hdr, Petr Melmuk, Tk D

hDr, Petr Melmuk, T k D.

Učební t e x t y

Dějiny textu a doby Starého Zákona ThDr. Petr Melmuk, Th. D.

P r a h a 2011

Učební t e x t y

D Ě J I N Y T E X T U A DOBY STARÉHO Z Á K O N A ThDr, Petr Melmuk Th. D .

V y d a l Husův i n s t i t u t teologických studií v e spolupráci s N O CČSH v P r a z e 1-Staré Město j a k o učební t e x t První vydání P r a h a 2 0 1 1 Editor. Doc. T h D r . D a v i d Tonzar, T h . D. S a z b a a obálka: P a v e l Pánek K o r e k t u r y : M g r . H a n a Velíšková Biblické m a p y použity s laskavým svolením České biblické společnosti. Dáno d o t i s k u : p r o s i n e c 2 0 1 1 V y t i s k l a tiskárna G r a f o t e c h n a P r i n t , s . r . o . 1 . vydání - náklad 5 0 0 k s Doporučená c e n a : 9 5 , - Kč

ISBN: 97S-80-904964-2-2

Obsah Předmluva

5

Seznam zkratek

6

Úvodní s l o v o a u t o r a

7

I, Dějiny starozákonního textu •. + Téma ř. 1 : Písemné památky mimobiblické v e 2. a 1. tisíciletí př. K r Téma č. 2 - V z n i k a konečná p o d o b a t e x t u S Z , otázka literárních pramenů Téma č. 3 - T e x t a j a z y k S Z - konkrétní d o k l a d y nejstarších textů a rukopisů ,,,. Téma Č. 4 - Kritická práce s t e x t e m S Z - úpravy t e x t u , o m y l y , textová k r i t i k a Téma Č. 5 - Překlady S Z d o jiných jazyků

8 . 8 20 28 36 42

[], Dějiny starozákonní doby *. * • Téma č. 1 - Politická a náboženská s i t u a c e Předního východu v e 2 . a 1, tisíciletí př.Kr. Téma 12 - G e o g r a f i e a a r c h e o l o g i e K e n a a n u Téma č. 3 ^ I z r a e l d o Šalomouna Téma č. 4 - I z r a e l a J u d a , babylonský e x i l , návrat z a Peršanů Téma c . 5 - Denní život, k u l t u r a , umění, právo, svátky

49 49 59 68 76 86

Přílohy: Hebrejská a b e c e d a K n i h y Starého zákona a j e j i c h pořadí: Biblické m a p y

92 92 93 95

Předmluva

M 4 l § 0 g U n i v e r z i t y K a r l o v y a H u s o v a i n s t i t u t u teologických studií, d u ÉWVfll Českobratrské církve evangelické T h D r . P e t r M e l m u k předkládá tdbomé i laické veřejnosti přehledné dílo k e s t u d i u t e x t u a d o b y Starého lákona. J f m l osobně v e l k o u c t i , že díky b r d r M e l m u k o v i může Církev českolloivtlliká husitská p o více než 1 5 l e t e c h o d vydání posledního díla k e s t u tfhl Starého zákona připraveného t e h d y b r . p r o f . J. Kubáčem, v y d a t učební | M J a k p r o s t u d e n t y Husitské teologické f a k u l t y U n i v e r z i t y K a r l o v y , t a k I B I O I t u d e n t y H u s o v a i n s t i t u t u teologických studií. Poděkováni zaslouží NÉboltnaká o b e c Církve československé husitské v P r a z e 1 - Staré Město, d i k y níž dílo vychází. D f i t r a P e t r a M e l m u k a c h a r a k t e r i z u j e s k r o m n o s t pečlivost, l a s k a v o s t a hlllbcká víra. Děkuji m u z a předloženou práci a vyprošují j e m u i celé j e h o O H O b f l I I církevní rodině h o j n o s t Božího požehnání. T o m u t o dílu p a k přeji, l b y l i našlo své čtenáře, a b y studentům pomáhalo při s t u d i u a zdolávání i h o u k k a s t a l o s e d o b r o u pomůckou všem. V Praze, dne 22. listopadu 2011 Doc. ThDr. David Tonzar. Th. D biskup pražský a ředitel Husova institutu

hfrMřltntik

DĚJINY T B X T t J

A D O B Y STARÉHO ZÁKONA

5

Seznam z k r a t e k : apod. = mj. = např. = pol. = pr. K r . tzv. = LXX SZ =

s

a podobně m i m o jiné například polovina před K r i s t e m t a k zvaný Septuaginta Starý zákon

Použité zkratky Gn Ex Lv Nu Dt Joz Sd Rt 1S 2S lKr 2Kr lPa 2Pa Ezd

= = = = = • = = • =

k m= m= n. m.= obd.= r, = srov. stol. -

kilometrů metrů n a d mořem období roku s r o v n e j (srovnání) století

biblických k n i h :

G e n e s i s , 1 . Mojžíšova E x o d u s , 2 . Mojžíšova L e v i t i c u s , 3 . Mojžíšova Numerí, 4 , Mojžíšova D e u t e r o n o m i u m , 5 . Mojžíšova Jozue Soudců Rút 1. Samuelova 2. S a m u e l o v a 1 . Královská 2 Královská 1. Paralipomenon 2. Paralipomenon Ezdráš

Neh = Est Jb= ŽPř = Kaz Pis = Iz Jr = EzDa A m Mi = Ab Za =

Nehemjáš Ester Job Žalmy Přísloví Kazatel Píseň písní Izajáš Jeremjáš Ezechiel Daniel Ámos Micheáš Abakuk Zacharjáš

M t = E v a n g e l i u m p o d l e Matouše L - E v a n g e l i u m p o d l e Lukáše

Použité zkratky

deuterokakononických k n i h :

Sír - Sírachovec 1 M a k * 1 . Makabejská

6

Petr Melmuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

Úvodní slovo autora T f l t o H k r i p t a j s o u p o k u s e m o základní přehled látky dotýkající s e t e x t u a d o b y Starého zákona. V osmdesátých l e t e c h minulého století v y d a l p r o f e ­ s o r Miloš Bič dvoudílné přehledné dílo Z e světa Starého zákona, k d e b y l y mnohé užitečné i n f o r m a c e dotýkající s e o b o u jmenovaných částí. Bohužel JPMIU |iž o b a díly rozebrány a omezený počet výtisků j e k d i s p o z i c i zejmél l f l n n teologických fakultách. Svědčí t o ( p r e s některé i n f o r m a c e , které již MMluhují nová upřesnění) o t o m , j a k čtenářstvo k d y s i právě n a t a k o v o u ) P o h l e d n o u p u b l i k a c i čekalo. Jiný p o k u s učinil n a začátku devadesátých ttl minulého století p r o f e s o r Vladimír Kubáč, když v y d a l j a k o s k r i p t a Úvod d o hebrejského t e x t u Starého zákona. Téměř 9 0 s t r a n t e x t u o b s a h u j e V l o m t o případě j a k vývoj t e x t u Starého zákona, t a k i i n f o r m a c e o nejdůItfžltějších překladech, obecné t e z e týkající s e textové k r i t i k y i p o u k a z n a b i b l i o g r a f i i . A n i t o t o s k r i p t u m již není možno z a k o u p i t . Z o b o u zmíněných zdrojů j s e m při psaní vycházel a doplňoval nový­ m i I n f o r m a c e m i , j i n a k uspořádal látku a t a k t o u p r a v e n o u j i předkládám čtťnáfi. J s e m s i vědom, že j d e p o u z e o základní náčrt poměrně složité p r o ­ b l e m a t i k y , p r o t o uvádím z a každou n o v o u k a p i t o l o u orientační přehled l i t e r a t u r y která více vysvětluje t o , c o j e z d e v e s k r i p t e c h p o u z e naznačeno, V přehledech orientační l i t e r a t u r y k tématům již neuvádím e n c y k l o ­ pedické z d r o j e j a k o Biblický slovník A . Novotného ( d n e s již d o k o n c e príNtupný i n a internetových stránkách), Nový biblický slovník. Encyklopedií H l b l u a p o d . Součástí orientační l i t e r a t u r y n e j s o u také články v odborných Čnwopísech, kterých j e ovšem celá řada ( z českých např. Theologická r e v u e , Křesťanská r e v u e , C o m m u n i o v i a t o r u m a j . ) . V o b o u částech ( t e x t i d o b a ) j s e m rozdělil látku d o pěti okruhů, N e j p r v e j h u m nastínil úvodní i n f o r m a c i k tématu, p o t o m přehled, k d e j e v tezích * h r n u t a základní sledovaná látka a konečně j s e m s e snažil d o d a t více d o p l ­ ňujících informací včetně p o u k a z u n a výběr l i t e r a t u r y k danému tématu. J s e m s i vědom t o h o , že j d e p o u z e o základní podněty n i k o l i vyčerpáva­ jící i n f o r m a c e k tématům. Také s e domnívám, že t a k , j a k vědecké poznání pokračuje, může dojít k novým upřesněním a t a k i některé t e z e z těchto s k r i p t b u d e třeba v b u d o u c n u p o o p r a v i t či upřesnit.

I

tWr Meirnuk:

D Ě J Í N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

7

I. Dějiny starozákonního textu 1. 2. 3. 4. 5.

Písemné památky mimobiblické v e 2 . a 1 . tisíciletí p r K r . V z n i k a konečná p o d o b a t e x t u S Z , otázka literárních pramenů J a z y k a t e x t S Z - konkrétní d o k l a d y nejstarších textů a rukopisů Kritická práce s t e x t e m S Z - úpravy t e x t u , o m y l y textová k r i t i k a Překlady S Z d o jiných jazyků

Téma č, 1: Písemně památky mimobiblické ve 2 . a 1. tisíciletí pt Kr. A. Úvodní informace: P r o Starý zákon (dále j e n S Z ) a j e h o t e x t j e důležité znát tev. m i m o b i b ­ lické t e x t y , které j s o u s poselstvím S Z v určitém r o z h o v o r u , poselství S Z n a ně r e a g u j e n e b o nám t y t o mimobiblické t e x t y také doplňují i n f o r m a c e , které v e S Z nemáme. Pomocně j e rozdělujeme n a d o b u 2 . tisíciletí př. K r . ( j d e 0 t e x t y starší n e z S Z poselství, a t o j a k z o b l a s t i tehdejší Mezopotámie, t a k E g y p t a ) a t e x t y z 1 . tisíciletí př. K r . ( t e x t y z d e více doplňují či upřesňují biblické i n f o r m a c e ) . Cílem není p o d a t v této Části úplný s e z n a m m i m o b i b lických textů, a l e ukázat n a nejznámější typické příklady Sledovaný výběr mimobiblických textů se v e 2, tisíciletí př, K r , dotýká v pří­ padě E g y p t a více možných propojujících historických informací ( j a k v y p a d a l K e n a a n n a začátku 2 . tisíciletí p r . K r . , j a k s e uplatňovala egyptská m o c n a t o m t o území, j a k probíhala k o r e s p o n d e n c e m e z i E g y p t e m a kenaanskými městy jaké významné stély se dotýkají p r o b l e m a t i k y K e n a a n u ) , v případě Mezopotámie j d e o t e x t y , které v y k a z u j i společně téma s některými S Z t e x t y (stvoření světa, p o t o p a , zákonodárství a p o d ) . T y t o pasáže p a k můžeme navzájem porovnávat a z k o u m a t , v čem spočívá rozdíl jednotlivých t r a d i c . Kromě samotné o b l a s t i K e n a a n u a Foiníkie j e věnována p o z o r n o s t třem významným střediskům t e h ­ dejší d o b y ( E b l a , M a r i , U g a r i t ) , k d e se d o c h o v a l o m n o h o cenné k o r e s p o n d e n ­ ce, která má určitý v z t a h k pochopení S Z textů (hospodářství, o b c h o d , a l e z e ­ jména náboženství a s tím spojená p o l e m i k a s přírodním t y p e m náboženství) V 1 . tisíciletí p r K r můžeme jíž přímo některé mimobiblické t e x t y s r o v ­ návat s e zněním S Z (máme také bližší možnost j e zařazovat d o konkrétních biblických souvislostí), v některých pasážích nám t y t o písemné d o k l a d y doplňují S Z t e x t o další i n f o r m a c e , které v něm n e j s o u z a c h y c e n y .

8

Petr Melmuk: DijitfY

T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

It. Cvikový přehled

tématu:

1 TISÍCILETÍ PŘ. K R . i) Biypt: - Slnuhetův příběh - klatbové t e x t y - protosínajské nápisy - nápisy A m e n h o t e p a I I . - el-amarnské d o p i s y - papyrus Ramesse II, - M e r e n p t a h o v a stéla - V e n a m o n o v a cesta b ) A r c h i v y 2 . tisíciletí př. K r . : - E b l a (již třetí tisíciletí př. K r ) - Mari - Ugarit fl) iumersko-akkadská oblast: - C h a m m u r a p i h o zákoník - Nářek n a zkázou města U r u - Babylónský J o b - Enúma Elíš - R o z h o v o r pána s o t r o k e m d) Kenaan - protopalestinské nápisy - klínopisné t a b u l k y - T a a n a k - ostrakon v Ramot G a n t > Ponlkie: - nápis n a sarkofágu krále Achírama 1, TISÍCILETÍ PŘ. K R . 10. s t . : Gezerský kalendář šešonkův nápis y. zU Méšův kámen stéla z K u r c h u stéla z T e l D a n u Černý o b e l i s k

IVIr

Mdrnvk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

9

8. st.:

7. s t . : 6, s t : 5r s t :

Samařská o s t r a k a ostráka z T e l l Kasíle Šíloášský nápis Šebnajáhův nápis S a r g o n o v y nápisy ostraka z Jabne-jam Ašurbanipalovy nápisy Lakišské d o p i s y Jojakínovy t a b u l k y papyry z Elefant i n v

C Podrobnější

informace

MIMOBIBLICKÉ PÍSEMNÉ T E X T Y 2 , TISÍCILETÍ PŘ. K R I S T E M a) E g y p t Sinuhetův příběh j e nejstaršim c e s t o p i s e m K e n a a n u ( P a l e s t i n y ) . T a t o povídka v z n i k l a n a začátku egyptské Střední říše, j i n a k řečeno v e 2 0 . s t o l . p r K r . S i n u h e t líčí útěk d o K e n a a n u jakožto událost nezamýšlenou; dočítá­ m e s e z d e o k m e n e c h , n e o městech. Vláda s e soustřeďuje d o r u k o u k m e ­ nových vůdců, d o t o h o z a s a h u j e aktivně i sám S i n u h e t . P r o S Z j e t a t o zpráva cenná zejména v t o m , že nám dává nahlédnout d o p o p i s u K e n a a n u v období před tradiční datací S Z praotců ( n e b o v s o u v i s ­ l o s t i s tradičními počátky této d o b y ) . Klatbové t e x t y : j d e o o s t r a k a (střepiny hliněných nádob) v průběhu 2 0 . - 1 9 . s t o l . př. K r . Jména kmenů či měst nepřátelských vůči E g y p t u j s o u zapsána n a hliněné nádoby n e b o sošky, T y j s o u p a k r o z b i t y n a posvátných místech n a důkaz t o h o , jaký j e čeká úděl. ( n a p r Jeruzalém, Aškalón, A k o , S e k e m , Chasór, B e l a ) . P r o S Z j e významné uvědomit s i l o k a l i z a c i t z v . o d ­ bojných míst n a začátku 2 . tisíciletí př. K r Nejedná s e o j e d n o území ( n a p f J u d s k o ) , a l e o různé o b l a s t i K e n a a n u . Protosínajské nápisy: j d e o zápisy z 1 5 . s t o l př. K r . , které pocházejí z e Sínajského p o l o o s t r o v a . Nápisy souvisejí s prací otroků semitského půvo­ d u v tamějších měděných d o l e c h , J d e o j a k o u s i h i e r o g l y f i c k o u a b e c e d u , souvisí t o s protopalestinským písmem. P r o S Z j e zajímavé, že o t T o c i patřili k t z v . jižní skupině semitských k m e ­ nů a j a k o blízcí příbuzní Kenaanců zřejmě časem s p l y n u l i s I z r a e l e m . Nápisy A m e n h o t e p a I I . : t y t o nápisy z 1 5 . s t o l . p r K r poskytují v h l e d d o společenských pomětrů v K e n a a n u . Kromě s e z n a m u válečné kořisti j s o u u v e d e n i vládcové, kteří p o v s t a l c e p o d p o r o v a l i , i s k u p i n y o b y v a t e l j a k o K e n a a n c i , beduíni či „apiru", („habiru"). 10

PctrMvlmuk;

D I J I N Y

T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

IďAiftirrtftké dopisy - j d e o hliněné t a b u l k y popsané akkadským klí­ novým p b m e m z e 14. s t . p r . K r . Týkají s e královského a r c h i v u A m e n h o t e * I V . /. období t z v . Nové říše. A r c h i v o b s a h u j e k o r e s p o n d e n c i s panovníi y vdkých říší, a l e také s v a z a l y v o b l a s t i K e n a a n u . D o p i s y pocházejí j a k I I pohfožnfch míst (např. B y b l o s , Sidón, Aškalón), t a k z vnitrozemí (např. (lM*or, M e g i d o , G e z e r , Jeruzalém, Lakíš) V našem případě j d e o sbírku ANÍ íl\Q dopisů. Ozývá s e v n i c h n e j e n ujištění o loajalitě vůči E g y p t u , a l e Volii\í o p o m o c před „apiru". 1 ' r u S Z j e podnětné zjištění, že c h a b i r u ( c h a p i r u ? ) s e týká neusedlého k o Aivného o b y v a t e l s t v a tehdejší d o b y Částí t o h o t o širokého p r o u d u kočov­ ných o b y v a t e l b y l i i samotní Izraelité před svým usazením v z e m i . Papyrus R a m e s s e I I . - p a p y r u s s e týká zajištění potravin p r o o t r o k y MMiultfikého původu v e 1 3 . s t o l . př. K r . při stavbě města R a m s e s . J e z d e opět H f t t t o výrazu „apiru" P r o S Z jc zmíněný t e x t d o k l a d e m o přítomnosti semitských otroků při I W w í h l é stavební činnosti významného faraóna Nové říše R a m e s s e I I . , což H O U V Í H Í s hypotézami o datování E x o d u . M t r e n p t a h o v a stéla - j d e o první zmínku o I z r a e l i v egyptských p r a mtfnťťk Týká s e druhé p o l o v i n y 1 3 , století př. K r . V e výčtu poražených iwpřAtoL při j e h o tažení d o K e n a a n u j e zmíněn I z r a e l . , který j e z d e přímo nxnnčon j a k o společenství lidí ( z a s l o v e m I z r a e l totiž následuje z n a k : muž, l t * n n a tři čárky, což není bližší určeni místa, a l e e t n i k a ) . P r o S Z j e důležitá i n f o r m a c e , že v e druhé polovině 1 3 . století p r . K r . j e I K K I H doložen j a k o společenství l i d i n a území K e n a a n u . událost Exodus |t> t e d y prý n u t n o d a t o v a t dříve než d o druhé p o l o v i n y 1 3 . století př. K r (protože však n a stéle zřejmě n e j d e o l i d s pevným územím, a l e o kočující •poleřenství, nemusí jít o časovou p o s l o u p n o s t s datací e x o d u ) . Stéla t e d y dokládá e x i s t e n c i jistého k u l t u rního,příp. politického uskupení s názvem I z r a e l . T o t o společenství - n e j e d n a l o s e o organizovaný stát, a l e e t n i c k o u u k u p i n u - b y l o v n í m á n o j a k o možná h r o z b a p r o E g y p t . Uvažuje s e o střetu Hgypfanů s tímto I z r a e l e m někde n a území centrální v r c h o v i n y Zajímavé m ů ř e být i další srovnání s údaji v S Z k n i z e J o z u e , k d e s e však líčí vítězné h o j e I z r a e l e n a j i h u Qz 1 0 ) . V e n a m o m o v a c e s t a - c e s t o p i s z L p o l o v i n y 1 1 . století př. K r . s e týká chrámového úředníka z T h é b ( V e s e l ) , který měl z o b l a s t i L i b a n o n u d o p r a ­ v i t d o E g y p t a cedrové dřevo. C e s t o p i s d o k u m e n t u j e o s l a b e n i egyptské m o c i , k d y např. král z B y b l u není jíž o c h o t e n d o d a t dřevo dříve, než d o s t a ­ ne řádně z a p l a c e n o a r e p r e z e n t a n t egyptské m o c i s i musí zachraňovat z a dramatických okolností vlastní život. P r o S Z s i můžeme lépe u j a s n i t d o b u oslabení egyptské m o c i n a s k l o n k u

I

WlrMclmuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

11

t z v . období Nové říše p o e x p a n z i t z v . mořských národů, k d y postupně n a ­ stává vhodná s i t u a c e p r o vytvoření státního útvaru království. b ) archívy 2 . tisíciletí př. K r i s t e m E b l a - T e l l Mardích (výzkumy začaly v 6 0 . l e t e c h 2 0 , století). Prokázalo s e v e l m i staré osídlení doložené již v e 4 . tisíciletí př. K r . Město s a m o prošlo i obdobími zničení. Významným j e státní a r c h i v , objevený v 7 0 . l e t e c h 2 0 . století; pochází z e druhé p o l o v i n y 3 . tisíciletí př. K r . B y l o n a l e z e n o více než 1 5 0 0 0 klínopisných hliněných t a b u l e k , především j d e o hospodářské, o b ­ chodní i náboženské t e x t y . Řečí j e t z v eblajština, nejstarší známá semitská řeč. J e d n a z hypotéz tvrdí, že eblajština b y l a j a z y k e m městského o b y v a t e l ­ s t v a n a rozdíl o d amorejštiny západosemitských kočovníků. P r o účely S Z s e dozvídáme, že n a aramejském území (Sýrie) s e našly v období předcházejícím tradičnímu datování praotců v e l m i zajímavé pí­ semné d o k u m e n t y v e starém j a z y k u semitského t y p u . Uvažuje s e přitom o některých paralelách s údaji S Z k n i h . M a r i -Tell-charírí n a středním E u f r a t u (blízko dnešní h r a n i c e m e z i Sý­ rií a Irákem). Město v z n i k l o v e 3 , tisíciletí př. K r . Výzkumy této l o k a l i t y z a ­ čaly v e 3 0 . l e t e c h 2 0 . století. B y l y o d k r y t y z b y t k y města včetně královského paláce. Z písemností t o b y l o více než 2 0 0 0 0 klínopisných t a b u l e k v a k k a d štině. J d e o množství obchodních a hospodářských textů včetně informací 0 rodinném živote z 1 . p o l o v i n y 2 . tisíciletí př. K r . P r o S Z obsahují t e x t y důležité i n f o r m a c e p r o h y p o t e t i c k o u d o b u praotců 1 p r o doložené obchodní c e s t y z Mezopotámie d o Sýrie. U g a r i t - Rás-es-šamra leží v e středozemní o b l a s t i , východně o d K y p r u . K o b j e v u došlo n a k o n c i 2 0 . l e t 2 0 - století. Výzkumy prokázaly v e l m i staré sídliště již z e 7 . - 6 . tisíciletí př. K r . Místo s e s t a l o v dalším dějinném vývoji důležitou křižovatkou a obchodním střediskem. V době e x p a n z e t z v . moř­ ských národů n a k o n c i 1 3 . století př. K r . město zaniká. B y l y z d e o b j e v e n y 4 a r c h i v y s více než tisíci hliněnými t a b u l k a m i včetně soukromých archivů s d o k l a d y textů v e čtyřech jazycích: sumerstině, akkadštině, churijštině a ugaritstíně- Vědci s e dále zamýšleli také n a d v e l m i s t a r o u a b e c e d o u , která bohužel neměla n a rozdíl o d foinické další návaznost (měla 2 9 znaků). P r o S Z j s o u zřejmě z ugaritských nálezů n e j d u lež i té j s i náboženské t e x t y . Z n i c h j e nejznámější E p o s o B a a l o v i . P o l e m i k a s baalovstvím n a stránkách S Z j e lépe pochopitelná, když známe t y t o t e x t y . c) Sumersko-akkadská o b l a s t C h a m m u r a p i h o zákoník - pochází z 1 8 . s t o l . př. K r . , j e zapsán klíno­ vým písmem n a d i o r i t o v o u stélu ( o b j e v e n n a zač. 20^ s t o l . francouzskými

12

Petr Mdmuk:

D Ž J I N Y T L X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

rtivhintlogy v Súsách, k a m b y l k d y s i v e 1 2 . s t o l . př. K r . z Babylóna převe­ d l i ) M A knNiiÍHtický ráz. Je zde přítomna zásada o d v e t y o c h r a n a m a j e t k u , llhťhiKlni A smluvní předpisy i téma ženy a r o d i n y . V l i v těchto zákonů s p o f I v u l Aft*|mě více v p r i n c i p e c h než v j e j i c h uplatňováni Mrovnánl s e S Z u k a z u j e , že j d e často o m o d i f i k a c i společné t r a d i c e ( s r o v . 2 I n ) . K rozdílům např. patří, že o p r o t i C h a m m u r a p i h o zákoníku r o z l i S Z zřetelně zločiny p r o t i l i d e m a m a j e t k o v o u k r i m i n a l i t u . Nárok md zkázou města U r u - j d e o 1 1 zpěvů, které popisují n a začát­ k u 2 . tlaleiletí př. K r dílo zkázy k d y s e p o d náporem kočovných Amorejců z h r o u t i l a sumersko-akadská říše i sídelní město t z v . 3 , urské d y n a s t i e U r . MíWrt p o p i s u j e zničení svatyň v z e m i , p a k s e obrací přímo k pohromě, k t e ­ rá p o f t t l h l a urské o b y v a t e l e S k l a d b a končí ujištěním, že božstvo N a n n a r $ánv místo obnoví. V f S Z látce nacházíme o b d o b u v Pláči, připisovaném p r o r o k u Jeremjášov ( , k d e j d e o 5 žalozpěvů n a d zničením Jeruzaléma p o vpádu Babyloňanů V ř.!W7/6 př. K r . N a rozdíl o d Nářku n a d zkázou města U r u , r e f l e k t u j e S Z Pláč l i d s k o u v i n u a neštěstí chápe j a k o důsledek lidského hříchu, tUbylonský J o b - sumerská báseň s e 1 3 5 verši, o b j e v e n a v N i p p u r u . Hprrtvedlivý a bohatý člověk prožívá utrpení a neví proč Předstupuje s p o ­ k o r o u před božstvo a vyznává v i n u , protože j e prý člověk vždycky v i n e n , i hdyí o t o m neví. Božstvo s e dá p o h n o u t k s o u c i t u a o n o h o člověka utrpení jbnví;. Vť S Z nacházíme m e z i m u d r o s l o v n o u l i t e r a t u r o u také k n i h u J o b . Na m/díl o d sumerské s k l a d b y j e z d e jasné napětí s představou, že každý k d o prožívá utrpení j e něčím v i n e n . Důležité j e a l e p o d l e S Z Joba v utrpení v y ­ držel a nepřestat důvěřovat B o h u . Epos o Gilgamešovi - původní sumerská v e r z e j e zřejmě z e začátku 2 . tisíciletí p r K r . Babylónský t e x t n a ní navazující p a k pochází z e 7. s t o l . př. K r . Bohové s e r o z h o d l i s e s l a t n a l i d s t v o p o t o p o u . Uta-napištim j e však varován a vybídnut k e stavbě l o d i , k d e s e s e s v o u r o d i n o u a příbuznými zachrání. J e m u darována n e s m r t e l n o s t . V e S Z nacházíme v 1 . k n i z e Mojžíšově vyprávěni o potopě, kde N o e s t a ­ ví loď obdobným způsobem j a k o Uta-napištim. V e vyprávěních j s o u však i rozdíly. V sumerské m y t o l o g i i j s o u s a m a božstva zděšena tím, c o r o z ­ p o u t a l a . V e S Z podání zůstává Bůh suverénní a p o potopě s e dozvídáme o smlouvě a ochraně lidského života. Ettúma Elíš - předlohou byl sumerský e p o s E n k i a N i n m a c h . Enúma E l i s znamená „když nahoře". Nejstarší známý f r a g m e n t pochází z 1 0 . s t o l , př. K r . Stvoření j e líčeno j a k o namáhavý zápas božstev (Tiámat, M a r d u k ) . V e S Z nacházíme h n e d n a začátku v 1 . k n i z e Mojžíšově zprávu o stvoře-

ftřr Mrltrwk: D P j I N V T F - X T U A D O B Y S T A R É H O ZÁKONA

13

ní světa. Bůh z d e tvoří S l o v e m a nemá protivníka n a rozdíl o d s u m e r s k o -babylonské zprávy. R o z h o v o r pána s o t r o k e m - d o c h o v a l y s e j e n o p i s y z původní s k l a d b y o 1 1 slokách. J d e o s u m e r s k o u báseň, k d e s e p o u k a z u j e n a n e s m y s l n o s t lidského konáni. J e t o dokumentováno n a příkladu pána a o t r o k a . C o pán udělá, t o musí o t r o k vždy schválit. V e S Z literatuře můžeme najít srovnání v k n i z e K a z a t e l . T a m s e p o u k a ­ z u j e n a pomíjivost lidského konání, a l e dodává s e přitom důležitý podnět k e hledání opravdové m o u d r o s t i ( P a m a t u j n a Stvořitele svého: s r o v . . . . K a z 1 2 ) . d) Kenaan Protopalestinské nápisy - j d e o c c a desítku různých krátkých nápisů ( o s t r a k a , v y r y t o n a dýce, vápencová t a b u l k a z G e z e r u , šekemu a j . z 1 . p o l , 2 . tisíciletí př. K r ) . Zčásti j d e o obrázkové písmo. V e 2 . p o l . 2 . tisíciletí př. K r . dostává t o t o písmo již lineární p o d o b u (např. o s t r a k o n z Bét-šemeše, nápisy n a nádobách z Lakíše). P r o S Z t y t o t e x t y umožňují lépe chápat poměry v z e m i , v e které s e p a k Izraelité postupně usazují. Klínopisné t a b u l k y z T a a n a k u - j s o u t o zejména 2 t a b u l k y objevené n a z a c 2 0 . st., popsané klínopisem ( a k k a d s k y ) , a s i z p o l . 2 . tisíciletí p r . K r . Egyptský f a r a o požaduje knížecí d c e r u , až d o r o s t e . P r o S Z j e zajímavý f a k t doloženého egyptského přímého mocenského nároku o d p o l o v i n y 2 . tisíciletí n a o b l a s t K e n a a n u , O s t r a k o n v R a m a t G a n - n a Univerzitě v R a m a t G a n s e l z e dozvědět o o s t r a c e z e 1 2 . století př. K r , k d y b y l a dětskou r u k o u zapsána a b e c e d a v e s t a r o k e n n a n s k c m písmu. P r o S Z j e zajímavé srovnání s některými údaji v t e x t u S Z o postupné z n a l o s t i písma - např. S d 8 , 1 4 . e ) Foíníkie Nápis n a sarkofágu foinkkého krále Achírama patří k nejstarším nápi­ sům v e foinickém (kenaanském) písmu. Pochází z k o n c e 2 . tisíciletí př. K r . N a sarkofágu j e z o b r a z e n král, n a jedné užší straně 4 plačky s roztrženým r o u c h e m . N a o k r a j i masivního víka j e nápis, který zmiňuje, že j d e o g e b a l ského krále Achírama a ozývá s e varování před případným vykrádáním t r u h l y . S l o v a j s o u oddělena čárkami. K o n e c věty označen není. Nápis b y l o b j e v e n v e 2 0 . l e t e c h 2 0 . století a j e d n e s uložen v pařížském Louvrů. P r o S Z j e t o přímý d o k l a d souvislého íoinického t e x t u , v e l m i příbuz­ ný starohebrejštiné B y b l o s ( G e b a l ) patřil k významným foinickým přísta­ vům, S Z uvádí přístavy bližší: Týr či S i d o n .

14

PeirMelmuk:

Dfejlttť

T E X T U

A D O B Y S T A R K H G

Z Á K O N A

MIMIIHIBIJCKÉ PÍSEMNÉ T E X T Y 1 . TISÍCILETÍ PŘ. K R I S T E M : CJtwriký kalendář - n a l e z l j e j irský a r c h e o l o g M a c a l i s t e r n a začátku 2 0 . M n i Jdi* o vápencovou destičku ( 7 x 1 0 c m ) s e s e d m i řádky v kenaanském | i ( * m u . J d e zřejmě o p a l i m p s e s t ( d o k u m e n t k d y původní nápis j e vymazán M M f l h r f l / . e n jiným), v našem případě cvičný t e x t z 10. s t . př. K r . j s o u z d e pmwány zemědělské práce o d p o d z i m u kalendářního r o k u . I H i p l H , Apíse jakási dětská říkanka, zřejmě z e s k l o n k u sjednoceného i z r a tfUkóho království, jistě dobře souvisí s biblickými údaji t z v . zemědělského niku (Mrov. L v 2 3 ) . lUlonkúv nápis - j d e o reliéf faraóna Šešonka 1 . ( z a k l a d a t e l e t z v . 2 2 . d y n f l N t i L * ) z egyptského K a r n a k u z 2 , p o l o v i n y 1 0 . s t . př, K r . J e z d e z o b r a z e ­ nu vítězství n a d „Asiaty" z K e n a a n u . J e připojen podrobný s e z n a m měst., Ili1rt)ně tímto vladařem dobytých, (např. G i b e o n , M a c h a n a j i m , Bét-sean). VítAina /míněných měst s e týká izraelského království, judských měst j e l i w d v n n málo. Úduje zřejmě souvisí s biblickým podáním o vpádu egpytského faraóna AlArtkn («rov. 1 K r l G U 6 n ) , MAéův kámen - k o b j e v u došlo v e druhé polovině 19. s t o l . v Díbánu ( b i b Ilťk4m Díbónu) v Zajordání. J d e o čedičový kámen o rorněrech 1 , 1 3 m x 0 , 7 m t p o l o v i n y 9. s t . př. K r . Úlomky t o h o t o čediče j s o u d n e s uloženy v pařížnkiíW Louvrů, J a z y k t o h o t o nápisu - moábština - j e příbuzný kenaanžtink Hlnva j s o u oddělena tečkami a věty svislými čárkami. Šlo o 3 4 řádků t e x t u , Moábflký král Mésa, který s e o s v o b o d i l z vazalství vůči I z r a e l i , dobývá úze­ mí i\ Hlaví nová města. Uvádí přitom i jméno moábského božstva Kémoše. Tnké S Z s e zmiňuje o králi Mésovi ( 2 K r 3 , 4 n ) . Uvádí přitom jména i z r a Itwkých králů A c h a b a i Jórama. Právě z a Jórarna s e uskutečnilo tažení p r o t i Moábu, které ovšem n a k o n e c neskončilo ovládnutím Moábska. Stéla z T e l D a n u - o b j e v j e mladý - z r . 1 9 9 3 , nápis j e neúplný, částečně b y l zrekonstruován izraelskými a r c h e o l o g y ( J N a v e h a A . B i r a n ) , pochází /, 2 . p o l . 9 . s t o l . př. K r . Aramejský vladař C h a z a e l s e z d e chlubí vítězstvím u n d I z r a e l e m (prý z a b i l izraelského krále í j e h o judského s p o j e n c e „z d o m u Davidova"). Z h l e d i s k a S Z svědčí nápis o e x i s t e n c i královské rodové l i n i e odvozující Nvůj původ o d D a v i d a . Sdělení nápisu j e v napětí s 2 K r 9 , 1 4 - 2 7 , k d e s e líčí j a k o důvod s m r t i o b o u n a stéle zmíněných králů státní převrat, který p r o ­ vodí n a základě prorockého podnětu vojevůdce Jehú. V případě králů má zřejmé jít o izraelského Jórama a judského Achazjáše. Stéla z K u r c h u - j d e o zprávu asyrského vládce Šalmanesera ( S a l m a n a s a r a ) , nachází s e d n e s v Britském m u z e u v Londýně, p o p i s u j e asyrské

[Vír Mehtiuk: D Ě J I N Y T E X T U A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

15

tažení v r. 8 5 3 p r . K r . , k d y došlo k důležité bitvě Asyřanů s k o a l i c i menších armád, které v e d l aramejský vladař H a d a d e s e r z Damašku, S p o j e n c i t e n ­ krát n a určitou d o b u z a s t a v i l i průnik silného asyrského v o j s k a směrem na jih. I když S Z vůbec t u t o b i t v u nezmiňuje, zapadá d o dějinných s o u v i s l o s t i J a k o třetí nejdůležitější s p o j e n e c koaličního v o j s k a p r o t i Asyřanům b y l totiž u v e d e n izraelský král A c h a b , který d o t o h o t o b o j e d o d a l n e z a n e d b a t e l n o u početní sílu. A c h a b j e v e S Z zmiňován v poslední části 1 . K n i h y královské. Černý o b e l i s k - jedná s e o o b j e v k a m e n e v e t v a r u kvádru s vytesanými reliéfy a nápisy. K o b j e v u došlo v polovině 19. s t o l . n a území někdejšího asyrského města N i m r u d (Kalách). N a 1 9 0 řádcích nápisu p o p i s u j e asyrský král Šalmaneser ( S a l m a n a s a r ) vojenské úspěchy o d r. 8 5 7 d o r . 8 2 6 př. K r . P r o S Z j e důležitá zmínka o t o m , že izraelský král Jehú odvádí daň ( t r i ­ b u t ) d o Asýrie. O t o m t o králi s e můžeme dočíst právě v e 2 . K n i z e královské. Samařská o s t r a k a - při průzkumu někdejšího hlavního města i z r a e l ­ ského království Samaří došlo n a začátku 2 0 . s t o l . k důležitému nálezu stře­ pů - celkově šlo o 6 3 čitelných střepů (psáno i n k o u s t e m ) . P o počátečních nejistotách ohledně datování s e p o t v r d i l a d a t a c e d o 8. s t o l . př. K r , Šlo o 1 8 míst, z e kterých s e posílal o l e j i víno. U v e d e n o j e d a t u m (bohužel přitom chybí jméno dotyčného panovníka), místo odeslání, název r o d u , dále jmé­ n o adresáta i odesílatele a název zboží. Buď šlo o pisařský záznam zboží, přijatého d o královského s k l a d u v Samaří n e b o o dávky určené p r i v i l e g o ­ vaným obyvatelům Samaří. Příznačné přitom b y l o , že určitý člověk dostá­ v a l zásilky z více míst, a l e každý z odesílatelů posílal zásilku j e n j e d n o m u příjemci.(otázka stejných adresátů zásilek). Dvě třetiny míst n a ostrakách uvedených l z e najít v B i b l i v e S Z . Jména rodová pomáhají d o p l n i t údaje o lokalitách k m e n e Manasesovců. Zprávy m o h o u p o t v r z o v a t s l o v a p r o r o k a Ámose týkající s e výše postavené s k u p i ­ n y o b y v a t e l s t v a v tehdejším Samaří, která v l a s t n i l a v i n i c e a olivové háje. C o s e týče j m e n , l z e nalézt hebrejská jména zakončená n a - j a v , což j s o u p r o i z r a e l s k o u o b l a s t typická vyznavačská jména ( j a k o p r o j u d s k o u o b l a s t k o n c o v k a -jau). O s t r a k a z T e l l Kasíle - o s t r a k a , vyrytá d o hlíny z 2 . p o l . 8 . s t o l . p r , K r . b y l a n a l e z e n a v severní části dnešního T e l Avívu. K d y s i t a m stál při ústí řeky J a r k o n přístav, zničený r . 7 3 2 p r K r . a syrským panovníkem T i g l a t - p i l e s e r e m I I I . šlo o záznamy o zlatě a o l e j i , svědčily o o b c h o d u s E g y p t e m n e b o Foinikií. P r o potřeby S Z svědčí střepy o r o z s a h u a ekonomickém životě izraelské­ h o království v e středomořské o b l a s t i . Zmíněný asyrský panovník j e v e 2 . K n i z e královské opakovaně zmiňován.

16

PetrMclmuk: DfejirtY

T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

SíloáSský nápis - souvisí s t u n e l e m nalezeným v 19. s t o l . , který v J e ­ ruzalémě ( o b l a s t někdejšího D a v i d o v a města) s p o j o v a l Gichónský p r a m e n d Slloášský rybník. T u n e l b y l vybudován n a k o n c i 8 . s t o l . při. K r . (období vliídy judského krále Chizkijáše), j e dlouhý c c a 0 , 5 k m , a má několik zákru­ tů, Nápis b y l o b j e v e n v o b l a s t i šíloášského rybníka r 1 8 8 0 . Nápis j e šesti­ řádkový písmo s e podobá kurzívě o b s a h e m j e o s l a v a práce, která v e d l a k proraženi t u n e l u . P r o S Z zvěst j e důležité s r o v n a t s i údaje z t o h o t o nápisu s e s l o v y z p r o ­ rocké k n i h y Izajáš ( I z 2 2 , 9 n ) , a l e také s t e x t e m 2 K r 2 0 , 2 0 a 2 P a 3 2 , 3 0 , k d e N Í dozvídáme o e x i s t e n c i nápisu i n u t n o s t i zásobování města Jeruzaléma v o d o u v době, k d y Asyřané pomýšleli n a j e h o d o b y t i . šebnajahův nápis - šlo o nápis n a jedné z h r o b e k n a úbočí Kidronskéh o úvalu n a p o z e m k u v e s n i c e Síloach ( d n e s S i l v a n ) u Jeruzaléma. Pochází /. d o b y přelomu 8 . a 7. st. př. K r . (ještě d o b a judského krále Chizkijáše). Nápis o b s a h u j e varováni před vykradením h r o b k y a údaje o pohřbených ((nkýsi Šebnajahú, představený paláce, a j e h o služebnice). P r o S Z j e jistě zajímavé srovnání p o l e m i c k y vyhroceného prorockého u l o v a ( I z 2 2 , 1 6 ) . Vytýká s e z d e jistému Šebnovi, královskému správci k o n c e 8. st. p r . K r . , pýcha a oddělenost o d ostatních tím, že s i n e c h a l p o s t a v i t h o nosmvu h r o b k u . S a r g o n o v y nápisy - j d e o více nápisů t o h o t o asyrského krále, v z t a h u ­ jících s e k událostem 7 st- př. K r . V t e x t u b y c h o m s e dočetli o úspěšném dobytí Samaří Asyřany, o d e p o r t a c i o b y v a t e l i znovuvybudování Samaří a usídlení t o h o t o města novými o b y v a t e l i . S Z rovněž v e 2 . K n i z e královské ( 2 K r 1 7 ) zmiňuje dobytí Samaří a s p o l u it i n f o r m a c e m i o t o m , že v Samaří b y l i u s a z e n i příslušníci různých a r a b Hkých kmenů. O s t r a k a z J a b n e - j a m - vlastně j d e o 6 o s t r a k nalezených v r 1 9 6 0 v e zří­ ceninách staré p e v n o s t i Mesad-chešavjáhú jižně o d Jabné-jám. Pocházejí y. poslední třetiny 7. s t . p r . K r . J e d n a z o s t r a k s e týká 1 4 řádkové stížnosti dělníka n a svého d o z o r c e . Dožaduje s e svých práv, když žádá, a b y m u b y l vrácen plášť při západu s l u n c e , j a k t o vyžaduje zákon D a l s i s v o u stížnost H e p s a t písařem. P r o S Z j e t o jistě d o k l a d z d o b y , k d y ovládal t u t o o b l a s t j u d s k y král reformátor Jošijáš. Naráží s e z d e přitom n a konkrétní ustanovení Zákona (l«x 2 2 , 2 5 n ) . Ašurbanipalovy n á p i s y - j d e o t z v . Rasamův válec, nalezený r. 1 8 7 8 , k d e j s o u zaznamenány anály asyrského vladaře Ašurbanipala. J e z d e napsáno 2 2 j m e n králů, kteří asyrského krále nucené doprovázeli n a j e h o výpravě d o E g y p t a r. 6 6 7 př. K r . f

1

ft-Jr

Metmuk: D Ě J I N Y T E X T U A D O B V STALÉHO ZÁKONA

17

P r o S Z j e důležité vědět, že j e z d e výslovně jmenován j u d s k y král M e n a íe, z a jehož dlouhé vlády v J u d s k u s e t y t o dramatické události odehrávaly. LakiŠské d o p i s y - n a r a z i l i n a ně archeologové v 1 . polovině 2 0 . s t o l . v sutinách někdejší judské p e v n o s t i , šlo o c e l k e m 2 1 dopisů, třetina b y l a dobře čitelná. Většina o s t r a k j s o u d o p i s y řečí j e čistá hebrejština, písmo j e kenaanské., j d e zřejmě o období osmdesátých l e t 6, s t o l př. K r . Odesílate­ l e m většiny dopisů j e Hóši-jáhú, v e l i t e l posádky m e z i Jeruzalémem a Lakíšem, adresátem Jáoš, v e l i t e l Lakíše. J s o u z d e také i n f o r m a c e o neznámém p r o r o k u , jemuž hrozí nebezpečí. P r o S Z s e nabízí myšlenka srovnáni neznámého p r o r o k a s Jerernjášem, děj nám více o d h a l u j e d o b u posledních judských králů (zmiňováni v 2 K r , 2 P a a Jr) a dobývání J u d s k a i Jeruzaléma Babyloňany. Jojakínovy t a b u l k y - hliněné t a b u l k y j s o u d n e s uloženy v Berlínském m u z e u . Jedná s e o s e z n a m y p o t r a v i n , k d e j e zapsáno, k d o má n a ně nárok. J s o u zmínění četní příjemci z m n o h a z e m i . P r o S Z j e z d e důležité jméno Jojakína, předposledního judského krále, který b y l n a babylónském dvoře p o čase omilostněn a jehož r o d p o k r a ­ čovat j a k nám t o připomíná i další návaznost biblických dějů v S Z k n i z e Ezdráš. P a p y r y z E l e f a n t i n y - j d e o h r a n i c i m e z i E g y p t e m a Núbii, Sloní o s t r o v (Eleřantine). Začátkem 2 0 , s t o l . z d e b y l y n a l e z e n y a r a m e j s k y psané p a p y r y a několik o s t r a k z k o n c e 5 . s t o l . př. K r Z papyrů s e dozvídáme o chrá­ m u této židovské k o l o n i e (mramorové s l o u p y , 5 b r a n , cedrový s t r o p , oltáře a t d . ) , k jehož zničení došlo k o n c e m 5, s t o l . př. K r . P r o S Z p r o b l e m a t i k u svědčí p a p y r y o t o m , že kromě babylónské d i a s p o ­ r y v z n i k a l a i důležitá egyptská d i a s p o r a , k d e s e p o s t u p e m času utvořilo nejdůležitější středisko n a s e v e r u - v A l e x a n d r i i . L z e ještě d o p l n i t i n f o r m a c i , že psacím materiálem v e sledovaném období m o h l být kámen ( s r o v . J b 1 9 , 2 4 aj.), a l e také psací t a b u l k y - destičky ( s r o v . I z 3 0 , 8 aj.), hliněné destičky - c i h l a ( s r o v . E z 4 , 1 ) , p a p y r u s , kůže a p e r g a m e n či hliněné střepy - t z v o s t r a k a . Psávalo s e r y d l e m či p e r e m ( s r o v . j r 17,1), A b e c e d u , která s e postupně u j a l a i v dalších končinách, vytvořili F o i ničané. B r z y n a t o p a k Izraelité začali používat t u t o f o i n i c k o u a b e c e d u v e starohebrejském t y p u písma. V době babylónského e x i l u s e p a k již více psávalo v t z v . kvadrátním (aramejskérn) t y p u písma. Hebrejština rozezná­ vá 2 2 k o n s o n a n t (souhlásek), samohlásky b y l y doplňovány později.

18

P?tr Meltnuk: D t j I N Y T E X T U A D O B Y STARÉHO ZAKÚMA

/, U T l í R A T U R Y :

ČtftfkA l i t e r a t u r a a k n i h y přeložené d o češtiny: Rardtke, H.: Příběhy ze starověké Palestiny, Vyšehrad 1988 Nártú, M.: Sinuhet&v útěk z Egypta - Egypt a Syropatestina v době Abraha­ movi, Praha 1999 Hit M.: Palestina. Od pravěku ke křesťanství IIL, Praha 1950 Bit M.; Při řekách babylónských, Vyšehrad 1990 Bič, M.: Vzemisfing a pyramid, Praha 1993 Hflkr,}.: Starověká náboženství, Praha 1978 /ifpjVřf, A,: Královská taženi ve Starém Orientu, Vyšehrad 1987 Jordán, M.: Světové mýty, Volvo Globator, Praha 1997 KtvngelovďBrandtová, E.: Starověký Babylón, Vyšehrad 1983 Kramer, S. N . : Historie začíná v Sumeru, Praha 1965 Moscati, S . : Staré semitské civilizace, Praha 1969 Prowcký, /.: Prameny moudrosti. Mudroslovná literatura staré Mezopotámie, Praha 1995 SMiltk, O.: Ugaritské náboženské texty, Vyšehrad 2003 Váchala, B.: Moudrost starého Egypta, Praha 1992 Vilimková M . ; Starověký Egypt Praha 1977 Ztímarovský, V: Gilgameš, Albatros, Praha 1983 Mýty staré Mezopotámie, Odeon 1977 T

ťlieojAzyčné z d r o j e : fteiferlin, W.: Religionsgeschichtliches Textbuch zum Alten Testament,Berlin 1975 Navch, /.: Die Entstehung des Aiphabel$ Palphot, Jerusalem 1996 Smelik. K. A. D , ; Histoňsche Dokumente aus dem alten Israel, Gottingen 1987 Porten, B.: Archives from Elephantine. The Life oj an Ancienit jewish Military Colony, 1968 f

ťťirMťfmuk:

D Ě J I N Y T E X T U A DOBV S T A R W O Z Á K O X A

19

Téma č. 2 - Vznik a konečná podoba otázka literárních pramenů

textu ŠZ,

A. Úvodní informace J a k d l o u h o t r v a l o , než s e vytvořil pevný s o u b o r starozákonních k n i h ? A k d y vlastně v z n i k a l y nejstarší S Z t e x t y ? Právě těmito otázkami s e zabý­ vá druhé t é m a Značnou r o l i sehrála jistě ústní t r a d i c e . Nejdříve s i t e d y lidé S Z předávali některé látky p o u z e ústně, M n o h d y s e vyprávěčské látky v z t a h o v a l y k určitým osobám n e b o posvátným místům. Postupně dochá­ z e l o k e spojování d o příběhových cyklů, řad příkazů a p o d . a látka b y l a zachycována i písemně. Sbírky různých textů s e p a k doplňovaly nově v y ­ kládaly a a k t u a l i z o v a l y . I když m n o h o S Z k n i h o b s a h u j e v e l m i s t a r o u t r a ­ d o v a n o u látku, žádná z n i c h n e v z n i k l a v dnešní podobě před 5 s t o l . př, K r . ( d o b a perské nadvlády). J e užitečné rozdělit d o b u , která vyústila v jakýsi t e x t u s r e c e p t u s S Z , d o pěti sledovaných úseků. V n i c h l z e lépe porozumět složitému p r o c e s u sepsání t e x t u S Z . D o d n e s přitom trvá d i s k u s e týkající s e určení přesné d a t a c e sepisování prvních krátkých textů, které nacházíme v e S Z . Zejména skandinávští b a ­ datelé (např. E . N i e l s e n ) zdůrazňovali význam ústní t r a d i c e a dostávali s e t a k d o napětí s m e t o d a m i literárně-kritické práce t z v . W e l h a u s e n o v y školy ( t a k l a d l a důraz n a zkoumání písemného zpracováni). N a jedné straně s e l z e domýšlet, že pomocí ústní t r a d i c e b y l y předávány poměrně d l o u h o u d o b u rozmanité látky, a t o i většího r o z s a h u {např. pověsti, vyprávění, k u l ­ tické či právní t e x t y ) . N a druhé straně j e třeba zvažovat, že s e poměrně často S Z t e x t odvolává n a písemné záznamy, které měly e x i s t o v a t (např. E x 17,14; N u 5 , 2 3 a p o d . ) a že v e starém O r i e n t u j e doložena písemná k u l t u r a ještě před tradičním příchodem I z r a e l e d o K e n a a n u . P r o zkoumání vývoje t e x t u S Z j e užitečné seznámit s e blíže i s m e t o d o u dějin f o r m y ( H . G u n k e l ) , která s i všímá skutečnosti, že S Z t e x t y zaujímaly jisté místo v životě v e S Z společenství. Leckteré t e x t y b y l y zřejmě vytvořeny p r o konkrétní pří­ ležitost v rámci života izraelské společnosti a t e p r v e p o s t u p e m času b y l y s h r n u t y d o S Z k n i h , které máme d n e s před s e b o u . V naší souvislostí j e dobré vědět o „historickokritické metodě" která zkoumá v z n i k a vývoj ( n e j e n ) S Z textů. V e své původní podobě s e dělila n a čtyři postupné k r o k y : t e x t o v o u k r i t i k u , literární k r i t i k u , dějiny f o r m y a dějiny r e d a k c e . D n e s s e t a t o m e t o d a více o r i e n t u j e n a h i s t o r i i a jazykovědu a dochází t a k k jejímu dělení n a synchronní (zkoumá v k o n t e x t u t e x t v j e h o současné podobě) a diachronní (má n a zřeteli dějinný vývoj a tradování textu), j

20

Petr Mehmk:

D Ě J I N Y T E X T I T

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

N p u d A l n f o b l a s t i j e přitom zkoumání t z v . literárních pramenů. J d e v l a s t ­ n i n Jukýnl teologický výklad dějin, který má b u d o v a t i d e n t i t u . Pomocně s e M | I N i t a A v německé jazykové o b l a s t i uvažuje z h r u b a o čtyřech literárních J M i r w r w c h ( J - j a h v i s t a , E = e l o h i s t a , D t • deuteronomistický p r a m e n , P = ftký k o d e x y s nedořešenou otázkou, z d a v případě „ E " j d e o s a m o s t a t ­ ný lllprárnl p r a m e n .

I

N . Celkový přehled tématu I , NHJ9TARŠÍDOBA - PŘEDKRÁLOVSKÁ ftfpjmě jisté z l o m k y (kratší liturgické t e x t y , k n i m postupně přidávány I r t k 4 pasáže o v y s v o b o z e n i z E g y p t a a o době praotců. | f l k l n d y Htnrých t r a d i c : rt) písně: Debořina píseň S d 5 ; píseň při přechodu Rákosového moře E x 1 5 , 2 1 ; píseň při kopání studní N u 2 1 , 1 7 b ) pověsti o svatyních: zdůvodnění s v a t o s t i př. G n 2 8 , 1 0 n ( s e n v Bét-elu) ť) zákonná ustanovení: zákon o d p l a t y ( D t 19,21), pův. D e s a t e r o ; E x 2 0 , 1 2 - 1 6 ; šekemské dvanáctero: D t 2 7 , 1 5 n a p o d . d ) historické příběhy: např. nejstarší dochované vyznání víry ( D t 26,5-9) 3 . P O H A K R Á L O V S K Á - D O BABYLÓNSKÉHO E X I L U ( l ) O H A T Z V 1. CHRÁMU) n w v o j písemnictví patrnější zřejmě až o d d o b Šalomouna (či o století ptwději?); z a D a v i d a začátek t r a d i c e spojené s e žalmovou sbírkou, Šalo­ m o u n - přísloví a písně; h l u t o r l e : Davidův v z e s t u p , d a v i d o v c i , l e t o p i s y a t d . , u d v o r a písaři, pěvci, mudrci n(Aíi í p r o r o c i - o d 8 . s t o l . , t z v . prorocké sbírky (Ámos, Ozeáš) k n i h a Zákona ( 2 K r 2 2 ) ; Izajáš, Micheáš, Báruk s e p i s u j e Jeremjášovo p r o ­ roctví X D O B A E X I L U A NÁVRATU v e x i l u s n a h a soustředit d o c h o v , písemné t r a d i c e v celé šíři s úmyslem z a ­ c h y t i t raději více, než a b y s e něco opomnělo; vznikají t a k různé paralelní oddíly - př, Ž 14 - Ž 5 3 ; Z 4 0 , 1 4 - 1 8 - Ž 7 0 ; 2 S 2 2 - Ž18; I z 2 , 2 - 4 - M i 4 , 1 - 3 (později i daiši 2 K r 1 8 - 2 0 - 2 P a 2 9 - 3 1 - I z 3 6 - 3 9 ) a j - písaři soustavně s e zabývající p o návratu sepisováním t r a d i c e dostávají označení sořerím 4 D O B A P O S T U P N É F I X A C E 3 ZÁKLADNÍCH ČÁSTÍ S Z K Á N O N U 5. S T . PŘ. K R . A Ž 1 . S T . P O K R . ( D O B A T Z V . 2 . C H R Á M U ) - 5* st* Velké shromáždění - členy poslední p r o r o c i a první učitelé ústní 4

v

ÍViř Mflmuk:

DĚJIIVY T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

21

t r a d i c e - tanaité; - soferím: číst i sčítat (určení prostředku Tóry L v 1 1 , 4 2 z h l e d i s k a písmen; L v 10,16 z h l e d i s k a s l o v ) , v z n i k s a n h e d r i n u , k n i h y inspirované D u c h e m - d o období 4 6 4 - 2 4 A r t a x e r x e s 1 . - 5 . s t o l . př, K r . fixace Tóry; v e 3 . s t o l . př. K r . s e ustálila 2 . část (Přední a Zadní p r o r o c i ) , 1 . s t . př. K r . shrnutí Spisů, a l e t e p r v e k o n c e m 1 . s t o l . p o K r . definitivní rozhodnutí; p o z n a t k y o kánonu k n i h S Z : s r o v . M t 2 3 , 3 5 ( o d první d o poslední vraždy - t e d y Ábel: G n 4 a Zacahriáš: 2 P a 2 4 ) ; L 24,44; aj. 5, D O B A - P O S T U P N Á PRÁCE N A P E V N É P O D O B Ě HEBREJSKÉHO T E X T U S VOKALIZACÍ 2 . - 1 4 . S T O L , (TEXTUSRECEPTUS) - první d o b a - místo s o u s t a v y samohlásek m a t r e s - l e c t i o n i s , šlo o : hé- ( a ) ; j o d - ( i e ) ; w a w - ( o u ) ; otázky t r a n s k r i p c e - o d 5 . s t o l . nedůsledné p o k u s y o vytvoření pevných samohláskových z n a ­ ků, - 7. s t o l . tvoří s e kompletní systém: 3 školy - babylónská, palestinská, t i b e riadská babylónský systém - 2 e t a p y : z l o m k y z e 7. s t . ( E ) , z l o m k y z 8 . - 9 . s t . - s o u ­ visí s hnutím karaitů ( K ) , jemenská t r a d i c e ( 1 2 - 1 3 . st.) - supralineární b a b y l o n . z n a k y s v l i v e m tiberiadské v o k a l i z a c e - palestinský systém - nepočetné z l o m k y ( 7 . - 9 . s t . ) , samařské r u k o p i s y ( 1 2 - 1 4 , st.) - tiberiadský systém - v období 7 8 0 - 9 3 0 vrcholí t a t o práce, p r o s a z u j e s e j a k o nejlepši, v l i v kerajců ( o d 8 . s t , doloženi j a k o anánovci) - odmítnutí ústní t r a d i c e T a l m u d u - v e 1 2 . s t o l . s e p r o s a z u j e tiberiadský směr v celém židovstvu - důležití A s e r o v c i 5 - 6 generací ( S . - l O s t ) a N e f t a l i o v c i (10,-14 st.) - Moše b e n M a i m o n ( M a i m o n i d e s + 1 2 0 4 ) podepřel t e n t o vývoj s v o u autoritou, - 1 4 stol. textus receptus C . Podrobnější informace Před rozvinutím z n a l o s t i písma - tedy v době nejstarší (předkrálovské) hrála výlučnou r o l i t z v . ústní t r a d i c e (písně, jednoduché f o r m y záko­ nů, rodinné vzpomínky aj,), M e z i první zapisované pasáže patří již zmí­ něné p í s n ě - j d e zejména o t y , které s e nějak v z t a h o v a l y k e každodennímu životu (např. O kopání studní - N u 2 1 , 1 7 n ) , dále p a k písně náboženské - l z e zmínit j e d n u v e l m i krátkou oslavující H o s p o d i n o v o vítězství (píseň M i r j a m - E x 1 5 , 2 1 ) , s v o u r o l i hrály jistě i pohřební písně ( s r . A m 5 , 1 6 ) . Jedníni

22

i PttT Mtrlmuk: D l j i N Y

TFJCTU A D O B Y S T A R É H O

ZÁKONA!

/ ni>|Nl4ir&(ťh psaných textů j e oslavná Debořina píseň, k d e a u t o r k a c h a r a k M>rl/u|c jednotlivé k m e n y v rámci společného b o j e p r o t i Kenaancúm ( S d tyl .11). Ke krátkým výrokům patřily t y p y přísloví ( K a z 9 , 4 ) , a l e také třeba hádanky, Často v e spojení s e svatebním veselím (např. S d 1 4 , 1 2 - 1 8 ) . Z a nejfltnrll zapsané vyznání víry s e považuje S Z oddíl Dt 2 6 , 5 - 9 . Z e zákonných ilftUlvovťní je jistě v e l m i staré zněni zákona o d p l a t y ( D t 19,21), uvažuje se u |nkvNÍ původní podobě pozdějšího D e s a t e r a ( E x 2 0 , 1 2 - 1 6 ) . V době královské začíná pozvolný rozvoj písemnictví. T r a d i c e přiilMU|i* některé části S Z D a v i d o v i (Žalmy) a Šalomounovi (Přísloví, Píseň . i l f l f l l , K a z a t e l ) . Zřejmě šlo však v této době j e n o jakési skromné počátky. i Úlohou písařů, pěvců i mudrců r o s t l a postupně r o l e sepisováni, a to rfvMAté t e h d y , když šlo o plnohodnotný státní útvar ( t o však není dolože­ n i h i s t o r i c k y v 1 0 . s t o l . př. K r , ale až o století později). S Z se zmiňuje m j . n |« kýchni záznamech písařů, které s e a l e bohužel n e d o c h o v a l y - jde např. i i n d k a / y n a K n i h y letopisů králů izraelských ( s r . l K r 1 4 , 1 9 ) a letopisů kráIft jlliltfkých ( l K r 1 4 , 2 9 ) . V této královské době v z n i k l a i nejstarší právní k n i h a S Z , t z v . K n i h a s m l o u v y ( E x 2 0 , 2 2 - 2 3 , 3 3 ) , o b s a h u j e právní i kultická ll»|<movení. Nejstarší biblický hospodářský zákon ( E x 2 2 , 2 4 - 2 6 ) z a k a z u |i» nit|i*n brát úroky, ale staví se p r o t i ožebračování chudých. V s o u v i s l o s t i N Mflkwenou K n i h o u zákona z a krále Jošijáše ( 2 K r 2 2 , 8 n ) s e uvažovalo o j r t k t a l první podobě D e u t e r o n o m i a , kteTá m o h l a vést zpětně až d o d o b y kitlť Chizkijáše ( k o n e c 8 . s t o l . př. K r . ) . Zrfátky tzv. píšících proroků j s o u Spjaty s pol. 8 . s t o l . př. K r . Jde zejméhrt o prorocké výroky Ámose, který pocházel z J u d s k a , a l e působil určitý fá* v královské s v a t y n i v Bét-elu a o j e h o mladšího současníka Ozeáše, ?\\ i působil v severním království. T e n t o p r o r o k s e v e svém proroctví # m i n o v a l o svém manželství s p r o s t i t u t k o u z pohanské svatyně, a b y t a k a y m p n l i c k y ukázal n a duchovní p r o s t i t u c i s kenaanskými b a a l y . Z dalších p l l l c i c h proroků lze j m e n o v a t jeruzalémského Izajáše. P r o r o k o v y výroky, MU něž n a v a z o v a l i v dalších stoletích j e h o žáci, mířily d o pohnutých d o b onttlední třetiny 9 . s t o l . př. K r . , k d y rostla m o c Asyřanů, kteří d o k o n c e o b ­ v i n i l i Jeruzalém. Další významný píšící p r o r o k této d o b y byl Micheáš z jihozápadní části J u d s k a . Ostře v y s t u p o v a l zvláště proti sociální n e s p r a Vikllnosti své d o b y . S n a d nejznámějším z píšících proroků byl kněžský s y n |ťrvmjᣠkterý působil o d poslední třetiny 7 s t o l . př. K r . , dále i v 6 . s t o l . př. K r . , prožil pád Jeruzaléma i zboření c h r á m u a s t o p y po něm končí v E g y p ­ tě. Měl svého věrného d r u h a , písaře Báruka. Literárně v e l m i důležitá je doba exilu. V ní se systematicky zpracová­ vají texty pocházející j a k z jeruzalémského c e n t r a t a k z různých dalších Nvatyň, a b y s e n i c podstatného n e v y n e c h a l o . Vznikají t a k mnohé dublety, P

/Vir Mrftrtuk;

D f . J E N Y T E X T U A D O B Y SfARĚHO Z Á K O N A

23

které máme v e S Z zachovány d o d n e s . K důležitým textům této d o b y patří jistě E z e c h i e l o v a kázání. T e n t o p r o r o k , který stál u z r o d u babylónské d i a ­ s p o r y s e vznikajícími s y n a g o g a m i , z a c h o v a l i útěšné s l o v o p r o Jeruzalém j a k o d o k l a d t o h o , že H o s p o d i n svůj l i d neopustí. V této době s e vytváří dů­ ležitá další část prorockého díla Izajášova, zvlááť zajímavé j s o u t a m pasáže o Hospodinově služebníku ( t z v . ebedské písně). Také dvě významné t r a d i ­ ce, známé již z předexilní d o b y ( t z v prokrálovské a protikrálovské t e x t y ) pokračují v e svém r o z h o v o r u i v době p o e x i l n i . Poexilní období zaznamenává p o s u n výrazu sofer"(pÍ8ař). V době pře­ dexilní označoval královského úředníka - sekretáře ( s r o v . 2 K r 12,11), nyní písma r e , t e d y člověka, který s y s t e m a t i c k y s e p i s u j e hebrejský t e x t . Tímto t i t u l e m j e označen např. Ezdráš j a k o z n a l e c Zákona,, t e d y j a k o a u t o r i t a , k t e ­ rá zaručovala správné předávání S Z t e x t u . Hebrejské s l o v e s o odvozené o d slovního kořene „5-p-r' znamená n e j e n Číst, a l e i sčítat. A t a k písaři m j . sčítali s l o v a i písmena. V z n i k l t a k postupně i pevný střed Tóry ( 5 k n i h M o j ­ žíšových), a t o d o k o n c e dvojím způsobem, (sčítání s l o v : L v 10,16, sčítání písmen: L v 1 1 , 4 2 ) . N a základě rozděleni jeruzalémského chrámu n a 3 části s e vyjasňuje i rozdělení S Z t e x t u n a 3 s k u p i n y knih, které s y m b o l i c k y n a p o d o b o v a l y uspořádáni t o h o t o chrámu. Nejdůležitější částí tvořícího s e kánonu j e 5 k n i h Mojžíšových (Zákon - Tóra), v době perské zřejmě i jakýsi reprezentativní náboženský t e x t p o d o b a této prvé částí b y l a pravděpodobně dokončena v p o L 5 . s t o l . p r . K r . Druhá část - P r o r o c i - měla být uzavřena někdy během 3 . s t o L př. K r Zmínka mimokanonické S Z k n i h y Sírachovec (hebrejský originál pocházel z e zač. 2 . s t o l . př. K r . ) uvádí již Zadní p r o r o k y ( S i r 4 8 - 4 9 ) . S p U y měly být dokončeny v e 2 . - 1 . s t o l . p r . K r . ( z a nejmladší k n i h u S Z j e považován D a n i e l , souhláskový t e x t b y měl být h o t o v již v e 2 . s t o l . př, K r . ) , a l e d i s k u s e ještě v rámci židovstva t r v a l a . Definitivně s e r o z h o d o v a l o až p o pádu t z v 2 . chrámu k o n c e m 1 . s t o l p o K r . D o k l a d e m trojdílného uspořádání S Z káno­ n u j e jistě i i n f o r m a c e z t e x t u Nového zákona, k d e s e píše o Zákonu, P r o r o ­ cích a Žalmech (sr. L 2 4 , 4 4 ) . P o ohraničení r o z s a h u k n i h S Z (širší pojetí t o h o t o kánonu a l e měla např. egyptská d i a s p o r a - více v i z k a p i t o l a týkající s e překladů) zbývala poslední fáze, a t u určení jednoznačného t e x t u , k d y b y b y l y doplněny samohlás­ k y ( j d e o t z v , p u n k t a c i ) . Nejdříve s e v prvních stoletích p o K r . uvažovalo, z d a b y n e p o m o h l a t r a n s k r i p c e (přepis) z řečtiny. T a t o c e s t a však n e b y l a o d s o u h l a s e n a . Také s n a h a dát některým konkrétním souhláskám význam samohlásek a tímto způsobem zpřesnit znění t e x t u n e v e d l a k úspěchu. A t a k s e o d 5 , s t o l . rozvíjely systematické p o k u s y vytvořit samohlásky, které b y d o p l n i l y souhláskový t e x t šlo c e l k e m o 3 školy, které s e tím zabývaM

r

24

Petr Metmuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

l y Učencům, kteří s e t o m u věnovali říkáme masoretári ( o d aramejského s l o v e s a „ m - s - f " předávat, t r a d o v a t ) , u j a l o s e také označení n a q d a n i („n-q- d " - b o d o v a t ) , protože t e x t „obodovali" t j . opatřili t e x t samohláskovými a přednesovými značkami. Méně propracovaná b y l a t z v . palestinská škola ( o r i e n t o v a l i s e n a ní např. Samařané), n e m n o h o rukopisů z d o b y 6 . - 8 . s t o l . s e nepodařilo důsledněji s j e d n o t i t , V babylónské diaspoře procházel vý­ v o j dvěma fázemi. Šlo o supralineární systém (samohlásky s e p s a l y n a d řádku), o d 8 . s t o l . d o s t i propracovaný. Nejduležitější b y l směr tiberiadský (název p o d l e města n a břehu Galilejského j e z e r a ) , šlo o důsledný v o k a l i zační systém, schopný z a c h y t i t mnohé odstíny výslovností a odlišit přitom hlásky a pahlásky. T e x t b y l o b o h a c e n desítkami přednesových značek (šlo o f u n k c i přízvuků, pojičů i děličů s l o v ) . Při těchto vokalizačních úpravách b y l a viditelná úloha t z v . kerajců, t j . s k u p i n y uvnitř židovstva, která mylně věřila, že punktovaný t e x t b y l již k d y s i předán Mojžíši n a S i n a j i . Úsilí o vytvoření punktační s o u s t a v y chápali t i t o k e r a j c i j a k o návrat k původnímu textu, Nejvýraznějšími představiteli p u n k t a c e b y l i t z v . Ašerovci, o d nichž p o ­ chází i nejkvalitnější dochované r u k o p i s y . J e j i c h prácí ještě d o p l n i l y dílčí poznámky jiného r o d u - t z v . Neftalíovců. Celý p r o c e s m e z i západní a vý­ chodní částí židovstva b y l završen d o h o d o u o t z v . t e x t u r e c e p t u ( 1 4 . s t o l . ) . Učence, kteří s e věnovali s y s t a m e t i c k y předávání t e x t u S Z a n a v a z o v a l i n a písaře, nazýváme masoretáři. Vytvořili textově kritický aparát k e S Z t e x t u včetně t z v . m a s o r y v užším s m y s l u s l o v a (více k a p . č. 3 a 4 ) . Pomocně t e d y můžeme odlišit písaře („soferím"), kteří vytvořili souhláskový t e x t S Z a masoretáře, kteří souhláskový t e x t upřesňovali a s v o u činností směřovali k vytvoření t z v . t e x t u r e c e p t u . Kromě t o h o t o vývoje j e dobré připomenout t e o r i e , které s e snaží p o l i ­ terární stránce porozumět jednotlivým redakcím v průběhu utváření k n i h S Z (zejména samotných 5 k n i h Mojžíšových). V německé o b l a s t i s e důklad­ ně p r a c o v a l o s teorií t z v . literárních pramenů. Z a nejstarší b y l považován J ( J a h v i s t a ) . Uvažovalo s e o období 1 0 . - 9 . s t o l . př. K r . , d n e s s e s t o u t o hypotézou p o l e m i z u j e a j e s n a h a d a t o v a t j e j d o d o b y mladší. Jedná s e o propojení t r a d i c o stvoření ( t z v . druhá zpráva - G n 2 ) , vyprávěcích pasáží o praotcích, e x o d u i získáni země. D o k o n c e 8 . s t o l . př. K r . v z n i k a l y zřejmě ještě další t y p y textů. D r i v e s e hovořilo o samostatném literárním p r a m e n u E ( E l o h i s t a ; t e x t y označují B o h a obecným jménem Elohím). D n e s s e většinou uvažuje o jakýchsi e l o h i stických f r a g m e n t e c h . Má jít o rozsáhlé předexilní vypravěčské dílo, s n a d jakýsi J E (např. G n 1 5 ; 2 0 , 1 - 2 2 ; E x l , 5 n n přip. části k a p i t o l E x 18, N u 2 2 - 2 3 ) . T e x t y měly zdůraznit Boží t r a n s c e n d e n c i a u n i v e r z a l i s m u s .

Petr Melmuk.

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

25

Dalším důležitým literárním p r a m e n e m j e Deuteronomlsta (Dt). T a k t o označujeme v T e n a k u v konečné literární podobí tzv* Přední P r o r o k y . Někdejší autorský k r u h měl být ovlivněn řečí Deuteronomia (proto í t e n t o název), chápal své dílo j a k o jakési poučení z dějin. Staré předexilní t r a d i c e z d o b y Jošijáše m o h l y n a p f pokrývat látku od Dt 1 do Joz 2 2 . Postupně s vědomím ztráty Jeruzaléma i chrámu se přidala pevná koncepce D t díla. Darování země mělo j a k o předpoklad poslušnost Zákona. Vrátí-li s e I z r a e l k H o s p o d i n u a b u d e s e řídit Zákonem (Tórou), může d o u f a t , že z n o v u zís­ ká z e m i . Pozdní, již poexilní přepracováni dodalo jeitě dalfií důraz. I z r a e l s i c e žije p o d Hospodinovým požehnáním znovu v zemi, nesmí s e a l e s o u ­ středit n a svůj „výkon". Žije jen z lásky a m i l o s t i Hospodina (sr. D t 4 , 2 3 - 3 1 ) . Z a nejmladší literární p r a m e n j e považován Kněžský kodex
26

Petr Mdmuk:

DEJCVY T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

Z

LITERATURY:

Česká l i t e r a t u r a a k n i h y přeložené d o češtiny: Bič, A I : Ze světa Starého zákona, díl 1L Kalich, Praha 1989 Dillard, R. B.: Úvod do Starého zákona, Praha 2003 Finkelstein, 1., Silberman, N. A.: David a Šalomoun, Vyšehrad 2010 Gillieron, B.: Bible nespadla z nebe, Mlýn 1993 Krupp, M.: Osmnáct stoleti Izraele, Nakladatelství P3K, ČR 2010 Rendtorff, R.: Hebrejská bible a dějiny, Vyšehrad 1996 Struppe, U., Kirchsehlager, W.: Jak porozumět Bibli, Vykhrad 2000 Zákon a proroci, Studie a texty KEBP, Kalich, Praha 1984 Cizojazyčné z d r o j e Boeckcr, H. /.; Recht und Gesetz im Alten Testament und im Alten Orient, 1976 Cultey, R. C : Sludies in the Structure ofHebrew Narratwe, 1976 Hermisson, H. /.: Sprache und Ritus im altisraelischen Kult 1965 Childs, B. S.: lntroduclion to the Old Testament as Scripture, London 1979 Liedke, G.: Gestali und Bezeichnung altíestamentlicher Rechtssatze, 1971 Schottroff, W.: Der altisraelische Fluchspruch, 1969 Weittfeld, M.: Deuteronomy and the Deuteronomiu School, 1972 Westermattn, C : Grundformen der prophetischen Redt, 1960 Zobel, H. I, Beyse, K. A I : Da$ Alte Testament und seine Bctschaft, Berlin 1981

Petr Mrimtá;

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

27

Téma & 3 - Text a jazyk SZ - konkrétní nejstarších textů a rukopisů

doklady

A . Úvodní informace: O kterých konkrétních d o k l a d e c h t e x t u S Z d n e s víme? A z jakého o b d o ­ bí máme f a k t i c k y k d i s p o z i c i nejstarší d o k l a d y ? K d y v z n i k a l y významné S Z r u k o p i s y c o víme o tištěných vydáních S Z ? Právě n a takové otázky s e snaží odpovědět t a t o část; pochopitelně j e v této s o u v i s l o s t i zdůrazněn vý­ z n a m kumránských nálezů. Kumránské nálezy z n a m e n a l y významný přelom v textové k r i t i c e S Z t e x t u . Před nálezem těchto textů uvažovali t i , kteří s e zabývali předává­ ním S Z t e x t u , z d a není p r o t e x t o v o u k r i t k u nejdůležitější S e p t u a g i n t a , t e d y řecký překlad S Z . Nejstarší s t o p y celých S Z k n i h v řečtině totiž v e d l y d o 4 . s t o l . p o K r , (napr.Sínajský k o d e x ) , kdežto k o d e x y k n i h S Z v hebrejštině s e d o c h o v a l y až z přelomu 9 - 1 0 . s t o l . p o K r . Právě porovnání textů n a l e ­ zených p o 2, světové válce v o b l a s t i Kumránu svědčí o poměrně pečlivém předávání S Z t e x t u . I když t a m n e b y l a ještě t r a d i c e předávání v e všem j e d ­ notná, l z e t a m dobře r o z p o z n a t jakési protomasoretské t e x t y ( t e d y t e x t y , které j s o u starší než o n y „masoretské" a l e j s o u s n i m i takřka shodné) Zajímavý j e přitom i další vývoj bádání. V padesátých l e t e c h minulého s t o ­ letí došlo k objevům S Z textů z e 2 . s t o l . p o K r . ( v o b l a s t i judské pouště). Z n a l e ­ zených zlomků už b y l o zřetelné, že b y l y předávány t e x t y masoretské. S o u v i ­ s e l o t o s obdobím, k d y v židovstvu d o b y k o n c e 1 , století p o K r . zaniká s t r a n a saducejú, a l e farizeové přebírají z c e l a i n i c i a t i v u a vzniká t a k postupně smě­ rodatný t e x t S Z . Končí t a k d o b a t z v . druhého chrámu a začíná období tanajců (název j e z aramejskéhoekvívalentu hebrejského s l o v a s významem o p a k o v a t ) . Důležitý i m p u l s v t e x t e c h S Z z n a m e n a l o vytvoření pevné samohlás­ kové p o d o b y ( t z v , p u n k t a c e ) . V e l k o u i n i c i a t i v u přitom p r o j e v o v a l i karaité („čtenáři ( B i b l e ) " ) , kteří odmítali ústní t r a d i c i rabínského židovství (věřili, že S Z t e x t b y l k d y s i předán Mojžíši n a S i n a j i včetně samohlásek). J e j i c h pů­ v o d l z e h l e d a t v 8 . s t o l . v e východní části P e r s i e a Babylónie. V 9 , s t o L s e dostávají d o Jeruzaléma, k d e obývali vlastní čtvrť. A právě vedoucí r o d i n a ( b e n Ašerovci), která p r o s a d i l a v T i b e r i a s samohláskovou p o d o b u S Z k n i h , patřila zřejmě právě k t o m u t o hnutí. S vynálezem k n i h t i s k u v 15. s t o l . dochází k postupným tiskům S Z t e x t u . M e z i nejvýzmanější počiny patří v 16. s t o l . Druhá rabínská b i b l e J a k o b a b e n C h a j j i m a . (židovský učenec z T u n i s u ) . Dalším mezníkem b y l začátek 2 0 . s t o l . , k d y Britská zahraniční společnost ( C h . D . G i n s b u r g ) vydává o p a ­ kovaně S Z včetně m a s o r y a zejména p a k novátorský počin R . K i t t e l a , který

.28

PťtrMrlmuk:

DŽJINV T E X T U

A

DO&YSTARÉHOZÁKONA

v e 3 0 . l e t e c h 2 0 . s t o l . poprvé používá j a k o výchozí hebrejský t e x t L e n i n ­ gradský k o d e x z e začátku 1 1 . s t o l . R Celkový přehled a ) Kumrán b) M a s a d a c) vádí M u r a b b a a t

tématu: e ) káhirská geníza í) nejstarší r u k o p i s y g ) tištěná vydáni

a) Kumrán: 1 9 4 6 - 4 7 ; c e l k e m prohledáno 2 6 7 jeskyň, v jedenácti z n i c h t e x ­ t y : (nejdůležitěji č. 1 , 4 a 11); k o n s e n s u s : 1 . A u t O T y svítků Židé 2 . Hebrejština, aramejština, f r a g m e n t y i řecky 3 . Nejstarší z e svitků až 2 5 0 př. K r . ( l 0 0 l e t před založením kumránského společenství), n e j m i . 6 8 - 9 p o K r . 4 . Největší s o u b o r v j e s k y n i č.4 - jakási k n i h o v n a ( ? ) 3 t y p y h e b r svitků: a) protomasoretský t e x t - zřejmě babylonský původ b ) t e x t blížící s e L X X - egyptský původ c) t e x t související s e samařským P e n t a t e u c h e m ( p a ­ lestinský původ), c e l k e m a s i 1 8 0 rukopisů b ) M a s a d a : 1 9 6 3 - 6 5 ; s y n a g o g a Žalmy 8 1 - 8 5 , části L v , D t , Ž 1 5 0 , E z - o s u ­ chých k o s t e c h c) vádí M u r a b b a a t : ( a N a h a l H e v e r ) : části Tóry, Žalmy, z l o m e k Malých p r o ­ roků v řečtině d ) p a p y r u s N a s h : 1 9 0 2 o b j e v , E x 2 0 a D t 5, vyznání víry, 1 . s t o l . p o K r . n e b o 2-1. stol. pr. K r , ( A l b r i g h t ) e) káhirská geníza: 1 8 9 0 o b j e v , a s i 2 0 0 0 0 0 zlomků, uložena v C a m b r i d g e , O x f o r d u ; 6 . - 8 . s t o l . ( s l o o s y n a g o g u z 9. s t o l . p o s t a v e n o u n a ruinách k o p t ­ ského k o s t e l a , v různých knihovnách - C a m b r i d g e , P e t r o h r a d ) f ) nejstarší r u k o p i s y C o d e x C a i r e n s i s r . 8 9 5 - Přední a Zadní p r o r o c i , karaitč, Mošo b e n A & e r C o d e x o r i e n t a l 4 4 4 5 - 9 - 1 0 . s t o l . ( G n 3 9 - D t 1) B r i t . m u z e u m Petrohradský prorocký k o d e x r. 9 1 6 - I z , J r , E z a 1 2 malých proroků, vývoj v o k a l i z a c e Aleppský c o d e x : 9 0 0 - 9 2 5 , d o 1948 v A l e p p u - sev. Sýrie, více než čtvrtina zničena, ( M a t m o n i d e m označen j a k o vzorový k o d e x A a r o n a b e n A s h e r t t )

fttfr

Mel

muk:

DtjiEsrY T E X T U A D O B Y

S T A K M I O

Z Á K O N A

29

Leningradský c o d e x M S B 1 9 a , r . 1 0 0 8 , základním t e x t e m o d 3 . vydání Biblia hebraica (Kittel) Erfurtské c o d e x y g ) tištěná vydání: 1 . h e b r . t e x t Žalmy r. 1 4 7 2 v B o l o g n i , 1 4 8 8 v S o n c i n u hebrejský t e x t S Z Antverpská p o l y g l o t t a 1 6 . s t . B o m b e r g i a n a - 2 . rabínská b i b l e J a k o b a b e n C h a j j i m a : 1 5 2 4 / 5 - 4 s v a z k y masora M i c h a e l i s - 17. s t o l . - t e x t Jablonského vydaný r. 1 6 9 9 , v aparátu čteni 5 E r f urtských kodexů K e n n i c o t 1 8 . s t o l . - d l e vydání Holanďana H o o g h t a z r . 1 7 0 5 , v aparátu 6 0 0 hebrejských rukopisů G i n n s b u r g - 1 9 0 8 Britská zahraniční společnost - t e x t J a k o b a b e n C h a j ­ jima C. Podrobnější informace Kumrán: Nálezy s e týkají území severozápadně o d Mrtvého moře a jižně o d J e r i ­ c h a Šlo o hledání v e více než 2 6 0 jeskyních, z nichž 1 1 jeskyň o b s a h o v a l o písemnosti. Průzkum s e uskutečnil v l e t e c h 1 9 4 7 - 5 6 , b y l y n a l e z e n y t e x t y S Z z období 3 . s t o l . př. K r . - 1 . s t . p o K r . Část těchto jeskyň o b j e v i l i beduíni z k m e n e T a a m i r e , část archeologové. K o n s e n s u s m e z i b a d a t e l i j e v těchto věcech: autoři svitků j s o u Židé, pře­ važuje hebrejština, částečně j e z a s t o u p e n a aramejština, z l o m k y j s o u v řeč­ tině, Nejstarší z n i c h pochází z p o l . 3 . s t o l . př. K r . , nejmladší z k o n c e 6 0 . l e t 1 . s t o h p o K r jeskyně č. 4 prý měla být k n i h o v n o u někdejšího kumránskéh o společenství. V e l m i zajímavá j e p r o nás otázka s o u v i s l o s t i nálezů s uvažovaným sídlem esejců - Kumránenr D l e dosavadního s t a v u bádáni e x i s t u j e n a ­ pětí m e z i dvěma názorovými p r o u d y . P o d l e prvního z n i c h j d e o p r a v d u o sídlo někdejší esejské společnosti. T a t o i n t e r p r e t a c e vychází o d f r a n c o u s kého dominikána a a r c h e o l o g a R o l a n d a d e V a u x e ( + 1 9 7 1 ) . V j e h o stopách domýšlí t u t o t e z i např. jiný francouzský b a d a t e l André L e m a i r e . Tvrdí, že šlo o jakési intelektuální c e n t r u m esejců ( n e stálé sídlo esejců), k d e b y l a k n i h o v n a , s k u p i n a 1 0 - 1 5 lidí měla vyučovat 3 0 - 4 0 studentů a u p r a v o v a t s v i t k y . Kumrán měl být také místem příležitostného setkání větší s k u p i n y esejců. Americká archeoložka J o d i M a g n e s s přezkoumávala v r . 2 0 0 2 závě­ r y R . d e V a u x e a p o t v r d i l a , že Kumrán b y l sídlem esejců a že právě z d e b y l y napsány kurnránské r u k o p i s y . v

30

fttfr

Melmuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

Nová i n t e r p r e t a c e Kumránu j e s p o j e n a s bádáním izraelského a r c h e o ­ l o g a Y i t z h a r a H i r s c h f e l d a , který s e domnívá, že Kumrán b y l továrnou n a parfémy k d e žili vedoucí prací, dělníci a o t r o c i . Blízky hřbitov měl p a k sloužit j a k o pohřebiště p r o více l o k a l i t n a pobřeží Mrtvého moře. Další a r ­ c h e o l o g Y i t z h a k M a g e n p u b l i k o v a l nové nálezy v r. 2 0 0 6 a došel k závěru, že nádrže, které b y l y n a p o j e n y n a vodovodní systém, sloužily k usazování hrnčířského jílu ( b y l a t o t e d y prý továrna n a k e r a m i k u ) , v dřívějším o d b o bí - před dobytím území Římany r. 6 3 p r K r - z d e prý b y l o sídlo vojenské posádky V případě, že Kumrán přímo n e s o u v i s e l s nalezenými r u k o p i s y , p a k b y d o blízkých jeskyň uložili r u k o p i s y uprchlíci před římskou armá­ d o u - R u k o p i s y b y p a k měly pocházet z různých židovských k n i h o v e n ( n e z oficiálních jeruzalémských). Kumránské písemnosti týkající s e k n i h S Z obsahují 3 t y p y textů. P r o tomasoretský t e x t (zřejmě babylónského původu) o d k a z u j e k pečlivě pře­ dávané t r a d i c i v židovství vedoucí k nejstarším dochovaným kodexům. Dalším t y p e m j e t e x t , který j e obdobný septuagintnímu znění v egyptské židovské diaspoře a konečně z d e můžeme r o z p o z n a t t e x t , odrážející s a ­ mařskou t r a d i c i a vykazující palestinský původ. B y l y z a s t o u p e n y téměř všechny k n i h y S Z kromě E s t e r , m e z i nejoblíbenější patřily: Tóra ( 5 k n i h Mojžíšových: z ní nejvíce 5 . k n i h a Mojžíšova), Žalmy a k n i h a p r o r o k a ízajáse Nejvýznamněji! nálezy t e x t u S Z v původ­ ním j a z y k u s e týkají jeskyň č. 1 , č. 4 a č. 1 1 . Jeskyně č, 1 o b s a h o v a l a zejména úplný s v i t e k S Z k n i h y Izajáš (uložen v budově „Svatyně k n i h y " v J e r u z a ­ lémě), bohužel není pravopisně jednotný, pochází z k o n c e 2 . s t o l . př. K r . Druhý - neúplný s v i t e k I z j e z druhé p o l . 1 . s t o l . př. K r . , r u k o p i s j e bližší m a s o r e t s k e m u . V j e s k y n i č. 4 : nacházíme většinu těchto dokladů S Z textů. Jeskyně č. 1 1 o b s a h u j e s v i t e k Žalmů ( c e l k e m 4 1 kanonických a 7 a p o k r y f ­ ních, j e j i c h pořadí j e jiné než v e S Z ) - j d e o j a k o u s i s e s t a v u textů k l i t u r g i c ­ kým účelům. Srovnáváme-li kumránské t e x t y z t e x t e m masoretským, snaží s e kumránský t e x t být c o nejsrozumitelnější (např. I z 9,16: místo m a s o r e t ského znění: „Proto n e m e l Panovník r a d o s t z j e h o jinochů" uvádí: „Proto H o s p o d i n nešetří j e j i c h mládence"), má t e n d e n c i o b o h a t i t t e x t obdobnými výrazy z jiných S Z k n i h (např. I z 1,15: „vaše r u c e j s o u plné k r v e " doplňuje s l o v y „vaše p r s t y plné n e s p r a v e d l n o s t i " - s r . I z 5 9 , 3 ) . Masoretský t e x t J e remjáše s e např. liší o d staré v e r z e z kumránských svitků ( o k o l o r. 2 0 0 př. K r . , s v i t e k s e s h o d u j e s e zněním řeckého překladu, který j e v Septuagintě z h l e d i s k a r o z s a h u celé této k n i h y a s i o j e d n u o s m i n u kratší než hebrejské znění). Jiná j e s i t u a c e v Knihách Sanuelových, k d e j e masoretský t e x t kratší než kumránský s v i t e k ( v případě t o h o t o d o k l a d u j d e o nejstarší kumránský

Pťtr Mclmuk:

D É J I N Y

T E X T U

A D O B Y S I A R E 1 I O

Z Á K O N A

31

s v i t e k - pochází z d o b y 3 . s t o h p r K r . ) . Některá čtení t o h o t o starobylého kumránského r u k o p i s u j s o u však zřejmě původnější než čtení masoretské či septuagintní. Masada T u t o p e v n o s t jižně o d En-gédí n e c h a l v y b u d o v a t v e 2 . p o l . 1 . s t o l . př. K r . král H e r o d e s Veliký. V 6 0 . l e t e c h 1 . s t o l . p o K r . o b s a d i l i M a s a d u vzbouřenci p r o t i Římu. N a místě někdejší s y n a g o g y (zatím nejstarší objevená n a úze­ mí I z r a e l e ) s e našly í t e x t y S Z : Žalmy části 5 k n i h Mojžíšových i známý oddíl O suchých k o s t e c h ( E z 3 7 ) . T e x t y pochází z 1 . s t o l . p o K r . K dobytí M a s a d y došlo v zimě r.73/74. Velká výprava z a účastí m n o h a l i d i z E v r o p y s e uskutečnila v 6 0 . l e t e c h 2 0 . s t o l . , k d y došlo k významným a r c h e o l o g i c ­ kým odkryvům n a Masadě. vádí Murabbaat J d e o t e x t y z 2 . s t o l . p o K r . z d o b y protiřímského povstání B a r K o c h b y . C o s e týče S Z , doloženy j s o u t e x t y masoretského t y p u . Území leží c c a 2 0 k m jižně o d Kumránu, k nálezům došlo v 5 0 . l e t e c h 2 0 . století.; konkrét­ ně šlo o části 5 k n i h Mojžíšových, Žalmů i z l o m e k t z v . malých proroků již v masoretském t y p u (odpovídal např. znění pozdějších rukopisů) P a p y r u s Nash T e n t o liturgický t e x t n a l e z l v Egyptě b a d a t e l N a s h v r . 1 9 0 2 , j e t a m z a ­ psáno D e s a t e r o (kompiláž znění E x o d u a D e u t e r o n o m i a ) a vyznání víry I z r a e l e ( D t 6 . k a p i t o l a ) , pochází z d o b y k o n c e t z v . druhého chrámu, t e d y buď ještě 2 . - 1 . s t o l . př. K r n e b o 1 . p o l . 1 . s t o l . p o K r . Káhirská geníza J d e o někdejší genízu (skladiště) s y n a g o g y . D o 9. s t . p o K r . n a o n o m mís­ tě stál křesťanský k o s t e l s v . M i c h a l a , poté z d e b y l a geníza, později přestala sloužit svému účelu a b y l a zazděna a t e p r v e p o rekonstrukčních p r a c e c h n a k o n c i 19. s t o l . o b j e v e n a . Našlo s e velké množství různých rukopisů, N e j ­ starší z e S Z textů j s o u 2 5 . s t o l . p o K r Celkově l z e říci, že S Z t e x t y nám z d e umožňují p o h l e d n a postupný v z n i k t z v . vokálizovaných textů, k d y s e s o u ­ hláskový t e x t v e 2 . p o l . 1 . tisíciletí p o K r . doplňoval s o u s t a v o u samohlásek. Nejstarší rukopisy K nejstarším rukopisům (kodexům) patří: C - Káhirský k o d e x z k o n c e 9. s t o l o b s a h u j e j e n Přední a Zadní p r o r o k y ( t e d y t z v . 2 . část židovských biblí). V e l m i ceněný j e A - Aleppský k o d e x z první p o l - 1 0 . s t o l . , o b s a h o v a l

32

Peir Melmuk:

DĚJINY T E X T U

A DQBY

S T A R É H O

Z Á K O N A

k d y s i celý S Z . Bohužel b y l a j e h o část zničena v období p o 2 . světové válce, přece j e n s e však z podstatné zachovalé části t o h o t o r u k o p i s u připravuje nové kritické vydání hebrejského t e x t u S Z . L - Leningradský k o d e x j e t z v . vzorovým k o d e x e m , p o d l e kterého j s o u pořizována současná kritická v y ­ dání hebrejského S Z ( t z v . K i t t e l o v a a Stuttgartská hebrejská b i b l e ) . Pochází z e zač. 11. s t o l . P - Petěrburský prorocký k o d e x o b s a h u j e j e n t z v . Zadní p r o r o k y pochází z 1 . čtvrtiny 1 0 . s t o l , p r o p o j u j e západní a východní židov­ s k o u t r a d i c i předávání t e x t u , Důležitý j e také E - Erfurtský k o d e x , tev třetí ( E 3 ) , o b s a h u j e c e l e k S Z , pochází z období o k o l o r . 1 1 0 0 . Některé k o d e x y d n e s už neexistují, a l e p r o své odlišné čtení n a ně B i b l i a Hebraíca upozorňuje. J a k o příklady uveďme alespoň t y t o d v a : C o d e x S e v e r i ( S e v ) , uložený v Paříži a v P r a z e ( 3 2 různočtení) a C o d e x H i l l e l ( H i l l ) údajně z r 6 0 0 , měl sloužit k r e v i z i jiných rukopisů, Tištěná vydání: Nejstarsím S Z tištěným t e x t e m b y l y Žalmy ( 7 0 . léta 15. s t o l . ) . Šlo o n e vokalizovaný t e x t . První kompletní hebrejská b i b l e (včetně p u n k t a c e ) b y l a vytištěna v S o n c i n u r . 1 4 8 8 ( n e d a l e k o Milána v Itálii). Toledský b i s k u p kardinál F r a n c i s c o Jiménez d e C i s n e r o s v y d a l v l e t e c h 1 5 1 4 - 1 5 1 7 t z v . Complutenská p o l y g l o t a (vícejazyčný t e x t B i b l e ) . S Z o b s a ­ h o v a l vokalizovaný hebrejský t e x t ( a také aramejský, řecký a latinský). V dalších staletích vycházela z n o v u srovnávací jazyková díla - p o l y g l o t a , a t o např. v Antverpách ( 1 5 6 9 - 7 2 ) , V Paříři ( 1 6 2 9 - 4 5 ) či Londýně ( 1 6 5 7 - 6 9 ) . V Benátkách vyšla v l e t e c h 1 5 1 5 - 1 7 t z v . První rabín&ká b i b l e ( F e l i x P r a t e n s i s ) . Významná b y l a zvláště Druhá rabínská b i b l e Jákoba b e n Chajjíma vydaná v l e t e c h 1 5 2 4 - 2 5 rovněž v Benátkách. J d e o t z v . rabínskou b i b l i , v e d l e hebrejského t e x t u s e uvádí Targúm i rabínské komentáře ( j e t o o b ­ sáhlé 4svážkové dílo). Až d o 2 0 . s t o l . b y l a směrodatným tištěným vydáním hebrejského t e x t u . K dalším důležitým vydáním S Z t e x t u v hebrejštině patřilo v 1 8 . s t o l . v H a l l e (Německo) vydání evangelického t e o l o g a a o r i e n t a l i s t y J o h a n n a H e i n r i c h a M i c h a e l i s e (uváděl v aparátu Erfurtské k o d e x y ) . V A n g l i i t o b y l o později a l e r o v něž ještě v 18. s t o l . , v O x f o r d u vydání B e n j a m i n a K e n n i c o t t a (uváděl v poznámkách velké množství hebrejských rukopisů); připome­ n o u t j e nutné i F r a n c i i , a t o čtyřdílné vydání H o u b i g a n t o v o v Paříži. N a za£ 2 0 . s t o l . uspořádal C h r i s t i a n D . G i n s b u r g p r o B r i t s k o u zahraniční společnost ( B r i t i s h a n d F o r e i g n S o c i e t y ) další vydáni S Z . Vycházel z t e x t u Jákoba b e n Chajjíma z e 1 6 . s t o l . V aparátu uváděl čtení z více než 7 0 r u ­ kopisů. Nové vydání p a k pořídil v r. 1 9 5 8 N . H . S n a i t h (vyšlo s e přitom i z rukopisů sledujících Ben-Ašerovu t r a d i c i ) .

PulrMelmuk: D ř j I N Y T E X T U A D O B Y STARÉHO ZÁKONA

33

V 1 , polovině 2 0 . s t o l . s e postupně p r o s a z u j e dílo R u d o l f a K i t t e l a B i b l i a H e b r a i c a ( B H ) , vydávané v e S t u t t g a r t u . 3 . vydáni z r. 1 9 3 7 - díky iniciativě P. K a h l e h o - vychází již z Leningradského k o d e x u a j e doplněno kritickým aparátem. V současnosti nejvíce používané vydání - Bíblia h e b r a i c a S t u t t g a r t e n s i a ( B H S ) j e přepracovaný t e x t Kittelův, vychází z e stejného základu - Leningradského k o d e x u . Hebrejská u n i v e r z i t a v Jeruzalémě s y s t e m a t i c k y p r a c u j e n a dalším k r i ­ tickém vydání S Z t e x t u p o d l e Aleppského k o d e x u ( t z v . H e b r e w U n i v e r s i t y B i b l e P r o j e c t ) . Vyšel již Izajáš ( 1 9 7 5 ) a Jeremjáž ( 1 9 9 7 ) . M a s o r a : poznámkový aparát přičleněný k židovským biblím. Rozlišuje s e m a s o r a okrajová a koncová. Okrajová s e ještě dělí n a m a l o u a v e l k o u . Malá uvádí počet m í s t k d e s e dané s l o v o ještě v y s k y t u j e ( d o d n e s j e v h e b ­ rejských biblích n a levém a pravém o k r a j i ) , velká m a s o r a uvádí přesné c i t a ­ c e těchto biblických míst - j e t e d y jakýmsi doplňkem malé m a s o r y . Bývala n a horním a dolním o k r a j i , d n e s vychází v samostatném s v a z k u . Koncová m a s o r a o b s a h u j e abecední s e z n a m s l o v . Děleni: v židovství s e n e j p r v e dělily S Z r u k o p i s y n a otevřené ( p e t u c h a - větší m e z e r a , začíná s e n o v o u řádkou) a uzavřené (setůma - m e z e r k a v t e x t u a s i j a k o naše pomlčka) o d s t a v c e . V případě 5 k n i h Mojžíšových s e uplatňovala i dvojí t r a d i c e rozdělení n a oddíly: n a území I z r a e l e ( P a l e s t i n y ) šlo o s e d a r y (více než 1 5 0 oddíl kú, rozdělení sloužilo k předčítání během 3 l e t ) a babylónská z a s e u p l a t n i l a dělení n a paraše (více než 5 0 oddílků urče­ ných k předčítání během 1 r o k u ) . Postupně s e p r o s a z o v a l a myšlenka veršů (první p o k u s y již v 6 . s t o l . , důsledné označováni až v 1 0 . s t o l . ) , k a p i t o l y b y l y převzaty až z křesťanských biblí v e 1 4 . s t o l .

34

Ptír Míimuk: DĚJIN*

T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z A K O V Á

Z

LITERATURY:

Česká l i t e r a t u r a a k n i h y přeložené d o češtiny: Rukopisy od Mrtvého moře (přeložili Segert, S„ kehák, R- Bazantová, š J , úvodní studie: Segert, S, a Dušek,Praha, 2007 Allegro, /.: Rukopisy od Mrtvého moře, Mladá fronta 1969 Bič, M.: Poklad v judské poušti, Praha 1960 Bič, M.; Stopami dávných věků, Praha, 1979 Charlesworth, /, H,: Ježii a svitky od Mrtvého moře, Vyšehrad 2000 Segert: Synové světla a synové tmy. Orbis Praha 1970 Thiede, P. C : Svitky od Mrtvého moře a židovský původ křesťanství 200i Cizojazyčné z d r o j e : Avi-Yonah, M.: Ancient Scrolb,Palphot, Israel, 1994 Beyerlin. W.: Religiongeschichtliches Textbuch zum Alten Testament, Berlin 1978 Gross, F. A I : The Ancienit Library ofQumran and Modem Biblical Studies, 1958 Kahle, P. E . : The Cairo Ceniza, 1959 Paret O: Die Úberlieferungder Bibel, Stuttgart 1963 (3. vydáni) Peartnum, M.; Die Rollen vom Toten Meer im Schrein des Buches, Jerusa­ lem, 1994 (5. vydáni)

PrtrMeimuk:

D É J I N Y T E X T U

A D O B Y

S T A R É H O

Z Á K O N A

35

Téma č. 4 - Kritická práce s t e x t e m SZ - úpravy t e x t u , omyly, textová kritika A. Úvodní informace Z úprav masoretářů patří m e z i nejdůležitěji] případ rozlišení m e z i t e x ­ t e m psaným, t j , souhláskami („ketíb" « psané) a vyslovovaným, t j . s a m o ­ hláskami navrženého náhradního s l o v a („qeré" - vyslovované). Důležitým j e v e m b y l o t z v . „qeré p e r p e t u u m " ' H o s p o d i n o v o jméno. T o t o vlastní jméno mělo mít k d y s i t v a r „Jahve''. V průběhu času s e a l e vůči H o s p o d i n o v u jmé­ n u p r o j e v o v a l a stále větší úcta a r o s t l y i o b a v y před zneužíváním (např. a b y s e neužívalo j a k o zaklínadlo k magickým účelům). Docházelo i k opisování H o s p o d i n o v a jména (např. „šém" = jméno - s r o v . L v 2 4 , 1 1 a p ) . Z psaných textů a l e n e b y l o možno souhlásky j ~ h - v ~ h v y p u s t i t , a p r o t o s e k n i m při­ p o j o v a l y samohlásky o d s l o v a „adonaj" ( - Pán ) n e b o ,,elohím"(= Bůh), a t a k v z n i k l y i p a t v a r y ( J e h o v a či Jehoví). L i d S Z však v y s l o v o v a l výrazy z nichž b y l y samohlásky vypůjčeny. S e p t u a g i n t a p a k četla „Adonaj" j a k o „Kyrios" Pán, v latinské Vulgátě můžeme číst „Dominus" a v českých biblích „Hospodin". V případě, k d y s e d o k o n c e i zasáhlo d o souhláskového znění S Z t e x ­ t u , hovoříme o písmarských opravách, S výjimkou N u 1 2 , 1 2 j e z d e patrný úmysl písmařů o d s t r a n i t z t e x t u příliš antropomorfní výroky o B o h u . Při těchto opravách s e zřejmě n a v a z o v a l o n a p r o c e s , který probíhal dříve a v r c h o l i l kanonizací S Z . Z c e l a výjimečné b y l o i nasazení písařů („soferim") v době t z v . 2 . chrá­ m u . V úsilí, a b y s e k t e x t u S Z k n i h již n i c nepřidávalo a a n i s e n i c n e u b r a l o , vytvořili přesný střed Tóry d o k o n c e dvojím způsobem. Vytvořili i střed Žaltáře, který svým uspořádáním ( 5 k n i h Žalmů) Tóru kopíruje. P r i sepisování rukopisů docházelo také k chybám, 1 o n i c h j e z d e zmín­ k a . A právě přehled typů nejčastějších c h y b tvoří d r u h o u část t o h o t o o d dílku, a

36

Petr Melmitk:

D Š J I N Y T t - X T U A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

B. Celkový přehled tématu a ) c h y b y - upřesnění a změny 1 . Mimořádné b o d y ( p u n c t a extraordinaria) ( 1 5 x ) - N u 3 , 3 9 A r o n o v o jméno A h a r o n - A h a r i n ? 2 . Obrácené n u n (nún i n v e r s u m ) ( 9 x ) - Před N u 1 0 , 3 5 a z a N u 1 0 , 3 6 ; Ž 1 0 7 2 1 - 2 6 , 4 0 3 . Domněnky (sebirín) ( a s i 3 5 0 s l o v ) - G n 19,8 božím mužům číst lépe j a k o těmto mužům - G n 4 9 , 1 3 předložku a l ( n a , n a d ) číst j a k o a d (až k ) 4 . Psáno a čteno (ketíb a q e r e ) ( a s i 1 3 0 0 ) -JHVH - G n 11,9 B a b - i l i - B a b e l - 2 K T 1 , 2 - B a a l - z e b u l ( p r i n c b a a l ) - Baal-zebúb (pán m u c h ) - I P a 8 , 3 3 - 2 3 2 . 8 Ešbaal - íšbóšet 5 . Písmařské o p r a v y (tiqqunesóferim) 1 8 x } - G n 1 8 , 2 2 - A b r a h a m stál před H o s p o d i n e m . . . - A b 1,12 - t y nezemřeš - m y nezemřeme - 2 S 2 0 , 1 = l K r 1 2 , 1 6 pův. ke svým bohům 6 . Písmařské výpustky ( i t t u r e s o f e r i m ) ( 5 x v a v , 7 x číst, c o není v t e x t u psáno) - v a v - p ř . Ž 3 6 . 7 chybí - 7 x číst c o není v t e x t u : 2 5 8 , 3 - I P a 1 8 , 3 (další zajímavosti: zavěšená písmena S d 1 8 , 3 0 : (Móše - Menaše), obrazné vyjádření: špatně stavěná stěna: E s t 9 , 7 n ) b)chyby 1 . Záměna písmen (reš/dalet; h e / c h e t ; w a w / j o d ; b e t / k a f ) - 2 S 8 , 1 2 n s r o v . I P a 1 8 , 1 2 ( A r a m či Edóm?) - I z 3 3 , 8 (města n e b o svědkové?) 2 . H a p l o g r a f i e (vynechání podobných) - S d 2 0 , 1 3 n e (Benjamín, správně B e n j a m i n o v c i ) - G n 3 2 , 2 3 (té n o c i : chybí u r d člen, „ n e " vynecháno v t e x t u ) 3 . DittogTane (dvakrát napsané) - J r 5 1 , 3 ( 2 x napsané s l o v o : "napínat" l u k ) - I z 6 3 , 2 ( 2 x v e slově písmeno J á m e d " , správně j e n lx) 4 . přehození pořadí písmen - Ž 4 9 , 1 2 ( j e j i c h příbytky n e b o j e j i c h h r o b y ? ) - I z 3 8 , 1 1 (svět n e b o místo opuštěnosti?) 5 . záměna podobně znějících síov - I z 9 , 3 (rozhojnils j e h o r a d o s t n e b o nerozhojnils radost?) - Ž 1 0 0 , 3 ( n e m y s a m i s e b e n e b o : m y patříme j e m u ? )

PttrMelmuk:

DĚJINY T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

37

6. Chybné spojování a dělení s l o v - Jr 2 3 , 3 3 (jaký j e výnos (břemeno) n e b o : v y j s t e výnos?) - A m 6,12 (může být zoráno d o b y t k e m n e b o : může být moře zoráno dobytkem?) /další případy: H o m o i o t e l e u t o n (vynechání stejně konó'cích); souhlásky místo samohlásek, m e t r i k a /

C , Podtobnější informace V době, k d y b y l a ustálena souhlásková p o d o b a S Z ( k o n e c 1 . s t o l . - t e n t o p r o c e s u r y c h l i l y zejména t y t o tři f a k t o r y : pád Jeruzaléma v r. 7 0 , postupný r o z v o j křesťanství, s y n o d a v J a b n e ) , n e b y l přece j e n t e x t S Z z c e l a n e d o t k n u ­ telný. J e známa řada případů, k d y rabíni d o t e x t u dále z a s a h o v a l i . Úpravy b y l y a l e p r o v e d e n y t a k , a b y b y l o zřejmé, že k zásahu došlo, V případě Mimořádných bodů ( p u n c t a e x t r a o r d i n a r i a ) j d e o 1 5 míst, k d y nad písmeny n e b o nad celými s l o v y nacházíme b o d y jimiž masoretáři naznačovali textově kritické, příp. dogmatické výhrady. Nejvíce s e j i c h týká Tóry ( 5 x v G n , 4 x v N u , I x v D t ) , Obrácené nůn (nún i n v e r s u m ) j e u v e d e n o 9 x . Může jít o z k r a t k u h e b ­ rejského s l o v a naqůd= bodováno, což opět naznačuje nějakou výhradu k uvedenému t e x t u S Z . Konkrétně s e výskyt týká k n i h Numerí a Žalmů. V případě N u s e uvažuje o možném přehození pořadí veršů, srovnáváme-li t e n t o t e x t např. s e zněním řeckého překladu - S e p t u a g i n t y . Domněnky (sebírín)se již dotýkají 3 5 0 s l o v , která většinou neodpovídají tvarům či významům běžně užívaným. K takovýmto výrazům přičlenili masoretáři značku sebír (= l z e s e domnívat) a n a v r h l i o p r a v u . Psáno a čteno ( k e t i b a a q e r e ) znamená d o g m a t i c k o u , či e s t e t i c k o u vý­ h r a d u , k d y s e má číst jiné s l o v o než j e psáno. Případů b y l o v e l m i m n o ­ h o , udává s e 1 3 0 0 . T o t o s e týká především t e t r a g r a m u , t e d y H o s p o d i n o v a jména ( J H V H ) , které s e s t a l o t a k svatým, že j e n i k d o n e v y s l o v o v a l , nýbrž p o u z e o p i s o v a l jménem adonaj(=Pán) n e b o elohím ( Bůh). Další změny t o h o t o t y p u s e týkaly p o l e m i k y s pohanským prostředím. Z akkadského s l o v a b a b - i l i (•= brána b o h a ) s e vytvořilo s l o v o bábel (~ z m a t e k ; G n 11,9). U vybraných vlastních j m e n b y l o jméno božstva ( b a a l ) změněno ( n a bóšet = h a n b a ; s r o v . např. 2 S 4 , 4 a j , ) . Z důvodu posvátnosti t e x t u s e p r o j e v o v a l y i některé estetické s n a h y o zjemnění t e x t u (např. „výkaly" n a h r a d i l y původ­ ní hrubší výraz), Písmařské o p r a v y ( t i q q u n e soferím) připomínají 18 míst, k d e j s o u změ­ něny některé nepatřičné představy o B o h u . V G e n e s i s b y c h o m s e např. v původním znění m o h l i dočíst, že „Hospodin stál před A b r a h a m e m " a

38

Ppfr Meimuk

D Ě J I N Y F E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

( G n 1 8 , 2 2 ) . T e n t o výraz „stát před někým" b y l a l e stále více chápán v e s m y ­ s l u „být v něčích službách", což s e a l e v daném případě n e h o d i l o . P r o t o došlo k e změně a d n e s čteme „Abraham stál před H o s p o d i n e m " . Poslední z typů úprav j s o u písmařské výpustky ( i t t u r e soferím). B a ­ bylónský T a l m u d uvádí 5 míst, k d e j e v t e x t u S Z vynechána s p o j k a w a w . N a jiných 7 místech s e z a s e mají číst s l o v a , která n e j s o u v t e x t u u v e d e n a Např. 2 S 8 , 3 má v českém ekumenickém překladu jméno řeky - E u f r a t u v e ­ d e n o kurzivním t y p e m písma. Naznačuje s e tím, že t o t o s l o v o n e o b s a h u j e hebrejský t e x t . J e t a m a l e doplněno z důvodů, že nemůže j i t o j i n o u řeku, protože souběžný t e x t ( 1 P a 1 8 , 3 ) výslovně t u t o řeku zmiňuje. Zvláštním d r u h e m masoretářských upozornění bývají i velká písmena (střed Tóry, střed Žalmů a p o d . ) . V případě S d 1 8 , 3 0 zavěšené písmeno n u n n a d s l o v e m Moše naznačuje p o l e m i k u s tradovaným t e x t e m . J e třeba chá­ p a t ( n i k o l i v h i s t o r i c k y , a l e zvěstně), žedanovské kněžstvo j e schizmatické, nepochází t e d y o d Mojžíše, a l e o d modlářského krále Menašeho. V E s t 9,7 s e z a s e setkáváme s e zvláštně uspořádanou r a d o u j m e n v e sloupcích. Připománá t o špatně stavěnou stěnu, která s e zboří, t a k j a k o b y l y zmařeny úklady těch, kteří chtěli druhé l i k v i d o v a t V předávání S Z t e x t u docházelo v přepisováni rukopisů i k některým chybám. T y t o c h y b y v z n i k a l y z různých důvodů. Jedním důvodem b y l a p o d o b n o s t některých písmen hebrejské a b e c e d y . Protože ještě v průběhu 1 . tisíciletí n e b y l a v o k a l i z a c e dokončena, m o h l o přitom dojít k e změnám některých s l o v a nepřesnému chápání předáva­ ného t e x t u - Podobná hebrejská písmena b y l a např. „res" a „dálet". A n a ­ j e d n o u s e nemusí j e d n a t o b i t v u v Solném údolí s Edómci ( I P a 1 8 , 1 2 ) , a l e s Aramejci (2S8,12n). Dalším j e v e m b y l a h a p l o g r a f i e (vynechání podobných písmen či s l o v ) . J a k o příklad l z e uvést S d 2 0 , 1 3 , k d e j e v r u k o p i s e c h „Benjamin"(= s y n pravé s t r a n y ) , a l e masoretáři v poznámce uvádějí, že j e třeba číst „ben" (= s y n ) 2 x , t e d y synové B e n j a m i n a = B e n j a m i n o v a , což b y l o původní čtení. Opačným j e v e m b y l a d i t t o g r a f i e (písmeno či s l o v o 2 x zapsané). Kupří­ k l a d u v J r 5 1 , 3 s e o b j e v u j e s l o v e s o „drh"(" napínat) 2 x zapsané. V r u k o ­ p i s e c h s e řešila s i t u a c e t a k , že s e druhé s l o v o , které už b y l o přebytečně, n e o p u n k t o v a l o (nepřidávaly s e t e d y k němu již samohlásky). M o h l o také docházet k přehození pořadí písmen v e s l o v u . V z n i k a l a t a k jiná s l o v a , která s e n e m u s e l a již d o k o n t e x t u příliš h o d i t . Např. v Žalmech čteme: „ T i však myslí, že t u j e j i c h d o m y b u d o u věčně, j e j i c h příbytky p o všechna pokolení, svými jmény nazývají r o l e / ' (Ž 4 9 , 1 2 ) . Doslovný překlad t a m uvedeného hebrejského s l o v a b y b y l „jeho n i t r o " . N i t r o j e považováno z a sídlo myšleni a vjemů, p r o t o uvádí Ekumenický překlad „Ti však myslí,

P i i r Melrmtk: D Ě J I N Y T E X T U

A IX)BY S T A R É H O

Z Á K O N A

39

že..." Jestliže však d o j d e k přehození písmen t o h o t o zmíněného s l o v a , j d e n a j e d n o u o s l o v o „hroby" a věta zní: „hroby j s o u j e j i c h d o m y věčnosti". T a t o v a r i a n t a j e však o m y l e m , k e kterému došlo přehozením písmen v e s l o v u . Zajímavé a l e přitom je, že i t a k dává věta s m y s l . S e skutečností, že t e x t m o h l být I předčítán a písař h o m o h l p a k d l e p o ­ s l e c h u z a p s a t , souvisí i další problém, k e kterému došlo, a t o záměna pís­ m e n stejně znějících. J a k o příklad uveďme p r o r o k a Izajáše: „Rozmnožil j s i národ, r o z h o j n i l j s i j e h o r a d o s t . - . " ( I z 9,2). Alternativní možností (zřejmě c h y b o u ) b y l o jiné čtení: „Rozmnožil j s i národ, nerozhojníls r a d o s t " . Důvo­ d e m t o h o t o o m y l u b y l a stejná výslovnost „ló" v případě hebrejských pís­ m e n „lámed" a „álef" s doplněnou punktací ( t o b y p a k z n a m e n a l o o n e n zápor) n e b o „lámed" a „waw" (což b y p a k z n a m e n a l o j e m u , příp,. j e h o ) . P o d l e souhláskového t e x t u b y zvítězila v a r i a n t a s e záporem, přidržela s e t o h o např. Vulgáta ( a také Kralický překlad), samohláskové čtení d o p o r u ­ čené masoretáft upřednostňuje kladný význam. Má t o i své další t e o l o ­ gické důsledky, protože j e prý přirozenější vidět výpověď o rozhojněné r a d o s t i v s o u v i s l o s t i s rozmnožením národa j a k o výhled d o b u d o u c n o s t i . T i , k d o obhajují správnost čtení s e záporkou, vnímají p a k t e n t o verš j a k o připomínku m i n u l o s t i . M e z i s l o v y bývala poměrně malá m e z e r a , a t a k další možná c h y b a s o u ­ visí i s e špatným dělením s l o v . S Z k n i h a A m o s uvádí např.: „Mohou bě­ h a t koně p o s k a l i s k u ? Může být zoráno d o b y t k e m ? ..." ( A m 6 , 1 2 ) . Problém spočívá v e slově (či s l o v e c h ? ) „bokerím" ( d o b y t e k v plurálu) či „boker j a m " ( d o b y t e k moře). V prvním případě ( d o b y t e k v plurálu) h r a j e písemno „jod" r o l i plurálni k o n c o v k y mužského r o d u a j e samohláskou v j e d n o m s l o v u , v e druhém případě j e „jod" začátkem druhého samostatného s l o v a „moře" a j e t e d y souhláskou. T i , kteří s e zabývají kritickým r o z b o r e m t e x t u , s e d o ­ mnívají, žc chybné j e t o j e d n o s l o v o uváděné o b v y k l e v hlavním čtení a v a r i a n t a „může být moře zoráno d o b y t k e m " dává lepší s m y s l a má t e d y přednost. Kromě dalších možných výskytů omylů v t e x t u - vynecháni stejně k o n ­ čících s l o v ( h o m o i o t e l e u t o n ) j d e např o m e t r i k u , t e d y porušení rytrničn o s t i veršů. K d e končí j e d e n a k d e začíná druhý? J a k o př. lze uvést p r o r o k a Jóela O' 2 , 1 - 2 ) . T e x t o v o u k r i t i k o u rozumíme vědeckou práci s t e x t e m , k d e s e používá přiměřených, vědeckých m e t o d . Zásady, kterých s e v b i b l i s t i c e užívá, n e ­ j s o u s p e c i f i c k y teologické, j e dobré s i a l e uvědomit alespoň následující tři obecná p r a v i d l a . První důležitou zásadou je, že s e r u k o p i s y zvažují, n i k o l i v počítají ( m a nuscrípta p o n d e r a n t n r , n o n n u m e r a n t u r ) . C o s e týče m a s o r y jedná s e

40

PeirMtlmuk:

D f t j i K Y TTXTV

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

o málo v a r i a n t , a t a k j e s i t u a c e jednodušší. Čím méně c h y b j e v r u k o p i s u , tím j e spolehlivější. V případě překladů ( S e p t u a g i n t u ) j e nutné určit, o j a ­ k o u r u k o p i s n o u t r a d i c i j d e , a t o dříve než s e zvažuje její hebrejská předloha. Dalším důležitým h l e d i s k e m j e tvrzení, že m a s o r a má vždy přednost {masora semper praestat). Důvodem j e pečlivost předávání t e x t u v h e b ­ rejštině (příp, v několika S Z knihách i aramejštině) z g e n e r a c e n a g e n e r a c i . L z e o v s e m připomenout, že není p r a v i d l o b e z výjimky; n e l z e t o t e d y chá­ pat a u t o m a t i c k y . Posledním důležitým p r a v i d l e m j e tvrzení, že těžšímu čtení j e n u t n o dát vždy přednost (lectio difficilior praestat). T a t o t e z e neplatí v případě, že b y b y l masoretský t e x t z jazykových či věcných důvodů problematický n e b o d o k o n c e nemožný a přitom jiné t e x t y umožňuji srozumitelnější čtení; p a k b y měl být masoretský t e x t p o d l e n i c h korigován.

Z

LITERATURY:

Česká l i t e r a t u r a a k n i h y přeložené d o češtiny: Starý zákon: Překlad s výkladem 1 - Genesis, Praha - Kalich, 1968 Starý zákon: Překlad s výkladem, 5 - Kn. Samuelovy a ^Paralipomenon, Praha - Kalich, 1977 Starý zákon: Překlad s výkladem, 9 - Žalmy, Praha - Kalich, 1975 Starý zákon: Překlad s výkladem 11 - Izajáš, Praha - Kalich, 1982 Starý zákon: Překlad $ výkladem, 14 -Dvanáct proroků, Praha - Kalich, 1968 Cesty k pramenům, Biblická archeologie a literární kritika, Vyšehrad 1971 Bič, M.: Palestina 111, Praha 1950 Kubáč, V.: Úvod do hebrejského textu Starého zákona, Praha 1991 Cizojazyčné z d r o j e : Biblia Hebraica Stuttgartensia (BHS), Stuttgart, zmenšené vydáni 1984 Enycklopedia Judaica The International Standard Bible Encyklopedia, USA 1998 dentzen, A.: lntroduction to the Old Testament, 1952 Beyerlin, I V . : Relighngeschichtliches Textbuch zum Alten Testament, Berlín, 1978 Kahle, P E . : Der hebraische Bibeltext seit F r a w z Delitzsch, 1958 Minkojf, H.: Searching Jor the Better Text, 1999 Wúrthwein, £.: Der Text des AT, Stuttgart 1973 (1979 anglická verze)

Petr Melmuk;

D Ž J I N Y T E X T U A D O B Y S T A A É H O

Z Á K O N A

41

Téma & 5 - Překlady SZ do jiných jazyků A. Úvodní informace P r o t e x t o v o u k r i t i k u j s o u důležité některé staré překlady Starého záko­ n a . V starší době (před křesťanstvím) v z n i k a l y v e d v o u o b l a s t e c h význam­ né překlady t o h o t o t y p u . J e d n a k šlo o území dnešního Iráku, někdejší B a bytónie. T a m sídlila o d 6 . s t o l př. K r . židovská d i a s p o r a , A v z n i k a l y t a m m j . t a r g u m y , t e d y překlady S Z d o aramejštiny. D r u h o u významnou oblastí b y l E g y p t . V době začátků h e l e n i z a c e s e postupně tvořil právě n a s e v e r u E g y p t a ( A l e x a n d r i e ) překlad S Z d o řečtiny Dostáváme s e d o d o b y k d y vzniká křesťanství* A n a j e d n o u s e k a r a mejštině a řečtině přidávají další d v a j a z y k y . N a východě j e jakási mladší příbuzná aramejštiny syrština. A právě postupné rozšíření křesťanství d o těchto oblastí z n a m e n a l o i r o z v o j překladů S Z d o syrštiny. P o rozdělení n a západosyrskou a východsyrskou církev v z n i k a l y dvě samostatné t r a d i c e těchto překladů. N a západě t o z a s e b y l a l a t i n a , která s e snažila vytvořit v e vznikajícím křesťanském státním c e l k u Říše římské kvalitní překlad S Z . Díky dílu významné o s o b n o s t i H i e r o n y m a s e jí t o podařilo. M e z i jiné staré v e r z e patří jistě Samařský P e n t a t e u c h . B y l psán starým, j e n málo upraveným starohebrejským písmem. Až r 1 6 1 6 b y l o b j e v e n v D a ­ mašku j e d e n r u k o p i s * Bohužel s e a l e d o s u d nenašel nějaký t e x t z í. stisíciletí, což snížilo význam této t r a d i c e p r o t e x t o v o u k r i t i k u . Z dalších l z e j m e ­ n o v a t koptské překlady n a území E g y p t a , k d e n e p r o n i k l a m e z i domorodé o b y v a t e l s t v a řečtina. J e j i c h nejstarší d o k l a d y pocházejí z 3 - 4 . s t o l . L z e ještě d o p l n i t i n f o r m a c i o arménské překlady, vztahující s e k 5 . s t o l . ( M e s r o p ) Vycházejí z řečtiny a také v l i v s y r S t i n y j e zřejmý. B. Celkový přehled vybraných informací k tématu Překlady: Řecké - Aramejské - Syrské - Latinské - Koptské - Arménské - Arabské 1. Řecké: S e p t u a g i n t a : v z n i k , l e g e n d a - Aristeův d o p i s ( D e m e t r i o s - P t o l e m a i o s T I . F i l a d e l f o s - E l e a z a r - F a r o s 3- s t . př. K r . ) ; má více k n i h než kánon S Z , ně­ které rozdíly: (např. J r : o p r o t i m a s o r e chybí 2 7 0 0 s l o v ) L a g a r d e - jednotný t e x t n a zač. vývoje ( R a h l f s , Z i e g l e r - Góttingen) K a h l e - j e d n o t t e x t n a k o n c i vývoje (Herrmann,Baumgártel) - S e p t u a g i n t a j e sbírkou překladů, Barthelémy ( f r a n c . ) - N Z d o b a v Palestině, Překlada­ telská škola - přibližuje řečtinu hebrejštině

42

PrlrMeirnuk;

P Ě J W Y

T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

O r i g e n e s : výzbroj p r o d i s k u s i s e židovstvím ( H e x a p l a - Milánské f r a g m e n ­ t y ; 6 0 0 0 listů) - D o k l a d y ř e c : p a p y r u s G r e e k 4 5 8 2 . s t př. (části D t ) ; C h e s t e r B e a t t y 9 S Z k n i h 2.-4. stol. p o K r . Berlínské f r a g m e n t y - částGn a malí p r o r o c i 3 . s t o l . p o K r . R u k o p i s y : B ( V a t i c a n u s ) celý S Z (doplněna v 1 5 . s t o l . ) S ( S i n a i t i c u s ) - 3 písaři, chybí např. z T o r y řást G n a N u A ( A l e x a n d r i n u s ) - celý S Z kromě části 1 S a části Ž - Hellerův článek: J a k S e p t u a g i n t a překládá: Odchylné jazykové možnosti ( A m 8,9); překládání v a z e b - učinil s m l o u v u ; a n t r o p o m o r f i s m y ; a n t r o p o p a t i s m y ( B o h u přisouzena lidská činnost) chrématomorfismy (přirov­ nání B o h a k předmětu) - Lukiánova r e c e n z e ( 4 . s t o l . ) : p o d k l a d e m p r o b i b l e pravoslavných církví; 2 . Aramejské: - T a r g u m y : (překládání* t a r g e m ) 1 1 Q - n a l e z e n t a r g u m k J b palestinské prostředí: sbírky textů, babylónská d i a s p o r a : O n k e l o s - T o r a ; J o n a t a n - P r o r o c i , t a r g u m ke Spisům vydán až r . 1 8 7 3 - Aramejské t e x t y v S Z : D a 2 , 4 - 7 , 2 8 ; E z d 4,8-6,18; 7 , 1 2 - 2 6 ; 3 . Syrské: - Pešitto (jednoduchý); poč. 2 . p o l . L s t o l . A d i a b e n e (východ o d T i g r i d u ) , nejsilnější v l i v má S e p t u a g i n t a ; - 5 . s t . nestonáni (východosyrská t r a d i c e ) a j a k o b i t i (západosyrská t r a d i c e ) ; Z S - A m b r o s i a n u s 6 . - 7 s t , Efrém syrský: citáty ještě z e 4 . s t o l . , 6 1 7 - 1 8 P a v e l , b i s k u p 2 T e l l y , schéma H e x a p l y (syrský překlad O r i g e n o v y H e x a p l y ) ; nejstarší datovaný r u k o p i s : 4 6 4 p r o P e n t a t e u c h kromě L v ; z e 6 . s t o l . r u k o p i s - Ž, I z ; otázka židovského v l i v u ( 1 . a 2 . S a m , , Jb, P i s ) Př, E z , 1 . a 2 . P a - v l i v targumů, v p i s k y křesťanského původu (př. Z a 1 2 , 1 0 a j . ) 4. Latinské: -již. G a l i e a s e v A f r i k a , c c a r . 1 5 0 latinské citáty, C y p r i á n - 3 . s t o l . c i t u j e již z e starolatinské B i b l e - V e t u s L a t i n a - S e p t u a g i n t a v latinském šatu, 2 s k u p i n y - a f r a a i t a l a (části starolatinských textů v y d a l Sabatíer) - Vulgáta: D a m a s u s I . - H i e r o n y m u s 4 . s t o l , ( 3 9 0 - 4 0 5 - 1 5 l e t ) , 8.-9. s t o l . s e p r o s a z u j e , Tevize - A l k u i n , Tridentský k o n c i l ; 1 5 4 6 - autentická B i b l e římskokatolické t r a d i c e ( S i x t i n a , C l e m e n t i n a ) , 2 0 . s t ( 1 9 7 9 ) . : Neovulgáta

PetrMetmvk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

43

Ostatní: - Koptské - sahídický (hornoegpL) a achmimický ( 3 . s t o l . ) , p a k bohairský (dolnoegpt) 4 , s t o l . - Arménský překlad: 5 . s t o l . arménská a b e c e d a (kněz M e s r o p ) - Arabské překlad S a a d j i Gaóna z E g y p t a z hebrejského t e x t u , t z v . t e x t u s r e c e p t u s ze 1 3 s t . C. Podrobnější

informace:

Řecké překlady S e p t u a g i n t a : o jejím v z n i k u podává zprávu mimokanonický s p i s A r i s teův d o p i s , který o b s a h u j e legendární p r v k y . D l e zaokrouhleného počtu tam uvedených překladatelů 1 2 x 6 - 7 2 s e hovoří o Sedmdesátce - t e d y S e p tuagintě). Reálně zřejmě došlo v e 3 . s t , p r K r . n a území E g y p t a ( A l e x a n d r i e ) k překladu 5 k n i h Mojžíšových. Postupně během 2 . s t . př. K r . b y l y přelože­ n y i další k n i h y včetně mimokanonických. N a překladu některých S Z k n i h (Izajáš, Jeremjás, E z e c h i e l , Dvanáct malých proroků) s e podíleli minimálně tři lidé, jiné S Z k n i h y (např. Jób či D a n i e l ) zachycují d o s t i volné zněni. Rozlišují s e některé r e c e n z e S e p t u a g i n t y N a přelomu letopočtu s e z m i ­ ňuje tzv. r e c e n z e k a i g e ( z a c h o v a l a s e v částech m n o h a S Z k n i h , b y l a s p o j e ­ n a se jménem Jónatana b e n U z i e l a ) V Egyptě b y l a ve 3 . s t o l . rozšířena r e ­ c e n z e alexandrijského učence H e s y c h i a (máme o n i a l e málo spolehlivých informací), na Lukiánově znění (působil v A n t i o c h i i ) je založena t r a d i c e pravoslavná. V některých částech S Z z a c h y c u j e t a t o r e c e n z e v e l m i kvalitní text (je t o otázka dobrých rukopisů, které b y l y k r e d a k c i použity). O vývoji S e p t u a g i n t y k o l o v a l y různé hypotézy Zabývali s e j i m i s e r i ­ ózní badatelé: P a u l de L a garde h l e d a l jednotný text v starší době (na něj n a v a z o v a l A l f r e d R a h l f s ) , P a u l K a h l e zastával myšlenku, že jednotný t e x t v z n i k l a ž po době jistého vývoje. Barthelémy pak v y s l o v i l hypotézu o ja­ kési překladatelské škole na území P a l e s t i n y , která přiblížila řečtinu h e b ­ rejštině. O r i g e n e s p o d n i k l v e 3 . s t o l . rozsáhlé textově kritické dílo, když s e s t a ­ v i l H e x a p l u i T e t r p a l u . H e x a p l a o b s a h o v a l a 6 sloupců, první b y l h e b r e j ­ ský t e x t , druhý s e týkal přepisu t o h o t o t e x t u ( t r a n s k r i p c e ) d o řečtiny, třetí s l o u p e c o b s a h o v a l poměrně doslovný překlad Akvilův, čtvrtý s t y l i s t i c k y vytříbenější překlad Symmachův, pátý s l o u p e c uváděl znění S e p t u a g i n t y a šestý překlad Theodotionův. T e t r a p l a p a k o b s a h o v a l a p o u z e 4 s l o u p c e , t j . 4 překlady v e d l e s e b e . A k v i l a vytvořil ve 2 . s t o l , překlad, v židovství v e l m i oblíbený. P o ­ d l e t r a d i c e b y l p r o s e l y t a , žák významného r a b b i h o A k i b y . J e h o překlad

44

Petr Melmitk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

s e vyznačuje doslovností. V případě S y m m a c h a j d e rovněž o překlad z e 2 , století A u t o r o v i nešlo o d o s l o v n o s t , a l e o d o b r o u s t y l i s t i c k o u v y b r o u šenost. T h e o d o t i o n zřejmě n a k o n c i 2 . s t o l . z r e v i d o v a l řecký t e x t p o d l e hebrejské předlohy. Uvažuje s e o t o m , z d a šlo o r e v i z i S e p t u a g i n t y n e b o nějakého jiného staršího překladu, který z a n i k l . Z l o m k y řeckého t e x t u l z e s l e d o v a t n a p a p y r e c h již v době př. K r . N e j starším d o k l a d e m j e p a p y r u s G r e e k 4 5 8 z e 2 . s t o l . př. K r . , d o k l a d y máme a l e také z Kumránu: (např. 7. jeskyně o b s a h u j e řecké znění S Z k n i h y J e r e m jáš). V e l m i důležité j s o u p a k kodexy z e 4 . a 5 . s t o l . s řeckým t e x t e m S Z . J d e konkrétně o Sínajský k o d e x z e 4 . s t o l . ( o b j e v e n v 19. s t o l . v kláštere s v . K a ­ teřiny n a S i n a j i , d n e s j e uchován v Londýně, části i v L i p s k u a Petrohradě), který j e a l e neúplný. Vatikánský k o d e x z e 4. s t o l . (uložen v e Vatikánských muzeích) s i c e o b s a h u j e celý S Z , a l e část G e n e s i s a a s i 30 Žalmů j s o u opsány z jiného r u k o p i s u a přidány v 1 5 . s t o l . Alexandrijský k o d e x z 5 . s t o l . ( n a ­ l e z e n v Egyptě, uložen v Londýně) j e nejúplnějšL Tištěné t e x t y řeckého S Z s e poprvé objevují v Complutenské polyglotě ( 1 5 1 4 - 1 7 ) . Z a jakýsi t e x t u s r e c e p t u s b y l považován o d Sixtinské e d i c e ( 1 5 8 7 ) překlad n a základě V a t i ­ kánského k o d e x u . V e 2 0 . s t o l . s e s t a l o nejrozšířenějšim dílo A l f r e d a R a h l f se, který vycházel z e všech tří zmiňovaných majuskulních kodexů. O d r. 1 9 3 1 vychází s v a z k y S Z v řečtině v s o u v i s l o s t i s p r o j e k t e m S e p t u a g i n t a - U n t e r n e h m e n , j d e o Góttingenské kritické vydání. Aramejské překlady Aramejština j e z v e l m i malé části i původním j a z y k e m S Z . Týká s e t o hlavně p o l o v i n y k n i h y D a n i e l a a s i třetiny k n i h y Ezdráš, Targumy (aramejské překlady) j s o u známy z e d v o u oblastí: babylónské i palestinské K nejstarším dochovaným patří pochopitelně z a s e kumránské nálezy ( z d e n a j d e m e např. v 1 . j e s k y n i t a r g u m k J o b o v i ) . V babylónské o b l a s t i s e n a k o n e c ustálily závazné t a r g u m y až v 5 . s t o l . p o K r . B y l t o O n k e l o s ( o b s a h o v a l 5 k n i h Mojžíšových) a Jonatan ( o b s a h o ­ v a l Přední a Zadní p r o r o k y ) . T a r g u m k e Spisům b y l sepsán až m n o h e m později, v 19. s t o l . Palestinská o b l a s t nedosáhla závazných targumů. Leckteré s e o b j e v i l y právě v káhirská geníze; n e j d e v n i c h o doslovný překlad, a l e spíše o vý­ k l a d y . T a r g u m Pseudo-Jónatan, zvaný též Jeruzalémský I , s e týká 5 k n i h Mojžíšových a s h o d u j e s e s t a r g u m e m O n k e l o s z babylonské o b l a s t i . P a l e s ­ tinské t a r g u m y mají značný význam p r o pochopení d o b y Ježíšovy p r o t o ­ že s e hovořilo a r a m e j s k y . Palestinské t a r g u m y připomínají spíše parafráze biblického t e x t u . Obsahují množství vysvětlivek a v s u v e k . Důležitější než p r o t e x t o v o u k r i t i k u j s o u p r o s t u d i u m dějin židovské e x e g e z e

Petr Melntuk: D ř j i . N Y

T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

45

Syrské překlady PeŠitto: j e h o h i s t o r i e není plně objasněna, v 1 . s t o l . p o K r . s přijetím j u d a ­ i s m u panovnickým r o d e m A d i a b e n e vzniká postupně překlad S Z . zřejmě šlo o 2 r e c e n z e , j e d n a b y l a doslovnějším překladem z hebrejštiny druhá měla blízko k palestinským targumům Překlad rozhodně není stylově jednotný, j e t e d y zřejmě dílem více růz­ ných překladatelů. V případě 5 k n i h Mojžíšových j e z d e doložena bližší p o d o b a s h e b r e j s k o u předlohou, Žalmy j s o u ovlivněny S e p t u a g i n t o u , S Z k n i h y Přísloví a E z e c h i e l s e blíží znění targumů, Píseň písní j e doslovným překladem z hebrejštiny, Rút z a s e představuje j e n j a k o u s i parafrázi. Další r u k o p i s y s o u v i s e l y s přijetím křesťanství n a území římské říše ( 4 . s t o l . ) a p a k šlo o dvě t r a d i c e předávání S Z t e x t u : východosyrskou (ne­ stonáni) a západosyrskou (jakobiti) Nestonání p o zničení školy v E d e s s e mířili n a k o n c i 5, s t o l . d o P e r s i e a založili t a m n o v o u školu ( v N i s i b i s ) . Nejstarší r u k o p i s j e z p o l . 5 . s t o l . (uložen v Britském m u z e u ) o b s a h u j e p o d s t a t n o u část 5 k n i h Mojžíšových. Dále j e znám např. překlad z e 7. s t o l . , který pořídil P a v e l , b i s k u p z T e l l y ( j e ovlivněn řečtinou, drží schéma H e x a p l y ) . Důležitý j e západosyrský k o d e x A m b r o s i a n u s ( 6 . - 7 . s t o l ) , o b s a h u j e celý S Z a s j e blízký masoretskému znění. ř

Latinské překlady Původně s e rozlišují d v a t y p y překladů: j e d e n j e doslovný a druhý se snaží o j a z y k o v o u vytříbenost v klasickém d u c h u (Aíra a Hala). Z území A f r i k y (Kartágo) s e latinské t e x t y S Z rozšiřují d o Říma, překládá s e z e S e p ­ t u a g i n t y . Sbírku starolatinských překladů p o d názvem B i b l i o r u m s a c r o r u m l a t i n a e v e r s i o n e s uspořádal v 18. s t o l . b e n e d i k t i n P i e r r e S a b a t i e r . N a k o n c i 4 , s t o l . s e ujímá důležité práce Jeroným ( H i e r o n y m u s ) , S e z n a ­ m u j e s e s O r i g e n o v o u H e x a p l o u ( b y l a uložena v C e s a r e j i přímořské). N e j ­ p r v e překládá z e S e p t u a g i n t y ( t e d y 5 . s l o u p c e H e x a p l y ) , vzniká t a k Žaltář (Žalmy). P a k mění p o s t u p a snaží s e vycházet přímo z hebrejské předlohy. Pouští s e d o soustavné práce a překládá všechny k n i h y S Z a některé m i m o kanonické, vzniká t a k Vulgáta. V křesťanství dochází k e s p o r u o výchozí t e x t S Z - b u d e j i m S e p t u a g i n t a , j a k s i přeje A u g u s t i n , n e b o Vulgáta? Vulgáta postupně prochází r e v i z e m i . Důležitá j e t a z 8 . s t o l . ( d o b a K a r l a Velikého, r e v i z e j e uskutečněná m n i c h e m A l k u i n e m ) . N a základě této r e v i ­ z e vzniká v e 1 2 . s t o l . t z v . Pařížská b i b l e ( a l e právě z 8. s t o l . známe nejstarší úplný k o d e x Vulgáty A m i a t i n u s ) . Směrodatná p r o římskokatolickou církev j e r e v i z e související s obdobím Tridentského k o n c i l u v 16- s t o l . T e h d y s e Vulgáta stává autoritativním t e x t e m římského k a t o l i c i s m u . J d e o t z v . S i x t i n u ( 1 5 9 0 ) , n e b o C l e m e n t i n u (více vydání v 9 0 . l e t e c h 16. s t o l . ) . Vydání j s o u

46

Petr Mtlmifk:

D Ě J I N Y

TEXra

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

pojmenována p o d l e tehdejších papežů. V e 2 0 . s t o l . s e podnikají další t e x t o ­ vě - srovnávací práce a hovoříme o Neovulgátě (období p o 2 . vatikánském k o n c i l u , papež P a v e l V I . vytváří k o m i s i p r o r e v i z i Vulgáty p o d l e biblických textů v původních jazycích). V e Wurttemberském Biblickém ústavu b y l o r. 1 9 6 9 vytištěno dvousvazkové dílo B i b l i a S a c r a i u x t a Vulgátám V e r s i o n e m ( j d e o vědeckou r e c e n z i ) . N o v a Vulgáta B i b l i o r u m S a c r o r u m E d i t i o j e nové vydání přihlížející i k masoretskému znění, Septuaguintě a starým překla­ dům vůbec. V y d a l a j e Vatikánská k n i h o v n a ( 1 . vydáni 1 9 7 9 , 2 . vydání 1 9 0 6 ) . Ostatní překlady Význam p r o t e x t o v o u k r i t i k u mají jistě i koptské překlady. J s o u z a l o ­ ženy n a Septuagintě- Začátky překladů míří d o 3. s t o l . p o Kr. Starší je t z v . sahidský (Théby), druhý j e bohairský (Dolní E g y p t ) Ke starým překladům patří i arménský. Souvisí s knězem M e s r o p e m , který v 5 . s t o l . vytvořil a b e c e d u a došlo k překladu b i b l e d o arménštiny. Základem pro překlad b y l a Pešitto. Konečné znění p a k vychází z e S e p t u ­ aginty Samařský Pentateuch: V e 2 . s t o l . př. K r . p o násilném tažení hasmoneovského vladaře J a n a H y r kána n a s t a l o oddělení Samařanů o d Židá Samařský P e n t a t e u c h (5 k n i h Mojžíšových) s e liší o d masoretského v p r a v o p i s u a zejména v otázce místa k u l t u (např. p o D e s a t e r u E x 2 0 a D t 5 - j e vložen t e x t z D t 2 7 , 2 - 7 s tím, že místo h o r y E b a l j e u v e d e n a Gerizím). Rozdíly j s o u např. také v jiných vě­ c e c h ~ např. věku praotců či Semových potomků ( G n ) . Zachované t e x t y j s o u však až z e 13. s t o l p o K r . , z a nejstarší z d o c h o v a ­ ných j e považován oddíl N u 3 4 - D t 3 4 , pravděpodobně z 1 1 . s t o l . L z e p o stránce t e x t u také srovnávat aramejský t a r g u m O n k e l o s s e zněním Samař­ ského P e n t a t e u c h u Značení v knihách SZ (česká překladová a výkladová řada k n i h S Z ) V poznámkovém aparátu n a j d e m e označení výzmaných překladů h e b ­ rejského S Z , a t o : T = t a r g u m , O « S e p t u a g i n t a , P • Pešito, S = Samařský P e n t a t e u c h , V - Vulgáta Dynamický ekvivalent: Každý překlad j e t a k t r o c h u výkladem. E x i s t u j e s n a h a o doslovný pře­ k l a d (každé s l o v o má být přeloženo jiným s l o v e m ) . E x i s t u j e také volný pře­ k l a d , k d e záleží p o u z e n a zachování myšlenky věty Dynamický e k v i v a ­ l e n t má z a c h o v a t l o g i c k o u s t a v b u věty, a l e nemusí překládat s l o v o o d s l o v a ,

Peir Melmuk:

D Ě J I N Y T K X T U

A D O B * S T A R É H O

Z Á K O N A

47

Problémy překladů (např. z hebrejštiny d o řečtiny otázka S e p t u a g i n t y ) : Předně existují odchylné jazykové možnosti. V hebrejštině j e často v y ­ jadřována Boží a k t i v i t a možností t z v . hiřílu ( j d e o jakýsi způsobovací vý­ z n a m s l o v e s a - s r o v . např. větu; H o s p o d i n způsobí vyjití s l u n c e a p o d . ) , v řečtině s e musí t o t o překládat pasivním r o d e m . V a z b y s e n e m o h o u překládat doslovně, např. „řezat s m l o u v u " v h e b ­ rejštině z n a m e n a l o utvořit s m l o u v u , řezání připomínalo obětní p r a x i , při které s e půlilo obětní zvíře a přisahalo. Preložilo-li b y s e t o doslovně, z n a ­ m e n a l o b y t o v řečtině s m l o u v u rušit. K dalším problémům patři např. antropomorfismy, k d y s e uvádí u B o h a nějaká část lidského těla (Boží r u k a . . . ) n e b o antropopatismy ( B o h u j e při­ s o u z e n a nějaká lidská činnost n e b o v l a s t n o s t ) či chrématomorfisrny (Bůh j e přirovnáván k předmětu).

Z

LITERATURY:

Česká l i t e r a t u r a a k n i h y přeložené d o češtiny: Cťsřy k pramenům, Vyšehrad 1971 Bič, A I : Ze světa Starého zákona IL, Praha - Kalich 1989 Dohnen, Ch., Stemberger, G . : Hermeneutika židovské Bible a Starého záko­ na, Vyšehrad 2007 Heller, /.: Překladatelský postup Septuaginty, in:Sludie a texty,Kalich 1979, s.7-53 Kubáč, V: Úvod do hebrejského textu Starého zákona, Praha 1981 Cizojazyčné z d r o j e : Biblia Sacra iuxta Vulgátám Versionem Wůrttemberg, 1969 Nova Vulgáta Bibliorum Sacrorum Editio, Vatikánská knihovna 1979 Septuaginta, Vetus Testamentům Graecum auctoritate Societatis Utterarum Gottingerjsis editum Gottingcn 1931-66 Dodd, C. H.. The Bible and the Greeks, 1954, 2 . vydáni Marish, C : A Concordance oj the Septuagint, Michigan USA 1976 Roberts, fí. /.: T T i e Old Testament and Versions, 1951 Walters, P: The Text ofthe Septuagint 1975 t

48

Petr Mdmuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B * S T A R * H O

Z Á K O N A

II. Dějiny starozákonní doby 1. 2. 3. 4. 5.

Politická a náboženská s i t u a c e Předního východu v e 2 a 1 . tisíciletí př. K r . Geografie a archeologie K e n a a n u I z r a e l d o Šalomouna I z r a e l a J u d a , babylonský e x i l , návrat z a Peršanů Denní život, k u l t u r a , umění, právo, svátky

Téma 6 . 1 - Politická a náboženská s i t u a c e Předního východu ve 2. a 1. tisíciletí př. Kr. A, Úvodní informace P r o širší k o n t e x t S Z dějů j e nutné znát širší s o u v i s l o s t i . L z e j e p r o náš účel v y m e z i t obdobím o d začátku 2 . tisíciletí př. K r . d o k o n c e 4 . století př. K r . V první řadě j d e o dějiny E g y p t a , s kterými souvisí i nejdůležitějši při­ pomínka starého I z r a e l e - e x o d u s . Největší r o z m a c h j e v Egyptě spojován s obdobím t z v . Nové říše. D o něho např patřil i neúspěšný p o k u s faraó­ n a A m e n h o t e p a I V . ( A c h n a t o n a ) v e 14. s t o l . př. K r . , který b y s n a d m o h l upomínat n a některé s o u v i s l o s t i s S Z s p e c i f i k e m - vírou v j e d n o h o B o h a . E g y p t 1 . tisíciletí p r . K r . , m n o h d y již n a mezinárodním kolbišti oslabený nepřestává být velmocí, se kteTOU musí Izraelité v době královské počítat. N e j i n a k t o m u j e opačným směrem o d námi sledovaného území - v M e z o potámii. Střídají s e t a m postupně velké říše, v e 2 . tisíciletí př. K r . není ještě j e j i c h v l i v (starobabylónská či středobabylónská, staroasyrská či středoas y rská) n a území K e n a a n u bezprostřední. Jiná j e s i t u a c e v 1 . tisíciletí př. K r . T a m už d o sféry j e j i c h v l i v u patři námi sledovaná o b l a s t a někdy d o k o n c e i E g y p t není schopný s e j i m ubránit, J d e o novobabylónskou, n o v o a s y r s k o u a p e r s k o u říši. Kromě těchto hlavních hráčů n a pomyslné šachovnici tehdejší d o b y j s o u z d e např. Chetité ( n e náhodou s e v e S Z t e x t u dozvídáme o Chetejcích mladší, již více aramizované vrstvě). Nezanedbatelná j e p r o nás i říše M i t a n i a právě z n a l o s t i života Churritů nám m o h o u ukázat n a některé z v y k ­ l o s t i , které j s o u v e S Z reflektovány Stará k u l t u r a Elamců j e v e S Z zmíněna v s o u v i s l o s t i s a s y r s k o u deportací v 8. s t o l . př. K r . Zatím j e n v letmých ná-

Peir Mdinuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

49

črtech s e před námi vynořuje řecká k u l t u r a , která má určitý v l i v n a o b l a s t Středomoří, a l e hlavní význam p r o námi s l e d o v a n o u o b l a s t b u d e mít až v d o b o p o pádu perské říše, t e d y v době h e l e n i z a c e . Okrajově s e l z e zmínit o dalších národech ( U r a r t e j e i , Skytové, Frygové, Lyddové a j . ) , a l e t o už j e n a d rámec této k a p i t o l y . . . B. Celkový

přehled

vybraných

informací

k

tématu

EGYPT 2000-1785 18.-16. st. 1557-1090 1090-332 ŘECKO 2000-16. st. 16.st.-1350(l2O0?) 1100-800 8,-6. st. 6.-4. st.

Střední říše Hyksósové Nová říše po/dní d o b a

(Théby k t a v e j ) (Avaris-Sóan?) ( M e m f i s , Ón, A c h e t a t o n ) (Sais)

minojské o b d . mykénské o b d , dórské o b d . archaické o b d . klasické o b d . , končí vzrůstajícím v l i v e m Makedonie (Filip a pak Alexandr)

CHETITSKÁ ŘÍŠE (Chattušaš) 1 6 5 0 - 1 . p o l . 15. st. starochetitské o b d . 1450-1200 novochetitské o b d . MOTANÍ (Vaššukanni) (poč. 2 . tisíc, churrijské městské státy) 16.-14. st. ASÝRIE 2000-1750 1350-1078 911-612

staroasyrské o b d . (Aššúr) středoasyrské o b d . novoasyrské o b d . ( N i n i v e , N i m m d - K a l a c h )

BABYLÓN ( U r , L a r s a , I s i n ) 1900-1600 starobabylónské o b d / A m o r e j c i / 1500-1235 stredobabylónské o b d . /Kassité/ 625-539 novobabylónské o b d . / K a l d e j c i /

50

Petr Mdmuk:

D Ě J I N Y T E X T U

\ P O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

E L A M (Susy) 1850-1550 1330-1210

p o l . 7. s t .

osamostatnění a r o z v o j největsí rozkvět Asyřané j e likvidují

PERSIE 550-330

C. Podrobnější

o d porážky Babylóna d o A l e x a n d r a Velikého

informace:

Egypt: Střední říše (2000-1785 př. Kr.) V dějinách E g y p t a s e týkají SZ d o b y j e n některá údobí egyptských dě­ j i n . Na začátku 2 . tisíciletí př. K r , hovoříme v této s o u v i s l o s t i o období t z v . Střední říše. Vláda t z v . 1 1 . d y n a s t i e souvisí s hornoegyptským c e n t r e m V e s e t e m (Théby). Většinu d o b y panují vládci t z v . 1 2 . d y n a s t i e . Důležité j e zavlažováni ( s t a v b a hrází), v e l k o u p o z o r n o s t věnují Egypťané fajjúmské oáze ( o b i l n i c e země), v jejíž blízkosti leželo hlavní c e n t r u m I c t a v e j . Rozvíjel s e o b c h o d s o b l a s t i S y r o p a l e s t i n y . Egypťané b o j o v a l i s libyjskými k m e n y i Núbijci. Vládce S e n v o s r e t I I . b y l zvláště úspěšný p o s u n u l h r a n i c i n a j i h u až k e 2 . nilské peřeji. Upevňovala s e panovnická m o c (dědiční správci n a ­ hrazováni úředníky králi oddanými). 1 4 . d y n a s t i e znamená d o b u úpadku. Hyksóské období (18.-16. stol. př. K r J Vnitřními r o z p o r y získali m o c kočovníci semitského původu z e s y r o p a lestinské o b l a s t i , nazvaní Hyksósové (vládci cizích zemí; 1 5 - 1 6 d y n a s t i e ) . J e j i c h c e n t r u m n u t n o h l e d a t n a východě nilské d e l t y : ( A v a r i s ) . Odváděl j i m p o p l a t k y i Horní E g y p t k d e vládla 1 7 . d y n a s t i e . Přinesli důležitou n o v i n ­ k u : c h o v koní a j e j i c h využití v bojích (válečné v o z y ) O d p o r p r o t i n i m s e z v e d l z V e s e t u (Théb) n a j i h u . Z a k l a d a t e l 1 8 . d y n a s t i e j e v polovině 1 6 . s t o l př. K r . vytlačil z E g y p t a Nová říše (pol. 16, stol. - konec 2. tisíciletí př. Kr.) J d e o vládu 1 8 . - 2 0 . d y n a s t i e . E g y p t d o s a h u j e největšího r o z m a c h u a k u l ­ turního rozkvětu. Velký v l i v získává kněžstvo. Největsí územní r o z m a c h j e spojován s obdobím 1 5 . st. p ř K r . s e jmény faraónů 1 8 . d y n a s t i e T h u t m o s e I I I . a A m e n h o t e p a I I . H r a n i c i n a s e v e r u tvoří E u f r a t n a j i h u 4 . nilská p e ­ řej. Kořist z bojů rozmnožuje m a j e t e k krále i chrámů- Důležitými c e n t r y j s o u M e n n o f e r ( M e m f i s ) a O n ( H e l i o p o l i s ) . P o k u s p r o s a d i t náboženskou r e f o r m u s e týká 1 4 . s t o l . př. K r . Souvisí i s e založením nového sídelního

Petr Melmuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O Z Á K O N A

5 1

města A c h e t a t o n u (dnešní e l - A m a r n a ) v e střední části země. B y l z d e o b j e ­ v e n velký a r c h i v s korespondencí. A m e n h o t e p I V . , který přijal jméno A c h n a t o n ( p r o s a z u j e tím úctu b o h u A t o n o v i , n i k o l i Amónovi), však s r e f o r m o u neuspěl a p o j e h o s m r t i b y l a památka n a něj vymazána. Došlo k oslabení E g y p t a , v z e s t u p u Chetitské říše a bojům. V 19. d y n a s t i i j e významná p o ­ s t a v a faraóna R a m e s s e I I . , který b o j o v a l s C h e t i t y u Kádeše u řeky Orontés v Sýrii. P o bitvě došlo k uzavření významné mírové s m l o u v y Egypťané p a k ovládali území až k e Středozemnímu přístavu B y b l o s ( G e b a l ) . Nástup­ ce R a m e s s e I I . M e r e n p t a h j e znám v s o u v i s l o s t i s j e h o výboji v K e n a a n u v e 1 3 s t . př. K r . O d k o n c e 13. s t o l . p r . K r . s e E g y p t začíná bránit e x p a n z i t z v . mořských národů a dochází postupně k j e h o oslabení. Pozdní období (1090-332 př. K r . ) P r o naše úřely s l e d u j e m e zejména období d o k o n c e 6. s t o l . p r , K r . U v e l ­ ké části t o h o t o období n e l z e hovořit o jednotné vládě- V z e m i s e střídají „u v e s l a " d y n a s t i e libyjského ( 9 5 0 - 7 5 0 př. K r . , 2 2 . a 2 3 . d y n a s t i e ) i núbijského ( 7 1 5 - 6 6 3 př. K r . , 2 5 . d y n a s t i e ) původu. Hlavním městem v období 2 1 . - 2 3 . d y n a s t i e s e stává S o a n n a východě nilské d e l t y V 7 0 . - 6 0 . l e t e c h 7. s t o l . př. K r . s e zmocňují E g y p t a Asyřané. N e d l o u h o poté, v polovině 7. s t o l . p r . K r s e podaří 2 6 . d y n a s t i i , která má své nové sídlo v e městě S a i s (severozápad nilské d e l t y ) opět získat vládu n a d E g y p t e m a Asyřany v y p u d i t . R . 5 2 5 př. K r . dobývá E g y p t perský vladař Kambyses.Až n a k o n c i 5 . s t o l . př. K r . dosáhl E g y p t opět s a m o s t a t n o s t i (1. úspěšný p o k u s o získání s a m o s t a t n o s t i s e uskutečnil již v p o l . 5 . s t o l . př. K r . , t r v a l však j e n v e l m i krátce), a t o n a še­ desát l e t , vystřídaly s e přitom dvě domácí d y n a s t i e , N a k o n c i 4 0 . l e t 4 . s t o l . př. K r . s i opět perská říše z a krvavých bojů E g y p t p o d m a n i l a . A l e už j e n n a d e s e t l e t . Přišla d o b a jejího pádu a nástup A l e x a n d r a Velikého... C o s e týče egyptského náboženství, j e třeba zmínit božnost faraónů ( f a r a o j e bůh - stvořitel v lidské podobě). Svět egyptských božstev b y l v e l m i pestrý ( a s i 2 5 0 0 ) . V starších dobách měla božstva zvířecí p o d o b u (časem dostávala božstva lidské tělo, h l a v a zůstávala zvířecí). Egypťané užívali obřízku, k o ­ n a l i balzamování, s m r t chápali j a k o přechod d o jiného světa a j e u n i c h d o ­ ložen s e z n a m otázek pří posledním s o u d u . E g y p t j e v e S Z vnímán v e s m y ­ s l u sestupování n e j e n doslovně ( z hornatých oblastí d o území nilské d e l t y ) , a l e i duchovně. S y m b o l e m síly j e v egyptském prostředí býk, který s e stává varovným znamením modloslužby při porušení t z v . sínajské s m l o u v y . L z e např. hovořit o vzájemném ovlivnění v o b l a s t i mudrosloví, k d e k n i h a Příslo­ ví v y k a z u j e j i s t o u s p o j i t o s t s egyptskými sbírkami t o h o t o d r u h u , StaTý zákon o b s a h u j e j e n několik málo j m e n egyptských faraónů z d o b y královské. Všichni patří až d o t z v . pozdního období. Připomeňme s i k o n -

52

PctrMťlmvk:

DĚJ

LNY TF.XTU A

ixjBv

S T A R L I I O

Z Á K O N A

krétní tři jména v e S Z uvedená: N e j p r v e j e t o Šešonk ( v e S Z v 1 K r u v e d e n j a k o Šíšak), který d l e tradiční c h r o n o l o g i e p o s m r t i krále Šalomouna koná tažení d o judského i izraelského království. Dále s e píše o Nékovi který táhne J u d s k e m n a s k l o n k u Z s t o l . př. K r . a v bitvě u M e g i d a s e m u p o s t a ­ ví j u d s k y král Jošijáš, který v bitvě umírá ( 2 K r ) . N a k o n e c j e t o ještě f a r a o C h o f r a , n a kterého v dramatických událostech s k l o n k u judské říše při m o ­ hutném náporu Babyloňanů spoléhají někteří z řad Judejců. Spoléhají však marně, f a r a o C h o f r a j e n a k o n e c nechá „ve štychu". Řecko: j d e vlastně o e g e j s k o u o b l a s t (Egejské moře odděluje o d s e b e dnešní Řecko a T u r e c k o ; k t o m u patří kykladské o s t r o v y m e z i těmito dvěma o b ­ l a s t m i a n a j i h u t o t o území ohraničuje o s t r o v Kréta). a) mínojské období: n a Krétě o t o m t o období svědčí vykopávky v krétském městě Knó&sos. N a zač. 2 . tisíciletí př. K r . můžeme hovořit o palácích, které b y l y politickými i hospodářskými středisky určitého území. Používalo se n e j ­ p r v e obrázkové písmo, z e kterého s e v 19, s t o l . př. K r . vytvořilo písmo lineární. Celkově šlo o dvojí období s t a v e b paláců (první b y l o přerušeno zemětřesením, druhé období p a k narušila sopečná činnost a další přírodní k a t a s t r o f y ) . b) mykénské období: v 16. štol. př. K r . s e Kréty z m o c n i l i mykénští Achájové. O b j e v y šachtových hrobů z e 16. s t o l . př. K r . svědčí o bohatství mykénských vládců. Paláce b y l y opevněné, chráněné silnými h r a d b a m i . V r c h o l r o z ­ květu spadá d o 1 3 . s t o l . př. K r . Obchodní činnost směřuje d o s y r o p a lešti nské oblastí, E g y p t a i západního Středomoří. V e 2 . p o l . 1 2 . s t o l . př. k r . mykénská sídla zanikají, Částečně v t o m hrají r o l i vzájemné b o j e mykénských vládců, více a l e zřejmě zánik souvisí s kmenovými přesuny v o b l a s t i Středomoří c) dórské a iónské období: Přicházejí nové k m e n y z e s e v e r u - a t o j s o u Dórové- Mykénští Achájové pronikají n a K y p r . Achajům blízcí Ionové p o d dórskýrn t l a k e m opouští Řecko a pronikají n a kyklopské o s t r o v y a d o zá­ padní části Malé A s i e . Jižní části včetně Kréty samé obsazují Dórové. J d e o období p o k l e s u úrovně c i v i l i z a c e - zemědělství b y l o základem e k o n o m i k y . N e j p r v e b y l a důležitá královská vláda, později s t o u p a l a m o c příslušníků aristokratických rodů. d) archaické období: rozšiřuje s e používání písma, sílí k o n t a k t y s r o l ­ n i c k o u oblastí- Vzniká nová f o r m a států - řecká poliš. J d e o t y p městského státu, na jehož řízeni s e podílí plnoprávní občané. Zakládají s e nové o s a d y , které n e j s o u p o l i t i c k y závislé n a státech, jež j e založily. Během 7 a 6 , s t o l . př. K r . s e rozšiřuje ražba mincí. S k u l t y bohů souvisí i h r y , vznikají o l y m ­ piády (již o d 8 . s t o l . př. K r . ) . Z jednotlivých menších států víme nejvíce o Athénách a Spartě. V e 2 , p o l , 6. s t o L př. K r . s e vytváří nový vojenský s p o l e k - peloponéský V S . s t o l . p r . K r . s e Řecku daří uhájit s v o b o d u před s n a h a m i

J V l r Melmuk; D É I I N Y T E X T U A D O B Y S T A R É H O

ZÁKONA

53

rozpínající s e perské říše. P o řecko-perských válkách s e stávají nejdůležitějším střediskem řecké k u l t u r y Athény. P o vítězství v peloponéské válce n a k o n c i 5, s t o l . přebírá úlohu nejmocnějšího řeckého státu S p a r t a . V důsledku dalšího oslabení S p a r t y , Athén i Théb zesílí úloha severního s o u s e d a Řec­ k a - M a k e d o n i e . J e t o F i l i p Makedonský, který v e 3 0 . l e t e c h 4 . s t o l . p r , K r . s j e d n o c u j e řecké státy ( m i m o S p a r t u ) p o d s v o u vládu. V díle p a k pokračuje j e h o s y n A l e x a n d r , který o b s a z u j e M a l o u A s i i a vítězí n a d p e r s k o u říší. P o j e h o náhlé s m r t i však v y p u k n e v plné síle b o j o m o c m e z i j e h o dědici. Chetité přišli n a území Malé A s i e ( z o b l a s t i dnešní E v r o p y , příp. jižního R u s k a ) zřejmě v p o l . 3 . tisíciletí p r K r . N a j i m i ovládaném území n e j p r v e vytvořili nepříliš početnou válečnickou v r s t v u . J e j i c h hlavní c e n t r u m leže­ l o n e d a l e k o A n k a r y v T u r e c k u a j m e n o v a l o s e Chattušaš. Rozlišujeme z d e t z v . starochetitské ( 1 7 . - 1 5 , s t o l . př. K r . ) a novochetitské ( 1 5 . - 1 3 . s t o l . př. K r . ) období. Starochetitské období b y l o v e znamení mohutných výbojů směrem n a východ a jihovýchod; n a začátku 16. s t o l . př. K r . d o b y l chetitský p a ­ novník Muršiliš L i Babylón. V novochetitskérn období s e dařilo ovládnout některá území severní Mezopotámie (bývalá území Churittů), a l e důleži­ tá válečná taženi té d o b y z n a m e n a l a v e 13. s t o l . př. K r zastavení možné egyptské e x p a n z e . Náhlý k o n e c této říše souvisí s p o h y b e m t z v . mořských národů. S n i m i s e s p o j i l a zřejmě i část maloasijského o b y v a t e l s t v a , které Chetité ovládali. P o zániku říše založili uprchlíci městské státy v severní Sýřit chetitská k u l t u r a s e udržela a s i d o 8 . s t o l . př. K r . , p a k p o d l e h l a a s y r ské. O rozluštěni chetitštiny, j e d n o h o z indoevropských jazyků, s e zasloužil v 1 . p o l . 2 0 . s t o l . český vědec Bedřich Hrozný. V otázce pojmosloví píše M . Bič v případě chetitské říše o indoevropských Chattijcích ( B . Hrozný uvádí klínopisné H e t h i t y ) , o d n i c h p a k odlišuje v mladší době biblické C h e t e j c e v o b l a s t i Malé A s i e ( B . Hrozný uvádí hieroglyfické H e t h i t y ) . Náboženství: n a vyobrazeních j s o u namalováni v těžkých kabátech, zřejmě přišli z horských oblastí. V náboženství h r a j e r o l i obětní p r a x e , ná­ boženské očišťování, m o d l i t b y , e x o r c i s m u s , známý j e i zákoník z této o b l a s ­ t i . První doložený chrám pochází z 15. s t o l . př. K r . Chetitské náboženství má přírodní c h a r a k t e r , což vysvětluje i p o l e m i k u s C h e t e j c i v t e x t e c h S Z . B y l y ovšem i d o h o v o r y ( s r o v . G n : Efrón Chetejský prodává A b r a h a m o v i část p o l e a h r o b k u ) . Churrité ( C h u r r i j c i ) p r o n i k a l i začátkem 2 . tisíciletí p r . K r . z, o b l a s t i K u r d i s tánu d o severní A s i e , Zakládali z d e drobné státy. J e j i c h spojením v z n i k l v e 2 . p o l . 17. s t o l . př. K r . při horním t o k u E u f r a t u a T i g r i d u nový státní útvar - říše M i t t a n i . Její vládcové z a s a h o v a l i v období 1 6 , - 1 4 . s t o l . př. K r .

54

PetrMdmuk:

D É J I N Y T E X T U

A D O B Y

SrARÉHO

Z Á K O N A

d o mocenských poměrů n a Předním východě, P r o n i k l i d o k o n c e až n a h r a ­ n i c e Arménie a K e n a a n u , Churrité tvořili významnou část o b y v a t e l s t v a i v Cháranu . K důležitým nálezům došlo v někdejším churrijském městě N u z i (východně o d Aššuru). V e 1 4 . s t o l . zaniká t a t o říše p o d náporem C h e titů. V náboženství: l z e vidět s t o p y matriarchátu, a l e také a d o p c e , která p o ­ zbývá p l a t n o s t i narozením dědice ( s r o v . např. G n 15: A b r a h a m a Elíezer damašský), p o t o m s t v o z o t r o k y ně ( s r o v . G n 16: Sára a H a g a r ) . Asyrská říše: l z e rozdělit také n a 3 období: Staroasyrská říše ( 2 0 0 0 - 1 7 5 0 př. K r . ) : n a začátku 2 . tisíciletí p r K r . v y ­ tvářejí semitští Asyřané mocný stát jehož c e n t r e m j e město Ašúr. K rozkvětu dochází během 1 9 . - 1 8 . s t o l . př. K r . , rozvíjí s e úspěšně o b c h o d s oblastí Malé A s i e . K oslabení přispěl n e j p r v e C h a m m u r a p i , poté vznikající říše M i t t a n i . Středoasyrská říše ( 1 3 5 0 - 1 0 7 8 př. K r . ) : Asyrský vladař Aššur-ubalit 1. přispívá k dalšímu r o z v o j i Asýríe. P o vítězství Chetitů n a d státem M i t t a n i s e podařilo zvítězit n a d z b y t k y Churritú a postupně rozšířit m o c až k B a ­ bylónu. V polovině 13. s t o l . př. K r . s e vynořuje i nový protivník n a s e v e r u - U r a r t e j c L N a přelomu 1 3 . a 1 2 . s t o l . p r . K r . s e rozkládalo území s t r e d o a syrské říše o d Karkemíše až k Perskému zálivu. P a k nastává d o b a úpadku, z e kterého s e podařilo d o s t a t zásluhou panovníka T i g l a t p i l e s a r a l . n a k o n c i 1 2 , s t o l . př. K r . Babylón j e opět d o b y t , říše d o s a h u j e n a západě až k e Středo­ zemnímu moři. P a k s e však musí Asyřané bránit útokům Aramejců, kteří vytvořili v Sýrii několik samostatných království. Novoasyrská říáe ( 9 1 1 - 6 1 2 př. K r J : v e d e k největšimu mocenskému r o z m a c h u Asýrie v dějinách. Asyřané postupně poráží menší drobné stá­ t y n a území Sýrie, n a s e v e r u b o j u j i s U r a r t e j c i (definitivně s e j i m podaři­ l o o s l a b i t U r a r t e j c e v poslední třetině 8 . s t o l . př. K r . z a S a r g o n a 11.), k o n t ­ r o l u j i obchodní c e s t y z Malé A s i e . Obávaný p r o v e l k o u k r u t o s t b y l např. v 9 . s t o l . př. K r . Ašur-nasirpal I I . (celé k m e n y i národy b y l y vyvraždbvány n e b o přestěhovány). O d 9 . s t o l . př. K r . s e stává postupně hlavním c e n t r e m říše N i n i v e , ležící severně o d Aššuru. Šalmaneser I I . pokračoval v e výbo­ jích Asýrie n a jihozápad, nepodařilo s e m u n e j p r v e p o d m a n i t Damašek, v bitvě u K a r k a r u h o z a s t a v i l a spojená v o j s k a protivníka ( s r o v . stéla z K u r c h u - mimobiblické památky), později v s a k přece území d o b y l a izraelský král Jehů m u odváděl p o p l a t e k ( s r o v . Černý o b e l i s k - mimobiblické památ­ k y , 2 . K r ) . Důležitým c e n t r e m Asyřanů té d o b y j e Nimrúd (Kalách). Další velký nástup Asyřanů j e s p o j e n s T i g l a t p i l e s e r e m I I I . S p o j i l Babylón a Asýrii v personální u n i i , vládl t a m p o d jménem P u l u ( s r o v . v S Z P u t - 2 K r 1 5 ) . Zasáhl v e prospěch judského A c h a z e , který s e nechtěl připojit k p r o t i a s y r -

Pf.tr Mdmiik:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Ž Á K O V A

55

ské k o a l i c i a d o b y l Damašek. J e h o nástupce S a l m a n e s e r V . obléhal Samaří a S a r g o n I I . město d o b y l , Část l i d u o d v e d l d o zajetí. Další asyrský panovník Sancheríbsi p o d m a n i l U r a r l u i Médii, krutě potlačil povstání v Babylónu a v době, k d y s e j u d s k y král Chizkijáš přiklonil k protiasyrské k o a l i c i , přitáhl až k Jeruzalému, a l e n e d o b y l h o . Nový asyrský panovník Esarchadón p o ­ kračoval v e výbojích n a j i h , J u d e j c i m u s e l i nedobrovolně v j e h o službách p o ­ máhat dobývat E g y p t . Zničení Théb z a posledního významného asyrského krále Ašurbanipala naznačuje i S Z ( N a h u m ) . Asýrie není s c h o p n a udržet v e své m o c i t a k rozsáhlé území, postupně vítězí Babyloňané a Médové. N i n i v e j e d o b y t o r. 6 1 2 př. K r . a o 6 l e t později j e celá asyrská říše v troskách, Babylón: rozlišujeme 3 konkrétní období. Starobabylónská říše (1900-1600 př. Kr.) znamená období velkého r o z ­ m a c h u z a vlády C h a m m u r a p i h o . Kromě zákoníku, o kterém b y l a řeč n a j i ­ ném místě (mimobiblické památky S Z ) dokázal t e n t o amorejský panovník ovládnout jižní o b l a s t i ( L a r s a ) , a l e také s e v e r (obchodní středisko M a r i n a E u f r a t u ) . Označoval s e přitom z a krále Sumerů a Akkadů. Z a j e h o nástup­ ců nastává postupný, a l e nezadržitelný úpadek Středobabylónská říše (15.-14. stoL př. Kr.) souvisí s nástupem k a s s i t ských kmenů ( p r o n i k a l y z pohoří Z a g r o s ) , které postupně ovládly Babylón. Kassité s p l y n u l i s místním o b y v a t e l s t v e m , přejali j a z y k , náboženství i k u l ­ t u r u . B y l a t o d o b a jistého hospodářského a kulturního rozkvětu. Babylón v té době n e z a s a h o v a l d o mocenských bojů m e z i Egypťany. C h e t i t y a říší M i t t a n i . S E g y p t e m udržoval mírové v z t a h y . V e 1 3 . s t o l , př. K r . d o b y l i B a ­ bylón Asyřané a přispěli k pádu kassitské d y n a s t i e . Novobabylónská říše (7.-6. s t o l . př. K r . ) : král kaldejského původu N a búpolasar v y h n a l r. 6 2 6 př. K r . Asyřany z e země a s t a l s e z a k l a d a t e l e m novobabylónské říše. J e h o s p o j e n c i b y l i Médové, s jejichž pomocí s e p o ­ stupně podařilo z c e l a z l i k v i d o v a t asyrská c e n t r a . J e h o nástupce Nebúkadn e s a r II. dosáhl největšího r o z m a c h u a j e s p o j e n v e S Z s dobýváním J u d s k a i Jeruzaléma a zbořením 1 . chrámu ( o Nebúkadnesarovi s e můžeme v e S Z dočíst n a více místech: v e 2 K r , 2 P a i v Jr). Babyloňané t a k z a j e h o vlády o b s a d i l i n e j e n velké části Mezopotámie, a l e také o b l a s t K e n a a n u ( S y r o p a l e s t i n y ) . Důležitým m o m e n t e m , který předznamenal další vývoj v celé o b ­ l a s t i , b y l a b i t v a r. 6 0 5 př. K r . u Karkemíše ( n e j e n z b y t k y Asyřanů, a l e také Egypťané t a m b y l i poraženi Babyloňany). Babyloňané s e p a k s i c e d o s t a l i až k Sinajskému p o l o o s t r o v u , a l e E g y p t se j i m dobýt nepodařilo. Za nástupce Evíl-merodaka b y l omilostněn v Babylónu j u d s k y král J o j a k i n ( s r o v . J r 5 2 ) . Úpadek babylónské m o c i nastává z a vlády N a b o n i d a , který s i znepřátelil kněžstvo zaváděním k u l t u měsíčního božstva. R . 5 3 9 př. K r . s e dostávají,

56

MrMetmuk:

DfijtNY T E X T U A DOBY

S T A R É H O

ZÁKONA

takřka b e z b o j e , d o Babylóna Peršané a dějiny novobabylónské říše j s o u u konce. E l a m c i - j e j i c h e x i s t e n c e j e doložena již v závěru 4 . tisíciletí p r . K r , Žili při dolním t o k u řeky T i g r i s a v severním o k r a j i Perského zálivu směrem k pohoří Z a g r o s ; vytvořili samostatné písmo, později ovšem používali f o r m u sumersko-akkadského klínopísu. V době před nástupem C h a r n m u r a p i h o ovládali i část jižního Dvojříčí ( E u f r a t a T i g r i s ) . V e 1 2 . s t o l , př. K r . ukořistili a o d v e z l i d o hlavního města Sús i C h a m m u r a p i h o zákoník. N a přelomu 8 . a 7 s t o l př. K r . j s o u Élamci v područí Asyřanů. N e p o m o h l o j i m t e h d y a n i spojenectví s Babylónem, v p o l . 7. s t o l . př. K r . zničili Asyřané j e j i c h říši včetně hlavního města a o b y v a t e l e o d v l e k l i d o zajetí, S Z ví o části deportovaných Élamců n a území Samařská v 7. s t . př. K r . ( E z d 4 ) . Élamský král j e uváděn v s o u v i s l o s t i bojů králů v době A b r a h a ­ mově ( G n 14), p o l e m i k a p r o t i ním s e ozývá např. z úst Jeremjáše, p r o zbylé Élamce prý zůstává naděje ( v pozdější, již N Z době, tvořilo území Élamců součást Parthské říše). Persie - její v z n i k souvisí s příchodem kočovných kmenů v průběhu 2 , p o l o v i n y 2 . tisíciletí př. K r . d o o b l a s t i dnešního Íránu (Peršané, Médové, Sakové...). V 8 . s t o l , př. K r v z n i k l p a k stát: Médie. V průběhu 7 . s t o l . př. K r , s i Médové podmaňovali okolní íránské k m e n y , o b l a s t U r a r t u i část Malé A s i e . V t o m t o období s e perské k m e n y usazují jihovýchodně o d élamského území. P o porážce Élamců j s o u v a z a l y Asyřanů, p o porážce Asyřanů s e stávají v a z a l y Médů, R , 6 1 2 př. K r . totiž právě Médové zničili s p o l u s B a ­ bylónem asyrské h l a v n i c e n t r u m N i n i v e . Původně perský kníže Kýros I I . p r o v e d l v 6. s t o l . př. K r . j a k o médský v a z a l úspěšný p o k u s o osamostatnění a posléze j a k o král ovládl médské území. Vzniká t a k jednotný stát Médů a PerSanů při zachování svérázu o b o u částí p o d vládou perského krále. V p o l . 6. s t o l . př. K r . s e součásti perské říše stává Malá A s i e , r . 5 3 9 s e Peršané dostávají d o Babylóna. Kýrův nástupce Kambýses j e znám j a k o d o b y v a t e l . R . 5 2 5 př. K r . s e dostává d o E g y p t a a perská říše d o s a h u j e téměř h r a n i c E t i o p i e . Další panovník D a r e i o s I . zajišťuje pořádek v rámci perské říše, rozděluje území n a s a t r a p i e , dbá n a dodržováni zákonů. Nezdařil s e m u však p o k u s rozšířit území n a západ. A n i j e h o nástupci ( X e r x e s , A r t a x e r x e s ) n e b y l i v e výbojích p r o t i Řekům úspěšní. Celkově z a h r n o v a l a perská říše 1 2 7 k r a j i n a b y l a spravována 1 2 0 s a t r a p y . V e třicátých l e t e c h 4 . s t o l . př. K r . p o d l e h l a náporu mladého makedonského d o b y v a t e l e A l e x a n d r a Velikého. P m S Z znamená perská d o b a možnost návratu z e x i l u , k o n s o l i d a c i s p o ­ lečenství a možnost o b n o v i t bohoslužbu v nově postaveném chrámu v J e -

fttfr Atetoiidr: DÉn^v

T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

ZÁKON A T

57

ruzalérně. Perský vladař Kýros j e zmiňován již v e l i c e přejně v prorocké k n i z e Izajáš. D a r e i o s p a k dává důležité povolení k e stavbě t z v . 2 . chrámu v l e t e c h 5 2 0 - 1 5 př. K r . (zmiňuje např. E z d ) . První v l n a navrátilců z babylón­ ského e x i l u v perské době j e s p o j e n a s e jménem Šešbasar. J d e o judského předáka vybaveného určitými místodržitelskými p r a v o m o c e m i . V dalším s l e d u s e p a k dostává n a chvíli d o popředí Zerubábel ( s p o l u s knězem Ješuo u ) jakožto příslušník davidovského r o d u .

Z

LITERATURY:

Česká l i t e r a t u r a a k n i h y přeložené d o češtiny: Biblický atlas, Česká biblická společnost 1996 Dějiny svita. V dobách starověkého kecka (kolektiv autorů), Svajlka a Vašut, Prahal997 Bii, M . : Ze světa Starého zákona i Praha 1986 Bourriau, /.: Dějiny starověkého Egypta, Praha 2003 Hruška, B.: Pod babylónskou věží, Práce, Praha 1987 Jacq, Ch.: Egypt velkých faraónů, Praha 2002 Klengelová-Brandtová, E . : Starověký Babylón, Vyšehrad 7983 Klíma, O.: Sláva a pád starého Iránu, Orbis Praha 1977 Kramer, S . N . : Historie začíná v Sumeru, Odeon 1964 ( 2 . vydání) ONeíllová A ; Biblické časy, Orbis Praha 1993 Oppenheim, A, i: Starověká Mezopotámie, Praha, Academia 2001 Richter, S..- ŘOefaraónů, Vyšehrad 1973 Roaf, M.: Svět Mezopotámie, Balios Praha 1998 Rosso, F.: V mrtvých městech, Orbis Praha 1975 Shaw, /.: Dějiny starověkého Egypta, Praiia 2003 Smirnov, A. R: Skytově. Panorama, Praha 1980 Součková, /.: Starověký Přední východ, Praha 1973 Vachala, B . : Staří Egypťané, Praha Libri2001 Zamarovský, K : Za tajemstvím říše Chetitů, Mladá fronta 1961 Zamarovský, V: Bohové a králové starého Egypta, Mladá fronta, Praha 1979 r

Cizojazyčné z d r o j e : Herders Grosser Bibelatlas, Basel-Wien 1989 lacobs, B.: Die Satrapienverwaltung im Perserreich zur Zeit Darius 111, Wiesbaden 1994 Kramer, S . M . ; The Sumerians, Their History, Culture and Character, Chi­ cago, 1963

58

Petr Meimuk:

D Ě J I N Y T E . X T U A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

Téma c . 2 - Geografie

a archeologie

Kenaanu

A. Úvodní informace: V c e n t r u zájmu této k a p i t o l y j e vlastní území, které obývali Izraelité v době S Z , Protože není v průběhu dějin S Z t o t o území stejné, m i n i s e tím z d e tradiční vymezení o d D a n u { n a s e v e r u ) p o Beer-šebu ( n a j i h u ) , uváděné v s o u v i s l o s t i s dvanácti izraelskými k m e n y Vlastní území t a k t o ohraniče­ né leží n a západ o d řeky Jordán ( t z v Předjordání). S Z ví a l e o přesahu, k d y v o b l a s t i východně o d Jordánu (Zajordání) s e p o p i s u j e území některých i z ­ raelských kmenů ( R u b e n , Gád a část Manasesovců). O b l a s t Předjordání l z e přitom rozdělit o d s e v e r u k j i h u n a tři c e l k y : G a l i l e u , Samařsko a J u d s k o . Zvláště Samařsko (vymezené k m e n y M a n a s e s e m a E f r a j i m e m ) a J u d s k o ( J u d a , příp.Šimeón) j e p r o pochopení S Z dějů nejdůležitější. Jednoznačné není přitom a n i pojmenování námi sledované oblastí. A s i nejpřesnější j e název K e n a a n (příp jižní o b l a s t K e n a a n u ) . Je třeba vědět o územích bezprostředně sousedících. C e l k e m j d e o šest oblastí, k d e l z e s l e d o v a t odlišné státní c e l k y (Foiničanc, Pelištejci, Edómci, Moábci, Amónovci. A r a m e j r i ) . Z n i c h již v s o u v i s l o s t i s e x o d e m s e zmiňují o b l a s t i jižní a východní (Edóm, Moáb, Amón), v době předkrálovské s e nejvíce dozvídáme o bojích s Pelištejci. V době královské začíná nabývat n a významu severní o b l a s t (částečná spolupráce, a l e i napětí s Foiničany, stálé napětí s A r a m e j c i ) . A r c h e o l o g i c k y j e t a t o o b l a s t s y s t e m a t i c k y sledována o d 2 . p o l . 19. s t o l . V současném státu I z r a e l e x i s t u j e významná síť národních parků, množ­ ství archeologických výzkumů svědčí o postupném zmapováni terénu a vyjasňováni některých historických otazníků Stratígrařie j e vědeckou m e ­ t o d o u , p o d l e které s e v a r c h e o l o g i i nadále p o s t u p u j e . P o v z n i k u s a m o s t a t ­ ného státu I z r a e l s e dozvídáme o m n o h a izraelských o s o b n o s t e c h , které s e t o m u t o archeologickému výzkumu soustavně věnují.

B> Celkový

přehled

vybraných

informací

k

tématu

Pojmenování! nejstarší: země kenaanská - např. G n 1 2 , 5 ; emorejská - n a p n E x 3 , 8 (horská k r a j i n a celé Sýrie); chetejská - např. J o z 1,4; pelištejská ( P a ­ l e s t i n a ) - např. G n 2 1 3 2 ; Izraelská ( 2 2 x v N Z - n a p ř . M t 8,10) Rozloha země; „země zaslíbená" - území osídlené izraleskými k m e n y n a západ o d J o r ­ dánu; s r o v . J o z 1); N u 3 4 - h r a n i c e země; 1 S 3 , 2 0 - o d D a n u p o Beer-šebu

PftrMdmak:

DŽJIVY TEXTU

A

DOBYSTARFHO

Z Á K O N A

59

Popis území: a ) pobřežní r o v i n a b) p a h o r k a t i n a c ) proláklina ( z e Sýrie až k Z a m b e z i ) d ) Zajordání: p a h o r k a t i n a ; pouštní oblastí: j i h a východ a ) přímořská r o v i n a : žebřík týrský, Ptolemaiská r o v i n a - řeky (Kíšon), p o ­ hoří K a r m e l , Šáronská r o v i n a (Krokodýlí a Křivolaká řeka), PelíStejská r o v i n a a šeíela b ) L i b a n o n a A n t i l i b a n o n - n a j i h u protéká řeka L i t a n a ( L e o n t e s ) , Horní G a ­ l i l e a - Kedeš, v y s o k o položené území, p l a n i n y Dolní G a l i l e a nižší, kuželovitá h o r a Tábor, Jizreelská r o v i n a , Samařská h o r n a t i n a : celé území něk d y nazýváno h o r a E f r a j i m , j s o u z d e h o r y E b a l ( 9 3 8 m ) a G e r i z i m ( 8 6 8 m ) , jižněji J u d s k a p a h o r k a t i n a , N e g e b , poušť c ) Jordánské údolí: Jordán, 3 p r a m e n y , j e z e r o C h u l e , j e z e r o Kineretské ( G a ­ lilejské, Genezaretské), významné b r o d y , Mrtvé moře; p o l o o s t r o v J i s a ( j a z y k ) , nejnižší místo d) Zajordání: Bášan, Gileád, p l a n i n y v moábské o b l a s t i ; řeky: Jařmuk, J a b o k , Arnón) Sousední území: Foiničané; A r a m e j c i , Amónci, Moábci, Edůmci, Pelištejci

Archwtogie?

tradiční

Střední doba bronzová: Í2Í00 - 1550/ D o b a patriarchů 1 9 0 0 - 1 7 5 0 Pozdní doba bronzová: Í1S50 - 2 2 0 0 / Egyptský r o z m a c h 1 5 5 0 - 1 3 0 0 Doba železná l 11200-930/ Pelištejá d o b a soudců 1 2 0 0 - 1 0 2 0 Doba železná 11/930-586/ Rozděl, k r . d o pádu Samaří 9 3 0 - 7 2 2 Doba perská J536 - 3 3 2 / (vždy j d e o období před K r i s t e m )

bibl.datování:

Hyksóskéobd. 1 7 5 0 - 1 5 5 0 E x , pronikání d o země 1 5 0 0 - 1 2 0 0 Sjednocené království 1 0 2 0 - 9 3 0 Judské král. d o pádu Jeruzaléma 722-586

Průkopníci a r c h e o l o g i e v 19. s t o l , p o K r . : S e e t z e n , B u r c k h a d t , R o b i n s o n , d e S a u l c y Petrie (stratigrafie!)

60

PetrMdmttk:

DÉJIVY T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

Archeologické společnosti: - Palestině E x p l o r a t i o n F u n d ( A n g l i e , 1 8 6 5 ) ; D e u t s c h e r Palástina-Verein (Německo, 1 8 7 7 ) ; - École B i b l i q u e ( F r a n c i e 1 8 9 0 ) ; A m e r i c a n S c h o o l o f O r i e n t a l R e s e a r c h ( U S A , 1900); - I s r a e L J e w i s h Palestině E x p l o r a t i o n S o c i e t y , I s r a e l E x p l o r a t i o n S o c i e t y Archeologové 2 0 . s t . : A l b r i g h t , M a c a l i s t e r , K e n y o n , S u k e n i k , M a z a r (Maisler), d e V a u x aj. Výzkumy: Samaří, J e r i c h o , Kumrán, M e g i d o , T i r s a , d n e s v I z r a e l i síť ná­ rodních parků (více než 4 0 ) .

C. Podrobnějšt informace: Uspořádání 1 2 izraelských kmenů v K e n a a n u líčí biblická k n i h a J o z u e . N a základě l o k a l i z a c e těchto 1 2 izraelských kmenů můžeme končinu o h r a ­ ničit n a s e v e r u městem Dan a n a j i h u městem Beer-šebou. V o b l a s t i t z v . Předjordání ( t e d y n a západ o d řeky Jordán) hovoříme o téměř d e s e t i k m e ­ n e c h . J e d e n z těch d e s e t i má však další území v Zajordání ( M a n a s e s o v r i ) a d v a z izraelských kmenů obývají p o u z e Zajordání (Gád a R u b e n ) . Nejdůležitějšími o b l a s t m i j e území k m e n e J u d a (později J u d s k o ) a území kmenů E f r a j i m a M a n a s e s (později Samařsko). M e z i n i m i j e malý k m e n B e n j a m i n , z něhož vzešel první izraelský král S a u l . Celkově l z e hovořit o třech úze­ mích: J u d s k u , Samařsku a G a l i l e j i . Pojmenováni země není v e S Z jednotné ( s r o v přehled látky k tématu 12). Nejstarší j e název Kenaan (např. G n 1 2 , 5 ) , j e zřejmě nejvhodnější p o u ­ žívat h o j a k o pojmenování území starozákonních dějů. V širším významu označuje a l e K e n a a n i o b l a s t dnešní Sýrie a L i b a n o n u ; p r o naši l o k a l i z a ­ c i l z e t e d y upřesnit, že máme n a m y s l i jižní o b l a s t i K e n a a n u (vymezené již zmíněným ohraničením o d D a n u p o Beeršebu), Další možný název j e P a l e s t i n a , začal h o používat H e r o d o t o s , a l e Pelištejci, d l e kterých s e t o t o pojmenování u j a l o , obývali p o u z e jihozápadní Část námi sledovaného úze­ mí. Také l z e používat název L e v a n t a (význam: území, k d e vychází s l u n c e ) B y l y tím myšleny země n a východ o d Středozemního moře. Naše s l e d o v a ­ ná o b l a s t b y t e d y b y l a v t o m t o o h l e d u jižní L e v a n t o u . L z e rovněž hovořit o území někdejší p r o v i n c i e J u d e j e z 1 . s t o l . p o K r . (ovšem b e z severních oblastí kmenového uspořádání). K e n a a n v rozmezí 1 2 izraelských kmenů l z e pomocně rozdělit d o čtyř pásem.

PttrMeimuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

ŽÁKOVA

61

N a západě j e t o n e j p r v e pobřežní nížina, n a s e v e r u území poměrně úzká ( n a s e v e r v e d e k pobřežnímu řoinickému přístavu Týru p o u z e úzký pás této nížiny). O k o l o dnešního A k k a n a s e v e r j e Ptolemaiská nížina s e řekou Kíšon. R o v i n u přerušuje pohoří K a r m e l a p o d ním nacházáme šáronskou r o v i n u s Krokodýlí i K r i v o l a k o u řekou, s některými přístavy (např. D o r ) . N a j i h u ( t e d y jižněji o d dnešního T e l - A v i v u ) n a j d e m e v nížinaté o b l a s t i ně­ kdejší přístavy Pelištejců. Následuje střední hornaté pásmo. N a s e v e r u d o s a h u j e největších vý­ šek (až c c a 3 0 0 0 m ) v pohoří L i b a n o n . M e z i L i b a n o n e m a A n t i l i b a n o n e m protéká řeka L i t a n a . V B i b l i s e píše o pohoří H e r m o n , zmiňují s e c e d r y n a L i b a n o n u a právě z této o b l a s t i s e k d y s i mělo dovážet dřevo k e s t a v ­ bě prvního jeruzalémského chrámu. Dále pokračuje pásmo Horní G a l i l e j e ( G a l i l e a znamená česky p r s t e n , k r u h ) . V této o b l a s t i j d e o v y s o k o položené p l a n i n y (části dnešních Golanských výšin), c c a 1 2 0 0 m n . m . T o u t o k r a j i n o u p r o n i k a l i k d y s i A r a m e j c i í Asyřané. Dolní G a l i l e a j e o poznáni nižší ( o k o l o 5 0 0 m n . m . ) . D o d a l e k a j e z d e v i ­ dět h o r a Tábor, připomínající náš Ěíp. B y l y z d e dubové l e s y , d o s t zvěre, p a t ­ řila k obdělávaným zemědělským o b l a s t e m . Z měst v o b l a s t i G a l i l e j e j e jistě významný Chasór, o kterém s e zmiňuje S Z v k n i z e J o z u e . V y k a z u j e v e l m i staré osídlení z d o b y c h a l k o l i t u . Kedeš n a území Neřtalí patřila k t z v . útočištným městům. N a severozápadě Kineretského j e z e r a stál K i n e r e t , p o d l e něhož d o s t a l o název celé j e z e r o . Pás h o r přerušuje Jizneelská r o v i n a , tvořící trojúhelník. V její západní části leželo důležité město M c g i d d o , které střeži­ l o průchod d o soutěsky a b y l o svědkem m n o h a bojů n e j e n d o b y S Z . Stejně j a k o t o t o údolí s e j m e n o v a l o i j e d n o z významných královských měst V e východní části t o h o t o území, n e d a l e k o jordánské o b l a s t i , stálo město Bét-šean, k d e j s o u doloženy s t o p y vlivů Egypťanů ( d l e S Z i Pelištejců). Směrem k j i h u s e zvedá Samařská p a h o r k a t i n a . V ní j e třeba s i p r o S Z z a p a m a t o v a t zejména dvě posvátné h o r y v okolí města S i c h e m ( S e k e m ) , a t o Ébal a Gerizím ( j s o u vysoké c c a 9 0 0 m n . m . ) . H o r a Gerizím j e s p j a t a s e samařským k u l t e m , k d y s i t u stával i samařský chrám. Jižní část t o h o ­ t o území j e někdy nazývána h o r o u E f r a j i m . V této končině b y l o založeno v 8 0 . l e t e c h 9 . s t o l . př. K r hlavní c e n t r u m izraelského království Samaří. K dalším lokalitám patří zejména šekem ( S i c h e m ) , město k d e se v e S Z z m i ­ ňuje t r a d i c e shromáždění p o příchodu d o země kenaanské (zástupci všech kmenů z d e učinili slavnostní přísahu věrnosti H o s p o d i n u - t z v . o b n o v a sínajské s m l o u v y : J z 2 4 ) . Jižně p a k stávala nejstarší izraelská svatyně šilo, k d e s o u d c o v a l E l i a u něho s e vyučil S a m u e l , poslední s o u d c e d o b y předkrálovskc. S v a t y n i zničili Pelištejd. Takřka n a pomezí kmenových území E f r a j i m a B e n j a m i n stál Bét-el, starodávné místo, někdejší jižní hraniční

62

Petr Melmuk:

D I J J N Y T E X T U

A D O B Y S T A R K H O

Z Á K O N A

svatyně severního (izraelského) království, NejstaTŠí město světa J e r i c h o , náležející k území Benjaminců, leží v oáze Jordánské sníženiny. O b l a s t J u d s k a (později včetně území velké části k m e n e B e n j a m i n ) za­ h r n u j e významnou h o r u Sijón v Jeruzalémě. Třemi důležitými prúsmyky n a západě hraničí t a t o hornatá k r a j i n a s r o v i n o u Šefela, což b y l přechod k nížinám, které obývali Pelištejci. N a východě směrem k Mrtvému moři s e k r a j i n a snižuje d o pouštních oblastí. Také n a j i h u , m i n e m e - l i starodávné město Chebrón (významné p r o S Z již o d d o b A b r a h a m a ) , dostáváme s e k Beer-šebě a severozápadně o d ní k e G e r a r u ( o o b o u lokalitách s e dozvíme v e S Z v G n : A b r a h a m o v y i Izákovy příběhy) a p a k dále d o pouštních o b ­ lastí. N e g e b j e název k r a j i n y jižně o d J u d s k a , znamená suchá země či země polední. J d e o přechodovou o b l a s t z judské h o r n a t i n y k pouštím n a j i h u . Jordánské údolí j e nejhlubší proláklinou n a světě. N a s e v e r u nalézáme 3 p r a m e n y Jordánu ještě v podhůří H e r m o n u , P a k Jordán vtéká d o m a ­ lého j e z e r a C h u l e (cca 5 x 5 k m ) , s n a d j d e o Meromské v o d y zmiňované v e S Z (Jz). Postupně s e p a k proláklina snižuje, Jordán vtéká d o Kineretského j e z e r a (další názvy: Galilejské, Genezaretské, Tiberiadské), které j e již více než 2 0 0 m p o d úrovní Středozemního moře. J e t o veliké sladkovodní j e z e r o s e značným množstvím r y b ( 2 0 x 1 2 k m , c c a 5 0 m hluboké) s čedičovými skalními stěnami. O d t o h o t o j e z e r a k Mrtvému moři n a j d e m e 3 důležité b r o d y : první j e v blízkosti přítoku - řeky J a r m u k , k d y s i t u d y procházel aramejský vojevůdce N a a m a n Syrský; druhý v blízkosti dalšího přítoku J a b o k (důležité místo vztahující s e k Jákobovu nočnímu zápasu a změně j e h o jména n a I z r a e l ) ; třetí j e p a k v blízkosti J e r i c h a . A t o s e již dostáváme k Mrtvému moři, které s e nazývá také Solné ( G n 14), Pusté ( D t 4 ) , A s f a l t o ­ vé (řecké označení), L o t o v o (arabské pojmenování). J e h o délka j e s k o r o 8 0 k m , největsí šířka 16 k m , nejhlubší část n a s e v e r u b y l a c c a 3 0 0 m . Dvě části t o h o t o m o r e , hlubší severní a mělkou jižní, odděluje p o l o o s t r o v J i s a (česky j a z y k ) . N a c e d u l i u s i l n i c e v blízkosti Mrtvého moře n a j d e m e údaj o n e j hlubším místě n a světě (téměř 4 0 0 m p o d úrovní Středozemního moře). N a j i h u b y l a doložena tektonická činnost. Důležitým přítok z východní s t r a n y j e řeka Arnón, tvořila v době S Z severní h r a n i c i moábského království. V o b l a s t i Zajordání j e n a s e v e r u směrem k aramejské o b l a s t i k r a j i n a Bášanská, její severní část tvoří p a s t v i n y i s o p k y , jižní část má p o l e s obilím; v e S Z s e zmiňuje i tažný d o b y t e k : bášanšti tuři ( E z 2 7 ) . V západní části, směrem k e Kineretskému j e z e r u b y l o v době S Z malé království Gešur. K r a j i n a severně a jižně o d Jáboku s e nazývá Gileád. J s o u z d e dobré p a s t ­ v i n y , a l e také skalní příbytky a některé v e S Z zmiňované l o k a l i t y (Peníel, M a c h a n a j i m Rámot Gileád). Severně o d řeky Arnón j e rozsáhlá p a h o r k a t i ­ n a včetně h o r y N e b o , k r a j i n a d o s a h u j e výšky c c a 9 0 0 m n . m .

Petr Mdmuk:

DĚJINY

T E X T U

A I?OHY STAKĚIHO

ÍÁKONA

63

C o s e týče sousedních o b l a s t i : n a severozápadě b y l a sídla Foiničanů (Féničanů), zdatných obchodníků i mořeplavců ( o b e p l o u v a l i např. A f r i k u ) . Z Hispánie dováželi stříbro, z Británie cín, z pobřeží Baltského m o r e j a n t a r . Patřili d o širokého s v a z k u kenaanských kmenů a p s a l i nářečím blízkým staré kenaanstině. V y n i k a l i v e stavbě l o d i , výrobě p u r p u r u i zpracová­ ní s k l a . Právě z foínické o b l a s t i s e postupně rozšiřovala známost písma i směrem n a západ. K j e j i c h území patřily významné přístavy té d o b y : Týr, S i d o n , B e r y t o s , B y b l o s ( o d t u d s e vyvážel p a p y r u s ) , T r i p o l i s , A r a d o s . F o i ničané bylí také známí n e z d o l n o u t o u h o u p o svobodě- Vzpamatovávali s e z nájezdů mocných říší a z n o v u b u d o v a l i zpustošené přístavy Hlavním b o h e m b y l B a a l ( v Týru M e l k a r t ) , j e h o manželkou b y l a B a a l a t (Aštarta). M o l o c h b y l usmiřován lidskými oběťmi, V B y b l u uctívali A d o n a . Rozšíře­ n a b y l a kultická p r o s t i t u c e . P o k u d j d e o S Z , v 1 0 . s t . p r . K r . j e v 1 K r zmíněna spolupráce týrského vladaře Chírama s e Šalomounem při stavbě chrámu; v 9 . s t o l . př. K r . j e foinická o b l a s t spojována s Jezábel, která s e stává i z r a e l ­ s k o u královnou a vnáší t a m baalovský k u l t (závěr 1 K r a začátek 2 K r ) . N a severovýchodě t o j s o u A r a m e j c i , tvořící samostatné městské státy. Jejích příchod d o o b l a s t i Sýrie souvisí s v l n o u stěhování 2 . p o l , 2 . tisíciletí př. K r J e j i c h království b y l a postupně likvidována stále mocnější A s y r s k o u říší ( n a p f z asyrských pramenů víme o menších královstvích v Arpádu, Chamátu, Gózanu, Cháranu 6 R e s e f u ) . Jedním z j e j i c h důležitých c e n t e r j e Damašek. Zřejmě hlavním přínosem b y l j e j i c h j a z y k , který s e uplatňoval v o b c h o d u i d i p l o m a c i i a rozšiřoval d o dalších oblastí j a k o dorozumívací nástroj. Někteří j e j i c h panovníci j s o u zmiňováni v e S Z . B e n - h a d a d měl být spíše t i t u l než jméno j e j i c h krále. První z B e n hadadů j e v e S Z zmiňován v s o u v i s l o s t i s válkou J u d s k a a I z r a e l e v době zač. 9 . s t o l . př. K r . , d o které s e aktivně vložil, když n a přáni judského krále n a p a d l království izraelské (1 K r ) . C h a z a e l j e ctižádostivý aramejský král, s p o j o v a l y s ním naděje ně­ které prorocké k r u h y S Z j a k o Elijáš a j e h o nástupce Elíša ( 1 . i 2 . K r ) . Resín j e z a s e známý z t z v . syrsko-efrajimské války z d o b y 8 , s t o l . př. K r k d y s e s p o l u s izraelským králem snažili přimět násilím k e spolupráci p r o t i A s y řanům judského krále ( 2 K r . ) C o s e týče Aramejců, často j s o u n a stránkách S Z líčeny b o j e Izraelitů s n i m i . N a východě v Zajordání (hlavní město R a b a t - a m o n ) sídlili Amůnovci (Amónci), jejichž jméno j e o d v o z e n o o d božstva Ammí. Šlo o území m e z i řekou J a b o k a Arnón, důsledně hájili j a k o menší královský útvar zřejmě j e n p r o s t o r východně o d J a b o k u . Svá t e r i t o r i a o b k l o p o v a l i malými p e v n o s t m i . T i t u l krále b y l „Náhas" J a z y k b y l podobný hebrejštině, písmo b y l o ovlívěno aramejštinou. Nálezy z 1 . p o l . 1 . tisíciletí př. K r . svědčí o poměrně vysoké materiální kultuře (hrnčířské výrobky, pečetě, h r o b k y a p . ) Z božstev c t i l i v

64

PetrMdmuk:

D É J I N Y T E X T C

A D O B Y S T A R É H O

Ž Á K O V A

M o l o c h a , B a a l a či Aštartu. J e j i c h stálé osídlení b y l o přerušeno babylónskou expanzí v 6 , s t o l - p r , K r , B y l o p a k o b n o v e n o v e 3 . s t o l . př. K n ; v e 3 . s t o l . p o K r . zřejmé již splývají s arabským o b y v a t e l s t v e m . I když s e původ Amónovců v e SŽ dotýká L o t o v a r o d u , lířť S Z poselství většinou j e j i c h nepřátel­ ské p o s t o j e vůči „synům I z r a e l e " (stejně j a k o Moábci neměli mít přístup d o společenství I z r a e l e a n i d o 10. pokolení). Z d o b y soudců j e poměrně známý příběh Jiftáchův. B o j o v a l úspěšně právě s Amónovci o svébytnost území k m e n e Cád. P o návratu z babylónského e x i l u např. brání amůnský vládce Tobijáš Nehemjášovi v budování h r a d e b (sr. N e h 2 ) . D l e S Z textů bezprostředně příbuzní s Amónovci b y l i Moábci, sídlící jižněji (Dibón j e jedním z hlavních c e n t e r ) . Jádrem j e j i c h území b y l a ploši­ n a východně o d Mrtvého m o r e m e z i údolími Arnónu a Z e r e d u . Území s e však n a d o s t i d l o u h o u d o b u rozšiřovalo i n a s e v e r o d r e k y Arnón. Moáb­ c i měli slušně organizované zemědělství i pastevectví, vlastní k e r a m i k u a s t r a t e g i c k y položené pevnůstky podél hraníc Stejně j a k o I z r a e l i o n i s e dělili n a 1 2 kmenů. Uctívaná božstva b y l a obdobná s amónským prostře­ dím, typické moábské božstvo s e j m e n o v a l o Kemóš ( S Z tvrdí, že uctívání spojováno i s dětskými oběťmi - s r . 2 K r 3 , 2 7 ) . Kromě j i n d e zmiňované mimobiblické památky týkající s e j e j i c h vladaře Méšy ( v e S Z zmíněn v e 2 K r 3) l z e připomenout putování Izraelitů pouští, k d y prý Moábci již měli krá­ lovství ( N u 2 2 - 2 4 : král Balák). Z Moábska pocházela m j . i Rút, prababička pozdějšího krále D a v i d a . Jižním s o u s e d e m j s o u Edómci Důležitým j e j i c h c e n t r e m b y l a P e t r a . Území s a h a l o o d údolí Z e r e d u k Akabskému zálivu v délce a s i 1 6 0 k m a rozkládalo s e p o o b o u stranách A r a b y ( t j . prolákliny spojující Mrtvé moře s Rudým). Šlo o d r s n o u h o r s k o u o b l a s t , jejím územím a l e procházela t z v . Královská c e s t a . P o stránce náboženství hrál důležitou úlohu i t z v . posvát­ ný b a l v a n , k němuž v e d l a c e s t a , Edómci p o d l e S Z odvozují svůj původ o d E z a u a . I z d e p a n u j e napětí (Edómci s e smějí přihlásit k „synům I z r a e l e " o d 3 . pokolení - D t 2 3 ) , a t o o d d o b y , c o pří e x o d u n e p o v o l i l i Edómci I z r a e l i průchod svým územím; j e j i c h c e n t r a s e v mladší době S Z posouvají západ­ něji, v době intertestamentální ( m e z i S Z a N Z ) n a j e j i c h území pronikají Nabatejci. N a jihozápadě j s o u důležitá c e n t r a Pelištejců. Vytvořili t z v s v a z pěti měst ( G a z a , G a t , Ašdod, Aškalon, E k r o n ) . Každému z těchto měst p a k vládl kníže ( s e r e n = s o u d c e či absolutní vládce?). J e j i c h původ l z e h l e d a t nejspíše v egejské o b l a s t i . J e j i c h j a z y k m o h l v z n i k n o u t z indoevropské, předřecké m l u v y , přejímali p a k semitský j a z y k kmenů, které s i p o d m a n i l i . L z e u s u ­ z o v a t , že působili také j a k o žoldnéři v egpytských službách, j e j i c h k e r a m i ­ k a b y l a podobná mykénské kultuře, zpracovávali železo. S Z uvádí 3 j e j i c h r

Pelf Melmuk: D f i j I M V T E X T U A D O B * STARÉHO ZÁKONA

65

božstva, a t o Dágona, AŠtoret a B a a l - z e b u l a , K o n f l i k t y s I z r a e l e m j s o u v e S Z líčeny často. Až v době královské s e daří n a d n i m i více vítězit (sr. d o b a D a v i d o v a : D a v i d a Goliáš). V o b l a s t i a r c h e o l o g i e slouží dobře t a b u l k a jednotlivých období v pře­ h l e d u látky k tématu č. 2 . Z průkopníků archeologických výzkumů v o b ­ dobí 19. s t o l . l z e zmínit že v první p o l . 19, s t o l . t o b y l Němec U l r i c h J a s p e r Seetzen, který prošel Zajordání (zejména pátral v okolí Mrtvého moře) a Švýcar J o h a n n L u d w i g B u r c k h a r d t , který m j . o b j e v i l skalní město P e t r u . Dá s c o něm říci že prošel o b l a s t o d severní Sýrie až p o Núbii ( j i h E g y p t a ) . Američan E d w a r d Robinson s i p o z n a t k y v polovině 19. s t o l . pečlivě z a p i ­ s o v a l a d a l t a k základy další t o p o g r a f i e K e n a a n u . F r a n c o u z F . de S a u l c y s e j a k o první věnuje konkrétnímu archeologickému průzkumu, odkrývá královské h r o b k y v Jeruzalémě a j e t a k považován z a prvního moderního a r c h e o l o g a v K e n a a n u . Angličan V i l i a m F l i n d e r s Petrie, věnující s e m n o h a výzkumům, zvláště n a egyptském území, s t a n o v i l základy t z v . s t r a t i g r a f i e ( t j , n a u k y o vrstvách) v terénu samém. Týkalo s e t o zvláště uměle n a v r ­ šených kopců, které s e nazývají t e l l y . Samotné archeologické společnosti ( t e d y týmová práce) j s o u v přehledu již zmíněné. Z dalších významných p o s t a v j e třeba vědět v e 2 0 . s t o l . např. o A m e ­ ričanu Wilíamu F o x w e l l u A l b r i g h t o v i , který s e věnoval a r c h e o l o g i i celý život, v y d a l o t o m s o u h r n n o u p u b l i k a c i a j m e n u j e s e p o něm i americký Archeologický i n s t i t u t v Jeruzalémě. J e dobré znát irského a r c h e o l o g a R o b . A l e x a n d r a S t e w a r t a Macalístera, který j e spojován s j e d n o u důležitou m i m o b i b l i c k o u památkou - Gezerským kalendářem, Angličanka K a t h l e e n Kenyon s e věnovala p o 2 . světové válce intenzivně výzkumům v J e r u z a ­ lémě, J e r i c h u i Samaří. E l i e z e r L i p a Sukenik patří k významným i z r a e l ­ ským archeologům, nejvíce j e spojován s e s v i t k y v Kumránu u Mrtvého moře. B e n j a m i n Mazar b y l izraelským a r c h e o l o g e m a p r o f e s o r e m h i s t o r i e n a Hebrejské univerzitě, věnoval s c v e 2 . p o l . 2 0 . s t o l . výzkumům n e j e n v Jeruzalémě a vnitrozemí, a l e také v lokalitách blízko Mrtvého moře ( E n -gédi). A konečně, F r a n c o u z R o l a n d d e Vaux j e spojován 5 mnohými vý­ z k u m y souvisejícími s e s l a v n o u f r a n c o u z s k o u b i b l i c k o u školou v J e r u z a ­ lémě. Právě k n i h o v n a této školy o b s a h u j e největsí množství publikací o archeologii. Archeologický výzkum j e p r o p o j e n s konkrétními výstupy, j e t u i velká řada t z v . národních parků (více než 4 0 ) , přístupných návštěvníkům.

66

PetrMelmuk:

D Ě J I N Y T K X T U

A IHJBY S T A R É H O

Z Á K O N A

Z LITERATURY: Česká l i t e r a t u r a a k n i h y přeložené d o češtiny: Biblický atlas, Česká biblická společnost 1996 Školní biblický atlas, Česká biblická společnost 1994 Bič, M . : Palestina od pravěku ke křesťanství [., Praha 1948 Bič, M.: Stopami dávných věků, Vyšehrad 1979 Kienitz, F. K.: Národy ve slínu Praha 1991 Kochův, S . : Izrael, Rebo Productions s.r.o. Praha 1998 (3. vydání) Moscati, S . : Foiničané, Orbis Praha 1975 r

Cizojazyčné z d r o j e : Car las Israel Road and Touring Guide, Jerusalem 1995 Aharoni, V . : Das Land der BibeL Eine historische Geographie, 1983 Albrighl, W . F . : Die Religion Israels, Miinchen-Basel. 1956 Bartett, J. R.: Edom and Edomites, Sheffield, England 1989 Fritz, V: Kleines Lexikon der Biblischen Archdologie, Konstanz 1987 Gitin, S.: Phlístia in Transition: The tenth century BCE and beyond, Israel Exploration Society (IES), Jerusalem 1998 Grollenberg, H.: Kleiner Bildatlas zur Bibel Berlin 1977 Hůbner, U.: Die Ammoniter, Wiesbaden 1992 Timm, SA Moabzwischen den Mdchten, Wiesbaden 1989

PetrMelmuk: D E j I N Y

T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

67

Téma č. 3 - I z r a e l do Šalomouna A. Úvodní informace: J a k přistupovat k nejstarším dějům S Z ? L z e j e j i c h historičnost vůbec p o t v r d i t ? Vnímá s e rozlišení n a reálný I z r a e l (pozdější sledovatelné stát­ ní útvary I z r a e l a J u d s k o ) , literární biblický I z r a e l ( n a základě biblických textů) a starověký I z r a e l (směs d v o u výše uvedených koncepcí; často j e z d e bohužel použito m e t o d y , že j s o u z archeologických nálezů tendenčně vybí­ rány t y , které mají p o t v r d i t h i s t o r i c k o u p r a v d i v o s t údajů S Z ) , Je zajímavé, že e x i s t u j e např. židovský letopočet který uvádí tradiční počátek světa d o r . 3 7 6 0 (příp, 3 7 6 1 ) p r . K r . Z d e a l e hrají s v o u r o l i více s y m ­ bolické než historické m o t i v y . Z k u s m o b y l y d l e S Z vypočítávány dějiny o d A d a m a d o A b r a h a m a ( d l e hebrejského masoretského t e x t u 1 9 4 8 l e t d l e S e p t u a g i n t y 3 3 1 4 l e t , d l e Samařského P e n t a t e u c h u 2 2 4 9 l e t ) . S Z s e a l e zřej­ mě soustředí n a jiné m o t i v y než n a přesné historické určení líčených dějů. 2 2 j m e n (stejný počet j a k o má hebrejská a b e c e d a ! ) o d A d a m a d o Jákoba má např. zajímavou číselnou h o d n o t u : 7 0 0 0 (umocněný f a k t o r významu čísla s e d m ) . J e t o h o dosaženo t e p r v e při změně j m e n ( n e A b r a m , a l e A b r a h a m ; n e Jákob, a l e I z r a e l ! ) . J i n o u zajímavostí j e např., že d o b a o d e x o d u d o s t a v b y chrámu má t r v a t 4 8 0 l e t ( s r . l K r 6 , 1 ) . Také nemusí jít o historický údaj. J d e o násobek 1 2 a 4 0 . Dílčí Časové údaje t o h o t o období j s o u často právě čtyři­ cítky ( s r . S d 3 , 1 1 či S d 5 , 3 1 ) , jež vyjadřují d o b u zkoušky, během které s e má c e l e k dvanácti izraelských kmenů osvědčit... Pomocně l z e s h r n o u t , že p r o nejstarší sledované období - d o b u praotců nemáme žádnou h i s t o r i c k o u j i s t o t u o přesném zařazeni. Zřejmě j s o u t o s t o ­ p y určitých historických vzpomínek z 2 . tisíciletí př. K r A n i d a t u m e x o d u , nějvětší S Z události, není možno jednoznačně h i s t o r i c k y určit V e l m i p r a v ­ děpodobně s e z d e odráží vzpomínka n a více než j e d e n přesun malých s k u ­ p i n semitského o b y v a t e l s t v a z E g y p t a d o K e n a a n u v době egyptské Nové říše (egyptologové uvažuji o reálné možnosti o d c h o d u více lidí n a přelomu 1 9 . a 2 0 . egyptské d y n a s t i e ) . Také násilné dobývání K e n a a n u v e l k o u s k u ­ p i n o u Izraelitů přicházejících z E g y p t a jé d n e s zpochybněno. N e l z e p r o t o najít spolehlivé historické údaje. Spíše s e d n e s zvažuje reálná možnost chá­ p a t v e l k o u část Izraelitů (jakéhosi „Protoizreale") j a k o původní K e n a a n c e , kteří s e v důsledku zhroucení městské c i v i l i z a c e v K e n a a n u n a zač. 1 2 . s t o l . př. K r . u s a z o v a l i n a vysočině a postupně více oddělovali svým způsobem života o d ostatního o b y v a t e l s t v a . Také kmenové uspořádáni v r o z s a h u p o ­ dávaném v e S Z t e x t u n e l z e v té době doložit. Navíc s i v lecčems odporují i i n f o r m a c e uváděné v knihách J o z a S d . Opatrně l z e hovořit o propojování

68

PetrMthrUik:

D Ě J I N Y T f c X T U A D O B Y STARÉHO ZÁKONA

určitých o b l a s t i , k d e žili Izraelité. Také r o z s a h království v době Davidově j e třeba zřejmě brát více j a k o s m y b o l než h i s t o r i c k o u skutečnost. Počátky království v J u d s k u b y l y pravděpodobně m n o h e m skromnější...

B. Celkový

přehled

vybraných

informací

k

tématu

CHRONOLOGIE: (Biblické slovníky) A b r a h a m Josef Mojžíš Jozue Období soudců Saul David

Novotný 2000-1700 1500-1250 1250-1225 1225-1025 1025-1013 1013-973

Nový bibl-slovník: A b r a h a m Izák Jákob Josef A) B) C) D)

Nový biblický slovník 2000-1640 1350-1230 1240-1190 1220-1050 1050-1011 1011-971

2000-1850 1900-1750 1800-1700 1750-1650 (vždy j d e o období před K r i s t e m )

praotci vyjití z E g y p t a , „v 2emi zaslíbené'' v předkrálovské době, doba Saula a Davida

a d A ) : tradiční pojetí - s r . b i b l . slovník - p r a o t c i j s o u prý historickými p o ­ s t a v a m i , j d e o předky s k u p i n uctívající b o h y otců ( A l t ) ; k o n t e x t světa Starého O r i e n t u , datování p a k kolísá 2 0 0 0 - 1 2 0 0 př. K r . ( A l b r i g h t ) , n e g e n e a l o g i e , a l e hypotézy o určitých o b l a s t e c h působení (Lemaire) a d B ) ; t z v . kénijská hypotéza (převzetí k u l t u H o s p o d i n a o d Midjánců-Kénijců); vyjití; t z v . severní c e s t a , 2 v a r i a n t y t z v . střední c e s t y a jižní ( t a nejpravděpodobnější); datování e x o d u : 15. n e b o 1 3 . s t o l . ? , jména měst skladů s r . E x 1,11; 4 8 0 l e t o d e x o d u d o s t a v b y chrámu ( 1 K r 6 , 1 ) , 3 0 0 l e t o d v s t u p u Izraelitů d o K e n a a n u d o d o b y s o u d c e Jiftácha ( S d 1 1 , 2 6 ) ; 1 P a 6 , 3 5 - 3 7 uvádí 1 2 generací o d e x o d u d o Šalomouna ( 2 5 l e t h i s t o r i c k y reálná délka jedné g e n e r a c e , t e d y 2 5 x 1 2 = 3 0 0 l e t o d e x o d u d o s t a v b y chrá­ mu—)

Petr Mčimuk:

D Ě J I N Y TEXTU

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

69

hypotézy o d v o u tradicích: S i n a j a Choréb, l o k a l i z a c e : badatelé uvažuji o devíti takovýchto horách, tradičně j e n a mapách spojována s h o r o u n a ­ z v a n o u Džebel M u s a (Mojžíšova h o r a ) n a j i h u Sínajského p o l o o s t r o v a , s r . biblické t e x t y - N u 3 3 a N u 2 0 s e také uvažuje o alespoň d v o u vlnách putování Izraelitů - první v l n a přes území moábské, druhá v l n a obchá­ zení t o h o t o území... a d C ) : p r o d o b u soudců uvádí E n y c k l o p e d i a J u d a i c a 2 časové t a b u l k y ( a t o o d Otníela d o S a m s o n a ) , v I . případě (datování e x o d u d o 15. s t o l . př. K r . ) působí Otníel v p o l . 1 4 . s t o l . př. K r . a S a m s o n v p o l . 1 1 . s t o l . př. K r . , v e d r u ­ hém případě (datování e x o d u d o 1 3 . s t o l . ) Otníel spojován s přelomem 1 3 . a 1 2 . s t o l př. Kr.„ S a m s o n 1 . p o l . 1 1 . s t o l - př. K r . , j e třeba znát l o k a l i z a c i jednotí, kmenových území! a d D ) : Saul:vítězství n a d Pelištejci n a území Benjaminců - s r 1 S 1 3 a zří­ zení hlavního sídla v C i b e j i ; vítězství v Zajordání s Amónovci - s r o v . 1 S 1 1 ; vojenské tažení p r o t i Amálekovcům - u K a r m e l u , jihovýchodně o d C h e b r o n u - s r . 1 S 1 5 ; s n a h a z a j i s t i t s i k o n t r o l u n a d Jízreelskou r o v i n o u s e m u s t a l a o s u d n o u v poslední bitvě sPelištejci - pohoří G i l b o a - s r . 1 5 3 1 . , . D a v i d : - v C h e b r o n u korunován; p a k b o j e s Išbošetem u Gíbeonu - o k r a j benjaminského území - vítězství - s r 2 S 2 , d o b y t i Jebusu-Jeruzaléma, - s r . 2 S 5 , d v a vítězné b o j e s Pelištejci - s r . 2 S 5 ; b o j e o Jizreelské údolí a G a l i l e u s A r a m e j c i , Zajordání - dobytí R a b y - hlavního města Amónovců, přímá vláda v Zajordání k j i h u až k řece Arnón, Moábci a Edómci zpoplatnění, v z p o u r y (šeba, Abšalóm) C . Podrobnější informace J d e o p o k u s c h r o n o l o g i c k y s i u j a s n i t S Z d o b u o d nejstarších počátků d o d o b y vlády krále D a v i d a . V případě, že b y p l a t i l a některá čísla z e S Z i p o historické stránce, došli b y c h o m v s o u v i s l o s t i s tímto tématem k zajíma­ vým datům. Výchozím časovým b o d e m zůstává s t a v b a 1 . chrámu, která j e spojována s šedesátými l e t y 1 0 . s t o l . př. K r . ( k ní zpětně odkazují již o něco spolehlivější údaje z d o b y o b o u království - více téma č. 4 ; v t a b u l c e j e p o ­ užito d a t u m s t a v b y chrámu z Nového biblického slovníku): s t a v b a 1 . chrámu exodus sestup do Egypta Jákob Izák Abraham

70

967 1447 1877 2007 2067 2167

př. K r . př. K r . 4 8 0 d o př. K r . 4 3 0 d o př. K r . 1 3 0 d o př. K r . 60 do p r K r 100 do

Mdmuk:

s t a v b y chrámu 1 K r 6,1 exodu E x 12,40 J o s e f o v y smrtí v Egyptě G n 47,9 narození Jákoba Gn25,26 narození Izáka G n 21,5

D Ž J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

A . D o b a praotců: K e c h r o n o l o g i i s e v t o m t o případě nevyjadřují přehledy v e k u m e n i c ­ kých biblích, a l e j e n biblické slovníky ( v přehledu u v e d e n j a k Novotného biblický slovník, t a k Nový biblický slovník). O b a biblické slovníky (až n a dílčí rozdílnosti) umisťují d o b u praotců d o 1 . p o l o v i n y 2« tisíciletí př. K r a A b r a h a m a t e d y n a počátek 2 . tisíciletí př. K r . Je t o v jistém s o u l a d u s e m o r c j s k o u hypotézou („Amuru" n e b o l i E m o r e j c i - „lidé z e Západu" známí z mezopotámských textů s e prý stěhovali n a přelomu 3 . a 2 . tisíciletí př. K r . z e s e v e r u také d o střední části K e n a a n u až k N e g e v u . K zastáncům této t e r o i e patřil např Američan W . F . A l b r i g h t ( n a v a z o v a l n a něj N . G l u e c k ; o b a s e p a k snažili p o s o u v a t časovou h r a n i c i d o období 2 0 . - 1 9 . s t o l . př. K r . ) . T e o r i e emorejské m i g r a c e však narážela n a skutečnost, že j e v té době v K e n a a n u doložena návaznost a r c h i t e k t u r y a typů osídlení. Další t e o r i e s p o j o v a l a p r a o t c e s postupným rozkvětem městské k u l t u r y v 1 . p o l . 2 . tisíciletí p f K r . (např. R . d c V a u x ) . Všechna významná místa zmiňovaná v G n b y l a v e střední době bronzové opevněnými p e v n o s t m i a v j e j i c h blízkosti kočovali p a s t e v c i , což b y m o h l o odpovídat biblickému p o ­ dání. P o u k a z o v a l o s e také n a případný v l i v Churritů, kteří s e dostávali d o o b l a s t i K e n a a n u . A b s e n c e biblických zmínek o městech této d o b y ( d o n i c h b y v té době navíc nepatřil v G n uvedený G e r a r ) svědčí p r o t i této hypotéze. Jiná t e o r i e posouvá praotecké události až d o starší d o b y železné ( B . M a z a r ) . Biblické zmínky o Pelištejcich prý svědčí o dobré z n a l o s t i pelištejskéh o prostředí, A r a m e j c i j s o u z a s e popisováni j a k o p a s t e v c i , což odpovídá období, které předchází v z n i k u j e j i c h států, A . A l t tvrdí, že v případě praotců j d e o jakési předky s k u p i n uctívající b o h y otců, u kterých a l e j e časový r o z p t y l možný v průběhu 2 . tisíciletí p r . K r . A . L e m a i r e (Dějiny hebrejského národa) nechápe p r a o t c e v e s m y s l u g e nealogickém, a l e v rámci určitých oblastí, které s e časem propojují. R o z ­ lišuje přitom 4 s k u p i n y : A b r a h a m a a Izáka dává d o s o u v i s l o s t i s počátky J u d s k a . Jákob a I z r a e l (vnímá j e j a k o dvě samostatné modelové p o s t a v y ) j s o u prý s v o u činností p r o p o j e n y s územím pozdějšího izraelského králov­ ství. Označeni I z r a e l p a k o d v o z u j e o d názvu k l a n u Asríel z pohoří E f r a j i m ( n e d a l e k o Šila) a p r o p o j u j e t u t o s k u p i n u s e zkušenosti e x o d u . Nepanuje tedy shoda ohledně datování doby praotců. Opatrně se tvrdí, ze jsou to různorodé, s odstupem lasu (tedy az v 1 . tisíciletí př. Kr.) lite­ rárně zpracované příběhy, a to zřejmě se stopami nějakých historických vzpomínek z průběhu 2. tisíciletí př. Kr.

PetrMelmuk:

D Ě J I N Y T K X T U

A B O B Y S T A R É H O

Ž Á K O V A

71

B. Vyjití 2. Egypta Tradiční pohled (včetně údajů v Biblickém atlasu) upřednostňuje 1 3 . stol. pr. K r . a konkrétně d o b u 19. d y n a s t i e : R a m e s s e II. a j e h o nástupce M e r e n p t a h a . Vychází z číselné s y m b o l i k y obohacené historickým p o h l e d e m , např 1 2 generací d o s t a v b y 1 , chrámu (sr. 1 P a 6 , 3 5 - 3 7 ) , prům. věk jedné g e n e r a c e počítá c c a 2 5 l e t , d o b u s t a v b y chrámu cca 9 7 0 - 9 6 0 p r . K r t e d y o b ­ dobí e x o d u 1 2 7 0 - 1 2 6 0 př. K r . ; dále s e a r g u m e n t u j e údaji o stavební činnosti (skladové p r o s t o r y v e východní části d e l t y v t o m t o období). Jiný p o h l e d počítá d o k o n c e s 15. s t o l . př. K r . ( t e d y 18- d y n a s t i e ) , hledají s e možné o b d o b y t a k t o : Halšepsut j e srovnávána s faraónovou d c e r o u z E x , Thutmóse III. s faraónem, před kterým Mojžíš z E g y p t a utíká d o midjánské k r a j i n y , A m e n h o t e p II. j e chápán j a k o faraón e x o d u ; k t o m u má dopomáhat doslovně chápaná číselná s y m b o l i k a , t j 1 2 x 4 0 = 4 8 0 l e t o d e x o d u d o s t a v ­ b y chrámu a dostáváme s e d o p o l . 1 5 . s t o l . př. K r Nejmladší hypotéza ( e g y p t o l o g B . Váchala) vidí nejzřetelnější p a r a l e l y s e x o d e m n a začátku 2 0 . d y n a s t i e , t e d y až v l p o l l 2 . s t o l . př. K r . („kancléř celé země" B a j j e přirovnán k J o s e f o v i , královna T a u s r e t k faraónově dceři, S e t n a c h t k faraónovi v době Mojžíše). Navíc j e v naši s o u v i s l o s t i i zajímavá zmínka o p o p u l a c i šasu, k d y již ve 1 4 . stol. př. K r . zaznamenali Egypťané existenci etnické skupiny (Šasu) uctívající Boha - Jahve. P r o b l e m a t i k a přechodu Rákosového m o r e ( E x 1 4 - 1 5 ) není d o d n e s h i s ­ t o r i c k y jasná. Severní c e s t a v e d e přes B a a l s e f o n - místo n a úzkém p r u h u země, které odděluje Serbonský záliv o d Středozemního m o r e (šlo b y p a k o Bardavilské j e z e r o ) . Kromě střední c e s t y přes poušť Šúr, která má zřejmě nejméně zastánců, zbývá nejsilněji zdůrazňovaná jižní trasa. Pak se Rá­ kosové moře může vztahovat jak na bažinatou oblast Hořkých jezer, tak na severní část Suezského zálivu. C o s e týče hypotetické lokalizace Sinaje, j e z d e také řada možností, Předně j e z d e stará t r a d i c e ( z e 4 . s t . ) spojovaná s oblastí kláštera sv. K a ­ teřiny na Sinaji. N a d klášterem s e tyčí hora Jebel Musa ( 2 2 8 5 m , arabské pojmenování, znamená t o Mojžíšova h o r a ) . Další možnosti l o k a l i z a c e této h o r y b y l y : H a r K a r k o m v Negevské poušti či S i n B i s h a r (středozápad S i n a ­ j e ) , ( c e l k e m s e uvažovalo o c c a 1 0 možnostech). Jiné označení v e S Z p r o t u t o h o r u j e Choréb, něco málo může napovídat i n f o r m a c e z D t 1,2, že c e s t a z n i d o K a d e s - b a r n e j e t r v a l a 11 d n i . v

r

r

Nynější diskuse o exodu (v případě hledám nějakého historického já­ dra) upřednostňuje více menších „vln" tohoto přesunu z oblasti Egypta do oblasti Kenaanu v průběhu tzv. Nové egyptské říše, tedy v průběhu 2. pol. 2. tisíciletí př. Kr.

72

PetrMelrmik;

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B V S T A R É H O

Z Á K O N A

C . V „zemi zaslíbené" v předkrálovské době Kromě diskutované otázky o příchodu a u s a z e n o s t i Izraelitů n a území K e n a a n u ( t e o r i e sjednocené invaze-dobývání; t e o r i e pokojné i n f i l t r a c e , t e ­ o r i e sociální r e v o l u c e a t e o r i e Izraelitů j a k o Kenaanců) s e především jedná o lokalizaci jednotlivých kmenů a j e j i c h vůdců (soudců) včetně přesnější­ h o chronologického určení. Dato% ání odvozující s e o d hypotetického b o d u e x o d u ( v e shrnutí t o h o t o tématu) není jediným možným. Z e S Z také víme, že k n i h a J o z u e s i všímá především o b l a s t i k m e n e B e n j a m i n a snaží s e b u d i t d o j e m , že v událostech obsazování země j d e o delší časový úsek, k n i h a Soudců s e zaměřuje n a více oblastí v kratším časovém h o r i z o n t u . Některé zprávy z o b o u knih j s o u m j . i v e vzájemném napětí. P r o naše účely b u d e užitečné rozčlenit s i t o t o období s k l o n k u 2 . tisíciletí př. K r . d o dílčích sledovaných oblastí a t o : a ) kmeny na severu, tedy v Galileji ( b o j e kmenů Neftalí a Z a b u l o n s K e n a a n c i , důležité p r o p o j e n i s o b l a s t i samařskou - Barák a D e b o r a , stěhování Danovců n a s e v e r území), b ) Samařsko - „hora Efrajim" (Gedeon a Midjánci, v E f r a j i m u již zmiňovaná Debora, nejjižněji B e n j a m i n o v e c Ehúd a Moábci), c) Zajordání (Makírovci - zárodek zajordánské části Manasesovců v bojí p r o t i Síserovi, Jiftách a Amónovci), d ) Judsko ( D a n o v e c Samson zápasí s Pelištejci, K e n a z e j e c Kálcb b o j u j e o H e b r o n s Anákovci). r

Z hlediska historie je pravděpodobné, že události vylíčené ve SZ (Joz, Sd) nejsou historií v pravém slova smyslu (i když v nich lze jistě najít sto­ py historie z doby předkrálovské), ale z velké části literární konstrukcí. Ovládnuti jižních, případně středních, zřejmě ne severních území (na základě výčtu míst uvedených v Joz v rámci fcu. kmenového svazu) se múze týkat dle novějších historických poznatků doby 7. stol. př. Kr., kdy prokazatelně judské království toto území ovládalo a zapadá to do tzv. deuteronomistických dějin (spojovaných s králem Jošijášem). Historic­ ky jsou možné smlouvy a vzájemné kontakty menších kmenů na území Galileje, Samařská, méně pravděpodobné to je v případě uzavřenějšího Judska, Uvažuje se také o vzniku raného Izraele (jakéhosi kmenového propojení) jako o důsledku zhroucení kenaanské městské kultury. Izrae­ lité by tedy většinou nebyli (kromě některých málo skupin které odešly z území Egypta) cizí poutníci směřující z Egypta do kenaanské země, ale byli by to Kenaanci sami, kteří se začali od svého okolí výrazněji odli­ šovat způsobem života (např. i stravou). f

Petr Mclmuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O X A

73

D. Doba Saula a Davida V této době přechodu o d kmenového s v a z u k e království s e j a k o n e j silnější protivník j e v i l i Pelištejci. K významným střetům docházelo v o b l a s t i , k d e s e obě území stýkala - u pramenů J a r k o n u (území E f r a j i m , s r o v . 1 S 4 , 1 _ 2 ) , P o porážce (zřejmě šlo o k m e n y E f r a j i m , M a n a s e s a B e n j a ­ m i n ) u E b e n - e z e r u v z a l i z e svatyně v Šílu Pelištejci i schránu H o s p o d i n o v y s m l o u v y . Významným náboženským vůdcem z území k m e n e E f r a j i m s e p a k s t a l S a m u e l . Právě o n sehrál důležitou r o l i při určení S a u l a z a krále. V o l b a S a u l a ( z k m e n e B e n j a m i n ) b y l a také motivována j e h o vítězným taže­ ním d o Jabeše v Zajordání, Zřejmě p a k d a l S a u l signál k povstání p r o t i P e lištejcům n a vlastním benjaminském území, které přičlenil k o b l a s t i h o r y E f r a j i m . Poměrně skromné královské město n a benjaminském území s e j m e n o v a l o G i b e a , S judským (samostatným) územím zřejmě vytvořil urči­ t o u s m l o u v u a t a k Pelištejci napadlí S a u l a o d s e v e r u (obešli pohoří E f r a j i m a d o s t a l i s e d o Jizreelského údolí). V pohoří Gílboa p a k Pelištejci zvítězili. S a u l v b o j i umírá. Saulův s y n Iš-bošet měl c e n t r u m v Zajordání ( M a c h a n a j i m ) . J e h o k r a ­ lování n e t r v a l o d l o u h o . M u s e l b o j o v a t j a k s Pelištejci, t a k s novým a m b i ­ ciózním vojevůdcem z území J u d s k a - D a v i d e m ( t e n s e n e c h a l p r o v o l a t v C h e b r o n u králem). Protože šlo v případě D a v i d a o dřívějšího pelištejského v a z a l a , n a s t a l tVTdý b o j m e z i D a v i d e m a Pelištejci, v e kterém s e o p a ­ kovaně podařilo D a v i d o v i zvítězit. Porážkou Pelištejců zůstalo izolováno město Jebusejců (Jeruzalém), které D a v i d učinil svým hlavním c e n t r e m . O p e v n i l j e a přenesl d o něj i H o s p o d i n o v u schránu. D o s t a l p o d s v o u k o n t ­ r o l u i okolní o b l a s t i (část aramejskéhoúzemí,Amónovce, M o a b c e , E d o m c e ) . V s o u l a d u s tradičním p o p i s e m v e S Z s e s t a l D a v i d vládcem říše, jež s e hospodářsky r y c h l e rozvíjela a sílila ( m a j e t e k ukořistěný nepřátelům, d o b ­ rá správa statků k o r u n y a j . ) . Stínem b y l y nástupnické s p o r y a některé dílčí v z p o u r y . Davidovská říše s e t a k s t a l a p o j m e m , mělo jít o v e l m i rozsáhlé a mocné království, zahrnující část Sýrie a ovládající území n a j i h u téměř k Egyptu. Je však mocná davidovská říše historickou pravdou? Nové poznatky tyto biblické informace (bereme-li je jako historické zprávy) nepotvrzu­ jí. Jeruzalém nebyl tehdy velkým centrem mocného království. Osídlení judska na přelomu 2. a 1, tisíciletí př, Kr. bylo poměrně řídké. Nemělo žádná městská centra, ani zřetelnou hierarchii osad, vesnic a měst. Také mnohé dříve „rádobyjasné" důkazy davidových válečných taženi a roz­ šiřování říše nejsou průkazné (např. zničeni Megida vil. stol. Davidem) Máme-U přesto formulovat jakousi historickou vzpomínku na Davida

74

PetrMrtmuk:

DÍÍJIKY T E X T U

A DOĎY S T A R É H O

Z Á K O N A

jako zakladatele nejvýznamnější dynastie v dějinách Izraele, je třeba zabývat se i mimobiblickými zmínkami o něm, které neměly formu již stylizovaného vyprávění (např. stéla z Tel Danu, Méšova stéla). Zřejmě šlo maximálně o skromné počátky nerozvinutého království, které vedl schopný válečník uplatňující partyzánský způsob boje na území judské vysočiny (onen zakladatel rodu se snažil rozšířit svůj vliv na další úze­ mí).

Z

LITERATURY:

Česká l i t e r a t u r a a k n i h y přeložené d o češtiny: Velké události biblické doby, Slovensko, Kosice 1998 Dever, W . G . . kdo byli první Izraelci a odkud přišli?, Volvox Gtobator Praha 2010 Fmkelstein, l, Silberman, N. A.: Objevováni Bible, Vyšehrad 2007 Lemaire, A.: Dějiny hebrejského národa, Praha 1 9 9 4 Meyer, D.: Kapitoly z židovských dějin, Praha 1989 Segert, S.: Starověké dějiny Židů, Praha 1995 Cizojazyčné z d r o j e : AlbrigM, W . F . : Die Religion Israels, Miinchen-Basel, 1956 Dickson, K. A.: The History and Religion of Israel (from Samuel to the Fall ofthe Northern Kingdoml Londýn 1968 Harris, R. L.: Exploring the World of the Bible Lands, London 1995 Hermann, S.: Ceschichte Israels in altte$tamenntlicher Zeil, Bertin 1985, (3. Ausgabe) Lelneweber, W . : Die Patriarchen im Licht der archáologhchen Entdeekungen, Bern 1980 Mazur, B . : Biblkal Israel State and People, Jerusalem 1992 Metzger, M.: Grundriss der Ceschichte Israels, Neukirchen Verlag, 1979 (5. Ausgahe) Mommer, R: Samuel, Ceschichte und Ůbcrlieferung, 1991 Noth, M . ; Geschichte Israels, Berlin 1956 (3. Ausgabe) Noth, M.: Das System der zwdlfStámme Israels, 1980 ( 3 . Ausgabe) Weippert, M.: Die Landnahme der israelitischen Strmme in der neueren wisseschaftlichen Diskussion, 1967

Petr Meímtik: D É J I N Y

T E X T U A I I O B V $ T A R f c l l O ZÁKONA

75

Téma Č. 4 - Izrael a Juda, babylonský exil, návrat za Peršanů A, Úvodní informace: S Z t e x t nám naznačuje, že o b s a h u j e poselství, které j e důležitější n e z s o u ­ středění s e n a h i s t o r i c k o u přesnost, V tématu č. 3 j s m e s i připomínali, že měli Izraelité strávit 4 3 0 l e t v Egyptě, než došlo k e x o d u . Nyní, v době t z v . 1 . chrámu má jít z n o v u p o d l e čísel v e S Z t e x t u uvedených o 4 3 0 l e t . ( 3 6 l e t Šalomounova kralování, který v e 4 . r o c e začne s e s t a v b o u chrámu, k t o m u s e p a k má připočítat 3 9 4 l e t vlády davidovců d o zboření chrámu) J a k o b y s e tím mělo naznačit, že t o t o údobí králů j e d o b o u , která také potřebuje své „vyvedeni". Neodpovídá t o s i c e z c e l a historické realitě, a l e zvěstně t o má s v o u váhu. Podobně j e t o m u s d o b o u babylónského e x i l u , N e náhodou j e zvýrazněno číslo 7 0 . C e l e k Tóry a Předních Proroků (končí oním dějinným šokem v e 2 K r ) j e t a k otevřen vanutí prorockého D u c h a (Zadních proroků). O n a sedmdesátka s e p a k může dát, z a s e n e z c e l a h i s t o r i c k y přesně, d o s o u ­ vislostí s dvěma možnými vymezeními: může j e d n a k mít n a m y s l i začátky d e p o r t a c e a návrat představitelů l i d u a chrámového vybavení ( s r o v . D a l , l n a E z d 1,1 n ) , může také u k a z o v a t n a zničení a obnovení chrámu ( s r o v . 2 K r 25,8na Ezd6,15n). N a rozdíl o d předešlého období j e z d e lepší možnost zařadit některé b i b ­ lické události d o konkrétních historických souvislostí a možných d a t . V o ­ dítkem přitom zůstávají t y mimobiblické p r a m e n y , které n e j s o u literárním zpracováním z o d s t u p u času, a l e záznamem nějaké konkrétní události. D a t u m s t a v b y 1 . jeruzalémského chrámu není ještě možno h i s t o r i c k y spolehlivě dokázat. Svědčí o něm j e n některé chronologické údaje, které můžeme z e S Z t e x t u vyčíst ( K n i h y královské, příp. 2 . P a r a l i p o m e n o n ) . L e p ­ ší p r o p o j e n o s t s e S Z ději j e v 1 0 . s t o l . př. K r . možná v případě šešonkova ( v e S Z t e x t u šíšakova) tažení. Jedná s e však i n a základě egyptských zdrojů o blíže neurčené d a t u m v e 2 . p o l . 10. s t o l . př. K r . Lepši s i t u a c e j e v 9, s t o l . př. K r . Mimobiblické z d r o j e , jmenované již v tématu £ 1 S Z t e x t u (stéla z K u r c h u , stéla z T e l D a n u i Černý o b e l i s k ) , nám dodávají důležité záchytné časové b o d y - např. r. 8 5 3 př. K r . , k d y v izraelském království prokazatelně vládl král A c h a b . Následující staletí p a k přidávají další důležité i n f o r m a c e , které můžeme p r o c h r o n o l o g i i dějů S Z použít. S Z t e x t zná i jména m n o h a vladařů, n e j e n z egyptské, a l e také z asyrská, babylónské i perské říše, Některé tradiční biblické představy (např. r o z s a h Šalomounova králov­ ství) s e dostávají d o napětí $ h i s t o r i c k o u r e a l i t o u a novými p o z n a t k y . J u d ­ s k o zřejmě sehrálo významnější r o l i až p o zániku izraelského království,

76

PetrMelmuk:

D L I I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

dříve b y l o poměrně málo osídlenou oblastí (ve srovnání s lidnatější o b l a s ­ tí Samařská p l n i l o n a začátku 1 . tisíciletí př. K r . úlohu „slabšího b r a t r a " ) . Nucená vystěhování (asyrská d e p o r t a c e v případě izraelského království, babylónská v případě judského) n e z n a m e n a l o o d c h o d většiny o b y v a t e l d o e x i l u , a l e j e n části ( a s i čtvrtiny o b y v a t e l ) . Babylónský e x i l v e d l v e svých důsledcích k e v z n i k u d i a s p o r y jejíž význam postupně sílil. Perská d o b a z a s e umožnila návaznost n a přerušené domácí t r a d i c e n a území někdej­ šího judského království (je přitom zajímavé, že např d o perské p r o v i n ­ c i e j e h u d již nepatřilo důležité c e n t r u m Chebrón). V perském období s e již nepodařilo navázat n a t r a d i c i davidovských králů ( d a v i d o v e c Zerubábel n e b y l d o této f u n k c e schválen), v z r o s t l a úloha kněží a k u l t a Nepodařil s e d o h o v o r s oblastí bývalého izraelského království, což mělo své důsledky p r o další vývoj v době helenistické (napětí m e z i Židy a Samařany). T e p r v e p o námi sledovaném období, p o zániku perské říše, s e otevírá p r o židov­ ství více další myšlenkový a jazykový p r o s t o r - j e t o právě E g y p t , který s e v o n o m intertestamentálním období s t a n e jedním z důležitých c e n t e r ži­ dovské vzdělanosti ( s r o v chrám v L e o n t o p o l i , učenost v A l e x a n d r i i a p o d ) . A l e t o už j e jiná k a p i t o l a . . . B. Celkový

přehled

vybraných

informací

k

tématu

CHRONOLOGIE: (Biblické slovníky!

NoVQlný

N o v ý biblický slovník

Šalomoun Postavení 1 . chrámu dokončen: Rozdělení říše Pád severní izraelské říše Pád judské říše a Jeruzaléma

973-933 971-931 969 967 962 960 933/2 931/30 722 722 587/6 587 538 538(?) Kýrův edikt 515 516 Dokončení s t a v b y 2 . chrámu K o n e c perské nadvlády 333(?) 331(?) (vždy j d e o období před K r i s t e m )

a) Šalomounovo o b d . a s t a v b a 1 . chrámu b) D o b a rozdělených říší d o pádu Samaří c) D o b a judského království o d pádu Samaří d o pádu Jeruzaléma d ) Babylonské zajetí e ) Návrat z B a b y l o n u z a Feršanů a s t a v b a 2 . chrámu

Petr Mehttík:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

77

a) : Foinikíe: Chíram; A r a m : Rezón 1, chrám: p o p i s v l K r 6 - 8 a 2 P a 3 - 5 ; a ) předsíň b ) hlavní loď chrámová c) velesvatyně: označení dům ( l K r 6 , 2 . 3 . 1 7 ) z a h r n u j e v e l e s v a t y n i a chrám: 2 7 x 9 m , z e tří s t r a n j e o b k l o p e n skladovými místnostmi; Velesvatyně: cherubové, schrána úmluvy; hlavní loď: 1 0 svícnů, zlatý oltář, stůl, předsíň: 2 měděné s l o u p y J a k n a Boáz, obětní oltář, bronzová nádrž, 10 stojanů n a b r o n z , u m y v a d l a b) : Asýrie: T i g l a t - p i l e s e r l i l (též p o d jménem Púl), Šalmaneser V , S a r g o n I I A r a m : B e n - h a d a d I . , C h a z a e l , B e n - h a d a d I I . ( B e n - h a d a d Iíl.?), Resín Egypt: Šešonk ( v B i b l i Šíšak), Só Fénicie: E t b a a l ( a Jezábel) důležitá c e n t r a „severu" - t j . izraelského království: Šekem, T i r s a , M a c h a n a j i m , J i z r e e l , O m r i o v c i budují Samaří.; Jarobeám l 2 svatyně - n a s e v e r u D a n , n a j i h u Bét-el c ) : Asýrie: Sancheríb, Esarchadón Babylón: Beródak-baladán, Nebúkadnesar E g y p t : Néko, C h o f r a Z a Menašeho Asyřané pronikají až d o E g y p t a . Významný j u d s k y král Joáijáš umírá u M e g i d a v b o j i s Egypťany, Babyloňané r. 6 0 5 př. K r . vítězi u Karkemíše a pronikají dále n a j i h . d) : B a b y l o n : E v i l - merodák, Belšasar 1 . d e p o r t a c e 5 9 7 ( J o j a k i n ) , 2 . d e p o r t a c e 5 8 6 , otázka p o c t u d e p o r t o v a ných... e ) : Perští vládci: Kýros, D a r e i o s , X e r x e s , A r t a x e r x e s Judští předáci a místodržitelé: šéšbasar, Jéšua a Zerubábel K a m b y s e s dobývá E g y p t . V B a b y l o n i i zůstává významná židovská diaspora... 2 . chrám: 6 0 l o k e t v , 6 0 l o k e t šířka - E z d 6 , 3 ; i n f o r m a c e o zařízení chrá­ m u v I M a k 1,21 a 4 , 4 9 - 5 1 Problémy chronologie události rozdělených království: a) různé p r a m e n y ( K n i h y královské x k n i h y P a r a l i p o m e n o n ) b) antidatování a postdatování c) otázka začátku r o k u ( j a r o či p o d z i m ) d ) regenství - otázka l e t spoluvladařství

78

Petr Mčlmuk:

D Ě J I N Y

TEXTU

A I I O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

C. Podrobnější

informace

A. Šalomounovo období a stavba l i chrámu O d začátku s e Šalomoun d l e biblických informací snaží u p e v n i t m o c . N a v a z u j e mnohé obchodní styky ( s týrským Chíramem, a l e také např. s královnou s e Sáby - j d e o J e m e n ? ) . Šalomoun t a k ovládá c e l o u jižní část Blízkého a Středního východu, SZ (1 K r ) p o p i s u j e jakýsi královský k a b i n e t dvanáct správních oblastí, pravidelné zásobováni královského d v o r a z těchto o b l a s t i (kromě J u d s k a ? ) , m o d e r n i z a c i v o j s k a , veřejné práce i nucení k robotěVelkolepá stavba chrámu (tři části - s r o v . shrnutí látky) s e daří z a pomocí zručných řemeslníků z o b l a s t i F o i n i k i e . V o b l a s t i k u l t u ( v Jeruzalémě, a l e i v dalších městech) j s o u však zřejmě přebírány některé kenaanské obřady. Dochází i k výstavbě svatyň zasvěcených cizím božstvům. P o Šalomouno­ vě s m r t i nastává roztržka. J e h o s y n u Rechabeámovi s e nepodaří dosáhnout j e d n o t y , není o b n o v e n a s m l o u v a m e z i j u d s k o u a samařskou oblastí. Po historické stránce $e zkoumá skutečná úloha judska v této době. Dle soudobých informací žilo v 10. stot. př. Kr. v judsku cca 5.000 lidí (Jeruzalém, Chebrán a přibližně dvacet malých vesnic), kteří vedli ko­ čovný, pastýřský způsob života. Zřejmá úcta k zakladatelům důležitého královského rodu je asi nejsilnějším argumentem pro myšlenku jakého­ si sjednoceného izraelského státu v 10. stol. př. Kr. (dnes se o tom dost často pochybuje). V případě stavby 1. chrámu se pak v této době uvažuje o nějaké přestavbě (menšího rozsahu) jebusejského chrámu. B. Doba rozdělených říší do pádu Samaří Shromáždění v Šekemu žádalo zmírnění břemen ( r o b o t a , daně), n e b y ­ l o však Rechabeámem ( s y n krále Šalomouna) vyslyšeno. N e b y l a o b n o v e n a s m l o u v a m e z i oběma o b l a s t m i a v z n i k l y t a k d v a samostatné státní útvary n a j i h u menši judské království s hlavním městem Jeruzalémem (území J u d s k a a B e n j a m i n o v a ! ) a n a s e v e r u větií izraelské království s více c e n t r y (šekem, Tírsa, Penúel, později Samaří aj.) a dvěma důležitými svatyněmi n a s e v e r u a j i h u území ( D a n , Bét-el). Obě království s p o l u také válčila. Společ­ ným nebezpečím b y l vpád egyptských s i l n a území o b o u království (šešonk, v e SZ nazvaný Šišák). S l o však j e n o d e m o n s t r a c i egyptské síly, n e o trvalé opanování území. Rechabeám p a k v y b u d o v a l n a území J u d s k a síť opevně­ ných měst N a zač* 9. s t o l př. K r . s e judské království nedokázalo úspěšně bránit izraelské ofenzívě a o p o m o c b y l požádán aramejský vladař ( B e n H a d a d I,), který n a p a d l severní území izraelského království. V době panováni Omríovců ( n a s e v e r u ) s e podařilo uzavřít mír s judským královstvím. I z r a e l ovládal moábskou o b l a s t , J u d s k o s i udržovalo k o n t r o l u n a d pelištejským i

Pťřr Metmak: D E i i N v T E X T U A I X > B Y S T A R É H O 7 - Á K O N A

79

edómským územím, J u d s k y král Jóšafat u s i l o v a l o náboženské í správní ( 1 2 oblastí) r e f o r m y . N a s e v e r u b y l o založeno nové c e n t r u m - Samaří rozví­ j e l a s e úzká spolupráce s f o i n i c k o u oblastí, Izraelské království zápasilo o v l i v v Zajordání s A r a m e j c i . H o s p o d i n o v i p r o r o c i s e s t a l i pronásledovaný­ m i protože b y l a posilována přírodní božstva ( b a a l i s m u s ) . Pomocí sňatkové p o l i t i k y ( d c e r a A c h a b a a Foíničanky Jezábel s e s t a l a manželkou judského krále Jórama) p r o n i k a l b a a a l i s m u s i d o judského království. P o úspěšném převratu v severním království (Jehú, s p o d p o r o u prorockých kruhů) b y l a n a h r a z e n a d y n a s t i e Omríovců Jehúovci. Izraelské království se p o l i t i c k y d o ­ s t a l o d o područí Aramejců ( C h a z a c I ) . V judské říší b y l a přerušena p o s l o u p ­ n o s t davidovců vládou královny A t a l j i , t a však b y l a p o převratu zavražděna. Králem s e s t a l d a v i d o v e c Jóaš, který s i c e o b n o v i l Hospodinův k u l t , a l e d o s t a l s e d o mocenských sporů s kněžími. V důsledku asyrské ofenzívy ( A d a d -nírarí I I I . ) m u s e l i A r a m e j c i n a zač. 8 . s t o l . př. K r . u s t u p o v a t z e svých p o z i c a izraelské království s e více osamostatňovalo. Izraelský král Jóaš zvítězil n a d A r a m e j c i , získal opět k o n t r o l u i n a d částí Zajordání, d o s t a l s e d o k o n ­ f l i k t u s judským králem Amasjášem, zvítězil v S a k i v t o m t o b o j i a izraelské království s e opět m o c e n s k y k o n s o l i d o v a l o - Největšího r o z s a h u dosáhlo z a Jarobeáma I I . R o z m a c h b y l však provázen v e l k o u sociální nerovností a n o ­ vým pronikáním b a a l i s m u . D o o p o z i c e s e dostávali H o s p o d i n o v i p r o r o c i ( A m o s , OiSeáš). V téže době j u d s k y Uzijáš také rozšířil v l i v až k Akabskému zálivu, kromě tradičního c h o v u d o b y t k a a zemědělství z d o k o n a l i l i l i s n a o l e j a obchodní k o n t a k t y směřovaly j a k d o F o i n i k i e , t a k d o E g y p t a . Také z o r g a n i z o v a l v o j s k o , a b y b y l a možná obecná m o b i l i z a c e * V e třicátých l e t e c h 8, s t o l . př. K r . s e začíná vůči menším státům p r o s a z o v a t tvrdá a důsledná asyrská p o l i t i k a ( T i g l a t p i l e s e r I I I . ) . Izraelské království během méně než 1 5 l e t zažívá 4 násilné změny vlády. Izraelský král P e k a c h a d a m ašský vladař Resín se snažili s dalšími menšími státy utvořit p r o t i a s y r s k o u k o a l i c i , n u t i l i k t o m u také judského krále A c h a z e , t e n a l e nechtěl a obrátil s e n a Asyřany s p r o s b o u o p o m o c Asyřané p a k d o b y l i aramejská území a o b s a d i l i i větší část území izraelského království. N e c h a l i p a k ještě vládnout p o d j e j i c h k o n ­ t r o l o u izraelského krále Hóšeu, t e n s e a l e p r o t i poplatkům vzbouřil a k a l k u ­ l o v a l s e g y p t s k o u p o m o c i ( f a r a o Só), Asyřané n a t o r e a g o v a l i dobytím S a m a ­ ří a deportací části j e j i c h o b y v a t e l . Období izraelského království t e d y končí. Judské království zůstalo samostatné, a l e s t a l o s e v a z a l e m mocné Asýrie. Po historické stránce sluší dodat, ze neexistují archeologické nálezy, které by dokazovaly, že by samostatnému severu (izraelské království) a jihu (judské království) předcházel jeden státní celek (sjednocené krá­ lovství), rozhodně ne takový státní celek, který by měl centrum na jihu. Hlavní středisko severu (Samaří) vzniklo zřejmě jako velké správní cen-

80

P?ir Meirmtk; DřjiKY

T E X T U A JKIBY S T A R É H O

Ž Á K O V A

tťttm v 9. stoL př. Kr. Jeruzalém $e $tal městem v plné míře až na konci 8. stol. př. Kr. (tedy až po pádu Samaří). Mimobiblické prameny ale pře­ ce jen mohou v něčem souhlasit s literárními konstrukcemi SZ poselství. Šešonk (biblický Šišák) ve 20. letech 10. stol. př Kr. pravděpodobně útočil na rozvíjející se síť raných izraelských vesnic. Zničil ale také kenaanská města (např. Megido) nebo je dobýval panovník raného severního (izrael­ ského) království? Je přitom zajímavé, že popis území, které odkázal Saul svému synu íš-bošetovi odpovídá místům uvedeným na Šešonkověnápisu, Plně rozvinutý stát (tedy území spravované komplexním úřednickým aparátem) je stát Omrhvců 9. stol. př* Kr. Omri a jeho nástupci získali pro své království nová území a měli jednu z nejvítších stálých armád v tomto prostoru. Historicky důležité je pro severní území (izraelské krá­ lovství) období 2. pol. 9. stol. př. Kr. kdy následovala poměrně dlouhá doba aramejské okupace (jejich pevnosti byly v Danu, Chasoru i et-Tellu - tedy pozdější Betsaidě). Lze si povšimnout, ie v tomto případě SZ (2 Kr) zmiňuje rovněž na pozadí vyprávění o proroku Elíšovi silný aramejský tlak na území izraelského království. Nové období izraelského nástupu souvisíš rozmachem Asýrie na přelomu 9. a 8. stol. př. Kr. V1. pol. 8. stol. př, Kr., v době panování Jarobeáma 11. (právě po něm se také zachovala oficiální pečeť) lze doložit značný nárůst obyvatel (přispěla k tomu i roz­ sáhlá výroba olivového oleje). Od 30, let 8, stol př. Kr. přestalo být cílem Asyřanů získávat nové vazalské státy, ale chtěli násilně rozšiřovat své území. To se stalo tehdy již nestabilnímu izraelskému království osud­ ným, jiřr. 727 př.Kr. (Tiglatpiteser III.) ztratilo většinu svého území (vy­ sídleno bylo necelých 15 000 lidí, tedy část venkovského obyvatelstva), samostatná zůstala jen vysočina kolem hlavního města Samaří. V další fázi, po zániku Samaří (Sargon II,), bylo nuceno odejít cca 25 000 obyva­ tel (celkově v obou vlnách mohlo jít o pětinu celkového počtu obyvatel­ stva). Vysídlena byla samařská aristokracie a pravděpodobně vojáci a řemeslníci. Asi polovina venkovských sídel v okolí Samaří zůstala oby­ dlena (Asyřané měli zájem na zachování úrodné oblasti, kde se vyráběl olej,,*) a území bylo doplněno obyvateli deportovanými z jiných končin. f

r

C. Doba judského království od pádu Samaří do pádu Jeruzaléma Politická podřízenost judského království Asýrii z a A c h a z e b y l a s p o j e ­ n a s rostoucím významem cizích kultů. D o o p o z i c e (tentokrát t e d y v jižním království) s e dostávali H o s p o d i n o v i p r o r o c i (Micheáš, Izajás). Nový král Chizkijáš h o d l a l u s i l o v a t o náboženskou (potlačení míst zlidovělého k u l t u , soustředění se n a Jeruzalém a chrám) i administrativní (desátky p r o chrám a n a královské s k l a d y ) r e f o r m u . Z v a l i l i d i z poraženého izraelského království

Pťřr

Melmuk:

D É J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

81

k e spolupráci n a díle o b n o v y . P o s m r l i S a r g o n a I I , s e p o s t a v i l d o čela p r o t i asyrské k o a l i c e . T o t o uskupení b y l o však Asyřany poraženo, Jeruzalém b y l obležen, a l e n e b y l d o b y t (Asyranům b y l však p o t o m poslán d o N i n i v e t r i b u t ) . D a l s i král Menaše se stává poslušným v a z a l e m Asyřanů a trpí cizí k u l t y . P a k t e p r v e Jošijáě navázal opět n a Chizkijáše v t o m , že u s i l o v a l o náboženskou očistu ( i náboženskou s a m o s t a t n o s t ) v z e m i . Rozšířil také území i n a Část někdejšího izraelského království- V s i t u a c i , k d y s e snaží (marně) z a s t a v i t p o s t u p egyptského v o j s k a táhnoucího n a p o m o c Asýrii, umírá předčasně u M e g i d a . P o něm nastává neklidné období. Jojakím j e d o s a z e n Egypťany p a k s e p o d r o b u j e vzmáhající B a b y l o n i i , které z a nějaký čas vypoví poslušnost. Důsledkem j e babylonské tažení d o J u d s k a , které však zažije až j e h o s y n , k t e ­ rý j e v t z v 1. deportaci o d v e d e n d o Babylónu. Právě Babyloňany j e d o s a z e n poslední (částečně samostatný) král Sidkijáš. 1 t e n n a v z d o r y varování p r o r o ­ k a Jeremjáše spoléhá n a p o m o c E g y p t a , vypovídá poslušnost Babylónu, Jeru­ zalém je dobyt a chrám zbořen. Mnozí odcházejí nucené d o e x i l u . Zde se již mnohé SZ informace státe více přibližují historické skuteč­ nosti (důsledně pouze „náboženské" zůstává však SZ hodnocení událos­ tí). Zřejmí ovšem už za krále Achaze, ve SZ kritizovaném, se Judsko sta­ lo poprvé plně rozvinutým státem (vazalství vůči Asýrii za hospodářské výhody). Chizkijáš v důsledku pokusu o náboženské osamostatnění neuchránil území proti Asyřanům. Velká část země byla zničena a Asyřané např darovali cennou zemědělskou půdu v Šefele pelištejským městským státům. Došlo i k vysídlení určitého počtů Judejců. Za Menašeho došlo k oživení poničených venkovských oblastí (to bylo zřejmě spojeno $ kenaanskými typy obřadů na tzv. posvátných návrších). Na jih od Jeruzaléma se vytváří hustá síť zemědělských usedlosti (sídliště se ale rozšiřují i do vyprahlých oblastí na východě a jihu). Ti, kdo se podíleli na organizaci obchodu a zemědělské výroby, bohatli. Ne však ti, kdo obdělávali pole. V něčem se právě v této době narušily tradiční vztahy mezi klany a jed­ notlivými územími. Jošijášova vláda byla spojena s postupným úpadkem Asýrie. Asyřané se stahovali ze svých pozic ve vnitrozemí, vzmáhající se Egypt se zajímal převážně o pobřežní oblasti. Nabízela se tedy šance pro vznik silného judského státu. Byla to v jistém smyslu doba pokusu sta­ novení morálních norem a sociálních reforem. Otázkou zůstává skutečný rozsah království v této době (jistě beršebské údolí, i Lakíš a tedy oblast Šefeíy, o rozšíření království na sever není dosud ukončena diskuse), Šlo v r. 609 o Jošijášovo tažení proti Egypťanům nebo to bylo jinak? Néko prý přijímal sliby věrnosti od vazalských králů, aleje možné, že právě Jošijáš začal ohrožovat jeho zájmy a tak ho nechal odstranit... Vr. 597př. Kr. zřej­ mě odvlekli Babyloňané do exilu jeruzalémskou aristokracii a kněžstvo,

82

Petr Mťlmuk:

D Ě J I N Y T E X T U A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

tedy většinou zastánce Hospodinova kultu (ve SZ např. Ezechiel). Lakíš a Azeka byly posledními městy, která odolávala (marně) Babyloňanům. Spálené rozvaliny Jeruzaléma svědčily o důkladném zničení města... D. Babylonský e x i l 3. v l n a d e p o r t a c e (1. v l n a 597 pr. Kr, 2. v l n a 586 p r K r . ) z J u d s k a se u s k u ­ tečnila cca 5 8 2 př. K r . p o zavraždění místodržítele Gedaljáše v Mispě. K n e ­ úspěšnému povstání s e t e h d y připojili Amónovci i Moábci. Edómci o b s a d i l i p o d s t a t n o u část N e g e v u . postupně p a k i j i h Judského pohoří a část Šefely ( L a kíí C h e b r o n , E n gedí). P o hromadné d e p o r t a c i zůstaly n a území J u d s k a j e n malé s k u p i n k y rolníků připoutaných k půdě. N a rozdíl o d asyrských d e p o r t a ­ c i b y l i J u d e j c i v e x i l u soustředěni d o několika středisek v Babylonii s možnos­ tí vzájemného d o h o v o r u . Tím s e vytvořila vhodná s i t u a c e k e v z n i k u důležité židovské d i a s p o r y n a t o m t o území. P o k u d s i J u d e j c i o s v o j i l i nějaké řemeslo n e b o b y l i vzděláni, nalézali t a m uplatněni v e společnosti. Stavěly s e i první s y n a g o g y . Druhým významným státem, k d e se J u d e j c i u s a z o v a l i , b y l Egypi I t a m s e postupně (a zejména v době intertestamentální, t e d y v období m e z i S Z a N Z ) o b j e v o v a l i v různých posádkových městech, nejčastěji j a k o žoldnéři. Z a babylónského panovníka E v i l - m e r o d a k a došlo k omilostnění zajatého judského krále Jojakína ( s r o v . t z v , Jojakínovy t a b u l k y v mimobíblických pí­ semných t e x t e c h ) . Další babylonský král N a b o n i d s e d o s t a l d o s p o r u s kněžími (uctíval lunárního b o h a Sína), } e h o s y n již s i t u a c i nezvládl a m o c i s e c h o p i l i P e r ­ šané. T i se poměrně l e h c e z m o c n i l i Babylónu a p r o J u d e j c e začíná další e t a p a . . . / zde se mnohé shoduje s historií, zvláště líčení o vzniku dvou vý­ znamných oblastí diaspor (Babylón a Egypt) V případě odhadovaného počtu celkoví vysídlených obyvatel (cca 20 000) nelze hovořit o větší části tehdejšího obyvatelstva žijícího na území Judska. Zůstali zřejmě nejen ti nejchudší, ale také někteří řemeslníci, písaři, kníží a proroci (např. SZ knihy Ageus a Zacharjáš vznikly v Judsku). Archeologie sice potvrdila důkladné zničení Jeruzaléma samotného, je ovšem doloženo nepřetržité osídlení v jeho okolí (např. Mispa, cca 12 km severně). y

E. Návrat z Babylónu za PerSanů a stavba tzv. druhého chrámu V r . 5 3 8 př. K r . vydal perský král Kýros edikt který umožňoval Judejcům návrat zpět d o v l a s t i . V důsledku t o h o t o nařízení b y l pověřen Šešbasar („kní­ že J u d y " , obdržel t i t u l „správce") přenesením posvátných nádob d o J e r u z a ­ léma ( t e d y poslání znovuvybudování chrámu). Počet Judejců v této „1. vlně" b y l však malý, s t a v b a začala, a l e p a k s e práce z a s t a v i l y P o určité době z a krá­ l e D a r e i a přicházeli další přesídlenci p o d vedením Zerubábela (davídovský p o t o m e k - zřejmě Jojakínův v n u k ) a Ješuy (kněz). P o v z b u z e n i p r o r o k y , potě-

PcIrMrtmvk:

DÍIJINY T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

83

šeni schválením krále D a r e i a , p u s t i l i s e d o přerušené s t a v b y chrámu. S t a v b a b y l a dokončena v r. 5 1 5 p r . Kr.(další i n f o r m a c e o chrámu - sr. shrnutí látky). Opevnění nově zbudovaného Jeruzaléma p a k zařídil Nehemjáš, číšník krále A r t a x e r x a , a t o n a v z d o r y nepřátelským pokusům t u t o s t a v b u z a s t a v i t ( S a ­ mařský S a n b a l a t , Amónovský Tobiáš a další). H r a d b y b y l y p o s t a v e n y poměr­ ně r y c h l e ( z a 5 2 dní, s r o v . S Z k n i h a N e b ) . A b y z a m e z i l prodávání chudých lidí d o otroctví, přesvědčil o prominutí dluhů a zmírnil místodržitelskédaně. V e 3 0 . l e t e c h 5, s t o l . p r . K r , b y l a s i povolán zpět k A r t a x e r x o v i , P a k s e z n o v u d o Jeruzaléma vrátil, z o r g a n i z o v a l odvádění desátků, stavěl se p r o t i sňatkům s c i z i n k a m i , A nařídil dodržování slavení sobotního d n e . A r t a x e r x e m b y l ješ­ tě pověřen kněz Ezdráš, a b y uspořádal a s j e d n o t i l t r a d i c e , týkající s e k u l t u . Slavnostní o b n o v e n i k u l t u v Jeruzalémě s e p a k k o n a l o v podzimním období (začátek r o k u , svátek stánků). Zákon B o h a n e b e s (Tóra) b y l v judské i samař­ ské p r o v i n c i i přijat. Aramejština b y l a oficiálním j a z y k e m perské správy; i p r o J u d e j c e , kteří s e vrátili z Babylóna, b y l a běžně používaným j a z y k e m ( v e d l e bohoslužebného použití původní hebrejštiny). Také tyto pasáže se vcelku shodují s historickým pohledem. Problé­ mem např. zůstává jistota chronologického zařazení postav Ezdráše a Nehemjáše. Vyskytují se tyto hypotézy; I . Za vlády Artaxerxa I. (465425 př. Kr.) byl nejprve v Jeruzalémě Ezdráš, později pak Nehemjáš (od­ povídá to např. pořadí SZ knih), 2. Za Artaxerxa I. působili oba současně, a to tak, ze nejprve přišel Nehemjáš, ale nezůstal tam, protože poznal, že je třeba nejprve uskutečnit vnitřní reformu. O ní se pokusil Ezdráš, který se ale setkal s nepřátelstvím při prosazování zákazu smíšených man­ želství, a tak přišel opět Nehemjáš a dodat Ezdrášovým požadavkům potřebnou autoritu; 3. Historická je jen Nehemjášova postava, Ezdráš je legendární varianta; 4. Nehemjáš působil v Jeruzalémě za Artaxerxa I., Ezdráš až za Artaxerxa II. (404-358 př. Kr.)> Historicky se obvykle klade Nehemjášova postava opravdu před působení Ezdrášovo (srov. Fohren Das Alte Testament, Metzger; Grundriss der Ceschichte Israels, K problémům chronologie v době královské patří zejména tyto faktory: 1. Máme dvě t r a d i c e o této době v e S Z ( K n i h y královské a 2 , k n i h a P a r a l i ­ p o m e n o n ) . N e v e všem j s o u identické. Navíc j s o u v samotných zprávách jedné t r a d i c e určité r o z p o r y - např. l K r 1 5 , 3 0 uvádí, že izraelský král Hošea s e s t a l králem v e dvacátém r o c e vlády judského krále Jótama. J e n o 3 v e r s e dále ( 1 K T 1 5 , 3 3 ) v s a k s překvapením čteme, že j u d s k y král Jótam vládl c e l k e m 16 l e t ! 2 . Mezopotámský systém započítává j a k o 1- r o k vlády n e t e n , k d y j e vladař korunován, a l e až t e n další - t e d y úplný - r o k j e h o vlády ( t z v . p o s t d a t a c e ) .

84

Pttr Melmuk:

D B J J N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

Egypťané chápali j a k o první rok vlády již t e n , k d y b y l vladař korunován ( t z v . a n t e d a t a c e ) . Judské království užívalo p o s t d a t a c i , I z r a e l však nejdří­ v e a n t e d a t a c i a až p o r . 8 0 0 př. K r . p o s t d a t a c i . 3 , J u d s k o užívalo stále kalendář, k d y r o k začínal n a p o d z i m (měsíc tišri), z a ­ tímco I z r a e l používal kalendář, k d y začátek r o k u b y l n a jaře (měsíc nísan). 4 . Posledním problémem j e otázka spoluvladařství. Docházelo reálně k s i ­ t u a c i , k d y dosavadní král ještě nezemřel a pořád s e započítávala léta j e h o vlády a l e úřad již v té době vykonával j e h o nástupce (např. malomocný Urijáš a j e h o nástupce Jótam - s r o v . 2 K r 1 5 ) . Z

LITERATURY:

Česká l i t e r a t u Ta a k n i h y přeložené d o češtiny. Balahán, M . : Bojovnici a trpiteté, Eman Heršpice 1994 Finkelstem, i: Silberman,N.A. Objevování Bible, Vyšehrad 2007 Finkelstein Israel, Silberman Neil Asher.: Daiňd a Šalomoun, Počátky mesianismu ve světle moderní archeologie, Vyšehrad 2010 llerzog, Ch.: CichonM Biblické války, Books s.r.p. Brno 1999 Johnson, P: Dějiny židovského národa. Rozmluvy 1996 Meyer, D . . Kapitoly z židovských dějin, Praha 1989 Cizojazyčné z d r o j e : Albright, W . F.: Biblical Periodfrom Abraham to E z r a , Izrael 1963 Dičkson, K* A.: The History and Religion of Israel (from Samuel to theFall of the Northern Kingdom), London 1368 Dickson, K. A,: The History and Religion of Israel (from Hezekiah to the Retům from Exile), London 1969 Galii Gershon. The chronology ofthe Kings of Israel and juda, Leiden 1996 Galling, K.: Studien zur Ceschichte Israels im persischen Zeitatter, 1964 Chiíds, B. S,: Isaiah and theAssyrian Crisis, 1967 Harris, R L.: Exploring the World ofthe Bible Lands. London 1995 Hermann, S.: Ceschichte Israels in alttestamenntlicher Zeil Berlin 1985, 3 . Auflage Reinhold, G . G . ; Die Beziehungen Altisraels zu den aramaischen Staalen in der israelitisch-judáischen KdnigszeiL Bern 1989 Rupprecht, K,: Der Tempe! von Jerusalem. Ghindung Salomos oder jcbu$iti$ehes Erbe?, 1977 Schipper, B. Li.: Israel und Ágypten in der Kbnigszeil, Gottingen 1999 Timm, S.. Die Dynastie Omri, Qucllen und Untersuchungen zur Ceschichte Israels im 9 . fahrhundert vor Christus, 1982 t

t

PelrMclmuk:

D Ě J I V Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z A K O . N A

85

Téma c . 5 - Denní život, kultura,

umění, právo, svátky

A. Uvadni informace: K a p i t o l a Je rozdělena d o tří částí. V první s e dozvídáme o bohoslužeb­ ném c y k l u života starého I z r a e l e , J s o u z d e i n f o r m a c e o základních svátcích během r o k u a j e j i c h významu; připomínka úlohy chrámu i kněžstva. Kromě základního svátku („šabbátu"), uvedeného již v D e s a t e r u , j s o u t o hlavní poutní svátky ( s r o v . E x 2 3 , 1 4 ) : h o d beránka („pesach"), svátek týd­ nů („šavuót") a svátek stánků („sukkót"). M e z i vysoké svátky p a k patří Nový r o k („ros ha-šana") - s r o v . N u 29,1 a d e n smíření („jóm h a kippúrim") - s r o v . L v 2 3 , 3 7 . M e z i postní d n y patřily původně t y t o čtyři: dobytí J e r u ­ zaléma ( 4 . měsícsrov. J r 3 9 , 2 ) , zničeni chrámu (5. měsíc, s r o v 2 K r 2 5 , 8 n ) , zavražděni Gedaljáše ( 7 měsíc, s r o v . Jr 4 1 , l n ) a začátek obležení Jeruzaléma ( 1 0 . měsíc, s r o v . 2 K r 25,1) Druhá část s e dotýká běžného života tehdejší d o b y . Má s e z d e v y j a s n i t , jakými činnostmi s e Izraelité zabývali, j a k s e měnil způsob j e j i c h b y d l e n i , j a k chodívali oblékaní, c o víme o životě r o d i n y a úloze j e j i c h členů v t e h d e j ­ ší patriarchální společnosti, jaké n e m o c i trápily l i d i , jaký b y l a s i průměrný věk, jaké sociální zákony uplatňovali (vůči otrokům, a l e také v e v z t a h u k hostům a p o d . ) . Třetí část s e dotýká vědy a umění. C o s e týče vyjádření „jak n a n e b i , t a k n a z e m i " , víme, že b y l y rozšířené tenkrát astrální k u l t y (otázka výkladů z úkazů n a n e b i a p ) a v z t a h y n a n e b i měly d l e tehdejších představ tvořit předobraz vztahů n a z e m i - s těmito j e v y j e p a k s p j a t a p o l e m i k a v e S Z . Číselná s y m b o l i k a měla jistě i v e S Z svůj význam (např, r o l e sedmičky, čtyřicítky a p o d ) . I z r a e l převzal kenaanský kalendář, k d y r o k y začínaly o úplňku při p o d ­ zimní r o v n o d e n n o s t i ( s r o v . E x 3 4 , 2 2 ) , i když v e veřejném životě převládlo počítání o d jarní r o v n o d e n n o s t i ( s r o v . číslování měsíců). Počítaly s e sluneč­ ní r o k y a c c a p o d v o u až třech l e t e c h s e přidával třináctý měsíc ( t z v druhý „adar")

B. Celkový

přehled

vybraných

informací

k

tématu

1 . Svátky I z r a e l e 2 . Denní život (zaměstnání, bydlení, oděv, r o d i n a , n e m o c i , věk, v z t a h k hostům) 3 . Věda (včetně významu čísel, počítáni r o k u a j j , umění a právo

86

Petr Meimuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

a d 1) t z v . zemědělský r o k (hlavní poutní svátky - s r . L v 2 3 ) P e s a c h (nísan) - p r a m e n y : E x 1 2 a D t 1 6 ( v D t větší s p j a t o s t s e svátkem n e ­ kvašených chlebů), čte s e P i s Šavuót ( s i v a n ) - 6 . d e n začátek s l a v n o s t i žně, j e t o s l a v n o s t týdnů; čte s e R t Sukót (tišrí): 1 5 . - 2 1 . d e n , j d e o s l a v n o s t stánků; čte s e K a z Tišrí: slaví s e také 1 , d e n : Roš-ha-šana - židovský Nový r o k , 10- d e n : J o m K i p u r - D e n smíření) Svátek losů - P u r i m ( a d a r ) : 1 4 . - 1 5 . d e n Znovuposvěcení chrámu - C h a n u k a ( k i s l e v ) : 8 dní Čtyři postní d n y a d 2 ) zaměstnáni: pastevectví, zemědělství,řemeslné práce (hmčířství, k a menictví, tkalcovství, barvířství, kovářstvi) bydlení: s t a n y s t a v b a domů z vápence, c i h l y pálené i nepálené, d o m y z hlí­ n y i z tesaného k a m e n e (bohatší), 1 místnost, d v m , dům o 4 místnostech, ploché střechy, vybavení - s r . 2 K r 4,10; s t u d n y , h r a d b y oděv: kočovníci: kožená suknička, p a k sukně n e b o T O u c h o ( p o d o b , košili) a kožený pás, svrchní plášť, obyčejný oděv nahrazující v n o c i přikrývku; zvířecí kůže - kožich, opánky; ornát r o d i n a : patriarchální, t z v . v e l k o r o d i n a , otázka m o n o g a m i e , ženich platí o t c i nevěsty m o h a r ( o b v y k l e 5 0 stríbr. šekelů), d a r ženicha nevěstě (sr. G n 2 4 , 5 3 ) , otázka rozluřitelnosti z e s t r a n y muže, zákLsmysl manželství plození dětí,osobní otrokyné, levirátni manželství, úloha prvorozeného s y n a , obřízka, k o j e n i (až 3 r o k y ) , výchova dětí n e m o c i : malomocenství (sr. L v l 3 ) mišna: a s i 70 druhů kožních c h o r o b , m o r ( • s m r t - s r . J r 15,2), zaklínání, očišťování, význam v o d y , ranhojiči, hojivé m a s t i věk: m a x . a s i 7 0 - 8 0 l e t (sr. Ž 9 0 , 1 0 ) ; otázka s y m b o l i k y vysokých čísel, v y s o ­ ká úmrtnost kojenecká, ekonomické o h o d n o c e n i jednotlivých věkových s k u p i n , plná z r a l o s t v e 3 0 l e t e c h hosté: obecně prejný v z t a h ( I z r a e l h o s t e m v egyptské z e m i ) , cizáci - s r . I z 1,7; c i z i n c i - zdrženlivost, g e r - h o s t , b e z d o m o v e c ( L v 1 9 , 3 4 ) o t r o c i : zákon týkající s e h e b r . otroků ( E x 2 1 , D t 1 5 ) : propuštění 7 r o k u . a d 3 ) věda: otázka a s t r o n o m i e a a s t r o l o g i e , číselné údaje, věštění umění: sochařství, řezbářství, malířství, h u d b a právo: zásahy d o B . nároků a poškození práv člověka, a p o d i k t i k a a k a z u i s tika, H o s p o d i n o v y boje kalendář: před usazením lunární k . ( 3 5 4 d n i ) , p o usazení solární - 3 6 5 dnů, vkládali z a 2 - 3 r o k y 1 3 . měsíc ( 2 , a d a r ) a s r o v n a l i t o t a k s lunárním kalendářem

Pttr Melmtik:

D E J I X Y T E X T U

A B O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

87

C . Podrobnější informace Svátky v době S Z o d k a z u j i n a slavení v c y k l u zemědělského r o k u - s r . L v 2 3 . J d e konkrétně o 3 svátky p o s t u p u j e s e o d jarního období. Prvním z n i c h j e P e s a c h , původně zřejmě lunární s l a v n o s t izraelských kočovných kmenů související s prvním jarním úplnkem. Přitom šlo také o obětování p r v o t i n z e stád. Společné pojídání beránka (významná n o c z e 14. n a 15. nís a n ) b y l o p a k chápáno j a k o zpřítomňování e x o d u chápaného j a k o H o s p o ­ dinův vysvobodítelský čin; jistě šlo také o o b n o v u obecenství; kropení krví b y l o v starých před izraelských tradicích spojováno s o c h r a n o u p r o t i zlým duchům. S l a v n o s t P e s a c h u související významově s události e x o d u ( k d y s i jednodenní s l a v n o s t ) splývala t a k s e slavností nekvašených chlebů (oběto­ vání p r v o t i n obilí, k d y s i 7 denní s l a v n o s t ) , j e d n a l o s e vlastně o počátek žní. T e p r v e v mladší době s e postupně u j a l a t r a d i c e čtení S Z k n i h y Píseň. L e t n i c e (Šavuot «= svátek týdnů) b y l a dožínkovou slavností. Zvěstně s e kromě čtení S Z k n i h y Rút připomínal d a r Zákona n a S i n a j i . S l a v n o s t stánků ( S v k o t ) n a p o d z i m j e s p o j e n a s podzimní sklizní o v o c e . Připomíná s e p o b y t v e stáncích při putování poušti a čte s e k n i h a K a z a t e l . Dvě t r a d i c e spojované s událostí e x o d u vycházejí buď z E x 12, k d e l z e nalézti příkazy, které v e d o u i k dnešní podobě slavení P e s a c h u v rodinném k r u h u , n e b o z D t 16, k d e j e zvýrazněn obecenstevní důraz a d o d n e s j e t a t o t r a d i c e živá v samařském k u l t u . N a p o d z i m v měsíci tišrí j e známo nejvíce izraelských svátků. J d e o s l a v n o s t související s přelomem r o k u ( v t r a d i c i začátku r o k u v podzimním období). Nový r o k s e připomíná troubením, důležitou r o l i hrály t z v n a stolovací s l a v n o s t i ( l e c c o s přitom souvisí v e S Z s e Žalmy, z nichž některé b y l y používány právě při nastolovacích s l a v n o s t e c h králů). V měsíci tišrí n a p o d z i m s e t e d y slaví 1 . - 2 . d e n Koš ha-šaná (Nový r o k ) , 3 . d e n j e jedním z postních dnů, 1 0 . d e n j e Jóm k i p u r ( D e n smíření), 1 5 . - 2 1 . d e n S u k o t (svá­ t e k Stánků), 2 2 . - 2 3 . d e n S l a v n o s t T o r y . Z mladších svátků j e C h a n u k a (svátek světel) s l a v e n a v zimním období a připomíná s e přitom z n o v u posvěcení chrámu v makabejských dobách. Purím (svátek losů) j e spjatý s obdobím M a s o p u s t u a j e připomenuto téma S Z k n i h y E s t e r , k d y h r o z i l židovským obyvatelům v období perské říše zánik, a l e d o p a d l o t o s n i m i n a k o n e c dobře. Čtyři postní d n y s e týkají vzpomínek n a smutné události v průběhu dě­ j i n , j d e o začátek obležení Jeruzaléma, dobytí Jeruzaléma, zničení chrámu, zavraždění Gedaljáše Chrám jeruzalémský měl třídilné uspořádání, ( v e S Z j s o u konkrétní údaje k d i s p o z i c i v 1 Kr 6 n a 2 P a 3 n ) , Chrám měl podlouhlý t v a r a b y l orientován směrem východ-západ. Nejdůležitěji b y l a velesvatyně (ďbír) v e t v a r u k r y c h l e , s t r a n a měřila c c a 1 0 m . Uvnitř stály 2 s o c h y cherubů.

88

Petr Melmuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

b y l a t a m také schrána s m l o u v y s d e s k a m i D e s a t e r a . Velekněz t a m směl v s t o u p i t l x z a r o k (velesvatyně j e přirovnána v s y m b o l i c e k Tóře, t e d y 5 knihám Mojžíšovým). 2 . část - vlastní chrámová loď ( h e k a l ) , o něco vyšší než velesvatyně, b y l a svým významem přirovnávána k e 2 . části S Z p o ­ selství, t e d y k Předním a Zadním prorokům. Stěny chrámu b y l y z d o b e n y cedrovým dřevem, před v c h o d e m d o velesvatyně stál kadidlový oltář, dále tvořil součást chrámu obětní stůl, oltář p r o zápalné oběti, 1 0 svícnů. Třetí část chrámu tvořila předsíň ( u l a m ) , j e přirovnávána s y m b o l i c k y k e 3 . dílu S Z zvěsti - k e Spisům. U v c h o d u d o chrámu stály d v a s l o u p y - Jakín a Bóaz. N a nádvoří b y l a veliká nádrž, t z v . bronzové moře. Chrám b y l o b k l o ­ p e n přístavbou, v e které b y l y různé k o m n a t y a k o m o r y , částečně p r o kněze i chrámový personál, částečně j a k o skladiště, Oběti v době S Z m o h l některé vykonávat o t e c v rodině, f u n k c e však přecházely v dalších obdobích n a kněze. V nejstaršich dobách šlo v případě zvířecích oběti o t o , a b y b y l a B o h u vzdána p o c t a , n e b e vyloučit a n i myš­ l e n k y smírčích obětí. V kmenovém období šlo konkrétně o oběť beránka a oběť s m l o u v y (uzavírání a obnovování s m l o u v y ) . V představách, že p r v o ­ rození náleží B o h u , b y l o místo prvorozeného obětováno B o h u zvíře. R o z l i ­ šují s e zápalné oběti související s e zabitím zvířete i oběti obilí - oběti mouč­ né; e x i s t o v a l y oběti děkovné, smírčí, t e d y oběti z a v i n u , z a hřích. Největsí p o z o r n o s t tématu obětí věnuje v e S Z k n i h a L e v i t i c u s ( 3 . k n i h a Mojžíšova). C o s e týče zaměstnání, v předkrálovské době zůstával základem c h o v d o b y t k a a o b r a z pastýře p o s k y t o v a l ideální představu s p o j e n o u s o b r a z ­ ným vnímáním pastýře v duchovním s l o v a s m y s l u . V zemědělské o b l a s t i s e pěstovala n a p o l i pšenice, a l e také ječmen či čočka. Dozvídáme s e také o vinařství a sadařství (vinná réva, o l i v a , říkovník). V e starší době (předkrá­ lovské) dokázali lidé S Z zřejmě obrábět k o v a kůži. P o usazení s e p r o s a z u j i řemesla j a k o kovář či hrnčíř. Řemeslníci p r a c o v a l i většinou z a denní m z d u v zákazníkově domě. Kameník býval i s t a v i t e l e m , zedníkem a tesařem v jedné osobě. Tkalcovství b y l o údělem žen. V e S Z t e x t u j s o u zmiňováni i kuchaři či pekaři, předpokládá se, že e x i s t o v a l i i koželuzi a barvíři, i když s e o n i c h S Z nezmiňuje. Zvláště v době p o e x i l u b y l o řemeslo u Židů váženo. K bydlení j e třeba připomenout, že d o m k y chudých v době přelomu 2 . a 1 . tisíciletí př. K r . o b s a h o v a l y j e n 1 místnost a často s e t a m m u s e l o najít místo i p r o d o b y t e k (sr. 2 S 1 2 ) . K vybavení průměrné světnice patřily: lůž­ k o , stůl, stolička a svícen. Typickým izraelským d o m e m v době královské b y l p a k t z v . dům o čtyřech místnostech. C o s e týče oděvů, kromě kožené sukničky b y l svrchní plášť víceúčelový ( k o b e r e c i přikrývka) B y l - l i někdo nahý, m o h l o t o často v p r a x i z n a m e n a t , že měl p o u z e spodní r o u c h o (sr. J b 2 2 ) .

PetrMelmuk:

DĚJENY T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

89

R o d i n u měl o t e c zabezpečit hmotně, m a t k a měla hlavní úkol z a j i s t i t p o ­ kračování r o d u ( v e l k o u r o l i t e d y hrála otázka p l o d n o s t i žen). Levirátní m a n ­ želství souvisí s e s n a h o u udržet pokračování r o d u . Nejbližší příbuzný s i měl vzít v d o v u z a manželku a p o t o m e k z t o h o t o manželství měl nést jméno z e ­ mřelého. V rodině měl zvláštní postavení prvorozený s y n . Měl s e stát otcovým nástupcem v j e h o p o v i n n o s t e c h vůči B o h u i rodině. Náležel m u dvojnásobný podíl m a j e t k u . D c e r y b y l y pokládány z a otcův m a j e t e k , který j e možno i z p e ­ něžit. Obřízka s e týkala n a základě s m l o u v y H o s p o d i n a s A b r a h a m e m muž­ ských potomků, a t o 8 . d e n p o narození. Výchova dětí v rodině b y l a nejdříve úlohou m a t k y , c h l a p c e ( v období našeho t z v . mladšího školního věku) přebí­ r a l p r o další vzdělávání o t e c . Děti b y l y p o v i n n y ctít rodiče a p o s l o u c h a t j e . V případě n e m o c i e x i s t o v a l a přísná p r a v i d l a o očišťování, kromě nejzávažnějších infekčních nemocí ( m o r , , malomocenství) t o b y l y např. m r t v i c e , duševní c h o r o b a , střevní n e m o c i , zápaly, s o u c h o t i n y , a l e také postižení j a k o s l e p o t a , h l u c h o t a a j . E x i s t o v a l názor, v té době všeobecně rozšířený v o b l a s t i Mezopotámie, že lidské tělo j e o b r a z e m vesmíru. Orgány b y l y přitom ztotožňovány s p l a n e t a m i . V e S Z však t r v a l zákaz zpytování Boží vůle z úkazů n a n e b i . V e S Z j e zmiňován ranhojiči doporučený gileádský balzám. T e p r v e v helénistické době s e p r o s a z o v a l lékařský s t a v . V době S Z zatím přebírali t u t o f u n k c i o b v y k l e knězi. Věk, který s e uvádí v době královské, j e většinou reálný. V S Z t e x t u a l e h r a j e významnou r o l i číselná s y m b o l i k a , zvláště j e t o patrné n a číslech t z v předvěku ( G n 1 - 1 1 ) , a l e také nejastrších počátků ( G n 1 1 - 5 0 ) . C o s e týče hostů, tee vyjít z e skutečnosti, že I z r a e l měl z e zásady přejný v z t a h k hostům, a t o obecně n a základě t e z e , že sám pobýval j a k o h o s t v cizí z e m i . P l a t i l o přitom rozlišeni hostů n a t y , kteří s e přičlenili k I z r a e l i a n a t y kteří b y l i chápáni j a k o ctitelé cizích božstev. O t r o c i neměli práva, bývali m a j e t k e m svého pána, Některá zmírnění j s o u v e S Z zřejmá (např. i o t r o c i m a j i nárok n a d e n odpočinku - s r o v . E x 2 0 ) . O t r o k y s e stávali váleční z a j a t c i ; m o h l i být také z a k o u p e n i . N a základě E x 2 2 a D t 1 5 měl hebrejský o t r o k i naději, že b y m o h l být Z r o k propuštěn. U otrokyň s e rozlišovalo, z d a šlo o o t r o k y n i , která měla pána n e b o paní. V o b l a s t i vědy j s o u v Mezopotámii n a dobré úrovni např. hvězdářské z n a l o s t i , jakési základy a s t r o n o m i e . Něco z t o h o zřejmě z n a l i i I z r a e l c i . T e h ­ d y šlo a l e předně o otázku a s t r o l o g i e a zásadu j a k n a n e b i , t a k n a z e m i . B y l y rozšířeny astrální k u l t y a hvězdopravectvi. S tím s e v e d e n a stránkách S Z p o l e m i k a . Věštění j e p o k u s e m r o z p o z n a t události vzdálené v p r o s t o r u a času, které nedokážeme vnímat běžným způsobem. D a r viděni b y l v e S Z poselství např. spatřován u proroků, a l e S Z s e jasně stavěl p r o t i m a g i i a domácím bůžkům, vyvoláváním duchů zemřelých a p o d .

90

P&ir Mehmtk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

V uměni hrálo velký význam zjištění, z d a může j i t o napěti s druhým přikázáním D e s a t e r a (otázka zobrazení B o h a ) . P r o t o b y l o např. méně p r o ­ blémů a p o l e m i k v e S Z v o b l a s t i h u d b y než v o b l a s t i malířství (navíc 2řejmě n e b y l u Izraelitů s m y s l p r o b a r v y příliš v y v i n u t ) . V hudbě j m e n u j e S Z d v a strunné nástroje izraelského původu: k i n n o r (podobá s e řecké kytaře) a n e b e l . Z dechových nástrojů b y l y známy c h a l i l a u g h a b ( b y l y prý podobné flétně). Známy b y l y i bicí nástroje, zdůrazňující r y t m u s ( s r . G n 3 1 , 2 7 ) . Právo r o z l i s o v a l S Z n a božské a lidské. Tvrdším t r e s t e m b y l y postihovány zásahy d o božích nároků (zákon o d v e t y ) než poškození práv člověka. J e d n o t l i ­ vá přikázání D e s a t e r a mají apodiktický ráz, všední ustanovení p r o p r a x i b y l a ovšem r o z v i n u t a k a z u i s t i c k o u f o r m o u (zabývalo s e t e d y věcí případ o d pří­ p a d u ) . Soudní p r a v o m o c náležela zvláště kněžím, a l e s o u v i s e l a také s králov­ ským pověřením (Šalomoun). K d e n e b y l o svědků, n a s t u p o v a l t z v . boží s o u d . T z v . H o s p o d i n o v y b o j e s e týkaly bojůo„zemizaslibenou^Koristnickýzpůs o b války t a m b y l z c e l a odmítnut a všechno b y l o v b o j i s protivníky chápáno j a k o klaté. Z n a m e n a l o t o především v y h r o c e n o u p o l e m i k u v o b l a s t i d u c h o v ­ n i , k d y nemůže člen S Z společenství 2 á r o v e n věřit B o h u a různým modlám. K e n a a n c i používali t z v . sluneční kalendář, k d y r o k začínal o podzimní r o v n o d e n n o s t i . T e n t o kalendář I z r a e l převzal, i když v e veřejném životě převládalo p o d tání o d jarní r o v n o d e n n o s t i s e začátkem v jarním úplňku (lunární). V t o m t o případě s e začínal d e n večer a n o c s e již počítala k d a l ­ šímu d n i . R o k s e t a k sestával z 1 2 lunárních měsíců. Lunární r o k b y l o 1 1 dní kratší než sluneční. D o d n e s s e přesně neví, j a k b y l přizpůsobován z e ­ mědělský kalendář solární o n o m u lunárnímu (otázka vkládání měsíce p o určitém období). V J u d s k u s e sedmídenni týden zřejmě pevně u j a l p o b a b y ­ lónském e x i l u , k d y navrátilci n a zdůraznění své odlišnosti k l a d l i důraz n a obřízku a svěcení d n e odpočinku* V té době a s i také začalo rozdělení d n e n a h o d i n y (předtím d l e výšky s l u n c e , nočních stráží a p o d . ] Z LITERATURY: Česká l i t e r a t u r a a k n i h y přeložené d o češtiny: Průvodce Biblí, Česká biblická společnost 2004 Život v biblických dobách, Kmíne centrum, Žilina, Slovensko 1998 Bič, M.: Palestina od pražsku ke křesťanství /„ Praha 1948 Bič, M . : Palestina od pravěku ke křesťanství //., Praha 1949 Duka, D . : Úvod do Písma svatého Starého zákona. Praha 1992 Stern, A t : Svátky v životě Židů, Vyšehrad 2002 Cizojazyčné z d r o j e : Wolfi H. W . . Antropologie des Allen Testaments, Berlin 1980

PelrMdmuk:

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

91

Přílohy: Hebrejská a b e c e d a Název

Znak

Přepis

Výslovnost

Číselní h o d ­ nota

K

3

nemá

1

Bel

1

b

b/v

2

ti i mel

1

g

1

d

g d

3

Dalet

4

He

n

1

fa

5

Vav

i

w

v

6

Zajin

r

z

Z

7

Chet

n

b

ch

8

t

t

9

j

10

Alef

Tel Jod

j

Kaf

k

k/ch

20

Lamed

^

1

1

30

Mem

&

DB

m

40

Nun

:

n

ti

50

s

60

Samech

0

Ajin

y

•

nemá

70

Pe

9

P

p/f

80

Čade

S

S

c

90

Kuf

P

k

k

100

Re§

i

r

i

200

M

s/š

300

t

t

400

Sin/šin Tav

92

7)

Petr Melawk:

D Ž J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

Knihy Starého zákona a jejich

pořadí:

E P - Český ekumenický překlad; B H - Biblia hebraica; L X X - Septuaginta; V - Vulgáta BH

E P

LXX v

1

10

20

Petr Melmuk:

Gn

Gn

Gn

Gn

Ex

Ex

Ex

Ex

Iv

Lv

Lv

Lv

Nu

Nu

Nu

Nu

Dt

Dl

Dt

Dt

Joz

Jo/

Joz

Joz

Sd

Sd

Sd

Sd

Rt

3a 2S

Rt

Rt

1 5

I a2Kr

l(Cr(l S )

La2.S(1.2.Kr.)

2S

Iz

2Kr(2 S)

I.a.2.Kr(3.4. Kr.)

1 Kr

Jr

3 K r ( 1 Kr)

L a 2 . Pa

2Kr

Ez

4 K r (2 K r )

Ezd. i N e (Ezd II)

1Pa

12 malých proroků

1 Pa

Tóbit

2Pa

Ž

2Pi

Judit

Ezd

Jb

E z d 1 (spokr.)

Est

Neh

Př

Ezd n (Ezd,Ne)

Jb

Est

Rt

Est

/

Jb

Pis

Judit

Př

Ž

Kaz

Tóbit

Kaz

Př

Pl

1 Makabejská

Pis

Kar

Est

2 . Makabejská

Moudrost

Pis

D;i

3. Makabejská

Sirachovcc

Iz

Ezd-Ne

4 . Makabejská

Iz

D Ě J I N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

EP

Jr

BH

L X X /

J.

Pl

Ódy

Pl

Ez

Př

Báruk

1. a 2 . P a

Da

30

V

Ez

Oz

Pis

Da

JI

Jb

Oz

Am

Moudrost

JI

Abd

Sirachovcc

Am

Jort

Ž Šalomounovy

Abd

Mi

Oz

Jon

Na

Am

Mi

Abk

Mi

Na

Sf

JI

Abk

Ag

Abd

Sof

Za

Jon

Ag

Mal

Na

Za

Abk

Ma

40

Sf

1 . Makabejská

Ag

2 . Makabejská

Za Mal

M o d l i t b a Manaáeova

Iz

! ! . A I

Jr

4.Ezd

Báních

Ž151

Pl

EpištJeremjaSova Ez SO

Zuzana Da Bdi a drak

94

Petr Mtttmdi:

D f y i N Y T E X T U

A D O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

Biblické mapy

PcirMeimuk:

D Ě I I N V

T E X T U

A U O B Y S T A R É H O

Z Á K O N A

4'

JUDSKÉ A IZRAELSKÉ KRÁLOVSTVÍ

Í? V

. 0?

6

t

0

s-

[:o>"i

^*

JtiRUZAtf-M

" Kn-cřvoivMl

Nesán

•o" a

«

K

Pťír A1f/jřTr.Jk: DŽJIÍW TEXTU A DOBY STARÉHO ZÁKONA