Historie naší organizace Počátky výcviku psů, v Jinonicích je možné datovat již do období před válkou. Cvičilo se nad tunelem u Šmukýřky, na bývalé ploše kde se skladoval materiál na stavbu železniční trati. Někteří z těchto nadšenců, byli později členy odbojové skupiny Věrný pes. Velitelem této skupiny v Jinonicích byl chovatel NO, Karel Vyšín, který i po válce byl aktivním členem kynolog. klubu, v 50tých letech byl za svojí odbojovou činnost, která byla řízena z Anglie, s několika dalšími uvězněn. Domů se vrátil se silně podlomeným zdravím V roce 1950 se pár nadšenců scházelo se svými psi na již zmíněném tak zvaném plácku na místě jenž se nachází asi 300m za cvičištěm, směrem do Košíř, kde se věnovali výcviku svých psů. 19.7.1950 byl přijat jednací řád pro Výcvikové středisko služebních psů v Praze 4 – Košířích. Předsedou byl Jan Havel, místopředsedou Antonín Šmírand, zapisovatelkou Viktorie Dandová, finančním referentem Jindřich Proksch, výcvikovým referentem František Vinecký, kynologický referent František Vaněk a správce cvičiště byl František Dráb. Členové : Inocenc Novák, František Novotný, Jaroslav Král, Karel Sedláček a Marie Součková. Na jaře roku 1951 si od místní fary pronajali pozemek, který se v té době používal jako smetiště. Svým přičiněním pozemek vyčistili, upravili, postavili klubovnu a oplotili.
Zvláště pan Havel, bývalý policista a psovod měl s výcvikem psů určité zkušenosti. Byl rovněž
spoluzakladatelem 1PK, který je dodnes označován jako IPK a jedná se o cvičiště na Břevnově. Zde získal zkušenosti, které pak předal nově vzniklému klubu a jeho členům . Během dalšího roku přišli další, již zkušenější psovodi, jako pan K. Fridman, Vocel, Vinecký, Jiří Pokrovský, Ptáček. Oba posledně jmenovaní se stali mistry republiky, žel pan Ptáček již za organizaci východočeského kraje. V nové organizaci se postupně zvyšuje členská základna, žel samých starších lidí. Zlom nastává až kolem roku 1956, kdy se členem stává pan Jiří Jansa, který se nakonec stal jedním z čelních pracovníků klubu. Ve spolupráci s místním učitelem panem Miroslavem Studeným, který byl mimochodem v tehdejší době také velmi dobrým psovodem a složil nemálo zkoušek, pořádali různé přednášky, promítali filmy a dělali propagaci mezi místními a Košířskými školáky. Postupně se podařilo získat mladé lidi, kteří měli o kynologii zájem a někteří jí úplně propadli. V té době přišli do klubu dnes již pánové, Diviš, Matějíček, Amler, Charvát, Baitl, František Řejha, Stanislav Skála , Vladimír Veselý a také Anna Kocanová. Tím získal klub mladou krev, za nějaký čas měl dostatek figurantů, později i instruktorů. Tehdejší mladí, na rozdíl od dnešních, hojně navštěvovali závody jiných organizací, i když výsledky byly nevalné. Získali tím však zkušenosti, které využívali při výcviku svých psích kamarádů. O několik let později přichází další vlna mladých jako například Ouřada, Roškovský . Tím klub získal další oddané pejskaře, kteří po odchodu na vojnu první vlny spolu s Honzou Kůrkou, který byl starší, vedli výcvik a dělali figuranty. Téměř ve stejnou dobu přicházejí pánové Hlavín, Svoboda, Čermák, Sedláček, kteří posílili klub coby kvalitní funkcionáři. V této době, tj. v druhé polovině 60. let prožívá klub velký vzestup. Zpět se navrací náš bývalý člen Josef Kovařík, který se svým psem Gastonem byl velkým přínosem. Na svojí činnost si klub z velké části vydělává různými akcemi, hlavně pak veřejnými vystoupeními ať již na vlastním cvičišti, nebo při různých akcích mimo naše cvičiště. Nejlepší vystoupení byla v PKO JF před celostátními výstavami. Tehdy byla naše vystoupení hodnocena jako nejlepší v Praze. Mnozí zkušení pejskaři tvrdili, že i v republice.
Historie naší organizace V této době rozkvětu naší ZO přicházejí další členové jako Josef Mecel, Zuzana PlecitáZimerhaklová 1973, Pracnerová J., Rožnovská, Jelínek. A o něco později M. Synková, Václav Zimerhakl a Pavel Loužil. Tento stav trval do konce 60. a začátku 70. let. Mezi tím přišli další později vynikající kynologové jako Přemek Janeba s Dagem Z Novákova dvora, Hana Mašková, Karel Kazda Zuzana Plecitá později Zimerhaklová a další. V roce 1971 má organizace 140 členů. Pořádá bonitaci, v dubnu závod Havlův memoriál dle ZVV2, dva přezkušovaní závody (duben a září), v červnu interní závod a otevřený závod oba dle ZVV1, v listopadu Štít Jinonic dle ZVV3, ZPO a ZPS. Zkoušky se konaly dvoje, v květnu a v říjnu. Pořádají se přednášky o výcviku a exteriéru psa. Příjmy organizace jsou ve výši 7 500 Kč a výdaje 2 950 korun. Výbor pracuje ve složení: předseda p. Jansa, zástupce předsedy Karel Martínek, jednatel Udatný, výcvikář Diviš,zástupce výcvikáře Stanislav Skála a Přemysl Janeba, pokladník Vladimír Veselý, hospodář a propagační referent Hana Mašková a Magda Zárubová, správci cvičiště Vladimír Veselý a Berka, referent pro docházku, bezpečnost a brigády Josef Mecel, okresní poradce chovu Karel Všolek, Vladimír Veselý a Votýpková, zapisovatel Votýpková.
Pan Karel Všolek
Zlom v kvalitě výcviku nastává v r. 1972, kdy tehdejší režim navrhl zvýšit poplatky ze psů a to na 1.000Kčs za jednoho psa, za každého dalšího 1.500 Kčs. Jen díky zásahu tehdejšího hlavního psovoda PS, plukovníka Karla Hartla byla kynologie zachráněna tím, že psi, kteří mají zkoušku jsou od poplatku osvobozeni.Tím nastává příliv nových členů, kteří sice přispějí nějakou korunou do pokladny, ale na druhou stranu plně zaměstnávají instruktory, protože jich chodí na výcvik 80 i více. Po složení zkoušky dále nepokračují, spokojí se s osvobozením od místních poplatků ze psů a zaplacením příspěvků. Za ně pak přicházejí další a situace se opakuje. Instruktoři tudíž nemají čas na výcvik na vyšší úrovni a proto výkonnost klesá. Není to však jen v naší organizaci postihlo to organizace ve všech větších městech, zvláště pak v Praze. Vystoupit z průměru proto mohli jen ti psovodi, kteří svým psům věnovali veškerý volný čas, často až do nočních hodin. Do této doby startovali z naší organizace za Prahu v mistrovství republiky ještě pan Kovařík a Veselý. St. Skála přestupuje do ZO Břevnov, za níž se několikrát probojoval do MR a kde sklidil největší úspěchy. I naše mládež byla úspěšná, neboť několik let za sebou reprezentovali Prahu na mistrovství republiky mládeže Míša Synková, Pavel Loužil a Václav Zimerhakl. Po této éře se v mládeži prosadila jen Alena Kovaříková. V této době naše organizace pořádala ročně až desatery zkoušky, ať již masové, vrcholové, nebo zkoušky záchranných psů, později ještě IPO.
Počátkem osmdesátých let se výkonnostně nahoru se propracoval již jen Přemek Janeba, který se zúčastnil několikrát mistrovství republiky a mistrovství republiky záchranných psů a jeho syn Roman Janeba, který 3 roky reprezentoval Prahu na mistrovství republiky mládeže. Organizace má nadále až 300 členů, kteří usilují o zkoušku a osvobození a situace se dá těžko zvládnout. Funkcionáři klubu jsou rádi, že připraví psi na zkoušky, uspořádají čtyři interní a tři otevřené závody, vypracují seznamy na osvobození a další požadavky Svazarmu. Na výcvik na vyšší úrovní už nezbývá čas.
Zkoušky v osmdesátých letech
Roman Janeba
Přemysl Janeba
V druhé polovině 80. letech se do naší organizace vrací St. Skála.S ním přichází paní Jana Špachmanová, která spolu sním, Václavem. Zimerhaklem, J. Brejchou a Stanislavem Eschnerem vytvoří skupinu, která výcvik přizpůsobí propozicím MR, kam se také Skála, Špachmanová, Zimerhakl a P. Janeba několikrát probojovali.
Stanislav Skála
č.21 – Přemysl Janeba, č.4 Stanislav Skála
Roman Janeba, Václav Zimerhakl, Jindřich Katzer, Stanislav Skála, Jana Špachmanová, Přemysl Janeba (okresní přebor)
Krom těchto vrcholových kynologů se na cvičišti seskupí i skupina mladých kynologů, Roman Janeba, Jindřich Katzer, Martina Ovčaričová, Lenka Králíková, Michal Macho, Jiří Sixta, Přemysl Janeba ml. a další kteří jezdí v Praze a okolí po závodech většinou podle ZVV2, a obsazují často přední místa. Pořádají výjezdy do Černošic kde se pořádají celodenní tréninky. Jezdí spolu i na výlety a na trempy. Jindra Katzer, Roman Janeba, v pozadí Josef Rajchl, Jiří Sixta, Ivana Janatková, Michal Macho
V roce 1986 se začínají pořádat letní výcvikové tábory. První tábor je v Jetenovicích, zajistil jej Stanislav Turek, který sehnal i výbornou kuchařku Jitku Černou s manželem Jirkou, kteří nám zajistili maximum možného v improvizovaných podmínkách letních táborů. Výcvik na táborech vedl Roman Janeba, spolu s Hankou Kurfürstovou. Na další dva roky sehnal Standa Turek tábor na jiném místě, u rybníka Chvalov, na Blatensku, zde jsme si již nemuseli stavět stany a kuchyň sami, protože nám byl zapůjčen tábor pionýrů, s budovou, kde byla kuchyně a jídelna. Na těchto táborech vládla přísná tréninková disciplína, brzy ráno byly povinné stopy, po snídani byl trénink poslušnosti a před večeří se
Na táboře - Chvalov trénovala obrana. Večery zde byly dlouhé, u ohně hrával Láďa Hylmar na kytaru a sedělo se doopravdy docela dlouho. Ráno nikdo neremcal a mazal s psíkem na stopu. Další rok již organizace nakoupila stany a v rámci brigád jsme vyrobili pro stany podsady a začalo se jezdit do Kardašovy Řečice, kam se jezdí doposud. LVT bývaly vždy zakončeny zkouškami. Byla to docela náročná dovolená, na kterou jsme se ale těšili celý rok. Výhodou táborů za éry SVAZARMU bylo uvolnění ze zaměstnání a proplacení pobytu instruktorů.
Kardašova Řečice
8. – 10. září 1989 pořádá naše organizace 41. Národní přebor ČSR ve výkonu psů služebních plemen.(Bohužel se také nedochovaly žádné dokumenty). V roce 1990 se pomalu začal rozpadat Svazarm a ve velkých bolestech vzniká Svaz technických sportů. V naší organizaci navíc nastává změna v tom, že jsme dovolili Unii slabozrakých a nevidomých postavit zde, na našem cvičišti jejich výcvikové středisko. 16.12. 1991 Česká unie nevidomých a slabozrakých, výcvik vodících psů požádala Farní úřad církve římskokatolické o povolení k stavbě malé účelové budovy, na pozemku, který je v užívání kynologického klubu v Jinonicích, Klikaté 1, mělo se jednat o kotce pro chov a výcvik vodících psů pro nevidomé. Neseriózností jejich pracovníků bylo postaveno větší, než bylo původně dohodnuto, cvičiště bylo na několik let rozkopáno a výcvik prakticky znemožněn. Mnoho členů v té době od nás odchází, mezi nimi opět Stanislav Skála, který přestoupil zpět na Břevnov. Obnovit výcvik a dát do provoz cvičiště dalo nemalou práci a mnoho starostí. Za tuto etapu naší organizace by si zasloužil dík mimo jiné hlavně pan Josef Mecel. Výcvik však nebyl prioritou.
V poslední době se snažíme vrátit organizaci opět na výsluní pražské kynologie. Obnovili jsme závod Štít Jinonic, který, jak doufáme, se stane oblíbeným a kvalitním pražským závodem. Současnost tvoříme již my sami, zaleží na nás jak bude organizace fungovat, zda bude „cvičák v Jinonicích“ úspěšným v pražské, nebo i české kynologii.
Tento článek vznikl z podkladů které jsme měli k dispozici, tedy spíše ze zbytků dokumentace. Bohužel spousta zajímavých dokumentů byla vyhozena. Pamětníků je celkem pomálu, některé části jsou možná trochu zkreslené subjektivním pohledem. Za případné doplnění od pamětníků budeme vděční!
