Historie školství obce Hlohovec po charvátské kolonizaci

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Historie školství obce Hlohovec po charvátské kolonizaci Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jiří Mihola

Vypracovala: Jitka Jankovičová Učitelství pro I. stupeň ZŠ

Brno 2007 1

Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně a v seznamu pramenů a literatury uvedla veškeré informační zdroje, které jsem použila. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne 10. srpna 2007

___________________

2

PODĚKOVÁNÍ Úvodem bych chtěla poděkovat vedoucímu diplomové práce Mgr. Jiřímu Miholovi za odborné vedení a cenné připomínky při zpracování tématu. Dále potom současnému řediteli Státního okresního archivu Břeclav se sídlem v Mikulově panu Mgr. Miroslavu Svobodovi, za poskytnutí potřebného materiálu.

3

Obsah Úvod

5

1. Charvátská kolonizace

8

1. 1 Liechtensteinové a charvátští přistěhovalci

8

1. 2 Osídlení Hlohovce

9 13

2. Počátky vzdělanosti 2. 1 Farní školy

13

2. 2 Tereziánské školní reformy

15

2. 3 Škola za starých časů rakouského mocnářství od roku 1812

17

3. Hlohovecká škola v první polovině 20. století

24

3. 1 Zápas o zřízení české školy

24

3. 2 Škola za řídícího Karla Vyhlídala

26

3. 3 Snahy německého fašismu o likvidaci české školy v obci

36 38

4. Škola v obci po roce 1945 – 1989 4. 1 Školství v osvobozeném Československu

38

4. 2 Období normalizace

44

4. 3 Sametová revoluce a současná škola

49 53

5. Významné osobnosti naší školy 5. 1 Karel Vyhlídal

53

5. 2 Kamila Sojková

54

Závěr

56

Seznam pramenů a literatury

58

A.

B.

Seznam pramenů

58

a) archivní prameny

58

b) tištěné prameny

58

c) vzpomínky pamětníků

59

Seznam literatury

59

Resumé

61

Přílohy

62 Seznam příloh

62

A. Textové přílohy

62

B. Obrazové přílohy

67

4

Úvod Ve své diplomové práci se pokusím zmapovat historický přehled vývoje obecného školství v obci Hlohovec s přihlédnutím k původnímu osídlení Charváty. Obec Hlohovec leží v Lednicko–valtickém areálu, zapsaném od roku 1996 v seznamu míst Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Vesnice, která leží nedaleko města Valtice, je v písemných pramenech poprvé připomínána až v roce 1414, vznikla ale už ve 13. století jako ves kolonizační, založená pasovským biskupstvím. Od této lokace odvozujeme také její německé jméno – Bischofswarth, tj. biskupská stráž, neboť jejím katastrem vedla původní moravsko-rakouská hranice. Tu dodnes připomíná klasicistní Hraniční zámeček, postavený v letech 1826 - 1827, v jehož průčelí můžeme číst nadpis „Zwischen Österreich und Mähren,“ jehož osou tato hranice až do roku 1920 procházela. Hlohovecký rybník je součástí národní přírodní rezervace Lednické rybníky, vyhlášené již v roce 1953. Chci ukázat, že školství má zde dlouholetou tradici a není to tradice ledajaká. Zápas o školu a navíc školu slovanského obyvatelstva – Charvátů – nebyl ve svých počátcích jednoduchý. Avšak neobvyklou houževnatostí dokázalo obyvatelstvo překonat i největší překážky, a to je v každém směru poučné i pro dnešní generaci. Dále chci poukázat na změny ve školství, které nastaly po rozpadu RakouskaUherska a vzniku samostatného Československa, kdy v období první republiky nastal vůbec největší rozmach ve vývoji českého školství v pohraničních oblastech. Ve své práci bych chtěla přiblížit téměř dvě století vývoje školství v Hlohovci, které je velmi úzce spjato s rozvojem obce. Práce se zaměřuje na období od roku 1812, kdy byla v obci zřízena jednotřídní škola, až po současnost. Za dvě století prošlo školství několika významnými proměnami. Tou první byly tereziánské a josefínské reformy, dalším důležitým mezníkem bylo připojení Valticka k Československé republice na základě Saint Germainského míru 31. července 1920, a v neposlední řadě rok 1989, který je spojen s revolucí, která způsobila zánik komunistického režimu. Politické změny v historickém vývoji razantně vstupovaly do vývoje školství a osudů učitelů i žáků.

5

V úvodní části je práce zaměřená na období osídlení obce Charváty a v dalších kapitolách bych se chtěla podrobněji věnovat historii obecného školství v obci Hlohovec. Již od svých školních let mě zajímala historie. Vlastivěda a dějepis patřily mezi mé oblíbené předměty hlavně díky vynikajícím učitelům. Nyní, kdy sama učím tyto předměty, chtěla bych působit na děti tak, aby jim dějiny státu, země a rodné obce nebyly lhostejné. Historie je poučná pro každý národ. Z ní se dovídá nejen o hrdinství předků, ale i o chybách, jichž se dopustili, má možnost posuzovat děje, skutky i jevy, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj společnosti a promítly se do obrazu dnešní doby. Téma této práce jsem si zvolila proto, že v Hlohovci žiji již 28 let, nejdříve jsem zde působila jedno desetiletí v mateřské škole, v současnosti učím na základní škole. Poznala jsem dobře zdejší obyvatele, kteří si zachovali mnoho ze své tradiční národní kultury. O původu Charvátů jsem se zajímala již dříve a to z osobních důvodů. Proto jsem neváhala s výběrem tématu mé diplomové práce. Přála bych si, aby tato práce napomohla pochopit složitosti historického vývoje školství v Hlohovci. Abychom si uvědomili souvislosti politického, kulturního a také národnostního vývoje, kterým naše obec prošla. Při heuristice pramenů a literatury jsem zjistila, že dosud nebyla publikována žádná práce na toto téma. Dosavadní údaje o dané problematice jsou pouze kusého charakteru, a proto cílem mé diplomové práce je ucelit, shrnout a obohatit dostupný materiál novými poznatky, který poslouží především obyvatelům Hlohovce k prohloubení znalostí o své rodné obci a škole. Při práci v okresním archivu v Mikulově jsem se setkala se zájmem o dané téma a moje práce by mohla po jejím dokončení obohatit archiv. Je také záměr tuto práci vydat k plánovaným oslavám 100. výročí stávající budovy školy z roku 1912. Práce se opírá především o studium velmi cenných archivních materiálů. Nejstarším pramenem je školní kronika z let 1878 – 1931, kdy část této kroniky je psána kurentem v německém jazyce. Z tohoto materiálu jsem autenticky zaznamenala nejzajímavější pasáže, které nejlépe dokreslují uplynulé děje. Další cenné informace jsem získala z přepisu Hlohovecké pamětní knihy z roku 1846, dále z Pamětní knihy obce Hlohovce, založené v roce 1927, z publikací knih Valtice, Lednice, Mikulov,

6

vlastivědných sborníků Jižní Morava, časopisů Břeclavský kraj a z výpovědí pamětníků, kteří se rádi podělili o vzpomínky a zapůjčili mi svá vysvědčení a fotografie. Tyto jsou součástí přílohy. Práce je rozložena do pěti základních kapitol. První kapitola se zabývá charvátskou kolonizací jižní Moravy, osídlením a vznikem obce Hlohovec. Toto období bychom mohli ohraničit léty kolem roku 1538 až 1810. Při zpracování první kapitoly je použita kompilační metoda s využitím dostupné literatury o tématu. Je čerpáno hlavně z publikací a monografií Adolfa Turka a Miroslava Geršice. Ve druhé kapitole se pojednává o počátcích a vývoji základního školství z dnešního pohledu, tedy vývoji škol obecných, o vlivu církve na tehdejší školu, o reformách ve školství, o postavení učitele a žáka v tehdejší společnosti a o vzniku jednotřídní školy v Hlohovci v roce 1812. Hlavní téma práce je rozpracováno ve třetí kapitole, která se zabývá historií českého školství v obci Hlohovec od vzniku české školy v roce 1919 až po rok 1945. Informuje o událostech v souvislosti se zánikem Rakouska-Uherska a vzniku samostatného Československa, které měly vliv na vývoj školství, neboť situace v této pohraniční oblasti byla odlišná od vnitrozemí. Historie budovy školy postavené v roce 1912 je velmi zajímavá. Je čerpáno ze školních a obecních kronik, publikací vydaných v období první republiky, po druhé světové válce i z monografií nověji vydaných. Ve čtvrté kapitole se zabývám školstvím v obci po skončení II. světové války do roku 1989 a vlivy, které měly změny politického systému v naší zemi na postavení učitelů, žáků i celého školství. Údaje k tomuto období poskytly rovněž školní kroniky a kroniky obce. Zvláštní pozornost bych chtěla věnovat v kapitole páté významným osobnostem, jež působily na naší škole a zasloužily se o rozvoj a dobré jméno školy v obci Hlohovec. Chtěla bych připomenout, s jakými problémy se potýkalo školství na venkově, rovněž národnostní otázka místního obyvatelstva tu hrála svou významnou roli. Škola byla na vesnici vždy nositelkou kultury a pokroku. Současná diskuse okolo existence a perspektivy škol v malých obcích se stává jedním z vážných problémů současného školství. Proto bych chtěla i touto mou prací vyjádřit podporu k zachování škol v malých obcích jako je ta naše.

7

1. Charvátská kolonizace 1. 1 Liechtensteini a charvátští přistěhovalci

Otázka charvátské kolonizace na Moravě poutala již od konce 18. století pozornost etnografů, historiků a jazykovědců. Velmi cenné prameny pro charvátskou kolonizaci poskytuje archiv knížat z Liechtensteina ve Vídni, jímž náleželo panství drnholecké do roku 1578. Pro panství valtické máme zachováno vedle rozsáhlého materiálu aktového, jdoucí souvisle už od počátku 17. století, několik listin, urbář panství z roku 1570 a urbář města Valtice.1 Od roku 1395 se stali Liechtensteini držiteli města Valtice a celého valtického panství a vykonávali také patronát nad valtickou farou a její poštorenskou filiálkou, podléhající pasovské konzistoři.2 Vztahy mezi moravskou a dolnorakouskou šlechtou nebyly příliš klidné. Na přelomu 14. a 15. století zde byly vedeny územní a majetkové spory, na které doplácely zejména pohraniční vesnice a jejich obyvatelé. Tyto skutečnosti vedly k neblahým následkům, k pustnutí a zániku některých vesnic. Svědčí o tom liechtensteinský urbář z roku 1414, kde název Bischofwart je uveden jako místo nivy, nikoli místa obydleného.3 Války v období 15. století nejenže negativně postihly vesnice Mikulovska, Břeclavska, Hodonínska a Dolního Rakouska, ale na jeho konci vyvstal střední Evropě útočící nepřítel – Turci na Balkáně. Roku 1493 porazili Charváty na Krbavském poli, roku 1521 obsadili Bělehrad a roku 1526 zvítězili nad vojsky českého a uherského krále Ludvíka Jagelonského u Moháče.4 V průběhu postupu obsadili Turci celý Balkán. Z těchto důvodů se obyvatelstvo ze Slavonie a Charvátska začalo počátkem 16. století stěhovat mimo tato území. Usazovali se také ve větším počtu na několika místech bývalého Valticka. Vždy se usazovali se souhlasem majitelů panství jako nová pracovní síla a noví poddaní v zaniklých obcích, nebo doosídlovali málo obydlené vesnice,

1

Zemek, Metoděj a kol.: Valtice. Muzejní spolek v Brně, 1970, s. 53. Turek, Adolf: Charvátská kolonizace na Moravě. Zvláštní otisk z časopisu Matice moravské, roč. 61, Brno, 1937, s. 49. 3 Geršic, Miroslav: Charvátská kolonizace na Valticku. Vlastivědný sborník, roč. 40, svazek 43, s. 231. – 236. 4 Geršic, Miroslav: Hlohovec a jeho založení Charváty. Vlastivědný sborník, roč. 39, svazek 42, s. 227. – 231. 2

8

či zakládali nové. Snad nejstarší písemnou informací o Charvátech v některých obcích Valticka máme ze závěti Hartmana I. z 25. listopadu 15395 staršímu synovi Jiřímu Hartmanovi I., který dostal valtické panství se soupisem 27 obcí a jejich povinnostmi vůči vrchnosti. Mezi uvedenými obcemi je i Obern Krabaten, ztotožněná v urbáři valtického panství z roku 1570 ve formě Ober Crabottendorf s Ober-Themenau, což je německé jméno pro Charvátskou Novou Ves.6 To znamená, že první Charváti na naše území museli přijít před rokem 1539. Je tedy zcela pravděpodobné, že pověst, která se v Charvátské Nové Vsi udržela až do dnešních dnů, není jen smyšlenkou. Ta uvádí, že prvním sídlem se pro Charvatčany stala Gendža7. Po požáru, který zničil celou ves, vykázal obyvatelům kníže Liechtenstein lesy, které bylo potřeba vykácet a tam pak postavit novou vesnici, která pak slovo Nová převzala i do svého názvu. Důvodem snad byla potřeba vysazovat v nejbližším okolí valtického zámku lesy, v nichž by se v budoucnu těžilo dřevo na otop zámku a nebylo by ho potřeba z větších vzdáleností dovážet. Zdá se to logické.

1. 2 Osídlení Hlohovce

V celé řadě odborných i populárních studií se klade založení Hlohovce do 13. století – v souvislosti s kolonizační činností pasovských biskupů. Lesní oblast kolem města Valtic, která nejdříve patřila biskupství pasovskému, byla až po zemskou hranici s Markrabstvím moravským v držení biskupů z Řezna. Pro řezenské biskupství bylo území dnešního Hlohovce „biskupskou stráží“, místem strážícího vstup na jeho državy. Ale touto „stráží“ nemuselo být místo obydlené, takže slovo Bischofswart se nejdříve užívalo asi jako jméno nivy, palouku, pláně, vinice apod. První písemná zmínka o existenci obce Hlohovec je ve smlouvě mezi syny Jiřího Hachmana I. z 10. srpna 1570.8 V této dědičné dělící smlouvě je uvedeno, že obec Bischofwerdt (nebo taky Bischofwar) dostane k valtickému panství Hartman II. se všemi náležitostmi, jako je lom s vápencem, s hrdelním soudem a s poddanými této nově založené obce.

5

Geršic, Miroslav: Hlohovec a jeho založení Charváty. Vlastivědný sborník, roč. 39, svazek 42, s. 229. Tamtéž. 7 Vesnice blízko Valtic, která se jmenuje, Boří Dvůr, ale název Genža se dodnes užívá. 8 Geršic, Miroslav: Hlohovec a jeho založení Charváty. Vlastivědný sborník, roč. 39, svazek 42, s. 230. 6

9

Z jiných pramenů se dozvídáme, že na místě, kde dnes obec leží, byla vesnice, jež nesla jméno Bischofwart, a ve válkách v 15. století zanikla.9 Celé 15. století bylo pro jižní Moravu obdobím velmi obtížným, zejména v důsledku husitských válek a také česko-uherských válek Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína. Již jenom přítomnost vojsk ve vesnicích znamenala pro obce katastrofu. Ať je to tak či onak, jisté je, že Bischofwart byla nazvána vesnice ležící na stráni nad bažinami řeky Dyje. Kronikáři připomínají, že na návrší nad vesnicí byly dlouho vidět okrouhlé valy někdejší strážnice, pod jejíž ochranou vznikla obec stejného jména. Adolf Turek ve své knize Charvátská kolonizace na Moravě udává: „Snad byli kolem roku 1570 nějací Charváti vypuzeni svou dolnorakouskou vrchností, anebo jsouce znechuceni třenicemi s vrchnostmi a německými sousedy pro národnost a víru, přijali pohostinství na panstvích Liechtensteinských, tam bylo mnoho pustých osad a noví usedlíci byli vítáni tím spíše, že Liechtensteinové měli pravděpodobně s první charvátskou vlnou, která zalidnila Poštornou, Charvátskou Novou Ves a Frelichov, dobré zkušenosti co do její hospodářské potence. Nemusí nás zaraziti, že byl r. 1570 osazen Hlohovec na půdě dolnorakouské, poněvadž r. 1570 stavové jako celek ještě proti Charvátům veřejně nevystoupili, a nadto ves ležela těsně na hranici moravskorakouské, jsouce obklopena odevšad územím liechtensteinským.“10 Adolf Turek se ve své knize dále zmiňuje i o důvodech příchodu Charvátů na naše území, stejně jako o původním domovu přistěhovalců. Podle některých pramenů11 se tvrdí, že první charvátští osadníci byli knížetem Liechtensteinem vyměněni za voly. Ať už je to pravda nebo ne, jisté je, že se zde Charváti usadili. Jednak mohli mít zprávy o životě Charvátů, kteří k nám přišli v první vlně emigrace a potom, mohli tu mít i své příbuzné, což lze doložit mnoha shodnými jmény v Hlohovci, v sousední Charvátské Nové Vsi a Poštorné. Pravděpodobně nejstarším dokladem o příjmeních z Hlohovce je soupis zpustlých usedlostí během třicetileté války z roku 1656. Podle tohoto soupisu v Hlohovci tenkrát žili: Wageritsch,

9

Kordiovský, Emil - Danihelka, Jiří: Brána do kraje. Mikulov, 1999, s. 74. – 75. Turek, Adolf: Charvátská kolonizace na Moravě. Zvláštní otisk z časopisu Matice moravské, ročník 61, Brno, 1937, s. 61. 11 Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově,(dále jen SOkAM), NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 24. 10

10

Brekalič(3x), Jankovič, Meserič. V roce 1676 jsou uváděna další příjmení: Drobilič, Mautschitz, Vlašic, Jankowitz aj.12 V roce 1836 bylo nařízeno, že všechny obce i města musí vést kroniky. A to německy nebo latinsky. Jak se s tímto nařízením vypořádali v obci Hlohovec, nám není známo. Jisté ale je, že tehdejší rychtář Filip Vlašic začal psát kroniku až v roce 184613 a to česky. V této kronice věrohodně vypovídá o osudech samotné vesnice od příchodů Charvátů. Nedochovala se však původní verze. Hlohoveckou pamětní knihu z r. 1846 přepsal a vydal Karel Vyhlídal, řídící učitel, toho času předseda místní osvětové komise v roce 1929.14 Karel Vyhlídal v Hlohovecké pamětní knize z roku 1846 mezi jiným cituje: „Dle zápisů matričních z roku 1688-1695 vychází najevo, že poměrně nejvíce charvátského obyvatelstva měla v té době obec Hlohovec, po ní následovala Charvátská Nová Ves, kdežto v Poštorné tvořili Charváti už jen čtvrtinu celkového počtu obyvatel. Učitel A. St. Kolek z Charvátské Nové Vsi, který důkladně staré matriční knihy poštorenské prozkoumal, vypočítává ve článku“K dějinám Charvátů na Poštorensku,“15 že v té době bylo v Hlohovci 21 jmen charvátských, 14 českých a 6 německých, v Charvátské Nové Vsi 25 jmen charvátských, 22 českých, 1 německé, 1 italské, v Poštorné 22 charvátských, 48 českých, 10 německých a 3 italská. Celkem bydlilo v letech 1687 až 1895 ve všech 3 obcích 48 rodů charvátských, z nichž některé sídlily ve všech třech obcích.“ Valtický urbář byl zhotovován od ledna do dubna 1570, 29. dubna 1570 byly v něm popsány hranice Allachu, Königsbrunnu, které sousedily s pustým Hlohovcem. Ale již 10. srpna téhož roku se popisuje Hlohovec jako nově založená obec s uvedeným jménem16. Dokonce se zde uvádějí jména nových osadníků a jsou vesměs charvátská. Jisté je i to, že noví obyvatelé, kteří přišli do zdejšího kraje s holýma rukama, byli i šlechtického původu.17 Vrchností byli na pět let osvobozeni od dávek a robotních povinností, aby zvelebili nabytá hospodářství. Charváti, co se jejich tělesné povahy

12

Geršic, Miroslav: Hlohovec a jeho založení Charváty. Vlastivědný sborník, roč. 39, svazek 42, s. 230. Vyhlídal, Karel: Hlohovecká pamětní kniha z r. 1846. Knihovna muzejního a vlastivědného spolku v Břeclavi, 1929, s. 4. 14 Tamtéž, s. 5. 15 Tamtéž, s. 22. 16 Turek, Adolf: Charvátská kolonizace na Moravě. Zvláštní otisk z časopisu Matice moravské, roč. 61, Brno, 1937, s. 61. 17 SOkAM, NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 25. 13

11

týče, byli většinou postavy vysoké, dobře rostlí, k vojenskému stavu velmi způsobilí. Byl to lid pracovitý a zbožný, při tom však hrdý a ohnivý.18 Vesnice pochopitelně příchodem nového obyvatelstva dostala nové jméno – Lohovec, později upraveného na Hlohovec. Tento název už z tohoto důvodu nelze odvozovat od hlohových keřů, které zde na opuštěných mezích a mnohdy i polích v hojné míře rostly, jak ho někteří obyvatelé vysvětlují. Řekla bych, že základem tohoto jména je „loh – loch, v lochu“, (Charváti ch ve své abecedě, stejně jako Rusové, nemají) což bych asi vysvětlila pojmem „zalehlá, usazená“. Vesnice leží skryta před zraky návštěvníků v údolí na pravém břehu Hlohoveckého rybníka, vybudovaného Liechtensteiny v roce 1559.

18

SOkAM, NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 26.

12

2. Počátky vzdělanosti 2. 1 Farní školy

Na přelomu 17. a 18. století dochází také v českých zemích k rozvoji manufaktur a kapitalismu. Církev ovládá kulturně – politické instituce, zejména školství. Podařilo se ji potlačit kulturní život tak dokonale, že tato doba je nazývána dobou temna. Pokrokové tradice českého národa, jehož národní kultura a vyspělé školství byly nahrazeny protireformační převýchovou. Tato byla realizována všemi dostupnými prostředky, převážně násilím. Největší škoda vznikla tím, že evangelíkům byla vyrvána pražská univerzita, zřízená Karlem IV., z níž vycházeli bakaláři a mistři. Dne 28. 4. 1622 byli mistři nuceni vydat akademická privilegia a budova předána do rukou jezuitů. Mistři a profesoři byli zbaveni svých úřadů a byl zrušen dosavadní systém vzdělávání.19 Ve druhé polovině 18. století se proměny ve školství poněkud konsolidovaly. Místo chmurného kazatelství a asketismu byla pro přilákání lidu do kostelů zaváděna chrámová hudba. Faráři se snažili získat „kantory“ (kantor – název od slova cantare – zpěvák, služebník kostela) pro služby v kostele. Tito měli velmi nepatrné vzdělání nebo dokonce žádné. Nízké vzdělání lidových mas, z nichž většina neuměla číst ani psát, se projevilo ve všech oblastech hospodářského života. Podíváme-li se zpět, to je k samotným počátkům kolonizace obce Charváty, a položíme-li si otázku, jak to bylo se vzdělaností, pak bychom mohli konstatovat následující: 1) Většina obyvatel byla naprosto bez jakéhokoliv vzdělání, většinou negramotná. 2) Číst, psát a počítat uměli příslušníci vládnoucí vrstvy obyvatelstva, mnohdy ale ne všichni. Tuto znalost pak měla řada jejich úředníků. 3) Mezi nejvzdělanější náleželi kněží, kteří vedle používaného jazyka byli znalí i latiny. Je přirozené, že právě kněží buď sami, nebo prostřednictvím jiných osob, byli na počátku pověřeni výukou čtení, psaní a počítání. U kostelů či far tak vznikaly triviální školy. Uvážíme-li, že veškerá obživa obyvatelstva byla závislá na zemědělské 19

Králíková, Marie - Nečesaný, Josef - Spěváček, Václav: Nástin vývoje všeobecného vzdělávání v českých zemích. 1.vyd., Praha: SPN, 1977, s. 20. – 23.

13

výrobě na vlastním hospodářství a mimo to musela plnit robotní povinnosti na panském, pak nám z toho zákonitě vyjde, že jen málokdo, jestli vůbec někdo, mohl školu navštěvovat. Děti, jichž se škola měla týkat v prvé řadě, již od útlého dětství musely vypomáhat rodičům, a to jako pasáčci drobného domácího zvířectva – husy, ovce, kozy, později i skotu. Sotva odrostly, nastala i jim robotní povinnost. Přidáme-li k tomu nezájem vrchnosti, pak je jasné, že číst, psát a počítat se naučil jen málokdo. Přesto se občas objevil na vesnici člověk znalý těchto dovedností – např. vysloužilý voják, který se při toulkách po bojištích naučil číst a psát, někdy syn nebo dcera svobodného sedláka a tak podobně. Z tohoto hlediska je pro nás velmi důležité vědět, do jaké farnosti obec Hlohovec náležela. Písemné prameny uvádějí, že obec byla ve století 16. a 17. přifařena do Poštorné, kam také děti byly nuceny do školy chodit.20 Farnost poštorenská se skládala z obcí Poštorná, Charvátská Nová Ves a Hlohovce. O škole poštorenské svědčí skrovný zápis, kde se uvádí, že roku 1703 zde zemřel Matěj Pivinský, toho času rektor poštorenský, ve stáří 55 let.21 Poštorenská matrika je vedena od roku 1688. Velmi důležité je vědět, že poštorenští faráři byli po většinu doby národnosti charvátské, tedy lidé, kteří se s obyvatelstvem „přifařených“ obcí domluvili jejich rodným jazykem. Pro přiblížení ocituji, co o tehdejších poměrech duchovních vypravuje kronikář Filip Vlašic: „Obec Lohovská byla až do 1. února 1783 k faře poštorenské i také ke škole přidělena, avšak skrze velikú vzdálenost bylo od vyšších míst uznané, aby při faře valtické vždy jeden kaplan moravského jazyka byl držený a aby tuto obec Lohovskou duchovními potřebami zaopatřoval.“22 Prameny, bohužel, neuvádějí dobu stížnosti, tak jen těžce můžeme dokázat návštěvu školy v Poštorné před zavedením povinné školní docházky v roce 1774. Od 1. února 1783 přešla obec Hlohovec k farnosti valtické a děti navštěvovaly po nějakou dobu školu zde. Protože do valtické školy docházely také děti i z jiných obcí, stoupajícímu počtu prostory k výuce zdaleka nepostačovaly. Z těchto důvodů město za

20

SOkAM, NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 86. Vyhlídal, Karel: Hlohovecká pamětní kniha z r. 1846. Knihovna muzejního a vlastivědného spolku v Břeclavi, 1929, kapitola Školství, s. 26. 22 Tamtéž, s. 26., (citováno doslova). 21

14

pomoci knížete Jana II. z Liechtensteina přistoupilo k výstavbě nové školní budovy obecné školy. Ta byla slavnostně otevřena 17. 6. 1877.23

2. 2 Tereziánské školní reformy

V tereziánském a josefínském období se i u nás postupně rozkládaly feudální výrobní vztahy, začal proces národního obrození. V této době se u nás vytváří typ lidového učitele. Učitel národní školy patřil mezi poddanské lidové vrstvy a zůstal věrný prostému lidu. V době tereziánské nebyl český jazyk zcela potlačován. Marie Terezie dokonce zavedla studium na vídeňské univerzitě, aby získala úředníky znalé češtiny a po válečných neúspěších pochopila, že bez rychlého překonání zaostalosti monarchie nelze udržet tradiční mocenské postavení v Evropě. A tak, vedle reforem vedoucích k posílení moderního centralistického státu, provedla i reformu školství. Až dosud bylo školství zcela v rukou církve a základní školství bylo v žalostném stavu. Ale potřeby začínajícího průmyslového podnikání, armády a státní správy vyžadovaly gramotnost a vzdělanější pracovníky. Proto se řízení školních záležitostí ujímá stát. Praktický a současně i kulturní význam měla reforma nižšího školství, kterou prosazoval zaháňský opat Jan Ignác Felbiger (1724 – 1788). Na žádost Marie Terezie provedl důslednou reorganizaci rakouského školství. Již 6. prosince 1774 byl vydán Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařsko – královských dědičných zemích.24Obsahoval 79 paragrafů, hovořil o výchově chlapců a dívek, pro něž měly být zřizovány školy na vesnicích a ve městech. Školní řády jsou soubory předpisů, jimiž se řídí vnitřní i vnější zařízení školy. Ve starších dobách měla každá vyšší škola svůj řád. Znám je školní řád Petra Kodicila z Tulechova, Martina Bacháčka z Nauměřic a Vavřince Benedikta z Nudožer pro školy latinské. První řád pro školy obecné v Prusku vydal Bedřich Veliký 1763 (Generallandschulreglement).25 V Rakousku-Uhersku bylo obecné školství organizováno školním řádem, který vydala Marie Terezie k návrhu opata Jana Ignáce Felbigera roku 1774. Školní řády nabývaly časem povahy všeobecné normy a významu zákona.

23

Zemek, Metoděj a kol.:Valtice. Muzejní spolek v Brně, 1970, s. 112. Somr, Miroslav a kol.: Dějiny školství a pedagogiky. 1.vyd., Praha: SPN, 1987, s. 152. – 153. 25 Ottův slovník naučný (1888-1909), http://ottovaencyklopedie.seznam.cz 24

15

V nejnovější době, kdy obecné otázky organizační ve školské soustavě jsou upraveny zákony, omezují se předpisy školních řádů na úpravu zvláštních úseků školského života, hlavně po stránce vnitřního, tak například věcí kázeňských, vyučovacích, zkouškových atd. Ze školních řádů byly nejdůležitější řád školní a vyučovací pro školy národní, zkušební řády a řády kázeňské. Jan Ignác Felbiger přemýšlel jako přesvědčený přívrženec osvícenských i filantropických idejí o zkvalitnění školství a došel k názoru, že lidové vzdělání je možno pozdvihnout zavedením lepších vyučovacích způsobů, jestliže i učitel bude přiměřeně schopen podle nich vyučovat svěřené žáky. Jeho tzv. zaháňský způsob byl založen na poznání a pochopení písmenkové a tabulkové metody. 26 Školní řád se vztahoval na děti od šesti do dvanácti let a říkal, že by rodiče měli posílat děti alespoň šest roků do školy a toleroval úlevy pro venkovské děti v létě. Tyto úlevy patřily v pozdějších letech vždy k jablkům sváru mezi pokrokovými silami a reakčními činiteli. Mladí lidé do dvaceti let měli v neděli navštěvovat dvě opakovací hodiny, které představovaly doplněk triviálního vzdělání. Triviální školy měly vznikat všude tam, kde byla fara nebo kostel. O náklady na školy triviální musely pečovat obce a šlechtici. Dozor nad triviálními školami vykonával místní farář po stránce hospodářské a administrativní místní školní dozorce. Na konci 18. století dosáhl počet tzv. triviálek v našem regionu čísla 52.27Nešlo však o školy tak jak je známe dnes, ale o světnici v některé ze selských usedlostí, kde současně přebýval i učitel. Žáci seděli na slámě a jen odposlouchávali výklad učitele nebo pod jeho vedením četli z tabulek, či psali na ni písmena a slova.28Nový školní řád zavedl pevnou organizaci školství, změnil náplň vzdělání i zvýšení kvality učitelů, kteří se museli prokázat vysvědčením, že ukončili zvláštní kurs na normální škole. Jen ty je opravňovaly k výuce. Stanoveny byly i požadavky na umístění školy, které měly být světlé, prostorné a řádně vybavené.29Osvícenská politika státu podporovala na počátku rozvoj nižšího školství na základě faktu, že škola je a zůstane státní záležitostí. Rychlý početní růst škol si vynucoval také vydávání pomůcek pro většinou nekvalitně připravené učitele. Proto Felbiger vypracoval pro učitele na tehdejší dobu velmi potřebnou pomůcku, která

26

Somr, Miroslav a kol.: c. d., s. 152. – 153. Nekuda, Vladimír a kol.: Břeclavsko. 1969, s. 276. 28 Geršic, Miroslav: Škola v Poštorné a boj o její český charakter. Jižní Morava. 1984, roč. 20, s. 83. - 84. 29 Tamtéž. 27

16

uváděla učitele do nového vyučovacího způsobu. Byla to německy psaná Metodní kniha (Methodenbuch) z roku 1775 ve třech dílech. V roce 1777 byla přeložena do češtiny s názvem Kniha metodní pro učitele českých škol v císařských královských zemích.30 V reformách, které započala Marie Terezie, pokračoval Josef II., omezil moc církve, zrušil jezuitský řád, zavedl povinnou školní docházku a vydal patent o zrušení nevolnictví a náboženské toleranci.

2. 3 Škola za starých časů rakouského mocnářství od roku 1812

„Hlohovecká pamětní kniha z roku 1846“, v přepisu vydaná Karlem Vyhlídalem v roce 1929, je doplněna dalšími informacemi o školství v obci. Bohužel, v této publikaci se neuvádějí prameny. Pouze v úvodu je uvedeno:„Stará pamětní kniha obce Hlohovce – čili jak zní nadpis: „Pamětihodná kniha pro obec Hlohoveckou, kterážto pro památku hodných věcí založena byla od rychtáře Filipa Vlašice a i od obecního hospodáře Augustina Sytka a jiných úřadních v roce 1848 a od starosty pana Jana Slunského, opravená v roce 1879 – má celkem 50 popsaných stran archového formátu.“31 Dovedu si živě představit čilého rychtáře ještě z dob robotních, jak po celodenní práci a starostech o prospěch obce při matném světle lampičky zasedá za stůl, otevírá „hrubou“ knihu a brkovým perem zapisuje události všedních dnů. V roce 1771 měla naše obec asi 78 usedlostí, 105 rodin a 416 obyvatel.32 Usedlosti byly postaveny z vepřovic (hlína a plevy), střechy byly kryté palachem nebo slámou. V roce 1800 to bylo 87 usedlostí, tvořily ulici, která si zachovala dodnes svůj původní název - Dědina. Pokud došlo k požáru, jak o tom vypovídá kronika, lehla popelem půlka vesnice. Takových požárů bylo několik. V roce 1870 se uvádí již 150 domů a 730 obyvatel.33Dětí tenkrát bývalo hodně, proto v roce 1812 bylo nařízeno: „Aby se v této obci Lohovské od vrchnosti nákladem škola postavila, což i také se stalo.“

34

A tak byla zřízena vůbec první škola v historii obce (nynější č. 97). Prvním

zatímním učitelem byl preceptor Georg (Jiří) Masaryk. Po něm byl od roku 1814 30

Somr, Miroslav a kol.: c. d., s. 154. – 155. Vyhlídal, Karel: Hlohovecká pamětní kniha z r. 1846. Knihovna muzejního a vlastivědného spolku, s. 5. 32 SOkAM, NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 79. 33 Tamtéž, s. 80. 34 Vyhlídal, Karel: Hlohovecká pamětní kniha z r 1846. Knihovna muzejního a vlastivědného spolku, s. 26. 31

17

ustanoven rektor Franc Adam, který však roku 1822 odchází pryč a na jeho místo nastoupil první zkušený učitel, rektor Johan Strnad, jenž předtím působil v Žižkově osm a půl roku.“35 Když rektor Johan Strnad ve službě školní v Hlohovci zestaral, byl mu dán k výpomoci podučitel Pauschek, který později (v letech devadesátých) byl v Lednici ustanoven nadučitelem. Po smrti Johana Strnada roku 1869 byl ustanoven do Hlohovce učitel Antonín Podloučka, který působil na zdejší škole až do roku 1878, po něm pak nadučitel Ignác Josef Berka, který zakončuje řadu zapisovatelů do staré pamětní knihy zprávou, že roku 1880 vystavěla vrchnost novou školní budovu (nynější mateřská škola č. 1). Obec přenechala knížeti Liechtensteinovi honbu na 27 roků, budovu staré školy (chalupa č. 79) a velký výhon u rybníku a kníže dal obci 16.000 korun (rakouské měny), za které budovu školní postavila.36 Rakouské úřady, zejména po vyhlášení dualismu v roce 1867, usilovaly o prohlášení Dolního Rakouska za zemi jednojazyčnou a to se projevilo v zesílení germanizačních snah. Nástrojem se měla stát také škola s německým vyučovacím jazykem. A tak již v roce 1875 zakázala zemská školní rada vyučování v českém jazyce, ten bylo povoleno používat ve školním roce 1875 – 1876 jako dorozumívacího prostředku mezi žáky a učiteli.37 V pamětní knize obce Hlohovce se píše:38 “Ve příčině slovanských dětí na školách obecných zemská školní rada (dolnorakouská) vyslyševši ty, kteří jmenované školy vydržují – dle § 6 zák. z r. 1869 o školách obecných - rozhodla, že na veškerých školách veřejných v Dolních Rakousích má vyučovací řečí býti němčina a že dále, poněvadž v Dolních Rakousích mimo řeč německou není žádné jiné řeči zemské (!), nemá ve škole místo ani vysvětlování (Unterweisung) žádným v jednotlivých osadách se vyskytujícím nářečím slovanským.“ Proti tomuto výnosu a původnímu nařízení Mistelbašské okresní školní rady podaly obce Hlohovec, Poštorná a Charvátská Nová Ves stížnost k ministerstvu vyučování, protože ve všech třech obcích žila jen nepatrná menšina německého obyvatelstva. Po zamítavém postoji ministerstva odvolaly se obce k říšskému soudu.

35

SOkAM, NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 86. Tamtéž, s. 87. 37 Geršic, Miroslav: Škola v Poštorné a boj o její český charakter. Jižní Morava. 1984, roč. 20, s. 85. 38 Vyhlídal, Karel: Hlohovecká pamětní kniha z r. 1846. Knihovna muzejního a vlastivědného spolku, s. 28. 36

18

Ten rozhodl dne 25. dubna 1877, že opatřením ministerstva vyučování bylo porušeno právo vyučování v řeči mateřské, které bylo zaručeno článkem 19 Ústavy. 39 Úřady vzaly toto rozhodnutí na vědomí, ale neřídily se podle něho. Ve školách se vyučovalo německy a česky pouze náboženství. Roku 1877 byla zdejší škola rozšířena na dvojtřídní a učilo se v I. třídě česky a německy, v II. třídě výhradně německy. V roce 1881 nařídily úřady školské správy, že i náboženství se má vyučovat německy. Proti tomuto nařízení podaly všechny tři obce nové odvolání a 20. října 1882 říšský soud opět potvrdil právo na české vyučování, avšak úřady jednaly po svém. Nakonec bylo dohodnuto, že náboženství ve dvou nejnižších ročnících se bude vyučovat česky, ale současně se budou žáci učit také německému jazyku, aby ho mohli užívat ve vyšších ročnících jako vyučovacího jazyka.40 Roku 1880 za úřadování starosty Jana Slunského, (rolník čís. 12), byla dostavěna nová školní budova (nyní budova mateřské školy) a zdejší škola od 1. března 1887 rozšířena na trojtřídní s vyučovací řečí německou.41 Také první školní kronika z let 1878 – 193142 je zčásti psána kurentem v německém jazyce,43ale jsou v ní zápisy datované už od roku 1814. Z překladu tak mohu předložit nejzajímavější zápisy téměř v doslovném znění. Prvním prozatímním učitelem byl preceptor Jiří Masaryk, po něm od roku 1814 byl rektorem zdejší školy František Adam. V roce 1822 nastoupil první zkušený učitel Johan Strnad, který měl od roku 1823 plat 230 zlatých. Když zestárl, byl jmenován výpomocným učitelem Pauschek, který později působil jako nadučitel v Lednici. Po smrti Johana Strnada v roce 1869 byl biskupským dekretem ustanoven Antonín Pauschek jako učitel. V roce 1870 nastala podle nového školního zákona pro učitele lepší doba a to se odrazilo i v práci učitelů. Protože se počet školních dětí stále zvyšoval, bylo nutno školu rozšířit. Stará školní budova již nevyhovovala požadavkům a její úpravy si vyžádaly hodně peněz, a proto se obec dohodla s nadřízenými úřady na vhodném řešení za přispění svobodného pána Protivínského a pana purkmistra Doubravy. Na přístavbu školy byl uvolněn obnos 10.000 zlatých a provedením stavby

39

Geršic, Miroslav: Škola v Poštorné a boj o její český charakter. Jižní Morava. 1984, roč. 20, s. 85. Tamtéž, s. 85. 41 SOkAM, NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 89. 42 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, první školní kronika z let 1878 – 1931. 43 Spolupráce na překladu: Najman Jaroslav, narozen 6. června 1923, Hustopeče, Lípová 1. 40

19

byl pověřen stavitel Doubrava. Práce začaly v květnu roku 1879 a dokončeny byly v roce 1880. Při kladení základního kamene nové školy šla školní mládež za hudebního doprovodu naproti staviteli panu Doubravovi. Žákyně Marie Burkrová promluvila za školní mládež. Byla podávána bílá káva a pečivo a za zpěvu na kůru kostela byla slavnost ukončena. Po dokončení stavby se koncem srpna roku 1880 uskutečnilo vysvěcení školy. Okresní školní inspektor měl ke školní mládeži projev. Na jeho konci podal každému ruku i vedoucímu školy Berkovi. Pak provolal třikrát slávu císaři a byla zazpívána školními dětmi a ostatními účastníky národní hymna. Poté opustil okresní hejtman budovu a na pozvání starosty obce Jana Slunského navštívil jeho dům. Školní mládež a ostatní se mezi tím odebrali do kostela, kde se udílelo požehnání. Tím byl tento slavnostní akt ukončen. Počátkem školního roku 1880/81 byla školní mládež uvedena do nové školní budovy a každé školní dítko obdrželo upomínkový list datovaný 10. květnem 1881. Pan Antonín Mazůrek byl ustanoven podučitelem 20. srpna 1881 a 15. listopadu 1884 učitelem. Rok 1885 byl pro školu významný, protože v květnu ji navštívil školní inspektor a provedl zde inspekci. Jako skoro všude byla i u naší školy zřízena školní zahrada o rozloze 4 arů. V měsíci červnu byly letní prázdniny a v říjnu podzimní. Po 1. listopadu začal opět školní rok 1885/86, ve kterém se provedly částečné úpravy školy. Školní místnosti sloužily částečně i jako byt, kancelář, kabinet a jedna podlouhlá místnost byla určena na školní sbírky a učební pomůcky. V prvním poschodí byly pak zřízeny dvě učebny s okny do ulice. Letní prázdniny začaly 5. červnem a budou trvat čtyři týdny. V měsíci květnu byl podučitel František Němec přeložen do Horního Salcu. Začátek školního roku 1887/88 byl velmi problematický, protože část žáků nenastoupila, musela být škola na tři týdny, na základě příkazu okresního úřadu, uzavřena. Došlo ke sloučení druhé a třetí třídy. Místo pro podučitele bylo třikrát vypsáno, ale žádný podučitel se nepřihlásil. 1. listopadu, po mši s požehnáním pana faráře Rudolfa Lakomého z kláštera Milosrdných bratří ve Valticích, začal školní rok 1888/89. 9. dubna navštívil školu okresní školní inspektor pan František Šmíd, který zde provedl inspekci. 2. října 1889 byla škola navštívena spolkovým inspektorem.

20

Přítomen byl i okresní školní inspektor, který řekl, že je velmi spokojen s dosaženými výsledky a že vše jde velmi dobře, jako při inspekci v roce 1885.44 Když podučitel Petr Sládek nastoupil 1. března 1891, byly druhá a třetí třída sloučeny. Obě třídy převzal nadučitel Ignác Lemke. 15. května 1894 nastoupil František Kunczický jako podučitel a jako výpomocný podučitel Bohuslav Sklenář. 14. května bylo několik dětí poprvé u svatého přijímání a 19. června po církevní vizitaci bylo provedeno biřmování hlohoveckých dětí vídeňským světícím biskupem Gottfriedem Marschalem.45 Od 1. září 1894 byly děti rozděleny do jednotlivých tříd a učitelé v jednotlivých třídách byli: I. třída nadučitel Lemke, II. třída učitel Frank, III. třída podučitel Wincour. Josef Lemke zde působil od 1. října až do 1. září 1881 jako vedoucí školy a dále jako nadučitel. Antonín Mazůrek působil od 1. září 1881 až do 15. listopadu 1884 jako podučitel. František Javůrek od 19. července 1885 jako podučitel a učitel do 31. března 1890. Petr Sládek působil jako podučitel od 1. září 1889 až do 1. března 1891. František Němec působil jako podučitel od 1. března 1887 do 15. května 1887. 1 května 1892 nastoupil František Kunczický. Dnem 1. září byl započat nový školní rok 1897/98 a tímto dnem byl penzionován nadučitel Ignác Berkraus. Na jeho místo nastoupil učitel Karel Němeček z Rabesburku. Začalo se dbát na okolí školy, byla upravena školní zahrada. Velkou zásluhu na tom měl starosta Josef Slunský z čísla 39, a také pan František Janda, hajný z Lednice. V květnu, u příležitosti jubilea jeho majestátu císaře Františka Josefa I., byla provedena výsadba okrasné zahrady a někteří žáci pomáhali při výsadbě stromů v aleji u Lednice.46 V této době musel obecní sluha obejít všechny domy, ze kterých nebyly posílány děti do školy. To přineslo určité zlepšení a ve třídách chybělo méně žáků než dříve. Školní rok 1898/99 začal 1. září a okresní školní rada v Mistelbachu podpořila školu učebními pomůckami, žákovskou knihovnu, sbírkou minerálů o 60 kusech jako pomůckou pro vyučování a ještě velkou mapou Dolního Rakouska a okresu Mistelbach. Zemřela císařovna Alžběta a na škole byl vyvěšen černý prapor na znamení smutku. 19. listopadu se děti zúčastnily bohoslužby za zemřelou císařovnu Alžbětu.

44

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 4. – 8. Tamtéž, s. 9. 46 Územím obce probíhá krajinářsky hodnotná Bezručova alej, dnes součástí Lednicko-valtického areálu. 45

21

Ve školním roce 1899/90 byla I. třída s 60 žáky převzata učitelem Františkem Frankem, II. třída se 73 žáky vedoucím školy Ignácem Lemkem a III. třída se 66 žáky podučitelem Raimundem Wincourem. Návštěva školy byla v listopadu nižší, a to i proto, že školní mládež byla využívána k polním pracím. Koncem prosince 1899 onemocněly některé děti těžkou nemocí – záškrtem. Špatný zdravotní stav dětí se projevil i v docházce začínajícího nového školního roku 1900/01, který byl velmi nepříznivý, protože u dětí se objevil černý kašel a nemoc se tak rozšířila, že 11. září bylo ve II. třídě jen 5 žáků. Návštěva školy v září a říjnu byla opět špatná, děti musely pracovat na polích při sklizni úrody. Ve školním roce 1903/04 byly provedeny volby do obecního zastupitelstva. Jan Drobilič byl zvolen školním dohlížitelem a byly schváleny pro chudé žáky školní pomůcky bezplatně. 19. března 1905 byly ze školní zahrady opět prodány stromky, výnos 68 korun byl věnován na učební pomůcky pro chudé žáky. Jistý pan Garčic z čísla 19 za malý peněžní obnos nechával školní děti provádět různé práce a tyto pak nechodily do školy. Vedení školy toto oznámilo úřadům a pan Garčic byl odsouzen k zaplacení 50 korun pokuty. 15. prosince 1904 byla zvolena školní rada, ve které byli pánové: Josef Slunský, Jan Slunský, Matěj Klimovič, Jan Drobilič a Matěj Drobilič.47 Školní rok 1907/08 začal 24. září slavnostní bohoslužbou. Celkový počet žáků byl 218, z toho I. třída 75, II. třída 65 a III. třída 78 žáků. 26. listopadu 1907 byl učitel Josef Berka, který zemřel po operaci, odnesen k poslednímu odpočinku a pohřben. V dalším školním roce je v první třídě rekordní počet 92 žáků, ve druhé třídě 66 a ve třídě třetí 79 žáků. 12. listopadu 1908 slavil kníže Jan II. z Liechtensteina padesátileté jubileum vlády. Jako budovateli školy a patronu kostela, mu byl na památku v obci postaven velký dřevěný kříž s jeho jménem48. Dnem 1. září 1910 po návštěvě stavební komise bylo dohodnuto rozšíření školy. 16. září byl nadučitel Jan Kopecký v doprovodu starosty a dvou obecních radních ve Vídni. Bylo zde dohodnuto zřízení nové pětitřídní obecné školy. V kronice se velmi obšírně uvádí postup prací na stavbě nové školní budovy, od května 1911 do konce roku a od února 1912 do konce září a dále se uvádí výčet prací jednotlivých profesí – 47

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 27. – 28. Tamtéž, s. 29. – 31. 48 Tamtéž, s. 32. – 33. 47

22

stavebních, malířských, sklenářských, kovářských a jiných. Školní rok 1912/13 byl zahájen jako obvykle. Stavební mistr se zemským úřadem předepsal penále 600,- korun za zdržení prací na výstavbě školy a jejím dokončení. 27. října 1912 bylo provedeno slavnostní vysvěcení nové školy, ale pro chladné a deštivé počasí trpěla školní mládež, obzvlášť dívky v bílém oblečení, zimou. Okolí školy a škola sama byla slavnostně ozdobena, hrála kapela složená z mladých chlapců. Byla přítomna řada osobností z různých úřadů, zástupci církve, starosta obce, radní a pracovníci ze školství.49 25. listopadu byla zřízena tělocvična mistrem Hubertem Wenzelem.50 Z části německy psané školní kroniky by se dala zveřejnit ještě spousta dalších zajímavostí. Dává nám nahlédnout nejen do života žáků školy a jejich učitelů, ale máme i možnost posoudit, sice okrajově, ale přece i život obyvatel obce. Důležitým mezníkem ve vývoji školství a také na Břeclavsku se staly zákony z let 1868 – 1870 o postavení školy k církvi a o zřízení zemských, okresních a místních školních radách.51 Zákon o postavení školy k církvi z 25. května 1868, č 48, svěřil vrchní dozor nad školstvím státu, ponechal církvi jen vyučování náboženství, učinil veřejné školy přístupné všem občanům bez rozdílu a školám, vydržovaným církvemi, přiznal právo veřejnosti jenom za určitých podmínek. Těmito zákony byly dosavadní konfesijní školy přeměněny na interkonfesijní a katolická církev byla vyloučena z řízení školství, které měla do té doby. V souladu s tím byly školské záležitosti podřízeny ministerstvu kultu a vyučování, v zemi zemské školní radě, v okrese školní radě a v obci místní školní radě. Vlivem těchto zákonů nastal opravdový rozmach školství u nás a tím také na Břeclavsku, ve většině obcí byla postavena a vybudována podstatná část dosud existujících budov. Od počátku sedmdesátých let 19. století došlo k určité úpravě povinností učitelů. V listopadu 1871 byli učitelé v mocnářství zproštěni na základě výnosu ministerstva kultu a vyučování povinnosti zajišťovat mše a pěvecké sbory. Každá farní obec nyní musela přijmout a platit varhaníka a pomocníka ke mši. Tyto povinnosti byly dříve spojeny s místem učitele a obsaženy v jejich platech. Od 1. listopadu 1871 pobírali učitelé plat od berního úřadu, nikoli již od obcí.52

49

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 45. – 46. Tamtéž, s. 47. – 48. 51 Nekuda, Vladimír a kol.: c. d., s. 271. – 282. 52 Geršic, Miroslav: Několik poznámek k poštorenskému školství v17. – 19. století. Jižní Morava, 1988, roč. 24, sv. 27, s. 226. – 229. 50

23

3. Hlohovecká škola v první polovině 20. století 3. 1 Zápas o zřízení české školy

Dvacáté století přineslo celou řadu změn. Jednou z nich bylo sice zpožděné, ale přece jen přicházející národnostní uvědomění obyvatel, které v Čechách začalo roku 1848. Není pochyb o tom, že toto zpoždění bylo, mezi jiným, způsobeno vklíněním Hlohovce, sice se slovanským obyvatelstvem, přece jen do dolnorakouské správy. Proto podněty přicházejí zvenčí. Tak tomu bylo i v roce 1909, kdy spolek Komenský53 začal usilovat o zřízení české školy v Hlohovci. Aby se těmto snahám zamezilo, usnesla se místní školní rada dne 1. prosince 1909, aby byla odeslána žádost o povolení k vyučování české řeči, jako nepovinnému předmětu. Zároveň byla poslána žádost ke knížeti o rozšíření školy, jelikož dosavadní místnosti již svému účelu nedostačovaly. Spolek Komenský, založený ve Vídni v roce 1872 jako spolek podporující školství a kulturu českého obyvatelstva v tehdejší metropoli, podporován svými příznivci, kterých nebylo moc, zakoupil v Hlohovci stavební místo pro českou školu od Jana Drobiliče, rolníka č. 55. Následně se konala v obci velká agitační schůze spolku, na níž promluvil říšský poslanec J. Hiršl z Čech. Brzy nato se spolek Komenský pokusil o zahájení stavby české školy. Bylo mu v tom však úředně zabráněno. Dle pamětníků se jedná o parcelu, na níž si v roce 1933 postavil Jan Slunský obytný dům čís. p. 326, prodloužený o hospodářské objekty. Jednak zde byly při rekonstrukci tohoto objektu novým majitelem v roce 1995 nalezeny někdejší výkopy na základy a sklepy zamýšlené školy, ulice se dodnes jmenuje Šulaperk (Školní břeh) a pak v povědomí starších občanů je stále toto místo zafixováno jako místo, kde měla stávat česká škola.54 Dolnorakouské úřady – zemská školní rada, pod tlakem hrozícího nebezpečí zřízení české školy v obci, domluvily se s knížecí správou Liechtensteinů, aby zdejší

53

Geršic, Miroslav: 110 let Školského spolku Komenský ve Vídni. Jižní Morava, 1982, roč. 18, s. 135. – 140. 54 Slunská, Žofie: Hlohovec, Šulaperk č. 69, bývalá žákyně a učitelka zdejší školy, záznam učiněn 20. února 2007.

24

škola byla o dvě třídy rozšířena a zároveň, aby v obci byla zřízena německá mateřská škola.55 Ani tato opatření nebyla sto zastavit snahu spolku Komenský a řadu občanů o postavení, či zřízení české školy v obci. Přečtěme si, co se o tom píše v Pamětní knize obce Hlohovec:56 „V sezení obecního výboru 3. srpna 1910, konaném za příčinou rozšíření školy, hlasovalo z 15 členů výboru, 13 pro školu německou (pod velkým nátlakem) a pouze dva – Drobilič Jan čís. 20 a Vlašic Ondřej čís. 42 – neohroženě se vyslovili pro školu českou. V důsledku tohoto nepříznivého hlasování odvolal spolek Komenský rekurs, proti zákazu stavby české školy podaný u dolnorakouského místodržitelství. Leč po náležitém vysvětlení podal na to novou žádost u starosty obce Josefa Slunského o povolení stavby české školy.“57 23. října 1910 byla trojtřídní škola rozšířena na pětitřídní. V polovici května 1911 vyhovělo konečně ministerstvo vnitra stížnosti spolku Komenský a starostovi obce bylo nařízeno, aby podal své dobrozdání. Tento však žádost na povolení stavby české školy opětně zamítl z důvodů, že stavební plán není vyhotoven v předepsaném měřítku. Stálými stížnostmi a rekursy prosadil spolek Komenský konečně přece, že žádost za stavbu na příkaz okresního hejtmanství Mystelbašského byla projednána a schválena. Stavební komise byla svolána na 13. listopad 1911. Při ní prohlásil delegát spolku Komenský dr. Formánek z Vídně, že budovy české školy bude o prázdninách používáno také na prázdninový útulek pro české děti vídeňské, čímž se obecní úřad prohlásil nekompetentním v záležitosti této rozhodovati, a tak ke stavbě české školy ve zdejší obci vůbec nedošlo.58 Všechny tyto snahy a rozbroje vyburcovaly nadřízené orgány k tomu, že se školou musely zabývat. Došlo jim, že stav je v dané situaci neudržitelný, že opětné snahy o stavbu nové školy tu budou, protože stávající budova školy byla nevyhovující a nebezpečí, že toho opět někdo využije, je přimělo ke stavbě nové školy. Nová školní budova vystavěná společným nákladem zemského výboru Dolního Rakouska a správy knížecí, měla být obci připsána pod tvrdou podmínkou, že se ve škole na vždycky (für immerdar) bude vyučovat německým jazykem. Na takovou podmínku však zdejší soudnější občané nemohli a nechtěli přistoupit. Dlouhému 55

SOkAM, NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 86. – 90. Vyhlídal, Karel: Hlohovecká pamětní kniha z roku 1846. Knihovna muzejního a vlastivědného spolku, s. 29. 57 SOkAM, NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 86. – 90. 58 Tamtéž, s. 91. – 92. 56

25

vyjednávání učinila konec I. světová válka. Spor o český charakter školy nebyl vyřešen. Zásadní změna v českém školství nastala až vyhlášením samostatného Československa 28. října 1918 a připojením Valticka k Československé republice 59

3. 2 Škola za řídícího Karla Vyhlídala

Školská politika Rakouska-Uherska před I. světovou válkou, připustila jen málo změn, které by zvláště v českém školství umožnily rozvoj vzdělanosti lidu. Snaha udržet přípravu učitelů obecných a měšťanských škol na dosavadních učitelských ústavech s dogmatickým herbartovským obsahem a klerikálním vlivem, vyvolávala nespokojenost

českého

učitelstva.

Po

rozpadu

Rakouska-Uherska

a

vzniku

samostatného Československa byl prvním legislativním aktem zákon z 28. října 1918 o vytvoření československého státu, kterým ale všechna říšská a zemská nařízení a zákony zůstaly v platnosti. Vytvořením ministerstva školství a národní osvěty v listopadu 1918 byl pouze petrifikován stav starého školství.60 Velký význam pro další vývoj školství a vzdělanosti na jižní Moravě mělo založení druhé české univerzity v Brně,61z hlediska národnostního - zákon o menšinových školách62, který umožňoval zastavit odnárodňování dětí v pohraničních oblastech. Přechod menšinových škol pod přímou státní správu a dozor ministerstva školství zajistil autonomii a nezávislost na místních činitelích školské správy. V oblasti Břeclavska umožnil zákon vybudování řady českých obecných a měšťanských škol. Na celé jižní Moravě bylo 1491 českých veřejných škol obecných, 11 českých soukromých obecných škol a 99 českých menšinových škol. Obce Hlohovec, Poštorná i Charvátská Nová Ves přesto, že patřily k Dolním Rakousům, se již 10. listopadu 1918 revolučně přihlásily k nově vzniklému Československu, aniž očekávaly rozhodnutí mírové konference. Dnem 1. prosince 1918 byla ryze slovácká, leč národnostně úplně neuvědomělá obec zabrána Československou

59

Mírová smlouva byla podepsána již 10. září 1919 v Saint Germain en Laye u Paříže, ale nabyla platnost 16. července 1920. 60 Somr, Miroslav a kol.:c. d., s. 209. – 210. 61 Krejčí, Vladimír: Vývoj školství na Moravě od roku 1914 se zaměřením na jižní Moravu. Mikulovská sympozia XI, Praha: 1981, s. 47. - 49. 62 Tamtéž.

26

republikou. Tímto dnem zastavila německá škola vyučování, neboť zde byla umístněna československá vojenská posádka.63 Koncem prosince byl pověřen správou školy Karel Vyhlídal, učitel z Tvrdonic a zároveň byl vybídnut, aby se ujal zřízení české školy, přestože budova školy nepatřila obci, nýbrž zemskému dolnorakouskému výboru. Tato právní otázka měla být vyřešena před provedením zápisu. Předběžný zápis žactva za spolupůsobení předsedy tehdejšího národního výboru Ondřeje Drobiliče, (rolník čís. 8), místopředsedy Ondřeje Vlašice, (rolník čís. 42), jakož i předsedy místní školní rady Jana Nováka, (rolník čís. 3), provedl zatímně ustanovený správce školy Karel Vyhlídal. V ten den se přihlásilo 160 žáků, tedy asi 2/3 dětí. Aby nerozhodnost a vlažnost některých rodičů byla odstraněna, byla uspořádána dne 12. ledna 1919 veřejná schůze v obci, na níž řídící učitel Jan Noháč ze Staré Břeclavi a řídící učitel František Kňourek z Charvátské Nové Vsi promluvili o české škole, načež se přihlásilo ještě 56 žáků, celkem tedy 216 žáků. Hlavně přičiněním neúnavného národního pracovníka Jana Noháče, pozdějšího okresního inspektora, byla v lednu 1919 v Hlohovci otevřena pětitřídní česká obecná škola, do níž bylo hned zapsáno 216 žáků. Česká škola byla nucena dlouho zápasit s těžkými začátky, jako byl nedostatek učitelů a učíren a ve škole bylo stále ubytováno vojsko. K významným legislativním aktům patřil zákon z 23. května 1919 o platové paritě učitelů se státními zaměstnanci64 a zákon o obsazování učitelských míst z 29. dubna 1920.65Na základě tohoto zákona se v dislokačních otázkách stala rozhodujícím kritériem kvalifikace a délka praxe. Vcelku však české školství nemělo žádnou jednotnou koncepci a jeho stav byl zhoršován i častým střídání ministrů. První roky samostatné republiky byly dobou optimismu až iluzí. Moravské učitelstvo s velkou energií obnovovalo českou školu v duchu demokratických a národních tradic. Také v naší obci zásluhou učitelů a hlavně řídícího učitele Karla Vyhlídala se postupně stávala škola vzdělávací institucí v pravém slova smyslu české školy. Karel Vyhlídal, muž dobré povahy, který se vedle svého povolání ujal i vedení kancelářských prací na obecním úřadě a svým bystrým rozhledem a zkušenostmi

63

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 55. – 56. Somr, Miroslav a kol.: c. d., s. 219. – 221. 65 Tamtéž. 64

27

pracoval pro duševní i hospodářské povznesení obce.66 Po celých 16 let, co působil na zdejší škole, nebylo jediného podniku kulturního a sociálního, ať přednášky, divadla, slavnosti, zábavy, nadílky, sbírky, nebo jakékoliv jiné akce veřejné, při níž by nebyl řídící učitel Karel Vyhlídal přiložil ruku k dílu.67 Všechny potíže, kterými škola v Hlohovci musela projít, jsou také důkazem o tom, že připojení charvátských obcí Hlohovce, Poštorné a Charvátské Nové Vsi nebylo snadné, protože tyto obce náležely k území Dolního Rakouska. Z ústního podání pamětníků68 je známo, že zde po nějakou dobu bylo bezvládí, děly se tu podivné věci (např. dodnes neobjasněné a nepotrestané vraždy), aby se nakonec obyvatelstvo jednoznačně přihlásilo k ČSR. Velmi podrobně a zasvěceně se o těchto událostech píše v kronice z let 1878 až 1931, a to v části, jež je vedena již česky. Školní rok začal 23. ledna 1919 bohoslužbou pod vedením pátera Adolfa Chovance, kaplana z Valtic. Ve škole promluvil ke shromážděným rodičům a žákům velmi poutavým projevem dějinný řídící učitel Jan Noháč ze Staré Břeclavi, který si o zřízení české školy ve zdejší obci dobyl největších zásluh. Prozatímním správcem školy byl pověřen Karel Vyhlídal. Prvním zástupcem ředitele byl Josef Havránek, definitivní učitel z Lužic a první učitelkou Emílie Vlčková ze Staré Břeclavi. Vyučování pro nedostatek učitelských sil bylo v nejvyšších třídách polodenně, ač každého dne žáků přibývalo. Stav žáků činil 263.69 27. března 1919 v nočních hodinách, rozrušila obyvatele přestřelka na hranicích mezi Hlohovcem a Valticemi, kde se střetlo německorakouské vojsko a naše strážní oddíly. Střely z nepřátelských kulometů zasáhly až do obce a žáci je přinesli do školy, kdež byly uschovány.70 Zdejší škola byla zveřejněna výnosem zemské školní rady ze dne 4. 4. 1919, číslo 9464.71Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 6. května 1919 číslo 14 439 byla zemská školní rada zmocněna, aby pověřila Jana Noháče, řídícího učitele ze

66

SOkAM, NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 113. Článek „ Řídící učitel Karel Vyhlídal do pense.“ Břeclavský kraj. 1935, IX, č. 43, s. 3. 68 Znamenák Vladimír: Hlohovec, Šulaperk č. 326, místní rodák a bývalý učitel, záznam pořízen 10. ledna 2007 69 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 56. 70 Tamtéž, s. 58. 71 Somr, Miroslav a kol.: c. d., s. 210. Zákon o menšinových školách řešil neodkladný problém sítě českých národních škol. 67

28

Staré Břeclavi, zatímní funkcí okresního školdozorce pro školy v obsazeném území Dolních Rakous a okresu mikulovském.72 Školní rok 1919/1920 začal prodloužením prázdnin do 16. září 1919. Škola měla 288 žáků, z toho 144 chlapců a 144 děvčat. Sdružení divadelních ochotníků přispělo 50 korun na učební pomůcky. Z nařízení vrchního okresního lékaře MUDr. Adolfa Mandela byla zdejší škola od 29. září do 22. října uzavřena, protože se vyskytla nákaza úplavicí. Na tuto nemoc zemřel i nadučitel dřívější německé školy Rajmund Wincour. Dodnes tu stojí na hlohoveckém hřbitově jeho pomník. Ve školním roce 1920/1921 měla škola rekordních 297 žáků, 143 chlapců a 154 děvčat. Do školy nastoupil učitel Josef Sojka.73 Ústřední učitelské knihkupectví v Praze darovalo zdejší škole 12 velmi cenných obrazů k názornému vyučování a počátkem školního roku byly zavedeny nové učebnice, které dostali téměř všichni žáci. Mimo to je tu také velmi důležitý záznam o sčítání lidu. Důležitý proto, že na jeho základě lze odvodit procento dětí v tehdejší populaci. Tím pádem není nezajímavé srovnání se současností. Sčítání lidu proběhlo 20. února 1921. Sčítací komisaři - zatímní učitel František Králík, učitel Josef Sojka a sčítací revizor řídící učitel Karel Vyhlídal spočítali, že Hlohovec má 1313 osob.74Z toho bylo 297 žáků, bez dětí mladších šesti let, dá se poměrně snadno spočítat, že 1/3 obyvatelstva činily děti. Nyní, k 1. květnu 2007 má Hlohovec celkem 1273 obyvatel, z toho je dětí do 14 let 178, což odpovídá zhruba 14%, tedy 1/7 všeho obyvatelstva. Školní rok 1922/23 byl zahájen se silně pozměněným sborem. Mimo jiné nastoupila Kamila Lukešová75 z Klatov. Časté střídání učitelů neprospívalo zdárnému vývoji školy. Počátkem školního roku bylo díky státní subvenci konečně umožněno zavést nejnovější učebnice pro celou školu. 15. října promluvil na schůzi rodičů správce zdejší školy K. Vyhlídal o důležitých ustanoveních „nového školního zákona“. O výhodách návštěvy školy měšťanské ve Valticích pak ředitel této školy Antonín Čech. Na konferenci 2. května byli zvoleni do místní školní rady Jan Frejvala a Kamila Lukešová.

72

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 59. Pozdější manžel učitelky a spisovatelky Kamily Lukešové – Sojkové. 74 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 60. 75 Kamila Sojková, učila v Hlohovci v letech 1922 – 1928. Zachytila příběhy z naší obce v knížce „Lohovecké děti“ 73

29

Dne 19. 5. 1923 zasedala v Brně delimitační komise v závěrečném jednání, v němž byly podepsány konečné dokumenty, ustanovující státní československou hranici. 1. července 1923 se konalo zasedání místní školní rady – dostavil se člen okresního školního výboru, odborný učitel František Chrástek z Poštorné, aby zde projednal znovuotevření mateřské školy – zástupci občanů se zúčastnili ve velmi skromném počtu. Školní rok 1923/24 přinesl opět změny v učitelském sboru a zapsáno bylo 191 žáků. Většina dětí pocházela z velmi nuzných poměrů, proto byl sestaven katalog chudých žáků, pro něž byly zakoupeny pomůcky ze státní subvence. Členy obecního zastupitelstva, místní školní rady spolu s členy učitelského sboru byla zaslána sbírka 378,- Kč na XIII. Dětský den České zemské komisi pro ochranu mládeže. Na žádost správce školy Karla Vyhlídala, daroval kníže Liechtenstein obnos 120,- Kč na ošacení zdejších chudých dětí a divize Československého červeného kříže v Brně dvě zásilky prádla, šatstva i látek. Poděleno bylo celkem 48 žáků (18 chlapců, 30 dívek). Za tento dar vyslovila správa školy jménem chudých žáků upřímné poděkování spolu s prosbou, aby i v budoucnu bylo na chudé žáky pamatováno.76 V průběhu roku 1923 byla všechna místa na zdejší škole vypsána a definitivně obsazena. Pětileté výročí školy bylo oslaveno 21. ledna, kde promluvil správce školy Karel Vyhlídal o významu české školy pro zdejší obec. Nejlepším žákům darovala Národní jednota v Brně brožurky „Zůstaň Čechem“ v počtu 50 kusů. Na památku pětiletého trvání školy bylo také vysázeno ovocné stromořadí na školním pozemku zvaném „Stará hora“. Stromky darovala Zemědělská rada moravská v počtu 25 jabloní a 25 hrušní. 21. května se konala inspekce školdozorcem Janem Noháčem, s výsledky vyučování i výchovy byl spokojen. 77

18. června 1924 navštívil svůj rodný kraj prezident republiky Tomáš Garigue

Masaryk. Uvítání v Hodoníně se zúčastnil celý učitelský sbor. Okresní školní inspektor R. Šoupal tlumočil panu prezidentovi naprostou oddanost učitelstva. Na pozdrav inspektora odpověděl pan prezident T. G. Masaryk: „Pane inspektore! Souhlasím s vaším programem školním, neboť jest to program našeho Komenského, jemuž škola 76

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 76. Vyhlídal, Karel: President na návštěvě v rodném kraji. Břeclavský kraj, I, č. 25, s. 2. ze dne 19. 6. 1924- výtah.

77

30

byla dílnou lidskosti. Vy, učitelé svobodné vlasti, máte teď velkou zodpovědnost před národem a člověčenstvím. Právě ve škole jste teď svobodni a svobodná škola musí nám vychovati charaktery, které si dovedou demokratické svobody vážit a ji hájit.“78 Pan prezident daroval rodnému městu 100.000,- Kč na stavbu sirotčince a chudobince. Výnosem okresní školní rady ze dne 5. 12. 1924 (číslo 5741) bylo sděleno, že úhrada věcných školních potřeb obcím na Poštorensku byla v letošním roce poskytnuta naposledy.79 Dne 4. května počalo ranní vyučování v 7 hodin za účelem, aby žákům bylo umožněno přinášet na pole oběd svým rodičům. Ve školním roce 1926/27 jmenovalo obecní zastupitelstvo v zasedání ze dne 26. února 1927 za zásluhy o zdejší školu

80

okresního školního inspektora Jana Noháče

čestným občanem obce. Školu navštěvovalo 181 žáků, 79 chlapců, 102 děvčat, 43 žáků navštěvuje českou měšťanskou školu ve Valticích. 5. listopadu odpoledne se žáci všech tříd zúčastnili v doprovodu učitelů vycházky ke zdejšímu rybníku za účelem pozorování rybolovu. I když děti vyrůstaly ve venkovském prostředí, nemáme zprávy o tom, jaké měly znalosti o přírodě, o historii své obce nebo své země. Vycházky a školní výlety za poznáním se začaly objevovat jakou součást výchovně-vzdělávací práce. Nemohly by být asi uskutečňovány, pokud by si děti na tyto výlety nepřivydělávaly. Úspěšné působení učitelů na zdejší škole nenacházelo u představitelů obce náležitého ocenění, o čemž svědčí to, že rozpočet pro školní rok 1926/27 byl sice místní školní radou schválen, ale obecní zastupitelstvo podalo proti většině položek námitky. Přesto nastalo, jak o tom svědčí zápisy v kronice, materiální zlepšení ve vybavení školy. Školní sbírky se rozrostly na počet 1397 kusů. Učitelská knihovna obsahovala 390 svazků, knihovna žákovská 261 svazků. Kladný vztah ke knihám a ke čtení byl motivován akcí „Týden české knihy,“ během kterého bylo sehráno učitelstvem z Valtic společně s hlohoveckou učitelkou Kamilou Lukešovou loutkové divadlo „Kašpárek a hastrman“81. Česká řeč byla rozvíjena formou divadelních představení, které se stávaly každoroční tradicí. Školní rok 1927/28 byl pro obec i školu velmi významný, neboť byla provedena elektrifikace obce. Ve dnech 31. října až 4. listopadu

78

79 80 81

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 85. Výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 27. 11. 1924, č. 102598/24. SOkAM, NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 93. SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 90.

31

byla elektrifikace provedena nákladem 1660 korun82ve dvou třídách školy, v kanceláři správce, na chodbách a v učitelských bytech. 28. září 1928 byl odhalen v rohu mezi školou a kostelem pomník padlých spoluobčanů v I. světové válce. Do pomníku byla vložena pamětní listina, sepsaná řídícím učitelem Karlem Vyhlídalem-předsedou osvětové komise a podepsaná starostou - Petrem Drobiličem.83 V říjnu 1928 došlo k znovuotevření mateřské školy v obci.84 Dne 1. 1. 1929 opustila zdejší školu Kamila Lukešová, provdaná Sojková. Nastoupila na smíšenou měšťanskou školu v Lanžhotě. 11. února 1929 zemřel na svém zámku ve Valticích kníže Jan II. z Liechtensteina, jenž za svého sedmdesátiletého vladaření byl podporovatelem věd a umění a získal si jméno knížete – lidumila. Ve zdejší obci postavil školu (nyní mateřská škola), kostel a přispěl i značným obnosem na postavení školy nové v roce 1912. Nástupcem se stal jeho bratr František I. z Liechtensteina.85 Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 16. 2. číslo 919 bylo nařízeno, aby vyučování ve školách bylo přerušeno z důvodů krutých mrazů, počínaje dnem 18. února do 24. února, ale protáhlo se až do konce února 1929. Na žádost školy darovala společnost Československého červeného kříže, divize pro Moravu a Slezsko, v Brně zdejší chudé mládeži obnos 450 Kč, za něž byly nejchudším žákům opraveny boty. 29. září 1929 v odpoledních hodinách se konala přednáška se světelnými obrazy „Krajem moravských Charvátů.“86 Z toho lze usoudit, že původ obyvatel naší vesnice byl dětem připomínán. Je velká škoda, že se nedochovaly materiály, ze kterých bylo čerpáno. Přípisem inspektorátu národních škol menšinových s vyučovacím jazykem československým v Brně

87

bylo zdejší správě školy oznámeno, aby mateřská škola

v Hlohovci, pokud jde o pedagogické a administrativní vedení, byla podřízena od 1. února 1930 správě veřejné Obecní škole v Hlohovci.

82

SOkAM, NAD 80, Archiv obce Hlohovec, inv. č. 1, s. 142. Tamtéž, s. 119. 84 Vyhlídal, Karel: Znovuzřízení mateřské školky v Hlohovci. Břeclavský kraj, 17. 10.1928, s. 1. 85 Zemek, Metoděj a kol.: Valtice. Muzejní spolek v Brně, 1970, s. 125. 86 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 105. 87 Ministerstvo školství a národní osvěty z 31. 1. 1930, číslo 12685/I - 30, ze dne 10. 2. 1930, č. 562. 83

32

Školním rokem

1930/31 končí první školní kronika. Poznatky ze zápisů

z kroniky i z pamětní knihy lze shrnout do několika velmi důležitých postřehů: 1) Na činnost školy má stále velký vliv církev. Náboženství jako takové je silně zakořeněno. Každá významná událost, např. zahájení školního roku, začíná i končí pobožností v kostele. Jména kněží a kaplanů jsou v kronice uváděna naprosto samozřejmě. 2) Každoročně docházelo k odchodům učitelů a k nahrazení je novými. Jediný, kdo vydržel celou dobu, byl řídící učitel Karel Vyhlídal. Učitelé byli nejen nositeli vzdělanosti, ale i kulturními a politickými pracovníky, bohužel, ne vždy stoprocentně respektovanými. V kronice jsou zápisy jasně ukazující, že to neměli lehké. 3) Z kroniky lze vyčíst i to, že pedagogové měli velké potíže s docházkou žáků do školy. Hlavní obživou obyvatelstva bylo zemědělství, a tak hodně žáků v době sezónních prací pomáhalo rodičům na polích – jarní práce, sklizeň, podzimní práce. A tak mnohdy bylo potřeba donutit rodiče, aby děti posílali do školy i nepopulárními opatřeními. Taky je potřeba se zmínit i o počtech žáků ve třídách, které se pohybovaly okolo čtyřiceti, padesáti i šedesáti žáků na třídu. 4) Zhruba 30 až 40 procent žáků pocházelo z velmi chudých poměrů, v mnoha případech zcela nemajetných. Proto se jako červená niť táhne touto částí zápisů snaha učitelů, dobročinných spolků i majetnějších spoluobčanů pomoci těmto dětem, a to nejen dary oblečení a obutí, ale i pomůcek a učebnic. Velmi lze ocenit úsilí získávání finančních prostředků pro chudé, odprodejem výpěstků – stromků – ze školní zahrady apod. 5) Čtenář kroniky bude udiven tím, jak zcela samozřejmě a lakonicky jsou uváděna úmrtí žáků školy – jedno, dvě úmrtí ročně jsou považována za normální jev. 6) Nakonec je dost velký prostor dáván i seznámení čtenáře se státoprávním uspořádáním, včetně zařazení hlohovecké školy do něj. Není opomíjeno ani hospodaření školy. 7) Pravidelně a často (i dvakrát do roka) se konaly inspekce a kontroly školy nadřízenými orgány a to hlavně po stránce výuky a výchovy. Přes tyto všechny překážky se dětem, které navštěvovaly školu v těchto pohnutých dobách, podařilo dát dobré základy pro budoucí život. Jako příklad mohu uvést paní Hermínu Drobiličovou, která se stala v roce 2006 držitelkou Řádu Jana

33

Ámose Komenského.88 Řád ji udělilo České kulturní centrum v Houstnu v Texasu. Za tím vším je ředitelka centra Effie Rosene, která přechodně pobývá ve své upravené rezidenci na kopci v Hlohovci. Díky jí se celá česká komunita dozvěděla o peripetiích této jedenadevadesátileté ženy, v níž se odráží život bezmála celého minulého století. Naše spoluobčanka Hermína Drobiličová se narodila v roce 1915 jako poslední z dvanácti dětí. Tento údaj svědčí o tom, že v Hlohovci kdysi bývalo mnohem méně domů, ale mnohem více lidí. Paní Hermína Drobiličová patří k těmto už málo pamětníkům takových dob. Lidé se v nich velmi angažovali a pracovali pro věci veřejné. Málokdo asi ví, že tato žena byla náčelnicí Orla a dodnes si pro vzpomínku uchovává jeho prapor z roku 1938.89 Školní rok 1931/32 začal v úterý 1. září 1931. Po jednoročním působení opustili školu slečna Božena Dočkalová a pan Alois Ministr, přidělený službou do Kostic. I obě učitelky ručních prací, Milada Chromcová z Valtic a Dagmar Jirásková z Lednice, byly zproštěny vyučování ženským ručním pracím a domácím naukám. Vlastivěda se začíná vyučovat podle nových osnov. Vyučováním náboženství je ve všech třídách pověřen páter Josef Hübner, kaplan z Valtic. 19. a 20. prosince se konalo tradiční divadelní představení „Trampoty ministra Konopáska“. Všechna divadelní představení se odehrávaly v hostinci U Baránků. Inventář školy se rozrostl. Sbírky učebních pomůcek činily 1216 čísel, žákovská knihovna 411 kusů knih, učitelská knihovna 525 svazků, knihy pro chudé žáky – 561 učebnic. Jednací protokol vykazoval za uplynulý rok 320 přijatých a vyřízených spisů. Schůzí místní školní rady se konalo sedm a zapsán byl stejný počet protokolů.90 Při volbách do obecního zastupitelstva dne 15. dubna 1932 byla poprvé v historii obce zvolená žena Františka Bradávková číslo 106. Kandidovala za stranu dělníků a domkařů. Školní rok 1934/35 přinesl změnu v klasifikaci žáků z prospěchu na obecných školách, na měšťanských zůstalo stejné. Změnily se i známky z mravů, dosavadní název „mravy“ byl přejmenován na „chování“.91 Na sezení místní školní rady dne 16. 12. byl učiněn návrh, aby školní potřeby všech žáků byly zakoupeny místní

88

Vlková, Jana: Paní Hermínu Drobiličovou vyznamenaly až v Texasu. Čtvrtletník obce Hlohovec. Naša dědina. 2006, roč. X, č. 2, s. 9. 89 Drobiličová Hermína, Hlohovec, Dědina 45, pamětnice celého minulého století, záznam učiněn 10. dubna 2007. 90 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931 – 1956, s. 23. 91 Holý, Ladislav: Školní a vyučovací řád. Praha: SPN, 1938, s. 454.

34

školní radou z obecních prostředků. Správce školy měl za spolupráce učitelského sboru vypracovat rozpočet celoroční spotřeby, aby mohl být stanoven přibližný náklad. Ve školním roce 1935/36 bylo zapsáno do školní matriky 277 žáků, do zdejší školy pak 235 žáků. Vyučováno bylo podle osnov pro školy šestitřídní. Výnosem zemské školní rady ze dne 10. 9. 1935, čís. 44105, byl dán řídící učitel Karel Vyhlídal k vlastní žádosti koncem měsíce října na trvalý odpočinek a vyměřena mu byla vzhledem k vpočitatelné době služební 44 roků, 3 měsíce a 15 dní 100% penzijní základna.92 Okresní školní výbor dávaje mu penzijní dekret, vyslovil mu jménem zemské školní rady uznání za dlouholeté a velmi úspěšné působení ve školní službě.93Se zdejším obyvatelstvem se loučí v hostinci U Baránků, kde režíruje své poslední divadlo. Paní Marie Baránková,94 tehdejší žákyně hlohovecké školy, na něj vzpomíná jako na velmi přísného, ale vlídného učitele, který chodil rád s dětmi na výlety do přírody po okolí a učil děti o českých dějinách. Také vzpomíná na přestávky ve škole, kdy žáci chodili ven se proběhnout na „čerstvé povětří“, ale pod bedlivým dohledem svých učitelů. Pan řídící prý rád zpíval a založil ve škole pěvecký sbor, kam chodilo na padesát dětí. Hlohovčané byli všichni dobří zpěváci, tato schopnost zdejších obyvatel trvá dodnes. Pěvecký sbor doprovázel na harmonium i na housle pan učitel Němeček. Dalším řídícím učitelem se stal na jeden rok Josef Breitenbacher a po něm nastoupil od 1. září 1937 Eduard Procházka. Dne 14. prosince 1935 odstoupil prezident Masaryk. 18. prosince 1935 byl prezidentem zvolen Eduard Beneš. Volbu poslouchali žáci IV. a V. tříd školním rozhlasem. Po roce ho mohly hlohovecké děti spatřit na vlastní oči, když 14. června 1936 zavítal prezident dr. Eduard Beneš do našeho okresu. Jel přes Lednici do Valtic, kde ho pozdravili i žáci naší školy, oblečení v národních krojích.95 V listopadu se ve zdejší obci objevila nová nákaza tularemií (zaječí nemoc), protože lidé se živili lovem zajíců, kteří byli nakaženi. Do Hlohovce přijíždí mnoho profesorů – lékařů na prostudování nové nemoci, která k nám byla zavlečena z Rakouska.

92

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931 – 1956, s. 89. Tamtéž, s. 90. 94 Marie Baránková, Hlohovec, U Sadů č. 387, záznam učiněn 5. března 2007. 95 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931 – 1956, s. 93. 93

35

Aby se zlepšilo stravování školních dětí, bylo přistoupeno k vaření polévek. Za tím účelem byl zřízen „polévkový fond, kde se shromažďovaly veškeré peníze z divadelních představení. Např. výtěžek 203 Kč z divadelního představení „O zakletém srdíčku“. 14. září 1937 zemřel T. G. Masaryk. V den pohřbu 21. září byla uskutečněna smuteční tryzna za zemřelého, jíž se zúčastnili žáci, učitelský sbor i občané. Výnosem Ministerstva školství a národní osvěty96 byly zavedeny osnovy branné průpravy mravní a naukové i mimo školu.

3. 3 Snahy německého fašismu o likvidaci české školy v obci

Politická situace se stala velmi napjatou – Hitler obsadil Rakousko a 24. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Rozhodnutím Mnichovské dohody, která byla podepsána 29. září 1938, bylo dohodnuto zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Britanie), Edouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie), že Československo musí do 10. října 1938 odstoupit pohraniční území Sudety Německu. Velmi dramaticky působí záznamy v kronice o okupaci zdejšího pásma 8. října 1938.97 Cituji: „Učitelstvo zůstává na svém služebním místě, kromě definitivního učitele Antonína Navary, který jako záložní důstojník nastupuje vojenskou službu hned po vyhlášení mobilizace. Školní inspektor J. Andrys odvezl autem obě učitelky Jiřinu Nostkovou a Marii Šťávovou, aby ve zdejším obranném systému nedošly úhony. Učitelstvo setrvává zde až do 17. října. 1938, kdy je německý inspektor z Mikulova vykazuje ze školy.“ Počátky zásahů do českého školství v reakčním duchu byly zřejmé již v pomnichovském Československu. Pohraniční oblasti odstoupené Německu se staly doménou německé fašistické školské politiky. Na jižní Moravě byly podle dosavadních zjištění zrušeny všechny české školy98. Na všech školách byl zaveden hlavní předmět jazyk německý. Po odchodu českého učitelstva byla na zdejší škole zřízena škola německá. Jaké vyučování nastalo, si lze snadno představit, zvláště když víme, že mnoha

96

Výnos Mšano (ministerstvo školství a národní osvěty) z 30. 6.1937, Věstník XIX., s. 286. SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931 – 1956, s. 129. 98 Krejčí, Vladimír: c. d., s. 51. – 55. 97

36

žákům dělalo potíže vyučování v jazyce mateřském. A tak vyučování, pro naprostý nezájem žáků, kteří německému podání učiva nerozuměli, bylo velmi chabé.99 Pro nedostatek učitelů bylo vyučováno jen ve třech třídách. Němečtí učitelé povětšině dlouho na škole nesetrvali, buď narukovali, nebo pro svízelnou práci odcházeli na vlastní žádost. Na škole byly proto hlavně německé učitelky. A i ty se neustále střídaly, což nijak vyučování neprospívalo100. Vyučování denně začínalo zpěvem bojových písní „slavné Hitlerovy mládeže“ a bylo vyplněno cvičením a vycházkami za účelem různého sběru. Pochopitelně, že chování a docházka do školy vypadala podle toho. Např. někteří žáci, byli-li potrestáni za absenci nebo za jiná provinění, provokativně utíkali ze školy. Dokonce starší mládež donutila provokacemi německého správce k odchodu. Proti těmto mladíkům bylo použito i zbraně a někteří z nich uvězněni. Asi měsíc před osvobozením německé učitelky odjely pro informace na školský úřad do Mikulova a více se nevrátily. Do školní budovy se pak nastěhovaly ustupující německé oddíly, které v obci byly až do 17. 4. 1945, kdy v časných ranních hodinách ve spěchu ustoupily k Mikulovu. 18. dubna 1945 vkročila Rudá armáda do obce. Záznam do školní kroniky o období hitlerovské okupace napsal retrospektivně Antonín Navara, zástupce učitelského sboru v roce 1945 na základě ústního podání svých kolegů a obyvatel. Myslím si však, že z jeho zápisů je potřeba ještě zveřejnit velmi výstižnou charakteristiku zdejších obyvatel. Základním rysem povahy zdejších občanů je nedůvěra a zdrženlivost ke všemu novému. Toto zpátečnictví a zvyková setrvalost zachránily zdejší obyvatelstvo, které bylo ze všech stran obklopeno německými osadami (Lednice, Valtice, Sedlec apod.) a s českými tak nebylo v přímém spojení, od úplného poněmčení.101

99

Slunská, Žofie. Hlohovec, Šulaperk č. 69, bývalá žákyně a učitelka zdejší školy, záznam učiněn 20. února 2007 100 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931 – 1956, s. 129. – 132. 101 Tamtéž.

37

4. Škola v obci po roce 1945 -1989 4. 1 Školství v osvobozeném Československu

Společnými znaky vývoje školství v osvobozeném Československu bylo zpřístupnění všech druhů a stupňů škol všem dětem bez rozdílu. Školství bylo zestátněno. Vliv církve byl odstraněn a byly vytvořeny podmínky pro jednotnou soustavu vzdělání a výchovy. Prvním dokumentem, jehož součástí byl také školský a kulturní program, byl Košický vládní program společný pro Čechy i Slováky. Vytyčoval úkoly, jako byla obnova a demokratizace školství a kultury, očistění školství a kulturních institucí od zrádců a kolaborantů. Již v prvním období byla učiněna opatření, která podstatně změnila profil našeho školství. Ještě koncem roku 1945 bylo dekretem prezidenta republiky uzákoněno vysokoškolské vzdělání učitelů a v následujícím roce byly založeny pedagogické fakulty univerzit. Velké zásluhy při obnově školství měl první ministr školství Zdeněk Nejedlý.102 Budování školství se v pohraničních oblastech ujímaly národní výbory, postupně ustavované a přejímaly vedle mnoha úkolů zajistit obnovu škol a školní provoz. Bezprostředně po osvobození zahájila i škola v naší obci svou činnost a to už dne 31. dubna 1945. Správou školy byl pověřen definitivní učitel Vavřín Němeček.103 K výpomoci se mu přihlásili studující Jan Radkovič, studující Josef Slunský, Jan Vlk a Petr Vaškovič, absolventi hospodářsko-ovocnářské a vinařské školy a Irena Hrdličková. Všichni pomáhali při všech počátečních pracích správci školy, který jako jediný kvalifikovaný učitel zde působil do skončení školního roku 1944/45. V dalším poválečném školním roce 1945/46 byl na zdejší školu ustanoven definitivní učitel Antonín Navara a pověřen správou školy.104Jmenovaný sám zahájil vyučování se všemi třídami, protože inspektorská rada neustanovila na začátku školního roku žádnou jinou učitelskou osobu pro nedostatek sil. Až 11. září nastupuje počáteční službu abiturient Stanislav Grossmann. Celkový počet žáků je 149. Pro značné rozdíly ve vědomostech a znalostech nešlo třídy spojovat, aniž by tím utrpěla kvalita výuky – proto bylo zavedeno ve všech třídách polodenní vyučování. Náboženství vyučuje 102

Krejčí, Vladimír: c. d., s. 52. – 53. Výnos Okresního školského výboru (Ošv) v Hodoníně, č. 251, ze dne 4. 5. 1945. 104 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931 – 1956, s. 148.

103

38

ve všech třídách František Ollischer, kaplan z Valtic. V březnu nastupují nové učitelky Jarmila Makovská a Věra Hnýková, což umožnilo celodenní vyučování. Když byla 9. dubna 1947 provedena zdravotní prohlídka všech žáků, byl zjištěn celkový, velmi špatný zdravotní stav a několik žáků nakažených tuberkulózou (TBC). Učitelé při každé příležitosti poučovali rodiče o důležitosti prohlídek TBC. Několik dětí bylo navrženo na letní rekreaci v ozdravovnách. Učitel čekatel Stanislav Grossmann je stižen obrnou a dlouho nemocen. Za částku 2180,- Kč, kterou si žáci IV. a V. třídy vydělali vysázením 17.000 ks borovic, podnikli výlet do Moravského krasu. Od února 1948 se československé školství vyvíjelo v socialistickém duchu a to zásluhou nového školského zákona o jednotné škole ze dne 21. 4. 1948, který byl vyhlášen 10. 5. 1948,105u jehož zrodu stál Zdeněk Nejedlý a Ladislav Novomeský. Byl to první československý školský zákon od r. 1869, který splnil volání po jednotné škole. Vytyčuje se političnost školy, její spojení s budováním státu, vědeckost, výchova k národnímu cítění a k socialistickému myšlení, cílevědomému jednání, činorodé práci a družné spolupráci.106 Mateřská škola se stává součástí školského systému. Byla uzákoněna povinná devítiletá školní docházka. Žáci ji absolvovali na základní škole, kterou tvořila škola prvního stupně (6 – 11 let) a škola druhého stupně (11 – 15 let). Na podnět učitelů v roce 1950 byla odhlasována změna újezdu pro druhý stupeň do Lednice. Žáci dosud spadali do újezdu města Valtic, které však patřilo do pohraničního pásma, kam byl vstup pouze na povolení. O úpravě školství dle nového školského zákona promluvil na společném shromáždění žactva při zahájení nového školního roku 1948/49 správce školy Antonín Navara. Školní rok byl ukončen dne 30. 6. 1949 poslechem projevu ministra školství Zdeňka Nejedlého107. Děti i učitelé se odhodlaně zapojovali do všemožných sběrů a brigádnických aktivit, až se nabízí otázka, jestli tím nezanedbávali školní výuku. Pro neshody v učitelském sboru i nedorozumění s občanstvem byly učiněny změny k 1. březnu 1950 okresním národním výborem, v zájmu uklidnění poměrů ve škole a i v obci. Správcem školy je pověřen Jan Petrůj a dosavadní Antonín Navara je přeložen do Rakvic.108 Ve škole jsou zavedeny doučovací skupiny (český jazyk, 105

Krejčí, Vladimír: c. d., s. 52. – 55. Králíková, Marie – Nečesaný, Josef – Spěváček, Václav: Nástin vývoje všeobecného vzdělání v českých zemích. SPN: 1977, s. 76. 107 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931 – 1956, s. 232. 108 Tamtéž, s. 238. 106

39

matematika, čtení) a založen Mičurinský kroužek. Ve školním roce 1950/51 je otevřena mateřská škola a to v budově národní školy. Ředitelkou byla ustanovena Anna Krcháková. V naší obci je poměr k půdě hluboko zakořeněn, proto sedláci veškeré pokusy o založení JZD odmítají.109 Od 1. září byly poprvé veškeré učebnice žáků dodány prostřednictvím ONV a byly přivezeny až do školy. Bylo zapsáno 146 žáků. Děti již dojížděly do střední školy do Lednice. Byla založena Pionýrská organizace, kam se přihlásilo 11 žáků. Začíná politická angažovanost učitelů a veřejná činnost, což je patrno ze zápisů jak ve školní tak i obecní kronice. Na škole bylo ustanoveno Sdružení rodičů a přátel školy,110které ve prospěch školy uspořádalo ples v hostinci U Baránků. Další premiéru mělo divadelní představení „Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků,“ kterou nacvičili s žáky manželé Grossmannovi. Divadlo mělo v naší obci dlouholetou tradici, kterou zahájil již Karel Vyhlídal. bylo ke cti socialistické škole, která v této tradici pokračovala. 1. června1952 byl zrušen lístkový přídělový systém a proběhla měnová reforma. Peníze uložené při žákovském spoření byly vyměněny 5:1 bez omezení. Školní rok 1952/53 byl zahájen 1. září a škola výnosem Okresního národního výboru v Břeclavi 19. 5. 1952, č. IV/316 byla schválena jako čtyřtřídní, a to z důvodu, že 2. postupný ročník měl velmi malý počet žáků (17), který nestačil na to, aby byla utvořena samostatná třída (20).111 Náboženská výchova počínajíc tímto rokem je nepovinná, rodiče musí své děti k vyučování náboženství písemně přihlásit u ředitelství školy. 10. května se hrála tradičně divadelní pohádka „Stříbrná studánka“. Ve školním roce 1953/54 byla dokončena organizace našeho lidovědemokratického školství. Povinná školní docházka je, počínaje tímto školním rokem, osmiletá, studium až po maturitu se rovněž zkracuje o 1 rok112. V menších vesnicích

109

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931 – 1956, s. 239. Sdružení rodičů a přátel školy – (dále jen SRPŠ). 111 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931 – 19, s. 243. 112 24. dubna 1953, č. 31. Zákon o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školský zákon o osmiletém základním vzdělávání). 110

40

a v některých obvodech měst zůstávají školy národní, které mají 5 postupných ročníků. Ve větších městech, zpravidla tam, kde byly dřívější střední školy (čtyřleté), se zřizují osmileté střední školy. Pro vzdělání učitelů národních škol jsou zřízeny čtyřleté pedagogické školy. Jsou zavedeny nové osnovy, kterým bohužel neodpovídají staré učebnice. Z výuky zmizela prvouka a vlastivěda. Učivo prvouky a vlastivědy bylo zařazeno do jazyka českého jako věcné učení. Byl také navýšen počet hodin jazyka českého a matematiky. Aby se učitelé seznámili s jednotným postupem, byly uspořádány okresní učitelské schůze, na nichž bylo podrobně jednáno o sestavování plánu učiva a o přípravách na vyučování. V souvislosti se změnou osnov byly vydány nové úřední školní knihy. Třídní výkazy obsahovaly podrobnější informace o žácích. Nařízením MŠ byly zrušeny feriální dny a zavedeno půldenní vyučování pro celou republiku.113Dobrou úroveň školy potvrdily výsledky průzkumových zkoušek z jazyka českého a počtů, které se konaly ve všech třídách (mimo I. třídu) na konci školního roku v rámci celého břeclavského okresu. Mimo svou školní práci byli učitelé činní také v jiných oblastech. Pracovali v lidové správě, ve straně, v Sokole a připravovali téměř všechny osvětové podniky. Uspořádali zejména hodně filmových představení pro dospělé za poplatek a pro žáky zdarma. Výtěžek z představení byl ve prospěch školy. Promítací aparát byl majetkem místní tělovýchovné jednoty Sokol. Také ve školním roce 1954/55 měla škola schváleny čtyři třídy, i když škola měla 125 žáků. 3. a 4. postupný ročník byly vyučovány společně. Na školu nastoupil absolvent jedenáctileté střední školy Jaroslav Měrotský. Dne 1. listopadu 1954 se vrátil po vykonané vojenské službě učitel Karel Adámek. 2. listopadu utrpěl ředitel školy Jan Petrůj těžký úraz při srážce své motorky s osobním autem v Lednici, proto byl pověřen řízením školy učitel Stanislav Grossmann. V měsíci dubnu se rozšířila velmi těžká epidemie spalniček – škola byla na 14 dní uzavřena. Z prostředků okresního národního výboru bylo dodáno naší škole 56 stolků a 112 židlí.114 Po delší době stagnace v tělovýchově byly zorganizovány všechny tělovýchovné složky Sokol, ROH,115 armáda i školy k přípravě I. celostátní spartakiády, která se 113 114 115

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931 – 1956, s. 248. Tamtéž, s. 261. – 268. Revoluční odborové hnutí – zkratka (ROH).

41

konala 2. - 5. června v Praze. Ve školním roce 1955/56 bylo zahájeno vyučování opět po třech letech v pěti třídách. Třebaže všichni žáci měli vlastní učebnice, byla vyučovací práce pro učitele značně obtížná. Nové učebnice, zpracované podle osnov, byly velmi obsáhlé a učivo podávaly v takovém rozsahu, že by je průměrný počet žáků nemohl absolutně zvládnout. Proto ministerstvo školství vydalo na pomoc učitelům „metodické stati“, které měly učivo zredukovat, zdůraznily základní učivo a pomohly v sestavování učebních plánů. Na závěr školního roku podnikli žáci výlet do Vysokých a Nízkých Tater.116 Také ve školním roce 1956/57 byla povolena pětitřídka, ačkoliv počet žáků byl minimální. Na vlastní žádost byli přeloženi manželé, učitelé, Stanislav a Věra Grossmannovi, kteří na zdejší škole působili více než 10 let. Jejich činnost byla velmi úspěšná a záslužná, zejména v době po II. světové válce, kdy přispěli ke konsolidaci zdejších poměrů ve škole i v obci. Nižší ročníky byly vybaveny novými lavicemi a židlemi. V tomto školním roce bylo 51 pionýrů a také budovatelská práce žáků byla značná. Tímto z nich byli vychováváni dobří hospodáři a nezištní budovatelé společných zařízení. Odpracovali asi 1000 hodin na úpravě kanálu.117 Jako každoročně se konaly různé oslavy a vzpomínkové dny, například Den čs. armády, 39. výročí VŘSR118, besídka Dědy Mráze atd. Žáci vystupovali s vlastním kulturním programem i na schůzích JZD119. Spolupráce školy a místního národního výboru120 je hodnocena jako velmi dobrá a je naděje, že se ještě zlepší, neboť tři členové učitelského sboru jsou nově zvolenými členy MNV. Ve školním roce 1957/58 navštěvovalo školu celkem 132 žáků. Snaha učitelů směřovala k tomu, aby se děti učily samostatnému vystupování v kolektivu, poznávaly zásady socialistické morálky, seznamovaly se s budovatelskou prací dospělých. 20 členů pionýrské skupiny obdrželo „Stužky mladých budovatelů“. V soutěži mladých hospodářů se děti umístily v okrese na čtvrtém místě a dostaly věcnou odměnu v hodnotě 150,- Kčs. Poněvadž doposud neměla škola stálého pokusného pole pro pěstitelské práce žáků, rozhodl učitelský sbor, aby toto bylo zřízeno v těsné blízkosti

116

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931 – 1956, s. 270. Tímto zápisem končí druhá školní kronika, kterou založil K. Vyhlídal. 117 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1957 – 1973, s. 4. - 6. 118 Velká říjnová socialistická revoluce –( dále jen VŘSR). 119 Jednotné zemědělské družstvo – (dále jen JZD). 120 Místní národní výbor - (dále jen MNV).

42

školní budovy z části obecního pasinku „Gmajny“. Zahrada byla ještě v jarním období osázena bramborami, kukuřicí, okurkami a rajčaty. Žáci tu měli také své vlastní záhonky. V květnu 1958 navázali učitelé osobní styk s učitelským sborem Národní školy v Plaveckém Čtvrtku na Slovensku a přispěli tím k upevnění vzájemné družby.121 Dne 1. února nastoupila učitelka Žofie Slunská, která byla místní rodačkou. Vystudovala na Pedagogické škole v Břeclavi, kde v roce 1955 složila zkoušku učitelské dospělosti. Působila pak v různých výchovných ústavech pro děti, naposled pak na Osmileté základní škole v Ratiškovicích, odkud byla přeložena na vlastní žádost do Hlohovce. Měla dobrou průpravu a bohaté výchovné zkušenosti.122 Dnem 15. prosince 1960, č. 186 Sb., vstupuje v platnost Zákon o soustavě výchovy a vzdělávání, který ve školské soustavě organizačně oddělil školy poskytující základní vzdělání od škol poskytující střední všeobecné vzdělání, vznikla samostatná devítiletá škola I. cyklu.123 Od 1. února 1961 nese naše škola nový název „Základní devítiletá škola, 1. - 5. ročník v Hlohovci.“ V období školního roku 1962/63 se v mezinárodních otázkách pomalu začíná blýskat na lepší časy. Stále více se projevují snahy západu a socialistického světa o sblížení jak na poli hospodářském, tak na poli politickém i kulturním. Sovětská vláda stále prosazuje omezení zbrojení a uchování míru. Odešel dosavadní ředitel Jan Petrůj, který se odstěhoval do Hodonína. Novým ředitelem je ustanoven Karel Adámek.124 Ke konci roku 1964 byla uskutečněna generální oprava sociálního zařízení a do tříd byla zavedena tekoucí voda. Školní rok 1966/67 přinesl ve školství změny - ÚV KSČ a naše vláda přistoupila ke spravedlivému ohodnocení učitelské činnosti a dnem 1. dubna 1967 převedla učitele do nových platů. Tato platová úprava umožňovala příliv ke studiu učitelství i mužům, kterých bylo v tomto povolání velmi málo.“125

121

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1957 – 1973, s. 21. Tamtéž, s. 28. – 29. 123 Králíková, Marie – Nečesaný, Josef – Spěváček, Václav: c. d., s. 86. 124 SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1957 – 1973, s. 63. 125 Tamtéž, s. 79. 122

43

4. 2 Období normalizace

„Poradní schůzky v Čierné nad Tisou a v Bratislavě, pak vstup vojsk Varšavské smlouvy na naše území 21. srpna 1968 a rozčarování obyvatelstva poznačeno vzájemnou nedůvěrou – tak můžeme charakterizovat začátek školního roku 1968/69. Ve státních a stranických orgánech vládne určitý chaos, naše národní hospodářství upadá špatnou pracovní morálkou, lidé jsou roztrpčeni vstupem těchto vojsk na naše území. Drtivá většina národa neví důvod, proč k nám tato vojska přišla. Většina lidí tato vojska ignoruje, naši vedoucí státní a straničtí činitelé nazývají tyto vojáky „okupanty“. I když se nám zdálo, že nebezpečí nehrozí, přesto nám bylo mnohdy podivné jednání redaktorů rozhlasu, televize a tisku. Při vstupu vojsk na naše území však nutno hodnotit Čs. rozhlas, který vyzýval všechny občany ke klidu, aby zbytečně nepřišlo k nějakému krveprolití.“126 Toto je úryvek rozsáhlého zápisu ve školní kronice, psaný ředitelem Karlem Adámkem. Když se kriticky zadíváme na toto období práce školy v obci, pak musíme vidět, že po počátečním nadšení učitelů o obnovu válkou zničeného školství, přichází období, kdy jejich práce ve škole je naprosto nedoceněná a učitelé jsou spíše hodnoceni za politickou angažovanost, a to ještě postupem času stále hůře a hůře. Je to vidět na zápisech v kronice, kde pomalu ale jistě je věnováno více místa událostem politickým, než školním, i když kapitoly o škole se rok co rok opakují. Kladem tohoto období mohla být určitá stabilita učitelských kádrů. Na škole působili učitelé z obce jako Karel Adámek, Žofie Slunská a další. Také materiálové dovybavení školy (vodovod, parkety, nový nábytek, školní rozhlas) byl pozitivním jevem. Méně pozitivní bylo už to, že děti byly zatahovány do politiky – pionýrská organizace, časté sběry různých surovin a všeho možného (kaštany, žaludy, rajčata, okurky atd.), brigády na úpravách obce a obecních prostranství, oslavy politicky motivovaných dnů – VŘSR, Den armády, 1. máj atd. Ve všech režimech i dobách měli rodiče obrovskou sílu. Dokázali se postavit nejen proti způsobům výuky, ale i vyučujícím, jak jsme si v předcházejících kapitolách mohli povšimnout. I tu potřeboval režim provést korekce tak, aby jejich síla sloužila 126

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1957 – 1973, s. 95. – 97.

44

právě jemu. Proto byly na školách zakládány Sdružení rodičů a přátel školy, jejichž cílem bylo otupit ostří kritiky a zcela zaměstnat rodiče získáváním finančních prostředků na výpomoc školám. V uvedeném období bychom si měli také povšimnout snah o zreformování školství ve státě. První reforma se odehrála roku 1953, kdy byly zavedeny osmiletky a jedenáctiletky, které měly nahradit někdejší osvědčené měšťanské školy a gymnázia. Druhá byla návratem k devítileté docházce a znovuzavedení osvědčených gymnázií 1961. Jako předzvěst věcí budoucích dalo se v kronice z roku 1969 číst i toto: „I školství během školního roku zaznamenalo určitou názorovou nejednotnost, kterou nutno uvést na pravou míru. Mělo by být všem pedagogickým pracovníkům jasno, jak mají postupovat a kde je jejich místo v naší společnosti. Učitel by měl vychovávat žáky k národní hrdosti, k úctě k velikánům dřívější doby, ale také k internacionální lásce vůči našim spojencům na východě. Úcta ke kapitalistům by znamenala cestu zpět do tmy. Toho by si měl být socialistický učitel plně vědom.“127 Nastala doba, která školu a pedagogické pracovníky spíše znásilňovala a svým způsobem odváděla od pedagogické práce, protože direktivně nadřazovala politické cíle cílům vzdělávacím. Vyrovnat se s tímto nátlakem nebylo snadné. Kdo tedy v této době učil? 1. třída – 25 žáků – třídní učitelka Žofie Slunská 2. třída – 21 žáků - ředitel Karel Adámek 3. třída – 19 žáků – třídní učitelka Marie Horčicová 4. třída- 4. a 5. postupný ročník – třídní učitelka Anna Grbavčicová Myslím, že je potřeba poznamenat, že v rámci konsolidace bylo ze školských služeb a kultury propuštěno téměř 20% pracovníků, nejvíce ze všech profesí. Ve školním roce 1973/74 byla škola nadále čtyřtřídní. Pro ujednocení klasifikace přispěl nový klasifikační řád, který vstoupil v platnost 1. ledna 1974.128 Ve škole byla zbudována promítací místnost, kde se soustředily veškeré promítací přístroje a technika. Pro zlepšení pracovního prostředí byla natřena v jižních třídách

127 128

SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1957 – 1973, s. 95. – 97. Školní kronika z let 1973 – 1995 je v pořadí čtvrtým svazkem. Archiv školy v Hlohovci, nestr., (dále jen Kronika ZŠ).

45

okna a dveře ve druhém poschodí. Na prostranství blízko školy se začalo stavět nové kulturní zařízení. I přes velké sucho a neobvyklou zimu byl rok pro naše zemědělce nejúspěšnějším rokem v historii JZD v pěstování obilí, kdy dosáhli průměrně 40,3 q z 1 ha půdy. 22. května 1974 zasáhla část obce silná vichřice, která napáchala mnoho škod. Družstevníci z Hlohovce, Bulhar a Sedlece se dnem 1. ledna 1975 spojili v jeden mohutný celek – „JZD Hraničář“ se sídlem v Sedleci. Dnem 1. června 1975 byla při zdejší škole zřízena družina mládeže. Jako vychovatel nastoupil vychovatel Antonín Kopecký. Do družiny se přihlásilo 22 žáků. Po celý školní rok vyučovali na škole: Karel Adámek, Věra Komárková, Žofie Slunská a Marie Jetelinová namísto Anny Grbavčicové, která byla na mateřské dovolené. Zdravotní stav žáků byl v říjnu a listopadu velmi neutěšený, 85% žáků onemocnělo příušnicemi.

Nákladem

55,000.

Kč

byla

v budově

školy

provedena

nová

elektroinstalace. Školní rok 1975/76 se odvíjel v duchu příprav na výuku nové koncepce, se kterou začne od 1. září 1976.129 Žáci posbírali 1456 kg textilu, 2742 kg starého papíru a odprodali 1450 kg kaštanů. Do školy byl zakoupen nový televizor. Podzim roku 1975 byl v historii rybnikářství vrcholným rokem. Při výlovu rybníka Nesyt nalovili rybáři 32 vagónů ryb oproti plánovaným 25 vagónům. V naší obci vrcholily přípravy na otevření nového víceúčelového kulturního zařízení, které si občané během dvou let sami zbudovali. Slavnostní otevření nastalo 20. prosince 1975. Od otevření kulturního domu byl nový školní rok zahajován již zde. Školní rok 1976/77 byl mezníkem v československém školství. V prvním postupném ročníku bylo započato s výukou podle nové výchovně vzdělávací soustavy.130Ministerstvo školství vydalo nové osnovy. Nová výchovně vzdělávací soustava nastupuje do nových forem práce pedagogických pracovníků a má vést žáky k rozvoji logického myšlení. Se zaváděním nové koncepce vznikly i určité potíže, neboť nebyly dodány včas všechny metodické příručky. Tato poslední totalitní reforma školství z roku 1976 uzákonila desetiletou povinnou školní docházku, přičemž poslední dva roky žáci již nenavštěvovali osmiletou základní školu, ale dokončovali povinnou školní docházku v prvních dvou ročnících středních odborných škol, gymnáziích nebo

129 130

Kronika ZŠ, nestr. Vaníček, Jiří a kol.: Školství v České republice. Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha: 1994, s. 8.

46

dvou či čtyřletých středních odborných učilištích.131 Na školní zahradě byla zbudována šplhadla a doskočiště. O prázdninách se konal v budově školy putovní tábor PO SSM132, pořádaný Krajským pionýrským domem v Brně. Školní rok 1978/79 byl zahájen v provizorních podmínkách v kulturním domě, protože se prováděla generální oprava školy. Vyučování bylo tím dosti narušeno. Škola byla opět pětitřídní. Vyučovali: I. třída - 24 žáků – třídní učitel Karel Adámek, ředitel školy, II. třída – 18 žáků – třídní učitelka Anna Grbavčicová, III. třída – 15 žáků – třídní učitelka Žofie Slunská, IV. třída – 21 žáků – třídní učitelka Věra Komárková, V. třída – 16 žáků – třídní učitelka Marie Náhlíková. Školní rok 1979/80 byl čtvrtým rokem zavádění nového pojetí při realizaci československé vzdělávací soustavy. Průkopnicí i nadále byla učitelka Žofie Slunská. Dochází ke změně organizace školy. V naší obci skončila svou činnost pětitřídní základní devítiletá škola podle dříve platných předpisů. Od příštího školního roku nesla škola nový název „Základní škola se čtyřmi ročníky nižšího stupně.“133 Ve školním roce 1981/82 dochází ke změnám v obsazení školy. Nastoupila nová učitelka Libuše Vlašicová ze ZŠ Valtice, která byla zdejší rodačkou. Na škole zakládá pěvecký kroužek v počtu padesáti dětí. Do školní družiny přichází kvalifikovaná vychovatelka Jana Kolářová, která zpěv doprovází hrou na klavír. Zvláštní pozornost byla věnována tělesné a branné výchově. Dětský odznak zdatnosti získalo 75% žáků školy. Místnímu národnímu výboru se podařilo zajistit vybudování ústředního vytápění ve zdejší základní škole. V naší obci je aktivita hodně činorodá, ať se jedná o činnost kulturní, budovatelskou i společenskou. A život školy tvoří součást tohoto dění v obci. Po odborné stránce byli naši učitelé součástí kolektivu úsekového metodického sdružení v Lednici. Plán činnosti školy byl až na některé úkoly po materiální stránce splněn a také výchovné a prospěchové výsledky žáků byly dokladem dobré práce celého kolektivu školy. Poprvé v historii obce bylo zahájeno vyučování ve školním roce 1984/85 ve dvou prvních třídách. Školní rok byl ve znamení intenzivního nácviku spartakiádních

131

Vaníček, Jiří a kol.: c. d., s. 8. Pionýrská organizace socialistického svazu mládeže, (dále jen PO SSM). 133 Kronika ZŠ, nestr. 132

47

skladeb. Naše škola se zapojila do nácviku dvou skladeb. Do školní družiny ve školním roce 1988/89 nastupuje jako vychovatelka Hana Sítková, studující dálkově vysokou školu v Brně.134 „Kolektiv pracovníků školy je stmelený. Je nutné ocenit náročnou a odpovědnou práci pedagogických pracovníků. Na škodu celé věci je nízké materiální ohodnocení práce ve škole, což už naše socialistická společnost nemá prostředky na spravedlivé ohodnocení náročné práce ve škole s dětmi?“135Toto vše se uskutečňovalo ve složitých podmínkách rozděleného světa, studené války a ideové konfrontace. Zápis ze školní kroniky o tom kterém školním roce v období od roku 1969 do roku 1989 je vždy zahajován rozsáhlým politickým komentářem, v němž se odráží nejen celostátní politická situace, ale i dopad na region a tím i na práci ve škole a v obci. Měla bych se zastavit u kádrového obsazení školy v uvedeném období. Jednoznačně je potřeba konstatovat, že obsazení učitelských míst se stabilizovalo zásluhou učitelů z Hlohovce. Jen zřídka tak docházelo k odchodu a příchodu nového učitele či vychovatelky v družině. Opět to dokládají seznamy, jež jsou součástí textové přílohy. Obtížnost pedagogické práce dokládají i koncepční změny našeho školství – nejdříve osmiletka, poté devítiletka s odchodem žáků 5. ročníků na výše organizovanou školu v Lednici. Nutnost učitelů pracovat na veřejnosti vedla např. k zániku dětského divadla, v minulosti tradiční činnosti zdejších žáků a učitelů. Nahrazovaly je kroužky vedené učiteli i jinými osobami a práce v PO SSM. Výsledky výuky a výchovy jsou často uváděny jen velmi stručně, spíše se píše o výchovných opatřeních, ať se jedná o pokárání či pochvaly. Rodičovské sdružení je využíváno k materiální pomoci škole, méně již jako pomocník při výchově.

134 135

Mgr. Sítková Hana, nynější ředitelka školy. Kronika ZŠ, nestr.

48

4. 3 Sametová revoluce a současná škola

Přiblížil se 17. listopad 1989, studenti v Praze uspořádali pamětní shromáždění na počest 50. výročí zastřelení studenta Jana Opletala německými fašisty. Tato manifestace byla krutě potlačena příslušníky SNB136. Zde již vyvrcholila nespokojenost našich občanů. Začala se zakládat Občanská fóra, byli odvoláváni všichni vedoucí pracovníci, které do funkcí dosadila KSČ a přišlo i ke změnám v obsazení a složení orgánů národních výborů. Sametová revoluce - listopad 1989 vytváří kvalitativně nové a podstatně příznivější podmínky pro rozvoj školské politiky na bázi demokracie a pluralismu. Česká pedagogická teorie se rychle vrací ke svým kořenům - k husitskému odkazu, ke Komenskému, k pedagogickému odkazu 19. století, k Lindnerovi, k Masarykovi a především k tradicím rozvíjeným za předmnichovské republiky. Obnovují se a prohlubují tradiční kontakty se západní pedagogikou, roste zájem o alternativní školu, hledají se odpovědi na základní problémy výchovy v moderním světě. Před školstvím stojí etapa kritického vyrovnání se s uplynulým obdobím a koncipování teoretických základů liberální výchovy naší mladé generace v podmínkách pluralitní demokracie. Základní proměna probíhá u škol všech stupňů. Vedle státních škol vzniká široká síť škol soukromých (církevních i laických), liberalizují se cíle, obsah, formy i metody vzdělávání a výchovy, jejich určitou integraci mají zajistit modelová kurikula a standardy, aby se udržela potřebná náročnost i studijní profil. Došlo i ke změně prezidenta, odstoupil Gustav Husák a byl zvolen Václav Havel. Také na naší škole dochází ke změnám. Ve školním roce1990/91 odešel na zasloužený odpočinek dosavadní ředitel školy Karel Adámek, který působil na zdejší škole 40 let, z toho ve funkci ředitele plných 29 let a ředitelkou se stává Anna Grbavčicová. Po stránce výuky došlo ke změnám ve vlastivědném učivu, protože bylo nutné dětem dějiny podávat pravdivěji, než tomu bylo dosud. V současné době je škola v Hlohovci malotřídní školou, která poskytuje základní vzdělání žákům I. stupně. Ředitelkou je od 1. srpna 2001 Mgr. Hana Sítková. Právním subjektem se stala 1. 10. 2002 a od 1. 1. 2006 patří mezi její součástí také místní 136

Sbor národní bezpečnosti – zkratka (SNB).

49

mateřská škola, školní družina a školní jídelna. Je malou venkovskou školou rodinného typu, v níž se všichni denně potkávají a mají k sobě velmi blízko. Má celkem 64 žáků pěti ročníků ve 4 třídách I. stupně. Pokles počtu žáků v posledních letech, ovlivněn klesajícím demografickým vývojem v obci, zatím není tak velký ve srovnání s jinými školami podobného typu v okolí. Naší nabídkou se nám zatím daří udržet zájem rodičů a zamezit odlivu žáků do okolních městských škol. V naší škole vládne dobrá atmosféra a pohoda, jejíž podstatou je otevřený partnerský vztah mezi učitelem a žákem, založený na vzájemné důvěře a respektu. Budova školy leží v klidném prostředí, v sousedství kulturního domu a kostela, na severním okraji malebné jihomoravské obce Hlohovec. Je obklopena rozlehlým přírodním parkem s vyhlídkou na rybník – ideální místo pro plnění mnohých výchovných a vzdělávacích záměrů školy a také k uskutečňování cílů programu podpory zdraví ve škole. Naše škola byla 8. 12. 2006 zařazena do Evropské sítě škol podporujících zdraví. Filozofie programu „Zdravá škola“ prolíná celým procesem výchovy a vzdělávání školy a je součástí našeho školního vzdělávacího programu. Škola je velmi dobře vybavena učebnicemi, učebními pomůckami i výškově stavitelným nábytkem. Prostorné učebny jsou účelně zařízeny a esteticky vyzdobeny. V každé třídě je velký koberec, který slouží nejen k relaxaci o přestávkách, ale probíhá zde také část výuky. Škola má počítačovou učebnu s 8 počítači, kterou žáci všech tříd využívají ve výuce, zájmových kroužcích, o přestávkách, při tvorbě školního časopisu Školáček, či v rámci činnosti školní družiny. Další dva počítače jsou umístěny ve třídách a slouží žákům se SPU137 k procvičování a nápravě poruch učení. Žáci mohou využívat bohatý výukový software, který je průběžně doplňován o nové programy, tiskárnu, webový prohlížeč a elektronickou poštu. Učitelé se denně scházejí v útulné sborovně, kde mají k dispozici počítač s připojením na internet a s tiskárnou. Ve výuce používají všechny dostupné učební pomůcky a moderní didaktickou techniku. Školní družina sice nemá samostatnou místnost, její činnost probíhá v prostorách 1. třídy, žáci však mají svůj relaxační odpočinkový kout s molitanovým nábytkem

137

Speciální poruchy učení.

50

a hrací kout s množstvím her a stavebnic. Některé aktivity školní družiny jsou realizovány v počítačové učebně, tělocvičně a za příznivého počasí také venku na školním dvoře. V suterénu budovy školy je výtvarná dílna s keramickou pecí, sloužící k pracovním činnostem v rámci výuky i mimo ni. Sportovní aktivity se odehrávají v menší vybavené tělocvičně, na asfaltovém hřišti před budovou školy či na travnaté části školního dvora. Sportovní fotbalové soutěže probíhají na velkém hřišti TJ Sokol Hlohovec. Žáci v průběhu školní docházky absolvují minimálně 20 hodin plaveckého výcviku v rámci výuky TV v plavecké škole Delfín Břeclav, v zimě bruslí na blízkém rybníku a navštěvují zimní stadion v Břeclavi. Využíváme také rozsáhlý Lednickovaltický areál k vycházkám a poznávání velkého množství kulturních památek. O velkých přestávkách pobývají naši žáci na čerstvém vzduchu v relaxační části školního dvora. V průběhu vyučování jsou dle potřeby zařazovány tělovýchovné chvilky s kompenzačními cviky. Žáci jsou vedeni k otužování – přiměřenému oblékání a zdravému způsobu života, ve kterém je samozřejmostí pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu.

Prezentace školy na veřejnosti: •

Od roku 1994 vydávání časopisu Školáček, 13. ročník, pro žáky, rodiče i veřejnost, vychází 2 krát ročně

•

Pravidelné příspěvky do místního čtvrtletníku Naša dědina i regionálních deníků, informace o činnosti školy, prezentace výsledků soutěží

•

Organizování výstavek prací žáků

•

Organizování vernisáží k výstavám výtvarného umění od r. 2003

•

Netradiční třídní schůzky

•

Den otevřených dveří

•

Nové www. stránky školy

Tradiční akce školy •

Vítání prvňáčků

•

Podzimní kuličkiáda a drakiáda

•

Halloweenský den

•

Projektové dny

51

•

Mikulášské strašení a nadílka – tradice „páťáků“

•

Vánoční besídka v KD

•

Předvánoční sváteční den

•

Pohádkový zápis do 1. třídy, setkávání s nastávajícími prvňáčky

•

Dětský maškarní ples v KD

•

Den dětí a spaní ve škole

•

Školní akademie - loučení s „páťáky“ a školním rokem

Tradiční rituály školy •

Pravidelné i mimořádné setkávání u školního zvonu

•

Pondělní Povídánkov - ranní přivítací rituál

•

Narozeninový rituál ve třídě

•

Rádio Čtyřlístek - gratulace k narozeninám žáků, vyhlašování soutěží Všechny tyto aktivity se pozitivně promítají do každého dalšího dne v naší rodinné školičce. Opakování úspěšných školních akcí a třídních rituálů vedou k pocitu uspokojení, jistoty a pohody, a žáci se na ně těší. Atmosféra v naší škole je vstřícná a pozitivně zaměřená směrem ke každému z žáků.

Účast žáků v soutěžích Oblastní, okresní, krajská úroveň •

pěvecká soutěž – lidová píseň

•

literární soutěže

•

výtvarné soutěže

•

sportovní soutěže – vybíjená, florbal, kopaná

•

matematické soutěže – Cvrček, Klokánek

Soutěže pořádané školou •

Kuličkiáda

•

Školní olympiáda

•

Vybíjená, florbal, kopaná

•

Recitační soutěž

•

Literární soutěže

52

5. Významné osobnosti naší školy 5. 1 Karel Vyhlídal

Celá dlouhá učitelská dráha Karla Vyhlídala byla vyplněna stálou snahou a prací za lepším bytím našeho slováckého lidu. Uplatňoval tuto ušlechtilou snahu nejen ve škole jako zkušený učitel a vychovatel mládeže, ale i ve veřejné práci v obcích, kde působil, jako dovedný spisovatel monografických prací z našeho kraje, které zveřejňoval samostatně, nebo v různých odborných listech. Jeho oblíbeným místem práce byly čtenářské spolky, národní jednoty, obecní úřady, Sokol, osvětová komise, učitelské organizace, v posledních letech i rozhlas, v němž vykonal několik zajímavých přednášek. Jeho národní uvědomění a práce v duchu vlasteneckém neušla zrakům rakouské policie a trpěl za ni, perzekuován v internačních táborech. Narodil se r. 1975 v Telči, kde vystudoval reálku, zkoušky učitelské vykonal v Příboře a v Brně. Působil jako výpomocný učitel, později jako podučitel v Hruškách, Hroznové Lhotě, Lanštorfě a Prušánkách. Zde se stal definitivním a založil si rodinu. Od roku 1903 působil v Nové Lhotě na Strážnicku, od r. 1906 v Tvrdonicích. Po převzetí české školy v Hlohovci září roku 1919 až do roku 1935 zde působil jako řídící učitel. V Hlohovci, obci, která z území starého Rakouska připadla k Československu a byla velmi zatížena rakouským duchem, překonal řídící učitel Karel Vyhlídal s pílí a houževnatostí jemu vlastní všechny počáteční obtíže, ba neváhal ve chvíli, kdy rakouský Volkswehr napadl naše pohraniční vojenské stráže, postavit se do řad našich vojáků na obranu hranic. Po celých 16 let působení v Hlohovci nebylo jediného podniku kulturního a sociálního, ať přednášky, divadla, slavnosti, zábavy, nadílky, sbírky, nebo jakékoliv jiné veřejné akce, při níž by nebyl řídící učitel Vyhlídal přiložil ruku k dílu. Karel Vyhlídal patřil ke staré učitelské gardě, která prožila před válkou těžké boje za svobodu školy a učitelstva, boje o právní a hmotnou existenci učitelského stavu, o národní uvědomění a všeobecný pokrok našeho lidu, boje provázené často bídou, utrpením a pronásledováním.138

138

Neznámý autor: Řídící učitel Karel Vyhlídal do pense. Břeclavský kraj, 1935, č. 43, s. 3.

53

5. 2 Kamila Lukešová – Sojková

Svůj život naplnila prací pro děti jako učitelka, která se zároveň věnovala literární činnosti, kterou zachytila podoby a příběhy vesnických dětí v naší obci. Když v roce 1922 přesídlila z kraje domova na jižní Moravu, kde byl nedostatek učitelů, setkala se Kamila Lukešová ve vsi Hlohovec na Břeclavsku s lidským prostředím pro ni zcela neobvyklým a s neznámou krajinou. Hlohovčané, původem Charváti, odolávali po celá léta na rakouském území germanizaci, nalézali oporu v lidovém živlu moravského Slovácka, jemuž přizpůsobili svou původní řeč, kroj i zvyky. Za šestiletého pobytu v dědině vznikaly nevelké syžetové prózy. Jako skici dětských postav zachycené v mikropříbězích tvořily přechod od obrázku k drobné povídce. Vyslovovaly dětství v rysech společných dětem téhož věku, v témže prostředí, ale také s jistým smyslem pro diferencovanou kresbu individuálních dětských charakterů. Důsledný dialekt v řeči dětských postav i postav dospělých, odlišený od spisovného jazyka v řeči vypravěče, dokumentuje neobvyklou vnímavost i paměť pro mluvní projevy dětí. Je pozoruhodné, že v žádné z těchto próz není zmínka ani o škole, ani o učitelce. Jako by tu Kamila Lukešová sledovala své děti na každém kroku, avšak němě a zpovzdálí, sama neviděna, aby „hru“ nemařila. Kamila Sojková139, spisovatelka, jejíž knihy jsou určeny dětem, se narodila 4. března 1901 v Předslavi u Klatov. Zde také vychodila obecnou a měšťanskou školu. Maturovala na učitelském ústavu v Plzni. Učila na školách v Janovicích nad Úhlavou, v Kolinci u Sušice a Dolanech u Klatov. Publikovat začala pod svým dívčím jménem Kamila Lukešová v roce 1920, ve svých devatenácti letech. Na jižní Moravu přišla na podzim roku 1922. Učila na škole v Hlohovci u Břeclavi. Tady se také vdala a všechna svá další díla již publikuje pod jménem Kamila Sojková. V Hlohovci žila v prostředí pro ni zcela neobvyklém a se zcela odlišnou krajinou, než byla v Pošumaví. V rázovité podlužácké dědině, na kraji lužních lesů, s romantickými zákoutími loveckých zámečků, žila a učila šest let. Po odborné zkoušce, kterou získala způsobilost vyučovat na měšťanské škole, nastoupila na školu v Lanžhotě, kde působila do roku 1931. S manželem, také učitelem, odešla do Břeclavi a doufala, že zde našla trvalé působiště. V roce 1938 byla nucena opustit Břeclav 139

Tenčík, František: Na dílem Kamily Sojkové. Zlatý máj, 1971, č. 4, s. 224. – 233.

54

a odstěhovala se na Českomoravskou vysočinu do Sazomína u Žďáru nad Sázavou. Prožila zde celou válku. Při starostech, které ji postihly po vážném onemocnění manžela, kterého dvacet let ošetřovala, při výchově svého syna, pracovala literárně a zapojila se do veřejného poválečného života. Pořádala besedy pro děti, psala scénky pro dětská vystoupení, šila kostýmy, spolupracovala s místními ženami. V Sazomíně učila a působila jako ředitelka tamní dvojtřídky až do roku 1958, kdy odešla do důchodu. Potom se vrátila zpět do Břeclavi, kde dožila svůj bohatý život. Zemřela 15. 2. 2000 ve věku 99 let. V Hlohovci psala nevelké prózy, které byly v letech 1924 – 1928 postupně uveřejňovány v časopisech pro děti a dětském koutku Lidových novin. V roce 1929 vyšla kniha dvanácti próz ze života vesnických dětí pod názvem Lohovecké děti. Dialogy této knihy jsou psány v místním nářečí. Když soubor devatenácti próz vyšel v roce 1929 knižně s názvem Lohovecké děti s podtitulem Veselé příběhy z dětského života na Valticku, bylo i z doslovu zřejmé, že chce – mimo jiné – také upozornit na nejmladší generaci Hlohovčanů, kterým se tehdy v nových podmínkách ve svazu české pospolitosti otvíraly nové možnosti života.

Novátorství této spisovatelky spočívá

především v tvůrčí odvaze, s jakou vytvořila umělecky pravdivé obrazy vesnických dětí a jejich duševního života v souvislosti s národně osvobozeneckým zápasem a revolučními společenskými přeměnami vesnice.140 Avšak zároveň se touto knižní prvotinou představila autorka, které nešlo o pouhé přizpůsobování se v této době oblíbené moravské regionální literatuře, buď napodobující nedostižné vzory z prací Jana Herbena či z Roku na vsi bratří Mrštíků z konce 19. a z počátku 20. století, nebo jen naturalisticky neprodukujícími to, co autoři okrajové produkce pokládali za regionální nebo lokální svéráz. Kamila Lukešová – Sojková se už v Lohoveckých dětech vypravila především za dětstvím, aby je vyslovila v jeho věrohodnější, tehdy ještě nesnadno postižitelné podobě.

140

Šlajer, Josef: Z ohlasů o díle. Zlatý máj, 1965, s. 5. - 10.

55

Závěr Ve své diplomové práci jsem autenticky zmapovala historii školství v obci Hlohovec. Do první kapitoly jsem záměrně zařadila osídlení obce, neboť to je velmi důležitý moment, od kterého se osudy naší vesnice začaly odvíjet. Cílem mé diplomové práce bylo ukázat, že školství má v obci dvousetletou tradici a přetrvává do dnešních dnů. Práce na tomto tématu byla velkým přínosem, kdy jsem si jako učitelka uvědomila, že tradice historie naší školy je obrovský potencionál pro další práci. Již ve stádiu bádání jsem vybrané úryvky z kronik předkládala dětem. Děti s velkým zaujetím poslouchaly má vyprávění o jejich prapředcích. Myslím si, že toto jsou základní pilíře při jejich uvědomování si, kdo jsou a kam patří. Jejich zájem mě přivedl k tomu, abych svou práci zpracovala trochu netradičně. Více jsem použila doslovných citací psaného a mluveného jazyka té které doby. Dále jsem se zabývala tím, jak se školství v Hlohovci měnilo v souvislosti se změnami školských zákonů za Rakouska-Uherska a posléze i po vzniku samostatného Československa. Změny ve školství přinesly i pokrok pro obec. Národnostní boj o českou školu se v naší obci stal doménou učitelů, kteří ač nepocházeli přímo z Hlohovce, přesto se angažovali za zdejší lid. České škole připadl nelehký úkol. Bořila řady předsudků, v nich byl hrdý charvátský lid po celá desetiletí vychováván proti všemu českému v německých školách a přetvářela nejen povahu, ale vlévala i nové české cítění. Zabývala jsem se obecnou školou, protože v naší obci jiný stupeň školy nikdy nebyl. Ale právě I. stupeň základního školství považuji za velmi důležitý. Právě zde se děti naučí vše důležité, potřebné pro další vzdělávání. K uskutečnění mého cíle mi posloužilo množství pramenů a literatury. Měla jsem možnost bádat v nejstarších školních kronikách, založených v roce 1878, které se vedou až do současnosti. S pomocí jsem pořídila překlad části první školní kroniky, která byla psaná kurentem. Další zajímavé informace jsem získala z nejstarších obecních kronik. Mnoho údajů o školství spadalo pro území Dolního Rakouska, kam obec oficiálně až do roku 1920 patřila. K největšímu rozkvětu českého školství patří právě období první republiky. Vlivem vynikajících učitelů došlo k probuzení národnostního cítění celé obce, která čelila několik staletí germanizačním snahám Rakouska. Bylo to však i období velkých

56

sociálních problémů a hospodářské krize, která se tehdy podepsala na životě jak žáků, tak i učitelů. Válečná léta 1938 – 1945 byla ve školní kronice dopsána retrospektivně z pohledu tehdejšího řídícího Antonína Navary. Problematickým obdobím byla léta 1948 - 1989, kdy zápisy jak ve školních kronikách, tak i v kronice obce jsou hlavně politického charakteru a mnoho informací o školství v tomto období neposkytují. Když tak tvoří velmi malou část a jsou poplatné době komunistické totality, aby vyhovovaly tehdejší ideologii. Ve zvláštní kapitole jsem vyzdvihla osobnost Karla Vyhlídala a Kamily Sojkové, protože je zapotřebí připomenout veřejnosti jejich zásluhy, jak při budování českého školství v obci po roce 1920, tak i působení v literární činnosti, které naši obec proslavilo. Při heuristice pramenů a literatury jsem dílčí údaje obohatila a doplnila o nové, dosud nepublikované poznatky. Také jsem využila metodu řízeného rozhovoru s pamětníky, kteří mi velmi ochotně poskytli cenné informace. Tato práce je prvním souhrnem dosavadních poznatků o historii obecného školství v obci Hlohovec. Téma však nebylo vyčerpáno, neboť by se mohlo prohloubit o školu mateřskou, která má v obci dlouholetou tradici a spadá pod základní školství I. stupně. Jak jsem se už v úvodu mé diplomové práce zmínila, je rušení škol v malých obcích považováno za jeden ze základních problémů současného školství. V podstatě ale nejde o izolovaný problém školského resortu. Uzavření škol by výrazně limitovalo i existenci a život celé další obce. Skutečnost, že se stát přičinil, aby jak v letech Rakousko-Uherské monarchie, tak i v období předmnichovské republiky, měly i malé obce v tehdejší složité ekonomické situaci školy na požadované úrovni, se v porovnání se současným statisticko-ekonomickým pohledem jeví jako neskutečný zázrak našich předků. Blíží se stoleté výročí založení nynější budovy školy. U této příležitosti jsem byla požádána ředitelkou školy Mgr. Hanou Sítkovou, abych poznatky dosažené ve své diplomové práci poskytla ke zveřejnění. Toto jsem ji s potěšením přislíbila. Diplomová práce bude rovněž uložena i ve Státním okresním archivu Břeclav se sídlem v Mikulově.

57

Seznam pramenů a literatury A. Seznam pramenů a) archivní prameny Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově • NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878-1931, (neuspořádáno) • Protokol o předání školy z roku 1919 NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878-1931 •

Protokol o vyrovnání mezi obcí Hlohovec a dřívějším nadučitelem NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878-1931

•

NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1931-1956

•

NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1956-1973

• NAD 80, Archiv obce Hlohovce, inv. č. 1 • NAD 252, Hlohovec 2, Kniha protokolů 1934-1937 b) tištěné prameny •

Ludvíková, Marta: Co vy na to pane Komenský? Naša Dědina, čtvrtletník obce Hlohovec, 1998, č. 10.

•

Vlková, Jana: Paní Hermínu Drobiličovou vyznamenali až v Texasu. Naša Dědina, čtvrtletník obce Hlohovec, 2006, č. 2.

•

Vlková, Jana: I vykonáno bylo… a konati budem. Naša Dědina, čtvrtletník obce Hlohovec, 1998, č. 10.

• Vlková, Jana: Vzpomínka na Kamilu Sojkovou. Naša Dědina, čtvrtletník obce Hlohovec, 2006, č. 5.

• Vyhlídal, Karel: Hlohovecká pamětní kniha z r. 1846. Knihovna muzejního a vlastivědného spolku v Břeclavi, 1929. •

Vyhlídal, Karel: 15. výročí otevření české školy v Hlohovci. Břeclavský kraj ze dne ze dne 27. 1. 1934.

58

c) vzpomínky pamětníků

Baránková Marie, Hlohovec, U Sadů 387, žákyně K. Vyhlídala, záznam učiněn 5. března 2007.

Drobiličová Hermína, Hlohovec, Dědina 45, pamětnice celého minulého století, záznam učiněn 10. dubna 2007.

Znamenák Vladimír, Hlohovec, Šulaperk 326, místní rodák a bývalý učitel, záznam učiněn 10. ledna 2007.

Slunská Žofie, Hlohovec, Šulaperk 69, bývalá žákyně a učitelka zdejší školy, záznam učiněn 20. února 2007.

B. Seznam literatury Bartoš, Josef – Schultz, Jindřich – Trapl, Miloš: Regionální dějiny. Pojetí, poslání, metodika. Univerzita Palackého, Olomouc, 2004. Geršic, Miroslav: Hlohovec a jeho založení Charváty. Vlastivědný sborník jižní Morava, 2003, roč. 39, svazek 42. Geršic, Miroslav: 110 let Školského spolku Komenský ve Vídni. Vlastivědný sborník jižní Morava, 2004, roč. 40, svazek 43. Holý, Ladislav: Školní a vyučovací řád. Praha, 1938. Jeřábek, Richard: Moravští Charváti. Brno, 1991. Kádner, Otakar: Dějiny pedagogiky. 2. vyd., Praha, 1923. Kordiovský, Emil a kol.: Městečko Lednice. Brno, 2004. Kordiovský, Emil a Danihelka, Jiří: Brána do kraje. 1. vyd., Mikulov, 1999. Králíková, Marie – Nečesaný, Josef – Spěváček, Václav: Nástin vývoje všeobecného vzdělání v českých zemích. 1. vyd., Praha, 1977. Krejčí, Vladimír: Náčrt vývoje výchovy, školství a pedagogiky. Ostrava, 1972. Krejčí, Vladimír: Vývoj školství na Moravě od roku 1914 se zaměřením na jižní Moravu. Mikulovská sympozia. XI, Praha, 1981. Nekuda, Vladimír a kol.: Břeclavsko. 1. vyd., Brno, 1970.

59

Papajík, David: Dějiny měst, městeček a vesnic.(metodická příručka), Univerzita Palackého, Olomouc, 2004. Rampula, Vlastimil - Šlancar, Josef - Zemek, Metoděj: Břeclavsko. 2. vyd., Martin, 1986. Somr, Miroslav: Dějiny školství a pedagogiky. 1.vyd., Praha, 1987. Šlajer, Josef: Z ohlasů o díle. Zlatý máj, 1965. Štípek, Zdeněk: Spory Československa s Rakouskem o vedení státních hranic na jižní Moravě v letech 1918 – 1923. Brno, 1968. Tenčík, František: Nad dílem Kamily Sojkové. Zlatý máj, 1971, č. 4. Turek, Adolf: Charvátská kolonizace na Moravě. Brno, 1937. Vaněček, Jiří a kol.: Školství v České republice. Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha, 1994. Zemek, Metoděj a kol.: Mikulov. 1.vyd., Brno, 1983. Zemek, Metoděj a kol.: Valtice. 1.vyd., Brno, 1970.

60

Resumé Práce se zabývá historii základního školství v obci Hlohovec po charvátské kolonizaci v období mezi léty 1812 – 1989. Historie základního školství se zaměřením na obecné školství I. stupně zde byla zasazena do souvislosti s historií obce Hlohovec osídlené charvátským obyvatelstvem. Vývoj školy v obci byl sledován od vzniku triviálních škol v době tereziánských reforem, kdy byla obec součástí Dolního Rakouska, přes důležitý mezník - zřízení české školy v obci po připojení Hlohovce k Československé republice po I. světové válce až po současnou podobu školy s přihlédnutím k politickým změnám a postupným vývojem obce Hlohovec. Zvláštní pozornost věnuji významným osobnostem, jako byl Karel Vyhlídal a Kamila Sojková, které na zdejší škole působily a zasloužily se tak o rozvoj školství i obce.

Summary This dissertation work inquires into the history of primary education in the town of Hlohovec after its colonization by the Croats over the years 1812 and 1989. History of primary education with main focus on elementary education was contextualized in this work with history of the town of Hlohovec settled by Croats population. School development in the town was pursued from the originál type of school in the time of the reforms of Marie Terezie, when the town was a part of Lower Austria, through the important period of the establishment of the czech school in the town after its alignment wih Czechoslovakia after First World War, to this time. The special attention is given to notables Karel Vyhlídal and Kamila Sojková, who Works at local school and Theky both had merit in development of education in the town.

61

Přílohy Seznam příloh A. Textové přílohy

1. Seznam německých nadučitelů, učitelů a učitelek školy Nadučitelé Jan Masaryk – preceptor 1812 – 1814 František Adam - 1814 – 1822 Jan Strnad - 1. 4. 1823 - 1860 Ignác Josef Berka - 1878 – 1. 9. 1897 Karel Němeček - 1. 9. 1897 - 4. 10. 1907 Rajmund Wincour -

30. 4. 1908 - 20. 1. 1919

učitelé a učitelky Marie Anna Berková - 1. 9. 1878 – 30. 9. 1897 Antonín Mazouch - 20. 8. 1881 -15. 11. 1884 František Hovůrek - 19. 7. 1885 -31. 3. 1890 František Nemetz - 1. 3. 1887 – 30. 4. 1887 Petr Sládek - 1. 9. 1889 – 8. 3. 1891 Josef Frank - 1. 9. 1891 -31. 5. 1907 František Kunczický - 1. 3. 1892 – 15. 5. 1893 Bohuslav Sklenář - 15. 5. 1893 – 31. 8. 1893 Raimund Vincour - 1. 9. 1893 31. 5. 1904 Josefina Kočí - 26. 10. 1897 – 30. 11. 1901 Terezie Kozlíková – Franková 1. 12. 1901 – 31. 8. 1907 Antonín Hrebiscek - 1. 9. 1904 – 30. 9. 1905 Tomáš Jakeš - 12. 10. 1905 – 20. 1. 1912 Karel Vogel - 1. 9. 1907 – 11. 6. 1908 Anna Potzová - 10. 1. 1908 – 20. 1. 1919

62

2. Seznam českých učitelů do roku 1938 Karel Vyhlídal, řídící učitel – 20. 1. 1919 – 31. 10. 1935 Josef Havránek, zatímní učitel – 22. 1. 1919 - 4. 2. 1919 Emilie Vlčková, uč. ručních prací – 28. 1. 1919 – 22. 4. 1923 Jaroslav Bokůvka, zatímní učitel – 28. 1. 1919 – 31. 8. 1919 Karla Řídká, zatímní učitelka - 12. 2. 1919 – 31. 8. 1919 Břetislav Vařeka, zatímní učitel – 1. 9. 1919 – 14. 10. 1920 Marie Sedláčková, zatímní učitelka – 1. 9. 1919 – 25. 11. 1921 Josef Zlámal, zatímní učitel – 1. 9. 1919 - 31. 8. 1920 František Králík, zatímní učitel – 1. 1. 1920 – 1. 4. 1921 Josef Sojka, zatímní učitel – 1. 9. 1920 – 30. 10. 1921 Božena Rylková, výpomocná učitelka – 1. 12. 1920 – 31. 8. 1922 Ondřej Pisch, zatímní učitel – 1. 4. 1921 – 31. 12. 1921 Karel Nekula, výpomocný učitel – 20. 10. 1921 – 31. 8. 1922 František Sedlář, zatímní učitel – 1. 5. 1922 – 31. 8. 1922 Jan Havlík, zatímní učitel – 1. 3. 1922 – 30. 4. 1922 Adolf Maršálek, zatímní uč, řídící uč. – 19. 2. 1922 – 31. 8. 1922 Jaroslav Spáčil, zatímní učitel - 1. 9. 1922 – 30. 9. 1923 Jan Frejwald, zatímní učitel – 1. 9. 1922 – 31. 8. 1924 Kamila Lukešová, učitelka – 1. 9. 1922 – 31. 12. 1928 Marie Žáková, zatímní učitelka – 1. 9. 1922 - 31. 8. 1923 Františka Svozilová, zatímní učitelka ruč. prací – 23. 4. 1923 – 31. 1. 1924 Anděla Švarná, učitelka – 1. 9. 1923 – 31. 8. 1925 Josef Sojka, učitel – 1. 10. 1923 – 31. 3. 1929 Karel Žamberský, učitel – 1. 9. 1924 – 31. 8. 1925 Anna Tesaříková, výpomocná uč. ruč. prací – 15. 9. 1924 – 30. 6. 1925 Marie Hodná, zatímní učitelka – 1. 9. 1925 – 10. 1. 1926 Marie Konečná, zatímní učitelka – 1. 9. 1925 – 1. 10. 1925 Josef Potměšil, učitel – 1. 10. 1925 – 31. 8. 1932 Marie Nešporová, výpomocná učitelka – 6. 2. 1926 – 28. 6. 1926 Milada Chromcová, def. uč. ruč. prací – 1. 3. 1926 – 14. 9. 1931

63

Františka Svozilová, def. uč. ruč. prací -1. 3. 1926 – 15. 12. 1926 Pravomila Rýparová, zatímní učitelka - 4. 9.1 926 – 31. 8. 1929 Ludmila Pavlicová, výp. uč. ruč. prací - 10. 1. 1927 – 30. 6. 1927 Františka malučká, výp. uč. ruč. prací – 15. 9. 1927 – 1. 12. 1927 Růžena Zapletalová, výp. uč. ruč. prací – 1. 12. 1927 – 31. 8. 1928 Marie Lešnerová, výp. uč. ruč. prací – 1. 9. 1928 – 31. 8. 1929 Anna Šedivá, výpomocná učitelka – 1. 1. 1929 – 28. 6. 1930 Zdenka Pokorná, výpomocná učitelka – 1. 4. 1929 – 30. 5. 1929 František Janků, učitel čekatel – 1. 5. 1929 – 31. 8. 1930 Ludmila Brohmová, definitivní učitel – 1. 9. 1929 – 30. 9. 1932 Julie Szafránková, učitelka ruč. prací – 1. 9. 1929 – 28. 2. 1930 Růžena dolejší, učitelka ruč. prací – 15. 3. 1930 – 31. 8. 1930 Alois Ministr, definitivní učitel – 1. 9. 1930 – 31. 8. 1931 Božena Dočkalová, učitel čekatel – 1. 9. 1930 – 31. 8. 1931 Dagmar Jirásková, učitelka ruč. prací - 1. 9. 1930 – 31. 8. 1931 Marie Nedošínská, učitelka – 1. 9. 1931 – 31. 8. 1933 Ferdinand Chovanec, výpomocný učitel – 1. 9. 1931 – 28. 6.1932 Helena Kaislerová – Zapletalová - učitelka ruč. prací – 1. 9. 1931 Vladimír Klímek, učitel čekatel – 1. 9. 1932 – 15. 12. 1934 Vavřín Němeček, učitel čekatel – 1. 9. 1932 – 31. 5. 1935 Alžběta Keprtová, učitel čekatel – 1. 9. 1932 – 31. 8. 1936 Marie Jelínková, učitel čekatel – 1. 9. 1933 – 31. 8. 1938 Marie Martinková, definitivní učitel – 1. 9. 1934 – 31. 8. 1935 Eliška Satkeová, učitelka ruč. prací - 1. 10. 1934 – 1. 11. 1934 Milada Laubová, výpomocná učitelka - 16. 12. 1934 – 31. 1. 1935 Vladimír Klímek, definitivní učitel -1. 2. 1935 – 31. 8. 1935 Antonín Navara výpomocný učitel – 1. 9. 1935 – 17. 11. 1938 Vlasta Zdražilová, definitivní učitelka – 1. 9. 1935 – 31. 8. 1937 Štěpánka Lánová, definitivní učitelka - 1. 9. 1935 – 30. 11. 1935 Josef Breitenbacher, definitivní učitel – 1. 11. 1935 – 31. 8. 1937 Jan Lacina, definitivní učitel – 1. 12. 1935 – 31. 8. 1937 Leopold Kašutek, výpomocný učitel – 1. 9. 1936 – 1. 10. 1937

64

Eduard Procházka, řídící učitel - 1. 9. 1937 – 17. 11. 1938 Josef Darmovzal, definitivní učitel – 1. 9. 938 -17. 11. 1938 Anna Krupičková, výpomocná učitelka – 1. 9. 1937 – 31. 8. 1938 Milada Daňkovská, výpomocná učitelka – 1. 9. 1937 – 31. 8. 1938 Svatopluk Fučík, výpomocný učitel – 1. 10. 1937 – 31. 8. 1938 Čestmír Hanzík, výpomocný učitel – 1. 9. 1938 – 17. 11. 1938 3. Seznam pedagogických pracovníků školy od roku 1945 Učitelé Vavřín Němeček

30. 4. 1945 – 31. 8. 1945

Antonín Navara

1. 9. 1945 – 1. 3. 1950

Miloš Peřina

1. 9. 1945 – 1. 8. 1951

Stanislav Grossmann

1. 9. 1945 - 31. 8. 1956

Věra Hnyková – Grossmannová

20. 3. 1946 - 31. 8. 1956

Jarmila Makovská

22. 3. 1946 – 31. 8. 1947

Vladimír Herfert

1. 5. 1948 – 31. 8. 1948

Drahomír Baťka

1. 10. 1948 – 31. 8. 1949

Karel Kopecký

1. 10. 1948 – 19. 10. 1948

Jan Petrůj, ředitel

1. 3. 1950 – 31. 8. 1962

Marta Straková

1. 3. 1950 – 30. 6. 1950

Drahomíra Bednaříková

1. 9. 1950 – 30. 6. 1951

Jiřina Ministrová

1. 9. 1951 – 31. 1. 1952

Karel Adámek

1. 9. 1951 – 31. 10. 1952

Marie Neubauerová

1. 11. 1952 – 31. 8. 1953

Milada Vašíčková

1. 9. 1953 – 31. 8. 1954

Jaroslav Měrotský

1. 9. 1954 – 1. 11. 1955

Karel Adámek

1. 11. 1954 – 31. 8. 1962

Anna Šenková – Krůtilová

7. 11. 1955 – 31. 1. 1959

Karel Pinka

3. 1. 1956 - 31. 8. 1956

Jaroslava Jeřábková

1. 9. 1956 – 31. 8. 1961

Antonín Návara

1. 9. 1956 – 31. 8. 1969

František Hradil

12. 2. 1957 – 15. 5. 1957

Žofie Slunská

1. 2. 1959 – 30. 6. 1990

65

Helena Kučerová

1. 9. 1959 – 15. 11. 1959

Anežka Vlková

1. 9. 1961 – 7. 2. 1965

Marie Vajová

1. 9. 1962 – 31. 8. 1963

Anneliese Zoubková

1. 9. 1963 – 31. 8. 1967

Marie Trčková

21. 9. 1964 – 15. 4. 1965

Anna Grbavčicová

8. 2. 1965 – 30. 6. 1997

Jindřich Trčka

28. 3. 1966 – 17. 9. 1966

Ing. Jan Lošák

19. 9. 1966 – 19. 11. 1966

Eliška Poláchová

21. 1. 1966 – 28. 12. 1966

Marie Horčicová – Prajková

1. 9. 1969 – 31. 8. 1973

Marie Jetelinová

1. 9. 1972 – 30. 6. 1976

Jana Řehořová

1. 9. 1973 – 31. 8. 1974

Věra Komárková

1. 9. 1974 – 31. 8. 1981

Marie Náhlíková

1. 7. 1978 – 31. 8. 1978

Libuše Vlašicová

1. 9. 1981 – do důchodu

Svatava Trechová

1. 9. 1984 – 31. 8. 1986

Josef Tichý

1. 9. 1991 - 31. 7. 2003

Hana Sítková

7. 11. 1990 - současná ředitelka školy

Miroslava Knéslová

1. 9. 1990 – učí stále

Elena Jankovičová

1. 9. 1994 – učí stále

Pavel Hála - ředitel

1. 7. 1997 – 31. 7.2001

Jitka Jankovičová

26. 8.1999 – učí stále

Andrea Kurkova

27. 8. 2002 – učí stále

Anna Drobiličová

1. 9. 2006 – 30. 6. 2007

Vychovatelky ŠD Marie Grandičová

1. 9. 1976 – 31. 8. 1977

Alena Kadlecová

1. 9. 1977 – 30. 6. 1978

Božena Šlancarová

1. 9. 1978 – 31. 8. 1979

Jana Kolářová

1. 9. 1981 – 31. 12. 1982

Eva Šlichtová

1. 1. 1983 – 30. 6. 1985

Zdenka Hajdová

8. 3. 1987 – 9. 10. 1988

66

Josefa Hübnerová

1. 9. 1985 – 31. 8. 1987

Hana Sítková

14. 3. 1988 – 7. 11. 1990

Petra Suchánková

29. 8. 1997 – 30. 6. 1999

Eva Grabmüllerová

31. 8. 2004 – učí stále

4. První písemná zmínka o existenci obce Hlohovce ve smlouvě z 10. srpna 1570. Geršic, Miroslav: Hlohovec a jeho založení Charváty. Jižní Morava, 2003, roč. 39, sv. 42, s. 228. 5. Protokol o předání školy Rajmundem Wincorem, dosavadním správcem německé školy, panu Karlu Vyhlídalovi, novému českému správci 23. ledna 1919. SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, nestr. 6. Protokol o vyrovnání mezi obcí Hlohovec a dřívějším nadučitelem Rajmundem Wincorem z 9. února roku 1919. SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, nestr. 7. Stránka ze školní kroniky 1878 – 1931 psána kurentem. SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931, s. 28. 8. Školní zprávy Žofie Dvořákové z roku 1941, žákyně Obecné školy v Hlohovci. Zapůjčila Žofie Slunská. 9. Strana třídního katalogu I. třídy z roku 1919 – 1920. SOkAM, NAD 252, Základní škola Hlohovec, kronika 1878 – 1931

B.

Obrazové přílohy 10. Mapa charvátské kolonie na Moravě kolem roku 1600. Turek, Adolf: Chatvátská kolonizace na Moravě, Zvláštní otisk z časopisu Matice moravské. Brno, 1937, roč. 61, s. 48. 11. Filip Vlašic a hlohovečtí rychtáři z roku 1846 – 1860. Fotografie z Hlohovecké pamětní knihy z r. 1846, s. 2. 12. První a druhá školní kronika z let 1878 – 1931 a 1931 – 1956. SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, neuspoř. 13. Pozdrav z Hlohovce – reprodukce pohlednice z přelomu století, vydáno Obecním úřadem Hlohovec. 14. Karel Vyhlídal, řídící učitel a první správce české školy v Hlohovci. Břeclavský kraj, 9, 1935, č. 43, s. 3.

67

15. Kamila Sojková, učitelka a spisovatelka. Naša dědina. Čtvrtletník obce Hlohovec, 2006, XI., č. 5, s. 5. 16. Vynikající žáci V. třídy ve školním roce 1932 – 1933. SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, kronika 1931 – 1956, 17. Učitelský sbor obecné školy v roce 1934. SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, kronika 1931 – 1956, přílohy nestr. 18. Žáci III. třídy obecné školy v Hlohovci ve školním roce 1933-1934. SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, kronika 1931 – 1956, přílohy nestr. 19. Žáci V. třídy Obecné školy v Hlohovci ve školním roce 1933-1934. SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, kronika 1931 – 1956, přílohy nestr. 20. Fotografie z výletu do Piešťan. SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, kronika 1931 – 1956, přílohy nestr . 21. Fotografie z výletu do Leopoldova. SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, kronika 1931 – 1956, přílohy nestr. 22. Pod Trenčínským hradem – fotografie z výletu na Slovensko. SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, kronika 1931 – 1956, přílohy nestr 23. Učitelský sbor obecné školy v Hlohovci v roce 1956-1957. SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, kronika 1931 – 1956, přílohy nestr 24. Žáci IV. třídy obecné školy v Hlohovci, školní rok 1956 – 1957. SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, kronika 1957 - 1973, přílohy nestr 25. Učitelský sbor obecné školy v Hlohovci v roce 1961 -1962. SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, kronika 1957-1973, přílohy nestr. 26. Národopisný den na počest bývalé učitelky Kamily Sojkové - 4. červen 1967, SOkAM, NAD 252, ZŠ Hlohovec, kronika 1957-1973, přílohy nestr. 27. Žákyně Jaruška Sítková v místním kroji Jaroslava Drobiličová – roz. Sítková, Hlohovec, Lednická 281 28. Hlohovecký hraniční zámeček z let 1826 – 1827. Zemek, Metoděj a kol.: Valtice. 1.vyd. ,Brno: Grafia, 1970, obrazová příloha, nestr. 29. Památky Lednicko-valtického areálu, cíle výletů a vycházek našich žáků. Mikroregion LVA, 2003, nestr., www.lva.cz

68

30. Současná podoba budovy hlohovecké školy z roku 1912. Foto archiv ZŠ Hlohovec, nestr. 31. Fotografie z projektového týdne „ Indiánské léto.“ Foto archiv ZŠ Hlohovec, nestr. 32. Moderně zařízená škola z roku 1912 dnes. Foto archiv ZŠ Hlohovec, nestr. 33. Současný učitelský sbor. Foto archiv ZŠ Hlohovec, nestr.

69

ANOTACE Jankovičová, Jitka: Historie školství obce Hlohovec po charvátské kolonizaci. Diplomová práce. Brno, MU, 2007, s. 61

Obsah práce: Práce se zabývá historii základního školství v obci Hlohovec po charvátské kolonizaci se zaměřením na obecné školství, a to od vzniku první školy v obci v roce 1812 až po současnost.

Dissertation kontent: This dissertation work inquires into the history of primary education in the town of Hlohovec after its colonization by the Croats with main focus on elementary education, from the establishment of the first school in the town in 1812 to this time.

Klíčová slova: historie, Charváti, kolonizace, Hlohovec, obecná škola, národnostní boj, národní uvědomění, osobnost učitele, tradice, kultura, národní škola, malotřídní škola, dějiny školy, dějiny obce.

Keyword catalogue: history, Croats, colonization, Hlohovec, elementary school, nationality fight, national comittetee, person of teacher, traditions, culture, national school, incoplete school, school history, history of the town.

70