21 – Biokoridor Veselí Na území biokoridoru u obce Veselí byl zrevitalizován potok a provedeny výsadby dřevin. Na místo biotopů XM1 (zamokřená ruderální lada), XT2 (degradovaná vlhká lada) a XV4 (lokálně upravený vodní tok), vznikly biotopy M3 (vegetace vytrvalých obojživelných bylin), XL2 (soliterní stromy), T1.4 (aluviální psárkové louky), M1.3 (vegetace bahnitých substrátů), L2.4 (měkké luhy nížinných řek) a V4 (makrofytní vegetace vodních toků). Revitalizace proběhla na celkové ploše 7126 m2. Vyžádala si náklady ve výši 1 800 000 Kč za které byla zvýšena celková hodnota biotopů na daném území o 223 437 bodů. Hodnota 1 bodu tak vychází na 8,06 Kč, přičemž relativní význam této revitalizace vzhledem k celkovým nákladům je 0,31 %.
343
Opatření č. 22 – Odbahnění rybníka Velký Štěnec Rybník Velký Štěnec je rybochovný obtokový rybník, jež je součástí přírodní památky Kusá hora a Štěnecký rybník. Jeho zvláštní specifikou je výskyt kriticky ohroženého druhu prustky obecné (Hippuris vulgaris). V navrhovaných pracích se počítá s odstraněním stávajícího ostrůvku vytvořeného z rybničních sedimentů, bude snížena rozloha rákosin ve prospěch bezodtokých tůní. Budou vytvořeny nové ostrovy s litorálním pásmem, chráněné před rozšíření rákosu, kde budou vhodné podmínky pro rozvoj vodních makrofyt. Budou vytvořeny vhodné podmínky pro šíření prustky obecné. Dojde ke zvýšení rozlohy biotopu V2 (makrofytní vegetace mělkých vod), sníží se rozloha M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod) a XV2 (degradovaná biota vod), zanikne také biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin). Nově vznikne biotop M1.6 (makrofytní vegetace bahnitých substrátů). Na celkové ploše 48 292 m2 se bodová hodnota zvýší o 206 795 bodů při nákladech 2 097 000 Kč. Hodnota jednoho bodu je 10,14 Kč při relativním významu plochy 0,36%. Opatření č. 23 – Revitalizace toku Kopytná Úprava řeší nevyhovující stav řečiště Kopytné, způsobený hloubkovou erozí v jednom z jejích úseků. Je zde navrženo celkem 15 nivních koryt o celkové délce 2000m. Periodicita průtoků bude mít za následek postupné zarůstání nivních koryt keřovou a stromovou vegetací, která bude postupně zvyšovat jejich protierozní odolnost. Na některých plochách se počítá s iniciačními výsadbami dřevin – keřů (vrby) a stromů. Dojde k těmto změnám biotopů: sníží se plocha štěrkových náplavů bez vegetace (M 4.1) a biotopu L2.2 (jasanovo-olšové luhy). Naopak ke zvýšení plochy dojde u biotopu K2.2 (vrbové křoviny štěrkových náplavů). Vznikne biotop L 2.1 (horské olšiny) a V4.1 (makrofytní vegetace vodních toků, pstruhové pásmo). Stejnou rozlohu si zachová biotop XL3 (monokultury stanovištně nevhodných dřevin). Tyto změny přinesou na celkové ploše 107 340 m2 zvýšení hodnoty o 1 176 670 bodů. Při vynaložení 20 000 000 Kč jsou náklady na získání jednoho bodu 17,00 Kč při relativním významu 3,45%. Opatření č.24 – Vodní nádrž v Libchavech V současné době protéká v řešeném území bezejmenná vodoteč, která byla v rámci melioračních prací napřímena a prohloubena, takže rychle odvádí stálé průtoky. V horní části malého povodí není retence pro zpomalení průtoků a za letního sucha vodoteč i vysychá. Z tohoto důvodu byla navržena vodní plocha s doprovodnou zelení a protierozním pásem, který bude mít výrazný vliv vedle retardace průtoků na zvýšení celkové heterogenity prostředí v zemědělské krajině. K vytvoření litorálního pásma dojde v horní části zdrže před nízkou polopropustnou kamennou hrázkou, sloužící k zachycování splavenin. Podél břehů se počítá s výsadbou dřevin, dalším navrženým opatřením je vybudování protierozní meze a zalesnění přilehlých svahů. Namísto biotopu XT3 (intenzivní a degradované mezofilní louky) a biotopu X3.1 (systematicky upravené vodní toky), vzniknou následující biotopy: XT4 (degradované suché trávníky a vřesoviště), V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních vod), M 1.1 (rákosiny eutrofních vod), XV1 (vegetace nových vodních ploch), L2.2 (údolní jasanovoolšové luhy) a L3.1 (hercynské dubohabřiny). Celková plocha území je 27 650 m2, náklady 2 798 000 vygenerovaly rozdíl 236 890 bodů. Náklady na jeden bod jsou 11,81 Kč, relativní význam akce 0,48%.
344
Opatření č. 25 – Poldr Žichlínek Jedná se o akci Moravská Sázava – poldr Žichlínek. Na celkové ploše 1 601 220 m2 zde byla provedena revitalizace toku a části jeho povodí, přičemž došlo k následné změně biotopů: Biotopy X1.3 (systematicky upravené vodní toky), M1.5 (pobřežní vegetace potoků), X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě), XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky), XL3 (degradované lesní porosty) a byly zrušeny a namísto nich vznikly: L2.4 (měkké luhy), L2.3 (tvrdé luhy), XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby), M4.1 (štěrkové náplavy bez vegetace), V2 (makrofytní vegetace mělkých stojatých vod), T1.1 (mezofilní ovsíkové louky), T1.4 (aluviální psárkové louky) a XV4 (lokálně upravené vodní toky). Svou původní rozlohu si zachoval biotop XT5 (bylinné porosty náspů dopravních staveb a hrází). Náklady na akci dosáhly výše 22 000 000 Kč a výsledné navýšení bodů je 68 520 719. Pro tuto akci, která má relativní váhu 3,79% vychází tedy hodnota 1 bodu na 0,32 Kč. Opatření č. 26 - Větrné bariéry v obvodu ZD Klapý – část A Území se nachází v okresu Litoměřice v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině. Na celkové ploše 16 170 m2 byla provedena výsadba polopropustných větrných bariér s pestrým zastoupením rozličných taxonů stromů a keřů. Tyto pruhy dřevin, široké 7,5 – 21 m byly založeny na původní orné půdě. Došlo tedy k záměně biotopu X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) za biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin). Bodová hodnota sledované plochy se zvýšila o 517 440 při nákladech 4 058 907 Kč. Při relativní váze opatření 0,70% vychází hodnota bodu na 7,84 Kč.
Opatření č. 27 - Revitalizace Chožovského potoka Území se nachází v intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině v okrese Louny. Revitalizační opatření, jehož výsledkem by mělo být vytvoření kostry ekologické stability, spočívá ve výsadbě jedné řady dřevin podél toku a zavedení technických revitalizačních prvků (dřevěné prahy) do koryta toku. Celková plocha území je 28 560m2 . Původní biotop XT2 (degradovaná vlhká lada) se po výsadbě vyvine v biotop L2.2 (údolní jasanovo-olšové luhy). Celková bodová hodnota vzrostla o 188 600 bodů při vynaložení 8 728 415 Kč. Relativní význam akce je 2,23%, náklady na jeden bod dosahují 46,28 Kč. Opatření č. 28 - Nečtiny Území se nachází v kulturní krajině členité pahorkatiny v okrese Plzeň – sever. Území orné půdy bylo v nedávné době zatravněno a převedeno na pastviny. Účelem revitalizace bylo rozčlenit tyto rozsáhlé plochy pastvin výsadbou dřevin. Na pruhu dlouhém 1 km byly vysázeny stanovištně vhodné druhy dřevin. Celková rozloha vzniklého remízu je 17 500 m2. Původní biotop XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky) se změnil na biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Při vynaložených nákladech 331 135 Kč tak došlo ke zvýšení hodnoty území o 48 000 bodů. Náklady na jeden bod jsou tedy 6,90 Kč při relativní významnosti akce 0,06%. Opatření č. 29 - Pod pastvištěm Plocha, jež leží v okrese Plzeň – jih, v kulturní krajině s výrazným podílem zemědělského obhospodařování, byla v minulosti využívána jako orná půda. Revitalizační akce měla za úkol
345
vytvořit biokoridor ÚSES o délce 360 m, který propojí dva lesní celky. Celková rozloha biokoridoru bude 14 400 m2 . Na místo původního biotopu T1.1 (mezofilní ovsíková louka), K3 (vysoké mezofilní a xerofilní křoviny) a T1.6 (vlhká tužebníková lada) vznikne biotop L2.2 (údolní jasanovo – olšové luhy). Akce tedy vygenerovala bodový rozdíl 53 000 při celkových nákladech 346 000 Kč. Hodnota jednoho bodu dosahuje 6,53 Kč při relativní významnosti této revitalizační akce 0,06%. Opatření č. 30 - Klatovy V rámci této revitalizační akce byl založen lužní remíz v nivě Točnického potoka. Vzhledem k umístění výsadby a druhové skladbě vysazovaných stromů (převládá Alnus glutinosa, dalšími taxony jsou Quercus robur, Fraxinus excelsior a Tilia cordata) lze předpokládat vyvinutí jasanovo – olšového luhu na celkové rozloze 20 000 m2. Původní biotop XT2 (degradovaná vlhká lada) se tedy částečně změní na biotop L 2.2 (údolní jasanovo-olšové luhy), na zbylé ploše (cca 20 000 m2) se vyvine biotop T 1.5 (vlhká pcháčová louka). Bodová hodnota plochy vzroste o 320 000 bodů, náklady na revitalizaci byly 201 403 Kč. Hodnota jednoho bodu tedy vychází na 0,63 Kč, relativní význam této akce vzhledem k ostatním revitalizacím je 0,03%. Opatření č. 31 - Lokální biocentrum Srnov Cílem této akce, realizované v roce 1998, byla rekonstrukce jasanové olšiny v místech degradovaných nivních luk. V biocentru, které leží u obce Rybník – v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině, byly zřízeny dva samostatné oplocené úseky výsadeb lužních dřevin. Celková plocha výsadeb je 22 945 m2. Při akci došlo k následující změně biotopů: namísto biotopu XT2 (degradovaná vlhká lada) a T1.6 (vlhká tužebníková lada) vznikl biotop L2.2 (jasanovo – olšové luhy). Přírustek hodnoty biotopu činí 311 620 bodů a bylo ho dosaženo vynaložením 536 000 Kč. Náklady na jeden bod činí 1,72 Kč při relativní váze opatření 0,09%. Opatření č. 32 - Biokoridor v k.ú. Sázava u Lanškrouna Na ploše orné půdy byl vytvořen lesní biokoridor. Půda byla před výsadbou mechanicky připravena a oseta travní směsí. Biokoridor tvoří uprostřed pět řad stromů, na ně navazují dvě řady keřů a pruh travního porostu. Na celkové ploše 14 160 m2 dojde k následující změně biotopů: X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) zanikne a namísto něj se vytvoří biotop L3.1 (hercynské dubohabřiny), T1.1(mezofilní ovsíkové louky) a K3 (vysoké mezofilní a xerofilní křoviny). Bodová hodnota vzroste o 302 000 při finančních nákladech 327 502 Kč. Náklady na jeden bod dosahují 1,08 Kč při relativní významnosti akce 0,06%. Opatření č. 33 - Nadregionální biokoridor Na rozvodí Území leží v okrese Ústí nad Orlicí. Na intenzivně využívané orné půdě byl založen nový úsek nadregionálního biokoridoru dlouhý 950 metrů, s celkovou rozlohou 39 200 m2. Dle druhového složení vysazovaných dřevin a umístění lokality se předpokládá vývoj plochy směrem k biotopu L5.1 (květnaté bučiny). Tento biotop tedy nahradí původní biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě). Hodnota území přitom vzroste o 1 249 600 bodů. Finanční náklady akce jsou 915 350 Kč. Hodnota jednoho bodu je 0,73 Kč, relativní významnost akce v porovnání s ostatními případy je 0,16%.
346
Opatření č. 34 - Lokální biokoridor Pod Strání Biokoridor byl realizován v roce 1998 u obce Rýmařov, okres Bruntál na celkové ploše 33 000 m2. Navazuje na existující lokální biocentrum Stráň a byl založen na místě intenzivně obdělávaného pole. Byla provedena výsadba převážně lužních druhů domácích stromů a keřů, na části území dřeviny odpovídající vyšším polohám. Biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) se tak změnil na biotop L2.2 (jasanovo – olšové luhy) a L 5.1 (květnaté bučiny). Tato revitalizace zvýšila bodovou hodnotu území o 1 155 000 bodů a vyžádala si náklady 420 000 Kč. Hodnota jednoho bodu je 0,36 Kč a akce vstupuje do souboru případů s relativním významem 0,07%. Opatření č. 35 - Lokální biocentrum Na Stráni Toto biocentrum bylo realizováno v roce 1997, následující rok byly provedeny dosadby za uhynulé jedince dřevin. Plocha leží u obce Rýmařov, okres Bruntál, na vrcholové plošině vrchu Stráň. Na ploše 35 000 m2 zde byly vysazeny domácí dřeviny, odpovídající podmínkám stanoviště. Biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) se tak změnil na biotop L5.1 (květnaté bučiny). Bodová hodnota území se zvýšila o 1 225 000 bodů při celkových nákladech 307 200 Kč. Na jeden bod tedy připadají náklady 0,25 Kč při relativní významnosti akce 0,05%. Opatření č. 36 - Záblatí Akce byla realizována v roce 2000 v Záblatí u Osové Bítýšky, okres Žďár nad Sázavou. Jedná se o založení lokálního biokoridoru výsadbou stromů a keřů podle plánu ÚSES v rámci komplexních pozemkových úprav. Na celkové rozloze 12 239 m2 se tak změnil biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) na biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby) a XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky). Bodová hodnota území tak vzrostla o 70 290 bodů při vynaložení 725 262 Kč. Při váze revitalizační akce 0,13 % tak vychází hodnota jednoho bodu na 10,32 Kč. Opatření č. 37 - Hořany – Kutnohorská oblast Podle plánu ÚSES Miskovice a v rámci KPÚ bylo provedeno ozelenění cesty a výsadba nad záchytným příkopem, který je vzdálen asi 210 metrů od cesty. Na původně orné půdě o ploše 7830 m2 byly založeny výsadby keřů s vtroušenými stromy, část plochy byla zatravněna. Zanikl biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě), naopak vznikly biotopy XL1 (remízky a aleje) a XT4 (degradované suché trávníky a vřesoviště). Hodnota biotopu se zvýšila o 93 870 bodů při celkových nákladech 934 206 Kč. Hodnota jednoho bodu je 9,95 Kč, váha opatření vzhledem k ostatním akcím je 0,16%. Opatření č. 38 - Hlavatecký rybník Na katastrálním území obce Sedlec a Lékařova Lhota byl založen biokoridor na orné půdě v rámci komplexních pozemkových úprav. Na celkové ploše 3 400 m2 byl přeměněn biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) na biotop L3.1 (hercynské dubohabřiny) a L2.3 (tvrdé luhy nížinných řek). Při vynaložení 1 193 511 Kč bylo dosaženo bodového navýšení o 51 000 bodů. Náklady na jeden bod tedy byly 23,40 Kč při váze opatření 0,21%.
347
Opatření č. 39 - Biocentrum Žichlínek V roce 1999 bylo založeno lokální biocentrum u obce Žichlínek, okres Ústí nad Orlicí. Na původně orné půdě o ploše 29 235 m2 byly provedeny řadové výsadby stromů a keřů, okrajový pás byl zatravněn. Biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) byl nahrazen biotopem L3.1 (hercynské dubohabřiny) a T1.1 (mezofilní ovsíkové louky). Tím vznikl nárust hodnoty biotopu o 412 650 bodů. Náklady na založení biocentra byly 387 333 Kč. Hodnota jednoho bodu je 0,94 Kč při relativní významnosti opatření 0,07%. Opatření č. 40 – Nová Bystřice, biocentrum s vodní plochou Na území částečně opuštěných pastvin podél upravené vodoteče, kde se začalo projevovat podmáčení v důsledku nefunkční meliorace, byla založena vodní nádrž a pět zahloubených tůní, poloostrov a dva ostrovy. Vytvořena byla litorální část a mokřad, okolní plocha byla osázená doprovodnou vegetací. Původní biotopy XT2 (degradovaná vlhká lada), XM1 (zamokřená ruderální lada) a XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky) byly vystřídány biotopy V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), L1 (mokřadní olšiny), L 2.4 (měkké luhy nížinných řek), L2.3 (tvrdé luhy nížinných řek) a XL1 (remízy, aleje a renaturalizační výsadby). Celkový nárust bodové hodnoty byl 5 543 200 při vynaložení 17 886 325 Kč. Při relativním významu opatření 3,08% vychází hodnota jednoho bodu na 3,23 Kč. Opatření č. 41 – Krajinářské úpravy Bílinka Na pruhu orné půdy vedle nepoužívané polní cesty byl vysázen pás dřevin o délce cca 1,5 km. Na celkové ploše 13150m2 se změnil biotop z X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) na XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin) a XL2 (soliterní stromy). Bylo dosaženo zvýšení bodové hodnoty území o 197 250 bodů při vynaložení 361 585 Kč. Relativní význam opatření je 0,06% a hodnota jednoho bodu činí 1,83 Kč. Opatření č. 42 – Ozelenění komunikace Uzenice – Ostrov Kolem nové komunikace o délce 3 km, jež byla doposud bez dřevinného doprovodu, byla vysazená alej domácích druhů dřevin (dub, lípa, bříza, javor, jeřáb, topol), která je doplněná skupinami keřů. Na původním biotopu XT4 (degradované suché trávníky a vřesoviště) o rozloze 45000 m2 tak vznikl biotop XL1 (remízy, aleje a renaturalizační výsadby). Revitalizační akce o relativním významu 0,11% tak vygenerovala rozdíl bodů 270 000 za využití nákladů 619 300 Kč. Hodnota jednoho bodu tedy vychází na 2,29 Kč. Opatření č. 43 – Založení aleje Dobrá Voda Podél komunikace, kde se v současné době nachází ruderalizovaný porost (XT4, degradované suché trávníky a vřesoviště) byla založena oboustranná javorová alej. Součástí opatření je také výsadba dvou soliterních lip u Božích muk. Vznikly tak dva nové biotopy, XL1 (remízy, aleje a renaturalizační výsadby) a XL2 (Soliterní stromy). Bodová hodnota území vzrostla o 252 000 bodů a byla dosažena při vynaložení 347 508 Kč. Při relativním významu opatření 0,06% tak náklady na jeden bod činí 1,38 Kč.
348
Opatření č. 44 – Obnova prvků rozptýlené zeleně Čichtice V rámci toho revitalizačního opatření byly doplněny chybějící úseky alejí a remízů v komplexu rozptýlené zeleně v lokalitě „Na cihlářce“. Na původní orné půdě (biotop X4.4 jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) byl vytvořen biotop XL1 (remízy, aleje a revitalizační úpravy) a to na celkové ploše 10470 m2. Při celkových nákladech 1 466 346 Kč byl dosažen vzrůst bodové hodnoty území o 157 050 bodů. Cena jednoho bodu je tedy 7,71 Kč při relativní váze opatření 0,21%.
Opatření č. 45 – Revitalizace Mlýnského potoka Revitalizace toku spočívala v odstranění betonového opevnění dna, jeho náhrada kamenným pohozem a vybudování příčných objektů. Byla zvýšená meandrovitost proudnice a po celé délce byly vybudovány rybí útulky. Součástí akce byla také výsadba břehového porostu na části toku, dlouhé 737m. Biotopy XM1 (zamokřená ruderální lada), XT2 (degradovaná vlhká lada) X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) a XV1 (regulované toky) byly nahrazeny následujícími biotopy: XV4 Lokálně upravený vodní tok, L2.2 (údolní jasanovo-olšové luhy), L2.3 (tvrdé luhy nížinných řek). Díky revitalizaci vzrostla bodová hodnota území o 754 200 bodů při vynaložení 3 368 655 Kč. Náklady na jeden bod tedy činí 4,47 Kč, relativní význam opatření vzhledem k součtu nákladů na všechny akce je 0,58%. Opatření č. 46 – Vodní nádrž Brankovice V rámci revitalizačního opatření byla založena vodní nádrž s litorální zónou a několika ostrůvky. U vtokové části byly vytvořeny drobné mokřady a celé okolí bylo osázeno lužními dřevinami. Původním biotopem byl biotop XT3 (intenzivní nebo degradovaná mezofilní louka) a XT2 (degradovaná vlhká lada). Revitalizací byly vytvořeny následující biotopy: V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních vod), M1.7 (vegetace vysokých ostřic), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), M1.3 (eutrofní vegetace bahnitých substrátů), T1.1 (mezofilní ovsíková louka), V4 (makrofytní vegetace vodních toků), L2.3 (tvrdé luhy nížinných řek), L2.4 (měkké luhy nížinných řek). Celkový rozdíl bodů, vygenerovaných na ploše 46200 m2, je 1 588 817 při vynaložení nákladů 4 030 000 Kč. Hodnota jednoho bodu vychází na 2,54 Kč, relativní váha tohoto opatření je 0,70%. Opatření č. 47 – Rybník Blučina Území leží u Obce Blučina v prostoru mezi řekou Litavou a melioračním kanálem. Součástí návrhu je výstavba vodní nádrže a propojení stávajícího melioračního kanálu a vodního toku Říčka. Přilehlé plochy byly osety a osázeny dřevinami. Původní biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) byl nahrazen biotopy: V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod), V2 (makrofytní vegetace mělkých stojatých vod), M1.1 (rákosiny mělkých stojatých vod), M1.7 (vegetace vysokých ostřic), M1.6 (mezotrofní vegetace bahnitých substrátů), L2.2 (údolní jasanovo-olšové luhy), XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky), XL1 (remízy, aleje a renaturalizační výsadby) a XL2 (soliterní stromy). Vzniklé bodové navýšení činí 1 145 380 při nákladech 8 414 000 Kč. Hodnota jednoho bodu je 7,35 Kč při relativní významnosti opatření 1,45 %.
349
Opatření č. 48 – Revitalizace přítoku Letonického potoka Na ploše kolem Letonického potoka, kde se nacházely vlhké, místy degradované louky, byla vytvořena kaskáda drobných průtočných vodních nádrží protáhlého tvaru. Kolem toku a vzniklých nádrží byl založen břehový porost. Stávající dřeviny byly ponechány, odstraněn byl pouze bez černý a některé přestárlé ovocné stromy. Na celkové ploše 16886 m2 došlo k následujícím změnám: biotopy T1.6 (vlhká tužebníková lada), XT2 (degradovaná vlhká lada) a XM1 (zamokřená ruderální lada) se změnily na biotopy V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod), M6 (bahnité říční náplavy), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod),T1.1 (mezofilní ovsíkové louky), L2.2 (údolní jasanovo-olšové luhy), T1.5 (vhlké pcháčové louky), XL2 (remízy, aleje a renaturalizační výsadby), XL1 (soliterní stromy). Nárust bodové hodnoty činí 81 680 bodů. Celkové náklady na revitalizaci jsou 1 366 000 Kč, relativní váha tohoto opatření je 0,24%. Zvýšení hodnoty území o jeden bod stálo 16,72 Kč. Opatření č. 49 – Revitalizace zemědělského toku Starovičky Území se nachází v trase navrženého nadregionálního biotopu. Na místě bývalých vysokobylinných plevelných společenstev s lokálním zamokřením, jimiž protéká regulovaný potok (biotopy: XM1 zamokřená ruderální lada, XT2 degradovaná vlhká lada a XV1 regulované toky) byla vytvořena drobná vodní nádrž (V1 makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod) s litorálním pásmem a mokřady (M1.1 rákosiny eutrofních stojatých vod a M2.1 vegetace letněných rybníků). Bylo vytvořeno nové rozvolněné koryto potoka podél nádrže (V4 makrofytní vegetace vodních toků a M1.4 Říční rákosiny). Okolí bylo ozeleněno – výsadby odpovídají biotopům L2.3 (tvrdé luhy nížinných řek) a L2.4 (měkké luhy nížinných řek). Zbylá plocha byla zatravněná (T1.1 mezofilní ovsíkové louky). Akce přinesla nárust ekologické hodnoty území o 933 850 bodů při vynaložení 3 465 000 Kč. Váha opatření činí 0,60% z celkového součtu nákladů a hodnota jednoho bodu vychází na 3,71 Kč. Opatření č. 50 – Revitalizace Příbramského potoka Příbramský potok, který byl předmětem revitalizace, se nachází v okolí Brna a prochází krajinou s intenzivním zemědělským využitím. Akce spočívala v založení několika tůní a drobných vodních nádrží podél vodního toku a dále v zatravnění některých ploch orné půdy a založení dřevinných výsadeb. Namísto biotopů X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě, XM1 Zamokřená ruderální lada, XK1 Agrární lada s křovinnými porosty a stromy a X3.1 Systematicky upravené vodní toky vznikly biotopy V1 Makrofytní vegetace přir.eutrofních a mezotr. stoj. vod, V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod, M1.7 Vegetace vysokých ostřic, M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů, K3 Vysoké mezofilní a xerofylní křoviny, XL2 Soliterní stromy a T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Touto revitalizací byla zvýšená ekologická hodnota území o 165 630 bodů při vynaložení 2 355 000 Kč. Hodnota jednoho bodu tedy vychází na 14,22 Kč při relativním významu opatření 0,41%. Opatření č. 51 – Vodní nádrž Dražůvky V rámci této revitalizační akce byla zřízena ekologická vodní nádrž na levém břehu Trkmanky, jež bude plnit funkci lokálního biocentra. Namísto orné půdy (X 4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) vznikly následující biotopy: XV1 Vegetace nových vodních
350
ploch, M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod, M1.7 Vegetace vysokých ostřic, XL1 Remízy, aleje a renaturalizační výsadby, K1 Mokřadní vrbiny a XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky. Celkové náklady na akci byly 3 146 000 Kč a přinesly zvýšení hodnoty území o 393700 bodů. Při relativní významnosti revitalizace 0,54% tak vychází hodnota jednoho bodu na 7,99 Kč. Opatření č. 52 - Revitalizace povodí toku Runza Na území povodí toku Runza, jež zahrnuje katastrální území Kozlany a Pavlovice, byla provedena opatření, jež mají zvýšit retenční schopnost krajiny, zlepšit režim povrchových vod a zabránit půdní erozi. Součástí akce je vytvoření protierozních průlehů, vybudování suchých poldrů, zatravnění orné půdy a doplnění krajinné zeleně. Původní biotop X4.4 (Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) se změnil na následující soubor biotopů: XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky, XK6 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby, K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny a T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Při vynaložení 645 000 Kč se tak hodnota sledovaného území zvýšila o 405 780 bodů. Jeden bod má tedy hodnotu 1,59 Kč při relativní významnosti akce 0,11%. Opatření č. 53 – Revitalizace Otnického potoka Revitalizace 3680 m dlouhého úseku Otnického potoka v k.ú. Otnice a Bošovice v okrese Vyškov spočívala ve vytvoření průtočné nádrže, dvou menších bočních nádrží, mokřadu a v úpravě části koryta (odstranění pevného opevnění a zbudování příčných objektů). Součástí akce bylo také založení břehového porostu. Došlo ke snížení rozlohy biotopů XK2 (agrární lada s křovinami a stromy), XM1 (zamokřená ruderální lada) a XT2 (degradovaná vlhká lada), zcela zanikly biotopy K2.1 (vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů), M1.5 (pobřežní vegetace potoků) a X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě). Zvýšila se rozloha biotopu XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Zcela nově vznikly biotopy XV1 (vegetace nových vodních nádrží, M1.1 (rákosiny stojatých vod) a M1.7 (vegetace vysokých ostřic). Celkový bodový nárust území činí 248 760 bodů, náklady vynaložené na jejich získání dosahují 3 304 000 Kč. Cena jednoho bodu je tedy 13,28 Kč při relativní váze opatření 0,57 %. Opatření č. 54 – Revitalizace toku Brusná Revitalizace 1200 m dlouhého úseku potoka (od soutoku s potokem Besének po rybník Řepka) měla za účel zvýšení biologické hodnoty toku a údolní nivy (vybudování příčných objektů, tůní, přechodů pro ryby) a zvýšení retenční kapacity území (průtočná a boční vodní nádrž). Na území došlo k následující proměně biotopů: zanikly biotopy XK1 (extenzivní sady a vinice), XT2 (degradovaná vlhká lada), X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) a XK2 (agrární lada s keřovými porosty a stromy). Akce dala naopak vzniknout těmto biotopům: T1.1 (mezofilní ovsíkové louky), V1 (makrofytní vegetace eutrofních stojatých vod), XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby) a XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky). Náklady na revitalizační akci byly 4 622 000 Kč a přinesly zvýšení ekologické hodnoty území o 273 845 bodů. Při relativní váze opatření 0,80% tak hodnota jednoho bodu vychází na 16,88 Kč.
351
Opatření č. 55 – Zprůtočnění odstavených ramen Lužnice Toto opatření, jehož projekt byl připraven Správou CHKO Třeboňsko, spočívá v opětném zavodnění ramen Lužnice, jež byly odstaveny v důsledku napřímení toku. Docházelo k jejich postupnému zazemňování a zániku. Díky akci byla slepá ramena řeky Lužnice vyčištěna a napouštěna z hlavního toku pomocí nápustného a výpustného objektu. Jelikož se počítá také se zlepšením vodního režimu okolních lesů, byla upravena druhová skladba přiléhajících porostů ve prospěch tvrdého luhu. Po realizaci akce došlo k následující změně biotopů: původní biotopy M6 (bahnité říční náplavy), XM1 (zamokřená ruderální lada), M1.7 (vegetace vysokých ostřic), XL3 (degradované lesní porosty s ruderálními druhy, K2.1 (vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů a XL4 (monokultury stanovištně nevhodných druhů) byly zaměněny následujícími biotopy: V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod, M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů, M1.7 Vegetace vysokých ostřic a L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek. Akce přinesla nárust hodnoty území o 2 954 940 bodů při současném vynaložení 15 423 000 Kč. Jeden bod má tedy v tomto případě s relativní vahou 2,66% hodnotu 5,22 Kč. Opatření č. 56 – Obnova rybníka Sousedský Plocha bývalého rybníka, u něhož došlo k postupnému zazemnění, byla zarostlá náletovými dřevinami s převahou borovice a břízy. Pouze malá část plochy byla stále bezlesá a tvořila mozaiku rákosin, ostřic a bažinatých vrbových křovin. Vzhledem k tomu, že sukcese a vysychání probíhalo velice rychle, bylo rozhodnuto odstranit nálety dřevin, rybník zčásti obnovit a vytvořit zde mozaiku mokřadních společenstev. Na sledované části území se zmenšila rozloha biotopu M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod) M1.7 (vegetace vysokých ostřic), zanikly biotopy K1 (mokřadní vrbiny) a XK2 (agrární lada s křovinnými porosty a stromy). Naopak vytvořen byl biotop V1 (makrofytní vegetace eutrofních stojatých vod) a M1.3 (eutrofní vegetace bahnitých substrátů). Celkové náklady na tuto akci byly 491646 Kč a vygenerovaly nárust hodnoty území o 443 800 bodů. Při relativní váze této akce vzhledem k celkovým nákladům 0,08% vychází hodnota jednoho bodu na 1,11 Kč. Opatření č. 57 – Laguny v Novořeckých močálech II. Novořecké močály jsou pravidelně přeplavované nivní a rašelinné louky v inundaci Nové řeky. Vlivem poklesu hladiny řeky a zanedbané údržbě luk došlo k zazemnění mokřadů a k rozšíření náletu dřevin. Účelem této revitalizační akce bylo obnovit, respektive vytvořit nové vodní plochy, jež by se staly potravní základnou mnoha živočichů. Na lagunách se brzy po založení objevila přirozená vegetace stojatých vod. Biotop XM1 (ruderální zamokřená lada) byl vystřídán biotopy M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), M1.3 ( eutrofní vegetace bahnitých substrátů) a V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod). Při vynaložení 3 424 825 Kč bylo dosaženo nárustu hodnoty území o 1 110 320 bodů. Relativní význam opatření je 0,59% a zvýšení hodnoty území o jeden bod stálo 3,08 Kč. Opatření č. 58 – Laguny v Novořeckých močálech I. Toto opatření předcházelo opatření č. 57. Jedná se o založení podobné vodní plochy, pouze menší rozlohy. Akce měla sloužit jako pokusná plocha, na které se ověří úspěšnost zakládání mělkých lagun ve sledovaném území. Změna biotopů je obdobná jako u předešlého opatření. Náklady na tuto akci byly 410 597 Kč a nárust bodové hodnoty dosáhl 359 500 bodů. Hodnota jednoho bodu zde vychází na 1,14 Kč při relativní významnosti akce 0,07%.
352
Opatření č. 59 – Revitalizace Zalužanského potoka Zalužanský potok se nachází v okrese Písek, k.ú. Lety. Původně byl z části napřímen, opevněn panely a chyběl zde břehový porost. Cílem revitalizace bylo obnovit přirozenou funkci toku. V místě napřímeného úseku bylo vytvořeno nové, přirozeně meandrující koryto. V navazujícím úseku byl tok pročištěn a zprůtočněn. Součástí revitalizace bylo také založení Při realizaci byl zachován biotop L2.4 Měkké luhy doprovodného břehového porostu. nížinných řek, byla zvýšena rozloha biotopu T1.1 Mezofilní ovsíková louka, naopak biotop XT2 Degradovaná vlhká lada svou rozlohu snížil a biotop X1.3 Systematicky upravené vodní toky zanikl úplně. Mezi nově vzniklé biotopy patří biotop L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy, XV4 Lokálně upravený vodní tok, V4 Makrofytní vegetace vodních toků, M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů, XT3 Intenzivní a degradované mezofilní louky, M1.4 Říční rákosiny a T5.1 Jednoletá vegetace písčin. Celkový přírustek bodů na sledovaném území činí 149 600, náklady na jeho dosažení byly 1 055 170 Kč. Hodnota jednoho bodu tedy vychází na 7,05 Kč a váha tohoto opatření je 0,18%. Opatření č. 60 – Revitalizace Třebešovského potoka Posuzovaná lokalita se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou. Jedná se o zregulovaný úsek potoka s nedostatečným břehovým porostem. Revitalizace spočívala ve výsadbě dřevin, odpovídajících stanovišti údolních jasanovo-olšových luhů v délce 920 m. Původní biotop XT2 (degradovaná vlhká lada) byl vystřídán biotopem L2.2 (Údolní jasanovo-olšové luhy). Celkový bodový nárust dosáhl 15 600 bodů při současném vynaložení 68 568 Kč. Při relativní váze opatření 0,01% vychází hodnota jednoho bodu na 4,40 Kč. Opatření č. 61 - Revitalizace Velkolhotského rybníka Popisovaný rybník se nachází v jižní části okresu Rychnov nad Kněžnou na potoce Brodeč. Revitalizace měla za cíl komplexní obnovu biologických funkcí rybníka, spočívající zejména v odbahnění a zvýšení objemu nádrže. Biotopy XV4 (degradovaná vegetace stojatých vod) a XM1( ruderální zamokřená lada) se změnily na XV5 (vegetace nových vodních ploch), XT7 (zemní hráze) a V1 (makrofytní vegetace eutrofních stojatých vod). Biotop M1.1 (rákosiny stojatých vod) snížil svojí rozlohu. Akce přinesla nárust hodnoty území o 136 500 bodů. Byl dosažen po vynaložení 2 097 000 Kč. Hodnota jednoho bodu dosáhla 15,36 Kč, relativní významnost opatření je 0,36%. Opatření č. 62 – Výsadby Blanická cesta Revitalizační opatření spočívalo ve vytvoření prvku rozptýlené zeleně v krajině, konkrétně ve vytvoření pásu dřevin podél polní cesty. Lokalita se nachází v okrese Strakonice, poblíž obce Bavorov. Původní biotop XT4 (degradované suché trávníky a vřesoviště) se tak změnil na biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Nárust bodové hodnoty dosáhl 58 750, náklady činily 322 507 Kč. Zvýšení hodnoty území o jeden bod tedy stálo 5,49 Kč při relativní váze opatření 0,06%. Opatření č. 63 – Obnova alejí v Hořké Cílem revitalizace je obnova alejí ovocných stromů podél silnic, které jsou v současné době ve fázi rozpadu, na některých místech již zcela chybí. Původní biotop, jež byl určen jako XK2 (agrární lada s křovinnými porosty a stromy) se změnil v biotop XL1 (remízky, aleje a
353
renaturalizační výsadby dřevin). Akce přinesla zvýšení bodové hodnoty o 162 500 bodů, náklady činily 417 035 Kč. Hodnota jednoho bodu tak vychází na 2,57 Kč při relativní váze opatření 0,07%. Opatření č. 64 – Ozelenění hráze Lhenice Cílem tohoto opatření bylo vytvoření dřevinného doprovodu na hrázi rybníka u obce Lhenice. Původní biotop XT5 (bylinné porosty náspů dopravních náspů a hrází) byl vystřídán biotopem XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Díky opatření vzrostla hodnota území o 11 200 bodů, náklady na vytvoření tohoto bodového přírustku byly 43 262 Kč. Hodnota jednoho bodu, při relativní váze opatření 0,01%, vychází na 3,86 Kč. Opatření č. 65 – Revitalizace toku Roketnice Jedná se o komplexní revitalizační opatření na původně zregulovaném toku Roketnice. V okolí potoka převažovaly intenzivní louky, část pozemku ležela ladem a zarůstala náletem. Pobřežní porost byl zastoupený pouze na malé části toku. Cílem revitalizace bylo vytvořit nové, přirozeně meandrující koryto, vodní nádrž a tůně. Součástí návrhu je také doplnění břehového porostu. Díky revitalizačnímu opatření došlo ke snížení rozlohy biotopů XT4 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky), XT2 (degradovaná vlhká lada) a XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Naopak ke zvýšení rozlohy došlo u biotopu V4 (makrofytní vegetace vodních toků).Zcela zanikly biotopy XK2 (agrární lada s křovinnými porosty a stromy), XM1 (zamokřená ruderální lada) a X4.4 (systematicky upravené vodní toky). Vytvořeny byly biotopy M1.1 (rákosiny stojatých vod), XV1 (vodní tok s lokálními úpravami) a L2.3 (tvrdé luhy nížinných řek). Celková hodnoty území se zvýšila o 341 776 bodů při vynaložení 1 614 000 Kč. Hodnota jednoho bodu je tedy 4,72 Kč, při relativním významu akce 0,28%. Opatření č. 66 – Vodní nádrž Nechvalín Malá vodní nádrž Nechvalín, ležící v okrese Hodonín, byla založena na místě bývalé požární nádrže, původně zbudované z betonových panelů. V okolí byly zřízeny dva malé mokřady a vysazen pás dřevin. Před revitalizací se území skládalo z následujících biotopů: X1.2 (betonové nádrže), X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě), XT2 (degradovaná vlhká lada), K1 (mokřadní vrbiny) a XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Ty byly nahrazeny biotopy V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod), M1.1 (rákosiny stojatých vod), M1.7 (vegetace vysokých ostřic), M1.3 (vegetace bahnitých substrátů) a T1.1 (mezofilní ovsíkové louky). Biotop XL1 výrazně rozšířil svoji rozlohu. Akcí bylo dosaženo nárustu hodnoty území o 45 992 bodů, za současného vynaložení 684 000 Kč. Při relativní váze opatření 0,12% vychází hodnota jednoho bodu na 14,87 Kč. Opatření č. 67 – Revitalizace Závišínského potoka Tato revitalizace se týkala kaskády rybníků na Závišínském potoce v okrese Příbram, k.ú. Hvožďany. Dva stávající rybníky byly odbahněny, byla rozšířená hráz a vybudován nový rybník na místě vlhké louky. Plocha byla doplněna výsadbami dřevin. Skladba biotopů se proměnila následovně: Biotopy XT2 (degradovaná vlhká lada) a XV2 (degradovaná vegetace stojatých vod) zanikly a na jejich místě vznikly biotopy XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin, u části plochy tohoto biotopu byla snížena hodnota individuálního hodnocení kvůli nevhodné druhové skladbě výsadeb), XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní
354
louky), XV1 (vegetace nových vodních ploch) a XL4 (monokultury stanovištně nevhodných dřevin). Celkový přírust hodnoty území činil 109 743 bodů, náklady na akci dosáhly 6 650 000 Kč. Relativní význam opatření je 1,15% a cena jednoho bodu vychází na 60,60 Kč. Opatření č. 68 – Dřevinný doprovod na toku od Nových Dvorů Cílem investora bylo založení břehového porostu podél levostranného přítoku vodního toku Popelka, jihovýchodně od obce Nové Dvory. Před realizací projektu byly svahy koryta porostlé převážně ruderální vegetací s dominancí chrastice rákosovité. V části tok se dokonce šířila křídlatka japonská. V této fázi projektu – výsadba břehových porostů- bylo na svahy koryta a v prostoru břehové hrany provedena výsadba dřevin autochtonních druhů. Původní biotop XM1 (zamokřená ruderální lada) byl nahrazen biotopy XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin), K3 (vysoké mezofilní a xerofilní křoviny) a K2.1 (vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů). Výsledkem revitalizační akce je zvýšení hodnoty území o 416 400 bodů, náklady na akci činily 293 000 Kč. Při relativní váze opatření 0,05% tak hodnota jednoho bodu vychází na 0,70 Kč. Opatření č. 69 – Obnova rybníka na Kružském potoce Tento rybník se nachází na horní části Kružského potoka u lesa Obora, v katastrálním území Kruh, okres Semily. V projektu se jednalo zejména o obnovu hráze, která byla již zcela nefunkční a v místě rybníka se nacházela zamokřená lada, pomalu zarůstající náletem pionýrských dřevin. Po rekonstrukci hráze vznikla v území malá vodní nádrž s retenční funkcí pro jarní a přívalové vody. Tato akce přinesla následující změny biotopů: Biotop XM1 (zamokřená ruderální lada) zanikl a byl vystřídán biotopy XV1 (vegetace nových vodních nádrží), V1 (makrofytní vegetace nových vodních ploch) a M1.1 (rákosiny stojatých vod). Bodová hodnota území vzrostla o 38 000 bodů, náklady na akci dosáhly 1 592 000 Kč. Nárust hodnoty o jeden bod tedy stál 41,89 Kč, relativní význam opatření vzhledem k celkovým nákladům za všechny akce je 0,27%. Opatření č. 70 – Kostelní Vydří – výsadby pro Klášter Karmelitánů Řešené území se nachází severně od Dačic v bezprostředním okolí Kláštera Karmelitánů na návrší s poutním místem Panny Marie Karmelitské. Před revitalizací byly pozemky zorněny a intenzivně zemědělsky využívány. Revitalizačním návrhem je výsadba lipové aleje, vedoucí podél obnovené cesty pro pěší od kláštera k hrobce Dalbergů a propojující klášter s lesíkem. Na svahu, rovnoběžně s alejí, jsou vysázeny remízky, jež zamezí půdní erozi. Biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) byl vystřídán biotopem XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Díky částce 104 777 Kč, jež byla na revitalizaci vynaložena, se hodnota území zvýšila o 54 000 bodů. Průměrná hodnota jednoho bodu je tedy 1,94 Kč, při relativní váze opatření 0,02%. Opatření č. 71 – Vodní nádrž Klapý Vodní nádrž s retenční funkcí byla založena v zemědělské krajině, v katastrálním území Klapý, okres Litoměřice. Pozemky byly původně využívány jako pole, pouze kolem toku se vyskytovaly náletové křoviny a přestárlé stromy, jež musely být smýceny. Součástí projektu je založení štěrkové příjezdové komunikace a výsadba ochranného pásu dřevin. Původní biotopy X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) a XM1 (zamokřená ruderální lada) se změnily na XV1 (vegetace nových vodních ploch), V1 (makrofytní vegetace eutrofních
355
stojatých vod), M1.1 (rákosiny stojatých vod), XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin), XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky) a XS2 (opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem). Tato změna biotopů přinesla nárust hodnoty území o 742 906 bodů, náklady na realizaci dosáhly 23 944 000 Kč. Hodnota jednoho bodu tak činí 32,23 Kč, relativní význam opatření se rovná 4,13%. Opatření č. 72 – Lokální biokoridor u Zálužanského potoka Jedná se o výsadbu pásu dřevin podél vodního toku, jež bude sloužit jako náhrada za dřeviny vykácené (jednalo se o nevhodné, napadené a přestárlé jedince). Součástí návrhu je výsadba stromového i keřového pásu. Výsadba bude sloužit jako ochranná zeleň a bude rozdělovat plochy luk, přilehlých k vodnímu toku a plochy polí. Díky akci došlo k zániku biotopu XK2 (agrární lada s křovinnými porosty a stromy) a vznikl biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby) a K3 (vysoké mezofilní a xerofilní křoviny). Hodnota území se zvýšila o 26 950 bodů při současném vynaložení 313 757 Kč. Jednobodovému přírustku je tak přidělena hodnota 11,64 Kč a opatření má vzhledem k celkovým nákladům všech akcí váhu 0,05%. Opatření č. 73 – Remíz Staré Hobzí Remíz byl založen na svažitém pozemku u komunikace, poblíž obce Staré Hobzí. Skládka byla asanována a byla zde provedena výsadba domácích stromů a keřů, jež by měly sloužit jako refugium drobných živočichů, zejména ptáků. Biotop XX3.1 (skládky a smetiště v intravilánu) byl nahrazen biotopem XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Akce, jejíž náklady byly 28 213 Kč, přinesla přírustek bodové hodnoty o 136 000 bodů. Jeden bod má tedy hodnotu 0,21 Kč, při relativní významnosti akce 0,005%. Opatření č. 74 – Revitalizace Čížkovského potoka Revitalizační opatření spočívá v navrácení v minulosti napřímeného toku do přírodě blízkého tvaru profilu potočního koryta se štěrkovým dnem, hlinitými břehy a rozvlněnou trasou. Součástí akce je také výsadba dřevin na březích, jež bude spolu s tokem plnit funkci biokoridoru. Původní biotopy XV4 (regulovaný tok) a XT2 (degradovaná vlhká lada) byly nahrazeny biotopy V4 (makrofytní vegetace vodních toků) XV4 (vodní tok s lokálními úpravami), L2.2 (údolní jasanovo-olšové luhy) a K1 (mokřadní vrbiny). Náklady na tuto akci, jež přinesla zvýšení hodnoty území o 259 318 bodů, činily 4 067 000 Kč. Hodnota jednoho bodu vychází v případě této akce na 15,68 Kč, její relativní váha je 0,70%,. Opatření č. 75 – Výstavba vodní nádrže Ondřejovice Účelem stavby bylo vybudovat v návaznosti na Ondřejovické strojírny vodní nádrž s mokřadem, jež bude sloužit k rekreačním účelům a k rekreačnímu rybaření. Současně se zde vytvoří hodnotný ekologický prvek v prostoru, jež byl původně využíván firmou jako skladiště a manipulační plocha a byl z části pokryt betonovými panely. Nádrž je řešená jako kopaná, dotovaná podzemní vodou. Celý areál doplnily výsadby zeleně. Původní biotopy X4.7 (lada v průmyslových a skladových areálech) a XX 2.2 (nepropustné plochy) byly nahrazeny biotopy M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), XV1 (vegetace nových vodních nádrží), XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby) a XT1.10 (vegetace vlhkých narušovaných půd). Tato revitalizace přinesla kladný bodový rozdíl ve výši 134 000 bodů a
356
náklady na její uskutečnění činily 925 000 Kč. Jeden bod má tedy hodnotu 6,90 Kč při relativní váze opatření 0,16%. Opatření č. 76 – Mokřad u Mlékojed Na lokalitě, jež se nachází v k.ú. Mlékojedy, okres Litoměřice, byla původně „divoká“ skládka. Ta byla podle návrhu asanována, v jejím místě byl vyhlouben mokřad s centrální vodní nádrží. Plocha mokřadu byla osázena vodními a bažinnými rostlinami, v okolí byly vysazeny vhodné dřeviny. Původní biotop X4.5 (bylinné porosty na nerekultivovaných skládkách) byl vystřídán biotopy M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), M1.7 (porosty vysokých ostřic), XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby) a T1.1 (mezofilní ovsíkové louky). Celkový nárust ekologické hodnoty činil 62 800 bodů za současného vynaložení 541 700 Kč. Při relativním významu akce 0,09% tak vychází hodnota jednoho bodu na 8,64 Kč. Opatření č. 77 – Obnova mokřadu Brazilka Brazilka je mokřadní louka ležící severně od Dolní Světlé, na východním úpatí Luže, v pramenné oblasti potoka Svitávky. Mokřad byl v minulosti meliorován, koryto toku bylo zahloubeno a napřímeno a břehové porosty vykáceny. Louka se však ani poté nedala hospodářsky využívat, protože na ní zůstalo několik menších zamokřených míst. Částečně vysušený mokřad postupně zarůstal náletovými dřevinami. Hlavním cílem projektu byla obnova původního vodního režimu lokality, který by umožnil rozšíření chráněných rostlin ze zbytkových ploch na celou lokalitu. Byly vytvořeny kamenné přehrádky na toku, jež mají zvýšit hladinu podzemní vody, drenáže byly přerušeny a upraveny tak, aby přitékající voda mohla vystupovat na povrch. Náletové dřeviny (modříny a borovice) byly odstraněny, místo nich byly vysazeny skupinky olší. Původní biotopy XM1 (zamokřená ruderální lada) a XK2 (agrární lada s křovinnými porosty a stromy) byly nahrazeny biotopy M1.7 (vegetace vysokých ostřic) a XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin). Biotop R2.3 (přechodová rašeliniště) se výrazně rozšířil. Zvýšení hodnoty území, kterého bylo dosaženo vynaložením částky ve výši 800 000 Kč činilo 78 800 bodů. Jednobodový přírustek hodnoty území má tedy v případě této akce, jejíž relativní váha je 0,14%, hodnotu 10,17 Kč. Opatření č. 78 – Vybudování mokřadu v Raspenavě Jednalo se o podmáčenou louku, nacházející se v k.ú. Raspenava v okrese Liberec. Neudržovaná louka byla zarostlá náletovými dřevinami, zejména břízou, borovicí a modřínem, které přispěly k rychlejšímu ústupu mokřadních rostlin. Cílem opatření bylo nahradit náletové dřeviny dřevinami původními a vytvoření mokřadu vytěžením sedimentů, po němž nastane samovolné naplnění prostoru podzemní vodou. Původní biotopy XM1 (zamokřená ruderální lada) a XK2 (postagrární lada s křovinnými porosty a stromy) byly vystřídány biotopy kvalitnějšími, jako je V2 (vegetace mělkých stojatých vod), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), M1.7 (vegetace vysokých ostřic) a XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Revitalizační akce přinesla nárust hodnoty území o 31 700 bodů a náklady na realizaci dosáhly 127 500 Kč. Hodnota jednoho bodu při relativní váze akce 0,02% je 4,02 Kč. Opatření č. 79 – Výsadby Velký Popovec V rámci revitalizační akce byla vysazena podél polní cesty uprostřed rozsáhlých zemědělsky obhospodařovaných pozemků alej domácích druhů dřevin. Výsledkem byla změna biotopu
357
X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) na biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Přírustek ekologické hodnoty území činí 72 000 bodů, náklady na realizaci 83 474 Kč. Jednobodového přírustku bylo tedy dosaženo vynaložením 1,16 Kč. Relativní váha tohoto opatření je 0,01%. Opatření č. 80 – Výsadby Podolí – Olešná Dotčená lokalita se nachází podél komunikace v intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině. Je středně frekventovanou asfaltovou silnicí spojující obce Podolí a Olešná. Původně byla doprovázena jen travnatým pruhem o šířce cca 2m. Cílem revitalizace je založení lipové aleje. Biotop XT4 (degradované suché trávníky a vřesoviště) byl nahrazen biotopem XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Akce stála 35 059 Kč a přinesla nárust hodnoty území o 13 200 bodů. Hodnota jednoho bodu u této akce, jejíž relativní váha vzhledem k celkovým nákladům je 0,01%, vychází na 2,66 Kč. Opatření č. 81 – Výsadby u rybníka Zavadil Jedná se výsadbu aleje vysokokmenných ovocných stromů podél polní komunikace, jež navazuje na hrázový porost rybníka Zavadil. Původním biotopem byl XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky). Po revitalizaci se změnil na biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin). Akce přinesla zvýšení hodnoty území o 27 360 bodů, při současném vynaložení 47 400 Kč. Hodnota jednoho bodu vychází na 1,73 Kč, relativní význam akce je 0,01%. Opatření č. 82 – Výsadba břehového porostu přítoku Smutné Cílem této akce je vytvoření břehového porostu podél bezejmenné vodoteče, jež ústí do říčky Smutná. Lokalita se nachází východně od obce Zběsičky a leží v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině. Biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) byl nahrazen hodnotnějším biotopem XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Opatření přineslo nárust hodnoty území o 120 000 bodů, náklady na dosažení tohoto bodového přírustku byly 112 500 Kč. Jeden bod má tedy hodnotu 1,37 Kč při relativní váze opatření 0,03%. Opatření č. 83 – Revitalizace Skyšického rybníka Předmětem revitalizace byla obnova průtočné vodní nádrže nad obcí Skyšice. Akce zahrnovala rekonstrukci technických objektů, odstranění nánosů za současného zachování litorálního pásma a osázení okolí nádrže doprovodnou zelení. Biotop XV2 (degradovaná vegetace stojatých vod) a XT2 (degradovaná vlhká lada) se změnil na biotopy XV1 (vegetace nových vodních nádrží), V1 (makrofytní vegetace eutrofních stojatých vod), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), K1 (mokřadní vrbiny) a XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Celkový bodový přírustek, vygenerovaný vložením nákladů 2 892 000 Kč, byl 102 326 bodů. Hodnota jednoho bodu při relativní váze akce 0,50% činí 28,26 Kč. Opatření č. 84 – Revitalizace Vilémovského potoka Revitalizační opatření spočívá v převedení zatrubněné části Skřivánčího, Anenského a Divokého potoka do otevřeného zemního koryta, vytvoření vzdouvacích objektů a opevnění kamenným záhozem, dále výsadba vegetačního doprovodu a celková obnova potoční zóny. V místě zrušeného rybníka zřízení mokřadu (lokalita Skřivánčí vrch, k.ú. Severní), další
358
mokřad navazuje na Anenský potok a byl zřízen v terénní depresi v lokalitě Anenský vrch. Došlo k následující změně biotopů: Biotop XX1.3 (zatrubněné toky), XM1 (zamokřená ruderální lada), a XT2 (degradovaná vlhká lada) byly nahrazeny biotopy M1.5 (pobřežní vegetace potoků), V2 (makrofytní vegetace mělkých stojatých vod) a L1 (mokřadní olšiny). Náklady na akci jsou 342 155 Kč a přinesly nárust hodnoty sledovaného území o 27 970 bodů. Jeden bod má tedy při relativní váze opatření 0,06% hodnotu 12,23 Kč. Opatření č. 85 – Obnova rybníka Maštov Cílem této akce bylo odtěžení sedimentu a oprava technických objektů nádrže. Původní biotopy XV2 (degradovaná vegetace stojatých vod), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod) a XT2 (degradovaná vlhká lada) byly díky revitalizaci přeměněny na biotopy XV1 (vegetace nových vodních nádrží), V2 (makrofytní vegetace mělkých stojatých vod), XL1 (remízky, aleje a rentauralizační výsadby). Biotop M1.1(rákosiny eutrofních stojatých vod) zmenšil svoji rozlohu. Celkový přínos hodnoty území byl 9 410 bodů, náklady na jeho dosažení činily 537 000 Kč. Jeden bod má tedy hodnotu 57,07 Kč při relativní významnosti akce 0,09%. Opatření č. 86 – Biokoridor Chřešťovický potok Koryto potoka bylo v minulosti napřímeno a opevněno betonovými dlaždicemi. Účelem revitalizace bylo vysadit břehový doprovod podél toku. Původní biotop XT2 (degradovaná vlhká lada) byl přeměněn na biotop XL1 (remízky, aleje a renturalizační výsadby). Rozdíl mezi bodovým hodnocením lokality před a po zásahu dosáhl 11 610 bodů, náklady na realizaci akce činily 29 025 Kč. Při váze tohoto opatření 0,01% je hodnota jednoho bodu 2,50 Kč. Opatření č. 87 – Výsadba břehového porostu Tálínského potoka Vodní tok od řeky Blanice k hrázi Tálínského rybníka a dále až k zatrubněnému úseku leží v otevřené zemědělské krajině. Revitalizačním opatřením je jednostranná výsadba břehového porostu se současnou funkcí biokoridoru. Biotop XT2 (degradovaná vlhká lada) se díky revitalizaci přeměnil na biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Zásah přinesl nárust hodnoty území o 16 020 bodů za vynaložení 240 068 Kč. Jeden bod má tedy hodnotu 14,99 Kč při relativní váze opatření 0,04%. Opatření č. 88 – Výsadba doprovodné zeleně Borovany u Milevska Jedná se o výsadbu lipové aleje od vsi ke kapli sv. Rozálie, která bude plnit funkci nejen krajinotvornou a estetickou, ale také protierozní a ekologickou. Na místě bývalého biotopu XT4 (degradované suché trávníky a vřesoviště) vznikl biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Dosažený bodový rozdíl 13 800 bodů vznikl vynaložením prostředků ve výši 52 413 Kč. Hodnota jednoho bodu vychází na 3,80 Kč při relativní váze opatření 0,01%. Opatření č. 89 – Alej Křenovice Jednostranná alej domácích druhů dřevin s dominancí lípy byla vysázena podél nezpevněné komunikace tak, aby současně respektovala již existující keřové patro. Původní biotop XK3 (dřevinné porosty náspů dopravních staveb) se změnil na biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Akce přinesla zvýšení hodnoty území o 68 000 bodů, náklady
359
dosáhly výše 102 487 Kč. Hodnota jednoho bodu při relativní váze opatření 0,02% tedy vychází na 1,51 Kč. Opatření č. 90 – Výsadby Podolsko Revitalizační opatření mělo za cíl založení dřevinného doprovodu podél travnaté turistické cesty. Vysazované byly stromy i keře domácího původu. Původní biotopy stanoviště, jež se dají rozlišit na XT4 (degradované suché trávníky a vřesoviště) a XT2 (degradovaná vlhká lada) zanikly a na jejich místě se objevil kvalitnější biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Tím došlo k nárustu hodnoty území o 10 080 bodů. Náklady na realizaci výsadby činily 62 449 Kč, jeden bod má tedy hodnotu 6,20 Kč. Váha tohoto opatření vzhledem k celkovým nákladům všech akcí je 0,01%. Opatření č. 91 – Alej Bojenice Na místě rozpadající se aleje ovocných stromů podél silnice Bernartice – Bojenice byla vysázena alej domácích druhů dřevin (jeřáb, javor, lípa, dub). Původní biotop byl klasifikován jako XK3 (dřevinné porosty náspů dopravních staveb). Nově vzniklý biotop lze zařadit do kategorie XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin). Hodnota území vzrostla o 17 600 bodů a náklady na revitalizaci činily 135 388 Kč. Jeden bod má tedy v tomto případě, jež má relativní váhu 0,02%, hodnotu 7,69 Kč. Opatření č. 92 – Výsadby Olešná – Podolí Dotčená lokalita se nachází podél komunikace v intenzivně zemědělsky využívané krajině. Navrhované opatření spočívá v liniové výsadbě dřevin podél cesty. Lokalita je také součástí navrhovaného prvku ÚSES. Na ploše došlo k následující změně biotopu: Biotop XT4 (degradované suché trávníky a vřesoviště) byl vystřídán biotopem XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Hodnota území se zvýšila o 76 800 bodů, náklady na dosažení tohoto bodového navýšení byly 287 811 Kč. Jeden bod má tedy hodnotu 3,75 Kč při relativní váze opatření 0,05%. Opatření č. 93 – Rybník Černidlo Tato revitalizace se skládala z jednotlivých dílčích opatření, mezi které patřilo vytvoření nového, přirozeně meandrujícího koryta potoka s doprovodnou výsadbou, založení vodní nádrže, osázení břehů a založení trvalých travních porostů za účelem protierozní ochrany a současně jako součást biokoridoru. Před provedením revitalizace pokrývaly území následující biotopy: XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby), XV4 (regulované toky), XL2 (soliterní stromy), X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě), XT3 (Intenzivní nebo degradované mezofilní louky). Revitalizace přispěla ke vzniku těchto biotopů: L2.2 (údolní jasanovo – olšové luhy), M1.5 (pobřežní vegetace potoků). U biotopů XL1 a XT3 došlo k zvýšení rozlohy, naopak biotop XV4 svou rozlohu snížil. Rozloha biotopu XL2 zůstala nezměněná. Celkově tato akce přinesla nárust hodnoty území o 596 260 bodů. Při nákladech 5 662 000 Kč tak jeden bod vychází na 9,50 Kč. Relativní význam tohoto opatření je 0,98%. Opatření č. 94 – Revitalizace Chlumčanského potoka Revitalizace proběhla v délce 520m. Bylo odstraněno stávající poškozené opevnění a destabilizované úseky opevněny lomovým kamenem. Nátrže se využily k tvorbě tůněk a
360
rybích útulků. Vybudováno bylo 35 prahů. Součástí akce byla také výsadba břehového porostu a založení ochranným travnatých pásů. Biotopy XV4 (regulovaný tok) a X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) byly nahrazeny biotopy XV2 (vodní tok s lokální úpravou), M1.4 (říční rákosiny), T1.1 (mezofilní ovsíkové louky) L2.2 (údolní jasanovo – olšové luhy). Celkový přínos ekologické hodnoty činí 582 040 bodů, náklady na realizaci akce dosáhly 971 000 Kč. Jeden bod má tedy v tomto případě, který má relativní váhu 0,17%, hodnotu 1,67 Kč. Opatření č. 95 – Alej Ke spravedlnosti Cílem tohoto opatření bylo zřídit 600 m dlouhou alej podél komunikace, na místě bývalé orné půdy. Biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) se tak změnil na XL1 (remízky, aleje a renturalizační výsadby). Celkové náklady na akci, jež přinesla zvýšení hodnoty území o 90 000 bodů, činily 65 200 Kč. Hodnota jednoho bodu tedy vychází na 0,72 Kč, při relativní váze opatření 0,01%. Opatření č. 96 – Protierozní opatření Havransko Do plochy orné půdy byla vysázena jednostranná alej lípy srdčité a dubu letního. Biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) byl nahrazen biotopem XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin). Akce stála 203 732 Kč a přinesla zvýšení hodnoty území o 147 000 bodů. Hodnota jednoho bodu vychází na 1,39 Kč při relativní váze opatření 0,04%. Opatření č. 97 – Hostivice – Hostivít Jedná se o zatravnění dvou pruhů orné půdy, na jednom z nich je založena lipová alej. Biotop X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) se změnil na XT4 (degradované suché trávníky a vřesoviště) a XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Akce vygenerovala nárust hodnoty území o 279 000 bodů za současného vynaložení 350 460 Kč. Jeden bod má tedy v tomto případě, jehož váha je 0,06%, hodnotu 1,26 Kč. Opatření č. 98 – Návrh zeleně v k.ú. Oseč a Obecnice Rozsáhlé plochy polí a úhorů mezi obcemi Oseč a Obecnice byly zatravněny, v místech ruderálních lad byly provedeny liniové výsadby dřevin a ve stávajících liniových porostech byl proveden průklest a zmlazení. Zásahem došlo k následujícím změnám biotopů: Biotopy X4.2 (jednoleté úhory) a X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě) zanikly a biotop XT2 (vlhká degradovaná lada) zmenšil svoji rozlohu ve prospěch biotopů XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby), XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky), T1.6 (vlhká tužebníková lada) a T1.1 (mezofilní ovsíkové louky). Celkový nárust bodů, vytvořený touto akcí, činí 569 406, náklady na opatření představují částku 4 645 000 Kč. Přírustek hodnoty o jeden bod byl tedy získán při vynaložení 8,16 Kč. Relativní význam tohoto opatření je 0,80%. Opatření č. 99 – Potok Čertovák, vegetační doprovod Potok Čertovák protéká zemědělskou krajinou a z levé strany je lemován širokým pruhem rákosiny. Výsadby byly založeny zejména na pravém břehu, na ploše pastviny. Na levém břehu bylo vysazeno jen několik soliterních stromů. Při terénním průzkumu bylo zjištěno, že část výsadeb je zlikvidovaná nebo poškozená dobytkem. Efekt opatření se tedy omezil na plochu 6425 m2, kde vznikl namísto biotopu XT3 (intenzivní nebo degradovaná mezofilní
361
louka) a M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod) biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin). Revitalizační akce stála 129 648 Kč a přinesla nárust hodnoty území o 20 640 bodů. Hodnota jednoho bodu, při relativním významu opatření 0,02%, tak vychází na 6,28 Kč. Opatření č. 100 – Revitalizace Dražovského potoka Dražovský potok u obce Hořovice protéká územím s převažující ornou půdou. Původní stav toku byl velice nestabilní – s projevy silné eroze a vznikem břehových nátrží. Účelem revitalizace bylo zbudování objektů, které tok zpomalí a vytvoří prostředí, vhodné k uchycení makrofyt. Nátrže byly zpevněné kamenným pohozem. Podél celého toku byly založeny výsadby dřevin s pestrou druhovou skladbou (malé procento druhů bylo určeno jako nepůvodní a stanovištně nevhodné). Došlo k záměně biotopů X4.4 (jednoleté a ozimé kultury na orné půdě), XT2 (degradovaná vlhká lada) a XV3 (odvodňovací kanály) za biotopy XV4 (vodní tok s lokální úpravou), XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod) a T1.6 (vlhká tužebníková lada). Nárust hodnoty území činí 639 032 bodů a náklady dosáhly 3 115 500 Kč. Hodnota jednoho bodu je tedy 4,88 Kč při relativním významu akce 0,54%. Opatření č. 101 – Revitalizace Křešínského potoka a zřízení umělého mokřadu Tato revitalizace měla za účel zejména vytvoření umělého mokřadu, jež bude fungovat jako čistírna odpadních vod. Byly vytvořeny tři kaskádové filtry, osázené rákosem. Součástí akce byla také úprava toku, jehož břehy byly ohroženy erozí. Ta spočívala ve vytvoření příčných objektů, jež zpomalí tok a vytvoří klidnější úseky, vhodné k uchycení mokřadních rostlin. V úseku, kde chyběl břehový porost byla provedena výsadba dřevin. Biotopy XT2 (degradovaná vlhká lada), XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky) a XV3 (odvodňovací kanály) byly nahrazeny biotopy M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), M1.5 (pobřežní vegetace potoků), XV4 (vodní tok s lokální úpravou) a L2.2 (údolní jasanovoolšové luhy). Nárust hodnoty činí 60 215 bodů přičemž náklady na akci byly 3 523 000 Kč. Jeden bod má tedy hodnotu 58,51 Kč a relativní váha opatření je 0,61%. Opatření č. 102 – Běleč, malá vodní nádrž V údolí přirozeně tekoucího potoka byla založena vodní nádrž s litorální zónou a dvě menší mělké vodní plochy plnící částečně funkci mokřadu. Svah nad nádrží byl osázen dřevinami, stejně jako okolí nádrže. Díky této revitalizační akci došlo k následujícím změnám biotopů: biotopy XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky), XT2 (degradovaná vlhká lada) a T1.6 (vlhká tužebníková lada) byly zaměněny za biotopy M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), XV1 (vegetace nových vodních ploch), V2 (makrofytní vegetace mělkých stojatých vod), XL2 (soliterní stromy) a XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Hodnota sledovaného území se zvýšila o 120 724 bodů, náklady na dosažení tohoto bodového přírustku činily 2 723 000 Kč. Při relativní váze opatření 0,47% tak vychází hodnota jednoho bodu na 22,56 Kč. Opatření č. 103 – Revitalizační opatření v povodí Skřípovského potoka Zájmové území se nachází v katastru Velké Hostěrádky. Na ploše bývalé orné půdy a mírně degradovaných vlhkých luk byla vybudována průtočná nádrž, dvě menší boční nádrže a tůň. V okolí byly založeny výsadby dřevin. Při terénním průzkumu byla na lokalitě zjištěna
362
přítomnost výmladků akátu, proto byla u části výsadeb snížena jejich bodová hodnota. Druhá boční nádrž byla klasifikovaná jako degradovaná pro enormní výskyt sinic. Biotopy X4.4 (jednoleté a ozimé kultura na orné půdě), T1.8 (aluviální psárkové louky (snížené individuální hodnocení) a XT4 (degradované suché trávníky a vřesoviště) byly při revitalizaci nahrazeny biotopy XM1 Zamokřená ruderální lada, XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby, V1 Makrofytní vegetace eutrofních a mezotrofních stojatých vod, XV1 Vegetace nových vodních ploch, XV2 Degradovaná vegetace stojatých vod, M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů, T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd a M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod. Celková ekologická hodnota území vzrostla o 20 000 bodů, náklady na realizaci akce byly 491 646 Kč. Při relativním významu akce 0,08% pak vychází hodnota jednoho bodu na 24,58 Kč. Opatření č. 104 – Revitalizace Přísnotické strouhy Tato revitalizace, realizovaná v úseku mezi Žabčicemi a Nosislaví spočívala v obnově funkce odstavených ramen (pročištění), založení tůní a vybudování prahů na vodním toku. Na místě původních biotopů XT3 (degradovaná vlhká lada) a X 1.3 (systematicky upravené vodní toky) vznikly biotopy M6 (bahnité říční náplavy), XV4 (lokálně upravené vodní toky), XL2 (Solitérní stromy) XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod) a M1.3 (Eutrofní vegetace bahnitých substrátů). Na celkové ploše 6312 m2 bylo dosaženo nárustu hodnoty o 103 848 bodů. Náklady na realizaci dosáhly 615 000 Kč, hodnota jednoho bodu tak vychází na 5,92 Kč při relativním významu akce 0,11%. Opatření č. 105 – Revitalizace Račkovského rybníka Poblíž obce Drnovice byla založena vodní nádrž s přilehlým mokřadem na místě bývalé zamokřené lady. Původní biotop XM1 (zamokřená ruderální lada) se tak změnil na biotopy XV1 (vegetace nových vodních ploch), M1.1 (vegetace vysokých ostřic), M1.3 (eutrofní vegetace bahnitých substrátů), T1.4 (aluviální psárkové louky), K3 (vysoké mezofilní a xerofilní křoviny), XL2 (Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin) a XL1 (soliterní stromy). Na ploše 16 750 m2 bylo dosaženo zvýšení hodnoty o 157 050 bodů. Celkové náklady na revitalizaci činily 5 083 260 Kč. Při relativní významnosti akce 0,88% tak vychází hodnota jednoho bodu na 32,37 Kč. Opatření č. 106 – Suchý poldr se stálou zvodní „Pod Lamberkem“ V údolí Olešnického potoka, kde byly intenzivně obhospodařované louky a podél toku říční rákosiny nebo vlhké louky, byla založena vodní nádrž a suchý poldr. Biotopy XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky), mozaika T1.5 a M1.4 (vlhké pcháčové louky a říční rákosiny) a L2.2 (údolní jasanovo-olšové luhy) byly nahrazeny biotopy XV1 (vegetace nových vodních ploch), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod), L2.2 (údolní jasanovoolšové luhy), M1.3 (eutrofní vegetace bahnitých substrátů), K3 (vysoké mezofilní a xerofilní křoviny), XL2 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby) a T1.5 (aluviální psárkové louky). Na celkové ploše 25 570 m2 bylo pomocí nákladů 3 915 000 Kč dosaženo zvýšení hodnoty území o 634 990 bodů. Při relativním významu této akce 0,68% tak dosahuje hodnota jednoho bodu 6,17 Kč.
363
Opatření č. 107 – revitalizace Býkovky V místě, kde dříve býval rybník se v době revitalizace (z důvodu provalené hráze) nacházela vlhká lada, na jaře silně podmáčená, v létě vysychající. Cílem revitalizace bylo obnovit rybník, založit mokřad a dvě tůňky. Okolí bylo oseto a byly zde založeny výsadby stromů a keřů. Původní biotop – mozaika tužebníkové lady a degradované vlhké lady byl vystřídán biotopy XV1 (vegetace novách vodních ploch), M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých ploch), M1.3 (vysoké mezofilní a xerofilní křoviny), XL2 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby) a T1.1 (mezofilní ovsíkové louky). Celkový nárust bodové hodnoty na ploše 13 025 m 2 činí 15 475 při současném vynaložení 3 238 000 Kč. Hodnota jednoho bodu tedy vychází na 209,24 Kč při relativní významnosti opatření 0,56%. Opatření č. 108 – Mašovický potok Cílem této akce bylo založení průtočné nádrže, dvou tůní a rybníčku na místě orné půdy a akátového porostu. V rámci této revitalizace bylo také upraveno koryto potoka pomocí vzdouvacích prahů a založen břehový porost v celé délce toku. Biotopy se proměnily následovně: namísto biotopů X3.1 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě, X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin, XM1 Zamokřená ruderální lada, X1.3 Systematicky upravené vodní toky a XK2 Agrární lada s křovinnými porosty a stromy byly založeny biotopy L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy, XV4 Lokálně upravené vodní toky, XV1 Vegetace nových vodních ploch, M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod, M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů a T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Celkový nárust bodů činí 676 376 při současných nákladech 3 051 474 Kč. Hodnota jednoho bodu tedy vychází na 4,51 Kč, relativní význam opatření vzhledem k celkovým nákladům činí 0,53%. Opatření č. 109 – Revitalizace přítoku Hrachovky V rámci této akce bylo odstraněno panelové opevnění toku, na němž byly zřízeny stupně s navazujícími tůňkami. V dolním úseku toku byla založena průtočná nádrž a část toku pod nádrží byla zpevněna kamenivem. Původní biotopy X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě, X1.3 Systematicky upravené vodní toky a XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky byly nahrazeny biotopy XV4 Lokálně upravené vodní toky, XV2 Degradovaná biota vod, XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby a M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod. Na celkové ploše 3441 m 2 se zvýšila hodnota území celkem o 33 051 bodů při vynaložení nákladů v hodnotě 1 924 333 Kč. Jeden bod má tedy, při relativní významnosti opatření 0,33%, hodnotu 58,22 Kč. Opatření č. 110 – Vodní nádrž Selná V údolí upraveného toku, obklopeného ornou půdou a částečně křovinnými porosty byla založena vodní nádrž s poměrně rozsáhlou mělkou zónou. Na místě původních biotopů, oklasifikovaných jako X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě, X1.3 Systematicky upravené vodní toky a K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny, vznikly následující biotopy: XV1 Vegetace nových vodních ploch, V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby, XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky, M2.1 Vegetace letněných rybníků, M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků a M1.1 Rákosiny eutrofních a mezotrofních stojatých vod.
364
Bodová hodnota zájmového území o rozloze 12 750 m 2 díky opatření vzrostla o 119 830 bodů, na akci bylo vynaloženo 6 903 000 Kč. Hodnota jednoho bodu tedy vychází v tomto případě, jež má váhu 1,19%, na 57,59 Kč. Opatření č. 111 – Vegetační úpravy na Lužance Jedná se o výsadbu břehového porostu podél odvodňovacího kanálu. Díky této revitalizační akci došlo na ploše 5800 m 2 k nahrazení biotopu XV3 Odvodňovací kanály biotopem XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby. Celkový nárust ekologické hodnoty území činí 52 200 bodů a náklady na jeho dosažení byly 193 059 Kč. Při relativním významu akce 0,03% vychází hodnota jednoho bodu na 3,70 Kč. Opatření č. 112 – Vegetační úpravy na Lužance II Stejně jako u předchozí akce došlo v rámci tohoto opatření k nahrazení biotopu XV3 Odvodňovací kanály biotopem XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby. Jedná se o doplnění výsadby předešlé akce na celkové ploše 13 500 m 2. Ekologická hodnota vzrostla o 121 500 bodů při současném vynaložení 333 310 Kč. Jeden bod má tedy při relativním významu akce 0,06% hodnotu 2,74 Kč. Opatření č. 113 – Výsadba dřevinného porostu na toku od Nových Dvorů V rámci této akce byl vysázen břehový porost podél bezejmenného vodního toku, vedoucího od Nových Dvorů, okres Třebíč. Biotop XM1 Zamokřelá ruderální lada byl nahrazen biotopem XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby. Na celkové ploše 8899 se zvýšila ekologická hodnota o 53 394 bodů. Náklady na tuto akci činily 137 000 Kč, což dalo tomuto opatření váhu 0,02% v celkových nákladů. Hodnota jednoho bodu vychází v tomto případě na 2,57 Kč. Opatření č. 114 – LBK Březina – Zahrádky Tato revitalizační akce vytváří doplnění chybějícího prvku ÚSES. Jedná se o založení lokálního biokoridoru v místě, kde byla původně intenzivní louka. Na místě původního biotopu XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky vznikly převodem na přírodě blízkou louku a výsadbou dva nové biotopy: T1.1 Mezofilní ovsíkové louky a L3.1 Hercynské dubohabřiny. Území tak zvýšilo svou ekologickou hodnotu o 463 556 bodů při současném vynaložení 237 000 Kč. Hodnota jednoho bodu je tedy 0,51 Kč při relativním významu opatření 0,04%. Opatření č. 115 – Výsadba břehových porostů na přítocích Brusnického potoka Podél přítoků Brusnického potoka, jež byly svedeny do odvodňovacích kanálů, byl v rámci této revitalizační akce vysázen břehový porost, čímž se biotop XV3 Odvodňovací kanály změnil na biotop XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby. Tato akce přinesla nárust bodové hodnoty o 36 900 bodů a náklady na její realizaci činily 23 540 Kč. Hodnota jednoho bodu vychází v tomto případě, jež má váhu 0,004%, na 0,64 Kč.
365
Opatření č. 116 – Vybudování biokoridoru a osázení doprovodné zeleně v Číčové Tato revitalizační akce se sestává ze dvou částí – založení břehového porostu u odvodňovacího kanálu a založení doprovodného lesního porostu na původně orné půdě. Došlo zde k následující změně biotopů: Biotopy XV3 Odvodňovací kanály a X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě byly nahrazeny biotopy XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby a L2.2 Údolní jasanovo – olšové luhy. Celková ekologická hodnota území stoupla díky této akci o 280 178 bodů, náklady na akci dosáhly 526 036 Kč. Jeden bod tedy vychází na 1,88 Kč při relativní významnosti této akce 0,09%. Opatření 117 – LBK Žichlínek Tato akce měla za cíl vytvoření biokoridoru na původně orné půdě. Část území byla zatravněna, část osázena dřevinami. Původní biotop X4.4 Jednoleté a ozimé kultury byl nahrazen biotopy XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní trávníky a L3.1 Hercynské dubohabřiny. Celkový rozdíl bodů, které tato akce přinesla, činí 277 705 bodů a náklady na založení dosáhly 184 848 Kč. Hodnota jednoho bodu tedy vychází při relativním významu opatření 0,03% na 0,67 Kč. Opatření č. 118 – BC Štěpánovsko V rámci doplnění biocentra Štěpánovsko byla založena mez, osázená dřevinami, vysázené soliterní stromy a vytvořené tůně, navazující na vodní tok. Na místě původního biotopu XT3 Intenzivní a degradované mezofilní louky vznikly tři nové biotopy: XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby, XL2 Soliterní stromy a V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod. Tato revitalizace, jež stála 599 380 Kč přinesla zvýšení hodnoty území o 135 496 bodů. Celková plocha sledovaného území činí 5 075 m 2. Hodnota jednoho bodu při relativní váze opatření 0,10% činí 4,42 Kč. Opatření č. 119 – Rybník Baroch V rámci tohoto revitalizačního opatření byla rozšířena vodní plocha, tvořící četné laguny, navzájem propojené kanály. Ostrovy mezi kanály tvoří rákosina. Ta byla také výchozím biotopem ( M1.1 rákosina eutrofních stojatých vod). Na části území byla nahrazena biotopem V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod. Bodový zisk, který byl touto revitalizační akcí vygenerován činí 335 052 bodů. Při celkových nákladech 1 687 810 a relativní váze opatření 0,29% vychází hodnota jednoho bodu pro toto opatření na 5,04 Kč. Opatření č. 120 - Mokřady v SZ zátoce Bohdanečského rybníka a rybníka Matka II. Podobně jako u předchozího opatření bylo cílem této akce vytvoření nových vodních ploch. V rákosině byly vytvořeny laguny a mokřady. Původní biotop M1.1 Rákosina eutrofních stojatých vod byl přeměněn na biotop V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod. Nárust bodové hodnoty činil 81 872 bodů při současném vynaložení 599 380 Kč. Při váze opatření 0,10% tak vychází hodnota jednoho bodu na 7,32 Kč.
366
Opatření č. 121 – Výsadby břehového porostu Dobechovského potoka Podél Dobechovského potoka, kde byla původně lada s křovinnými porosty (XK2) byla na ploše 8000 m 2 provedena výsadba břehového porostu. Na ploše vznikl nový biotop XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby. Bodová hodnota území o rozloze 8000 m 2 tímto vzrostla o 8000 bodů, náklady na realizaci akce dosáhly 73 150 Kč. Hodnota jednoho bodu tedy vychází při váze opatření 0,01% na 9,14 Kč. Opatření č. 122 – Ozelenění v k.ú. Lipno V k.ú. Lipno bylo založeno několik remízů a alejí, vysázeny byly také soliterní stromy. Původním biotopem byla převážně lada (XT2 Degradovaná vlhká lada a XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy). Namísto nich vznikl biotop XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby a XL2 Soliterní stromy. Hodnota dotčeného území o rozloze 1,39 ha se zvýšila o 48 650 bodů, náklady na toto opatření činily 1 004 424 Kč. Hodnota jednoho bodu je 2,65 Kč, revitalizace má váhu 0,17%,. Opatření č. 123 – Výsadby Rozpoutí – Výheň Jedná se o doplnění výsadeb podél komunikace. Původní biotop tvoří převážně XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb, pouze částečně je zde zastoupen biotop XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby. Cílem této akce bylo rozšířit tento biotop na celou zájmovou plochu. Toto opatření přineslo nárust hodnoty území o 138 816 bodů při současném vynaložení finančních prostředků ve výši 200 000 Kč. Jeden bod má tedy hodnotu 1,44 Kč při relativní váze opatření 0,03%. Opatření č. 124 – Bohdanečský rybník V SZ zátoce Bohdanečského rybníka byla rozšířena vodní plocha v místech, kde začalo docházet k zazemňování. Byl zlikvidován nálet dřevin a křoviny a porost rákosu byl zredukován. Na místo něj byly na lokalitě vytvořeny četné tůně propojené spojovacím kanálem. Biotop M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod snížil svou rozlohu, zanikl biotop K1 Mokřadní vrbiny. Naopak vznikl biotop V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofním stojatých vod, T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky a M1.7 Vegetace vysokých ostřic. Celková hodnota území se zvýšila o 335 032 bodů za současného vynaložení částky 1 538 250 Kč. Jeden bod má tedy v tomto případě hodnotu 4,59 Kč, relativní význam tohoto opatření je 0,27%. Opatření č. 125 – Záhořský potok – výsadby Cílem tohoto revitalizačního opatření bylo vytvořit břehový porost podél drobné vodoteče. Na ploše podél toku, kde se nacházel původně biotop XT2 Degradovaná vlhká lada, tak byl vytvořen biotop XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin. Bodová hodnota této plochy o rozloze 3500 m 2 tak vzrostla o 21 000 bodů. Náklady na tuto akci činily 321 295 Kč, jeden bod má tedy hodnotu 15,30 Kč při relativní váze 0,06%. Opatření č. 126 – Žďárský potok – výsadby Podobně jako u předchozího opatření je také u této akce cílem vytvořit břehový porost podél potoka, jehož břehy až doposud tvořila Degradovaná vlhká lada (biotop XT2). Po výsadbě
367
pásu dřevin je možné tuto plochu oklasifikovat jako biotop XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin. Hodnota sledovaného území se tak zvýšila o 13 200 bodů při současném vynaložení nákladů ve výši 201 551 Kč. Přírustek jednoho bodu má tedy hodnotu 15,27 Kč, v celkové množině revitalizačních akcí má toto opatření váhu 0,03%. Opatření č. 127 – Ozelenění cesty Bavorov – Utěšov V rámci revitalizační akce byla vysazena podél komunikace alej domácích druhů dřevin. Výsledkem byla změna biotopu XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky) na biotop XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby). Přírustek ekologické hodnoty území činí 19 392 bodů, náklady na realizaci 362 600 Kč. Jedobodového přírustku bylo tedy dosaženo vynaložením 18,70 Kč. Relativní váha tohoto opatření je 0,06%. Opatření č. 128 – Alej Vodňany - Lázeň Kolem komunikace, jež byla doposud bez dřevinného doprovodu, byla vysazená alej domácích druhů dřevin. Na původním biotopu X4.3 (víceleté kultury na orné půdě) o rozloze 5880 m2 tak vznikl biotop XL1 (remízy, aleje a renaturalizační výsadby). Revitalizační akce o relativním významu 0,20% tak vygenerovala rozdíl bodů 88 200 za využití nákladů 1 142 320 Kč. Hodnota jednoho bodu tedy vychází na 12,95 Kč. Opatření č. 139 – Revitalizace rybníka Přeborov Cílem této akce byla obnova ekologických funkcí rybníka, který díky bezprostřednímu kontaktu s ornou půdou vykazoval značný stupeň degradace. Rybník byl upraven a jeho okolí oseto travní směsí. Biotopy XV1 Degradovaná biota vod a X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě byly nahrazeny biotopy XV1 Nové vodní plochy, V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod, M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod a XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky. Hodnota této plochy se díky revitalizaci zvýšila o 44 590 bodů a náklady na akci činily 1 015 073 Kč. Jeden bod má tedy při relativní váze opatření 0,18% hodnotu 22,76 Kč. Opatření č. 130 – Biocentrum Hubiles Tato revitalizační akce v katastru obce Hubiles, okres Hradec Králové vytváří biocentrum na místě, kde se původně nacházela degradovaná vodní nádrž a vlhká lada v sousedství orné půdy. Biocentrum je tvořeno převážně obnovenou vodní plochou, kolem které byly založeny výsadby dřevin a travní porosty na původní ploše orné půdy. Biotopy XV1 (vegetace nových vodních ploch), XM1 (zamokřená ruderální lada), XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky) a X4.4 (jednoleté a ozimé kultura na orné půdě) byly nahrazeny biotopy V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod), XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby) a XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky). Celkový přírustek bodů činí 576 241, náklady na toto opatření dosáhly 1 567 000 Kč. Jednobodového přírustku bylo tedy dosaženo vynaložením 2,72 Kč. Toto opatření vstupuje do celkového výpočtu vahou 0,27%. Opatření č. 131 – Obnova rybníka Matka Rybník Matka se nachází v katastru obce Lázně Bohdaneč a je součástí NPR Bohdanečské rybníky. Hlavním výsledkem této akce bylo rozšíření vodní plochy rybníka, který byl již
368
částečně zazemněný a tvořený převážně porosty rákosu, a dále obnova slatinných luk, navazujících na vodní plochu. Biotop M1.1 (rákosiny eutrofních stojatých vod) tak byl zčásti nahrazen biotopem V1 (makrofytní vegetace eutrofních stojatých vod). Dalšími zaniklými nebo redukovanými biotopy byly XV2 (degradovaná biota vod), K1 (mokřadní vrbiny) a XK2 (Lada s křovinnými porosty a stromy). Na jejich místě vznikly kromě zmíněného biotopu V1 ještě T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky, T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd, M1.7 Vegetace vysokých ostřic a M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů. Nárust bodů této plochy činil 1 703 872 při vynaložení 5 627 000 Kč. Jeden bod má tedy v tomto případě, jež má relativní váhu 0,97 %, hodnotu 3,30 Kč. Opatření č. 132 – Biocentrum VN „Pod Turkem“ Toto biocentrum v katastru obce Jeníkovice, okres Hradec Králové, má za účel mimo jiné také zvýšení retenční schopnosti krajiny. Jedná se o založení průtočné vodní nádrže a doprovodných dřevinných porostů v místě zamokřené ruderální lady (biotop XM1), na lokálně upraveném vodním toku (XV4). Vzniklými biotopy bude V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod) a XL1 (remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin). Hodnota sledovaného území se zvýšila o 306 738 bodů za současného vynaložení 3 615 728 Kč. Při relativní váze tohoto opatření 0,62 % má jeden bod hodnotu 11,79 Kč. Opatření č. 133 – Revitalizace Hvozdnice Cílem této akce bylo obnovit zanikající retenční prostor vodní nádrže. Původní biotop XV2 (degradovaná biota vod) byl přeměněn částečně na XV1 (vegetace nových vodních ploch), dále V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod) a M1.5 (pobřežní vegetace potoků). Tato akce přinesla nárust hodnoty území v hodnotě 110 813 bodů za vynaložení 989 000 Kč. Jeden bod tedy vychází při relativní váze 0,17% na 8,92 Kč. Opatření č. 134 – Biocentrum Proutek Toto biocentrum v katastru obce Myštěves bylo založeno na upraveném vodním toku (odvodňovacím kanálu, biotop XV3). K toku přiléhala orná půda (X4.4) a část území tvořila degradovaná mezofilní louka (XT3). Koryto odvodňovacího kanálu bylo navráceno do přírodě blízkého stavu, pouze s lokálními úpravami (biotop XV4, lokálně upravené vodní toky). Místo plochy orné půdy byla založena vodní nádrž (biotop V1, Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod). Okolí bylo osázeno dřevinami, tvořícími biotop XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby. Nárust bodové hodnoty na této lokalitě činil 896 700 bodů, náklady na realizaci akce dosáhly výše 6 402 000 Kč. Na jeden bod tedy vychází hodnota 7,14 Kč, při relativním významu této akce 1,10%. Opatření č. 135 – Vodní tůň a obnova rybníka Švandrlík Cílem tohoto revitalizačního opatření bylo rozšíření vodní hladiny rybníka na úkor plochy zamokřených lad a vytvoření tůně. Okolí bylo osázeno dřevinami a oseto travní směsí. Změna biotopů byla následující: Biotop V1 (makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod) rozšířil svojí rozlohu na úkor biotopu XM1 (zamokřená ruderální lada), který zanikl. Objevil se nový biotop XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsady a biotop XT3 (intenzivní nebo degradované mezofilní louky) rozšířil svou původní rozlohu. Bodový nárust, vzniklý díky této akci činil 77 927 bodů. Náklady dosáhly výše 1 396 000 Kč a podílejí se tak na celkové sumě nákladů 0,24%. Při tomto relativním významu má tedy jeden bod hodnotu 17,91 Kč.
369
Opatření č. 136 – VN Končiny Tato akce vytváří v krajině vodní nádrž na místě původních degradovaných travních porostů. Součástí projektu je také vytvoření doprovodného dřevinného porostu. Biotop XT3 byl zaměněn dvěma cílovými biotopy: V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod a XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin. Celkový nárust ekologické hodnoty území činí 723 212 bodů, náklady na jeho dosažení byly 2 354 000 Kč. Při relativní váze této akce 0,41% má jeden bod hodnotu 3,25 Kč.
370
6. Využití hodnocení Rozpracovaná metodika bodového a peněžního hodnocení ekologické kvality biotopů umožňuje kromě ekologické újmy obecně kvantifikovat i procesy zhodnocování přírody a krajiny. V následujícím textu jsou vyloženy základní přístupy k vyčíslování ekologické újmy a ekologických přínosů v čase a prostoru. Za základ pro rozlišení přechodné a trvalé ekologické újmy zde bylo navrženo časové období 30 let (obdobně jako v Hesensku). Pro snadnější práci s metodikou byl navržen rozdílný postup pro výpočet ekologické újmy u akcí v běžném stavebním řízení a u podrobně posuzovaných případů, na které se vztahuje povinnost posuzování vlivů na ŽP (EIA), dále v chráněných územích přírody a krajiny a v případech, kdy si to vyžádá orgán ochrany přírody a krajiny. Rozdělení případů je následující: 1) Výpočet ekologické újmy u malých legálních zásahů (není nařízená EIA nebo biologické hodnocení) a) zásah trvalý (tj. újma, která bude konstantní v období delším než 30 let), b) zásah dočasný (tj. újma, která bude konstantní v období kratším než 30 let); 2) Výpočet ekologické újmy pro podrobně posuzované akce a zásahy a) legální zásah (je nutné posuzování vlivů na ŽP nebo se dotýká chráněných částí přírody a krajiny), b) nelegální zásahy a ekologické havárie. V závěru této kapitoly jsou pak uvedeny výpočty ekologické újmy podle bodu 2) na hypotetickém příkladu výstavby supermarketu a dále výpočet hodnoty přírodního kapitálu ČR za roky 1990 a 2000 (včetně mapového zobrazení).
6.1. Výpočet ekologické újmy u malých legálních zásahů 6.1.1. VÝPOČET EKOLOGICKÉ ÚJMY U TRVALÉHO ZÁSAHU Za malý zásah považujeme akci v tom případě, kdy není nutné posuzování vlivů na ŽP nebo se nedotýká chráněných částí přírody a krajiny. U jednoduchých akcí, kdy újma zůstává konstantní po dobu delší než 30 let, je zcela postačující použít pro zjištění rozdílu bodových hodnot tento postup: Vzorec pro výpočet bodové hodnoty pro konkrétní biotop v konkrétním čase: HB = bi. pi.wi
[ body . m2 ]
HB - bodová hodnota konkrétního biotopu [body] bi - bodové hodnocení biotopu [body/m2 ] pi - plocha hodnoceného biotopu [m2] wi - koeficient individuálního bodového hodnocení biotopů [ - ]
371
Hodnota HB vyjadřuje hodnotu plochy jednoho biotopu v daném území. Pokud se ovšem na sledovaném území vyskytuje více biotopů, je nutné jednotlivé položky HB sečíst.
Vzorec pro výpočet bodové hodnoty pro celou sledovanou plochu v konkrétním čase: n
BHC =
∑ HB i =1
i
BHC - bodová hodnota celého sledovaného území i - biotopy 1 – n
Vzorec pro výpočet trvalé ekologické újmy (přínosu): TU = |BHC2 – BHC1| TU - trvalá ekologická újma na konkrétní ploše [body] BHC1 - bodová hodnota plochy před zásahem [body] BHC2 - bodová hodnota plochy po zásahu [body] Veličina TU nám vyjadřuje ekologickou újmu v případě, že je zásah trvalý. Jako hranice trvalého zásahu je určeno období třiceti let. Tato délka vychází z vyjádření přibližné délky jedné lidské generace. Trvalá ekologická újma se hradí jednorázově ve výši plného bodového rozdílu. V duchu zákona č.17/1992 Sb. bude rozhodnutím orgánu OPK trvalá ekologická újma kompenzována náhradními opatřeními v místě či na jiných částech území v blízkém okolí způsobené újmy, nebo není-li to možné či účelné, bude uhrazena v penězích.
6.1.2. VÝPOČET EKOLOGICKÉ ÚJMY U DOČASNÉHO ZÁSAHU Za přechodnou ekologickou újmu (tj. újmu, která bude konstantní v období do 30 let) jsou původci malého zásahu povinni každoročně platit jednu třicetinu hodnoty způsobeného bodového rozdílu po dobu, kdy je plocha z důvodu jejího užívání udržovaná na konstantní ekologické hodnotě. Po skončení užívání platí ½ původní roční platby, a to až do doby, než jsou biotopy, na nichž byla újma způsobena, plně vráceny do výchozího stavu. Celková ekologická újma tedy představuje: DU = TU/30 * r1 + TU/30 * r2/2 DU - dočasná ekologická újma TU - trvalá ekologická újma r1 - počet let záboru (doba, po kterou plocha slouží ekonomickému účelu a je udržována na konstantní bodové hodnotě) r2 - doba od skončení užívání po dosažení původní bodové hodnoty
372
Následující graf znázorňuje zjednodušený průběh bodové hodnoty sledovaného území u dočasné ekologické újmy.“BH“ zde představuje bodovou hodnotu celkového území v čase před zásahem (BH1) a po zásahu (BH2 ).
Bodová hodnota
BH1
BH2
Roky T=30
r1
r2
373
6.2. Výpočet ekologické újmy pro podrobně posuzované akce Za podrobně posuzované akce jsou považovány případy, na které se vztahuje povinnost posuzování vlivů na ŽP (EIA), dále zásahy v chráněných územích přírody a krajiny a v případech, kdy si to vyžádá orgán ochrany přírody a krajiny a případy ekologických havárií. Rozlišujeme akce legální, které podléhají územnímu a stavebnímu řízení a akce nelegální, kde se jedná o ekologickou škodu, jež byla způsobena na cizím majetku nebo na vlastním majetku bez nutného povolení, případně se jedná o ekologickou havárii. Způsobí-li někdo ekologickou havárii, pak je povinen odstranit její důsledky tak, aby postižené biotopy byly vráceny svým původním funkcím, tzn. aby bodová hodnota postižených biotopů byla stejně vysoká jako bodová hodnota postiženého území před zásahem. V případě ekologické havárie se celkové škody a újmy skládají ze tří částí: 1) ze škody, způsobené vlastníkovi poškozeného území, kterou má ten, kdo škodu způsobil nahradit prostřednictvím nákladů na uvedení postižených biotopů do původního stavu, 2) z ekologické újmy z dočasné ztráty přirozených funkcí postižených biotopů, 3) z nákladů na odborné posouzení vzniklé havárie. V dalším textu uvádíme postup výpočtu ekologické újmy a ekologických přínosů. Postup je dokumentován na vybraných kvantifikovaných případech.
Obecný princip hodnocení Ekosystémy a jejich složky jsou během svého vývoje ovlivňovány řadou faktorů. Mezi ně lze zařadit časoprostorový faktor, pomocí kterého lze s jistou opatrností simulovat dynamiku vývoje ekosystému. Veškeré složky ekosystému se v čase a prostoru mění (sukcese) a jejich konečným stádiem v některých případech je stabilní klimaxové společenstvo (např. terestrické ekosystémy). Za stabilní lze podle některých autorů považovat i stav, kdy v ekosystému dochází k pravidelným oscilacím způsobeným tím, že jedna změna nebo soubor navzájem působících změn vrátí ekosystém na začátek vývoje a celý cyklus se opakuje (říční ekosystém). S tímto faktem musíme počítat při poznávání a jakémkoliv hodnocení biotopů včetně ekosystémů. Při posuzování proto nelze uvažovat o jakémsi lineárním průběhu dějů daném počátečním a konečným stavem ekosystému za určité časové období. Tato přímka by v žádném případě nepostihla dynamiku vývoje, ale ukázala by na konstantní tempo vývoje ekosystému v čase a prostoru. Reálná predikce průběhu křivky dynamiky vývoje biotopů a ekosystému je velmi komplikovaná. Její průběh bude závislý na mnoha faktorech, které ovlivní posuzované složky. Výsledkem proto může být i křivka s několika vrcholy. Pro její znázornění a průběh je nutné znát počáteční stav ekosystému, stav po zásahu a při dalším posuzování vývoje v čase je nutné ohodnotit probíhající sukcesi dotčeného ekosystému. Ty se budou měnit jak v průběhu času tak i prostoru, popřípadě budou nahrazeny jinými složkami s odlišným bodovým hodnocením. To znamená, že veškeré zásahy (stavby, havárie atd.), které mohou způsobit redukci či zánik některých složek ekosystému, se následně promítnou do průběhu křivky.
374
Plocha ohraničená křivkou pod bodem počátečního stavu nám tedy ukazuje na poškození složek. Tento pokles můžeme tedy definovat jako ekologickou újmu. Její finanční ohodnocení je závislé na hodnotě jednoho bodu. Rozsah ekologické újmy můžeme následně spočítat pomocí popsaného postupu. Vhodné časové rozpětí pro uvažované hodnocení biotopů je samozřejmě závislé na výše uvedených faktorech, ale po dohodě byla stanovena hranice 30 let, která se jeví jako optimální časové rozpětí. V krátkosti můžeme tedy konstatovat, že pro zjištění ekologické újmy a jejího bodového hodnocení je důležité znát: - bodové hodnocení jednotlivých biotopů, - velikost plochy jednotlivých biotopů, - změnu velikosti jednotlivých biotopů v čase, - velikost hodnoceného území (maximální plocha dotčená během celé doby hodnocení), - predikce vývoje jednotlivých složek v hodnoceném území, - predikce antropogenních zásahů. V následujícím textu je doporučen podrobný postup hodnocení dotčených ekosystémů se zohledněním dynamiky jejich vývoje v času a prostoru.
Vymezení hodnocených sukcesních stádií v čase a prostoru Pro možnost poznání dynamiky ekosystému a následujícího bodového ohodnocení je nutné předpovědět změnu plochy jednotlivých biotopů v určitých časových intervalech, nebo po každé výrazné změně v ekosystému (požár, odbahnění, stavba). Čím budou tyto časové intervaly zkoumání kratší, tím bude možné přesněji ohodnotit ekologickou újmu či zisk. Minimální interval pro hodnocení ekologické újmy dotčené lokality je navržen po 1, 2, 5, 10, 20 a 30 letech od data zásahu. V závislosti na závažnosti způsobené újmy a schopnosti ji ohodnotit lze tyto intervaly přizpůsobit vzniklým podmínkám. Předpověď vývoje jednotlivých složek ekosystému (sukcese) je závislá na řadě faktorů. Proto je nezbytné u lokalit s více ovlivňujícími faktory provést zpracování týmem specialistů pro danné obory (např. botanika, fluviální geomorfologie, ichtyologie a hydrobiologie). Hypotetická změna plochy a prostoru jednotlivých biotopů v čase a prostoru v rámci funkčních celků je znázorněna na obrázcích na následující straně. Pro hodnocení ekologické újmy v čase je nutné znát plochu konkrétních biotopů v dotčeném území před zásahem. Následné plošné změny biotopů jsou v určeném časovém intervalu změřeny popřípadě předpovězeny a je s nimi počítáno v dalších kalkulacích. Pro hodnocení musí být popsána celá dotčená plocha.
375
376
Hodnocení biotopů v rámci funkčních celků krajinného ekosystému Jednotlivé biotopy jsou složkami vyšších funkčních celků krajinného ekosystému, které jsou v různém stupni dynamické rovnováhy. Tam, kde dynamika ekosystému je velmi významná (niva, tok, suťové pole atd.), musí být souhrnná hodnota bodového hodnocení upravena koeficientem, který určuje míru poškození nebo zachování procesů, na kterých je uvedená dynamika závislá. Proto při výsledném hodnocení dotčené lokality vycházíme z dosažené bodové hodnoty přítomných biotopů a koeficientu ekologické dynamiky vyšších funkčních celků krajiny. Ohodnocené plochy biotopů náležící do funkčního celku krajinného ekosystému (niva, tok, suťové pole atd.) budou vynásobeny koeficientem ekologické dynamiky pro každý časový interval hodnocení ekologické újmy. U ekosystémů, kde dynamika není závislá na vnějších procesech tak významně, že je nutné bodové hodnocení upravovat, je koeficient kj = 1. Celkový stav lokality pro jednotlivý časový interval bude vypočten podle následujícího vzorce: n
KBt = ∑ HBi.kj
[ body . m2 ]
i =1
KBt - výsledné hodnocení dotčené lokality v čase t [ body.m2] kj - koeficient ekologické dynamiky pro j-tý funkční krajinný celek [ - ] j- počet funkčních krajinných celků v hodnocené lokalitě [ - ] HBi - bodová hodnota konkrétního biotopu i [ body.m2] n - počet biotopů v hodnocené lokalitě Vzhledem k rozmanitosti faktorů určujících ekologickou dynamiku v jednotlivých funkčních krajinných celcích je nezbytné umožnit stanovení koeficientů kj průměrem podle vzorce:
kj =
m1 + m2 + ......+ my y
kj - koeficient ekologické dynamiky pro j –tý funkční krajinný celek [-] m - hodnotící parametr pro j –tý funkční krajinný celek [-] y - počet hodnotících parametrů pro j –tý funkční krajinný celek [-]
Integrace bodového ohodnocení v časovém intervalu Pro vizualizaci výpočtu je možné sestrojit graf, znázorňující průběh ekologické hodnoty celé lokality v časovém intervalu Ts = 30 let. Počáteční stav ekosystému, tj. stav před zásahem, bude zvolen jako výchozí hodnota (0) na ose x. Rozdíl mezi počáteční bodovou hodnoutou území a bodovou hodnotou území v čase an bude tvořit hodnotu bn. Z vytvořeného grafu je možné provést výpočet reálné ekologické újmy nebo zisku během sledovaného období.
377
Graf: Způsob výpočtu bodového hodnocení ekologické újmy
b6
b5
b4
bn
b3
b1
a2
(body . m2)
a1
a3
b2
a4
a5
a6
an
Ts=30
(roky)
Vzorec použitý pro výpočet ekologické újmy (přínosu):
n bi + bi + 1 ∑ 2 • (ai + 1 − ai ) i =1 [ body . m2 . rok] DB = Ts DB - průměrná bodová hodnota za celé hodnocené období [body . m2 . rok] ai bi Ts n
- vymezení časového intervalu [roky] - bodový rozdíl oproti původnímu stavu, počítáno v čase t [body] - celkový čas hodnocení (stanoveno 30 let) [roky] - počet intervalů pro výpočet
Hodnota bi je rozdíl celkové bodové hodnoty biotopu v i - tém časovém intervalu proti počátečnímu bodovému stavu hodnoceného biotopu. Při zhotovování křivky v grafu bude b1 = 0. V čitateli vzorce je výpočet plochy, ohraničené křivkou grafu a linií počátečního stavu [body x roky]. Po vydělení této hodnoty časovou konstantou Ts získáme hodnotu, která vyjadřuje průměrné vychýlení ekologické hodnoty od výchozího stavu (průměrný bodový rozdíl) v průběhu sledovaného období 30ti let. Výsledná hodnota bodového ohodnocení DB reprezentuje ekologickou újmu nebo zisk na ploše dotčené lokality se zohledněním časoprostorových vazeb v rámci biotopů a ekologické dynamiky krajinných prvků.
378
Samotné vyčíslení ekologické újmy bude stanoveno následujícím způsobem: počet bodů získaných z dotčené lokality se vynásobí cenou stanovenou za 1 bod.
Navržené hodnocení vyššího funkčního celku nivy a toku Byl navržen a vypracován postup pro zhodnocení dynamiky vyšších krajinných celků na příkladu funkčního krajinného celku „niva a vodní toky“. Získaný koeficient bude sloužit ke zpřesnění a zohlednění komplexu dynamických procesů probíhajících v rámci říční nivy. Tento funkční krajinný celek je zcela extrémní z hlediska jeho závislosti na faktorech určujících jeho dynamiku. V případech, kdy nebude nutné u ostatních funkčních krajinných celků stanovit koeficient ekologické dynamiky, bude kj = 1. Vzhledem k celkové použitelnosti metodiky není nezbytné pro ostatní funkční krajinné celky uvedené hodnocení stanovovat ihned od počátku zavedení do praxe, ale je možné jej vymezit až v rámci verifikace metodiky v prvních letech její aplikace.
Tabulka hodnot vstupních parametrů pro výpočet koeficientu ekologické dynamiky kj.
hodnota
n1
n2
n3
n4
koeficientu
Průtoky
Splaveninový režim
Geomorf. trend
Oddělení nivy od toku
1.2
Neovlivněny
Neovlivněn
Neovlivněn
Žádné
1.1
Částečně ovlivněny
Částečně ovlivněn
Částečně ovlivněn
Minimální
1.0
Ovlivněny
Ovlivněn
Ovlivněn
Střední
0.9
Významně ovlivněny
Významně ovlivněn
Významně ovlivněn
Významné
0.8
Zcela ovlivněny
Zcela ovlivněn
Zcela ovlivněn
Úplné
Stručný popis jednotlivých parametrů nutných pro stanovení koeficientu ekologické dynamiky Průtoky (hydrologický režim) •
Neovlivněné: Průtoky a hydrologický režim nivy nejsou ovlivněny a odpovídají přírodním podmínkám v povodí s minimálně ovlivněnými odtokovými charakteristikami, niva je pravidelně zaplavována.
•
Částečně ovlivněné: Minimální ovlivnění průtoku, vegetační kryt povodí je ovlivněn, ale nikoliv zcela změněn, nedochází k zaplavování celé plochy sledované nivy.
•
Ovlivněné: Průtoky jsou částečně ovlivněné vodními nádržemi a rybníky, v daném území se nacházejí odvodňovací soustavy, částečné ovlivnění průtoku vodními nádržemi.
•
Velmi ovlivněné: Průtoky jsou ovlivňovány vodními nádržemi a rybníky. V povodí se nacházejí plošně významné odvodňovací soustavy. K vybřežení toku a zaplavení 379
nivy dochází pouze za vysokých průtoků. Do této kategorie patří i toky ovlivněné průtokovým režimem při provozu hydroelektráren. •
Zcela ovlivněné: Průtoky ve vodních tocích jsou uměle řízeny.
Oddělení nivy od toku •
Žádné: Říční niva a tok oboustranně komunikují. K dotaci říčních ramen, tůní a ostatních vodních útvarů v nivě dochází přirozeným způsobem (infiltrací spodní vodou a přelitím říční povrchovou vodou nebo jsou trvale protékána).
•
Minimální: Niva je oddělena od toku pouze lokálními úpravami břehů, nezaklesnutým korytem toku oproti okolnímu terénu. Tyto úpravy nemají prokazatelný vliv na přirozené přeplavování nivy říční vodou a infiltraci podzemích vod.
•
Střední: Spojení niva-tok je omezeno částečnými úpravami břehů vodního toku, lokální zkapacitnění koryt vodních toků, zaklesnutí koryt toků je znatelné, podélné objekty omezující zaplavení nivy (inundační hráze, náspy železnic a silnic) se nacházejí od toku v dostatečné vzdálenosti.
•
Významné: Niva je od toku oddělena objekty (inundační hráze, náspy železnic a silnic), které zamezují přeplavování nivy za vyšších vodních stavů, ale zachovávají minimální inundační prostor mezi objektem a vlastním tokem. K přímému zaplavování plochy nivy za hrázemi dochází výjimečně za extrémních povodní. Do této kategorie patří nivy s toky systematicky upravenými na průtoky Q5 a vyšší, ale také nivy s výrazně zaklesnutými koryty toků zpětnou erozí pod okolní terén. Tyto úpravy mají negativní vliv na infiltrační režim podzemních vod a přirozené zaplavování nivy.
•
Úplné: Spojení toku s nivou je přerušené z důvodu zatrubnění toku, nebo úpravou břehů nepropustným materiálem (beton, kamenná dlažba atd.) při současném zkapacitnění koryta, které je schopno pojmout povodňové průtoky Q50 a vyšší. Do této kategorie patří vodní nádrže a rybníky, které zatopily celou nivu.
Geomorfologický trend •
Neovlivněný: Toky a nivy jsou ve zcela přirozeném stavu. Fluviální geomorfologické procesy nejsou ovlivněny antropogenní činností.
•
Částečně ovlivněný: Toky a nivy ve stavu blízkému přírodě. Geomorfologické procesy jsou částečně ovlivněny antropogenní činností, které nemají přímý a okamžitý vliv na probíhající dynamiku. Vodní tok se nachází v přirozeném geomorfologickém typu a v nivě dochází fluviální činností k vytváření říčních ramen, nivních ramen, smuh, jesepů, tůní. Vlivem říční činnosti dochází v příhodných podmínkách k tvorbě ramen, tůní a meandrů. Stávající říční ramena a ostatní prvky v nivě nacházející se ve větší vzdálenosti od vodního toku komunikují se samotným tokem pouze za zvýšených vodních stavů (dochází k částečnému zazemnění atd.).
•
Ovlivněný: Toky jsou v návratovém vývojovém trendu od původního do náhradního geomorfologického typu za vrcholem destabilizace ve stabilizační fázi. Břehy toků nejsou systematicky upraveny, nebo jsou upraveny přírodě blízkým způsobem. Do této kategorie patří nivy a toky po provedeném revitalizačním zásahu.
380
•
Velmi ovlivněný: Fluviální geomorfologické procesy a jejich dynamika jsou vázány na způsob provedených úprav v nivě a korytě vodního toku. Geomorfologický vývoj je silně omezen a je dán šířkou území mezi inundačními hrázemi, tvrdou stabilizací břehů toků, příčnými stavbami v korytě toku a nivy (jezy, hráze nádrží) objekty v blízkosti toku (komunikace, urbanizované plochy). Ve všech případech se tok nachází v náhradním geomorfologickém typu. Říční ramena a ostatní vodní útvary jsou ve fázi zazemnění, nebo byly vlivem antropogenních úprav zlikvidovány. Možnosti na jejich obnovení a zapojení do dynamiky procesu je minimální. Toky s antropogenně vyvolanou akcelerovanou erozí nebo agradací ve fázi destabilizace.
•
Zcela ovlivněný: V daném území nedochází k projevům fluviálních geomorfologických procesů (úprava na Q50 a vyšší s tvrdou stabilizací břehů a nivelety, v nivě je zástavba nebo stálá zátopa nádrže, atd.).
Splaveninový režim •
Neovlivněn: Niva a toky jsou v přírodním stavu a chod splavenin není narušen antropogenními činnostmi.
•
Částečně ovlivněn: Splaveninový režim je v toku a nivě ovlivněn zásahy, které nemohou významně ovlivnit vstup a výstup splavenin a složení velikostní frakce.
•
Ovlivněn: Niva s vodním tokem v návratovém vývoji po antropogenně vyvolané akcelerované erozi, nebo agradaci (toky po prošlých povodních). Chod splavenin je narušen příčnými stavbami, které zadrží část splavenin, nebo určitou velikostní frakci. Z nivy je omezen vstup splavenin a obráceně do období vysokých vodních stavů (zakleslý vodní tok, protipovodňové hráze, urbanizované plochy atd.)
•
Významně ovlivněn: Niva s tokem ve kterém probíhá akcelerovaná eroze nebo agradace splavenin. Patří sem i případy enormních erozních smyvů zeminy z polí. Druhým příkladem je pozastavení podélného chodu splavenin příčnými stavbami na tocích (lapači štěrku, jezy, hrázemi) a oboustranného laterálního pohybu splavenin tok-niva vlivem inundačních hrází, zaklesnutí toku pod okolní terén úpravami nebo hloubkovou erozí (urbanizované plochy).
•
Zcela ovlivněn: Hlavní vodní tok a přítoky jsou zcela zbaveny vstupu splavenin.
381
6.3. Popis hodnocených lokalit Metodika navržená v předchozí části byla odvozena z hodnocení celkem 5 akcí rozdílného charakteru. Při výpočtech a hodnocení bylo vycházeno z dosud zpracovaných a přístupných materiálů, proto musíme dosažené výsledky posuzovat pouze orientačně v rámci jedné z etap výzkumu. Pro vysvětlení principu zpracované metodiky jsou však tyto příklady dostačující.
Kopytná Předmětem řešení je úprava nevyhovujícího stavu řečiště Kopytné, způsobeného progresívní hloubkovou erozí koryta. Řešení předkládá způsob úpravy toku a údolní nivy, který bude (1) respektovat přirozené parametry geomorfologické rovnováhy řečiště v daných, antropogenně ovlivněných, hydrologických a splaveninových podmínkách, (2) zajistí bezkonfliktní návaznost na okrajové upravené úseky toku a (3) zajistí dostatečnou ochranu stávajících technických objektů v řečišti a v údolní nivě. Hlavním cílem navržené úpravy je dosažení dlouhodobé dynamické rovnováhy řečiště v parametrech blízkých přirozenému ekosystému štěrkonosného větvícího se toku. Tím bude zajištěn rozvoj a přirozená dynamika stanovištních podmínek charakteristických biotopů dle programu NATURA 2000 v souladu s plánovaným vyhlášením ochrany toku jako přírodní památky. Výsledkem predikce dynamického vývoje od počátečního stavu je následující graf. Ten vyjadřuje poměrně rychlý nárůst bodových hodnot dané lokality díky nově postaveným říčním ramenům, které spolu s obnovenou dynamickou rovnováhou toku zajistí přirozený vývoj společenstev na daném území. Dojde k výraznému nárůstu v zastoupení vegetace vázaných na vodní toky.
Vývoj bodového hodnocení v průběhu 30 let po revitalizačním zásahu v nivě a na toku 2000000
1512683
1500000 1491711
body
1000000 934048 682378
500000
0
0 0
5 -333612
10
15
20
25
30
35
-500000 roky
Diferenciál bodové hodnoty biotopů před zásahem a po 30 letech činí 1 512 683 bodů při celkovém stavebním nákladu 20 000 v tis. Kč a celkové ploše 110 181 m2. Ekologický přínos, vyjádřený jako průměrný bodový zisk během sledované doby 30ti let, činí 1 046 045,5 bodů. 382
Lyský potok Předmětem stavby je tok a niva potoka Lyský, který byl ovlivněn v úzké nivě pravobřežními násypy stávající komunikace a dnes má být dotčen dalším rozšířením prostoru pro nájezdový pruh kamionů k vážnímu místu. Účelem projektované úpravy toku je dosáhnout požadovaného rozšíření komunikace současně se zachováním přírodních hodnot toku a nivy. Dlouhodobým cílem úpravy je dosažení dynamické rovnováhy řečiště a údolní nivy horského štěrkonosného toku. Cílem je obnovení a trvalé udržení podmínek pro přirozený geomorfologický vývoj toku a nivy s eliminací nežádoucích projevů hloubkové eroze a s navazující obnovou přirozené nivní vegetace. Následující graf ukazuje výrazný pokles ekologické hodnoty území po stavebním zásahu oproti původnímu stavu. Hlavním důvodem je vymýcení stávajících olšin a vrbin na lokalitě. Následný vzestup koresponduje s návratem dřevin jak přirozenou cestou tak umělým dosazováním.
Vývoj bodového hodnocení v průběhu 30 roků po revitalizačním opatření na toku 100000 74635 50000 0
0 0
body
65323
22183
5 -30812
10
15
20
25
30
35
-50000 -100000 -150000
-145441
-200000 roky
Diferenciál bodové hodnoty biotopů před zásahem a po 30 letech činí 74 635 bodů při celkovém stavebním nákladu 1 800 v tis. Kč a celkové ploše 7 087 m2. Ekologický přínos, vyjádřený jako průměrný bodový zisk během sledované doby 30ti let, činí 23 530 bodů.
383
Výstavba supermarketu Bylo provedeno hypotetické hodnocení stavby supermarketu s travnatou plochou a parkovištěm. Stavba s parkovištěm byly zařazeny do kategorie XX3.2-Nepropustné plochy a travnatá plocha do kategorie XT.4-Degradované suché trávníky.
Vývoj bodového hodnocení po stavbě supermarketu a parkoviště v průběhu 30 roků 0 0
5
10
15
20
25
30
35
-2000
body
-4000 -6000 -8000 -10000
-11200
-11200
-11200
-12000 roky
V hodnoceném období byl diferenciál bodové hodnoty biotopů před zásahem a po 30 letech 11 200 bodů při celkovém stavebním nákladu a celkové ploše 1000 m2. Ekologická újma, vyjádřená jako průměrná bodová ztráta během sledované doby 30ti let, činí 10 826 bodů.
Obnova biotopů prustky obecné jako součást odbahnění rybníka Štěnec v přírodní památce Kusá hora a Štěnecký rybník Rybník Velký Štěnec je vybudován jako obtokový rybník a je využíván k chovu ryb. Jeho současná vodní plocha včetně litorálního pásma je 48 292 m2 a objem akumulované vody při provozní hladině je 42 500 m3. V současné době je rybník značně zanesený naplaveným rybničním bahnem (zaměřený stav sedimentů 15 347 m3 ). Od břehových čar probíhá zarůstání rákosem a ostatními makrofyty, které zmenšují volnou vodní hladinu o 15 210 m2. Ve střední části plochy rybníka je stávající ostrov o ploše 357 m2. Rybník je součástí vyhlášené přírodní památky „Kusá hora a Štěnecký rybník“. Jeho zvláštní specifikou je výskyt kriticky ohroženého druhu prustky obecné (Hippuris vulgaris), jejíž výskyt byl během zpracování projektové dokumentace potvrzen v ploše rybníka. Vzhledem k specifickým ekologickým požadavkům kriticky ohroženého druhu byla provedena zonace plochy z hlediska potřebné ochrany biotopu mělkého litorálního pásma. Účelem navrženého odbahnění je tedy obnova stálé akumulace vody v maximálně možné hodnotě a zvýšení retence vody v tomto malém povodí. Současně bude zachován biotop k zachování porostů chráněných druhů rostlin (prustka obecná) a obnovou litorálního pásma dojde k celkovému zvýšení biodiverzity dané lokality o cenné zástupce fauny a flóry. 384
Vývoj bodového hodnocení v průběhu 30 roků po odbahnění rybníka 250000
189026
200000
175696
150000
115396
Body
100000 50000
43264
0
0 0
5
10
15
20
25
30
35
-50000 -100000
-86366
-150000 Roky
V hodnoceném období byl diferenciál bodové hodnoty biotopů před zásahem a po 30 letech 115 396 bodů při celkovém stavebním nákladu 1 870 v tis. Kč a celkové ploše 48 292 m2. Ekologický přínos, vyjádřený jako průměrný bodový zisk během sledované doby 30ti let, činí 123 626 bodů.
Revitalizace Kněhyně Předmětem stavby je tok a niva řeky Kněhyně v úseku km 2,138 - 2,423. Jedná se původně o upravený úsek toku (hrazení bystřin). Předchozí stabilizace toku (kamenné spádové stupně, kamenná dlažba v patě břehu) byla v roce 1997 prakticky zcela zničena povodní. V řešeném úseku se zachovala pouze torza příčných objektů. Tok opustil původní upravenou trasu a zařízl se do levobřežního svahu, ve kterém vytvořil nivní bázi s přirozeným korytem (řečištěm). Bezprostředně po povodni provedl správce toku provizorní úpravu prohrábkou ve snaze vrátit tok do původní technicky upravené trasy. Napřímení trasy a koncentrace průtoků vyvolalo následně proces hloubkové eroze. Účelem projektované úpravy toku je sanace v současné době nestabilního koryta Kněhyně v úseku km 2,138 - 2,423. Zvolenou metodou úpravy je komplexní revitalizace toku (řečiště) a nivy v rekonstrukčních parametrech přirozeného toku.
385
Vývoj bodového hodnocení v průběhu 30 roků při revitalizačním zásahu na toku 500000 450000 400000 375355
300000 body
435445
426813
350000 278865
250000 200000 150000 100000 50000
0
-11186
0 -50000 0
5
10
15
20
25
30
35
roky
Diferenciál bodové hodnoty biotopů před zásahem a po 30 letech činí 435 445 bodů při celkovém stavebním nákladu 5 500 v tis. Kč a celkové ploše 15 450 m2. Ekologický přínos, vyjádřený jako průměrný bodový zisk během sledované doby 30ti let, činí 344 934 bodů.
Závěry hodnocení V rámci této kapitoly bylo hodnoceno 5 lokalit s využitím navrženého bodového ohodnocení biotopů. Ve všech případech se při zpracování dat do tabulkových formátů vycházelo ze zpracovaných projektů, v některých případech z již realizovaných staveb. Na základě výsledků a znalosti problematiky byla navržena metodika pro posuzování a hodnocení dynamiky vývoje ekosystému. Ta počítá s časoprostorovou distribucí jednotlivých složek (biotopů) v rámci řešené lokality a zohledňuje vlivy jak přírodního tak antropogenního původu. Vzhledem k částečně nedostatečnému popsání dynamiky některých složek krajiny (říční ekosystémy) stávající metodikou byl navržen nový hodnotící atribut (funkční celek krajinného ekosystému). S jeho pomocí bude již možno komplexně vyjádřit ekologickou dynamiku zkoumaných složek ekosystémů a jejich převedení do bodové hodnoty. Řešení předpokládá vložení nových hodnotících kritérií pro hodnocení tzv. funkční složek krajiny. Pro komplexnost syntézy jednotlivých pracovních postupů při vyhodnocování ekologické újmy je nutné, aby tuto činnost vykonávala kvalifikovaná pracoviště, nebo tým fyzických osob s dostatečnou znalostí dílčích odborností, především problematiky ekosystémů, jejich predikce, dynamiky vývoje a jednotlivých ovlivňujících faktorů. Pro úplnost je nutné, aby pracovníci byli znalí nejen po stránce teoretické, ale měli i praktické zkušenosti z terénních průzkumů a konkrétních staveb. Vzhledem k výše uváděným faktům není ve většině případů možné přenechat hodnocení a posuzování subjektům či pracovníkům s nedostatečnou kvalifikací. Veškeré podklady z jednotlivých akcí je možné zpracovat do formy nadstavbové části v GIS, včetně naprogramování vzorců pro stanovené výpočtové postupy. Současně je možné využít jako podklad pro doplňující hodnocení výsledky z programu Natura 2000. 386
Na základě odzkoušení navrhované metody je možné konstatovat, že její praktické využití je možné zejména v těchto oblastech: - kvantifikace ekologické újmy, nebo zisku pro dotčené lokality s různým stupněm ochrany přírody nebo antropogenního vlivu, - optimalizace řešení různých variant konkrétních staveb či jiných zásahů do krajiny, - hodnocení plánovaných investic.
6.4. Příklad výpočtu ekologické újmy – hypotetická výstavba supermarketu Výpočet byl proveden ve třech variantách, a to: a) supermarket s okolní zpevněnou plochou, b) supermarket s okolní zatravněnou plochou, c) supermarket s okolní zatravněnou plochou, jejíž část byla později převedena na parkovou plochu s přirozenou druhovou skladbou. Ve všech třech variantách byl následující postup výpočtu: 1) Stanovení bodové hodnoty sledovaného úseku krajiny pro jednotlivé časové intervaly na základě bodových hodnot jednotlivých typů biotopů. Nejprve se pro každý hodnocený časový interval určí skladba biotopů a plocha, kterou budou zabírat. Celková plocha hodnoceného území musí být stejná ve všech časových intervalech. Pro každé hodnocené období se pak určí dílčí bodové hodnoty jednotlivých území (biotopů) vynásobením jejich rozlohy a jejich bodové hodnoty. Součet těchto dílčích bodových hodnot vyjadřuje bodovou hodnotu celého sledovaného území v konkrétním zvoleném čase. Postup je znázorněn v tabulce na konci této kapitoly, jednotlivé výsledky prvního kroku výpočtu jsou uvedeny v tabulkách pro každou variantu a je z nich odvozena veličina b. 2) Dosazení hodnot do vzorce pro výpočet ekologické újmy (přínosu):
n bi + bi + 1 ∑ 2 • (ai + 1 − ai ) i =1 [ body . m2 . rok] DB = Ts DB - průměrná hodnota za celé hodnocené období a i - vymezení časového intervalu b i - bodový rozdíl od původního stavu, počítaný v čase t Ts - celkový čas hodnocení n - počet intervalů pro výpočet
[roky] [body] [roky]
Hodnota bi je rozdíl celkové bodové hodnoty biotopu jednotlivého časového intervalu proti počáteční celkové bodové hodnotě biotopu. Při zhotovování křivky v grafu bude b1=0.
387
Varianta 1 - Supermarket s okolní zpevněnou plochou Výstavba supermarketu s parkovištěm na ploše degradované vlhké lady, po výstavbě bude okolí upraveno na zpevněnou plochu. Plocha budovy supermarketu je 20 000 m2, parkoviště 30 000 m2 a okolí 50 000 m2. Určení typů biotopů a výpočet celkové hodnoty území je uveden v souhrnných tabulkách na konci této kapitoly. Časový interval
Stav plochy
Bodová hodnota plochy
Bodový rozdíl oproti původnímu stavu
2 300 000
0
300 000
-2 000 000
-2
Degradovaná vlhká lada
0
Stavba
5
Vydláždění okolní plochy
0
-2 300 000
30
Vydlážděná plocha
0
-2 300 000
Dosazení do vzorce: n bi + bi ∑ 2 i =1 DB =
• (a i Ts
+ 1
+ 1
− a i )
b1 = 0
a1 = -2
b2= -2 000 000
a2 = 0
b3= -2 300 000
a3 = 5
b4= -2 300 000
a4 = 28
0 + (− 2000000) − 2300000+ (− 2000000) • (0 − (−2)) + • (5 − 0) + 2 2 − 2300000+ (− 2300000) • (28 − 5) + 2 DB = 30
DB =
− 1000000 • 2 + (− 2150000 ) • 5 + (− 2300000 ) • 23 = − 2188333 30
Varianta 2 - Výstavba supermarketu se zatravněným okolím Výstavba supermarketu s parkovištěm na ploše degradované vlhké lady, po výstavbě bude okolí budovy oseto travní směsí. Plocha budovy supermarketu je 20 000 m2, parkoviště 30 000 m2 a zatravněné okolí 50 000 m2. Určení typů biotopů a výpočet celkové hodnoty území je uveden v souhrnných tabulkách na konci této kapitoly.
388
Časový interval
Stav plochy
Bodová hodnota plochy
Bodový rozdíl oproti původnímu stavu
2 300 000
0
-2
Degradovaná vlhká lada
0
Stavba
300 000
-2 000 000
5
Osetí plochy travní směsí
650 000
-1 650 000
30
Zatravněná plocha
650 000
-1 650 000
Dosazení do vzorce:
n bi + bi + 1 ∑ 2 • (ai + 1 − ai ) i =1 DB = Ts
b1
= 0
a1
= -2
b2 b3
= -2 000 000 = -1 650 000
a2 a3
= 0 =5
b4
= -1 650 000
a4
= 28
0 + (− 2000000) − 1650000 + (− 2000000) • (0 − (−2) ) + • (5 − 0) + 2 2 − 1650000 + (− 1650000) • (28 − 5) + 2 DB = 30
DB =
− 1000000 • 2 + (− 1825000 ) • 5 + (− 1650000 ) • 23 = −1635833 30
Varianta 3 - Výstavba supermarketu s parkovou plochou Výstavba supermarketu s parkovištěm na ploše degradované vlhké lady, po výstavbě bude okolí budovy a parkoviště zatravněno, trávník bude po 5 letech převeden na parkovou plochu s přirozenou druhovou skladbou. Plocha budovy supermarketu je 20 000 m2, parkoviště 30 000 m2 a zatravněné okolí 50 000 m2. Z této plochy je 30 000 m2 převedeno na parkovou 389
plochu. Určení typů biotopů a výpočet celkové hodnoty území je uveden v souhrnných tabulkách na konci této kapitoly. Časový interval
Stav plochy
Bodová hodnota plochy
Bodový rozdíl oproti původní hodnotě
2 300 000
0
-2
Degradovaná vlhká lada
0
Stavba
300 000
-2 000 000
5
Osetí okolí travní směsí
650 000
-1 650 000
10
Založena výsadba parkových dřevin
650 000
-1 650 000
20
Výsadba plní 60% své funkce
950 000
-1 350 000
25
Dřeviny plní zcela svou funkci
1 010 000
-1 290 000
30
Dřeviny plní zcela svou funkci
1 010 000
-1 290 000
Dosazení do vzorce:
n bi + bi + 1 ∑ 2 • (ai + 1 − ai ) i =1 DB = Ts
b1
= 0
a1 = -2
b2 b3
=-2 000000 = -1 650 000
a2 =0 a3 = 5
b4
= -1 650 000
a4 = 10
b5 b6
=-1 350000 = -1 290 000
a5 =20 a6 = 28
0 + (− 2000000 ) − 2000000 + (− 1650000 ) • (0 − ( −2) ) + • (5 − 0 ) + 2 2 − 1650000 + (− 1650000 ) − 1650000 + (− 1350000 ) • (20 − 10 ) + • (10 − 5 ) + + 2 2 − 1350000 + (− 1290000 ) + • (28 − 20 ) 2 DB = 30 DB =
− 1000000• 2 + (− 1825000) • 5 + (− 1650000) • 5 + (− 1500000) • 10 + (− 1320000) • 8 = −1497833 30
390
Souhrnný přehled variant Tabulka znázorňuje ekologickou újmu způsobenou záborem plochy pro výstavbu supermarketu a její peněžní vyjádření. Graf znázorňuje časový průběh v jednotlivých variantách. Na další straně jsou tabulky obsahující výpočet bodové hodnoty území v jednotlivých časových etapách pro jednotlivé varianty.
Zásah – Výstavba supermarketu
Bodová ztráta
Úhrada v Kč
Varianta č.1 se zpevněnou plochou
2 188 333
27 135 329,-
Varianta č.2 se zatravněným okolím
1 635 833
20 284 329,-
Varianta č.3 s parkovou plochou
1 497 833
18 573 129,-
Bodový rozdíl oproti původnímu stavu
Výstavba supermarketu 0
0 00 -2
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
22
24
26
28
30
32
34
-500000 -1000000 -1290000
-1350000
-1500000 -2000000
-2000000
-1650000
-1650000
-1650000
-1650000
-1650000
-1650000
-1290000
-1650000
-2000000
-2000000
-2500000
-2300000
-2300000
-2300000
-2300000
-2300000
Roky
Varianta s parkovou plochou Varianta se zatravněnou plochou Varianta se zpevněnou plochou
Z uvedených variant je zřejmé, že celková výsledná ztráta ekologické hodnoty území a finanční úhrada ekologické újmy záborem pozemku pro výstavbu supermarketu se liší mimo jiné i v závislosti na tom, jaká alternativa úpravy okolí bude zvolena.
391
392
6.5. Výpočet hodnoty přírodního kapitálu Jednou z významných možností využití metody peněžního hodnocení biotopů je její spojení s metodikou CORINE LAND-COVER. Na základě výsledků analýz satelitních snímků (Projekt CLC 2000) lze odhadovat jak absolutní výši přírodního kapitálu ČR v letech 1990 a 2000, tak i změnu těchto stavových veličin. Přírodní kapitál je odhadnut na bázi násobení rozlohy jednotlivých položek LAND-COVER průměrnou bodovou hodnotou typů biotopů, jež jsou do položky agregovány. Výsledek je následně přepočten na peněžní podobu prostřednictvím jeho vynásobení peněžní hodnotou jednoho bodu. Základní údaje o odhadu výše přírodního kapitálu ČR v letech 1990 a 2000 přináší následující dvě tabulky. Tabulka výchozích údajů pro propočet hodnoty přírodního kapitálu za rok 1990 CORINE LAND COVER 1:100000 1.1.1. Souvislá městská zástavba
14636361
Body
Body*plocha
Přír. kap. v Kč
2,70
39518174
488444627
1.1.2. Nesouvislá městská zástavba
4114338107
6,84
28142072651
347836017960
1.2.1. Průmyslové a obchodní areály
521680748
1,20
626016897
7737568847
1.2.2. Silniční a železniční síť s okolím
48078544
3,20
153851340
1901602559
1.2.3. Přístavy
1502605
1,80
2704689
33429959
1.2.4. Letiště
56090253
14,82
831257547
10274343286
1.3.1. Areály těžby nerostných surovin
180941815
3,25
588060900
7268432719
1.3.2. Areály skládek
154370414
4,75
733259465
9063086990
1.3.3. Areály výstavby
21599229
0,60
12959538
160179885
1.4.1. Areály městské zeleně
65245357
17,10
1115695600
13789997621
1.4.2. Areály sportu a zařízení pro volný čas
118778026
16,80
1995470835
24664019520
34596715279
10,35
358076003142
4425819398836
2.2.1. Vinice
111180537
13,20
1467583091
18139327002
2.2.2. Ovocné sady a plantáže
327530178
12,20
3995868174
49388930634
2.3.1. Louky a pastviny
2525860021
30,00
75775800622
936588895689
2.4.2. Mozaika polí, luk a trvalých kultur
412006077
13,05
5376679299
66455756132
2.1.1. Nezavlažovaná orná půda
2.4.3. Převážně zeměd. areály s přír. veg.
7166208956
20,05
143682489577
1775915571176
3.1.1. Listnaté lesy
2499374237
41,13
102799262355
1270598882710
3.1.2. Jehličnaté lesy
16571358907
21,97
364072755187
4499939254113
3.1.3. Smíšené lesy
5854737543
29,63
173475873396
2144161795170
3.2.1. Přirozené louky
420082423
30,00
12602472703
155766562606
3.2.2. Vřesoviště a slatiny
26198255
58,42
1530502035
18917005150
2476234690
31,70
78496639665
970218466261
3.3.2. Skály
2143299
47,85
102556869
1267602898
3.3.4. Spálená vegetace
1171728
21,00
24606292
304133766
4.1.1. Močály
53573302
28,82
1543982560
19083624447
4.1.2. Rašeliniště
37587184
58,92
2214636852
27372911494
5.1.1. Vodní toky
42827887
19,05
815871253
10084168687
5.1.2. Vodní plochy
493079472
39,54
19496362320
240975038273
1379790813027
17 054 214 449 018
3.2.4. Přechodné leso-křoviny
ČR celkem
78915131433
393
Tabulka výchozích údajů pro propočet hodnoty přírodního kapitálu za rok 2000 CORINE LAND COVER 1:100000
Body
Body*plocha
Přír. kap. v Kč
14636361
2,70
39518174
488444627
1.1.2. Nesouvislá městská zástavba
4161694885
6,84
28465993013
351839673638
1.2.1. Průmyslové a obchodní areály
547457966
1,20
656949560
8119896559
1.2.2. Silniční a železniční síť s okolím
52722302
3,20
168711365
2085272476
1.2.3. Přístavy
1502605
1,80
2704689
33429959
1.2.4. Letiště
56265855
14,82
833859968
10306509210
1.3.1. Areály těžby nerostných surovin
170931219
3,25
555526461
6866307060
1.3.2. Areály skládek
138242534
4,75
656652034
8116219143
1.3.3. Areály výstavby
8562734
0,60
5137640
63501232
1.4.1. Areály městské zeleně
65617246
17,10
1122054901
13868598574
1.4.2. Areály sportu a zařízení pro volný čas
128068620
16,80
2151552808
26593192709
32087263082
10,35
332103172900
4104795217044
2.2.1. Vinice
119815296
13,20
1581561912
19548105229
2.2.2. Ovocné sady a plantáže
325389925
12,20
3969757086
49066197588
2.3.1. Louky a pastviny
5327327189
30,00
159819815656
1975372921510
2.4.2. Mozaika polí, luk a trvalých kultur
426197708
13,05
5561880089
68744837902
1.1.1. Souvislá městská zástavba
2.1.1. Nezavlažovaná orná půda
Plochy 2000 v m2
2.4.3. Převážně zeměd. areály s přír. veg.
6750468326
20,05
135346889937
1672887559625
3.1.1. Listnaté lesy
2530991140
41,13
104099665608
1286671866914
3.1.2. Jehličnaté lesy
17012275950
21,97
373759702617
4619669924344
3.1.3. Smíšené lesy
6043384868
29,63
179065493629
2213249501253
3.2.1. Přirozené louky
416475694
30,00
12494270814
154429187265
3.2.2. Vřesoviště a slatiny
27063512
58,42
1581050344
19541782256
1856866805
31,70
58862677728
727542696714
2143299
47,85
102556869
1267602898
0
21,00
0
0
4.1.1. Močály
53775323
28,82
1549804817
19155587538
4.1.2. Rašeliniště
37108297
58,92
2186420871
27024161963
5.1.1. Vodní toky
43028879
19,05
819700141
10131493748
5.1.2. Vodní plochy
509853815
39,54
20159619851
249172901354
1427722701483
17 646 652 590 330
3.2.4. Přechodné leso-křoviny 3.3.2. Skály 3.3.4. Spálená vegetace
ČR celkem
78915131433
394
Na základě těchto tabulek byly vytvořeny hodnotové mapy biotopů ČR 1990 a 2000, které jsou přiloženy. Ze získaných údajů je zřejmé, že v průběhu devadesátých let došlo k nárustu přírodního kapitálu o přibližně 600 mld Kč, a to zejména v důsledku převodu orné půdy na louky a pastviny a v důsledku rostoucích ploch lesů. Základním problémem CLC 2000 je příliš hrubé měřítko, potřebné pro hodnocení území v rámci celé Evropy, které však poskytuje pouze hrubý odhad jeho hodnoty. Územní jednotky, ze kterých se při interpretaci satelitních snímků vychází, jsou příliš velké a nejsou proto schopné zachytit nejcennější maloplošné části území ČR. Vzhledem k této skutečnosti je nutné považovat získané stavové veličiny přírodního kapitálu za podhodnocené v porovnání se skutečným stavem biotopů ČR. K přesnějšímu odhadu přispěje teprve satelitní snímkování v podrobnějším měřítku, například 1:10 000. Proti pozitivní tendenci plošného zvyšování ekologické hodnoty území ČR působí negativně zábory zemědělské a lesní půdy pro nejrůznější ekonomické projekty, zejména výstavby průmyslových zón, výstavby pro bydlení atd. Přibližný odhad úbytků ekologické hodnoty, způsobených zmíněnými zábory, uvádí následující tabulka.
Podkladová tabulka pro propočet ekologické újmy ze záborů zemědělské půdy
Zdroj: ČEÚ
395
Zdroj: ČEÚ
Z provedeného odhadu vyplývá, že průměrná roční ekologická újma ze záborů zemědělské půdy činí v ČR přibližně 10 mld Kč. Porovnání tendence plošného přírustku peněžní hodnoty přírodního kapitálu s úbytky ze záborů zemědělské půdy ukazuje, že proti průměrnému ročnímu nárustu přírodního kapitálu ve výši cca 60 mld Kč protipůsobí významná negativní tendence záborů ze zemědělské půdy ve výši 10 mld. Jedním z nedostatků velkého měřítka satelitního snímkování je skutečnost, že zatímco velké plošné pozitivní změny v rámci zemědělského a lesního hospodářství jsou zachyceny, není tomu tak v případě většiny záborů zemědělských a lesních půd, a to v důsledku faktu, že jednotlivé zábory obvykle nepřesahují plochu 25 ha.
396
7. Návrh legislativního zakotvení úhrady ekologické újmy Jedním z cílů projektu bylo zpracování návrhu legislativního zakotvení nově navrhovaného ekonomického nástroje – platby za zásahy do území. Na základě předchozích etap řešení jsou v této kapitole navrženy příslušné legislativní úpravy a jsou zde popsány i další souvislosti legislativního využití zpracovaných návrhů. V první části kapitoly je navržena změna zákona č.114/1992 Sb., která zavádí ekonomický nástroj „úhrada ekologické újmy“ a doplňuje ustanovení týkající se stávající právní úravy nápravy ekologické újmy jako jednoho ze sankčních nástrojů. V druhé části je navržena vyhláška MŽP k hodnocení přírodních stanovišť. Ve třetí části jsou pak popsány souvislosti zavedení nového ekonomického nástroje. Návrhy úprav stávající legislativy jsou psány kurzívou.
7.1 Návrh věcné změny zákona č. 114/1992 Sb. a souvisejících právních předpisů Legislativní návrh: na novelizaci zákona o ochraně přírody a krajiny a) zakotvením ekonomického nástroje „úhrada ekologické újmy“ a b) doplnění ustanovení týkajících se nápravy ekologické újmy jakožto prvku odpovědnosti za ztráty na životním prostředí a na novelizaci souvisejících zákonů.
I. Zákon č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto: 1. Za ustanovení § 67 se vkládá nový § 67a, § 67b a § 67c, který zní:
„§ 67a Ten, kdo v rámci výstavby nebo jiného užívání přírody a krajiny zamýšlí uskutečnit zásah, který by mohl, podle provedeného přírodovědného průzkumu dotčených pozemků nebo podle písemného hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na rostliny a živočichy1, nebo podle posouzeného vlivu plánu či záměru na evropsky významnou lokalitu nebo oblast ochrany ptactva podle tohoto zákona2 nebo podle stanoviska vzniklého na základě řízení o posuzování vlivů záměru na životní prostředí provedeného podle zvláštního právního předpisu3, způsobit dočasně či trvale ekologickou újmu4 (dále jen „povinná osoba“), je povinen vzniku takové ekologické újmě zabránit. Pokud tak nelze učinit, je povinná osoba povinna zajistit obnovení přirozených funkcí narušeného ekosystému nebo jeho části, v případě, že je to možné nebo účelné, nebo v opačném případě je povinna provést přiměřená náhradní opatření
1
§ 67 zákona č.114/1992 Sb. §… zákona č.114/1992 Sb., ve znění zákona č…./200… 3 Zákon č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí 4 § 10 zákona č.17/1992 Sb., o životním prostředí 2
397
na svůj náklad. O rozsahu a nezbytnosti těchto opatření rozhodne orgán ochrany přírody.
(1)
(2)
(3) (4) (5)
(6) (7)
§ 67b Příslušný orgán ochrany přírody je oprávněn v případě rozhodování o povolení výjimky či vydání souhlasu nebo závazného stanoviska podle tohoto zákona nařídit povinnost úhrady ekologické újmy. O výši úhrady za ekologickou újmu rozhoduje ve správním řízení orgán ochrany přírody a toto rozhodnutí je podkladem pro vybírání a vymáhání úhrady příslušným úřadem. Způsob výpočtu výše úhrady za ekologickou újmu a další podrobnosti stanoví Ministerstvo životního prostředí v příloze vyhlášky. Orgán ochrany přírody vede evidenci o vyměřených úhradách za ekologickou újmu. Vybírání a vymáhání úhrady za ekologickou újmu vykonávají místně příslušné finanční úřady podle sídla jednotlivých odpovědných osob na základě podkladů vydaných orgánem ochrany přírody; přitom postupuje podle zákona o správě daní a poplatků5. Úhrada za ekologickou újmu je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Ustanovení zvláštních právních předpisů6 nejsou dotčena.“ §67c Autorizace k hodnocení biotopů
(1) Autorizace právnických a fyzických osob se používá pro zajištění odborně způsobilé spolupráce se státní správou při hodnocení biotopů (2) Autorizaci uděluje a odnímá MŽP správním rozhodnutím. (3) Podmínkou udělení autorizace je bezúhonnost, odborná způsobilost, jakož i plná způsobilost k právním úkonům. (4) Bezúhonnost se prokazuje předložením výpisu z evidence Rejstříku trestů ne staršího než 3 měsíce, kterým se prokáže, že fyzická osoba nebyla pravomocně odsouzena za trestný čin, který souvisí s autorizovanou činností v ochraně životního prostředí. (5) Odborná způsobilost se prokazuje a) dokladem o ukončeném vysokoškolském vzdělání alespoň bakalářského studijního programu a b) dokladem o vykonané zkoušce odborné způsobilosti. (6) Bližší podmínky autorizace stanoví Ministerstvo životního prostředí, včetně postupu při jejich ověřování a postupu při udělování a odnímání autorizace. 2. V ustanovení § 76 odst. 4 písm. c) se za slova „přiměřená náhradní opatření podle“ doplňují slova „§ 67a“ a za slova „podle § 86 odst. 2“ se doplňují slova „a v ukládání povinnosti úhrady ekologické újmy podle § 67b a § 86 odst. 3“. 3. V ustanovení § 77 odst. 2 písm.f) se za slova „přiměřená náhradní opatření podle“ doplňují slova „§ 67a“ a za slova „podle § 86 odst. 2,“ doplňují slova „a v ukládání povinnosti úhrady ekologické újmy podle § 67b a § 86 odst. 3“. 5 6
Zákon č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků § 11 zákona č.334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu § 17, §18 zákona č.289/1995 Sb., o lesích § 32a, §37a zákona č.44/1988 Sb., horní zákon
398
4. V ustanovení § 77a se doplňuje písm.w), které zní: „w) rozhoduje o povinnosti úhrady ekologické újmy podle § 67b a § 86 odst. 3“. 5. V ustanovení § 78 se doplňuje na konci odstavce 2 věta: „ Správy rozhodují o uložení povinnosti úhrady ekologické újmy podle § 67b a § 86 odst. 3“. 6. V § 79 odst.3 se doplňuje nové písmeno p), které zní: „rozhoduje o uložení povinnosti úhrady ekologické újmy podle § 67b a § 86 odst. 3“. 7. V § 80 se za slova „přiměřená náhradní opatření podle“ doplňují slova „§ 67a“ a za slova „podle § 86 odst. 2“ doplňují slova: „ukládat povinnost úhrady ekologické újmy podle § 67b a § 86 odst. 3“. 8. V ustanovení § 86 nový odst. 3 zní: „(3) Jestliže není možný nebo z vážných důvodů účelný postup podle odst. 2, rozhodne příslušný orgán ochrany přírody o povinnosti povinného napravit ekologickou újmu úhradou v penězích (dále jen „finanční plnění“). O výši finančního plnění za ekologickou újmu rozhoduje ve správním řízení orgán ochrany přírody a toto rozhodnutí je podkladem pro vybírání a vymáhání úhrady příslušným úřadem. Způsob výpočtu finančního plnění za ekologickou újmu a další podrobnosti stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Vybírání a vymáhání finančního plnění za ekologickou újmu vykonávají místně příslušné finanční úřady podle sídla jednotlivých odpovědných osob na základě podkladů vydaných orgánem ochrany přírody; přitom postupuje podle zákona o správě daní a poplatků. Finanční plnění za ekologickou újmu je příjmem Státního fondu životního prostředí.“
9. V ustanovení § 86 se dosavadní odst. 3 označuje jako odst. 4 a za slova „náhradního opatření“ se doplňují slova „nebo úhrady ekologické újmy“. 10. V ustanovení § 87 se doplňuje v odst. 3 písm. e) za slova „či přiměřená náhradní opatření podle § 67 odst. 4,“ slova „ nebo náhradní opatření podle § 67a“. 11. V ustanovení § 88 se doplňuje v odst. 2 písm.g) za slova „či přiměřená náhradní opatření podle § 67 odst. 4,“ slova „ nebo náhradní opatření podle § 67a“. 12. V ustanovení § 90 odst.5 se doplňuje na konci další věta: „Tím však není dotčena působnost orgánů ochrany přírody podle § 67b odst. 1.“
399
II. Změna zákona č.334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu: II.1.: V § 2 odst. 1 zákona č.334/1992 Sb. se doplňuje věta: „Na základě pravomocného rozhodnutí o změně využití území může orgán ochrany zemědělského půdního fondu rozhodnout o úhradě ekologické újmy podle zvláštních právních předpisů7.“ II.2.: V § 2 odst. 2 se doplňuje věta: „Orgán ochrany zemědělského půdního fondu může zároveň rozhodnout o úhradě ekologické újmy podle zvláštních právních předpisů7.“ II.3.: Dosavadní odst. 3 v § 2 se označuje jako odst.4. II.4.: V § 15 písm. a/ se za slova „na ornou půdu,“ doplňují slova „případně může rozhodnout o úhradě ekologické újmy podle zvláštního právního předpisu7.“ II.5.: V § 21 se vypouštějí slova „§ 2 odst.2,“.
III. Změna zákona č.17/1992 Sb., o životním prostředí: III.1.: V § 27 odst. 1 se za slova „nebo jiným protiprávním jednáním“ doplňují slova „nebo i v důsledku jednání podle práva“. III.2.: V § 27 se ruší odst. 4 .
Odůvodnění části I. – změna zákona o ochraně přírody a krajiny: K bodu 1.: K § 67a: Podle stávající platné právní úpravy § 67 zákona č.114/1992 Sb. je investor, pokud v rámci výstavby nebo jiného užívání krajiny zamýšlí uskutečnit závažné zásahy, které by se mohly dotknout zájmů chráněných podle části druhé, třetí a čtvrté tohoto zákona, povinen předem zajistit na svůj náklad provedení přírodovědného průzkumu dotčených pozemků a písemné hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na rostliny a živočichy (dále jen "biologické hodnocení"), pokud o jeho nezbytnosti rozhodne orgán ochrany přírody příslušný k povolení zamýšleného zásahu. Provedení biologického hodnocení podle § 67 odst. 1 se neuloží, pokud je součástí jiného ekologického hodnocení podle obecně závazných právních předpisů na ochranu životního prostředí (např.zákon č.100/2001 Sb. EIA) a splňuje zároveň požadavky na biologické hodnocení. Důležité je, že přírodovědný průzkum a biologické hodnocení se využívá jako podklad pro rozhodování orgánu ochrany přírody (§ 67 odst.3). Mají tak alespoň určitý stupeň právní relevance, i když zákon nestanoví přímo jejich závaznost. Navrhuje se doplnit do zákona č.114/1992 Sb. nový paragraf § 67a, jehož obsahem je generální povinnost investora v případě, že se jedná o posuzování vlivů jeho záměru podle předpisů o ochraně přírody, tj. přírodovědný průzkum a biologické hodnocení podle § 67 zákona č.114/1992 Sb., posuzování vlivu plánu či záměru na evropsky významnou lokalitu nebo oblast ochrany ptactva (úprava ze směrnice ES č.92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a směrnice ES č.79/409/EEC, o 7
§ 67b zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č…./200…
400
ochraně volně žijících ptáků, která bude muset být implementována do české legislativy), či posuzování vlivů záměrů na životní prostředí podle zákona č.100/2001 Sb. (nyní jde pouze o EIA, ale v návrhu novely zákona je i SEA dána do zákona č.100/2001 Sb., takže není nutné upozorňovat i na zákon č.244/1992 Sb.), zabránit vzniku ekologické újmy, v případě, že z provedených průzkumů vyplývá, že by mohlo k újmě dojít. Tato konstrukce je zcela v souladu s jedním ze základních principů práva životního prostředí, principu prevence. Zvláštními předpisy určenými k zajištění této prevence, jsou i všechny zákony, která obsahují posuzování vlivů záměrů, činností, atd. na životní prostředí (např. 100/2001 Sb., 244/1992 Sb., 114/1992 Sb.). Není přípustné, aby jakákoliv osoba svým záměrem ohrožovala životní prostředí. Úprava vyplývá především z § 17 - 18 zákona č.17/1992 Sb., o životním prostředí. Každý subjekt (fyzické i právnické osoby) je povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. Každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní prostředí a zatížení území, a to v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Každý, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, či kdo je hodlá dovážet, je povinen zabezpečit, aby splňovaly podmínky ochrany životního prostředí a aby v případech stanovených tímto zákonem a zvláštními předpisy byly posouzeny z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí. Každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky. Je pochopitelně otázka, zda toto nové ustanovení má smysl, neboť když provedené hodnocení vlivů podle příslušných právních předpisů zjistí, že by mohlo dojít k ohrožení či poškození životního prostředí, tak bude výsledkem záporné stanovisko. Problém je ale v tom, že většinou toto stanovisko jako výsledek posuzování vlivů nemá z materiálního hlediska závazný charakter pro rozhodnutí vydávaná v navazujících řízeních (např. podle zákona č.100/2001 Sb. EIA pro územní řízení o umístění stavby podle § 32 stavebního zákona), je vhodné z opatrnosti zavézt povinnost investora vzniku ekologické újmy zabránit. Konstrukce navrhované věty „Pokud tak nelze učinit, je povinná osoba povinna zajistit obnovení přirozených funkcí narušeného ekosystému nebo jeho části, v případě, že je to možné nebo účelné, nebo v opačném případě je povinna provést náhradní opatření.“ vychází zcela z úpravy ekologické újmy v rámci právní teorie ochrany před ztrátami na životním prostředí, jmenovitě § 10, 19 a 27 zákona č.17/1992 Sb., o životním prostředí. Každý, kdo zjistí, že hrozí poškození životního prostředí, nebo že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností nezbytná opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní správy. Povinnost zasáhnout nemá ten, kdo by tím ohrozil život nebo zdraví své nebo osoby blízké. Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění). Ještě je třeba připomenout, že ekologická újma je podle § 10 zákona č.17/1992 Sb. ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti. Újma tak může vzniknout jak činností protiprávní, tak i činností jinak legální. Bohužel ovšem § 27 zákona č.17/1992 Sb. již počítá jen s protiprávním jednáním.
401
Konstrukce navrhované poslední věty „O rozsahu a nezbytnosti těchto opatření rozhodne orgán ochrany přírody.“ je obdobou opatření podle stávajícího § 67 odst.4 zákona č.114/1992 Sb. Podle něj je totiž ukládáno investorovi povinnost realizovat opatření k ochraně přírody vyplývající z posouzení jeho záměru. Nesplnění tohoto ustanovení je sankcionovatelné (např. § 88 odst.2 písm.g) pokutou. Proto se rovněž u nového § 67a navrhuje sankcionovatelnost (doplnění § 87 a 88 – viz další body návrhu).
K § 67b: Nově navrhovaný paragraf 67b předpokládá zavést do české právní úpravy ochrany přírody nový ekonomický právní nástroj, tzv. úhradu ekologické újmy. Mělo by se jednat o nástroj negativní ekonomické stimulace. Je nutné jej odlišovat od tzv. nápravy ekologické újmy subsidiárním finančním plněním (§ 86 v nově navrhovaném znění odst.3), který je formou nápravy ztráty na životním prostředí v rámci tzv.ekologicko-právní odpovědnosti. Ustanovení prvního odstavce předpokládá oprávnění příslušného orgánu ochrany přírody v případě rozhodování o povolení výjimky či vydání souhlasu podle tohoto zákona nařídit povinnost úhrady ekologické újmy. Jedná se o správní uvážení, možnost orgánu státní správy rozhodnout, zda v daném případě hrozí situace, že např. povolením určitého zákonem zakázaného jednání (např.povolení výjimky ze základních ochranných podmínek zvláště chráněných území podle § 43) dojde ke vzniku ekologické újmy. Jedná se o podobnou konstrukci jako u odvodů za odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu či poplatků za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa podle zákona o lesích. Také tam jde o negativní ekonomické nástroje, které mají za cíl subjekt, v jehož zájmu se v daném případě rozhoduje, motivovat z hlediska co nejšetrnějšího jednání k životnímu prostředí. Primárním řešením by však mělo být prosté neudělení povolení, souhlasu či závazného stanoviska, pokud nejde o veřejný zájem převažující veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny. O výši úhrady za ekologickou újmu by měl rozhodovat ve správním řízení orgán ochrany přírody a toto rozhodnutí bude podkladem pro vybírání a vymáhání úhrady příslušným úřadem. To koresponduje se skutečností, že souhlasy, závazná stanoviska i povolení se podle zákona č.114/1992 Sb. vydávají rovněž ve správním řízení, pokud nejsou z režimu správního řízení vyňaty (§ 90 odst.1 zákona). Rozhodnutí bude podkladem pro vybírání úhrady a při jejím nezaplacení též podkladem pro její vymáhání příslušným finančním úřadem. Vybírání a vymáhání úhrady za ekologickou újmu vykonávají místně příslušné finanční úřady podle sídla jednotlivých odpovědných osob na základě podkladů vydaných orgánem ochrany přírody; přitom postupuje podle zákona o správě daní a poplatků. Způsob výpočtu výše úhrady za ekologickou újmu a další podrobnosti stanoví Ministerstvo životního prostředí v příloze vyhlášky k zákonu. Navrhuje se, aby orgán ochrany přírody vedl evidenci o vyměřených úhradách za ekologickou újmu. Jedná se o běžný právní institut známý i např. z vodního zákona. Úhrada za ekologickou újmu je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Může být pak použita na úhradu investičních i neinvestičních akcí ve prospěch ochrany životního prostředí. Zavedením úhrady za ekologickou újmu nejsou dotčeny ekonomické nástroje negativní stimulace podle zvláštních předpisů, zejména odvody za odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, resp. poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa.
402
K § 67c: Navrhuje se zavést nový právní institut autorizace k hodnocení biotopů. Jedná se o reakci na stávající § 67, podle kterého má hodnocení přírodních stanovišť provádět osoba schválená orgánem ochrany přírody s ohledem na její kvalifikační a jiné předpoklady. Podmínky autorizované osoby, vzhledem k tomu, že § 67 je speciální úprava k posuzování vlivů na ŽP podle zákona č. 100/2001 Sb., jsou analogické podle uvedeného zákona. Biologické hodnocení i hodnocení biotopů jsou obdobným hodnocením bioty hodnocených lokalit. K bodům 2. až 6.: Se zavedením nových nástrojů je nutné doplnit i kompetence jednotlivým výkonným orgánům ochrany přírody, kteří rozhodují v jednotlivých řízeních podle zákona č.114/1992 Sb. a kteří tudíž mají mít možnost zároveň rozhodnout o uložení povinnosti úhrady ekologické újmy. Jsou to pověřený obecní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, kraj, Správa NP nebo CHKO a MŽP. Zároveň se doplňuje Magistrátu Hl.m.Prahy, obecním úřadům obce s rozšířenou působností a ČIŽP možnost ukládat náhradní opatření podle § 67a.
K bodu 7.: Doplňuje se kompetence kontrolnímu orgánu ochrany přírody (ČIŽP). Zde jde pouze o oprávnění ČIŽP uložit finanční nápravu vzniklé ekologické újmy, nemůže mít kompetenci na uložení úhrady ekologické újmy jakožto ekonomického preventivního nástroje, neboť ČIŽP nemá v oblasti ochrany přírody decizní pravomoc.
K bodu 8.: Ve smyslu úpravy nápravy ekologické újmy podle § 27 zákona č.17/1992 Sb. byla upravena v § 86 zákona č.114/1992 Sb. odpovědnost za ztráty na životním prostředí. Dosavadní právní úprava stanoví, že kdo poškodí, zničí nebo nedovoleně změní části přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona, je povinen navrátit ji do původního stavu, pokud je to možné a účelné. O možnosti a podmínkách uvedení do původního stavu rozhoduje orgán ochrany přírody. Jestliže uvedení do původního stavu není možné a účelné, může orgán ochrany přírody uložit povinnému, aby provedl přiměřená náhradní opatření k nápravě. Jejich účelem je kompenzovat, byť jen z části, následky nedovoleného jednání. To zcela odpovídá systému nápravy ekologické újmy, tedy primárně uvedení do původního stavu a sekundárně kompenzace. Co dosud chybí je třetí forma nápravy ekologické újmy předpokládaná § 27 zákona č.17/1992 Sb. a sice finanční plnění. Toto se nyní navrhuje doplnit v novém odstavci 3 paragrafu 86. Jestliže není možný nebo z vážných důvodů účelný postup podle § 86 odst.2, rozhodne příslušný orgán ochrany přírody o povinnosti povinného uhradit ekologickou újmu v penězích. O výši úhrady za ekologickou újmu rozhoduje ve správním řízení orgán ochrany přírody a toto rozhodnutí je podkladem pro vybírání a vymáhání úhrady příslušným úřadem. Způsob výpočtu výše úhrady za ekologickou újmu stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Vybírání a vymáhání úhrady za ekologickou újmu vykonávají místně příslušné finanční úřady podle sídla jednotlivých odpovědných osob na základě podkladů vydaných orgánem ochrany přírody; přitom postupuje podle zákona o správě daní a poplatků. Úhrada za ekologickou újmu je příjmem Státního fondu životního prostředí
403
Navržené ustanovení již nepředstavuje ekonomický nástroj negativní stimulace jako v § 67b, nýbrž dotažení režimu odpovědnosti za ekologickou újmu do oné „třetí fáze režimu nápravy ekologické újmy“ – subsidiární formy nápravy, pokud není možná naturální restituce ani náhradní kompenzace.
K bodu 9.: Dosavadní odstavec 3 v § 86 se označuje jako odstavec 4. Vyjadřuje zásadu ekologickoprávní odpovědnosti, podle které uložením povinnosti uvedení do původního stavu či náhradního opatření není dotčena povinnost náhrady škody podle jiných právních předpisů ani možnost postihu za přestupek nebo protiprávní jednání či trestný čin. Navrhuje se doplnit že ani úhradou ekologické újmy není dotčena povinnost náhrady škody podle jiných právních předpisů ani možnost postihu za přestupek nebo protiprávní jednání či trestný čin.
K bodu 10. a 11.: V návaznosti na § 67a se doplňuje sankční ustanovení v podobě přestupků fyzických osob, resp. jiných správních deliktů právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání za nesplnění nařízených náhradních opatření k odstranění ekologické újmy. Jedná se o obdobu s § 67 odst.4 platného zákona, kde také nesplnění povinností lze sankcionovat. Sankce za neuhrazení ekologické újmy, resp. za nesplnění finančního plnění podle navrhovaného nového § 86 odst.3 se nenavrhují, neboť jejich neuhrazení je sankcionovatelné podle režimu zákona o správě daní a poplatků.
K bodu 12.: Důvodem tohoto ustanovení je skutečnost, že podle stávajícího § 90 odst.5 zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se některá řízení podle zákona č.114/1992 Sb., konkrétně podle § 8 povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les a § 12 souhlas k činnosti, která by mohla snížit krajinný ráz, v případech, kdy se to týká investičních záměrů podle zákona č.76/2002 Sb., o integrované prevenci, omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o integrované prevenci“) nevydávají samostatně v řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny, ale nahrazují se postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona č.76/2002 Sb., o integrované prevenci. Znamená to v podstatě, že příslušný správní úřad ochrany přírody nevydá povolení či souhlas v samostatném řízení, ale jen jako vyjádření podle § 8 a 9 zákona č.76/202 Sb., o integrované prevenci. To by ale podle navrhované konstrukce v § 67b navrhované novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny nemohly správní úřady ochrany přírody rozhodovat o případné úhradě ekologické újmy, neboť tuto možnost navrhujeme vázat právě na rozhodování o povoleních, souhlasech či závazných stanoviscích podle příslušných ustanovení zákona č.114/1992 Sb. ve správním řízení. Proto se navrhuje, aby v těch případech, kdy jde jen o vyjádření do integrovaného řízení o vydání integrovaného povolení (tj. kácení dřevin rostoucích mimo les, resp. činnost, která by mohla snížit krajinný ráz), mohl správní úřad ochrany přírody přesto mít možnost alespoň samostatně rozhodnout o úhradě ekologické újmy. Alternativou by bylo dát tuto kompetenci orgánu státní správy na úseku integrovaného řízení, ale to by se jednalo o nutnost pokusit se vyvolat novelizaci zákona č.76/2002 Sb., o integrované prevenci.
404
Odůvodnění části II. – změna zákona o ochraně zemědělského půdního fondu Podle zákona č.334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, se realizuje ochrana půdy mimo jiné prostřednictvím právního režimu ochrany kvality ZPF. V rámci ní zákon mimo jiné uvažuje se změnami kultur zemědělské a nezemědělské půdy podle § 2. Jedná se o změnu buď na návrh vlastníka, resp. osoby vykonávající vlastnické právo odvozeně (nájemce, podnájemce, vypůjčitel) nebo o změnu nařízenou orgánem ochrany ZPF z důvodu ochrany životního prostředí. Podle § 2 odst.1 lze uskutečnit na základě rozhodnutí vydaného v řízení o využití území podle § 32 odst.1 písm.b/ zákona č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, přeměnu nezemědělské půdy na půdu zemědělskou. Při této činnosti, typicky u nezemědělské půdy kategorie ostatní plocha na zemědělskou kulturu např.orná půda, může dojít k ekologické újmě (na tzv.ostatní ploše může často růst vzácnější flóra než na orné půdě. Nezanedbatelným aspektem je též změna či zánik přirozených biotopů zvláště chráněných živočichů, zejména při změně lesní půdy na zemědělskou. Podle § 2 odst.2 lze uskutečnit změnu louky nebo pastviny na ornou půdu jen na základě souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. V rámci této změny může dojít fakticky k poškození až zničení biotopů rostlin a rostlinných společenstev a v důsledku toho i sídel a biotopů zvláště chráněných živočichů. Tím dojde ke vzniku ekologické újmy. Z tohoto důvodu se navrhuje kompetence orgánu ZPF rozhodnout o úhradě ekologické újmy, ve smyslu navrhovaného § 67b zákona č.114/1992 Sb. Kompetentním orgánem pro rozhodování o vydání souhlasu je podle § 15 písm.a) zákona č.334/1992 Sb. obecní úřad obce s rozšířenou působností, resp. v Praze Magistrát Hl.m.Prahy. Proto se také jemu navrhuje působnost rozhodnout o úhradě ekologické újmy, a to jak v případě navrhované novelizace § 2 odst.1, tak i v § 2 odst.2. Konečně se v této souvislosti navrhuje vypustit v § 21 slova „§ 2 odst.2,“ neboť je potřeba rozhodování o souhlasu se změnou kultury podřídit správnímu řízení (což dosud není) aby se rozhodovalo ve správním řízení jak o změně kultury, tak o úhradě ekologické újmy.
Odůvodnění části III. – změna zákona č.17/1992 Sb., o životním prostředí: Podle § 10 zákona č.17/1992 Sb., o životním prostředí je ekologická újma ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti. Újma tak může vzniknout jak činností protiprávní, tak i činností jinak legální. Bohužel ovšem § 27 zákona č.17/1992 Sb. již počítá jen s protiprávním jednáním. Přitom jsou ale případy, kdy dojde ke vzniku ekologické újmy i v důsledku činnosti jinak legální. Může se jednat o dočasné či trvalé ztráty. V § 27 se navrhuje odstranit dosavadní odst.4, který zcela chybně směšuje režim veřejnoprávní ekologické ztráty na životním prostředí a soukromoprávní ekonomické ztráty na životním prostředí. V odborné teorii toto již bylo dávno přesvědčivě vyvráceno, viz např. Damohorský, M.: Právní odpovědnost za ztráty na životním prostředí. Nakladatelství Karolinum. Praha 1999.
Otázka vzniku ekologické újmy v lesích Lesní zákon č.289/1995 Sb. zná v § 21 právní úpravu újmy vzniklé poškozováním lesa činnostmi, při nichž právnické či fyzické osoby používají nebo produkují látky poškozující les
405
a les tím ohrozí nebo poškodí. Zároveň však mluví o újmě resp. škodě vzniklé určité osobě, zřejmě vlastníkovi lesa. V § 21 odst.4 je zmocnění k vydání vyhlášky o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Vyhláška vyšla pod č.55/1999 Sb. Zároveň však v §21 odst.2 je věta, že ustanovení o ekologické újmě podle zvláštních předpisů (odkaz na zákon č.17/1992 Sb., o životním prostředí) tím nejsou dotčena. Nejedná se tedy zřejmě v případě § 21 lesního zákona o ekologickou újmu. Je zde tedy prostor pro návrh na zavedení úhrady ekologické újmy. Řešení by bylo možné i přes novelizaci zákona č.114/1992 Sb., kde by se v § 4 odst.3 doplnily orgánům ochrany přírody při vydávání závazného stanoviska z hlediska zájmů ochrany přírody ke schválení lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov, k odlesňování a zalesňování pozemků nad 0,5 ha a k výstavbě lesních cest a svážnic a lesních melioračních systémů (tedy rozhodování tzv.dotčeného orgánu státní správy ochrany přírody podle zákona o ochraně přírody pro řízení podle lesního zákona) kompetence rozhodovat při tom i o úhradě ekologické újmy. Zákon nepožaduje závazné stanovisko orgánu ochrany přírody u pěstebních a těžebních zásahů v lesích prováděných v souladu s lesním hospodářským plánem (o lesních hospodářských osnovách se nezmiňuje vůbec) a při nahodilé těžbě. Je tedy otázka zda i v takových případech nezavést alespoň možnost úhrady ekologické újmy. Jiné řešení by bylo toto vůbec neupravovat a vycházet z úpravy navrhovaného § 67b, kdy by se možnost úhrady ekologické újmy řešila při řízení o vydání závazného stanoviska k zásahu do významného krajinného prvku podle § 4 odst.2 zákona č.114/1992 Sb. Připomínám, že podle § 3 písm.b) zákona č.114/1992 Sb. jsou významným krajinným prvkem ex lege všechny lesy. Otázku zavedení úhrady ekologické újmy (vedle stávajících poplatků za odnětí lesní půdy) je možné zvážit i u odnímání lesní půdy podle § 13 resp.16 lesního zákona. Pokud jde o finanční plnění jako subsidiární alternativa nápravy již způsobené ekologické újmy na lesích (tj.nikoliv ekonomický nástroj, ale sankční nástroj), ta je již řešena v rámci návrhu na nový odst.3 § 86 zákona č.114/1992 Sb. (viz výše).
Poznámka závěrem: Tento legislativní návrh přihlíží k textu zákona č.114/1992 Sb., zákona č.334/1992 Sb., zákona č.17/1992 Sb. a zákona č.289/1995 Sb. ve znění platném k 24.11.2003.
406
7.2 Návrh věcného obsahu vyhlášky k hodnocení přírodních stanovišť Původní návrh vyhlášky obsažený ve výstupu tohoto projektu za rok 2001 byl zpracován především pro využití v NATUŘE 2000. Úprava navrhovaná v této kapitole se týká rozšíření předmětu hodnocení a oceňování i na přírodě vzdálené a přírodě cizí biotopy.
VYHLÁŠKA ministerstva životního prostředí České republiky ze dne …………, kterou se provádějí některá ustanovení zákona české národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Ministerstvo životního prostředí České republiky stanoví podle § 67, 67a, 67b zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"):
§1 Hodnocení přírodních stanovišť (1) Hodnocení přírodních stanovišť (dále jen ”hodnocení”) se provádí za účelem jejich ochrany a zajištění biologické rozmanitosti. Pořizuje jej orgán státní správy ochrany přírody a krajiny a je odborným podkladem pro jeho rozhodování. (2) Hodnocení má dva významové stupně, a to hodnocení a) biologické a ekonomické, tj. peněžní oceňování přírodních stanovišť. b) (3) Biologické hodnocení se skládá ze dvou následných kroků. Prvním je multikriteriální hodnocení typů přírodních stanovišť a provádí se zpracováním tabelárních přehledů, které jsou přílohou č. 1 této vyhlášky (pozn.:podklad pro přílohu viz kap. 6). Druhým krokem je multikriteriální hodnocení konkrétních stanovišť na konkrétním místě, které je popsáno v příloze č. 2 této vyhlášky (pozn.:podklad pro přílohu viz kap. 6). (4) Ekonomické hodnocení je převedením bodové hodnoty biologického hodnocení na peněžní jednotky a využívá se mj. pro stanovení ekologické újmy. Peněžní hodnotu bodu stanovuje a zveřejňuje MŽP na základě průměrných nákladů na obnovu přírodních stanovišť. Způsob výpočtu je uveden v příloze č. 3 (pozn.: podklad pro přílohu viz kap. 6). (5) Hodnocení se provádí formou písemného posudku. (6) Hodnocení provádí příslušný orgán ochrany přírody a krajiny, případně může provedení hodnocení zajistit smluvně u právnických či fyzických osob, pokud mají pro tuto činnost oprávnění podle zákona č. 114/1992 Sb. (7) Náklady na hodnocení hradí ten, v jehož zájmu je hodnocení prováděno.
407
(8) Hodnocení podle odst.1 až 6 metodicky řídí MŽP a to včetně aktualizace bodové hodnoty v časových intervalech 5-10 let.
§2 Vymezení pojmů Přírodní stanoviště: rozumí se jím biotop, definovaný v § 3, písm. i) zákona č. 114/1992 Sb. Biologická rozmanitost: odkaz na vyhlášení Úmluvy o biodiverzitě ve sb. zákonů (č. 134/1999 Sb.). Obnova přírodního stanoviště je proces biotechnických zásahů směřující k uvedení narušeného nebo zničeného biotopu do výchozího nebo stanoveného stavu.
7.3 Souvislosti zavedení nového ekonomického nástroje v oblasti ochrany přírody V rámci projektu byl rozpracován seznam bodových a peněžních hodnot typů biotopů mimo jiné i pro stanovení nového ekonomického nástroje - úhrady ekologické újmy (obecněji úhrady za zásahy do území). Úhrady ekologické újmy budou představovat zcela nový ekonomický nástroj, jehož zavedení bude třeba podrobně diskutovat ve všech jeho aspektech. V této kapitole jsou proto popsány základní principy tohoto nástroje včetně dalších otázek, které je třeba řešit v rámci jeho přípravy. Pro lepší orientaci byly jednotlivé body rozděleny podle věcného charakteru do pěti oblastí: • základní principy platby, • ekonomická stránka, • administrativní stránka, • politická stránka, • další principy. Podle tohoto rozdělení jsou v každé kapitole uvedeny konkrétní problémové okruhy, které jsou stručně uvedeny v obecné rovině a návazně podrobněji specifikovány pro účely zavedení nové platby za zásahy do přírody a krajiny.
Základní principy platby a) stanovení (věcné vymezení) základního problému, který je třeba řešit Obecně: Ekonomickým nástrojem by měly být řešeny rozhodující problémy životního prostředí, které jsou definovány a zakotveny v základních dokumentech národních i implementujících legislativu EU (Státní politika životního prostředí, Aproximační strategie, seznamy priorit, apod.). Toto je jedna ze základních podmínek pro zavedení nových nástrojů, případně zachování nebo výraznější úpravy nástrojů dosavadních. Výrazně to podpoří prosazení nástroje a na druhé straně zredukuje použití ekonomických nástrojů pouze na nejvýznamnější problémy.
408
Konkrétně: Ze zprávy OSN vyplývá, že za posledních sto let lidstvo zničilo polovinu světových mokřadů a pralesů, zpevňováním zemského povrchu dochází k vytlačování vody z kontinentů (urychlenému odtoku) a následně k rozpadu přirozených vodních cyklů, což společně s rostoucími emisemi skleníkových plynů se projevuje v rostoucí nestabilitě počasí a v dramatickém poklesu životodárných ekologických funkcí životního prostředí. Tyto negativní trendy se projevují prakticky ve všech tržních ekonomikách a nejinak je tomu i v České republice. K těmto dramatickým změnám dochází proto, že lidé dosud užívají a ničí životodárné funkce přírody zdarma. Původci významných negativních externalit dosud s úspěchem přenášejí externí škody (ekologickou újmu) způsobované svými činnostmi bezplatně na celou společnost, která následně prostřednictvím vynakládání peněz daňových poplatníků investuje významné prostředky do obnovy přírody a krajiny. Nezahrnováním těchto v současnosti nejvýznamnějších negativních externalit do nákladů těch, kteří přeměňují přírodní území na prostředek vlastního ekonomického prospěchu, dochází k významnému poklesu biodiverzity, která je předpokladem přežití budoucích lidských generací. Proto ekologicky nejuvědomělejší země již přistoupily k tomu, aby újma na životním prostředí (na přírodě a krajině) byla spjata s povinností její kompenzace a to buď formou náhradních opatření ke zlepšení kvality přírody a krajiny nebo formou plateb za zásahy do území. V České republice je problém škod na životním prostředí zakotven v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, kde je v § 10 definována „ekologická újma“ jako „ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti“. Podle ustanovení § 27, odst. 1 citovaného zákona pak „každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění); není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích. Souběh těchto náhrad se nevylučuje. Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti stanoví zvláštní předpis“. Tento zvláštní předpis dosud vydán nebyl (výjimku tvoří zakotvení ekologické újmy v lesním zákoně a zejména v podobě ztrát funkcí lesů v novém Metodickém pokynu MŽP pro výpočet ekologické újmy na funkcích lesa) a proto jeho právní úprava není dosud aplikována. Nicméně v letošním roce je připravován návrh právního zakotvení ekologické újmy prostřednictvím upravené metody peněžního hodnocení biotopů (viz usnesení vlády ČR č. 207/2002), který by měl být do konce letošního roku předložen k projednání vládě České republiky.
b) rozhodnutí řešit věcný problém ekonomickým nástrojem Obecně: V návaznosti na bod a) je třeba rozhodnout o tom, zda je účelnější řešit daný problém ekonomickou motivací či jiným nástrojem (např. administrativním). Řešení prostřednictvím ekonomické motivace je ekonomicky výhodnější a dává především možnost operativní volby časového, finančního či věcného řešení a může rovněž vytvářet finanční zdroje pro podporu žádoucích opatření a zlepšení současného stavu. Na druhé straně však nelze ekonomickým nástrojem řešit všechny problémy, neboť existují i určité bariéry pro jejich aplikaci (např. nemožnost zpoplatnit určité nežádoucí aktivity). Přístupy k této problematice zatím nejsou upraveny v obecné rovině pro všechny nástroje (např. obecně akceptovanou metodikou). U
409
konkrétního návrhu nástroje je proto třeba uvést a případně i doložit, že výhody ekonomického nástroje jednoznačně převažují nad jiným řešením.
Konkrétně: Ochrana přírody a krajiny je v ČR, podobně jako v mnoha jiných tržních ekonomikách, dosud zabezpečována převážně administrativním způsobem (command-and-control). Obecná ochrana přírody a ochrana krajiny na území celé republiky je však obtížně administrativně zajistitelná. Jako účelné k posílení obecné administrativní ochrany se zde proto doporučuje zavést nový ekonomický nástroj – úhrady ekologické újmy náhradními opatřeními či platbou za zásahy do území.
c) stanovení konkrétního předmětu, který má být nástrojem řešen Obecně: Musí být přesně a jednoznačně stanoven předmět ekonomického nástroje. Jedná se například o stanovení konkrétních zpoplatněných škodlivin, surovin nebo výrobků, jednotku množství, jednotku plochy, apod.
Konkrétně: Zpoplatněna bude jednotka plochy (m2). Úhrada se bude vztahovat na všechny legální (např. stavební akce se schváleným stavebním povolením) i nelegální činnosti a zásahy do území, při nichž dochází k úbytku bodové ekologické hodnoty dotčeného území. Nevztahuje se na běžné hospodaření na zemědělské půdě a pozemcích určených k plnění funkcí lesa, pokud je prováděno v souladu s příslušnými právními předpisy.
d) stanovení povinného subjektu Obecně: Musí být přesně a jednoznačně stanoven subjekt, vůči němuž bude ekonomický nástroj uplatněn - tzn. potencionální poplatník. Zde je třeba brát v úvahu snahu o minimální administrativní náročnost (tu lze dosáhnout například redukcí potencionálních plátců na co nejnižší počet využitím systému nepřímých plateb/daní, kdy plátce může přenášet tuto povinnost na další subjekty).
Konkrétně: V duchu pravidla „znečišťovatel platí“ je povinnou osobou fyzická či právnická osoba, v jejímž zájmu ekologická újma vzniká (v případě legální činnosti) nebo která zásah provedla a ekologickou újmu způsobila (v případě nelegální činnosti).
e) specifikace výjimek Obecně: U ekonomických nástrojů existuje možnost udělení výjimek (např. z placení poplatků). Měly by proto být posouzeny všechny potenciální důvody pro jejich udělení (mohou být např. věcné, z hlediska charakteru poplatníka, apod.). Jako určitou formu výjimky je možné považovat i spodní hranici vypočítané výše platby, od které bude předepisována a vybírána (s ohledem na snížení administrativní náročnosti).
410
Konkrétně: Konkrétní výjimky se nenavrhují. V úvahu by mohly přicházet výjimky z důvodů sociálních, např. v případě staveb malých rodinných domků. Za výjimku lze rovněž považovat nezpoplatnění běžného hospodaření na zemědělské půdě a pozemcích určených k plnění funkcí lesa, pokud je prováděno v souladu s příslušnými právními předpisy. V případě časově omezených zásahů bude možné, aby povinná osoba uhrazovala každoroční ekologickou újmu ve výši jedné třicetiny trvalé ekologické újmy.
f) možnost věcné kontroly Obecně: Musí být zajištěna možnost věcné (odborné) kontroly - tj. předmětu, množství, subjektu, apod.,. K tomu musí být stanoven orgán zajišťující pravidelně a objektivně tuto činnost včetně vymezení jeho příslušných kompetencí a práva uplatnění možných postihů. Bez tohoto opatření by byl ekonomický nástroj pouze na úrovni sice závazného, ale nekontrolovatelného opatření.
Konkrétně: Kontrolní funkci a dohled nad skutečným splněním náhrady ekologické újmy bude mít ČIŽP např. i při využití procesů posuzování vlivů na ŽP (zákon č. 100/2001 Sb., EIA).
Ekonomická stránka a) základní funkce nástroje Obecně: Musí být stanoven základní princip a funkce ekonomického nástroje - tedy to, co se má jeho zavedením řešit. Může se jednat například o ekonomickou motivaci k určitému žádoucímu chování, ekonomický postih za nesplnění stanoveného opatření, finanční kompenzaci negativních dopadů, apod. Z toho vyplyne i přístup ke konstrukci jeho sazeb a další jeho aspekty.
Konkrétně: Základním účelem zaváděné platby je přenést odpovědnost za udržování kvality životního prostředí z celé společnosti na konkrétní povinné osoby, které ekologickou újmu působí. Podle platného právního řádu jednotlivé osoby mohou dosud bez náhrady působit ekologickou újmu, která je následně odstraňována pomocí prostředků z veřejných rozpočtů, čili z peněz daňových poplatníků. V rámci rostoucího deficitu veřejných financí a současných reforem veřejných financí je proto tento návrh úhrady ekologické újmy zcela v souladu s reformními záměry, protože umožní výrazné úspory v dosavadních výdajích na ochranu přírody a krajiny tím, že je přenese z daňových poplatníků přímo na povinné osoby, které ekologickou újmu konkrétně působí. Prostředky veřejných rozpočtů v kapitole ochrany přírody a krajiny tak mohou být zaměřeny jen na akce s výrazným přínosem ekologické hodnoty, které zlepšují kvalitu životního prostředí.
411
b) způsob kalkulace sazeb Obecně: Konstrukce a propočet sazeb musí odpovídat základní funkci nástroje (viz předchozí bod a). Současně však musí být i na zdůvodnitelné úrovni a musí být řádně doložena.
Konkrétně: Společenské zdůvodnění výše sazby jednoho bodu ekologické hodnoty vychází z víceleté analýzy skutečných průměrných výdajů na renaturalizaci přírodě blízkých biotopů. Konkrétně jde o rozbor nákladů a přínosů u cca 140 konkrétních projektů v programu péče o krajinu a programu revitalizace říčních systémů, realizovaných v období několika posledních let. Na základě rozboru tohoto velmi reprezentativního vzorku projektů, pokrývajících všechny základní druhy akcí financovaných v rámci hlavních krajinotvorných programů, byla odvozena průměrná hodnota nákladů nutných na dosažení přírůstku jednoho bodu ekologické hodnoty území. Tím, že je sazba jednoho bodu ekologické hodnoty stanovena na základě široké analýzy reálných přímých společenských nákladů, je možné ji zakotvit na období nejbližších 5-10 let a po té provést aktualizaci průměrných nákladů jednoho bodu, aby hodnota byla aktualizována v souladu se změnou konkrétních podmínek.
c) konkrétní výše sazeb Obecně: V návaznosti na předchozí bod je třeba stanovit konkrétní sazby (tzv.základní), které bude třeba platit za určitou jednotku. Tyto sazby pak budou součástí legislativní úpravy.
Konkrétně: Průměrná hodnota nákladů nutných na dosažení přírůstku jednoho bodu ekologické hodnoty území byla určena v podmínkách České republiky ve výši cca 12,36 Kč za jeden bod. Tím je zároveň vyjádřena reálná výše nákladů, které je nutné v současných podmínkách české ekonomiky vynakládat na zlepšování přírody a krajiny. Tato výše představuje aktuální sazbu platby za 1 bod vnitřní hodnoty biotopu.
d) kriteria pro zvyšování či snižování sazeb Obecně: U úhrad je možné posoudit možnost jejich zvyšování či snižování nad rámec tzv. základních sazeb. Tímto způsobem lze postihnout další aspekty a charakteristiky, které nebylo možné zohlednit v rámci základních sazeb poplatku. Současně je možné řešit, na jaké úrovni bude o těchto úpravách rozhodováno.
Konkrétně: Kladná či záporná korekce výše úhrad bude prováděna výpočtem na základě individuálního hodnocení konkrétního biotopu na konkrétním místě podle vyhlášky (metodiky) vydané MŽP.
412
e) celková výše úhrad Obecně: Celková výše placených a vybraných úhrad by měla být alespoň rámcově odhadnutelná pro posuzování dalších aspektů tohoto nástroje. K tomu je možné využít navrhované sazby (viz předchozí body) a podklady předmětu zpoplatnění (tzn. výši znečištění, záborů, atd. za poslední roky a odhady pro další období).
Konkrétně: Budou-li zábory území pro ekonomické aktivity vykazovat zhruba stejnou intenzitu jako v 90. letech, potom celková výše náhradních opatření a úhrad může dosahovat ročně částek ve výši několika miliard korun. Konkrétní částka byla vypočtena podle ploch záborů jednotlivých kategorií zemědělské a lesní půdy a odhadovaného vzrůstu zastavěné plochy v letech 20002002 a představuje ročně cca 8-9 mld.Kč. Pro celkovou výši úhrad bude určující, jaký podíl náhradních opatření povinné osoby zabezpečí vlastními opatřeními, protože v souladu se zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, budou peněžní úhrady placeny pouze v případech, kdy povinné osoby nebudou moci učinit náhradní opatření.
f) zohlednění míry inflace Obecně: Úhrady založené na určitém principu (poplatky, pokuty, apod.) by měly být upravovány v souladu s mírou inflace tak, aby jejich dopady byly stále v požadované výši a intenzitě. Bez průběžných úprav budou tyto dopady postupně snižovány a působení úhrad bude tak postupně ztrácet svůj efekt.
Konkrétně: Předpokládá se zohlednění míry inflace formou změny sazeb v časovém horizontu cca 5-10 let.
g) způsob úhrady z hlediska poplatníka Obecně: Z hlediska poplatníka je významné, zda bude mít možnost danou úhradu zahrnout do svých nákladů pro účely daně z příjmů či nikoliv. Toto rozhodnutí by mělo vycházet z charakteru dané úhrady a případný požadavek na charakter nákladové položky je pak třeba uplatnit ze strany gestora u ministerstva financí jako změnu zákona o daních z příjmů, a to jako doplnění položek nákladů, které jsou uznatelné pro účely daně z příjmů. Zde je nutné posoudit i problém poplatníků s nízkou rentabilitou, kterým by platby způsobily ztrátové hospodářské výsledky (viz rovněž následující bod h).
Konkrétně: Předpokládá se, že povinná osoba bude moci v případě legálních činností započíst úhradu ekologické újmy do svých nákladů pro účely placení daně z příjmu. V tomto směru bude u ministerstva financí uplatněn návrh na změnu zákona o daních z příjmů.
413
h) ekonomické dopady poplatků Obecně: Při zavádění nástroje musí být známy předpokládané ekonomické dopady, a to jak z hlediska makrosféry (dopady na makroekonomiku, státní rozpočet, apod.), tak i mikrosféry a případně i do spotřebitelských cen. Tyto dopady je třeba kvantifikovat a analyzovat, a to mimo jiné jako jednu z podmínek pro jejich projednávání v rámci připomínkových řízení.
Konkrétně: Zvoleným metodickým postupem je dosaženo sociálně spravedlivého řešení, protože subjekty působící ekologickou újmu jsou povinny ji hradit ve výši, která odpovídá v současné době obvyklým průměrným společenským nákladům. Tento metodický přístup je spravedlivější než jiné metodické přístupy. Např. na Slovensku byly za základ pro stanovení hodnoty jednoho bodu použity náklady ušlé příležitosti ve formě průměrné ceny stavebních pozemků. Takový přístup vede k hodnotě bodu, která je několikanásobně vyšší než v ČR, ve svém důsledku však může (v případě, že reálné společenské náklady na udržování a zlepšování přírody a krajiny jsou nižší než průměrné ceny stavebních pozemků) snižovat konkurenceschopnost ekonomických projektů. Pokud se jedná o dopad navrhovaného systému úhrad ekologické újmy na státní rozpočet, bude jednoznačně kladný, neboť povede ke snížení nároků na výdaje na ochranu přírody a krajiny.
ch) využití výnosu Obecně: V případě, že ekonomický nástroj představuje určitou platební povinnost, je třeba řešit i rozpočtové určení jeho finančního výnosu. V úvahu zde přichází například státní rozpočet, rozpočty územních samosprávných celků, státní fondy, případně podíly na výnosu, atd.). Současně je třeba řešit i využití tohoto výnosu. Tato oblast by měla být řešena v souladu s funkcí či principem daného nástroje a rovněž i s principy finanční politiky.
Konkrétně: Úhrady ekologické újmy placené v penězích budou příjmem Státního fondu životního prostředí. Tento postup je v souladu s zákonem o SFŽP i v souladu s principem a funkcí platby. Výnosy úhrad budou účelově vázány na zvýšení kvality přírodního prostředí.
Administrativní stránka a) způsob vyhlášení nástroje Obecně: Naprostá většina nástrojů je vyhlašována zákonem. Jedná se nejen o nástroje negativní stimulace (kde tato povinnost vyplývá z listiny základních lidských práv a svobod), ale i o nástroje pozitivní stimulace, které jsou rovněž obecně legislativně zakotveny (např. Státní fond životního prostředí, státní rozpočet, apod.).
414
Konkrétně: Pro zavedení nové úhrady bude připravena nová legislativní úprava, která bude navržena jako novela zákona o ochraně přírody a krajiny a souvisejících zákonů z oblasti ochrany životního prostředí.
b) uložení povinnosti ve vztahu k nástroji Obecně: V případě, že se jedná o nástroj negativní stimulace, musí být rozhodnuto o tom, jakým způsobem bude danému subjektu uložena povinnost platit (např. rozhodnutím orgánu státní správy, apod.).
Konkrétně: Systém úhrad bude postaven tak, že osoba, která hodlá zasáhnout do území, bude mít v rámci povolovacího řízení povinnost vypočíst pomocí jednoduché metodické tabulky očekávanou ekologickou újmu a předložit ji spolu s návrhem náhradních opatření a kompenzačních plateb orgánu ochrany přírody ke schválení. V případě trvalé ekologické újmy (podobně jako v Hesensku by hranicí trvalosti mohla být doba 30 let jakožto období jedné generace) bude mít povinná osoba povinnost provést náhradní opatření v nejbližších letech (souběžně s realizací ekonomického projektu) případně povinnost zaplatit úhradu v penězích před započetím realizace ekonomického projektu. V případě ekologické újmy z nelegální činnosti pak mohou orgány veřejné správy nařídit zpracování znaleckého posudku, ve kterém může být provedeno detailnější vyhodnocení újmy z hlediska nejen vlastního biotopu, ale i konkrétních rostlinných a živočišných druhů. Náklady na zhotovení posudku nese zjištěný viník. Orgán ochrany přírody na základě podkladů zpracovaných budoucím poplatníkem vydá rozhodnutí o platbě v rámci správního řízení.
c) správa nástroje (plateb) Obecně: Musí být zajištěna tzv. správa nástroje (úhrad), tj. agenda týkající se toku peněz (jejich výběr, kontrola úhrady, urgence, vymáhání, atd.). Tato agenda musí být zajišťována orgánem s příslušnými kompetencemi a vybavením.
Konkrétně: Výběr a vymáhání úhrad ekologické újmy bude zabezpečen, podobně jako v případě jiných plateb v ochraně životního prostředí, prostřednictvím finančních úřadů.
d) stanovení názvu nástroje (platby) Obecně: Název nástroje by měl být stanovený tak, aby jednoznačně vystihoval jeho charakter.
Konkrétně: Nástroj je nazván „úhrada ekologické újmy“, a to v souladu s § 10 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, který stanoví definici ekologické újmy.
415
Politické a ekonomické aspekty a) politické klima Obecně: Přijetí či odmítnutí nového nástroje závisí do značné míry i na politickém klimatu a rozhodování o něm v daném období a je třeba brát v úvahu i toto hledisko. Znamená to, že přípravu a úspěšné zavedení nástroje je třeba posuzovat i z tohoto pohledu.
Konkrétně: Zavedení systému úhrad ekologické újmy je v souladu s Listinou základních práv a svobod (zejména článkem 35 LZPS č.2/1993 Sb.). Je zcela v souladu i se současnými reformními opatřeními české vlády, se zásadami trvale udržitelného rozvoje a s principem „znečišťovatel platí“. Převádí odpovědnost z celé společnosti na přímé původce ekologické újmy.
b) ekonomické klima Obecně: Konkrétní nástroj musí být zaváděn či upravován vždy pouze v souladu s existujícími ekonomickými podmínkami a s ekonomickou politikou. Nelze tedy např. zavádět tržní nástroje v nerozvinutém tržním prostředí, apod.
Konkrétně: Předpokládáme, že v současném období příprav reformy veřejných financí bude mít MŽP jako navrhovatel systému úhrad za ekologickou újmu vhodné ekonomické klima pro zavedení tohoto systému.
c) sociální klima Obecně: V rámci přípravy nového nástroje je třeba přijímat úpravy i s přihlédnutím k sociálnímu klimatu a sociální politice v daném čase. Především je třeba brát v úvahu možné sociální dopady a vazby.
Konkrétně: Zavedení systému přispěje ke zlepšení sociálního klimatu, protože přinese snížení nároků na prostředky veřejných rozpočtů. Bude mít minimální dopady na sociálně slabší skupiny obyvatel. Dopady ze zavedení systému úhrad ekologické újmy budou průběžně vyhodnocovány a počítá se střednědobou aktualizací zejména průměrné hodnoty bodu, ale i s aktualizací systému bodových hodnot biotopů.
d) presentace nástroje a odborné zázemí Obecně: Pro úspěšné prosazení a zavedení nového nástroje je třeba zajistit i jeho maximální "propagaci" a presentaci. Jedná se zejména o vlastní aparát navrhovatele (většinou ministerstva životního prostředí), který by měl pro nástroj vytvářet příznivé podmínky a při jeho zavádění by měl vystupovat jednotně a dohodnuté principy již dále nezpochybňovat.
416
Aparát navrhovatele by pak měl jednotně presentovat návrh i ve vztahu k jiným resortům, parlamentu, vládě, krajům, obcím i veřejnosti.
Konkrétně: Presentace možné aplikace nového ekonomické nástroje v ochraně přírody a krajiny je prováděna v současné době především v rámci dokončovaného projektu „Porovnání přístupů v oceňování vybraných částí přírody v ČR a EU s cílem sjednotit tento přístup“. V dalším období bude třeba rozhodnout na úrovni MŽP, kdo a jakým způsobem bude zajišťovat tuto presentační kampaň (především ve vztahu k jiným resortům a dotčeným subjektům).
Další principy a) jednoduchost nástroje Obecně: Nástroj musí být co nejjednodušší, aby bylo možno zajistit jeho jednoznačné a jasné vyhlášení, uplatňování, kontrolu, atd.
Konkrétně: Návrh představuje v potřebné objektivitě nejjednodušší variantu zpoplatnění negativních zásahů do území. V etapě dopracování návrhu do podoby zákona bude jednoduchost nástroje posuzována jako jedno z hlavních kriterií.
b) vazba na další ekonomické nástroje Obecně: Musí být posouzeny všechny případné vazby daného nástroje na jiné nástroje, a to zejména nástroje podobného charakteru. V této souvislosti musí být jednoznačně stanoveny jejich rozdíly a specifické funkce, aby nedocházelo k záměnám, duplicitám, či jiným problémům.
Konkrétně: V rámci dopracování legislativní úpravy bude třeba podrobně posoudit možné duplicity, a to zejména ve vazbě na: - odvody za odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (zákona č.334/92 Sb.), - poplatek za odnětí podle zákona č. 289/95 Sb., o lesích, - úhrady podle zákona č.44/88 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, - pokuty zejména podle zákona č.114/92 Sb., 334/92 Sb., 289/95 Sb., 44/88 Sb., 50/76 Sb., - náhrady škod uplatňované podle právních předpisů z oblasti soukromého práva (např. občanský zákoník, obchodní zákoník).
c) sjednocení společných prvků Obecně: U nástrojů podobného charakteru by měla být zajištěna jejich jednotnost. Jedná se například o maximální sjednocení všech aspektů poplatků za znečišťování nebo využívání přírody v obdobných oblastech, stejný způsob správy plateb, atd.
417
Konkrétně: V rámci možností byly v návrhu akceptovány požadavky na jeho sjednocení s existujícími platbami v životním prostředí.
d) decentralizace plateb Obecně: U všech ekonomických nástrojů je možné posoudit možnosti jejich decentralizace, tzn. přenesení určitých kompetencí či využití výnosů na kraje či obce. Tato decentralizace může být úplná nebo částečná. Hlavním cílem by měla být vyšší efektivnost nástroje, dosažená především možností vyššího zohledněním regionálních či místních specifik.
Konkrétně: Návrh neuvažuje s decentralizací plateb, tzn. že na celém území ČR budou aplikovány jednotné sazby.
e) vyjasnění teoretických přístupů Obecně: U některých nástrojů dosud neexistuje jednotný názor odborné veřejnosti na přístupy k jejich uplatnění. Obtížně se pak může zajišťovat jejich praktická realizace. Jedná se například o zpoplatnění přírodních zdrojů, environmentální pojištění, apod.
Konkrétně: Teoretické přístupy k této platbě jsou popsány v předchozích bodech.
f) koordinace nástrojů se zeměmi EU Obecně: Připravované i upravované nástroje by již neměly být v rozporu s nástroji uplatňovanými v zemích EU. Musí být proto průběžně zajišťováno jejich porovnávání a koordinace s nástroji a doporučeními EU.
Konkrétně: Pro přípravu nového nástroje byly využity praktické zkušenosti z některých zemí EU zejména tzv. hesenská metoda, která byla v r. 2000 doporučena Bílou knihou EU o zodpovědnosi za škody na životním prostředí (COM/2000/66final) k aplikaci v členských zemích EU. Jeho zavedení není v rozporu s nástroji využívanými v zemích EU.
g) vytváření nástrojů jako uceleného systému Obecně: Při návrzích na nové nástroje je třeba vycházet z toho, že by se měly stát součástí uceleného systému ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Postupně by proto měly být vytvářeny tak, aby komplexně postihovaly nejvýznamnější problémy životního prostředí s využitím nejúčinnějších forem ekonomické stimulace.
418
Konkrétně: Návrh nového ekonomického nástroje pokrývá dosud nedostatečně řešenou oblast ochrany přírody a krajiny. Stane se tak součástí systému nástrojů ochrany životního prostředí.
419
8. Závěrečná shrnutí a doporučení Charakteristickým rysem řešení tohoto projektu byla mnohostranná interdisciplinární spolupráce několika desítek odborníků z oblasti přírodních a společenských věd, která byla nezbytná pro zvládnutí zadaného úkolu.
8.1. Shrnutí Metoda oceňování byla zvolena na základě analýzy teoretických přístupů k ekonomickému oceňování přírody a popisu základních metod tohoto oceňování. Zde byly posouzeny jak všechny teoretické metody, tak i praktické zkušenosti ze zahraničí i z ČR. Zvolená metoda byla vybrána mimo jiné proto, že problematiku oceňování rozděluje na objektivizovatelnou část (bodové hodnocení biotopů) a na část „společenské dohody“ (stanovení peněžní hodnoty bodu). Rozpracovaná metoda také byla v roce 2000 doporučena k aplikaci v členských zemích Evropské unie Bílou knihou EU o odpovědnosti za škody na životním prostředí (COM/2000/66final). Výchozím předpokladem pro celou metodiku je znalost hodnoty a stavu všech typů biotopů na území ČR. Základem pro vypracování metodiky byl Katalog biotopů ČR pro mapování přírodních stanovišť NATURA 2000, první výsledky tohoto mapování a vlastní soupis přírodě vzdálených až cizích typů biotopů (celkem 53), které byly popsány především na základě charakteru vegetace. K sestavení subsystému antropogenních typů biotopů byly zpracovány „degradační a regradační řady“, které mj. vyjadřují podobu různých stádií přeměny nebo poškozování přírodních biotopů a naopak. Nově byly popsány vodní biotopy (5), které jsou v Katalogu rozlišeny pouze podle vegetace a zcela nově byly popsány vodní biotopy (8), rozlišitelné pouze podle fauny a fyzikálně-chemických vlastností. K celkovému takto sestavenému souboru typů biotopů byly zcela nově vypracovány seznamy vybraných indikačních druhů živočichů (motýli, broučí čeledi střevlíkovití, nosatcovití a mandelinkovití, obojživelníci, ptáci). Všechny typy biotopů (celkem 192) byly verbálně popsány a ohodnoceny podle předem zpracovaných kritérií, vycházejících z hesenské metody (fylogenetická zralost, přirozenost, diverzita struktur, diverzita druhů, vzácnost typu biotopu, vzácnost přírodních druhů typu biotopu, citlivost a ohroženost). Parciální hodnoty byly uspořádány tabelárně a podle formalizovaného matematického vzorce převzatého z hesenské metody propočtena celková bodová hodnota každého z typů biotopů. Pro posouzení konkrétního biotopu na konkrétním místě byl vypracován systém zpřesňujících kritérií (ontogenetická zralost, přirozenost, četnost přírodních druhů, četnost chráněných a ohrožených druhů, integrita), pro které byl vypracován seznam vybraných vzácných (červených) druhů rostlin a seznam minimálních rozloh přírodních typů biotopů, které ještě zajišťují možnou spontánní nebo řízenou obnovu. Pro výpočet ekologické újmy bylo rovněž zpracováno další pomocné kritérium „odhad doby pro úplnou obnovu poškozených nebo zničených přírodních typů biotopů“. Ke společenskému ocenění vnitřní biologické hodnoty biotopů byla využita analýza skutečných společenských nákladů na revitalizační projekty v programech péče o krajinu a RŘS. Výsledná peněžní hodnota bodu (12,36 Kč) byla odvozena z vyhodnocení cca 140 revitalizačních projektů o celkovém objemu cca 600 mil. Kč.
420
8.2. Možnosti využití výsledků řešení Řešený projekt, zabývající se ekonomickým hodnocením kvality životního prostředí, je třeba považovat za významný úkol a využití jeho výsledků bude možné v celé řadě oblastí. Hlavním výsledkem řešení projektu je zpracování podkladu pro praktickou aplikaci náhrady za ekologickou újmu. Základním účelem této náhrady je přenést odpovědnost i náklady za snižování kvality životního prostředí z celé společnosti na konkrétní povinné osoby, které ekologickou újmu působí. Přitom je kladen důraz na nápravu v místě, či náhradní opatření v blízkém okolí před přímou peněžní platbou, která se použije v případě, že je toto opatření nemožné nebo neúčelné. Zvoleným postupem lze dosáhnout sociálně spravedlivého řešení, protože subjekty působící ekologickou újmu budou povinny ji hradit ve výši, která odpovídá v současné době obvyklým přímým společenským nákladům. Tento metodický přístup je spravedlivější než jiné metodické přístupy. V duchu pravidla „znečišťovatel platí“ je povinnou osobou fyzická či právnická osoba, v jejímž zájmu ekologická újma vzniká (v případě legální činnosti) nebo která zásah provedla a ekologickou újmu způsobila (v případě nelegální činnosti). Vedle výpočtu ekologické újmy je metoda použitelná také pro vyhodnocování ekonomické efektivnosti vkladů do revitalizačních opatření. Již v průběhu řešení projektu se při analýze již uskutečněných revitalizačních projektů ukázalo, že v některých případech vynaložené náklady přinášejí výrazně menší ekologický efekt než je vypočítaná hodnota bodu. U některých projektů byl dokonce zjištěn negativní účinek revitalizační akce, neboť výsledná hodnota biotopu po provedeném opatření je nižší než výchozí stav. Široké spektrum využití metoda nabízí také v oblasti hodnocení vlivu na životní prostředí, ať již se jedná o zákonem předepsaný proces, tak i o rozhodování o ekonomických aktivitách v území a o jiných způsobech jeho využití. Obecně metoda doplňuje ekonomické kalkulace o možnost porovnávání výhodnosti využití území pro ekonomické či ekologické cíle. Dalším směrem využití rozpracované metody je její spojení s výsledky satelitního snímkování (CLC 2000). Toto spojení umožňuje agregované hodnocení stavu přírodního kapitálu ČR. Z provedené analýzy však vyplývá, že výsledky interpretace satelitních snímků poskytují pouze hrubý odhad hodnoty území. Územní jednotky, se kterými pracuje CLC, jsou příliš velké a není možné s nimi zachytit nejcennější přírodní maloplošné biotopy. Navrhovaná metoda oceňování přírodní hodnoty území – přírodního kapitálu – je však dostatečně přesná při interpretaci statistických dat o stavu životního prostředí. Tyto výsledky jsou využitelné například pro rozhodování o hospodářském rozvoji na úrovni státu i jednotlivých regionů. Aplikací výsledků projektu se ČR může dostat v této oblasti na úroveň vyspělých zemí. V zahraničí se problematikou oceňování životního prostředí zabývá nejen široká sféra výzkumných i dalších pracovišť, ale i řada mezinárodních institucí jako např. OECD, Světová banka, Evropská statistická kancelář Eurostat, Institut světových zdrojů, apod. ČR tak může své výsledky a praktické zkušenosti z oblasti oceňování presentovat a diskutovat i na této úrovni.
421
8.3. Doporučení pro další postup Pro možnost praktického využití navrhované metody hodnocení a oceňování biotopů je třeba provést řadu legislativních opatření. K tomu byly vypracovány návrhy na změny zákona č.17/1992 Sb., o ochraně životního prostředí, zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu a zákona č. 289/95 Sb., o lesích. V nich je třeba upravit povinnost hradit ekologickou újmu, určit povinné osoby a kompetentní orgány ukládající povinnost úhrady této újmy a stanovit kvalifikační předpoklady osob, které budou hodnotit stav přírodních stanovišť. Dále byl vypracován návrh vyhlášky, upravující závazný postup při hodnocení přírodních stanovišť. Na základě výsledků projektu je třeba zpracovat metodický pokyn, jehož součástí bude podrobný postup při hodnocení biotopů a výpočtu ekologické újmy zejména s ohledem na využití korekčních koeficientů typového ohodnocení biotopů. V návaznosti na doporučované legislativní úpravy je též třeba zpracovat metodickou příručku pro autorizované posuzovatele přírodních stanovišť. Je třeba vypracovat katalog antropogenních typů biotopů ve stejné podrobnosti jako Katalog biotopů ČR pro potřeby mapování NATURA 2000, který podrobně popisuje pouze přírodní a přírodě blízké biotopy. Dále je třeba stanovit postup při aktualizaci základního ohodnocení typů biotopů na základě nových vědeckých poznatků a zkušeností z praktické aplikace této metody. Rovněž je třeba stanovit další postup při propočtech nákladů revitalizačních akcí vedoucích k aktualizaci a zpřesnění peněžní hodnoty bodu i při zohlednění aktuálního ekonomického vývoje a inflace. Na základě výsledků řešení projektu v biologické oblasti je žádoucí pokračovat v prohlubování poznatků o stanovištní determinaci rostlinných a živočišných druhů, jejíž první nástin právě přináší dokončený projekt. V návaznosti na výsledky posuzování vývoje konkrétních biotopů v čase a místě se ukázala potřeba zaměřit další výzkum v této oblasti na dynamiku vývoje krajiny jako celku. Na základě výsledků řešení projektu v ekonomické oblasti je možné a žádoucí pokračovat v analýzách dalšího možného využití ekonomických výstupů z hlediska jejich budoucí širší aplikace (např. při výpočtu přírodního kapitálu a posuzování a vyhodnocování jeho změn, při posuzování efektivnosti investic, při zpracování ekonomických podkladů pro rozhodování o využití území, při vypracovávání rozvojových hospodářských plánů, atd.). K zajištění navrhovaných úkolů pro další období bude třeba ze strany zadavatele projektu stanovit odpovědnost za metodické řízení této oblasti a za naplňování jednotlivých navrhovaných dalších kroků.
422
Literatura: ARROW, K.; SOLLOW, R.; SCHUMAN, H.; RAGNER, R.; PORTNEY, P. Report to the NOAA Panel on Contingent Valuation. US Federal Register, 15th January 1993, vol. 58, no. 10, s. 4602-4614. BARUŠ, V. a kol.Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi, savci. Červená kniha 2. SZN, Praha, 1989. BARUŠ, V.; OLIVA, O. a kol. Obojživelníci - Amphibia. Praha: Academia, 1992. BENEDIKT, S.; TĚŤÁL, I. Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera, Carabidae) v Československu v roce 1988. (Interessante Funde der Laufkäfer (Coleoptera, Carabidae) in der Tschechoslowakei im Jahre 1988). Zprav. Západočes. Poboč. Čs. Společ. Entomol. v Plzni. 1989, 6-7: 13-31 (in Czech, German title). BENEDIKT, S.; TĚŤÁL, I. Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera, Carabidae) v Československu v roce 1989 a doplněk za rok 1988. (Interessante Funde der Laufkäfer (Coleoptera, Carabidae) in der Tschechoslowakei im Jahre 1989 und der Nachtrag zu den Funden im Jahre 1988). Zprav. Západočes. Poboč. Čs. Společ. Entomol. v Plzni. 1990, 8: 19-40 (in Czech, German summary). BENEDIKT, S.; TĚŤÁL, I. Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera, Carabidae) v Československu v roce 1990 a doplněk sběrů z předcházejícího období. (Interesting Findings of Carabids (Coleoptera, Carabidae) in Czechoslovakia in the Year 1990 and Supplement of Prior Period Collections). Zprav. Západočes. Poboč. Čs. Společ. Entomol. v Plzni, Series Carabidologica. 1991, 1: 9-40 (in Czech, English summary). BENEDIKT, S.; TĚŤÁL, I. Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera, Carabidae) v Československu v roce 1991 a doplněk údajů o sběrech z předcházejícího období. (Interesting Findings of Carabids (Coleoptera, Carabidae) in Czechoslovakia in the Year 1991 and Supplementary Data of Prior Period Collections). Zprav. Západočes. Poboč. Čs. Společ. Entomol. v Plzni, Series Carabidologica. 1994, 2: 15-30 (in Czech, English summary). BERAN, L. Vyhynou v našich vodách velcí mlži? Ochrana přírody. 1993, 48, č. 10. BORJANS, R. Immobilienpreise als Indikatoren der Umweltbelastung druch den städtischen Kraftverkehr. Düsseldorf, 1983. BOTOSANEANU, L. (ed.). Studies in crenobiology. The biology of springs and springbrooks. Leiden: Backhuys Publishers, 1998. 261 s. BRADEN, J. B.; KOLSTAD, C. D. Measuring the Demand for Environmental Quality. Elsevier Publishers, North Holland et al. 1991. BROMLEY, D. W. Entitlements, Missing Markets and Environmental Policy. Journal of Environmental Economics and Management. 1989, vol. 17, s. 181-194. BROOKSHIRE, D. S.; CROCKER, T. D. The Advantages of Contingent Valuation Methods for Benefit-Cost-Analysis. Public Choice. 1981, vol. 36, s. 235 - 252. BUREŠ, J.; SEJÁK, J. K úloze faktoru času v československé ekonomice a jeho vlivu při oceňování přírodních zdrojů. Výzk. studie EÚ ČSAV. Praha, březen 1985, 116 s. CALLICOT, J. B. Intrinsic Value, Quantum Theory, and Ethics. 1985, 7 (Fall), s. 257-75.
Environmental Ethics. Environmental
CARSON, R. T. J.; WRIGHT, A.; ALBERINI, N.; CARSON, N.; FLORES. A Bibliography of Contingent Valuation Studies and Papers. Natural Resource Damage Assessment, Inc. La Jolla, CA, 1995. COASE, R. H. The Problem of Social Cost. Journal of Law and Economics. October 1960, vol. 3, s. 1-44. COSTANZA, R.; D’ARGE, R.; de GROOT, R.; FARBER, S.; GRASSO M.; HANNON, B.;
NAEEM, S.; LIMBURK, K.; PARUELO, J.; O’NEIL, R.V.; RASKIN, R.; SUTTON, P.; van den BELT, M. The Value of the World’s Ecosystem Services and Natural Capital. Nature. 1997, 387, s. 253-260. CUMMINGS, R. G.; BROOKSHIRE, D. S.; SCHULZE, W. D. Valuing Environmental Goods. An Assessment of the Contingent Evaluation. Method. Totowa, N. J., 1986. CUMMINGS, R. G.; HARRISON, G. W. Identifying and Measuring Non-use Values for Natural and Environmental Resources : A Critical Review of the State of the Art. April 1992. Červená kniha 2. SZN, Praha, 1989. ŠKAPEC, L. a kol. Bezobratlí. Červená kniha 3. Príroda Bratislava, 1992. ČEŘOVSKÝ, J.; PETŘÍČEK, V., Rukověť ochránce přírody. Praha, 1985. 160 s. DALY, H. E.; TOWNSEND, K. N. Valuing the Earth, Economics, Ecology, Ethics. London: MIT Press, 1993. DESVOUSGES, W. The Role of Contingent Valuation in Natural Resource Damage Assessment. Transcript of the Testimony to the House of Representatives Subcommittee on Commerce, Trade and Hazardous Materials. 20th June 1995. DOSTÁL, J. Nová květena ČSSR. Praha: Academia, 1989. EISELTOVÁ, M. (ed.). Obnova jezerních ekosystémů – holistický přístup. Wetlands International publ. č. 32, The Nature Conservation Bureau Limited, 1996. Environmental Policy Benefits: Monetary Valuation. OECD: Paris, 1989. FARKAČ, J. Zajímavé nálezy svižníkovitých a střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Cicindelidae, Carabidae) z České republiky (Interesting Records of Tiger Beetles and Ground Beetles (Coleoptera: Cicindelidae, Carabidae) from the Czech Republic). Klapalekiana. 2002, 38 (in Czech, English summary). FREEMAN, M. Supply Uncertainty, Option Price and Option Value. Land Economics. 1985, 61(2), s. 176-181. GIBERT, J.; DANIELOPOL, D. L.; STANFORD, J. Groundwater Ecology. 1994. GREEN, C. H.; NEWSOME, D. Ethics and the Calculi of Choice. Flood Hazard Research Centre, publ. no. 211, 1992. GREENLEY, D. A.; WALSH, R. G.; YOUNG, R. A. Option Value : Empirical Evidence from a Case Study of Recreation and Water Quality. Quarterly Journal of Economics. 1981, vol. 96, s. 637-673. GRILICHES, Z. Price Indexes and Quality Change. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1971. GROOT, R.S. Functions of Nature. Groningen: Wolters-Noordhoff, 1992. HARTMAN, P.; PŘIKRYL, I.; ŠTĚDRONSKÝ, E. Hydrobiologie. 1998. HOEHN, J. P.; RANDALL, A. J. A Satisfactory Benefit Cost Indicator from Contingent Valuation. Journal of Environmental Economics and Management. 1987, vol. 14, s. 226-247. HRUŠKA, J. Projekt “Záchrana perlorodky říční v České republice”. 1991. HUDEC K. a kol. Ptáci – Aves 1. Praha: Academia, 1994. HUDEC, K.; ČERNÝ, W. a kol. Ptáci – Aves 2. Praha: Academia, 1997. HŮRKA, K.; VESELÝ, P.; FARKAČ, J. Využití střevlíkovitých (Coleoptera, Carabidae) k indikaci kvality prostředí. Klapalekiana. 1996, 32: 15-26. (In Czech, German summary). HŮRKA, K. Carabidae of the Czech and Slovak Republics. (Carabidae České a Slovenské republiky). Zlín: Kabourek, 1996. 565 s. (in English and Czech)
HYNIE, O. Hydrogeologie ČSR I. 1961. CHAPPUIS, P.A. Die Tierwelt der unterirdischen Gewässer. 1927. CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. Katalog biotopů České republiky. Praha, 2001. KALÁB, J. Několik zajímavějších nálezů střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) z území České republiky. (Several Interesting Records of Ground Beetles (Coleoptera: Carabidae) from the Czech Republic. Klapalekiana. 2000, 36: 261-274. (in Czech, English summary) KÁRA, M.. Technika hodnocení akcí v oblasti životního prostředí. (Diplomová práce.) ČVUT, Fakulta stavební, Praha, 1999. KOCH, K. Die Käfer Mitteleuropas. Ökologie. Band 1. Goecke & Evers, Krefeld, 1989. 440 s. (in German) KOLBEK; PETŘÍČEK, V. Lze hodnotu přírody vyjádřit ekonomicky?. Praha: Živa, 1988. 36(74):5-9. KONIAR, P. Mikrofauna termálných prameňov Trenčianských Teplíc na Slovensku. 1955. KOPP, R. J.; SMITH, V. K. (ed.). Valuing Natural Assets, The Economics of Natural Resource Damage Assessment. Washington, D.C.: Resources for the Future, 1993. KOVÁŘ, J. Přístupy k úpravám ekonomických nástrojů. CUK/UNDP, 1994. KOZÁK, P.; POKORNÝ, J.; POLICAR, T.; KOUŘIL, J. Základní morfologické znaky k rozlišení raků v ČR. Edice metodik č. 56. VÚRH Jihočeské univerzity ve Vodňanech, 1998. KRUTILLA, J. V. Conservation Reconsidered. American Economic Review. 1967, Sept. 2. KUBÍČEK, F.; KUBÍČKOVÁ, J. Chraňme prameny, strategické ekosystémy. Památky a příroda. 1980, 2: 97-101. KUBÍČEK, F.; ZELINKA, M. Základy hydrobiologie. 1985. KUBÍČKOVÁ, J. K problematice znečišťování krasových vod. Scripta Fac. Sci. 1977, UJEP Brunensis, Biol. 3: 133-142. LAŠTŮVKA Z. (ed.). Seznam motýlů České a Slovenské Republiky (Insecta, Lepidoptera). Brno: Konvoj, 1998. 118 s. LAYARD, P. R. G.; GLAISTER, S. (eds). Cost-Benefit Analysis. 2nd ed. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. LELLÁK, J.; KUBÍČEK, F. Hydrobiologie. 1991. LESSER, J. A.; DODDS, D. E.; ZERBE, R. O. Environmental Economics and Policy. AddisonWesley, 1997. LUSK, S.; HANEL, L. Červený seznam mihulí a ryb České republiky. Verze 2000. In: Biodiverzita ichtyofauny ČR (III.): 5-13 (2000). MARSHALL, A. Principles of Economics. London: Macmillan, 1890. MÍCHAL, I. Ekologická stabilita. MŽP ČR, 1992. MITCHELL, R. C.; CARSON, R. T. Using Surveys to Value Public Goods: The Contingent Valuation Method. Washington, D.C.: Resources for the Future, 1989. MORAN, D.; PEARCE, D. Handbook on the Applied Valuation of Biological Diversity. OECD, 2001. Možnosti využití mimotržních oceňovacích technik v systému integrovaného a ekonomického účetnictví: možnosti zavedení systému environmentálního účetnictví v ČR. Závěrečná zpráva 1998, PP ŽP 320/4/98. NIEDL, J. Monografie československých druhů tribu Carabini (Col., Carabidae, Carabinae) (Monographie der in der Tschechoslowakei vorkommenden Arten des Tribus Carabini), I-VII. Přír. Sb. Ostrav. Kraje. 1956-1960, 17: 305-329, 18: 209-237, 19: 7-41, 20: 163-183, 411-434, 21: 167-186,
511-523. (in Czech, German summary) NORDHAUS, W.; TOBIN, J. Is Growth Obsolete?. In MOSS, M. (ed.). The Measurement of Economic and Social Performance. New York: National Bureau of Economic Research, 1973. Památky a příroda 1991: 16,10: 609 – 613. PEARCE, D. Valuing Biological Diversity: Issues and Overview (Oceňování biodiverzity: problémy a celkové shrnutí). Workshop on Benefit Valuation for Biodiversity Resources, OECD Paříž 18. – 19.10. 1999. PEARCE, D. W.; TURNER, R. K. Economics of Natural Resources and the Environment. Hemel Hampstead: Harvester Wheatsheaf, 1990. PEARCE, D. W.; WHITTINGTON, D.; GEORGIOU, S.; JAMES, D. Project and Policy Appraisal: Integrating Economics and Environment. Paris: OECD, 1994. PEARCE, D. W.; WHITTINGTON, D.; GEORGIOU, S.; JAMES D. Project and Policy Appraisal: Integrating Economics and Environment. Paris: OECD, 1994. PERMAN, R.; YUE, M.; McGILVRAY, J. Natural Resource & Environmental Economics. London and New York: Longman, 1996. PLUMMER. Supply uncertainty, option price and option value: an extension. Land Economics. 1986, 60(1), s. 314-318. POULÍČKOVÁ, A. Ochrana horských a podhorských toků. Metodika ČSOP č. 18, Vlašim, 1998. 127 s. Project and Policy Appraisal: Integrating Economics and Environment, OECD 1994. Příloha II. směrnice: Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních území ochrany. RESL, K. Faunistic Records from the Czech Republic – 104. Coleoptera: Carabidae. Klapalekiana. 2000, 36: 175. (in English) RICARDO, D. Zásady politické ekonomie a zdanění. SNPL, 1956. ROLSTON, H. III. Values in Nature. Environmental Ethics. 1981, 3(2), s. 113-28. ROLSTON, H. III. Valuing Wildlands. Environmental Ethics. 1985, 7 (Spring), s. 23-42. RUSEK, J. Jeskynní zvířena Moravského krasu. In: Absolon, K. Moravský kras (2). Praha: Academia, Nakladatelství ČSAV, 1970. RŮŽIČKOVÁ, H. (ed.) et al. Biotopy Slovenska. 1996. SAMUELSON, P.; NORDHAUS, W. Ekonomie. 13. vyd. Praha: Svoboda, 1991. SEDLÁČEK, K. a kol. Červená kniha 1. SZN, Praha, 1988. SEJÁK, J. a kol.: Porovnání přístupů v oceňování vybraných částí přírody v ČR a Evropské uni s cílem sjednotit tento přístup (průběžná zpráva za druhý rok řešení projektu VaV610/5/01). Praha: Český ekologický ústav, 2002. 165 s. (in Czech) SEJÁK, J. Ekonomické hodnocení ekologických funkcí území. http://gis.ceu.cz/cmapa SEJÁK, J. Reshaping European Economy, An Economic Evaluation of the Life-support Functions of European Nature. European Nature. Dec. 1999, no. 3. SEJÁK, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. Praha: Grada Publishing, 1999. 256 s. SEJÁK, J. Theory and Practice of Economic Instruments for Environmental Protection: Experience of the Czech Republic. European Environment. 1997, vol. 7, č. 6, s. 187-193. SEJÁK, J.; Švejdarová, H. Netržní ocenění přírody – případová studie „Tmaň“, in: Hodnocení vlivů na ŽP. Praha: ČVUT, 1996.
SCHLUTER, H. Geobotanische Kennzeichnung und Vegetationsökologische Bewertung von Naturraumeinheiten. Arch. Naturschutz u. Landschaftsforschung. 1982, 22/2, s. 69-77. SLÁDEČEK, V. Hydrobiologie. 1986. Směrnice Rady 92/43EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. SMITH, V. K.; DESVOUSGES, W. H. An Empirical Analysis of the Economic Value of Risk Changes. Journal of Political Economy. 1987, vol. 95, s. 89-114. SMITH, V.K.; KAORU, Y. Signals or Noise? Explaining the Variation in Recreation Benefit Estimates. American Journal of Agricultural Economics. 1990, vol. 72, s. 419-433. SOLOW, A.; POLASKY, S.; BROADUS, J. M. On the Measurment of Biological Diversity. Journal of Environmental Economics and Management 24. 1993, s. 60-68. Statistická ročenka životního prostředí ČR 2002, MŽP ČR a ČSÚ, Praha 2002. Státní politika životního prostředí, MŽP ČR, 2001. Státní program ochrany přírody a krajiny ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha 1998. Stav světa na přelomu tisíciletí – Zpráva Worldwatch Institute o cestě k trvale udržitelné společnosti. Praha: Nakl. Hynek, 2000. ŠAUER, P.; DVOŘÁK, A. a kol. Úvod do ekonomiky životního prostředí. Praha: VŠE, 1997. ŠAUER, P.; DVOŘÁK, A.; MILDEOVÁ, S.; MOKRIŠOVÁ, J. Vyjádření užitku přírodního statku metodou podmíněného hodnocení: případ snížení rizika záplav. Politická ekonomie. 1998, roč. XLVI, č. 3. ŠAUER P.; DVOŘÁK, A.; PAROHA, L., CARMIN, J., ANDREWS, R. Přechod domácností na čistší způsob vytápění – případová studie Děčín, Acta Oeconomica Pragensia, 1995, č. 4. ŠAUER, P.; LIVINGSTONE, M. Ekonomie životního prostředí a ekologická politika. Vybrané klasické stati. Praha: Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, 1996. ŠAUER, P.; MILDEOVÁ, S. Risk Reduction of Household Waste: Contingent Valuation Analysis. Prague Economic Papers. 1998, vol. VII, No. 1. ŠŤASTNÝ, K.; BEJČEK, V. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985 – 1989. Jinočany: H & H, 1997. ŠTĚRBA, O. Předběžná zpráva o výsledcích zkoumání korýší fauny podzemních vod jižní části Moravského krasu. Československý kras. 1954, č. 2 – 4, roč. VII. ŠTĚRBA, O. Pramen života. 1986. ŠTĚRBA, O.; ROSOL, J. Znečišťování a ochrana vod. 1989. TOŠOVSKÁ, E. Aplikace nekonvenční oceňovací techniky na kvalitu složek životního prostředí. Politická ekonomie. Praha 1995, č. 6. TURNER, K.; PEARCE, D.; BATEMAN, I. Environmental Economics, An Elementary Introduction. Harvester Wheatsheaf, 1994. VESELÝ, P.; TĚŤÁL, I. Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) z Čech, Moravy a Slovenska v letech 1992-96 a doplněk údajů o sběrech z předcházejících období (Interesting Records of Ground Beetles (Coleoptera: Carabidae) from Bohemia, Moravia and Slovakia in the Years 1992-96 and Supplementary Data on Earlier Records). Klapalekiana. 1998, 34: 99 – 131. (in Czech, English summary) VESELÝ, P. Střevlíkovití brouci Prahy. (Die Laufkäfer Prags). Praha 2002. 168 s. (in Czech, German summary) VESELÝ, P.; RESL, K.; TĚŤÁL, I.: Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae)
z České republiky v letech 1997-2001 a doplněk údajů o sběrech z předcházejících období (Interesting Findings of Ground Beetles (Coleoptera: Carabidae) from the Czech Republic in the Years 1997-2001 with Supplementary pre-1997 Data). Klapalekiana. 2002, 38: 85-109. (in Czech, English summary) Vyhláška 395/1992 k zákonu ČNR č. 114/1992 Sb. Vyměřování poplatků při zásazích do přírody a krajiny. Věstník státu Spolková země Hesensko, č. 26, 1992. WALSH, R. G.; JOHNSON, D. M.; McKEAN, J. R. Benefit Transfer of Outdoor Recreation Demand Studies, 1968-1988. Water Resources Research. March 1992, vol. 28, no. 3, Special Section: Problems and Issues in the Validity of Benefit Transfer Methodologies. WEITZMAN, M. Why the Far Distant Future Should Be Discounted at its Lowest Possible Rate. Journal of Environmental Economics and Management. 36, 201-208. WEITZMAN, M. On Diversity. Quarterly Journal of Economics 107, s. 363-406; Chat to preserve? An Application of Diversity Theory to Crane Conservation, Quarterly Journal of Economics 111, s. 157-183. White Paper on Environmental Liability, presented by Commission of the European Communities, COM (2000) 66 final, Brusel, 9.2. 2000. WHITTINGTON, D.; LAURIA, D. T.; WRIGHT, A. M.; CHOE, K.; HUGHES, J. A.; SWARNA V. Household Demand for Improved Sanitation Services in Kumasi. Ghana: A Contingent Valuation Study. Water Resources Research. 1993, vol. 29, no. 6, s. 1539-1560. WINPENNY, J. T. Values for the Environment, A Guide to Economic Appraisal. Overseas Development Institute, 1993. Zákon č. 114 /1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ZELINKA, M. Larvy jepic z okolí Moravice a jejich vztah k čistotě vody. 1953. ZELINKA, M.; KUBÍČEK, F. Základy aplikované hydrobiologie. 1985.
