Hejčínské OKO
Zpravodaj farnosti sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně
ÚNOR 2016
Foto Hana Vítková (Noc kostelů 2014 v hejčínském kostele)
Úvodní
slovo
Únorové Hejčínské oko vychází těsně před začátkem doby postní, která letos začíná o něco dřív než obvykle a zkracuje nám (nebo aspoň některým) plesovou sezónu. Církev nám podle slov evangelia Popeleční středy nabízí pro plodné prožití doby postní osvědčené prostředky: modlitbu, půst a almužnu. Sv. Petr Chryzolog je propojoval, když říkal: „Kdo se modlí, ať se postí, a kdo se postí, ať je milosrdný.“ Vzhledem ke Svatému roku milosrdenství se můžeme letos zaměřit na milosrdenství. Nejde pouze o almužnu, třeba postní, kterou vyhlašuje Charita, kdy hodnotu toho, co si odepřu, dám někomu jinému. Je dobré si připomenout klasické skutky tělesného a duchovního milosrdenství, které nás mohou v ledasčem překvapit a inspirovat. Mezi skutky tělesného milosrdenství patří: sytit hladové, dávat pít žíznivým, odívat nahé, ujímat se pocestných, navštěvovat nemocné, navštěvovat vězně a pohřbívat zemřelé. Ke skutkům duchovního milosrdenství se řadí: radit pochybujícím, poučovat nevědomé, napomínat hříšníky, utěšovat zarmoucené, odpouštět urážky, trpělivě snášet obtížné a modlit se za živé i zemřelé. Pro koho by to bylo málo, uvnitř Oka najdete článek německého biskupa Joachima Wankeho, ve kterém uvádí jiných sedm skutků milosrdenství pro dnešní dobu. Ať nám všem Pán dá sílu a milost Ducha Svatého připodobnit se jemu a Otci v milosrdenství! P. Marian
2
Svatý
rok milosrdenství
BULA MISERICORDIAE VULTUS (TVÁŘ MILOSRDENSTVÍ), KTEROU PAPEŽ FRANTIŠEK VYHLÁSIL MIMOŘÁDNÝ SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ (3) 9. V podobenstvích o milosrdenství Ježíš zjevuje přirozenost Boha, kupříkladu tam, kde se Otec nevzdává, dokud soucitem a milosrdenstvím neodstraní hřích a nepřemůže odpor. Známe zvláště tři taková podobenství: o ztracené ovci, o ztracené minci a podobenství o otci a dvou synech (srov. Lk 15,1–32). Bůh je v těchto podobenstvích vždycky představován jako plný radosti, zvláště když odpouští. Nacházíme v nich jádro evangelia i naší víry, protože milosrdenství se zde prezentuje jako síla, která vše přemáhá, naplňuje srdce láskou a utěšuje odpuštěním. Jiné podobenství nás zase učí křesťanskému životnímu stylu. Na Petrovu otázku kolikrát je třeba odpustit, Ježíš odpovídá: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale sedmdesátsedmkrát“ (Mt 18,22) a vypráví podobenství o nelítostném služebníkovi. Když si ho pán zavolá, aby splatil velkou částku peněz, prosí jej na kolenou a pán mu dluh odpustí. Hned poté však potká jiného služebníka, který dluží pár denárů jemu a na kolenou jej prosí o slitování. On jej však odmítne a nechá uvěznit. Jeho pán se to dozví, velmi se rozhněvá, zavolá si prvního služebníka a říká mu: 3
„Neměl ses i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?“ (Mt 18,33) A Ježíš uzavírá: „Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“ (Mt 18,35) Podobenství obsahuje hluboké ponaučení pro každého z nás. Ježíš prohlašuje, že milosrdenství není pouze Otcovo jednání, ale stává se kritériem k pochopení, kdo jsou jeho pravé děti. Jsme zkrátka povoláni žít z milosrdenství, protože nejprve bylo prokázáno nám. Odpuštění urážek se stává nejzřetelnějším výrazem milosrdné lásky a pro nás křesťany je imperativem, od kterého nemůžeme odhlédnout. Zdá se obtížné tolikrát odpouštět! A přece je odpuštění nástrojem, který je nám dán do rukou, abychom dosáhli vyrovnanosti srdce. Zanechat zášť, hněv, násilí a pomstu je nezbytnou podmínkou šťastného života. Přijměme proto apoštolovu pobídku: „Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem.“ (Ef 4,26) A zejména naslouchejme Ježíšovým slovům, jimiž učinil milosrdenství ideálem života a kritériem věrohodnosti naší víry: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ (Mt 5,7) Tímto blahoslavenstvím se během svatého roku necháme obzvláště inspirovat. Je jasné, že milosrdenství je v Písmu svatém klíčovým slovem, označujícím Boží jednání s námi. Bůh se neomezuje pouze na prohlášení o svojí lásce, ale činí ji viditelnou a hmatatelnou. Ostatně, láska by nikdy neměla být abstraktním slovem. Pro svou povahu je konkrétním životem: úmysly, postoje a chování se ověřují v každodenních činech. Boží milosrdenství je projevem jeho odpovědnosti za nás. Bůh se cítí odpovědný, přeje si tudíž naše dobro a chce nás vidět šťastnými, plnými radosti a vyrovnanosti. Milosrdná láska křesťanů musí mít stejnou vlnovou délku. Jako miluje Otec, tak milují i děti. Jako je milosrdný On, tak jsme i my povoláni k milosrdenství jedněch vůči druhým. 4
Sedm
skutků milosrdenství pro dnešní dobu
V podobenství o posledním soudu čteme: „Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,40) Skutky lásky jsou víc než „ověřování“ víry. Charita (v nejširším smyslu), tedy pozornost tomu, kdo je nejblíže, je aktualizovaná víra. Charita má současně svátostný charakter. Velcí světci lásky k bližnímu to věděli. Výraznou ilustrací je příklad dočasně exkomunikovaného filozofa Blaise Pascala, který – když byl vyloučen z přístupu k sv. přijímání – nechával si do bytu přinášet umírající a sám o ně pečoval, aby tak „komunikoval“ s Kristem. Nemůže tohle být vize církve, která by byla věrohodná i pro kritické současníky? Nezačínáme přitom od bodu nula. Každodenně se to děje v našem středu: To, že se nezištně věnujeme druhým, je realita v našich rodinách a společenstvích, v našich charitních domech a poradnách. Tam se církev uskutečňuje. Tam dochází k „hlásání rukama a nohama“. V Alžbětině roce jsme se účastníků – i nekřesťanů – ptali, jak by podle nich dnes mohlo vypadat věrohodné milosrdenství. Tak došlo k zformulování „sedmi skutků milosrdenství pro dnešní dobu“. Mohly by být také účinnou terapií pro depresivní církev. Říci někomu: Patříš k nám To, co dělá naši společnost často chladnou a nemilosrdnou, je, že se někteří lidé dostávají na její okraj. Nezaměstnaní, nenarození, psychicky nemocní, cizinci. Vysoce aktuální je signál, a to jakýmkoliv způsobem vyslaný: „Ty nejsi outsider, patříš k nám!“ Musíme být více církví, která nevylučuje, ale spojuje.
5
Naslouchám ti Často vyjadřovaná prosba zní: „Udělej si pro mě někdy trochu času!“ Mnozí naříkají: „Jsem tak sám! Nikdo mi nenaslouchá!“ Uspěchaný život, ekonomický tlak na výkon nutí k rychlému a úspornému jednání. Mít čas umět naslouchat: Milosrdný skutek – paradoxně právě v době technicky perfektní komunikace tak naléhavý jako nikdy předtím. Představuji si církev, která víc naslouchá, než mluví. Mluvím o tobě dobře Naštěstí existují stále lidé, kteří vidí na druhém člověku, na stavu věcí, na nějaké výzvě nejprve to pozitivní. Samozřejmě, musíme příležitostně vložit prst do ran, kritizovat, odporovat. Co však často chybí, je ocenění druhého, zásadní vstřícnost vůči němu a úcta k jeho osobě. Existují i sekulární mučedníci za humánnější svět. Dobře mluvit o lidech – nepatří to snad k tváři církve? Půjdu s tebou na půl cesty Mnoha lidem nepomůže jen dobrá rada. V dnešním komplikovaném světě je potřeba provázet kroky druhého tak dlouho, až má sílu jít dál sám. To platí také pro lidi, u nichž se projeví přání ptát se po Hospodinu. Potřebují průvodce, s nimiž mohou hovořit, kteří jim dají odpověď na jejich otázky a kteří s nimi půjdou část cesty víry. A kteří jim případně pomohou po dlouhé absenci znovu se začlenit do společenství, aniž by museli „běžet uličkou“. Mám na mysli církev, která jde trpělivě s hledajícími a slabými ve víře. Rozdělím se s tebou Ani v budoucnu nebude na zemi existovat dokonalá spravedlnost. I zítra bude třeba pomáhat těm, kdo si sami nejsou s to pomoci. Dělení peněz, darů a možností bude nutné i ve světě se6
bedokonalejší sociální péče. Jak říká lidová moudrost: „Sdílený žal je poloviční žal, sdílená radost je dvojí radost!“ Mám radost z církve, v níž to mohou lidé zažívat. Navštívím tě Vyhledat druhého doma je lepší než čekat, že ke mně přijde. Návštěva vytváří společenství. Zastihne druhého tam, kde se cítí jistý a silný. Návštěvní kultura v našich farnostech je vzácná. Církev nesmí čekat na ty, kteří u ní zaklepou. Musí se rozhlížet po lidech před svými dveřmi. Měla by také jít k těm, kteří k ní nenáležejí. I oni patří Hospodinu. To zaplaší církevní sebelítost a probudí pastorační fantazii. Modlím se za tebe Kdo se modlí za druhé, vidí je jinýma očima. Potkává se s nimi jinak. I nekřesťané jsou vděční, když se za ně modlíme. Místo ve městě, v obci, kde se pravidelně a zástupně zahrnují do přímluvných modliteb všichni obyvatelé, živí i zemřelí, je požehnáním. Právě tam, kde existuje napětí, kde jsou vztahy křehké, kde už se slovy nic nepořídí, je modlitba potřebná. Pavel o tom mluví často. Boží možnosti jsou větší, než si v naší bezradnosti a smutku myslíme. Spoléhá na ně ten, kdo se modlí. Lidé hledají církev, která za toto poselství ručí. Joachim Wanke, emeritní biskup erfurtský Poznámka redakce: Jedná se o úryvek článku erfurtského biskupa Joachima Wankeho Jak vyzbrojit naši víru pro budoucnost, který vyšel v: Katolický týdeník č. 42/2010, příloha Perspektivy, 14. 10. 2010. Viz http://www.katyd.cz/prilohy/jak-vyzbrojit-nasi-viru-pro-budoucnost.html.
7
Světec
měsíce
Anna Kateřina Emmerichová (8. 9. 1774, Flamschen – 9. 2. 1824, Dülmen, Vestfálsko, Německo)
Anna Kateřina Emmerichová (německy Anna Katharina Emmerick nebo Emmerich) byla augustiniánská řeholnice, mystička, vizionářka a stigmatička. Pocházela z chudé rodiny v západním Německu. Ve třiceti letech složila řeholní sliby a po sekularizaci řádů žila v ústraní v Dülmenu, postižená paralýzou. Přes 10 let zakoušela na svém těle znaky Kristova umučení, které kontemplovala, přijímala a viděla v nich nástroj spásy pro všechny. Zdrojem jejího života byla Eucharistie a i přes své omezení dávala mnohým příklad, pro který otevírali svá srdce a odevzdávali se Kristu. Byla obdařena viděním života Panny Marie a Pána Ježíše, která dle jejího vyprávění sepsal básník a prozaik Clemens Brentano. Je zmiňována jako žena se zvláštním charismatem, která přinesla posun ve víře 19. století od Boha kontrolujícího k Bohu milujícímu. Dne 3. října 2004 byla papežem Janem Pavlem II. blahořečena. V církevním kalendáři je připomínána v den své smrti, 9. února. *** Narodila se roku 1774 v německé vesnici Flamschen 8
u Coesfeldu ve Vestfálsku. Byla pátým dítětem ze třinácti. Rodina byla sice chudá, ale velmi zbožná. Doma i na poli bylo práce dost, a tak Anna Kateřina chodívala do školy nejvýše čtyři měsíce v roce. Od útlého dětství mívala vize, které brala jako samozřejmost v domnění, že je mají i druhé děti. Ve dvanácti letech začala chodit do služby na statek a doma se učila šít, aby mohla vydělávat jako švadlena. Byla vnímavá k potřebám těch, kteří trpěli nedostatkem, a z lásky k Bohu se jim snažila pomáhat. Snila o řeholním životě a začala si na vstup do kláštera šetřit a zkoušela se s klariskami domluvit na co nejlevnější možnosti vstupu k nim. Ty jí slíbily přijetí, pokud se naučí hrát na varhany. Varhaník z Coesfeldu jí začal dávat vyučovací hodiny, ale požadoval za to pomoc ve své početné a chudé rodině. Anna Kateřina ji neodmítla, ze všech sil pomáhala a nakonec dala i co měla ušetřené na svůj vstup do kláštera. Touha po řeholním životě se jí splnila až ve 28 letech. V roce 1802 začala noviciát v augustiniánském klášteře v Dülmenu. Když vestfálský král Jerome Bonaparte klášter roku 1812 zrušil, našla útočiště v domě jedné vdovy. Od přestěhování byla nemocná a ve druhém roce pobytu ji postihla úplná paralýza. Do konce života pak již nevstala z lůžka a tehdy se u ní objevila stigmata, nejprve na hlavě, kde se je snažila stále zakrývat. Později obdržela i ostatní stigmata a k jejímu utrpení se přidružilo i další, a to vyšetřování, zda jsou pravá a nejde-li o podvod. Schopnost prožívat umučení Krista byla výsledkem její empatie pro ostatní. Anna Kateřina vysvětlovala: „Modlím se každý večer za všechny ty, kteří trpí, chtěla bych jít a ulehčit jim a mám takový sen, že jdu od jednoho příbytku utrpení k druhému a že jim pomáhám ze všech svých sil.“
9
Anna Kateřina své utrpení obětovala za obrácení hříšníků a za duše trpící v očistci. Mnoho se modlila za ty, kteří se nemodlili. Někdy měla vidění obrazů neštěstí a nebezpečí pro tělo i duši a přijala je jako popud, aby za jejich odvrácení prosila. Už jako dítě měla vidění, ve kterých rozmlouvala s Ježíšem. Katolická církev později uznala její vize za pravé. Její život a pravost jejích zázračných znamení zkoumala biskupská komise složená z generálního vikáře a tří lékařů, kteří provedli vyšetření. Dospěli k přesvědčení o její svatosti a pravosti jejích stigmat. Koncem roku 1818 Anna Kateřina sdělila, že Bůh vyslyšel její modlitby, aby byla stigmat zbavena. Rány na jejích rukou a chodidlech se zacelily, ale ostatní zůstaly a vždy na Velký pátek se znovu otevíraly. V roce 1819 byla Emmerichová znovu vyšetřena. Násilím byla odnesena do velké místnosti v jiném domě a tři týdny byla dnem i nocí pod neustálým přísným dohledem, bez možnosti kontaktu se svými přáteli, kromě svého zpovědníka. V době jejího druhého vyšetření v roce 1819 k ní byl pozván známý německý básník Clemens Brentano. K jeho velkému úžasu ho poznala a on potvrdil, že mu sdělila, že jí byl předem ve vidění ohlášen jako muž, který jí umožní splnit Boží nařízení, totiž zapsat pro blaho mnohých duší její zjevení. Brentano se stal jedním z mnoha přívrženců Emmerichové. Od roku 1819 až do její smrti v roce 1824 Brentano zaznamenával její vidění, což dalo dohromady 40 svazků. Stručně zaznamenával hlavní body a poté, protože Emmerichová hovořila vestfálským nářečím, své poznámky přepisoval do spisovné němčiny. Předčítal jí, co napsal, a upravoval to, dokud od ní neobdržel konečný souhlas. Podle současných výzkumů ale prokládal její sdělení vlastními poetickými pasážemi, což ztěžuje posuzování přesnosti záznamů. Brentano podrobně popsal 10
scény a pasáže z Nového zákona a život Panny Marie. Zveřejněné vize jdou do podrobností, které zvyšují jejich působivost a udržují čtenářův zájem, jako například scény vykreslené jedna za druhou v rychlém sledu, což působí, jako by byly skutečně vidět. Po roce 1824 Brentano připravil své záznamy ke zveřejnění a v roce 1833 vydal první díl – Bolestné utrpení našeho Pána Ježíše Krista podle vidění Anny Kateřiny Emmerichové. Poté připravoval k vydání Život Blahoslavené Panny Marie podle vidění Anny Kateřiny Emmerichové, ale v roce 1842 zemřel. Kniha byla vydána po jeho smrti v roce 1852 v Mnichově. Na vizích Emmerichové, tak jak je zachytil Clemens Brentano v knize Hořké umučení Pána našeho Ježíše Krista, je založen děj filmu amerického režiséra Mela Gibsona Umučení Krista (2004), především podrobnosti a způsob zobrazení surového Kristova mučení. Anna Kateřina Emmerichová zemřela 9. února 1824 v Dülmenu a byla pochována na hřbitově za městem. V roce 1975, po obnovení procesu jejího blahořečení, byly její kosti přeneseny do krypty blízkého kostela Svatého kříže. První proces jejího blahořečení začal v roce 1892, ale byl přerušen v roce 1928 hlavně kvůli historickým a teologickým omylům obsaženým v knihách Clemense Brentana. Proces byl v roce 1973 znovu obnoven a definitivně završen beatifikací provedenou Janem Pavlem II. dne 3. října 2004. Komise prohlásila, že blahořečení se týká pouze svatosti její osoby a nikoli věrohodnosti Brentanových knih, ačkoli tyto byly prohlášeny za prosté dogmatických omylů a doporučené ke čtení. Obraz statečnosti Anny Kateřiny, její velkorysosti a soucitu k ostatním navzdory jejímu extrémnímu fyzickému utrpení a chudobě ukázal její svatou povahu. Její život je nám 11
příkladem, který svědčí o tom, že upřímná víra a odevzdání se Bohu může pomoci zvládat fyzické utrpení. *** Z myšlenek blahoslavené Anny Kateřiny Emmerichové: „Hodnota člověka před Bohem je posuzována podle povahy srdce, jeho bezúhonnosti, jeho dobré vůle, jeho křesťanské lásky, a nikoliv podle horlivosti intelektu nebo rozsahu vědění.“ „Nikdy nemohu truchlit pro člověka, který zemře smířeně, ani pro dítě, které trpělivě trpí, protože trpělivé utrpení je nejzáviděníhodnějším stavem člověka.“ „Teď jsem tímto jasně viděla, že Bůh se při modlitbě dívá pouze do srdce lidí.“ „Mnoho duší, ačkoliv nebyly velkými hříšníky, zůstává dlouho v očistci, protože žily vlažně.“ „Různé odpustky, které získáváme, skutečně promíjejí určité tresty, které by nás jinak čekaly v očistci.“ „Modlitba, která nejvíc těší Boha, je taková, která se koná za druhé a zvláště za ubohé duše. Modlete se za ně, chcete-li, aby si vaše modlitby získaly velký zájem.“ „Podivuhodné požehnání přináší účast na mši svaté, podporuje se tím veškerá práce a všechno dobré a nic se tím nezamešká; často jediný člen domácnosti, když se účastní mše svaté, přinese toho dne požehnání celému domu.“ „Abychom získali odpuštění, musíme přistupovat ke svátostem s opravdovou lítostí a pevným záměrem polepšit se – nebo je nezískáme.“ 12
„Svatí mají obzvláštní moc ve dnech svého svátku a měli by se žádat o pomoc.“ Anna Rozsívalová
Tříkrálová
sbírka
2016
V zimní čas přelomu dvou našich roků je třeba posvítit na sled našich kroků. Však co je to za světlo v ulicích všude? Jó, mudrci z východu, nejinak to bude. O čem to mluví verš, slova ti poví, nezištná myšlenka se s tajemstvím pojí. Králové malincí i větší vyšli, u lidí dobrých zas všichni se sešli. Co za záře všude teď kolem se line? Auta? Lampičky? Neony? I ne!!! To z očí jim svítila záře ta tajemná, srdíčka hořící je síla ona nezměrná. Žehnaný průvod kolem nás prošel. S jakou to myšlenkou, kdo na to došel? Jen královskou korunu z hlavy si smeknu, jen řádek založím a hned vám to řeknu! Bůh je tou myšlenkou a vším, o čem mluvím! A zbytek zas, je jen On, takto to povím! Kdo uši má, zvěst tuto pozorně slyš, pak ti už nezbude, jen sklonit se již.
13
Mudrcům netřeba daleká cesta. Děti zas pomohly, a to z našeho města! Kasičky nosily, na domy zvonily, o něčem takovém jaktěživ nesnily. Za všechny děkuji všem, kdo se sešli, by poselství mezi lid i letos nesli. Též těm, kdo přispěli potřebám chudých, potřebám bližního, potřebám druhých. SKUPINKY: Dagmar Hubičková – Aneta Nováková, Tadeáš Tesák, Markéta a Tereza Válkovy, Jakub Šatánek Oldřich Chytilík – Matěj a Vendulka Živělovi, Lucka Janošová Wanda Šramová – Jakub, Kateřina a Vojta Kovářovi z Tatenice Blanka Jemelková – Anežka Jemelková, Vašík a Čeněk Kubešovi Sestra Magdaléna – Petr, Maruška a Anička Tomečkovi Jana Werdichová – Klára a Kateřina Werdichovy, Pavlína a Zuzana Myškovy Helena Mikušková – Michal a Vojta Černí, Jakub Šatánek Věra Coufalová – Agátka, Berenika, Martička a Juditka Coufalovy
14
Jaroslav Franc – Antonín, Anička a Vojtík Francovi Letos se vybralo v hejčínské farnosti 60 086,- Kč. Všem, kdo se zapojili obětavě do organizace a účasti, a také především dětem upřímné Pán Bůh zaplať. Oldřich Chytilík Tříkrálová sbírka 2016 v obci Křelov V letošním roce proběhla v obci Křelov-Břuchotín opět Tříkrálová sbírka pod záštitou Charity Olomouc. Velcí i malí koledníci, přestože bylo chladné počasí a kluzké vozovky a chodníky znesnadňovaly chůzi, přinesli do našich obcí poselství lásky a lidské solidarity a podařilo se zajistit celkovou částku 25 913,- Kč. Poděkování patří všem spoluobčanům, kteří v Tříkrálové sbírce přispěli, a všem, kdo se podíleli na jejím průběhu. Jako velmi pozitivní bych hodnotil skutečnost, že řady našich koledníků se neustále rozšiřují, a velmi mě hřeje vědomí, že nám není lhostejné trápení a utrpení jiných. Vzhledem ke skutečnosti, že letos se Tříkrálové sbírky účastnilo osm skupinek koledníků, poděkoval bych takto alespoň rodinám Labounkových, Kotkových, Kylarových, Pelclových, Latových, Šafářových, kteří zajistili jednotlivé skupinky, a dále paní Chovancové a panu Šumpíkovi. David Šafář
15
Tříkrálová sbírka 2016 v Horce Letos se při Tříkrálové sbírce v Horce nad Moravou vybralo 32 330,- Kč. Přičinili se o to: Marie Vepřková (vedoucí), Lenka Adamcová, Markéta a Anežka Kučerovy; Jan Dvorský (vedoucí), Vít Dvorský, Jan Vepřek, Matěj Šturc; Ladislava Klásková (vedoucí), Jiří, Štěpán, Marian a Anna Popelkovi, Petr Klásek; Vít Andrle (vedoucí), Ondřej a Šimon Andrlovi, Petr Kučera; Jarmila Vepřková (vedoucí), Veronika Dvorská, Marie Vepřková ml., Dominika Dvorská; Lenka Halouzková (vedoucí), Petr a Eliška Karmazinovi, Andrea Hornáková. Všem moc děkujeme. Jaroslava Krejčí A jaké jsou ohlasy od koledníků? „Koledování nám zpestřila ledovka, která pokryla silnici i chodníky. Klouzání i pádů jsme si tak pořádně užili.“ „Jedné paní návštěva tří králů připravila netradiční sportovní disciplínu. Když nám dala peníze do pokladničky, zjistila, že si nevzala klíče od domu, ale přitom zabouchla dveře. Jedinou naději, že se dostane zpátky do tepla, představovalo pootevřené okno 16
ve druhém patře a sousedův žebřík. Nebudu vás napínat, dopadlo to dobře.“
INFORMACE Aktuální informace naleznete také na farních webových stránkách www.farnost-olomouc-hejcin.cz. ZMĚNA BOHOSLUŽEB V HEJČÍNSKÉM KOSTELE: Mše svatá nebude v pondělí 8. února. Pravidelné adorace, které bývají v pátek po mši svaté do 21 hodin v kapli Panny Marie, jsou přes zimní období v místnosti nad sakristií hejčínského kostela. Setkávání maminek ke společné modlitbě je každou středu dopoledne v 10 hodin v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií. Setkání nad Biblí s Mariánem Jahodou bude v neděli 7. února v 19 hodin v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií. Další setkání pak bude v neděli 6. března. Modlitební večer chval bude v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií mimořádně již v úterý 9. února v 19.30 hodin. Popeleční středa a začátek postní doby připadá letos na středu 10. února. Při mi svaté, která bude v kostele v 17.30 hodin, se bude udělovat popelec. Tento den (podobně jako Velký pátek) je dnem přísného postu. Půst zdrženlivosti od masa Zpravodaj farnosti sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně. zavazuje od 14 let, půst farnost, újmyCyrilometodějské (možnost najíst Adresa redakce: Římskokatolická nám. 1,se 779jedenkrát 00 Olomouc 9,za tel.: 585 425 025, e-mail:
[email protected]. den dosyta) zavazuje od 18 do 60 let. Redakční rada: Daniel Dehner, Jaroslav Franc, Ludmila Kolková, Veronika Labounková, Bohumil Tříska, o. Norbert Žuška. 17 Tisk Matice cyrilometodějská s. r. o., Olomouc 2006. Příští číslo: 5. února 2006.
Ve čtvrtek 11. února je Světový den nemocných. Nemocní mohou obětovat své utrpení ve Svatém roce milosrdenství za obrácení hříšníků, za odvrácení všech válek ve světě a moudré vyřešení uprchlické krize. A nemocným zase můžeme vyprošovat skrze přímluvu Panny Marie Lurdské sílu a útěchu v jejich utrpení. Papež František ve svém listě ke Svatému roku milosrdenství povzbuzuje nemocné, že jim „velice pomůže, pokud budou nemoc a trápení prožívat jako zkušenost Pánovy blízkosti. On nám tajemstvím svého utrpení, smrti a zmrtvýchvstání ukázal jedinečnou cestu, jež dává bolesti a samotě smysl. Když budou tyto chvíle zkoušky prožívat s vírou a radostnou nadějí a přitom přijímat eucharistii nebo se účastnit mše svaté a společné modlitby, a to i prostřednictvím nejrůznějších sdělovacích prostředků, mohou tak i oni získat odpustky tohoto svatého roku.“ Farní spoření a sbírka na opravy hejčínského kostela proběhnou v neděli 14. února. Společná modlitba křížové cesty bude o postních nedělích (první je 14. února) v hejčínském kostele v 17.30 hodin, v Horce nad Moravou v 15 hodin. Přihlašování na JUMP 2016 probíhá od středy 17. února 2016 od 20 hodin do středy 24. února 2016 do 20 hodin. Přihlásit se lze na http://jump.cho.cz/. Jump je tábor s duchovním obsahem pro mladé od 15 do 23 let organizovaný v klášteře karmelitánů v Kostelním Vydří. Úklid hejčínského kostela proběhne v sobotu 20. února od 9 hodin. Další termín úklidu je sobota 19. března. Prosíme o pomoc všechny, kdo mohou přiložit ruku k dílu. Děkujeme.
18
Sbírka Haléř sv. Petra se koná při bohoslužbách v neděli 21. února. Setkání seniorů proběhne ve čtvrtek 25. února v 10 hodin v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií. Ve středu 2. března je 69. výročí úmrtí arcibiskupa Leopolda Prečana. V neděli 28. února po mši svaté v 7 a v 10 hodin bude umožněn přístup do krypty hejčínského kostela za účelem osobní modlitby u jeho hrobu. Návštěva nemocných se uskuteční ve čtvrtek 3. března dopoledne, další potom ve čtvrtek 7. dubna. V neděli 6. března proběhne sbírka na Světové dny mládeže v Krakově v červenci 2016. Připomínáme, že stále můžete zapisovat úmysly mší svatých na rok 2016. Duchovní obnova farnosti proběhne v letošním roce „doma“, v hejčínském kostele ve dnech 29. dubna až 1. května 2016. Během Svatého roku milosrdenství se bude konat národní pouť do svatyně Božího milosrdenství v Krakowě-Lagiewnikách v sobotu 28. května 2016. Rádi bychom se k této pouti připojili a vypravili z farnosti autobus. *** Z Centra pro rodinný život Arcibiskupství olomouckého: „Láska je dar pro druhého“, a abychom za tento velký dar poděkovali, zveme všechny mladé páry, snoubence, manžele – mladší i starší na Pouť zamilovaných. Uskuteční se 19
v sobotu 13. února (v rámci Národního týdne manželství) v poutním kostele Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou. Program začíná ve 14 hodin. Kromě poutní mše svaté se účastníci mohou těšit na zajímavý doprovodní program – přednášku Mgr. Ing. Františky Böhmové a svědectví manželského života Petra a Jarmily Kolískových. Mši svatou bude celebrovat otec PhDr. Jan Kornek, ThLic., Lic.SL v poutním kostele, kde najdete také oltář sv. Valentina. Po ní nebude chybět ani tentokrát Valentinská večeře (zvěřinová pochoutka) z místní farní kuchyně. Příspěvek na režii a občerstvení – 50 Kč; Valentinská večeře – 95 Kč. Kvůli omezené kapacitě je potřeba se přihlásit předem na www.rodinnyzivot.cz! Nabízíme možnost hlídání dětí. Kontaktní osoba: Josef Záboj, tel. 587 405 292 • e-mail:
[email protected]. Muže, manžele, otce zveme na jednodenní postní duchovní obnovu. Bude se konat 5. března v klášteře bratří kapucínů na Kapucínské ulici č. 2 v Olomouci a povede jí P. Josef Glogar SDB, salesián působící v Prostějově. Nebude chybět možnost přijmout svátost smíření, vrcholem bude slavení mše svaté. Příspěvek na režii a občerstvení je 60 Kč; cena oběda je 40 Kč (gulášová polévka s chlebem). Je třeba přihlásit se předem pomocí formuláře, který spolu s dalšími informacemi najdete na www.rodinnyzivot.cz. Kontaktní osoba: Peter Markovič, tel. 587 405 293 • e-mail:
[email protected] • skype: peter.markovic.office.
Zpravodaj farnosti sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně. Adresa redakce: Římskokatolická farnost, Cyrilometodějské nám. 1, 779 00 Olomouc 9, tel.: 585 425 025, mobil: 775 970 461, e-mail:
[email protected], internet: www.farnost-olomouc-hejcin.cz. Redakční rada: Daniel Dehner, Jaroslav Franc, Ondřej Koupil, Jaroslava Krejčí, Veronika Lojdová, P. Marian Masařík. Tisk Matice cyrilometodějská s. r. o., Olomouc 2016. Příští číslo: 6. března 2016.
