History and monuments of the City of Ústí nad Labem

ENG

CZ

Historie a památky města Ústí nad Labem

DE

History and monuments of the City of Ústí nad Labem

Geschichte und Sehenswürdigkeiten der Stadt Ústí nad Labem (Aussig an der Elbe)

1

CZ

ENG

DE

Obsah

List of contents

Inhalt

Úvod: Ústí nad Labem a okolí

Introduction: Ústí nad Labem and its surroundings

Einführung: Ústí nad Labem und Umgebung

I. Stručný přehled dějin města Ústí nad Labem

I. Concise overview of the history of Ústí nad Labem

I. Kurze Übersicht über die Geschichte der Stadt Ústí nad Labem

Ústí a jeho okolí v pravěku

Ústí and its surroundings in the Primeval Ages

Od raně středověkého hradiště k vrcholně středověkému městu

From the hill fort in the Early Middle Ages up to the town in the High Middle Ages

Ústí und die Umgebung in grauer Vorzeit

Ústí v pozdním středověku

Von frühmittelalterlicher Burgstätte bis zur hochmittelalterlichen Stadt

Ústí in the Late Middle Ages Ústí nad Labem v raném novověku

Ústí im Spätmittelalter Ústí nad Labem in the Early Modern Times

19. století – na prahu nové doby

Ústí nad Labem in der Frühneuzeit 19th century – on the threshold of the new era

Proměny Ústí nad Labem ve 20. století

19. Jahrhundert – an der Schwelle von einer neuen Zeit Transformations of Ústí nad Labem in the 20th century

Významné osobnosti 19. a 20. století

Wandlungen von Ústí nad Labem im 20. Jahrhundert Prominent personalities of the 19th and 20th centuries

II. Památky města Ústí nad Labem a jeho okolí

Berühmte Persönlichkeiten des 19. und 20. Jahrhunderts II. Monuments of the city of Ústí nad Labem and its surroundings

2

II. Sehenswürdigkeiten der Stadt Ústí nad Labem und der Umgebung

CZ

ENG

DE

ÚVOD

INTRODUCTION

EINFÜHRUNG

ÚSTÍ NAD LABEM A OKOLÍ

ÚSTÍ NAD LABEM AND ITS SURROUNDINGS

ÚSTÍ NAD LABEM UND UMGEBUNG

Ústečtí předváleční pamětníci – zástupci české, německé i židovské komunity, kteří nám stačili předat své vzpomínky, své město rozhodně nepovažovali za krásné, naopak. Ale bez rozdílu národnosti zároveň zmiňovali jeho úžasného genia loci, jehož milovali. Původně druhořadé královské město získalo zhruba v polovině 19. století bezkonkurenční světácký nádech, který si udrželo i v meziválečné době. Byla tu řeka s přístavem evropských rozměrů, železnice, novostavby s mrakodrapem, vesměs dobře situovaná střední vrstva, rozumná komunální politika, ale existovaly i sociální problémy velkého průmyslového centra. Ani nevěstince neměly provinční charakter, prý si s těmi proslulejšími při ústí Labe v Hamburku nezadaly.

Ústí pre-war personal observers – representatives of Czech, German and Jewish community, who shared their memories with us, obviously, did not regard their town as beautiful, on the contrary. However, regardless the nationality, all of them spoke of an amazing Genius loci, which they loved. The originally peripheral royal town developed into a town with an unrivalled worldly-minded spirit approximately in the middle of the 19th century and kept it also in the interwar period. It had a river with a port of European importance, railway, newly built structures with a high rise building, mostly well-off medium class, reasonable municipal policy, however, there were also social problems characteristic of a big industrial centre. Even brothels failed to have a small-town character. It is said they were second to none when compared with the more famous ones at the confluence of the River Labe in Hamburg.

Die Vorkriegsgeneration von Ústí – Vertreter der tschechischen, deutschen und auch jüdischen Gemeinschaft, die uns ihre Erinnerungen noch weitergeben konnten, fanden ihre Stadt auf keinen Fall schön. Im Gegenteil. Allerdings ohne Nationalitätsunterschiede erwähnten sie gleichzeitig ihren erstaunlichen Genius loci, den sie liebten. Die ursprünglich zweitklassige Königsstadt bekam ungefähr in der Hälfte des 19. Jahrhunderts einen konkurrenzlosen weltlichen Hauch, welchen sie auch in der Zwischenkriegszeit behielt. Es gab hier einen Fluss mit einem Hafen von europäischen Ausmaßen, eine Eisenbahn, Neubauten mit einem Wolkenkratzer, insgesamt eine gut situierte Mittelschicht, eine vernünftige Gemeinschaftspolitik. Jedoch gab es auch soziale Probleme dieses großen Industriezentrums. Nicht einmal Freudenhäuser hatten einen Provinzcharakter. Angeblich standen sie mit den berühmteren an der Elbemündung in Hamburg mit nichts nach.

Druhá světová válka, poválečné vysídlení německého obyvatelstva a následná desetiletí socialistického budování zničily takřka vše, co v tomto městě bylo pozitivní. Co nezničily bomby, bylo postupně bouráno, průmysl prorůstal stále více do jádra Ústí, většina nových osídlenců přicházela bez zájmu o jiné hodnoty, než existenční přežití. Přesto se skoro zázrakem při každé možné příležitosti i na této zdevastované půdě objevovaly originální počiny, zejména v kultuře – zmiňme Kladivadlo, kulturněpolitický měsíčník Dialog, Bendův komorní orchestr a jiné. Dokonce ani všechny cenné a zajímavé budovy se nestihly zbourat – zůstala stát ojedinělá průmyslová architektura, vily podnikatelů, i několik cenných domů gründerského období přežilo. Rok 1989 pak plně otevřel možnosti starého genia loci města, byť v jiném kontextu, křísit. Vzpomínková kultura, která se začala pěstovat, nemá jen připomenout staré tradice, ale klade si za cíl zde dnes žijícím lidem pomoci vytvořit historické povědomí o jejich městě a okolí. S okolím města Ústí nad Labem jsou spojeny významné mezníky českých dějin. Pověst vypráví o povolání Přemysla Oráče na knížecí stolec z nedalekých Stadic. Poloha na „hranici“ bývala klíčová pro obranu země – přes krušnohorské průsmyky se do nitra Čech často valila cizí vojska. U Chlumce porazil kníže Soběslav v roce 1126 vojska císaře Lothara, v roce 1426 vybojovali husité „Na Běhání“ jedno z největších vítězství, v roce 1813 znovu u Chlumce utrpělo těžkou porážku Napoleonovo vojsko… Ale na Ústecku se pouze nebojovalo – kostelíky svébytného architektonického slohu „saská renesance“ patří ke koloritu labského údolí, stejně jako hrad Střekov. Ústí nad Labem leží v krajině s neopakovatelnými přírodními

The Second World War, post-war expatriation of the German population and the consequent decades of socialist development destroyed nearly everything positive in the city. Buildings that managed to survive the air raids were knocked down step by step, industries kept growing closer and closer into the city centre of Ústí, most of the newcomers were interested in nothing but keeping on living. In spite of this, nearly by miracle, also in such a devastated background path-breaking things happened at every possible occasion, particularly in culture – let us name Kladivadlo, Dialog – a cultural-political monthly periodical, Benda´s Chamber Orchestra and others. Luckily, the regime did not manage to demolish all the remaining valuable and remarkable buildings – the unique industrial architecture was preserved, villas of entrepreneurs as well as several valuable houses from the “gründer” period were preserved. The year 1989 fully opened the door for the possibilities of the old Genius loci of the city, although in a different context. The retrospective culture, which has become so popular these days, shall not only remind of old traditions, but its objective is to help people living here create awareness of the history of their city and its surroundings. The surroundings of the city of Ústí nad Labem are connected with important milestones of the Czech history. A legend tells the story of Přemysl the Ploughman summoned to the prince´s throne from the nearby Stadice. The location near the “border” used to be the “key” position for the protection of the country – foreign troops often rushed into the country through the pas-

Der Zweite Weltkrieg, die Nachkriegsaussiedlung der deutschen Bevölkerung, sowie auch die nachfolgende Dekaden des sozialistischen Aufbaus zerstörten beinahe all das, wass in dieser Stadt positiv war. Was nicht durch die Bomben zerstört wurde, wurde allmählich niedergerissen, die Industrie wuchs immer mehr durch den Kern von Ústí, die meisten neuen Bewohner kamen ohne ein Interesse als für andere Werte wie das existentielle Überleben. Allerding kamen, wie durch ein Wunder, auch auf diesem zerstörten Boden zu jeder möglichen Gelegenheit ungewöhnliche Anlässe auf, vor allem im Bereich Kultur – erwähnenswert sind hier Kladivadlo, die kultur-politische Monatszeitschrift Dialog, Bendas Kammerorchester und andere. Es wurden sogar nicht einmal alle wertvollen und interessanten Gebäude niedergerissen – es blieben die einzigartige Industriearchitektur, Villen von Unternehmern, und sogar auch einige wertvolle Häuser aus der Gründerzeit übrig. Das Jahr 1989 eröffnete dann völlig neue Möglickheiten, den alten Genius loci (Schutzgeist) der Stadt, wenn auch in einem anderen Kontext, wieder zu beleben. Die Erinnerungskultur, die dann begann ausgeübt zu werden, soll nicht nur an die alten Traditionen erinnern, sondern setzt sich auch das Ziel, den Bewohnern, die heutzutage hier leben, dabei zu helfen, ein historisches Bewusstsein für ihre Stadt und Umgebung zu schaffen. Mit der Umgebung der Stadt Ústí nad Labem sind wichtige Meilensteine der Geschichte Böhmens verbunden. Die Legende erzählt von der Berufung von Přemysl Oráč (Premysl der Pflüger) auf den Fürstenstuhl aus dem unweitem Stadice (Sta-

3

CZ

ENG

DE

krásami a zázemím. Ač v nedávné minulosti bylo spojováno s nekvalitním životním prostředím, jehož symbolem se stala proslulá chabařovická skládka, likvidace některých obcí ve jménu těžby uhlí či kamenolom několik desítek metrů od hlavního ústeckého náměstí, to podstatné zničeno nebylo a šrámy na krajině i životním prostředí se pomalu zacelují. Jen těžko bychom na mapě naší republiky hledali oblast, kde je na tak malém území možno nalézt takové množství přírodních krás a útvarů - kupovité vrcholy Českého středohoří, jimiž majestátně protékají vody Labe, hluboká údolí, rozeklané skály a vodopády. Ne nadarmo byla tato krajina v 19. století nazývána „Böhmisches Paradies“ – Český ráj. Převážně německy mluvící obyvatelstvo této oblasti však přimělo české vlastence k hledání skutečně českého ráje, který byl nakonec nalezen na Turnovsku.

ses in the Krušné Mountains. Price Soběslav defeated the army of Emperor Lothar near Chlumec in 1126, the Hussites won one of the biggest battles at the battle of “Na Běhání” in 1426, the Napoleonic army suffered a severe loss near Chlumec again in 1813… However, the Ústí region did experience fights and battles only – the colouring of the River Labe valley is characteristic of small churches built in the original style of architecture called „Saxon Renaissance“, as well as Castle Střekov.

ditz). Die Lage an der „Grenze“ war für den Schutz des Landes sehr wichtig – über die Erzgebirgspässe stürmten oft fremde Truppen ins Zentrum Böhmens. Bei Chlumec (Kulm) schlug Fürst Soběslav im Jahre 1126 die Truppen von Kaiser Lothar nieder, im Jahre 1426 erkämpften die Hussiten am Hügel „Na Běhání“ einen der größten Sieg, im Jahre 1813 wieder bei Kulm erlitt Napoleons Armee eine schwere Niederlage… Allerdings in der Region von Ústí nad Labem wurde nicht nur gekämpft; die Kirchen des eigenständigen architektonischen Stils „sächsische Renaissance“ gehören - genau so wie die Burg Střekov (Schreckenstein) - zum Kolorit des Elbtals.

Ústí nad Labem není obyčejné město, najít si k němu vztah znamená dívat se jinýma očima, než je turista vesměs zvyklý. Přístup k jeho okolí je snazší – kontrast mezi ním a městem je jen zdánlivě nepřekonatelný. Tento průvodce je úvodem do poznání míst, která ač jiná, nenabízejí méně, než proslulá turistická centra.

Ústí nad Labem is located in the countryside with unique natural beauties and background. Although it was associated with a poor quality environment, the symbol of which became the well-known landfill in Chabařovice, a number of municipalities had to make way for coal mining or the existence of a quarry just of few tens of metres from the main city square, the most important things have managed to survive and the scars on the landscape and the environment are slowly healing. Hardly could we find a place in this country, abundant in so many natural beauties and formation in such a small area – i.e. cumulous peaks of the Bohemian Uplands through which the water of the River Labe flows majestically, deep valleys and canyons, ragged rocks and waterfalls. Not in vain was the countryside called „Böhmisches Paradies“ – Bohemian Paradise in the 19th century. However, Czech patriots were in search for a real Bohemian paradise due to the mostly German speaking population living in this region and found in the Turnov region in the end.

1 4

Ústí nad Labem is not an ordinary town. To find a way to this town means to watch it with different eyes than a tourist is used to. The access to its environs is easier – the contrast between the city and its environs is only seemingly invincible. This guidebook is an introduction to getting more acquainted with the places, which, although being different, definitely do not offer less than other renowned tourist resorts.

Ústí nad Labem liegt in einer Landschaft mit einmaliger Naturschönheit und Hinterland. Obwohl sie in der jüngeren Vergangenheit mit Umwelt von schlechter Qualität verbunden wurde, deren Symbol die bekannte Mülldeponie Chabařovice (Karbitz) war oder die Auflösung von einigen Gemeinden aufgrund von Kohlegewinnung, sowie auch ein Steinbruch einige zehn Kilometer von Aussiger Stadtplatz, wurde das Wesentliche nicht zerstört und die Verletzungen an der Landschaft und Umwelt heilen langsam ab. Nur kaum könnten wir auf der Karte unseres Landes ein Gebiet finden, wo man auf solchem kleinen Gebiet soviel Naturschönheit und Formationen finden kann – Gipfel des Böhmischen Mittelgebirges, durch welche die Gewässer von Elbe majestätisch fließen, tiefe Täler, zerklüftete Felsen und Wasserfälle. Nicht umsonst wurde diese Landschaft im 19. Jahrhundert „Böhmisches Paradies“ – Český ráj genannt. Überwiegend deutschsprechende Bevölkerung dieses Gebietes brachte allerdings die böhmischen Patrioten zur Suche nach dem tatsächlichen böhmischen Paradies, welches letzendlich in der Turnov Region gefunden wurde. Ústí nad Labem ist keine alltägliche Stadt und eine Beziehung zu ihr zu finden bedeutet, mit anderen Augen als es ein Tourist gewöhnt ist zu sehen. Die Annäherung zu ihrer Umgebung ist einfacher – der Kontrast zwischen ihr und der Stadt ist nur scheinbar unüberwindbar. Dieser Führer ist eine Einführung zum Kennenlernen von Orten, die – obwohl sie anders sind – nicht weniger anbieten, als die berühmten touristischen Zentren.

CZ

ENG

DE

I) STRUČNÝ PŘEHLED DĚJIN MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM

I) CONCISE OVERVIEW OF THE HISTORY OF ÚSTÍ NAD LABEM

I) KURZE ÜBERSICHT ÜBER DIE GESCHICHTE DER STADT ÚSTÍ NAD LABEM

ÚSTÍ A JEHO OKOLÍ V PRAVĚKU

ÚSTÍ AND ITS SURROUNDINGS IN THE PRIMEVAL AGES

ÚSTÍ UND DIE UMGEBUNG IN DER VORZEIT

Nejstarší doklady osídlení území při soutoku Labe a Bíliny pocházejí z období mladšího paleolitu. Zhruba před 20 000 lety, kdy v drsném klimatu poslední doby ledové měla zdejší krajina charakter bezlesé tundry, jakou lze dnes nalézt na nejzazším severu Evropy, tábořili nedaleko Stadic na svahu vrchu Rovný lovci mamutů, patřící již k současnému typu člověka Homo sapiens sapiens. Vrch Rovný představuje nejlépe prozkoumané stanoviště z tohoto období v Čechách; výzkum, realizovaný v roce 1987, zde doložil několik ohnišť, u kterých lovci zhotovovali z kamenné pazourkové suroviny bohatou škálu nástrojů. Našly se zde také kosti lovených zvířat, mamutů, nosorožců a sobů. Je pravděpodobné, že se obdobné sídliště mohlo nacházet také někde přímo v centru historického jádra města Ústí. Při nejnovějším výzkumu se západně od náměstí našla opět deponie kostí ulovených zvířat.

The oldest evidence of the settlement at the confluence of the River Labe and Bílina date back to the period of the Upper Paleolithic. Approximately 20 000 years ago, in the severe climate of the former Ice Age, the local countryside was a forestless tundra, as for example, the today´s tundra in the northernmost Europe, mammoth hunters camped nearby Stadice on the hill called “Rovný” (“Flat Hill”). The hunters already belonged to the current Homo sapiens sapiens. The Rovný Hill is the best examined site from this period in Bohemia; the research, completed in 1987, established a few fire places near which the hunters made a variety of flint stone tools. There were also findings of bones of the hunted animals, such as mammoths, rhinoceros and cariboos. Presumably, a similar settlement might

Die ältesten Nachweise über die Besiedlung des Gebietes am Zusammenfluss von Labe und Bílina stammen aus dem Jungpaläolithikum. Ungefähr vor 20 000 Jahren, als die hiesige Landschaft im rauen Klima der letzten Eiszeit den Charakter einer waldlosen Tundra hatte, die man heutzutage im hintersten Norden Europas finden kann, lagerten nicht weit von Stadice (Staditz) am Abhang der Anhöhe Rovný Mammutjäger, die bereits zur heute lebenden Art der Menschen Homo sapiens sapiens gehören Die Anhöhe Rovný stellt die besterforschte Stätte aus dieser Zeit in Böhmen dar; die im Jahre 1987 realisierte Forschung erreichte einige Meilensteine hier, bei welchen die Jäger eine ganze Reihe von Instrumenten aus Kieselsteinmaterial anfertigten. Es wurden hier auch Knochen von Jägerti-

O jisté kontinuitě osídlení na Ústecku lze ovšem hovořit teprve od 6. tisíciletí př. n. l. Sídla se v této geograficky velmi členité a různorodé oblasti po tisíciletí soustřeďovala na nevelká území s nejpříznivějšími podmínkami pro zemědělství, tj. do několika enkláv v údolí Labe, dolního toku řeky Bíliny a potoků Zalužanského, Ždírnického a Klíšského. Vše ostatní pokrýval prales. Takto vypadala krajina od příchodu prvních komunit zemědělců s kulturou s lineární keramikou; existenci jejich sídliště v historickém jádru města doložily nově získané nálezy. Z nového výzkumu: V roce 2006 proběhlo ve středu města (na Mírovém náměstí a na rohu ulic Dlouhé a Velké Hradební) několik archeologických výzkumů, které přinesly mnoho nových poznatků a posunuly nejstarší známé osídlení centra dnešního Ústí nad Labem o mnoho tisíc let dozadu. Archeologové objevili pozůstatky osídlení lidem kultury s lineární keramikou (5 500-4 900 př. n. l.), tedy vůbec prvními komunitami, které vyráběly a používaly keramické nádoby. Velkým překvapením bylo objevení zlomků kostí koně, tura a pánve mamuta srstnatého; nalezené kosti ležely původně zřejmě na skládce, kam lidé odhazovali zbytky zvířat, které již nešlo upotřebit. Následovníci společnosti s lineární keramikou byli zemědělci s kulturou s vypíchanou keramikou, kteří na mírném svahu v poloze ústeckého náměstí vybudovali okolo roku 4700 př. n. l. tzv. rondel, tj. areál kruhového půdorysu. Rondel vymezovala dvoji-

2 5

CZ

ENG

DE eren, Mammuten, Rhinozeros und Renen gefunden. Es ist wahrscheinlich, dass sich eine ähnliche Siedlung auch irgendwo direkt im Zentrum des historischen Kernes der Stadt Ústí nad Labem befinden konnte. Bei der neuesten Erforschung wurde westlich vom Stadtplatz wieder eine Ansammlung von Knochen erbeuteter Tiere gefunden. Über eine gewisse Kontinuität der Besiedlung in der Region Ústí nad Labem kann man allerdings erst ab dem 6. Jahrtausend v. Chr. sprechen. Die Siedlungen zentralisierten sich in diesem geographisch sehr vielfälltigen und gegliederten Gebiet über Jahrtausende lang in weniger großen Gebiete mit günstigsten Bedingungen für Landwirtschaft, d.h. in einigen Anschlussgebieten im Elbtal, des unteren Flusslaufes von Bílina und der Bäche Zalužanský, Ždírnický und Klíšský. Alles andere war vom Urwald bedeckt. So sah die Landschaft seit der Ankunft der ersten Gemeinschaften von Bauern mit einer Kultur der linearen Keramik aus; die Existenz ihrer Siedlung im historischen Kern der Stadt wurde von neu erhaltenen Entdeckungen nachgewiesen.

3 ce soustředných hrotitých příkopů, doprovázená patrně palisádovým ohrazením, které sloužilo ke shromažďovacím a náboženským účelům. K vybudování rondelu musel vynaložit značné úsilí větší počet neolitických komunit z širšího zázemí Ústí. Z nového výzkumu: Detail hrotitého příkopu, který vymezoval neolitický rondel v Ústí nad Labem. Foto: Vladimír Hyke, Ústav archeologické památkové péče SZ Čech v Mostě. Z pozdní doby kamenné (eneolitu) bylo na katastru Trmic odkryto kostrové pohřebiště kultury se šňůrovou keramikou (asi po roce 2 600 př. n. l.).

6

have existed somewhere directly in the centre of the historic centre of Ústí. The latest research established deposited bones of hunted animals west of the square. However, a continuous settlement of the Ústí region appeared as late as from 6000 B.C. Due to the very indented and geographically versatile area, settlements have always concentrated in small areas with the most favourable conditions for farming , i.e. in several areas of the River Labe valley, the lower reach of the Rive Bílina and Zalužanský, Ždírnický and Klíšský Brooks. All of the other land was covered by primeval forest. This was the appearance of the countryside when the first communities of farmers with the Linear Ceramics Culture arrived; the existence of their settlement was established by the research and new findings in the historic core of the city.

Aus der neuen Erforschung: Im Jahre 2006 fanden im Stadtzentrum (am Platz Mírové náměstí und an der Ecke der Straßen Dlouhá und Velká Hradební) einige archäologische Nachforschungen statt, welche einige neue Kenntnisse erbracht haben und die älteste bekannte Besiedlung des Zentrums der heutigen Stadt Ústí nad Labem viele Tausende von Jahren zurückverschoben haben. Die Archäologen entdeckten Überreste der Besiedlung vom Volk mit einer Kultur der linearen Keramik (5 500 - 4 900 v. Chr.), also von den aller ersten Gemeinschaften, die keramisches Geschirr herstellten und verwendeten. Eine große Überraschung war auch die Entdeckung der Überreste von Pferdeknochen, sowie auch Auerochsknochen und des Beckens eines behaarten Mammuts; die gefundenen Knochen lagen ursprünglich wahrscheinlich in einem Abladeplatz, wo die Leute Reste von Tieren wegschmissen, die nicht mehr gebraucht werden konnten. Die Nachfolger der Gemeinschaft mit linearer Keramik waren Bauern mit Stichkeramik-Kultur, welche am flachen Abhang in der Lage des Stadtplatzes in Ústí um 4700 v. Chr. sog. Rondell aufbauten, d.h. ein Areal mit runden Grundriss. Das Rondell wurde von zwei mittigen spitzeren Gräben begrenzt, die anscheinend durch eine Palisadeneinzäunung herrührte, welche zu Versammlungs- und Religionsszwecken diente. Zum Aufbau des Rondells musste die ganze Reihe von neolithischen Gemeischaften aus einem breiteren Hinterland von Ústí eine große Anstrengung aufwenden.

CZ

ENG

DE

Výrazné bylo v Ústí a jeho okolí osídlení lužické kultury v mladší době bronzové (asi 1 250-1 000 př. n. l.) reprezentované sídlištními nálezy u Trmic a žárovým pohřebištěm ze Střekova. Na Ústecku nechybí ani doklady obývání prvních historicky známých etnik Keltů (500-40 př. n. l.) a Germánů. Poté, co zdejší území někdy v první polovině 6. století opustili, zůstala zdejší krajina po nějakou dobu neosídlená.

From the new research: In 2006, several archaeological research projects took place in the city centre (on Mírové Square and at the corner of Dlouhá and Velká Hradební Streets). They discovered many new findings and moved/shifted?? the oldest known settlement of the centre of today´s Ústí nad Labem by many thousands years backwards. Archaeologists discovered the remains of the settlements of the people of Linear Ceramics culture (5 500-4 900 B.C..), i.e. the very first communities that produced and used ceramic pots. It was a big surprise to find bone fragments of a horse and an ox with a pelvis of a woolly mammoth; the found bones must have originally been lying on a waste pile, where people threw the remains of animals which could not be used any more.

Aus der neuen Erforschung: Detail des spitzeren Grabens, welcher das neolithische Rondell in Ústí nad Labem begrenzte. Foto: Vladimír Hyke, Institut für archäologische Denkmalpflege Nordwestböhmen in Most (Brüx).

The descendants of the Linear Ceramics community were farmers with the Punched Ceramics Culture, who built the so called roundel , i.e. an area of a circular ground plan, on a moderate slope in the place of today´s town square around 4700 B.C.. The roundel was enclosed with two concentric spiky trenches and presumably stockades, and it was used as an assembly place and for religious purposes. Building of the roundel required enormous efforts of more Neolithic communities around Ústí.

Aus der Jungsteinzeit (Neolithikum) wurde im Kataster Trmice (Türmitz) eine Skelettfundstätte aus der bandkeramischen Kultur (ungefähr nach dem Jahre 2 600 v. Chr.) entdeckt. Sehr markant war in Ústí und der Umgebung die Besiedlung der Lausitzer Kultur in der jüngeren Bronzezeit (um 1 250-1 000 v. Chr.), repräsentiert durch Siedlungsentdeckungen bei Trmice (Türmitz) und durch eine Feuerbestattungsstätte in Střekov (Schreckenstein) . Es fehlen auch keine Nachweise in der Region Ústí nad Labem über Besiedlung der ersten historisch bekannten keltischen Volksgruppen (500-40 v. Chr.), sowie auch der Germanen. Nachdem sie das hiesige Gebiet irgendwann in der ersten Hälfte des 6. Jahrhunderts verlassen hatten, blieb die Landschaft hier für eine bestimmte Zeit unbesiedelt .

From the new research: A detail of a spiky trench, restricting the Neolithic roundel in Ústí nad Labem. Photograph by Vladimír Hyke, Institute of Archaeological Monument Preservation of the North-Western Bohemia based in Most. A skeleton burial-ground of the Cord-marked Ceramics Culture (perhaps after 2600 B.C. of the Eneolithic period was discovered in the cadastral area of Trmice. Ústí and its surroundings had a significant settlement of Lusatian culture in the Early Bronze Age (about 1 250-1 000 B.C.) represented by the findings from the settlements near Trmice and cremation burial-place from Střekov. The Ústí region also has evidence of first historically known Celtic ethnic settlement (500-40 B.C.) as well as Germanic. After they have left the local territory sometime in the early 6th century, the territory remained unsettled for some time.

7

CZ

ENG

DE

OD RANĚ STŘEDOVĚKÉHO HRADIŠTĚ K VRCHOLNĚ STŘEDOVĚKÉMU MĚSTU

FROM THE HILL FORT IN THE EARLY MIDDLE AGES UP TO THE TOWN IN THE HIGH MIDDLE AGES

VON FRÜHMITTELALTERLICHER BURGSTÄTTE BIS ZUR HOCHMITTELALTERLICHEN STADT

Rozsáhlé pralesní komplexy pokrývaly Ústecko i v době, kdy sem přišli naši první slovanští předkové; podle dosud známých archeologických nálezů začali toto území osídlovat později než jádro Čech, tj. až na přelomu 7.- 8. století.

The Ústí region was largely forested even at the time when our first Slavonic ancestors came here; according to the so far known archaeological findings they started to settle this area later than the core of Bohemia, i.e. at the turn of the 7th and 8th century.

Umfangreiche Urwaldkomplexe bedeckten die Region Ústí nad Labem auch in der Zeit, als unsere ersten slawischen Vorfahren hierher kamen; laut der bisher bekannten archäologischen Entdeckungen begannen sie dieses Gebiet weit später zu besiedeln, als den Kern Böhmens, d.h. erst an der Wende des 7.- 8. Jahrhunderts.

Teprve v latinsky psané Kosmově kronice z počátku 12. století je uvedena dynastická pověst o kněžně Libuši, která na trůn povolala Přemysla Oráče ze Stadic, legendárního zakladatele knížecího rodu. Tato pověst se v dalších stoletích proměňovala, aby se nakonec v operním díle Bedřicha Smetany „Libuše“ stala jedním ze symbolů české státnosti.

The legend of Princess Libuše and the beginnings of the Přemyslid Dynasty appears as late as at the beginning of the 12th century in the Cosmas´s Chronicle written in Latin. Libuše summoned Přemysl the Ploughman from Stadice to rule the country, who became the legendary founder of the princely house. The legend was altered over the following centuries to become one of the symbols of the Czech nationhood in the “Libuše” opera by Bedřich Smetana.

STADICE by architect F. Staumann and sculptor Josef Max. The memorial stands on the so called King´s Field (announced as the national cultural monument in 1962), where according to the legend, Přemysl was ploughing at the moment Libuše´s delegation came to summon him. The ancient legend is also commemorated in Stadice by a plaque on the house which was one of three free farms, the owners of which were appointed to look after the Přemysl´s hazel tree and deliver hazel nuts to the ruler´s table upon decision of Charles IV. Once the Czech lands had been united under the Přemyslids in the middle of the 10th century, the Ústí region became a part of the Bílina district castellany. Two important fort hills were founded here: that in Chlumec and Ústí nad Labem. From time immemorial, the former protected the so called Serbian Route connecting Bohemia with the Meißen area.

4

STADICE od architekta F. Staumanna a sochaře Josefa Maxe. Pomník stojí na tzv. Královském poli (od roku 1962 je pole národní kulturní památkou), kde podle pověsti Přemysl oral ve chvíli, kdy ho oslovilo Libušino poselstvo. Starobylou pověst ve Stadicích připomíná i pamětní deska na domě, který patřil ke trojici svobodných usedlostí, jejichž držitelé měli dle rozhodnutí

8

Erst in der im Lateinischen geschriebenen Chronik von Cosmas aus dem Anfang des 12. Jahrhunderts steht eine Erwähnung über die Dynastielegende über die Fürstin Libuše, welche Přemysl Oráč (Premysl der Pflüger) aus Stadice (Staditz) - den legendären Gründer des Fürstengeschlechtes - auf den Thron berufen hatte. Diese Legende änderte sich in den nächsten Jahrhunderten und wurde schließlich im Werk der Oper „Libuše“ von Bedřich Smetana zu einem der Symbole der tschechischen Staatlichkeit.

STADICE (STADITZ) vom Architekt F. Staumann und Bildhauer Josef Max aus dem Jahre 1841 an sie erinnert. Das Denkmal steht am sog. Königsfeld (seit 1962 ist das Feld ein Kulturschutzdenkmal), wo laut der Legende Přemysl in dem Moment pflügte, als die Delegation von Libuše ihn ansprach. An die alte Sage in Stadice erinnert auch die Gedenktafel am Haus, welches zur Dreiergruppe der freien Besitzestümer gehörte, deren Inhaber gemäß der Entscheidung von Karl IV. sich um Přemysls Haselnussstrauch kümmern und ihre Nüsse auf den Herrschaftstisch liefern sollten. Nach der Vereinigung Böhmens durch die Premysliden um die Mitte des 10. Jahrhunderts wurde die Region Ústí nad Labem zum Randbestandteil der Bílina-Kastelanie. Es entstanden hier zwei wichtige Burgstätten: in Chlumec und in Ústí nad Labem. Die erste schützte den sog. serbischen Weg, welcher schon von jeher Böhmen mit dem Meißner Gebiet verbunden hatte. CHLUMEC (KULM), Horka: Chlumec befindet sich am Fuße des Erzgebirges. Die befestigte erhöhte Siedlung nutzte die Lage der Anhöhe Horka (292m ü.M.), was sowohl die Entdeckungen der Lausitzer Kultur aus der jüngeren und späteren Bronzezeit, als auch die Entdeckungen aus der Zeit zwischen dem 10. und 13. Jahrhundert belegen. Nach der eigenen Befestigung der Burgstätte blieben keine Spuren übrig; sie wurden durch die späteren Änderungen gelöscht, die mit dem Aufbau der barocken Kapelle der Hl. Dreieinigkeit aus dem Jahre 1690 verbunden sind. In schriftli-

CZ

ENG

DE

Karla IV. pečovat o Přemyslovu lísku a dodávat z ní oříšky na panovnický stůl.

CHLUMEC, Horka: Chlumec is situated at the foothills of the Krušné Mountains. The fort hill settlement made the best of the location on the hill Horka (292 m a.s.l.). This is evidenced both by the findings of the Lusation Culture from the Early and Late Bronze Age, and those from the 10th to 13th century. No traces of the defensive walls have been preserved as they were demolished by later building of the Baroque Chapel of the Holy Trinity built in 1690. Written sources mention Chlumec in 993 first time. The chronicler Cosmas confirms the strategic importance of the fort hill for protection of the Czech lands against the Meißen region in 1040. In 1126, one of the most important battles of the Czech history took place in the surroundings of the fort hill, in which Soběslav I, the Czech prince beat Lothar III, the German Emperor. To commemorate the victory, the St. George´s Rotunda was re-built on the Říp Mountain. However, the fort hill in Chlumec was slowly losing its importance in favour of Ústí nad Labem, which profited from its advantageous position at the confluence of the River Labe and Bílina. During the early 13th century, the fort hill in Chlumec ceased to exist.

chen Quellen steht die erste Erwähnung über Chlumec im Jahre 993. Die Beschreibungen des Chronikschriftstellers Kosmas im Jahre 1040 belegt die strategische Bedeutung der Burgstätte für den Schutz Böhmens vor Angriffen aus dem Meißgebiet. Im Jahre 1126 spielte sich in der Nähe von der Burg eine der bedeutendsten Schlachten der tschechischen Geschichte an, in welcher der böhmische Fürst Soběslav I. den deutschen Kaiser Lothar III. besiegte. Zur Erinnerung an diesen Sieg wurde damals die Rotunde des Hl. Jiří auf dem Hügel Říp wieder erneuert. Die Burgstätte von Chlumec verlor allerdings immer mehr an Bedeutung zugunsten der Stadt Ústí nad Labem, welche von ihrer günstigen Lage am Zusammenfluss von Labe und Bílina Gebrauch machte. Während der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts ging die Burgstätte in Chlumec zugrunde.

Po sjednocení Čech Přemyslovci okolo poloviny 10. století se Ústecko stalo okrajovou součástí bílinské kastelánie. Vznikla zde dvě významná hradiště: v Chlumci a v Ústí nad Labem. První chránilo tzv. srbskou cestu, která odpradávna spojovala Čechy s územím Míšeňska. CHLUMEC, Horka: Chlumec se nachází při úpatí Krušných hor. Opevněné výšinné sídliště využilo polohy vrchu Horka (292 m n.m.), o čemž svěd-

As archaeological research showed, the fort hill in Ústí was found in the southern part of the later historic centre of the city, between the River Bílina and the Klíšský Brook, which passed the area from the North and East. The area of the fort hill, which was divided into two parts, spread on about 3 hectares. Its core, fortified thoroughly with ramparts made of earth and timber and surrounded by a wide trench, was situated along the current Hradiště Street. The original St. Adalbert´s Church» used to stand here. On 23 April 1186 (i.e. on the name-day of the Holy patron of the church), it became the scene of the wedding of Sofia, the daughter of the Czech prince Bedřich, and Albrecht, the son of Otto the Margrave of Meißen. The bigger western part of the fort hill was presumably just a settlement round the castle with having weaker defensive walls. A Romanesque church was also situated here at the latest in the third quarter of the 12th century, from which the bottom part if the grand western tower has been preserved up to these days, later rebuilt in the Gothic style.

5 čí jak nálezy kultury lužické z mladší a pozdní doby bronzové, tak nálezy z období 10. až 13. století. Po vlastním opevnění hradiště stopy nezůstaly, vymazaly je pozdější úpravy, spojené s vybudováním barokní kaple Nejsvětější Trojice z roku 1690. V písemných pramenech je o Chlumci první zmínka roku 993. Líčení kronikáře Kosmy k roku 1040 potvrzuje strategický význam hradiště pro obranu Čech před útoky z Míšeňska. V

Market-places played an important part in medieval towns with economic life being concentrated there. They were always situated outside fort hills, in Ústí probably North-east of it, near the bridge, or in the place of the later square, where the evidence of intensive early medieval settlements from 11th and 12th centuries were found. Fees collected from tolls and markets were a significant part of the princes´ income. Part of them was used to fund newly founded religious institutions. The ruler always allocated one tenth (tithes) of his total revenues to reli-

Wie archeologische Nachforschungen gezeigt haben, dehnte sich die Burgstätte von Ústí nad Labem im südlichen Teil des späteren historischen Zentrums der Stadt aus, zwischen Bílina und Klíšský Bach, welcher das Areal vom Norden und Osten umfloss. Die Fläche der Burgstätte, die in zwei Teile aufgeteilt wurde, erreichte ungefähr 3 Ha. Ihr Kern, mit einem Erdwall, einer holzlehmartigen Konstruktion und einem breiten Graben gründlich befestigt, befand sich entlang der heutigen Straße Hradiště. An dieser Stelle stand der urpsrüngliche Dom des Hl. Vojtěch », wo am 23. April (also genau am Namenstag dieses Heiligen) im Jahre 1186 die Hochzeit von Žofie, der Tochter des böhmischen Fürten Bedřich, und von Albrecht, dem Sohn des Meißner Markgrafs Ota, stattfand. Zum größeren westlichen Teil der Burgstätte gehörte anscheinend nur eine leichter befestigte Vorburg. Auch hier stand spätestens im dritten Viertel des 12. Jahrhunderts eine romanische Kirche, von welcher der untere Teil des massiven Westturms bis heute erhalten blieb, der später im gotischen Stil umgebaut wurde. Zum wichtigen Bestandteil der frühmittelalterlichen Zentren gehörten Marktplätze, wo sich das Witschaftsleben konzentrierte. Die Marktplätze befanden sich immer außerhalb des Gebietes der Burgstätte, im Falle Ústí nad Labem wahrscheinlich nordöstlich von der Stadt, an Předmostí, oder auf dem Gebiet des späteren Stadtplatzes, wo Nachweise über eine intensive frühmittelalterliche Besiedlung des 11. und 12. Jahrhunderts festgestellt wurden. Die Zoll- und Marktgebühren hatten einen bedeutenden Teil an den Fürsteneinkommen, allerdings teilweise dienten sie auch zum finanziellen Sicherstellen der neugegründeten Religionsinstitutionen, denen der Herrscher immer ein Zehntel von den gesamten Erlösen überlaß. So erhielten in Ústí nad Labem allmählich das älteste männliche Benediktiner Kloster in Prag-Břevnov, das Kloster der Benediktinerinnen vom Hl. Jiří an der Prager Burg und letzlich auch im Jahre 1057 auch

9

CZ

ENG

DE

roce 1126 se v okolí hradiště odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev českých dějin, v níž český kníže Soběslav I. porazil německého císaře Lothara III. Na paměť tohoto vítězství byla tehdy obnovena rotunda sv. Jiří na hoře Říp. Chlumecké hradiště však stále více ztrácelo na významu ve prospěch Ústí nad Labem, které těžilo ze své výhodné polohy na soutoku Labe a Bíliny. V průběhu první poloviny 13. století hradiště v Chlumci zaniklo.

gious institutions. The Czech oldest Benedictine monastery at Prague – Břevnov, then the Benedictine nunnery at St. George´s at the Prague Castle and finally, in 1057, also the newly founded Litoměřice Canonry received the tenth, ninth as well as the eight part of the income in Ústí. Contacts with the Břevnov monastery, founded by the Prague bishop St. Adalbert, were most probably also reflected in the fact that the already mentioned prince´s church was consecrated in Ústí nad Labem.

das neugegründete Leitmeritzer Kapitel jeden zehnten, neunten und achten Teil der Einkommen. Die Kontakte mit dem BřevnovKloster, bei dessen Gründung der Prager Bischof Hl. Vojtěch vorstand, zeigten sich wahrscheinlich auch in der Wahl der Einweihung des bereits erwähnten Fürstendoms im Aussiger Areal.

Jak ukázaly archeologické výzkumy, ústecké hradiště se rozkládalo v jižní části pozdějšího historického centra města, mezi Bílinou a Klíšským potokem, který areál obtékal ze severu a východu. Rozloha hradiště rozčleněného do dvou částí dosahovala asi 3 hektarů. Jeho jádro, opevněné důkladně valem s dřevohlinitou konstrukcí a širokým příkopem, se nacházelo podél nynější ulice Hradiště. V této lokalitě stál původní chrám sv. Vojtěcha », kde se 23. dubna (tedy právě v den svátku tohoto světce) roku 1186 konala svatba Žofie, dcery českého knížete Bedřicha, s Albrechtem, synem míšeňského markraběte Oty. Větší, západní část hradiště tvořilo patrně jen lehčeji opevněné předhradí. Také zde se nacházel nejpozději ve třetí čtvrtině 12. století románský kostel, z něhož se dodnes dochovala spodní část mohutné západní věže, později goticky přestavěné.

The importance of the fort hill in the 10th century consisted mostly in its strategic position in the then borderline and only scarcely inhabited part of Bohemia. However, during the 12th century, the inland faced dramatic changes. The settlement started systematically to expand; the main streams proceeded on the routes connecting the so far rather isolated area of the Ústí region with other centres of the Early Medieval Bohemia. It has to be noted, that all the routes originally led through the inland across the hills of the Bohemian Uplands. The River Labe was used as a transport route, however, its banks were difficult to pass until the 19th century. The so called “internal colonisation” was organised by the ruler with his family and by him supported religious institutions (in the Ústí region there were particularly the knights of the Order of St. John), but also by representatives of nobility, of which brothers Měšek and Hroznata of Peruc took the most active part.

Falls im 10. Jahrhundert die Bedeutung der Burgstätte vor allem in ihrer strategischen Lage im damals peripheren und nur wenig besiedelten Teil Böhmens lag, so kam es im Laufe des 12. Jahrhunderts in ihrem Hinterland zu signifikanten Änderungen. Die Besiedlung fing an, sich gezielt auszubreiten; die Wege, die das bisher ziemlich isolierte Gebiet der Region Ústí nad Labem mit anderen Zentren des frühmittelalterlichen Böhmens verknüpften, wurden zu den Achsen des Vorgehens. Man darf nicht vergessen, dass all diese Wege ursprünglich durch das Innland über die Hügel des Böhmischen Mittelgebirges führten; die Elbe war zwar eine Wassertransportader, allerdings ihre Ufer blieben bis zum 19. Jahrhundert schwer befahrbar. Zu den Organisatoren dieser sog. inneren Kolonisierung gehörte nicht nur der Herrscher und seine Familie und von ihm unterstützte Religionsinstitutionen (in der Region Ústí handelte es sich vor allem um den Ritterorden der Johanniter), sondern auch Angehörige des Adels, von denen die Gebrüder Měšek und Hroznata aus Peruc an dem Besiedlungsprozess einen bedeutenden Anteil nahmen

Domain around Levín The process of the internal colonisation in the Ústí region is interesting to trace on the Deed of King Vladislav from 1169. The king was a supporter of the Order of St. John and he made a lot of donations in favour of the Order. The Order of St. John in the Ústí region was donated villages Bořislav and Hrbovice situated along the Serbian route, as well as a vast forested domain in the Ústí uplands, the borders of which were restricted by the only then existing villages around the circumference of the concerned territory, i.e. Levín (today´s Libov) in the west and Prosetín in the east. The domain also involved the eastern part of the forest Chvojen at the upper stream of the Klíšský Brook. The reason for this is explained in the later documents, according to which the western part, where the villages of Božtěšice, Strážky and Žďár were founded, passed to the Benedictine nunnery of St. George at the Prague Castle. In the late 12th century, the Order of St. John initiated the foundation of a number of smaller settlements in their domain. Their names (e.g. Mnichov, Slavošov, Lysá) as well as the way how their ground-plan and farming land were laid show that the domestic Czech inhabitants were arriving here. The process of settlement of the domain lasted until the 13th century with already first communities of German colonists. Germans brought a new appea-

Levínský újezd Den Prozess der inneren Kolonisierung in der Region Ústí nad Labem bringt uns die Urkunde des Königs Vladislav aus dem Jahre 1169 nahe. Der Herrscher war Angehöriger des Ritterordens der Johanniter, zu dessen Gunsten er eine noble Gabe tätigte. In der Region Ústí erhielten die Johanniter sowohl die Dörfer Bořislav und Hrbovice, die auf der Strecke des serbischen Weges lagen, als auch einen großen Waldbezirk im Mittelgebirge von Ústí, dessen Grenzen von zwei bisher existierenden Dörfern am Rand des abgegrenzten Gebietes beschränkt wurden, und zwar Levín (heute Libov) im Westen und Prosetín im Osten. Zum Bestandteil des Bezirkes gehörte auch die östliche Hälfte des Waldes Chvojen am oberen Strom des Klíšský Baches. Warum dies so war, erklären spätere Dokumente, laut deren der westliche Teil, an dem die Dörfer Božtěšice, Strážky und Žďár gegründet wurden, den Konvent der Benediktinerinnen vom Hl. Jiří an der Prager Burg erhielt. Die Johanniter initiieren in der zweiten Hälfte des 12. Jahrhunderts in ihrem Bezirk die Gründung von einer Reihe kleinerer Siedlungen, deren Namen (z.B. Mnichov, Slavošov, Lysá) und wie die Art und Weise der Anordnung des Grundrisses und der landwirtschaftlichen Nutzflächen verraten, dass hiesige tschechische Bevölkerung hierher käme. Die Besiedlung des Bezirks zog sich bis

Důležitou součástí raně středověkých center byla tržiště, kam se soustřeďoval hospodářský život. Tržiště se vždy rozkládala mimo obvod hradiště, v případě Ústí patrně severovýchodně od něj, na Předmostí, nebo v prostoru pozdějšího náměstí, kde byly zjištěny doklady intenzivního raně středověkého osídlení 11. a 12. století. Poplatky z cel a trhů se významně podílely na knížecích příjmech, zčásti ale také sloužily k finančnímu zajištění nově zakládaných církevních institucí, kterým panovník přenechával vždy jednu desetinu z celkových výnosů. V Ústí tak postupně obdržely desátý, devátý a osmý díl z příjmů český nejstarší mužský benediktinský klášter v Praze-Břevnově, klášter benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě a konečně v roce 1057 také nově založená litoměřická kapitula. Kontakty s břevnovským klášterem, u jehož založení stál pražský biskup sv. Vojtěch, se zřejmě odrazily i ve volbě zasvěcení již zmíněného knížecího chrámu v ústeckém areálu. Jestliže v 10. století spočíval význam hradiště hlavně v jeho strategické poloze v tehdy vlastně okrajové a jen slabě obývané části Čech, v průběhu 12. století došlo v jeho zázemí k pronikavým změnám. Osídlení se začalo cílevědomě rozšiřovat; osami postupu se staly stezky, které spojovaly dosud poměrně izolované území Ústecka s dalšími centry raně středověkých Čech. Nelze zapomínat, že všechny tyto cesty vedly původně vnitrozemím přes kopce Českého středohoří; Labe sice bylo

10

CZ

ENG

vodní dopravní tepnou, jeho břehy však zůstávaly obtížně schůdné až do 19. století. K organizátorům této tzv. vnitřní kolonizace patřil nejen panovník a jeho rodina a jím podporované církevní instituce (na Ústecku se jednalo především o rytířský řád johanitů), ale i představitelé šlechty, z nichž se do osídlovacího procesu nejvýznamněji zapojili bratři Měšek a Hroznata z Peruce. Levínský újezd Proces vnitřní kolonizace na Ústecku zajímavě přibližuje listina krále Vladislava z roku 1169. Panovník byl příznivcem rytířského řádu johanitů, v jehož prospěch učinil štědré nadání. Na Ústecku johanité získali jak vsi Bořislav a Hrbovice, ležící na trase srbské cesty, tak rozsáhlý lesní újezd v Ústeckém středohoří, jehož hranice vymezovaly jediné dvě dosud existující vsi po obvodu ohraničeného území, Levín (dnes Libov) na západě a Prosetín na východě. Součástí újezdu byla také východní polovina lesa Chvojen na horním toku Klíšského potoka. Proč tomu tak bylo, vysvětlují pozdější dokumenty, podle nichž část západní, kde byly založeny vsi Božtěšice, Strážky a Žďár, získal konvent benediktinek od sv. Jiří na Pražském hradě. Johanité iniciovali ve druhé polovině 12. století ve svém újezdu založení řady menších sídlišť, jejich jména (např. Mnichov, Slavošov, Lysá) i způsob uspořádání půdorysu a zemědělských pozemků (plužin) prozrazují, že sem přicházelo domácí české obyvatelstvo. Osídlení újezdu se protáhlo až do 13. století, kdy se zde již objevily i komunity německých kolonistů, kteří řadě sídlišť vtiskli novou podobu tzv. lesních lánových vsí s pravidelně uspořádaným protáhlým řadovým půdorysem a lánovou záhumenicovou plužinou. Tato sídliště pak byla po celý vrcholný středověk známá pod dvěma paralelními jmény: Arnsdorf – Komonín (dnes Arnultovice), Spansdorf – Lipová, Leukersdorf – Čermná. Ve druhé polovině 12. století se na Ústecku majetkově prosadila bratrská dvojice Měšek a Hroznata, označující se někdy podle vsi Peruc v Poohří, kterou rovněž drželi. Starší z bratrů, Měšek, získal na Ústecku pás sídlišť vesměs při levém břehu Labe: Ryjice, Veselí, Povrly, Roztoky a (Český) Újezd. Protože zřejmě neměl mužské potomky, majetek před smrtí odkázal řádu johanitů, i když ho poté za roční plat užíval dočasně bratr Hroznata, jak dosvědčuje listina knížete Bedřicha z roku 1186. Hroznata se také připojil k darování pro johanity; kníže Bedřich listinou z roku 1188 potvrdil, že johanité obdrželi od Hroznaty na levém břehu Labe Krásné Březno a Neštěmice, na pravobřeží pak Svádov, Kojetice, Březí, Horní Zálezly, Pohoří, Tašov a Proboštov. Tyto vsi vytvářely kolonizační újezd, začínající dole u Labe ve Svádově, kde také stál kostel sv. Jakuba, a táhnoucí se až na hřeben Verneřického středohoří za Proboštovem a

DE zum 13. Jahrhundert, als auch Gemeinschaften von deutschen Kolonisten hier bereits erschienen, welche vielen Siedlungen die Gestalt der sog. Waldhufendörfer mit einem regelmäßig angeordneten gestreckten Reihengrundriss und einem Hufenflur (eine landschaftlich sichtbare Flurform) einprägten. Diese Siedlungen waren dann während des ganzen Hochmittelalters unter zwei parallelen Namen bekannt: Arnsdorf – Komonín (heute Arnultovice), Spansdorf – Lipová, Leukersdorf – Čermná.

rance to the settlements, so called forest tract village with a regular longitudinal terraced ground-plan and tracts of peasant´s private land stretching behind the houses. These settlements were known over the whole High Middle Ages under two parallel names: Arnsdorf – Komonín (today´s Arnultovice), Spansdorf – Lipová, Leukersdorf – Čermná.

In the late 12th century, brothers of Měšek and Hroznata in the Ústí region made right due to their property. Sometimes they called themselves of Peruc according to a village of Peruc in the region around the River Ohře, also held by them. The older brother Měšek gained a strip of settlements in the Ústí region, mostly on the left bank of the River Labe: i.e. Ryjice, Veselí, Povrly, Roztoky and (Czech) Újezd. As he probably had no male descendants, he bequathed his property to the Order of St. John before his death, although his brother Hroznata temporarily used the domain for an annual pay, as documented by the deed of Prince Bedřich from 1186. Hroznata also joined the donation for the Order of St. John. In the deed from 1188, Prince Bedřich confirmed that the Order of St. John was donated by

In der zweiten Hälfte des 12. Jahrhunderts setzten sich in der Region Ústí nad Labem vermögenderweise die Gebrüder 6 Měšek und Hroznata durch, die manchmal nach dem Dorf Peruc in Poohří (Egertal) bezeichnet werden, welches sie ebenfalls hielten. Der ältere der beiden Brüder, Měšek, erhielt in der Region von Ústí nad Labem eine Anzahl von Siedlungen durchweg am linken Elbufer: Ryjice, Veselí, Povrly, Roztoky und (Český) Újezd. Da er wahrscheinlich keine männlichen Nachfahren hatte, vermachte er das Vermögen vor seinem Tod an den Johanniterorden, auch wenn es nachher sein Bruder Hroznata für ein Jahresgehalt zeitweise nutzte, wie es die Urkunde des Fürsten Bedřichaus aus dem Jahre 1186 belegt. Hroznata kam auch zur Gabe für die Johanniter hinzu; Fürst Bedřich bestätigte durch die Urkunde aus dem Jahre 1188, dass die Johanniter Krásné Březno (Schönfpriesen) und Neštěmice (Nestomitz) am linken Elbufer von Hroznata erhalten hatten, am rechten Ufer dann Svádov, Kojetice, Březí, Horní Zálezly, Pohoří, Tašov und Proboštov. Diese Dörfer bildeten den Kolonisierungsbezirk, welcher unten an der Elbe in Svádov begann, wo auch die Kirche des Hl. Jakub stand, und welcher sich bis an den Kamm des Verneřické středohoří (Wernstädter Mittelgebirge) hinter Proboštov und Tašov zog.

11

CZ

ENG

DE

Tašovem.

Hroznata the villages of Krásné Březno and Neštěmice on the left bank of the River Labe, and Svádov, Kojetice, Březí, Horní Zálezly, Pohoří, Tašov and Proboštov on its right bank. These villages formed a colonisation domain, beginning down at the River Labe in Svádov, where also the St. Jacob´s Church stood, and it continued as far as behind the ridge of the Verneřice Uplands behind Proboštov and Tašov.

Eine wichtige Entwicklung der Besiedlung im Umfeld des Aussiger Zentrums trug zum Verstärken des Witschaftspotentials bei. Es wurden hier Bedingungen geschaffen, die zur nachfolgenden Entwicklung und Transformierung von Ústí nad Labem in eine wichtige hochmittelalterliche Stadt führten. Die Erwähnungen in den Urkunden aus der Zeit im ersten Drittel des 13. Jahrhunderts erinnern in Ústí wiederholt an die Existenz von Handel und Zoll. Auf erhebliche Änderungen in der gesamten Organisierung der hiesigen Besiedlung wiesen allerdings vor allem die Ergebnisse der archeologischen Nachforschungen hin. Irgendwann im Laufe des zweiten Viertels des 13. Jahrhunderts wurde der Graben aufgeschüttet, welcher den zentralen östlichen Teil der Ústí Burgstätte von der westlichen Vorburg teilte. Gleichzeitig entstand eine gleichmäßig verteilte Bebauung an der südlichen und westlichen Seite des Stadtplatzes entlang, welche die Anfänge der Entstehung der hochmittelalterlichen Stadt belegt. Über die verlaufenen Änderungen sagt ganz klar die Urkunde des Königs Václav I. aus dem Jahre 1249 aus, durch welche er "die Stadt in Ústí nad Labem, ...einschließlich des Patronsrechtes der Kirche, welche den Deutschen angehörte..." an Erkenbert aus Starkenberg - dem bedeutenden adligen Vormann aus dem benachbartem Meißner Gebiet schenkte. Es war eigentlich eine Belohnung für die militärische Hilfe, dank deren es Václav gelang, die Rebellion seines Sohn Přemysl zu unterdrücken.

Výrazný nárůst osídlení v zázemí ústeckého centra přispěl k posílení jeho hospodářského potenciálu. Vytvořily se zde podmínky, které v dalším vývoji směřovaly k transformaci Ústí v důležité vrcholně středověké město. Zmínky v listinách z doby kolem třetiny 13. století připomínají v Ústí opakovaně existenci trhu a cla. Na závažné změny v celkovém uspořádání zdejšího osídlení však upozornily především výsledky archeologických výzkumů. Někdy v průběhu 2. čtvrtiny 13. století došlo k zasypání příkopu, který odděloval ústřední východní část ústeckého hradiště od jeho západního předhradí, a zároveň ke vzniku pravidelně rozmístěné zástavby podél jižní a západní strany náměstí, která dokládá počátky vzniku vrcholně středověkého města. Zcela jasně vypovídá o proběhlých změnách listina krále Václava I. z roku 1249, jíž daroval "město v Ústí nad Labem, ...včetně patronátního práva kostela, příslušejícího Němcům..." Erkenbertovi ze Starkenbergu, významnému šlechtickému předákovi ze sousedního Míšeňska. Byla to vlastně odměna za vojenskou pomoc, díky níž se Václavovi podařilo potlačit odboj jeho syna Přemysla. Iniciátorem založení města byl tedy panovník; díky němu došlo v severozápadních Čechách ke vzniku základní sítě vrcholně středověkých královských měst, ke kterým vedle Ústí patřily také Litoměřice, Žatec, Most a pravděpodobně i Kadaň. Zmínkou o farním kostele Nanebevzetí Panny Marie » se v Ústí potvrzuje přítomnost společenství měšťanů německého původu, kterým byl chrám předán do užívání. Nejpozději po nástupu Přemysla Otakara II. na český trůn se město opět vrátilo do královských rukou. Jeho dobudování však představovalo nepochybně dlouhodobý proces; k opevnění města hradbami došlo teprve v době Přemyslovy vlády (zcela dokončeny byly však až v průběhu 14. století). Vývoj Ústí nad Labem završilo udělení panovníkova privilegia, které se sice nedochovalo v originále, ale známe jeho konfirmaci (potvrzení) králem Janem Lucemburským z roku 1325. Původní hradiště nezmizelo z půdorysu nového města beze stopy. Jeho akropole se v něm uchovala jako hrad, připomínaný prameny ještě roku 1283. Areál hradu byl obehnán kamennou zdí, vybudovanou na zasypaném příkopu hradiště. Lze předpokládat, že ústecký hrad ztratil zcela na významu teprve po založení hradu Střekova » (před rokem 1319). Zvláštní byla existence dvou farních kostelů ve městě; chrám Nanebevzetí Panny Marie» sloužil německým měšťanům, kostel sv. Vojtěcha» byl označován jako "český", neboť byl určen pro české obyvatelstvo předměstí a vsí v okolí města. Před Teplickou bránou vyrostl při městském špitále ještě jeden kostelík, zasvěcený sv. Maternovi; toto

12

The significant growth in settlement in the background of the Ústí centre considerably influenced the growing strength of its economic potential. The situation significantly encouraged the further process of transforming Ústí into an important High Medieval town. References to the town in the documents from the period around the third of the 13th century repeatedly mention the existence of a market-place and toll a collection point in Ústí. However, particularly the findings from the archaeological research revealed considerable changes in the total lay-out and organisation of the local settlement. Sometime during the 2nd quarter of the 13th century, the trench was filled. It used to separate the central eastern part of the town fort hill from its western settlement round the town walls. At the same time, houses were built along the southern and western part of the square in a regular lay-out, evidences the beginnings of a High Medieval town. The Deed of King Wenceslaus I from 1249 reflects the changes. The king donated "the town in Ústí nad Labem, ...including the right of sponsorship of the church possessed by Germans..." Erkenbert of Starkenberg, an important nobility leader from the neighbouring Meißen region. Actually, it was a remuneration for a military assistance, thanks to whom Wenceslaus managed to suppress the revolt of his Son Přemysl. So the town was founded upon the initiative of the monarch; thanks to him the basic network of High Medieval royal towns was established in North Western Bohemia. Apart from Ústí there were also Litoměřice, Žatec, Most and probably also Kadaň. By the reference to a parish Church of the Assumption of the Virgin Mary» the presence of the German origin bourgeoisie is confirmed. The church passed to them for their use. At the latest after the succession of Přemysl Otakar II to the Czech throne the town passed to royal hands again. However, to complete the building must have definitely taken a very long time. The town was enclosed by defensive walls as late as during the reign of Přemysl (and they were not completed until during the 14th century). The development of Ústí nad Labem was completed by granting privileges to the town by the monarch, which was not preserved in the original language, but we know its confirmation by King John of Luxembourg from

Der Initiator der Entstehung der Stadt war also der Herrscher; dank ihm kam es in Nordwest-Böhmen zur Entstehung eines Grundnetzes der hochmittelalterlichen Königsstädte, zu welchen neben Ústí nad Labem auch Litoměřice (Leitmeritz), Žatec (Saaz), Most (Brüx) und wahrscheinlich auch Kadaň (Kaaden) zählten. Durch einer Erwähnung über die Pfarrkirche Maria Himmelfahrt » wird in Ústí die Anwesenheit der Gemeinschaft von Bürgern mit deutschem Urpsrung belegt, an welche der Dom zum Nutzen übergeben wurde. Spätestens nach dem Antritt von Přemysl Otakar II. auf den böhmischen Thron kam die Stadt wieder in Königshände zurück. Ihr Fertigaufbau stellte allerdings zweifellos einen langen Prozess dar; erst während der Regierungszeit von Přemysl wurde die Stadt mit Burgmauern befestigt (sie wurden allerdings erst im Laufe des 14. Jahrhunderts fertiggestellt). Die Entwicklung von Ústí nad Labem wurde durch das Erteilen des Herrscherprivilegs gekrönt, welches zwar nicht im Original erhalten blieb, allerdings kennen wir seine Konfirmation (Bestätigung) vom König Jan Lucemburský (Johann von Luxemburg) aus dem Jahre 1325. Die ursprüngliche Burgstätte verschwand aus dem Grundriss der neuen Stadt nicht ohne Spuren. Seine Akropole blieb in ihm als eine Burg erhalten, an die noch

CZ

ENG

DE

v Čechách neobvyklé patrocinium je známo z blízkých Drážďan. Městského špitálu se ujal řád křižovníků s červenou hvězdou.

1325. The original fort hill left its traces on the ground-plan of the city. Its acropolis was preserved in it as the castle, still commemorated by documents as late as in 1283. The castle was surrounded by a stone wall, built on the filled trench of the fort hill. The Ústí castle probably lost its importance as late as after “Castle Střekov” had been founded» (before 1319). The existence of two parish churches in the town was quite peculiar; the Church of the Assumption of the Virgin Mary» was a German burgher church, the St. Adalbert´s Church» was called the "Czech" church, as it was built for the Czech population living in the settlement round the town and the villages in the surroundings. Outside the Teplice Gate one more small church was built at the town hospital, consecrated to St. Materna. The dedication to this patron is quite unusual for Bohemia and it is known from nearby Dresden. The town hospital passed to the Knights of the Cross with the Red Star.

im Jahre 1283 durch Quellen erinnert wurde. Das Burgareal wurde mit einer Steinmauer ummauert, welche auf einem zugeschütteten Graben der Burgstätte erbaut wurde. Es kann vermutet werden, dass Aussiger Burg erst nach der Gründung der Burg Střekov (Schreckenstein) » (vor 1319) die Bedeutung gänzlich verloren hat. Ungewöhnlich war auch die Existenz von zwei Pfarrkirchen in der Stadt; der Dom Maria Himmelfahrt» diente den deutschen Bürgern, die Kirche des Hl. Vojtěch» wurde als "böhmisch" bezeichnet, da sie für böhmische Bevölkerung der Vorstädte und Dörfer in der Umgebung der Stadt

7

LISTINA Český král Jan Lucemburský potvrzuje 22. 4. 1325 městu Ústí nad Labem jeho privilegia. HRAD STŘEKOV Ve 14. století lze za vlády panovníků lucemburské dynastie sledovat vcelku plynulý rozvoj města, jehož význam tkvěl především v obchodu a řemeslné výrobě. Pozemková držba Ústí i jeho měšťanů byla ve srovnání s jinými královskými městy severozápadních Čech (Litoměřice, Most, Žatec) jen malá. V širším okolí města vlastnili největší pozemkový majetek děčínští Vartenberkové, kteří drželi téměř po celé 14. století jako královské léno i panství hradu Střekov».

DEED The Czech King John of Luxembourg confirms on 22 April 1325 the town privileges for Ústí nad Labem. CASTLE STŘEKOV During the reign of the monarchs of the House of Luxembourg in the 14th century, the town was developing relatively smoothly. The importance of the town particularly consisted in trade and crafts. Land holding in Ústí and its bbourgeoisie was just unimportant compared with other royal towns in North West Bohemia (such as Litoměřice, Most, Žatec). The Vartenberks of Děčín owned the biggest land property in the far surroundings of the town. This family also held “Castle Střekov” as the royal fief throughout the whole 14th century.

8 bestimmt war. Vor dem Tor Teplická brána entstand beim Stadtkrankenhaus noch ein Kirche, die dem heiligen Materna geweiht wurde; diese in Böhmen ungewöhnliche Patrozinium ist aus dem nahem Dresden bekannt. Das Stadtkrankenhaus nahm der Orden der Kreuzritter mit dem roten Kreuz. URKUNDE Böhmischer König Johannes von Luxemburg bestätigt am 22. 4. 1325 der Stadt Ústí nad Labem ihre Privilegien. BURG STŘEKOV (SCHRECKENSTEIN) Im 14. Jahrhundert kann man während der Regierung der Herrschern der Luxemburger Dynastie eine ziemlich fließende

13

CZ

SVÁDOV I když je kostel sv. Jakuba Většího ve Svádově» známý především jako významný doklad saské renesance», jeho historie je starší - poprvé je písemně doložen k roku 1352 v soupise kostelů ústeckého děkanátu pro odvod papežských desátků. Významnou etapou v dějinách svádovského kostela byla druhá polovina 15. století, kdy došlo z impulsu Jana z Vartemberka a jeho ženy Anny Berkové z Dubé k jeho výrazné přestavbě; oba manžele dodnes připomínají jejich erby na výzdobě svorníků v presbytáři. Při rekonstrukci interiéru kostela v letech 1999-2001 byl z podlahy vyzdvižen další důkaz, který svědčí o významu této svatyně pro rod Vartenberků. Jedná se o vrchní desku tumby z roku 1378. Deska se vyznačuje výrazně profilovanými bočními římsami zdobenými rustikálním rostlinným dekorem.

14

ENG SVÁDOV Although the Church of St. Jacob the Larger in Svádov» is mainly known as an important piece of art of the Saxon Renaissance», its history dates much further – the first written reference to it is from 1352 in the list of churches of the Ústí deanship for deductions of papal tithes. An important period in the history of the Svádov church was the late 15th century. Jan of Vartenberk and his wife Anna Berková of Dubá initiated its large re-development; both spouses are commemorated until now by their coats of arms in the keystone decorations in the presbytery. During the reconstruction of the church´s interior in 1999-2001, another evidence was taken from the floor, which is a witness of the importance of the sanctuary for the family of Vartenberk. It is the top tomb slab from 1378. The slab shows distinctly profiled side parapets decorated with rustic ornaments of plants. The top part of the slab is damaged on its bottom side, firstly, it is worn out and secondly, it is cropped/ cut /osekat. The latter happened in the past when the sandstone paving tiles were installed. Supposedly, the family 9 of Vartenberk, who is buried in the ostentatious tomb in the church, were the sole holder of Castle Střekov at that time», Václav Bílý of Vartenberk. ROUDNÍKY The High Middle Ages in the Ústí region is also commemorated by several preserved Gothic churches. Of these, let us mention as least the Church of St. Peter in Žežice, where apart from others, the emblem of the patron of the church, the knights of Lungvice was preserved. The Lungvics came from Saxony and they settled in the Děčín and Ústí region in the employ of the Děčín branch of the Vartenberks. Another remarkable Gothic church is the Church of St. Wenceslaus in Roudníky. The family of Koldice took part in its building. They also came to Bohemia from Saxony, and particularly during the reign of Charles IV

DE Entwicklung der Stadt beobachten, deren Bedeutung vor allem im Handel und Handwerk bestand. Der Grundbesitz von Ústí und ihren Bürgern war im Vergleich mit anderen Königsstädten Nordwest-Böhmens (Litoměřice, Most, Žatec) nur klein. In der breiteren Umgebung der Stadt besaßen die Vartenberkové aus Děčín (die Herren von Wartenberg aus Tetschen) das größte Grundstücksvermögen, welche beinahe während des ganzen 14. Jahrhunderts ebenfalls den Gutbesitz der Burg Střekov (Schreckenstein)» als Königslehn erhielten. SVÁDOV (SCHWADEN) Auch wenn die Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov (Schwaden)» vor allem als ein bedeutender Beleg der sächsischen Renaissance» ist, ist seine Geschichte älter – das erste Mal wurde sie schriftlich zum Jahre 1352 in einer Liste von Kirchen des Ústí Dekanats für die Abgabe der Papstzehnten belegt. Eine wichtige Phase in der Geschichte der Schwadener Kirche war die zweite Hälfte des 15. Jahrhunderts, als es aufgrund eines Impulses durch Jan von Wartenberg und seiner Frau Anna Berková aus Dubá zu ihrem markanten Umbau kam; an das Ehepaar wird bis heute durch ihre Wappenschilder an der Dekoration der Schaft im Presbyterium erinnert. Beim Umbau des Kircheninterieurs in den Jahren 1999-2001 wurde ein weiterer Nachweis aus dem Boden hervorgeholt, welcher auf die Bedeutung dieses Schreins für das Geschlecht von Wartenberg hindeutet. Es handelt sich um die obere Platte der Tumba aus dem Jahre 1378. Die Platte kennzeichnet sich durch die deutlich profilierten seitlichen Randleisten, die mit rustikalem Pflanzendekor geschmückt sind. Der obere Teil der Platte wurde im unteren Bereich zerstört, und zwar sowohl durch Tritte als auch durch ein Abhacken, welches in der Vergangenheit beim Bestücken von Sandstein-Pflasters auftrat. Es ist sehr wahrscheinlich, dass Václav Bílý von Wartenberg - der Angehörige des Geschlechtes von Wartenberg und der einzige damalige Besitzer von Střekov (Schreckenstein) » – sich in der prachtvollen Tumba in der Kirche beisetzen ließ. ROUDNÍKY An das Hochmittelalter erinnern in der Region Ústí nad Labem auch einige überlieferte gotische Kirchen. Von diesen sollte zumindest die Kirche des Hl. Peter in Žežice genannt werden, wo übrigens das Symbol der Kirchenpatrone, der Ritter von Lungwitz, erhalten blieb. Die Lungwitzer kamen aus Sachsen und waren in der Region von Děčín und Ústí nad Labem in den Diensten des Děčín-Zweiges der Herren von Wartenberg tätig. Eine weitere merkwürdige gotische Kirche ist die Kirche des Hl. Václav in Roudníky. An ihrem Aufbau waren die Herren von Koldice beteiligt, die ebenfalls aus Sachsen nach Böhmen kamen, um sich hier vor allem während der Regierung von Karl IV. und

CZ

ENG

DE

Svrchní část desky je ve spodní části zničena, a to jednak ošlapem a jednak osekáním, ke kterému došlo v minulosti při osazování pískovcových dlaždic. Je velmi pravděpodobné, že příslušníkem rodu Vartenberků, který se v honosné tumbě nechal v kostele pohřbít, byl v té době jediný držitel Střekova», Václav Bílý z Vartenberka.

and his son Wenceslaus IV they rose to become the foremost aristocratic families in the country. They left a significant trace in the church in Roudníky: the vault keystone in the choir is decorated with their coat of arms.

später seinem Sohn Václav IV. unter die vordersten Adelsgeschlechter des Landes emporzuarbeiten. In der Kirche in Roudníky überließen sie eine deutliche Spur: der Säulenschaft des Gewölbes im Presbyterium trägt ihr Wappenzeichen.

ROUDNÍKY Vrcholný středověk připomíná na Ústecku také několik dochovaných gotických kostelů. Z nich by měl být připomenut alespoň kostel sv. Petra v Žežicích, kde se mj. dochoval znak patronů kostela, rytířů z Lungvic. Lungvicové pocházeli ze Saska a uplatnili se na Děčínsku a Ústecku ve službách děčínské větve pánů z Vartemberka. Dalším pozoruhodným gotickým kostelem je kostel sv. Václava v Roudníkách. Na jeho výstavbě se podíleli páni z Koldic, kteří přišli do Čech rovněž ze Saska, aby se zde zejména za vlády Karla IV. a poté jeho syna Václava IV. vypracovali mezi nejpřednější šlechtické rody země. V kostele v Roudníkách zanechali po sobě výraznou stopu: svorník klenby v kněžišti nese jejich rodové znamení.

10 15

CZ

ENG

DE

ÚSTÍ V POZDNÍM STŘEDOVĚKU

ÚSTÍ IN THE LATE MEDIEVAL AGES

ÚSTÍ NAD LABEM IM SPÄTMITTELALTER

Předehrou dramatického období husitských válek byla již doba, kdy na český trůn usedl Václav IV. z rodu Lucemburků. Nestabilitu jeho vlády podporovaly rozbroje na domácí i říšské scéně, které zatěžovaly královskou pokladnu. Východisko z této neblahé situace představovaly zástavy a prodeje královského majetku, což pocítilo i město Ústí nad Labem. Jeho důchody a nakonec i město celé bylo opakovaně zastavováno, což se projevilo na jeho hospodářské situaci a v budoucnu patrně i na jeho nechuti k politické angažovanosti.

The prelude to the dramatic period of the Hussite Wars was as early as during the period when Wenceslaus IV of the House of Luxembourg became Czech King. The instability of his reign was affected by national as well as imperial dissensions, which were a burden to the royal treasury. A solution to the unfortunate situation was to hypothecate or sell royal assets, which also affected Ústí nad Labem. The town’s revenues, and in the end, also the town itself, were hypothecated several times, which certainly influenced its economic wellbeing and, presumably, it also affected the town’s future reluctance to get involved in politics.

Zum Vorbeginn der dramatischen Periode der Hussitenkriege war bereits die Zeit, als Václav IV. aus dem Geschlecht der Luxemburger auf dem böhmischen Thron Platz nahm. Die Stabilitätslosigkeit seiner Regierung wurde von Unruhen auf der Haus- und Reichsszene unterstützt, welche die Königskasse aber belasteten. Verpfändungen und Verkäufe des Königseigentüms bedeuteten einen Ausweg aus dieser unglückseligen Situation, was auch die Stadt Ústí nad Labem zu spüren bekam. Ihre Einkommen und schließlich auch die ganze Stadt wurden wiederholt verpfändet, was sich in der Wirtschaftssituation und zukünftig wahrscheinlich auch in ihrer Abneigung zum politischen Engagieren widerspiegelte.

DESKA Z ROUDNÍK Obraz Upálení Mistra Jana Husa je součástí výzdoby pozdně gotického oltáře z kostela sv. Václava v Roudníkách nedaleko Ústí nad Labem. Oltář vznikl kolem roku 1470 a je možné ho zařadit do okruhu Mistra svatojiřského oltáře. Gotický oltář nahradil na počátku 17. století nový, renesanční; část původního oltáře byla patrně zničena. V roce 1966 bylo při průzkumu

16

A SLAB FROM ROUDNÍKY The painting “Burning of Master Jan Hus” (John Hus) is a part of the decorations on the Late Gothic altar from the Church of St. Wenzeslaus in Roudníky near Ústí nad Labem. The altar originated around 1470 and it can be ranked as a piece of art of the group of the Master of St. George’s Altar. The Gothic altar was replaced by a new Renaissance altar in the early 17th century; presumably, a part of the original altar was destroyed. In 1966, research of the church in Roudníky established that the door separating the space behind the main altar in the sanctuary was hiding part of the original Gothic altar with a remarkable artistic and historic value underneath the top coating of the Gothic painting and thanks to this it has remained preserved . Master Jan Hus is also to be found in a number of other pieces of art in North West Bohemia. Quite famous is his image in the Litoměřice gradual (1517) and Teplice gradual (1560) and hymn-book (1566). 11 Directly in Ústí nad Labem the topic of M. John Hus also appears on the mass bell of the Church of the Assumption of the Virgin Mary, cast in 1544. After the death of King Wenceslaus and the outbreak of the Hussite disturbances, Ústí nad Labem, unlike other important cities in the region such as Žatec, Louny and Litoměřice, remained Catholic. Together with Catholic Most, the town was of a

PLATTE AUS ROUDNÍKY Das Bild Verbrennung von Meister Johannes Hus ist ein Bestandteil der Dekoration des spätgotischen Altars aus der Kirche des Hl. Václav in Roudníky nicht weit von Ústí nad Labem. Der Altar entstand um 1470 und er kann in den Kreis des Meisters des Georgsaltars eingeordnet werden. Den gotischen Altar ersetzte am Anfang des 17. Jahrhunderts ein neuer Altar im Renaissance-Stil; ein Teil des urpsrünglichen Altars wurde angeblich zerstört. Im Jahre 1966 stellte sich bei einer Untersuchung der Kirche in Roudníky fest, dass die Tür, die im Schrein den Raum hinter dem Hauptaltar teilt, gotisiche Malereien unter dem oberen Aufstrich verbarg – der Teil des ursprünglichen Altars mit einem außergewöhnlich künstlerischen und historischen Wert blieb dadurch bis zu heutigen Tagen erhalten. Die Figur des Meisters Johannes Hus kann auch in einer Reihe von anderen Kunstwerken des böhmischen Nortwestens gefunden werden. Bekannt ist auch seine Abbildung im Leitmeritzer Graduale (1517) oder im Teplitzer Graduale (1560) und Gesangbuch (1566). Direkt in Ústí nad Labem erscheint das Motiv von M. Johannes Hus noch auf einer kleineren im Jahre 1544 gegossenen Glocke der Kirche Maria Geburt». Nach dem Tod des Königs Václav und nach dem Ausbruch der Hussitenkriege blieb die Stadt Ústí nad Labem, im Vergleich mit anderen bedeutenden Städten in der Region, wie z.B. Žatec, Louny oder Litoměřice, katholisch. Zusammen mit der katholischen Stadt Most (Brüx) wurde sie dadurch für den Kaiser Zikmund, welcher nach der Königskrone und einer faktischen Bemächtigung des Landes strebte, zu einem strategischen Ziel. Seit Anfang der Hussitenkriege waren die benachbarten Herren von Wettin an der Möglichkeit interessiert, ihren Einfluss auf dem Gebiet Nordwest-Böhmens auszudehnen. Ihre Verwicklung in Zikmunds Pläne wurden Anfangs 1421 besiegelt, als Zikmunds Verhandlungen mit Vilém Míšeňský direkt in Ústí nad

CZ

ENG

DE

kostela v Roudníkách zjištěno, že dveře, které ve svatyni oddělují prostor za hlavním oltářem, skrývají pod vrchním nátěrem gotické malby - část původního oltáře s mimořádnou uměleckou a historickou hodnotou se tak dochovala až do dnešních dnů. Postavu Mistra Jana Husa lze najít i v řadě dalších uměleckých děl českého severozápadu. Známé je jeho vyobrazení v Litoměřickém graduálu (1517) či teplickém graduálu (1560) a kancionálu (1566). Přímo v Ústí nad Labem se námět M. Jana Husa objevuje ještě na mešním zvonu kostela Nanebevzetí Panny Marie», odlitém roku 1544.

strategic importance for Emperor Sigismund, who endeavoured to capture the royal crown and absolute control of the country. From the beginning of the Hussite Wars the neighbouring Wettins were interested in expanding their influence within North West Bohemia. In early 1421, their involvement in Sigismund´s plans was sealed by negotiations between Sigismund and Wilhelm of Meißen directly in Ústí nad Labem. The alliance was confirmed by the pledge (1423), after which the towns of Ústí nad Labem and Most passed to the hands of Frederick, Margrave of Meißen and Elector of Saxony. Under Saxon control, most of the castles in the surroundings were in favour of this orientation as the local noblemen joined Sigismund´s interests. As a result, North West Bohemia became an important anti-Hussite centre, eradicated by the allied Hussite troops in 1426.

Labem verliefen. Die Allianz wurde später (im Jahre 1423) mit einer Verpfändung bestätigt, aufgrund derer Fridrich, der Meißner Markgraf und sächsische Kurürst, die Städte Ústí nad Labem und Most bekam. Unter der sächsischen Kontrolle waren dank Zuneigung der nahen Aristokratie zu Zikmunds Interessen auch die meisten Burgen in der Umgebung. In Norwest-Böhmen entstand dadurch ein wichtiges gegenhussitisches Zentrum, welches im Jahre 1426 von den verbündeten hussitischen Truppen zerstört wurde.

Po smrti krále Václava a propuknutí husitských bouří zůstalo Ústí nad Labem, na rozdíl od jiných významných měst v regionu, jako byly Žatec, Louny nebo Litoměřice, katolické. Spolu s katolickým Mostem se tak stalo pro císaře Zikmunda, který usiloval o královskou korunu a faktické ovládnutí země, strategickým bodem. Od počátku husitských válek se o možnost rozšíření svého vlivu v prostoru severozápadních Čech zajímali sousedící Wettinové. Jejich zapojení do Zikmundových plánů bylo zpečetěno na počátku roku 1421, kdy probíhala přímo v Ústí nad Labem Zikmundova jednání s Vilémem Míšeňským. Spojenectví bylo později (roku 1423) stvrzeno zástavou, jíž se do rukou Fridricha, míšeňského markraběte a saského kurfiřta, dostala města Ústí nad Labem a Most. Pod saskou kontrolou byla díky příklonu okolní šlechty k Zikmundovým zájmům i většina hradů v okolí. V severozápadních Čechách tak vzniklo významné protihusitské centrum, zlikvidované spojenými husitskými vojsky roku 1426. K prvním pohybům husitů však došlo na tomto území již na konci roku 1425. Ústečtí hejtmani žádali posily ze Saska, očekávalo se, že na obranu wettinských zájmů v této oblasti bude vyslána i pomoc z některých říšských měst. Husitský vojevůdce, Jakoubek z Vřesovic, začal kolem Bíliny shromažďovat vojsko z Lounska a Žatecka, do regionu se přesouvaly i další husitské svazy, především táborsko-sirotčí posádky v čele s Janem Roháčem z Dubé, Pražané a další, blíže neidentifikovatelné houfy. Tažení proti saské moci bylo v severozápadních Čechách zahájeno útokem na Ústí nad Labem, zřejmě 6. června 1426. Město náporu odolalo a bojiště se přesunulo do jeho nejbližšího okolí. V Sasku se zoufale shromažďovaly posily, které se začaly scházet u Freibergu. Početné vojsko se nakonec do Čech vydalo v několika proudech přes Krušné hory 11. června. První vojenskou operací bylo vyplenění Teplic. Pochodem vysílené saské vojsko se utábořilo 15. června poblíž Chabařovic. Husitská vojska, zřejmě v čele s Prokopem Holým, měla dostatek času na přípravu k boji. Rozhodující bitva se odehrála nedaleko vyvýšené planiny „Na Běhání“, kde se husitská vojska ohradila dvojitou vozovou hradbou. Ačkoliv podle dobo-

However, the Hussites first appeared in the area as early as at the end of 1425. The town captains requested reinforcements from Saxony. It was also expected that some imperial towns would send reinforcements to defend the Wettins´ interests in the area. Jakoubek of Vřesovice, the Hussite commander, started to raise armed forces from the districts of Louny and Žatec, near Bílina. Other Hussite troops, such as the Taborites and Orphans led by Jan Roháč of Dubá and the Prague citizens, also moved to the region, as well as other rag-tag troops. The expedition against the Saxon powers in North West Bohemia started by attacking the town of Ústí nad Labem, presumably on 6 June 1426. The town resisted the onslaught and the battlefield transferred to its nearest neighbourhood. The Saxons were desperately trying to get reinforcements, which started to gather near Freiberg. Finally, a large army made for Bohemia across the Krušné Mountains in several streams on 11 June. The first military operation was the looting of Teplice. The Saxon army, exhausted by a long march, made camp near Chabařovice on 15 June. The Hussite army, presumably led by Prokop Holý, had enough time to prepare for the battle. The decisive battle took place near an elevated plain called „Na Běhání“ (“Stampede”), where the Hussite troops were enclosed in a double square of their war wagons (Wagenburg). Although it was common practice in that period to start a battle with the cavalry, the Saxons started the attack with their infantry. However, due to the distance of the Saxon camp from the Hussite´s position as well as the extreme summer heat that day and, particularly due to heavy fire, the soldiers must have been exhausted. Most of the Saxon infantry were confused and turned to retreat, immediately chased by the Hussite warriors and the cavalry. A real massacre started, in which most of the Saxon army was destroyed. The battle of „Na Běhání“ (Stampede) is described in the famous rhyming compositi-

Die ersten Bewegungen der Hussiten auf diesem Gebiet kamen allerdings bereits am Ende des Jahres 1425. Die Hauptmänner von Ústí forderten Verstärkung aus Sachsen und es wurde erwartet, dass zum Schutz von Interessen der Herren von Wettin in diesem Gebiet auch Hilfe aus einigen Reichsstädten gesendet wird. Der Hussitenführer, Jakoubek von Vřesovice, begann Truppen aus den Regionen Louny und Žatec um Bílina herum zu versammeln; in die Region zogen auch andere Hussitengruppen, vor allem die Mannschaften der Taboriten und die Verwaisten mit ihrem Führer Jan Roháč z Dubé an der Spitze, die Prager und andere nicht näher identifizierbare Menschengruppen. Der Zug gegen die sächsische Macht wurde in Nordwest-Böhmen mit einem Angriff auf Ústí nad Labem begonnen, wahrscheinlich am 6. Juni 1426. Die Stadt hielt dem Ansturm stand und das Schlachtfeld wurde in die nahe Umgebung geschoben. In Sachsen versammelten sich die Verstärkungen verzweifelt, die anfingen bei Freiberg zusammenzukommen. Die zahlreiche Armee ging schließlich am 11. Juni in einigen Abschnitten über das Erzgebirge nach Böhmen. Die erste militärische Operation war die Plünderung von Teplice. Die durch das Marschieren ganz erschöpfte sächsische Armee lagerte am 15. Juni in der Nähe von Chabařovice (Karbitz). Die Hussitentruppen, wahrscheinlich mit ihrem Anführer Prokop Holý, hatten genug Zeit, sich auf den Kampf vorzubereiten. Die entscheidende Schlacht fand in der Nähe der Anhöhe „Na Běhání“ statt, wo sich die Hussitenarmee mit einer doppelten Wagenburg umschanzte. Obwohl nach damaligen strategischen Gewohnheiten am Anfang einer Schlacht immer Kavallerie eingesetz wurde, griffen die Sachsen mit Fußtruppen an, die wahrscheinlich durch die Entfernung der Lage der Position von den Hussiten geschwächt wurden, weiter auch die drückende Hitze und vor allem der konzentrierte Beschuss, in welche die Truppe geriet. Das alles verursachte Verwirrung und eine kopflose Flucht des meisten Fußvolks. Die Hussitenkämpfer und die Kavallerie fingen sofort an, diese zu verfolgen. Es kam zu einem Blutbad, in dem der größte Teil der sächsischen Armee dezimiert wurde. Die Schlacht „Na Běhání“ ist in einer bekannten Verskomposition als ein „berühmter Sieg über die Feinde bei Aussig“ beschrieben.

17

CZ

ENG

DE

vých strategických zvyklostí byla vždy na počátku bitev nasazována jízda, Sasové zaútočili pěším vojskem, které zřejmě oslabila vzdálenost ležení od pozic husitů, úmorné vedro a především soustředěná palba, do níž se družina dostala. To vše způsobilo zmatek a bezhlavý útěk většiny pěšáků, k jejichž pronásledování se okamžitě vydali husitští bojovníci a jízda. Nastalo krveprolití, ve kterém byla zdecimována většina saského vojska. Bitva „Na Běhání“ je popsána ve známé veršované skladbě jako „slavné vítězství nad nepřátely u Oustí“.

on as a „glorious victory over enemies near Oustí“.

DENKMAL NA BĚHÁNÍ Das Denkmal der Schlacht „Na Běhání“ hat ein sehr kompliziertes Schicksal. Es wurde in dem Jahr des 500. Jubiläums der Schlacht im Jahre 1926 enthüllt. An den großen Sieg der Hussiten und auch an die hussistische Tradition sollten hier eingemauerte Steine erinnern, die von berühmten hussistischen

POMNÍK NA BĚHÁNÍ Pomník bitvy „Na Běhání“ má velmi komplikovaný osud. Byl odhalen v roce pětistého výročí bitvy v roce 1926. Velké vítězství husitů a husitskou tradici zde měly připomínat zazděné kameny dovezené z významných husitských bojišť, ale také z Kostnice či Naardenu. V roce 1934 zde byla instalována bronzová pamětní deska velkého husitského vojevůdce Prokopa Holého. V roce 1941 byl pomník nacisty stržen a památné kameny rozebrány a ztraceny. Obnovy se památník dočkal v roce 1956, kdy byl postaven podle návrhu K. Švadlenky. Dlouhý život však neměl, ustoupil postupující povrchové těžbě hnědého uhlí. V roce 2000 byl ve stejné podobě na Jánském vršku u Chabařovic postaven nový památník. Po likvidaci nepřátel „Na Běhání“ se husité obrátili znovu proti městu Ústí, které bylo tentokrát dobyto. Ještě předtím snad utekla saská posádka a odešla i část obyvatel. Město, které obsadily oddíly Jakoubka z Vřesovic, bylo podle písemných pramenů i dosavadních zjištění archeologických průzkumů téměř úplně zpustošeno. Z válečných událostí se vzpamatovávalo postupně, výrazněji až od konce třicátých let 15. století, což patrně souviselo s krokem krále Zikmunda, který tehdy na sklonku svého života získal nakrátko českou korunu. Zikmund potvrdil 18. ledna 1437 Ústí nad Labem všechna privilegia a práva, získaná od předchozích českých králů. Na zdevastované zástavbě došlo k nové parcelaci, která asi souvisela i s nově příchozím, nepůvodním obyvatelstvem. V této době byly také rozšířeny poničené hradby, do nichž bylo zahrnuto i někdejší hradiště a kostel sv. Vojtěcha». Nadále zřejmě žilo v Ústí více katolíků, což dokazuje i relativně brzká obnova bohoslužeb v kostele Nanebevzetí Panny Marie», doložená na počátku čtyřicátých let 15. století soupisem úroků. Soupis příslušející k tomuto farnímu kostelu uvádí i jména dárců, kteří se zasloužili o jeho obnovu. Přelom 15. a 16. století, kdy na českém trůně seděli panovníci z rodu Jagellovců, byl pro Ústí nad Labem dobou, kdy se upevňovala městská správa. Doklady o městské správě a městském soudnictví jsou zachovány v nejstarší městské Knize soudní a

18

MEMORIAL OF THE BATTLE OF NA BĚHÁNÍ The memorial of the battle of „Na Běhání“ has a rather complicated history. It was dedicated to the 500th anniversary of the battle in 1926. The great victory of the Hussites and the Hussite tradition should have been symbolised by built-in stones brought from famous and important Hussite battlefields as well as from Constance or Naarden. In 1934, a bronze memorial plaque was installed here to mark the great Hussite commander Prokop Holý. In 1941, the memorial was knocked down by the Nazis and the memorial stones were disassembled and lost. It was not until 1956 that the memorial was renewed and built upon the design by K. Švadlenka. However, it did not last long as it had to make way for expanding open-cast coal mining. In 2000, a new memorial with the same appearance was erected on the Jánský Hill near Chabařovice. Once the enemy had been eliminated at the battle of „Na Běhání“, the Hussites turned back towards Ústí again. They seized the town this time. The Saxon town troops and a part of the town citizens had fled the town beforehand. The town, seized by the troops of Jakoubek of Vřesovice, was nearly completely devastated, as written sources as well as archaeological finds document. It recovered slowly from the war events. The recovery did not proceed faster until from the end of the 1430´s, which was presumably connected with the measures taken by King Sigismund, who in the autumn of his life, accessed the Czech throne for a short time. On 18 January 1437, Sigismund confirmed all the privileges and rights granted to the town by the former Czech kings. A new subdivision of land took place

12 Schlachtfeldern sowie auch von Konstanz oder Naarden hierher gebracht wurden. Im Jahre 1934 wurde hier eine BronzeGedenktafel des großen Hussitenführers Prokop Holý installiert. Im Jahre 1941 wurde das Denkmal von den Nazis niedergerissen und die Gedenksteine auseinandergerissen und verloren. Erst im Jahre 1956 wurde das Denkmal erneuert, als es nach einem Vorschlag von K. Švadlenka wieder aufgebaut wurde. Allerdings hatte es kein langes Leben, und zwar wegen dem sich entwickelnden Tagebergbau von Braunkohle. Im Jahre 2000 wurde in gleicher Form am Jánský vršek (Johannesberg) bei Chabařovice (Karbitz) ein neues Denkmal errichtet.

CZ

ENG

DE on the devastated development, probably because a new, not original population came. The fallen town walls were extended at that time, after which the former hill fort as well as the Church of St. Adalbert became a part of the town. There were apparently more Catholics living in the town, which is also documented by the fact that church services in the Church of the Assumption of the Virgin Mary resumed quite quickly. This is evidenced by a list of interests from the early 1440´s. The list belongs to this parish church and also shows the names of donators who had merit in its renewal.

13 pamětní z let 1438-1514, ve které je možné najít řadu informací jak o městské radě a fungování zahájených soudů, tak i společenské a náboženské struktuře Ústí. Zápisy v knize začínají slovy „Ve dvanáctém roce od zničení města" a jsou psány latinsky, později německy a česky. Postupný návrat ke stabilitě a prosperitě města na Labi byl patrný již v době, kdy nepokoje a šarvátky v poválečných letech pozvolna ustávaly. V následujícím období stálo Ústí nad Labem při vlivném kališnickém velmoži, Jiřím z Poděbrad, a to jak v dobách jeho správcovství, kdy hájil zájmy nezletilého Ladislava

The turn of the 15th and 16th centuries, when the House of Jagiellon was on the Czech throne, was a period when the rights of Ústí nad Labem were getting stronger. Documents on the town government and town justice are kept in the oldest town Judicial Book from 1438-1514, where we can find a lot of information on the town council, how court proceedings worked, and also on the social and religious structure of Ústí. The records in the book begin with the following words „In the twelfth year after the destruction of the town" and are written in Latin, then German and Czech.

The gradual return to stability and prosperity for the town on the River Labe was obvious as early as at the time when unrest and scuffles in the post-war years passed away slowly. In the following period, Ústí nad Labem stood by the powerful caliche magnate, George of Podebrady, at the time he was regent, when he was protecting the interests of the minor Ladislaus the Posthumous, as well as at the time of his reign. As a reward, in 1454, all the existing privileges were confirmed for Ústí and the town was also granted the right to hold a fair on the day of St. Margaret and a second annual fair on the day of

Nach einer Bekämpfung der Feinde „Na Běhání“ wandten sich die Hussiten wieder gegen die Stadt Ústí nad Labem, welche diesmal erobert wurde. Die sächsische Armee floh angeblich noch vorher und auch ein Teil der Bewohner ging weg. Die Stadt, die von den Truppen mit Jakoubek von Vřesovice okuppiert wurde, wurde laut schriftlichen belegten Quellen und bisherigen Entdeckungen der archeologischen Erforschungen beinahe vollständig geplündert. Von den Kriegsereignissen erholte sie sich allmählich bis zum Ende der 30er Jahre des 15. Jahrhunderts, was wahrscheinlich mit dem Schritt des Königs Zikmund zusammenhing, welcher damals am Ende seines Lebens die böhmische Krone auf kurze Zeit errang. Zikmund bestätigte der Stadt Ústí nad Labem am 18. Januar 1437 alle Privilegien und Rechte, die sie von den vorigen böhmischen Königen erhalten hatte. Auf der zerstörten Bebauung wurden neue Parzellen gebaut, welche wahrscheinlich auch mit den neu ankommenden, nicht ursprünglichen Bewohnern zusammenhing. Zu dieser Zeit wurden auch die zerstörten Burgmauern verbreitert, zu welchen auch eine damalige Burgstätte und die Kirche des Hl. Vojtěch» gehörte. In Ústí lebten wahrscheinlich weiterhin mehr Katholiker, was auch die Tatsache belegt, dass die Gottesdienste in der Kirche Maria Himmelfahrt» relativ bald erneuert wurden, was durch eine Liste von Zinsen aus dem Anfang der 40er Jahre des 15. Jahrhunderts belegt wurde. Die Liste, die zu dieser Pfarrkirche gehört, führt auch die Namen der Spender an, die sich Verdienste um ihre Erneuerung erwarben. Die Wende des 15. und 16. Jahrhunderts, als die Herrscher aus dem Geschlecht der Jagiellonen auf dem böhmischen Thron saßen, war für Ústí nad Labem die Zeit einer Verstärkung der Stadtverwaltung. Die Belege über die Stadtverwaltung und gerichtswesen sind im ältesten städtischen Rechts- und Gedenkbuch aus den Jahren 1438-1514 erhalten, in welchem man eine Reihe von Informationen finden kann, sowohl über den Stadtrat und die Funktion der begonnenen Gerichtsverfahren, als auch über die Gesellschafts- und Religionstruktur der Stadt Ústí nad Labem. Die Einträge im Buch beginnen mit Worten „im zwölften Jahr nach der Zerstörung der Stadt" und sind auf Lateinisch geschrieben, später auch deutsch und tschechisch. Die allmähliche Rückkehr zur Stabilität und Prosperität der Stadt an der Elbe war bereits zu einer Zeit offenbar, als die Unruhen und die Gefechte in den Nachkriegsjahren allmählich aufhörten. In der nachfolgenden Zeit stand die Stadt Ústí nad Labem beim einflussreichen kalixtiner Magnat Jiří z Poděbrad (Georg von Podiebrad), und zwar sowohl zu der Zeit seiner Verwaltung, als er die Interessen des minderjährigen Ladislav Poh-

19

CZ

ENG

DE

Pohrobka, tak v dobách jeho panování. Odměnou pak bylo Ústí roku 1454 potvrzení všech dosavadních výsad a udělení práva konat ve městě vedle jarmarku na sv. Markétu ještě i druhý výroční trh na sv. Bartoloměje. Královské listiny vydané ve prospěch města dokazují snahu posílit jeho rozvoj a předznamenávají období nastupující prosperity, která však měla v Ústí nad Labem své limity. Rozkvět města byl omezen především velkými válečnými ztrátami a také skutečností, že na rozdíl od ostatních královských měst nevyšlo Ústí z husitských válek se ziskem pozemkového majetku a stále zůstávalo sevřeno v údolí řeky, obklopeno šlechtickými državami a navíc v silné hospo-

St. Bartholomew. The royal deeds issued for the benefit of the town demonstrate the efforts to encourage its development and mark the period of impending prosperity, which, however, had its limits in Ústí nad Labem. The thriving of the town was limited particularly due to the severe war losses and the fact that unlike other royal towns, Ústí did not gain any land assets after the Hussite wars and remained enclosed in the canyon of the River Labe, surrounded by domains held by nobility and on top of that, in strong economic and business competition from nearby Litoměřice, which controlled trade on the River Labe.

robek (Ladislaus Postumus) verteidigte, als auch zur Zeit seiner Regierung. Als Belohnung bekam dann Ústí im Jahre 1454 eine Genehmigung über alle bisherigen Vorrechte und eine Erteilung des Rechtes, außer dem Jahrmarkt am Tag der Hl. Markéta auch den zweiten Jahrmarkt am Tag des Hl. Bartoloměj in der Stadt zu veranstalten. Die zugunsten der Stadt herausgegebenen Königsurkunden belegen die Bemühung, die Entwicklung der Stadt zu verstärkern, und deuten auf die Zeit der beginnenden Prosperität hin, die allerdings in Ústí nad Labem ihre Grenzen hatte. Der Aufschwung der Stadt wurde vor allem durch große Kriegsverlüste beschränkt und auch durch die Tatsache, dass Ústí im Vergleich mit anderen Königsstädten aus den Hussitenkriegen mit keinem Gewinn am Grundstücksbesitz hervorkam und ständig im Flusstal eingeklemmt blieb, umgeben von adligen Kolonien und zusätzlich in einer starken Wirtschaftsund Geschäftskonkurrenz vor allem seitens eines unweiten Litoměřice (Leitmeritz), welches den Handel an der Elbe beherrschte.

SEAL 1476 Undoubtedly, the charter from 1476 was one of the most important privileges granted by the Jagiellons. It entitled the town to seal documents with red wax. The seals preserved from that period read SIGILIUM CIVITATIS AUSTENSIS SUPER ALBEA, with a double-tailed lion walking in the right corner, carrying a jewel with an eagle wing on its helmet. The right to use red wax for sealing documents was preceded by the so-called sign deed issued in the same year, in which the king confirmed the so far used town emblem. However, according to a preserved description and image, the town emblem was „improved“. The shield was red, with a white lion on it with two mutually twisted tails decorated with two golden knots and claws in the same colour. A white helmet sat on the lion’s head, white chain mail armour lined with golden tops was on its breast. On the helmet there was a golden crown with two folded golden wings growing from it. Generally, this emblem has been used by the town until today. The town experienced great disappointment and problems under Ladislaus II Jagiellon, who was trying to solve his insolvency by hypothecating royal assets. The town’s servitude was hypothecated to Lord Bezdružický of Kolovraty around 1486. However, as the records in the municipal records show, the bourgeoisie decided to free themselves from this liability and raised a collection.

dářské a obchodní konkurenci zejména nedalekých Litoměřic, které ovládaly obchod na Labi.

20

The economic boom of the town was strengthened particularly by the developing crafts, associated in 14 guilds. The articles of the guild of furriers from 1514 have been preserved, however, other guilds presumably had their articles as well such as drapers, potters, who lived on the town outskirts, and shoemakers. An important position was also held by the guild of food-makers, particularly

SIEGEL 1476 Zu den wichtigsten von den Jagiellonen erteilten Privilegen gehörte zweifellos das Vorrecht aus dem Jahre 1476, mit rotem Wachs zu siegeln. Auf den aus dieser Zeit erhaltenen Siegeln steht im Siegelabdruck SIGILIUM CIVITATIS AUSTENSIS SUPER ALBEA und im rechten Feld ein gehender zweischwänziger Löwe, auf dessen Helm ein Juwel mit einem Adlerflügel ruht. Dem Recht mit rotem Wachs zu siegeln ging der sog. Wappenurkunde voran, die in gleichem Jahr herausgegeben wurde und in welcher der König das bisher verwendete Stadtwappen bestätigte, welches allerdings laut der erhaltengebliebenen Beschreibung und Abbildung „verbessert“ wurde. Das Wappen hatte einen weißen Löwen auf rotem Grund mit zwei ineinander verflochtenen Schwänzen, neu dekoriert mit zwei goldenen Knoten und genauso ausgemalten Krallen. Auf dem Kopf des Löwen war ein weißer Helm, auf seiner Brust ein weißes Kettenhemd, gesäumt mit goldenen Spitzen. Auf dem Helm ruhte eine goldene Krone, aus welcher zwei zusammengelegte goldene Flügel herausragten. In dieser Form verwendet die Stadt ihr Wappen im Prinzip bis heute. Eine große Enttäuschung und Probleme brachten der Stadt die Bemühungen von Vladislav II. Jagellonský, welcher versuchte seine Schulden durch Verpfändung des Königsbesitzes zu lösen. Das Kammergehalt in Ústí war um 1486 an Herrn Bezdružický von Kolovraty verpfändet, allerdings wie Einträge in den Stadtbüchern zeigen, entschlossen sich die Bürger, diese Verpflichtung aufzulösen und führten deshalb eine Sammlung durch. Die wirtschaftliche Blütezeit der Stadt wurde vor allem durch die

CZ

ENG

DE

PEČEŤ 1476 Mezi důležitá privilegia udělená Jagellonci nepochybně patřila výsada z roku 1476 pečetit červeným voskem. Na pečetích dochovaných z té doby je v opisu SIGILIUM CIVITATIS AUSTENSIS SUPER ALBEA a v poli vpravo kráčející dvouocasý lev, na jehož helmu spočívá klenot s orlím křídlem. Právu pečetit červeným voskem předcházela tzv. znaková listina vydaná téhož roku, v níž král potvrdil dosud užívaný městský znak, který byl však podle dochovaného popisu a vyobrazení „polepšen“. Štít byl červený, v něm bílý lev se dvěma propletenými ocasy nově ozdobenými dvěma zlatými uzly a stejně tak vybarvenými drápy. Na hlavě lva byla bílá přílba, na hrudi bílé kroužkové brnění lemované zlatými špičkami. Na přílbě spočívala zlatá koruna, z níž vyrůstala dvě složená zlatá křídla. V této podobě užívá město svůj znak v podstatě dodnes.

maltsters and bakers. Collecting customs and tolls was of great importance for the revenues of Ústí nad Labem. In 1496, the town council made a list of customs tariffs, accompanied by the statement that a half of the customs navigated along the River Labe towards Ústí belongs to Střekov from of old, however, the rest shall be collected in Ústí. The products of the town craftsmen and beer were exempt from the duty to pay customs if they were sold or kept for personal needs. The list showed corn, malt, cloth, quern-stones, iron and cheese, fish and various wooden products such as shingle, boards and poles, probably specified for viniculture on first entries. Winegrowing and fruit growing was spread all over the Ústí surroundings.

sich entwickelnden Handwerke verstärkt, die sich in Zünften versammelten. Erhalten blieben die Artikel der Pelzzunft aus dem Jahre 1514, allerdings ihre Existenz kann auch bei Tuchmachern, Töpfern, die in den Vorstädten lebten, oder bei Schuhmacher vorausgesetzt werden. Eine wichtige Rolle in der Stadt hatten auch Lebensmittelzünfte, vor allem Bierbrauer und Bäcker. Für das Einkommen von Ústí nad Labem hatte auch das Einziehen von Zoll und Wegegebühren. Im Jahre 1496 stellte der Stadtrat eine Liste von Zolltarif bereit, welche mit einer Erklärung ergänzt wurde, dass „seit Urzeiten“ eine Hälfte des Zolls von der Ware, die an der Elbe Richtung Ústí verschifft wurde, Střekov (Schreckenstein) gehört, der Rest soll jedoch in Ústí eingezogen werden. Von den Zollverpflichtungen wurden

Velké zklamání a problémy přinesly městu snahy Vladislava II. Jagellonského, který se pokoušel řešit svou zadluženost zástavami královského majetku. Ústecký komorní plat byl kolem roku 1486 zastaven panu Bezdružickému z Kolovrat, ale jak ukazují záznamy v městských knihách, měšťané se rozhodli z tohoto závazku vykoupit a uspořádali proto sbírku. Hospodářský rozkvět města posilovala zejména rozvíjející se řemesla, sdružovaná v ceších. Dochované jsou artikule cechu kožešnického z roku 1514, jejich existenci lze však předpokládat i u soukeníků, hrnčířů, kteří žili na předměstí, nebo ševců. Významné místo patřilo ve městě i cechům potravinářským, především sladovníkům a pekařům. Pro příjmy Ústí nad Labem mělo velký význam vybírání cla a mýta. Roku 1496 pořídila městská rada soupis celního tarifu, který doprovázelo prohlášení, že od „starodávna“ jedna polovina cla ze zboží plaveného po Labi směrem k Ústí náleží Střekovu, zbytek se však má vybírat v Ústí. Od celní povinnosti byly osvobozeny výrobky ústeckých řemeslníků a pivo, které prodávaly nebo měly k vlastní spotřebě. Na předních místech bylo v tarifu uvedeno obilí, slad, sukno, kamenné žernovy, železo a sýry, ryby a různé výrobky ze dřeva jako šindele, prkna a tyče, patrně určené pro vinohradnictví. Vinařství a ovocnářství bylo rozšířeno po celém ústeckém okolí. V těsné blízkosti města se nacházely vinice nad pravým břehem Bíliny na svahu na Větruši, odkud se táhly po levém břehu Labe až k Vaňovu. Vinohrady patrně sahaly až před samotné brány města; při lokalizaci vinic se v městských knihách objevuje např. označení „za hořejší branou“. Největší vinice byly „Pod skalou“, tedy pod a částečně i na Mariánské skále, kde se říkalo Podskalí. Víno odtud se vyváželo a bylo patrně velmi oblíbené a ceněné.

Above the right bank of the River Bílina on the slope of Větruše there were vineyards in the close vicinity of the town. They stretched along the left bank of the River Labe down to Vaňov. The vineyards presumably reached as far as the town gates. To locate the vineyards, the town records mention, for example, the designation „behind the upper gate“. The largest vineyards were „Below the Rock“, i.e. below and partially on Mariánská Rock, called “Podskalí” (Below the Rock). Wine was exported from here and apparently, it was very popular and valued. The period of the reign of the Jagiellons in the whole north-western Bohemia is particularly characterised by the development of mining and the processing of silver and tin. In the close surroundings of Ústí the most important mountain mining area was Krupka. However, mining also flourished in, for example, Liboňov, Telnice and Krásný Les. The lust to become rich brought miners also down to the River Labe, where experiments to prospect for silver were established in, for example, Stříbrníky (“Silversmiths”) and in Roztoky. The town bourgeoisie also became mine owners, and their interests can be found not only in nearby Krupka, but also in Jáchymov, Freiberg and Annaberg.

15 21

CZ

ENG

DE

Období vlády Jagellonců je pro celou oblast severozápadních Čech charakteristické zejména rozvojem těžby a zpracováním stříbra a cínu. V blízkém okolí Ústí byla nejvýznamnější horní lokalitou Krupka, těžba se však rozvíjela také např. v Liboňově, Telnici nebo Krásném Lese. Touha po zbohatnutí přivedla těžaře i do údolí řeky Labe, kde jsou doloženy pokusy kutat stříbro například ve Stříbrníkách nebo v Roztokách. Ústečtí měšťané se také stali těžaři, jejich podíly lze najít v nedaleké Krupce, ale i v Jáchymově, Freibergu a Annabergu.

die Produkte der Ústí Handwerker befreit und Bier, welches sie verkauften oder selber konsumierten. An den vorderen Stellen standen im Tarif Getreide, Malz, Tuch, Mühlstein, Eisen und Käse, Fisch und verschiedene Produkte aus Holz, wie z.B. Schindeln, Bretter und Stöcke, wahrscheinlich für den Weinanbau bestimmt. Weinbau und Obstbau war in der ganzen Umgebung von Ústí nad Labem verbreitet. In der unmittelbaren Nähe der Stadt befanden sich Weinberge über dem rechten Ufer des Flusses Bílina am Abhang Větruše, von woher sie sich am linken Elbufer bis zu Vaňov zogen. Die Weinberge erreichten wahrscheinlich sogar die Stadttore; bei der Lagebestimmung der Weinberge erscheint in den Stadtbüchern z.B. die Bezeichnung „za hořejší branou“ („hinter dem oberen Tor“). Die größten Weinberge lagen „Pod skalou“ („Unter dem Fels“), also unterhalb und teilweise auch auf dem Marienfelsen, wo es Podskalí (Rasseln) hieß. Der Wein von dort wurde exportiert und war wahrscheinlich sehr beliebt und geschätzt. Für die Zeit der Regierung der Jagiellonen ist für das ganze Gebiet Nordwest-Böhmen vor allem für die Entwicklung der Silber- und Zinnförderung und -bearbeitung charakteristisch. In der nahen Umgebung von Ústí zählte Krupka (Graupen) zu den wichtigsten oberen Orten, allerdings die Metallgewinnung wurde auch z.B. in Liboňov (Liesdorf), Telnice (Tellnitz) oder Krásný Les (Schönwald) entwickelt. Der Wunsch reich zu werden brachte die Bergleute auch ins Elbtal, wo es Nachweise über die Versuche gibt, Silber z.B. in Stříbrníky oder in Roztoky zu schürfen. Die Bürger von Ústí wurden auch zu Bergleuten; ihren Anteil daran kann man im unweiten Krupka finden, weiter in Jáchymov (Joachimsthal), Freiberg und Annaberg.

16 22

CZ

ENG

DE

ÚSTÍ NAD LABEM V RANÉM NOVOVĚKU

ÚSTÍ NAD LABEM IN EARLY MODERN TIMES

ÚSTÍ NAD LABEM IN DER FRÜHNEUZEIT

Nástup Ferdinanda I. z rodu Habsburků na trůn znamenal pro české země řadu změn. První roky jeho vlády byly pro Ústí nad Labem klidné, ovšem záhy se muselo město vzpamatovávat hned ze dvou katastrof. V letech 1536 a 1538 ho zasáhl požár, který byl v druhém případě ničivější a ušetřil ve městě pouze asi šest domů. Panovník se tehdy o zkáze Ústí přesvědčil při cestě z Drážďan osobně a odpustil mu na deset let komorní plat. Díky tomu se město z následků katastrofy postupně vzpamatovalo, snad již roku 1542 byla zahájena stavba nové renesanční radnice na náměstí. Podle zachovaného majetkové přiznání českých měst pro berní účely z roku 1543 bylo Ústí nad Labem mezi královskými městy na 25. místě. Jeho hospodářskou situaci a postavení v regionu v té době komplikoval vzestup aktivit šlechty na okolních statcích. Trnem v oku byl Ústeckým rozvoj krupeckého panství a městečka Chabařovice, kde se začal vyrábět slad, vařit a šenkovat pivo, či obchodovat se solí; tyto činnosti poškozovaly Ústí na jeho mílovém právu. Panovník se města zastal, záhy však začal řešit daleko složitější problémy celozemského významu. Schylovalo se totiž ke konfliktu, který byl od počátku jeho vlády v českých zemích patrně neodvratitelný. Základem Ferdinandovy vládní koncepce byl panovnický centralismus, který však narušoval starobylé právní zvyky stavů. Ozývaly se neshody týkající se podílu stavů na moci a také náboženských problémů, které vyplývaly z většinově kališnické orientace Čech a habsburského katolictví. Náboženská situace se ještě zkomplikovala poté, kdy přes severní hranice země začalo do Čech proudit učení Martina Luthera, jemuž Habsburkové vyhlásili nesmiřitelnou válku. Konflikt se vepsal do dějin jako šmalkaldská válka a byl veden Ferdinandovým bratrem, císařem Karlem V., proti německým protestantům v říši, v jejichž čele stál Jan Fridrich Saský.

The accession of Ferdinand I Habsburg to the throne was followed by many changes in the Czech lands. The first years of his reign were peaceful for Ústí nad Labem. However, the town soon had to recover from two disasters. The town was destroyed by two big fires in 1536 and 1538. The second fire was much more destructive, and only about six houses in the town were saved . Ferdinand I saw the destruction of the town personally on his journey to Dresden and waived the town’s servitude payments for ten years. This helped Ústí recover stepby-step from the disaster. Presumably as early as in 1542, building of the new Renaissance town hall was commenced on the square. In 1543, Ústí nad Labem ranked 25th among royal towns as documented by the preserved tax return paid by Czech towns to revenue offices. Its economic situation and position in the region at that time was complicated by the booming activities of noblemen in the surrounding domains. A thorn in the side of Ústí was the thriving Krupka domain and the small town of Chabařovice, where malt and beer was brewed and beer was on tap, and trade in salt began. These business activities harmed Ústí´s right of mile (Bannmeile). The monarch stood up for the town, however, he soon had to deal with much more complicated nationwide problems. It verged upon a conflict, which was apparently unavoidable from the beginning of his reign over the Czech lands. The basis of Ferdinand’s ruling concept was sovereign centralism, which interfered with old legal customs of the Estates. Disagreements on the Estates´ participation in power arose. There were also religious problems resulting from the majority pro-caliche orientation in the Czech Lands as opposed to the Habsburg Catholicism. The religious situation got even more complicated after the teachings of Martin Luther came to Bohemia across the northern border. The Habsburgs declared irreconcilable war against Luther. The conflict is known in history as the Schmalkaldic War. The conflict was under the command of Ferdinand’s brother, Emperor Charles V against German Protestants in the empire headed by John Frederick of Saxony.

Der Antritt von Ferdinand I. von Habsburg auf den Thron bedeutete für die böhmischen Länder eine Reihe von Änderungen. Die ersten Schritte seiner Regierung waren für Ústí nad Labem ruhig, allerdings kurz danach musste sich die Stadt sofort von zwei Katastrophen erholen. In den Jahren 1536 und 1538 gab es einen Brand, welcher im zweiten Fall zerstörend war und nur ungefähr sechs Häuser in der Stadt unbeschadet ließ. Der Herrscher überzeugte sich damals persönlich von der Vernichtung der Stadt auf seinem Weg nach Dresden und erließ ihr das Kammergehalt für eine Periode von zehn Jahren. Dank dessen erholte sich die Stadt allmählich von den Konsequenzen der Katastrophe und bereits im Jahre 1542 wurde der Aufbau des neuen Renaissance-Rathauses am Stadtplatz begonnen. Laut der erhaltengebliebenen Vermögenserklärung böhmischer Städte für Finanzzwecke aus dem Jahre 1543 war Ústí nad Labem unter den Königsstädten auf dem 25. Platz. Seine wirtschaftliche Situation und Position in der Region wurde zu der Zeit durch den Aufstieg von Aktivitäten der Aristokratie an den umgebenden Gütern kompliziert. Ein Dorn im Auge war für die Bürger von Ústí die Entwicklung des Gutbesitzes Krupka, sowie auch der Stadt Chabařovice (Karbitz), wo begonnen wurde Malz herzustellen, Bier zu brauen und auszuschenken oder mit Salz zu handeln; diese Tätigkeiten beschädigten Ústí an ihrem Meilenrecht. Der Herrscher trat für die Stadt ein, allerdings kurz danach fing er an, viel schwerere Probleme einer gesamtländischen Bedeutung zu lösen. Es neigte sich nämlich zu einem Konflikt hin, welcher seit Beginn seiner Regierung in böhmischen Ländern wahrscheinlich unabwendbar war. Die Basis von Ferdinands Regierungskonzeption war der Zentralismus, welcher jedoch die alten Rechtsgewohnheiten der Stände störte. Es kamen Konflikte, die den Anteil der Stände an der Macht und auch religiöse Probleme betrafen, welche mit der überwiegend kalixtiner Orientierung Böhmens und des Habsburger Katholizismus zusammenhingen. Die religiöse Situation wurde noch komplizierter, nachdem die Lehre von Martin Luther über die nördlichen Grenzen des Landes nach Böhmen strömte; der Lehre von Luther erklärten die Habsburger den unversöhnlichen Krieg. Der Konflikt ging in die Geschichte als Schmalkaldischer Krieg ein und wurde von Ferdinands Bruder - Kaiser Karl V. - gegen die deutschen Protestanten im Reich geführt, welche von Jan Fridrich Saský geführt wurden.

Narůstající nespokojenost s Ferdinandovou politikou a kritický vývoj na území Říše na sebe narazily v lednu roku 1547. Tehdy české stavy v čele s královskými městy odmítly uposlechnout královský příkaz ke svolání zemské hotovosti, která měla posílit vojska Habsburků proti protestantům v Říši. Rozhořelo se první stavovské povstání, které mělo v českých zemích oživit starobylé zásady stavovské monarchie. Ke vzpouře se přidala větší část královských měst, Ústí nad Labem však, stejně jako katolická Plzeň a České Budějovice, zůstalo mezi věrnými stoupenci krále Ferdinanda I. Loajalita Ústeckých patrně souvisela se snahou posílit své pozice na úkor v tuto chvíli odbojných Litoměřic, či s vděčností králi za pomoc po požáru. V průběhu povstání Ferdinand v Ústí nad Labem pobýval a přímo na místě se v několika případech snažil zasáhnout ve prospěch města; efekt, který si snad od věrnosti panovníkovi Ústečtí slibovali,

The growing dissatisfaction with Ferdinand’s politics encountered critical development in the Empire in January 1547. Royal towns led by the Czech Estates refused to obey the king’s order to raise troops to reinforce the Habsburg army fighting the imperial Protestants. The first Estates´ rebellion broke out to revive the traditional principles of the Estates Monarchy in the Czech lands. Most royal towns joined the resistance, However, Ústí nad Labem as well as Catholic Plzeň and České Budějovice, remained loyal to King Ferdinand I. The loyalty of Ústí presumably resulted from its effort to strengthen its posi-

Die steigende Unzufriedenheit mit Ferdinands Politik und die kritische Entwicklung auf dem Gebiet des Reiches stießen im Januar 1547 aufeinander. Damals weigerten sich die böhmischen Stände an der Spitze mit den Königsstädten dem Königsbefehl zu folgen zur Zusammenrufung der Landesbereitschaft,

23

CZ

ENG

DE

však nepřišel. Ústí bylo zvýhodněno pouze na krátko, neboť se mohlo vyvíjet bez finančních ztrát a s jistými, byť dočasnými výhodami, které plynuly z oslabení konkurence momentálně zdecimovaných ostatních měst.

tion at the cost of the rebellious Litoměřice, or from the gratitude to the king for his help after the fire. During the rebellion, Ferdinand stayed in Ústí nad Labem and tried to intervene directly from here in favour of the town several times. However, the great hopes placed in the King for the loyalty paid to him were in vain. Ústí was granted advantages just for a short time, by allowing it to grow without any financial losses and enjoying some, although temporary advantages, following from the weakening of competitors – the then decimated other towns.

welche die Habsburger Truppen gegen die Protestanten im Reich verstärken sollte. Es entflammte den erste Ständeaufstand, welcher in böhmischen Ländern die alten Prinzipien der Ständemonarchie beleben sollte. Zu dem Aufstand trat der größere Teil der Königsstädte hinzu, Ústí nad Labem allerdings, genauso wie das katholische Plzeň (Pilsen) und České Budějovice (Budweis), blieb unter den treuen Anhänger von König Ferdinand I. Die Loyalität der Bewohner von Ústí hing wahrscheinlich mit der Bemühung zusammen, ihre Positionen zum Nachteil des zu der Zeit aufständischen Litoměřice (Leitmeritz) zu stärken, oder mit Dankbarkeit an den König für die Hilfe nach dem Brand. Während des Aufstands hielt sich Ferdinand in Ústí nad Labem auf und versuchte in einigen Fällen direkt am Ort zugunsten der Stadt zu intervenieren; der Effekt, an welchen die Bürger von Ústí für die Treue zum Herrscher wahrscheinlich glaubten, kam allerdings nicht. Ústí war nur kurz begünstigt, denn es konnte sich ohne finanzielle Verluste entwickeln wenn auch mit gewissen temporären Vorteilen, welche sich von der geschwächerten Konkurrenz der anderen momentan dezimierten Städte ergaben.

In the late 16th century a particular economic boom and development of the city could be seen. It was also reflected in the differentiation of crafts and in the ambition to obtain land property (in 1580, Ústí bought the villages of Zálezly and Podlesí from Rudolf II). Also, the number of houses in the town was growing, there were about 250 of them. The centre of Ústí, which in this period achieved a Renaissance appearance, was of a longitudinal shape, from which four streets diverged. The town brook ran through the southern part of the town centre and its water was also distributed to other streets. The houses on the square belonged to the best-off families in Ústí, such as the Hermanns, Mollers and Tichtenbaums, or petty noblemen settled in the surroundings of the town. The town also hosted the monarch with his suite several times in that period. The monarch stayed in the town on the journeys of the monarch’s court to Dresden, where negotiations with Saxon Electors took place. The successor to Ferdinand I, his son Maxmilian II with his wife, sons Rudolf and Mathias and the whole court stayed overnight in Ústí in 1575. This is evidence of the fact that the town must have had enough facilities to welcome them.

17 Ve druhé polovině 16. století je možné sledovat určitý hospodářský vzestup a rozvoj města, který se projevil v diferenciaci řemesel a ve snaze získat pozemkový majetek (roku 1580 koupilo Ústí od Rudolfa II. vsi Zálezly a Podlesí). Rostl i počet domů ve městě, jejichž množství se pohybovalo kolem 250. Centrem Ústí, které v tuto dobu získalo renesanční podobu, bylo protáhlé náměstí, od něhož se rozbíhaly čtyři ulice. Jižní stranou centra protékal městský potok, jehož voda byla rozváděna i do dalších ulic. Domy na náměstí patřily nejzámožnějším rodinám

24

TOWN HALL The building of the new Town Hall with its high gable was one of the most important building projects in the style of the Saxon Renaissance». The different width of the two arcade arches reveals that the foundations of the building were older. This disproportion was balanced by the symmetrical line of the windows on the first floor and in the gable. The frame structure presumably existed as early as around 1542, however, it took decades before the interior decorations were completed. In the 1570´s the coffer ceiling was completed in the Town Hall assembly lounge, and the so-called “Green Parlour” was newly furnished approximately ten years later. It was used as the office of the portreeve and the municipal scribe. Both rooms were situated on the first floor of the building, together with one smaller office and a kitchen with a grand hall accessed by a wooden staircase. In 1579, an alarm bell was installed in the Town Hall, cast in Prague and decorated with the town emblem and the inscription "Miesto Austi nad Labem" (Town of Ústí nad Labem).

In der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts kann man einen gewissen wirtschaftlichen Aufstieg und eine Entwicklung der Stadt bemerken, welche sich in einer Differenzierung der Handwerke zeigte, sowie auch in der Bemühung, Grundstückbesitz zu bekommen (im Jahre 1580 kaufte Ústí von Rudolf II. die Dörfer Zálezly und Podlesí). Es stieg auch die Anzahl der Häuser in der Stadt – die Menge bewegte sich um 250. Zum Zentrum von Ústí, welches zu dieser Zeit eine Renaissance-Gestalt hatte, gehörte ein länglicher Stadtplatz, von welchem vier Straßen auseinanderliefen. Durch die südliche Seite des Zentrums floss der Stadtbach, mit dessen Wasser auch die anderen Straßen versorgt wurden. Die Häuser am Stadtplatz gehörten den wohlhabendsten Familien in Ústí, zu denen z.B. die Hermanns, Mollers oder Tichtenbaums zählten, oder der in der Stadt niedergelassenen umgebenden kleinen Aristokratie. Auf den Reisen des Herrschaftshofes nach Dresden zu Verhandlungen mit sächsischen Kurfürsten bewirtete die Stadt zu dieser Zeit einige Male auch den Herrscher und sein Gefolge. Der Nachfolger von Ferdinand I., sein Sohn Maxmilian II., zusammen mit seiner Gattin, seinen Söhnen Rudolph und Mathias und mit dem ganzen Hof übernachtete in Ústí im Jahre 1575. Dies ist ein Beleg, dass die Stadt zum Emfpang von solchem besonderen Besuch entsprechend genügend Räumlichkeiten hatte.

CZ

ENG

Ústí jako byli Hermannové, Mollerové či Tichtenbaumové, nebo ve městě usazené okolní drobné šlechtě. Při cestách panovnického dvora do Drážďan, kde probíhala jednání se saskými kurfiřty, hostilo město v této době několikrát i panovníka a jeho družinu. Nástupce Ferdinanda I., jeho syn Maxmilián II. spolu s manželkou, syny Rudolfem a Matyášem a celým dvorem v Ústí roku 1575 přenocoval. To je dokladem, že město muselo mít k přijetí vzácné návštěvy dostatek odpovídajících prostor.

It must have been a great celebration in 1591, when the big clock, showing the position of the planets and the Moon, was placed in the tower of the Town Hall. The clock struck every quarter hour. The clock mechanism was connected to the standing figures below, which moved their lips while the clock was striking.

RADNICE K nejvýznamnějším počinům stavebních aktivit ve stylu saské renesance» patřila výstavba nové radnice s vysokým štítem. Starší základ budovy prozrazuje nestejná šíře dvou oblouků podloubí, jejichž disproporčnost byla vyvážena symetrickým řešením okenní fronty prvního patra i štítu. Hrubá stavba snad existovala již kolem roku 1542, na vnitřní výzdobě se však pracovalo ještě celá desetiletí. V 70. letech 16. stol. byl dokončen kazetový strop v radním sále, zhruba o deset let později byla nově vybavena tzv. Zelená světnice, která sloužila jako úřadovna purkmistra a městského písaře. Oba zmíněné prostory zaujímaly prvé poschodí budovy, kde byla ještě jedna menší kancelář, kuchyně a velká hala, do níž ústilo dřevěné schodiště. V roce 1579 byl na radnici zavěšen poplašný zvonek, ulitý v Praze a opatřený znakem města a nápisem "Miesto Austi nad Labem". Jistě s velkou slávou byly v roce 1591 do věžičky radnice umístěny velké hodiny, které ukazovaly postavení planet a měsíce a bily každou čtvrthodinu. S mechanismem hodin byly propojeny pod nimi stojící figury, které při odbíjení pohybovaly rty. Náboženský a společenský život renesančního města si nebylo možné představit bez náboženských a literátských bratrstev; členství v nich patřilo v měšťanské společnosti k dobrému jménu. V Ústí existovalo několik bratrstev, která byla sdružena do bratrstva Božího Těla, zvaného také bratrstvem mariánským; samostatně fungovalo bratrstvo Růžencové. Hlavní činností těchto společností byl kostelní zpěv, jehož význam a důležitost pro městskou komunitu dokládá pořízení nových varhan pro kostel Nanebevzetí Panny Marie» v roce 1593 a cenného čtyřdílného rukopisného kancionálu pro literátské bratrstvo. RENESAČNÍ VARHANNÍ SKŘÍŇ Renesanční ústecké varhany se nedochovaly, součástí sbírek Muzea města Ústí nad Labem » je však cenný zbytek renesanční varhanní skříně z kostela sv. Floriána v Krásném Březně » z roku 1606. Jedná se o unikátní památku, která jinde v Čechách nemá obdobu. Dochované snímky z 19. století ukazují, že celé varhany byly z výtvarného hlediska velmi zajímavé – byly zdobené plastikami a malbami, které ztvárňovaly andělskou kapelu.

DE

The religious and social life of the Renaissance town could hardly be imagined without religious and literature brotherhoods. Joining such a brotherhood was seen as an honour by the bourgeoisie society. There were several brotherhoods in Ústí, the citizens associated in the Brotherhood of the Corpus Christi, also called the Brotherhood of the Virgin Mary; the Brotherhood of the Rosary existed separately. The brotherhoods mostly concentrated on church singing, the importance and significance of which for the town community is also evidenced by the purchase of a new organ for the Church of the Assumption of the Virgin Mary in 1593 and a valuable four-volume manuscript hymn-book for the literary brotherhood. RENAISSANCE PIPE ORGAN CASE The Renaissance town organ has not survived, however, the collections of the City Museum in Ústí nad Labem involve valuable remnants of the Renaissance pipe organ case from the Church of St. Florian in Krásné Březno from 1606. It is a unique monument not found elsewhere nationwide. The preserved pictures from the 19th century show that the whole pipe organ was very interesting in terms of its artistic workmanship –it was decorated with statues and paintings, depicting a band of Angels. Renaissance artists in Ústí - Fabián Puléř and Florian Stosse Of artists living in the city in the 16th century only the painter and limner Fabián Puléř is reliably documented. He was born around 1520 and presumably was a relative (grandson) of painter Stephan. It is not clear if he was trained somewhere, but is probable that he went abroad to get work experience, during which he visited renowned workshops in Central Europe. He settled in Prague from 1550, where he also died in 1563. Fabián became a popular limner, and a number of famous hymnbooks came from his workshop, e.g. two hymn-books for the Cathedral of St. Vitus, Žlutice and Čáslav hymn-books, the gradual for the Church in Týn, Teplice gradual and hymn-book, etc. Fabian´s sister, who lived in Ústí nad Labem, sought his bequest.

18 RATHAUS Zu den wichtigsten Handlungen der Bauaktivitäten im Stil der sächsischen Renaissance» gehörte der Aufbau eines neuen Rathauses mit einer hohen Front. Die ältere Grundlage des Gebäudes verrät die ungleiche Breite von zwei Bögen der Arkade, deren Disproportionalität durch die symmetrische Lösung der Fensterfront des ersten Stockwerkes und der Hausfront ausgeglichen wurde. Der Grobbau existierte wahrscheinlich bereits um 1542, allerdings an der Innenausstattung wurde noch einige Jahrzehnte gearbeitet. In den 70er Jahren des 16. Jahrhunderts wurde die kassettierte Decke im Ratsaal fertiggebaut, ungefähr zehn Jahre später wurde die sog. Grüne Stube neu ausgestattet, die als Amtsstube des Bürgermeisters und des Stadtschreibers diente. Beide erwähnte Räume nahmen

25

CZ

ENG

DE As early as before the mid 16th century, another renowned artist appeared in Ústí nad Labem, gold-smith Florián Stosse, son of the famous Nürnberg sculptor Veit Stosse. According to the news, he left Silesian Frankestein in 1543 for Ústí. Gold-smith Florián and his descendants are documented in the town in the late 16th century. Their interest in Ústí presumably resulted from the expected jobs connected with the completion of the church interior of the Church of the Assumption of the Virgin Mary and also from the fact that the town was favoured by the monarch’s court after the unsuccessful resistance of the Estates and remained loyal to the King.

Renesanční umělci v Ústí - Fabián Puléř a Florian Stosse Z výtvarných umělců, kteří žili v 16. století ve městě, je spolehlivě doložen pouze malíř a iluminátor Fabián Puléř. Narodil se kolem roku 1520 a byl zřejmě příbuzným (vnukem) malíře Stephana. Není jasné, zda byl někde školen, ale je pravděpodobné, že podnikl cestu na zkušenou, při níž navštívil některé významné středoevropské dílny. Od roku 1550 se usadil v Praze, kde také roku 1563 zemřel. Fabián se stal vyhledávaným iluminátorem, z jeho dílny pochází řada známých kancionálů, např. dva

26

At the turn of the 16th and 17th century, in Ústí nad Labem as well as in other towns, a society of educated bourgeoisie developed. They were involved in producing humane literature. Poems were written by respected townsmen, such as dean Jan Michaelius, city scribe Adalbert Ursus of Bärenfels, town physicist Jiří Sober, teachers Adam Viktorin Heckler and Jiří Skopmann, school chancellor Michal Jiří Kippelt, city council member Jan Jakub Petersche and Václav Pankrác Rabuský, Jiří Matyáš Simonis of Zeynov, town scribe Kristián Fridrich Windisch of Aschenfeld, who also participated in additions to the history of the Family of Salhausen, brothers Jan Augustin and Matyáš Tichtenbaum and others. Two of them, Jan Adalbert Ursus of Bärenfels and particularly Jan Augustin Tichtenbaum, exceeded the average production of the town poets. achieved the title „poeta 19 They laureatus“ in 1621. The most important piece of late humanism was Tichtenbaum´s rhyming history of Ústí nad Labem. TICHTENBAUM´S HISTORY The rhyming history of Ústí nad Labem by Jan Augustin Tichtenbaum, published under the title „Usta ad Albim delineata carmine rebusque suis memorabilius illustranta“ in Prague in 1614, remarkably describes the history and presence of the

das erste Stockwerk des Gebäudes ein, wo noch ein kleineres Büro, Küche und ein großer Saal waren, in welche ein hölzernes Treppenhaus führte. Im Jahre 1579 wurde eine Alarmklingel am Rathaus aufgehängt, die in Prag gegossen wurde und mit dem Stadtwappen und der Aufschrift "Miesto Austi nad Labem" („Die Stadt Aussig an der Elbe“) versehen war. Sicher mit großem Stolz wurde im Jahre 1591 eine große Uhr in den Rathausturm eingesetzt, welche die Position der Planeten und des Mondes zeigte und jede Viertelstunde schlug. Mit dem Uhrmechanismus wurden auch die unter dieser Uhr stehenden Figuren verbunden, welche ihre Lippen beim Schlagen bewegten. Das religiöse und gesellschaftliche Leben der RenaissanceStadt konnte man sich kaum ohne religiöse und literarische Bruderschaften vorstellen; eine Mitgliedschaft in diesen gehörte in eine gutbürgerliche Gesellschaft mit gutem Namen. In Ústí gab es einige Bruderschaften, welche in die Bruderschaft „Fronleichnamsgilde“ zusammengefasst wurden, auch Marienbruderschaft genannt; selbstständig funktionierte die Rosenkranzbruderschaft. Zur Haupttätigkeit dieser Gilden gehörte Chorge-

20

CZ

ENG

DE

kancionály pro chrám sv. Víta, Žlutický a Čáslavský kancionál, graduál pro Týnský kostel, graduál a kancionál teplický atd. O Fabianovo dědictví se ucházela jeho sestra, která žila v Ústí nad Labem.

town, including its appearance and decoration of local churches. The history can be compared, for example, to the description of the town of Most from the pen of the general vicar of the Prague archiepiscopate of Jiří Berthold Pontano of Breitenberk, a native of Most.

sang, dessen Bedeutung und Wichtigkeit für die Stadtgemeinde das Beschaffen einer neuen Orgel für die Kirche Maria Himmelfahrt» im Jahre 1593, sowie auch eines wertvollen vierteiligen handgeschriebenen Gesangbuches für die literarische Bruderschaft belegt.

In the 16th century the national composition of the population in Ústí nad Labem changed. Although it is impossible to exactly specify the proportion of Czech and German inhabitants in the city, documents are provided by period papers documenting paperwork in Ústí nad Labem. The German language, which had never disappeared from the town paperwork, began to prevail in the papers of the city local government from the 1570´s and it completely dominated in the 1590´s. Ústí became a German speaking town at that time. This is indirectly documented in the poem about Ústí by J.A. Tichtenbaum, when he writes about the German clock located in the golden-plated tower of the Brotherhood of Corpus Christi, built in 1613 in the middle of the square. Unlike the Czech clock on the town hall, the German clock struck every half hour.

RENAISSANCE ORGELSCHRANK Die Renaissance-Orgel in Ústí nad Labem ist nicht erhalten geblieben, allerdings ein Bestandteil der Sammlungen des Museums der Stadt Ústí nad Labem » ist der wertvolle Rest des Renaissance-Orgelschrankes aus der Kirche des Hl. Florian in Krásné Březno (Schönpriesen) » aus dem Jahre 1606. Es handelt sich um eine einzigartige Sehenswürdigkeit und es gibt nichts anderes Vergleichbares in Tschechien. Die erhaltengebliebenen Bilder aus dem 19. Jahrhundert zeigen, dass die ganze Orgel aus künstlerischer Hinsicht sehr interessant war – sie war mit Plastiken und Malereien geschmückt, welche eine Engelskapelle darstellten.

Ještě před polovinou 16. století se v Ústí nad Labem objevil další významný umělec, zlatník Florián Stosse, syn slavného norimberského sochaře Veita Stosse. Podle dobových zpráv opustil v roce 1543 slezský Frankenstein a odešel do Ústí. Zlatník Florián a jeho potomci jsou pak ve městě doloženi ve druhé polovině 16. století. Zájem umělců o Ústí pramenil v tomto období patrně z očekávaných zakázek, které souvisely s dokončováním interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie » a také z toho, že se město po neúspěšném stavovském odboji, kdy zůstalo věrné králi, dostalo do přízně panovnického dvora. V Ústí nad Labem se na přelomu 16. a 17. století, stejně jako v jiných městech, vytvořila společnost vzdělaných měšťanů, kteří

21

The population of Ústí nad Labem was also divided in terms of religion all through the 16th century. Catholicism, represented by the main Church of the Assumption of the Virgin Mary, had always had a strong position in the city thanks to an old tradition. The Utraquists were also represented in Ústí and gathered in the Church of St. Adalbert. As late as far beyond the mid 16th century, the city was characterised by relatively great religious tolerance and perhaps also zero extremism in beliefs, which can be documented by the common bequest to both churches. Both main religious streams disliked the behaviour of the local nobility coming from Saxony which, influenced by the teachings of Martin Luther, enforced their peons to convert to the new religion. From the 1560´s , Lutherans spread among the town inhabitants as well, as we know from a complaint from the Catholic deans. The growing influence of the Lutheran religion also led in the end to the change in religion of some Catholic clergy. The case of the famous vicar Valentin Scherfer, documented in Ústí between 1573-74, who converted to the Lutheran religion and became a clergyman in Trmice, being an example. Lutheran priests were not allowed to preach directly in the town, the town Lutheran population usually visited churches near Ústí nad Labem, particularly in Svádov, Krásné Březno and Trmice. At the beginning of the 17th century, priest Jan Langenberger married in Ústí. He bought a house in the town, which he did not leave until after the Battle of White Mountain. At that time, the religious situation culminated and verged on a conflict in Ústí nad Labem as well as in the whole kingdom.

Renaissance-Künstler in Ústí - Fabián Puléř und Florian Stosse Von den Bildnern, die im 16. Jahrhundert in der Stadt lebten, kann nur der Maler und Illuminator Fabián Puléř zuverlässig belegt werden. Er wurde um 1520 geboren und war wahrscheinlich mit dem Maler Stephan verwandt (Enkel). Es ist nicht klar, ob er irgendwo ausgebildet wurde, jedoch es wird vermutet, dass er auf die Wanderschaft ging, bei welcher er einige bedeutende mitteleuropäische Werkstätten besuchte. Seit 1550 ließ er sich in Prag nieder, wo er im Jahre 1563 auch starb. Fabián wurde zu einem ausgesuchten Illuminator; aus seiner Werkstatt kommen eine Reihe bekannter Gesangbücher, z.B. zwei Gesangbücher für den St. Veitsdom, Žlutický und Čáslavský Gesangbücher, Gradual für die Týnský Kirche, Teplický Gradual und Gesangbuch u.a. Nach Fabians Erbschaft strebte sich seine Schwester, die in Ústí nad Labem lebte. Noch vor der Hälfte des 16. Jahrhunderts erschien ein weiterer bedeutender Künstler in Ústí nad Labem, und zwar der Goldschmied Florian Stosse, Sohn des berühmten Nürnberger Bildhauers Veit Stosse. Laut damaliger Berichte verließ der im Jahre 1543 das schlesische Frankenstein und ging nach Ústí. Der Goldschmied Florián und seine Nachkommen sind dann in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts in der Stadt belegt. Das Interesse der Künstler an Ústí stammte zu dieser Zeit wahrscheinlich aus den erwarteten Aufträgen, welche mit dem Fertigbau des Interieurs der Kirche Maria Himmelfahrt » zusammenhingen, und auch daraus, dass die Stadt nach dem erfolglosen Ständewiderstand, wo sie dem König treu ergeben war, in die Gunst des Herrschaftshofes geriet.

27

CZ

ENG

se věnovali humanistické literární produkci. Autory básní byli vážení ústečtí měšťané, jako například děkan Jan Michaelius, městský písař Adalbert Ursus z Bärenfelsu, městský fyzikus Jiří Sober, učitelé Adam Viktorin Heckler a Jiří Skopmann, rektor školy Michal Jiří Kippelt, radní Jan Jakub Petersche a Václav Pankrác Rabuský, Jiří Matyáš Simonis ze Zeynova, městský písař Kristián Fridrich Windisch z Aschenfeldu, který se též podílel na doplňcích k dějinám pánů ze Salhausenu, bratři Jan Augustin a Matyáš Tichtenbaumové a další. Průměr běžné produkce městských básníků překročili dva z nich, Jan Adalbert Ursus z Bärenfelsu a především Jan Augustin Tichtenbaum, kteří roku 1621 získali titul „poeta laureatus“. Nejvýznamnějším dílem pozdního humanismu byly Tichtenbaumovy veršované dějiny Ústí nad Labem.

At the beginning of the 17th century, the ambitious primate Johann Ernst Schösser became a representative of anti-Catholicism tendencies in the town. He initiated a lot of important activities at that time, i.e. the foundation of the Dominican monastery in Ústí near the Church of St. Adalbert in 1616. His Catholicism and perhaps also other problems in relation to the local Protestant minority culminated in 1617, when he was murdered by a group of town burghers. This Ústí defenestration preceded the rebellion of the Estates in Prague and became a preview of the unfortunate events of the following period.

TICHTENBAUMOVY DĚJINY Veršované dějiny Ústí nad Labem od Jan Augustina Tichtenbauma, které vyšly pod názvem „Usta ad Albim delineata carmine rebusque suis memorabilius illustranta“ v Praze roku 1614, pozoruhodně popisují dějiny a současnost města, včetně jeho podoby a výzdoby zdejších kostelů. Dějiny je možné porovnat například s popisem města Mostu z pera generálního vikáře pražského arcibiskupství Jiřího Bertholda Pontana z Breitenberka, rodáka z Mostu. V 16. století se v Ústí nad Labem proměnilo národnostní složení jeho obyvatel. Ačkoliv nelze přesně stanovit podíl českého a německého obyvatelstva ve městě, doklady nám poskytují dobové písemnosti dokumentující úřadování v Ústí nad Labem. Němčina, která z ústeckého úřadování nikdy úplně nevymizela, začala v písemnostech městské samosprávy převažovat od sedmdesátých let 16. století a v devadesátých letech již převládala zcela. Ústí se v tuto chvíli stalo německy mluvícím městem; to ve své skladbě o Ústí nepřímo dokládá J. A. Tichtenbaum, když píše o německých hodinách umístěných v pozlacené věžičce domu bratrstva Božího Těla, který byl postaven roku 1613 uprostřed rynku. Německé hodiny bily, na rozdíl od českých na radnici, každou půl hodinu. Obyvatelé Ústí nad Labem byli po celé 16. století rozděleni též z hlediska náboženského. Katolické vyznání, reprezentované hlavním kostelem Nanebevzetí Panny Marie», mělo ve městě na základě starší tradice vždy pevné místo. Zastoupení měli v Ústí i utrakvisté, jejichž svatostánkem byl kostel sv. Vojtěcha». Hluboko přes polovinu 16. století patrně ve městě existovala značná náboženská tolerance a snad i určitá věroučná nevyhraněnost, kterou lze doložit společnými odkazy oběma kostelům. Oba hlavní náboženské proudy ve městě s nelibostí sledovaly počínání okolní šlechty přicházející ze Saska, která se pod vli-

28

Monuments of the Saxon Renaissance in the surroundings of Ústí nad Labem A number of knight families of Saxon origin settled in the surroundings of Ústí nad Labem in the 16th century, many of which turned to the Lutheran religion. These families were connected to the Saxon environment due to their contacts and family relations, which was reflected in the specific features of the cultural environment created in their mansions. The Family of Salhausen, Bünau, Starschedl, Kölbl of Geising, Mansdorf and Milin of Milina had remarkable monuments built in the spirit of the so-called Saxon Renaissance. In the same way as in other areas past the Alps, the Renaissance in Saxony was typical of the connection and mixing of Italian Renaissance and the national tradition of the Gothic style. The Saxon Renaissance in architecture with a Gothic layout was characterised by typical shapes and forms, for example, diamond embossments, sharp linear cornices, and gables with erected volutes. Numerous ornaments of architectonic pieces on gables and arcades, a large number of statues complementing the architecture, and a variety and number of ornaments were characteristic features. The influence of the Saxon Renaissance began to spread to the Czech lands from the 1520´s and soon dominated; the largest area where Saxon art in the Czech lands was represented was the region between Jáchymov and Litoměřice. The Saxon Renaissance in North Western Bohemia is represented by the Church of St. Jacob the Greater in Svádov and the Church of St. Wenceslaus in Valtířov, in which unique collections of epitaphs of the Saxon nobility are preserved, mostly from the 16th century. The main part in the spread and general features of the Saxon Renaissance in north-western Bohemia was the merit of Lucas Cranach Senior. The Master of the Litoměřice Altar was the first to accept the artistic features of the local artists. Hand in hand with the spread of the Lutheran religion, the Czech aristocracy and bourgeoisie also began to turn to the Saxon Renaissance. From the 1580´s until the

DE In Ústí nad Labem bildete sich an der Wende des 16. und 17. Jahrhunderts, genauso wie in anderen Städten, eine Gemeinschaft von ausgebildeten Bürgern, die sich mit humanistischer literarischer Schaffung beschäftigten. Zu den Autoren der Gedichte gehörten geehrte Bürger von Ústí, wie z.B. Dekan Jan Michaelius, Stadtschreiber Adalbert Ursus von Bärenfels, Stadtphysikus Jiří Sober, die Lehrer Adam Viktorin Heckler und Jiří Skopmann, Schulrektor Michal Jiří Kippelt, die Ratsherren Jan Jakub Petersche und Václav Pankrác Rabuský, Jiří Matyáš Simonis aus Zeynov, Stadtschreiber Kristián Fridrich Windisch aus Aschenfeld, der ebenfalls an den Ergänzungen zur Geschichte der Herren von Salhausen teilnahm, weiter die Gebrüder Jan Augustin und Matyáš Tichtenbaum u.a. Den Durchschnitt einer üblichen Schaffung der Stadtdichter überschritten zwei von ihnen, und zwar Jan Adalbert Ursus aus Bärenfels und vor allem Jan Augustin Tichtenbaum. Beide erhielten im Jahre 1621 den Titel „poeta laureatus“. Zum bedeutendsten Werk des Späthumanismus gehört Tichtenbaums reimende Geschichte von Ústí nad Labem. TICHTENBAUMS GESCHICHTE Die sich reimende Geschichte von Ústí nad Labem von Jan Augustin Tichtenbaum, die unter dem Namen „Usta ad Albim delineata carmine rebusque suis memorabilius illustranta“ im Jahre 1614 in Prag herausgegeben wurde, beschreibt auf eine erstaunliche Art und Weise die Geschichte und Gegenwart der Stadt, einschließlich ihrer Gestalt und der Verzierungen der hiesigen Kirchen. Die Geschichte kann beispielsweise mit der Beschreibung der Stadt Most (Brüx) aus der Feder des gebürtigen Most-Einwohners Jiří Berthold Pontan aus Breitenberg – des Generalvikars des Prager Erzbistums – verglichen werden. Im 16. Jahrhundert änderte sich die Zusammensetzung von Nationalitäten der Bewohner von Ústí nad Labem. Obwohl man den Anteil der tschechischen und der deutschen Bewohner in der Stadt nicht genau festlegen kann, bieten die Belege uns damalige Schriftstücke, welche die Amtsführung in Ústí nad Labem dokumentieren. Die deutsche Sprache, die aus der Amtsführung von Ústí nie völlig verschwand, begann in den 70er Jahren des 16. Jahrhunderts in den Schriften der Stadtselbstverwaltung zu überwiegen und in den 90er Jahren überwog sie bereits vollständig. Ústí wurde in diesem Moment zu einer deutschsprachigen Stadt; dies belegt J. A. Tichtenbaum indirekt in seinem Gedicht über Ústí, wenn er über die deutsche Uhr schreibt, die sich im vergoldeten Turm am Haus der Fronleichnamsgilde befindet, welches im Jahre 1613 in der Mitte des runden Platzes gebaut wurde. Die deutsche Uhr schlug, im Vergleich zu der tschechischen am Rathaus, jede halbe Stun-

CZ

ENG

DE

vem učení Martina Lutera snažila k této víře obrátit i své poddané. Od šedesátých let 16. století pronikli luteráni i mezi městské obyvatelstvo, jak víme ze stížností katolických děkanů. Sílící vliv luterství nakonec přivedl ke změně vyznání i některé katolické kněží; známý je případ faráře Valentina Scherfera, doloženého v Ústí v rozmezí let 1573-74, který přestoupil k luterství a stal se duchovním v Trmicích. Luteránští pastoři přímo ve městě kázat nemohli, ústečtí luteráni za nimi většinou docházeli do kostelů nedaleko Ústí nad Labem, především do Svádova», Krásného Března» a Trmic. Na počátku 17. století se do Ústí přiženil pastor Jan Langenberger, který získal ve městě dům, ze kterého odešel až po bitvě na Bílé hoře. Podobně jako v celém království, to byla i v Ústí nad Labem doba, kdy se náboženská situace vyhrotila a směřovala ke konfliktu. Na počátku 17. století se stal reprezentantem protikatolických tendencí ve městě ambiciózní primas Johann Ernst Schösser, který ve své době podnítil řadu významných aktivit, například založení dominikánského kláštera v Ústí v roce 1616 u kostela sv. Vojtěcha». Jeho katolictví a možná i další problémy ve vztahu k místní protestantské menšině vyvrcholily v roce 1617, kdy byl skupinou ústeckých měšťanů zavražděn. Tak tato ústecká defenestrace o rok předešla stavovské povstání v Praze a stala se předzvěstí neblahých událostí následujícího období. Památky saské renesance v okolí Ústí nad Labem V okolí Ústí nad Labem se v 16. století usadila řada rytířských rodin původně ze Saska, z nichž se mnoho přiklonilo k luterskému vyznání. Svými kontakty a rodinnými vazbami byly tyto rody spojené se saským prostředím, což se odrazilo ve specifických rysech kulturního prostředí, které vytvořily na svých sídlech. Pánové ze Salhausenu, z Bünau, ze Starschedlu, Kölblů z Geisingu, Mansdorfové či Milinští z Miliny zde nechali vybudovat významné památky v duchu tzv. saské renesance. Renesance byla v Sasku, stejně jako v ostatních zaalpských oblastech, poznamenaná propojením a smíšením vlašské renesance s tradicí domácí gotiky. Saská renesance se v architektuře s gotickou dispozicí vyznačovala typickým tvaroslovím, např. diamantovou bosáží, ostře lineárními římsami, či štíty se vztyčenými volutami. Mezi charakteristické prvky patřila i bohatá zdobnost architektonických článků na štítech a portálech, velký

de.

22 1620´s , the Saxon Renaissance became the main artistic stream in Bohemia and also Moravia, apart from its Southern areas. The new architecture was performed by foreign, Saxon artists. The internationally oriented court of Rudolf II also considerably encouraged its dissemination. The Battle of White Mountain and the issuing of mandates against non Catholics severely affected also Ústí nad Labem. Most of the bourgeoisie converted to Catholicism, while those who refused to convert were forced to flee Bohemia. They left mostly for foreign towns close to the border – such as Königstein and Pirna, where they could have their business partners, relatives or friends. Obviously, many of them hoped to come back soon, however, it was impossible due to the development of the political situation. The most important exile from the Ústí region was Georg Ritschel, who worked with Jan Ámos Komenský in Gdansk at the beginning of the 1640´s and settled in England, where he became an important theologian in the

Die Bewohner von Ústí nad Labem waren während des ganzen 16. Jahrhunderts auch aus religiösen Hinsicht aufgeteilt. Der katholische Glauben, repräsentiert durch die wichtigste Kirche Maria Himmelfahrt», hatte in der Stadt aufgrund der älteren Tradition immer eine feste Stelle. Ebenfalls die Utraquisten hatten in Ústí eine Vertretung, deren Sanktuarium die Kirche des Hl. Vojtěch» war. Weit bis über die Hälfte des 16. Jahrhunderts hinein gab es wahrscheinlich in der Stadt eine ziemlich große Religionstoleranz und vielleicht auch eine gewisse glaubensbelehrende Undifferenziertheit, die aufgrund gemeinsamen Nachlässen an die beiden Kirchen belegt werden kann. Beide diese wichtigen religiösen Richtungen beobachteten mit Unlust in der Stadt die Handlungen der umgebenden Aristokratie, die aus Sachsen kam und die sich unter dem Einfluss der Lehre von Martin Luther bemühte, auch ihre Untertanen zu diesem Glauben zu bekehren. Seit den 60er Jahren des 16. Jahrhunderts drangen die Lutheraner auch bis unter die Stadteinwohner durch, wie wir aufgrund Beschwerden der katholischen Dekane wissen. Der stärkende Einfluss des Luthertums brachte schließlich auch einige katholische Geistliche zur Glaubensveränderung; von den bekannten Fällen nennen wir z.B. den Pfarrer Valentin Scherfer, belegt in Ústí zwischen den Jahren 157374, welcher zum Luthertum konvertierte und ein Geistlicher in Trmice wurde. Die Lutheraner Pastore konnten nicht direkt in der Stadt predigen, sondern die Lutheraner aus Ústí kamen meistens zu ihnen in die Kirchen nicht weit von Ústí nad Labem, vor allem nach Svádov (Schwaden)», Krásné Březno (Schönpriesen)» und Trmice (Türmitz). Am Anfang des 17. Jahrhunderts heiratete sich der Pastor Jan Langenberger in Ústí ein. In der Stadt bekam er ein Haus, welches er erst nach der Schlacht am Weißen Berg verließ. Ähnlich wie im ganzen Königreich war es auch in Ústí nad Labem eine Zeit, wo die religiöse Situation sich verschärfte und zu einem Konflikt führte. Am Anfang des 17. Jahrhunderts wurde der ambitionierte Primas Johann Ernst Schösser zum Vertreter von gegenkatholischen Tendenzen in der Stadt. Zu seiner Zeit veranlasste er eine Reihe von bedeutenden Aktivitäten, beispielsweise die Gründung des dominikanischen Klosters in Ústí im Jahre 1616 bei der Kirche des Hl. Vojtěch». Sein Katholizismus und vielleicht auch andere Probleme in der Beziehung zur lokalen protestantischen Minderheit kulminierten im Jahre 1617, als er von einer Gruppe von Aussiger Bürgern ermordet wurde. Dadurch kam dieser Ústí-Fenstersturz dem Ständeaufstand in Prag um ein Jahr zuvor und wurde zum Vorboten für unglückselige Ereignisse der folgenden Zeitperiode.

29

CZ

ENG

DE

počet plastik doplňujících architekturu, pestrost a četnost ornamentů.

Church of England.

Denkmäler der sachsischen Renaissance in der Umgebung von Ústí nad Labem In der Nähe von Ústí nad Labem ließ sich im 16. Jahrhundert eine Reihe von ritterlichen Familien nieder, die ursprünglich aus Sachsen kamen. Viele von ihnen neigten zum lutherischen Glauben hin. Durch ihre Kontakte und Familienbeziehungen waren diese Geschlechter mit der sächsischen Umgebung verbunden, was sich auch in den spezifischen Merkmalen der kulturellen Umgebung zeigte, die sie auf ihren Residenzen schufen. Die Herren von Salhausen, Bünau, Starschedel, die Kölbel von Geising, die Mansdorfer oder die Milinaer von Milina ließen hier bedeutende Denkmäler im Geiste der sog. sächsischen Renaissance erbauen.

Do severozápadních Čech začaly vlivy saské renesance pronikat od 20. let 16. století a brzy zde začaly dominovat; největším odbytištěm saského umění v Čechách byla oblast mezi Jáchymovem a Litoměřicemi. Saskou renesanci reprezentují v severozápadních Čechách především kostely sv. Jakuba Většího ve Svádově» a sv. Václava ve Valtířově», ve kterých se dochovaly unikátní soubory epitafů saské šlechty, vesměs ze 16. století. Hlavní podíl na rozšíření a zobecnění saské renesance v severozápadních Čechách měl Lucas Cranach st., jako první z místních umělců přejal jeho umělecké prvky Mistr litoměřického oltáře. Společně s šířením luteránského vyznání začala saskou renesanci přijímat i česká šlechta a měšťanstvo. Od 80. let 16. století do 20. let 17. století se saská renesance stala dokonce hlavním uměleckým proudem nejen v Čechách, ale i na Moravě, kromě jejich jižních oblastí, přičemž stále zůstávala dílem zahraničních, saských, umělců. K jejímu šíření značně napomohl i mezinárodně orientovaný dvůr Rudolfa II. Bitva na Bílé hoře a vydání mandátů proti nekatolíkům silně zasáhly i Ústí nad Labem. Většina měšťanů přestoupila ke katolictví, ti však, kteří nechtěli konvertovat, museli opustit Čechy. Odešli především do nejbližších měst za hranicemi – Königsteinu či Pirny, kde mohli mít obchodní partnery, příbuzné či přátele. Mnozí patrně počítali s návratem, k němuž však s ohledem na vývoj situace dojít nemohlo. K nejvýznamnějším exulantům z Ústecka patří Georg Ritschel, který na počátku čtyřicátých let 17. století spolupracoval s Janem Ámosem Komenským v Gdaňsku, poté se usadil v Anglii, kde se stal významným teologem anglikánské církve. Bílá hora znamenala definitivní ztrátu politických práv královských měst a tentokrát byl i do „věrného“ města Ústí nad Labem dosazen císařský rychtář. Prvním byl nově usazený Filip Ring (1622-1626), kterého vystřídal příslušník starousedlé měšťanské rodiny Freudenbergů, Šalamoun Freudenberg. Jeho kariéra byla klasickým příkladem umění profitovat z momentální situace, z opuštěných majetků exulantů a posléze i z války. Katolickým se nestalo jen město Ústí, ale i celé jeho okolí. Protestantská šlechta odešla a nahradily ji nové rody, mezi nimiž patřilo důležité místo Thunům a Nosticům. Nemilosrdně postihla město a okolí i třicetiletá válka. Samotný průběh války se města zpočátku bezprostředně nedotkl, až roku 1631 vpadli na Ústecko Sasové. Ti odešli na začátku června následujícího roku do Pirny a načas je vystřídala císařská armáda. Po bitvě u Lützenu v listopadu 1632 se za

30

The Battle of White Mountain resulted in the final loss of political rights of royal towns. A Vogt was appointed even to the „loyal“ town of Ústí nad Labem. The first of them was the newly settled Filip Ring (1622-1626), succeeded by Šalamoun Freudenberg, a representative of the bourgeois family of Freudenberg, living here permanently. His career was a classic example of how one can gain from the current situation, from abandoned property of exiles and later also the war. Not only did Ústí become Catholic, but also all its surroundings. Protestant noblemen fled the country, being replaced by new families, among whom an important part was played by the Thuns and Nostizs. The town and its surroundings were unmercifully affected by the war. The course of the war did not influence the town directly at the beginning. It was not until 1631, when the Saxons seized the Ústí region. They left for Pirna at the beginning of June of the following year and were succeeded by the imperial army for some time. After the Battle of Lützen in November 1632, Wallenstein´s army appeared outside the town walls. His army stayed permanently as late as 1634, when alarming news of the Swedes approaching the town started spreading. The bourgeoisie tried to hide in the surroundings, the imperial Vogt Šalamoun Freudenberg, the portreeve, and the aldermen fled to Prague with the town seal. The Swedish and Saxon troops devastated the town and its surroundings several times. When the Swedish suffered a crushing defeat at the Battle of Nördlingen in August 1634, their troops gradually withdrew from Bohemia. A big part of the Swedish army stayed overnight in Ústí from 23rd to 24th September, which really exhausted the town. The Peace of Prague, which ended this phase of the war, was a deliverance, however, the town with its surroundings was left in devastation. Between 1635-1638, the town was not affected by any greater conflict and it had time to recover a little. However, already in August 1639, the Swedish appeared again; and they came back again and again, five times in all until 1648. At the end of the Thirty Years’ War, the town was completely impoverished. Of the estimated 1900 inhabitants in 1610, the number dropped to approximately 1 250 in 1650. The war faced the beginnings of stagnation, and an increase in the population did not occur until the end of the 18th century. The counter- reformation in the Ústí region was controlled from the newly established episcopate in Litoměřice. It was also supported by the Order of St. Dominic. The Dominican monastery was founded in Ústí nad Labem shortly before the Battle of White Mountain by primate Schösser. The Jesuits in Boho-

Die Renaissance in Sachsen, genauso wie in anderen Alpengebieten, war von der Verknüpfung und Vermischung der welschen Renaissance mit der Tradition der hiesigen Gotik gezeichnet. Für die sächsische Renaissance war in die Architektur mit gotischer Disposition eine Morphologie typisch, z.B. diamantene Bosse, scharf lineare Leisten oder Fronten mit gestreckten Voluten. Zu charakteristischen Elementen gehörte auch eine reiche Ornamentierung der architektonischen Teile an den Fronten und Portalen, eine große Anzahl von Plastiken, welche die Architektur ergänzten, und die Vielfalt und Häufigkeit der Ornamente. Nach Nordwest-Böhmen begannen die Einflüsse der sächsischen Renaissance seit den 20er Jahren des 16. Jahrhunderts durchzudringen und bald wurden sie hier auch dominant; zum größten Absatzgebiet der sächsischen Kunst in Böhmen gehörte das Gebiet zwischen Jáchymov (Joachimsthal) und Litoměřice (Leitmeritz). Die sächsische Renaissance wird in NordwestBöhmen vor allem durch die Kirchen des Hl. Jakub Větší in Svádov (Schwaden)» und des Hl. Václav in Valtířov (Waltirsche)» repräsentiert, in welchen einzigartige Zusammensetzungen von Epitaphen der sächsischen Aristokratie erhalten blieben, durchweg aus dem 16. Jahrhundert. Den größten Anteil an der Verbreitung und Verallgemeinerung der sächsischen Renaissance in Nordwest-Böhmen hatte Lucas Cranach sen.; Meister des Leitmeritzer Altars übernahm als erster von den lokalen Künstlern seine künstlerischen Elemente. Zusammen mit der Verbreitung des lutherischen Glaubens begann auch die böhmische Aristokratie und die Bürgerschaft die sächsische Renaissance zu übernehmen. Von den 80er Jahren des 16. Jahrhunderts bis zu den 20er Jahren des 17. Jahrhunderts wurde die sächsische Renaissance sogar zur wichtigsten Kunstströmung nicht nur in Böhmen, sondern auch in Mähren, außer den südlichen Gebieten, wobei sie weiterhin ein Werk von ausländischen, sächsischen Künstlern blieb. Bei ihrer Verbreitung half erheblich auch

CZ

ENG

DE

branami města objevilo Valdštejnovo vojsko, které ve městě zůstalo nepřetržitě až do roku 1634, kdy se začaly šířit poplašné zprávy o blízkosti Švédů. Měšťané se snažili ukrýt v okolí, císařský rychtář Šalamoun Freudenberg s purkmistrem, radními a s městskou pečetí utekli do Prahy. Město a okolí několikrát zpustošila vojska švédská i saská. Když byli Švédové v srpnu 1634 drtivě poraženi u Nördlingenu, jejich posádky se postupně stahovaly z Čech. Velká část švédského vojska z 23. na 24. září nocovala v Ústí, což město podstatně vysílilo. Pražský mír, který tuto fázi války uzavřel byl vysvobozením, nechal však Ústí i jeho okolí zpustošené. V letech 1635-1638 se města nedotkl žádný větší konflikt a mohlo se částečně vzpamatovat. Avšak již v srpnu 1639 se znovu objevili Švédové; do roku 1648 se tak stalo ještě pětkrát. Na konci třicetileté války bylo město zbídačené. Počet obyvatel z odhadovaných 1 900 v roce 1610 klesl v roce 1650 asi na 1 250. Válka stála na počátku stagnace, k nárůstu obyvatel došlo až ke konci 18. století.

sudov also played an important part in the counter-reformation process, where one of the most famous pilgrimage places in north-western Bohemia was built. At the beginning of the 18th century, the population in the Ústí region became completely Catholic, which is evidenced by spectacular celebrations for the canonization of John of Nepomuk in 1730.

der international orientierte Hof von Rudolph II.

Rekatolizace byla na Ústecku sledována z nově zřízeného biskupství v Litoměřicích a také podporována řádem sv. Dominika, jehož klášter byl založen v Ústí nad Labem těsně před Bílou horou primasem Schösserem. Důležité místo v rekatolizačním procesu hráli i jezuité v Bohosudově, kde vzniklo jedno z nejznámějších poutních míst v severozápadních Čechách. Počát-

The economic position of Ústí in the latter part of the 17th century was unfavourably affected by the effort of the local noblemen to build economic and trading centres in their domains. Dolní Trmice became a competitor to Ústí, bought by Duke Nostiz in 1662, who created conditions here for the development of crafts and trade. In 1664, Trmice was promoted to a town by Emperor Leopold I and was granted an emblem. The year 1680 was very unfavourable for the town and its surroundings, as plague epidemics hit the town. In memory of the victims, the chapel of the Annunciation of the Virgin Mary was built on the rock overlooking the town. Although the chapel was demolished in 1976, the rock is still called Mariánská Rock (Mary’s Rock) , as well as a modern bridge, which is considered one of the most interesting structures of the end of the 20th century. There is an initiative of people whose objective is to rebuild the chapel in Ústí nad Labem. Many of the town monuments shared the same fate as Mary’s Chapel. Of Baroque monuments there was, for example, a column bearing the Statue of St. Anthony of Padua, erected on the main square in 1708. At the beginning of the 1960´s the column was removed. Today, a copy, installed in 1996, stands in the same place of the town square. The year 1680 is connected with a large peasants’ mutiny, which broke out also around Ústí. However, the city itself was not affected directly; the serfs from the villages owned by the town did not join the rebels. The peasants from some neighbouring villages, who were arrested, were taken to town court and hanged at the gallows on the Judgment Hill.

23

GALLOWS As with most royal towns, Ústí nad Labem was granted the right to have a criminal court. From time immemori-

Die Schlacht am Weißen Berg sowie auch die Herausgabe von Mandaten gegen die Nichtkatholiker trafen stark auch Ústí nad Labem. Die meisten Bürger konvertierten zum Katholizismus, allerdings diejenigen, die nicht konvertieren wollten, mussten Böhmen verlassen. Sie gingen vor allem in die näheren Städte hinter der Grenze – Königstein oder Pirna, wo sie Geschäftspartner, Verwandte oder Freunde gehabt haben konnten. Manche rechneten wahrscheinlich mit Rückkehr, die allerdings mit Rücksicht auf die Entwicklung der Situation nicht erfolgen konnte. Zu den wichtigsten Exulanten (lat. exsul = Verbannter) aus der Region Ústí nad Labem gehört Georg Ritschel, der am Anfang der 40er Jahre des 17. Jahrhunderts mit Johann Amos Comenius in Gdansk zusammenarbeitete; nachher ließ er sich in England nieder, wo er zum einem bedeutenden Theologen der anglikanischen Kirche wurde. Die Schlacht am Weißen Berg bedeutete einen endgültigen Verlust politischer Rechte der Königsstädte und diesmal wurde auch in die „treue“ Stadt Ústí nad Labem ein kaiserlicher Gerichtsschulze eingesetzt. Der erste war Filip Ring (16221626), der sich neu niedergelassen hatte und der durch Šalamoun Freudenberg, einen Angehörigen Mitglied der altansässigen bürgerlichen Familie von Freudenberg, ersetzte wurde. Seine Karriere war ein typisches Beispiel davon, wie man von der momentanen Situation, von verlassenen Besitztümern der Exulanten und nachher auch vom ganzen Krieg profitieren kann. Katholisch wurde nicht nur die Stadt Ústí, sondern auch ihre gesamte Umgebung. Die protestantische Aristokratie ging fort und wurde durch neue Geschlechter ersetzt, unter denen ein wichtiger Platz den Thunern und Nostitzern gehörte. Ohne Gnade betraf auch der Krieg die Stadt und ihre Umgebung . Der eigene Verlauf des Kriegs betraf die Stadt anfangs nicht unmittelbar, erst im Jahre 1631 stürmten die Sachsen die Region Ústí nad Labem. Diese gingen am Anfang Juni des folgenden Jahres nach Pirna und wurden für eine kurze Zeit durch die kaiserliche Armee ersetzt. Nach der Schlacht bei Lützen im November 1632 tauchte hinter den Stadttoren Waldsteins Armee auf, die sich in der Stadt bis zum Jahre 1634 ununterbrochen aufhielt, als sich die Alarmmeldungen anfingen zu überschlagen, dass die Schweden nahe seien. Die Bürger versuchten sich in der Umgebung zu verstecken und der kaiserliche Gerichtsschulze Šalamoun Freudenberg mit dem Bürgermeister, dem Ratsherrn und mit dem Stadtsiegel flohen nach Prag. Die Stadt und ihre Umgebung wurden einige Male von den schwedischen sowie auch sächsischen Armeen geplündert. Als die Schweden im August 1634 bei Nördlingen zermürbend niedergeschlagen wurden, zogen sich ihre Truppen all-

31

CZ

ENG

DE

kem 18. století již bylo obyvatelstvo Ústecka zcela katolické, což dokládají velkolepé oslavy svatořečení Jana Nepomuckého v roce 1730.

al, the gallows stood on Judgment Hill above the town, today marked by an erected cross, where still today the remnants of the hangman’s house are preserved. Of the town criminal cases ending in „capital punishment“ one draws our attention. It was a quaint court case with „devil worshippers“, which took place in 1771. People obsessed with the devil allegedly met for their rituals on Mariánská Rock. Those involved in the case were lucky that they did not end up being burnt at the stake at the end of the 18th century, as at the time the society had only just abandoned „believing in witches“, and they were only condemned to several months of labour and a fine.

mählich aus Böhmen zurück. Ein großer Teil der schwedischen Armee übernachtete vom 23. bis zum 24. September in Ústí, was die Stadt ziemlich schwächte. Der Prager Frieden, welcher diese Kriegsperiode abschloss, war eine Befreiung, ließ jedoch die Stadt Ústí und ihre Umgebung ausplündert. In den Jahren 1635-1638 wurde die Stadt von keinem größeren Konflikt berührt und konnte sich nach und nach erholen. Allerdings bereits im August 1639 tauchten die Schweden wieder auf; bis zum Jahre 1648 kam dies noch fünfmal vor. Am Ende des Dreißigjährigen Krieges war die Stadt verelendet. Die Anzahl der Einwohnern von geschätzten 1 900 im Jahre 1610 fiel sie im Jahre 1650 auf ungefähr 1 250. Der Krieg kam am Anfang in eine Stagnation, zum Anstieg der Anzahl der Einwohner kam es erst am Ende des 18. Jahrhunderts.

Nepříznivě se na hospodářských pozicích Ústí ve druhé polovině 17. století odrážela i snaha okolních šlechticů budovat na svých dominiích hospodářská a obchodní centra. Pro Ústí se nepříjemnou konkurencí staly Dolní Trmice, které roku 1662 koupil hrabě Nostic a vytvářel zde podmínky pro rozvoj řemesel i obchodu. V roce 1664 byly Trmice povýšeny císařem Leopoldem I. na městečko a byl jim udělen znak. Sv. ANTONÍN PADUÁNSKÝ Pro město i okolí byl nepříznivý rok 1680, kdy se Ústím přehnala morová epidemie. Na paměť obětí byla na skále nad městem postavena kaple Navštívení Panny Marie. Ač byla kaple v roce 1976 zbourána, skála nese dodnes jméno Mariánská, stejně jako moderní most, který byl vyhlášen za jednu z nejzajímavějších staveb sklonku 20. století. V Ústí nad Labem existuje inici-

32

The 18th century did not bring any peace to Ústí nad Labem either as a result of the dramatic events connected with the politics of the ruling House of Habsburg. In the 1740´s, when Maria Theresa waged the Silesian War with the Prussian King Frederick II, the town faced battles and occupation by different armies several times. First, Saxon troops paralysed town life. These were succeeded by the Austrian army and later the French army, with the French guarding food transports from Dresden to Prague. The period from 1744-1745 was difficult. The town was seized by the Imperial General von Buquoy with hussars and all possible measures were taken to stop the River Labe being navigable for the enemy’s supplies of food and ammunition – ships were sunk and stones and rocks were thrown into the river. Frederick II encamped with his army of approximately forty thousand men between Petrovice and Krásný Les. Food was confiscated, weapons and taxes were collected. The town and its surroundings were completely exhausted by the war. A relatively 24 peaceful period reig-

Die Rekatholisation wurde in der Region Ústí vom neu errichteten Bischofssitz in Leitmeritz beobachtet, sowie auch vom Orden des Hl. Dominik unterstützt, dessen Kloster in Ústí nad Labem durch Primas Schösser kurz vor der Schlacht am Weißen Berg gegründet wurde. Eine wichtige Rolle beim Prozess der Rekatholisation spielten auch die Jesuiten in Bohosudov (Mariaschein), wo eine der bekanntesten Pilgerstätten in Nordwest-Böhmen entstand. Am Anfang des 18. Jahrhunderts waren die Bewohner der Region Ústí bereits vollständig katholisch, was auch prächtige Feiern der Heiligsprechung von Johannes Nepomuk im Jahre 1730 belegen. Ungünstig zeigte sich an den wirtschaftlichen Positionen von Ústí in der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts auch die Bemühung der umgebenden Adligen, auf ihren Dominien Wirtschafts- und Handelszentren zu bauen. Für Ústí wurde so z.B. Dolní Trmice (Türmitz), welches der Graf Nostitz im Jahre 1662 kaufte und hier Bedingungen für die Entwicklung von Handwerken und Handel schuf, eine unangenehme Konkurrenz. Im Jahre 1664 wurde Trmice vom Kaiser Leopold I. zu einer Stadt erhoben und erhielt ein Wappen. Sv. ANTONÍN PADUÁNSKÝ Für die Stadt und ihre Umgebung war das Jahr 1680 sehr ungünstig, da durch Ústí eine Pestepidemie vorüberstürmte. zum Andenken an die Opfer wurde auf dem Felsen über der Stadt die Kapelle MariaHeimsuchung gebaut. Obwohl die Kapelle im Jahre 1976 niedergerissen wurde, trägt der Fels bis heute den Namen Mariánská (Marienfelsen), genauso wie die moderne Brücke, die zu einem der interessantesten Bauten Ende des 20. Jahrhunderts erklärt wurde. In Ústí nad Labem gibt es eine Initiative, deren Ziel es ist, die Kapelle wieder aufzubauen. Ein ähnliches Schicksal wie die Marienkapelle hatte auch eine Reihe von Aussiger Denkmälern. Von den barocken

CZ

ENG

DE

ativa, jejímž cílem je kapli vybudovat znovu. Podobný osud jako mariánskou kapli stihl řadu ústeckých památek. Z těch barokních, například sloup se sochou sv. Antonína Paduánského, který byl na hlavním rynku postaven v roce 1708. Na počátku šedesátých let 20. století byl odstraněn, dnes na stejném místě ústeckého náměstí stojí jeho kopie, která sem byla instalovaná v roce 1996.

ned as late as at the end of 1745, when a peace treaty was signed in Dresden, as a result of which Maria Theresa lost Silesia for ever.

nennen wir z.B. den Pfeiler mit der Statue des Hl. Antonín Paduánský, welcher im Jahre 1708 am runden Platz gebaut wurde. Am Anfang der 60er Jahre des 20. Jahrhunderts wurde er entfernt und heute steht an der gleichen Stelle des Stadtplatzes in Ústí seine Kopie, die im Jahre 1996 hierher gestellt wurde.

Rok 1680 je spojen s velkým selským povstáním, které se rozhořelo i v okolí Ústí, města samého se však bezprostředně nedotklo; poddaní z vesnic patřících městu se k povstalcům nepřidali. Sedláci z některých okolních vsí, kteří byli zatčeni, byli předvedeni před hrdelní soud ve městě a skončili oběšením na popravišti na Soudném vrchu. POPRAVIŠTĚ Ústí nad Labem mělo, jako většina královských měst, právo

Further tragic military events affected Ústí nad Labem after 1756, when the monarchy tried to review the results of the previous war. Prussian and Austrian troops were encountered near Nakléřov and Prussian Black Hussars invaded the town and devastated it. Frederick II himself stayed in the town before the victorious battle of Lovosice. In 1757, armies again appeared in the region when the Prussian king started his expedition again, and in the end he was defeated at the great battle of Kolín . The war events connected with the care of the wounded and injured, staying soldiers and epidemics, affected the town in the years following the war. The last response of the fights were the visits by military experts and Joseph II himself, looking for a possible fortress to be built on Mariánská Rock.

25

Das Jahr 1680 ist mit dem Bauernaufstand verbunden, welcher auch in der Umgebung von Ústí ausbrach. Die Stadt selber wurde allerdings nicht direkt betroffen; die Untertanen aus den Dörfern, die zur Stadt gehörten, traten nicht den Aufständischern bei. Bauern aus einigen umgebenden Dörfern, die verhaftet wurden, sind dann vor das Hochgericht der Stadt vorgeführt und am Richtplatz an der Anhöhe Soudný vrch aufgehängt worden. HINRICHTUNGSPLATZ Ústí nad Labem hatte, wie die meisten Königsstädte, das Recht der Todesstrafe. Der Hinrichtungsplatz stand von jeher an der Anhöhe Soudný vrch über der Stadt, wo heutzutage ein aufgerichtetes Kreuz an ihn erinnert und wo die Überreste des Schafotts bis zur heutigen Zeit erhalten geblieben sind. Von Aussiger „Todesgeschichten“ fällt ein kuriöser Prozess mit den „Teufelsbeschwörern“ auf, welcher sich im Jahre 1771 ereignete. Die vom Teufel besessenen Personen trafen sich zu ihrem Zeremoniell wahrscheinlich auf dem Marienfelsen. Die Akteure dieses Prozesses hatte dass Glück, dass sie am Ende des 18. Jahrhunderts, zur Zeit der „Entzaubeung der Gesellschaft“, nicht bereits am Brandpfahl endeten, sondern dass sie nur mehrmonatige Strafen von Zwangsarbeit und Geldstrafen erhielten. Nicht einmal das 18. Jahrhundert brachte der Stadt Ústí nad Labem Ruhe, als hier einige dramatische Ereignisse vorüberstürmten, die immer mit der Machtpolitik des herrschenden Geschlechtes der Habsburger zusammenhingen. In den 40er Jahren, als Maria Theresia mit dem preußischen König Friedrich II. um Schlesien kämpfte, war die Stadt durch Kämpfe und durch den Aufenthalt verschiedener Armeen einige Male belastet. Zuerst wurde das Leben der Stadt durch das Quartier der sächsischen Truppen gelähmt, danach kam die österreichische Armee und nachher die Franzosen, welche die Lebensmittelwagen von Dresden nach Prag überwachten. Sehr schwer war die Zeitperiode 1744-1745, als die Stadt vom Kaisergeneral von Buquoy mit Husaren belegt wurde und alle Maßnahmen ergriffen wurden, damit die Elbe für die feindlichen Lebensmittel- und Munitionslieferungen nicht mehr schiffbar ist – Schiffe wurden versenkt oder Steine in den Fluss gewälzt. Friedrich II. lagerte mit seiner Armee von ungefähr vierzigtausend Soldaten zwischen Petrovice und Krásný Les (Schönwald). Lebensmittel und Waffen wurden wieder requiriert und es wurde auch das Steu-

33

CZ

ENG

DE

hrdelního soudu. Popraviště bylo od nepaměti na Soudném vrchu nad městem, kde ho dnes připomíná vztyčený kříž a kde se i do současnosti zachovaly zbytky stavby katovny. Z ústeckých „hrdelních příběhů“ upoutává pozornost jeden kuriózní soudní proces se „zaklínači ďábla“, který se odehrál v roce 1771. Osoby posedlé ďáblem se ke svým obřadům údajně scházely na Mariánské skále. Aktéři tohoto procesu měli štěstí, že na sklonku 18. století, v době „odkouzlování společnosti“ již neskončili na hranici, ale vše se odbylo jen několikaměsíčními tresty nucených prací a udělením peněžitých pokut.

However, the place was found to be unsuitable in the end and the project was dropped. In 1778, the town suffered the burden of military expeditions again in the last war waged by Maria Theresa for the so called “Bavarian heritage”.

erzahlen verlangt. Die Stadt und ihre Umgebung waren durch den Krieg bereits ganz erschöpft. Eine Ruheperiode kam erst am Ende des Jahres 1745, als ein Friedensvertrag in Dresden unterzeichnet wurde, aufgrund dessen Maria Theresia das Gebiet Schlesien auf Dauer für immer verlieren würde.

Klid nepřineslo Ústí nad Labem ani 18. století, kdy se tudy přehnaly dramatické události vždy spojené s mocenskou politikou panujícího habsburského rodu. Ve čtyřicátých letech, kdy Marie Terezie válčila s pruským králem Friedrichem II. o Slezsko, bylo město boji a pobytem různých armád zatěžováno několikrát. Nejprve život města ochromil kvartýr saských vojsk, po nich přišla rakouská armáda a po ní Francouzi, kteří hlídali transporty potravin z Drážďan do Prahy. Těžké bylo období let 1744-1745, kdy město obsadil císařský generál von Buquoy s husary a byla podniknuta veškerá opatření k tomu, aby Labe přestalo být splavné pro nepřátelské dodávky potravin a munice – docházelo k potápění lodí či valení kamenů do řeky. Friedrich II. se utábořil se zhruba čtyřiceti tisícovým vojskem mezi Petrovicemi a Krásným Lesem. Znovu se rekvírovaly potraviny, zbraně a také se vyžadovalo placení daní. Město a okolí bylo válkou již zcela vyčerpáno. Období klidu nastalo až na konci roku 1745, kdy byla v Drážďanech podepsána mírová smlouva, kterou Marie Terezie trvale ztratila Slezsko. Další tragické vojenské události se dotkly Ústí nad Labem po roce 1756, kdy se monarchie snažila revidovat výsledky předešlé války. Pruské a rakouské vojsko na sebe narazily u Nakléřova a pruští černí husaři poté vpadli do Ústí a město poplenili. Ve městě pobýval sám Friedrich II., a to před vítěznou bitvou u Lovosic. V následném roce 1757 se opět v okolí objevily armády v souvislosti s novým tažením pruského krále, který byl nakonec poražen ve velké bitvě u Kolína. Válečné události, spojené s péčí o raněné, nakvartýrovanými vojáky a epidemiemi byly v Ústí patrné ještě v následných letech války. Posledním ohlasem bojů se staly návštěvy vojenských odborníků a poté i Josefa II. za účelem možného vybudování pevnosti na Mariánské skále, místo však bylo nakonec označeno za nevýhodné a od projektu se upustilo. V poslední válce vedené Marií Terezií roku 1778 o tzv. dědictví bavorské, pocítilo Ústí tíži vojenských tažení znovu v plné míře.

34

Weitere tragische militärische Ereignisse betrafen die Stadt Ústí nad Labem nach dem Jahre 1756, als die Monarchie versuchte, die Ergebnisse des vorherigen Krieges zu revidieren. Die preußische und österreichische Armeen stießen bei Nakléřov (Nollendorf) gegeneinander und die preußischen schwarzen Husaren stürmten daraufhin Ústí und plünderten die Stadt aus. In der Stadt hielt sich Friedrich II. selber auf, und zwar vor dem Siegeskampf bei Lovosice (Lobositz). Im folgenden Jahr 1757 tauchten wieder Armeen in der Umgebung auf, im Zusammenhang mit dem neuem Marsch des preußischen Königs, welcher in der großen Schlacht von Kolín schließlich besiegt wurde. Die Kriegsereignisse, die mit der Pflege für die Verletzten, mit den einquartierten Soldaten und mit Epidemien zusammenhingen, waren in Ústí noch in den folgenden Kriegsjahren deutlich. Zum letzten Nachhall der Kämpfe kamen die Besuche von Kriegsspezialisten und nachher dann auch von Joseph II. Der Grund für all dies war ein möglicher Aufbau einer Festung auf dem Marienfelsen; der Ort wurde allerdings letztlich als ungünstig bezeichnet und von dem Plan gestrichen. Im letzten Krieg unter Maria Theresia im Jahre 1778 - um das sogenannte bayerische Erbe - spürte Ústí die Last der Kriegszüge wieder in vollem Maße.

CZ

ENG

DE

19. STOLETÍ – NA PRAHU MODERNÍ DOBY

19. CENTURY – ON THE THRESHOLD OF A NEW ERA

19. JAHRHUNDERT – AN DER SCHWELLE VON EINER NEUEN ZEIT

Město Ústí nad Labem bylo velmi postiženo prusko-rakouskými válkami. Velikost pohromy, jakou pro město válka představovala, lze odvodit i z demografických údajů - v letech 1750-1799 zemřelo dle matriky 378 osob, což představovalo zhruba třetinu veškerého obyvatelstva. Neúspěšné války a celkové zaostávání za evropskými mocnostmi donutilo Marii Terezii provést řadu reforem. Josef II. v nich pokračoval. Roku 1783 byly původní městské orgány nahrazovány regulovaným magistrátem, jednotným orgánem politické, soudní a hospodářské správy. Samy reformy byly přijímány spíše negativně, zejména toleranční patent z roku 1781.

The city of Ústí nad Labem was severely affected by the Prussian-Austrian Wars. The impact of the war disaster on the city can be derived from the demographic data. Between 17501799, about 378 people died according to the book of deaths, which represented approximately one-third of the total population. Unsuccessful wars and total retardation behind European powers made Maria Theresa implement a number of reforms. Joseph II carried on her efforts. In 1783, the original town bodies were replaced by a regulated magistrate, a united body of political, judicial and economic administration. The reforms themselves were met with rather negative response, particularly the Patent of Tolerance from 1781.

Přelom 18. a 19. století byl nejen věkem osvícenství a nastupující průmyslové revoluce, ale i věkem romantismu. Pro Ústecko tuto dobu symbolizuje například pobyt slavného německého spisovatele Johanna Wolfganga Goetha, který Ústí navštívil v roce 1812.

The turn of the 18th and 19th centuries was not only a period of the Enlightenment and commencing industrial revolution, but also a period of romanticism. This period in the Ústí region is symbolized by, for example, the stay of the renowned Ger-

Die Stadt Ústí nad Labem wurde durch die Preußisch-Österreichischen Kriege schwer betroffen. Der Umfang der Katastrophe, welche der Krieg für die Stadt darstellte, kann auch aufgrund demographischer Angaben abgeleitet werden – in den Jahren 1750-1799 starben aufgrund der Personenregister 378 Personen, was ungefähr ein Drittel der gesamten Bewohner darstellte. Erfolglose Kriege und das gesamte Zurückbleiben hinter der europäischen Macht zwang Maria Theresia dazu, eine Reihe von Reformen durchzuführen. Joseph II. setzte die Reformlinie dann fort. Im Jahre 1783 wurden die ursprünglichen Stadtorgane durch den gesteuerten Magistrat ersetzt – ein einheitliches Organ der politischen, rechtlichen und wirtschaftlichen Verwaltung. Die Reformen selber wurden eher negativ angenommen, vor allem das Toleranzpatent aus dem Jahre 1781. Die Wende des 18. und 19. Jahrhunderts war nicht nur die Aufklärungszeit und Periode einer aufziehenden Industrierevolution, sondern vor allem auch die Zeit des Romantismus. Für die Region Ústí nad Labem wird diese Periode z.B. durch den Aufenthalt des berühmten deutschen Schriftstellers Johann Wolfgang Goethe symbolisiert, welcher im Jahre 1812 Ústí besuchte.

26

Zu den für eine lange Zeit letzten Kriegsereignissen, welche die Region von Ústí nad Labem betroffen haben, waren die napoleonischen Kriege. Im Jahre 1813 spielten sich bei Chlumec (Kulm) einige Kriegsereignisse ab. Zu den bedeutendsten gehört die Schlacht zwischen dem französischen Armeekorps und den alliierten Armeen von Österreich, Russland und Preußen am Ende August 1813. In der Schlacht siegten die Alliierten, die dadurch ihre Kräfte zum entscheidenden Zusammenstoß bei Leipzig sammeln konnten, wo der militärische Stolz des französischen Kaisers Napoleon I. eine erschütternde Niederlage erlitt. Für die Bewohner der Region von Ústí nad Labem war das Jahr 1813 ein unglückliches Jahr. Nicht nur wurden viele Dörfer während der Kriegsereignisse im August zerstört und die Stadt Chabařovice (Karbitz) schwer beschädigt, sondern es verbreiteten sich auch Epidemien während des folgenden Aufenthaltes der alliierten Armeen und es gab häufige Fälle von Plünderung.

35

CZ

ENG

DE

Na dlouhou dobu posledními válečnými událostmi, které postihly Ústecko, byly napoleonské války. V roce 1813 se u Chlumce odehrálo několik válečných událostí, z nichž nejvýznamnější je bitva mezi francouzským armádním sborem a spojeneckými vojsky Rakouska, Ruska a Pruska na konci srpna 1813. V bitvě zvítězili spojenci, kteří tak mohli soustředit své síly k rozhodujícímu střetnutí u Lipska, kde vojenská sláva francouzského císaře Napoleona I. utrpěla zdrcující porážku. Pro obyvatele Ústecka byl rok 1813 rokem nešťastným. Nejenže během srpnových válečných událostí byla řada vsí zničena a bylo těžce poškozeno město Chabařovice, ale během dalšího pobytu spojeneckých vojsk se šířily epidemie a byly časté případy rabování.

man writer Johann Wolfgang Goethe, who visited Ústí in 1812.

Die von Maria Theresia eingeführten Reformen zielten auf die Entstehung eines zentralistischen Staates auf und zeigten sich ebenfalls in der Entwicklung der Landwirtschaft und des Gewerbeunternehmens und unterstützten „Unternehmungsinitiativen“. Die Umwandlung von Ústí n. L. in eine moderne industrielle Stadt erfolgte allerdings erst nach dem Jahre 1850, jedoch um so schneller. Die erste Voraussetzung war die Energiequelle Braunkohle, die allmählich ihre Anwendung in verschiedenen Industriebereichen fand, als ein Ersatz für die kostspielige englische oder schlesische Schwarzkohle. Eine wichtige Rolle spielte dann auch der Transport. Aufgrund verschiedener Beschränkungen, die mit der Schifffahrt zusammenhingen, wurde die Eisenbahn zum entscheidenden ; die Strecke Prag - Dresden wurde in den Jahren 1850-1851 in Betrieb genommen. Die Eröffnung des Eisenbahntransportes bedeutete den Anfang der neuzeitlichen Entwicklung der Stadt und ihrer Umwandlungen in ein wichtiges industrielles Zentrum. Ústí veränderte sich in einen großen Hafen und die Elbe verknüpfte die böhmischen Länder mit der See. Davon ergaben sich die Bemühungen, optimale Bedingungen für eine Schifffahrt an der Elbe zu schaffen, welche in dem Plan einer Kanalisation der Flüsse Vltava (Moldau) und Labe (Elbe) im Bereich zwischen Prag und Ústí kulminierten. Im Jahre 1896 fing dieses Projekt an realisiert zu werden und wurde im Jahre 1936 mit dem Fertigbau von dem Masaryk Stauwerk » unter Střekov (Schreckenstein) beendet.

27 2 Reformy, které zavedla Marie Terezie, směřovaly ke vzniku centralistického státu a odrazily se i v rozvoji zemědělství, živností a podporovaly „podnikatelské“ iniciativy. Přeměna Ústí nad Labem v moderní průmyslové město však proběhla až po roce 1850, ale o to rychleji. Prvým předpokladem byl zdroj energie, což bylo hnědé uhlí, jež se postupně uplatňovalo v různých průmyslových odvětvích, jako náhrada za drahé anglické či slezské černé uhlí. Dále významnou roli sehrála doprava.

36

The last conflicts affecting the Ústí region for a long time were the Napoleonic wars. In 1813, several war events took place near Chlumec, the most important of which was the battle between the French troops and the Allied troops of Austria, Russia and Prussia at the end of August 1813. The battle was won by the Allied, who concentrated their forces in the decisive battle of Leipzig. At Leipzig, the military fame of the French Emperor Napoleon I suffered a crushing reversal. The year 1813 was unlucky for the inhabitants of the Ústí region. Not only were a number of villages devastated during the August war events and the town of Chabařovice suffered heavy damage, but epidemics spread during the following stay of the Allied troops and looting was quite common. The reforms introduced by Maria Theresa aimed to create a centralist state and they were also reflected in the development of agriculture, trades and encouraged „entrepreneurial“ initiatives. However, the transformation of Ústí n. L. into a modern industrial town did not occur until after 1850, but all the quicker. The first precondition was the source of energy, which was brown coal, which gradually came in useful in different industries as a replacement for expen28 sive English or Silesian black coal. An important part was also played by transport. Due to different restrictions related to navigation, it was very important to build a railway track between Prague and Dresden. It was put into operation between 1850 and 1851. Railway transport was the beginning of the modern historical development of the town and its transformation into an important industrial centre. Ústí changed into a large port and the River Labe connected the Czech lands to the sea. This was connected to the efforts to create

Schifffahrt an der Elbe Der moderne Flusstransport wurde mit der ersten Schifffahrt des tschechischen Dampfschiffs Bohemia aus Prag nach Ústí nad Labem im Jahre 1841 begonnen. Seit dem Beginn der Dampfschifffahrt in den 40er Jahre des 19. Jahrhunderts entwickelte sich die Schifffahrt an der Elbe als eines der wichtigsten Verkehrsmittel für den Export von landwirtschaftlichen Produkten, Rohstoffen und fertigen Produkten. Ihre Bedeutung während der ganzen Zeitperiode behielt auch die Personenschifffahrt mit einer jährlichen Anzahl von Reisenden in einer Größenordnung von mehreren Zehntausend. Seit der Mitte der 70er Jahre des 19. Jahrhunderts war Braunkohle die wichtigste Ware der Schifffahrt an der Elbe. Jährlich wurden mehrere 100.000 Tonnen von Braunkohle an der Elbe exportiert. Im Jahre 1899 wurde dann das Maximum von 2.244.569 exportierten Tonnen Braunkohle erreicht. Der Umsatz der Kosten an den Elbhäfen der Stadt Ústí nad Labem überholte dadurch tatsächlich auch den größten Seehafen der Monarchie Terst. Die Bedeutung der Stadt als den größten Hafen in Österreich-Ungarn im Umfang von verladenen Waren wurde auch durch den Besuch von Kaiser Franz Joseph I. im Jahre 1901 bestätigt. Nach Ústí nad Labem kam der Kaiser mit dem dem Schiff.

CZ

ENG

Vzhledem k různým omezením souvisejícím s plavbou se rozhodujícím momentem stala železnice, úsek Praha - Drážďany byl zprovozněn 1850-1851. Zahájení železniční dopravy znamenalo počátek novodobého rozvoje města a jeho přeměny ve významné průmyslové centrum. Ústí nad Labem se změnilo ve velký přístav a Labe spojilo české země s mořem. Z toho vycházely snahy o vytvoření optimálních plavebních podmínek na Labi, jež vyvrcholily plánem kanalizace toků Vltavy a Labe na úseku mezi Prahou a Ústím nad Labem. Tento projekt se začal realizovat roku 1896 a byl dokončen v roce 1936 dobudováním Masarykových zdymadel » pod Střekovem.

optimum navigation conditions on the River Labe, which culminated in a plan for canals to be built of the River Vltava and River Labe in the section between Prague and Ústí. The project was commenced in 1896 and completed in 1936 by completion of building of the Masaryk Sluices beneath Castle Střekov.

Labská plavba Moderní říční dopravu zahájil na své první plavbě z Prahy do Ústí nad Labem první český parník Bohemia v roce 1841. Od počátků paroplavby ve čtyřicátých letech 19. století se rozvíjela labská plavba jako jeden z hlavních dopravních prostředků pro export zemědělských plodin, surovin i hotových výrobků. Svůj význam si po celé období udržela i osobní lodní doprava s ročním počtem cestujících v řádech desítek tisíc. Od poloviny sedmdesátých let devatenáctého století bylo hlavní komoditou labské plavby hnědé uhlí. Ročně se ho exportovalo po Labi statisíce tun. Maximum bylo dosaženo v roce 1899 s vývozem 2 244 569 tun hnědého uhlí. Obrat nákladu v labských přístavech města Ústí nad Labem tak skutečně předčil i největší námořní přístav monarchie Terst. Význam města jako největšího přístavu Rakouska-Uherska v objemu přeloženého zboží potvrdila návštěva císaře Františka Josefa I. v roce 1901. Do Ústí nad Labem císař připlul lodí. Železniční dráha Praha – Drážďany Možnost spojit Čechy se Saskem byla diskutována již ve čtyřicátých letech devatenáctého století. Po vyhodnocení navrhovaných tras bylo jako nejvhodnější spojení Praha – Drážďany vybráno vedení trati podél Vltavy a Labe. Veškeré trasovací práce byly svěřeny vrchnímu inženýru Janu Pernerovi (trasa byla schválena 26. listopadu 1842). Na jaře roku 1845 bylo započato s budováním prvního úseku z Prahy do Kralup. Vlastní stavbou byly pověřeny osvědčené stavební firmy bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny. Na stavbě pracovalo až 22 tisíc dělníků. Následovala stavba úseků Kralupy – Lovosice, Lovosice – Podmokly. Na samém sklonku roku 1847 se začal v Ústí nad Labem budovat násep. Tato hradba oddělila Ústí od Labe. V první polovině roku 1850 se v Ústí již prováděly poslední dokončovací práce. První zkušební jízda na trati mezi Lovosicemi a Ústím nad Labem se konala dne 15. srpna 1850 a 1. října roku 1850 v 6:30 ráno byl na dráze Lovosice – Ústí zahájen pravidelný provoz. Vlastní výstavba trati Ústí nad Labem –

Navigation on the River Labe The first Czech steamboat, Bohemia, started modern river transportation in 1841 on its first journey from Prague to Ústí nad Labem. From the beginnings of steam navigation in the 1840´s navigation on the River Labe was developing as one of the main means of transport to export commodities, raw materials as well as finished products. Personal ship transportation also maintained its position over the whole period with the annual number of passengers amounting to thousands. From the mid 1870´s brown coal was the main commodity on the River Labe. Hundreds of thousands of tons were exported via the River Labe every year. The peak was achieved in 1899 with 2 244 569 tons of brown coal being exported. The freight turnover in the River Labe ports of the city of Ústí nad Labem exceeded that of Terst, the biggest sea harbour in the monarchy. The importance of the city as the largest Austro-Hungarian port in terms of the volume the transferred goods was confirmed by the visit by Emperor Francis Joseph I in 1901. The emperor arrived in the town on a ship. Prague-Dresden Railway line The possibility to connect Bohemia with Saxony was discussed already in the 1840´s . Once the proposed lines had been assessed, the most suitable link for the Prague – Dresden line was chosen along the Rivers Vltava and Labe. All the tracing work was allocated to senior engineer Jan Perner (the line was

DE

29 Eisenbahnstrecke Prag – Dresden Über die Möglichkeit, Böhmen mit Sachsen zu verknüpfen, wurde bereits in den 40er Jahren des 19. Jahrhunderts diskutiert. Nach der Bewertung der vorgeschlagenen Strecken war für die Verknüpfung Prag – Dresden die Strecke an der Moldau und der Elbe entlang als die günstigste Strecke ausgewählt. Der Oberingenieur Jan Perner war für die gesamten Arbeiten an der Strecke verantwortlich (die Strecke wurde am 26. November 1842 zugelassen). Im Frühling 1845 wurde der Bau des ersten Abschnittes von Prag nach Kralupy begonnen. Mit dem Aufbau selber waren die anerkannten Baufirmen der Gebrüder Klein und weiter Vojtěch Lanna beauftragt. An dem Aufbau arbeiteten bis zu 22 Tausend Arbeiter. Es folgten der Bau der Abschnitte Kralupy (Kralupp) – Lovosice (Lobositz), Lovosice – Podmokly (Bodenbach). Ganz am Ende des Jahres 1847 wurde in Ústí mit dem Aufbau des Walles begonnen. Diese Mauer trennte Ústí von der Elbe.

37

CZ

ENG

DE

30 saská hranice byla započata nejprve odstřelem skal u Roztok a Dolního Žlebu v říjnu 1847 a hloubením dvou podmokelských tunelů v témže měsíci. První oficiální jízda se konala 21. prosince 1850. Konečně 6. dubna roku 1851 vyjel z pražského nádraží slavnostní vlak, aby po několika příležitostných zastávkách zastavil na nádraží v Podmoklech, kam kolem jedenácté hodiny přijel vlak z Drážďan. Ústecko-teplická dráha První návrh na zřízení dráhy z Teplic přes Chabařovice a Ústí nad Labem labským údolím do Drážďan pochází z roku 1838. Tento návrh podporovala teplická městská rada a také řada zájemců z Ústí nad Labem, ale nepodařilo se ho prosadit. K vlakům na stanici do Ústí se dovoz uskutečňoval pouze povozy taženými koňmi. V roce 1850 byla podána žádost šlechtickými rody Nosticů z Trmic, Westphalenů z Chlumce a Clary – Aldrigenů z Teplic, kterým by trať značně ulehčila dopravu uhlí v oblasti, aby byla postavena železnice z Teplic do Trmic a Ústí nad Labem. Roku 1856 pak byla koncesována Společnost ústecko – teplické dráhy (ÚTD) neboli Aussig – Teplitzer Eisenbahn Ge-

38

approved on 26 November 1842). In spring 1845, the first section from Prague to Kralupy was commenced. The wellestablished building companies of the brothers Klein and that of Vojtěch Lanna were assigned the building work. Up to 22 000 workers worked on the project. The subsequent sections between Kralupy – Lovosice, Lovosice – Podmokly followed. At the very end of 1847, work on an embankment commenced in Ústí. This rampart separated Ústí from the River Labe.

In der ersten Hälfte des Jahres 1850 wurden in Ústí bereits die letzten Endarbeiten durchgeführt. Die erste Probefahrt auf der Strecke zwischen Lovosice und Ústí nad Labem fand am 15. August 1850 statt und am 1. Oktober 1850 um 6:30 Uhr morgens wurde auf der Strecke Lovosice – Ústí ein regelmäßiger Betrieb begonnen.

In early 1850, the last completion work was done in Ústí. The first trial journey on the line between Lovosice and Ústí nad Labem took place on 15 August 1850, and on 1 October 1850 at 6:30 in the morning regular operation started on the Lovosice – Ústí line.

Strecke Ústí – Teplice (Teplitz) Der erste Vorschlag zum Errichten der Strecke aus Teplice (Teplitz) über Chabařovice (Karbitz) und Ústí nad Labem durch das Elbtal nach Dresden stammt aus dem Jahre 1838. Dieser Vorschlg wurde vom Teplitzer Stadtrat, sowie auch von einer Reihe Interessenten aus Ústí nad Labem unterstützt; es gelang allerdings trotzdem nicht, ihn durchzusetzen. Zu den Zügen in der Station Ústí wurde der Transport nur mit Pferdefuhrwerke durchgeführt. Im Jahre 1850 stellten die Adelsgeschlechter Nostitz aus Trmice (Türmitz), Westphalen aus Chlumec (Kulm) und Clary – Aldringen aus Teplice, denen die Strecke den Kohlentransport in dem Gebiet wesentlich erleichtern würde, einen Antrag für Bau einer Eisenbahn von Teplice nach Trmice und Ústí nad Labem.

The building work on the railway line connecting Ústí nad Labem to the Saxon border commenced with a rock blast near Roztoky and Dolní Žleb in October 1847 and by cutting two tunnels near Podmokly in the same month. The first official journey took place on 21 December 1850. Finally, on 6 April 1851, a ceremonial train left Prague railway station, and called at several occasional stations before finally arriving at the railway station in Podmokly, where a train from Dresden arrived around eleven o’clock. Ústí – Teplice line The first proposal for the construction of a line from Teplice across Chabařovice and Ústí nad Labem through the River Labe valley to Dresden comes from 1838. This proposal was supported by the Teplice town council and also a number of those interested from Ústí nad Labem, but they failed to enforce it. Goods were carried by carts pulled by horses directly to trains waiting at the station in Ústí. In 1850, an application was filed by the noble families of Nostiz of Trmice, Westphalen of Chlumec and Clary – Aldrigen of Teplice, whom the line would considerably help transport coal around the region, to build a railway line from Teplice to Trmice and Ústí nad Labem.

Der eigene Aufbau der Strecke Ústí nad Labem – sächsische Grenze wurde zuerst durch Absprengen der Felsen bei Roztoky (Rostock) und Dolní Žleby (Schleb) im Oktober 1847 und durch Bohren von zwei Bodenbacher Tunnel in demselben Monat begonnen. Die erste offizielle Fahrt fand am 21. Dezember 1850 statt. Endlich am 6. April 1851 fuhr ein festlicher Zug aus dem Prager Bahnhof aus, um nach einigen gelegenheitlichen Anhalten am Bahnhof in Podmokly (Bodenbach) anzuhalten, wo gegen elf Uhr der Zug aus Dresden ankam.

Im Jahre 1856 wurde dann die Společnost ústecko – teplické dráhy (ÚTD), deutsch Aussig – Teplitzer Eisenbahn Gesellschaft (ATE) behördlich zugelassen. Zu den zuerst fertiggestellten Bauten gehörte das Gebäude des Teplitzer Bahnhofs. Es entstanden auch Gebäude in Bohosudov (Mariaschein), Chabařovice, Trmice und Ústí nad Labem. Am Ende des Jahres 1857 wurde in Ústí ein Steinviadukt entlang des Flusses Bílina (Bilin) gebaut. Dieses verknüpfte die Teplitzer Bahn mit der staatlichen Bahn Richtung Prag und nach Dresden. Am 20. Mai 1858 fand eine festliche Eröffnung des Betriebs auf der Strecke statt. Am Ende desselben Jahres transportierte die ÚTD 135 000 Passagiere und 108 000 Tonnen Fracht, vor allem Kohle. Im Jahre 1858 hatte der westliche Bahnhof in Ústí nur fünf Gleise und achtundzwanzig manuell gefertigte Weichen, allerdings bereits am Anfang des 20. Jahrhunderts war der westliche Bahnhof der größte Verschiebebahnhof in der Monarchie.

CZ sellschaft (ATE). Mezi první postavené stavby patřila budova teplického nádraží. Také vznikly budovy v Bohosudově, Chabařovicích, Trmicích a Ústí nad Labem. Koncem roku 1857 se stavěl v Ústí kamenný viadukt podél Bíliny. Ten spojil teplickou dráhu se státní dráhou na Prahu a do Drážďan. 20. května 1858 se konalo slavnostní zahájení provozu na trati. Ke konci téhož roku přepravila ÚTD sto třicet pět tisíc cestujících a sto osm tisíc tun nákladu, hlavně uhlí. V roce 1858 mělo ústecké západní nádraží jen pět kolejí a dvacet osm ručně stavěných výhybek, ale již na počátku dvacátého století bylo západní nádraží největším seřaďovacím nádražím v monarchii. Ve městě se rychle rozvíjel i průmysl – například roku 1843 založil textilní továrnu Carl Georg Wolfrum », čelná postava ústecké komunální politiky. Wolfrum byl také první významnou osobností evangelické obce; postupně do města přicházeli i židé. Dominantně město zůstávalo katolické. Textilní podniky byly doplněny dalšími podniky – jednalo se o výrobu sideloritu (Maresch»), lihovar a drožďárnu (Eckelmann).

ENG

DE

In 1856, the Ústí – Teplice Railway Company (abbreviated ÚTD in the Czech language, or called Aussig – Teplitzer Eisenbahn Gesellschaft (ATE)in German) was granted a licence. The building of the Teplice railway was among the first built structures. Railway buildings were also completed in Bohosudov, Chabařovice, Trmice and Ústí nad Labem. At the end of 1857, the stone viaduct along the River Bílina was built in Ústí. It was to connect the Teplice line with the state line towards Prague and to Dresden. 20 May 1858, the first ceremonial opening of the line’s operation was held. At the end of the same year, the ÚTD transported one hundred thousand passengers and one hundred thousand and eight tons of cargo, particularly coal. In 1858, the western railway station in Ústí only had five lines and twenty eight manual switches, however, at the beginning of the 20th century, the western railway station became the largest shunting railway station in the monarchy.. Industry in the town developed very fast as well – for example, in 1843 Carl Georg Wolfrum , a prominent personality in Ústí communal politics, founded a textile company. Wolfrum was also the first important personality in the Evangelic community. Jewish people arrived in the city gradually. The dominating religion in the town was Catholic.

31

Textile businesses were expanded by further businesses – the production of sidelorit (Maresch»), a distillery and a yeast plant (Eckelmann). Of the many other plants we must name Spolek pro chemickou a hutní výrobu, which has always been one of the most significant European chemicals plants. The plant, established as early as in 1856, was the most important chemicals business in the whole of Austria-Hungary. In chemistry it also held a top position in research and it established the very first business laboratory in the monarchy. It still maintained this important role in Czechoslovakia in

Auch die Industrie entwickelte sich in der Stadt schnell – z.B. im Jahre 1843 gründete Carl Georg Wolfrum » - eine vordere Person der Kommunalpolitik in Ústí - eine Textilfabrik. Wolfrum war auch die erste wichtige Persönlichkeit der evangelischen Gemeinde; allmählich kamen auch die Juden in die Stadt. Die Stadt war allerdings weiterhin katholisch. Die Textilfabriken wurden noch mit anderen Betrieben ergänzt – es handelte sich um die Produktion von Siderolith (Eisenstein) (Maresch»), mit einer Brennerei und einem Hefewerk (Eckelmann). Von vielen anderen Fabriken sollte der Spolek pro chemickou a hutní výrobu» (Verein für Chemie- und Hüttenproduktion) genannt werden, welcher immer zu den bedeutendsten europäischen Chemiebetrieben gehörte. Der bereits im Jahre 1856 entstandene Betrieb erfüllte die Position des wichtigsten Chemiebetriebes im ganzen Österreich-Ungarn. Im Bereich Chemie stand er auch an der Spitze der Forschung und gründete ebenfalls das allererste Betriebslabor in der Monarchie. Seine entscheidende Position behielt es noch in der ersten Tschechoslowakischen Republik; damals besaß Spolchemie den vierten Platz unter den europäischen Konzernen. Heute werden die reinsten künstlichen Saphire der Welt hergestellt, welche die Firma der Optikindustrie liefert. Spolchemie ist ebenfalls der einzige europäische Hersteller von Kaliumpermanganat. Sehr wichtig waren auch die Schichtwerke » für Herstellung von Seifen und die Bearbeitung von Speisefetten und Öl. Der Anfang von Schichtwerken geht auf Rynoltice (Ringelshain) bei Liberec (Reichenberg) zurück. Von dort zog die Firma allerdings gleich. Mit zehn Arbeitern und zwei Beamten begann Johann Schicht » (1855-1907) im Jahre 1882 in einer kleinen Fabrik in Střekov Seife, Margarine und Fruchtsäfte herzustellen. In zwanzig Jahren waren die Schichtwerke der größte Betrieb ihrer Art in Europa. Der Name Schicht klang genauso wie Baťa oder Škoda. Die Schreckensteiner Fabrik konnte beispielsweise auf die erste Fetthärtungsanlage Europas oder auf den höchsten Schornstein in Österreich-Ungarn stolz sein. Schichts Produkte wie z.B. Seifen mit dem Hirsch, Fett Ceres, Öl Vegetol oder Fruchtsäfte Ceres Saft gehören bis heute zu unsterblichen tschechischen Marken. Die Stadt war auch einige Jahrzehnte lang das Zentrum für die Zuckerproduktion in den österreichischen Ländern der Monarchie. In den Jahren 1882 bis 1890 entstanden hier drei Raffinerien (in der heutigen Pražská Straße, in Krásné Březno/Schönpriesen und in Neštěmice/Nestomitz), welche zusammen die größte Menge von Zucker in den tschechischen Ländern und auch in der ganzen österreichischen Hälfte der Monarchie pro-

39

CZ

ENG

Z mnoha dalších továren je nutné jmenovat Spolek pro chemickou a hutní výrobu», který vždy patřil k nejvýznamnějším evropským chemickým podnikům. Závod, který vznikl už roku 1856, zastával pozici nejvýznamnějšího chemického podniku celého Rakousko-Uherska. V oboru chemie stál i v čele výzkumu, založil vůbec první podnikovou laboratoř v monarchii. Rozhodující úlohu si zachovával ještě v prvorepublikovém Československu, tehdy Spolchemie zaujímala čtvrté místo mezi evropskými chemickými koncerny. Dnes se zde vyrábí nejčistší umělé safíry na světě, které firma dodává optickému průmyslu. Je také jediným evropským výrobcem manganistanu draselného.

the period during the First Republic (i.e. until WWII), with Spolchemie coming fourth among European chemical concerns. Today, it produces the purest synthetic sapphires in the world, supplied to the optics industry. It is also the only European producer of potassium permanganate.

Velmi významné byly také Schichtovy podniky » na výrobu mýdla a zpracování jedlých tuků a olejů, které mají svůj počátek v Rynolticích u Liberce. Odtud se však záhy firma přestěhovala. S deseti dělníky a dvěma úředníky začal v roce 1882 vyrábět Johann Schicht » (1855-1907) v malé továrně na Střekově mýdlo, margarín a ovocné šťávy. Za dvacet let už byly Schichtovy závody největším podnikem svého druhu v Evropě. Jméno Schicht mělo stejný zvuk jako Baťa nebo Škoda. Střekovská továrna se mohla pyšnit třeba první ztužovnou tuku v Evropě či nejvyšším komínem v Rakousko-Uhersku. Schichtovy výrobky jako mýdlo s jelenem, tuk Ceres, olej Vegetol nebo ovocné šťávy Ceres saft patří dodnes k nesmrtelným českým značkám. Město také bylo po několik desetiletí centrem výroby cukru v rakouských zemích monarchie. V letech 1882 až 1890 tu vyrostla trojice rafinerií (v dnešní Pražské ulici, v Krásném Březně a v Neštěmicích), která dohromady vyprodukovala největší množství cukru v českých zemích i v celém Předlitavsku. Převážná část výroby mířila na export; v nejlepších letech odplulo do Hamburku přes 400 tisíc tun ústeckého cukru ročně. K hlavním odběratelům patřila Anglie a její kolonie, Švédsko, Balkán i Orient. Rok 1848, jenž začal bojem za liberalizaci poměrů, se také stal prvním mezníkem národnostních sporů. V Ústí nad Labem se 18. června konala schůze, kterou organizoval Německý spolek z Teplic, počet účastníků se odhadoval až na 5 000. Jednání pak pokračovala následujícího dne v Teplicích a současně byla uspořádána slavnost také v Sasku. Po relativním klidu v době neoabsolutismu se národnostní spory dále prohlubovaly, až se na přelomu 19. a 20. století staly permanentní součástí života společnosti. V posledních desetiletích 19. století sehrála velkou roli ve všech městech samospráva. V Ústí nad Labem je datován počátek "autonomní samosprávy" rokem 1859, kdy místodržitelství na

40

Schicht´s works manufacturing soap and processing edible fats and oils were also very important. They originated in Rynoltice near Liberec. However, the company was relocated very quickly. Johann Schicht (1855-1907), began producing soap, margarine and fruit juices in a small Střekov factory with ten workers and two clerks in 1882. Over the next twenty years, Schicht´s works became the largest company of this type in Europe. The name Schicht enjoyed the same repute as Baťa and Škoda. The Střekov plant could boast the first fat hardening plant in Europe and the highest stack in Austria-Hungary. Schicht´s products such as soap with a depicted deer, Ceres fat, Vegetol oil and Ceres soft fruit juices are still immortal Czech brands. The town was also a sugar manufacturing centre in the Austrian lands of the monarchy for several decades. Between 1882 and 1890, three refineries grew here (in today’s Pražská Street, in Krásné Březno and Neštěmice), which altogether produced the biggest amount of sugar nationwide as well as in the whole area outside of the River Leitha (Litava). The prevailing part of production was exported; in the best years over 400 thousand tons of sugar sailed from Ústí to Hamburg yearly. The main customers were England and its colonies, Sweden, the Balkans as well as the Orient. The year 1848, which began with efforts to liberalise the situation, also became the first milestone in national clashes. On 18 June, a meeting took place in Ústí nad Labem organised by the German Association from Teplice, with the number of those in attendance estimated at up to 5 000. The meeting continued the next day in Teplice and at the same time, a ceremony was held in Saxony, too. After relative peace during the period of new absolutism, the national conflicts became deeper and deeper, until they became a permanent part of the social life at the turn of the 19th and 20th century.

DE

32 duzierten. Der größte Teil der Produktion wurde exportiert; in den besten Jahren wurden über 400 000 Tonnen Aussiger Zucker jährlich nach Hamburg verschifft. Zu den wichtigsten Abnehmern gehörten England mit ihren Kolonien, Schweden, die Balkanländer und der Orient. Das Jahr 1848, welches mit dem Kampf für die Liberalisierung der Verhältnisse begann, wurde auch zum ersten Meilenstein für die Nationalitätenauseinandersetzungen. In Ústí nad Labem fand am 18. Juni eine Versammlung statt, die von dem Deutschen Verein aus Teplitz organisiert wurde. Die Anzahl der Beteiligten wurde bis auf 5 000 geschätzt. Die Handlungen setzten dann am nächsten Tag in Teplitz fort; es wurde gleichzeitig eine Feier auch in Sachsen veranstaltet. Nach einer relativen Ruhe während des Neoabsolutismus wurden die Nationalitätenauseinandersetzungen wieter vertieft, bis sie an der Wende des 19. und 20. Jahrhunderts zum permanenten Bestandteil des Lebens der Gesellschaft wurden. In den letzten Jahrzehnten des 19. Jahrhunderts spielte die Selbstverwaltung eine große Rolle in allen Städten. In Ústí nad Labem wird der Anfang der "autonomen Selbstverwaltung" mit dem Jahr 1859 zurückdatiert, als die Stadthaltung aufgrund eines Vorschlags des Bezirkshauptrates neue Mitglieder des Gemeinderates und einen Bürgermeister ernannte. Hier setzten sich neue Eliten durch, welche die Träger einer liberal-zentralistischen Denkart waren. Sie setzten sich allerdings nur langsam

CZ

ENG

DE

základě návrhu okresního hejtmanství jmenovalo nové členy obecní rady a starostu. Zde se prosazovaly nové elity, jež byly nositeli liberálně - centralistického smýšlení. Prosazovaly se však pomalu. Do začátku 80. let se proto i investice omezily jen na to nejnutnější (svou roli sehrála i válka 1866). Hledání nové orientace obecní správy se prosadilo až se starostou Franzem Ohnsorgem. Za něj došlo k výstavbě nových školních budov, zavedení tramvajové dopravy a různé jiné komunální podniky navazovaly zejména na počátku nového století řadou dalších veřejných investic (vodovod, elektrárna, městské lázně», městské divadlo») a současně byla vytvořena moderní, úsporně organizovaná a funkční komunální správa. Prozíravá plánovací politika, za niž byl od roku 1895 vedle starosty Ohnsorga zodpovědný především dlouholetý finanční rada Ferdinand Maresch», byla schopna dodávat nejen impulsy pro další soukromé průmyslové investice. Ty prospívaly obyvatelstvu jako celku a právě na nich mohla po roce 1918/19 stavět nová, zcela jinak volená obecní zastupitelstva.

In the last decades of the 19th century, local government played a great role in all towns. The beginning of the “autonomous local government” in Ústí nad Labem dates back to 1859, when new members of the municipal council and the mayor were appointed by the vice regency upon the proposal of the district office. New elites asserted themselves, the promoters of liberal-centralist thinking. However, they pushed themselves slowly. As a result, until the beginning of the 1880´s, all investments were restricted to the most essential things (the war in 1866 also contributed to the situation). As late as under Mayor Franz Ohnsorg, the efforts to pursue new local government principles asserted themselves. Throughout the term of his office, new schools were built, tram transport was introduced and different municipal policies linked to a number of public investment projects at the beginning of the new century (such as water mains, power plant, city spa, city theatre) were accomplished. At the same time, a modern, cost-effective, well organised and working municipal administration was introduced. Apart from Mayor Ohnsorg, it included particularly the finance councillor Ferdinand Maresch who was responsible for the forward-looking planning policy from 1895 for many years. They were able to deliver incentives for further private industrial investments which contributed to the town and its inhabitants. After 1918/19, completely new municipal assemblies of representatives could be built on this elected in a completely different way.

durch. Bis zum Anfang der 80er Jahre blieben deshalb auch die Investitionen nur auf das Notwendigste begrenzt (eine Rolle spielte auch der Krieg 1866). Die Suche nach einer neuen Orientierung der Gemeindeverwaltung setzte sich erst mit dem Bürgermeister Franz Ohnsorg durch. Mit ihm erfolgte der Aufbau von neuen Schulgebäuden und die Einführung des Straßenbahntransportes sowie auch verschiedene andere Kommunalbetriebe schlossen vor allem am Anfang des neuen Jahrhunderts eine Reihe weiterer öffentlichen Investitionen mit ein (Wasserleitung, Kraftwerk, Stadtbad», Stadttheater»). Gleichzeitig wurde eine moderne, sparsam organisierte und funktionelle Kommunalverwaltung geschaffen. Die weitsichtige Planungspolitik, für welche seit 1895 außer dem Bürgermeister Ohnsorg vor allem auch der langjährige Finanzberater Ferdinand Maresch» verantwortlich war, war in der Lage, nicht nur Impulse für weitere private industrielle Investitionen sicherzustellen. Diese waren für die Bevölkerung als Ganzes nützlich und gerade auf diesen Investitionen konnten die neuen, ganz anders gewählten Gemeindevertretungen nach 1918/19 basieren.

S rozvojem průmyslu souvisí i sociální hnutí v Ústí nad Labem. Počátky dělnického hnutí v Ústí nad Labem spadají do padesátých let 19. století. Ústavní změny, ke kterým v Rakousku-Uhersku došlo po roce 1867, umožnily již legální rozvoj dělnického hnutí. Nejvýznamnějším dělnickým spolkem v Ústí nad Labem se stal Arbeiterfortbildungsverein Aussig (Dělnický vzdělávací spolek), který vlastní činnost zahájil 11. února 1872. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se Ústí n. L. stalo významným centrem ilegální činnosti sociálně demokratického hnutí. Nové období v dělnickém hnutí v Ústí nad Labem a na Ústecku zahájil 1. máj 1890. V polovině devadesátých let se začaly v severních Čechách prosazovat snahy o vznik hnutí německých národně orientovaných dělníků. Roku 1903 tak byla založena Deutsche Arbeiterpartei (Německá dělnická strana).

The development of industry is also connected with the social movement in Ústí nad Labem. The beginnings of the workingclass movement in Ústí nad Labem go back to the 1850´s. Amendments to the constitution, which occurred in AustriaHungary after 1867, made it possible for the development of the working-class movement on a legal basis. The most important workers’ association in Ústí nad Labem became Arbeiterfortbildungsverein Aussig (Workers’ educational association), which commenced activities on 11 February 1872. At the turn of the 1870´s and 80´s, Ústí n. L. became an important centre of illegal activities of the social-democratic movement. A new period in the working-class movement in Ústí nad Labem and the Ústí region began on 1 May 1890. In the middle of the 1890´s, efforts to enforce the establishment of German nationally oriented workers in North Bohemia started. In 1903, the Deutsche Arbeiterpartei (German Labour Party) was founded.

Mit der Entwicklung der Industrie hängt auch die soziale Bewegung in Ústí nad Labem zusammen. Der Anfang der Arbeiterbewegung in Ústí nad Labem wird in die 50er Jahre des 19. Jahrhunderts zurückdatiert. Die Verfassungsänderungen, die in Österreich-Ungarn nach 1867 erfolgten, ermöglichten eine bereits legale Entwicklung der Arbeiterbewegung. Zum wichtigsten Arbeiterverein in Ústí nad Labem gehörte der Arbeiterfortbildungsverein Aussig (Dělnický vzdělávací spolek), welcher die eigene Tätigkeit am 11. Februar 1872 begann. Am Ende der 70er und 80er Jahre wurde Ústí n. L. zu einem wichtigen Zentrum für illegale Tätigkeit der sozial-demokratischen Bewegung. Eine neue Periode in der Arbeiterbewegung in Ústí nad Labem und in der Region von Ústí begann am 1. Mai 1890. Mitte der 90er Jahre begannen die Bemühungen in Nordböhmen durchgesetzt zu werden, eine Bewegung der deutschen nationalorientierten Arbeiter zu starten. Im Jahre 1903 wurde dann die Deutsche Arbeiterpartei (Německá dělnická strana) gegründet.

41

CZ

ENG

DE

PROMĚNY ÚSTÍ NAD LABEM VE 20. STOLETÍ

TRANSFORMATIONS OF ÚSTÍ NAD LABEM IN THE 20TH CENTURY

WANDLUNGEN JAHRHUNDERT

Regardless of the great enthusiasm of the majority German population in Ústí nad Labem at the outbreak of WWI, its development was a great disillusion in the end. 1918 was characterised by affliction, diseases and starvation in Ústí and in the whole monarchy; many families lost members. The announcement of the independent Czechoslovakia on 28 October was met with disagreement, and the very next day representatives of all the German population assembled in Ústí nad Labem. They fully stood up for the conclusions of the German National Assembly, according to which the German speaking border regions in Bohemia would form a province within the German-Austrian state. The uncertainty and tension was accompanied by looting of warehouses and shops in November and December. The arrival of Czechoslovak troops, summoned by Mayor Bornemann, put a stop to the looting.

Egal, wie groß die Begeisterung der mehrheitlichen deutschen Bevölkerung in Ústí nad Labem beim Ausbruch des 1. Weltkriegs war, bedeutete sein Verlauf und sein Ende doch eine deutliche Ernüchterung. Das Jahr 1918 war genauso wie in der ganzen Monarchie im Zeichen der Entbehrungen, Krankheiten und des Hungers; viele Familien verloren ihre Angehörigen. Die Erklärung der selbstständigen Tschechoslowakei fand am 28. Oktober statt, wegen einer Meinungsverschiedenheit versammelten sich in Ústí nad Labem gleich am nächsten Tag die Vertreter aller deutschen Bevölkerung. Diese stand zu den Zusammenfassungen der Deutschen Nationalversammlung, aufgrund deren die deutschsprachigen Grenzgebiete Böhmens im Rahmen des deutsch-österreichischen Staates eine Provinz bilden sollte. Die Unsicherheit und die Spannung wurden im November und Dezember von Plünderunge der Lagerhäuser und Geschäfte begleitung fand, welche erst durch eine Ankunft der tschechoslowakischen Armee aufhörten, die vom Bürgermeister Bornemann berufen wurde.

Jakkoliv bylo nadšení většinového německého obyvatelstva v Ústí nad Labem při vypuknutí první světové války velké, její průběh a konec znamenal značné rozčarování. Rok 1918 se stejně jako v celé monarchii nesl ve znamení strádání, nemocí a hladu; mnoho rodin přišlo o své blízké. Vyhlášení samostatného Československa 28. října se setkalo s nesouhlasem a proto se hned den poté v Ústí nad Labem sešlo shromáždění zástupců všeho německého obyvatelstva. To se plně postavilo za závěry německého národního shromáždění, podle kterých měla pohraniční německo-jazyčná území Čech v rámci německorakouského státu tvořit provincii. Nejistotu a napětí provázelo v listopadu a prosinci drancování skladů a obchodů, kterému učinil přítrž až příchod československého vojska povolaného starostou Bornemannem.

Již v následujícím roce šli ústečtí obyvatelé poprvé volit v novém státě. Až do roku 1935 měla v Ústí nad Labem a jeho aglomeracích při všech volbách z německých stran dominantní postavení německá sociální demokracie, za níž následovaly

42

In the following year, the inhabitants of Ústí went to the polls in the new state for the first time. The German Social Democratic Party in Ústí nad Labem and its surroundings dominated all German parties in all elections until 1935 . Second came the German National Socialists (DNP) and Nazis (DNSAP). The International Czechoslovak Communist Party came generally fourth or fifth. Of the political parties 33 Czech the most popular was the Czechoslovak National Socialist Party, elected particularly by Czech officials. However, the economic crisis and its consequences, particularly sensitive in border lands, developments in neighbouring Germany and other events brought crucial changes. In the par-

VON

ÚSTÍ

NAD

LABEM

IM

20.

Bereits im nächsten Jahr gingen die Bewohner von Ústí nad Labem das erste Mal im neuen Staat zur Wahl. Bis zum Jahre 1935 war es die deutsche Sozialdemokratie, die in Ústí nad Labem und seinen Agglomerationen von den deutschen Parteien bei allen Wahlen eine dominante Position hatte. Nach ihr folgten dann die Deutsche Nationalpartei (DNP) und die Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei (DNSAP). Die internationale kommunistische Partei nahm durchlaufend die vierte oder fünfte Position ein. Von den tschechischen Parteien stand die Tschechoslowakische Nationalsozialistische Partei in der größten Gunst, welche vor allem die tschechischen Staatsangestellten wählten. Die wirtschaftliche Krise und ihre Folgen, die im Grenzgebiet besonders spürbar waren, weiter die Entwicklung im benachbarten Deutschland sowie auch andere Ereignisse brachten allerdings eine grundsätzliche Änderung. Bei den Parlamentswahlen im Jahre 1935 in Ústí nad Labem dominierte eindeutig die Sudetendeutsche Partei (SdP) geführt von Konrad Henlein. Dieser gelang es, nicht nur Stimmen der Wähler von DNP und DNSAP zu gewinnen, die im Jahre 1933 verboten wurden, sondern auch nicht weniger Stimmen von Arbeiterwählern, die sich früher der deutschen Sozialdemokratie oder der kommunistischen Partei zuneigten. Trotz dieser Ergebnisse blieb die vom sozial-demokratischen Bürgermeister Leopold Pölzl» gesteuerte Kommunalpolitik bis zum Sommer 1938 unverändert. Die Verteilung der politischen Mächte wurde auch durch häufige antifaschistische Demonstrationen der Volksfront gezeigt, die in Ústí nad Labem in den Jahren 1936-1938 bei

CZ

ENG

němečtí nacionalisté (DNP) a nacisté (DNSAP). Internacionální KSČ zaujímala průběžně čtvrtou až pátou pozici. Z českých stran se největší přízni těšila Československá strana národně socialistická, jíž volili především čeští státní zaměstnanci. Hospodářská krize a její následky, v pohraničí obzvlášť citelné, vývoj v sousedním Německu a další události však přinesly zásadní změnu. Parlamentním volbám v roce 1935 v Ústí nad Labem jednoznačně dominovala Sudetoněmecká strana (SdP) vedená Konradem Henleinem. Ta dokázala získat hlasy voličů nejen DNP a DNSAP, které byly zakázány v roce 1933, ale i nemálo hlasů dělnických voličů, kteří se dříve přikláněli k německé sociální demokracii nebo KSČ. Přes tyto výsledky zůstala až do léta 1938 komunální politika řízená sociálnědemokratickým starostou Leopoldem Pölzlem» neměnná. Rozvržení politických sil ukazovaly i časté protifašistické demonstrace lidové fronty pořádané při různých příležitostech v Ústí nad Labem v letech 1936-1938. Zatímco na nich se scházelo kolem 12-15 tisíc demonstrantů, shromáždění organizovaná SdP měla účast až 40 tisíc osob. SdP nahrávalo i to, že KSČ nebyla z ideologických důvodů schopná prosazovat svůj antifašistický program jednotně se sociálními demokraty. Změna přišla až při komunálních volbách na jaře 1938, příliš pozdě na to, aby to mohlo zvrátit drtivé vítězství SdP.

liamentary elections in 1935, the Sudeten German National Socialist Party (SdP), led by Konrad Henlein, unambiguously dominated in Ústí nad Labem. This party gained votes from members of both the DNP and DNSAP, prohibited in 1933, but it also achieved many votes from working class constituents, who favoured the German social democrats or the Czech Communist Party. Despite these results, the municipal politics managed by the social-democratic Mayor Leopold Pölzl remained unchanged until summer 1938. The distribution of political forces was also reflected by frequent anti-Fascist demonstrations of the National Front organised in Ústí nad Labem at different opportunities between 1936 and 1938. With about 12 -15 thousand demonstrators disagreeing, the assemblies organised by the SdP amounted to up to 40 thousand participants. What contributed to the SdP was the fact that the Czechoslovak Communist Party was unable to enforce its anti-Fascist programme in unity with the social democrats due to its ideology. The change came at the municipal election in spring 1938; however, it was too late to reverse the crushing victory of the SdP.

Nejen politickými událostmi však žilo meziválečné Ústí nad Labem. Probíhala zde rozsáhlá výstavba, jejímž symbolem byla např. správní budova Spolchemie» postavená v letech 19291930, která držela do roku 1934 prim nejvyšší budovy v Československu. Postaven byl moderní areál Masarykovy nemocnice (1927-1936), Most dr. Edvarda Beneše (1934-1936) nebo Zdymadla T. G. Masaryka (1923-1935)»; vznikly vilové čtvrti», ale také obytná zástavba pro zaměstnance a dělníky. Jejími investory byly i průmyslové podniky jako v případě firmy Georg Schicht», která prožívala svůj největší rozvoj. Ve filmových ateliérech jejího reklamního oddělení byl poprvé v Československu prezentován zvukový film, který byl promítán v tehdejší „Revue Alhambra“, dnešním Činoherním studiu, dne 29. dubna 1929. Významnou roli hrála v Ústí nad Labem kultura, zejména divadlo a hudba. Bylo tomu i díky řadě kvalitních umělců z Německa, odkud odcházeli na počátku 20. let kvůli špatné ekonomické situaci, později pak především z důvodu rasové perzekuce. Podpory se kultuře dostávalo i od významných představitelů města, podnikatelů a průmyslníků. Mnichovská dohoda ze 30. září 1938 znamenala konec tohoto údobí. V Ústí nad Labem jí předcházela velmi napjatá situace provázená mnohatisícovými demonstracemi, jejichž účastníci žádali „návrat do říše“, přeshraničními výpady sudetoněmecké-

However, Ústí nad Labem did not experience political events between the wars. There was also massive building, a symbol of which was, for example, the administration building of Spolchemie built between 1929 and 1930. It was ranked as the tallest building in Czechoslovakia until 1934. The modern complex of buildings of the Masaryk Hospital was built (1927-1936), the Bridge of Dr. Edvard Beneš (1934-1936) and the Sluices of T. G. Masaryk (1923-1935); new villa neighbourhoods originated, as well as residential buildings for employees and workers. Investors in building projects were also industrial businesses such as, for example, the company of Georg Schicht, which was thriving at that time. The film studio of the factory’s department of advertising presented the first sound film in Czechoslovakia, shown in the then „Revue Alhambra“, today’s Činoherní studio (Drama Studio), 29 April 1929.

DE

34 verschiedenen Gelegenheiten veranstaltet wurden. Während sich bei diesen Gelegenheiten um 12 000 bis 15 000 Demonstranten versammelten, hatten die von der SdP veranstalteten Versammlungen eine Beteiligung bis zu 40 000 Personen. Einer der Vorteile der SdP war auch die Tatsache, dass die kommunistische Partei aus ideologischen Gründen nicht in der Lage war, ihr antifaschistisches Programm einheitlich mit den sozialen Demokraten durchzusetzen. Die Änderung kam erst bei den Kommunalwahlen im Frühling 1938; zu spät, um den zermürbenden Sieg der SdP umzustürzen. Nicht nur mit den politischen Ereignissen musste allerdings Ústí nad Labem zwischen den Kriegen leben. Es wurde hier ein umfangreicher Aufbau durchgeführt, dessen Symbol z.B. das in den Jahren 1929-1930 gebaute Verwaltungsgebäude Spolchemie» war, welches bis 1934 das höchste Gebäude in der Tschechoslowakei war. Es wurden das moderne Areal des Masaryks Krankenhauses (1927-1936), die Edvard-Beneš-Brücke (19341936) oder das Stauwerk von T. G. Masaryk (1923-1935)» gebaut: es entstanden Villenviertel», sowie auch Wohnungsbau für Angestellte und Arbeiter. Zu den Investoren zählten auch Industriebetriebe wie im Fall der Firma Georg Schicht», die ihre

43

CZ

ENG

DE Culture, particularly theatre and music, played a very important part in Ústí nad Labem, also because of the many renowned artists from Germany, which they left at the beginning of the 1920´s due to the bad economic situation and later, particularly due to racial persecution. Culture was also encouraged by renowned representatives of the city as well as entrepreneurs and industrialists.

ho freikorpsu v okolí a mobilizací československého vojska. To se však muselo záhy stáhnout za nové hranice a spolu s vojáky odcházeli i čeští obyvatelé. Mnozí z nich se však po odmítnutí ve vnitrozemí znovu vraceli. Dne 9. října vstoupily do města za mohutného vítání první jednotky wehrmachtu. Dovršením „osvobození“ byly doplňovací volby do říšského sněmu, které byly zároveň formou plebiscitu. 99,54% odevzdaných hlasů souhlasilo s připojením k říši. Dne 1. května 1939 došlo připojením města Střekova a obcí Bukov, Hostovice, Předlice, Stříbrníky a Trmice k vytvoření „Velkého Ústí“. V průběhu okupace zde žilo přibližně 2000 Čechů s tzv. občanstvím Protektorátu Čechy a Morava, z toho asi 200 ve vnitřním městě. Jejich postavení bylo nerovnoprávné a byli nuceni dodržovat mnohá restriktivní nařízení. Tvrdá opatření byla uplatňována vůči židům, z nichž poslední byli v letech 1941-1942 internováni v Krásném Lese a deportováni do vyhlazovacích táborů. Části se však podařilo opustit město ještě před nacistickou okupací jako např. rodině Petschků » a Weinmannů », které emigrovaly do Velké Británie a později do USA. Přes krajně nepříznivé podmínky působila v prvních letech války v okolí města komunistická odbojová skupina Herty Lindnerové.

44

The Munich Agreement of 30 September 1938 brought an end to this era. The atmosphere in Ústí nad Labem was very tense before Munich. It was accompanied by huge demonstrations attended by thousands of people who demanded „affiliation to the Reich“. There were also frequent cross-border assaults by the Sudetendeutsche Freikorps in the neighbourhood and finally, the situation culminated with the mobilisation of the Czechoslovak army. However, soon a new borderline was demarcated and the Czech army had to withdraw from the area followed by the Czech population. being 35 However, rejected inland, they came back again. On 9 October, the first Wehrmacht troops entered the town with an overwhelming welcome. The “liberation” was completed by the byelection for the Reichstag, in the form of a plebiscite. 99.54% of the cast votes agreed with the affiliation to the Reich. On 1 May 1939, “Big Ústí” was formed by merging the town of Střekov and the municipalities of Bukov, Hostovice, Předlice, Stříbrníky and Trmice. Throughout the years of the occupation, approximately 2000 Czech people lived in the town with so-called citizenship of the Protectorate of Bohemia and Moravia, about 200 of which in the centre. Their status was unequal as

größte Entwicklung erlebte. In der Werbeabteilung der Filmatelies wurde das erste Mal in der Tschechoslowakei der Tonfilm präsentiert, welcher am 29. April 1929 im damaligen „Revue Alhambra“, dem heutigen Činoherní studio (Hörspielstudio), gezeigt wurde. Die Kultur Ústí nad Labem spielte eine wichtige Rolle, vor allem Theater und Musik. Dies war auch dank einer Reihe von guten Künstlern aus Deutschland – von dort kamen sie am Anfang der 20er Jahre wegen schlechter wirtschaftlicher Situation und später dann vor allem wegen rassistischer Verfolgung. Unterstürzt wurde Kultur ebenfalls von bedeutenden Stadtrepräsentanten, Unternehmern und Wirtschaftlern. Das Münchener Abkommen vom 30. September 1938 bedeutete das Ende dieser Periode. In Ústí nad Labem ging ihr eine sehr gespannte Situation voran, begleitet von Demonstrationen mit tausenden Leuten, deren Teilnehmer „Rückkehr ins Reich“

36

CZ

Na podzim 1941 byli její členové zatčeni a většina z nich byla v roce 1943 v Berlíně popravena, mezi nimi Marie Kršňáková z Chabařovic a Ernst Patz z Předlic. V oblasti působila ještě odbojová skupina „Úvod-Krušnohoří“, která úzce spolupracovala se skupinou Leopolda Pölzela ». Na samém sklonku války, ve dnech 17. a 19. dubna 1945, postihly město těžké nálety americké 8. letecké armády. Cílem amerických bombardérů 8. letecké armády bylo vyřadit město jako železniční a dopravní uzel. Pumy však explodovaly i v přilehlých částech městského centra i okolních čtvrtích a způsobily značné škody na zástavbě a ztráty na lidských životech. Zahynulo nejméně 600 osob. Osvobození města provedla 8. května hrstka ústeckých Čechů spolu s několika německými antifašisty; sovětské jednotky dorazily do Ústí nad Labem následujícího dne. Záhy poté se začala vůči německému obyvatelstvu uplatňovat řada opatření, která byla schválena již v dubnu v Košickém vládním programu. Byla provázena množstvím excesů, které vyvrcholily po dodnes neobjasněném výbuchu skladiště v Krásném Březně 31. července 1945. Při následném tzv. ústeckém masakru přišlo o život kolem jednoho sta Němců. Do konce roku 1946 pak byla většina německého oby-

ENG

DE

they were forced to observe many restrictive orders. Severe measures were taken against Jewish people. The last Jewish people were interned in Krásný Les between 1941-1942 and deported to concentration camps. However, some managed to flee the town before the Nazi occupation, such as the of Petschek» and Weinmann families. They emigrated to Great Britain and later to the USA. Despite the very unfavourable situation, the communist resistance movement group led by Herta Lindnerová operated in the first war years in the city surroundings. Its members were arrested in autumn 1941 and most of them were executed in Berlin in 1943, among them Marie Kršňáková from Chabařovice and Ernst Patz from Předlice. There was another resistan37 ce group, „Úvod-Krušnohoří“, in the area, which closely operated with the group of Leopold Pölzel . At the very end of the war, 17 and 19 April 1945, the town faced heavy air raids by the American Eighth Air Force. The aim of the bombers of the Eighth Air Force was to destroy the town as a railway and transportation junction. However, bombs exploded also in neighbouring parts of the town centre and resulted in heavy losses in buildings and casualties. At least 600 people died. The liberation of the city was accomplished by a small number of Czechs from Ústí together with a few German anti-Fascists on 8 May. Soviet troops arrived in Ústí nad Labem the following day. Soon after that, a number of measures, approved in April in the Košice Government Programme, were taken against the German population. These were accompanied by a lot of incidents, which culminated in an explosion in the warehouse in Krásné Březno on 31 July 1945, still unexplained. About one hundred Germans lost their lives during the following so-called “ Ústí massacre”. By the end of 1946, most of the German population had been deported from the town and those who remained represented less than 4% of the total number of inhabitants against nearly 78% before the war.

forderten, von Übergrenz-Angriffen der Sudetendeutschen Freikorps in der Umgebung sowie auch von Mobilisierung der tschechoslowakischen Armee. Diese musste später allerdings hinter die neue Grenze zurückgezogen werden und zusammen mit den Soldaten gingen auch die tschechischen Bewohner weg. Manche von ihnen kamen allerdings zurück, nachdem sie im Innland abgelehnt wurden. Am 9. Oktober kamen die ersten Wehrmachtseinheiten in die Stadt, wobei sie kräftig begrüßt wurden. Die „Befreiung“ wurde mit zusätzlichen Wahlen für den Reichstag zum vervollständigt; diese hatten gleichzeitig die Form eines Plebiszites. 99,54% der abgegebenen Stimmen, stimmten dem Anschluss an das Reich zu.

The post-war town administration was taken over by the local

Am 1. Mai 1939 wurde durch den Anschluss der Stadt Střekov (Schreckenstein) und der Gemeinden Bukov, Hostovice, Předlice, Stříbrníky und Trmice das „Velké Ústí“ (Großes Aussig) geschaffen. Während der Besetzung lebten hier ungefähr 2000 Tschechen mit sog. Bürgerrecht des Protektorates Böhmen und Mähren, davon ca. 200 in der Innenstadt. Ihre Position war nicht gleichberechtigt und sie wurden gezwungen, viele restriktive Verordnungen einzuhalten. Harte Maßnahmen wurden gegenüber den Juden angewendet, von denen die letzten in den Jahren 1941-1942 in Krásný Les (Schönwald) interniert und in die Vernichtungslager deportiert wurden. Einem Teil gelang es allerdings die Stadt noch vor der nazistischen Besetzung zu verlassen, wie z.B. der Familie Petschek » und Weinmann », welche nach Großbritannien und später in die USA emigrierten. Auch trotz der sehr ungünstigen Bedingungen war in den ersten Jahren des Kriegs die kommunistische Widerstandsgruppe von Herta Lindner in der Stadtumgebung tätig. Im Herbst 1941 wurden ihre Mitglieder verhaftet und die meisten dann im Jahre 1943 in Berlin hingerichtet, unter ihnen Marie Kršňáková aus Chabařovice (Karbitz) und Ernst Patz aus Předlice. In diesem Gebiet war auch die Widerstandsgruppe „Úvod-Krušnohoří“ (Úvod-Erzgebirge) tätig, welche mit der Gruppe von Leopold Pölzel » eng zusammenarbeitete Ganz am Ende des Kriegs, am 17. und 19. April 1945, wurde die Stadt von schweren Luftangriffen der 8. amerikanischen Luftflotte betroffen. Das Ziel der amerikanischen Bomber der 8. Luftflotte war es, die Stadt als Eisenbahn- und Verkehrsknoten außer Funktion zu setzten. Die Bomben explodierten allerdings auch in den nahliegenden Teilen des Stadtzentrums, sowie in den umgebenden Vierteln und verursachten große Schäden an den Gebäuden und kostete auch Menschenleben. Mindestens 600 Personen starben. Am 8. Mai erfolgte die Befreiung der Stadt von einer Hand voll Tschechen aus Ústí zusammen mit deutschen Antifaschisten; die sowjetischen Einheiten erreichten Ústí nad Labem am nächsten Tag. Kurz danach wurden gege-

45

CZ

ENG

DE

38

46

national committee, the supreme body of which was the district administration commission (OSK), later re-named the district national committee. The composition of the district administration commission reflected the new distribution of political forces in the district, which strengthened the position of the communist party (KSČ). This was also confirmed by the election for the National Assembly in 1946, with an absolute majority of votes acquired in Ústí nad Labem. The February events in the town took place under the control of the communists – on 24 February 1948 a general strike was organised by them, in which all Ústí plants and businesses took part. Action committees of the National Front were created, members of democratic parties were persecuted as well as clergymen and many others. In 1948, two show trials were organised; these open “blackmarketeer” trials and others took place in Setuza´s canteen. One of the victims of the communist regime was also a native of Ústí, František Zajíček, execu-

vatelstva z města odsunuta a tvořili již jen necelá 4% z celkového počtu obyvatel oproti téměř 78% před válkou.

ted in 1954 in Prague.

Správu města po válce převzal místní národní výbor, jehož nadřízeným orgánem byla okresní správní komise (OSK), později okresní národní výbor. Složení OSK odpovídalo novému rozložení politických sil v okrese, což posílilo pozici KSČ. Její postavení potvrdily i volby do Národního shromáždění v roce 1946, kdy získala v Ústí nad Labem nadpoloviční většinu hlasů. Únorové události proběhly ve městě v režii komunistů – 24. února 1948 zorganizovali generální stávku, které se zúčastnily všechny ústecké závody. Začaly vznikat akční výbory Národní fronty, byli perzekuováni členové demokratických stran, duchovní a mnozí další. Ještě v roce 1948 se uskutečnily dva zinscenované soudní procesy; veřejné „šmelinářské“ a ostatní procesy se konaly v závodní jídelně Setuzy. Jednou z obětí komunistické-

The air raids, interrupted cultural development, complicated post-war settlement, changes to the structure of the population and the politics of the ruling communist party considerably affected the urban face of the city between 1952 and 1990. Particularly the historic centre of the city went through insensitive demolition and rebuilding in the 1970´s and 80´s, which gradually enclosed the town by neighbourhoods made of reinforced concrete. The growing industrial production represented by the huge number of businesses had a negative impact on the environment. What contributed to this situation to make it even worse was more and more intensive open cast coal mining in the city surroundings from the 1960´s. The bad condition of the environment became part of the demonstrated resistance to the current regime at the end of the 1980´s.

nüber der deutschen Bevölkerung eine Reihe von Maßnahmen angewendet, welche bereits im Košický vládní Programm (Kaschauer Regierungsprogramm) im April erlassen wurden. Diese Maßnahmen wurden von einer Menge Exzesses begleitet, die nach der bis heute unerklärten Explosion des Lagerhauses am 31. Juli 1945 in Krásné Březno (Schönpriesen) kumulierten. Beim folgenden sogenannten Aussiger Massaker kamen etwa 100 Deutsche ums Leben. Bis zum Ende des Jahres 1946 wurde dann die meiste deutsche Bevölkerung aus der Stadt vertrieben und bildete dadurch nur noch nicht ganz 4% der gesamten Bewohnerzahl im Vergleich mit nahezu 78% vor dem Krieg. Die Stadtverwaltung wurde nach dem Krieg vom Ortnationalausschuss übernommen, dessen übergeordnetes Organ die Bezirksverwaltungskommission (OSK) war, später Bezirksnationalausschuss. Die Zusammensetzung der OSK entsprach der neuen Verteilung politischer Mächte im Bezirk, was die Position der kommunistischen Partei KSČ verstärkte. Ihre Position wurde auch bei der Wahl für die Nationalversammlung im Jahre 1946 bestätigt, als sie in Ústí nad Labem die absolute Mehrheit der Stimmen gewann. Die Ereignisse im Februar verliefen in der Stadt unter Regie der Kommunisten – am 24. Februar 1948 veranstalteten sie einen Generalstreik, an dem alle Aussiger Betriebe teilnahmen. Es entstanden Aktionsausschüsse der Nationalfront, Mitglieder der demokratischen Parteien sowie auch die Geistlichen und viele andere wurden verfolgt. Noch im Jahre 1948 fanden zwei inszeniert Gerichtsprozesse statt; öffentliche „Schwarzhändlerprozesse“ und andere Prozesse fanden in der Betriebskantine von Setuza statt. František Zajíček – der Bewohner von Ústí – wurde zu einem der Opfer des kommunistischen Regimes. Er wurde im Jahre 1954 in Prag hingerichtet. Die Luftangriffe, die unterbrochene kulturelle Entwicklung, komplizierte Nachkriegsbesiedlung, Änderung der Struktur der Bevölkerung, sowie auch die Politik der regierenden kommunistischen Partei KSČ, das alles hatte in den Jahren 1952-1990 einen starken Einfluss auf das urbanistische Aussehen der Stadt. Vor allem der historische Stadtkern litt enorm, welcher in den 70er und 80er Jahren gefühllos verändert wurde und sich allmählich in einer „Einschließung“ von Siedlungen mit Wohnblöcken befand. Die wachsende industrielle Produktion in einer Menge von Betrieben zeigte sich sehr negativ an der Umwelt, was seit den 60er Jahren der immer intensivere Braunkohletagebau in der Umgebung der Stadt noch verschlimmerte. Der schlechte Zustand der Umwelt wurde am Ende der 80er Jahre zum Bestandteil des Widerspruchs gegen das bestehende Regime.

CZ

ENG

DE However, as early as in the 1960´s, criticism and efforts to reform the country, particularly, in the economic area arose. The criticism of life then was gradually reflected in the cultural area. In Ústí nad Labem this stream was represented by Kladivadlo (a drama studio) and a monthly cultural and political magazine, “Dialog”. The process of liberalization of public and political life, within which new civil organisations were created (such as K 231 and KAN), ended up with the invasion by the „Warsaw Pact armies“ on 21 August 1968.

ho režimu byl i Ústečan František Zajíček popravený v roce 1954 v Praze. Nálety, přerušený kulturní vývoj, složité poválečné osidlování, změna struktury obyvatelstva a politika vládnoucí KSČ, to vše se v letech 1952-1990 výrazně podepsalo na urbanistické tváři města. Značně utrpělo především historické městské jádro necitelně přeměněné v 70. a 80. letech, které se postupně ocitlo v „obklíčení“ panelových sídlišť. Rostoucí průmyslová výroba v množství závodů se velmi negativně odrazila na životním prostředí, k čemuž ještě přispěla od 60. let stále intenzivnější povrchová těžba hnědého uhlí v okolí města. Špatný stav životního prostředí se stal koncem 80. let součástí projevů odporu proti stávajícímu režimu. Již v šedesátých letech se však začaly projevovat kritické názory a pokus o reformy zejména v oblasti hospodářství. Postupně se kritika tehdejšího dění promítla i do kulturní oblasti, přičemž v Ústí nad Labem do tohoto proudu spadalo působení Kladivadla a kulturně-politického měsíčníku Dialog. Proces uvolňování veřejného a politického života, v rámci nějž zde vznikly nové občanské organizace (např. K 231 a KAN), ukončil vstup

Club 231 – an organisation of political prisoners of the communist regime in Czechoslovakia from the end of the 1940´s until the beginning of the 1960´s, 39 established in Prague in March 1968. The name is derived from the Act for the protection of the national democratic republic No. 231/1948 Coll., according to which most of the prisoners were charged. KAN – Club of committed independents – a political movement which originated in spring 1968. It associated all those interested in political commitment, who were not or did not want to become members of the KSČ or any other party of the then National Front There was one casualty in Ústí nad Labem upon the arrival of the occupation troops. The last large protests took place in the town within the so-called ice-hockey events in March 1969 and on the first anniversary of the occupation. The normalization process accompanied by purges and interrogations, very strict particularly in the North, affected dozens of people who disagreed “ with the invasion“ and made it impossible for a number of teachers, writers, journalists, artists and many others to perform their jobs. Even the population of Ústí nad Labem gradually got involved in the protests against the measures taken by the regime, par-

Bereits in den 60er Jahren erschienen kritische Meinungen und auch der Versuch einer Reform, vor allem im Bereich der Wirtschaft. Allmählich zeigte sich die Kritik des damaligen Geschehens auch im Bereich der Kultur, wobei in Ústí nad Labem die Tätigkeit des Theaters Kladivadlo und der kulturpolitischen Monatszeitschrift Dialog unter diese Strömung fiel. Der Prozess der Entspannung des öffentlichen und politischen Lebens, in dessen Rahmen hier neue bürgerliche Organisationen (z.B. K 231 und KAN) entstanden, wurde am 21. August 1968 durch den Einmarsch der „Armeen der befreundeten Länder“ beendet. Klub 231 – Organisation von politischen Gefangenen des kommunistischen Regimes in der Tschechoslowakei vom Ende der 40er bis zum Anfang der 60er Jahre, gegründet in Prag im März 1968. Die Bezeichnung wurde vom Gesetz Nr. 231/1948 Slg. für den Schutz der volksdemokratischen Republik abgeleitet, aufgrund dessen der größte Teil dieser Gefangenen verurteilt wurde. KAN – Klub der engagierten Parteilosen – eine politische Bewegung, die im Frühling 1968 entstand. Der Klub vereinte alle Interessenten für politische Engagiertheit, die keine Mitglieder der kommunistischen Partei KSČ oder einer anderen Partei der damaligen Nationalfront waren oder sein wollten. In Ústí nad Labem kostete die Ankunft der Besatzungstruppen ein Menschenleben. Die letzten großen Protestkundgebungen fanden in der Stadt im März 1969 im Rahmen des sogenannten Hockeygeschehens und beim ersten Jubiläum der Besetzung statt. Der Normalisierungsprozess, einschließlich Säuberungsaktionen und Überprüfungen, welche im Norden besonders deutlich waren, betraf einige Personen, die mit dem „Einmarsch“ nicht einverstanden waren, und behinderte Pädagogen, Schriftsteller, Künstler und viele andere bei ihrer Tätigkeit. Auch die Einwohner von Ústí nad Labem wurden an den Antiregime-Protestaktionen allmählich beteiligt, vor allem nach dem 17. November 1989. Eine wichtige Rolle spielten dabei die Studenten der Pädagogischen Fakultät. Seit der demokratischen Wahl im Jahre 1990 entdeckt die Stadtselbstverwaltung allmählich die Strukturen der bürgerlichen Gesellschaft und es wird die Grenzzusammenarbeit mit Sachsen im Rahmen der Euroregion Labe entwickelt. Die Bemühungen, die historische Kontinuität wieder aufzubauen, wird durch die Rückkehr von einigen deutschen Aussiger symbolisiert, wie z.B. Johanna von Herzogenberg » - eine Kunsthistorikerin und Organisatorin tschechisch-deutscher Kulturprojekte. Ihre Kindheit bis zum 2. Weltkrieg erlebte sie in Ústí nad Labem – Brná (Birnai), wohin sie heutzutage gern zurückkehrt.

47

CZ

ENG

DE

„armád spřátelených zemí“ 21. srpna 1968.

ticularly after 17 November 1989. Students of the Faculty of Pedagogy played an important part in these events.

Außer ihr gibt es auch Klaus Horstmann-Czech » - ein international anerkannter Graphiker, Bildhauer und Gallerist. Auch er erlebte seine Kindheit in Ústí nad Labem und kommt weiterhin hierher zurück. Seit den 60er Jahren des 20. Jahrhunderts

Klub 231 – organizace politických vězňů komunistického režimu v Československu od konce 40. do zač. 60. let, ustavená v březnu 1968 v Praze. Název byl odvozen od zákona na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb., na jehož základě byla většina těchto vězňů odsouzena. KAN – Klub angažovaných nestraníků - politické hnutí, které vzniklo na jaře roku 1968. Sdružovalo všechny zájemce o politickou angažovanost, kteří nebyli nebo nechtěli být členy KSČ ani žádné jiné strany tehdejší Národní fronty V Ústí nad Labem si příchod okupačních jednotek vyžádal jeden lidský život. Poslední rozsáhlé projevy protestů proběhly ve městě v rámci tzv. hokejových událostí v březnu 1969 a při prvním výročí okupace. Normalizační proces provázený čistkami a prověrkami, který byl na severu obzvlášť důrazný, postihl desítky osob nesouhlasících „se vstupem“, znemožnil působení pedagogům, spisovatelům, novinářům, umělcům a mnoha dalším. i obyvatelé v Ústí nad Labem se postupně zapojovali do protestních protirežimních akcí, zejména po 17. listopadu 1989. Významnou roli přitom sehráli studenti Pedagogické fakulty. Od demokratických voleb v roce 1990 samospráva města postupně obnovuje struktury občanské společnosti a je rozvíjena příhraniční spolupráce se Saskem v rámci euroregionu Labe. Snahu o obnovení historické kontinuity symbolizují návraty některých německých Ústečanů, jako jsou například historička umění a organizátorka česko-německých kulturních projektů Johanna Herzogenbergová ». Mládí až do 2.světové války prožila v Ústí nad Labem - Brné, kam se stále vrací. Vedle ní je to také mezinárodně uznávaný grafik, sochař a galerista Klaus Horstmann-Czech ». Ten také prožil své dětství v Ústí nad Labem a stále se do něj vrací. Činný je od šedesátých let dvacátého století především v Berlíně, Heidelbergu (Německo) a v italské Carraře.

48

Since the democratic election in 1990, the city local government has kept renewing the structures of a civil society and developing cross-border cooperation with Saxony within the Labe/Elbe Euroregion. The effort to renew the historic continuity is symbolised by the return of some Ústí nad Labem natives, such as for example Johanna Herzogenbergová, an art historian and organiser of Czech-German cultural projects. She spent her youth in Brná in Ústí nad Labem until WWII, and she keeps returning. Apart from her, there is also the internationally recognised graphic designer, sculptor and gallery owner Klaus Horstmann-Czech ». He also spent his childhood in Ústí nad Labem and keeps coming back. Since the 1960´s, he has been performing particularly in Berlin, Heidelberg (Germany) and in Italian Carrara.

40 arbeitet er vor allem in Berlin, Heidelberg (Deutschland) und Carrara (Italien).

CZ

ENG

DE

V roce 1998 byl dokončen nový Mariánský most přes řeku Labe.V roce 2006 byla otevřena dálnice v úseku Ústí nad Labem Drážďany. V současné době je snahou městské reprezentace dát novou tvář centru města.

In 1998, the new Mariánský Bridge was built across the River Labe. In 2006, the motorway section between Ústí nad Labem and Dresden was put into operation. The current city administration is doing its best to change the town’s appearance.

Im Jahre 1998 wurde die neue Marienbrücke über den Fluss Labe fertiggebaut. Im Jahre 2006 wurde die Autobahn Ústí nad Labem – Dresden eröffnet. Aktuell bemüht sich die Stadtvertretung, dem Stadtzentrum ein neues Gesicht zu geben.

41 49

CZ

ENG

DE

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI 19. A 20. STOLETÍ

PROMINENT PERSONALITIES OF THE 19TH AND 20TH CENTURY

BERÜHMTE PERSÖNLICHKEITEN DES 19. UND 20. JAHRHUNDERTS

WOLFRUMOVÉ Carl Georg Wolfrum (1813 - 1888), přišel do Ústí nad Labem v roce 1843; v té době byl již vlastníkem barvírny v saském Meerane a firmu přestěhoval do Ústí především proto, že zde očekával lepší podmínky pro podnikání. V pronajatých domech čp. 398 a 402 v ulici Velká Hradební vybudoval tkalcovnu a barvírnu; poté, co se firma poměrně brzy vypracovala, odkoupil roku 1850 Wolfrum oba domy a roku 1852 si ve Velké Hradební vybudoval nový vlastní obytný dům čp. 552». Od 60. let pomáhali rodinnou firmu řídit také Wolfrumovi synové, Carl Friedrich a Otto, kteří vedení firmy převzali plně roku 1876. Roku 1887 přemístili oba bratři část výroby do Předlic – do ulice Na Luhách, kde vznikla zcela nová tkalcovna vlněných látek a barvírna. Z této generace Wolfrumů vešel ve známost ještě třetí z bratrů, Ludwig Wolfrum, který založil roku 1877 v Ústí nad Labem Bankovní závod L. Wolfruma a spol., první soukromý bankovní dům v zemi.

THE WOLFRUMS Carl Georg Wolfrum (1813 - 1888), came to Ústí nad Labem in 1843; at that time, he already owned a dye-house in Saxon Meerane. He relocated the company to Ústí hoping for better conditions for conducting business. He built up a weaving factory and a dye-house in rented houses No. 398 and 402 in Velká Hradební Street. Soon, the company was doing very well, so in 1850, Wolfrum bought both houses and in 1852, he built his own residential house No. 552». in Velká Hradební Street. From the 1860´s, Wolfrum´s sons Carl Friedrich and Otto also helped manage the family business and in 1876, they completely took over the company management. In 1887, both brothers transferred a part of the production to Předlice – to Na Luhách Street, where a completely new weaving mill of woollen fabric and a dye-house were founded. Also, the third of the brothers, Ludwig Wolfrum, became well known . In 1877, he established the first private banking house nationwide based in Ústí nad Labem - the L. Wolfrum Banking Business and associates.

DIE WOLFRUMS Carl Georg Wolfrum (1813 - 1888) kam im Jahre 1843 nach Ústí nad Labem; zu der Zeit war er bereits der Besitzer einer Färberei im sächsischen Meerane. Mit der Firma zog er vor allem deswegen nach Ústí, weil er hier bessere Bedingungen für sein Unternehmen erwartete. In den gemieteten Häusern Nr. 398 und 402 in der Velká Hradební Straße baute er eine Weberei und Färberei auf; nachdem die Firma sich ziemlich schnell hochgearbeitet hatte, kaufte Wolfrum im Jahre 1850 beide Häuser und im Jahre 1852 baute er in der Velká Hradební Straße ein eigenes neues Wohnhaus Nr. 552». Seit den 60er Jahren halfen Wolfrums Söhne Carl Friedrich und Otto die Familienfirma zu leiten und im Jahre 1876 übernahmen sie die Leitung vollständig. Im Jahre 1887 verlegten die Gebrüder einen Teil der Produktion nach Předlice – in die Straße Na Luhách, wo eine ganz neue Weberei für Wolltextilien und eine Färberei entstand. Von dieser Generation der Wolfrums trat noch der dritte Bruder in Kenntnis, Ludwig Wolfrum, welcher in Ústí nad Labem im Jahre 1877 den Bankovní závod L. Wolfruma a spol. (Bankwerk L. Wolfrum & Co.) gründete - das erste private Bankhaus im Land.

Rodinné podnikání rozšířil v roce 1913 Carl Hermann Wolfrum, který založil podnik Rourového průmyslu Austria (po roce 1918 přejmenovaný na Rourový průmysl Bohemia) v Předlicích. Wolfrumům dále patřil podnik – likérka „K. k. Spiritus- Presshefeund Liqueur – Fabrik“ a pivovar v Krásném Březně. Zároveň zasedali v dozorčích radách řady firem, a to nejen v Ústí nad Labem, ale také např. v královéhradeckých cementárnách či pražské pojišťovně Union. Carl Georg Wolfrum byl zajímavou a v mnohém pokrokovou osobností. Aktivně se účastnil politického života, byl nejen dlouholetým městským radním, ale také poslancem zemského sněmu a členem vídeňské říšské rady, kde se zabýval především otázkami financí a rozpočtů; na území města Ústí nad Labem založil týdeník „Aussiger Anzeiger“ s cílem podávat komplexní informace o dění ve městě, zemi i ve světě. Na

50

Carl Hermann Wolfrum expanded the family’s entrepreneurial activities in 1913 by founding the Piping Industry of Austria (after 1918 re-named the Piping Industry of Bohemia) in Předlice. The Wolfrums also owned a liqueur company „K. k. Spiritus- Presshefe- und Liqueur – Fabrik“ and the brewery in Krásné Březno. The Wolfrums were also members on the supervisory boards of a number of companies in Ústí nad Labem, and also in the cement works in Hradec Králové and in Union, the Prague insurance company. Carl Georg Wolfrum was an interesting and progressive personality in many ways. He took an active part in political life, he was a member of the city council for many years, and also a member of parliament and a member of the Viennese Imperial

Das Familienunternehmen wurde im Jahre 1913 von Carl Hermann Wolfrum erweitert, der das Werk Rourový průmysl Austria, deutsch Rohrindustrie Austria (nach 1918 zu Rourový průmysl Bohemia umbenannt) in Předlice gründete. Den Wolfrums gehörte weiter die Likörfabrik „K. k. Spiritus- Presshefeund Liqueur – Fabrik“, sowie auch die Brauerei in Krásné Březno (Schönpriesen). Gleichzeitig saßen in den Kontrollgremien eine Reihe von Firmen, und zwar nicht nur in Ústí nad Labem, sondern auch z.B. in der Zementfabrik in Hradec Králové oder in der Prager Versicherungsanstalt Union. Carl Georg Wolfrum war eine interessante und in manchem

CZ

ENG

DE

sklonku svého života se pustil do psaní svých pamětí, které vyšly tiskem v roce 1893. Stejně jako další významní ústečtí podnikatelé, tak také Wolfrumové pomáhali financovat sociální, zdravotnická a kulturní zařízení, např. provoz léčebny tuberkulózy, stavbu evangelického kostela či Labskou kašnu na Lidickém náměstí.

Council, where he particularly dealt with financial and budget issues. He founded a weekly „Aussiger Anzeiger“ in Ústí nad Labem whose objective was to provide complex information on the happenings in the town, country and in the world. At the end of his life he started writing his memoirs, published in 1893. In the same way as other important Ústí entrepreneurs, the Wolfrums also helped fund social, health care and cultural facilities, such as the running of the tuberculosis medical institution, construction of the Evangelic church and the fountain on Lidické Square.

auch progressive Persönlichkeit. Er war am politischen Leben aktiv beteiligt und war nicht nur ein langjähriger Stadtratsherr, sondern auch ein Abgeordneter des Landestages, sowie auch Mitglied des Wiener Reichsrates, wo er sich vor allem mit den Fragen der Finanzen und Budgets beschäftigte; auf dem Gebiet der Stadt Ústí nad Labem gründete er die Wochenzeitschrift „Aussiger Anzeiger“ mit dem Ziel vollständige Informationen über das Geschehen in der Stadt, im Land und auf der Welt zu gewährleisten. Am Ende seines Lebens fing er an, seine Memoiren zu schreiben, welche im Jahre 1893 in der Presse herausgegeben wurden. Genauso wie die anderen bedeutenden Aussiger Unternehmer halfen auch die Wolfrums die Sozial-, Gesundheits- und Kulturanstalten zu finanzieren, z.B. den Betrieb der Kuranstalt für Tuberkulose, den Aufbau der evangelischen Kirche oder den Labská kašna (Elbbrunnen) am Platz Lidické náměstí.

WEINMANNOVÉ - Ed. J. Winmann Hans Weinmann patřil mezi vynikající ústecké podnikatele 1. poloviny 20. století. Věnoval se podnikání a obchodu s uhlím a zároveň pomáhal rozvíjet sportovní hnutí. Na přelomu 19. a 20. století byl předsedou Prvního tenisového klubu v Ústí nad Labem. Za své významné postavení vděčil především svému otci Eduardu Jacobu Weinmannovi, který na přelomu 19. a 20. století téměř z ničeho vybudoval významný rodinný podnik zaměřený především na obchod s ústeckým uhlím. Po počátečních úspěších firma rozšířila své působení na celou oblast hnědouhelných pánví severozápadních Čech. Ed. J. Weinmann nechal vybudovat na Labi v Ústí uhelné překladiště, čímž značně rozšířil exportní možnosti vlastní firmy. Tyto aktivity zanedlouho postavily rodinnou firmu Ed. J. Weinmanna mezi nejvýznamnější a nejbohatší podniky v Ústí nad Labem. Ed. J. Weinmann vešel ve známost také jako štědrý mecenáš řady sociálních a zdravotnických zařízení. Weinmannova firma se spolupodílela na vybudování městského sirotčince a nalezince, Městského ústavu pro šestinedělky, slepecké školy, městské

THE WEINMANNS - Ed. J. Winmann Hans Weinmann was one of the most outstanding businessmen in Ústí in the early 20th century. He traded in coal and, at the same time, he helped develop the sports movement. At the turn of the 19th and 20th century, he was chairman of the First Tennis Club in Ústí nad Labem. He owed his important status particularly to his father, Eduard Jacob Weinmann, who managed to build up an important family coal trading business from scratch at the turn of the 19th and 20th century. The initial success of the company made it possible for them to expand their operations to the whole territory of brown coal basins in north-western Bohemia. Ed. J. Weinmann had built a coal tranship centre on the River Labe in Ústí, which considerably increased the export possibilities of his own company. These activities soon made the family business of Ed. J. Weinmann one of the most important and prosperous businesses in Ústí nad Labem. Ed. J. Weinmann was also famous for his generous sponsoring of a number of social and health care facilities. Weinmann´s company took part in the building of the muni-

DIE WEINMANNS - Ed. J. Winmann Hans Weinmann gehörte zu hervorragenden Aussiger Unternehmern der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts. Er beschäftigte sich mit Unternehmen und dem Handel von Kohle und gleichzeitig half er bei der Entwicklung der Sporterziehung. An der Wende des 19. und 20. Jahrhunderts war er der Vorsitzende des Ersten Tennisklubs in Ústí nad Labem. Für seine bedeutende Position hatte er vor allem seinem Vater Eduard Jacob Weinmann zu danken, der an der Wende des 19. und 20. Jahrhunderts eine bedeutende Familienfabrik beinahe aus dem Nichts aufbaute, welche sich vor allem auf den Handel mit Aussiger Kohle fokussierte. Nach dem anfänglichen Erfolg erweiterte die Firma ihren Wirkungsbereich im ganzen Gebiet der Braunkohlebecken Nordwest-Böhmens. Ed. J. Weinmann ließ eine Kohlenumladestätte an der Elbe in Ústí aufbauen, wodurch er die Exportmöglichkeiten seiner eigenen Firma deutlich erweiterte. Diese Aktivitäten setzte kurz nachher die Familienfirma von Ed. J. Weinmann unter die wichtigsten und reichsten Werke in Ústí nad Labem. Ed. J. Weinmann wurde auch als ein großzügiger

51

CZ

ENG

DE

knihovny a Plicního sanatoria Na Kabátě. Tradici této významné ústecké firmy a židovské rodiny přerušil až nástup nacismu, celá rodina emigrovala na sklonku 30. let 20. století nejprve do Velké Británie, později do USA. Ještě před emigrací Weinmannové prodali téměř celý svůj majetek Živnobance, a to značně pod jeho skutečnou cenou.

cipal orphanage and foundling hospital, the municipal institute for pregnant women, the school for blind children, the city library and the lung sanatorium in Na Kabátě. The tradition of this renowned Ústí business and Jewish family was interrupted by the Nazis. The whole family emigrated, first to Great Britain at the end of the 1930´s and later to the USA. Before their emigration, the Weinmanns sold nearly all their property to Živnobanka, considerably below the market price.

Förderer einer Reihe Sozial- und Gesundheitsanstalten bekannt. Weinmanns Firma war am Aufbau des Stadtwaisenhauses und Findelhauses, des Stadtinstitutes für Wöchnerinnen, Blindenschulen, der Stadtbibliothek sowie auch des Lungensanatoriums Na Kabátě beteiligt. Die Tradition dieser bedeutenden Aussiger Firma und gleichzeitig jüdischen Familie wurde erst durch das Auftreten des Nationalsozialismus unterbrochen; die ganze Familie emigrierte am Ende der 30er Jahre des 20. Jahrhunderts zuerst nach Großbritannien und später in die USA. Noch bevor die Weinmanns emigrierten, hatten sie fast ihr ganzes Vermögen an die Bank Živnobanka verkauft, und zwar deutlich unter dem wirklichen Preis.

IGNATZ PETSCHEK (1857 - 1934) Still today, Ignatz Petschek is appreciated in Ústí nad Labem as one of the most capable entrepreneurs and, at the same time, as one whose activities brought the biggest social contributions to the town at the turn of the 19th and 20th century. He owes his reputation particularly to his generous sponsorship, as he funded many useful and beneficial projects for society. He came from a Jewish family from Kolín headed by businessmen Moses. He did not complete his education in Prague, where he attended six years of humanitarian gymnasium (grammar school) in Malá Strana. After he had finished his studies, the young Ignatz went to work as an apprentice in the Prague Bank. When Petschek submitted error-free review reports on the Louny sugar factory to the Prague Bank, he was sent to Ústí nad Labem to help at the Bank’s coal wholesale owned by his employer in the mid 1870´s. In 1876, he joined J. Weinmann´s business as a commercial traveller.

IGNATZ PETSCHEK (1857 - 1934) Ignatz Petschek wird noch heute in Ústí nad Labem als einer der fähigsten und gleichzeitig gesellschaftlich dienbarsten Aussiger Unternehmer an der Wende des 19. und 20. Jahrhunderts wahrgenommen. Sein Ansehen gewann er vor allem durch seine großzügigen Förderungen, mit welchen er eine Reihe gesellschaftlich nützlicher Projekte unterstützte. Er stammte aus einer jüdischen Kölner Familie des Geschäftsmannes Mojžíš (Moses). In Prag erwarb er eine unvollständige Ausbildung, wo er sechs Studienjahre eines humanitären Gymnasiums an Malá Strana (Kleinseite) besuchte. Nachher bendete er die Schule und der junge Ignatz begann als Lehrling in der Pražská banka (Prager Bank) zu arbeiten. Nachdem Petschek fehlerfreie Revisionsberichte über die Zuckerfabrik in Louny an die Pražská banka abgegeben hatte, wurde er mitte der 70er Jahre nach Ústí nad Labem als ein Gehilfe in den bankeigenen Großhandel mit Kohle gesendet, welcher seinem Arbeitgeber gehörte. Im Jahre 1876 fing er an, bei der Firma von J. Weinmann als Geschäftsreisender zu arbeiten.

I

IGNATZ PETSCHEK (1857 - 1934) Ignatz Petschek je dodnes v Ústí nad Labem vnímán jako jeden z nejschopnějších a zároveň společensky nejpřínosnějších ústeckých podnikatelů přelomu 19. a 20. století. O svoji pověst se zasloužil především svým velkorysým mecenášstvím, kterým podporoval řadu společensky prospěšných projektů. Pocházel z kolínské židovské rodiny obchodníka Mojžíše. Neúplné vzdělání získal v Praze, kde navštěvoval šest tříd humanitního gymnázia na Malé Straně. Poté jeho studium skončilo a mladý Ignatz začal pracovat jako učedník v Pražské bance. Potom, když Petschek odevzdal Pražské bance bezchybné revizní zprávy o lounském cukrovaru, byl v polovině 70. let vyslán do Ústí nad Labem na výpomoc do bankovního velkoobchodu s uhlím, který patřil jeho zaměstnavateli. Roku 1876 začal pracovat u firmy J. Weinmanna jako obchodní cestující. 1. 1. 1880 již otevřel svou vlastní firmu s obchodem s uhlím v Ústí nad Labem, která se stala přímou konkurencí J. Weinmanna. Ignatz své podnikání úspěšně rozvíjel; roku 1882 se spojil s kapitálově silnou Anglobankou a zanedlouho se stal významným podílníkem celé řady těžařských společností v Čechách i v Německu. Obchodní úspěchy udělaly z Ignatze významného a zámožné-

52

On 1. 1. 1880, he set up his own business trading in coal in Ústí nad Labem, which became a straight competitor to J. Weinmann. Ignatz was successful in developing his business; in 1882, he merged with the financially strong “Anglobanka” and very soon he owned considerable interests in a number of

Am 1.1.1880 eröffnete er bereits seine eigene Firma mit einem Kohlegeschäft in Ústí nad Labem, welches eine direkte Konkurrenz für J. Weinmann wurde. Ignatz entwickelte sein Unterne-

CZ

ENG

DE

ho ústeckého občana; i tak mu však sociální situace v Ústí nad Labem nebyla lhostejná. V době krize v roce 1900 zavedl výrobu briket z méně hodnotného, a tedy lacinějšího uhlí. Ve 30. letech prodával městu uhlí pouze za režijní cenu, aby mohlo být lacině poskytováno ústeckým nezaměstnaným. Rodina Petschků také podporovala řadu sociálních a zdravotnických zařízení. Z nejvýznamnějších donací lze jmenovat stavbu dětského pavilonu ústecké nemocnice (1897), chlapecký výchovný domov Na Kabátě (1911), ozdravovnu pro nemocné tuberkulózou (1913) či mateřskou školku v Předlicích (1930 – 1931).

mining companies in Bohemia and Germany.

hmen erfolgreich; im Jahre 1882 kam ein Kontakt mit der kapitalstarken Anglobanka und kurz danach wurde er zum bedeutenden Teilhaber einer Reihe von Bergbaugesellschaften sowohl in Tschechien als auch in Deutschland.

HEINRICH SCHICHT(*1880) Heinrich Schicht byl členem významné rodiny ústeckých průmyslníků. Od roku 1907 byl prezidentem akciové společnosti Schichtových závodů, které patřily v období 1. poloviny 20. století k předním producentům ve svém oboru na území monarchie. Závody se specializovaly především na výrobu mýdla, svíček, vodního skla, kartonážku, stearinku, gylcerinku a také ovocných šťáv Ceres saft.

HEINRICH SCHICHT(*1880) Heinrich Schicht was a member of an important family of Ústí entrepreneurs. From 1907, he was the president of Schicht´s Works, the joint stock company, which in the mid 20th century was one of the top producers in the empire in their area. His works specialised particularly in producing soap, candles, water glass, and also comprised a carton board shop, tristearin and glycerine factory and also produced “Ceres saft” fruit juices.

Původně rodinný podnik na výrobu mýdla založil v rodinném domě v Rynolticích po polovině 19. století Georg Schicht. Georgovi Schichtovi se přes řadu problémů podařilo udržet firmu při životě a roku 1878 ji předat svým čtyřem synům. Hlavní slovo v rodinném podniku záhy získal Johann Schicht, který také roku 1882 přenesl, především z ekonomických důvodů,

Business success made Ignatz an important and wealthy citizen of Ústí. However, he did not feel indifferent about the social situation there. At the time of the crisis in 1900, he introduced the manufacturing of briquettes from lower quality and cheaper coal. In the 1930´s, he only sold coal to the city at overhead cost, to make it possible to provide coal for Ústí inhabitants cheaply. The Petschek family also funded many social and health care facilities. Of the most important donations we can name the building of the children’s section of the town hospital (1897), the Children’s educational home for boys Na Kabátě (1911), the tuberculosis sanatorium (1913) and a daily nursery in Předlice (1930 – 1931).

The originally soap manufacturing family business was founded by Georg Schicht in his house in Rynoltice in the mid 19th century. Despite a number of problems, Georg Schicht managed to keep the company going and in 1878, he left the company to his four sons. Soon, the main say in the family business

Die Geschäftserfolge machten einen bedeutenden und wohlhabenden Aussiger Bürger aus Ignatz; trotzdem blieb ihm die soziale Situation in Ústí nad Labem nicht gleichgültig. Während der Krise im Jahre 1900 führte er die Produktion von Briketts aus weniger wertvoller und damals günstigerer Kohle ein. In den 30er Jahren verkaufte er der Stadt Kohle nur für einen Selbstkostenpreis, damit die Aussiger Arbeitslosen damit günstig versorgt werden konnten. Die Petschek Familie unterstützte auch eine Reihe Sozial- und Gesundheitsanlagen. Von den wichtigsten Spenden nennen wir den Aufbau des Kinderpavillons im Aussiger Krankenhaus (1897), weiter das Erziehungsheim für Jungen Na Kabátě (1911), ein Erholungsheim für Kranke mit Tuberkulose (1913) oder den Kindergarten in Předlice (1930 – 1931).

HEINRICH SCHICHT(*1880) Heinrich Schicht war das Mitglied einer bedeutenden Familie von Aussiger Industriellen. Seit 1907 war er der Präsident der Aktiengesellschaft der Schichtwerke, die während der 1. Hälfte des 20. Jahrhunderts zu den führenden Produzenten in ihrem Bereich auf dem Gebiet der Monarchie gehörten. Die Schichtwerke spezialisierten sich vor allem auf die Produktion von Seife, Kerzen, Wasserglas, Kartonage, Stearin (Kerzenrohstoff), Glycerin (Seifengrundsubstanz) und auch von Fruchtsäften Ceres Saft. Das ursprüngliche Familienwerk für Seifenproduktion gründete Georg Schicht in einem Familienhaus in Rynoltice nach der Mitte des 19. Jahrhunderts. Trotz vieler Probleme gelang es Georg Schicht, die Firma am Leben zu erhalten und sie im

53

CZ

ENG

DE

továrnu do Ústí nad Labem, kde sídlila na rozhraní obcí Kramoly a Novosedlice (dnešní Ústí nad Labem – Střekov). Přemístění firmy do Ústí nad Labem se ukázalo jako úspěšný strategický krok, protože Schichtova továrna se zakrátko stala jedním z největších ústeckých podniků a roku 1906 se přeměnila na akciovou společnost, v jejímž čele stál zprvu jako prezident Johann Schicht, po jeho smrti v roce 1907 jeho syn Heinrich.

was held by Johann Schicht, who also transferred the business to Ústí nad Labem in 1882, particularly due to economic reasons. It was located between the municipalities of Kramoly and Novosedlice (today’s Ústí nad Labem – Střekov). The relocation to Ústí nad Labem proved to be a successful strategic decision, because in a very short time Schicht´s company was one of the biggest Ústí businesses and in 1906, it was changed into a joint stock company with Johann Schicht as company president at first, succeeded by his son Heinrich after his death in 1907.

Jahre 1878 an seine vier Söhne zu übergeben. Johann Schicht war derjenige, der in dem Familienwerk das Hauptwort hatte und der im Jahre 1882 die Fabrik vor allem aus ökonomischen Gründen nach Ústí nad Labem verschob, wo sie an der Grenze der Gemeinden Kramoly (Krammel) und Novosedlice (heute Ústí nad Labem – Střekov) ihren Sitz hatte. Die Verlegung der Firma nach Ústí nad Labem zeigte sich als ein erfolgreicher strategischer Schritt, denn die Schichtwerke wurden in kurzer Zeit eine der größten Aussiger Fabriken. Im Jahre 1906 wandelte sich die Firma in eine Aktiengesellschaft, an deren Spitze zuerst Johann Schicht als Präsident stand, und nach seinem Tod im Jahre 1907 dann sein Sohn Heinrich.

Heinrich Schicht otevřel podnik nejen novým vědeckým poznatkům, ale také evropským trhům. Podnik dokázal rychle reagovat na potřeby poptávky a z toho důvodu byla v roce 1911 uvedena do provozu ztužovna tuků, první v Evropě. Úspěšný rozvoj Schichtových závodů pokračoval v podstatě bez přerušení až do konce II. světové války, bez závažnějších ztrát přečkal i období hospodářské krize ve 30. letech. Společně s rozvojem společnosti přecházel veškerý kapitál podniku do vlastnictví zahraničních společností a již v roce 1929 firmu v podstatě ovládala anglicko-holandská společnost Unilever. Rozvoj společnosti pokračoval až do konce II. světové války, kdy se podnik částečně přeorientoval na válečnou výrobu. S koncem války však zároveň skončilo období, kdy společnost patřila jejím zakladatelům. V květnu 1945 přešel podnik do českých rukou, dnes se jedná o podnik Setuza.

54

Heinrich Schicht opened the company to new scientific knowledge and also to European markets. The company was quick to respond to demand, so a fat hardener factory was established in 1911, the first in Europe. The successful development of Schicht´s Works generally continued without interruption until the end of WWII. It also managed to survive the period of economic crisis in the 1930´s without any serious losses. With the growth of the company all the capital came to the possession of foreign companies and as early as in 1929, the company was generally controlled by English-Dutch Unilever. The growth continued until the end of WWII, with the company focusing partially on war manufacturing. However, with the end of the war, the period when the company belonged to its founders ended. In May 1945, the company passed to Czech hands, and today it is called Setuza.

Heinrich Schicht öffnete die Fabrik nicht nur für neue Wissenschaftskenntnisse, sondern auch für den europäischen Markt. Die Firma war in der Lage, auf die Bedürfnisse der Anfrage schnell zu reagieren und aus diesem Grund wurde im Jahre 1911 die erste Fetthärtungsanlage Europas in Betrieb genommen. Die erfolgreiche Entwicklung der Schichtwerke dauerte im Prinzip ohne Unterbrechung bis zum Ende des II. Weltkriegs an und überwand ohne schwerere Verluste auch die wirtschaftliche Krise in den 30er Jahren. Zusammen mit der Entwicklung der Gesellschaft ging das gesamte Kapital der Firma ins Besitztum ausländischer Gesellschaften über und bereits im Jahre 1929 wurde die Firma im Prinzip von der englisch-holländischen Gesellschaft Unilever beherrscht. Die Entwicklung der Gesellschaft ging bis zum Ende des II. Weltkrieges weiter, als das Werk sich teilweise auf die Kriegsproduktion umorientierte. Mit dem Ende des Kriegs endete allerdings auch die Zeit, wo die Firma ihren Gründern gehörte. Im Mai 1945 ging die Firma in tschechische Hände über; heute handelt es sich um die Firma Setuza.

CZ

ENG

DE

FERDINAND MARESCH (1854-1940) Ferdinand, syn Johanna Maresche, zakladatele ústecké továrny na siderolitovou keramiku, absolvoval živnostenskou školu v Ústí a odbornou školu v Drážďanech. Pokračoval v profesi svého otce a v roce 1873 převzal jeho továrnu; rodinnou firmu proslavili mimo jiné i trpaslíci. Velké zkušenosti v oboru keramiky a porcelánu získal Ferdinand v roce 1877 při studijní cestě do Bruselu.

FERDINAND MARESCH (1854-1940) Ferdinand, the son of Johann Maresch, founder of the Ústí factory producing siderolite ceramics, completed the School of Trade in Ústí and the Vocational College in Dresden. He followed in the footsteps of his father and in 1873, he took over his factory. Apart from others, the family business also became famous for producing gnomes. Ferdinand gained great expertise in ceramics and porcelain on his study trip to Brussels in 1877 .

FERDINAND MARESCH (1854-1940) Ferdinand, der Sohn von Johann Maresch, Gründer der Aussiger Fabrik für Keramik aus Siderolith (griech. >Eisenstein<), absolvierte eine Gewerbeschule in Ústí und eine Fachschule in Dresden. Er setzte den Beruf seines Vaters fort und im Jahre 1873 übernahm er seine Fabrik; die Familienfirma haben übrigens auch Zwerge bekannt gemacht. Viele Erfahrungen im Bereich Keramik und Porzellan erwarb Ferdinand im Jahre 1877 bei einer Studienreise nach Brüssel.

Between 1890 and 1919, he was a member of the City Council and was in charge of municipal finances. Thanks to his initiative, the town purchased forests on the slopes of the River Labe valley between Větruše and Chvalov at a very good price in 1893, and in 1898, a large piece of land on Klíše with the objective of building a villa neighbourhood. Ferdinand also initiated the introduction of tramway transport in the town and the establishment of a railway siding to the Předlice industrial area. He was also decisive in developing Ústí education and culture, and between 1924 and 1934, he was the chairman of the town Museum Association. After he was elected member of parliament for the Liberec Chamber of Commerce in 1903, he was engaged in national politics, where he enforced the regulation of the River Labe stream between Štětí and Ústí nad Labem.

In den Jahren 1890-1919 war er ein Mitglied des Stadtrates und war für die Kommunalfinanzen verantwortlich. Aufgrund Maresch´s Initiative kaufte die Stadt im Jahre 1893 günstig Wälder an den Elbhängen zwischen Větruše (Ferdinandshöhe) und Chvalov (Qualen) und im Jahre 1898 auch große Grundstücke in Klíše, die für den Aufbau einer Villensiedlung bestimmt waren. Ferdinand war ebenfalls bei der Einführung des Straßenbahnverkehrs in der Stadt und beim Errichten eines Bahnanschlusses in das Industriegebiet in Předlice aktiv. Er erwarb sich auch viele Verdienste um die Entwicklung des Aussiger Schulwesens und der Kultur; in den Jahren 1924-1934 war er der Vorsitzende der Aussiger Museumsgesellschaft. Nachdem er im Jahre 1903 als Abgeordneter des Landestages für die Reichenberger Handelskammer gewählt wurde, engagierte er sich auch in der Landespolitik, wo er die Regulierung des Flusses Elbe zwischen Štětí (Wegstädtl) und Ústí nad Labem durchsetzte.

V letech 1890-1919 byl členem městské rady a měl na starosti komunální finance. Z Mareschovy iniciativy město v roce 1893 výhodně zakoupilo lesy na labských stráních mezi Větruší a Chvalovem a v roce 1898 rozsáhlé pozemky na Klíši určené pro výstavbu vilového sídliště. Ferdinand stál rovněž u zavedení tramvajové dopravy ve městě a zřízení železniční vlečky do předlické průmyslové oblasti. Velmi se zasloužil o rozvoj ústeckého školství a kultury, v letech 1924-1934 byl předsedou ústecké Muzejní společnosti. Poté, co byl v roce 1903 zvolen za libereckou Obchodní komoru poslancem zemského sněmu, se angažoval i v zemské politice, kde prosadil regulaci toku Labe mezi Štětím a Ústím nad Labem.

55

56

CZ

ENG

DE

DR.H.C. HEINRICH LUMPE (1859 -1936) Po absolvování obecné školy a měšťanky se Heinrich Lumpe vyučil v ústeckém obchodě s koloniálním zbožím svého strýce Ignaze Lumpeho, který zanedlouho převzal a úspěšně vedl. V roce 1908 založil společnost pro výstavbu vodovodů, která mimo jiné postavila vodovod na Sněžku. Téhož roku zřídil Lumpe na východním úpatí Mariánské skály park pro ochranu přírody a ptactva (dnešní ZOO»), na jehož rozvoj věnoval značné finanční částky. Za zásluhy o ochranu ptactva a životního prostředí mu vídeňská universita udělila zlatý diplom a universita v Greifswaldu čestný doktorát.

DR. H.C. HEINRICH LUMPE (1859 -1936) After completing elementary and junior school, Heinrich Lumpe served his apprenticeship in the Ústí grocery shop owned by his uncle Ignaz Lumpe. He took over the shop in a short time and ran the business very well. In 1908, he founded a company building water mains, which also installed water mains to Mount Sněžka. In the same year, Lumpe established a conservation area and a bird sanctuary on the eastern foothills of Mariánská Rock (today’s ZOO»), and he invested enormous funds in its development. He was awarded a gold diploma for his contribution to the protection of birds and environment by the Viennese University and was a recipient of an honourable doctor’s decree granted by the University of Greifswald.

DR.H.C. HEINRICH LUMPE (1859 -1936) Nach Absolvieren der Volksschule und Bürgerschule machte Heinrich Lumpe eine Ausbildung im Aussiger Geschäft für Kolonialwaren bei seinem Onkel Ignaz Lumpe, welches er in kurzer Zeit übernahm und erfolgreich führte. Im Jahre 1908 gründete er eine Gesellschaft für den Aufbau von Wasserleitungen, die unter anderem auch die Wasserleitung zum Berg Sněžka (Schneekoppe) baute. In demselben Jahr errichtete Lumpe am östlichen Fuße des Marienfelsens einen Park zum Schutz der Natur und der Vogelwelt (der heutige Zoo»), für dessen Entwicklung er deutliche finanzielle Beträge widmete. Für seine Verdienste um den Schutz der Vogelwelt und der Umwelt wurde ihm ein goldenes Diplom von der Wiener Universität und eine Ehrendoktorwürde von der Universität in Greifswald verliehen.

MAX SCHAFFNER (1831-1907) FOTO Max Schaffner byl od roku 1859 technickým ředitelem Rakouského spolku pro chemickou a metalurgickou výrobu». Již od počátku kladl velký důraz na vlastní vědecký výzkum továrny. Firma se úspěšně rozvíjela a Schaffner se v roce 1872 stal generálním ředitelem a díky finančním ziskům ze své vlastní badatelské práce také významným akcionářem firmy a prezi-

MAX SCHAFFNER (1831-1907) FOTO Max Schaffner became technical director of the Austrian Chemical and Metallurgical Works» in 1859. From the very beginning, he put great emphasis on the company’s own scientific research. The company did very well and Schaffner became managing director in 1872. Thanks to the financial income from his own research work he also became an important sharehol-

MAX SCHAFFNER (1831-1907) FOTO Max Schaffner war seit 1859 der technische Direktor des Österreichischen Vereins für chemische und metallurgische Produktion». Bereits vom Anfang an legte er einen großen Wert auf eigene wirtschaftliche Forschung der Fabrik. Die Firma entwickelte sich erfolgreich und Schaffner wurde im Jahre 1872 Generaldirektor und dank finanzieller Erträge von seiner eigenen

CZ

ENG

DE

dentem správní rady. Za svou badatelskou činnost získal řadu evropských ocenění, např. Zlatou medaili na výstavě v Londýně v roce 1863. Roku 1873 obdržel na světové výstavě ve Vídni čestný diplom a na pařížské světové výstavě v roce 1878 byl opět oceněn zlatou medailí za velké vědecké zásluhy. Ve své badatelské a vědecké práci se zabýval především technologií využití sodových kalů. V podniku působil M. Schaffner jako člen správní rady až do své smrti v roce 1907.

der in the company and chairman of the Board of Directors. He was awarded a number of European awards for his research, for example, the golden medal at the exhibition in London in 1863. In 1873, he was awarded an honorary diploma at the World Exhibition in Vienna and in 1878, he was awarded the gold medal for his great work in science at the Paris World Exhibition. In his research and academic work, he was particularly interested in the technology of the use of soda sludge. Max Schaffner was a member of the Board of Directors until his death in 1907.

Forschungsarbeit auch ein bedeutender Aktionär der Firma, sowie auch Präsident des Verwaltungsrates. Für seine Forschungsaktivitäten erhielt er eine ganze Reihe europäischer Anerkennungen, z.B. die Goldene Medaille in einer Ausstellung in London im Jahre 1863. In der Weltausstellung in Wien im Jahre 1873 erhielt er ein Ehrendiplom und in der Weltausstellung in Paris im Jahre 1878 wurde er wieder mit einer Goldenen Medaille für große wissenschaftliche Verdienste ausgezeichnet. Bei seiner Forschungs- und Wissenschaftstätigkeit beschäftigte er sich vor allem mit einer Technologie der Nutzung von Sodaschlamm. In der Firma war M. Schaffner als Mitglied des Verwaltungsrates bis zu seinem Tod im Jahre 1907 tätig.

ERNST GUSTAV DOERELL (1832-1877) Ernst Gustav Doerell se u svého strýce Josefa Krombolze v Litoměřicích vyučil malířem pokojů. V letech 1856-1858 studoval na pražské akademii u profesora Maxe Haushofera krajinomalbu, ve které se poté, co se roku 1859 definitivně usadil v Ústí, zaměřil na zachycení stavu místní krajiny na počátku průmyslové revoluce. Krátce po Doerellově smrti se jeho díla stala sběratelským předmětem, především v řadách ústeckých podnikatelů. Největší kolekci Doerellova díla čítající více než 100 olejomaleb vlastní v současné době Muzeum města Ústí nad Labem».

ERNST GUSTAV DOERELL (1832-1877) Ernst Gustav Doerell was trained in house painting by his uncle Josef Kromolz in Litoměřice. Between 1856 and 1858, he studied landscape painting at the Prague Academy under Professor Max Haushofer. In 1859, he finally settled in Ústí and in his work he focused on depicting the local countryside at the beginning of the industrial revolution. Shortly after his death, his paintings became a desired subject for collectors, particularly among Ústí entrepreneurs. The biggest collection of Doerell´s works, amounting to more than 100 oil paintings, is currently owned by the Museum of the City of Ústí nad Labem».

ERNST GUSTAV DOERELL (1832-1877) Ernst Gustav Doerell erlernte bei seinem Onkel Josef Krombolz in Litoměřice (Leitmeritz) den Beruf des Malers. In den Jahren 1856-1858 studierte er Landschaftsmalerei an der Prager Akademie bei Professor Max Haushofer. In diesem Bereich fokussierte er sich später, nachdem er sich im Jahre 1859 endgültig in Ústí niederließ, auf die Darstellung des Zustands der hiesigen Landschaft am Anfang der Industriellen Revolution. Kurz nach Doerells Tod wurden siene Werke zum Sammlungsgegenstand, vor allem unter den Aussiger Unternehmern. Die größte Sammlung von Doerells Werke mit mehr als 100 Ölgemälden besitzt aktuell das Museum der Stadt Ústí nad Labem».

57

58

CZ

ENG

DE

ERNST NEUSCHUL (1895-1968) Ernst Neuschul se narodil do ústecké židovské obchodnické rodiny; proti vůli rodičů se však nestal obchodníkem, ale věnoval se umělecké kariéře. V letech 1915 studoval na výtvarných akademiích v Praze, Vídni, Krakově a Berlíně, kde v roce 1919 získal absolutorium a kde v letech 1919-1933 působil. Neuschul byl stoupencem výtvarného směru "Nová věcnost". Po nástupu nacistů k moci musel opustit Německo, a tak se v roce 1933 vrátil do Ústí nad Labem. V letech 1935-1936 přijal pozvání Svazu sovětských výtvarných umělců a tvořil v SSSR. Po svém návratu se však stal terčem útoků ústeckých nacistů, kteří zničili i většinu jeho obrazů, a byl donucen se z Ústí nad Labem odstěhovat do Prahy. V roce 1939 emigroval s celou rodinou do Velké Británie, která se stala jeho druhou vlastí. Ernst Neuschul patří k nejvýznamnějším ústeckým umělcům 20. století; mimo jiné vytvořil i vynikající portréty T.G. Masaryka, E. Beneše, či ústeckého starosty L. Pölzla».

ERNST NEUSCHUL (1895-1968) Ernst Neuschul was born into an Ústí Jewish business family, however, against the wishes of his parents he did not become a businessman, but devoted his life to an artistic career. In 1915, he studied at the College of Art in Prague, Vienna, Krakow and Berlin, where he completed his studies in 1919 and where he worked from 1919 to 1933. Neuschul was a follower of the "New pragmatism" art style. After the Nazis came to power, he had to flee Germany, and came back to Ústí nad Labem in 1933. Between 1935-1936, he accepted an invitation from the Association of Soviet Artists and worked in the USSR. However, after his return, he was attacked by the Ústí Nazis, who also destroyed most of his paintings, and he was made to leave Ústí nad Labem and move to Prague. He emigrated with all his family to Great Britain in 1939, which became his second homeland. Ernst Neuschul is one of the most important artists from Ústí in the 20th century. Apart from others, he painted excellent portraits of T.G. Masaryk, E. Beneš, and the Ústí Mayor L. Pölzl».

ERNST NEUSCHUL (1895-1968) Ernst Neuschul wurde in einer Aussiger jüdischen Geschäftsfamilie geboren; gegen den Willen seiner Eltern wurde er jedoch kein Kaufmann, sondern widmete sich einer Karriere als Künstler. In den Jahren 1915 studierte er an den Akademien für bildende Kunst in Prag, Wien, Krakau und Berlin, wo er im Jahre 1919 das Absolutorium (österr. für Bestätigung über ein abgeschlossenes Hochschulstudium) erhielt und wo er in den Jahren 1919-1933 künstlerisch tätig war. Neuschul war ein Anhänger der Strömung "Neue Sachlichkeit". Nach dem Machtantritt der Nazis musste er Deutschland verlassen und ging im Jahre 1933 zurück nach Ústí nad Labem. In den Jahren 19351936 akzeptierte er die Einladung vom Verband Bildender Künstler der UdSSR und schuf in der UdSSR. Nach seiner Rückkehr wurde er allerdings ein Ziel für Angriffe der Aussiger Nazis, die auch seine meisten Bilder zerstörten. Er wurde gezwungen, aus Ústí nad Labem nach Prag zu ziehen. Im Jahre 1939 emigrierte er mit der ganzen Familie nach Großbritannien, wo er seine zweite Heimat fand. Ernst Neuschul gehört zu den bedeutendsten Aussiger Künstlern des 20. Jahrhunderts; er schuf unter anderem auch hervorragende Porträts von T.G. Masaryk, E. Beneš oder vom Aussiger Bürgermeister L. Pölzl».

CZ

ENG

DE

LEOPOLD PÖLZL (1879-1944) Leopold Pölzl měl vzdělání pouze ze základní a živnostenské pokračovací školy. Poměrně brzy vstoupil do sociálně demokratické strany a jako odborový funkcionář a novinář prošel mnohá místa Rakouska a Německa, nejdéle působil jako novinář v Korutansku. Do Ústí nad Labem přišel v roce 1913. Od konce roku 1918 zasedal v obecním zastupitelstvu za německou sociální demokracii a po komunálních volbách v roce 1919 se stal prvním náměstkem starosty Franze Kapusty. Po jeho smrti byl 29. 3. 1920 zvolen starostou města, kterým byl až do nových voleb 8. 10. 1923, kdy více hlasů dostal Pölzlův protikandidát, Dr. Karl Schöppe. Při komunálních volbách v listopadu 1931 byl vážným kandidátem na úřad starosty nacista Hans Krebs, čeští voliči však dali své hlasy Pölzlovi a pomohli mu tak k vítězství. Úřad starosty pak vykonával Leopold Pölzl až do červnových komunálních voleb v roce 1938. Rozčarován politickým vývojem v Evropě (anšlus Rakouska a šíření nacismu mezi Němci v Čechách) se na jaře 1938 rozhodl rezignovat na politickou činnost a stáhl svou kandidátku z komunálních voleb. Po Pölzlově rezignaci utrpěla německá sociální demokracie v Ústí nad Labem volební porážku a skončila až na 6. místě. Leopold Pölzl nebyl veřejně činný jen v Ústí nad Labem; od roku 1924 byl členem představenstva České hypotéční banky a v letech 19301935 členem zemského zastupitelstva, v roce 1919 stál u zrodu Svazu německých samosprávných korporací v ČSR. Pölzl patřil k rozhodným odpůrcům nacismu. V létě 1944 Pölzl onemocněl a byl hospitalizován v ústecké nemocnici, kde podle matriky zemřel na selhání srdce, podle svědků však byl zavražděn. Pölzlova rodina pak byla poznamenána nacistickou perzekucí .

LEOPOLD PÖLZL (1879-1944) Leopold Pölzl completed only elementary school and trade school . He joined the social democratic party quite early and as a trade union official and a journalist he went to many places in Austria and Germany, the longest time spent as a journalist being in Carinthia. He came to Ústí nad Labem in 1913. From the end of 1918, he was a member of the municipal assembly of representatives for the German social democrats and became first Deputy Mayor to Mayor Franz Kapusta after the municipal election in 1919. He was elected Mayor of the City after Kapusta´s death on 29 March 1920 until the next election held on 8 October 1923, when his opponent, Dr. Karl Schöppe, won more votes. In the municipal election in November 1931, the Nazi Hans Krebs was a serious candidate to the office of Mayor, however, Czech voters gave their votes to Pölzl and helped him win in this way. Until the June election in 1938, he worked in the office as Mayor. Frustrated about the political development in Europe (annexation of Austria and the spread of Nazism among Germans in Bohemia) he decided to step down from political activities in spring 1938 and he withdrew from the municipal election. After Pölzl´s resignation, the German social democrats in Ústí nad Labem suffered a loss in the election and came sixth. Leopold Pölzl´s public activities were not confined only to Ústí nad Labem; from 1924, he was a member of the Board of Directors of the Czech Mortgage Bank (České hypotéční banky) and from 1930 to 1935, a member of the national assembly of representatives, in 1919, he was at the establishment of the German local government corporation in Czechoslovakia. Pölzl was a decisive opponent of the Nazis. In summer 1944, Pölzl fell ill and was hospitalised in Ústí hospital, where according to the Registration Book of Births and Deaths he died of heart failure. However according to witnesses, he was murdered. Pölzl´s family was persecuted by the Nazis.

lEOPOLD PÖLZL (1879-1944) Leopold Pölzl hatte nur die Ausbildung einer Grund- und Gewerbelehrlingsschule. Ziemlich bald trat er der sozialdemokratischen Partei bei und ging als ein Gewerkschaftsfunktionär und Journalist durch viele Orte Österreichs und Deutschlands; am längsten war er als Journalist in Kärnten tätig. Nach Ústí nad Labem kam er im Jahre 1913. Seit Ende des Jahres 1918 saß er der Gemeindevertretung für die deutsche Sozialdemokratie vor und nach den Kommunalwahlen im Jahre 1919 wurde er der erste Stellvertreter des Bürgermeisters Franz Kapust. Nach Tod von Franz Kapust wurde er am 29. 3. 1920 als Bürgermeister der Stadt gewählt, welcher er bis zu den neuen Wahlen am 8. 10. 1923 blieb, als sein Gegenkandidat, Dr. Karl Schöppe, mehr Stimmen gewann. Bei den Kommunalwahlen im November 1931 war der Nationalsozialist Hans Krebs ein heißer Kandidat für das Bürgermeisteramt, allerdings die tschechischen Wähler gaben ihre Stimme für Pölzl und halfen ihm dadurch zum Sieg. Leopold Pölzl übte dann das Bürgermeisteramt bis zur Kommunalwahl im Juni 1938. Enttäuscht von der politischen Entwicklung in Europa (Anschluss Österreichs und Verbreitung von Nationalsozialismus unter den Deutschen in Tschechien) entschloss er sich im Frühling 1938 an der politischen Tätigkeit zu resignieren und zog seine Kandidatur für die Kommunalwahl zurück. Nach Pölzls Resignation erlitt die deutsche Sozialdemokratie in Ústí nad Labem eine Wahlniederlage und landete auf dem 6. Platz. Leopold Pölzl war nicht nur in Ústí nad Labem öffentlich tätig; seit 1924 war er das Mitglied des Vorstands der Česká hypotéční banka (Tschechische Hypothekenbank) und in den Jahren 1930-1935 das Mitglied der Landesvertretung, im Jahre 1919 stand er bei der Geburt des Verbandes der deutschen Selbstverwaltungskorporationen in der ČSR. Pölzl gehörte zu den entschiedenen Gegnern des Naziregime. Im Sommer 1944 wurde Pölzl krank und kam ins Aussiger Krankenhaus, wo er laut Personenregister an Herzversagen starb, allerdings laut Zeugen wurde er ermordet. Pölzls Familie wurde dann durch die Naziverfolgung gezeichnet.

59

60

CZ

ENG

DE

BERGR RUDOLF (*4. 4. 1934 Soběslav) Architekt, který již více než 40 let žije v Ústí nad Labem. Získal řadu ocenění, v Ústí je autorem řešení Lidického náměstí (1963) nebo budovy hotelu Vladimir (1986).

RUDOLF BERGR (*4. 4. 1934 Soběslav) An architect who has lived in Ústí nad Labem for more than 40 years. He was granted a number of awards, he designed, for example, Lidické Square (1963) and the Vladimir hotel(1986).

BERGR RUDOLF (*4. 4. 1934 Soběslav, dt. Sobiëslaw) Architekt, der seit über 40 Jahren in Ústí nad Labem lebt. Er erhielt eine Reihe von Anerkennungen und ist auch der Autor von der Lösung des Platzes Lidické náměstí in Ústí nad Labem (1963), sowie auch des Gebäudes vom Hotel Vladimir (1986).

BUKAČ LUDĚK (*4. 8. 1935 Ústí nad Labem) Hokejista, který získal stříbrnou medaili na Mistrovství světa roku 1961 a o dva roky později bronzovou medaili ze stejného šampionátu. Známý je i jako úspěšný hokejový trenér, který se pyšní zlatými medailemi z Mistrovství světa z let 1985 a 1996, stříbrnými medailemi ze světových šampionátů z let 1982, 1983, 1985 a ze zimních olympijských her z roku 1984 a také bronzovou medailí z Mistrovství světa z roku 1981.

LUDĚK BUKAČ (*4. 8. 1935 Ústí nad Labem) An ice-hockey player who won a silver medal at the World Championships in 1961 and a bronze medal two years later in the same Championships. He is also famous as a successful ice-hockey coach, who can boast of gold medals from the World Championships in 1985 and 1996, silver medals from the World Championships in 1982, 1983, and 1985, and the Winter Olympic Games in 1984, as well as a bronze medal from the World Championships in 1981.

BUKAČ LUDĚK (*4. 8. 1935 Ústí nad Labem, dt. Aussig) Hockeyspieler, der bei der Weltmeisterschaft 1961 die silberne Medaille und zwei Jahre später beim gleichen Championat die bronzene Medaille erhielt. Er ist ebenfalls als ein erfolgreicher Hockeytrainer bekannt, der auf die goldenen Medaillen der Weltmeisterschaften 1985 und 1996 stolz ist, auf die silbernen Medaillen von den Weltmeisterschaften 1982, 1983, 1985 und von den olympischen Winterspielen 1984, sowie auch auf eine bronzene Medaille der Weltmeisterschaft im Jahre 1981.

ČERNICKÝ JIŘÍ (*1. 8. 1966 Ústí nad Labem) Malíř a výtvarník, který studoval v Ústí nad Labem a v Praze. Je nositelem Sorosovy ceny z roku 1997 a Ceny J. Chalupeckého z roku následujícího.

JIŘÍ ČERNICKÝ (*1. 8. 1966 Ústí nad Labem) A painter and artist who studied in Ústí nad Labem and in Prague. He was a recipient of the Soros Award in 1997 and the J. Chalupecký Award in 1998.

ČERNICKÝ JIŘÍ (*1. 8. 1966 Ústí nad Labem, dt. Aussig) Maler und Bildhauer, der in Ústí nad Labem und in Prag studierte. Im Jahre 1997 erhielt er den Soros-Preis und im folgenden Jahr den Preis Cena J. Chalupeckého.

HEJDUK MILAN (*14. 2. 1976 Ústí nad Labem) Hokejista, který v roce 1998 získal na Zimních olympijských hrách v Naganu zlatou medaili, roku 2001 vítěz Stanley Cupu s týmem Colorado.

MILAN HEJDUK (*14. 2. 1976 Ústí nad Labem) An ice-hockey player who won the gold medal at the Winter Olympic Games in Nagano in 1998, and who became a Stanley Cup winner with his Colorado team in 2001.

HEJDUK MILAN (*14. 2. 1976 Ústí nad Labem, dt. Aussig) Hockeyspieler, der im Jahre 1998 eine goldene Medaille bei den olympischen Winterspielen in Nagano erhielt; im Jahre 2001 wurde er Gewinner des Stanley Cups mit seinem Colorado Team.

HERZOGENBERGOVÁ JOHANNA (*23. 6. 1921 Sychrov) Historička umění a organizátorka česko-německých kulturních projektů. Své mládí prožila až do 2. světové války v Ústí nad Labem, kam se i nyní stále vrací; většinu života však žije v Německu. Za podporu rozvoje česko-německých vztahů a za svoji kulturní práci získala řadu vyznamenání, v Německu např. Spolkový kříž za zásluhy a Bavorský řád za zásluhy, v Česku jí byl v roce 2003 udělen Řád T.G.Masaryka. Papež Jan Pavel II. ji za "činy smíření Němců s Čechy a Poláky" jmenoval Dámou Silvestrova řádu.

JOHANNA HERZOGENBERGOVÁ (*23. 6. 1921 Sychrov) An art historian and organiser of Czech-German cultural projects. She spent her youth in Ústí nad Labem up to WWII, and she always comes back nowadays; however, most of her life has been spent in Germany. She has won a number of awards for her encouragement of the development of Czech-German relationships and her cultural work; for example, she was awarded the Federal Cross in Germany for her efforts and the Bavarian Order of Merit. In 2003, she was awarded the Order of T.G. Masaryk. Pope John Paul II nominated her the Lady of the Silvester Order for her efforts towards the "reconciliation of Germans with Czechs and the Polish".

HERZOGENBERGOVÁ JOHANNA (*23. 6. 1921 Sychrov, dt. Sichrow) Kunsthistorikerin und Organisatorin tschechisch-deutscher Kulturprojekte. Ihre Kindheit verbrachte sie bis zum 2. Weltkrieg in Ústí nad Labem, wohin sie jetzt immer noch zurückkommt; den größten Teil ihres Lebens verbringt sie allerdings in Deutschland. Sie erhielt eine Reihe Auszeichnungen für ihre Förderung der Entwicklung der tschechisch-deutschen Beziehungen, sowie auch für ihre kulturelle Tätigkeit; in Deutschland war das z.B. das Bundesverdienstkreuz und der Bayerische Verdienstorden, in Tschechien wurde ihr im Jahre 2003 der T.G.Masaryk-Orden verliehen. Papst Johannes Paul II. nannte sie die Dame des Silvesterordens für ihre "Tathandlungen der Versöhnung zwischen Deutschen , Tschechen und Polen".

HORSTMANN-CZECH KLAUS (*23. 6. 1943 Ústí nad Labem) Mezinárodně uznávaný grafik, sochař a galerista prožil své dětství v Ústí nad Labem a stále se do něj vrací. Činný je od šedesátých let dvacátého století především v Berlíně, Heidelbergu a v italské Carraře.

KLAUS HORSTMANN-CZECH (*23. 6. 1943 Ústí nad Labem) An internationally renowned graphic designer, sculptor and gallery owner who spent his childhood in Ústí nad Labem and keeps returning here. He has worked particularly in Berlin, Heidelberg and Italian Carrara since the 1960´s.

HORSTMANN-CZECH KLAUS (*23. 6. 1943 Ústí nad Labem, dt. Aussig) International anerkannter Graphiker, Bildhauer und Gallerist; seine Kindheit verbrachte er in Ústí nad Labem, wohin er heutzutage immer noch zurückkehrt. Seit den 60er Jahren des 20. Jahrhunderts ist er vor allem in Berlin, Heidelberg und im italienischen Carrara tätig.

CZ

ENG

DE

HOURA MIROSLAV (*3. 8. 1933 Krhanice nad Sázavou) Grafik a malíř, který již více než 40 let žije v Ústí nad Labem. Miroslav Houra získal řadu českých a mezinárodních uměleckých cen a uskutečnil více než 100 samostatných výstav u nás i v zahraničí. Je autorem monumentální mozaiky v průčelí administrativní budovy bývalého okresního úřadu v Ústí nad Labem.

MIROSLAV HOURA (*3. 8. 1933 Krhanice nad Sázavou) A graphic designer and painter who has lived in Ústí nad Labem for more than 40 years. Miroslav Houra has won a number of Czech and international awards and exhibited at more than 100 independent exhibitions nationwide and abroad. He is the author of the monumental mosaic on the front face of the administration building of the former district office in Ústí nad Labem.

HOURA MIROSLAV (*3. 8. 1933 Krhanice nad Sázavou, dt. Krehanitz an der Sasau) Graphiker und Maler, der seit über 40 Jahren in Ústí nad Labem lebt. Miroslav Houra erhielt eine Reihe tschechischer sowie auch internationaler Kunstpreise und veranstaltete mehr als 100 selbstständige Ausstellungen, sowohl bei uns, als auch im Ausland. Es ist der Autor des monumentalen Mosaiks an der Vorderfront des Verwaltungsgebäudes des ehemaligen Bezirksamtes in Ústí nad Labem.

KOBRLE VLASTIMIL (*18. 3. 1928 Valdice) Muzikolog a sbormistr, univerzitní profesor, který již v Ústí nad Labem žije a působí více než 40 let. Od roku 1966 byl vedoucím Ústeckého dětského sboru, se kterým realizoval více než 1200 hudebních koncertů nebo nahrávek a 40 zahraničních zájezdů.

KOBRLE VLASTIMIL (*18. 3. 1928 Valdice) A musicologist and choirmaster, university professor, who has lived and worked in Ústí nad Labem for more than 40 years. He led the Ústí Children’s Choir from 1966, has given more than 1200 music concerts or records and has been on 40 tours abroad.

KOBRLE VLASTIMIL (*18. 3. 1928 Valdice) Musikwissenschaftler, Chorleiter und Universitätsprofessor, der seit über 40 Jahren in Ústí nad Labem lebt und arbeitet. Seit 1966 war er Leiter des Aussiger Kinderchors, mit welchem er mehr als 1200 Musikkonzerte oder Aufnahmen, sowie auch 40 Auslandsreisen realisierte.

NĚMEČEK BOHUMIL (*2. 1. 1938 Tábor) Boxer žijící více než 40 let v Ústí nad Labem. Své úspěchy může doložit zlatou medailí z Letních olympijských her z roku 1960 v Římě, zlatou medailí z Mistrovství Evropy z roku 1967 a bronzovou medailí z téhož šampionátu z roku 1963.

BOHUMIL NĚMEČEK (*2. 1. 1938 Tábor) A boxer living in Ústí nad Labem for more than 40 years. He can boast of a gold medal from the Summer Olympic Games in 1960 in Rome, a gold medal from the European Championships in 1967 and a bronze medal from the European Championships in 1963.

NĚMEČEK BOHUMIL (*2. 1. 1938 Tábor, dt. Tabor) Ein Boxer, der seit über 40 Jahren in Ústí nad Labem lebt. Seine Erfolge kann er mit einer goldenen Medaille von den olympischen Sommerspielen 1960 in Rom belegen, ebenfalls mit einer goldenen Medaille aus der Europameisterschft im Jahre 1967 und mit einer bronzenen Medaille aus demselben Championat im Jahre 1963.

OTČENÁŠEK KAREL (*13. 4. 1920 České Meziříčí) Římskokatolický biskup, který byl v letech 1951-1962 vězněn komunistickým režimem. V letech 1965-1968 a 1973-1990 působil jako administrátor farního úřadu v Ústí nad Labem Trmicích. V roce 1995 byl vyznamenán Řádem T.G.Masaryka.

KAREL OTČENÁŠEK (*13. 4. 1920 České Meziříčí) A Roman-Catholic bishop who was imprisoned by the communist regime from 1951 to 1962. Between 1965-1968 and 19731990, he was an administrator at the parish authority in Ústí nad Labem - Trmice. In 1995, he was awarded the Order of T.G. Masaryk.

OTČENÁŠEK KAREL (*13. 4. 1920 České Meziříčí, dt. Böhmisch Meseritsch) Römisch-katholischer Bischof, welcher in den Jahren 19511962 wegen des kommunistischen Regime im Gefängnis war. In den Jahren 1965-1968 und 1973-1990 arbeitete er als Verwalter des Pfarramtes in Ústí nad Labem – Trmice (Aussig – Türmitz). Im Jahre 1995 wurden ihm der T.G.Masaryk-Orden verliehen.

PÁRAL VLADIMÍR (*10. 8. 1932 Praha) Spisovatel, který žil v Ústí nad Labem více než 40 let. Napsal takřka dvacet knih, které byly vydány ve více než 3 milionech výtisků; podle jeho děl bylo uvedeno 12 divadelních inscenací a natočeno 7 filmů.

VLADIMÍR PÁRAL (*10. 8. 1932 Prague) A novelist who lived in Ústí nad Labem for more than 40 years. He has written about twenty novels, which have been published in more than 3 million copies; 12 plays have been performed on stage and 7 films shot according to his novels.

PÁRAL VLADIMÍR (*10. 8. 1932 Praha, dt. Prag) Schriftsteller, der über 40 Jahre in Ústí nad Labem lebte. Er hat beinahe 20 Bücher geschrieben, die in Auflagen von mehr als 3 Mio. herausgegeben wurden: Seine Werke waren die Vorlagen für 12 Theaterinszenierungen und es wurden 7 Filme gefilmt.

RANDOVÁ EVA (*31. 12. 1936 Kolín) Operní pěvkyně a divadelní ředitelka, která své dětství a hudební školu prožila v Ústí nad Labem. V letech 1969-1973 byla sólistkou Národního divadla v Praze, od roku 1970 působila také v Německu (Stuttgart, Norimberk, Bayreuth) a od roku 1980 v USA (Metropolitní opera v New Yorku). V letech 19951998 byla divadelní ředitelkou Státní opery Praha.

EVA RANDOVÁ (*31. 12. 1936 Kolín) An opera singer and theatre director who spent her childhood and went to music school in Ústí nad Labem. Between 19691973, she was a soloist at the National Theatre in Prague, from 1970, she also performed in Germany (Stuttgart, Nürnberg, Bayreuth) and from 1980, in the USA (Metropolitan Opera in New York). Between 1995-1998, she was the theatre director of the State Opera of Prague.

RANDOVÁ EVA (*31. 12. 1936 Kolín, dt. Köln an der Elbe) Opersängerin und Theaterdirektorin, die ihre Kindheit in Ústí nad Labem verbrachte, wo sie auch eine Musikschule besuchte. In den Jahren 1969-1973 war sie die Solistin des Nationaltheaters in Prag, seit 1970 arbeitete sie auch in Deutschland (Stuttgart, Nürnberg, Bayreuth) und seit 1980 in den USA (Metropolitan Operas in New York). In den Jahren 1995-1998 war sie die Theaterdirektorin der Staatsoper in Prag.

61

62

CZ

ENG

DE

VAVŘÍNOVÁ MILADA (*14. 12. 1918 Česká Třebová +10. 8. 2001 Ústí nad Labem) První česká žena, která vystudovala geologii na Karlově Univerzitě v Praze. Za 2. světové války se zapojila do odboje, v letech 1943-1945 byla vězněna nacisty. V Ústí nad Labem žila od roku 1961 až do své smrti. Celý život zasvětila přírodním vědám, především geologii a botanice.

MILADA VAVŘÍNOVÁ (*14. 12. 1918 Česká Třebová +10. 8. 2001 Ústí nad Labem) First Czech woman who studied geology at Charles University in Prague. In WWII, she joined the resistance movement and was imprisoned by the Nazis between 1943-1945. She lived in Ústí nad Labem from 1961 until her death. She devoted all her life to natural sciences, particularly geology and botany.

VAVŘÍNOVÁ MILADA (*14. 12. 1918 Česká Třebová, dt. Böhmisch Trübau +10. 8. 2001 Ústí nad Labem, dt. Aussig) Die erste tschechische Frau, die Geologie an der Karls-Universität in Prag studierte. Während des 2. Weltkriegs nahm sie am Widerstand/ an der Rebellion teil und in den Jahren 1943-1945 wurden sie von den Nazis gefangen gehalten. In Ústí nad Labem lebte sie vom Jahre 1961 bis zu ihrem Tod. Ihr ganzes Leben widmete sie den Naturwissenschaften, vor allem Geologie und der Botanik.

JAROSLAV VELINSKÝ (*18. 12. 1932 Praha) - Kapitán Kid Jaroslav Velinský, autor mnoha trampských písniček, žije na Ústecku již déle než 40 let. Je autorem více než čtyřiceti detektivek a knih z oblasti sci-fi a nositelem ocenění nejlepší detektivky i nejlepší povídky roku - cena 'Golem SF Award' (1985), cena 'Akademie' (1995) a cena 'AIEP' (1995). V Ústí nad Labem zakládal koncem 60. let 20. století festival trampské hudby Porta.

JAROSLAV VELINSKÝ (*18. 12. 1932 Praha) - Captain Kid Jaroslav Velinský, author of many country and folk songs, has lived in the Ústí region for more than 40 years. He is also the author of more than forty detective stories and sci-fi novels and a recipient of the best detective story award and best story of the year award - the 'Golem SF Award' (1985), the Academy (1995) award and the 'AIEP' award (1995). He founded the festival of rambling, country and folk music called Trampská Porta in Ústí nad Labem at the end of the 1960´s.

JAROSLAV VELINSKÝ (*18. 12. 1932 Praha, dt. Prag) - Kapitän Kid Jaroslav Velinský, Schaffer vieler Wanderlieder, lebt in der Region Ústí nad Labem bereits seit mehr als 40 Jahren. Er ist der Autor von mehr als vierzig Detektivgeschichten, sowie auch Büchern aus dem Bereich Science-Fiction und trägt den Preis für die beste Detektivgeschichte und die beste Geschichte des Jahres – die Preise 'Golem SF Award' (1985), 'Akademie' (1995) und 'AIEP' (1995). In Ústí nad Labem gründete er am Ende der 60er Jahre des 20. Jahrhunderts das Festival der Trampmusik Porta.

CZ

ENG

DE

II) PAMÁTKY MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM A OKOLÍ

II) MONUMENTS OF THE CITY OF ÚSTÍ NAD LABEM AND ITS SURROUNDINGS

II) SEHENSWÜRDIGKEITEN DER STADT ÚSTÍ NAD LABEM UND DER UMGEBUNG

42 BLANSKO

BLANSKO

BLANSKO (BLANKENSTEIN)

Zřícenina hradu Blansko se nachází na zalesněném čedičovém vrchu na levém břehu Labe po jeho proudu asi 6 kilometrů od centra Ústí nad Labem. Hrad, jehož dějiny jsou od počátku spojeny s rodem Vartenberků, je v historických pramenech poprvé zmíněn v roce 1401 jako Blankenstein. Blansko patrně představovalo jeden ze strážných hradů v údolí řeky Labe, který byl jak součástí ochrany zemské hranice, tak zároveň i labské vodní cesty. Poté, co bylo z hradu na konci 16. století přeneseno panské sídlo na zámek v Krásném Březně», bylo Blansko užíváno k různým účelům, například jako vězení. Hrad byl zpustošen za třicetileté války a poté chátral; dodnes se dochovaly pouze zbytky hradního paláce s torzy bašt a věže.

The ruins of Castle Blansko are located on a forested basalt hill on the left bank of the River Labe about 6 kilometres downstream from the centre of Ústí nad Labem. The castle, the history of which has been connected since its very beginning to the Vartenberk family, was firstly referred to in historical sources in 1401 as Blankenstein. Blansko was presumably one of the guard castles in the River Labe valley. It was part of the protection of the border as well as of the Rive Labe waterway. Once the seat of the domain was transferred to the Chateau in Krásné Březno» at the end of the 16th century, Blansko was used for various purposes, for example, as a prison. The castle was devastated throughout the Thirty Years’ War and is now dilapidated. Only the remains of the castle palace and a torso of bastions and the tower have been preserved.

Die Burgruine Blansko (Blankenstein) befindet sich am bewaldeten Basalthügel am linken Elbufer stromabwärts, ca. 6 km vom Zentrum der Stadt Ústí nad Labem. Die Burg, deren Geschichte von Anfang an mit dem Geschlecht von Wartenberg verbunden ist, wurde im Jahre 1401 das erste Mal in den historischen Quellen als Blankenstein erwähnt. Blansko stellte wahrscheinlich eine der Wachburgen im Elbtal dar, welche als ein Bestandteil des Schutzes sowohl der Landesgrenze, als auch des Elbwasserweges diente. Nachdem der Herrschersitz am Ende des 16. Jahrhunderts aus der Burg auf das Schloss in Krásné Březno (Schönpriesen)» umgelegt wurde, wurde Blansko für verschiedene Zwecke genutzt, z.B. als Gefängnis. Während des Dreißigjährigen Krieges wurde die Burg ausgeplündert und danach verfiel sie; bis heute blieben nur Reste des Burgpalastes mit Teilen der Basteien und des Turmes erhalten.

63

ENG

DE

KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V CHLUMCI

CHAPEL OF THE HOLY TRINITY IN CHLUMEC

KAPELLE DER HL. DREIEINIGKEIT IN CHLUMEC (KULM)

Kapli Nejsvětější trojice na vrchu Horka v obci Chlumec nechal v letech 1690-1691 postavit tehdejší majitel chlumeckého panství Jan František hrabě Krakovský z Kolovrat. Jedná se o první známou stavbu v českých zemích vybudovanou na symbolickém půdorysu rovnostranného trojúhelníku. Autorem kaple byl významný francouzský barokní architekt Jean Baptiste Mathey, který na konci 17. století působil na řadě míst v Čechách

The Chapel of the Holy Trinity on Horka hill in the municipality of Chlumec was built by the then owner of the Chlumec domain, Jan František Duke Krakovský of Kolovratiny between 1690-1691. This is the first famous building in the Czech lands built on the symbolic ground-plan of an equilateral triangle. The author of the chapel was a renowned French Baroque architect, Jean Baptiste Mathey, who worked in many places in the Czech lands in the late 17th century

Die Kapelle der Hl. Dreieinigkeit auf der Anhöhe Horka (Berg) in der Gemeinde Chlumec (Kulm) ließ der Graf Jan František Krakovský von Kolovraty (Kolowrat) - der damalige Besitzer des Kulmer Gutsbesitzes - in den Jahren 1690-1691 bauen. Es handelt sich um den ersten bekannten Bau in böhmischen Ländern, der auf dem symbolischen Grundriss eines gleichseitigen Dreiecks aufgebaut wurde. Der Schöpfer der Kapelle war ein bedeutender französischer barocker Architekt Jean Baptiste Mathey, der am Ende des 17. Jahrhunderts an mehreren Orten Böhmens wirkte.

CZ

43

64

ENG

DE

KOSTEL APOŠTOLA PAVLA

CHURCH OF THE APOSTLE PAUL

KIRCHE DES APOSTELS PAULUS

V průběhu 19. století se ve městě zvýšil počet protestantských rodin; když byli roku 1861 protestanti zrovnoprávněni s katolíky, bylo nutné pro jejich potřeby podniknout řadu kroků. Nejprve byla v 60. letech 19. století zřízena škola a pro duchovní potřeby modlitebna. První evangelický farář zde působil od roku 1880, a to sice Friedrich Albert de Harde. Po něm přichází roku 1883 mnichovský rodák Friedrich Albert Gummi, který roku 1899 iniciuje založení spolku za účelem shromáždit prostředky na výstavbu kostela. Vyhlášená sbírka byla v poměrně krátké době úspěšná, jako štědré mecenáše lze jmenovat významné ústecké podnikatele L. Wolfruma« a M. Schaffnera «. Základ-

Throughout the 19th century, the number of Protestant families increased in the city. When Protestants became equal to Catholics in 1861, a number of steps had to be taken to meet their needs. At first, in the 1860´s a school and a house of worship for spiritual needs were established . The first Evangelic priest preached here from 1880, i.e. Friedrich Albert de Harde. After him, in 1883, a native from Munich, Friedrich Albert Gummi arrived, who initiated the foundation of the association to raise a collection to build a church in 1899. The collection was quite successful quickly. Contributions were made by generous sponsors, renowned Ústí entrepreneurs such as L. Wolfrum«

Im Laufe des 19. Jahrhunderts stieg die Anzahl der protestantischen Familien in der Stadt; als die Protestanten im Jahre 1861 mit den Katholikern gleichberechtigt gemacht wurden, war es notwendig, einige Schritte für ihre Bedürfnisse zu unternehmen. Zuerst wurde in den 60er Jahren des 19. Jahrhunderts eine Schule und für geistigen Bedarf auch ein Raum für das Gebet errichtet. Der erste evangelische Pfarrer Friedrich Albert de Harde wirkte hier seit 1880. Nach ihm kam im Jahre 1883 der gebürtige Münchner Friedrich Albert Gummi, der im Jahre 1899 die Gründung eines Verbandes begann, mit dem Ziel finanzielle Mittel für den Aufbau einer Kirche zu sammeln. Die

CZ

44 41

65

CZ

ENG

DE

ní kámen kostela byl položen roku 1904. Stavba probíhala podle plánů architekta B. J. Zeissiga z Lipska a kostel byl již 30. dubna 1906 vysvěcen.

and M. Schaffner «. The corner-stone of the church was laid in 1904. The project was built upon a design by architect B. J. Zeissig from Leipzig and the church was consecrated on 30 April 1906.

angekündigte Sammlung war innerhalb sehr kurzer Zeit erfolgreich; unter den freigiebigen Förderern können wichtige Aussiger Unternehmer L. Wolfrum« und M. Schaffner « genannt werden. Der Grundstein der Kirche wurde im Jahre 1904 gelegt. Der Aufbau erfolgte nach Plänen des Architekten B. J. Zeissig aus Leipzig und die Kirche wurde bereits am 30. April 1906 eingeweiht.

Kostel apoštola Pavla je novorománská stavba z režného cihlového zdiva. Hlavním zdobným prvkem fasády je typicky románský zdobný prvek – obloučkový vlys. Původně otevřená okna presbytáře byla v interiéru zaslepena v rámci oprav po poškození kostela na konci II. světové války. Vnitřní prostor lodi je zaklenut valenou klenbou s lunetami nad okny, klenba je zhotovena z betonových prefabrikátů. Jedná se o jedno z prvních významných použití betonu ve stavebnictví v Čechách. Zařízení interiéru kostela pochází z roku 1906, cenné je především stylovou jednotou, která inklinuje k secesi. Zajímavá je socha žehnajícího Krista z carrarského mramoru.

45 66

The Church of the Apostle Paul is a building in the NewRomanesque style made of face brickwork. The main decorative element on the facade is the typical Roman decorative element – curly frieze. The originally open presbytery windows were blinded in the interior during repairs to the damaged church at the end of WWII. The interior of the nave has a barrel vault featuring groins above the windows, the vault is made of concrete prefabricates. This is one of the first important projects where concrete was used in construction in Bohemia. The furnishings of the church interior date back to 1906, its stylistic unity being particularly valuable, inclining to the Secession. The statue of the blessing Christ made of Carrara marble is interesting.

Die Kirche des Apostels Paulus ist ein neuromanisches Bauwerk aus roher Ziegelmauer. Das wichtigste Verzierungselement der Fassade ist der Bogenfries – ein typisches romanisches Ornament. Die ursprünglich offenen Fenster des Presbyteriums wurden im Interieur im Rahmen der Reparaturen nach der Beschädigung der Kirche am Ende des 2. Weltkriegs verblendet. Der Innenraum des Schiffes ist mit einem Tonnengewölbe bei den Kappen über den Fenstern eingewölbt, das Gewölbe ist aus vorgefertigten Betonteilen angefertigt. Es handelt sich um eine der ersten bedeutenden Anwendungen von Beton im Bauwesen in Böhmen. Die Einrichtung des Kircheninterieurs kommt aus dem Jahre 1906; wertvoll ist sie vor allem durch ihre Stileinheit, welche zum Jugendstil hinneigt. Sehr interessant ist die segnende Christi Statue aus carrarischem Marmor.

CZ

ENG

DE

46 KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE V ÚSTÍ NAD LABEM

CHURCH OF THE ASSUMPTION OF THE VIRGIN MARY IN ÚSTÍ NAD LABEM

KIRCHE MARIA HIMMELFAHRT IN ÚSTÍ NAD LABEM

Existenci kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem lze prokázat již na konci 12. století. Poprvé je písemně doložen roku 1249, snad se jednalo o románskou baziliku s osovou věží v západním průčelí. Základy současné stavby byly položeny v polovině 14. století, kdy bylo započato se stavbou presbytáře, který byl zaklenut roku 1380. Současně se stavbou presbytáře byla pravděpodobně naplánována přestavba lodi kostela, tento záměr však narušily husitské války a projekt byl zastaven.

The existence of the Church of the Assumption of the Virgin Mary in Ústí nad Labem can be documented as early as at the end of the 12th century. First written references to it date back to 1249, and perhaps it was a Romanesque basilica with an axis tower in the western facade. The foundations of the current church were built in the mid 14th century, when the construction of the presbytery was commenced. The vault was completed around 1380. Presumably, the intention to build the presbytery was to be followed by the renewal of the church nave, however, this plan was stopped by the Hussite Wars and the project was abandoned.

Die Existenz der Kirche Maria Himmelfahrt in Ústí nad Labem fand bereits am Ende des 12. Jahrhunderts Erwähnung. Das erste Mal wurde sie im Jahre 1249 schriftlich belegt; es handelte sich vielleicht um eine romanische Basilika mit Mittelturm in der westlichen Vorderfront. Die Grundstein des heutigen Gebäudes wurde in der Mitte des 14. Jahrhunderts gelegt, als der Aufbau des Presbyteriums begann, welches im Jahre 1380 eingewölbt wurde. Zusammen mit dem Aufbau des Presbyteriums wurde wahrscheinlich auch der Umbau des Kirchenschiffes geplant, allerdings dieser Plan wurde durch die Hussitenkriege nicht ausgeführt und das Projekt wurde gestoppt.

Současná loď byla postavena na přelomu 15. a 16. století, což dokládají jak slohové prvky, tak letopočet 1524 na jednom svor-

67

CZ

ENG

DE The current nave was built at the turn of the 15th and 16th centuries, which is documented by both the style elements and the date 1524 carved in one of the keystones in the north nave. The three-nave interior of the church reflects the Late Gothic style with Saxon influence. The builder of the church is unknown, the fact that the author is B. Rejt, as stated in older literature, was not confirmed and it appears very improbable. Architect Valentin might have played a part in the building, documented in the early 16th century in the municipal books. The basic building development of the church was basically completed in the early 16th century, its position, however, went through further changes over the centuries. At the end of the 16th century the tower had already been modified, at the end of the 17th century St. Anne’s Chapel was established by the northern facade, but was removed in the late 19th century. Considerable building adjustments to the shrine were made in the late 19th century, when the church was rebuilt in the Gothic Style subject to the design by renowned architect J. Mocker. Particularly the roof of the tower was changed as well as the western facade. In the following phase, a new entrance was cut in the western facade and a grandiose entrance portal by Viennese architect A. Weber was built. The last large building adjustments were inevitable after the air raid on Ústí nad Labem by the Allied Air forces at the end of WWII. The air raid damaged particularly the tower, which now leans nearly two meters, and a part of the interior of the church. The leaning tower as well as parts of the vaults had to be concrete injected.

níku severní lodi. Slohový prostor trojlodí je produktem pozdní gotiky se saskými vlivy. Stavitel lodi je neznámý, autorství B. Rejta, uváděné starší literaturou, zůstalo nepotvrzeno a jeví se jako vysoce nepravděpodobné. Určitou roli při výstavbě mohl spíše sehrát parléř Valentin, doložený na počátku 16. století v městských knihách. Základní stavební vývoj kostela byl v 1. polovině 16. století v podstatě ukončen, jeho podoba však doznala během staletí řadu dalších změn. Na konci 16. století již byla upravována věž, na konci století 17. byla při severním průčelí věže zřízena kaple sv. Anny, odstraněná ve druhé polovině 19. století. K výrazným stavebním úpravám svatyně došlo

68

The interior of the Church of the Assumption of the Virgin Mary features significant sights. There is particularly the Gothic wing altar from 1498, which 47 comes from Pirna. The Ústí primate J. A. Schösser bought the altar for the town of Ústí nad Labem for four barrels of wine in 1617. The altar was originally destined for the just founded Dominican convent, but as a result of the tragic death of J. A. Schösser, it ended up after the Thirty Years’ War in the hospital church of St. Materna. It did not move to its current place until after the Church of St. Materna was closed in 1872. The wing case from Pirna by P. Breuer and H. Hess (?), is located on the original altar table from the 13th century. The central part is dominated by the Virgin Mary with baby, to the left of her there is St. Peter, to the right of her St. John the Baptist. Mary Magdalene is on the left on the altar wings and St. John the Evangelist on the right. On the rever-

Das aktuelle Schiff wurde an der Wende des 15. und 16. Jahrhunderts gebaut, was sowohl die Stilelemente, als auch die Jahreszahl 1524 auf einem Säulenschaft des Nordschiffes belegen. Der Stilraum des Dreischiffes ist Produkt der Spätgotik mit sächsischen Einflüssen. Der Erbauer des Schiffes ist unbekannt, die in der älteren Literatur angeführte Autorschaft von B. Rejt blieb unbestätigt und erscheint als sehr unwahrscheinlich. Eine gewisse Rolle beim Aufbau kann eher der Parlier Valentin gespielt haben, belegt am Anfang des 16. Jahrhunderts in Stadtbüchern. Die Grundentwicklung des Aufbaus der Kirche wurde in der 1. Hälfte des 16. Jahrhunderts im Prinzip beendet, allerdings ihre Gestalt erfuhr während des Jahrhunderts eine Reihe von weiteren Veränderungen. Am Ende des 16. Jahrhunderts wurde schon der Turm bearbeitet, am Ende des 17. Jahrhunderts wurde dann bei der nördlichen Vorderfront des Turmes die Kapelle der Hl. Anna errichtet/gebaut, die dann in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts entfernt wurde. Deutliche Bauänderungen des Schreins/der geheiligten Stätte erfolgten/kamen am Ende des 19. Jahrhunderts, als die Kirche nach Plänen des bekannten Architekten J. Mocker wieder gotisiert wurde. Veränderungen erfuhr vor allem das Turmdach und die westliche Vorderfront. In der nächsten Phase wurde ein neuer Eingang in der westlichen Vorderfront durchbrochen und ein massives Eingangsportal vom Wiener Architekten A. Weber errichtet. Die letzten großen Bauänderungen wurden durch den Luftangriff der alliierten Truppen an Ústí nad Labem am Ende des II. Weltkriegs erzwungen; der Angriff beschädigte vor allem den Turm, der beinahe um zwei Meter abwich, und auch einen Teil des Interieurs der Kirche. Aus diesem Grund musste der abgewichene Turm sowie auch Teile des Gewölbes injektiert werden. Im Interieur der Kirche Maria Himmelfahrt befinden sich Sehenswürdigkeiten. Es handelt sich vor allem um den gotischen Flügelaltar aus dem Jahre 1498, ursprünglich aus Pirna, welchen der Aussiger Primas J. A. Schösser im Jahre 1617 für die Stadt Ústí nad Labem für vier Weinfässer kaufte. Der Altar sollte ursprünglich dem gerade gegründeten Kloster der Dominikaner dienen, allerdings infolge des tragischen Todes von J. A. Schösser endete der Altar nach dem Dreißigjährigen Krieg in der Krankenhauskirche des Hl. Materna. An den aktuellen Ort kam er erst nach dem Schließen dieser Kirche im Jahre 1872. Der Flügelschrank aus Pirna von P. Breuer und H. Hesse (?) wurde auf die ursprüngliche Altarmensa aus dem 13. Jahrhundert gestellt. In dem mittleren Feld dominiert die Figur von Maria mit ihrem Kind, links von ihr steht der Hl. Peter, rechts der Hl. Jan Křtitel (Johann Baptist), an den Altarflügeln links die Hl. Maria Magdalena, rechts der Hl. Jan Evangelista. Auf der Oberseite der geschlossenen Flügeln sind hölzerne Platten mit dem

CZ

ENG

na konci 19. století, kdy byl kostel regotizován podle plánů známého architekta J. Mockera. Změn doznala především střecha věže a západní průčelí. V další etapě byl v západním průčelí proražen nový vstup a zřízen mohutný vstupní portál od vídeňského architekta A. Webera. Poslední rozsáhlé stavební úpravy byly vynuceny náletem spojeneckých vojsk na Ústí nad Labem na konci II. světové války; útok poškodil především věž, která se vychýlila téměř o dva metry, a část interiéru kostela. Z tohoto důvodu musela být vychýlená věž a části kleneb injektovány.

se side of the closed wings there are wooden boards with a painting of the Annunciation of the Virgin Mary. The extension with the crucified Jesus Christ comes from 1873 and was made following a design by F. Waschmann.

V interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie se nachází významné památky. Jedná se zejména o gotický křídlový oltář z roku 1498, původem z Pirny, který pro město Ústí nad Labem zakoupil v roce 1617 za čtyři sudy vína ústecký primas J. A. Schösser. Oltář byl původně určen pro právě založený klášter dominikánů, ale v důsledku tragické smrti J. A. Schössera skončil po třicetileté válce ve špitálním kostele sv. Materny. Na současné místo se dostal teprve po uzavření tohoto kostela v roce 1872. Křídlová skříň z Pirny, od autorů P. Breuera a H. Hesse (?), je umístěna na původní oltářní mensu ze 13. století. Střednímu poli dominuje postava Panny Marie s dítětem, vlevo od ní sv. Petr, vpravo sv. Jan Křtitel, na křídlech oltáře vlevo sv. Máří Magdaléna, vpravo sv. Jan Evangelista. Na líci zavřených křídel jsou dřevěné desky s malbou Zvěstování Panně Marii. Nástavec s Ukřižovaným Kristem pochází z roku 1873 a byl vytvořen dle návrhu F. Waschmanna.

Of the preserved sights it is necessary to mention the sandstone font from the turn of the 15th and 16th centuries and the pulpit from the early 16th century. Some epitaphs have also been preserved in the shrine, i.e. that of J. I. Kunte, which originated after 1708, and Adam Glatz from the last quarter of the 16th century by Hans Köhler from Meißen. The current pipe organ, which replaced the organ from the 19th century, destroyed at the end of WWII, comes from the archiepiscopate seminar in Prague Dejvice. Our attention is also caught by the painting of the Ústí Madonna from the early 18th century by I. Mengs, Dresden court painter and the grandiose High Baroque wood carving/cutting of the crucified Jesus Christ from the late 17th century. The main altar of the church is modern, from 1994.

Z dochovaných památek je dále třeba zmínit pískovcovou křtitelnici z přelomu 15. a 16. století a kazatelnu z počátku 16. století. Ve svatyni se dochovaly i některé epitafy, např. J. I. Kunte vzniklý po roce 1708 nebo Adama Glatze z poslední čtvrtiny 16. století od Hanse Köhlera z Míšně. Současné varhany, které nahradily varhany z konce 19. století zničené na konci II. světové války, pochází z arcibiskupského semináře v Praze Dejvicích. V kostele upoutá i obraz Ústecké madony z počátku 18. století od I. Mengse, drážďanského dvorního malíře a monumentální vrcholně barokní dřevořezba ukřižovaného Krista z druhé poloviny 17. století. Hlavní oltář kostela je novodobý z roku 1994.

DE Gemälde Maria Verkündigung. Der Aufsatz mit dem Gekreuzigten Christus stammt aus dem Jahre 1873 und wurde nach dem Vorschlag von F. Waschmann angefertigt. Von den erhaltengeblieben Gedenkstätten sollten noch das Sandsteintaufbecken aus der Wende des 15. und 16. Jahrhunderts und der Predigerstuhl aus dem Anfang des 16. Jahrhunderts erwähnt werden. Im Schrein sind auch einige Epitaphs erhalten geblieben, z.B. J. I. Kunte aus dem Jahre 1708 oder Adam Glatz aus dem letzten Viertel des 16. Jahrhunderts von Hans Köhler aus Meißen. Die heutige Orgel, welche die Orgel aus dem Ende des 19. Jahrhunderts ersetzte, die am Ende des Zweiten Weltkrieges zerstört wurde, stammt aus dem Erzbischofseminar in Prag Dejvice. In der Kirche fesselt die Aufmerksamkeit auch ein Gemälde der Aussiger Madonna aus dem Anfang 48 des 18. Jahrhunderts von I. Mengs, er war Dresdener Hofmaler, sowie auch die monumentale hochbarocke Holzschnitzerei des gekreuzigten Christus aus der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts. Der Hauptaltar der Kirche kommt aus der neuen Zeit aus dem Jahre 1994.

69

ENG

DE

KOSTEL SV. JAKUBA VĚTŠÍHO VE SVÁDOVĚ

CHURCH OF ST. JACOB THE GREATER IN SVÁDOV

KIRCHE DES HL. JAKUB VĚTŠÍ IN SVÁDOV (SCHWADEN)

Kostel ve Svádově je sice písemně doložen až k roku 1352, na základě zasvěcení sv. Jakubu Většímu a na základě archeologických nálezů lze však jeho existenci předpokládat již ve druhé polovině 12. století. Z počáteční výstavby kostela, která probíhala ve druhé polovině 14. století se do dnešních dnů dochoval pouze presbytář; významně byl poté kostel přestavěn ve 2. polovině století patnáctého. Svůj současný vzhled typický pro saskou renesanci« však získal až ve druhé polovině 16. a na počátku 17. století za Salhausenů; nejvýznamněji se na výstavbě kostela podílel především Bedřich ze Salhausenu a jeho žena Alžběta z Bocku. Současná loď, věž a dnes nepřístupná krypta pochází z 16. století, mladšími doplňky stavby jsou sakristie a předsíň jižního vstupu ze 17. století. Do areálu kostela se vstupuje dvěma renesančními bránami; spodní má v klenáku alianční znak pánů ze Salhausenu a pánů z Bocku.

Although the church in Svádov is referred to in documents as early as in 1352, its existence can be anticipated as far back as in the late 12th century, due to its consecration to St. Jacob the Greater and the archaeological finds as well. Of the original church building, which was constructed in the late 14th century, only the presbytery has been preserved. An important rebuilding of the church occurred in the late 15th century. However, its current appearance, typical of the Saxon Renaissance«, comes from the late 16th century and the beginning of the 17th century under the Salhausens. Particularly Bedřich of Salhausen and his wife Alžběta of Bock had the most important influence on the change to its appearance. The current nave, tower and crypt, today not open to the public, date back to the 16th century. The church also features newer parts, such as the sacristy and the vestibule of the southern entrance from the 17th century. The interior can be accessed through two Renaissance gates; the bottom one has an alliance coat of arms of the Lords of Salhausen and Bock on the keystone.

Die Kirche in Svádov (Schwaden) ist zwar bis zum Jahre 1352 schriftlich belegt, allerdings wegen der Einweihung an Hl. Jakub Větší und aufgrund archäologischer Funde kann ihre Existenz bereits in der zweiten Hälfte des 12. Jahrhunderts vermutet werden. Vom Anfangsaufbau der Kirche, der in der zweiten Hälfte des 14. Jahrhunderts erfolgte, blieb nur das Presbyterium bis zu den heutigen Tagen erhalten; deutlich ist dann die Kirche in der 2. Hälfte des 15. Jahrhunderts umgebaut worden. Ihr heutiges Aussehen, typisch für die sächsische Renaissance«, erhielt sie jedoch erst in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts und anfangs des 17. Jahrhunderts unter den Salhausens; die wichtigste Rolle beim Bau der Kirche hatte vor allem Bedřich von Salhausen und seine Frau Alžběta von Bock. Das heutige Schiff, der Turm und heute schon die unzugängliche Krypta stammen aus dem 16. Jahrhundert, zu den jüngeren Ergänzungen des Bauwerks gehören die Sakristei und der Vorraum des Süd-Eingangs aus dem 17. Jahrhundert. Die Kirche wird durch zwei Renaissance-Tore betreten; das untere hat im gewölbten Stein das Allianzwappen der Herren von Salhausen und der

CZ

49 46

V interiéru kostela se dochovala řada významných památek. Jedná se především o hlavní oltář z poslední čtvrtiny 16. století, rané dílo Lorenze Hörniga z Pirny, pískovcovou křtitelnici z

70

CZ

ENG

DE

počátku 17. století, pravděpodobně z dílny saského kurfiřtského dvorního sochaře G. M. Nosseniho a polychromovanou pískovcovou kazatelnu, pravděpodobně z poslední třetiny 16. století. Zajímavým prvkem interiéru presbytáře jsou figurální konzoly klenby, ve dvou případech s mužskou a ženskou bystou, snad zobrazující stavitele kostela Jana z Vartenberka a Annu Berkovou z Dubé, a se dvěma anděly hrajícími na citeru a píšťalu. Kostel sv. Jakuba ve Svádově se pyšní řadou dochovaných sepulkrálních (náhrobních) památek saské šlechty ze 2. poloviny 16. století. Výjimečná je opuková středověká náhrobní deska Václava Bílého z Vartenberka († 1378) se šlechtickým znakem a latinským nápisem v gotické minuskule. Součástí interiéru kostela jsou i další náhrobníky a epitafy, které patří bývalým vlastníkům Svádova či jejich rodinným příslušníkům, zejména pánům z Těchvic, ze Salhausenu, z Bünau a z Miltitz.

A number of outstanding objects have been preserved in the interior of the church. These are particularly the main altar from the last quarter of the 16th century, an early work of Lorenz Hörnig from Pirna, the sandstone font from the early 17th century, presumably from the workshop of G. M. Nosseni, the Saxon Elector’s court sculptor, and the sandstone pulpit painted in colour, probably from the last quarter of the 16th century. An interesting thing about the interior of the presbytery are the figure cornices of the vault, with a male and female bust in two cases, perhaps depicting the builder of the church, Jan of Vartenberk and Ann Berková of Dubé, and two angels playing the zither and a whistle. The Church of St. Jacob the Greater in Svádov can also boast of many preserved sepulchral monuments of Saxon noblemen from the late 16th century. An outstanding example is the medieval tombstone of Václav Bílý of Vartenberk († 1378) made from arenaceus marl, featuring his coat of arms and a Latin inscription in the Gothic minuscule. The interior also comprises other tombstones and epitaphs which belong to the former owners of Svádov and their family members, particularly the Family of Těchvice, Salhausen, Bünau and Miltitz.

Herren von Bock. Im Interieur der Kirche sind eine Reihe von bedeutenden Sehenswürdigkeiten erhalten geblieben. Unter diesen sind vor allem der Hauptaltar aus dem letzten Viertel des 16. Jahrhunderts - ein junges Werk von Lorenz Hörnig aus Pirna, das Sandsteintaufbecken aus dem Anfang des 17. Jahrhunderts – wahrscheinlich aus der Werkstatt des sächsischen kurfürstlichen Hofbildhauers G. M. Nosseni und auch den polychromierten Sandsteinpredigerstuhl – wahrscheinlich aus dem letzten Drittel des 16. Jahrhunderts. Zu den interessanten Elementen der Innenaustattung des Presbyteriums gehören figurale Konsolen des Gewölbes, in zwei Fällen mit einer männlichen und einer weiblichen Büste, die wahrscheinlich den Erbauer der Kirche Jan von Wartenberg und Anna Berková 51 von Dubá darstellen, und auch mit zwei Engeln, die Zitter und Pfeife spielen. Die Kirche des Hl. Jakub in Svádov ist stolz auf eine Reihe von erhaltengebliebenen sepulkralen (Grab oder Begräbnis betreffend) Sehenswürdigkeiten der sächsischen Aristokratie aus der 2. Hälfte des 16. Jahrhunderts. Sehr besonders ist die mittelalterliche Sandmergelgrabplatte von Václav Bílý von Wartenberg († 1378) mit seinem Adelswappen und einer lateinischen Inschrift in gotischen Minuskeln. Zum Bestandteil des Interieurs der Kirche gehören ebenfalls andere Grabmäler und Epitaphs, die den ehemaligen Besitzern von Svádov oder ihren Familienmitgliedern gehören, vor allem den Herren von Těchvice, Salhausen, Bünau und Miltitz.

50 71

CZ

ENG

DE

52

72

53

KOSTEL SV. VÁCLAVA VE VALTÍŘOVĚ

CHURCH OF ST. WENCESLAUS IN VALTÍŘOV

KIRCHE DES HL. VÁCLAV IN VALTÍŘOV (WALTIRSCHE)

Kostel ve Valtířově je v písemných pramenech poprvé doložen roku 1352, a to v soupisu kostelů ústeckého děkanátu pro odvod papežských desátků. Oproti současnému stavu, kdy je kostel sv. Václava ve Valtířově pouze filiálním k farnosti Svádov, byl dřívější valtířovský kostel farním. Z původního malého dřevěného kostela se do dnešních dnů nedochovalo nic, současná stavba pochází z let 1573 – 1574, kdy byli jejími staviteli příslušníci saské šlechty, bratři Bedřich a Jindřich Abrahám ze Salhausenu. Jindřicha a jeho ženu Annu z Bünau připomíná deska s jejich znaky nad jižním vchodem do kostela. K poslední stavební úpravě kostela došlo na konci 18. století, kdy byla přistavěna oratoř a sakristie.

The first written reference to the church in Valtířov dates back to 1352. It is named in the list of churches of the Ústí deanship obliged to pay papal tithes. Unlike its current status, where the Church of St. Wenceslaus in Valtířov is only a church affiliated to the parish of Svádov, the former church used to be a parish church. Nothing has been preserved of the original small wooden church. The current structure dates back to 1573 – 1574, when it was built by the brothers Bedřich and Jindřich Abrahám of Salhausen, representatives of Saxon nobility. Jindřich and his wife Anna of Bünau are commemorated by a panel with their coats of arms above the southern entrance of the church. The last rebuilding was at the end of the 18th century, with an oratory and a sacristy being added to the church.

Die Kirche in Valtířov (Waltirsche) wurde in den schriftlichen Quellen das erste Mal im Jahre 1352 belegt, und zwar wieder in einem Kirchenverzeichnis des Aussiger Dekanats für die Abgabe der Papstzehnten. Im Vergleich zum heutigen Zustand, wo die Kirche des Hl. Václav in Waltirsche nur eine Filialkirche zur Pfarrei in Svádov (Schwaden) ist, war die damalige Waltirscher Kirche eine Pfarrkirche. Von der ursprünglichen kleinen hölzernen Kirche ist bis zu den heutigen Tagen nichts erhalten geblieben, das heutige Gebäude stammt aus den Jahren 1573 – 1574, als die Angehörigen der sächsischen Aristokratie sie bauten, und zwar die Gebrüder Bedřich und Jindřich Abrahám von Salhausen. An Jindřich und seine Frau Anna von Bünau erinnert die Platte mit ihren Wappen über dem Süd-Eingang in

ENG

CZ

54 Mezi významné památky dochované v interiéru kostela lze zařadit hlavní polychromovaný renesanční oltář zřejmě od pirnenského sochaře Melchiora Jobsta, pískovcovou polychromovanou kazatelnu a zejména soubor dochovaných sepulkrálních (náhrobních) památek. Většina epitafů od saských sochařů patří příslušníkům saské šlechty, především Salhausenům; monumentální je polychromovaný epitaf rodiny Bocků od Davida Schwenka z roku 1615. Na vnitřních i venkovních stěnách jsou umístěny ještě další šlechtické náhrobní desky z konce 16. století, hlavně příslušníků rytířské rodiny Kölbelů z Geisingu. Vesměs se jedná o desky osazené do kostela sv. Václava ve Valtířově dodatečně z kostela sv. Vavřince v Hrbovicích, zlikvidovaného v šedesátých letech 20. století z důvodu těžby hnědého uhlí.

The remarkable monuments preserved in the interior of the church are the main Renaissance altar painted in colour, presumably by Melchior Jobst – a sculptor from Pirna, the sandstone painted pulpit and particularly a group of preserved sepulchral monuments. Most of the epitaphs by Saxon sculptors belong to representatives of Saxon nobility, especially the Salhausens. There is also a monumental painted epitaph of the Bock family by David Schwenck from 1615. Both the interior and exterior walls display other noble tombstones from the late 16th century, mostly members of the knight family of Kölbel of Geising. They were relocated here from the Church of St. Laurence in Hrbovice, knocked down in the 1960´s due to brown coal mining.

DE die Kirche. Die letzte Bauänderung der Kirche erfolgte am Ende des 18. Jahrhunderts, als das Oratorium und die Sakristei umgebaut wurden. Zu den bedeutenden Sehenswürdigkeiten, die im Interieur der Kirche erhalten geblieben sind, gehören der polychromierte Renaissancealtar wahrscheinlich vom Pirnaer Bildhauer Melchior Jobst, der polychromierte Predigerstuhl aus Sandstein und vor allem die Zusammensetzung von erhaltengebliebenen sepulkralen (Grab oder Begräbnis betreffend) Sehenswürdigkeiten. Die meisten Epitaphs von sächsischen Bildhauern gehören den Mitgliedern der sächsischen Aristokratie, insbesonders den Herren von Salhausen; monumental ist auch das vielfarbigen Epitaph der Familie Bock von David Schwenk aus dem Jahre 1615. An den Innen- und Außenwänden befinden sich weitere Adelsgrabplatten aus dem Ende des 16. Jahrhunderts, hauptsächlich von Angehörigen der Ritterfamilie Kölbel von Geising. Es handelt sich insgesamt um Platten, in die Kirche des Hl. Václav 55 die in Waltirsche aus der Kirche des Hl. Vavřinec in Hrbovice (Herbitz) im nachhinein eingebaut wurden; diese wurde in den 60er Jahren des 20. Jahrhunderts wegen des Braunkohletagebau aufgelöst.

73

CZ

ENG

DE

56 KOSTEL SV. VOJTĚCHA

CHURCH OF ST. ADALBERT

KIRCHE DES HL. VOJTĚCH

Existenci církevní stavby na místě dnešního kostela sv. Vojtěcha je možné doložit již roku 1186, v souvislosti se svatbou dcery knížete Bedřicha se synem míšeňského markraběte Oty. Kostel byl patrně součástí opevněného sídla, které stálo někde v prostoru dnešní ulice Hradiště. V průběhu 15. století se začal kostel sv. Vojtěcha v pramenech označovat jako „český“, na konci tohoto století je v kostele prokázáno přijímání pod obojí způsobou. V první polovině 16. století byl kostel zcela jistě utrakvistický, nicméně již pomalu ztrácel na významu a od poloviny 16. století zůstávala fara kostela sv. Vojtěcha trvale neobsazena.

The existence of an ecclesiastical building on the site of today’s Church of St. Adalbert can be traced back to as early as 1186. It was mentioned together with the wedding of the daughter of Prince Bedřich and the son of Otto, Margrave of Meißen. The church was presumably integrated into a fortified settlement, standing somewhere on the site of today’s Hradiště Street. Throughout the 15th century, the Church of St. Adalbert was also denominated as the “Czech” church. The communion in both kinds is documented in the church at the end of the same century. It must have definitely been Utraquist in the early 16th century, however, it slowly lost its importance, and from the mid 16th century, the clergyman’s house of the Church of St. Adalbert was not occupied continuously.

Die Existenz des religiösen Gebäudes an der Stelle der heutigen Kirche vom Hl. Vojtěch kann bereits im Jahre 1186 belegt werden, und zwar im Zusammenhang mit der Hochzeit der Tochter des Fürsten Bedřich mit dem Sohn des Meißner Markgrafens Ota. Die Kirche war wahrscheinlich der Bestandteil eines befestigten Sitzes, welcher irgendwo in der heutigen Hradiště Straße stand. Im Laufe des 15. Jahrhunderts wurde die Kirche des Hl. Vojtěch in den Quellen als „böhmisch“ bezeichnet; es gibt Belege, dass am Ende dieses Jahrhunderts in der Kirche das Abendmahl in beiderlei Gestalt genommen wurde. In der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurde die Kirche ganz sicher utraquistisch, allerdings verlor sie bereits langsam ihre Bedeutung und seit Mitte des 16. Jahrhunderts blieb die Pfarrei der Kirche des Hl. Vojtěch gänzlich unbesetzt.

Gotický jednolodní orientovaný kostel s presbytářem a věží v západním průčelí si ponechal svoji podobu až do 17. století, kdy ústecký primas, protireformátor a horlivý katolík Jan Arnošt Schösser ke kostelu uvedl dominikánské mnichy. Současný kostel byl vybudován v letech 1704 – 1734, kdy došlo ke kom-

74

The Gothic one-nave church with a presbytery in the western facade preserved its appearance until the 17th century, when the Ústí primate, counter-reformer and a zealous Catholic Jan

Die gotische einschiffig orientierte Kirche mit einem Presbyterium und einem Turm in der westlichen Vorderfront behielt ihre

CZ

ENG

DE Gestalt bis zum 17. Jahrhundert, als der Aussiger Primas, ein Gegenreformator und eifriger Katholik Jan Arnošt Schösser dominikanische Mönche zur Kirche brachte. Die heutige Kirche wurde in den Jahren 1704 – 1734 gebaut, als ein vollständiger Umbau der ursprünglichen Kirche erfolgte, an welchem der bedeutende Leitmeritzer Barockbauer O. Broggio teilnahm.

57 plexní přestavbě původního kostela, na které se podílel významný litoměřický barokní stavitel O. Broggio. Ke stavbě dnešního konventu došlo pravděpodobně současně s výstavbou kostela v první polovině 18. století s použitím starších budov. Konvent byl však již roku 1785 na základě císařské rezoluce zrušen, na žádost města byl však v druhé polovině 19. století obnoven. Po uzavření kláštera a kostela v roce 1950 byly tyto prostory v šedesátých letech 20. století adaptovány na městskou výstavní a koncertní síň Bedřicha Smetany. Původní využití se těmto prostorám vrátilo teprve po listopadovém převratu v roce 1989, s tím, že kostel dále slouží především výstavním účelům.

Arnošt Schösser, introduced Dominican monks to the church. The current appearance of the church dates back to 1704 - 1734, when the original structure was completely rebuilt with the participation of renowned Baroque builder O. Broggio from Litoměřice. The current convent was presumably built simultaneously with the church in the early 18th closed down as early as in 1785, upon an imperial resolution. Upon the request of the town, the convent resumed its activities in the late 19th century. After the convent and the church were closed down in 1950, the premises were converted into the city exhibition and concert hall of Bedřich Smetana in the 1960´s. The church could not be used for its original purpose until after the November velvet revolution in 1989, and now it is mostly used for exhibitions.

Der heutige Konvent wurde wahrscheinlich gleichzeitig mit der Kirche in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts gebaut, wobei ältere Gebäude benutzt wurden. Der Konvent wurde allerdings bereits im Jahre 1785 aufgrunde einer Kaiserresolution aufgelöst, jedoch auf der Stadt wurde 58 Wunsch er in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts wieder erneuert. Nach dem Schließen des Klosters und der Kirche im Jahre 1950 wurde dieses Gelände in den 60er Jahren des 20. Jahrhunderts für die Bedřich Smetana Ausstellungsund Konzerthalle angepasst. Die ursprüngliche Nutzung kehrte in dieses Gelände erst nach der Wende im November 1989 zurück, und zwar so, dass die Kirche weiterhin vor allem für Ausstellungszwecke dient.

75

CZ

ENG

DE

59 MASARYKOVA ZDYMADLA

MASARYK SLUICES

MASARYK-SCHLEUSE

Řeka Labe dosud vždy výrazně ovlivňovala hospodářský rozvoj města Ústí nad Labem. V závěru 19. století, s narůstající potřebou přepravy velkého objemu zboží po Labi a v souvislosti s každoročními záplavami v níže položených částech města, vznikla potřeba zvýšit splavnost Labe a do jisté míry zamezit každoročním menším povodním ve městě. K naplnění tohoto cíle mělo být Labe mezi Ústím a Prahou v podstatě po celé délce „kanalizováno“ a v Ústí měl vzniknout běžný plavební stupeň, další měl být u Prackovic. Realizaci tohoto projektu však narušila 1. světová válka a po jejím skončení se přistoupilo k jinému řešení. Vznikla nová koncepce ve výstavbě vodních děl, která neměla sloužit pouze plavbě, ale také k výrobě elektřiny. Z toho důvodu začala být v roce 1923 budována pod střekovskou skálou tehdy největší vodní stavba na území Československa, celé vodní dílo se však podařilo dokončit až v roce 1936.

The River Labe has always significantly influenced the economic development of the city of Ústí nad Labem. At the end of the 19th century, with the growing need to transport large volumes of goods on the River Labe and, at the same time, yearly floods in the lower parts of the town, the need for better navigability of the river arose and, to some extent, the need to prevent frequent smaller floods in the city as well. To meet this intention, the River Labe was supposed to be turned into a “canal” in the section between Prague and Ústí, with a common navigation stage to be built in Ústí, and another one near Prackovice. However, this project was abandoned due to WWI. After the end of the war, a different project was developed. A new concept in the building of water works was selected. It should have been used for both navigation and power generation as well. So in 1923, the then largest water works in the whole of Czechoslovakia was commenced beneath the Střekov rock. However, the whole water works were not accomplished until 1936.

Die Elbe hat die wirtschaftliche Entwicklung der Stadt Ústí nad Labem schon immer deutlich beeinflusst. Am Ende des 19. Jahrhunderts, mit steigenden Bedürfnissen für Elb-Transport bei Waren von großer Kapazität und im Zusammenhang mit jährlichem Hochwasser in niedrig liegenden Teilen der Stadt, entstand das Bedürfnis die Schiffbarkeit der Elbe zu erhöhen und das jährliche „kleine“ Hochwasser in der Stadt in gewissem Maße zu vermeiden. Um dieses Ziel zu erfüllen, sollte die Elbe zwischen Ústí und Prag im Prinzip in ganzer Länge „kanalisiert“ werden. In Ústí sollte eine übliche Schleusenstufe für die Schifffahrt entstehen, eine weitere sollte bei Prackovice (Praskowitz) sein. Die Realisierung dieses Projektes wurde allerdings durch den I. Weltkrieg unterbrochen und nach Kriegsende wurde eine andere Lösung gefunden. Es entstand eine neue Konzeption im Bau von Schleusen, die nicht nur der Schifffahrt, sondern auch der Stromerzeugung dienen sollte. Aus diesem Grunde wurde im Jahre 1923 der damals größte Wasserbau unter dem Schreckensteiner Fels auf dem Gebiet der Tschechoslowakei

Zdymadlo v sobě zahrnuje dvě plavební komory pro čluny, které

76

CZ

ENG

DE The sluice gates comprise two boat tanks for boats, fully functional these days, a hydroelectric power station and a walkway across the river. The architectonic design was developed by engineer Fr. Vahala, the project was funded by the government and the machinery and plant was supplied by top Czech companies, such as ČKD Blansko, Škoda Plzeň and Křižík Praha. The total cost amounted to CZK 23 million.

60 jsou dodnes plně funkční a dále využitelné, dále hydroelektrárnu a přechod přes řeku pro chodce. Architektonický návrh zpracoval ing. Fr. Vahala, investorem byl stát a dodavatelem strojních zařízení přední české firmy ČKD Blansko, Škoda Plzeň a Křižík Praha. Celkové náklady dosáhly 23 miliónů korun. Stavba se skládá ze tří částí, první je samotný jez, který slouží ke zvyšování hladiny Labe nad zdymadlem, druhou částí jsou plavební komory zajišťující bezpečnou plavbu, třetí části je hydroelektrárna k výrobě elektrického proudu. Prioritou celé stavby se nakonec stalo zajištění splavnosti řeky. Součástí jezu je i rybí přechod umístěný v dělícím pilíři mezi jezem a elektrárnou. Komora se dá využít i k převádění velké vody. Hydroelektrárna začala být budována až v roce 1931, zkušební provoz byl zahájen roku 1935, do plného provozu byla uvedena roku následujícího. Celé vodní dílo bylo postaveno na tehdejší špičkové technické úrovni. První velká generální oprava elektrárny byla provedena až v roce 1981, přestože se původně počítalo s životností na 20 let. Poslední velká rekonstrukce a oprava stavebních částí i strojních zařízení jezu, plavebních komor a hydroelektrárny byla provedena na přelomu 20. a 21. století.

The works consist of three parts, the first being the spillway, used to increase the level of the water surface in the River Labe above the sluice, the second part being the boat tanks that ensure safe sailing, and the third part being the hydroelectric power station to generate power. In the end, the priority of the whole works was navigability of the river. The spillway also comprises a fish transfer corridor, located in the bridge abutment between the spillway and the power plant. The tank can also be used to transfer flood water.

The construction of the hydroelectric power station did not begin until 1931, the trial operation started in 1935, and in the following year, it was put into full operation. The whole water works were built at the then top level. The first capital repair of the power plant was carried out in 1981, although the original design expected a life service of about 20 years. The last large reconstruction and repair of the construction parts and machinery as well as the spillway accessories, boat tanks and the hydroelectric power station was carried out at the turn of the 20th and 21st century.

realisiert; das ganze Wasserwerk wurde allerdings erst im Jahre 1936 vollständig beendet. Die Schleuse beinhaltet zwei Schleusenkammern für Boote, die heute immer noch vollständig funktionsfähig sind und genutzt werden, weiter ein Wasserkraftwerk und auch einen Übergang über den Fluss für die Fußgänger. Ing. Fr. Vahala bearbeitete den architektonischen Vorschlag, der Staat war der Investor und führende tschechische Firmen lieferten die Maschinenanlagen. Unter diesen können ČKD Blansko, Škoda Plzeň und Křižík Praha genannt werden. Die Gesamtkosten erreichten 23 Millionen Kronen. Die Schleuse besteht aus drei Teilstücken. Das erste Teilstück ist eigentlich das Stauwehr, welches zum Erhöhen des Wasserspiegels auf der Elbe oberhalb der Schleuse dient, das zweite Teilstück sind die Schleusen, die eine sichere Schifffahrt gewährleisten, und das dritte Teilstück ist ein Wasserkraftwerk zur Stromerzeugung. Zur Priorität des ganzen Werkes gehört schließlich das Gewährleisten einer Schiffbarkeit des Flusses. Zum Bestandteil des Stauwehrs gehört auch eine Fischtreppe im Trennpfeiler zwischen dem Stauwehr und Wasserkraftwerk. Die Kammer kann auch zum Transferieren von Großwasser genutzt werden. Mit dem Bau des Wasserkraftwerkes wurde erst im Jahre 1931 begonnen, der Probebetrieb wurde im Jahre 1935 angefangen, und im folgenden Jahre ist es vollständig in Betrieb gegangen. Das ganze Wasserwerk wurde im damaligen perfekten technischen Niveau aufgebaut. Die erste große Grundreparatur des Wasserkraftwerkes erfolgte erst im Jahre 1981, obwohl es zuerst 61 mit einer Lebensdauer von 20 Jahren berechnet wurde. Der letzte große Umbau und Reparatur der Bauteile und der Maschinenanlagen des Stauwehrs, sowohl der Schleusen, als auch des Wasserkraftwerkes erfolgte an der Wende des 20. und 21. Jahrhunderts.

77

CZ

ENG

DE

63 46 62 MĚSTSKÉ LÁZNĚ

CITY SPA

STADTBAD

Protože město dosud nemělo lázně, tak v posledním desetiletí 19. století začala v zastupitelstvu města uzrávat myšlenka na zřízení městských lázní. První návrh na vybudování lázní vzniklý roku 1894 ztroskotal na nedostatku financí. Zlom přišel až ve chvíli, kdy Ústecká spořitelna věnovala na stavbu 80 000 rakouských korun. Pro výstavbu lázní byl záhy vytvořen „lázeňský výbor“, jehož hlavním iniciátorem a aktivistou byl podnikatel a městský radní Ferdinand Maresch «. Vídeňský architekt P. P. Brang, který navrhl i lázně v Liberci, byl vyzván, aby předložil plány pro Ústí, stalo se tak v červnu 1905. Vzhledem k finančním potížím docházelo k protahování celého procesu. O úspěchu akce rozhodly až další sponzorské příspěvky.

As the town had no spa, the city assembly of representatives considered the idea of building a town spa in the last decade of the 19th century. The first draft design in 1894 came to grief due to a shortage of funding. A breakthrough came at the moment when the Ústí savings bank donated 80,000 Austrian crowns for the project. A “spa committee” was soon appointed to control the development. Its main initiator and activist was Ferdinand Maresch «, a city entrepreneur and member of the city assembly of representatives. Viennese architect P. P. Brang, who also designed the city spa in Liberec, was invited to develop the design for Ústí, which happened in June 1905. The whole development took a rather long time as a result of lack of funds. It was successfully accomplished only after further sponsorships.

Da die Stadt bis jetzt kein Bad hatte, begann im letzten Jahrzehnt des 19. Jahrhunderts in der Stadtvertretung der Gedanke reif zu werden, ein Stadtbad einzurichten. Der erste im Jahre 1894 entstandene Vorschlag für den Bau des Bades versagte wegen finanzieller Nöte. Eine Wende kam erst im Moment, als die Aussiger Sparkasse 80 000 österreichische Kronen für den Aufbau spendete. Zum Bau des Bades wurde kurz danach eine „Kurbadkommission“ geschaffen, deren wichtigster Initiator und Aktivist der Unternehmer und Stadtratsherr Ferdinand Maresch « war. Der Wiener Architekt P. P. Brang, der ebenfalls das Bad in Liberec (Reichenberg) entworfen hatte, wurde beauftragt, Pläne in Ústí vorzulegen. Dies erfolgte dann im Juni 1905. Wegen finanzieller Schwierigkeiten wurde der ganze Prozess verlängert. Über den Erfolg dieser Aktion entschieden erst weitere Beiträge von Sponsoren.

Stavba probíhala v letech 1907-1908, 15. června 1908 Ferdinand Maresch« lázně slavnostně otevřel a zahájil veřejný provoz. Pro návštěvníky byl připraven velký bazén, parní lázeň, vanové lázně, sprchové kouty, uhličité lázně a slatinná kabina.

78

The construction works took place between 1907 and 1908. On 15 June 1908, Ferdinand Maresch« inaugurated the spa and it

Der Aufbau erfolgte in den Jahren 1907-1908, am 15. Juni 1908

CZ

ENG

DE

Voda pro potřebu lázní byla brána z městského vodovodu, páru vyráběla vlastní kotelna. Již v roce 1911 se však vyskytly problémy s dodávkami vody a ukázalo se, že voda z vlastní studny je pro svou velkou tvrdost pro potřeby lázní zcela nevhodná. Z toho důvodu byly na základě znaleckých posudků zahájeny práce na vrtu artéského pramene. Tento pramen byl skutečně vyvrtán (hloubka 357 metrů) a jeho slabě mineralizovaná termální voda o teplotě 31, 7o C se stala hlavním zdrojem vody pro lázeňský provoz. Voda z vrtu je vhodná na inhalace při bronchitických katarech a pro pitné kůry.

was opened to the public. A big pool, a steam bath, hot bath tub, shower boxes, carbon dioxide bath and a mud cabin were available for the visitors. The water for the needs of the spa was fed from the municipal water mains, steam was generated by the boiler room in the building. However, the first problems with the water supply arose as early as in 1911, and the water from its own well proved to be too hard and quite unsuitable for the spa. Based on expert opinions, artesian boring for the underground spring was commenced. The spring was really bored (down to a depth of 357 metres) and its 31.7°C thermal water with a minor content of minerals became the main source of water for the spa purposes. The water supplied from the boring is suitable for inhalation for those suffering from bronchitis and for drinking treatments.

eröffnete Ferdinand Maresch« das Bad festlich und begann den öffentlich in Betrieb. Für die Besucher gab es einen großen Swimmingpool, ein Dampfbad, Wannenbäder, Duschen, Kohlensäurebäder und eine Moorkabine. Wasser für Bedarf des Bades wurde aus der Stadtwasserleitung entnommen, der Dampf wurde von einer eigenen Kesselanlage erzeugt. Bereits im Jahre 1911 erschienen allerdings Probleme mit der Wasserlieferung und es zeigte sich, dass das Wasser aus dem eigenen Brunnen wegen großem Härtegrad für den Bedarf des Bades ganz ungeeignet ist. Aus diesem Grund begannen Gutachtertätigkeiten am Bohrloch der artesischen Quelle. Diese Quelle wurde tatsächlich gebohrt (Tiefe 357 Meter) und ihr leicht mineralisiertes Thermalwasser mit einer Temperatur von 31,7 °C wurde zur wichtigsten Wasserquelle für den Badbetrieb. Das Wasser aus dem Bohrloch ist für Inhalierungen bei Bronchialkatarrh sowie auch für Trinkkuren geeignet.

V počátcích se lázně potýkaly s poměrně malým počtem návštěvníků. Návštěvní doba byla pochopitelně rozdělena zvlášť pro muže a pro ženy. První velká rekonstrukce lázní proběhla za plného provozu v letech 1929 – 1933. V rámci rekonstrukce došlo k výměně potrubí, rozšíření topného systému a rozšíření dosavadních provozů (13 nových van, nová odpočívárna v parní lázni a rozšíření slatinné lázně…). V průběhu let se také podařilo navýšit počet návštěvníků, kteří lázeňské služby využívali. Budova městských lázní je postavena v secesním slohu. Charakteristickou architekturu fasády a celé budovy určuje nejen dominantní věž, ale také trojúhelníkovité štíty v jednotlivých průčelích. Z interiéru je nejzajímavější samostatné jižní křídlo, ve kterém je umístěn velký bazén (19,5 x 8 m a je hluboký 80 – 270 cm) s vysokým stropem. Z původní architektonické výzdoby se dochoval městský znak v horní části západní stěny a hlava mýtického delfína jako chrliče na východní stěně bazénu. Z interiéru se tak vesměs dochovaly pouze podlahy, které především na chodbách upoutají svým dekorem v mozaikách jednotlivých dlaždic. Budova slouží i dnes svému původnímu účelu, i když nikoli v tak velkém rozsahu jako v první polovině 20. století. V přízemí je v části budovy restaurace a kadeřnictví, severní křídlo druhého patra je využíváno ke cvičení, východní pak slouží administrativě.

At the beginning, the spa struggled with a rather small number of visitors. Opening hours were divided into separate hours for men and women. The first large redevelopment of the spa was carried out while the spa was fully operated between 1929 and 1933. The redevelopment involved replacement of the piping, expansion of the heating system and expansion of the current premises (13 new tubs, new rest room in the steam bath and the expansion of the mud bath…). Over the years, also the number of visitors using the spa services increased. The city spa is built in the Secession style. The characteristic feature of the facade and the whole building is the dominant tower, and the triangle gables in the frontage. The most important part of the interior is its separate southern wing, where the big pool is located (19.5 x 8 m with a depth of 80 – 270 cm) with a high ceiling. The original interior decorations which have been preserved are the town emblem found on the upper part of the western wall and the head of a mythic dolphin as a water-shoot on the eastern wall of the pool. Our attention is caught by the tile mosaic on the vestibule floors, which have been preserved from the original interior. Nowadays, the building is also used for its original purpose, however, not to such an extent as in the early 20th century. The ground-floor features a restaurant and a hair studio in part of the building, the northern wing of the second floor is used as an exercise and fitness facility, the eastern part is used for administrative purposes.

Anfangs musste sich das Bad mit einer ziemlich niedrigen Anzahl von Besuchern auseinandersetzen. Die Besucherzeit war natürlich getrennt für Männer und Frauen aufgeteilt. Der erste große Umbau des Bades erfolgte bei vollem Betrieb in den Jahren 1929 – 1933. Im Rahmen des Umbaus wurde die Leitung gewechselt, das Heizungssystem erweitert und die bisherigen Betriebseinrichtugen erweitert (13 neue Wannen, neuer Ruheraum im Dampfbad und Erweiterung des Moorbades…). Im Laufe der Jahre gelang es auch, die Anzahl der Besucher zu erhöhen, welche die Kurleistungen nutzten. Das Gebäude des Stadtbades wurde im Jugendstil gebaut. Eine charakteristische Architektur der Fassade sowie auch des ganzen Gebäudes wird nicht nur von dem dominanten Turm bestimmt, sondern auch von den Dreieckgiebeln in einzelnen Vorderfronten. Was das Interieur betrifft, so ist der selbstständige Süd-Flügel am interessantesten, in welchem sich ein großer Swimmingpool (19,5 x 8 m, Tiefe 80 – 270 cm) mit einer hohen Decke befindet. Von der ursprünglichen architektonischen Verzierung ist das Stadtwappen im oberen Teil der westlichen Wand erhalten geblieben, sowie auch der Kopf eines mythischen Delphins als Wasserspeiers an der östlichen Wand des Swimmingpools. Vom Interieur sind also insgesamt nur die Böden erhalten geblieben, die durch ihr Dekor in Mosaiken der einzelnen Fliesen vor allem im Flur die Aufmerksamkeit fesseln. Das Gebäude dient auch heute seinem ursprünglichen Zweck, auch wenn nicht in solchem großen Umfang wie in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts. Im Erdgeschoss befindet sich ein Restaurant in einem Teil des Gebäudes, sowie auch ein Frisiersalon, der Nord-Flügel des zweiten Stockwerks wird für Gymnastik genutzt und der Ost-Flügel dient für die Verwaltung.

79

CZ

ENG

DE

64 MUZEUM LIDOVÉ ARCHITEKTURY ZUBNICE

MUSEUM OF FOLK ARCHITECTURE IN ZUBNICE

Základem muzea lidové architektury je stará historická vesnice nacházející se v klínu kopců Českého středohoří. Pro muzejní účely byly využity nejhodnotnější stavby středu obce a jejího okolí, které se průběžně doplňují o drobné přenášené objekty. K původním stavbám patří kostel sv. Maří Magdaleny, původně gotický, připomínaný již v polovině 14. století. V letech 17231739 byl kostel barokně přestavěn litoměřickým stavitelem Octaviem Broggiem, v letech 1913 - 1914 byla postavena nová věž. Při posledních opravách kostela byly v interiéru odkryty části gotických oken v presbytáři a fragmenty pozdně gotických a renesančních nástěnných maleb.

The core of the museum of the folk architecture is the old historic village enclosed by the hills of the Bohemian Uplands. For the purposes of the museum the most valuable structures of the central part of the village and its surroundings were used. The exposition is regularly extended by adding minor portable objects. One of the original structures of the museum is the Church of St. Mary Magdalene, originally a Gothic church, referred to as early as in the mid 14th century. Between 1723-1739, the church was re-built in the Baroque style by the Litoměřice builder Octavio Broggio, in 1913 – 1914, the new tower was built. The last repairs of the church revealed parts of Gothic windows in the presbytery and fragments of late Gothic and Renaissance wall paintings in the church interior.

Mezi původní stavby vesnice, které jsou součástí muzea, patří také škola z roku 1863. Zpřístupněná učebna odpovídá svým zařízením a vybavením standardu vesnických škol běžnému ještě po druhé světové válce. Dále jde o zemědělskou usedlost s hospodářským areálem včetně unikátní teplovzdušné sušárny

80

Among the original structures of the village displayed in the museum is also the school from 1863. The classroom, open to the public, features the furniture and accessories typical of vil-

MUSEUM DER (SAUBERNITZ)

VOLKSARCHITEKTUR

ZUBRNICE

Die Basis des Museums der Volksarchitektur ist ein altes historisches Dorf, welches sich keilförmig zwischen den Bergen des Böhmischen Mittelgebirges befindet. Für Museumszwecke wurden die wertvollsten Bauten des Gemeindezentrums und der Umgebung genutzt, welche mit kleinen übertragenen Objekten laufend ergänzt werden. Zu den ursprünglichen Bauten gehört die Maria Magdalena-Kirche, ursprünglich gotisch, welche bereits in der Mitte des 14. Jahrhunderts erwähnt wurde. In den Jahren 1723-1739 wurde die Kirche vom Leitmeritzer Baumeister Octavio Broggio im Barockstil umgebaut und in den Jahren 1913 - 1914 wurde ein neuer Turm gebaut. Bei den letzten Reparaturen der Kirche wurde im Interieur Teile gotischer Fenster im Presbyterium aufgedeckt, sowie auch Fragmente von spätgotischen und Wandgemälde im Ranaissancestil. Zu den ursprünglichen Gebäuden des Dorfes, die ein Bestandteil des Museums sind, gehört auch die Schule aus dem Jahre

CZ

ENG

DE lage schools as late as after WWII. Another displayed object is the farmstead with the farm buildings including a unique hot-air fruit drier. The house displays furnishings from the beginning of the 20th century, with still used old and traditional furniture and accessories, already expanded with modern factory manufactured products. Only the two front small rooms on the first floor are equipped in the museum style featuring an exposition of folk painted furniture and the building development of the village including documents related to the repaired or relocated structures. Another structure is the small village shop from the late 19th century and the railway station from 1890 with a museum exposition of railway transport. Of the relocated objects the most interesting is the Baroque well from Střížovice dating back to 1695 and the grange from Lochočice, a village erased from the map due to opencast coal mining.

1863. Der zugängliche Klassenraum entspricht mit seiner Einrichtung und Ausstattung dem Standard der Dorfschulen, welcher noch nach dem zweiten Weltkrieg üblich war. Weiter geht es um einen Landbesitz mit einem landwirtschaftlichen Areal, einschließlich einer einzigartigen luftbeheizten-Obsttrockenkammer. Der Hausumbau des Hauses entspricht der Zeitperiode am Anfang des 20. Jahrhunderts, als die alte traditionelle Ausstattung und Einrichtung immer noch überlebte, allerdings wurde bereits mit modernen Fabrikationsprodukten ergänzt. Nur zwei fordere Zimmern auf dem Stockwerk wurden auf eine Museumsart eingerichtet, mit einer Ausstellung von angemalten Volksmöbeln und von der Bauentwicklung der Gemeinde, einschließlich der Dokumentation der reparierten und übertragenen Bauten. Ein weiterer Bau ist ein kleines Dorfgeschäft aus dem Ende des 19. Jahrhunderts und das Bahnhofgebäude aus dem Jahre 1890 mit einer Museumsausstellung von Eisenbahnverkehr. Von den übertragenen Objekten ist ein barocker Brunnen aus Střížovice (Strizowitz) aus dem Jahre 1695 am interessantesten, sowie auch ein Kornhaus aus Lochočice (Lochtschitz) – einer Gemeinde, die wegen einem Abbaufeld im Braunkohlentagebau aufgelöst wurde.

65 na ovoce. Rekonstrukce vybavení domu odpovídá období počátku 20. století, kdy ještě přežívalo staré tradiční zařízení a vybavení, avšak bylo již doplňováno moderními továrenskými výrobky. Pouze dvě přední komory v patře jsou instalovány muzejním způsobem s expozicí lidového malovaného nábytku a stavebního vývoje obce včetně dokumentace opravovaných a přenášených staveb. Další stavbou je malý vesnický obchod z konce 19. století a nádražní budova z roku 1890 s muzejní expozicí železniční dopravy. Z přenesených objektů je nejzajímavější barokní studna ze Střížovic z roku 1695 a špýchar z Lochočic, obce, která byla zlikvidována povrchovým hnědouhelným lomem.

66 81

CZ

ENG

DE

68

67 MUZEUM MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM

MUSEUM OF THE CITY OF ÚSTÍ NAD LABEM

DAS MUSEUM DER STADT ÚSTÍ NAD LABEM

Ústecké muzeum vzniklo, podobně jako další muzea v severozápadních Čechách, ve druhé polovině 19. století. Samotné muzeum bylo zřízeno Živnostenským spolkem dne 6. května 1876 a dostalo název „Gewerbemuseum“. Jeho hlavním posláním bylo seznamovat veřejnost s historií ústeckých podniků a řemesel. Již od samého počátku však v muzeu vznikla tři samostatná oddělení: sbírka uměleckého řemesla, přírodovědný kabinet se sbírkou strojů a nářadí a posledním byla muzejní knihovna. První sídlo muzea bylo v pronajatých prostorách hotelu „Zlatá loď“ na rohu Hrnčířské ulice a ulice V Jirchářích, později se přestěhovalo do Solní ulice (mezi kostely Nanebevzetí Panny Marie a sv. Vojtěcha). Do roku 1884 se muzeum stěhovalo sedmkrát.

Similarly as with other museums in north-western Bohemia, the city museum originated in the late 19th century. The museum itself was established by the Trading Association on 6 May 1876 and was called the „Gewerbemuseum“. Its main objective was to make the public acquainted with the history of city businesses, trades and crafts. At the very beginning of the museum, there were three separate departments: the collection of art crafts, the cabinet of natural science with a collection of machines and tools and the last was the museum library. The first building where the museum was seated was in the rented premises of the „Zlatá loď“ hotel (Golden Ship) at the corner of Hrnčířská and V Jirchářích streets. Later, it moved to Solní Street (between the Church of the Assumption of the Virgin Mary and the Church of St. Adalbert). Up to 1884, the museum was moved twice.

Das Aussiger Museum entstand, ähnlich wie andere Museen in Nordwest-Böhmen, in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts. Das Museum selbst wurde vom Gewerbeverein am 6. Mai 1876 eingerichtet und bekam den Namen „Gewerbemuseum“. Seine wichtigste Aufgabe war es, die Öffentlichkeit mit der Geschichte der Aussiger Betriebe und Handwerke bekannt zu machen. Schon von Anfang an jedoch entstanden im Museum drei selbstständige Abteilungen: die Sammlung vom Kunsthandwerk, das Naturwissenschaftskabinett mit einer Sammlung von Maschinen und Werkzeug und die Museumsbibliothek. Der erste Sitz des Museums war auf gemietetem Gelände des Hotels „Zlatá loď“ an der Ecke der Straßen Hrnčířská und V Jirchářích, später zog es in die Solní Straße (zwischen den Kirchen Maria Himmelfahrt und des Hl. Vojtěch). Bis 1884 zog das Museum sieben Mal um.

At the beginning, the museum focused particularly on organi-

Am Anfang konzentrierte sich das Museum vor allem auf Veran-

Ve svých počátcích se muzeum soustřeďovalo především na pořádání příležitostných výstav, pro stálé expozice nebyl dostatečně velký sbírkový fond a prostory. Významný mezník v ději-

82

CZ nách muzea přišel v roce 1901, kdy byla ustanovena Muzejní společnost, která se stala zřizovatelem ústeckého muzea. Muzeum se opět přestěhovalo, a to sice do budovy staré městské nemocnice na Špitálském náměstí. Rozvoj muzea přerušila 1. světová válka, bylo to v době, kdy se jednalo o výstavbě nové muzejní budovy. V čele Muzejní společnosti se vystřídala řada významných osobností, lze uvést J. Lipperta či B. Titlbacha. Po skončení války se muzeum opět stěhovalo, tentokrát se však jednalo o stěhování (již patnácté) do vlastního. Na počátku roku 1919 totiž věnovala ústecká podnikatelská rodina Wolfrumů » městu Ústí nad Labem nový zámek v Trmicích ». 29. srpna 1919 byla na zámku otevřena pro veřejnost nová instalace. Postupně byly vybudovány stálé archeologické, přírodovědné a historické expozice, čímž se muzeum zařadilo mezi nejvýznamnější regionální muzea v tehdejším Československu. Poměrně slibný rozvoj ústeckého muzea zastavila nacistická okupace. V poválečném období se muzeum dostalo pod správu národních výborů, které neprojevovaly příliš velký zájem o činnost muzea. Roku 1966 bylo muzeum pro havarijní stav budovy až do odvolání pro veřejnost uzavřeno. Ke zlomu došlo až v roce 1972, kdy bylo muzeu umožněno obsadit část budovy bývalé obecné a měšťanské školy. V tomto období začal trvalý rozvoj ústeckého muzea. V roce 1992 se vrátilo pod správu města Ústí nad Labem a získalo název Muzeum města Ústí nad Labem, zároveň se podařilo získat k užívání celou budovu bývalé Obecné a měšťanské školy ». V roce 2006 bylo v souvislosti s plánem celkové rekonstrukce budovy muzeum vystěhováno do náhradních prostor.

ENG

DE

69

sing occasional exhibitions, as it lacked sufficient collection funds for stable expositions and premises. An important milestone in the history of the museum came in 1901, when the Museum Association was established, which became the founder of the museum. The museum was relocated again, this time to the building of the old city hospital on Špitálské Square. The development of the museum was interrupted by WWI, which was the time when negotiations on construction of a new museum took place.

A number of renowned personalities headed the Museum Association, such as J. Lippert and B. Titlbach. After the war, the museum was transferred again, however, this time the museum moved (fifteen times) to its own premises. At the beginning of 1919, the Ústí entrepreneurial family of Wolfrum » donated to the town of Ústí nad Labem the new chateau in Trmice ». On 29 August 1919, the museum opened to the public. Step by step, stable displays of archaeological objects, natural science and history were built, which ranked the museum as one of the most important regional museums in the then Czechoslovakia. The relatively promising development of the Ústí museum was suspended by the Nazi occupation. In the post-war period, the museum was under the control of national committees, which did not show great interest in the museum. In 1966, the museum had to be closed down to the public due to the emergency condition of the building. The change came as late as in 1972, when the museum could move to a part of the former elementary and junior school. Since that time, the city museum has been developing continuously. In 1992, it went back under the control of the city of Ústí nad Labem and it was named the City Museum of Ústí nad Labem. At the same time, the whole building of the former Elementary and Junior School» was allocated to the museum. In 2006, the museum was moved to temporary premises due to the plan of the total redevelopment of the building.

stalten von gelegentlichen Ausstellungen; für permanente Ausstellungen fehlten die Finanzmittel und auch das Gelände. Ein wichtiger Meilenstein in der Geschichte des Museums kam im Jahre 1901, als die Museumsgesellschaft festgelegt wurde, die auch der Gründer des Aussiger Museums wurde. Das Museum zog wieder um, und zwar ins Gebäude des alten Stadtkrankenhauses am Platz Špitálské náměstí. Der I. Weltkrieg unterbrach dann die Entwicklung des Museums, es war zur Zeit, als es über den Aufbau eines neuen Museumsgebäudes gesprochen wurde. Am Kopf der Museumsgesellschaft wechselten sich eine Reihe bedeutender Persönlichkeiten ab, wie z.B. J. Lippert oder B. Titlbach. Nach dem Ende des Krieges zog das Museum wieder um, diesmal handelte es sich bereits um einen Umzug (bereits den fünfzehnten) ins eigene Gebäude. Am Anfang des Jahres 1919 schenkte nämlich die Aussiger Unternehmerfamilie Wolfrums » der Stadt Ústí nad Labem das neue Schloss in Trmice (Türmitz) ». Am 29. August 1919 wurde an dem Schloss eine neue Einrichtung für die Öffentlichkeit eröffnet. Allmählich wurden permanente archäologische, naturwissenschaftliche und historische Ausstellungen errichtet, wodurch sich das Museum unter die bedeutendsten regionalen Museen in der damaligen Tschechoslowakei eingereiht hat. Die ziemlich versprechende Entwicklung des Aussiger Museums wurde durch die nazistische Besatzung unterbrochen. In der Nachkriegszeit war das Museum unter der Verwaltung der Nationalausschüsse, die kein großes Interesse für die Tätigkeit des Museums zeigten. Im Jahre 1966 wurde das Museum für die Öffentlichkeit wegen Baufälligkeitszustand des Gebäudes bis zur Abrufung geschlossen. Ein Bruch/Eine Wende kam erst im Jahre 1972, als das Museum einen Teil des Gebäudes der ehemaligen Volks- und Bürgerschule besetzten konnte. Zu dieser Zeit begann eine dauerhafte/ständige Entwicklung des Aussiger Museums. Im Jahre 1992 war es wieder unter der Verwaltung der Stadt Ústí nad Labem und bekam den Namen Museum der Stadt Ústí nad Labem; gleichzeitig gelang es das ganze Gebäude der ehemaligen Volks- und Bürgerschule » zum Nutzen zu bekommen. Im Jahre 2006 wurde das Museum im Rahmenplan für einen Gesamtumbau des Gebäudes in Ersatzräume verlegt.

83

CZ

ENG

DE

70

84

NOVÁ SPRÁVNÍ BUDOVA SPOLKU PRO CHEMICKOU A HUTNÍ VÝROBU

NEW ADMINISTRATION BUILDING CHEMICKOU A HUTNÍ VÝROBU

OF SPOLEK PRO

NEUES VERWALTUNGSGEBÄUDE DES VEREINS FÜR CHEMIE- UND HÜTTENPRODUKTION

Nová správní budova Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem byla postavena v letech 1929-1930 světově proslulou drážďanskou firmou Lossow a Kuhne. Ta v Ústí stavěla také obchodní dům Jepa (dnes Sever) na Mírovém náměstí. Nová správní budova patří k nejvýznamnějším stavbám expresionistické architektury u nás. Patří ke stejnému stylu jako například známý chicagský mrakodrap „Chicago Tribune“ v USA. Na novogotickou architekturu staré správní budovy a areálu firmy navazují stylizované opěráky, zatímco v dokonale propracovaném interiéru najdeme četné prvky art déco nebo rondokubismu. V době svého dokončení byla budova nejvyšší stavbou v Československu.

The new administration building of Spolek pro chemickou a hutní výrobu in Ústí nad Labem was built between 1929 and 1930 by the world renowned Dresden company Lossow and Kuhne. They also built the Jepa department store (today’s Sever) on Mírové Square in Ústí.

Das neue Verwaltungsgebäude des Vereins für Chemie- und Hüttenproduktion in Ústí nad Labem wurde in den Jahren 19291930 von der weltbekannten Dresdner Firma Lossow und Kuhne. Diese baute auch das Aussiger Einkaufszentrum Jepa (heute Sever) am Platz Mírové náměstí.

The new administration building is one of the most important buildings of Expressionist architecture nationwide. It belongs to the same style as, for example, the famous „Chicago Tribune“ skyscraper in the USA. The New-Gothic architecture of the old administration building and the company premises link to the styled abutment pillars, and in the perfectly worked out interior we can find elements of Art Déco and Rondocubism. At the time the building was accomplished, it was the tallest structure in Czechoslovakia.

Das neue Verwaltungsgebäude gehört zu den bedeutendsten Bauten der expressionistischen Architektur bei uns. Es gehört zum gleichen Stil wie z.B. der bekannte Wolkenkratzer „Chicago Tribune“ in Chicago in den USA. Zu der neugotischen Architektur des alten Verwaltungsgebäudes und des Areals der Firma schließen stilisierte Strebepfeiler an, während wir im vollkommen durcharbeiteten Interieur zahlreiche Elemente von Art déco oder Rondokubismus finden können. Zur Zeit der Fertigstellung war das Gebäude der Höchste Bau in der Tschechoslowakei.

CZ

ENG

DE

71 OBECNÁ A MĚŠŤANSKÁ ŠKOLA (Muzeum města Ústí nad Labem) Se vzrůstajícím počtem obyvatel v Ústí nad Labem na konci 19. století souvisela potřeba vyššího počtu školských zařízení. Nejlépe tuto potřebu odráží výstavba sedmi školních budov v letech 1854 – 1866. Především také z toho důvodu byla v roce 1876 postavena v prostoru za kostelem sv. Materny, vně bývalých hradeb, novostavba, která sloužila především potřebám obecné a měšťanské školy. Tato budova byla menší než je dnešní stavba, jednalo se pouze o její současné severní křídlo. Školním potřebám sloužila pouze část budovy, druhé podlaží používalo město a okresní zastupitelstvo, které zde zasedalo v reprezentativním sále. Ani tato škola však nepokryla prostorové nároky na vzdělání ve městě úplně, a proto bylo k budově v roce 1898 přistavěno jižní křídlo a křídla boční. Vznikl tak uzavřený blok s vnitřním dvorem, tak jak jej známe z dnešní doby. Budova byla postavena ve druhé polovině 19. století v oblíbeném neorenesančním slohu. Je to styl architektonických velikánů své doby, např. J. Zítka či J. Schulze. Architekt ústecké školy je neznámý, ale nelze zde vyloučit vliv dalšího významného neorenesančního architekta J. V. Ullmana

ELEMENTARY AND JUNIOR SCHOOL (Museum of the city of Ústí nad Labem) With the population of Ústí nad Labem growing at the end of the 19th century, the need for more educational facilities arose. This resulted in the construction of seven school buildings between 1854 and 1866. Particularly this was the reason why in 1876 a new structure grew behind the Church of St. Materna, outside the former town walls, to meet the needs for an elementary and junior school. The building was of a smaller size than the current structure, comprising just its nowadays northern wing. Only a part of the building was used as a school, its second floor seated a prestigious assembly room used by the town council and district assembly of representatives. However, not even this school could cover all the demand for educational premises in the town, so the building was extended with a southern wing and side wings in 1898, with the layout of a closed block featuring a yard inside, as it is known today. The building was built in the latter half of the 19th century in the popular New-Renaissance style. It is the style of prominent architects of that period, e.g. J. Zítek and J. Schulz. The architect of the Ústí school is unknown, however, the influence of another renowned New-Renaissance architect, J.V. Ullman, cannot be excluded.

VOLKS- UND BÜRGERSCHULE (Museum der Stadt Ústí nad Labem) Mit steigender Anzahl von Einwohnern in Ústí nad Labem am Ende des 19. Jahrhunderts hing auch das Bedürfnis einer höheren Anzahl von Schulanstalten zusammen. Am besten wird dieser Bedarf im Aufbau von sieben Schulgebäuden in den Jahren 1854 – 1866 gezeigt. Vor allem aus diesem Grund wurde im Jahre 1876 ein Neubau im Gelände hinter der Kirche des Hl. Materna außerhalb der ehemaligen Burgmauern gebaut, welcher vor allem für die Bedürfnisse der Volks- und Bürgerschule diente. Dieses Gebäude war kleiner als die heutigen, es handelte sich nur um seinen heutigen Nord-Flügel. Für den Schulbedarf diente nur ein Teil des Gebäudes; das zweite Stockwerk benutzte die Stadt und die Bezirksvertretung, welche hier im Repräsentationssaal tagte. Nicht einmal diese Schule deckte allerdings den Raumbedarf auf Ausbildung in der Stadt vollständig ab, und deswegen wurde im Jahre 1898 der Süd-Flügel und auch die Seitenflügel hinzugebaut. Dadurch entstand ein abgeschlossener Block mit einem Innenhof, so wie wir ihn heutzutage kennen. Das Gebäude wurde in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts im beliebten Neurenaissance-Stil realisiert. Es ist der Stil architektonischer Riesen der Zeit, z.B. J. Zítka oder J. Schulz. Der Architekt der Aussiger Schule ist unbekannt, obwohl der Einfluss eines weiteren wichtigen Neurenaissance-Architekten J. V. Ullman nicht ausgeschlossen werden kann.

85

CZ

ENG

DE

PALASTÄHNLICHE PETSCHEK

72 PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA FRANZE PETSCHKA

PALACE VILLA OF FRANZ PETSCHEK

(Pedagogické centrum, Winstona Churchila 1348/6) Stavitelem budovy byl na přelomu 20. a 30. let 20. století významný ústecký občan, obchodník s uhlím, Franz Petschek. Byl třetím synem ústeckého velkoobchodníka Ignatze Petschka « a jako otcův nástupce pokračoval v budování rodinné firmy. Další rozvoj firmy však přerušil nástup fašismu v Evropě a vynucená emigrace rodiny Petschků. Dům byl postaven v letech 1929-1931 podle projektu ústeckého architekta Paula Brockhardta. Vila je postavena v pseudoslohovém pojetí s převažujícím vlivem francouzského barokního klasicismu. Exteriér budovy zaujme především honosným pískovcovým obložením. Vila je pozoruhodným způsobem „zabořena“ do svahu za uliční frontou. Stavba tak získala nejen nezvykle podlouhlý tvar, ale také bylo zásadním způsobem oživeno boční a zadní průčelí budovy, která jsou důmyslně provázána a spojena pomocí teras a schodišť se zahradou.

(Pedagogical Centre , 1348/6 Winston Churchill Street) The builder of the structure from the turn of the 1920´s and 30´s was a renowned Ústí citizen, businessman trading in coal, Franz Petschek. He was the third son of the town wholesale businessman Ignatz Petschek « and as his father’s successor he continued developing the family business. However, further development of the company was interrupted by the accession of Fascism to power in Europe and the enforced emigration of the Petscheks. The house was built between 1929 and 1931 upon the design of architect Paul Brockhardt from Ústí. The villa is an example of pseudo styles with the prevailing influence of the French Baroque classicism. The exterior of the building particularly catches the eye due to an ostentatious sandstone cladding. The structure was remarkably “cut into” the slope behind the street front. This resulted in its unusual rectangular shape and it also essentially diversified the side and rear facade of the building, which are ingeniously linked and interconnected by terraces and staircases with the garden. Throughout WWII, the villa seated the Police Presidium. In the late 20th century, The House of Pioneers and later the School Authority was located here.

Během II. světové války sloužila vila jako sídlo Policejního presidia. Ve 2. polovině 20. století byl v budově umístěn Pionýrský dům a později Školský úřad.

86

FAMILIENVILLA

VON

FRANZ

(Pädagogisches Zentrum, Winstona Churchila 1348/6) Das Gebäude wurde an der Wende der 20er und 30er Jahre des 20. Jahrhunderts von Franz Petschek gebaut – einem bedeutenden Aussiger Bürger und Kohlenhändler. Er war der dritte Sohn des Aussiger Großhändlers Ignatz Petschek « und als Nachfolge seines Vaters setzte er den Aufbau der Familienfirma fort. Die weitere Entwicklung der Firma wurde allerdings durch den Antritt des Faschismus in Europa sowie auch durch eine gezwungene Emigration der Famile Petschek unterbrochen. Das Haus wurde in den Jahren 1929-1931 nach einem Entwurf des Aussiger Architekten Paul Brockhardt gebaut. Die Villa wurde in einer pseudostilistischen Konzeption mit überwiegendem Einfluss des französischen Barockklassizismus gebaut. Das Exterieur des Gebäudes fesselt vor allem mit seiner pompösen Sandsteinverkleidung. Die Villa ist auf eine sehenswürdige Art und Weise in den Abhang hinter der Straßenfront „hineingesteckt“. Das Haus erhielt dadurch nicht nur eine ungewöhnlich längliche Form, sondern es wurden auch die Seiten- und Hintervorderfronten des Gebäudes belebt, welche durch Terrassen und Treppen sinnigerweise mit dem Garten verknüpft und verbunden sind. Während des II. Weltkriegs diente die Villa als Sitz des Polizeipräsidiums. In der 2. Hälfte des 20. Jahrhunderts wurde ein Pionierheim und später ein Schulamt im Gebäude platziert.

CZ

ENG

DE PALACE VILLA OF IGNAZ PETSCHEK

PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA IGNAZE PETSCHKA (Základní umělecká škola E. Randové, Winstona Churchila 1368/4) Vlastní rodinnou vilu si nechal v roce 1890 postavit velmi úspěšný podnikatel Ignatz Petschek «, který vešel ve známost především svým velkorysým mecenášstvím. Současná vila pochází z roku 1902, respektive 1934. V roce 1902 nechal Ignatz Petschek původní vilu značně rozšířit. Zbytky starší vily, která byla postavena ve zdobném novorokokovém stylu, dnes tvoří západní část budovy. Přestavba z roku 1902 zahrnovala vybudování centrální části budovy a východní část. Vila byla rozšířena o honosný vestibul, halu, reprezentativní prostory v přízemí, o rodinné pokoje v patře a o pokoje pro hosty a služebnictvo. Přestavbu navrhl vídeňský architekt Hans Miksch, stavební práce provedla ústecká firma Alwin Köhler & Co. Další přestavba proběhla ve 30. letech 20. století, kdy byla zjednodušena fasáda a rekonstruován interiér. Poslední stavební úpravou prošla vila v 60. letech 20. století, kdy byla zbourána zimní zahrada a spolu s původní jídelnou přeměněna na zasedací a obřadní síň. Hlavní hala získala nové dřevěné obložení a severní průčelí znehodnotila panelová přístavba.

(Elementary School of Art of E. Randová, 1368/4 Winston Churchill Street) Ignatz Petschek « a very successful entrepreneur, who was particularly famous for his generous sponsorship, had his own villa built in 1890. The current villa comes from 1902, respectively 1934. In 1902, Ignatz Petschek had his original villa considerably expanded. The remains of the older villa, which was built in a decorative New-Rococo style, forms the current western part of the building. The reconstruction from 1902 involved construction of the central part of the building and its eastern part. The villa was expanded with an ostentatious vestibule, lobby, 73 prestigious ground-floor premises, family bedrooms on the first floor and rooms for guests and servants. The redevelopment project was designed by Viennese architect Hans Miksch, the construction work by the local company Alwin Köhler & Co. The following redevelopment took place in the 1930´s , when the facade was made simpler and the interior was redeveloped. The last building adjustments were carried out in the 1960´s , when the conservatory was demolished and the space was rebuilt as an assembly and grand hall together with the original dining room. The main hall was provided with new wooden wainscoting and the northern facade was degraded with an extension made of prefabricated concrete. Throughout WWII, after the emigration of the family, the villa seated the Police Presidium. After the end of the war, the Police Presidium was changed by the district committee of the Communist Party of Czechoslovakia. The building is in the possession of the city nowadays and it is partially used as the Elementary school of music of Eva Randova« and as a ceremonial grand hall.

PALASTÄHNLICHE PETSCHEK

FAMILIENVILLA

VON

IGNATZ

(E. Randová-Kunstschule, Winstona Churchila 1368/4) Seine eigene Familienvilla ließ der sehr erfolgreiche Unternehmer Ignatz Petschek « im Jahre 1890 bauen. Er wurde Bekannt vor allem durch seine großzügigen Förderungen. Die heutige Villa stammt aus dem Jahre 1902, bzw. 1934. Im Jahre 1902 ließ Ignatz Petschek die ursprüngliche Villa erweitern. Die Reste der älteren Villa, welche im dekorativen Neurokoko-Stil gebaut wurde, bilden heute den westlichen Teil des Gebäudes. Der Umbau aus dem Jahre 1902 umfasste den Aufbau des zentralen Teiles des Gebäudes und den östlichen Teil. Die Villa wurde um einen pompösen Vorraum, eine Halle, repräsentative Räume im Erdgeschoss, Familienzimmer im ersten Stockwerk und Gäste- und Dienerschaftszimmer erweitert. Den Umbau entwarf der Wiener Architekt Hans Miksch, die Bauarbeiten wurden von der Aussiger Firma Alwin Köhler & Co durchgeführt. Ein weiterer Umbau erfolgte in den 30er Jahren des 20. Jahrhunderts, als die Fassade vereinfacht und das Interieur umgebaut wurden. Die letzten Bauänderungen erfolgten in der Villa in den 60er Jahren des 20. Jahrhunderts, als der Wintergarten niedergerissen wurde und zusammen mit dem ursprünglichen Esszimmer zum Konferenz- und Zeremonienraum umgebaut wurde. Die Haupthalle hatte eine neue Holzverkleidung und die nördliche Vorderfront wurde durch einen Plattenanbau entwertet. Während des II. Weltkriegs, nachdem die Familie Petschek emigriert hatte, wurde die Villa Sitz des Polizeipräsidiums. Nach dem Krieg hatte der Bezirksausschuss der Kommunistischen Partei der Tschechoslowakei seinen Sitz hier. Heute gehört das Gebäude der Stadt und wird teilweise als Kunstschule von Eva Randová« und als ein Zeremonienraum verwendet.

Za 2. světové války, po emigraci Petschků, se vila stala sídlem Policejního prezidia. Po skončení války zde bylo sídlo okresního výboru Komunistické strany Československa. Dnes patří budova městu a je částečně využívána jako Základní umělecká škola Evy Randové« a jako obřadní síň.

87

CZ

ENG

DE

PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA HEINRICHA SCHICHTA

PALACE VILLA OF HEINRICH SCHICHT

ALASTÄHLICHE FAMILIENVILLA VON HEINRICH SCHICHT

(Vysokoškolská kolej UJEP, Čajkovského 1837/94, Ústí nad Labem – Vaňov) Stavitelem této rodinné palácové vily byl Heinrich Schicht « (*1880), člen významné rodiny ústeckých průmyslníků, od roku 1907 prezident akciové společnosti Schichtových závodů (Setuza). Rodinnou vilu nechal Schicht postavit v tehdy již poněkud nemoderním neobarokním slohu, v interiéru lze také najít řadu prvků neorenesance či neorokoka. Projektantem stavby byl ústecký architekt Paul Brockhardt a samotnou výstavbou byla pověřena renomovaná ústecká stavební firma Alwin Köhler & Co. Stavba areálu vily byla dokončena v roce 1931.

(Students hostel of UJEP, Čajkovského 1837/94, Ústí nad Labem – Vaňov) The builder of the palace villa was Heinrich Schicht « (*1880), a member of a renowned family of Ústí industrialists, and president of the joint stock company of Schicht´s Works (Setuza) from 1907. Schicht had his villa built in the then old-fashioned New-Baroque style, the interior also features a number of elements of the New-Renaissance or New-Rococo style. The project was 74 designed by architect Paul 46 Brockhardt from Ústí and the renowned local company Alwin Köhler & Co. was in charge of the construction work. The building was accomplished in 1931.

(Studentenwohnheim der UJEP, Čajkovského 1837/94, Ústí nad Labem – Vaňov) Diese palastähnliche Familienvilla hatte Heinrich Schicht « (*1880) bauen lassen, der Sohn einer bedeutenden Familie von Aussiger Industrieller und seit 1907 Präsident der Aktiengesellschaft Schichtwerke (Setuza). Die Familienvilla ließ Schicht im damals bereits unmodernen Neubarock-Stil bauen, im Interieur können auch eine Reihe von Neurenaissance- oder NeurokokoElementen gefunden werden. Der Aussiger Architekt Paul Brockhardt war der Projektant des Baus und der Aufbau selber wurde von der renommierten Aussiger Baufirma Alwin Köhler & Co durchgeführt. Der Aufbau der Villa wurde im Jahre 1931 vervollständigt.

Interiér vily je pojat v určité nápodobě vil tzv. anglického stylu, kdy hlavní komunikační prostor tvořila hala, v přízemí byly reprezentativní místnosti, eventuálně pracovny, místnosti patra sloužily jako ložnice. Ústřední hala obvyklá v podobných vilách je nahrazena prostorem s dřevěným schodištěm, které je umístěno bezprostředně za hlavním vstupem. Z něj je možné vstoupit do několika zajímavých místností - hudebního salonku, rozměrné jídelny původně provedené v tehdy oblíbeném japonském stylu, neorokokového salonku a dalších. Všem těmto prostorám je společná bohatá štuková výzdoba a někde též dochované vzorované textilní tapety v kombinaci s dřevěným deštěním. Ve druhé polovině 20. století začala původní rodinná vila sloužit potřebám školských zařízení. Do počátku devadesátých let zde sídlila Katedra vojenské přípravy Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, zbytek budovy sloužil jako vysokoškolská kolej. V současné době již budovu využívá Univerzita Jana Evangelisty Purkyně « pouze k ubytovacím potřebám studentů.

88

The interior is designed as a copy of the so-called “English style” with the main communication space being represented by a hall, and the ground-floor featuring prestigious rooms, or studies, while the rooms on the first floor were used as bedrooms. The central hall, typical of similar villas, was replaced with a space with a wooden staircase located straight behind the main entrance. It leads to several interesting rooms – a music lounge, a large dining room originally designed in the then popular Japanese style, a New-Rococo lounge and others. All these rooms feature plentiful stucco decorations and somewhere also preserved fancy textile wallpaper combined with wooden wainscoting. In the late 20th century the original villa was used as an educational facility. Until the early 1990´s, the Department of Military Preparation of the Faculty of Pedagogy in Ústí nad Labem was seated here, the rest of the building being used as a hostel. Nowadays, the building is only used by Jan Evangelista Purkyně University« as an accommodation facility for students.

Das Interieur der Villa wurde in einer gewissen Ähnlichkeit mit dem sogenannten englischen Stil erfasst, wobei die Halle der wichtigste Kommunikationsraum war; im Erdgeschoss waren Repräsentationsräume, eventuell Arbeitszimmer, und die Räume auf dem ersten Stockwerk dienten als Schlafzimmer. Die in ähnlichen Villen übliche Zentralhalle wurde mit einem Raum mit hölzernem Treppenhaus ersetzt, welches sich unmittelbar hinter dem Haupteingang befindet. Von dort her kann man einige interessante Räume betreten – den Musikraum, große Esszimmer, die ursprünglich im damals beliebten japanischen Stil ausgeführt wurden, einen Neurokoko-Raum und andere. All diese Räume haben eine reiche Stuckdekorierung und manche auch erhaltengebliebene gemusterte Textiltapeten in einer Kombination mit der Holzvertäfelung. In der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts fing die ursprüngliche Familienvilla an, den Bedürfnissen der Schulanstalten zu dienen. Bis zum Anfang der 90er Jahre hatte der Militärlehrstuhl der Pädagogischen Fakultät in Ústí nad Labem seinen Sitz dort, der Rest des Gebäudes diente als Studentenwohnheim. Heutzutage verwendet die Jan Evangelista Purkyně-Universität« das Gebäude nur für Unterkunftszwecke der Studenten.

CZ

ENG

DE

PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA HANSE WEINMANNA

PALACE VILLA OF HANS WEINMANN

PALASTÄHNLICHE WEINMANN

( Severočeská vědecká knihovna, Winstona Churchila 1374/3) Honosnou rodinnou vilu nechal na přelomu 20. a 30. let 20. století vybudovat Hans Weinmann «, který patřil mezi významné ústecké podnikatele a mecenáše. Vila je postavena v neorenesančním stylu s jednotlivými mohutnými zdobnými prvky a s určitými odkazy na ranou italskou renesanci. Architektem byl pravděpodobně ústecký Paul Brockhardt, který si liboval v používání nejrůznějších neostylových variant.

( North Bohemian Scientific Library, 1374/3 Winston Churchill Street) Hans Weinmann «, who was an important Ústí entrepreneur and sponsor, had his ostentatious villa built at the turn of the 1920´s and 30´s . The villa is built in the New-Renaissance style with individual huge decorative elements and some reminiscences of the early Italian Renaissance. The design was presumably developed by Paul Brockhardt, the Ústí architect, who was keen on using various new-style variants.

Hlavní část interiéru budovy, určená pro rodinu Hanse Weinmanna, ještě dnes uchvacuje honosností a reprezentativností. Vstupní hala budovy je po obvodu zdobena dřevěným deštěním, vstupní prostor je zdůrazněn mramorovým portálem vedoucím do dalších prostor přízemí. Nejvýznamnější místností je zde velká hala, s intarzovaným stropem a dveřmi. Také další prostory v přízemí a patrech mají zajímavé řešení a bohatou výzdobu. Stejně jako v případě vily I. Petschka « , i Weinmannova vila sloužila za druhé světové války potřebám Policejního prezidia. Po válce budovu užívala Krajská politická škola a později zde bylo sídlo Domu družby se SSSR. V 90. letech 20. století začala budova sloužit potřebám Severočeské Vědecké knihovny. V budově je beletristické a hudební oddělení a sídlo vedení knihovny.

The main part of the interior, built for the family of Hans Weinmann, still fascinates with its luxury and ostentatious image. The entrance hall of the building is decorated with wainscoting on its circumference, the entrance space is dominated by the imposing marble portal leading to further ground-floor spaces. The most important room is the big hall, with inlaid ceiling and doors. Also other rooms on the ground-floor and other floors have an interesting finish and rich decorations. As well as in the villa of I. Petschek «, Weinmann´s villa was also used for the purposes of the 75 Police Presidium. After the war, it was used by the Regional Political School and later, it seated the House of Friendship with the USSR. In the 1990´s , the building was allocated to the North Bohemian Scientific Library. There is a fiction and music section as well as the library management offices.

FAMILIENVILLA

VON

HANS

( Nordböhmische Wissenschaftsbibliothek, Winstona Churchila 1374/3) Diese pompöse Familienvilla ließ Hans Weinmann « an der Wende der 20er und 30er Jahre des 20. Jahrhunderts bauen. Weinmann gehörte zu bedeutenden Aussiger Unternehmern und Förderern. Die Villa wurde im Neurenaissance-Stil gebaut, mit einzelnen massiven dekorativen Elementen und mit gewissen Hinweisen auf die italienische Frührenaissance. Der vermutete Aussiger Architekt Paul Brockhardt fand Geschmack an der Anwendung von verschiedensten Neustil-Varianten. Der Hauptteil des Gebäudeinterieurs, welcher für die Familie von Hans Weinmann bestimmt war, fesselt heute noch mit seinem Prunk und der Repräsentativität. Die Eingangshalle des Gebäudes ist mit Holzvertäfelung am Rand dekoriert und der Eingangsraum hat ein Marmorportal, welches in andere Räume des Erdgeschosses führt. Zu den bedeutendsten Räumen hier gehört die große Halle mit einer intarsierten Decke und Türen. Auch andere Räume im Erdgeschoss und auf den Stockwerken wurden interessant gelöst und farbig dekoriert. Genauso wie die Villa von I. Petschek « diente auch Weinmanns Villa während des II. Weltkriegs für die Bedürfnisse des Polizeipräsidiums. Nach Kriegsende wurde das Gebäude von der Kreisschule für Politik benutzt und später war es Sitz des Hauses der Freundschaft mit der UdSSR. In den 90er Jahren des 20. Jahrhunderts fing das Gebäude an, den Bedürfnissen der Nordböhmischen Wissenschaftsbibliothek zu dienen. Im Gebäude gibt es eine Abteilung für Beletristik und Musik, sowie auch den Sitz der Bibliotheksleitung.

89

CZ PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA CARLA FRIEDRICHA WOLFRUMA (Český rozhlas Ústí nad Labem, Na schodech 1601/ 10) Současná budova Českého rozhlasu v Ústí nad Labem byla postavena na úplném sklonku 19. století, v letech 1897-1899, a to nákladem Carla Friedricha Wolfruma «. Vilu navrhl vídeňský ateliér architekta Hanse Miksche a stavební práce realizovala ústecká stavební firma Alwin Köhler. C. F. Wolfrum byl čelným představitelem významné ústecké továrnické rodiny, která ve městě provozovala od roku 1843 především tkalcovnu a barvírnu, ale podnikala také v pivovarnictví, bankovnictví či lihovarnictví. Vila je postavena na velmi členitém čtvercovém půdorysu s kruhovou dvoupatrovou věží v severozápadním křídle budovy, přízemí věže je zároveň předsíní hlavního vstupu. Velmi členitá fasáda je převážně tvořena kamenným obkladem, který je v patře doplněn režným zdivem ve dvou barevných odstínech, a poskládaným do dekorativní geometrické mozaiky. Interiér vily je založen na tzv. anglickém typu s vnitřní centrální halou a se schodištěm do ložnicového patra. V zahradě se nachází kovová plastika „Panter s mladým Dionýsem“ od sochaře Karla Weinbergera. Wolfrumové užívali vilu do konce 2. světové války. Na konci roku 1945 začalo vysílat z vily krajské studio Československého rozhlasu. Český rozhlas využívá budovu dodnes, sídlí zde redakce rozhlasového vysílání „Sever“.

90

ENG

DE

PALACE VILLA OF CARL FRIEDRICH WOLFRUM (Czech Broadcasting Service in Ústí nad Labem, 1601/10 Na schodech Street) The current building of the Czech Broadcasting Service in Ústí nad Labem was built at the very end of the 19th century, between 1897 and 1899, by Carl Friedrich Wolfrum «. It was designed by the Viennese studio of Hans Miksch and the construction work was carried out by the local building company Alwin Köhler. C. F. Wolfrum was the foremost representative of the renowned entrepreneurial family, which ran a weaving factory and a dye-house in the town from 1843, but they also dealt with beer brewing, banking and distilling.

PALASTÄHNLICHE FAMILIENVILLA VON CARL FRIEDRICH WOLFRUM (Tschechischer Rundfunk Ústí nad Labem, Na schodech 1601/ 10)

The villa is built on a very indented square groundplan with a circular two-storey tower in its north-western wing, the ground-floor of the tower is also a vestibule of the main entrance. Its very indented facade is mostly formed by the stone cladding combined with two-colour face brick-work laid to form decorative geometrical mosaics. The interior is based on the socalled English 76 type with a central hall and a staircase leading to the bedrooms on the first floor. The garden features a metal statue „Panther with young Dionysius“ by sculptor Karl Weinberger. The Wolfrums used the villa until the end of WWII. At the end of 1945, the regional studio of the Czechoslovak Broadcasting Service started broadcasting from the villa. The Czech Broadcasting Service still uses the building, with the news-room of the Broadcasting Service “Sever” seated here.

77 Das heutige Gebäude des Tschechischen Rundfunks in Ústí nad Labem wurde ganz am Ende des 19. Jahrhunderts in den Jahren 1897-1899 gebaut, und zwar auf Kosten von Carl Friedrich Wolfrum «. Die Villa wurde vom Wiener Atelier des Architekten Hans Miksch entworfen und die Bauarbeiten von der Aussiger Baufirma Alwin Köhler realisiert. C. F. Wolfrum war das führende Mitglied einer bedeutenden Fabrikantenfamilie, welche seit 1843 in der Stadt vor allem eine Weberei und Färberei betrieben und auch in Bierbrauerei, Bankwesen oder Brennerei unternehmisch tätig waren. Die Villa wurde auf einem sehr gegliederten quadratischen Grundriss mit einem runden zweistöckigen Turm im NordwestFlügel gebaut; das Erdgeschoss des Turmes ist gleichzeitig der Vorraum des Haupteingangs. Die sehr gegliederte Fassade besteht hauptsächlich aus einer Steinverkleidung, welche auf dem Stockwerk mit rohem Mauerwerk in zwei Farbtönen ergänzt und in einem dekorativen geometrischen Mosaik zusammengesetzt wurde. Das Interieur der Villa besteht im sog. englischen Typ mit einer inneren Zentralhalle und einem Treppenhaus auf das Schlafzimmerstockwerk. Im Garten befindet sich eine Metallplastik „Panther mit jungem Dionysos“ vom Bildhauer Karl Weinberger. Die Wolfrums nutzten die Villa bis zum Ende des II. Weltkriegs. Am Ende des Jahres 1945 fing das Kreisstudio des Tschechoslowakischen Rundfunks an, von der Villa zu übertragen. Der Tschechische Rundfunk nutzt das Gebäude noch heute. Die Redaktion der Rundfunksendung

CZ

ENG

DE

RODINNÁ VILA CARLA HERMANNA WOLFRUMA

VILLA OF CARL HERMANN WOLFRUM

FAMILIENVILLA VON CARL HERMANN WOLFRUM

(Severočeská vědecká knihovna, Velká hradební 49) C.H.Wolfrum « byl dalším úspěšným představitelem významné ústecké rodiny (tkalcovna a barvírna, pivovarnictví, bankovnictví či lihovarnictví). Vilu nechal postavit v roce 1915 ústeckou stavební firmou Alwin Köhler; při stavbě byl využit rozsáhlý pozemek zahrady, který rodině patřil a který sahal až k jejich starší palácové vile v dnešní ulici Na Schodech. Z roku 1900 pochází novogotický domek pro zaměstnance u vjezdu na pozemek, který projektoval architekt Hans Miksch. Exteriér je výrazně zdoben cihlovou mozaikou a válcovým schodištěm ukončeným kuželovitou dominantní věžičkou.

(North Bohemian Scientific Library, Velká hradební 49) C.H.Wolfrum « was another successful representative of an important family in Ústí (weaving factory and a dye-house, brewery, banking and distilling). He had the villa built by the local Alwin Köhler company in 1915. A large garden was allocated for the house. The land was owned by the family and it reached as far as their older palace villa in today’s Na Schodech Street. The small New-Gothic house for the employees located at the entry to the land dates back to 1900, designed by architect Hans Miksch. The exterior features an impressive brick mosaic and round staircase finished with a dominant conical tower.

Rodinnou vilu pro C. H. Wolfruma projektoval architekt Ernst Rentsch. Rodina žila ve vile až do roku 1945, poté v ní sídlila expozitura Ministerstva informací. Na konci roku 1948 byla vila přidělena ústecké knihovně. Během doby v ní došlo k řadě stavebních úprav, současná fasáda je z roku 1972. Přístavba v bývalé zahradě vily je z let 1990-1996. U vily je umístěna pískovcová skulptura „Dva ženské akty“ z roku 1933 od sochaře Hermanna Zettlitzera. Celý komplex dnes spravuje Severočeská vědecká knihovna.

The villa for C. H. Wolfrum was designed by architect Ernst Rentsch. The family lived in the villa until 1945, after that the branch office of the Ministry of Information had their offices here. At the end of 1948, the villa was allocated to the city library. Over time, it has been frequently redeveloped, the current facade dating back to 1972. The extension in the former garden of the villa is from 1990-1996. A sandstone sculpture is located at the villa called „Two Female Nudes“ from 1933 by sculptor Hermann Zettlitzer. The whole area is used by the North Bohemian Scientific Library.

(Nordböhmische Wissenschaftsbibliothek, Velká hradební 49) C.H.Wolfrum « war ein weiterer erfolgreiche Vertreter einer bedeutenden Aussiger Familie (Weberei und Färberei, Bierbrauerei, Bankwesen oder Brennerei). Die Villa ließ er im Jahre 1915 von der Aussiger Baufirma Alwin Köhler bauen; beim Aufbau wurde ein großes Grundstück des Gartens genutzt, welches der Familie gehörte und bis zu ihrer älteren Palastvilla in der heutigen Na Schodech Straße reichte. Aus dem Jahre 1900 stammt das neugotische Häuschen für die Mitarbeiter bei der Einfahrt zum Grundstück, welches der Architekt Hans Miksch entworfen hatte. Das Exterieur ist mit einem Ziegelmosaik und einem zylinderförmigen Treppenhaus ausdrucksvoll dekoriert; dieses endet in einem kleinen kegelförmig dominanten Turm. Die Familienvilla wurde für C. H. Wolfrum vom Architekten Ernst Rentsch entworfen. Die Familie lebte in der Villa bis 1945; danach war sie Sitz der Expositur des Informationsministeriums. Am Ende des Jahres 1948 wurde die Villa der Aussiger Bibliothek zugewiesen. Während dieser Zeit erfolgten viele Bauänderungen; die heutige Fassade stammt aus dem Jahre 1972. Der Anbau im ehemaligen Garten der Villa stammt aus den Jahren 1990-1996. Bei der Villa befindet sich einer Sandsteinskulptur „Zwei Frauenakte“ aus dem Jahre 1933 vom Bildhauer Hermann Zettlitzer. Der ganze Komplex wird heute von der Nordböhmischen Wissenschaftsbibliothek verwaltet.

91

CZ

ENG

DE

SEVEROČESKÉ DIVADLO OPERY A BALETU

NORTH BOHEMIAN THEATRE OF OPERA AND BALLET

NORDBÖHMISCHES OPERN- UND BALLETTTHEATER

S hospodářským rozvojem města Ústí nad Labem ve druhé polovině 19. století šel ruku v ruce také rozvoj na poli umění a kultury. S budováním divadla v Ústí nad Labem se začalo roku 1899. V roce 1903 byl založen Spolek pro výstavbu divadla. Ze 42 nabídek byl roku 1907 vybrán návrh architekta Alexandera Grafa; stavební práce provedla firma Alwin Kőhler & Co., která výstavbu zahájila na jaře 1908. Budova byla určena pro 878 diváků a při slavnostním otevření 21. září 1909 byla uvedena Gillparzerova hra Sappho, ve které hlavní roli ztvárnila Marie Pospischilová, první ředitelka divadla.

The economic growth of the city of Ústí nad Labem in the late 19th century was accompanied by the development of arts and culture. The development of the city theatre began in 1899. In 1903, the Association for the Theatre Construction was founded. Of 42 bids a design by architect Alexander Graf won in 1907. Construction works were allocated to Alwin Köhler & Co., which commenced the work in the spring 1908. The building was designed for 878 spectators and the inauguration took place on 21 September 1909 with Gillparzer´s play Sappho being performed and Marie Pospischilová, the first director of the theatre, featuring in the main role.

Mit der wirtschaftlichen Entwicklung der Stadt Ústí nad Labem in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts ging Hand in Hand auch die Entwicklung im Bereich Kunst und Kultur. Der Aufbau des Theaters in Ústí nad Labem wurde im Jahre 1899 begonnen. Im Jahre 1903 wurde der Verein zum Aufbau des Theaters gegründet. Von 42 Angebote wurde im Jahre 1907 der Vorschlag des Architekten Alexander Graf ausgewählt; die Bauarbeiten wurden von der Firma Alwin Kőhler & Co. durchgeführt, welche den Aufbau im Frühling 1908 begann. Das Gebäude war für 878 Zuschauer bestimmt und bei der festlichen Eröffnung am 21. September 1909 wurde Gillparzers Spiel Sappho vorgeführt, in welchem Marie Pospischilová, die erste Theaterdirektorin, in der Hauptrolle auftrat.

Budova Severočeského divadla opery a baletu je postavena v doznívajícím novobarokním slohu s výrazným uplatněním secesních prvků; pokrokovým technickým řešením byla ve své době železobetonová konstrukce stropu. Interiér divadla je řešen podle klasického schématu, v přední části jsou prostory pro návštěvníky, v jednotlivých podlažích různě ztvárněná foyery a šatny. Hlediště divadla je velkoryse pojatý prostor vyzdobený zlaceným štukem. Stropu hlediště dominuje nástěnná alegorická malba Ed.Veita. Kovová opona od Petra Menše, s názvem Commédia dell´ arte, pochází z přelomu 80. a 90. let 20. století. Ve stejné době také proběhla poslední rozsáhlá modernizace technického zázemí divadla.

92

The North Bohemian Theatre of Opera and Ballet is built in the fading New-Baroque style with impressive elements of the Secession. An innovative technical solution of that time was the reinforced concrete ceiling. The theatre interior is designed in the traditional layout, the front part features spaces for visitors, the floors feature foyers designed in different sty78 les and cloakrooms. The auditorium is a generously designed area decorated with gold-plated stuccos. The auditorium ceiling is dominated by a wall allegory painting by Ed. Veit. The metal curtains by Petr Menš, called Commédia dell´ arte, date back to the turn of the 1980´s and 90´s. At the same time, the last extensive modernization of the theatre’s technical background took place.

Das Gebäude des Nordböhmischen Opern- und Balletttheaters wurde im abklingenden Neubarock-Stil mit Anwendung von Jugendstil-Elementen gebaut; die Eisenbetonkonstruktion der Decke war damals eine fortschrittlche technische Lösung. Das Interieur des Theaters wurde nach einem klassischen Schema gelöst; im Vorderteil gibt es Räume für die Besucher, bei einzelnen Stockwerken auf verschiedene Art und Weise geformte Foyers und Garderoben. Der Zuschauerraum des Theaters ist ein großzügig gekennzeichneter Raum, dekoriert mit vergoldetem Stuck. Die Decke des Zuschauerraumes dominiert ein allegorisches Wandgemälde von Ed.Veit. Der Metallvorhang von Petr Menš, genannt Commédia dell´ arte, stammt aus der Wende der 80er und 90er Jahre des 20. Jahrhunderts. Zur gleichen Zeit erfolgte auch die letzte große Modernisierung des technischen Theaterumfeldes.

CZ

ENG

DE

STARÁ SPRÁVNÍ BUDOVA RAKOUSKÉHO SPOLKU PRO CHEMICKOU A METALURGICKOU VÝROBU

OLD ADMINISTRATION BUILDING OF THE AUSTRIAN ASSOCIATION FOR CHEMICAL AND METALLURGICAL PRODUCTION

DAS ALTE VERWALTUNGSGEBÄUDE DES ÖSTERREICHISCHEN VEREINS FÜR CHEMISCHE UND METALLURGISCHE PRODUKTION

The building was built for the needs of the administration of the Austrian Association for Chemical and Metallurgical Production (Spolek). The company was founded in Vienna in 1856. It started producing in Ústí nad Labem as early as in 1857 and the company ranked as the most important chemical plant in all of Austria during the second half of the 19th century. This was also thanks to the leading personality of Max Schaffner « , who was the managing director for many years.

Das Gebäude ist für die Bedürfnisse der Verwaltung des Österreichischen Vereins für chemische und metallurgische Produktion gebaut worden. Der Verein selbst wurde im Jahre 1856 in Wien gegründet. Mit einer Produktion in Ústí nad Labem ist bereits im Jahre 1857 begonnen worden und die Firma konnte während der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts zur bedeutendsten Chemiefabrik von ganz Österreich aufsteigen, außerdem auch dank der führenden Persönlichkeit des langjährigen Direktors Max Schaffner «.

Budova byla postavena pro potřeby administrativy Rakouského spolku pro chemickou a metalurgickou výrobu. Spolek byl založen ve Vídni v roce 1856. Výroba v Ústí nad Labem byla zahájena již v roce 1857 a firma se stala během druhé poloviny 19. století nejvýznamnější chemičkou celého Rakouska, také díky vůdčí osobnosti dlouholetého ředitele Maxe Schaffnera «. Budovu v novogotickém slohu postavil v roce 1895 architekt Robert Langs. Hlavní vstup je umístěn do přízemí věže budovy. Nejpůsobivější částí budovy je hlavní schodišťová hala s řadou uměleckořemeslných detailů a velkou nástěnnou malbou. Autorem malby s alegorickým vyobrazením významných představitelů firmy je malíř Josef Reiner, který ji dokončil v roce 1900. V prvním patře je zajímavý dochovaný novogotický interiér zasedací místnosti správní rady s alegoriemi průmyslu a monarchie od Josefa Reinera. Původní administrativní budova Spolku přestala plnit svůj účel v roce 1931 a ve 30. letech byla přestavěna na výzkumné a zkušební laboratoře. Roku 1952 převzal budovu nově utvořený Výzkumný ústav anorganické chemie, který vlastní budovu dodnes.

The building in the New-Gothic style was completed by architect Robert Langs in 1895. The main entrance is located in the tower ground-floor. The most impressive part of the building is the main hall with the staircase and a number of artistic details and a large wall painting. The creator of the painting is Josef Reiner, who completed it in 1900. It depicts an allegory of the renowned company representatives. The first floor features an interesting preserved New-Gothic interior of the meeting room of the Board of Directors, again with an allegory of industry and monarchy by Josef Reiner.

Das Gebäude im neugotischen Stil wurde im Jahre 1895 vom Architekten Robert Langs gebaut. Der Haupteingang befindet sich im Erdgeschoss des Gebäudeturmes. Zum wirkungsreichsten Teil des Gebäude gehört die Treppenhalle mit einer Reihe von Kunsthandwerkdetails und einem großen Wandgemälde. Derjenige der dieses Gebäude mit einer allegorischen Illustration von bedeutenden Vertretern der Firma war der Maler Josef Reiner, der es im Jahre 1900 vervollständigte. Auf dem ersten Stockwerk gibt es ein interessantes erhaltengebliebenes neugotisches Interieur des Konferenzraumes des Verwaltungsrates, wieder mit Allegorien der Industrie und der Monarchie von Josef Reiner. Das ursprüngliche Verwaltungsgebäude des Vereins hörte im Jahre 1931 auf, seinen Zweck zu füllen, und in den 30er Jahren wurde es zum Forschungs- und Prüfungslaboratorium umgebaut. Im Jahre 1952 übernahm das neu eröffnete Forschungsinstitut für anorganische Chemie das Gebäude; dieses besitzt das Gebäude bis heute.

The original administration building of Spolek could not meet its needs any more in 1931, and in the it was rebuilt as research 79 1930´s, and testing laboratories. In 1952, the building was taken over by the newly established Research Institute of Inorganic Chemistry, which owns the building nowadays.

93

CZ

ENG

DE

STŘEKOV

STŘEKOV

STŘEKOV (SCHRECKENSTEIN)

Hrad Střekov dnes patří k nejromantičtějším hradům v Čechách, jeho silueta na strmé skále nad řekou je již po staletí symbolem města Ústí nad Labem. První zmínky o hradu pochá-

Castle Střekov is one of the most romantic castles in Bohemia, its silhouette on a steep rock above the river has been a symbol of the city of Ústí nad Labem for centuries. First references to the castle date back to the period from 1316 to 1318, when Petr of Veitmile had the rear part built, and named it after the original Czech village, Schreckenstein. The castle was built to guard the waterway on the River Labe and collect customs. From 1319, the Vartenberks, who extended it, held the castle as a royal feud. However, due to a burdensome financial situation they had to sell the castle in 1400. At the beginning of the 15th century, owners of the castle changed quite quickly. The castle played quite an important part in the period of the Hussite Wars, as it became a shelter for provost Jan from Roudnice and nuns from the Teplice nunnery. At the same time, about forty official books 80 of the Prague Canonry were deposited in the castle.

Die Burg Střekov (Schreckenstein) gehört heute zu den romantischsten Burgen Tschechiens; ihre Silhouette auf einem steilen Fels über dem Fluss ist seit Jahrhunderten ein Symbol der Stadt Ústí nad Labem. Die ersten Erwähnungen über die Burg stammen aus der Zeitperiode zwischen den Jahren 1316–1318, als Petr von Veitmile ihren hinteren Teil erbaute, welchen er nach dem böhmischen Namen des ursprünglichen Dorfes Schreckenstein benannte. Die Burg sollte den Flussweg auf der Elbe schützen, sowie auch das Zollerheben sicherstellen. Seit 1319 hielten die Wartenbergs Střekov als ein Königslehn; sie erwarben sich Verdienste um ihre Erweiterung. Wegen einer schweren finanziellen Situation mussten sie allerdings die Burg im Jahre 1400 verkaufen; anfangs des 15. Jahrhunderts wechselten sich dann die Besitzer der Burg Střekov schnell. Eine ziemlich wichtige Rolle spielte die Burg zur Zeit der Hussitenkriege, als sie zu einem Schutzort des Raudnitzer Propstes Jan und der Ordensschwestern aus dem Teplitzer Kloster wurde; gleichzeitig wurden hier ungefähr vierzig Amtbücher des Prager Kapitels versteckt.

zejí z období mezi léty 1316–1318, kdy Petr z Veitmile postavil jeho zadní část, kterou nazval podle českého jména původní vesnice, Schreckenstein. Hrad měl střežit vodní cestu po Labi a zajistit vybírání cel. Od roku 1319 drželi Střekov jako královské léno Vartenberkové, kteří se zasloužili o jeho rozšíření. Kvůli tíživé finanční situaci však museli hrad roku 1400 prodat; na počátku 15. století se pak majitelé Střekova rychle střídali. Poměrně významnou roli sehrál hrad v období husitských válek, kdy se stal útočištěm roudnického probošta Jana a řádových sester z teplického kláštera; zároveň zde bylo uschováno na čtyřicet úředních knih pražské kapituly. Zásadní byla pro hrad jeho pozdně gotická přestavba z poslední třetiny 15. století realizovaná bratry Hanušem a Lorencem Glacovými ze Starého Dvora. Pro Střekov byl významný především rok 1563, kdy se jeho majiteli stali páni z Lobkowicz, kteří vlastní hrad s malými přestávkami dodnes.

94

The Gothic redevelopment in the Late Gothic style in the last third of the 15th century was essential for the castle, carried out by the brothers Hanuš and Lorenc Glac from Starý Dvůr. 1563 was of particular importance for Střekov, when it was passed to the family of Lobkovic, who has owned the castle since then, with some interruptions in the past. Václav Lobkovic, the first of this family who owned the castle, considerably rebuilt it. In 1599, the Lobkovic´s managed to buyout the castle from a vassal´s feud into free heritable holding. However, during the 16th century, the family moved and the castle was only used as the seat of the demesne administration office. The end to the dissipating Střekov was brought by the Thirty Years’ War. Its revival came in the Romanticism period in the early 19th century, when it became a favourite place for visits for a number of visitors and artists. Střekov hosted, for example, Karel Hynek Mácha, German poet Theo-

Entscheidend für die Burg war ihr spätgotischer Umbau aus dem letzten Drittel des 15. Jahrhunderts, realisiert von den Gebrüdern Hanuš und Lorenc Glac aus Starý Dvůr. Für Střekov war vor allem das Jahr 1563 bedeutend, als die Herren von Lobkowicz die Besitzer wurden, welche die Burg mit kurzen Pausen bis heute besitzen. Größere Umbauänderungen auf der Burg erfolgten durch/von Václav von Lobkowicz, ihrem ersten Besitzer aus diesem Geschlecht. Im Jahre 1599 gelang es den Lobkowicz, die Burg vom Lehengut in freien Erbbesitz zu erkaufen. Während des 16. Jahrhunderts hörten sie allerdings auf, sie zu bewohnen und die Burg diente nur noch als Sitz der Gutbesitzverwaltung; das endgültige Ende brachte der verfallenen Burg Střekov der Dreißigjährige Krieg. Eine Wiederbelebung erlebte die Burg erst während der romantischen ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts, als sie zum beliebten Ziel von vielen Ausflüglern und Künstlern wurde. Auf der Burg hielt sich z.B. Karel Hynek Mácha auf, der deutsche Dichter Theodor Körner oder Richard Wagner, der hier angeblich einen Teil der Oper Tannhäuser komponierte. Das Interesse um die mittelalterliche Ruine brachte den Besitzer zu einem Bausicherstellen der Burg; einige Gebäude wurden bereits um 1830 für Erneuerungszwecke geändert. Nach 1918 vermieteten die Lobkowicz die Burgruine an den Klub der tschechoslowakischen Touristen. Im Jahre 1938 wurde Střekov zu Gunsten des Deutschen Reiches konfisziert. Nach dem Krieg gewannen die Lobkowicz sie wieder zurück, allerdings im

CZ

ENG

Značné stavební úpravy provedl na Střekově Václav z Lobkowicz, jeho první vlastník z tohoto rodu. Roku 1599 se Lobkowiczům podařilo vykoupit hrad z manství do svobodné dědičné držby. Během 16. století ho však přestali obývat a hrad již sloužil pouze jako sídlo správy panství; definitivní konec zpustlému Střekovu přinesla třicetiletá válka. Znovuoživení se hrad dočkal až v éře romantické první poloviny 19. století, kdy se stal oblíbeným cílem řady výletníků a umělců. Na Střekově pobýval např. Karel Hynek Mácha, německý básník Theodor Körner či Richard Wagner, který zde údajně zkomponoval část opery Tannhäuser. Zájem o středověkou zříceninu donutil majitele ke

dor Körner and Richard Wagner, who allegedly composed part of his Tannhäuser opera here. The interest in the ruined castle made the owner implement some building adjustments. Some buildings were adjusted as early as around 1830 for the needs of the restaurant. After 1918, the Lobkovics leased the ruins of the castle to the Club of Czechoslovak Tourists. In 1938, Střekov was confiscated by the Germans. After the war, the castle returned to the family of Lobkovic, however, in 1947, the castle was confiscated again based on the land reform and passed to the state after the communist take-over. After 1989, Wiliam Lobkowicz required restitution, and his demand was met. Castle Střekov was transferred back to the possession of the Lobkovic branch from Roudnice .

DE

82 Jahre 1947 wurde sie aufgrund der Bodenreform wieder konfisziert; nach dem kommunistischen Putsch gehörte sie dem Staat. Nach dem Jahre 1989 beantragte William Lobkowicz eine Restitution, der stattgegeben wurde; die Burg Střekov wurde zurück in die Hände des Raudnitzer Zweiges Lobkovicz überführt.

81 stavebnímu zajištění hradu; některé budovy byly již okolo roku 1830 upraveny pro potřeby restaurace. Po roce 1918 pronajali Lobkowiczové zříceninu hradu Klubu československých turistů. V roce 1938 byl Střekov zkonfiskován ve prospěch Německé říše. Po válce ho získali Lobkowiczové zpět, roku 1947 byl však na základě pozemkové reformy opět zkonfiskován a po komunistickém převratu připadl státu. Po roce 1989 požádal Wiliam Lobkowicz o restituci, které bylo vyhověno; hrad Střekov byl převeden zpět do rukou roudnické větve Lobkowiczů.

95

CZ

ENG

DE

VARTA

VARTA

VARTA (WARTA)

V kopcích na pravém břehu Labe se nad Svádovem nachází malá osada Varta, jejíž jméno je zřejmě odvozeno od nedalekého vrchu s dnes již nepatrnými zbytky stejnojmenného hradu. Hrad je ve druhé polovině 14. století připomínán jako strážní hrádek a v 15. století v souvislosti s Vartenberky. Roku 1465 byl hrad Varta v důsledku vleklých sporů zbořen.

The small village of Varta is situated between the hills on the right bank of the River Labe above Svádov. The name of the village is presumably derived from the nearby hill on which a castle of the same name used to stand. Today we can hardly see the ruins of it. The castle is referred to as a guard point in the late 14th century and in the 15th century it is referred to in relation to the Family of Vartenberk. In 1465, the castle was demolished after prolonged disputes.

Auf den Hügeln am rechten Elbufer befindet sich über Svádov (Schwaden) eine kleine Siedlung Varta (Warta), deren Name wahrscheinlich von der unweiten Anhöhe mit heute bereits winzigen Resten der gleichnamigen Burg abgeleitet wurde. Die Burg selbst wird in der zweiten Hälfte des 14. Jahrhunderts als eine Wachburg und im 15. Jahrhundert dann im Zusammenhang mit den Wartenbergs erwähnt. Im Jahre 1465 wurde die Burg Varta infolge langwieriger Auseinandersetzungen niedergerissen.

83 VELKÉ BŘEZNO

VELKÉ BŘEZNO

VELKÉ BŘEZNO (SCHÖNPRIESEN)

Ve středověku bylo okolí Velkého Března spravováno z hradu Varta. Jak jméno napovídá, patřil hrad k panství Vartenberků, kteří ale ve druhé polovině 15. století přenesli centrum do Velkého Března. To jim patřilo od konce 14. století. Spolu s protilehlým panstvím Blansko tak Vartenberkové po dlouhou dobu ovládali oba břehy labského údolí. V roce 1515 získali Velké Březno Salhausenové, v roce 1606 ho koupil Abrahám z Bocku. Po vystřídání se několika majitelů získali Velké Březno v roce 1716 Harrachové, kteří ho drželi až do roku 1841, kdy ho zakoupil Karel Chotek.

The area around Velké Březno was administered from Castle Varta in the Middle Ages. As the name indicates, the castle belonged to the demesne of the family of Vartenberk, who transferred the centre of their demesne to Velké Březno in the late 15th century. They owned it until the end of the 14th century. The Vartenberk´s controlled both banks of the River Labe valley for a long time, as they also owned the demesne of Blansko on the opposite bank. In 1515, Velké Březno passed to the Salhausens, and in 1606, it was bought by Abraham of Bock. After a period of a succession of landlords, Velké Březno was purchased by the family of Harrach in 1716 and held by them until 1841, when Karel Chotek bought it.

Im Mittelalter wurde die Umgebung von Velké Březno (Schönpriesen) von der Burg Varta (Warta) verwaltet. Wie der Name verrät, gehörte die Burg zum Gutbesitz der Wartenberger, die allerdings in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts das Zentrum nach Velké Březno (Schönpriesen) übertrugen. Dies gehörte ihnen seit Ende des 14. Jahrhunderts. Zusammen mit dem gegenüberliegenden Gutsbesitz Blansko (Blankenstein) beherrschten die Wartenberger dadurch für eine lange Zeit die beiden Ufer des Elbtals. Im Jahre 1515 erhielten die Salhausens Velké Březno, im Jahre 1606 wurde es von Abrahám von Bock gekauft. Nach dem Wechsel einiger Besitzer erhielten im Jahre 1716 die Herren von Harrach Velké Březno, die es bis zum Jahre 1841 innehatten, als es von Karel Chotek gekauft wurde.

Původní středověká tvrz zanikla někdy během první poloviny 17. století během třicetileté války. Poblíž jejího umístění nechali ve 30. letech 18. století Harrachové postavit zámek, který je dnes označovaný jako „starý“. Patrové stavení je kryté mansardovou střechou s řadou ozdobných vikýřů a završené polygonální věžičkou. Zámek přestal vyhovovat nárokům na bydlení a reprezentaci již v polovině 19. století a sloužil hospodářské správě panství. Od roku 1945 je majetkem státu a dnes je v něm umístěn domov důchodců. Nejvyšší purkrabí Českého království Karel Chotek nechal postavit podle plánů architekta Ludwiga Förstera v letech 18421845 pozdně empírový zámek. Významný český a rakouský

96

The original medieval hill fort had disappeared sometime during the early 17th century during the Thirty Years’ War. The Harrach´s had a chateau built nearby in the 1730´s , which is designated as the “old chateau”. The one-storey building has a mansard roof with a number of decorative dormers and a small polygonal tower. The chateau did not meet the demands for the current standard of living and representation as early as in the mid 19th century and was used as an outbuilding of the demesne. Since 1945, it has been held by the state and seats a retirement home.

Die ursprüngliche mittelalterliche Festung ging im Laufe der ersten Hälfte des 17. Jahrhunders während des Dreißeigjährigen Krieges zugrunde. In der Nähe ließen die Herren von Harrach in den 30er Jahren des 18. Jahrhunderts ein Schloss bauen, welches heute als „alt“ bezeichnet wird. Das mehrstöckige Gebäude ist mit einem Mansardendach, auch mit einer Reihe Zierdachfenster bedeckt, wobei oben ein polygonaler Turm steht. Bereits in der Mitte des 19. Jahrhunderts reichte das Schloss den Anforderungen auf Wohnen und Repräsentati-

CZ

ENG

DE The Supreme Burgrave of the Czech Kingdom, Karel Chotek, had a chateau built in the late Empire style upon the design of architect Ludwig Förster between 1842 and 1845. The important Czech and Austrian politician lived here until his death in 1868. His grandson Karel Chotek had the chateau completely rebuilt in the New-Renaissance style by architect Ernst Fleischer from Dresden in 18851910. The interior did not change very much, however, the facade of the building completely changed and a massive square tower was erected with an onion-shaped dome and four small corner towers. A prestigious dining room was established on the ground-floor decorated with plentiful carved wainscoting. The main hall on the first floor was provided with an elevated ceiling with stucco decorations and a fireplace. A chateau library cannot be lacking, of course. An interesting well-maintained garden surrounds the chateau.

84

politik zde žil až do své smrti v roce 1868. Jeho vnuk Karel Chotek nechal zámek v letech 1885-1910 zcela přestavět v novorenesančním slohu drážďanským architektem Ernestem Fleischerem. Interiéry se příliš nezměnily, ale zcela se proměnila vnější fasáda budovy a postavena byla mohutná čtverhranná věž s cibulovou bání a se čtveřicí nárožních vížek. V přízemí vznikla reprezentační jídelna s bohatě vyřezávaným dřevěným obložením, hlavní sál v prvním patře byl vybaven převýšeným stropem se štukovou výzdobou a krbem. Nechybí samozřejmě ani zámecká knihovna. V okolí zámku je zajímavě upraven park. K nejznámějším osobnostem z rodiny Chotků, která pobývala na zámku, patří Žofie Chotková, která se provdala za následníka habsburského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda ďEste. Jejich soužití bylo však naprosto neočekávaně přerváno v roce 1914, když byli oba při návštěvě bosenského Sarajeva zastřeleni při atentátu, který se stal záminkou k rozpoutání první světové války. Chotkové žili na zámku do roku 1945, poté byli odsunuti a jejich majetek byl státem konfiskován. V zámku byl poté umístěn dětský domov, komunistická politická škola a využívala ho jeden čas také armáda. Teprve od 60. let 20. století došlo k rekonstrukci zámku a k jeho postupnému vybavení původními interiéry. Dnes je zámek ve správě státní památkové péče.

The most famous personalities of the family of Chotek who lived in the castle were Sophia Chotková, who married the successor to the Habsburg throne, Archduke Franz Ferdinand ďEste. However, their life was unexpectedly interrupted in 1914, when they were both shot dead on their visit to Bosnian Sarajevo, which became the trigger for the outbreak of WWI. The family of Chotek lived in the castle until 1945, after that they were expelled and their assets were confiscated by the state. After that, the chateau seated a children’s home, it was used by the communists for their political training and, for some time, it was also used by the Army. The chateau was reconstructed as late as in the 1960´s and the original furnishings returned to its interior. The chateau is under the control of the National Heritage Authority.

on nicht mehr aus und diente dann der Wirtschaftsverwaltung des Gutbesitzes. Seit 1945 ist es im Eigentum des Staates und heute befindet sich ein Altersheim hier. Karel Chotek - der höchste Burggraf des Böhmischen Königreiches - ließ in den Jahren 1842-1845 nach Plänen des Architekten Ludwig Förster ein Spätempirestil-Schloss bauen. Der bedeutende böhmische und österreichische Politiker lebte hier bis zu seinem Tod im Jahre 1868. Sein Enkel Karel Chotek ließ das Schloss in den Jahren 1885-1910 vom Dresdner Architekten Ernest Fleischer im Neurenaissancestil vollständig umbauen. Das Interieur hatte sich nicht viel verändert, allerdings die Außenfassade des Gebäudes veränderte sich vollständig und es wurde ein massiver viereckiger Turm mit einer zwiebelförmigen Kuppel und vier Ecktürmen gebaut. Im Erdgeschoss entstand ein repräsentativer Essraum mit reichlich geschnittener Holzvertäfelung; der Hauptsaal im ersten Stock wurde mit einer überhöhten Decke mit Stuckverzierung und einem Kamin ausgestattet. Es fehlt natürlich auch keine Schlossbibliothek. In der Umgebung des Schlosses befindet sich ein interessant gestalteter Schlosspark. Zu den bekanntesten Persönlichkeiten der Familie Chotek, welche sich auf dem Schloss aufhielten, gehört Žofie Chotková, die den Erzherzog Franz Ferdinand ďEste heiratete, er war auch Habsburger Thronfolger. Ihr Zusammenleben wurde allerdings im Jahre 1914 ganz unerwartet unterbrochen, als die beiden während ihres Besuches im bosnischen Sarajevo bei einem Attentat erschossen wurden, welcher der Scheingrund für das Entflammen des ersten Weltkrieges wurde. Die Choteks lebten auf dem Schloss bis 1945; danach wurden sie ausgesiedelt und ihr Vermögen ist vom Staat konfisziert worden. Auf dem Schloss wurden nachher ein Kinderheim und eine kommunistische politische Schule errichtet und das Schloss wurde ebenfalls von dem Militär 85 verwendet. Erst seit den 60er Jahren des 20. Jahrhunderts erfolgte ein Umbau des Schlosses, sowie auch seine allmähliche Einrichtung mit den ursprünglichen Interieurs. Heute wird das Schloss von der staatlichen Denkmalpflege verwaltet.

97

98

CZ

ENG

DE

VĚTRUŠE

VĚTRUŠE

VĚTRUŠE (FERDINANDSHÖHE)

V roce 1839 náhodou objevil Johann Thomas na Soudném vrchu silné základové zdi zaniklého hradu a ještě téhož roku zhotovil stavební plán, který počítal se zkrášlením vrchu a s vybudováním výletní restaurace. V roce 1847 byla stavba restaurace dokončena a nesla jméno Ferdinandova vyhlídka, podle tehdejšího českého krále a rakouského císaře Ferdinanda V. Vznik dnešní stavby na Větruši se datuje o půl století později. 13. července 1896 padlo v ústeckém Turistickém spolku pro České středohoří rozhodnutí o výstavbě nové budovy podle projektu Alwina Köhlera, o měsíc později již byly hotovy podrobné stavební plány, 15. října byl p o l o ž e n základní kámen a rok nato, 17. října 1897 bylo celé dílo slavnostně dokončeno. Restaurace na Ferdinandově výšině se brzy stala centrem společenského života, kterým zůstala až do konce šedesátých let 20. století. Poté nastalo období úpadku celého objektu, které dovršila privatizace v 90. letech 20. století; stavba měnila majitele a rychle chátrala. Osudným datem se stal 13. červenec roku 2000, kdy střechu vyhlídkové věže pohltil požár. Po koupi objektu městem se začalo s jeho obnovou, jejíž první část byla dokončena v roce 2006. V současnosti je zpřístupněna vyhlídková věž s restaurací v historické budově, v sousedství bylo otevřeno zrcadlové bludiště. Zároveň byl odhalen pomník Karla Eichlera, který se na konci 19. století zasloužil nejen o vybudování současného objektu Větruše, ale také o významný rozvoj turismu v celém Českém středohoří.

Johann Thomas happened to find the thick foundation walls of an abandoned castle on Judgement Hill in 1839 and developed a building plan in the same year, the objective of which was to make the hill more attractive and to build an excursion restaurant. In 1847, the construction of the restaurant was completed and was named Ferdinand’s View, after the then Czech King and Austrian Emperor, Ferdinand V. The current structure of Větruše dates back to half a century later. On13 July 1896, a decision was made by the Tourist Association for the Bohemian Uplands in Ústí nad Labem to build a new structure upon the design by Alwin Köhler. A month later the detailed design documentation was already finished, on 15 October the core-stone was laid and a year after that, on 17 October 1897, the whole project was ceremonially completed.

Im Jahre 1839 entdeckte Johann Thomas zufälligerweise an der Anhöhe Soudný vrch starke Grundmauern einer verschwundenen Burg und noch in demselben Jahr erarbeitete er einen Bauplan, welcher mit einer Verschönung der Anhöhe, sowie auch mit Bau eines Ausflugsrestaurants rechnete. Im Jahre 1847 wurde der Aufbau des Restaurants beendet und trug den Namen Ferdinandova vyhlídka (Ferdinandshöhe), nach dem damaligen böhmischen König und österreichischen Kaiser Ferdinand V. Die Entstehung des heutigen Gebäudes auf Větruše wird ein halbes Jahrhundert später zurückdatiert. Am 13. Juli 1896 wurde im Gebirgsverein Aussig für das Böhmische Mittelgebirge über den Aufbau eines neuen Gebäudes nach dem Projekt von Alwin Köhler entschieden, einen Monat später waren bereits ausführliche Baupläne fertig, am 15. Oktober wurde der Grundstein gelegt und ein Jahr später, am 17. Oktober 1897, wurde das ganze Bauwerk festlich beendet.

86

The restaurant on Ferdinand’s Hill soon became the centre of social life and played this part until the end of the 1960´s. After that, a period of decline of the whole building started, due to privatization in the 1990´s. The structure kept passing to new owners and very soon it fell into decay. 13 July 2000 was a fatal date for Větruše when a fire destroyed the roof of the observation tower. The city purchased the property and initiated its reconstruction, the first phase of which was completed in 2006. Nowadays, the observation tower is open to the public as well as the restaurant in the historic building and the nearby mirror labyrinth. In the same year, a memorial was unveiled commemorating Karl Eichler, who had merit in the building of the current Větruše and who had also considerably encouraged the development of tourism in the whole Bohemian Uplands at the end of the 19th century.

Das Restaurant an der Ferdinandshöhe wurde bald Zentrum des gesellschaftlichen Lebens, sie ist es bis zum Ende der 60er Jahre des 20. Jahrhunderts geblieben. Danach kam eine Periode eines Verfalls des ganzen Objektes, welche mit der Privatisierung in den 90er Jahren des 20. Jahrhunderts gekrönt wurde; der Bau wechselte die Besitzer und verfiel dann schnell. Der 13. Juli 2000 wurde für die Ferdinandshöhe fatal, als das Dach des Aussichtsturmes vom einem Brand verschlungen wurde. Nachdem die Stadt das Objekt gekauft hatte, wurde ein Umbau begonnen, dessen erster Teil im Jahre 2006 beendet wurde. Aktuell ist der Aussichtsturm mit dem Restaurant im historischen Gebäude zugänglich; in der Nachbarschaft wurde das Spiegellabyrinth eröffnet. Gleichzeitig wurde ein Denkmal für Karel Eichler enthüllt, der sich am Ende des 19. Jahrhunderts nicht nur um den Aufbau des heutigen Objektes Větruše (Ferdinandshöhe) Verdienste erwarb, sondern auch um bedeutende Entwicklung von Tourismus im ganzen Böhmischen Mittelgebirge.

CZ

ENG

DE

ZÁMECKÝ KOSTEL SV. FLORIÁNA V KRÁSNÉM BŘEZNĚ

CHATEAU CHURCH OF ST. FLORIAN IN KRÁSNÉ BŘEZNO

SCHLOSSKIRCHE DES HL. FLORIÁN IN KRÁSNÉ BŘEZNO (SCHÖNPRIESEN)

Kostel nechal v duchu saské renesance « vystavět Rudolf z Bünau v letech 1597-1601 stavitelem Hansem Bogem z Pirny. Poblíž vznikl počátkem 17. století zámek, který byl se zámeckým kostelem stavebně propojen. V roce 1783 byly přistavěny schody, které vyřešily vstup do kostela po sesuvech půdy. Dnešní podobu získal zámecký areál někdy na počátku 19. století.

Rudolf of Bünau had the church built in the spirit of the Saxon Renaissance « between 1597 and 1601 by builder Hans Boge from Pirna. In the early 17th century, a chateau originated nearby, which was connected to the chateau church. In 1783, a staircase was built which allowed access to the church after former landslides. Its current appearance dates back to about the beginning of the 19th century.

Die Kirche ließ Rudolf von Bünau in den Jahren 1597-1601 im Geiste der sächsischen Renaissance « vom Baumeister Hans Boge aus Pirna bauen. In der Nähe entstand anfangs des 17. Jahrhunderts ein Schloss, welches mit der Schlosskirche baulich verbunden war. Im Jahre 1783 wurden Treppen hinzugebaut, die einen problemlosen Eingang in die Kirche sicherstellte. Die heutige Form erhielt das Schlossareal gegen Anfang des 19. Jahrhunderts.

Hlavní oltář kostela je od Tobiase Lindnera z Freibergu a vznikl kolem roku 1605. Ze stejné doby pochází také torzo archy renesančních varhan a z původní sochařské výzdoby je zachováno několik alabastrových plastik a reliéfů, které se dnes nalézají ve sbírkách Muzea města Ústí nad Labem «. Kamenná kazatelna je z roku 1887.

87

The main altar of the church is by Tobias Lindner from Freiberg and originated around 1605. The torso of the Renaissance pipe organ dates back to the same year and several alabaster statues and reliefs have been preserved from the original sculptural decorations, which are found today in the collections of the Museum of the City of Ústí nad Labem «. The stone pulpit comes from 1887.

Der Hauptaltar der Kirche ist von Tobias Lindner aus Freiberg und entstand um 1605. Aus der gleichen Zeit stammt auch ein Teil des schiffähnlichen Renaissance-Orgelkastens, und von der ursprünglichen bildhauerischen Dekorierung sind einige Alabasterplastiken und Reliefs erhalten geblieben, die sich heute in den Sammlungen des Museums der Stadt Ústí nad Labem « befinden. Der Steinpredigerstuhl stammt aus dem Jahre 1887.

ZÁMEK V KRÁSNÉM BŘEZNĚ

CHATEAU IN KRÁSNÉ BŘEZNO

SCHLOSS IN KRÁSNÉ BŘEZNO (SCHÖNPRIESEN)

Na počátku 16. století získal blatenské panství spolu s vesnicí Březnicí, dnes Krásné Březno, rod pánů z Bűnau. Někdy kolem roku 1568 začali Bűnauští v blízkosti březenského poplužního dvora budovat sídlo, tzv. starý zámek. Vedle něj pak v letech 1597-1603 vznikla zámecká kaple a poté i tzv. nový zámek. Stavitelem byl Rudolf III. z Bűnau, který měl již zkušenosti s přestavbou zámku Wessenstein v Sasku a pozval do Březnice i saské stavitele a kameníky. Stavitelem a autorem kamenické výzdoby a interiérů zámku byl Hans Boge.

In the early 16th century, the Blatno domain including the village of Březnice, today’s Krásné Březno, passed to the family of Bűnau. Presumably around 1568, the family of Bűnau started building a mansion near the local feudal farm, the so-called old chateau. Between 1597 and 1603, a chateau chapel was erected nearby, soon followed by the so-called new chateau. The structures were built under Rudolf III of Bűnau who had already had experience with the redevelopment of his chateau in Wessenstein in Saxony and invited Saxon builders and stonecutters to Březnice. The builder and author of the stone decorations as well as the interior of the chateaux was Hans Boge.

Am Anfang des 16. Jahrhunderts erhielten die Herren von Bűnau den Plattener Gutbesitz zusammen mit dem Dorf Březnice (Bresnitz), heute Krásné Březno (Schönpriesen). Um 1568 begannen die Bűnauer, in der Nähe des Priesener Meierhofes einen Sitz zu bauen, das sog. alte Schloss. Nebenan entstand dann in den Jahren 1597-1603 eine Schlosskapelle und später auch das sogenannte neue Schloss. Rudolf III. aus Bűnau war der Baumeister, welcher bereits Erfahrungen vom Umbau des Schlosses Wessenstein in Sachsen hatte und auch sächsische Bauermeister und Steinbildhauer nach Březnice einlud. Hans Boge war der Baumeister und der Schöfpfer der Steindekoration und des Schlossinterieurs.

The chateau and the chapel formed a unit built in one style in the late Saxon Renaissance «. During the Thirty Years’ War, the chateau passed to the family of Hun and to the family of the Duke of Cavriani in 1680, who had the chateau rebuilt in the Baroque style. The redevelopment in the 18th and 19th century completely changed the appearance of the chateau to the Late Classicist style. The rather complicated history of ownership of

Der Schlosssitz zusammen mit der Kapelle stellten einen stilintegrierten Komplex dar, der im Geiste der sächsischen Spätrenaissance « aufgebaut wurde. Das Schloss ging während des Dreißigjährigen Kriegs in die Hände der Hunnen und danach im Jahre 1680 in Eigentum der Grafenfamilie Cavriani, welche das Schloss im Barockstil änderte. Die Bearbeitungen des Schlosses im 18. und 19. Jahrhundert, als es grundsätzlich umgebaut

Zámecké sídlo spolu s kaplí tvořilo slohově ucelený komplex vybudovaný v duchu pozdní saské renesance «. Zámek přešel v průběhu třicetileté války do rukou Hunů a poté roku 1680 do vlastnictví hraběcí rodiny Cavrianiů, která zámek upravila v barokním stylu. Úpravy zámku v 18. a 19. století, kdy byl zásadně přestavěn, mu daly podobu pozdně klasicistní. Složitý majetkový vývoj březnického panství ustal až v roce 1945, kdy bylo konfiskováno. Zámek poté sloužil potřebám státní správy a strojně početnímu

99

CZ

ENG

DE

středisku ČSD. V tomto období stavbu postihly stavební zásahy, které ji do značné míry znehodnotily. Jistou rehabilitaci objektu by mohla přinést rekonstrukce, která je plánována v souvislosti s využitím zámku jako sídla Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště v Ústí nad Labem.

the domain did not end until 1945, when it was confiscated. After that, the chateau was used by the public administration and engineering centre of Czech Railways. Over this period, the structure faced redevelopment which has considerably devalued it. The structure is supposed to seat the Heritage Authority - its local branch in Ústí nad Labem, so the planned reconstruction might improve the current situation

88

100

wurde, gaben ihm eine Gestalt des Spätklassizismus. Die komplizierte Eigentumsentwicklung des Priesener Gutbesitzes hörte erst im Jahre 1945 auf, als er konfisziert wurde. Das Schloss diente nachher für die Bedürfnisse der Staatsverwaltung und dem DV-Zentrum der Tschechischen Bahn. Zu dieser Zeit wurde das Schloss von Baueingriffen betroffen, die es im großen Maße 46 entwerteten. 89 Ein Umbau, welcher im Zusammenhang mit der Nutzung des Schlosses als Sitz des Nationalen Denkmalinstitutes – Gebietsfacharbeitsstelle in Ústí nad Labem geplant wird, könnte eine gewisse Rehabilitierung des Objektes bringen.

CZ

ENG

DE

ZÁMEK TRMICE

CHATEAU TRMICE

SCHLOSS TRMICE (TÜRMITZ)

Nejstarší zmínka o panském dvorci, jehož majiteli byli vladykové z Trmic, pochází z roku 1264. Posledním z jejich starších

The oldest reference to a feudal farm, owned by petty noblemen of Trmice, dates back to 1264. The last of their Renaissance mansions was the Renaissance chateau, demolished in 1965. The current chateau in Trmice was built upon the order of Albrecht František Nostic in 1856-63 subject to a design by Heinrich Ferstel.

Die älteste Erwähnung über den Herrenhof, dessen Besitzer die Vladykas von Trmice (Türmitz) waren, stammt aus dem Jahre 1264. Der letzte ihrer älteren Sitze war ein Renaissance-Schloss, welches im Jahre 1965 niedergerissen wurde. Das heutige Schloss in Trmice ließ in den Jahren 1856-63 Albrecht František Nostic nach einem Entwurf des Architekten Heinrich Ferstel erbauen.

sídel byl renesanční zámek, zbořený v roce 1965. Současný zámek v Trmicích nechal v letech 1856-63 postavit Albrecht František Nostic podle plánů architekta Heinricha Ferstela. Jedná se o čtyřkřídlou budovu soustředěnou kolem středního nádvoří zastřešeného skleněnou střechou, dominantou stavby je hranolová věž s cimbuřím. Inspirací pro historizující architekturu zámku byly pravděpodobně italské renesanční vilové paláce. Z původního interiéru se v přízemním Kamenném sále zachovaly nástěnné malby od Aloise Bubáka. Nosticové patřili k významným českým šlechtickým rodům. Vedle pražských paláců patřila k jejich panství řada známých míst jako jsou například Libochovany, Průhonice nebo západočeský Sokolov. Ve Stadicích « byl jejich přičiněním postaven v

It is a four-wing building with the wings concentrated around a central yard with a glass roof. The dominant of the structure is its prismatic tower provided with a battlement. The appearance of the chateau is presumably influenced by Italian Renaissance villa palaces. The 90 Stone Hall on the ground-floor features wall paintings by Alosi Bubák preserved from the original interior. The Nostics belonged to important Czech noble families. Apart from Prague palaces they also owned a number of famous places such as, for example, Libochovany, Průhonice and Sokolov in West Bohemia. The Memorial of Přemysl the Ploughman « , the founder of the first Czech ruling dynasty was built upon their initiative in Stadice « in 1841. However, as early as at the turn of the 18th and 19th century, the Nostics were one of important sponsors of Czech culture and science. For example, František Antonín Nostic had the first theatre built in Prague in 1781 (also called the Nostic, later Estate Theatre). He was one of the first people who had his children vaccinated and had the first lightning conductors installed on his mansions. He

Es handelt sich um ein vierflügliges Gebäude um einen mittleren Vorhof herum mit einem Glasdach. Der Prismenturm mit einem Zahnfries gehört zur Dominante des Gebäudes. Die italienischen Renaissance-Villenpaläste waren wahrscheinlich eine Inspiration für die historisierende Architektur des Schlosses. Aus dem ursprünglichen Interieur sind die Wandgemälde von Alois Bubák im erdgeschossigen Steinsaal erhalten geblieben. Die Nostitzer gehörten zu bedeutenden böhmischen Adelsgeschlechtern. Außer Prager Paläste gehörten zu ihrem Gutsbesitz eine Reihe von bekannten Orten, wie z.B. Libochovany (Libochowan), Průhonice (Pruhonitz) oder das westböhmische Sokolov (Falkenau). In Stadice (Staditz) « wurde im Jahre 1841

91 101

CZ

ENG

DE durch ihr Zutun das Denkmal für Přemysl Oráč (Premysl der Pflüger) « gebaut - den sagenumwobenen Gründer des ersten böhmischen Herrschergeschlechtes. Allerdings bereits an der Wende des 18. und 19. Jahrhunderts gehörten die Nostitzer zu den bedeutenden Förderern der tschechischen Kultur und Wissenschaft. Beispielsweise ließ František Antonín Nostitz im Jahre 1781 das erste Theater (Nostitzsches Theater, später Ständetheater) in Prag bauen, als einer der ersten ließ er seine Kinder impfen und ließ auf seinen Schlössern auch die ersten Blitzableiter bauen. Er unterstützte bedeutende Persönlichkeiten der Nationalen Wiedergeburt der Tschechen, wie z.B. Josef Dobrovský, František Martin Pelcl oder Ignác Born. In der Mitte der 90er Jahre des 20. Jahrhunderts übernahm die Stadt Trmice die Verwaltung des Schlosses; diese baute hier Repräsentations- und Gesellschaftsräume auf, eine Stadtbibliothek und auch einige ständige Ausstellungen, wobei sie sich auf die Geschichte des Bergbaus orientiert, auf das Modell der Eisenbahn und auf den Aufbau der Autobahn D8 vor allem im Abschnitt des Böhmischen Mittelgebirge bis zum Erzgebirge.

92 roce 1841 pomník bájnému zakladateli prvního českého panovnického rodu Přemyslu Oráči «. Ale již na přelomu 18. a 19. století patřili Nosticové k významným mecenášům české kultury a vědy. Například František Antonín Nostic nechal v Praze postavit v roce 1781 první divadlo (Nosticovo, později Stavovské), jako jeden z prvních nechal své děti očkovat a také na svých zámcích nechal postavit první hromosvody. Podporoval významné osobnosti českého národního obrození jako byli třeba Josef Dobrovský, František Martin Pelcl nebo Ignác Born. V polovině devadesátých let dvacátého století správu zámku převzalo město Trmice, které zde vybudovalo reprezentační a společenské prostory, městskou knihovnu a několik stálých expozic se zaměřením na dějiny hornictví, na modelovou železnici a na výstavbu dálnice D8 především v úseku od Českého středohoří po Krušné hory.

102

sponsored prominent personalities of the National Enlightenment such as Josef Dobrovský, František Martin Pelcl and Ignác Born. In the mid 1990´s , the town of Trmice took over the chateau and built prestigious and social premises here, as well as the town library and several stable expositions focused on the history of mining, a model railway track and the building of the D8 motorway, particularly the section from the Bohemian Uplands to the Krušné Mountains.

CZ

ENG

DE

ZOO

ZOO

ZOO

Základy dnešní zoologické zahrady byly položeny roku 1908 „otcem evropského ptactva“, ústeckým velkoobchodníkem a

The core of the current ZOO was founded in 1908 by the „Father of European Fowl“, a wholesale businessman and sponsor, Heinrich Lumpe « (1859-1936). At the time when hunting song birds was a favourite pastime, Lumpe advocated a pan-European ban on this and established the first bird sanctuary in Central Europe on the site of today’s ZOO. He ran the facility at his own costs until his death, and it had up to 50 000 visitors every year. The bird sanctuary expanded from the original 6 hectares on the slopes of the Mariánská Rock to the current 26 hectares and became the sixth largest zoological garden in the Czech Republic. More than 230 species are represented here, and in total the ZOO has enclosures for 1500 animals. Apart from the original Heinrichsburg gnome castle, there is also a statue of the biggest Czech garden gnome from 2004.

Die Grundsteine des heutigen Zoologischen Gartens wurden im Jahre 1908 von Heinrich Lumpe « (1859-1936) gelegt – dem „Vater der europäischen Vogelwelt“ und Aussiger Großhändler und Förderer. Zur Zeit, als das Jagen von Gesangsvögeln ein beliebtes Kurzweil war, setzte sich Lumpe für sein europaweites Verbot ein und an der Stelle des heutigen Zoologischen Gartens gründete er die erste mitteleuropäische Vogelreservation; bis zu seinem Tod betrieb er die Anstalt auf eigene Kosten; jährlich besuchten den Zoo bis 50 Tausend Besucher. Das Vogelreservat dehnte sich aus den ursprünglichen 6 Hektar auf den Abhängen des Marienfelsens bis zu heutigen 26 Hektar aus und wurde dadurch der sechst größte zoologische Garten in der Tschechischen Republik. Es gibt hier 230 Tierarten, insgesamt bietet der Zoo ein Obdach für 1500 Tiere. Außer dem ursprünglichen Trpasličí hrádek Heinrichsburg kann man hier auch die Plastik des größten tschechischen Gartenzwerges aus dem Jahre 2004 sehen.

93 mecenášem Heinrichem Lumpem « (1859-1936). V době, kdy byl lov zpěvného ptactva oblíbenou kratochvílí, se Lumpe zasazoval o jeho celoevropský zákaz a na místě dnešní zoologické zahrady založil první středoevropskou ptačí rezervaci; až do své smrti provozoval zařízení na své náklady, ročně si ho prohlédlo až 50 tisíc návštěvníků. Ptačí rezervace se z původních šesti hektarů na svazích Mariánské skály rozrostla na dnešních 26 hektarů a stala se šestou největší zoologickou zahradou v České republice. Zastoupeno je zde 230 živočišných druhů, celkem poskytuje zahrada přístřeší pro 1500 živočichů. Vedle původního trpasličího hrádku Heinrichsburg je zde také k vidění plastika největšího českého zahradního trpaslíka z roku 2004.

94

95 103

CZ

ENG

DE

Seznam obrázků a fotografií

List of images and photographs

Liste der Bilder und Fotografien

I.

Stručný přehled dějin města Ústí nad Labem

I.

Brief overview of the history of Ústí nad Labem

I.

Kurze Übersicht über Geschichte der Stadt Ústí nad Labem

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.

Řeka Labe Archeologický výzkum na Mírovém náměstí (2006) Archeologický výzkum na mírovém náměstí (2006) Pomník Přemysla Oráče ve Stadicích Kaple Nejsvětější Trojice na vrchu Horka v Chlumci (1955) Kostel Všech Svatých v Arnultovicích (1934) Listina krále Jana Lucemburského (1325) Labe s hradem Střekovem (kolem 1900) Interiér kostela sv. Jakuba Většího ve Svádově (1930) Náves v Roudníkách (1922) Kostel sv. Václava v Roudníkách Husitský pomník bitvy u Ústí v roce 1426, dnes umístěn v Chabařovicích. Kostel Nanebevzetí Panny Marie (1901) Středověká ústecká pečeť (1476) Vinná réva na domě na Mírovém náměstí (kolem 1930) Vinice u hradu Střekov (1890) Renesanční portál v Hrnčířské ulici (nyní přenesen do Muzea města Ústí nad Labem) (1922) Zaniklá renesanční radnice na Mírovém náměstí Torzo renesančních varhan ze zámeckého kostela v Krásném Březně (kolem 1930) Strana z ústeckého kancionálu ze druhé poloviny 15. století Titulní list latinské kroniky města Ústí nad Labem od Johanna Augustina Tichtenbauma (1614) Kostel sv. Jakuba Většího ve Svádově (1924) Dominikánský klášter u kostela sv. Vojtěcha v Ústí nad Labem (1929) Sloup se sv. Antonínem Paduánským na Mírovém náměstí (1889) Zřícenina popraviště na Soudném vrchu (kolem 1930) Cukrovar v Ústí nad Labem (kolem 1910) Pomník rakouských vojsk z bitvy u Chlumce v roce 1813 v Chlumci z roku 1913 Pomník z bitvy u Chlumce v roce 1813 v Nakléřově v Krušných horách Ústecký přístav pod Větruší (kolem 1910) Historická podoba budovy hlavního nádraží (kolem 1910) Tovární ulice u ústecké chemičky (kolem 1930) Schichtovy závody (kolem 1910) Nástup vojska na dnešním Mírovém náměstí (1916) Stavba mostu E. Beneše (1935) Budova dnešního Činoherního studia (kolem 1930) Nacistická demonstrace u městského divadla (1940) Centrum města po náletech v dubnu 1945

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Rive Elbe Archaeological survey on Mírové Square (2006) Archaeological survey on Mírové Square (2006) Memorial to Přemysl the Ploughman in Stadice Church of the Holy Trinity on Horka Hill in Chlumec (1955) Church of All Saints in Arnultovice (1934) Deed of King John of Luxembourg (1325) River Elbe with Castle Střekov (around 1900) Interior of the Church of St. Jacob the Greater in Svádov (1930) Green in Roudníky (1922) Church of St. Wenceslas in Roudníky Hussite memorial of the Battle of Ústí in 1426, today located in Chabařovice. Church of the Assumption of the Virgin Mary (1901) Medieval town seal (1476) Grapevine on the house on Mírové Square (around 1930) Vineyards beneath Castle Střekov (1890) Renaissance porch in Hrnčířská Street (today transferred to the City Museum in Ústí nad Labem) (1922) Demolished Renaissance town hall on Mírové Square Remains of the Renaissance organ from the chateau church in Krásné Březno (around 1930) A page of the town hymn-book from the late 15th century Front page of the Latin chronicle of the town of Ústí nad Labem by Johann Augustin Tichtenbaum (1614) Church of St. Jacob the Greater in Svádov (1924) Dominican monastery near the Church of St. Adalbert in Ústí nad Labem (1929) Column with St. Anthony of Padua on Mírové Square (1889) Gallows ruins on Judgment Hill (around 1930) Sugar refinery in Ústí nad Labem (around 1910) Memorial of Austrian army commemorating the Battle of Chlumec in 1813 in Chlume from 1913 Memorial of the Battle of Chlumec in 1813 in Nakléřov in the Ore Mountains Ústí wharf beneath Větruše (around 1910) Historic appearance of the main railway station (around 1910) Tovární Street near the town chemical works (around 1930) Schicht´s works (around 1910) Assembly of the troops on today´s Mírové Square (1916) Construction work on the E. Beneš Bridge (1935) Building of the current Drama Theatre (around 1930) Nazi demonstration near the municipal theatre (1940)

1. 2.

Fluss Labe (Elbe) Archäologische Forschung auf dem Platz Mírové náměstí (2006) Archäologische Forschung auf dem Platz Mírové náměstí (2006) Denkmal für Přemysl Oráč (Premysl der Pflüger) in Stadice (Staditz) Kapelle der Hl. Dreieinigkeit auf dem Gipfel Horka in Chlumec (Kulm) (1955) Kirche Allerheiligen in Arnultovice (Arnsdorf) (1934) Urkunde des Königs Johann von Luxemburg (1325) Elbe mit der Burg Střekov (Schreckenstein) (um 1900) Interieur der Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov (Schwaden) (1930) Dorfplatz in Roudníky (1922) Kirche des Hl.Václav in Roudníky Hussitendenkmal der Schlacht bei Ústí im Jahre 1426, heute befindet es sich in Chabařovice (Karbitz). Kirche Maria Himmelfahrt (1901) Das mittelalterliche Aussiger Siegel (1476) Weinrebe auf einem Haus auf dem Platz Mírové náměstí (um 1930) Weinberg bei der Burg Střekov (Schreckenstein) (1890) Renaissance-Portal in Hrnčířská Straße (heute ins Muse um der Stadt Ústí nad Labem übertragen) (1922) Das nicht mehr existierende Renaissance-Rathaus am Platz Mírové náměstí Teil der Renaissance-Orgel aus der Schlosskirche in Krásné Březno (Schönpriesen) (um 1930) Seite aus Aussiger Gesangsbuch aus der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts Titelblatt von lateinischer Chronik der Stadt Ústí nad Labem von Johann Augustin Tichtenbaum (1614) Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov (Schwaden) (1924) Dominikanisches Kloster der Kirche des Hl.Vojtěch in Ústí nad Labem (1929) Pfeiler mit Hl. Antonín Paduánský auf dem Platz Mírové náměstí (1889) Reste des Hinrichtungsplatzes an der Anhöhe Soudný vrch (um 1930) Zuckerfabrik in Ústí nad Labem (um 1910) Denkmal für die österreichischen Armeen aus der Schlacht bei Chlumec (Kulm) im Jahre 1813 in Chlumec aus dem Jahre 1913 Denkmal der Schlacht bei Chlumec (Kulm) im Jahre 1813

13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37.

104

10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36.

3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.

28.

CZ

ENG

DE

38. Shromáždění Němci před odsunem na oteckém hlavním nádraží (1945) 39. Srpen 1968 v Ústí nad Labem 40. Demonstrace Ústečanů proti komunistickému režimu na Mírovém náměstí (1989) 41. Mariánský most (2006)

37. City centre after air raids in April 1945 38. Assembled Germans before their evacuation at the main railway station (1945) 39. August 1968 in Ústí nad Labem 40. Demonstration of town people against the communist regime on Mírové Square (1989) 41. Mariánský Bridge (2006)

in Nakléřov (Nollendorf) im Erzgebirge 29. Aussiger Hafen unter Větruše (Wittrusch) (um 1910) 30. Historische Gestalt vom Gebäude des Hauptbahnhofs (um 1910) 31. Tovární Straße bei Aussiger Chemiefabrik (um 1930) 32. Die Schichtwerke (um 1910) 33. Antritt der Armee auf dem heutigen Platz Mírové náměstí (1916) 34. Aufbau der E. Beneš-Brücke (1935) 35. Gebäude des heutigen Činoherní Studio (Schauspielstudio) (um 1930) 36. Demonstration der Nationalsozialisten beim Stadttheater (1940) 37. Stadtzentrum nach Luftangriffen im April 1945 38. Versammelte Deutsche vor der Aussiedlung am Aussiger Hauptbahnhof (1945) 39. August 1968 in Ústí nad Labem 40. Demonstration der Aussiger Bewohner gegen das kommunistische Regime auf dem Platz Mírové náměstí (1989) 41. Marienbrücke (2006)

II.

Památky města Ústí nad Labem a jeho okolí

42 43 44 45 46 47 48 49 50 51

Hrad Blansko (1920) Kaple Nejsvětější Trojice na vrchu Horka v Chlumci (1955) Kostel Apoštola Pavla (1923) Interiér Kostela apoštola Pavla (1923) Kostel Nanebevzetí Panny Marie (1901) Kostel Nanebevzetí Panny Marie (kolem 1930) Interiér kostela Nanebevzetí Panny Marie (kolem 1930) Kostel Sv. Jakuba Většího ve Svádově (1924) Křtitelnice v kostele Sv. Jakuba Většího ve Svádově Vstupní brána ke kostelu Sv. Jakuba Většího ve Svádově (1930) Valtířov s kostelem Sv. Václava (kolem 1900) Kostel Sv. Václava ve Valtířově – zatím není Interiér kostela Sv. Václava ve Valtířově Náhrobek v kostele Sv. Václava ve Valtířově Kostel Sv. Vojtěcha ( kolem 1910) Dnes již zaniklý interiér kostela Sv. Vojtěcha (1930) Kostel Sv. Vojtěcha (1925) Stavba labských zdymadel T.G. Masaryka (1933) Stavba labských zdymadel T.G. Masaryka (1935) Labská zdymadla T.G.Masaryka při pohledu z hradu Střekova (1978) Městské lázně (kolem 1920) Interiér městských lázní (kolem 1930) Venkovská usedlost v Zubnicích, nyní jádro muzejní expozice (2007) Roubený dům v Zubnicích Zubrnice (kolem 1900) vlevo: Budova obecné a měšťanské školy (1910) Hotel Zlatá loď, kde bylo v roce 1876 založeno ústecké muzeum (1890) Bývalé sídlo ústeckého muzea na Mírovém náměstí (kolem 1910) Výšková správní budova Spolku pro chemickou a hutní výrobu v dnešní Revoluční ulici (kolem 1935) Budova obecné a měšťanské školy (1900) Palácová vila F. Petschka (1949) Palácová vila Ignatze Petschka (kolem 1920) Palácová vila Heinricha Schichta Palácová vila H. Wienmanna (1987)

52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75

II.

Historic sights in Ústí nad Labem and its surroundings

42 43 44 45 46 47 48

Casle Blansko (1920) Chapel of the Holy Trinity on Horka Hill in Chlumec (1955) Church of the Apostle Paul (1923) Interior of the Church of the Apostle Paul (1923) Church of the Assumption of the Virgin Mary (1901) Church of the Assumption of the Virgin Mary (around 1930) Interior of the Church of the Assumption of the Virgin Mary (around 1930) Church of St. Jacob the Greater in Svádov (1924) – still missing Font in the Church of St. Jacob the Greater in Svádov Entrance Gate of the Church of St. Jacob the Greater in Svádov (1930) Valtířov with the Church of St. Wenceslas (around 1900) Church of St. Wenceslas in Valtířov – still missing Interior of the Church of St. Wenceslas in Valtířov Tombstone in the Church of St. Wenceslas in Valtířov Church of St. Adalbert ( around 1910) Today already ceased interior of the Church of St. Adalbert (1930) Church of St. Adalbert (1925) Construction work on the River Elbe Sluice Gate of T. G. Masaryk (1933) Construction work on the Sluice Gate of T.G. Masaryk (1935) River Elbe Sluice Gate of T.G.Masaryk viewed from Castle Střekov (1978) City Baths (around 1920) Interior of the City Baths (around 1930) Country house in Zubrnice, current core of the museum exhibition (2007) Timbered house in Zubrnice Zubrnice (around 1900) left-hand side: Building of the building of the Elementary and Junior school (1910) right–hand side: The Golden Ship hotel where the city museum was established in 1876 (1890) Former seat of the city museum on Mírové Square (around 1910)

49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69

II.

Sehenswürdigkeiten der Stadt Ústí nad Labem und ihrer Umgebung

42 Burg Blansko (Blankenstein) (1920) 43 Kapelle der Hl. Dreieinigkeit auf dem Gipfel Horka in Chlumec (Kulm) (1955) 44 Kirche des Apostels Paulus (1923) 45 Interieur der Kirche des Apostels Paulus (1923) 46 Kirche Maria Himmelfahrt (1901) 47 Kirche Maria Himmelfahrt (um 1930) 48 Interieur der Kirche Maria Himmelfahrt (um 1930) 49 Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov (Schwaden) (1924) – ist noch nicht vorhanden 50 Taufbecken in der Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov (Schwaden) 51 Eingangstor zur Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov (Schwaden) (1930) 52 Valtířov (Waltirsche) mit der Kirche des Hl.Václav (um 1900) 53 Kirche des Hl.Václav in Valtířov (Waltirsche) – ist noch nicht vorhanden 54 Interieur der Kirche des Hl.Václav in Valtířov (Waltirsche) 55 Grabstein in der Kirche des Hl.Václav in Valtířov (Waltirsche) 56 Kirche des Hl.Vojtěch (um 1910) 57 Das nicht mehr existierende Interieur der Kirche des Hl.Vojtěch (1930) 58 Kirche des Hl.Vojtěch (1925)

105

CZ 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95

106

vlevo: Palácová vila Carla Friedricha Wolfruma vpravo: Palácová vila Carla Friedricha Wolfruma (1972) Budova divadla na dnešním Lidickém náměstí (1950) Historická správní budova Spolku pro chemickou a hutní výrobu v dnešní Revoluční ulici (1898) Hrad Střekov (1950) vlevo: Věž a palác hradu Střekov (1925) vpravo: Malířský koutek s hradem střelivem (kolem 1920) Valy hradu Varta (1957) nahoře: Nový zámek ve Velkém Březně (kolem 1890) dole: Starý zámek ve Velkém Březně (kolem 1900) Větruše (2007) Zámecký kostel v Krásném Březně (kolem 1930) vlevo: Zámek v Krásném Březně (kolem 1930) vpravo: Zámek v Krásném Březně (kolem 1930) vlevo: Zámek v Trmicích (kolem 1930) vpravo: Zámek v Trmicích (1923) Zámek v Trmicích (1905) vlevo: Lumpepark (kolem 1920) uprostřed: Podoba Trpasličího hrádku v Lumpeparku – 30. léta 20. století vpravo: Lumpepark (30. léta 20. století)

ENG

DE

70 High-rise administration building of Spolek pro chemickou a hutní výrobu in today´s Revoluční Street (around 1935) 71 Building of the Elementary and Junior School (1900) 72 Palace villa of F. Petschek (1949) 73 Palace villa of Ignatz Petschek (around 1920) 74 Palace villa of Heinrich Schicht 75 Palace villa of H. Wienmann (1987) 76 left-hand side: Palace villa of Carl Friedrich Wolfrum 77 right-hand side: Palace villa of Carl Friedrich Wolfrum (1972) 78 Theatre building on today´s Lidické Square (1950) 79 Historic administration building of Spolek pro chemickou a hutní výrobu in today´s Revoluční Street (1898) 80 Castle Střekov (1950) 81 left-hand side: Tower and palace of Castle Střekov (1925) 82 right-hand side: Painter´s corner with Castle Střekov (around 1920) 83 Ramparts of Castle Varta (1957) 84 at the top: New chateau in Velké Březno (around 1890) 85 at the bottom: Old chateau in Velké Březno (around 1900) 86 Větruše (2007) 87 Chateau church in Krásné Březno (around 1930) 88 left-hand side: Chateau in Krásné Březno (around 1930) 89 right-hand side: Chateau in Krásné Březno (around 1930) 90 left-hand side: Chateau in Trmice (around 1930) 91 right-hand side: Chateau in Trmice (1923) 92 Chateau in Trmice (1905) 93 left-hand side: Lumpepark (around 1920) 94 in the middle: Dwarf´s castle in Lumpepark – 1930´s 95 right-hand side: Lumpepark (1930´s )

59 Aufbau der Masaryk-Schleuse (1933) 60 Aufbau der Masaryk-Schleuse (1935) 61 Masaryk-Schleuse beim Blick von der Burg Střekov (Schreckenstein) (1978) 62 Stadtbad (um 1920) 63 Interieur des Stadtbades (um 1930) 64 Bauernschaft in Zubrnice (Saubernitz), heute der Kern der Museumsausstellung (2007) 65 Gezimmertes Haus in Zubrnice (Saubernitz) 66 Zubrnice (Saubernitz) (um 1900) 67 links: Gebäude der Volksschule und Bürgerschule (1910) 68 rechts: Hotel Zlatá loď, wo im Jahre 1876 das Museum von Ústí nad Labem gegründet wurde (1890) 69 Ehemaliger Sitz des Museums von Ústí nad Labem auf dem Platz Mírové náměstí (um 1910) 70 Hohes Verwaltungsgebäude der Firma Spolek pro chemickou a hutní výrobu (Verein für Chemie- und Hüttenproduktion) in der heutigen Revoluční Straße (um 1935) 71 Gebäude der Volksschule und Bürgerschule (1900) 72 Palastvilla von Ignaz Petschek (1949) 73 Palastvilla von Ignaz Petschek (um 1920) 74 Palastvilla von Heinrich Schicht 75 Palastvilla von H. Wienmann (1987) 76 links: Palastvilla von Carl Friedrich Wolfrum 77 rechts: Palastvilla von Carl Friedrich Wolfrum (1972) 78 Theatergebäude auf dem heutigen Platz Lidické náměstí (1950) 79 Historisches Verwaltungsgebäude der Firma Spolek pro chemickou a hutní výrobu (Verein für Chemie- und Hütten produktion) in der heutigen Revoluční Straße (1898) 80 Burg Střekov (Schreckenstein) (1950) 81 links: Turm und Palast der Burg Střekov (Schreckenstein) (1925) 82 rechts: Malereck mit der Burg Střekov (Schreckenstein) (um 1920) 83 Erdwälle der Burg Varta (Warta) (1957) 84 oben: Neues Schloss in Velké Březno (Großpriesen) (um 1890) 85 unten: Altes Schloss in Velké Březno (Großpriesen) (um 1900) 86 Větruše (Wittrusch) (2007) 87 Schlosskirche in Krásné Březno (Schönpriesen) (um 1930) 88 links: Schloss in Velké Březno (Großpriesen) (um 1930) 89 rechts: Schloss in Velké Březno (Großpriesen) (um 1930) 90 links: Schloss in Trmice (Türmitz) (um 1930) 91 rechts: Schloss in Trmice (Türmitz) (1923) 92 Schloss in Trmice (Türmitz) (1905) 93 links: Lumpepark (um 1920) 94 in der Mitte: Trpasličí hrad (Heinrichsburg) im Lumpepark – die 30er Jahre des 20. Jahrhunderts 95 rechts: Lumpepark (die 30er Jahre des 20. Jahrhunderts)

Ústí nad Labem - HISTORIE A PAMÁTKY MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM Vydalo Statutární město Ústí nad Labem v roce 2007 v rámci projektu „Ústí nad Labem – univerzitní město“, který je spolufinancován Evropskou unií. Nositel projektu: Partner projektu: Autoři textů: Obrazový editor: Autoři fotografií: Redakce:

Statutární město Ústí nad Labem Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

www.usti-nad-labem.cz www.ujep.cz

Tomáš Velinský, Michaela Hrubá, Václav Houfek, Kristina Kaiserová, Martin Veselý, Petr Hrubý Eva Filipová Muzeum města Ústí nad Labem, Národní památkový ústav ú.o.p. Ústí nad Labem, Magistrát města Ústí nad Labem, studenti ateliéru fotografie Fakulty užitého umění a designu UJEP, Petr Hrubý, Vladimír Hyke, Vladimír Kaiser, Jan Peer Jaroslava Klímová, Zuzana Rašpličková Překlad: J-service, s.r.o.

Vydání: první

Náklad: 500 výtisků

Rozsah: 108 stran

Grafický návrh, sazba, tisk: SHO&P ADVERTISING Jan Křemen NEPRODEJNÉ

Ústí nad Labem - HISTORY AND MONUMENTS OF THE CITY OF ÚSTÍ NAD LABEM Published by statutary city Ústí nad Labem in 2007 in terms of the project ´ Ústí nad Labem – University City´ that is cofinanced by the European Union. Project holder: Project partner: Authors: Graphic editor: Photography: Editorial staff:

Statutory City Ústí nad Labem Jan Evangelista Purkyně University in Ústí nad Labem

www.usti-nad-labem.cz www.ujep.cz

Tomáš Velinský, Michaela Hrubá, Václav Houfek, Kristina Kaiserová, Martin Veselý, Petr Hrubý Eva Filipová Museum of the City of Ústí nad Labem, National Monumental Institute in Ústí nad Labem, Municipality of the City of Ústí nad Labem, students of the photography studio of the Faculty of Art and Design, J. E. Purkyně University in Ústí nad Labem, Petr Hrubý, Vladimír Hyke, Vladimír Kaiser, Jan Peer Jaroslava Klímová, Zuzana Rašpličková Translation: J-service, s.r.o.

First edition

Number of copies: 500 Graphic design, composition, printing: SHO&P ADVERTISING Jan Křemen

Size: 108 pages

NOT FOR SALE

Ústí nad Labem - GESCHICHTE UND SEHENSWÜRDIGKEITEN DER STADT ÚSTÍ NAD LABEM (Aussig an der Elbe) Herausgegeben von der statutarischen Stadt Ústí nad Labem im Jahre 2007 im Rahmen des Projekts „Ústí nad Labem – Die Universitätsstadt“, welches von der Europäischen Union mitfinanziert wird. Projektträger: Projektpartner:

Statutarische Stadt Ústí nad Labem Jan-Evangelista-Purkyně Universität

www.usti-nad-labem.cz www.ujep.cz

Textautoren: Tomáš Velinský, Michaela Hrubá, Václav Houfek, Kristina Kaiserová, Martin Veselý, Petr Hrubý Graphischer Editor: Eva Filipová Fotografien: Museum der Stadt Ústí nad Labem, Nationales Denkmalschutzinstitut der Stadt Ústí nad Labem, Magistrat der Stadt Ústí nad Labem, Studenten des Fotoateliers an der Fakultät J.- E.- Purkyně Universität, , Petr Hrubý, Vladimír Hyke, Vladimír Kaiser, Jan Peer Redaktion: Jaroslava Klímová, Zuzana Rašpličková Űbersetzung: J-service, s.r.o.

Erstausgabe

Druckauflage: 500

der angewandten Kunst und Design,

Umfang: 108 Seiten

Grafikprojekt, Satzung, Druck: SHO&P ADVERTISING Jan Křemen NICHT ZUM VERKAUF BESTIMMT

107

CZ

108

ENG

DE