Metodika oceňování biotopů AOPK ČR Seják J., Cudlín P., Dejmal I., Petříček V., Černý K. a kol

Metodika oceňování biotopů AOPK ČR Seják J., Cudlín P., Dejmal I., Petříček V., Černý K. a kol.

Obsah: 1. Úvod .............................................................................................................................................................. 1 2. Vybrané pojmy (v metodice použité) ......................................................................................................... 2 3. Biologické hodnocení biotopů (seznam typů biotopů a jejich bodové ohodnocení)........................... 3 4. Individuální hodnocení konkrétního biotopu ........................................................................................... 4 4.1 Lesní biotopy ............................................................................................................................................... 4 4.2 Nelesní biotopy ............................................................................................................................................ 7 4.3 Kritéria pro individuální hodnocení přírodě vzdálených až cizích biotopů................................................. 10 4.4 Využití vybraných živočišných druhů pro upřesnění individuálního hodnocení biotopů ........................... 11 5. Výpočet peněžní hodnoty bodu ............................................................................................................... 11 6. Postupy hodnocení biotopů podle závažnosti zásahu.......................................................................... 12 6.1. Výpočet ekologické újmy u malých legálních zásahů .............................................................................. 13 6.1.1. Výpočet ekologické újmy u trvalého zásahu ................................................................................. 13 6.1.2. Výpočet ekologické újmy u dočasného zásahu............................................................................. 13 6.2. Výpočet ekologické újmy pro podrobně posuzované akce ...................................................................... 14 7. Přílohy………………………………………………………………………………………………………………..15 Příloha 1. Seznam typů biotopů ČR a jejich bodových hodnot . ..................................................................... 15 Příloha 2 Popis přírodě vzdálených až cizích biotopů (č.139-192 Seznamu) ................................................ 20 Příloha 3. Přehledy dat k individuálnímu hodnocení přírodních a přírodě blízkých biotopů ........................... 52 3.1. Minimální rozlohy přírodních typů biotopů ještě zajišťující jejich možnou spontánní nebo řízenou obnovu ...... 52 3.2 Odhad doby, nutné ke spontánní nebo řízené obnově těžce poškozených až zničených biotopů ..................... 55 3.3 Vybrané vzácné druhy flóry ČR pro typy či skupiny typů přírodních nebo přírodě blízkých biotopů ................... 58

Příloha 4. Výpočet ekologické újmy................................................................................................................. 65

1. Úvod Metodika oceňování biotopů dle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (verze 2010) byla zpracována jako novelizace metodiky hodnocení a oceňování biotopů ČR, vytvořené v letech 2001-2003 Českým ekologickým ústavem pro MŽP (Seják, Dejmal a kol., 2003) a následně prakticky ověřené na řadě případových studií. Metodika byla sestavena pro využití v rámci zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí ke kvantifikaci ekologické újmy (§§10, 19 a 27: Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti) a zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, především pro ustanovení §§ 9 a 86. Řeší vyčíslení společenské (ekologické) hodnoty biotopů včetně vyčíslení případně vzniklé ekologické újmy pro stanovení adekvátních kompenzačních opatření (zák. č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě). Hodnocení biotopů (dále jen ”hodnocení”) se provádí za účelem zajištění jejich biologické rozmanitosti. Pořizuje jej orgán státní správy ochrany přírody a krajiny a je odborným podkladem pro jeho rozhodování. Hodnocení má dva významové stupně, a to hodnocení a) biologické a b) ekonomické, tj. peněžní oceňování přírodních stanovišť. Biologické hodnocení se skládá ze dvou následných kroků. Prvním je multikriteriální hodnocení typů biotopů (seznam viz příloha č. 1) a provádí se zařazením biotopů hodnoceného území pod uvedené typy (s využitím popisu přirozených biotopů v Katalogu biotopů ČR a antropogenních biotopů v příloze č. 2). Druhým krokem, potřebným ve speciálních případech, je individuální hodnocení konkrétních biotopů, k němuž datové podklady jsou v příloze č. 3 této metodiky. Výpočet ekologické újmy lze provést zpracováním tabelárních přehledů, které jsou v podobě vzorové tabulky v příloze č. 4 této metodiky. Ekonomické hodnocení spočívá v převedení bodové hodnoty biologického hodnocení na peněžní jednotky. Peněžní hodnota bodu bude v periodě pěti až deseti let stanovována a zveřejňována na základě průměrných nákladů na obnovu přírodních stanovišť.

2. Vybrané pojmy (v metodice použité) Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů (§ 3, zák. č. 114/1992 Sb.). Ekologická újma - je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti (§ 10 zák. č. 17/1992 Sb. o životním prostředí). Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění); není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích. Souběh těchto náhrad se nevylučuje (§ 27 zák. č. 17/1992 Sb. o životním prostředí). Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti jsou uvedeny v kap. 6. Podle zákona č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě, se ekologickou újmou rozumí nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo. Ekosystém - je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. (§ 3 zák. č. 17/1992 Sb). Geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu (§ 5 zák. č. 114/92 Sb.). Alternativní definice: druh který neroste nebo nežije ve svém přirozeném areálu, který se ovšem přirozeně v čase a prostoru mění. Základní územní (geografickou) jednotkou je bioregion (Culek, Biogeografické členění ČR 1996) ev. fytochorion (sensu Hejný S, Slavík S., Květena ČR). Expanzivní druh - druh v daném území geograficky původní , jehož přirozený areál se v poslední době zřetelně rozšiřuje vesměs v souvislosti s činností člověka (srovnej s geograficky nepůvodním či synantropním druhem) Intersticiální voda - voda v půdních dutinách. Invazní druh - druh na daném území geograficky nepůvodní se zde nekontrolovaně (agresivně) šíří, přičemž vytlačuje původní druhy s podobnou funkcí v ekosystému (srovnej s geograficky nepůvodním či synantropním druhem). Katena - sled vrstev v půdním profilu nebo svazích, přeneseně sled typů společenstev (biotopů), převážně na obou svazích údolí nebo nory apod. Makrofytní vegetace - vegetace vyšších rostlin, mezi které patří semenné rostliny, kapraďorosty a mechorosty (účast lišejníků je sporná) Synantropní druhy - jsou druhy, jejichž areál se historicky rozšířil nebo i aktuálně rozšiřuje vlivem lidské činnosti ev. jejichž populace jsou ve svém přirozeném areálu tímto vlivem nepřirozeně zahušťovány. Ruderální druhy - druhy vázané na rumiště. Segetální druhy - druhy vázané na zemědělské kultury (plevele). Synantropní druhy mimo přirozený areál jsou zároveň geograficky nepůvodní (druhy ve smyslu § 5 zák.č. 114/92 Sb.) Stenoekní druhy – druhy úzce vázané na specifický biotop. Zralost ontogenetická - vyspělost jedince v jeho životním cyklu. Zralost fylogenetická - vyspělost ve vývoji kmenů, tříd, řádů, čeledí, rodů a druhů živočišné nebo rostlinné říše.

2

3. Biologické hodnocení biotopů (seznam typů biotopů a jejich bodové ohodnocení) Pro biologické a ekonomické hodnocení biotopů a jejich životodárných funkcí byl v SRN a v ČR vyvinut přístup založený na kombinaci ekologických přínosů a nákladů na revitalizaci příslušných typů biotopů. Je to metoda expertního hodnocení biotopů podle jejich bodových hodnot, závislých na jejich schopnosti vytvářet prostředí pro rostlinné a živočišné druhy. Tato metoda zároveň vyjadřuje hodnotu bodu v peněžních jednotkách podle velikosti průměrných národních nákladů nutných na dosažení přírůstku jednoho bodu kvality přírody a krajiny. Tato tzv. hesenská metoda byla doporučena k využití Bílou knihou EU o odpovědnosti za životní prostředí (Brusel, 09/02/2000, COM(2000)66 final) a v Hesensku je již řadu let využívána pro odhady ekologické újmy způsobované zásahy do přírody a krajiny. V současnosti může být tato metoda hodnocení biotopů využita i při implementaci Směrnice 2004/35/CE z 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. Metoda je založena na interdisciplinárních expertních hodnoceních všech typů biotopů, které se vyskytují na určitém území. Podobně jako v Hesensku, byla v letech 2001-2003 i v ČR tato metoda pod názvem metoda hodnocení biotopů (BVM: biotope valuation method) připravena pro hodnocení ekologických funkcí území ČR (Seják, Dejmal a kol. 2003, http://fzp.ujep.cz/Projekty/VAV-610-5-01/HodnoceniBiotopuCR.pdf). Interdisciplinární tým ekologů a ekonomů vymezil množinu typů biotopů pro území ČR a provedl jejich bodové ohodnocení. Bodová hodnota pro určitý typ biotopu byla získána z hodnocení osmi ekologických a ekonomických charakteristik, každá o rozsahu od jednoho do šesti bodů (vyloučeno bylo použití nuly): zralost typu biotopu [body dle fylogenetického stáří formace a druhů] přirozenost typu biotopu [6 bodů zcela přírodní, 1 bod zcela atropogenní typ biotopu] diversita struktur typu biotopu [6 bodů za všechny vegetační vrstvy] diversita druhů typu biotopu [body dle počtu všech přirozeně se vyskytujících druhů] vzácnost typu biotopu [dle geografické a klimatické ojedinělosti, četnosti a rozlohy] vzácnost druhů typu biotopu [body dle počtu vzácných a ohrožených druhů] citlivost (zranitelnost) typu biotopu [body dle míry zranitelnosti změnou stanovištních podmínek] 8. ohrožení typu biotopu [body dle závislosti na změně lidských aktivit]

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Součet bodů za prvé čtyři charakteristiky byl násoben součtem bodů za druhé čtyři charakteristiky, vztažen k maximálnímu možnému počtu bodů (576) a výsledek byl násoben 100. [( (1 + 2 + 3 + 4) * (5 + 6 + 7 + 8) ) / 576 ] * 100 = počet bodů (3-100) Takto získaná bodová hodnota typu biotopu představuje jeho relativní ekologickou hodnotu (význam) vzhledem k ostatním typům biotopů. Na základě výše uvedeného postupu byl pro ČR připraven úplný seznam typů biotopů, který zahrnuje i biotopy Natura 2000 a navíc i biotopy podzemních vod. Každý jednotlivý typ biotopu byl podle výše uvedených osmi charakteristik ohodnocen výslednou bodovou hodnotou. Bodová hodnota typu biotopu (vztažená na 1 m2) ukazuje jeho relativní ekologický význam (jeho úlohu jakožto prostředí pro specifické druhy života) ve vztahu k ostatním typům biotopů ČR. Seznam 192 typů biotopů ČR je uveden v příloze č. 1. Tento seznam typů biotopů zahrnuje biotopy z Katalogu biotopů ČR (Chytrý a kol. 2001) a pro biotopy silně ovlivněné či vytvořené člověkem používá místo hrubého členění na 14 položek (použitého v Katalogu) podrobnější členění v podobě 54 typů biotopů. Hlavním důvodem je fakt, že většinu území ČR tvoří právě biotopy člověkem ovlivněné či vytvořené a pro jejich lepší hodnocení je vhodnější podrobnější členění. V přiloženém popisu antropogenních typů biotopů (příloha č. 2) je diferenciace antropogenních typů biotopů systémovější, podrobnější, zohledňující i účel oceňování. Bylo nutno rozdělit tuto skupinu na podskupiny podle stupně degradace a zároveň sledovat vazby na „výchozí“, tedy přírodní typy a naopak různé stupně degradace. Počet antropogenních typů se tak rozšířil na 54, včetně ploch prakticky bez bioty. Zvláštní důraz je věnován přítomnosti a dynamice invazních druhů (dle zákona č. 114/92 Sb. v širším slova smyslu 3

„geograficky nepůvodních“), především v individuálním hodnocení. Postup hodnocení území z hlediska typů biotopů je jednoduchý a spočívá v přiřazení biotopů hodnoceného území pod konkrétní typy biotopů podle přílohy č. 1. Použitím bodových hodnot příslušných typů biotopů (vyjádřených na 1 m2) a vynásobením jejich konkrétní výměrou lze zjistit souhrnnou bodovou hodnotu území. Vynásobením souhrnné bodové hodnoty území peněžní hodnotou jednoho bodu se zjistí celková peněžní hodnota typů biotopů hodnoceného území (pro výpočet lze využít i tabulku v Excellu, která je součástí této Metodiky). Peněžní hodnota jednoho bodu byla k roku 2003 na základě analýzy dlouhodobé efektivnosti 136 revitalizačních projektů z programů Revitalizace říčních systémů a Péče o krajinu stanovena částkou 12,36 Kč. Je to částka, které bylo v těchto revitalizačních akcích v průměru třeba na zlepšení hodnoty biotopu o 1 bod na plochu 1 m2. Valorizací této částky podle měr inflace v období 2003 až 2008 činí k roku 2008 hodnota bodu 14,50 Kč (viz tab.1). Tato částka platí až do odvolání (ve smyslu periodických aktualizací). Tab. 1 Valorizace peněžní hodnoty bodu podle ročních měr inflace v ČR v letech 2003-2008 2003

2004

2005

2006

2007

2008

Meziroční inflace

100

102,8

101,9

102,5

102,8

106,3

Bazický index

100

102,8

104,75

107,37

110,38

117,33

12,36

12,71

12,95

13,27

13,64

14,50

Vývoj hodnoty bodu v Kč Pramen: ČNB a vlastní propočty

4. Individuální hodnocení konkrétního biotopu Individuální hodnocení konkrétního biotopu je nutné pro získání informací o reprezentativnosti daného biotopu a o jeho případném narušení lidskou činností. Následující části popisují jednotlivá kritéria individuálního hodnocení zvlášť pro různé skupiny typů biotopů. Pro každé kritérium se stanoví korekční koeficient, který vyjadřuje, nakolik se konkrétní hodnocený biotop liší od typu biotopu. V zájmu zachování určujícícho vlivu typu biotopu a s přihlédnutím k variabilitě jednotlivých kritérií typů biotopů bylo rozpětí korekčních koeficientů stanoveno v intervalu 0,60 až 1,30. Ze všech korekčních koeficientů se nakonec spočítá aritmetický průměr a tím se pak násobí bodová hodnota příslušného typu biotopu. Není proto nutné hodnotit u všech typů biotopů stejný počet kritérií individuálního hodnocení.

4.1 Lesní biotopy Ontogenetická zralost: Hodnotí stav biotopu na ose od jeho vzniku ke 100% plnění ekosystémových funkcí. Vychází z hodnoty plnění funkce ekosystému odpovídající stáří jeho porostu. Současné plnění funkce ekosystému se odečte z křivky závislosti vývoje ekosystému na čase. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plné zralosti. Vychází se z plné potenciální funkčnosti ekosystému, proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Na obr. 1 je uveden příklad pro hodnocení plnění ekosystémových funkcí typu biotopu Měkkých luhů nížinných řek. Od vzniku biotopu k plnosti funkcí ekosystému je na vhodném stanovišti třeba cca 50 let. Při stáří porostu 20 let dosahuje plnění ekosystémových funkcí biotopu 60 % (koeficient 0,60).

4

Plnost funke v %

Obr. 1 Hodnocení plnění ekosystémových funkcí typu biotopu L2.4 Měkkých luhů nížinných řek 120 100 80 60 40 20 0 1

5

10

15

20

25

30

35

40

45

50

55

60

Roky

Přirozenost Hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti synantropních druhů. Přítomnost těchto druhů se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení v příslušném vegetačním patře z plochy posuzovaného biotopu. Vychází se ze stupně přirozenosti charakteristického pro daný typ biotopu, a proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Příklad: L7.1 – Suché acidofilní doubravy se společenstvem Luzulo albidae-Quercetum. Přirozené složení stromového patra je 50-70 % dbz+dbl (dub zimní a letní), 20-50 % bo (borovice), 0-10 % bř (bříza). V posuzovaném biotopu je dřevinná skladba 50 % dbz+dbl, 10 % bo, 40 % akát. Přirozenost biotopu je ze 40 % narušena a proto její hodnota v posuzovaném biotopu dosahuje pouze 60 % (koeficient 0,60). Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Pro korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu. Typ biotopu vychází z plného potenciálního počtu vegetačních pater a proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Příklad: L9.2 – Rašelinné a podmáčené smrčiny se společenstvem Sphagno-Picetum. Potenciální počet vegetačních pater je 4 (E0 – E3). V posuzovaném biotopu téměř schází křovinné patro. Nasycenost struktur daného biotopu je ochuzena o 20 – 25 % a její hodnota tudíž dosahuje 75 – 80 % (koeficient 0,75 – 0,80). Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních (dominantních a diagnostických) druhů/taxonů pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obligátního počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném společenstvu a proto bude jeho hodnota menší či rovna 1. Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu, proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro daný biotop. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost ohrožených a chráněných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30. Příklad: L6.1 – Perialpinské bazifilní teplomilné doubravy se společenstvem Corno-Quercetum. Obvyklý celkový počet ohrožených a chráněných druhů 5. 5

a) přítomno 6 druhů, nasycenost druhů 120 %, korekční koeficient bude 1,06; b) přítomen pouze 1 druh, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude 0,68. Integrita a) Vzhledem k ploše konkrétního biotopu – hodnotí se jeho schopnost udržet se v dané lokalitě. Pro korekční koeficient se posuzuje, zda je součástí většího celku biotopu stejného typu či ekotonové mozaiky a jak přispívá k jeho či jejich stabilitě; zda je osamocen a jeho rozloha bez dalších zásahů v jeho okolí nedovoluje udržet plnění funkcí či přímo existenci ekosystému. Vychází se z plnosti možné či dříve dosahované funkce hodnoceného biotopu v daném místě a hodnotí se rozdíl plnosti funkcí hodnoceného biotopu a biotopu či biotopů v jeho okolí v okamžitém či zásahem předpokládanému stavu. Vykazuje se velikost ztráty oslabení funkcí v procentním podílu vzhledem k jejich plnosti, a proto bude korekční koeficient bodové hodnoty deficitního biotopu menší nebo roven 1 a bude přímo úměrný velikosti ztráty funkcí. Příklad: L5.1 – Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha nezákonně smýcených porostů z 30 ha stejnověkých 80 letých porostů, které se nacházejí uvnitř 300 ha lesního komplexu s přirozenou skladbou porostů. Vliv omezení funkcí hodnoceného biotopu na sousední nedotčené části biotopu je minimální. Korekční koeficient bude roven 1. b) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha nezákonně smýcených porostů na severně orientovaném svahu o celkové rozloze 1 ha uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny. Stabilita zbytku původního celku biotopu je značně oslabena (minimální rozloha biotopu, která ještě zajišťuje jejich možnou spontánní či řízenou obnovu je 3 ha – viz příloha č. 3.1) a jeho ekosystém je vystaven zvýšenému tlaku okolí. Korekční koeficient pro prostorově nedostatečný biotop zbývající části původního celku bude 0,6 (jako maximální snížení). b) Vzhledem k výskytu konkrétního biotopu v krajině – hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči jeho okolí. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1 (zpravidla do 1,3). Příklad: L5.1 – Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha z 30 ha stejnověkých 80 letých porostů, které se nacházejí uvnitř 300 ha lesního komplexu s přirozenou skladbou porostů. Vliv funkcí hodnoceného biotopu na okolní porosty je minimální. Korekční koeficient bude roven 1. b) Hodnocený konkrétní biotop je 3 ha (minimální velikost pro autoregulaci) lesních porostů s přirozenou obnovou na severně orientovaném svahu uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny. Ekostabilizační funkce biotopu pro okolí je vysoká a korekční koeficient bude nabývat maximální hodnotu 1,3. c)Vzhledem k potenciálnímu zastoupení typu biotopu v daném bioregionu – hodnotí se rozdíl skutečné a potenciální přirozené četnosti výskytu typu biotopu v daném bioregionu a plošný podíl konkrétního biotopu na celkové ploše typu biotopu v regionu. Pro korekční koeficient se odchylka vyjadřuje v % potenciálního zastoupení. Pro stanovení korekčního koeficientu se vychází ze zbytkové hodnoty procentního podílu, protože nízký procentní podíl činí hodnocený přirozený biotop cennějším. Vzhledem k tomu bude korekční koeficient nabývat pouze hodnot větších než 1. Například:L5.1 – Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop květnaté bučiny (0,30 ha z 30 ha stejnověkých 80 letých porostů) se nachází v bioregionu, kde květnaté bučiny tvoří 50 % ploch potenciální přirozené vegetace, což představuje 1 000 ha. Celková rozloha porostů květnatých bučin v bioregionu tvoří 670 ha což představuje 67 % potenciálního zastoupení typu biotopu ve vegetačním pokryvu bioregionu. Korekční koeficient nabude 33 % z „nadjedničkové“ hodnoty 0,3; tedy 1,10. b) Hodnocený konkrétní biotop květnaté bučiny (0,50 ha lesních porostů s přirozenou obnovou na severně orientovaném svahu uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny) se nachází v bioregionu, kde květnaté bučiny tvoří 3 % ploch potenciální přirozené vegetace, což představuje 60 000 ha. Celková rozloha porostů květnatých bučin v bioregionu představuje 30 000 ha, což představuje 50 % potenciálního zastoupení typu biotopu ve vegetačním pokryvu bioregionu. Korekční koeficient nabude 50 % z „nadjedničkové“ hodnoty 0,3; tedy 1,15.

6

4.2 Nelesní biotopy Přirozená nelesní společenstva Ontogenetická zralost:

Plnost funke v %

Hodnotí stav biotopu na ose od jeho vzniku ke 100% plnění ekosystémových funkcí. Vychází z hodnoty plnění funkce ekosystému odpovídající stáří jeho porostu. Současné plnění funkce ekosystému se odečte z křivky závislosti vývoje ekosystému na čase. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plné zralosti. Vychází se z plné potenciální funkčnosti typu biotopu, proto korekční koeficient bude vždy menší či roven 1. Na obr. 2 je uveden příklad pro hodnocení plnění ekosystémových funkcí typu biotopu Rákosiny eutrofních stojatých vod. Od vzniku biotopu k plnosti funkcí ekosystému je třeba cca 5 let. Při stáří porostu 4 roky dosahuje plnění ekosystémových funkcí biotopu na 80 % (koeficient 0,8).

100 50 0 0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Roky

Obr. 2 Míra plnění ekosystémových funkcí typu biotopu M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod. Přirozenost Hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti synantropních druhů. Přítomnost těchto druhů se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení v příslušném vegetačním patře z plochy posuzovaného biotopu. Vychází se ze stupně přirozenosti charakteristického pro daný typ biotopu, a proto korekční koeficient bude menší než 1. Příklad: M7 Bylinné lemy nížinných řek. Do biotopu pronikají na 20% rozlohy invazní allochtonní druhy Impatiens glandulifera a Reynoutria sp. Přirozenost biotopu je z 20 % narušena. Hodnota korekčního koeficientu činí proto 0,80. Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Pro korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu, a proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Příklad: T3.3. Úzkolisté suché trávníky mají v panonské oblasti obvykle dvě patra – nižší s travami, vyšší s katránem, obvykle velmi řídké. Pokud se patro s katránem v tomto typu nevyskytuje, bude mít výsledný koeficient hodnotu 0,6 (minimální hodnotu). Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních taxonů (dominantních a diagnostických druhů) pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich plného potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obvyklého počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném biotopu, a proto bude jeho hodnota menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,00). Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší, než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu; proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1 7

(zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost aktuálně přítomných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30. Příklad: T1.6 – Vlhká tužebníková lada se společenstvem Filipendulo-Geranietum palustris. Potenciální počet indikačních taxonů je cca 10, přítomno 5, nasycenost druhů indikačních taxonů je ochuzena o 50 %: korekční koeficient tedy bude 0,8. Obvyklý celkový počet druhů v daném společenstvu je cca 30 druhů, přítomno 54, nasycenost druhů ve společenstvu hodnoceného biotopu je 180 %: korekční koeficient bude 1,24. Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro danou fytocenologickou jednotku. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost ohrožených a chráněných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30. Příklad: Vlhká M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou. Obvyklý celkový počet ohrožených a chráněných druhů 5 . a) přítomno 8 druhů, nasycenost druhů 160 %, korekční koeficient bude 1,18; b) přítomen pouze 1 druh, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude 0,68. Integrita a) Vzhledem k ploše konkrétního biotopu – hodnotí se jeho schopnost udržet se v dané lokalitě. Pro korekční koeficient se posuzuje, zda je součástí většího celku biotopu stejného typu či ekotonové mozaiky a jak přispívá k jeho či jejich stabilitě; zda je osamocen a jeho rozloha bez dalších zásahů v jeho okolí nedovoluje udržet plnění funkcí či přímo existenci ekosystému. Vychází se z plnosti možné či dříve dosahované funkce hodnoceného biotopu v daném místě a hodnotí se rozdíl plnosti funkcí hodnoceného biotopu a biotopu či biotopů v jeho okolí v okamžitém či zásahem předpokládanému stavu. Vykazuje se velikost ztráty oslabení funkcí v procentním podílu vzhledem k jejich plnosti, a proto bude korekční koeficient bodové hodnoty deficitního biotopu menší než 1 a bude přímo úměrný velikosti ztráty funkcí. Příklad: T4.1 Suché bylinné lemy. Hodnocený konkrétní biotop se rozkládá na 0,005 ha. Vzhledem k tomu, že minimální rozloha biotopu, která ještě zajišťuje jejich možnou spontánní či řízenou obnovu je 0,003 ha – viz příloha č. 3.1, bude korekční koeficient roven 1. Pokud je hodnocený konkrétní biotop součástí kateny: les – plášť – louka - lem – plášť – les, je jeho integrita daná pouze rozlohou. Naopak, je-li obklopen pouze přírodě vzdálenými typy (ornou půdou), jeho integrita klesá až na korekční koeficient 0,6. b) Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v krajině – hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči jeho okolí. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Pokud má biotop dostatečnou rozlohu, přesahující výrazně jeho minimiareál, je součástí alespoň částečné katény a současně je obklopen biotopy vzdálenými od přirozené potenciální vegetace, bude se jeho korekční koeficient pohybovat mezi hodnotami 1,00 až 1,30. c) Vzhledem k potenciálnímu zastoupení typu biotopu v daném bioregionu – hodnotí se rozdíl skutečné a potenciální přirozené četnosti typu biotopu v daném bioregionu a plošný podíl konkrétního biotopu na celkové ploše typu biotopu v regionu. Pro korekční koeficient se odchylka vyjadřuje v % potenciálního zastoupení. Pro stanovení korekčního koeficientu se vychází z převrácené hodnoty procentního podílu, protože nízký procentní podíl činí hodnocený přirozený biotop cennějším. Vzhledem k tomu bude korekční koeficient nabývat pouze hodnot větších než 1. U většiny přirozených nelesních společenstev je jich plošné zastoupení i konkrétní rozloha tak malá, že z jejich zastoupení nelze usoudit na význam v daném bioregionu. 8

Náhradní nelesní společenstva Zralost Nelze ji individuálně hodnotit, protože jde o člověkem udržovaná sukcesní stadia – louky a pastviny, případně lada. Přirozenost Hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti synantropních druhů. Přítomnost těchto druhů se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení v příslušném vegetačním patře z plochy posuzovaného biotopu. Vychází se ze stupně přirozenosti charakteristického pro daný typ biotopu, a proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Výpočet korekčního koeficientu se provádí stejným způsobem jako u přirozených nelesních společenstev. Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu, a proto bude menší než 1. Příklad: T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky: mají obvykle tři patra, pokud nejnižší, tj. mechové patro u degradovaných chybí, hodnota je redukována o 30% v tomto kritériu; korekční koeficient bude 0,70. Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních taxonů (dominantních a diagnostických druhů) pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich plného potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obvyklého počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném biotopu, a proto bude jeho hodnota menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,00). Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší, než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu; proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1 (v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost aktuálně přítomných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro maximální nasycenost 130 % bude mít hodnotu 1,30 (vyšší nasycenost je nepravděpodobná, pokud by k ní došlo, zůstává korekční koeficient na maximální hodnotě 1,3). Příklad: T1.6 – Vlhká tužebníková lada se společenstvem Filipendulo-Geranietum palustris. Potenciální počet indikačních taxonů je cca 10 taxonů, přítomno 5 taxonů, nasycenost druhů indikačních taxonů je ochuzena o 50 % a její hodnota je tudíž 50 %: korekční koeficient bude 0,8. Obvyklý celkový počet druhů v daném společenstvu je cca 30 druhů, přítomno 54, nasycenost druhů ve společenstvu hodnoceného biotopu je 180 %: korekční koeficient bude 1,24. Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro danou fytocenologickou jednotku. biotopu vegetačních pater biotopu. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost ohrožených a chráněných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30. Příklad: M1.8 Střídavě vlhké bezkolencové louky. Obvyklý celkový počet ohrožených a chráněných druhů 5 . a) přítomno 10, nasycenost druhů 200 %, korekční koeficient bude 1,3; b) přítomen pouze 1, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude 0,68.

9

Integrita a) Vzhledem k ploše konkrétního biotopu – nehodnotí se vzhledem k tomu, že jde o člověkem udržovaná sukcesní stadia – louky a pastviny, případně lada. b) Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v krajině – hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči okolí konkrétního místa. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Příklad: T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Pokud má biotop dostatečnou rozlohu, přesahující výrazně jeho minimiareál, je součástí mozaiky louka – les - louka a současně je obklopen biotopy vzdálenými od přirozené potenciální vegetace (pole, kulturní louky), bude mít jeho korekční koeficient hodnotu 1,30.

4.3 Kritéria pro individuální hodnocení přírodě vzdálených až cizích biotopů Pro přírodě vzdálené a přírodě cizí typy biotopů nelze stanovit univerzálně platná kriteria posouzení individuálního biotopu. Pro hodnocení konkrétního biotopu byla u jednotlivých typů biotopů samostatně či v kombinaci použita následující kritéria (Seják, Dejmal a kol., 2003, s. 226): • • • • • • • • • • •

přítomnost a podíl přirozených druhů přítomnost a podíl ruderálních druhů přítomnost a podíl segetálních druhů přítomnost a podíl invazních druhů přítomnost či absence charakteristických druhů počet vrstev či pater vegetace pokryvnost povrchu vegetací druh provozu či způsob a intenzita úprav způsob a režim kultivace stanoviště záměrná aplikace chemikálií či jejich vnos z provozu v sousedství biotopu intenzita působení stresových faktorů

Proto byly pro každý typ přírodě vzdálených a přírodě cizích biotopů navrženy „Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu“. Podle nich byly vymezeny 3 až 4 kvalitativní skupiny biotopů a byl stanoven jejich korekční koeficient v rozsahu 0,6 až 1,3 (dtto, s. 137-193). Vedle toho je pro hodnocení konkrétní lokality typů biotopů s velkou potencí přirozené sukcese k přírodním nebo přírodě blízké vegetaci třeba rozlišit, kdy už začínají spadat do těchto přirozenějších typů biotopů. Z tohoto důvodu se hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti druhů příslušejících společenstvu přirozeného potenciálního ekosystému posuzovaného biotopu. Přítomnost druhů přirozeného potenciálního ekosystému se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení vzhledem k plné nasycenosti v ekosystému potenciální přirozené vegetace. Pro jednotlivé typy přírodě vzdálených biotopů je však nutno vypracovat klíč od jaké procentní nasycenosti diagnostickými druhy budou považovány za biotopy přírodě blízké a kdy je pro to rozhodující počet a kdy plošný podíl z celkové plochy biotopu. Využití výsledků mapování Natura 2000 pro individuální hodnocení biotopů Individuální hodnocení podle metody BVM (Seják, Dejmal a kol. 2003), jež slouží ke korekci bodové hodnoty daného typu biotopu, vyžaduje terénní hodnocení. Při vytváření cenových map větších území není však z časových důvodů možné toto hodnocení v terénu provádět. Chceme-li přesto, aby cenová mapa byla co nejpřesnější a zohledňovala konkrétní stav biotopů, můžeme využít podkladů, jež nám poskytuje metodika mapování Natura 2000, která v sobě zahrnuje vlastní metodu hodnocení konkrétních biotopů (především hodnocení reprezentativnosti a zachovalosti biotopů). Proto byla vypracována a ověřena metoda, umožňující převedení těchto údajů do podoby číselného koeficientu (Cudlín a kol. 2005). Metoda Natura 2000 hodnotí následující kriteria, ohodnocená písmeny pomocí tří až čtyřčlenné škály: 10

o o

Reprezentativnost ; A, B, C, D Zachovalost; A, B, C

Převod lze provést přímou kombinací dvou charakteristik mapování NATURA 2000 – reprezentativnosti a zachovalosti – na koeficient individuálního hodnocení. Rozsah koeficientu byl určen jako 0,6 až 1,3 a středová hodnota 1 byla přiřazena kombinaci BB. Hodnoty se odvíjí od nelineární závislosti a jsou uvedeny v tabulce 2. Tabulka 2 Převod hodnotících kritérií metody NATURA 2000 na koeficienty individuálního hodnocení metodou BVM Reprezentativnost Zachovalost

A

B

C

D

A

1,30

1,15

0,95

0,75

B

1,15

1,00

0,85

0,65

C

0,80

0,70

0,65

0,60

4.4 Využití vybraných živočišných druhů pro upřesnění individuálního hodnocení biotopů Přestože Katalog 192 typů biotopů ČR je založen primárně na rostlinných společenstvech, byla do individuálního hodnocení biotopů zařazena i živočišná složka. Kvalita biotopů ze zoologického hlediska se hodnotí pomocí modelových skupin, zpracovaných již v publikaci Seják, Dejmal a kol., 2003) – ptáci, obojživelníci, motýli a vybrané druhy brouků. Pro posouzení individuální kvality biotopů ze zoologického hlediska jsou využity seznamy stenoekních (na specifický biotop vázaných) druhů. Pro každou modelovou skupinu je stanoven v biotopu počet druhů, které bývají obvykle při standardní metodice průzkumu v daném biotopu nalezeny. Zahrnutí vĕtšího počtu modelových skupin výsledky zpřesňuje. Výsledný koeficient pro kvalitu biotopu z hlediska výskytu živočišných druhů se odvodí tak, že se koeficienty získané pro jednotlivé skupiny modelových živočichů nejprve převedou na relativní škálu (korekční koeficient pro nejnižší nasycenost druhů dotyčné skupiny živočichů bude mít hodnotu 0,60, pro průměrnou nasycenost bude mít hodnotu 1,00 a pro nejvyšší nasycenost hodnotu 1,30) a pak zprůmĕrují.

5. Výpočet peněžní hodnoty bodu Za tímto účelem bylo ekonomicky vyhodnoceno 136 konkrétních revitalizačních akcí z let 20002003 z různých míst České republiky, při kterých bylo revitalizací založeno očekávané zvýšení ekologické hodnoty daného území. Byl přitom brán v úvahu dlouhodobý ekologický efekt při nulové diskontní míře. Hodnota přírůstku jednoho bodu byla vypočtena jako podíl celkových nákladů dané akce a celkového dlouhodobě očekávaného bodového nárůstu. Výsledná průměrná národní hodnota jednoho bodu (vypočtená váženým aritmetickým průměrem) ve výši 12,36 Kč, má reálný základ ve skutečných rozpočtových výdajích, které česká společnost vynaložila v posledních letech na konkrétní revitalizační akce. Je to částka, které bylo v těchto revitalizačních akcích třeba na zlepšení hodnoty biotopu o 1 bod na plochu 1 m2. Peněžní hodnota bodu je tudíž odvozena ze skutečné ochoty společnosti a jejích zastupitelských orgánů platit za ochranu přírody a krajiny. V tomto smyslu je peněžní ohodnocení podstatně reálnější než v případě aplikace standardních metod netržního zjišťování hypotetické ochoty platit. Nejhodnotnějším typem biotopu v ČR jsou T3.3 Úzkolisté suché trávníky, jejichž hodnota dosahuje přibližně 1040 Kč na 1 m2 (84 bodů x 12,36 Kč původně), s valorizovanou hodnotou bodu k r. 2008 pak 1218 Kč (84 bodů x 14,50 Kč). Tato metoda peněžního a bodového hodnocení biotopů (BVM: biotope valuation method) v zásadě naplňuje požadavek nové Strategie EU pro udržitelný rozvoj z července 2006, která stanovuje cíl „zlepšit řízení přírodních zdrojů a zabránit jejich nadměrnému využívání ohodnocením služeb ekosystémů“. Peněžně vyjadřuje vnitřní hodnotu jednotlivých typů biotopů přírody ČR jako prostředí pro život a pro fungování ekosystémů (Seják, Dejmal a kol., 2003). 11

6. Postupy hodnocení biotopů podle závažnosti zásahu Obecný princip hodnocení Ekosystémy a jejich složky jsou během svého vývoje ovlivňovány řadou faktorů. Mezi ně lze zařadit časoprostorový faktor, pomocí kterého lze s jistou opatrností simulovat dynamiku vývoje ekosystému. Veškeré složky ekosystému se v čase a prostoru mění (sukcese) a jejich konečným stádiem v některých případech je stabilní klimaxové společenstvo (např. terestrické ekosystémy). Za stabilní lze podle některých autorů považovat i stav, kdy v ekosystému dochází k pravidelným oscilacím způsobeným tím, že jedna změna nebo soubor navzájem působících změn vrátí ekosystém na začátek vývoje a celý cyklus se opakuje (říční ekosystém). S tímto faktem musíme počítat při poznávání a jakémkoliv hodnocení biotopů včetně ekosystémů. Při posuzování proto nelze uvažovat o jakémsi lineárním průběhu dějů daném počátečním a konečným stavem ekosystému za určité časové období. Tato přímka by v žádném případě nepostihla dynamiku vývoje, ale ukázala by na konstantní tempo vývoje ekosystému v čase a prostoru. Reálná predikce průběhu křivky dynamiky vývoje biotopů a ekosystému je velmi komplikovaná. Její průběh bude závislý na mnoha faktorech, které ovlivní posuzované složky. Výsledkem proto může být i křivka s několika vrcholy. Pro její znázornění a průběh je nutné znát počáteční stav ekosystému, stav po zásahu a při dalším posuzování vývoje v čase je nutné ohodnotit probíhající sukcesi dotčeného ekosystému. Ty se budou měnit jak v průběhu času tak i prostoru, popřípadě budou nahrazeny jinými složkami s odlišným bodovým hodnocením. To znamená, že veškeré zásahy (stavby, havárie atd.), které mohou způsobit redukci či zánik některých složek ekosystému, se následně promítnou do průběhu křivky. Plocha ohraničená křivkou pod bodem počátečního stavu nám tedy ukazuje na poškození složek. Tento pokles můžeme tedy definovat jako ekologickou újmu. Její finanční ohodnocení je závislé na hodnotě jednoho bodu. Rozsah ekologické újmy můžeme následně spočítat pomocí popsaného postupu. Vhodné časové rozpětí pro uvažované hodnocení biotopů je samozřejmě závislé na výše uvedených faktorech, ale po dohodě byla stanovena hranice 30 let, která se jeví jako optimální časové rozpětí. V krátkosti můžeme tedy konstatovat, že pro zjištění ekologické újmy a jejího bodového hodnocení je důležité znát: - bodové hodnocení jednotlivých biotopů, - velikost plochy jednotlivých biotopů, - změnu velikosti jednotlivých biotopů v čase, - velikost hodnoceného území (maximální plocha dotčená během celé doby hodnocení), - predikce vývoje jednotlivých složek v hodnoceném území, - predikce antropogenních zásahů. Rozpracovaná metodika bodového a peněžního hodnocení ekologické kvality biotopů umožňuje kromě ekologické újmy obecně kvantifikovat i procesy zhodnocování přírody a krajiny. V následujícím textu jsou vyloženy základní přístupy k vyčíslování ekologické újmy a ekologických přínosů v čase a prostoru. Za základ pro rozlišení přechodné a trvalé ekologické újmy zde bylo navrženo časové období 30 let (obdobně jako v Hesensku). Pro snadnější práci s metodikou byl navržen rozdílný postup pro výpočet ekologické újmy u akcí v běžném stavebním řízení a u podrobně posuzovaných případů, na které se vztahuje povinnost posuzování vlivů na ŽP (EIA), dále v chráněných územích přírody a krajiny a v případech, kdy si to vyžádá orgán ochrany přírody a krajiny. Rozdělení případů je následující: 1) Výpočet ekologické újmy u malých legálních zásahů (není nařízená EIA nebo biologické hodnocení) a) zásah trvalý (tj. újma, která bude konstantní v období delším než 30 let), s. 231 b) zásah dočasný (tj. újma, která bude konstantní v období kratším než 30 let); 2) Výpočet ekologické újmy pro podrobně posuzované akce a zásahy a) legální zásah (je nutné posuzování vlivů na ŽP nebo se dotýká chráněných částí přírody a krajiny), b) nelegální zásahy a ekologické havárie. 12

6.1. Výpočet ekologické újmy u malých legálních zásahů 6.1.1. Výpočet ekologické újmy u trvalého zásahu Za malý zásah považujeme akci v tom případě, kdy není nutné posuzování vlivů na ŽP nebo se nedotýká chráněných částí přírody a krajiny. U jednoduchých akcí, kdy újma zůstává konstantní po dobu delší než 30 let, je zcela postačující použít pro zjištění rozdílu bodových hodnot tento postup: Vzorec pro výpočet bodové hodnoty pro konkrétní biotop v konkrétním čase:

HB = bi. pi.wi

[ body . m2 ]

HB - bodová hodnota konkrétního biotopu [body] bi - bodové hodnocení biotopu [body/m2 ] pi - plocha hodnoceného biotopu [m2] wi - koeficient individuálního bodového hodnocení biotopů [ - ] Hodnota HB vyjadřuje hodnotu plochy jednoho biotopu v daném území. Pokud se ovšem na sledovaném území vyskytuje více biotopů, je nutné jednotlivé položky HB sečíst. Vzorec pro výpočet bodové hodnoty pro celou sledovanou plochu v konkrétním čase: n

BHC =

∑ HB i =1

i

BHC - bodová hodnota celého sledovaného území i - biotopy 1 – n Vzorec pro výpočet trvalé ekologické újmy (nebo ekologického přínosu): TU = |BHC2 – BHC1| TU - trvalá ekologická újma na konkrétní ploše [body] BHC1 - bodová hodnota plochy před zásahem [body] BHC2 - bodová hodnota plochy po zásahu [body] Veličina TU nám vyjadřuje ekologickou újmu v případě, že je zásah trvalý. Jako hranice trvalého zásahu je určeno období třiceti let. Tato délka vychází z vyjádření přibližné délky jedné lidské generace. Trvalá ekologická újma se hradí jednorázově ve výši plného bodového rozdílu. V duchu zákona č.17/1992 Sb. bude rozhodnutím orgánu OPK trvalá ekologická újma kompenzována náhradními opatřeními v místě či na jiných částech území v blízkém okolí způsobené újmy, nebo není-li to možné či účelné, bude uhrazena v penězích.

6.1.2. Výpočet ekologické újmy u dočasného zásahu Za přechodnou ekologickou újmu (tj. újmu, která bude konstantní v období do 30 let) jsou původci malého zásahu povinni každoročně platit jednu třicetinu hodnoty způsobeného bodového rozdílu po dobu, kdy je plocha z důvodu jejího užívání udržovaná na konstantní ekologické hodnotě. Po skončení užívání platí ½ původní roční platby, a to až do doby, než jsou biotopy, na nichž byla újma způsobena, plně vráceny do výchozího stavu. Celková ekologická újma tedy představuje: DU = TU/30 * r1 + TU/30 * r2/2 DU - dočasná ekologická újma TU - trvalá ekologická újma - počet let záboru (doba, po kterou plocha slouží ekonomickému účelu a je udržována na r1 konstantní bodové hodnotě) r2 - doba od skončení užívání po dosažení původní bodové hodnoty 13

Následující graf znázorňuje zjednodušený průběh bodové hodnoty sledovaného území u dočasné ekologické újmy.“BH“ zde představuje bodovou hodnotu celkového území v čase před zásahem (BH1) a po zásahu (BH2 ).

Bodová hodnota

BH1

BH2

Roky T=30

r1

r2

6.2. Výpočet ekologické újmy pro podrobně posuzované akce Za podrobně posuzované akce jsou považovány případy, na které se vztahuje povinnost posuzování vlivů na ŽP (EIA), dále zásahy v chráněných územích přírody a krajiny a v případech, kdy si to vyžádá orgán ochrany přírody a krajiny a případy ekologických havárií. Rozlišujeme akce legální, které podléhají územnímu a stavebnímu řízení a akce nelegální, kde se jedná o ekologickou škodu, jež byla způsobena na cizím majetku nebo na vlastním majetku bez nutného povolení, případně se jedná o ekologickou havárii. Způsobí-li někdo ekologickou havárii, pak je povinen odstranit její důsledky tak, aby postižené biotopy byly vráceny svým původním funkcím, tzn. aby bodová hodnota postižených biotopů byla stejně vysoká jako bodová hodnota postiženého území před zásahem. V případě ekologické havárie se celkové škody a újmy skládají ze tří částí: 1) ze škody, způsobené vlastníkovi poškozeného území, kterou má ten, kdo škodu způsobil nahradit prostřednictvím nákladů na uvedení postižených biotopů do původního stavu, 2) z ekologické újmy z dočasné ztráty přirozených funkcí postižených biotopů, 3) z nákladů na odborné posouzení vzniklé havárie. Literatura Cudlín, P., Prokopová M., Francírková T., Burešová R.,, Smrž T., Boucníková E. 2005: System NATURA 2000 utilization for purposes of biotope valuation. Ekologia (Bratislava), 24, Supplement 1/2005: 52-68. Chytrý M., Kučera T., Kočí M. 2001: Katalog biotopů České republiky, AOPK Praha Seják J., Dejmal I., Petříček V., Cudlín, P., Míchal I., Černý K., Kučera T., Vyskot I., Strejček J., Cudlínová E., Cabrnoch J., Šindlar M., Prokopová M., Kovář J., Kupka M., Sčasný M., Šafařík M., Roušarová Š., Stejskal V., Zapletal J. 2003: Hodnocení a oceňování biotopů České republiky, Český ekologický ústav, MŽP, Praha. http://fzp.ujep.cz/Projekty/VAV-610-5-01/HodnoceniBiotopuCR.pdf stručný popis metody hodnocení biotopů: http://fzp.ujep.cz/Projekty/BVM/BVM_CZ.pdf

14

7. Přílohy Příloha 1. Seznam typů biotopů ČR a jejich bodových hodnot BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Parametr Su.% ZBH HB Z P DS DD VB VD CB OB

Skupina typů biotopů Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Typ biotopu č.

PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ BIOTOPY V Vodní toky a nádrže V00 Podzemní vody V00.1 Podzemní vody intersticiální 1 V00.2 Podzemní vody puklinové 2 V 0 Krasové vody V0.1 Podzemní krasová jezírka 3 V0.2 Podzemní krasové toky 4 5 V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V 2 (Stojaté vody) Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod 6 V2.2 Periodické stojaté vody 7 V2.3 Vody zvláštního chemismu 8 9 V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Nížinné až horské vodní toky V4.1 Pramenné stružky 10 V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků 11 V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek 12 V4.4 Parmová pásma toků 13 V4.5 Cejnová pásma toků 14 15 V5 Vegetace parožnatek 16 V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) M Mokřady a pobřežní vegetace M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod 17 M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty 18 M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů 19 M1.4 Říční rákosiny 20 M1.5 Pobřežní vegetace potoků 21 M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů 22 M1.7 Vegetace vysokých ostřic 23 M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium 24 mariscus) M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M2.1 Vegetace letněných rybníků 25 M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků 26 M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí 27 M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav 28 29 M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4 Štěrkové říční náplavy M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace 30 M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým 31 (Myricaria germanica) M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis 32 pseudophragmites) 33 M5 Devětsilové lemy horských potoků 34 M6 Bahnité říční náplavy 35 M7 Bylinné lemy nížinných řek R Prameniště a rašeliniště R0 Prosté prameny R0.1 Prameny prostých vod 36 R0.2 Termální a minerální prameny 37 R1 Prameniště R1.1 Luční pěnovcová prameniště 38 R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců 39 R1.3 Lesní pěnovcová prameniště 40 R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců 41 R1.5 Subalpínská prameniště 42

15

6 6

6 6

2 2

1 1

2 4

1 1

6 6

3 4

56 63

180 225

31 39

6 6 5

6 6 5

3 3 4

2 3 4

6 6 4

1 1 4

4 4 4

3 3 3

65 67 69

221 252 270

36 44 47

5 5 5 6

6 6 6 6

4 3 3 4

4 3 2 3

4 4 6 6

3 2 1 3

5 5 4 5

4 4 3 4

73 67 63 77

304 255 224 342

53 44 39 59

6 6 6 5 5 6 6

6 6 6 6 6 6 6

3 3 4 4 5 3 3

3 4 4 5 5 3 2

4 4 4 4 4 6 6

1 2 2 3 6 3 2

5 5 5 4 4 5 6

3 3 4 4 3 4 3

65 69 73 73 79 75 71

234 266 300 300 357 324 289

41 46 52 52 62 56 50

4 5 4 4 4 5 4 5

5 5 5 6 6 5 5 6

3 3 3 3 3 3 3 3

4 4 4 3 3 3 3 4

2 6 4 2 4 4 2 6

2 3 3 2 2 3 2 3

3 4 3 3 3 3 3 5

3 5 3 3 3 3 3 5

54 73 60 54 58 60 52 77

160 306 208 160 192 208 150 342

28 53 36 28 33 36 26 59

5 5 5 6 5

5 5 5 5 6

3 2 3 2 3

3 3 3 2 3

6 6 6 6 4

2 2 3 2 2

4 5 5 5 4

3 3 3 6 3

65 65 69 71 63

240 240 272 285 221

42 42 47 49 38

6 6

6 6

2 3

2 2

4 6

1 2

2 4

4 4

56 69

176 272

31 47

5

6

3

2

6

2

3

4

65

240

42

5 3 4

5 6 5

4 3 3

4 4 4

4 4 4

2 2 2

3 3 3

4 3 3

65 58 58

234 192 192

41 33 33

6 6

6 6

2 2

2 2

4 4

1 1

5 4

3 3

60 58

208 192

36 33

5 5 5 5 5

5 5 6 6 6

3 3 4 4 3

4 4 2 3 4

6 6 6 6 6

4 3 3 3 3

5 5 4 4 5

6 5 4 4 4

79 75 71 73 75

357 323 289 306 324

62 56 50 53 56

BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Typ biotopu č. R2 Slatinná a přechodová rašeliniště R2.1 Vápnitá slatiniště 43 R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště 44 R2.3 Přechodová rašeliniště 45 R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou 46 (Rhynchospora alba) R3 Vrchoviště R3.1 Otevřená vrchoviště 47 R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) 48 R3.3 Vrchovištní šlenky 49 S Skály, sutě a jeskyně S1 Skály a droliny S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin 50 S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin 51 S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek 52 S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin 53 S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes 54 alpinum) 55 S2 Pohyblivé sutě 56 S3 Jeskyně (podle typu: krápníkové, dolomitové, puklinové) A Alpínské bezlesí A1 Alpínské trávníky A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky 57 A1.2 Zapojené alpínské trávníky 58 A2 Alpínská a subalpínská keříčková vegetace A2.1 Alpínská vřesoviště 59 A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace 60 61 A3 Sněhová vyležiska A4 Subalpínská vysokobylinná vegetace A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky 62 A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy 63 A4.3 Subalpínské kapradinové nivy 64 65 A5 Skalní vegetace sudetských karů 66 A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin 67 A7 Kosodřevina A8 Subalpínské listnaté křoviny A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix 68 lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny 69 T Sekundární trávníky a vřesoviště T1 Louky a pastviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky 70 T1.2 Horské trojštětové louky 71 T1.3 Poháňkové pastviny 72 T1.4 Aluviální psárkové louky 73 T1.5 Vlhké pcháčové louky 74 T1.6 Vlhká tužebníková lada 75 T1.7 Kontinentální zaplavované louky 76 T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace 77 T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky 78 T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd 79 T2 Smilkové trávníky T2.1 Subalpínské smilkové trávníky 80 T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy 81 T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky 82 T3 Suché trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) 83 T3.2 Pěchavové trávníky 84 T3.3 Úzkolisté suché trávníky 85 T3.4 Širokolisté suché trávníky 86 T3.5 Acidofilní suché trávníky 87 T4 Lesní lemy T4.1 Suché bylinné lemy 88 T4.2 Mezofilní bylinné lemy 89

16

Parametr Su.% ZBH HB Z P DS DD VB VD CB OB

5 5 5 6

5 5 6 6

3 3 4 3

4 4 4 4

4 6 4 6

5 3 4 3

5 5 5 6

5 4 4 5

75 73 75 81

324 306 323 380

56 53 56 66

6 6 6

6 6 6

4 4 3

3 3 3

6 6 6

3 3 3

6 6 6

5 5 5

81 81 79

380 380 360

66 66 63

5 5 5 5 5

6 6 6 6 6

3 3 3 3 4

5 5 4 3 4

6 4 6 6 6

5 4 3 3 2

2 2 2 2 2

4 4 4 4 4

75 69 69 67 69

323 266 270 255 266

56 46 47 44 46

6 6

6 6

3 3

4 4

6 6

2 1

2 2

3 3

67 65

247 228

43 40

6 6

6 5

3 3

3 3

6 6

4 4

5 5

4 4

77 75

342 323

59 56

6 6 6

6 6 6

4 4 3

3 3 3

6 6 6

3 3 3

4 4 5

4 4 4

75 75 75

323 323 324

56 56 56

6 6 6 6 6 6

6 6 6 6 6 6

3 4 4 3 3 4

4 5 4 5 5 5

6 6 6 6 6 6

4 4 4 4 4 3

4 4 4 5 5 4

4 4 4 4 4 3

77 81 79 81 81 77

342 378 360 380 380 336

59 66 63 66 66 58

6

6

4

4

6

3

4

4

77

340

59

5

6

4

5

6

2

4

4

75

320

56

3 4 3 4 4 4 4 4 5 3

4 5 4 5 5 5 6 5 5 4

4 4 4 4 4 4 4 4 4 4

5 4 4 6 6 6 6 6 5 4

2 4 4 2 2 2 6 6 4 4

3 4 2 3 4 4 4 4 5 3

4 4 4 5 5 4 5 5 5 4

3 5 5 4 4 4 4 4 5 4

58 71 63 69 71 69 81 79 79 63

192 289 225 266 285 266 380 361 361 225

33 50 39 46 49 46 66 63 63 39

5 4 3

5 5 5

3 3 3

4 4 4

6 6 4

4 4 3

5 5 4

4 4 4

75 73 63

323 304 225

56 53 39

5 5 5 4 4

6 6 6 5 5

4 4 4 4 4

6 5 6 6 6

4 6 6 4 4

6 5 6 6 5

4 5 5 5 4

4 4 6 4 4

81 83 92 79 75

378 400 483 361 323

66 69 84 63 56

4 3

5 5

4 4

6 5

4 2

5 4

5 4

4 4

77 65

342 238

59 41

BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Typ biotopu č. T5 Trávníky písčin a mělkých půd T5.1 Jednoletá vegetace písčin 90 T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým 91 (Corynephorus canescens) T5.3 Kostřavové trávníky písčin 92 T5.4 Panonské stepní trávníky na písku 93 T5.5 Podhorské acidofilní trávníky 94 T6 Vegetace efemér a sukulentů T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů 95 T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů 96 97 T7 Slaniska T8 Nížinná až horská vřesoviště T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin 98 T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště 99 T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin 100 K Křoviny 101 K1 Mokřadní vrbiny K2 Vrbové křoviny podél vodních toků K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů 102 K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů 103 104 K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny 105 K4 Nízké xerofilní křoviny L Lesy 106 L1 Mokřadní olšiny L2 Lužní lesy L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) 107 L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy 108 L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek 109 L2.4 Měkké luhy nížinných řek 110 L3 Dubohabřiny L3.1 Hercynské dubohabřiny 111 L3.2 Polonské dubohabřiny 112 L3.3 Karpatské dubohabřiny 113 L3.4 Panonské dubohabřiny 114 115 L4 Suťové lesy L5 Bučiny L5.1 Květnaté bučiny 116 L5.2 Horské klenové bučiny 117 L5.3 Vápnomilné bučiny 118 L5.4 Acidofilní bučiny 119 L6 Teplomilné doubravy L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy 120 L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši 121 L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku 122 L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy 123 L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy 124 L7 Acidofilní doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy 125 L7.2 Vlhké acidofilní doubravy 126 L7.3 Subkontinentální borové doubravy 127 L7.4 Acidofilní doubravy na písku 128 L8 Suché bory L8.1 Boreokontinentální bory 129 L8.2 Lesostepní bory 130 L8.3 Perialpidské hadcové bory 131 L9 Smrčiny L9.1 Horské třtinové smrčiny 132 L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny 133 L9.3 Horské papratkové smrčiny 134 L10 Rašelinné lesy L10.1 Rašelinné březiny 135 L10.2 Rašelinné brusnicové bory 136 L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť 137 L10.4 Blatkové bory 138

17

Parametr Su.% ZBH HB Z P DS DD VB VD CB OB

4 4

5 5

2 2

4 3

6 6

3 3

4 4

4 4

67 65

255 238

44 41

4 5 4

5 5 4

3 3 3

5 5 4

6 6 4

3 5 2

4 5 3

4 4 3

71 79 56

289 360 180

50 63 31

5 5 6

6 6 5

3 3 3

5 5 5

4 6 6

3 4 4

4 4 6

4 4 6

71 77 85

285 342 418

49 59 73

4 4 6

5 4 6

4 4 4

5 5 4

6 4 6

4 2 2

3 4 3

5 4 3

75 65 71

324 238 280

56 41 49

4

5

5

5

2

2

4

3

63

209

36

4 4 4 4

5 6 5 5

5 5 5 5

5 5 5 5

2 6 2 6

2 2 3 4

4 4 2 3

3 3 3 4

63 73 60 75

209 300 190 323

36 52 33 56

5

6

5

5

4

3

4

4

75

315

55

5 4 4 4

6 6 6 6

5 6 6 6

6 6 5 6

6 2 6 6

3 3 4 3

3 3 3 3

3 3 5 5

77 69 81 81

330 242 378 374

57 42 66 65

4 4 4 4 4

6 6 6 6 6

6 6 6 6 6

5 5 5 6 6

3 5 5 5 2

3 3 4 4 3

3 3 3 3 3

4 4 4 4 3

71 75 77 79 69

273 315 336 352 242

47 55 58 61 42

4 4 4 4

6 6 6 6

6 6 6 5

4 4 5 3

3 5 5 3

3 3 4 2

3 3 3 3

4 4 5 4

69 73 79 63

260 300 357 216

45 52 62 38

5 5 5 5 4

6 6 6 6 6

6 6 6 6 6

5 6 5 6 5

6 6 6 4 4

4 4 4 4 3

3 3 3 3 3

5 5 5 4 4

83 85 83 79 73

396 414 396 345 294

69 72 69 60 51

4 4 5 5

6 6 6 6

5 5 5 5

3 3 3 3

3 4 4 6

2 2 2 3

3 3 3 3

4 4 4 4

63 65 67 73

216 234 247 304

38 41 43 53

5 5 5

6 6 6

5 6 5

3 5 5

4 6 6

2 3 3

3 3 3

3 4 4

65 79 77

228 352 336

40 61 58

5 5 5

6 6 6

5 5 5

3 3 3

3 3 4

2 3 3

3 3 3

3 4 3

63 67 67

209 247 247

36 43 43

5 6 6 6

6 6 6 6

5 5 5 5

3 3 3 3

6 6 6 6

3 2 3 3

4 4 4 4

4 4 4 4

75 75 77 77

323 320 340 340

56 56 59 59

BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Parametr Su.% ZBH HB Z P DS DD VB VD CB OB

Skupina typů biotopů Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Typ biotopu č.

PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ AŽ CIZÍ BIOTOPY X(písmeno) Přírodě vzdálené biotopy XV Vodní toky, kanály a nádrže s fragmentovanou nebo ruderalizovanou vegetací XV1 Vegetace nových vodních ploch 2 3 3 2 2 2 2 139 XV2 Degradovaná biota vod 1 3 3 3 2 1 3 140 XV3 Odvodňovací kanály 1 3 3 3 2 1 2 141 XV4 Lokálně upravené vodní toky 4 3 3 3 2 2 4 142 XM Antropogenní vlhká až mokrá stanoviště s ruderální mokřadní vegetací XM1 Zamokřelá ruderální lada 2 4 3 3 2 2 3 143 6 4 3 3 4 2 5 144 XR (R3.4) Degradovaná vrchoviště XS Antropogenní skály, sutě, minerální substráty s fragmentovanou nebo ruderalizovanou vegetací XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich 2 3 2 2 4 1 1 145 kamenné odvaly XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým 2 2 2 2 3 1 1 146 kamenným povrchem XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy 3 2 1 2 6 2 2 147 XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště 3 4 2 2 4 3 1 148 XT Silně ruderalizované trvalé bylinné porosty na orné půdě nebo antropogenních substrátech XT1 Postagrární úhory 2 2 3 4 2 2 2 149 XT2 Degradovaná vlhká lada 2 2 3 3 2 2 2 150 XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky 2 3 3 3 1 1 3 151 XT4 Degradované suché trávníky a suchá lada 3 3 3 3 2 2 2 152 XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních 2 3 3 3 2 1 2 153 hrází XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů 2 2 2 2 4 1 1 154 XK Silně ruderalizované nebo ochuzené křoviny a stromy mimo les XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice 3 3 3 5 4 3 3 155 XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy 3 4 4 3 4 2 2 156 XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb 3 3 3 3 2 1 2 157 XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných 2 3 4 3 2 1 1 158 antropogenních ploch XL Silně degradované a kulturní lesy a lesní kulticenózy XL1 Remízky, aleje a liniové porosty dřevin v krajině 3 3 4 3 2 1 4 159 XL2 Solitérní stromy 3 3 4 3 2 1 4 160 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 2 4 3 4 3 1 3 161 XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními 2 4 5 3 1 2 3 162 společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby 2 3 3 3 2 2 2 163 dřevin X(číslo) Přírodě cizí biotopy s ruderální vegetací X1 Vodní nádrže a vodoteče bez vegetace X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů 2 2 1 2 2 2 1 164 X1.2 Betonové nádrže (bazény) 1 1 1 2 2 1 1 165 X1.3 Systematicky upravené vodní toky 2 2 1 2 2 1 2 166 X1.4 Znečištěné vody 1 2 2 2 1 1 1 167 2 2 2 2 6 1 1 168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace X3 Rumištní biotopy na kamenitých podkladech X3.1 Zbořeniště 1 3 3 3 4 1 1 169 X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy 1 1 1 1 2 1 1 170 X4 Segetální vegetace a biotopy na orné půdě X4.1 Tradiční náves 2 2 3 3 6 2 1 171 X4.2 Jednoleté úhory 1 2 2 2 3 2 3 172 X4.3 Víceleté kultury na orné půdě 1 2 2 2 1 1 3 173 X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě 1 2 2 2 1 1 3 174 X4.5 Bylinné a křovinné porosty na opuštěných 1 1 3 2 3 1 2 175 degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách X4.6 Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná 1 1 2 1 3 1 2 176 překladiště) X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko1 2 2 2 1 1 1 177 technických areálech X5 Nepůvodní a kulturní křovinné porosty X5.1 Živé ploty 2 2 3 2 2 1 2 178 X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie 1 2 3 3 2 1 3 179 X5.3 Intenzivní vinice, chmelnice a sady 1 2 2 2 4 1 3 180

18

3 2 3 2

40 38 38 48

90 80 80 130

16 14 14 23

2 4

44 65

108 240

19 42

3

38

81

14

3

33

64

11

3 3

44 46

104 121

18 21

3 4 2 3 3

42 42 38 44 40

99 100 77 108 88

17 17 13 19 15

3

35

72

13

5 2 3 2

60 50 42 38

210 140 96 72

36 24 17 13

4 4 2 2

50 50 46 46

143 143 117 112

25 25 20 19

3

42

66

17

2 3 1 2 3

29 25 27 25 40

49 35 42 35 88

9 6 7 6 15

3 3

40 23

90 28

16 5

5 4 3 3 2

50 40 31 31 31

140 84 56 56 56

24 15 10 10 10

3

29

45

8

2

25

35

6

3 3 3

35 37 37

72 81 77

13 14 13

BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Typ biotopu č. X6 Nepůvodní a kulturní dřevinné porosty X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 181 X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů 182 X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin 183 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin (akátiny) 184 XX Přírodě cizí biotopy s omezenou vegetací XX1 Degradované a chemicky ovlivněné vodní toky a plochy XX1.1 Nádrže čističek, odkaliště 185 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 186 XX1.3 Zatrubněné toky 187 188 XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX3 Technicky zpevněné a nepropustné plochy XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací 189 XX3.2 Nepropustné plochy 190 XX4 Chemicky ovlivněné plochy XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu 191 XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené 192 povrchy skládek toxických materiálů

Parametr Su.% ZBH HB Z P DS DD VB VD CB OB

2 1 1 1

3 2 2 2

5 5 2 3

3 3 3 2

2 2 4 3

1 1 1 1

2 2 1 1

3 3 3 2

44 40 35 31

104 88 72 56

18 15 13 10

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

0 0 0 0

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

0 0

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

0 0

Vysvětlivky k tabulkám Zkratky ve sloupcích skupiny „Parametr“ Z Zralost P Přirozenost DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů VB Vzácnost biotopu VD Vzácnost druhů těchto biotopů CB Citlivost (zranitelnost) biotopů OB Ohrožení množství a kvality biotopů (Hodnoty parametrů se pohybují v rozmezí minimálně = 1, maximálně = 6 bodů) Su. [Součet parametrů v % z maximální možné sumy (48)] ZBH Základní bodová hodnota (maximálně 576) HB Hodnota biotopu (základní hodnota v % z maximální hodnoty [576] Výpočet hodnoty biotopu Su. [%]=(Z+P+DS+DD+VB+VD+CB+OB)/48 ZBH=(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB) HB=[(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB)] x 100/576 [%]

19

Příloha 2 Popis přírodě vzdálených až cizích biotopů (č.139-192 Seznamu) XV1 Vegetace nových vodních ploch Jde o specifické stanoviště vodní a na vodu vázané vegetace stojatých vod v bezodtokových prostorech po povrchové těžbě nerostů či po obdobných terénních zásazích včetně čerstvých revitalizačních akcí a nově založených rybníků se stálou nebo kolísavou vodní hladinou závislou na dešťových srážkách nebo hladině podzemní vody v okolí. Vegetace tohoto typu biotopu je ve stavu velmi rané sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů V1, V2, M1.1, M1.2 a M1.3 nebo je v něm trvale udržována charakterem terénu či chemismem vody jednotlivých stanovišť. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Typ biotopu je původem antropogenní, ale charakterem blízký v přírodě se vyskytujícím typům stanovišť. P – Přirozenost Biotop nepřirozený podmínkami vzniku, ne však vývojem. Četnost druhů potenciální přirozené vegetace nízká. Vyšší sukcesní stádia vegetace na těchto stanovištích již přísluší vegetaci přírodních či přírodě blízkých typů biotopů. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Struktura vegetace jedno až dvouvrstvá. Druhová diverzita velmi nízká. Obvykle se vyskytují jen odolné, zčásti allochtonní druhy makrofyt (Ceratophyllum demersum, Elodea canadensis, Lemna ssp., Myriophyllum spicatum, Potamogeton crispus, P. pectinatus, P. pusillus, Spirodella polyrhiza, Zanichelia palustris) VB – Vzácnost biotopu Relativně hojný, maloplošný biotop. Trvalá blokace sukcese v důsledku chemizmu vody (kamencové jezero) či terénu (hluboké, úzké zastíněné jámy) velmi řídká. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu vyskytují jen zřídka. Výskyt chráněných druhů signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů V1, V2, M1.1, M1.2 a M1.3. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Vzhledem k trvalé blokaci sukcese či k úplným počátkům uchycení vegetace v daném typu stanovišť se jedná o velmi odolné a nenáročné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace. OB – Ohrožení biotopu Zatím se zastoupení typu biotopu příliš nemění. Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude četnost stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna zmenšovat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. přítomna jen jedna vrstva vegetace s převahou ruderálních druhů nebo neofytů, 2. přítomny dvě vrstvy vegetace s převahou ruderálních druhů nebo neofytů, 3. přítomna jen jedna vrstva vegetace bez přítomnosti ruderálních druhů nebo neofytů, 4. přítomny dvě vrstvy vegetace bez přítomnosti ruderálních druhů nebo neofytů. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05.

XV2 Degradovaná biota vod Jde o vodní biotu stojatých (přehrady, rybochovné a dočisťovací rybníky a trvale znečisťované návesní rybníky, nádrže v průmyslových objektech apod.) a tekoucích (kanalizační, čistírenské, průmyslové a důlní výpustě apod.) vod, silně ovlivněnou antropickou činností (rybí osádka, eutrofizace, znečistění), která však nevytváří zcela abiotické prostředí (XX1.2), avšak natolik limituje rozvoj bioty, že její samovolná sukcese nemůže dospět k standardně vytvořeným přírodě blízkým typům biotopů V1, V2, M1.1, či M1.3. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost V závislosti na intenzitě a délce doby znečištění v různém, ale vždy velmi nízkém stupni kvalitou vodního prostředí blokovaná sukcese k vegetaci potenciálního typu biotopu V1, V2, M1.1 a M1.3. P – Přirozenost Biotop původem a podmínkami nepřirozený. S ohledem na druh a délku doby znečištění se velmi silně ochuzená vegetace může blížit potenciálnímu typu biotopu V1, V2, M1.1 a M1.3 DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vegetace v břehové zóně v úplnosti dvouvrstvá. Z vyšších bylin je to především rákos obecný a chrastice rákosovitá nebo neofyty (křídlatka, netykavka). U některých nádrží je naopak jediným druhem okřehek, který neprodyšně pokrývá celou hladinu. U jiných nádrží jde pouze o „vodní květ“ s převahou sinic. Druhová diverzita velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Relativně hojný, maloplošný biotop. Intenzívní rybníkářství je uplatňováno na velké ploše rybníků. Vývinem a hynutím

20

„vodního květu“ je každoročně postihována většina říčních přehrad. Řada rybníčků v obcích a vodních nádrží v průmyslových objektech je trvale znečišťována splašky s biologickým i chemickým znečištěním. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují, nebo se vyskytují jen na velmi krátkou dobu, protože antropické ovlivnění nevytváří podmínky vhodné pro jejich trvalou existenci. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je nízká; organismy však někdy těžce odolávají velkým změnám v antropickém ovlivnění biotopu (obsah kyslíku ve vodě). V znečištěných vodách se vyskytují jen velmi odolné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k rozsahu intenzivního rybníkářství, vnosům hospodářské činnosti a komunálního provozu do vodního prostředí a využívání malých vodních nádrží k dočišťování vod z ČOV není tento typ biotopu příliš ohrožen. V současné době však již naštěstí prakticky nepřibývá. Je však žádoucí, aby kromě čistírenského využití zanikl ve prospěch biotopů potenciální přirozené vegetace. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů převaha neofytů, ve vodní vegetaci jen jedna skupina, 2. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů nejsou neofyty, ve vodní vegetaci přítomny dvě skupiny, 3. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů vyšší četnost druhů potenciální přirozené vegetace, ve vodní vegetaci stálá přítomnost všech tří skupin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,12; krok škály 0,06.

XV3 Odvodňovací kanály Jde o otevřené odtokové strouhy odvodňovacích řadů nebo napřímené a technicky upravené pramenné části toků v zemědělské krajině, charakteristické lichoběžníkovým profilem koryta, někdy opevněné dlažbou dna a svahů betonovými zatravňovacími matracemi s vegetací v různém stádiu sukcese makrofytní vodní vegetace a bylinných, někdy i dřevinných břehových porostů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Funkcí a charakterem úpravy limitovaný rozvoj vegetace s potlačovanou tendencí sukcese k V4.1, V4.2, M1.5 a K2.1. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. S ohledem na dobu trvání stavby se ve vegetaci vyskytují druhy náležející potenciálním typům přírodních a přírodě blízkých biotopů V4.1, V4.2, M1.5 a K2.1. Častá je přítomnost invazních neofyt, bolševníku velkolepého a křídlatky. DS – Diverzita struktur DD – Diversita druhů V závislosti na intenzitě údržby kanálu se mohou v pobřežní vegetaci vyskytovat 2, řídce 3 patra; ve vodním prostředí pak všechny tři skupiny vegetace – cévnaté rostliny, řasy, mechorosty. Vzhledem k údržbě, která blokuje sukcesi, je druhová diverzita nízká. VB – Vzácnost biotopu Stále ještě hojný, byť maloplošný biotop. Aktuálně se jeho četnost mění dlouhodobým zanedbáváním údržby melioračních zařízení. Trvale jej však ubývá pouze při revitalizačních akcích. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů je nepravděpodobná, ale není vyloučena. (ve vodním prostředí šmel okolíčnatý, v břehové vegetaci potočnice, poddruhy blatouchu bahenního). Vzhledem k tomu, že odvodňovací kanál je stavba, chráněné druhy zde nepodléhají ochraně a při údržbě mohou být odstraňovány. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je nízká. Trvale je pod vlivem agrochemikálií a vyskytují se v něm odolné či eutrofní druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zvýšení koncentrací škodlivin. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k rozsahu provedeného odvodnění a kanalizace pramenných částí toků potoků v zemědělsky využívané krajině a k pomalému postupu revitalizace toků není tento typ biotopu doposud ohrožen. Je však žádoucí, aby zanikl ve prospěch biotopů potenciální přirozené vegetace V4, M1.5, K2.1 či L2.2. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty jsou tvořeny vzhledem k místu nepůvodními druhy se značným podílem invazních druhů, 2. porosty jsou tvořeny vzhledem k místu nepůvodními druhy, 3. v porostech významný podíl místu odpovídajících druhů, 4. v porostech převládají místu odpovídající druhy. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,12; krok škály 0,04.

21

XV4 Lokálně upravené toky Jde o biotopy vodních toků jejichž přirozená geomorfologie a na ní závislá biota jsou významně ovlivněny lokálními úpravami koryta. Ve pstruhovém a lipanovém pásmu dochází vlivem podélné stabilizace břehů, spádových objektů a štěrkových přehrážek ke snížení stanovištní heterogenity, zvýšení podílu lenitických úseků toku a snížení podélného sklonu s omezením sřídání brodů a tůní. Výstavba spádových stupňů má vždy za následek vznik lentického pásma se zadržováním splavenin a sedimentací jemných materiálů a detritu ve zdrži. V lipanovém pásmu vznikají pod zdrží úseky s poměrně silným proudem, v parmovém a cejnovém pásmu dochází v důsledku nedostatku splavenin k zahlubování koryt pod zdrží. Výstavbou podélných protipovodňových hrází v inundačním území parmového a cejnového pásma je rušena či omezována přirozená dynamika toků se vznikem meandrů, říčních ramen a nivních koryt. Lokálními úpravami narušená retenční schopnost toků se projevuje zvýšením rozkolísanosti průtoků během roku. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop primárně podmíněn antropickou činností avšak pozměněnou geomorfologií koryta podmíněná biota je velice podobná až totožná s biotou přírodě blízkých fylogeneticky starých typů vodních biotopů V4.2 – V4.5 na přirozených stanovištích. P – Přirozenost Biotop primárně podmíněn antropickou činností. Pozměněná a omezená biota v úpravami bezprostředně ovlivněných částech toku však může místy odpovídat přírodě blízkým typům vodních biotopů V4.2 – V4.5 s přirozeně vzniklou geomorfologií. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Diverzita struktur a druhů biotopu je závislá na geomorfologickém charakteru původního a pozměněného stanoviště a více méně ve stejné nebo omezené úrovni kopíruje diverzitu přírodě blízkých biotopů geomorfologicky srovnatelných stanovišť. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak téměř na všech tocích se vyskytující biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů není vyloučena. Jsou buď pozůstatkem ustupující původní bioty nebo naopak indikací renaturalizace stanoviště, či ontogenetického vyzrávání přirozeného biotopu v nepřirozeně vzniklých geomorfologických podmínkách. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně vysoká. Změna chemických a fyzikálních vlastností vody silně ovlivňuje podmínky života vodních organizmů. Změna geomorfologických podmínek toku je mezní pro existenci jimi podmíněného typu biotopu. OB – Ohrožení biotopu Biotop není ohrožen. Četnost stanovišť tohoto typu biotopu bude spíše narůstat. Při revitalizačních akcích jsou sice některé lokální úpravy toků odstraňovány, ale na mnoha místech lokální úpravy toků naopak tvoří základ protipovodňových opatření. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU: Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu V pstruhovém a lipanovém pásmu 1. úprava silně ovlivňuje neupravené části toku, brání chodu splavenin a je výraznou migrační bariérou. 2. úprava omezuje chod splavenin ale umožňuje migraci alespoň části vodních živočichů. 3. úprava málo ovlivňuje neupravené části toku a umožňuje plný rozvoj náhradní přírodě blízké bioty. V parmovém a cejnovém pásmu 1. úprava brání přirozené dynamice toku, působí hloubkovou erozi dna a je úplnou migrační bariérou 2. úprava omezuje dynamiku toku, vyvolává zahlubování koryta ale umožňuje částečnou migraci 3. úprava málo ovlivňuje neupravené části toku a umožňuje plný rozvoj náhradní přírodě blízké bioty Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1.

XM1 Zamokřelá ruderální lada Jde o degradované plochy biotopů M1.1, M1.2, M1.4, M1.7, M6, M7, T1.5, T1.6, T1.10, T7, vzácněji A4.1, A4.2 a zamokřelé plochy bezlesí na bývalé zemědělské či ostatní půdě s bylinnými porosty, někdy s počáteční sukcesí dřevin. Patří sem například tzv. „polní kazy“ na prameništích, svahových vývěrech nebo chybách odvodňovacích řadů, deponie vyhrnutého bahna, zamokřelé pozemky v důsledku poddolování či obdobných změn nivelety terénu nebo hladiny podzemní vody, záplavové či rozlivové zóny silně eutrofizovaných vodotečí, eutrofizovaná luční prameniště (např. „polními“ skládkami hnoje), silně degradovaná slatiniště apod. Pro druhové složení vegetačního pokryvu je charakteristické silné zastoupení ruderálních a invazních druhů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop primárně podmíněn antropickou činností. Podmínkami pro příznivý vývoj ruderálních a invazních druhů je

22

trvale podporována degradace přírodních typů stanovišť nebo omezován rozvoj sukcese k přírodě blízkým typům biotopů M1.1, M1.2, M1.4, M1.7, T1.5, T1.6, či vzácněji T7. P – Přirozenost Vznik a vývoj biotopu podmíněn změnou původního vegetačního krytu (rozorání luk), změnou hladiny podzemní vody nebo trvalou eutrofizací podzemních nebo povrchových vod. Pozměněná a degradovaná vegetace však může místy odpovídat přírodě blízkým výše uvedeným typům. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na původu a původním vegetačním krytu stanoviště se vyskytují obvykle dvě vegetační patra. Některá stanoviště mohou být i druhově bohatá, ovšem vždy s vysokým plošným zastoupením ruderálních a invazních druhů. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů není vyloučena. Jsou buď reliktem ustupující původní vegetace nebo naopak indikací přechodu vegetace k přírodě blízkým společenstvům. V některých případech může u nitrofilních druhů chráněných rostlin, jako je například úpolín evropský, naopak ruderalizací stanoviště dojít k posílení jejich konkurenceschopnosti a vytvoření až jednodruhových porostů. CB – Citlivost biotopu S výjimkou změny vodního režimu je citlivost biotopu nízká. Přírodní druhy jsou trvale pod tlakem konkurence ruderálních a invazních druhů s velkou odolností a vitalitou. OB – Ohrožení biotopu Aktuálně se četnost tohoto typu biotopu mění. Vzrůstá dlouhodobým zanedbáváním údržby melioračních zařízení a opouštěním doposud extenzivně obhospodařovaných lučních porostů. Dřívější nevhodná úprava pozemků se již neprovádí. Naopak jej trvale ubývá při komplexních pozemkových úpravách, v důsledku revitalizace říčních systémů, poklesem eutrofizace vod zemědělskou praxí a přirozenou sukcesí vegetace k přírodě blízkým společenstvům. Je žádoucí, aby zanikl ve prospěch biotopů s přírodě blízkou vegetací. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty biotopu druhově chudé, převládají nepůvodní a invazní druhy 2. porosty biotopu druhově chudé, významný podíl nepůvodních a invazních druhů. 3. porosty biotopu druhově bohatší, významný podíl nepůvodních a invazních druhů 4. porosty biotopu druhově bohatší, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05.

XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly Jde o specifická stanoviště v prostorách po povrchové těžbě nerostů ve skalních masivech či po obdobných terénních zásazích s volným odtokem srážkové vody. Vegetace těchto stanovišť je omezena jejich charakterem, kde se nachází ve velmi rané sukcesi či je terénem nebo chemismem skalního substrátu trvale udržována ve stavu velmi rané sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů S1.x a T3.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomny pouze iniciační stádia nerozlišené nebo trvale blokované sukcese k přírodě blízkým bylinným společenstvům. Vegetace s nízkou pokryvností povrchu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím, ovšem s chudou vegetací, v níž jsou zastoupeny vedle některých druhů cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy, které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až dvouvrstvá vegetace, s ohledem na otevřenou niku osazovanou druhy neschopnými trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený maloplošný biotop. Trvalá blokace sukcese na těchto stanovištích v důsledku chemizmu půdy či skalního substrátu nebo modelace terénu je velmi řídká. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu vyskytují jen řídce. Pokud tento výskyt není efemérní, signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude existence stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna omezovat jen na časově velmi omezená období počátku

23

rekultivačních zásahů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 15%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace 4. vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%)s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05.

XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem Jde o specifická stanoviště vzniklá technickou činností člověka, avšak svým charakterem blízká přírodním stanovištím. Vegetace je omezena účelem a technickým provedením zdí a kamenných povrchů. Je v různých, avšak vždy nízkých stádiích sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů S1.1 a S1.2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost V závislosti na charakteru stavby většinou nízká. Ojediněle, zejména u starších suchých zídek může dosáhnout až hodnoty přechodu k vegetaci potenciálních typů biotopů S1.1 a S1.2. Některé typy vegetace na umělém podkladě, jako například zelené střechy, se mohou druhovým složením blížit i vegetaci přírodě blízkých biotopů tytu S1.3. P – Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím. Ve vegetaci zpravidla velké zastoupení ruderálních druhů. Přítomnost a četnost druhů potenciální přirozené vegetace závisí na stáří a charakteru stavby. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu a stáří stavby jedno až dvouvrstvá vegetace. Pod vlivem zazemnění či stálé eutrofizace z opíraného terénu často s aktuálně větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou občas vyskytnout. Pokud tento výskyt není efemérní, signalizuje sukcesní změnu vegetace na vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů biotopů. Ve většině případů však nejsou ani přírodní biotopy ani jejich vzácné druhy, rostoucí na antropicky vytvořených stanovištích, chráněny, protože opěrné zdi a suché zídky jsou až na malé výjimky stavbou. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch nebo údržbou opakovaně blokovanou sukcesi. OB – Ohrožení biotopu Rozsah stanovišť tohoto typu biotopu se spolu s rostoucí mírou urbanizace území ČR jen mírně zvyšuje. Ponechána bez dalších zásahů se vegetace opěrných zdí a zejména suchých zídek přirozenou sukcesí postupně přibližuje potenciální vegetaci přírodě blízkých typů biotopů, ve kterou v řadě případů přechází. Do budoucna proto lze očekávat, že se rozsah tohoto typu biotopu nezmění. B) KRITÉRIA pro individuální hodnocení biotopu Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace velmi řídká, tvořena převážně ruderálními nebo pro stanoviště náhodnými druhy, 2. vegetace obsazuje nečetné štěrbiny a spáry, převažují ruderální druhy, 3. četnější vegetace ve štěrbinách a spárách, ve vegetaci převažují ruderální druhy, 4. četná vegetace ve štěrbinách a spárách, ve vegetaci převažují druhy potenciální vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1.

XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy Jde o stanoviště opuštěných podzemních dopravních, výrobních a skladových prostor, štol a dutin po hlubinné těžbě, které jsou spontánně osídlovány přírodními druhy flóry a fauny. Biota těchto stanovišť se může blížit biotopu jeskyní a přirozených podzemních dutin S3, ve který sukcesně přechází. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přechodový biotop od druhově nesourodého společenstva biotopu X3.2 užívaných umělých podzemních prostor k biotopu S3 jeskyní a přirozených podzemních dutin, s výskytem druhů značného fylogenetického stáří, avšak v dosud ne zcela uspořádaných společenstvech. P – Přirozenost Biotop uměle vytvořených stanovišť, které však z hlediska životních podmínek většinou mají obdobné vlastnosti jako

24

prostředí přirozeně vzniklých jeskyní a podzemních dutin. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vegetace je omezena většinou jen na lišejníky a mechy či nálet trav a ruderálních bylin v dosahu světla. Četnost druhů a populací fauny je závislá na době uplynulé od konce původního využívání prostor. Biotop může obsahovat přírodní druhy charakteristické pro jeskyně, zejména druhy fauny – pavoukovce a netopýry. VB – Vzácnost biotopu Plošně velmi malý a nečetný biotop vázaný na sídla (sklepy), bývalé oblasti těžby surovin nebo geograficky na vrchoviny a hornatiny (tunely). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V biotopu se mohou vyskytovat vzácné přírodní druhy fauny – zejména pavoukovci a netopýři. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. OB – Ohrožení biotopu Rozsah stanovišť tohoto typu biotopu se v současném období transformace průmyslové výroby, výstavby nových komunikačních sítí a modernizace sídel, které jsou provázeny opuštěním řady prostor, jen mírně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. Biotop s druhově málo četným a nesourodým společenstvem 2. V biotě převažují druhy charakteristické pro přírodní podzemní prostory 1. 3.V biotě přítomny i vzácné a chráněné druhy charakteristické pro přírodní podzemní prostory Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,18; krok škály 0,09.

XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště Jde o přírodní i antropicky podmíněná stanoviště, vzniklá pohybem povrchových vrstev litosféry nebo úplným spálením vegetačního krytu s čerstvým obnažením různě zralých půd nebo půdotvorných substrátů, jejichž povrch je osídlován vegetací. Vegetace těchto stanovišť je omezena úživností odhalených vrstev, jejich sklonem a vláhovými poměry. V závislosti na tom jde o velmi ranná stádia sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T1.10, T3.3, T3.4, T5.1, T5.2, a vzácněji i T6. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomny pouze iniciační stádia typově nerozlišené sukcese k přírodě blízkým bylinným společenstvům, které nelze z fylogenetického hlediska posoudit. Z geomorfologického hlediska však jde o velmi starý typ stanoviště. P – Přirozenost Biotop umělý i přirozený v závislosti na příčinách sesuvu. V chudé vegetaci s nízkou pokryvností povrchu jsou vedle druhů, typických pro ranou sukcesi obnažených půd (divizny) a některé typy cílových společenstev přirozené sukcese, zastoupeny i různé přechodové ruderální druhy a druhy které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až dvouvrstvá vegetace, s ohledem na otevřenou niku osazovanou druhy neschopnými trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený biotop v přírodě vázaný na erozní činnost toků a oblasti strmějších hornatin. V antropické podmíněnosti na destabilizující terénní zásahy. Svým charakterem se vegetace sesuvy obnažených ploch velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat. Pokud tento výskyt není efemérní signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Stanoviště tohoto typu biotopu vznikají celkem pravidelně přírodními procesy i činností člověka. Lze předpokládat, že se jejich četnost v dohlédnutelném čase výrazněji nezmění. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů , 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou typických druhů a druhů potenciální přirozené 3. vegetace,

25

4.

vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%) s plošnou převahou typických druhů a druhů potenciální přirozené vegetace.

Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05.

XT1 Postagrární úhory Jde o lada na bývalé orné půdě s porostem jednoletých a vytrvalých bylin od skončení kultivace do výskytu prvních dřevin signalizující přechod k biotopu typu XK2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomna pouze raná stádia sukcese k náhradní vegetaci potenciálních biotopů skupiny T, zejména T1.1 a T1.3.Vegetace zpočátku s nízkou, později neúplnou pokryvností povrchu. P – Přirozenost Biotop vzniklý nepřirozeně, s vysokým podílem vytrvalých segetálních druhů, zejména pýru plazivého a pcháče osetu. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vegetace dvoj- až trojvrstvá v závislosti na délce doby od skončení kultivace. Druhová diverzita závisí na klimatických poměrech oblasti a vláhových, fyzikálních a chemických vlastnostech opuštěné půdy. Nejvyšší bývá ve druhém až čtvrtém roce, kdy se ve vegetaci vedle segetálních druhů hojně vyskytují ruderální druhy, druhy obnažených půd, druhy vzhledem k typu stanoviště náhodné a druhy potenciálních náhradních bylinných společenstev. VB – Vzácnost biotopu Biotop maloplošný, hojný, celkovou plochou okrajový typ biotopu. Celkový rozsah jeho plochy zaznamenává výkyvy související se změnou sociální a ekonomické situace v lokálním i celostátním rozměru. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů je nepravděpodobná, ale není vyloučena, zejména pokud se vyskytují tyto druhy v bezprostředním okolí úhoru. Není však pro tento časově omezený přechodový typ biotopu charakteristická. Právně jde většinou nadále o ornou půdu, a proto zde případně se vyskytující vzácné druhy ani nepodléhají ochraně. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. Jde o vnitřně silně se proměňující vegetaci raných sukcesních stádií, kde se postupně prosazují nejvitálnější druhy. OB – Ohrožení biotopu Po přechodném zvýšení na začátku devadesátých let 20. století se četnost vzniku ploch úhorů ustálila. Trvale opuštěné pozemky poměrně rychle sukcesí přecházejí v postagrární lada s keřovými porosty a k lesu. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s řídkou pokryvností, převládají segetální a ruderální druhy 2. vegetace s neúplnou pokryvností, převládají ruderální a náhodné druhy a druhy obnažených půd 3. zapojená vegetace s významným podílem druhů potenciální náhradní vegetace. 4. zapojená vegetace s plošnou převahou druhů potenciální náhradní vegetace Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05.

XT2 Degradovaná vlhká lada Jde o opuštěné, neudržované, vlhké, většinou nivní louky s původně přirozenou druhovou skladbou nebo i v minulosti přeorané a intenzifikované, současně druhově ochuzené s převahou vysokostébelnatých bylin, často s vysokou vrstvou stařiny, někdy s přítomností jindy až monokulturou eutrofních ruderálních druhů. Někdy i s výskytem dřevin signalizujících přechod k biotopům typů K1, K2.1 či L2.2, případně i k L2.3 a L2.4. Patří sem i biotopy vzniklé silnou degradací přirozených slatinišť a rašelinišť, které se mohou sukcesí nebo cílenou renaturalizací opět přibližovat výchozím typům biotopů R1.2. R2.1 a R2.2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop ve stádiu degradace na činnosti člověka závislých travních společenstev biotopů typů T1.4, T1.5, T1.6 a T1.7 nebo zkulturněných a intenzifikovaných luk na stanovištích uvedených přírodě blízkých typů biotopů. Při vyloučení dalších zásahů jde o přirozené přechodové sukcesní stádium k lesu. P – Přirozenost Vznik a vývoj biotopu podmíněn změnou dosavadního antropicky ovlivněného vegetačního krytu nebo dlouhodobou eutrofizací podzemních či záplavových vod. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na pokročilosti degradace dřívějšího vegetačního krytu a sukcese ke křovinám nebo lesu se ve vegetaci stanoviště mohou vyskytovat dvě, výjimečně tři vrstvy E0 – E3. Některá stanoviště mohou být i druhově bohatá, ovšem vždy s velkým plošným zastoupením vysokých bylin, často ruderálních a někdy i invazních druhů. VB – Vzácnost biotopu

26

Plošně nevelký, avšak dosti rozšířený biotop. Maxima rozšíření dosáhl v 70. – 80. letech 20. století, kdy byla velká část vlhkých lučních porostů opuštěna pro jejich neobdělatelnost těžkou mechanizací. Jeho rozloha se dále zvýšila po roce 1990, kdy poklesla poptávka po pícninách v důsledku snížení stavu skotu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů není vyloučena. Většinou jsou reliktem ustupující původní vegetace. CB – Citlivost biotopu S výjimkou změny vodního režimu je citlivost biotopu nízká. Dominantní vysokostébelnaté byliny, vítězící v konkurenčním tlaku, jsou vitální a snesou i větší výkyvy z běžných podmínek. OB – Ohrožení biotopu Aktuálně četnost tohoto typu biotopu mírně klesá. Část stanovišť zaniká přirozenou sukcesí a část je revitalizací říčních systémů a obnovou údržby a kosení luk vracena k přírodním typům biotopů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty druhově chudé, převládají vysokostébelnaté byliny s ruderálními i invazními druhy, 2. porosty druhově chudé bez invazních druhů, převládají vysokostébelnaté byliny, 3. porosty druhově bohatší, pokročilá přirozená sukcese ke křovinám nebo lesu, 4. porosty druhově bohatší, významný trvalý podíl druhů původních degradovaných biotopů. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05.

XT3 Intenzivně nebo degradované mezofilní louky Louky nížin, pahorkatin nebo podhorské louky, degradované buďto příliš intenzivním obhospodařováním (hnojením, přeoráváním a doséváním kulturními, alochtonními druhy trav – např. Lolium multiflorum, nebo nadměrnou pastvou), anebo naopak opuštěním různě intenzivně obhospodařovaných porostů (biotop přestal být vyváženým, uměle blokovaným sukcesním stádiem). Tyto procesy se projevují druhovou ochuzeností, často s převahou, eutrofních ruderálních druhů, v případě opuštění vysokou vrstvou stařiny. Většinou vznikají z přírodě blízkých biotopů T1.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop příliš intenzivně využívaných luk, případně ve stádiu degradace na činnosti člověka závislých travních společenstev, převážně biotopu typů T1.1. Na vlhčích místech přechází při vyloučení dalších zásahů do typu biotopu XT2, případně může jít o přirozené přechodové sukcesní stádium k lesu. P – Přirozenost Vznik a vývoj biotopu je podmíněn změnou dlouhodobého způsobu obhospodařování – eutrofizací půdy, nadměrným narušením travního drnu pastvou, nebo ponecháním ladem. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Společenstva vesměs jedno- až dvouvrstvá, mechové patro jen v některých případech. V závislosti na pokročilosti degradace dřívějšího vegetačního krytu jsou společenstva postupně stále chudší, s velkým zastoupením ruderálních druhů. VB – Vzácnost biotopu Dosti rozšířený biotop, po celém území státu od planárního po submontánní stupeň, jehož rozloha stále vzrůstá v souvislosti s klesajícím zájmem o pícniny. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy se v těchto degradovaných biotopech prakticky nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Biotop středně odolný, degradační změny probíhají dosti pomalu, pět let po opuštění lze ještě většinou vrátit biotop opětovným obhospodařováním zpět do typu biotopu přírodě blízkého (např. T.1.1.). Biotop je citlivý především na změny vodního režimu. Dominantní vysokostébelné byliny, vítězící v konkurenčním tlaku, jsou vitální a snesou i větší výkyvy z běžných podmínek. OB – Ohrožení biotopu Tento typ biotopu se při současném způsobu využívání krajiny mírně zvětšuje v souvislosti s klesajícím zájmem o extenzivní obhospodařování luk. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty druhově chudé, převládají ruderální druhy, 2. porosty druhově chudé, v porostu se uplatňují druhy původního biotopu T1.1, 3. porosty druhově bohatší, v porostu se uplatňují druhy původního biotopu T1.1, 4. porosty druhově bohatší, významný trvalý podíl druhů původního biotopu T1.1. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1.

XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště Jde o degradovanou bylinnou vegetaci mezí, okrajů polních i turistických cest, silnic a dálnic, záměrně zakládanou

27

vegetaci při povrchové úpravě nadzemních, pozemních a podzemních staveb, nebo travní porosty hřišť, letišť a jim podobných stanovišť, které jsou udržovány jako nízký polosuchý trávník, na odvodněných a často terénně nepůvodních plochách. Vegetace těchto stanovišť je ve svém rozvoji trvale omezována charakterem stanoviště, údržbou a ošlapem nebo eutrofizací, exhalacemi dopravy, oplachem nečistot z povrchu cest, chemickým ošetřováním komunikací a porostů v jejich okolí. U nadzemních, pozemních a podzemních staveb jde o vegetační kryt ošetřovaný po založení jen běžnou údržbou (kosení, hrabání, úklid). Střešní obytné zahrady, závislé na umělé závlaze a protimrazové ochraně, jsou z hlediska typizace biotopů nerelevantní zahradnickou balkónovou kulturou. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop charakterem využívání jeho ploch či sousedních ploch udržovaný na nízkém stupni sukcese k přírodě blízkým typům náhradní vegetace. V minulosti byla na mezích a u cest vegetace obvykle omezována pastvou, v současnosti nadměrně mechanickým tlakem (pojezdy) a chemickým narušováním prostředí. P – Přirozenost Biotop degradovaný. Pokud jde o degradované trávníky z původních přírodě blízkých typů biotopů T1.1, T3.3 a T3.4, T4.1 a T8.1, může se k nim vegetace po pominutí nebo zmírnění degradačních tlaků opět vrátit. Z uměle založených porostů mají nejblíže k možnosti přirozené sukcese suché trávníky na pozemních stavbách (vegetační dlažba parkovišť) a podzemních objektech (trávníky na vrstvě zeminy). Zejména vegetace na podzemních stavbách někdy může přirozeným sukcesním vývojem druhového složení přejít k ochuzené přirozené vegetaci biotopů T2.3, T3.3 a T3.4. V případě letišť může biotop některým druhům stepních živočichů (např. sysel) nahrazovat přirozenou vegetační strukturu jejich niky. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Většinou dvouvrstvá vegetace druhově omezená na několik druhů kulturních trav – u kultivovaných ploch v nepřirozené kombinaci, u nekultivovaných ploch se samovolnou přítomností dalších bylin, často ruderálních a invazních druhů vázaných na eutrofizaci či znečistění prostředí nebo naopak adaptovaných na relativně nepříznivé stanovištní podmínky. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě nebo jako nahodilý nálet či počínající sukcese signalizující, že biotop již náleží k některému z přírodě blízkých typů biotopů.Vzhledem k tomu, že většina ploch tohoto typu biotopu má charakter stavby nebo s ní souvisí, nepožívají zde přítomné vzácné druhy zákonné ochrany. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je dosti nízká. Je trvale vystaven degradačnímu tlaku prostředí. Při jeho pominutí okamžitě přechází k vyšším sukcesním stádiím přirozené potenciální vegetace. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se spolu s pokračující urbanizací volné krajiny jen nepatrně zvyšuje, protože část biotopů se vrací sekundární sukcesí k přírodě blízkým biotopům. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. 1a. vegetace je tvořena převážně ruderálními druhy (u trávníků doprovázejících stavby), 2. 1b. biotop trvale chemicky ošetřován (u aktivně využívaných trávníků), 3. biotop konvenčně ošetřován bez přítomnosti vzácnějších a chráněných druhů fauny, v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace, 4. v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace, biotop je domovem vzácnějších nebo chráněných druhů fauny, 5. v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace, biotop je domovem dvou a více vzácnějších nebo chráněných druhů fauny. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1.

XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází Biotop utužených sypaných substrátů vesměs přírodního charakteru (lomový kámen, štěrky a zeminy, někdy překryté ornicí. Jde o umělá stanoviště s uměle vzniklým a na údržbě závislým vegetačním pokryvem. Vegetace těchto stanovišť má především zajistit stabilitu povrchu technického díla a je touto funkcí ve svém rozvoji omezována. V případě protipovodňových hrází, hrází suchých poldrů, vzdušných stran vysokých rybničních hrází apod. jsou bylinné porosty na těchto stavbách někdy koseny či spásány. V závislosti na stáří travních porostů se může vegetace blížit k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T3.3 a T3.4. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomny převážně vybrané povrch zpevňující kulturní druhy trav. Jejich konkurenční tlak, spolu s údržbou a někdy i

28

chemickým ošetřováním porostů blokují či omezují přirozenou sukcesi vegetace k přírodě blízkým travním společenstvům. P – Přirozenost Biotop umělý, antropicky podmíněný. V závislosti na stáří porostů se jeho vegetace může přibližovat potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T3.3 a T3.4. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Většinou dvouvrstvá vegetace druhově omezená na několik druhů kulturních trav se samovolnou přítomností dalších bylin, jejichž četnost výskytu je dána především stářím porostů a druhovou diverzitou okolních biotopů. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou občas vyskytnout jako nahodilý nálet či počínající sukcese. Na svazích hrází se mohou ojediněle vyskytnout vzácné druhy xerotermních rostlin.Vzhledem k tomu, že dopravní násep je stavba, však zde nepodléhají ochraně a v údržbě mohou být odstraňovány. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je poměrně nízká. Při ponechání svému vývoji okamžitě přechází k vyšším sukcesním stádiím přirozené potenciální vegetace. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se spolu se zvyšujícím počtem dopravních staveb velmi mírně zvyšuje. V případě hrází vodohospodářských staveb je mírný nárůst plochy biotopu po povodních v roce 1997 – 2002. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace je tvořena jen kulturními druhy trav, 2. v porostech jsou přítomny i druhy potenciální přirozené vegetace, 3. v porostech jsou významným podílem zastoupeny druhy potenciální přirozené vegetace, 4. na náspech a hrázích vlhkých a mezofilních oblastí se vyskytují přírodě blízké xerotermní trávníky. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1.

XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů Jde o specifická stanoviště v prostorách po povrchové těžbě nerostů v měkkých substrátech (hlínách, písku, jílech apod.) či po obdobných terénních zásazích s volným odtokem srážkové vody. Vegetace těchto stanovišť je omezena jejich charakterem, kde se nachází ve velmi ranném sukcesím stádiu, či je terénem nebo chemismem obnaženého substrátu trvale udržována ve stavu velmi rané sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T1.10, T3.4, T3.5, T5.x, T6, K3 a K4. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Vegetace s nízkou pokryvností povrchu. Přítomny pouze iniciační stádia nerozlišené nebo trvale blokované sukcese k přírodě blízkým bylinným a křovinným společenstvům, ve které sukcesí přechází. P – Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím, ovšem s chudou vegetací, v níž jsou zastoupeny vedle některých druhů cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy, které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až dvouvrstvá vegetace, s ohledem na otevřenou niku osazovanou druhy neschopnými trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený maloplošný biotop. Trvalá blokace sukcese na uvedených stanovištích v důsledku chemizmu substrátu nebo modelace terénu je velmi řídká. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor měkkých substrátů a jejich odvalů většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu většinou nevyskytují. Pokud k tomu dojde, a výskyt není efemérní, signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude existence stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna omezovat jen na časově velmi omezená období počátku rekultivačních zásahů. Celkové plošné zastoupení tohoto biotopu se pravděpodobně v budoucnosti významně nezmění. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů,

29

2. 3. 4.

vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace, vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%) s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace.

Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05.

XK1 Extenzívní nebo opuštěné sady a vinice Jde o biotop málo kultivovaných nebo opuštěných sadů a vinic s bylinným podrostem ve vysokém sukcesním stádiu nebo velice blízký přirozeným druhotným trávníkům skupiny T, zejména T1.1, T1.3, T3.3, T3.4 a T3.5 a s málo potlačovanou nebo probíhající sukcesí k biotopům křovin K3 či K4 nebo k lesu. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Poměrně vysoká. Biotop s pokročilou sukcesí nebo vyvinutým náhradním přirozeným společenstvem travin, směřujícím k typům biotopů T1.1, T1.3, T3.3, T3.4 či T3.5 a někdy i křovin K3 či K4 nebo s počínající sukcesí k lesu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený původem ovšem s velmi pokročilou přirozenou sukcesí až vyvinutou přirozenou vegetací náhradních společenstev trávníků a křovin. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na pokročilosti sukcese má vegetace minimálně dvě vrstvy E0 – E4. Druhová diverzita je vysoká. Některé vzácné druhy (například z čeledi vstavačovitých) vzhledem k dřívější kultivaci chybí. Významné stanoviště řady živočišných druhů. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený maloplošný biotop. Jeho vyšší plošné zastoupení v 50. až 70. letech souviselo s vynucenými demografickými přesuny a později se změnou charakteru zemědělské výroby. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů flóry i fauny je častá a před vymizením zbytku kulturních dřevin signalizuje přechod vegetace k přírodě blízkým nebo přírodním typům biotopů. CB – Citlivost biotopu Biotop je v určitých fázích sukcese citlivý ke změně podmínek či na další kultivační zásahy. Zvláště markantní to je v pokročilých sukcesích stádiích, kdy je v porostech přítomno větší množství citlivých druhů. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k absolutnímu poklesu až vymizení extenzivního vinařství a ovocnářství silně ohrožený biotop. Většina jeho stávajících lokalit zaniká likvidací porostu a návratem k zemědělské půdě nebo cíleným zalesňováním. Trvale opuštěné ovocné sady a vinice postupně sukcesním vývojem vegetace přecházejí v přírodě blízké a přírodní typy biotopů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. v porostech významný podíl segetálních a ruderálních druhů, 2. v druhovém složení porostu patrná sukcese ke konkrétnímu typu biotopu, 3. v porostech významný podíl dominantních a diagnostických druhů přirozeného typu biotopu, 4. v porostech stálá přítomnost vzácných diagnostických druhů přirozeného typu biotopu. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1.

XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy Původně mezofilní i zamokřelé plochy bezlesí na bývalé zemědělské půdě, které byly z různých důvodů v různých dobách opuštěny. Jde o vyšší stádia sekundární sukcese přírodě vzdálených biotopů XT3 a XM1. V druhovém složení vegetačního pokryvu je silné zastoupení ruderálních a invazních druhů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop primárně podmíněn antropickou činností a posléze jejím ukončením. Rozvoj sukcese může směřovat k vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů biotopů křovin (K1, K3, K4) nebo lesních biotopů – na sušších místech L3 nebo L7, na podmáčených stanovištích L1. Velice často na stanovišti převládnou ruderální (Rubus sp., Sambucus nigra) či nepůvodní druhy (hybridy rodu Populus sp., Robinia pseudacacia). P – Přirozenost Vznik biotopu je často spojen s degradací mezofilních nebo podmáčených luk a s jejich postupným opuštěním. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na původu a původním vegetačním krytu stanoviště se může vytvořit trojvrstvá vegetace. Některá stanoviště mohou být i druhově bohatá, ovšem vždy s vysokým plošným zastoupením ruderálních a invazních druhů.

30

VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak po celém území státu rozšířený biotop VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy se mohou vyskytovat, zvláště pak u podmáčených zarůstajících luk. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně nízká; biotopy na podmáčených stanovištích jsou citlivější ke kolísání hladiny podzemní vody. OB – Ohrožení biotopu Rozloha tohoto biotopu v posledních 10 letech spíše vzrůstala, v blízké budoucnosti by mohla opět začít klesat, vzhledem k plánovaným komplexním pozemkovým úpravám a programu zalesňování části zemědělské půdy ponechané ladem. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojpatrovou strukturou, převládají nepůvodní a invazní druhy, 2. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojpatrovou strukturou, významný podíl nepůvodních a invazních druhů, 3. porosty biotopu druhově bohatší, s trojpatrovou strukturou, významný podíl nepůvodních a invazních druhů, 4. porosty biotopu druhově bohatší, s trojpatrovou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05.

XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb Umělá stanoviště na náspech a zářezech dopravních staveb s vegetací, adaptovanou na extrémní ekologické podmínky (vysoké teploty a nedostatek půdní vláhy, promrzání půdy apod). Vegetace těchto stanovišť je periodicky mechanicky nebo chemicky ničena. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Zpravidla nezapojené porosty. Údržba a často i chemické ošetřování porostů blokují či výrazně omezují přirozenou sukcesi vegetace k přírodě blízkým travním společenstvům. P – Přirozenost Biotop umělý. Za vhodných podmínek (bez chemického ošetřování) se může vegetace blížit k přírodě blízkým typům biotopů křovin (K3 a K4). DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Většinou dvojvrstvá vegetace, druhově omezená na druhy adaptované na relativně extrémní stanovištní podmínky. Plochy se sníženou konkurencí, vhodné pro ecesi zavlékaných druhů. Druhová bohatost je závislá na zdrojích diaspór v širším okolí. Velmi často rozsáhlé porosty některých taxonů ostružinníku. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V biotopu se mohou ojediněle vyskytnout vzácné přírodní druhy jako nahodilý nálet, většinou však zde dlouho nevydrží. Vzhledem k tomu, že železniční náspy a zářezy jsou stavbou, nepodléhají zde rostliny ochraně a v údržbě mohou být odstraňovány. CB – Citlivost biotopu Zranitelnost tohoto typu biotopu je poměrně velká, vzhledem k jeho permanentnímu narušování údržbou železničních tratí; na druhé straně jsou druhy tohoto biotopu na tyto disturbance do jisté míry adaptovány. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se nepatrně snižuje vzhledem k postupnému rušení málo frekventovaných tras a budování moderních železničních koridorů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace je tvořena jen ruderálními druhy, 2. v porostech jsou přítomny i druhy potenciální přirozené vegetace suchých trávníků a xerofilních křovin, 3. v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace plošně zastoupeny z 30 – 50 %. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1.

XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch Specifická stanoviště v opuštěných prostorách po povrchové těžbě nerostů (kamenolomy, hliníky pískovny a odvaly) či po obdobných terénních zásazích včetně překryvů pozemních a podzemních objektů nebo na haldách po hlubinné těžbě nerostů či po povrchové těžbě hnědého uhlí, při které vznikají velkoplošné depozice hlušiny – zeminy z hloubky až přes 200 m. Sukcesně pokročilejší porosty pionýrské vegetace na nepřirozených stanovištích, kde však již došlo k vytvoření

31

relativně příznivých klimatoedafických podmínek.Vegetace těchto stanovišť je omezena především chemismem a strukturou půdního substrátu či vytěžených minerálů. Stromové a keřové porosty mohou vznikat jak spontánně primární sukcesí, tak mohou být i zakládány v rámci lesnické rekultivace. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomnost stromových a keřových porostů svědčí již o déle (minimálně 10 let) trvajícím vývoji vegetace (v případě spontánního vzniku primární sukcesí). V případě lesnické rekultivace záleží na stáří vysazovaného materiálu.V obou případech lze očekávat, že bylinná vegetace nebude pokrývat celý povrch. P – Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím (podle typu substrátu). Porosty na haldách se asi nejvíce blíží přirozenému biotopu S2 (pohyblivé sutě). Pro mostecké výsypky to lze jen těžko stanovit, protože obdobné jílové minerály se u nás na povrchu Země nenacházejí. Chudou vegetaci na haldách a výsypkách tvoří některé druhy cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy, které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště dvou až třípatrová vegetace, která se mozaikovitě střídá. Chudou vegetaci na haldách a výsypkách tvoří některé druhy cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy neschopné trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený biotop, vyskytující se však mozaikovitě po celém území. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. Haldy jsou na rozdíl od velkoplošných výsypek v Podkrušnohorské pánvi málo rozšířeným biotopem. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu vyskytují pouze řídce. Pokud tento výskyt není efemérní, což je častý případ (např. u některých zástupců Orchidaceae), signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB – Citlivost biotopu Zranitelnost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude existence stanovišť spontánně vzniklých biotopů do budoucna omezovat jen na časově velmi omezená období do počátku rekultivačních zásahů. Prozatím procentuální zastoupení tohoto biotopu mírně stoupá. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. jen křovinné porosty, bylinná vegetace s pokryvností povrchu do 50%, 2. křovinné porosty, první stromy na lokalitě dosáhly 4 m, bylinná vegetace s pokryvností povrchu nad 50%, 3. stromové a křovinné porosty, bylinná vegetace s pokryvností povrchu nad 50%. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1.

XL1 Remízky, aleje a liniové porosty dřevin Původně mezofilní plochy bezlesí na bývalé zemědělské půdě, které byly z různých důvodů v různých dobách opuštěny nebo záměrně přeměněny. Někdy může jít i o přeměněné lesní porosty. Jde o vyšší stádia sekundární sukcese přírodě vzdálených biotopů XT3 a XM1 nebo o záměrně založené porosty. V druhovém složení vegetačního pokryvu je silné zastoupení domácích druhů, ale horizontální struktura je často ovlivněna člověkem (březový hájek). Aleje jsou dřevinné formace, liniově uspořádané, obklopené jinými biotopy. Jde o umělý biotop, vázaný na sídla nebo jejich blízkost, jak po stránce struktury nebo druhového složení vegetace Sekundární sukcese je bržděna obhospodařováním nebo údržbou. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop remízků je primárně podmíněn antropickou činností a posléze jejím ukončením, případně může jít o zbytky kulturní krajiny, od začátku nevhodné k zemědělskému využití (skalní výchozy). Rozvoj sukcese může směřovat k vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů biotopů křovin (K3, K4) nebo lesních biotopů L3 nebo L7. Často se na stanovišti vyskytují ruderální (Rubus sp.) či nepůvodní druhy (Robinia pseudacacia). Aleje jsou biotopem umělým. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P – Přirozenost Vznik remízků byl často spojen s degradací mezofilních až xerofilních trávníků a s jejich postupným opouštěním. Aleje jsou biotopem nepřirozeným. V silněji urbanizovaném území mohou být významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na původu a původním vegetačním krytu stanoviště se může vytvořit dvojpatrová až čtyřpatrová vegetace. Většina stanovišť je středně druhově bohatá, vždy se zastoupením ruderálních druhů. Stromové patro alejí je většinou

32

druhově chudé, často monotypické. VB – Vzácnost biotopu Remízky jsou poměrně rozšířeným biotopem, především v pahorkatinných a podhorských oblastech. Aleje představují plošně malý, avšak po celém území státu rozšířený biotop. V posledních letech přibývá stanovišť remízků s výsadbou dřevin vesměs domácího původu v rámci krajinotvorných programů (ÚSES). VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V remízcích se mohou zřídka vyskytnout vzácné a chráněné druhy rostlin i živočichů. Aleje, zvláště pak staré, jsou často biotopem pro vzácné a chráněné druhy dřevokazných hub a brouků. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu remízku je poměrně nízká; aleje, zvláště ty, které jsou tvořeny některými nepůvodními dřevinami (hybridy rodu Populus sp.), jsou poměrně krátkověké. Daleko citlivější na zásahy do biotopu jsou druhy dřevokazných hub a brouků. OB – Ohrožení biotopu Rozloha remízků v posledních 10 letech spíše vzrůstala, v blízké budoucnosti by mohla opět začít klesat, vzhledem k programu zalesňování části zemědělské půdy. Rozloha alejí se postupně zmenšuje vzhledem k postupující urbanizaci území a bezpečnostním normám v silniční dopravě. Při komplexních pozemkových úpravách jsou občas zakládána nová stromořadí v zemědělské krajině. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu a) Remízky a liniové porosty dřevin 1. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojpatrovou strukturou, významné zastoupení ruderálních druhů, 2. porosty biotopu druhově bohatší, s maximálně dvojpatrovou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace, 3. porosty biotopu druhově bohatší, s trojpatrovou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. b) Aleje 1. z nepůvodních nebo ovocných druhů dřevin, 2. z mladších stromů původních druhů dřevin, 3. ze starších stromů původních druhů dřevin, 4. z památných a starých stromů původních druhů dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1.

XL2 Solitérní stromy Solitérní stromy mohu být jak umělým biotopem (strom vysazený uprostřed intravilánu), tak i přirozeným zbytkem lesního porostu (některé nejstarší památné stromy). A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Solitérní strom může být biotopem umělým i přírodním. Často je jejich okolí uměle upravováno, staré stromy potřebují obvykle individuální péči (prořezávání, ochrana před parazity apod.). P – Přirozenost Solitérní strom může být biotopem přirozeným i nepřirozeným. V silněji urbanizovaném území mohou být významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptáků, vázaných na lidská sídliště, a dřevokazných brouků. Jsou významným substrátem i pro dřevokazné houby. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Solitérní strom je edifikátor, na který jsou vázány synuzie dalších rostlin a také živočichů. Jeho biologická funkce je mnohonásobně větší než u dřeviny téhož druhu v zapojeném porostu. VB – Vzácnost biotopu Solitérní stromy představují plošně extrémně malý, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Solitérní stromy (obzvláště velmi staré) jsou často biotopem pro vzácné a chráněné druhy dřevokazných hub a brouků, samy však chráněnými druhy nejsou. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně vysoká; vzhledem k omezené životnosti stromů. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k výše uvedenému důvodu a k postupující urbanizaci sídel se jedná o ohrožený biotop. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. stromy nepůvodních druhů dřevin, mladší stromy původních druhů dřevin, 2. starší stromy původních druhů dřevin, 3. staré stromy původních druhů dřevin, 4. památné stromy původních druhů dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1.

33

XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin Lesní porosty, obnovené sice domácími, ale stanovištně nevhodnými dřevinami, které nebyly na daném místě součástí přirozených lesů, případně v nich měly jen menší podíl (smrk ztepilý v nižších lesních vegetačních stupních, borovice lesní, modřín opadavý, jasan ztepilý). A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Jde o druhově pozměněný biotop, který sukcesně směřuje ke klimaxové lesní vegetaci, často se synantropními druhy. Některé stanovišťně nepůvodní druhy mohou trpět různými chorobami a škůdci (například smrky červenou hnilobou, václavkou či kůrovcem, borovice sypavkou). P – Přirozenost Biotop podmíněně přírodě blízký, i když se skládá ze stanovištně nevhodnými dřevin. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Diverzita struktur a druhů je proti potenciální vegetaci v různé míře, někdy až dramaticky snížena. VB – Vzácnost biotopu Smrkové monokultury jsou našimi nejčastějšími lesními porosty, vyskytujícími se na celém území ČR. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V porostech stanovištně nevhodných druhů dřevin se jen zřídka vyskytují vzácné druhy rostlin, které většinou přežívají z původních porostů. CB – Citlivost biotopu Zranitelnost kulturních lesů se zdála po několik staletí velmi malá. V posledních 30 až 40 letech však jejich odolnost vůči synergickému působení přírodních (včetně biotických) a antropogenních stresových faktorů silně poklesla. Nopak na řadě nepůvodních stanovišť se druhy kulturních lesů samovolně obnovují. OB – Ohrožení biotopu V současné době rozloha tohoto typu biotopu velmi pomalu vzrůstá v souvislosti se zalesňováním opuštěné zemědělské půdy. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, přehoustlé, bez podrostu, 2. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s náznaky bylinného patra (E1 < 10 %), 3. porosty stejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 < 30 %), 4. porosty nestejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 > 30 %). Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1.

XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy Lesní porosty, obnovené domácími, ale stanovištně nevhodnými dřevinami, které nebyly na daném místě součástí přirozených lesů, tak i polopřirozené porosty, degradované v posledních desetiletích nadměrným synergickým působením přírodních a antropogenních stresových faktorů, včetně zvýšené depozice dusíku do porostů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Jde o více či méně druhově pozměněný biotop, který může po pominutí stresu směřovat ke klimaxové lesní vegetaci. V těchto porostech se často vyskytují ruderální druhy (Rubus idaeus, Sambucus nigra, Urtica dioica.). P – Přirozenost Většina těchto porostů byla před působením stresových faktorů přírodního charakteru. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Porosty s různou vertikální i horizontální strukturou, od dvou do čtyř pater. Diverzita druhů většinou chudší, místy se může přibližovat potenciální vegetaci. VB – Vzácnost biotopu Degradované lesní porosty se dnes nacházejí na velikých rozlohách a převyšují plochu přirozených lesních porostů. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přirozené vzácné druhy se v porostech občas vyskytují v míře odpovídající jejich degradaci. CB – Citlivost biotopu V minulosti šlo o odolné, dnes spíše mírně zranitelné biotopy. Degradační procesy v nich probíhají na velké části území ČR, zvláště pak v pohraničních pohořích. Netýkají se pouze smrku ztepilého, ale i borovice, buku, v nižších polohách i dubu. Nejzajímavější dřevinou v tomto smyslu je jedle bělokorá, která začala odumírat jako první, ale koncem 80. let opět zvýšila svoji vitalitu.

34

OB – Ohrožení biotopu Budoucnost těchto biotopů je ohrožena právě již zmíněným degradačním procesem. Oslabené porosty jsou mnohem náchylnější k působení abiotických (vítr, mráz) i biotických (kůrovec, parazitické houby) stresových faktorů. Jejich rozloha se stále pomalu zvětšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, přehoustlé, bez jakékoliv vegetace, 2. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s náznaky bylinného patra (E1 < 10 %), 3. porosty stejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 < 30 %), 4. porosty nestejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 > 30 %). Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1.

XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin Dočasné bezlesí nebo čerstvě vysázený les, dokud se v biotě lokality nezačnou uplatňovat lesní dřeviny. Patří sem i čerstvé záměrné renaturalizační výsadby na bývalé zemědělské půdě. V druhovém složení vegetačního pokryvu jsou zastoupeny druhy přirozeného podrostu lesa i segetální a ruderální druhy. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop je přediniciačním a iniciačním stádiem řízené sukcese k lesu nebo lesu blízkým dřevinným porostům. Rozvoj sukcese může směřovat jak k vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů lesních biotopů, tak k biotopům hospodářských monokultur stanovištně nepůvodních či alochtonních druhů. P – Přirozenost Biotop uměle vytvořený. Řízenou či polořízenou sukcesí bude přiveden k přirozenému, přírodě blízkému či přírodě vzdálenému typu lesních biotopů. Svým charakterem se však blíží časově a místně epizodálním situacím v přirozeném vývoji lesních porostů. Je na něj proto vázána řada druhů bylinného patra lesa a fauny, především hmyzu. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Většinou dvouvrstvá vegetace. Většina stanovišť je druhově bohatší než pozdější cílový biotop, vždy však se zastoupením ruderálních druhů. VB – Vzácnost biotopu Maloplošný, hojně rozšířený biotop. Roztroušeně je neustále přítomen v každém větším lesním komplexu, i když jeho celkovou meziroční četnost ovlivňuje cyklická obměna větších rozloh stejnověkého lesa obnoveného po rozsáhlejších kalamitách. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V nově zakládaných porostech se většinou žádné vzácné přírodní druhy nevyskytují. Na pasekách v porostech přírodě blízkých lesních biotopů se vzácné a chráněné druhy rostlin a živočichů mohou vyskytnout, zejména těch, které jsou vázány na světlejší partie lesa. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně nízká. Bez péče o vysázené stromy mají bylinné porosty tendenci blokovat a zpomalovat růst stromů i přirozenou sukcesi lesa. OB – Ohrožení biotopu Jeho celková plocha vykazuje jistou meziroční nerovnoměrnost způsobenou cyklickou obměnou větších rozloh stejnověkého lesa obnoveného po rozsáhlejších kalamitách. V posledních letech mírně přibývá celkové plochy lesa a tedy i stanovišť, jejichž charakter dosud neurčují vysázené dřeviny. Na současném, byť s celorepublikového hlediska nevýznamném, zvýšení celkové plochy biotopu se částečně podílejí i renaturalizační výsadby v rámci krajinotvorných programů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojvrstvou strukturou, významné zastoupení ruderálních druhů, 2. porosty biotopu druhově bohatší, s maximálně dvojvrstvou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace, 3. porosty biotopu druhově bohatší, s trojvrstvou strukturou (netvořenou cílovými dřevinami lesa), významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1.

35

X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů Jde o biotop vodních nádrží (požární nádrže, nádrže užitkové a technologické vody, koupaliště, nádrže přečerpávacích elektráren) s technicky upraveným dnem a břehy s povrchem tvořeným různými zeminami, písky nebo štěrky, často s nestálou nebo silně proměnlivou hladinou s velmi chudou vodní flórou a faunou a s náhodnými i ruderálními druhy v pobřežní vegetaci, pokud je vyvinuta. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Vodní a pobřežní flóra a fauna nečetná a druhově chudá. Jen v podmínkách neblokované sukcese se může blížit k vegetaci potenciálních biotopů typů V1, V2 a M1.1. P – Přirozenost Biotop nepřirozený podmínkami vzniku, ne však prostředím a potenciálním vývojem. Materiál tvořící dno a břehy nádrže může vymezovat i prostor přírodními procesy vytvořených vodních ploch. Četnost druhů potenciální přirozené vegetace je nízká. Rozlišitelná, dále neblokovaná sukcesní stádia k potenciální přirozené vegetaci již patří k ochuzeným biotopům typů V1, V2 a M1.1. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Struktura vegetace většinou jednovrstvá. Druhová diverzita velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Středně rozšířený biotop vázaný na vodní nádrže k technickému užití vody a ke zvýšení retence vody v krajině.. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Přítomnost bioty jen ve formě iniciačních stádií sukcese. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu v současnosti mírně narůstá vzhledem k budování malých retenčních nádrží v rámci krajinotvorných programů NŽP. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. trvale nestálá hladina, biota omezena na jeden nebo několik málo druhů, 2. přítomna pobřežní vegetace, 3. v pobřežní vegetaci alespoň tři diagnostické druhy. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,06; krok škály 0,03.

X1.2 Betonové nádrže Jde o biotop vodních nádrží (požární nádrže, nádrže užitkové a technologické vody, koupaliště a plavecké bazény, nádrže přečerpávacích elektráren) s technicky upraveným betonovým dnem a břehy, často s nestálou nebo silně proměnlivou hladinou s velmi chudou vodní flórou a faunou. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Vodní flóra a fauna nečetná a druhově chudá. P – Přirozenost Biotop nepřirozený podmínkami vzniku, prostředím a většinou i každodenním antropickým vlivem. Četnost druhů přirozených vodních biotopů V1 a V2 velmi nízká. DS – Diverzita struktur a DD – Diverzita druhů Struktura vegetace většinou jednovrstvá, druhová diverzita velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Dosti rozšířený biotop vázaný na vodní nádrže k technickému užití vody. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Přítomnost bioty jen ve formě iniciačních stádií sukcese. OB – Ohrožení biotopu Není předpoklad, že by se četnost stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna výrazněji měnila. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. trvale nestálá hladina, biota omezena na jeden nebo několik málo druhů vodní flóry a fauny, 2. stálá hladina, biota omezena na jeden nebo několik málo druhů vodní flóry a fauny, 3. stálá hladina, přítomno několik skupin vodní flóry a fauny. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,02; krok škály 0,01.

36

X1.4 Systematicky upravené vodní toky Jde o biotop tekoucích vod s narušeným hydrologickým a geomorfologickým režimem v kompletně technicky upravených korytech (kanalizované vodoteče v zástavbě, přeložky a přechody toků přes poddolovaná území, akvadukty, rozvodné a plavební kanály a komory) se zděným nebo betonovým opevněním břehů a často i dlažbou dna – u ryze technických zařízení často s technologicky podmíněným výrazným kolísáním hladiny, s chudou až velmi chudou vodní biotou více či méně se blížící ochuzené biotě biotopů typu V4.1- V4.5. Úpravy mají určující vliv na veškerou dynamiku probíhajících procesů v toku. Tvrdá stabilizace břehů a dna, napřímení koryta, výstavba kaskád, stupňů a štěrkových přehrážek vede u toků pstruhového a lipanového pásma ke vzniku úseků s minimálním nebo žádným průtokem, ke snížení podélného sklonu, zvýšení podílu lenitických úseků a celkovému snížení stanovištní heterogenity toku. Napřímení koryta, úpravy dna a břehů a jezové zdrže na tocích parmového a cejnového pásma vedou ke snížení samočistící schopnosti toku a kolísání obsahu kyslíku. Neexistence říčních ramen má za následek výrazné snížení druhové diverzity a chybějící písčito bahnité náplavy redukují možnost výskytu hrabavých druhů makrozoobentosu. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop silně ovlivněný nebo umělý. Nečetná vodní flóra a fauna je tvořena i fylogeneticky starými druhy, avšak v nepřirozeném společenstvu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. V přírodě mu odpovídají úseky toků v extrémně úzkých, strmých, či zastíněných skalních kaňonech. Četnost druhů přirozeného vodních biotopu V4 je velmi nízká. DS – Diverzita struktur a DD – Diverzita druhů Struktura společenstva jednovrstvá. Diverzita druhů je oproti biotopům přirozeného toku nízká. Bohatost vodní fauny je závislá na délce kanalizovaných vodotečí a druhové nasycenosti nekanalizovaných částí toku. VB – Vzácnost biotopu Plošně malý, ale po celém území státu hojně rozšířený biotop, vázaný na úpravy vodotečí v zástavbě, na průmyslové využití vod a na vodohospodářské stavby a zařízení splavněných toků. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je vzhledem k trvalému působení vodní život omezujících vlivů poměrně nízká. OB – Ohrožení biotopu Lze předpokládat, že ač to není žádoucí, bude četnost stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna ještě vzrůstat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU: Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. stanoviště s úpravou příčného a podélného profilu toku a stabilizací dna, 2. stanoviště s úpravou příčného a podélného profilu toku bez úprav dna, 3. stanoviště s úpravou příčného profilu toku s progresivní erozí dna, 4. stanoviště s úpravou příčného profilu toku s přirozenou stabilitou dna. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05.

X1.5 Znečištěné toky Jde o biotop vodní bioty v silně znečištěných tocích, které však nevytvářejí zcela abiotické prostředí (XX1.2), avšak natolik znečištěním limitují rozvoj vodní bioty, že nemůže sukcesí dospět ani v ochuzené podobě k přírodě blízkým biotopům typu V4.1 – V4.5. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop tvořen druhy různého fylogenetického stáří v nestrukturovaném společenstvu, početně i druhově závislém na druhu, intenzitě a délce doby znečištění. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. S ohledem na druh a délku doby znečištění se velmi silně ochuzená biota může blížit potenciální biotě biotopů V4.1 – V4.5. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Struktura společenstva jednovrstvá. Druhová diverzita velmi nízká. V závislosti na druhu, intenzitě a délce doby znečištění toku mohou některé ze skupin bioty zcela chybět. VB – Vzácnost biotopu Stále ještě hojně rozšířený biotop i když v posledních deseti letech došlo k významnému poklesu znečištění toků. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. V znečištěných tocích se vyskytují jen velmi odolné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace. OB – Ohrožení biotopu

37

Vzhledem k rozsahu osídlení a hospodářské činnosti, které jsou příčinou znečištění toků, se rozloha tohoto typu biotopu v poslední době již nezvětšuje. Je však žádoucí, aby tento biotop zanikl, nebo byl alespoň omezen, ve prospěch biotopu potenciální přirozené vegetace V4. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. přítomna jen jedna skupina bioty, 2. přítomny dvě až tři skupiny bioty, 3. přítomny tři až čtyři skupiny bioty. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05.

X2. Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace Jde o biotop potenciální vodní a na vodu vázané vegetace na velmi silně antropickou činností degradovaných přírodních stanovištích pramenišť a rašelinišť s plošně zanedbatelnou vegetací, tvořenou náletem náhodných a ruderálních druhů, bez rozlišitelnosti sukcese k přirozené vegetaci biotopů typu R. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU: Z – Zralost Přítomny pouze iniciační stádia typově nerozlišené sukcese. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Přírodními procesy však lokálně může dojít k obdobné degradaci pramenišť a rašelinišť. Není–li blokována sukcese, vrací se vegetace přes stádium s přechodovými a ruderální druhy ke společenstvům přirozené potenciální vegetace. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Struktura vegetace je jednovrstvá až dvouvrstvá. Přes plošně okrajový výskyt vegetace je počet druhů, které ji tvoří, někdy vyšší než v cílových společenstvech potenciální přirozené vegetace, protože zde jsou i druhy náhodné a druhy obnažených půd, které se ve zralých biotopech nevyskytují. VB – Vzácnost biotopu Velmi málo rozšířený maloplošný biotop. Vzácná jsou i nedegradovaná prameniště a rašeliniště. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat pouze náhodně. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Stanoviště tohoto typu vznikají cílenou činností, většinou těžbou rašeliny nebo výstavbou velkoplošných odvodňovacích systémů. Tyto aktivity jsou omezovány, respektive zastaveny. Existující degradovaná stanoviště přirozenou sukcesí postupně vrací k přírodním typům biotopů. V budoucnu bude nový výskyt tohoto typu biotopu zcela ojedinělý, což je z přírodního hlediska žádoucí. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 1%) s převahou náhodných a ruderálních druhů, 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 5%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou typických druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1.

X3.1 Zbořeniště Jde o biotop s pionýrskou vegetací na hromadách ruin a dříve bez vegetačních ploch v bezprostředním okolí zaniklých stavebních objektů s charakteristickými rumišťními druhy. Vegetace má v závislosti na charakteru substrátu a struktuře povrchu různě velkou pokryvnost. Samovolná sukcese je dlouhá a probíhá přes křoviny s velkým podílem ruderálních druhů k lesu. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Strukturou a charakterem substrátu brázděná sukcese. Vegetace většinou s nízkou pokryvností povrchu P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Vegetace s charakteristickými rumišťními druhy i druhy náhodnými v závislosti na vegetaci v okolí zbořeniště. Významné stanoviště druhů hmyzu a drobných obratlovců včetně hygienicky nežádoucích. Obvykle rychlý nástup sukcese. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až čtyřvrstvá vegetace, většinou druhově chudá. Hojnější je zastoupení živočišných druhů, zejména bezobratlých. VB – Vzácnost biotopu Plošně zanedbatelný, roztroušeně se vyskytující biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu

38

Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Stanoviště biotopu jsou v běžném životě společnosti velmi nestálá. Celkem pravidelně vznikají a zanikají. Jejich četnost je závislá na společenských poměrech, zániku potřebnosti funkcí nebo důvodu využívání staveb. Po druhé světové válce se četnost zbořenišť značně zvýšila v důsledku velkých demografických přesunů a na řadě z těchto lokalit dodnes probíhá samovolná sukcese. Druhá velká vlna zvýšení počtu zbořenišť proběhla v 70. – 80. letech 20. století v souvislosti s vysídlováním malých venkovských sídel. Poslední velká vlna vzniku zbořenišť souvisí s transformací průmyslu a zemědělské výroby po roce 1990, kdy byla opuštěna řada provozoven a zemědělských objektů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace čerstvých zbořenišť s malou pokryvností povrchu, 2. vegetace starších zbořenišť s výskytem křovin, 3. vegetace zbořenišť s dřevinami počátečních stádií sukcese k lesu. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1.

X3.2 Užívané štoly, tunely, sklepy Jde o umělá stanoviště sloužící těžbě, dopravě nebo speciálním skladovým, výrobním či vojenským účelům. Biota se zde vyskytuje jako cizí, většinou nežádoucí element. Jen ve výjimečných případech se může biota tunelů či sklepů blížit biotopu jeskyní a přirozených podzemních dutin S3. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Zcela umělé stanoviště s velmi omezenou vegetací a přítomností několika málo živočišných druhů. P – Přirozenost Biota zcela nepřirozená. Pouze po opuštění původního účelu se může jejich biota velmi pomalu blížit biotopu jeskyní a přirozených podzemních dutin S3. DS – Diverzita struktur a DD – Diverzita druhů Vegetace je omezena většinou jen na mechy či nálet trav a ruderálních bylin v dosahu světla. Pouze po opuštění účelu, ke kterému byly tunely vybudovány, se mohou v jejich prostoru vyskytovat přírodní druhy charakteristické pro jeskyně, zejména druhy fauny – pavoukovci a netopýři. VB – Vzácnost biotopu Plošně velmi malý, avšak relativně často se vyskytující biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou řídce vyskytnout jen po opuštění účelu, ke kterému byly tunely vybudovány. I pak však není zcela jednoznačná jejich ochrana. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je prakticky nulová. OB – Ohrožení biotopu Rozsah stanovišť tohoto typu biotopu se spolu s rostoucí mírou urbanizace území ČR mírně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. biota jen náhodná v dosahu osvětlení, 2. v biotě přítomen alespoň jeden přírodní druh charakteristický pro podzemní prostory, 3. v biotě přítomny dva a více přírodních druhů charakteristických pro podzemní prostory. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05.

X4.1 Tradiční náves Jde o specifický antropicky podmíněný biotop veřejných prostranství v tradičních zemědělských sídlech s nezpevněným, ale utuženým povrchem, který je silně eutrofizován výkaly hospodářských zvířat, zejména drůbeže. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Pastvou drůbeže a sešlapáváním trvale udržované sukcesí stádium vegetace ruderálních a segetálních druhů. P – Přirozenost Biotop antropicky podmíněný. Historicky (v podmínkách po dlouhá staletí neměnného sídelního a výrobního způsobu středoevropské agrární společnosti) se přirozeně vyvinul do ustálené druhové podoby a společenstva Sysimbrion oficinalis. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů

39

Vegetace obvykle dvouvrstvá a druhově nepočetná. Na tento typ biotopu je vázán sporýš lékařský, který se jinde vyskytuje jen sporadicky jako náhodný druh. VB – Vzácnost biotopu Dnes již málo rozšířený maloplošný biotop vázaný na malá nemodernizovaná venkovská sídla. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují pouze ojediněle. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je spojena s omezením chovu drůbeže (a tím pastvy a eutrofizace) a provozu na veřejných prostorách, které vede k pokročilejší sukcesi a zániku biotopu. OB – Ohrožení biotopu Stanoviště tohoto typu rychle zanikají. Jeho výskyt je zánikem tradiční zemědělské a venkovské sídelní kultury ohrožen ve své existenci. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU 1. ve vegetaci chybí sporýš lékařský, 2. ve vegetaci přítomen sporýš lékařský, 3. vegetace s hojným výskytem sporýše lékařského. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1.

X4.2 Jednoleté úhory Jde o spontánní porosty bylin na rok nevyužívané orné půdě bez kultivace, které převážně tvoří jednoleté a vytrvalé druhy polních plevelů a náhodných rostlin. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Vegetace v počátečním stádiu sukcese k biotopu typu XT1. P – Přirozenost Biotop vznikem nepřirozený svým charakterem se však blíží přírodním stanovištím s obnažovaným povrchem, jako jsou sesuvy nebo erozní splaveniny. DS – Diverzita struktur a DD – Diverzita druhů Vegetace dvojvrstvá. Druhová diverzita druhů rostlin nevelká a závisí na půdních a klimatických poměrech lokality. Vegetace je tvořena převážně vytrvalými druhy plevelů a vysemeněnými druhy plevelů z poslední polní kultury. Fauna, zejména druhy entomofauny jsou četnější. VB – Vzácnost biotopu Celkovou plochou nevýznamný typ velkoplošného roztroušeného biotopu. Jeho aktuální rozloha závisí na sociální a ekonomické situaci v lokálním i celostátním rozměru. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy rostlin se v biotopu nevyskytují. Mohou se však vyskytnout ve fauně, zejména u bezobratlých. Na biotop jsou však specificky vázány některé vzácné a ohrožené druhy plevelů. CB – Citlivost biotopu Vzhledem k tomu, že jde o vegetaci raných sukcesních stádií, je biotop poměrně odolný na vnější vlivy. OB – Ohrožení biotopu Vedle náhodných nebo společensky podmíněných příčin je úhorování vázáno na ekologické formy zemědělství. Společensky podmíněné ponechávání půdy ladem ustupuje. Rozloha ekologicky obhospodařované půdy se mírně zvětšuje. Výsledně se dá říci, že celkově rozloha tohoto biotopu mírně klesá. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (velmi málo vnitřně diferencovaný typ biotopu, základní hodnocení typu biotopu není třeba korigovat)

X4.3 Víceleté kultury na orné půdě Jde o bylinnou vegetaci užitkových rostlin na orné půdě – pícnin, kulturních trav, užitkových plodin, léčivých a kosmetických rostlin – v kultuře pěstovaných jako víceleté rostliny, někdy hnojené umělými hnojivy a chemicky ošetřované proti škůdcům a chorobám, v řadě případů i s mechanicky nebo chemicky potlačovanou konkurencí plevelů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Sukcese jiných rostlin do monokultur užitkových rostlin většinou mechanicky a/nebo chemicky potlačována. P – Přirozenost Biotop umělý. U některých typů kultur (pícniny, travní porosty) se mohou rozvinout i raná stádia sukcese k přírodě blízkým biotopům skupiny T. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů

40

Většinou jednovrstvá, řidčeji dvouvrstvá vegetace druhově omezená na pěstované kulturní rostliny s různě intenzívně potlačovanou přítomností segetálních a náhodných druhů rostlin a ranými stádii sukcese k přírodě blízkým travním společenstvům. Početněji je zastoupena fauna, zejména bezobratlí. VB – Vzácnost biotopu Na území státu velmi hojný velkoplošný biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy rostlin se v biotopu téměř nevyskytují. Na některé pěstované rostliny mohou však být specificky vázány některé vzácné a ohrožené druhy plevelů (zárazy). V entomofauně se mohou vyskytovat vzácné a ohrožené druhy. CB – Citlivost biotopu Biotop poměrně odolný na vnější vlivy. Při absenci kultivačních zásahů velice rychle přechází v přírodě blízké typy biotopů. OB – Ohrožení biotopu V souvislosti s probíhajícím útlumem zemědělství se tento typ biotopu na orné půdě mírně zvětšuje v neprospěch jednoletých kultur. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty kulturních rostlin bez přítomnosti segetálních a náhodných druhů, 2. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, 3. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, je uplatňována integrovaná ochrana rostlin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05.

X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě Jde o bylinnou vegetaci monokultur užitkových rostlin na orné půdě – obilovin, okopanin, technických plodin a rostlin k zelenému hnojení – v kultuře pěstovaných jako jednoleté rostliny nebo ozimy, během vegetace hnojené umělými hnojivy, chemicky ošetřované proti škůdcům a chorobám, s mechanicky nebo chemicky potlačovanou konkurencí plevelů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Sukcese jiných rostlin do monokultur užitkových rostlin trvale mechanicky a/nebo chemicky potlačována stejně jako přítomnost živočichů (s výjimkou opylování kultur). P – Přirozenost Biotop umělý. V některých případech se může rozvinout plevelová vegetace s druhy vyskytujícími se i v některých náhradních společenstvech. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Většinou jednovrstvá vegetace druhově omezená na monokulturu pěstované plodiny s různě intenzívně potlačovanou přítomností segetálních a náhodných druhů rostlin a cizopasných i náhodných druhů fauny, které mohou výjimečně i převládnout. VB – Vzácnost biotopu Na území státu plošně nejrozšířenější velkoplošný biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat pouze jako nahodilý, kultivací odstraňovaný nálet. Na biotop jsou však specificky vázány některé vzácné a ohrožené druhy plevelů (koukol). CB – Citlivost biotopu Biotop odolný vůči vlivům prostředí s výjimkou hospodářských zásahů. Kromě záměrné kultury užitkových rostlin veškerá biota soustavně opakovaně ničena. OB – Ohrožení biotopu V souvislosti s probíhajícím útlumem zemědělství je část rozlohy orné půdy převáděna na trvalé nebo dočasné travní porosty nebo i zalesňována, což je z přírodního hlediska jev žádoucí. Rozloha tohoto typu biotopu však klesá zejména v souvislosti se záborem zemědělské půdy pro zástavbu. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty kulturních rostlin bez přítomnosti segetálních a náhodných druhů, 2. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny segetální i náhodné druhy, 3. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny segetální i náhodné druhy, je uplatňována integrovaná ochrana rostlin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05.

X4.5 Bylinné a křovinné porosty na opuštěných degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách 41

a skládkách Jde o pionýrskou vegetaci s různě velkou pokryvností povrchu na opuštěných nebo v různé intenzitě zavážených prostorách využívaných jako skládky nejrůznějších druhů odpadů včetně deponií vyhrnutého bahna. Dříve různé strže, lomy, zemníky nebo i stržené rybníky často v bezprostředním okolí sídel. Dnes většinou maloplošné „divoké“ skládky podél cest, ve starých úvozech a rozích honů opuštěných pro jejich neobdělávatelnost velkou zemědělskou technikou. Patří sem i vegetace na zcela specifických stanovištích, jako jsou polní hnojiště a staré stohy sena, slámy či jiných posklizňových zbytků. Vegetace má různou pokryvnost povrchu a převládají v ní různé ruderální a segetální druhy, zejména nitrofilní. Eutrofizace stanoviště většinou blokuje sukcesní přechod vegetace k vegetaci trávníků a stanoviště většinou zarůstá ruderálními křovinami. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Přítomny pouze iniciační stádia sukcese k přírodě blízkým bylinným společenstvům charakteristickým pro bezprostřední okolí skládek. Vegetace s nízkou pokryvností povrchu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Ve vegetaci převládají ruderální eutrofní druhy a druhy náhodné. Větší výskyt druhů možných náhradních přirozených společenstev již signalizuje přechod biotopu k přírodě vzdáleným (např. XT.6) či přírodě blízkým biotopům travin. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až třívrstvá vegetace, často aktuálně s velkým počtem druhů, protože otevřená nika je osazována vedle ruderálních druhů i druhy náhodnými. Ty však nevytvářejí stálé ani druhově charakteristické společenstvo. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak v okolí sídel v podobě maloplošných „divokých“ skládek hojný biotop. Četnost řízených skládek a velikost jejich aktuálně nerekultivovaných ploch s vegetačním pokryvem závisí na stupni urbanizace území. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat čistě náhodně. Nejčastěji z biologického odpadu zahrad, kde byly pěstovány v kultuře. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových, živinami bohatých ploch. OB – Ohrožení biotopu Velkoplošnější lokality tohoto typu biotopu po přijetí zákonů upravujících nakládání s odpady dále nevznikají a většina starších ploch byla rekultivována či jejich biotop přeměněn samovolnou sukcesí, nejčastěji k ruderálním křovinám typů XK1 a XK2. Četnost a plocha drobných divokých skládek prudce stoupla v devadesátých létech 20. století a stále se mírně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s přítomností druhů potenciální přirozené vegetace, 4. vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%) s přítomností druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,06; krok škály 0,02.

X4.6 Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště) Jde o speciální průmyslový biotop na železničních stanicích, překládacích a seřazovacích nádražích s vegetací s velice nízkou pokryvností povrchu a převahou ruderálních druhů a s velkým podílem náhodných druhů, která je omezována charakterem, provozem a údržbou stanovišť ve stádiu typově nerozlišitelné iniciační sukcese. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Charakterem, provozem a údržbou stanoviště je blokován ve stádiu typově nerozlišitelné iniciační sukcese. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vegetace většinou jednovrstvá, bylinná, na vlhčích stanovištích i mechové patro. Nálet křovin jen vzácněji dočasně odrůstá na náspech či větších rozestupech kolejiště nebo v sousedství stavebních objektů. Ve vegetaci se často vyskytuje větší množství náhodných druhů, které jsou sem zavlékány úchytem semen na vagónech a přepravovaném zboží i přímo rozsypem přepravovaných semen kulturních rostlin. Podobně je tomu i u živočišných druhů, zejména bezobratlých a drobných savců, zvláště pak troficky skladových škůdců. Jde o základnu pro šíření invazních druhů. VB – Vzácnost biotopu

42

Plošně omezený biotop vázaný na často velkoplošné elezniční dopravní uzle. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu V biotopu se mohou ojediněle vyskytnout dnes vzácné druhy plevelů. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je poměrně nízká. Jde o pionýrská stádia typově nerozlišitelné iniciační sukcese. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s omezováním železniční přepravy zboží, změnou technologií překládky a kontejnerizací přepravovaných zásilek bude postupně zmenšovat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. ve vegetaci převládají běžné ruderální druhy, 2. ve vegetaci výrazný podíl náhodných druhů vnesených transportem semen, 3. ve vegetaci vzácné segetální druhy vnesené transportem semen. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,04; krok škály 0,02.

X4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko–technických areálech Jde o lada na bývalé zemědělské půdě, která v ploše areálu tvoří většinou nesouvislé plochy v mozaice zastavěných a zpevněných ploch a která nejsou využívána vůbec či jako prostor k dočasnému odstavení techniky, výrobků nebo materiálů. Plocha lad je ponechána bez kultivačních zásahů a sadových úprav. S ohledem na jejich využití je na ploše lad udržováno bezlesí a někdy i odstraňována „stařina“ bylinného pokryvu. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Přítomny pouze iniciační stádia potlačované sukcese k náhradním bylinným a křovinným společenstvům, v případě dlouhodobého zanedbání prostoru výjimečně i k lesu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Sukcesní procesy jsou provozem a údržbou opětovně blokovány. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na intenzitě provozu v areálu či jeho údržbě může mít vegetační pokryv jednu až dvě vrstvy E0 – E4. Druhová diverzita je vzhledem k opětovně blokované sukcesi velmi nízká. Vegetační pokryv tvoří většinou ruderální druhy. Pouze u zcela opuštěných areálů přibývá i druhů charakteristických pro potenciální přirozenou vegetaci. Zejména ve fázi „zanedbanosti“ bývá tento biotop refugiem pro řadu živočichů v intenzívně obdělávané zemědělské krajině – od bezobratlých po ptáky a menší savce. VB – Vzácnost biotopu Celkovou plochou okrajový typ biotopu, zato však vcelku pravidelně se vyskytující na celém území státu, někdy i velkoplošně. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů je nepravděpodobná, ale není vyloučena, zejména pokud se vyskytují tyto druhy v bezprostředním okolí areálu. Vzhledem k tomu, že jde o plochy evidenčně vedené jako zastavěné území určené k deklarovanému využití, eventuálně přítomné chráněné druhy nepodléhají ochraně a v údržbě mohou být odstraňovány. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Trvale je pod vlivem opakovaně negované sukcese a proto se snadno obnovuje velmi vitálními ruderálními druhy. OB – Ohrožení biotopu Do budoucna by se měla jeho rozloha zmenšovat. Aktuálně se četnost jeho ploch zmenšuje likvidací starších zařízení, případně i dlouhodobým zanedbáváním údržby, kdy přechází k biotopům typu XK1 a XL3. U nově budovaných areálů již většinou nejsou volné plochy ponechávány jako lada. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty jsou tvořeny ruderálními a invazními druhy s chudou faunou, 2. porosty jsou tvořeny ruderálními a invazními druhy s bohatší faunou, 3. v porostech významný podíl místu odpovídajících druhů, 4. v porostech významný podíl místu odpovídajících druhů a vysoká četnost druhů fauny. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,06; krok škály 0,02.

X5.1 Živé ploty Živé ploty jsou umělým biotopem, vázaným na sídla nebo jejich blízkost. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální.

43

A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Živé ploty jsou biotopem umělým. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P – Přirozenost Živé ploty jsou biotopem nepřirozeným. V silněji urbanizovaném území mohou být významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. Samotný druh dřeviny bývá převážně nepůvodní. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jde o prostorově jednoduchou, občas i dvojvrstvou, často jednodruhovou strukturu, většinou pravidelně periodicky upravovanou. VB – Vzácnost biotopu Živé ploty představují plošně velmi malý, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Živé ploty neobsahují vzácné či chráněné druhy rostlin. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně nízká; ačkoliv jsou poměrně krátkověké, dají se dobře a rychle obnovit. OB – Ohrožení biotopu Rozloha živých plotů se zdá být stabilizována. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. živé ploty tvořené nepůvodními druhy dřevin, čerstvě vysazené ploty původních druhů dřevin, 2. starší ploty původních druhů dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,05; krok škály 0,05.

X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie Jde o specifická stanoviště vázaná na venkovská sídla a okraje měst, kde k obytným a jim podobným stavebním objektům alespoň z jedné strany přiléhají zahrady s okrasnou a užitkovou funkcí, a na zahrádkářské kolonie. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese od uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Pro pestrou nabídku potravních a prostorových nik je zpravidla významným stanovištěm živočišných druhů. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů tří až čtyřvrstvá vegetace. V závislosti na druhu a rozsahu užitkové kultivace nebo sadové úpravy je v porostech tohoto typu biotopu vysoký až velmi vysoký počet druhů cévnatých rostlin. Hojné je zpravidla zastoupení bezobratlých a ptáků. VB – Vzácnost biotopu Plošně spíše malý, avšak po celém území státu pravidelně a hojně se vyskytující biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy rostlin se v biotopu vyskytují především jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě. U menších a venkovských sídel se zde však mohou vyskytovat i jako sukcese z okolních přírodě blízkých nebo přírodních ploch. Vzácné a chráněné druhy fauny (především hmyzu) se v biotopu mohou vyskytovat. CB – Citlivost biotopu Z hlediska citlivosti tohoto typu biotopu vůči vnějším faktorům jde o odolný biotop. Při vyloučení kultivace se spontánní sukcesí rychle blíží k přirozenějšímu typu biotopu. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s pokračující urbanizací nepatrně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. zahrady s exotickými druhy v sadovnicky upravených partiích, 2. zahrady pouze s bylinným a křovinným patrem, 3. zahrady se čtyřmi vrstvami vegetace s ovocnými stromy a domácími druhy lesních dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1.

44

X5.3 Intenzivní chmelnice, vinice a sady Jde o trvalou vegetaci užitkových rostlin s kultivovanou půdou bez trvalého vegetačního krytu, hnojenou umělými hnojivy; proti chorobám, škůdcům a k potlačení plevelů ošetřovanou agrochemikáliemi. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Spontánní repatriace jiných rostlin do monokultur užitkových rostlin většinou mechanicky a/nebo chemicky potlačována. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Jedno- až dvouvrstvá vegetace druhově omezená na pěstované kulturní rostliny s různě intenzívně potlačovanou přítomností segetálních a náhodných druhů rostlin. Početněji je zastoupena fauna, zejména bezobratlí. VB – Vzácnost biotopu V klimaticky a půdně pro některou z kultur vhodných podmínkách hojný biotop. Na celém území státu však pouze roztroušený. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy rostlin se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Z hlediska citlivosti vůči vnějším faktorům jde o odolný biotop. Při absenci kultivačních zásahů chmelnice přecházejí přes biotop postagrární úhory, vinice a sady v biotop opuštěných sadů a vinic. OB – Ohrožení biotopu Rozloha těchto speciálních kultur je závislá na poptávce či možnostech odbytu jejich sklizně. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty kulturních rostlin bez přítomnosti segetálních a náhodných druhů, 2. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, 3. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, je uplatňována integrovaná ochrana rostlin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05.

X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů Jde o stanoviště na původním i umělém terénu i technicky upravených plochách nadzemních, pozemních a podzemních prostor, vázaná na městkou zástavbu nebo na bezprostřední okolí sídel, vždy však s uměle vytvořenou strukturou vegetace v nepřirozeném druhovém složení. Zahrady zahrnuté do tohoto typu biotopu mají okrasnou nebo užitkovou funkci a obklopují nebo alespoň z jedné strany přiléhají k bytovým nebo jim podobným objektům, které stojí samostatně na parcelách. Biotop zahrnuje též všechny cílené sadové úpravy veřejných, poloveřejných a vyhrazených prostor uvnitř zastavěného území obcí v okolí větších stavebních objektů a mezi bloky souvislé zástavby. Typické je pro ně střídání zapojených a otevřených ploch. Specifickým stanovištěm tohoto typu biotopu jsou zámecké parky a zahrady, které v řadě případů, vznikly úpravou původních lesních porostů (anglické parky u šlechtických sídel). Dlouhodobě zanedbávané parky se dnes blíží k přírodě blízkým biotopům. Zvláštním případem tohoto typu biotopu je i vegetace prostor bytových bloků. Jde o prostory v zástavbě od poloviny 19. do poloviny 20. století, která prošla často několikrát opakovaným vývojem od oddělených užitkových zahrad po společný prostor se sadovou či quasi sadovou úpravou. V různých dobách a v různé intenzitě byly do mnoha vnitrobloků umístěny drobné řemeslnické provozovny a nejnověji i garáže, které specifiku těchto částečně zastíněných a špatně provětrávaných prostor dotvářejí. Zmíněné provozy a zařízení v minulosti často způsobily (a někdy i nadále působí) lokální bodové znečištění či extrémní eutrofizaci. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P – Přirozenost Biotop nepřirozený, s velkým podílem zahradních kultivarů a hybridů a alochtonních druhů bylin a dřevin. V silněji urbanizovaném území je významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů tří až čtyřvrstvá vegetace. V závislosti na druhu a rozsahu kultivace nebo sadové úpravy je v porostech tohoto typu biotopu vysoký až velmi vysoký počet druhů cévnatých rostlin, velmi často však nepůvodních. Hojné je zpravidla zastoupení bezobratlých a ptáků.Vegetace obytných vnitrobloků se pohybuje od velmi chudých lokalit s pajasanem, černým bezem, akátem, ptačincem žabincem, lipnicí roční, rdesnem ptačím a bršlicí kozí nohou až po stanoviště s velkým množstvím ovocných a okrasných stromů a i s desítkami zplanělých zahradních

45

květin a trav. VB – Vzácnost biotopu Plošně spíše menší, ale po celém území státu pravidelně se vyskytující biotop. Vegetace obytných vnitrobloků – celkovou plochou okrajový typ biotopu vázaný na větší města, která zaznamenala růst bytové zástavby od poloviny 19. do poloviny 20. století – je dnes na ústupu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu zpravidla vyskytují pouze jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě. U menších a venkovských sídel se zde však mohou výjimečně vyskytovat i jako sukcese z okolních přírodě blízkých nebo přírodních ploch. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. Ohrožován může být pouze sukcesí k přirozenějšímu typu biotopu při zanedbání údržby. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s pokračující přestavbou starších městských center a převažující novou individuální bytovou výstavbou mírně zmenšuje. Cílená trvalá zeleň je v městském prostředí stále častěji nahrazována tzv. „mobilní zelení“ vysázenou v různých typech kontejnerů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. parky a zahrady s převahou exotických druhů, čerstvě založené zahrady, 2. čerstvě založené parky, parky a starší okrasné zahrady s výskytem domácích i exotických druhů, 3. starší parky s převahou domácích druhů, zvláště krajinářské parky. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,18; krok škály 0,09.

X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů Jde o specifická stanoviště vázaná na městkou zástavbu nebo na bezprostřední okolí sídel. Zvláště cenné jsou dlouhodobě opuštěné hřbitovy. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. V silněji urbanizovaném území je významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů tří až čtyřpatrová vegetace. V závislosti na druhu a rozsahu kultivace nebo sadové úpravy je v porostech tohoto typu biotopu vysoký až velmi vysoký počet druhů cévnatých rostlin, velmi často však nepůvodních. Bohaté je zpravidla zastoupení bezobratlých a ptáků. VB – Vzácnost biotopu Plošně velmi malý, ale po celém území státu pravidelně se vyskytující biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu zpravidla vyskytují pouze jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě. U menších a venkovských sídel se zde však mohou vyskytovat i jako sukcese z okolních přírodě blízkých nebo přírodních ploch. U dlouhodobě opuštěných hřbitovů se mohou objevit chráněné druhy i přirozeně. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. Ohrožován může být pouze sukcesí k přirozenějšímu typu biotopu při zanedbání údržby. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu nepatrně klesá s postupující urbanizací. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. hřbitovy s převahou exotických druhů, čerstvě založené hřbitovy, 2. hřbitovy s výskytem domácích i exotických druhů, 3. dlouhodobě opuštěné hřbitovy s převahou domácích druhů. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,18; krok škály 0,09.

X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin Biotop intenzivně kultivovaných lesních a ovocných školek a mladých porostů na plantážích rychle rostoucích dřevin (topoly, smrk)

46

A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Velmi nízká zvláště u školek, kde se pěstují jen juvenilní vývojová stádia dřevin. Poněkud vyšší u plantáží rychle rostoucích dřevin. P – Přirozenost Biotop nepřirozený, často se pěstují kulturní druhy a hybridy. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Struktura nepřirozeně dvouvrstvá, diverzita poměrně nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně nepříliš rozšířený biotop. Roztroušeně po celé ČR. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Nevyskytují se žádné vzácné druhy flóry či fauny. CB – Citlivost biotopu Zranitelnost biotopu je velmi malá. Zvláště pak ve školkách, kde lze regulovat růstové podmínky. OB – Ohrožení biotopu Jde o umělé biotopy, jejich další osud záleží jen na společenské poptávce. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (vzhledem k intenzivní, pro biotop charakteristické kultivaci se s možností zvýšení jeho přírodní hodnoty neuvažuje)

X6.4 Monokultury alochtonních druhů dřevin Lesní porosty, obnovené introdukovanými druhy dřevin, často s velmi dobrými produkčními vlastnostmi (např. topol kanadský, borovice černá, dub červený), nebo odolnými vůči nepříznivý stanovištním podmínkám (smrk pichlavý, akát). A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Jde o druhově pozměněný biotop, u kterého není jasné, kam sukcesně směřuje. Také jeho vazby na další složky ekosystému (např. symbiotické mykorhizní houby) jsou obtížně prokazatelné (např. pod dubem červeným nefruktifikují skoro žádné druhy mykorhizních hub). P – Přirozenost Monokultury allochtonních druhů dřevin jsou uměle zakládány člověkem. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Monokultury allochtonních druhů dřevin mají často lépe vytvořenou vertikální i horizontální strukturu než smrkové monokultury; to je dáno především tím, že nejsou vysazovány ve velkých porostech a řada z nich jsou listnáče, anebo nerostou v hustém zápoji (např. smrk pichlavý). Většinou jsou maximálně dvouvrstevné, s poměrně nízkou druhovou diverzitou. VB – Vzácnost biotopu Výskyt monokultur allochtonních druhů dřevin má nepravidelný regionální výskyt; od velkoplošných porostů (smrk pichlavý v Krušných horách), až po malé skupiny v arboretech. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Obecně lze říci, že se vzácné taxony rostlin ani živočichů v porostech allochtonních dřevin nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Zranitelnost monokultur alochtonních druhů dřevin je velmi malá. Část exotů je odolnější i vůči domácím biotickým škůdcům. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se plošný rozsah biotopu bude v budoucnu snižovat v důsledku úsilí ochrany přírody proti vysazování allochtonních dřevin v našich lesích. Zatím to zákon o ochraně přírody zakazuje jen v CHÚ, včetně CHKO. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty stejnověké, bez příměsi autochtonních dřevin, přehoustlé, 2. porosty stejnověké, s příměsí autochtonních dřevin, 3. porosty nestejnověké, s příměsí melioračních a zpevňujících dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05.

XX1.1 Nádrže čističek a odkaliště Jde o biotop technologických vodních nádrží (kalové a sedimentační nádrže, plaviště popílků apod.) sloužících k separaci znečištěných nebo technologických vod, většinou s technicky upraveným dnem a břehy, za použití umělých i přírodních materiálů, někdy s nestálou hladinou, zcela bez života, s technologickou biotou (ČOV) nebo s velmi chudou vodní flórou a faunou a s náhodnými i ruderálními druhy v pobřežní vegetaci, pokud je vyvinuta.

47

A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Vodní flóra a fauna chybí, či jen nečetná a druhově chudá. Sukcese trvale blokována nebo silně omezována chemizmem vody a technologickým provozem. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. U ČOV živé druhy cíleně vsazovány. U rozsáhlejších odkališť a plavišť popílku někdy v břehové zóně probíhá přirozená sukcese k vegetaci potenciálních biotopů typu M1.1 a M1.3. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Málo rozšířený biotop vázaný na vodní nádrže k separaci znečištěných a technologických vod. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Přítomnost bioty jen ve formě iniciačních stádií sukcese. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se počet čistírenských nádrží mírně zvýší, četnost odkališť a plavišť patrně asi mírně poklesne a četnost průmyslových sedimentačních nádrží se asi výrazně nezmění. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný)

XX1.2 Chemicky znehodnocené vody Jde o biotop technologických vodních nádrží, technologických kanálů a extrémně znečištěných toků s vysoce kontaminovanou vodou cizorodými látkami, která brání rozvoji bioty vůbec, nebo činí vodní prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. Zlepšení životních podmínek biotopu znamená jeho přechod na typ XX1.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo jednoduchých organizmů. P – Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný biotop, vázaný na oběh technologických vod některých druhů výrob. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý vůči vnějším faktorům prostředí. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že s technologickým vývojem provozy podmiňující vznik tohoto typu biotopu zcela zaniknou. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný)

XX1.3 Zatrubněné toky Jde o biotop tekoucích vod ve zcela umělém, zatemněném korytě, kde morfologické a fyzikální podmínky trvale brání rozvoji bioty vůbec, nebo činí vodní prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo druhů fylogeneticky rozdílného stáří. P – Přirozenost Biotop původem zcela nepřirozený. V přírodě mu odpovídají některé ojedinělé typy ponorných toků. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný, avšak po celém území státu se vyskytující biotop vázaný na regulační úpravy v zastavěném území sídel. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu

48

Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se zlepšením přístupu k vodním tokům bude stanovišť tohoto typu biotopu postupně ubývat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný)

XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny Jde o biotop přirozeně vzniklých nebo uměle vytvořených mokřin druhotně extrémně znečištěných odpady z různých výrob, technologických aplikací, průmyslových nebo dopravních havárií, kde míra kontaminace cizorodými látkami brání rozvoji bioty vůbec, nebo činí kontaminací ovlivněné prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. Zlepšení životních podmínek biotopu znamená jeho sukcesi k biotopu XM1 nebo a XT2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo jednoduchých organizmů. P – Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný biotop, vázaný na staré výrobní provozy, opouštěné aplikační technologie a místa průmyslových nebo dopravních havárií či místa úmyslné kontaminace. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se rozsah plochy tohoto typu biotopu v důsledku technologického vývoje a zvýšení provozní kázně při užití aplikačních technologií a dopravě nebezpečných látek omezí na minimum. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný)

XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací Jde o specifický biotop v intenzívně plošně využívaných výrobních nebo skladových objektech nebo silně urbanizovaném území s minimální plochou nezastavěného nebo nezpevněného povrchu, často se silně kontaminovanou nebo znečištěnou půdou, či přesněji substrátem otevřených plošek a ploch. Místa s cílenou vegetaci jsou travnaté pásy podél chodníků a dělících pruhů komunikací a keře a stromy v těchto pásech nebo v mezerách dlažby. Výjimečně i osamocené květinové záhony. Samovolnou vegetaci, která se uchytává ve spárách méně provozem zatěžované dlažby zpevněných skladových a odstavných ploch, komunikací a chodníků a ve spárách podél zdí různých stavebních objektů, tvoří druhy bylin a dřevin odolných vůči mechanickému poškozování nebo průmyslovému znečištění či přímo kontaminaci sporadických vegetačních nik V případě většího prostoru pro rozvoj přechází vegetace samovolnou sukcesí k biotopu X4.7 či k X3.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Přítomny pouze druhy schopné přežívat na mechanicky nebo chemicky zatěžovaných stanovištích, ať již jde o půdu, vodu či vzduch. Sukcesní vegetace k přírodě bližším typům biotopů.je jako nežádoucí čas od času blokována charakterem prostředí a provozem. P – Přirozenost Biotop vznikem a druhovým složením nepřirozený. V silně urbanizovaném území však prakticky jediné stanoviště živočišných druhů lidských sídlišť vázaných na přírodní prostředí. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů jedno- až čtyřvrstvá vegetace s různou četností druhů. Při spontánním výskytu vegetace jde u bylin převážně o několik málo velmi odolných nebo krátkověkých ruderálních druhů bylin (lipnice roční, jílek vytrvalý, pýr, sveřep, lebedy, merlíky, šťovík kadeřavý, smetánka, jitrocel širokolistý, laskavec). U dřevin buď o zcela nenáročné druhy (bříza, kustovnice, akát) nebo naopak o eutrofní nitrofilní druhy (pajasan, jasan, černý bez). Z živočišných druhů jsou nejpočetněji zastoupeni bezobratlí a ptáci. V některých lokalitách i hygienicky nežádoucí drobní savci. Druhová diverzita je vzhledem k opětovně blokované sukcesi na konkrétním stanovišti velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu

49

Plošně omezený biotop, vázaný na centrální části starších sídel městského charakteru. V případě intenzívně plošně využívaných výrobních nebo skladových objektů jde o celkovou plochou okrajový typ biotopu, zato však vcelku pravidelně se vyskytující na celém území státu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velice nízká. Jde buď o cíleně založenou zeleň odolných druhů, nebo o pionýrská stádia typově nerozlišitelné iniciační sukcese, která se snadno obnovuje i pod vlivem stresu prostředí a opakovaně blokované sukcese. OB – Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s pokračující přestavbou starších městských center mírně zmenšuje. Cílená trvalá zeleň je stále častěji nahrazována tzv. „mobilní zelení“, vysázenou v různých typech kontejnerů. V důsledku likvidace starších provozů a jejich přeměny či náhrady za moderní udržované objekty se celková plocha tohoto typu biotopů zmenšuje i v případě intenzívně plošně využívaných výrobních nebo skladových objektů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný)

XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace Jde o biotop nepropustných živičných, makadamových či betonových ploch vozovek, parkovišť, technických ploch, letišť, mostů, přehrad apod. bez vegetace nebo jen s vegetací lišejníků, mechů a krátkověkých bylin v závějích prachu a půdních částic. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Cévnaté rostliny zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo krátkověkých či segetálních druhů, které většinou nedojdou generativní zralosti. P – Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. Zlepšení vegetačních podmínek, především vnos substrátů, na kterých by se mohla uchytit vegetace, znamená přechod biotopu do typu XX2.1, XX3.2 či X4.7. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně významný biotop vázaný na život současné společnosti. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že s postupující urbanizací se budou plochy tohoto typu biotopu nadále rozšiřovat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný)

XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu Jde o biotop s pionýrskou vegetací různých dočasných nebo relativně trvalých depónií výkopových zemin, stavebních materiálů, na hromadách komunálního (popel, obaly, části vysloužilých předmětů) a biologického (listí, uschlé větve, posekaná tráva, tlející ovoce) odpadu; vše s různou mírou kontaminace cizorodými i nebezpečnými látkami, které se nacházejí v opuštěných nebo terénně nezastavitelných místech uvnitř zastavěných území. Vegetace má různě velkou pokryvnost povrchu a převládají v ní ruderální druhy. Úživnost stanoviště, struktura substrátu a povrchu či jeho překrývání dalším materiálem blokuje sukcesi k jiným typům vegetace. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Trvale blokovaná iniciační sukcese ve fázi její typové nerozlišitelnosti. Vegetace většinou s nízkou pokryvností povrchu. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. Ve vegetaci převládají ruderální druhy a druhy náhodné. Významné stanoviště často hygienicky nežádoucích druhů hmyzu a drobných obratlovců. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno- až třívrstvá vegetace, většinou druhově chudá. Hojnější je zastoupení živočišných druhů, zejména bezobratlých. VB – Vzácnost biotopu

50

Plošně zanedbatelný, avšak hojný biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB – Ohrožení biotopu Stanoviště biotopu jsou velmi nestálá. V běžném životě komunit celkem pravidelně vznikají a zanikají. Jejich četnost je závislá na sociálních a hospodářských poměrech místních komunit i celé společnosti. Jejich celková četnost se v dohledné době patrně výrazněji nezmění. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný)

XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek abiotických materiálů Jde o biotop technologických ploch či ploch po průmyslových výrobách nebo haváriích, nebo o otevřené povrchy skládek abiotických materiálů s vysoce kontaminovaným povrchem či svrchní vrstvou půdy cizorodými látkami, jejichž koncentrace či účinnost brání rozvoji bioty vůbec, nebo činí prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. Zlepšení životních podmínek biotopu znamena jeho přechod na typ X4.7 nebo X4.5. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo jednoduchých organizmů. P – Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný biotop, vázaný na tzv. „staré zátěže“, technologické provozy některých druhů výrob, místa průmyslových havárií a skládky nebezpečného a toxického odpadu. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB – Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý. OB – Ohrožení biotopu Lze očekávat, že s technologickým vývojem technologie podmiňující vznik tohoto typu biotopu zcela zaniknou. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný)

51

Příloha 3. Přehledy dat k individuálnímu hodnocení přírodních a přírodě blízkých biotopů 3.1. Minimální rozlohy přírodních typů biotopů ještě zajišťující jejich možnou spontánní nebo řízenou obnovu Uvedené rozlohy nejsou totožné s fytocenologickými minimiareály, ani s připravovanými „minimálními“ rozlohami typů biotopů k zařazení do kategorie chráněného území NATURA 2000. Minimální rozloha představuje ještě přijatelnou plochu, která pro daný typ představuje podmínku jeho udržitelnosti i za předpokladu ostrovního efektu. Velmi důležité jsou ale korekce za předpokladu jeho výskytu v komplexu s jinými příbuznými typy. V případě tří typů v komplexu je možno redukovat „povinnou“ plochu až na třetinu! Stanovení minimálních rozloh u typů přírodě vzdálených až cizích je irrelevantní Tyto typy jsou plně závislé na permanentním antropickém tlaku (ovlivňování) a navíc jsou více méně nežádoucí. Číslo

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23

Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů V00.1 Podzemní vody intersticiální V00.2 Podzemní vody puklinové V0.1 Podzemní krasová jezírka V0.2 Podzemní krasové toky V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.2 Periodické stojaté vody V2.3 Vody zvláštního chemizmu V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.1 Pramenné stružky V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.4 Parmová pásma toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.5 Cejnová pásma toků V5 Vegetace parožnatek V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic

52

Rozloha v ha -

Poznámka 1) 1) 1) 1)

0,05 0,05 0,01 0,01 -

2)

0,001 0,1 0,05 0,01 0,01 0,01

2) 2)

Číslo

24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68

Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) M5 Devětsilové lemy horských potoků M6 Bahnité říční náplavy M7 Bylinné lemy nížinných řek R0.1 Prameny prostých vod R0.2 Termální a minerální prameny R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) R3.1 Otevřená vrchoviště R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) R3.3 Vrchovištní šlenky S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) S2 Pohyblivé sutě (A karbon.horn, B nekarb.h.) S3 Jeskyně (podle typu: krápníkové, dolomitové, puklinové) (A přístupné, B – nepříst.) S4 Sesuvy půdy A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová vyležiska A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin A7 Kosodřevina

53

Rozloha v ha 0,1 0,01 0,001 0,01 0,01 0,01 0,5 0,01 0,01 0,01 0,01 0,003 0,003 0,003 0,003 0,003 0,005 0,003 0,01 0,1 0,1 0,05 0,05 0,3 0,005 0,005 0,005 0,01 0,05 0,05 0,01 0,01 0,01 0,1 0,1 0,1 0,01 0,1 0,1 0,1 0,1 0,05 1

Poznámka

Číslo

69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116

Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.5 Acidofilní suché trávníky T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy T5.1 Jednoletá vegetace písčin T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.5 Podhorské acidofilní trávníky T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny L1 Mokřadní olšiny L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy

54

Rozloha v ha

Poznámka

0,3 0,3 0,3 0,3 0,3 0,3 0,3 0,1 0,3 0,3 0,3 0,01 0,1 0,3 0,3 0,01

3)

0,01 0,01 0,05 0,01 0,003 0,005 0,005

3)

0,005 0,01 0,01 0,01 0,005 0,005 0,01 0,05 0,05 0,05 0,1 0,1 0,01 0,1 0,05 0,3 0,1 0,5 2 1 2 2 2 2 2

3) 3)

3)

Číslo

117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139

Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů L5.1 Květnaté bučiny L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8.1 Boreokontinentální bory L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny L9.3 Horské papratkové smrčiny L10.1 Rašelinné březiny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory

Rozloha v ha 3 3 1 3 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 0,5 0,5 4 2 3 1 1 1 1

Poznámka

Poznámky 1) u podzemních vod jakýkoli impakt těžce poškodí celý biotop bez ohledu na rozsah konkrétního biotopu 2) negativní impakt se vesměs šíří proudem vody a proto je hodnocena skutečná délka ovlivnění konkrétního biotopu. V některých případech mají stejný efekt i stojaté vody – nádrže menšího rozsahu. 3) rozloha se vztahuje na mozaiku předmětného typu biotopu s jiným příbuzným typem na konkrétní lokalitě

3.2 Odhad doby, nutné ke spontánní nebo řízené obnově těžce poškozených až zničených biotopů Číslo

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů V00.1 Podzemní vody intersticiální V00.2 Podzemní vody puklinové V0.1 Podzemní krasová jezírka V0.2 Podzemní krasové toky V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.2 Periodické stojaté vody (bez vegetace) V2.3 Vody zvláštního chemizmu V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.1 Pramenné stružky V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.4 Parmová pásma toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.5 Cejnová pásma toků V5 Vegetace parožnatek V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty

55

Počet let 3-5 3-5 3-5 3-5 2-5 3-8 5-10

19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75

M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) M5 Devětsilové lemy horských potoků M6 Bahnité říční náplavy M7 Bylinné lemy nížinných řek R0.1 Prameny prostých vod R0.2 Termální a minerální prameny R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) R3.1 Otevřená vrchoviště R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) R3.3 Vrchovištní šlenky S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) S2 Pohyblivé sutě S3 Jeskyně (podle typu: krápníkové, dolomitové, puklinové) S4 Sesuvy půdy A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová vyležiska A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin A7 Kosodřevina A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky

56

2-5 2-5 2-5 2-5 3-8 3-8 2-5 2-5 2-5 3-8 3-8 3-8 3-8 8-10 8-10 8-10 8-10 10-20 10-30 10-30 10-30 10-30 10-30 10-30 10-30 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10

76 77 78 79 80 81 82 83 84 Číslo

85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134

T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů T3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.5 Acidofilní suché trávníky T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy T5.1 Jednoletá vegetace písčin T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.5 Podhorské acidofilní trávníky T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny L1 Mokřadní olšiny L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8.1 Boreokontinentální bory L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny

57

5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 10-20 10-20 10-20 10-20 Počet let 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 2-5 2-5 5-10 5-10 5-10 5-10 5-10 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 10-20 30-40 30-40 30-40 60-80 30-40 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80 60-80

135 136 137 138 139

L9.3 Horské papratkové smrčiny L10.1 Rašelinné březiny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory

60-80 60-80 60-80 60-80 60-80

U biotopů, kde je uvedena pomlčka (-) nelze hodnotit dobu obnovy v důsledku unikátnosti typu biotopu nebo vzhledem k individuálnímu procesu obnovy (řeky).

3.3 Seznam vybraných vzácných druhů flóry ČR s určením výskytu v typu nebo skupině typů přírodních nebo přírodě blízkých biotopů Vysvětlivky k tabulce Sloupec 1: Druh chráněn dle přílohy II. k vyhlášce 395/1992 Sb. KO = kriticky ohrožený; SO = silně ohrožený; O = ohrožený.

Sloupec 2: Druhy uvedené v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky A = Vyhynulé a nezvěstné taxony: A1 = vyhynulé, A2 = nezvěstné, A3 = nejasné C = Ohrožené taxony: C1 = kriticky ohrožené, C2 = silně ohrožené, C3 = ohrožené, C4 = vzácnější taxony vyžadující další pozornost.

Sloupec 3: Druhy chráněné nadnárodními předpisy a mezinárodními dohodami EU – taxony uvedené ve Směrnicích Rady evropských společenství č. 92/43/EEC/1992: EU2 – příloha II., EU4 – příloha IV., EU5 – příloha V., [EU] – návrh; BERN – taxony uvedené v Bernské úmluvě vwe znění z roku 1998, část A, příloha 1; CITES – taxony zahrnuté ve Washingtonské úmluvě; WORLD– taxony zahrnuté do celosvětového červeného seznamu.

Sloupec 4: Kódové označení typů biotopů dle Katalogu biotopů České republiky. Český název bahenka šášinovitá bahnička chudokvětá bařička bahenní bařička přímořská bažanka vejčitá bělolist obecný bělolist žlutavý bezobalka sivá bika klasnatá blatnice bahenní bledule letní blešník obecný blešník úplavičný bradáček srdčitý bublinatka prostřední bublinatka obecná bublinatka menší bublinatka vícekvětá bytel rozprostřený čilimník bílý čistec německý devaterník velkokvětý pravý divizna ozdobná drobnička bezkořenná drobnokvět pobřežní dub balkánský dvouřadec pozdní hadí mord maloúborný hadinec červený hladýš andělikový hlaváč lesklý pravý hlaváč lesklý vápnomilný

Odborný název Heleochloa schoenoides Eleocharis quinqueflora Triglochin palustre Triglochin maritimum Mercurialis ovata Filago vulgaris Filago lutescens Trinia glauca Luzula spicata Scheuchzeria palustris Leucojum aestivum Pulicaria vulgaris Pulicaria dysentherica Listera cordata Utricularia intermedia Utricularia vulgaris Utricularia minor Utricularia bremii Kochia prostrata Chamaecytisus albus Stachys germanica Helianthemum grandiflorum grandiflorum Verbascum speciosum Wolffia arrhiza Corrigiola litoralis Quercus frainetto Cleistogenes serotina Scorzonera parviflora Echium russicum Laserpitium archangelica Scabiosa lucida subsp. lucida Scabiosa lucida subsp.calcicola.

1 KO SO KO KO KO KO KO KO

KO KO KO SO KO KO KO subsp. KO KO KO SO KO KO KO

58

2 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 A3 C1 C1 C1 C1 C2 C1

3

CITES

[EU]

4 M (zvl. M2.4) R1, R2 R T7 L6 T5.1 T5.1 T3 A R3 L2 M2.3, T7 T7 L9.2 V1, V3 V1, V3 V1, V3 V3 T T4.1 X7 (T3) A S1 V1 M4 L6 S T7 T3 A4.2 A5 A5

hlízovec Loeselův

Liparis loeselii

KO

hloh Lindmanův hnědenec zvrhlý hořec bezlodyžný hořec brvitý hořec hořepník hořec jarní hořec křížatý hořec tečkovaný hořec šumavský hořeček drsný slovinský hořeček drsný Sturmův hořeček ladní pobaltský hořeček ladní pravý hořeček ladní švédský hořeček mnohotvarý český,

Crataegus lindmanii Limodorum abortivum Gentiana acaulis Gentianopsis ciliata Gentiana pneumonanthe Gentiana verna Gentiana cruciata Gentiana punctata Gentiana pannonica Gentianella obtusifolia subsp. norica Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana Gentianella campestris subsp. baltica Gentianella campestris subsp. campestris Gentianella campestris subsp.suecia Gentianella praecox subsp. bohemica

hořeček mnohotvarý pravý hořeček nahořklý jazykovitý hořeček nahořklý pravý hořeček německý letní hořeček německý pravý hořeček slatinný hořeček žlutavý karpatský hořeček žlutavý pravý housenkovec zduřelý hrachor bahenní hrachor hrachovitý hrachor panonský chlumní hrachor panonský pravý hrachor různolistý hrotnosemenka bílá hrotnosemenka hnědá hruštička okrohlolistá hruštička prostřední hruštička zelenokvětá huseník hajní huseník sudetský hvězdnice alpská hvězdnice slanistá panonská hvězdoš hranoplodý hvozdík kartouzek úzkolistý (hadcový) hvozdík kartouzek sudetský hvozdík Lumnitzerův

Gentianella praecox subsp. praecox Gentianella amarella subsp. lingulata Gentianella amarella subsp. amarella Gentianella germanica subsp. solstitialis Gentianella germanica subsp. germanica Gentianella uliginosa Gentianella lutescens subsp. carpatica Gentianella lutescens subsp. lutescens Beckmannia eruciformis Lathyrus palustris Lathyrus pisiformis Lathyrus pannonicus subsp. collinus Lathyrus pannonicus subsp. pannonicus Lathyrus heterophyllus Rhynchospora alba Rhynchospora fusca Pyrola rotundifolia Pyrola media Pyrola chlorantha Arabis nemorensis Arabis sudetica Aster alpinus Aster tripolium subsp. pannonicus Callitriche platycarpa Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons

KO KO KO KO SO KO KO

SO

A1 A2 C1 A1 C1 A3 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C2 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1

Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus Dianthus lumnitzeri

KO SO

C1 C2

hvozdík moravský

Dianthus moravicus

KO

C2

hvozdík písečný český

Dianthus arenarius subsp. bohemicus

KO

C1

chrastavec rolní krkonošský chrpa horská pravá chrpa horská měká chrpa úzkoperá jalovec obecný nízký jazýček jadranský jazyk jelení celolistý jednokvítek velekvětý jeřáb český jeřáb dubolistý jeřáb džbánský jeřáb hardeggský jeřáb manětínský jeřáb olšolistý jeřáb řecký jeřáb sudetský jestřábník Blyttův jestřábník červený jestřábník draslavý jestřábník hnědočerný jestřábník huňatý jestřábník chudolistý jestřábník krkonošský jestřábník labský jestřábník licholabský jestřábník omanovitý jestřábník slezský

Knautia arvensis subsp. pseudolongifolia Centaurea montana subsp. montana Centaurea montana subsp. mollis Centaurea stenolepis Juniperus communis subsp. alpina Himantoglossum adriaticum Phyllitis scolopendrium Moneses uniflora Sorbus bohemica Sorbus quernea Sorbus gemella Sorbus hardeggensis Sorbus rhodanthera Sorbus alnifrons Sorbus graeca Sorbus sudetica Hieracium blyttianum Hieracium rubrum Hieracium asperulum Hieracium fuscoatrum Hieracium villosum Hieracium riphaeum Hieracium corconticum Hieracium albinum [H. umbrosum agg.] Hieracium pseudalbinum [H. juranum agg.] Hieracium inuloides Hieracium silesiacum

KO SO KO

C1 C2 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1

59

KO

SO O KO SO KO KO KO KO KO SO SO

SO SO

KO KO KO KO KO

SO KO KO SO KO

KO

KO

C1 C1 C1 A1 C3 C2 C1 C2 C1 C2 A3 C1 C1 A1 A1 C1

EU2, BERN,CITES BERN,CITES

[EU], WORLD-R

WORLD-V

[EU], WORLD-V [EU], WORLD-V [EU], WORLD-V

[EU], CITES

WORLD-I

WORLD-I

R2 K L6 T T3, L8.2 T1.9 A5 T3 T2, A4.1 T2, A4 T T T T T T, A T, A T T T T T T T M, T T1 L (K) T (L) T (L) S (T) R2 R2 L8.1, L9 L8.1, L9 L8.1, L9 L2, T1 A S1 V, T7 V L8.3 A S1 S1 T5 A L L T3, T4 A1, A5 T3, L6 S1 L9 K, S1 S1, L L K, L K, L L S1 A5 T2 T2 A T2 A6 T2 A A A A A

jestřábník zelenohlavý jetel malokvětý jetel otevřený jetel žíhaný jinořadec kadeřavý jitrocel černavý jitrocel přímořský kandík psí zub kapraď hřebenitá kapradina hrálovitá katrán tatarský kavyl chlupatý kavyl olysalý

Hieracium chlorocephalum agg. Trifolium retusum Trifolium patens Trifolium striatum Cryptogramma crispa Plantago atrata Plantago maritima Erythronium dens-canis Dryopteris cristata Polystichum lonchitis Crambe tataria Stipa dasyphylla Stipa borysthenica

kavyl písečný kavyl skalní kavyl sličný kavyl Smirnovův kavyl tenkolistý kohátka kalíškatá kolenec pětimužný koniklec jarní koniklec otevřený koniklec luční koniklec velkokvětý kontryhel baltský

Stipa glabra Stipa eriocaulis Stipa pulcherrima Stipa smirnovii Stipa tirsa Tofieldia calyculata Spergula pentandra Pulsatilla vernalis Pulsatilla patens Pulsatilla pratensis Pulsatilla grandis Alchemilla baltica

kontryhel rozeklaný kopřiva lužní kopyšník tmavý kosatec bezlistý čedičový kosatec bezlistý Novákův kosatec bezlistý pravý kosatec skalní kostřava ametystová kostřava horská kostřava niťolistá kostřava písečná kostřava pochvatá kotvice plovoucí kozinec písečný kozlíček kýlnatý krtičník jarní kruhatka Matthiolova kruštík ostrokvětý křivatec český pravý křivatec český skalní kuřička hadcová kuřička hercynská kuřička krkonošská kuřička lepkavá kuřička nasivělá kuřička svazčitá kuřinka přímořská kuřinka solná kýchavice černá kyvor lékařský lakušník Baudotův lakušník Rionův lakušník štětičkový leknín bělostný leknín bílý len chlupatý lipnice alpská lipnice jesenická

Alchemilla fissa Urtica kioviensis Hedysarum hedysaroides Iris aphylla subsp.fieberei Iris aphylla subsp.novakii Iris aphylla subsp. aphylla Iris humilis Festuca amethystina Festuca drymeia Festuca trichophylla Festuca psammophila Festuca vaginata Trapa natans Astragalus arenarius Valerianella carinata Scrophularia vernalis Cortusa matthioli Epipactis leptochila Gagea bohemica subsp. bohemica Gagea bohemica subsp.saxatilis Minuartia smejkalii Minuartia caespitosa Minuartia corcontica Minuartia viscosa Minuartia glaucina Minuartia fastigiata Spergularia maritima Spergularia salina(= S. marina) Veratrum nigrum Ceterach officinarum Batrachium baudotii Batrachium rionii Batrachium penicillatum Nymphaea candida Nymphaea alba Linum hirsutum Poa alpina Poa riphaea

lněnka bezlistenná lněnka Dollinerova lněnka zobánkatá lomikámen trsnatý křehký lomikámen trsnatý vlnatý lopuštík skloněný lýkovec vonný máčka plocholistá mandloň nízká mařice pilovitá masnice vodní

Thesium ebracteatum Thesium dollineri Thesium rostratum Saxifraga rosacea subsp. sponhemica Saxifraga rosacea subsp.steinmannii Hackelia deflexa Daphne cneorum Eryngium planum Prunus tenella Cladium mariscus Tillaea aquatica

SO KO KO KO KO KO KO SO KO KO SO SO SO KO KO KO KO SO SO KO KO SO SO SO KO KO KO

KO KO KO KO KO SO SO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO SO SO KO KO

60

KO KO KO SO KO KO KO KO KO KO

C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C2 C2 C1 C1 C1 C3 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C2 C1 C1 A1 C1 C1 C1 C2 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 A3 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1

WORLD-E

[EU] WORLD-R [EU], WORLD-R

EU2, BERN [EU], BERN vzácně v Jizerských horách na jedné lok.

A T3 T1 T6 A6 A T7 L M1, L1 L T3 T3 T3 T3 T3 T3 T3 T3 R2.1 T5 T3, L8 L8 T3, L8 T3, L8 T2

A3 L2 S1 S1 S1 S1 [EU], S1 L L T T5 T5 BERN V1 T5 T3 L S1.1 CITES L S, T3 S, T3 [EU], BERN A, S, T3, L8 A, S, T3, L8 A, S, T3, L8 A, S, T3, L8 WORLD-E A, S, T3, L8 A, S, T3, L8 T7 T7 T, L S V, M1 V, M1 V, M1 V1 V1 T3 A [EU], BERN, A WORLD-I, EU2, BERN

T1 T3 L, T1 S1.1 S1.1 S1 L T5 K4 M1.8 M2.1

mateřídouška karpatská mateřídouška vejčitá kraňská matizna bahenní mečík bahenní mečík obecný měkčilka jednolistá měkkyně bahenní mochna Crantzova mochna jahodníkokvětá mochna malokvětá mochna rozkladitá mochna skalní mrvka sveřepovitá nehtovec přeslenitý nepukalka vzplývající odemka vodní oměj tuhý moravský orobinec sítinovitý orobinec stříbrošedý ostružiník moruška ostřice Buxbaumova ostřice drobnoplodá krkonošská ostřice drobnoplodá pozdní ostřice dvoudomá ostřice ječmenovitá ostřice pískomilná ostřice pochvatá ostřice skalní ostřice šlahounovitá ostřice tmavá ostřice úzkolistá ostřice vláskovitá ostřice žitná ovsíř (ovsec) stepní pampeliška (všechny druhy ze skupiny p. bahenní) pampeliška besarabská pampeliška krkonošská pampeliška pozdní pelyněk Pančičův

Thymus carpaticus Thymus pulegioides subsp. carniolicus

KO

Angelica palustris (= Ostericum palustre) Gladiolus palustris Gladiolusimbricatus Malaxis monophyllos Hammarbya paludosa Potentilla crantzii Potentilla sterilis Potentilla micrantha Potentilla patula Potentilla rupestris Vulpia bromoides Illecebrum verticillatum Salvinia natans Catabrosa aquatica Aconitum firmum subsp. moravicum Typha laxmannii Typha shuttleworthii Rubus chamaemorus Carex buxbaumii Carex viridula. subsp pseudoscandinavica

KO KO SO KO KO KO KO KO KO O

Carex viridula. subsp serotina Carex dioica Carex hordeistichos Carex pseudobrizoides Carex vaginata Carex rupestris Carex chordorrhiza Carex atrata agg. Carex stenophylla Carex capillaris Carex secalina Helictotrichon desertorum Taraxacum sect. Palustria

KO KO KO SO

SO KO KO

KO KO KO KO KO KO KO KO SO KO O

Taraxacum bessarabicum Taraxacum alpestre Taraxacum serotinum Artemisia pancicii

KO

pětiprstka hustokvětá pětiprstka vonná pětiprstka žežulník horská pětiprstka žežulník pravá pcháč žlutoostenný písečnatka nejmenší písečnice velkokvětá pískavice thesalská plavín štítnatý plavuník alpský plavuník Isslerův plavuník trojklasý plavuník Zeilerův plavuník zploštělý ploštičník evropský pobřežnice jednokvětá podkovka chocholatá podmrvka hadcová pochybek severní polej obecná pomněnka úzkolistá popelivka sibiřská potočnice drobnolistá

Gymnadenia densiflora Gymnadenia odoratisima Gymnadenia conopsea subsp. montana Gymnadenia conopsea subsp. conopsea Cirsium brachycephalum Arnoseris minima Arenaria grandiflora Trigonella monspeliaca Nymphoides peltata Diphasiastrum alpinum Diphasiastrum issleri Diphasiastrum tristachyum Diphasiastrum zeileri Diphasiastrum complanatum Cimicifuga europaea Littorella uniflora Hippocrepis comosa Notholaena marantae Androsace septentrionalis Pulegium vulgare Myosotis stenophylla Ligularia sibirica Nasturtium microphyllum

KO

prasetník lysý prorostlík dlouholistý fialový prorostlík dlouholistý pravý prorostlík nejmenší prorostlík okrouhlolistý Prorostlík prutnatý Protěž nízká protěž žlutobílá prstnatec bezový prstnatec bělokarpatský

Hypochaeris glabra Bupleurum longifolium subsp. vapincense Bupleurum longifolium subsp. longifolium Bupleurum tenuissimum Bupleurum rotundifolium Bupleurum affine Gnaphalium supinum Pseudognaphalium luteoalbum Dactylorhiza sambucina Dactylorhiza carpatica

KO KO

61

O O KO KO KO SO SO KO O O KO KO KO KO KO KO KO KO KO

KO KO

SO KO

C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C2 C1 A1 C1 C1 C1 C2, C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 A1 C1 C3 C1 C1 C1 C1 C1 C3 C2 C1 C2 C3 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1

jediná lokalita na stř.Moravě

EU2, BERN

CITES CITES

BERN WORLD-R BERN

BERN

A S1 T1 T1.9 T1.9 L9, L8 R2 S, L8 L3, L6 T4, K T3 T4, S T5 M V1 V, M R, L V, M1 V, M1 R3.2 T1, L2 T1 T1 R2 T7 L8 R2 A R2 A T5 A M? T3 T

T7 A T3 EU2, BERN, T3 WORLD-R CITES CITES CITES CITES [EU]

[EU], BERN

CITES CITES

T, L T, L T, L T, L T7 T5 T5 T3 V1 T, L8, L9 T, L8, L9 T, L8, L9 T, L8, L9 T, L8, L9 S1.4 M T3 S1 T6.1, T6.2 V, T T3, L R, L1 M1.5 T5.1 T, L T, L T7 X3 T, L R, A M R, T R, T

prstnatec český prstnatec plamatý prstnatec pleťový prstnatec Russovův prstnatec Traunsteinerův prustka obecná prvosenka nejmenší prvosenka vyšší krkonošská pryšec vrbolistý přeslička různobarvá psineček alpský puchýřka útlá

Dactylorhiza bohemica Dactylorhiza maculata Dactylorhiza incarnata Dactylorhiza curvifolia Dactylorhiza traunsteineri Hippuris vulgaris Primula minima Primula elatior subsp. corcontica Euphorbia salicifolia Equisetum variegatum Agrostis alpina Coleanthus subtilis

KO KO SO

puštička rozprostřená razilka smrdutá rdest dlouholistý rdest rdesnolistý rdest Zizův rdestice hustolistá réva vinná lesní rosnatka anglická rosnatka prostřední rozchodnice růžová rozchodník huňatý rozrazil chudobkovitý rozrazil latnatý pravý rozrazil latnatý širolistý rožec kuřičkolistý

Lundernia procumbens Aposeris foetida Potamogeton praelongus Potamogeton polygonifolius Potamogeton ×angustifolius Groenlandia densa Vitis vinifera subsp. sylvestris Drosera anglica Drosera intermedia Rhodiola rosea Sedum villosum Veronica bellidioides Pseudolysimachion spurium subsp. spurium Pseudolysimachion spurium subsp. foliosum Cerastium alsinifolium

rožec prameništní rožec Tenoreův rudohlávek jehlancovitý ruměnice písečná růžkatec bradavčitý rybíz skalní (meruzalka skalní) rýt velkokališní řebříček sleziníkolistý řepeň durkoman řeřišnice hořká Opizova řeřišnice malokvětá řeřišnice rýtolistá řeřišničník skalní sasanka narcisokvětá silenka lepkavá sinokvět chrpovitý sítina Gerardova sítina kulatoplodá sítina rybniční sítina slatinná sítina strboulkatá sítina tmavá sivěnka přímořská sklenobýl bezlistý skrytěnka bodlinatá sleziník nepravý

Cerastium fontanum Cerastium tenoreanum Anacamptis pyramidalis Onosma arenarium Ceratophyllum submersum Ribes petraeum Reseda phyteuma Achillea asplenifolia Xanthium strumarium Cardamine amara subsp. opizii Cardamine parviflora Cardamine resedifolia Cardaminopsis petraea Anemone narcissiflora Silene viscosa Jurinea cyanoides Juncus gerardii Juncus sphaerocarpus Juncus tenageia Juncus subnodulosus Juncus capitatus Juncus atratus Glaux maritima Epipogium aphyllum Crypsis aculeata Asplenium adulterinum

sleziník netíkovitý smrkovník plazivý snědek pyrenejský kulatoplodý solenka Valerandova srpice jednoúborná

Asplenium adiantum-nigrum Goodyera repens Ornithogalum pyrenaicum sphaerocarpum Samolus valerandii Serratula lycopifolia (= Klasea l.)

KO KO SO KO KO KO KO KO KO

KO KO KO KO KO KO KO KO KO

C1 C1 C2 A1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 A3 C1 C1

CITES CITES CITES CITES CITES

R, R, R, R, R, V A6 T2 T3 R, T1 A EU2, BERN, M2.1 WORLD-R EU4, BERN

M2 L V R V V L2 R R A5 R, T A M1 M1 [EU], BERN, S1 WORLD-R

KO SO KO SO

KO

C1 C1 C1 C1 C1 C1

KO SO KO KO KO KO KO KO KO KO KO

C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1

KO KO subsp. KO

C1 C1 C1

KO KO

C1 C1

starček bažinný Senecio paludosus starček dlouholistý moravský Tephroseris longifolia subsp. moravica

KO KO

C1 C1

starček oranžový starček roketolistý starček zlatý stozrník lnovitý stračka vyvýšená strošek polopásý střemcha obecná skalní střevíčník pantoflíček

Tephroseris aurantiaca Senecio erucifolius Senecio doria Radiola linoides Delphinium elatum Lappula semicincta Prunus padus subsp. borealis Cypripedium calceolus

KO SO KO

SO

C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C2

stulík malý suchopýr štíhlý

Nuphar pumila Eriophorum gracile

KO KO

C1 C1

KO KO KO KO SO

SO

CITES

EU2, BERN

CITES [EU], WORLD-R CITES

[EU], WORLD-R [EU], WORLD-I

T2, A T T3, L T3 V A T3 T M2 R T5 A S1 A4.1 T3, T5 T5 T7 M M2 R2 M2 M1 M M T7 S1 S1 L2 T1 M2 T3 M, T T1

T1 T1,L T1, L M A4.2 T3 A EU2, BERN, L2 CITES

62

V R

sveřep hroznatý

Bromus racemosus

C1

světlík drobnokvětý světlík slovenský svízel rakouský svízel sudetský šabřina tatarská šafrán bělokvětý šafrán karpatský šáchor Micheliův šáchor žlutavý šalvěj etiopská šášina načernalá šášina rezavá šídlatka jezerní šídlatka ostnovýtrusná škarda panonská škarda sibiřská švihlík krutiklas timoj trojlaločný tomkovice plazivá tomkovice vonná tořič čmelákovitý

Euphrasia micrantha Euphrasia slovaca Galium austriacum Galium sudeticum Conioselinum tataricum Crocus albiflorus Crocus heuffelianus Cyperus michelianus Cyperus flavescens Salvia aethiopis Schoenus negricans Schoenus ferrugineus Isoëtes lacustris Isoëtes tenella Crepis pannonica Crepis sibirica Spiranthes spiralis Laser trilobum Hierochloë repens Hierochloë odorata Ophrys holosericea

tořič hmyzonosný tořič pavoukonosný tořič včelonosný trojzubec lesostepní třezalka ozdobná třezalka pěkná

Ophrys insectifera Ophrys sphegodes Ophrys apifera Danthonia alpina Hypericum elegans Hypericum pulchrum

třtina nachová třtina pobřežní třtina přehlížená tučnice česká úpor kuřičkový úpor rovnosemenný úpor šestmužný úpor trojmužný úrazník uzlovitý včelník rakouský večernice smutná vikev horská violka bílá violka nejmenší violka vyvýšená vítod douškolistý vítod hořký vláskatec tajemný volovec vrbolistý vratička heřmánkolistá vratička jednoduchá

Calamagrostis purpurea Calamagrostis pseudophragmites Calamagrostis stricta Pinguicula bohemica Elatine alsinastrum Elatine orthosperma Elatine hexandra Elatine triandra Sagina nodosa Dracocephalum austriacum Hesperis tristis Vicia oreophila Viola alba Viola kitaibeliana Viola elatior Polygala serpyllifolia Polygala amara Trichomanes speciosum Buphthalmum salicifolium Botrychium matricariifolium Botrychium simplex

KO SO KO KO KO

vratička měsíční vratička mnohoklanná vrba borůvkovitá vrba bylinná vrba černající vrba dvoubarvá vrba laponská vrba plazivá vrba velkolistá vřesovec čtyřřadý vstavač bahenní vstavač bledý vstavač kukačka vstavač mužský pravý vstavač mužský znamenaný vstavač nachový vstavač osmahlý letní vstavač osmahlý pravý vstavač štěničný vstavač trojzubý vstavač vojenský všivec statný

Botrychium lunaria Botrychium multifidum Salix myrtilloides Salix herbacea Salix myrsinifolia Salix bicolor Salix lapponum Salix repens s.str. Salix appendiculata Erica tetralix Orchis palustris Orchis pallens Orchis morio Orchis mascula subsp. mascula Orchis mascula subsp. sigmifera Orchis purpurea Orchis ustulata subsp. aestivalis Orchis ustulata subsp. ustulata Orchis laxiflora Orchis tridentata Orchis militaris Pedicularis exaltata

O KO KO KO KO KO KO O SO

KO KO KO SO SO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO KO SO

SO KO KO KO KO KO KO

KO KO

C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2, C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 A3 C1 C1 C2 C1

C1 C1 C1 C1 C1 A2 C2 C2 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 A1

vzrůstá vzácnosti

stupeň

WORLD-I [EU]

stoupl ohrožení

stupeň

CITES

WORLD-I, CITES CITES CITES CITES

(jediná lokalita v Labských pískovcích, dříve považována za nezvěstnou, vyžaduje záchranný program)

T1 T, L8 M1 T3 A A T T M2 M2 T3 M1.8, R2.1 M1.8, R2.1 V6 V6 T3 A T L T5 T5, K T3, K T3, K T, K T, K T3 T3 T

R2, T M4 T1 WORLD-I R M1, M2, M3 M1, M2, M3 M1, M2, M3 M1, M2, M3 R1, T EU2, BERN T3 T3 S1, T L, T4 T3 T1, L2 T S1 EU2, BERN S3 K, L BERN T8 EU2, BERN, T8 WORLD-R

KO SO SO SO SO SO SO SO KO SO KO

63

C2 A2 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C2 C2 C1 C3 C2 C1 C1 A1 C1 C2 C1

BERN

CITES CITES CITES CITES CITES CITES CITES CITES CITES CITES CITES

T T R A5, A6 M, T R, A8 A T A5 R, T T, R K, L T T T L6 T T T1 T3 T T1

[EU], BERN, WORLD-R

všivec sudetský

Pedicularis sudetica

KO

C1

zapalička největší záraza namodralá záraza ožanková záraza sivá záraza šupinatá

Tordylium maximum Orobanche coerulescens Orobanche teucrii Orobanche caesia Orobanche artemisiae-campestris

KO

C1 C1 C1 C1 C1

zběhovec jehlancovitý zdrojovka pobřežní zdrojovka prameništní zdrojovka rolní zeměžluč přímořská zimozelen okoličnatý zvonečník hlavatý

Ajuga pyramidalis Montia hallii Montia fontana Montia arvensis Centaurium littorale Chimaphila umbellata Phyteuma orbiculare

SO SO KO KO KO SO

C1 C2 C1 A1 C1 C1 C1

zvonek český

Campanula bohemica

O

C2

[EU], WORLD-R

zvonek hadincovitý

Campanula cervicaria

SO

C1

stoupá stupeň vzácnosti, výrazně klesl počet lokalit

T, K, L

zvonek jesenický zvonek okrouhlolistý sudetský zvonovec liliolistý žabníček vzplývavý židoviník německý žluťucha jednoduchá

Campanula gelida Campanula rotundifolia subsp. sudetica

KO KO

C1 C2

[EU], BERN WORLD-I

A A

Adenophora liliifolia Luronium natans Myricaria germanica Thalictrum simplex

KO

C1 C1 C1 C1

[EU], EU2,BERN

L V2 M 4,2 T1

KO KO

64

jen několik lokalit v Čechách, 1 na Mor. vzrůstá stupeň ohrožení

dlouho nezvěstný druh dealpinského charakteru

R T3 T3 T3 T3 T3

R1 R1 R1 M L8 T1 A

Příloha 4. Výpočet ekologické újmy: příklad (tabulka v Excellu pro snazší elektronické vyplňování je zvláštní přílohou metodiky). Název projektu, obec, katastr. území, parcela č.

Typ využití podle seznamu typů biotopů

Sloupec

B I L A N C E

Typ-č.

Název

1

2

Výstavba rodinného domku na parcele č……...o výměře 900 m2 Body

Plochy typu využití v m2

/m2

před

Bodové hodnoty

po

před

4

5

6

7

8

Sl. 3 x Sl. 6 9

10

Sl. 8 - Sl. 10

11

12

13

1. Stav před zásahem X4.4

Lada s křovinnými porosty a stromy

24

900

0

21600

0

21600

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

2. Stav po zásahu XX3.1

P L O C H

po

Sl. 3 x Sl. 4 3

Rozdíl

X5.1 X5.2

Plošně zastavěné území s minimální vegetací Živé ploty

0

250

0

0

0

13

120

0

1560

-1560

Užitkové zahrady a zahradkářské kolonie

14

530

0

7420

-7420

0

0

0

0

0

0

Součty a rozdíl v bodech

900

0

Rozdíl v bodech Místo, datum a Váš podpis potvrzující správnost výše platby

Šedá políčka slouží pro účely orgánu ochrany přírody, nevyplňujte je prosím!

65

900

0

21600

(12620) x hodnota bodu

0 14,50 Kč

8980

Platba celkem

0

12620

182 990 Kč

0

66