Harmonizace rodinného a pracovního života u žen zaměstnaných a podnikajících

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A MEZINÁRODNÍCH STUDIÍ

Harmonizace rodinného a pracovního života u žen zaměstnaných a podnikajících Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PhDr. Josef Smolík, Ph.D.

Ivana Melounová

Brno 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Harmonizace rodinného a pracovního života u žen zaměstnaných a podnikajících vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. V Brně dne …………………… Podpis

……………………

Poděkování Ráda bych poděkovala PhDr. Josefu Smolíkovi, Ph.D. za odborné vedení, ochotu konzultovat a cenné rady pro zpracování mojí bakalářské práce.

Abstrakt Tato bakalářská práce je zaměřena na harmonizaci rodinného a pracovního života u žen. Zaměřuje se na vývoj postavení zaměstnané ženy, vývoj rodiny převážně od 90. let 20. století, na ženy zaměstnané, podnikající a také na samotnou harmonizaci osobního a profesního života. Práce obsahuje literární rešerši, kde jsou popisovány souvislosti s vývojem zaměstnání žen a informace k harmonizaci oblasti práce a rodiny v dnešní době. Praktická část představuje získané výsledky dotazníkového šetření. V závěru jsou výsledky výzkumu vyhodnoceny a je formulováno doporučení ke zlepšení harmonizace. Abstract This work is aimed at harmonizing women's family and working life. It focuses on the development of status of employed women, on family development mainly from the 90's, on employed women and businesswomen, as well as on the harmonization of personal and professional life itself. The work includes a literature research, in which connections to the development of women's employment and information to harmonization of the job and family area today are described. The practical part presents the results of the questionnaire survey. In conclusion, the research results are evaluated and recommendations to improve harmonization are formulated. Klíčová slova: harmonizace, zaměstnaná žena, podnikatelka, rodina Key words: harmonization, employed woman, businesswoman and family. Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Josef Smolík, Ph.D. Bibliografická citace: MELOUNOVÁ, I. Harmonizace rodinného a pracovního života u žen zaměstnaných a podnikajících. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita. Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií, 2012.

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................... 8 1

LITERÁRNÍ REŠERŠE ................................................................................. 9 1.1

Úvod do problematiky............................................................................. 9

1.1.1 Vývoj postavení ženy ....................................................................... 10 1.2

Vývoj pracovního uplatnění žen v České republice od 90. let .............. 11

1.2.1 Období před rokem 1989 ................................................................. 12 1.2.2 Období po roce 1989 ........................................................................ 12 1.2.3 Modely ekonomické aktivity žen ..................................................... 13 1.3

Vývoj rodiny v České republice od 90. let ............................................ 15

1.3.1 Vývoj rodiny do roku 1989 .............................................................. 15 1.3.2 Vývoj po roce 1989 .......................................................................... 16 1.4

Rozdělení rolí v rodině od 90. let .......................................................... 18

1.4.1 Rodičovská péče .............................................................................. 19 1.4.2 Znaky současné české rodiny ........................................................... 20 1.4.3 Současná česká rodinná politika ...................................................... 21 1.5

Zaměstnaná žena ................................................................................... 22

1.5.1 Segregace na trhu práce ................................................................... 22 1.5.2 Bariéry na trhu práce ........................................................................ 23 1.5.3 Modely ekonomické aktivity žen ..................................................... 24 1.6

Žena podnikatelka ................................................................................. 24

1.6.1 Motivační faktory podnikání ............................................................ 26 1.7

Žena mezi profesí a rodinou .................................................................. 27

1.7.1 Teorie založená na lidských preferencích ........................................ 28 1.7.2 Bariéry harmonizace ........................................................................ 28 1.7.3 Možnosti harmonizace práce a rodiny ............................................. 29

2

PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................... 34 2.1

Cíl výzkumu .......................................................................................... 34

2.2

Předmět a objekt výzkumu .................................................................... 34

2.3

Metodologie .......................................................................................... 35

2.3.1 Dotazníkové šetření.......................................................................... 35 2.3.2 Struktura dotazníku .......................................................................... 36 2.4

Etapy výzkumu...................................................................................... 37

2.4.1 Charakteristika výzkumného vzorku ............................................... 37 2.5

Interpretace výsledků ............................................................................ 38

2.6

Diskuze .................................................................................................. 61

2.7

Doporučení ............................................................................................ 63

ZÁVĚR ............................................................................................................... 65 LITERATURA.................................................................................................... 66 SEZNAM TABULEK......................................................................................... 69 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................ 70 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................. 71

ÚVOD V dnešní době, kdy se společnost vyvíjí čím dál tím rychleji a lidem narůstají povinnosti, je třeba si život určitým způsobem zorganizovat, aby byl čas využíván co nejefektivněji. K tomuto účelu lidé využívají harmonizaci, díky které se dají zdánlivě nesourodé činnosti sladit dohromady. Tato bakalářská práce se zaměřuje právě na harmonizaci dvou hlavních životních oblastí, a to oblasti práce a rodiny, tedy profesního a osobního života, konkrétně se zaměřuje na ženy, které mají děti a jsou buď zaměstnané v klasickém pracovně-právním poměru anebo vykonávají samostatně výdělečnou činnost. Každá žena má k harmonizaci svého života jiné podmínky a jiný přístup. Některým ženám se daří zkombinovat práci a rodinu lépe než jiným, další skupina žen se aktivně snaží vymyslet způsob, jak toho dosáhnout a jiná se spíše nechává pasivně ovládat svojí situací. V první části práci je popsán vývoj situace pracující ženy a české rodiny převážně po roce 1989, dále jsou popsány možnosti týkající se právě harmonizace již výše zmíněných problematik a část práce se také přímo zabývá zaměstnanými a podnikajícími ženami. Druhá část této bakalářské práce poskytuje informace z výzkumného šetření, které proběhlo za účelem zjistit, jak se zaměstnaným a podnikajícím ženám daří harmonizovat rodinný a pracovní život a je zde navrženo několik možností, jak lépe vyřešit nesoulad pracovních a rodinných povinností. Téma této práce jsem si zvolila, protože si myslím, že problém harmonizace se týká téměř každé ženy a není pro ně snadné si uspořádat život tak, aby jim vyhovoval. Zjišťovala jsem tedy názory žen a zpracovala jsem je v rámci mé práce a zjistila jsem tím bližší informace k této problematice, jednak co se týče teoretické stránky, ale také jsem získala nové poznatky z praktického života, které mohou být užitečné nejen pro mě samotnou, ale také pro jinou ženu.

8

1

LITERÁRNÍ REŠERŠE

1.1 Úvod do problematiky Každá doba na ženu pohlížela z trochu jiného úhlu. „Ženy představovaly „otrokyně“ plození, ale z této odvěké služebnosti se vysvobodily.“ (Lipovetsky, 2007, s. 11) Dříve ženy pouze vykonávaly domácí práce, staraly se o své muže a děti a nic jiného vykonávat nechtěly. V dnešní době se ženy aktivně snaží dosáhnout úspěšné profesní kariéry, získávat vysokoškolské tituly, vyrovnat se mužům, proniknout do politické sféry apod. „Žádný společenský převrat naší doby nebyl tak rychlý a pronikavý a nepřinesl tak zásadní změny jako ženská emancipace.“ (Lipovetsky, 2007, str. 11) Zásadní změnu v ženském světě sehrála industrializace, díky níž se rozšířila placená ženská práce. V předindustriální době neprovdané ženy samozřejmě pracovaly, a to buď v domácnosti, nebo pomáhaly v jiných rodinách jako služky. Co se týče vdaných žen, ty pracovaly většinou na domácím statku, pomáhaly manželům s obchodováním a přitom se ještě staraly o celou domácnost a děti, což vždy bylo jejich hlavním posláním a prací zároveň. Z tohoto důvodu se na pracující ženy často nepohlíželo s nadšením, jelikož pracující ženy v očích většiny zanedbávaly své hlavní a přirozené poslání, porušovaly morálku a jejich práce byla brána jakožto druhotná. Tolerována byla práce vdané ženy tehdy, když manžel sám nebyl schopen ze svého platu uživit rodinu. Placená práce žen byla ve všech kulturách potlačována a žena byla i nadále chápána jako závislá a žijící pro druhé, kdy nemá politická práva a není ani svéprávnou osobou. „Uznat ženu jako svéprávné individuum by znamenalo obrat jí o její přirozenost, podnítit zánik rodinného pořádku a přivodit zmatek mezi pohlavími.“ (Lipovetsky, 2007, s. 197) Ženské aktivity byly odjakživa znehodnocovány a mateřská péče byla brána jako přirozená a samozřejmá. Teprve v 18. století dochází k přelomu a role matky a mateřské lásky již není brána jako automatická, ale je označena za velmi klíčovou ve výchově dítěte. Dle Lipovetského (2007) začala být mateřská role čím dál více oslavována prostřednictvím různých básní, obrazů a matka je brána jako prvořadá vychovatelka v průběhu 19. století. Začíná být také kladen větší důraz na práce v domácnosti, na 9

čistotu, jídlo, pořádek a na celkovém udržovaném domově, kam se muži rádi vracejí. Kurzy vaření a domácích prací se začínají objevovat v osnovách na dívčích školách a domácí práce jsou ještě důležitější než předtím. Na základě toho v této době začínají ženy požadovat uznání domácích prací a mateřství za práci na plný úvazek a požadují za ně finanční odměnu. (Lipovetsky, 2007) V důsledku toho sice ženy nejsou zrovnoprávněny a rozdělení rolí v rodině je i nadále téměř pevně dáno, ale ženy jsou za svoji roli v domácnosti mnohem více uznávané. Co se týče právního postavení ženy u nás, je zakotveno především v Ústavě a v Základní listině práv a svobod. „Tato listina zahrnuje ochranu proti diskriminaci na bázi sexu, jakož i ochranu proti diskriminaci prováděnou jednotlivci či soukromými institucemi.“ (Křížková et al., 2011, s. 10) Součástí Základní listiny práv a svobod jsou také ukotvena základní ustanovení o manželství a rodině. Pracovní poměr těhotných žen a matek je rovněž chráněn zákonem, konkrétně zákoníkem práce, dalšími pracovněprávními předpisy, ale i dokumenty Evropské unie (dále jen EU). Taktéž jsou již zákonem chráněna práva reprodukční a péče o zdraví. Dalším nástrojem ochrany žen se stala Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen s účinností od 1. ledna 1993. 1.1.1 Vývoj postavení ženy Lipovetsky (2007) definuje tři modelové fáze, jimiž role a postavení ženy v průběhu známých dějin prošly: První žena aneb žena opovrhovaná Již od starověku se lidská společnost řídí jakýmsi všeobecným rozdělením mužských a ženských rolí. V každé kultuře bylo rozdělení do určité míry odlišné, ale princip zůstával u všech stejný: muž je nadřazený ženě v domácnosti. Uctíváni jsou muži a veškeré jejich aktivity, ženy jsou druhořadé. Jedinou důležitou rolí druhořadé ženy vždy bylo plození potomstva, s tím, že žena byla pouze nositelkou plodu, nejdůležitějším aktérem byl vždy muž. I přes přeceňování mužů a veškerých jejich aktivit, se ženám podařilo uchovat si tajuplnou moc. V mýtech bývají ženy často považovány za mocný element využívající tajemné moci a zla prostřednictví kouzel a magie, díky kterým útočí na společnost. „Ženy sice mají určití pravomoci, avšak nikdy se neujímají úkolů na nejvyšší úrovni, politických, vojenských či kněžských funkcí, které by jim mohly zajistit svrchované společenské postavení.“ (Lipovetsky, 2007, s. 219) 10

Model první ženy v některých kulturách přetrvával až do 19. století, především v neprivilegovaných vrstvách společnosti. Druhá žena aneb žena opěvovaná Tento model se objevuje v období vrcholného středověku. „Počínaje 12. stoletím rozvíjí kurtoazní kodex kult milované paní a jejích dokonalostí.“ (Lipovetsky, 2007, s. 220) V průběhu 16. a 17. století začíná být žena a její aktivity v rámci rodiny stále více oslavovány. Objevuje se stále více zastánců ženského pohlaví, kteří vyzdvihují dobrý vliv žen na mravy. V 18. a 19. století začíná být žena brána jako „krásné pohlaví“ a je považována za světici, která má blízko k Bohu. Hierarchické rozdělení rolí i nadále zůstalo téměř nezměněno a všechny důležité úkoly byly nadále svěřovány mužům, včetně politiky, ze které byly ženy i nadále vyloučeny. Žena a muž tedy nejsou rovnoprávní partneři, ale žena už není opovrhovaná. Třetí žena aneb žena neurčitá Tento nový model řídí dnešní postavení ženy. První žena byla opovrhovaná, druhá byla idealizovaná a uctívána, ale stále byly podřízeny muži. Díky novému modelu tato situace, kdy je žena tím, co chce muž, již v západních demokraciích v nejhlubším slova smyslu nefunguje. „Ochabnutí ideálu ženy v domácnosti, oprávněnost studií a ženské práce, volební právo, rozvod manželství, sexuální svoboda, kontrola plození – to vše jsou projevy přístupu žen k celkové vládě nad sebou samými ve všech sférách existence.“ (Lipovetsky, 2007, s. 222) Žena vystoupila z domácnosti a ze svých předurčených cest, jako je být doma, vdát se, plodit děti apod., a vše se stalo otázkou svobodné volby ženy. Mohla si sama zvolit, zda se vdá a kdy, kolik bude mít dětí a kdy, kam půjde na školu, jaké povolání si zvolí a mnoho dalšího. Model třetí ženy je sice velmi klíčovým v našich dějinách, avšak ani díky němu nedošlo k úplnému vymizení nerovností mezi pohlavími. I nadále ženy neovládají hospodářskou a politickou situaci, ale už nejsou podřízené muži, podléhají jen samy sobě.

1.2 Vývoj pracovního uplatnění žen v České republice od 90. let Vývoj pracovního uplatnění žen ve 20. století prodělal výrazné změny a v dnešní době je pracující žena brána jako samozřejmost. Společnost u nás pracující ženy podporuje, ale především proto, že ženská práce je potřebná a u většiny rodin příjem muže nedostačuje k uživení rodiny.

11

1.2.1 Období před rokem 1989 „Placené zaměstnání hraje v životě žen v České republice podstatnou úlohu již od konce 50. let 20. století.“ (Křížková et al., 2011, s. 10) Během této doby prošla zaměstnanost žen velkým vývojem a mnohými změnami. „Již od roku 1962 byla ustavena zákonná povinnost všech pracovat, i když ženy s malými dětmi byly z kriminalizace neúčasti na placeném zaměstnání vyjmuty.“ (Křížková et al., 2011, s. 11) „Zaměstnanost žen znamená pro většinu z nich získání placené práce, která jim umožňuje, aby byly buď zcela finančně nezávislé (neprovdané ženy bez rodiny), nebo aby se rozhodným způsobem spolupodílely na finančním zabezpečení rodiny (Pracující žena-matka jako spoluživitelka).“ (Čermáková, 2000, s. 86) „Během posledních padesáti let prošla zaměstnanost žen ve vyspělých zemích Evropy různými proměnami. Tyto procesy se velmi odlišovaly od podmínek a charakteru vývoje zaměstnanosti žen u nás. V historicky stejném časovém úseku se vývoj zaměstnanosti žen v české republice diferencuje od trendů v Evropě zejména v těchto rysech: -

legislativa a pracovní normy

-

přístup k významu ženské práce

-

odlišná struktura a dělba práce

-

odlišné pojetí pracovních a rodinných rolí

-

nepsané vzorce chování či jednání

-

aktivita či pasivita žen (individuálně či kolektivně) v úsilí o rovné příležitosti na trhu práce

-

časový průběh změn.“ (Čermáková, 2000, s. 83)

1.2.2 Období po roce 1989 Rok 1989 přinesl změny i v oblasti zaměstnání žen. „Přerušovaná pracovní dráha, která byla v české společnosti ustavena jako norma pro ženy, se stala základem pro nejisté postavení žen na trhu práce a ohrožení diskriminací a dokonce i chudobou. Ustavený model kontinuální pracovní dráhy muže a přerušované pracovní dráhy žen je zároveň i generovou normou, na které jsou dále vystavěny politiky péče a politiky kombinace práce a péče.“ (Křížková et al., 2011, s. 14) V provedených mezinárodních komparativních šetřeních bylo zjištěno, že většina populace souhlasí s tím, aby se na 12

rodinném rozpočtu podíleli oba rodiče, ale zároveň většina souhlasila s názorem, že předškolní dítě trpí, pokud je jeho matka zaměstnaná. (Křížková et al., 2011) „Tyto postoje odhalují významný konflikt mezi pracovním a rodinným životem matek (nikoli otců), který byl po roce 1989 v praxi posílen významnou destabilizací pozice matek na trhu práce.“ (Křížková et al., 2011, s. 15) Na počátku 90. let bylo odmítáno vše, co souviselo se státně socialistickým režimem a docházelo k mnohým reformám, které se samozřejmě dotýkaly i zaměstnaných matek s dětmi. Prodloužil se například rodičovský příspěvek pro pečujícího rodiče do 4 let věku dítěte a zařízení pro děti do tří let (jesle) stát přestal finančně podporovat. (Křížková et al., 2011) Na konci 90. let, kdy již bylo zřejmé, že se matky staly jednou z nejvíce ohrožených skupin dlouhodobou nezaměstnaností, začala vláda upravovat podmínky pro zaměstnané ženy s dětmi a ženy na rodičovské dovolené a nakonec v roce 2004 došlo k proměně celé politiky péče o dítě. (Křížková et al., 2011) „Sociální klima české společnosti pracující ženu vždy spíše tolerovalo a podporovalo. Problémem však zůstává, že vždy byla podporována pouze pracovní aktivita ženy, která saturovala deficity: a) buď zdrojů pracovních sil (nedostatek mužů), b) nebo rodinných rozpočtů (nemožnost uživit rodinu z jednoho platu), c) často obojí, což bylo nejpříznivější klima pro vzestup zaměstnanosti žen. Naopak zpravidla nikdy nebyla podporována pracovní kariéra žen, diferenciace žen v sociální struktuře, vytváření rovných příležitostí pro obě pohlaví, odstraňování stereotypů mužské a ženské práce, odstraňování segregace mužských a ženských profesí, pracovních pozic a redefinice pracovních a rodinných rolí zaměstnaných kariérově orientovaných rodičů.“ (Čermáková, 2000, s. 86) 1.2.3 Modely ekonomické aktivity žen Průběh ženské zaměstnanosti dle podílu ekonomicky aktivních žen tvoří tzv. „národní vzorec“ a vyskytuje se ve třech základních variantách. (Čermáková, 2000) „První model odpovídá situaci, kdy mezi ženami pracuje nejčastěji skupina svobodných mladých žen do 20-25 let. Po sňatku a narození dítěte pak postupně odcházejí z trhu práce a již se nevracejí.“ (Čermáková, 2000, s. 90)

13

„Druhý model prezentuje vzorec přerušované ekonomické aktivity. Na trh vstupují svobodné ženy, které přestávají pracovat mezi 25-40 lety, kdy se starají o rodinu. Na trh práce se vracejí, až když jejich děti vyrostou. Třetí model prezentuje kontinuální křivku ekonomické aktivity. Vzorec vypovídá o tom, že ženy kombinují práci a rodinu, nepřestávají pracovat, ani když mají malé děti. Tato křivka se také blíží vzorci mužské ekonomické aktivity. Vypovídá o tom, že mužská a ženská ekonomická aktivita se stává pro společnost běžnou, že se mění generové schéma rodinných i pracovních rolí a tyto změny ovlivňují obě sféry sociálního života rodinu i práci.“ (Čermáková, 2000, s. 90) Tento model je typický pro českou společnost. Dalším specifickým rysem českých žen je, že křivka zaměstnanosti žen dle věku téměř kopíruje křivku mužské ekonomické aktivity, s tím že se rozdíly objevují po 54 letech věku. Vysoké podíly zaměstnanosti u nás jsou podmíněny nízkou porodností. Ve své pracovní aktivitě ženy nejsou rozděleny podle dosaženého vzdělání, tedy neplatí model, že méně vzdělané ženy zůstávají s dětmi doma a vysokoškolsky vzdělané ženy se zaměřují na kariéru. V České republice se v tomto ohledu chovají ženy shodně – všechny se soustředí na svojí práci. Počet dětí v rodině, na rozdíl od ostatních zemí Evropské unie, nemá velký vliv na to, jestli žena zůstane doma nebo jde pracovat. Většina českých žen po nástupu do práce pracuje bez přerušení (mateřská dovolená) po celý život. Současný model důchodového zabezpečení zachovává genderovou segregaci a umožňuje ženám dřívější odchod do důchodu. Souhrnná suma odpracovaných hodin u české ekonomicky aktivní ženy převyšuje výrazně počet hodin, které ženy odpracují v jiných evropských zemích a podílí se na tom především charakter ženské práce v českých podmínkách: převážně plné pracovní úvazky, minimum neplaceného volna, práce přesčas, méně zákonné dovolené, méně svátků a volna v roce a práce v dalším zaměstnání. (Čermáková, 2000) „Praktická nutnost volby mezi prací a péčí, která je v post-transformačním období v české společnosti vyžadována od většiny žen (ne však do mužů), alespoň v některých

časových

obdobích

jejich

života,

je

institucionalizována

nejen

prostřednictvím rodinných, ale také zaměstnaneckých politik.“ (Křížková et al., 2011, s. 17) „Nedostupnost zařízení péče o nejmenší děti a dlouhá rodičovská nemotivující otce k jejímu využití, představuje výhybku z trhu práce na dlouhé časové období pro většinu žen kromě těch, které mají příležitost se z toho systému vyvázat díky vysokému příjmu.“ (Křížková et al., 2011, s. 18) 14

„Společenské změny v oblasti přístupu k ženské otázce vyústily v přijetí různorodých legislativních úprav rovnoprávného postavení mužů a žen jak v národním, tak nadnárodním kontextu. Přístupy k ženské zaměstnanosti se ale změnily i v těch sférách sociálního života, které nespadají pod rámec zákonů a obecných norem v rodině, v partnerských vztazích, v hodnotové orientaci žen.“ (Čermáková, 2000, s. 84)

1.3 Vývoj rodiny v České republice od 90. let „Rodina v nejširším pojetí je chápána jako celek rozličných konstelací takové formy života, která obsahuje minimálně dvougenerační soužití dětí a rodičů, má trvalý charakter a vykazuje pevné vazby mezigenerační a vnitrogenerační solidarity.“ (Belling, 2004, s. 3) 1.3.1 Vývoj rodiny do roku 1989 Sociologie rodiny u nás začala vznikat na samém konci 19. století. Ve svých počátcích byla sociologie rodiny inspirována liberálním myšlením. Silný vliv na vývoj dnešní české rodiny měl jako první T. G. Masaryk, který zavedl mnoho významných změn, co se týče rodinné politiky. Během válek utrpělo mnoho rodin velké ztráty, jak fyzické, tak psychické a vývoj se téměř pozastavil. Naopak po druhé světové válce došlo k tzv. „baby-boom“ efektu, tedy začalo se rodit velké množství dětí a rodina začala být zas více diskutovaným tématem. V tomto období se začíná také objevovat neolokalita, což znamená, že nově založená rodina si zakládá i novou samostatnou domácnost v novém domě. Dalším jevem je nukleární rodina, tedy samostatně žijící rodina, která začíná být brána jako standardní způsob rodinného života u nás. (Možný, 2002) Pro hospodářský rozkvět byly v té době pro naši zemi mimořádně příznivé předpoklady. „Konjunktura, jež by nás vynesla v životní úrovni na čelo evropských společností, byla však zlomena v samém svém počátku komunistickým pučem a následnou totální devastací produktivních sil společnosti.“ (Možný, 2002, s. 43) Léta sedmdesátá a osmdesátá přinesla další změny nejen pro naši republiku. Díky technologickému pokroku začíná vznikat nadbytek zboží a zvyšuje se nezaměstnanost. Vše se vyrovnávalo díky sociálnímu státu, ale i on se začínal později dostávat do potíží. Tím byl i negativně ovlivněn vývoj rodiny a s tím související porodnosti, která klesla pod reprodukční míru. Na kratší dobu byl tento pokles přerušen dalším „baby-boomem“ v letech 1973-1978, ovšem v menší míře než při předchozím období. A po tomto úseku se vývoj opět vrací k negativní tendenci. (Možný, 2002)

15

1.3.2 Vývoj po roce 1989 Trvalý pokles porodnosti je od 90. let podporován přesunem od dosud dominantního modelu rodiny se dvěma dětmi k rodině jednodětné. (Možný, 2002) „Charakteristické to bylo zejména pro vysokoškolsky vzdělané ženy: rozhodovaly se často mít jedno „statusové“ dítě – jako kompromisní strategii, jež nejspíše umožňovala zachovat profesionální aspirace, aniž jim byl obětován status matky.“ (Možný, 2002, s. 126) Ženy bez vysokoškolského vzdělání zůstávaly většinou u modelu vícedětné rodiny (nejčastěji dvoudětné) a zakládaly rodiny v celkem raném věku. (Možný, 2002) V tomto směru měla naše republika specifický vývoj. Jako jedna z možných příčin této české anomálie se uvádí specifická kombinace nedostatku příležitostí ve společnostech despotického socialismu s vysokou závislostí mladých lidí na rodině původu, jež je pro tyto společnosti rovněž charakteristická. V české společnosti existovala i specifická podoba bytové nouze, kdy většina tehdejšího bytového fondu byla stavěna za pomoci širší rodiny a zvláště rodičů a stavěly se dvougenerační rodinné domy. Významnou roli sehrál také tzv. sendvičový efekt. (Možný, 2002) „Matky dospívajících dcer, které věděly, že jejich dcery jako mladé matky budou značně závislé na pomoci, kterou jim budou ony moci poskytnout, rezignovaly, zdá se, více či méně na tradiční strategii zdržování dcer (i synů) od sexuální aktivity a zejména od předčasného rodičovství; zdá se, že je spíše podporovaly okamžitě, jak byl sňatek legálně možný.“ (Možný, 2002, s. 129) V případě, že se mateřství nastupující generace realizovalo do třiadvacátého roku, byla generace předchozí schopna mladou rodinu ekonomicky podporovat. Tím pádem než na mladší generaci padla zátěž péče o starší generaci, měla rané mateřství za sebou. V dnešní době se ovšem mateřství přesouvá do věku 26-30 let a střední generace nestačí tedy obsloužit nastupující generaci dříve, než na ně dolehne závazek postarat se o generaci odcházející. Od nástupu socialismu se také snížil sňatkový věk – u žen nad dvacet, u mužů nad dvacet tři let. V posledních letech se vzorech chování vedoucí ke sňatku vrací opět k tradičnímu. (Možný, 2002) „Tradičně platila posloupnost: 1. ekonomická autonomie (alespoň potenciální ženich musel „stát na vlastních nohou“); 2. byt či dům pro zakládanou rodinu (mladý pár musel mít možnost jít od oltáře „do vlastního“); 3. bylyli tyto dvě podmínky aspoň v potenci splněny, ohlásilo se zasnoubení (jež umožnilo vzájemné poznávání se, předpokládalo se bez sexu); 4. sňatek (a manželský sex bez antikoncepce); 5. první dítě.“ (Možný, 2002, s. 130) Ještě na počátku 90. let se tato posloupnost nedodržovala a ochrana před početím slábla a velká část žen se stávala 16

matkami po krátkém časovém úseku se svým partnerem. Založení rodiny se stalo předpokladem pro získání bytu a krátce po sňatku novomanželé bydleli u rodičů jednoho z nich. Rodina je vnímána jako základní jednotka společnosti, plní významné společenské funkce biologicko-reprodukční, výchovnou, sociální a ekonomickou, a proto je ve většině zemí světa podporována prostřednictvím rodinné politiky, která je vnímána jaké součást sociální politiky. Rodinná politika za komunistického režimu propagovala v rodinném chování obyvatel model dvoupříjmové rodiny s výdělečně činnými oběma manželi a poskytovala k jeho uplatnění všechny vhodné podmínky (zařízení denní výchovné péče atd.). „Tradiční funkce rodiny – výchovná, socializační aj. – byly postupně přejímány totalitním státem, který se snažil omezit okruh působnosti rodiny především na její biologicko-reprodukční

funkci.

Totalitní

rodinná

politika

byla

vedena

ryze

ekonomickými (zaměstnanost žen) a populačními funkcemi (podpora porodnosti).“ (Belling, 2004, s. 8) Po pádu totality se pojem „rodinná politika“ opět začal objevovat v různých dokumentech a začal na něj být kladen větší důraz. Významným dokumentem byl v roce 1990 Scénář sociální reformy, kdy cílem reformy mělo být opuštění ryze populačního účelu rodinné politiky a zdůraznění nezastupitelnosti rodinných funkcí. (Belling, 2004) „Během celých 90. let byl základním principem sociální politiky koncept záchranné sociální sítě. Analogicky s touto tendencí byla podpora rodiny soustředěna na pomoc nízkopříjmovým rodinám.“ (Belling, 2004, s. 8) Další vývoj rodiny byl ovlivněn také různými demografickými procesy. Snížila se sňatečnost a zvýšil se věk vstupu do manželství, výrazně poklesla porodnost a zvýšila se míra rozvodovosti. Pozitivním jevem je snížení množství interrupcí. Všechny tyto jevy se promítly také do struktury rodinných domácností. Od roku 1991 je zaznamenáno snížení počtu úplných rodin a nárůst počtu nesezdaných párů. (Belling, 2004) Počet bezdětných nesezdaných párů, které doposud neuzavřely manželství, je ve srovnání s manželskými páry více než dvojnásobný. Přímý sňatek je stále často spojen s těhotenstvím partnerky. „Vztahy v rodinách mezi partnery a v širší rodině mezi generacemi se mění pod vlivem vývoje sociálních a ekonomických podmínek, demografických procesů i kulturních změn vč. pozvolného pronikání vlivu jiných kultur a zvyklostí.“ (Belling, 2004, s. 12) Mladší lidé více než starší nespatřují tak často zásadnější rozdíly mezi legalizovaným partnerstvím v manželství a nesezdaným 17

soužitím.

(Belling,

2004)

„Snižování

významu

přikládaného

legitimitě

a

institucionalizaci partnerského svazku souvisí se změnami postavení muže a ženy, podmíněnými poklesem ekonomické závislost žen na manželovi v důsledku vyšší vzdělanosti a trvale vysoké zaměstnanosti žen, ale také celkovým posilováním individualismu. Změny vztahů v rodině jsou vzájemně propojeny se změnami rolí jejich členů uvnitř i mimo rodinu. I když si hodnoty manželství významněji nekonkurují s profesními ambicemi lidí, roste potřeba harmonizace rodiny a zaměstnání. Zvýšením zaměstnanosti žen ve druhé polovině 20. století a nárůstem požadavků zaměstnavatelů na výkonnost v posledních letech roste potřeba efektivního sladění rodinných a profesních rolí ženy, zatímco pro většinu mužů je dilema práce a rodiny i dnes téměř bezproblémové. I při převaze rodin se dvěma ekonomicky aktivními rodiči se od žen očekává vedle zaměstnání větší podíl na péči o domácnost, od muže pak především finanční zabezpečení rodiny s případnou pomocí při zajišťování „chodu rodiny“. I při četných výskytech sdílení rodičovských povinností oběma rodiči je péče o děti stále v zásadní míře záležitostí žen. Mateřství do určité míry omezuje šance žen na trhu práce, a tak vzrůstající zájem žen – matek o profesní uplatnění (zejména u některých profesí) přispívá ke snížení porodnosti. Podíl nezaměstnaných žen je od roku 1990 konstantně vyšší než nezaměstnaných mužů – otců, přičemž ženy zůstávají v evidenci nezaměstnaných v průměru déle než muži.“ (Belling, 2004, s. 12)

1.4 Rozdělení rolí v rodině od 90. let Současné názory na ekonomickou dělbu práce mezi mužem a ženou a názory na její původ vychází z několika předpokladů, které se týkají souvislostí mezi reprodukčními a hospodářskými úkoly.(Oakley, 2000) „Prvním předpokladem je, že mateřské povinnosti (těhotenství, kojení a denní péče o dítě po dobu několika let) znamenají, že se žena musí vzdát jiné práce. Druhým předpokladem je, že mateřství je poměrně usedlá činnost a nevyžaduje mnoho energie a síly. Třetí předpoklad se vztahuje totéž na domácí práce obecně. Čtvrtým předpokladem je, že v tradiční malé primitivní společnosti (například hypotetická společnost Adama a Evy) se ženy věnují domácnosti, což je činnost vzhledem k zásadním ekonomickým úkolům okrajová. 18

Pátý předpoklad vychází z toho, že žena nemá fyzickou sílu a energii jako muž, a proto nemůže dělat některé mužské činnosti jako kácet stromy nebo lovit zvěř.“ (Oakley, 2000, s. 100) Dřívější rozdělení domácích prací v rodině bylo téměř jednoznačné – žena dělá domácí práce a muž pracuje v placeném zaměstnání a finančně zajišťuje rodinu. Toto uspořádání rodiny se v současné době týká pouze malého procenta párů. Převažuje spíše situace, kdy žena má také placenou práci mimo domov, a přesto tráví domácími pracemi mnohem více času než muž. „Manžel obvykle vyjadřuje ochotu své manželce s domácími pracemi „pomoci“, avšak i v těch párech, kde vydělávají oba partneři, je mezi muži a ženy rozšířeno přesvědčení, že domácí práce jsou v zásadě prací „ženskou“, ať už jsou na čas ženy kladeny jakékoli další nároky.“ (Oakley, 2000, s. 231) Vrátíme-li se k uspořádání spíše dřívějšímu, tedy, že muž živí rodinu a žena celodenně pracuje v domácnosti, je zajímavé, že tyto ženy svoji činnost nepovažují za práci. Zeptáte-li se těch žen, jakou práci dělají, obvykle odpoví: „Já nepracuji, jsem v domácnosti.“ (Oakley, 2000) „Na této odpovědi je zarážející to, že ačkoli práce v domácnosti je společensky i ekonomicky nezbytná, nepovažuje se za skutečnou práci, a to dokonce ani ženami, které jsou za její vykonávání odpovědné především. Jedním důvodem, proč se práce v domácnosti nepovažuje za skutečnou práci, je, že není specializovaná; podle některých odhadů zahrnuje až osmdesát různých činností. Navíc se opakuje a v jistém smyslu není nikdy hotová. Některé domácí práce ani nejsou dokončeny a už je třeba je dělat znovu. To proto, že principem domácích prací je výroba pro okamžitou spotřebu.“ (Oakley, 2000, s. 231) 1.4.1 Rodičovská péče Narození dítěte přináší rodičům většinou velikou radost, ale většina z nich si neuvědomuje, do jaké míry jim dítě naruší jejich život. Sníží se množství prospaných hodin, je třeba více peněz, více domácích prací apod. „Tyto náročné situace však nezasahují matky a otce ve stejné míře.“ (Oakley, 2000, s. 233) Role otce se za poslední dobu vyvinula a jsou mnohem aktivnější než dříve, ale stále přetrvává fakt, že se otcové začínají o dítě zajímat až když je dětem okolo osmnácti měsíců (když začne chodit a mluvit). „Většinu základní péče dětem stále poskytují matky – a to i tehdy, jsou-li zaměstnány na plný úvazek – a navíc se starají o manžela a domácnost.“(Oakley, 2000, 19

s. 234) „Toto generové rozdělení péče o děti má jak pro ženy, tak pro muže své výhody i nevýhody. Ženy mají na jedné straně výhodu v tom, že si s dětmi mohou vytvořit velmi blízký vztah, že mohou sledovat, jak děti rostou, a mohou se na jejich vývoji podílet. Většinu matek tyto zážitky těší a citově naplňují. Zároveň ženy díky svým vazbám na děti, ale i na své vlastní rodiče a sourozence v rodinách působí jako „ochránkyně rodinných vazeb“; to znamená, že v rodině navzájem propojují jednotlivé generace a napomáhají uchovávání rodinné soudržnosti.“ (Oakley, 2000, s. 235) 1.4.2 Znaky současné české rodiny Současný model české rodiny nevykazuje přílišné tendence vracet se k modelu vícečlenných rodin o silné sociální a ekonomické základně. Dle Čermákové (2002) je to kvůli následujícím trendům: 1) Odklon mladých lidí od zakládání rodin a setrvalý pokles počtu narozených dětí způsobuje devalvaci rodinných hodnot. 2) Současná ekonomická situace umožňuje pouze malému podílu mladých lidí „kapitalizovat“ odklon od rodinného života do vzdělávacího a kvalifikačního potenciálu. Tímto způsobem velké množství lidí ve výsledku nerealizuje ani rodinné ani vzdělávací plány, neboť jedno odložili pro druhé. 3) Současná česká rodina je stále vnímána v určitém zavedeném modelu před devadesátými lety, tedy že muž a žena jsou manželé a mají minimálně dvě děti. Byť je tento model již ve většině případů překonaný, při pohledu na současné podmínky vazby rodiny a práce, nejsou brány skutečně vážně jiné formy soužití lidí. 4) Vzhledem k rozdílným podmínkám života jednotlivých rodin je velmi důležité, aby byla brána v úvahu i další specifika, jako je například velké množství žijících Romů na území ČR, kteří mají odlišné vzorce chování ve vztahu k rodině i práci. Dále zde žije mnoho cizinců s různými etnickými, sociálními a ekonomickými charakteristikami. Také se nevyskytuje rozdíl v reprodukčním chování mezi rodinami nábožensky orientovanými a ostatními.

20

1.4.3 Současná česká rodinná politika Na první pohled je současná česká rodinná politika v rámci Evropy považována za příznivou. Česká společnost je nakloněna názoru, že by měl stát podporovat rodinu a finančně kompenzovat pracujícím rodičům ztrátu jednoho příjmu do domácnosti v období těhotenství, porodu a péče o děti. Vzhledem k výši finanční podpory v době mateřské a později i rodičovské dovolené, však nelze hovořit o kompenzaci skutečného platu. Mateřská dovolená, poskytována nejpozději do 6 týdne od porodu dítěte je vypočítávána z předchozího platu rodiče. Ačkoliv má sloužit ke zmírnění poklesu příjmu zaměstnankyně, stanovená hranice maximálního denního příjmu tento záměr zpochybňuje. Tato hranice postihuje jak mladé ženy s nižším platem, tak ženy s vyššími příjmy, u nichž dojde v období porodu k výraznému poklesu finančních příjmů. Po skončení mateřské dovolené následuje rodičovská dovolená doprovázená rodičovským příspěvkem. Rodičovský příspěvek mohou pobírat jak ženy, tak i muži. Ačkoliv jsou lidé v české společnosti stále ovlivňováni tradicí, že na rodičovské dovolené zůstávají ženy, s největší pravděpodobností nelze očekávat v tomto směru výraznou změnu, jelikož je rodičovský příspěvek stejný pro všechny rodiče a je odvozován od průměrné měsíční mzdy (zhruba 40%) a většinou danému rodičovi nestačí na pokrytí vlastních životních nákladů. Dle průzkumů ve více než třech čtvrtinách domácností má větší měsíční příjem muž, takže se rodině nevyplatí, aby zůstal na rodičovské dovolené, která navíc trvá dva až tři roky. Konstrukce rodičovského příspěvku u nás způsobuje celkem jasnou finanční závislost rodiče na mateřské dovolené na partnerovi, případně způsobuje zkracování této doby a návrat rodiče do práce. Formálně je sice od roku 2004 odstraněna nutná ekonomická závislost díky umožnění souběhu ekonomické aktivity a pobírání rodičovského příspěvku, tedy rodič nemusí přerušovat svou ekonomickou aktivitu v době péče o dítě, ale nastává zde rozpor v tom, zda je reálné, aby rodič současně při celodenní péči o malé dítě pracoval. Velkým problémem rodičovské dovolené je zejména její délka a zároveň nedostupnost flexibilních pracovních úvazků na trhu práce a s tím souvisí také neochota zaměstnavatelů tyto „znevýhodněné“ ženy zaměstnávat. (Křížková, 2007) Současná vláda považuje a propaguje podporu rodiny také jako jednu ze svých priorit. Jejím cílem je přitom rozvinout systém provázané moderní rodinné politiky. Současné vlády věnují tolik pozornosti rodinné politice právě proto, že nízká porodnost 21

a s ní spojené stárnutí populace se stala nejpalčivějším problémem dnešní doby, kde se také dotýkáme ekonomického kontextu celé problematiky. Nízká porodnost vede ke zvýšení výdajů sociálního státu na důchody a zdravotní péči a ohrožuje tak fungování rovnovážné ekonomiky státu.

1.5 Zaměstnaná žena Pro zaměstnané ženy bylo důležitým obdobím opět období po roce 1989. „Hlavními faktory, které pozici českých žen v práci ovlivnily, byla ekonomická reforma a její souvislosti, zejména zanedbání praktického řešení ekonomických a genderových nerovností, sociální politika státu, která byla po celá 90. léta a i na začátku nového tisíciletí výrazně ovlivněna genderovými stereotypy, a proměny hodnot ve společnosti zejména v důsledku ekonomických změn.“(Křížková, 2007, s. 33) Po celé období od počátku 90. let až do vstupu České republiky do Evropské unie tvořily ženy téměř polovinu veškeré pracující síly. Důvodem takto vysokého podílu zaměstnaných žen je několik. (Křížková, 2007) „Jednak jde o ekonomickou nutnost a závislost většiny domácností na dvou příjmech, a tedy nutnost zachování institutu spoluživitelství partnerů, který zůstal funkční již z doby komunistického režimu. Zároveň zůstal zachován i hlavní význam platu muže. Na druhé straně české ženy deklarují po celá 90. léta i na začátku nového tisíciletí názor, že možnost mít vlastní příjem a seberealizovat se v práci by neopustily, ani kdyby jim to materiální podmínky jejich domácností dovolily.“ (Křížková, 2007, s. 35) Dle Křížkové (2007) má naše země porovnání s ostatními zeměmi v Evropě jednu z populací s největším počtem zaměstnaných žen. Nejde totiž pouze o vysoký početní podíl žen na pracovním trhu, ale i dobu strávenou v zaměstnání. Z hlediska doby strávené v práci je česká ženská populace značně homogenní. Naprostá většina žen pracuje na plný úvazek a částečný úvazek využívá asi jenom 8% pracujících žen.

1.5.1 Segregace na trhu práce „Podle zkušeností nevládních organizací patří k hlavním diskriminačním faktorům mateřství (či potenciální mateřství) a k největšímu propadu v pracovním životě ženy dochází právě po porodu.“ (Machovcová, 2007, s. 12) „Pozici žen v práci, kterou velká část populace považuje za nerovnou ve srovnání s muži a vinu připisuje nastavení zaměstnavatelské politiky, podmínkám trhu práce a mateřským rolím žen jako exkluzivních pečovatelek, významně ovlivňuje 22

rodinná a sociální politika, která jen velmi pomalu zrovnoprávňuje ženy a muže spíše reprodukuje genderové stereotypy.“ (Křížková, 2007, s. 30) Genderové nerovnosti resp. diskriminaci na trhu práce můžeme v zásadě rozlišit na genderovou segregaci a mzdové nerovnosti. „Genderová segregace trhu práce způsobuje, že ženy a muži pracují v různých zaměstnáních, sektorech, pozicích nebo za různých smluvních a pracovních podmínek, tyto rozdílnosti mají generový význam a takřka vždy je jejich důsledkem genderová nerovnost.“ (Křížková, 2011, s. 22) Genderovou segregaci trhu práce můžeme rozlišit ještě na vertikální a horizontální. Horizontální rozdělení vede k tomu, že ženy vykonávají například práci ve veřejných službách (zdravotnictví, školství, sociální péče) a muži spíše v technických oborech. Vertikální genderová segregace znamená, že ženy ve svém zaměstnání obsazují spíše nižší pozice a muži naopak řídící pozice.(Křížková, 2011) „Žena na českém trhu práce, a zvláště žena s rodinou je považována za velmi nejistou neperespektivnípracovní sílu. Ženy tuto svou situaci řeší často tím, že slevují ze svých požadavků na pracovní pozici a jsou ochotny pracovat i za mnohem nižší mzdu než muži. Přesto jsou více ohroženy nezaměstnaností než čeští muži.“ (Čermáková, 2002, s. 23) 1.5.2 Bariéry na trhu práce Čermáková (2000) jako překážky bránící vzniku kariérově orientované ženy v českých poměrech uvádí: 1. Neschopnost mužů překonat genderový stereotyp „ženy jako matky, manželky či přítelkyně“ a akceptovat ženu jako rovnocenně vzdělanou, kvalifikovanou a kompetentní pracovnici. 2. Ženy jsou schopné obstát v rodinné roli a náročné profesi, ale časové možnosti jim nedovolí se hlouběji věnovat kariéře. 3. Model zaměstnané ženy bez kariérových ambicí skýtá mnoho výhod, zejména snižuje konkurenční schopnost ženy v pracovní sféře a rozděluje zodpovědnost za rodinné finance mezi oba dva partnery. 4. Stereotyp ženské role je příliš silný. Jakýkoliv nový vzorec chování ve vztahu rodina a kariéra je vnímán negativně, kolikrát i samotnými ženami.

23

1.5.3 Modely ekonomické aktivity žen Čermáková (2000) popisuje tři modely ekonomické aktivity žen: První model zastupují ženy, které pracují v době, kdy jsou svobodné a bezdětné, tedy v období do 20 – 25 let. Po vstupu do manželství a založení rodiny trh práce trvale opouštějí a zůstávají v domácnosti. Druhý model je charakterizován přerušovanou ekonomickou aktivitou. Ženy na trh práce vstupují svobodné a bezdětné, přestávají pracovat ve věku 25 – 40 let, kdy zakládají rodiny a pečují o děti a domácnost. Až děti vyrostou, ženy se vracejí zpět do práce. Třetí model popisuje ženy, které své zaměstnání neopouštějí. Jejich ekonomická aktivita není přerušena. Ženy pracují, i když založí rodinu a děti jsou ještě malé. Tento model se podobá ekonomické aktivitě mužů.

1.6 Žena podnikatelka V dnešní době je ochota přijímat matky s malými dětmi nízká. Díky tomu jsou pak ženy ochotny přijímat méně placenou práci a stávají se tak pro mnohé zaměstnavatele levnou pracovní sílou. Novou formou zaměstnání začíná být soukromé podnikání. Pro ženy je to cesta, jak řešit problémy s vyhledáváním práce, avšak počet podnikatelek je zatím nízký. Většina žen hodnotí možnost podnikání kladně – vidí v něm možnost nezávislosti a seberealizace. Na druhou stranu je podnikání samozřejmě riskem, který odradí spoustu žen. Dle Teresa (2004) existuje mnoho důvodů, proč ženy opustí zázemí firmy a rozhodnou se začít podnikat a stát se samostatně výdělečnou osobou (dále jen OSVČ). Jedním z hlavních důvodů, které ženy udávají, je bariéra kariérního postupu v rámci firmy, kterou mnoho z nich pociťuje. V současnosti mají zájemkyně o podnikání možnost získat podporu státu, konkrétně úřadu práce. Jedná se o účelové dotace určené uchazečům o zaměstnání zařazeným v evidenci úřadu práce, kteří zahájí samostatnou výdělečnou činnost. Tuto dotaci mohou získat na základě písemné žádosti s přiložením podnikatelského záměru a vyčíslení předpokládaných nákladů nutných na zřízení činnosti. (Převrátilová, 2002) Podpora podnikatelek a zaměstnaných žen přichází také ze strany Evropské unie. Existuje několik programů, které se zaměřují na rozvoj zaměstnanosti obecně, jmenovitě jsou to: Phare CBC (Centurm pro regionální rozvoj),

24

Fond PALMIF, Národní fond sociálních iniciativ (SWIF), Phare Nadace rozvoje občanské společnosti (NROS) a další. „Výzkum zaměřený na ženy podnikatelky jako zvláštní skupinu se ve světové sociologii začal rozvíjet koncem 70. let. V 80. letech se objevila klasifikace žen podnikatelek na tradiční a moderní na základě jejich vzdělání, předchozí podnikatelské zkušenosti a orientace. Za spíše tradiční byly považovány ženy se stereotypními ženskými pracovními rolemi. Moderní podnikatelky byly většinou ženy, které opustily podniky, aby byly především svou vlastní paní, využily vzdělání a technické schopnosti a ne na prvním místě se snahou vydělávat peníze. Byly obvykle tvrdě pracující, bílé, starší, vdané a měly vysokoškolské vzdělání s administrativním nebo řídícím základem.“ (Křížková, 2004, s. 13) „V 90. letech, kdy už je výzkum podnikání z hlediska genderu poměrně rozvinutý, je možné identifikovat několik základních výzkumných témat o ženách podnikatelkách: 1. Chování, stereotypy a role Osobní život a klima nebo kultura pracovního místa má velký vliv na to, zda individuum začne podnikat. Podnikatelé kladou důraz na hodnoty seberespektování, svobody, smyslu pro dosahování úspěchu a vzrušující život a instrumentální

hodnoty

být

čestný,

ambiciózní,

schopný,

nezávislý

a

imaginativní. Ženy podnikatelky hodnotí výše vnitřní stabilní atributy („Vždycky jsem chtěla být svým vlastním pánem“) nad vnějšími stabilními atributy, volenými muži o začátku podnikání („Objevil jsem díru na trhu“). Ženy hodnotí rovnost výše než muži. 2. Výkon a rozsah vlastnictví a stav půjček Ženy mají tendenci mít méně formálního vzdělání a mají méně zkušeností v oboru, kde začínají, jejich formy jsou menší, mají nižší růst příjmů a méně produktivní zaměstnance než muži. Začít podnikat znamená pro ženy postupný proces. Sebedůvěra je pro ženy rozhodující silou. 3. Sítě a interaktivní přístup Ženy tvoří menší sítě, více aktivní a menší podniky. Ženy podnikatelky spíše nabízejí family-friendly organizaci práce svým zaměstnancům. Ženy jinak přijímají úspěch a neúspěch. Jako nejdůležitější faktory při tvorbě podniku pro ženy podnikatelky byly postupně identifikovány tyto: nezávislost, osobní rozvoj, svoboda práce, výzva,

25

sebeurčení, rodinné zájmy, organizační dynamika a bariéry rozvoje kariéry nebo podnikání.“ (Křížková, 2004, s. 14) „V ČR v současnosti samostatně podniká zhruba 10% ze všech zaměstnaných žen (8,3% bez zaměstnanců, 2,1% se zaměstnanci). Ženy převládají v oborech: obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží, veřejné, sociální a osobní služby, nemovitosti a pronájem, zdravotnictví a sociální péče.“ (Křížková, 2004, s. 14) 1.6.1 Motivační faktory podnikání Dle Křížkové (2007) se u podnikatelek se jako nejdůležitější jeví 4 typy motivačních faktorů: 1. Seberealizace, nezávislost, víra ve vlastní schopnosti Bývá nejsilnějším motivem pro vstup do podnikatelské sféry. Ženy, které jsou motivovány právě tímto faktorem, se vyznačují mimořádnou životní vitalitou a aktivitou. 2. Neplánovaně – náhoda, příležitost Podnikání u těchto žen nenastává z vlastní potřeby, ale převažují vnější tlaky a podněty, které je do podnikání posunou. 3. Manželka, pravá ruka manžela Tento motivační faktor se vyskytuje v případě, že žena začne podnikat s manželem či partnerem Muž potom vystupuje jako „ikona“ dané firmy a žena zabezpečuje veškerý chod firmy, má větší přehled o dění a často je i oficiální majitelkou firmy. 4. Možnost kombinace práce a rodiny Možnost kombinovat práci a rodinu byla pro hodně podnikatelek velkou motivací. Jedná se o svobodu v organizaci času a pracovních úkolů, včetně místa práce. „Z legislativního pohledu nejsou ženy v podnikatelských aktivitách nijak diskriminovány a z hlediska administrativního jim nejsou kladeny žádné překážky. Lze dokonce očekávat, že se ženy budou zapojovat stále častěji do manažerských funkcí.“ (Putnová, 2003, s. 33) Dle Turetskaia (2003) jsou ženy v dnešní době v podnikatelské sféře ambicióznější než muži, i přesto že stále přetrvávají negativní názory na podnikající ženy a podnikatelka, která má děti a stará se o domácnost, může mít díky tomu rozpor v rámci svojí osobnosti, neboť v takovémto případě má žena dvě práce, tedy podnikání 26

a domácnost, kdy obě tyto zaměstnání mají protichůdné potřeby, kterým musí ona vyhovovat.

1.7 Žena mezi profesí a rodinou Pro vývoj v devadesátých letech je charakteristické, že hledání kompatibility mateřství a zaměstnání vedlo k diferenciaci životních drah. Ženy, kterým na jejich povolání a nepřerušené kariéře záleží, se uchylují k bezdětnosti.(Možný, 2008) Ženy, které se pro život bez dětí nerozhodnou musí řešit důležitou otázku – jak učinit rodičovství slučitelné s pracovním životem. Tato otázka je velmi obtížná a neřeší ji jenom ženy, kterých se to týká, neboť harmonizace práce a rodiny, stala jedním z hlavních témat sociální a zejména pak rodinné politiky. „O vazbě „pracovní trh versus rodina“ nebylo v rámci ekonomických reforem počátku 90. let vůbec uvažováno.“ (Čermáková, 2002, s. 6) I nadále trvající diskriminace žen s dětmi ze strany zaměstnavatelů je signálem pro zhoršování pozice rodiny na trhu práce. „V současné době je stále více zřejmé, že jak ekonomika jako celek, tak její další systémy, zejména pracovní systém, samy od sebe rodinu zohledňovat (nebo podporovat) nebudou. (Čermáková, 2002, s. 7) Celá řada evropských trendů a opatření ve prospěch rodinných politik naráží v ČR na kulturní rozdíly a nepochopení a jsou odmítány (politiky, médii a často i veřejností), jako například návrhy na opatření pro zlepšení postavení žen či zavedení ministerstva či vládní komise pro rodinu.“ (Čermáková, 2002, s. 10) Slaďování rodinného a pracovního života není jednoduchou záležitostí, a aby došlo k úspěšné harmonizaci těchto dvou oblastí je nutná spolupráce rodin, jejich zaměstnavatelů i státu. Ženy se snaží tuto situaci řešit hned několika způsoby a strategiemi. Aby měli rodiče co možná nejsnazší harmonizaci své práce a rodiny, snaží se využívat různé možností opatrování svých ratolestí, školní zařízení, anebo zařízení, na která někteří zaměstnavatelé přispívají. Další strategií je efektivní rozdělení rolí v rodině mezi oba partnery. Každý z nich se snaží najít takové zaměstnání, kde mu umožní takovou pracovní dobu, která mu umožní dostatek času na děti. Tato možnost je ovšem spojena i s nižším finančním ohodnocením.

27

1.7.1 Teorie založená na lidských preferencích Tato teorie úzce souvisí s problematikou harmonizace rodinného a profesního života. Dle teorie Hakimové jsou ženy heterogenní skupinou, která se na základě vlastních preferencí rozhoduje, zda upřednostnit práci či rodinu a na základě toho ženy ve společnosti rozděluje na tři typy: a) ženy orientované na rodinu a domov (home-centeredwomen) Jednoznačnou prioritou těchto žen je jejich rodina. Po uzavření sňatku se tento typ žen zaměří na domácnost a na rodinu, která je zpravidla početnější. Do zaměstnání se vracejí pouze v případě, že se rodině nedostává finančních prostředků. Tyto ženy ovlivňuje sociální politika, která má vliv na počet dětí a nereagují na politiku zaměstnanosti. b) ženy orientované na práci a kariéru v zaměstnání (work-centeredwomen) Tato skupina žen uznává jako větší prioritu ve svém životě svou práci, volnočasové aktivity než rodinu. Často jsou to ženy bezdětné, i když mají manžela, případně partnera. Nereagují na opatření sociální ani rodinné politiky státu, pro ně jsou důležité politiky, které se snaží o zrovnoprávnění a odstranění diskriminace. c) ženy adaptivní (adaptive women) Pro tyto ženy je typická snaha skloubit zaměstnání i rodinu dohromady, nechtějí volit mezi těmito dvěma oblastmi. Jsou to ženy, které chtějí pracovat a mít rodinu a nechtějí, aby bylo jedno na úkor druhého. V rámci populace je to nejpočetnější skupina žen. Reagují na sociální politiku, na politiku zaměstnanosti a politiku rovných příležitostí. 1.7.2 Bariéry harmonizace Standardně bývají ženy na rodičovské dovolené tři roky, v případě, že se chtějí do svého zaměstnání vrátit už dříve, mají situaci znesnadněnou tím, že je nedostatek míst v zařízeních kolektivní péče o děti do věku tří let. (Hašková, 2003). „Podle statistik ČSÚ totiž dosahuje současná nabídka míst v jeslích pouze 5% z celkového počtu míst, která byla v těchto zařízeních pro děti dostupná na začátku 90. let.“ (Hašková, 2003, s. 60) V průběhu 90. let došlo i k poklesu počtu míst v mateřských školkách, ovšem tento propad nebyl tak výrazný jako tomu bylo v případě jeslí. (Hašková, 2003) Dle Kuchařové (2006) zaměstnavatele mnohdy ignorují rodičovství svých zaměstnanců a zejména pak zaměstnankyň a dochází tak ke skryté diskriminaci. 28

Opatřením proti tomuto jevu by mohla být větší podpora flexibilních úprav pracovní doby ze strany státu. 1.7.3 Možnosti harmonizace práce a rodiny Možností, které částečně napomáhají harmonizaci rodinného a pracovního života v českých podmínkách je několik. Jsou to alternativní způsoby, které nabízí právě jakousi alternativu k pracovnímu úvazku plnému. (Junová a Rydvalová, 2011) „Jejich zásadní charakteristika spočívá v tom, že nabízejí určitou a pro každý typ úvazku specifickou flexibilitu. Tato flexibilita může být časová, místní nebo dle pracovních podmínek, a právě tato flexibilita umožňuje zorganizovat si čas dle potřeb, a tím ulehčit již zmíněné sladění osobního a pracovního života. Bohužel uplatňování těchto alternativních forem práce ze strany zaměstnavatelů není v současné době příliš rozšířené a stejně tak jako další nástroje ke slaďování se do praxe dostávají velmi pomalu.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 92) Pro ženu, která se rozhodne pro nějakou formu jiného pracovního úvazku, je důležitá motivace zaměstnavatele k tomu, aby jí tuto možnost umožnil. Zejména se jedná o kulturu dané firmy, její otevřenost podobným alternativám a věnování zvláštního zřetele potřebám svých zaměstnanců-rodičů. (Junová a Rydvalová, 2011) „Zaměstnavatelé chtějí prostřednictvím těchto flexibilních forem práce především optimálně využít schopnosti a dovednosti svých zaměstnanců a zároveň zvyšovat produktivitu práce. Tím mohou být tyto pracovní úvazky výhodné pro obě strany. V úvodu je však nutné si navzájem vyjasnit požadavky a očekávání plynoucí z nabídky a využívání těchto úvazků, tak aby u žádné ze stran nedošlo k jejich zneužívání.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 92) Zkrácený úvazek Zkrácený úvazek patří mezi nejčastější formy alternativních pracovních úvazků. „Jde o pracovní poměr sjednaný na kratší než stanovenou týdenní dobu.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 93) I když je tato možnost umožněna ženám i mužům, muži jich využívají minimálně. Práce na zkrácený úvazek je pro ženy na rodičovské dovolené ideálním typem zaměstnání, ale bohužel poptávka po částečném úvazku ze strany žen výrazně převyšuje nabídku. I když práce na zkrácený úvazek poskytne ženám více času na rodinu, naopak jim způsobí snížení finančního příjmu a nestabilitu v zaměstnání. (Rovné příležitosti mužů a žen při slaďování práce a rodiny) Dle průzkumů je dokázáno, že zaměstnanci pracující na zkrácený úvazek vykazují vyšší produktivitu, než 29

ostatní kolegové na plný úvazek. (Junová a Rydvalová, 2011) „Je to pochopitelné, zaměstnanci se snaží maximálně využít zkrácený čas, který mají pro práci k dispozici – bez zbytečných přestávek na kávu, poklábosení s kolegy, a samozřejmě bez chvilek sníženého soustředění, které automaticky po určité době pracovního výkonu přicházejí. Na druhé straně hrozí, že zaměstnavatel není schopen objektivně vyhodnotit, kolik práce je zaměstnanec schopen za zkrácenou pracovní dobu vykonat, a ten m prakticky ve zkráceném čase vykonat tolik práce jako kolega za plný pracovní úvazek.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 94) Pružná pracovní doba „Principem této flexibilní formy práce je rozdělení pracovní doby na „základní pracovní dobu“ a „volitelnou pracovní dobu“. Základní pracovní doba je předem stanovená doba, kterou zaměstnanec musí strávit na pracovišti. Oproti tomu volitelná pracovní doba je časový úsek, ve kterém pracovník může na pracovišti být, ale v případě, že mu to nevyhovuje, také nemusí. Základním předpokladem je však plné využití pracovního úvazku, tedy že doba strávená na pracovišti jako součet doby volitelné a základní je osm hodin. Tato volitelná pracovní doba nabízí rodičům vyřešit celou řadu organizačních a logistických problémů, kterými je především vypravení a doprovod dětí do školy (školky) a jejich odpolední vyzvedávání, kdy jsou rodiče vázáni otevírací dobou školského zařízení. Základními formami pružné pracovní doby jsou pružný pracovní den, pružný pracovní týden a pružné čtyřtýdenní pracovní období.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 95) Pružná pracovní doba je upravena i zákoníkem práce. Zhuštěný pracovní týden „Zhuštěný pracovní týden znamená, že pracovní doba během pracovního týdne nemusí být rozvržena na všechny pracovní dny. V praxi to znamená, že například pondělí-čtvrtek zaměstnanec nepracuje klasických osm hodin denně, nýbrž deset hodin denně a v pátek má volno. Rozvržení pracovní doby musí být jasně specifikováno v pracovní smlouvě, tak aby se zaměstnavatel vyhnul komplikacím s prací přesčas.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 97) Sdílené pracovní místo – jobsharing „Tato forma zaměstnání spočívá v rozdělení jednoho pracovního úvazku mezi dva zaměstnance. Nejčastější formou je dělený pracovní den nebo týden. Jedním ze základních požadavků na to, aby jobsharing fungoval, je především schopnost otevřené 30

komunikace mezi oběma zaměstnanci, kteří toto pracovní místo sdílejí. Tato forma flexibilního úvazku patří zároveň k jedněm z nejsložitějších, co se organizace práce týká, vyžaduje značné administrativní zatížení, které nese nadřízený obou zaměstnanců. Právě toto je zpravidla důvod k minimálnímu využívání tohoto úvazku.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 97) Distanční formy práce „Pojem distanční forma práce znamená, že zaměstnanec vykonává svoji práci jinde než v místě zaměstnání. V mnoha případech se jedná o kombinaci kanceláře zaměstnavatele a bytu zaměstnance, který mu slouží jako domácí kancelář. Tuto formu nazýváme homeworking. Zaměstnanec tak trvání několik dní v týdnu u zaměstnavatele a zbytek v domácí kanceláři. Rozdělení je zcela na vzájemné dohodě, případně je přímo určeno v pracovní smlouvě tak, aby byla ošetřena bezpečnost práce na domácím pracovišti a zároveň nebylo možné zaměnit občasné dojíždění do zaměstnání s pracovní cestou.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 98) „Dalším typem distanční formy práce je práce na dálku – tzv. teleworking, kdy zaměstnanec do firmy vůbec nedochází a ke komunikaci využívá informačních technologií. Právě velmi rychlý rozvoj informačních a telekomunikačních technologií může být pro některé zaměstnance překážkou, neboť vyžaduje neustálé sebevzdělávání se v této oblasti, a to i během rodičovské dovolené, což pro některé ženy nemusí být dostatečně zajímavé. Nicméně současný trh práce již celoživotní vzdělávání vyžaduje a v případě, že na něm hledáte vhodné uplatnění, a to v kterémkoliv odvětví, zcela jistě se „učení“ nedá vyhnout.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 98) „Možnou překážkou může být značná sociální izolace, kontakt s kolegy pouze při telekonferencích, videokonferencích a přes sdílenou pracovní plochu může být pro někoho těžko představitelný.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 98) „Na druhé straně tato forma práce umožňuje zaměstnancům maximální flexibilitu, a tím jim dává možnost úspěšného sladění jejich osobního a pracovního života.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 99) Obě tyto možnosti jsou opět upraveny v zákoníku práce. Práce na dohodu mimo pracovní poměr „Zákoník práce udává, že základním pracovněprávním vztahem má být pracovní poměr (pracovní smlouva), zároveň však umožňuje práci na tzv. dohody uzavřené mimo pracovní poměr. Jedná se o práce, které svým způsobem nepatří mezi flexibilní formy práce, neboť nevzniká klasický pracovněprávní vztah na základě pracovní smlouvy. 31

Osoba vykonávající práci má však i v tomto případě status zaměstnance. Zaměstnanec má tak možnost pracovat u téhož zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy a zároveň vykonávat určité činnosti na základě dohody mimo pracovní poměr. Zákoník práce v této oblasti umožňuje sjednat dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 99) „Dohoda o provedení práce (dále jen DPP) se sjednává zpravidla za účelem zpracování konkrétního úkolu spíše jednorázového charakteru. Z DPP u příjmů do 5000 Kč/měsíc zaměstnavatel neodvádí odvody na pojistné na zdravotní pojištění (na ošetření a zabezpečení lékařské práce) a sociální zabezpečení (tedy ani ne důchodové a nemocenské pojištění) za své zaměstnance, pouze tzv. srážkovou daň z příjmu.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 100) „Dohoda o pracovní činnosti (dále jen DPČ) se uzavírá na práce, které mají opakující se charakter. Časová dotace není omezena jako v případě DPP, nesmí však překročit polovinu průměrné týdenní pracovní doby (tedy maximálně 20 hodin týdně), kdy dodržování této maximální hranice je posuzováno za celou dobu, na kterou je dohoda uzavřena, nejdéle však období 52 týdnů. Z DPČ zaměstnavatel odvádí pojistné na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení a příjmy z této činnosti samozřejmě podléhají zdanění dani z příjmů a zahrnují se do přiznání k dani z příjmu fyzických osob a jsou též započítávány do důchodových dob a příjmů. Zaměstnanec nedostává náhradu za dovolenou jako v hlavním pracovním poměru.“ (Junová a Rydvalová, 2011, s. 100) Volná pracovní doba Další využívanou možností vedoucí k lepší harmonizaci profesního a rodinného života je volná pracovní doba, kterou si zaměstnanec stanovuje sám. Mnohé pracovní pozice umožňující tuto volnou pracovní dobu ovšem obsahuje i přesčasy (např. u manažerů). Jako dobrý způsob se jeví práce z domova. Tato varianta je přípustná jen pro některé typy zaměstnání a ve většině případů to zaměstnavatel zaměstnankyni neumožňuje. (Hašková, 2003) Zaměstnání na živnostenský list „V tomto případě jde o zaměstnání, kdy všechny náklady nese zaměstnanec, který je nucen si pořídit živnostenský list, sám si podává daně, sám si platí zdravotní, sociální a nemocenské pojištění.“ (Podmínky harmonizace práce a rodiny v ČR, str. 39) „Samostatně podnikající osoby pracují na své riziko, nejsou jim garantovány žádné výhody vyplývající z řádně uzavřeného poměru.“ (Čermáková, 2002, s. 73) Na druhou 32

stranu je takováto osoba zcela nezávislá na svém zaměstnavateli a pracovní dobu si určuje sama.

33

2

PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části práce jsou prezentovány výsledky výzkumu prostřednictvím

dotazníkového šetření, který byl uskutečněn v lednu, únoru a březnu roku 2012. Kapitola popisuje cíle výzkumu, předmět a objekt výzkumu, metodologii a jednotlivé etapy výzkumu. Provedený výzkum prezentuje názory dotazovaných žen – matek. Zjištěné výsledky šetření jsou zpracovány slovně a v podobě tabulek a grafů.

2.1 Cíl výzkumu Cílem výzkumu bylo zjistit, jakým způsobem se ženy vyrovnávají s harmonizací rodiny a práce, zmapovat základní informace o jejich práci a rodině, případných problémech a navrhnout možná řešení, která by vedla k usnadnění harmonizace těchto oblastí života.

2.2 Předmět a objekt výzkumu Surynek (Surynek, 2001, s. 50) definuje předmět výzkumu jako „projevy lidského chování, které vystupují jako sociální a sociálně psychologické jevy, a jejich obsah, vlastnosti, případně další související faktory.“ Předmětem výzkumu této práce bylo zjistit, jak zvládají ženy harmonizovat svoji práci a rodinu, jaké okolnosti je v tom ovlivňují a jak samy hodnotí své slaďování těchto oblastí. Objektem výzkumu označuje Surynek (Surynek, 2001, s. 50) „subjekty, se kterými je předmět spojen. Jsou to nositelé sledovaného problému.“ „Nejrůznější vlastnosti sociálních subjektů a jejich chování ve veškeré rozmanitosti, proměnlivosti, mnohoznačnosti a neuchopitelnosti se převádějí na skupinové charakteristiky.“ (Surynek, 2001, s. 64) Skupinové charakteristiky mohou být tzv. tvrdé nebo měkké. Tvrdé charakteristiky jsou charakteristiky nezávislé na momentální psychice člověka, jsou přesně definovány a jsou ověřitelné nezávislými postupy. Měkké charakteristiky se týkají především sociálních a sociálně psychických jevů. Jsou nesnadno definovatelné a nemají jednoznačně patrnou podobu. Objektem výzkumu se staly pracující ženy, které mají minimálně jedno dítě ve věku do 18 let, tedy plnoleté. Pracující ženy byly dále rozlišeny na podnikatelky a ženy zaměstnané. Objekt můžeme lokálně zařadit do kraje Vysočina, konkrétně do okresu Havlíčkův Brod, kde v rámci daného výzkumu byly zjišťovány obě možnosti 34

charakteristik. Z tvrdých charakteristik to byl např. věk, zaměstnání, typ pracovní smlouvy, počet dětí apod. Z měkkých charakteristik to bylo např. trávení volného času, zvládání rodinných a pracovních povinností, vztah k práci a rodině apod.

2.3 Metodologie Výzkumné šetření bylo provedeno formou kvantitativního výzkumu a pro sběr potřebných dat byla vybrána metoda písemného dotazníkového šetření. Dle Gavory (2000) tento typ šetření vhodný pro hromadné získávání údajů při malé investici času. Pomocí této metody lze tady celkem snadno získat velké množství potřebných informací od většího množství lidí, není tolik náročné na čas, nízké náklady a neovlivnění dotazovaného. Nevýhodou tohoto typu dotazování je nezaručení návratnosti všech dotazníků a nemožnost u většiny kontrolovat, zda byl dotazník vyplněn určenou osobou. Nelze také pozorovat spontánní odpovědi dotazovaných. 2.3.1 Dotazníkové šetření Pro výzkumné šetření byl sestaven dotazník, který byl společný pro všechny respondentky, v tomto případě se jednalo o 60 žen. V dotazníku byly použity různé druhy otázek, které se dle Gavory (2000) dělí podle stupně otevřenosti na otázky uzavřené, polouzavřené a otevřené. Většinu tvořily uzavřené otázky, které mají předem stanoveny varianty odpovědí. „Uzavřené otázky se používají pro svou jednoduchost, kvalitativní stejnorodost odpovědí a snadné zpracování.“ (Surynek, 2001, s. 86) Dle Gavory (2000) je uzavřená otázka taková, která nabízí hotové alternativní odpovědi a úlohou respondenta je označit vhodnou odpověď. Otevřené otázky naopak dávají respondentovi dost velkou volnost, kdy pouze nasměrují respondenta na tázaný jev, ale neurčují mu však alternativu odpovědí. Tím pádem respondent není omezený a není mu vnucována volba, ale na tento typ otázek se odpovídá nejobtížněji a jsou nejkomplikovanější na zpracování. (Gavora, 2000) V rámci otevřených otázek existuje několik poddruhů. V tomto případě byly využity selektivní otázky, které umožňují více možností volby odpovědi. „Polouzavřené otázky nabízejí nejprve alternativní odpověď a potom ještě žádají vysvětlení anebo objasnění v podobě otevřené otázky.“ (Gavora, 2000, s. 104) Variant odpovědí se v dotazníku vyskytovalo několik. Prvním typem jsou vzájemně se vylučující odpovědi, dále vzájemně se podmiňující odpovědi a škálové.

35

Pouze v jednom případě byla použita otázka otevřeného typu, kdy dotazovaný může odpověď dle jeho vlastního uvážení. 2.3.2 Struktura dotazníku V úvodu dotazníku byli respondenti seznámeni se základními informacemi a účelem dotazníku a také informace o zajištění anonymity. Respondenti jsou také seznámeni se způsobem vyplňování dotazníku a s odhadovaným stráveným časem při vyplňování. Na konci úvodu je uvedeno jméno dotazující se osoby. Dotazník obsahoval celkem dvacet dva otázek rozdělených do různých tematických částí. První část byla složena ze čtyř uzavřených otázek identifikačního typu, přičemž tyto otázky sloužily ke zjištění pohlaví, věku, dosaženého vzdělání, rodinného stavu a sdílení domácnosti s partnerem. Druhá část dotazníku se zabývala osobnějšími informacemi o respondentkách a tvořilo ji pět otázek a opět se jednalo o uzavřené otázky zaměřující se především na děti dané respondentky, konkrétně na počet dětí, jejich věk, způsoby trávení volného času s dětmi a množství času věnovaného dětem. Třetí část tvořilo celkem pět otázek, které se soustředily sna práci ženy, tedy typ pracovní smlouvy, počet odpracovaných hodin týdně, odvětví, místo výkonu práce, pracovní doba. V rámci této části byla využita jedna otevřená otázka, konkrétně při zjišťování odvětví, ve kterém respondentka pracuje. Ostatní otázky byly uzavřené případně polootevřené. Poslední část dotazníku byla zaměřena na harmonizaci rodinného a pracovního života a byla pro výzkum stěžejní a obsahovala nejvíce otázek, celkem osm otázek uzavřeného typu. V rámci této čtvrté části dotazníkového šetření byly zjišťovány informace o zvládání práce a rodiny u respondentek, o jejich volném čase, prioritách apod. Na závěr dotazníku bylo respondentkám jménem autorky poděkováno za čas a ochotu. Konkrétní podoba dotazníku se nachází v příloze č. 1.

36

2.4 Etapy výzkumu Výzkumný proces člení Surynek (Surynek, 2001) do tří etap: 1. přípravná fáze 2. realizační etapa 3. vyhodnocovací etapa Přípravná etapa zahrnovala bližší seznámení se s danou problematikou a studium příslušné odborné literatury. V rámci této etapy byl zvolen cíl výzkumu, objekt a předmět výzkumu, výzkumné otázky a metoda. V rámci přípravné fáze proběhl předvýzkum na menším počtu respondentů. Dle Gavory (2000) slouží předvýzkum hlavně k odhalení slabin dotazníku, jelikož spočívá v tom, že autor položí respondentovi otázky přímo z dotazníku a zjistí, zda respondenti otázky správně chápou. Případně je pak mohou ještě upravit, aby byly otázky co nejvíce dotazovaným srozumitelné. Realizační etapa představovala samotné doručení dotazníků respondentkám a následný sběr dat, který probíhal od ledna do března roku 2012 v okrese Havlíčkův Brod. Dotazníků bylo celkem rozdáno 70, vyplněno a vráceno bylo 66 dotazníků. Vyhodnocovací etapa zahrnovala zpracování, vyhodnocení dotazníků a následná interpretace zjištěných informací. Po předběžném zkontrolování vyplněných dotazníků bylo 6 vyřazeno kvůli nesplnění stanovených podmínek nebo nezodpovězení na všechny položené otázky a ve výsledku bylo tedy vyhodnocováno 60 dotazníků. K vyhodnocování byla použita statistická analýza (absolutní a relativní četnost odpovědí) a výsledná zjištění jsou popsána slovně a pomocí grafů a tabulek. 2.4.1 Charakteristika výzkumného vzorku Dotazníkové šetření bylo určeno pro pracující ženy s dětmi do 18 let a zúčastnilo se ho celkem 60 žen mající minimálně jedno dítě do věku 18 let.

37

2.5 Interpretace výsledků Výsledky dotazníkového šetření jsou uspořádány do čtyř celků dle zaměření, kdy jsou v první části získávány základní informace o respondentech, další část informuje o dětech dotazované ženy, třetí část zjišťuje informace o práci a poslední část se zaměřuje na harmonizaci pracovní a rodinné sféry. V tabulkách jsou používány zkratky ni pro absolutní četnost odpovědí a pi pro relativní četnost v procentech. V případě, že nebyla některá z nabízených variant respondentkami zvolena, neobjevuje se již v grafu ani v tabulce.

38

1. Část: Základní informace V rámci první části dotazníkového šetření byly zjišťovány základní informace o respondentkách. Otázka 1: Jaký je Váš věk? Uzavřená otázka s možností výběru ze čtyř odpovědí. Tabulka 1: Věk respondenta Odpověď respondentky

Varianty odpovědí ni

pi

do 25 let

7

12 %

26 – 35 let

26

43 %

36 – 45 let

17

28 %

46 a více

10

17 %

celkem

60

100 %

odpovědi respondentek

50% 40% 30% 20%

10% 0% do 25 let

26 - 35 let

36 - 45 let

46 let a více

Obrázek 1: Věk respondenta Nejčastěji zvolenou odpovědí byl věk 26-35 let, konkrétně tuto možnost zvolilo 26 žen. Druhá nejčastější odpověď byla 36-45 let, konkrétně 17 žen. Věk 46 let a více zvolilo 10 žen a nejméně žen se nacházelo v rozmezí do 25 let, přesněji 7 žen.

39

Otázka 2: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Uzavřená otázka s možností pěti odpovědí. Tabulka 2: Vzdělání respondenta Odpověď respondentky

Varianty odpovědí ni

pi

ZŠ

2

3%

Výuční list

17

28 %

SŠ

31

52 %

VOŠ

2

3%

VŠ

8

13 %

celkem

60

100 %

odpovědi respondentek

60% 50% 40% 30% 20% 10%

0% ZŠ

Výuční list

SŠ

VOŠ

VŠ

Obrázek 2: Vzdělání respondenta Více jak polovina respondentek má středoškolské vzdělání a naopak vyšší odbornou a základní školu má nejméně dotazovaných žen – u obou případů se jedná o 2 ženy. Více jak čtvrtina žen má výuční list a osm má vysokoškolské vzdělání.

40

Otázka 3: Jaký je Váš rodinný stav? Uzavřená otázka s možností čtyř odpovědí. Tabulka 3: Rodinný stav respondenta Odpověď respondentky

Odpovědi respondentek

Varianty odpovědí ni

pi

Svobodná

8

13 %

Vdaná

43

72 %

Rozvedená

9

15 %

Ovdovělá

0

0%

Celkem

60

100 %

80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% svobodná

vdaná

rozvedená

Obrázek 3: Rodinný stav respondenta Dle výsledků výzkumu bylo zjištěno, že skoro dvě čtvrtiny respondentek jsou vdané, zbývající čtvrtina je téměř rovnoměrně rozdělena mezi svobodné a rozvedené a ovdovělá žena se ve výzkumu nevyskytla.

41

Otázka 4: Sdílíte domácnost s partnerem? Uzavřená otázka s možností dvou odpovědí. Tabulka 4: Sdílení domácnosti s partnerem Odpověď respondentky

Varianty odpovědí ni

pi

Ano

49

82 %

Ne

11

18 %

Celkem

60

100 %

Odpovědi respondentek

100% 80% 60% 40%

20% 0% ano

ne

Obrázek 4: Sdílení domácnosti s partnerem Necelá pětina žen nesdílí domácnost s partnerem a zbývající počet respondentek domácnost s partnerem sdílí, konkrétně se jedná o počet čtyřiceti devíti žen.

42

2. Část: Informace o dětech Tato část zjišťuje bližší informace o dětech dané ženy a tvoří pět uzavřených otázek s různým množstvím odpovědí. Otázka 5: Jaký je počet dětí ve Vaší domácnosti? Uzavřená otázka s možností pěti odpovědí. Tabulka 5: Počet dětí v domácnosti Odpověď respondentky

Varianty odpovědí ni

pi

1

17

28 %

2

35

58 %

3

4

7%

4

4

7%

5 a více

0

0%

Celkem

60

100 %

Odpovědi respondentek

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 1

2

3

4

Obrázek 5: Počet dětí v domácnosti Více než polovina respondentek uvedla, že má dvě děti. Téměř třetina žen má v domácnosti jedno dítě a nejmenší počet zastupují ženy, které mají tři a čtyři děti.

43

Otázka 6: Jaký je věk Vašeho nejmladšího dítěte? Uzavřená otázka s možností pěti odpovědí. Tabulka 6: Věk nejmladšího dítěte Odpověď respondentky

Odpovědi respondentek

Varianty odpovědí ni

pi

Do 2 let

6

10 %

2 – 5 let

23

38 %

6 – 10 let

19

32 %

11 – 15 let

8

13 %

16 – 18 let

4

7%

Celkem

60

100 %

40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Do 2 let

2 – 5 let

6 – 10 let

11 – 15 let

16 – 18 let

Obrázek 6: Věk nejmladšího dítěte Ze zjištěných dat vyplývá, že největší počet žen má nejmladší dítě ve věku 2-5 let. Téměř jedna třetina respondentek má dítě ve věku 6-10 let a asi čtvrtina žen má nejmladší dítě starší 11 let. Pouze desetina žen uvedla, že má dítě ve věku do dvou let.

44

Otázka 7: Jakým způsobem trávíte čas se svými dětmi? Uzavřená otázka s možností čtyř odpovědí. Tabulka 7: Trávení volného času s dítětem Odpověď respondentky

Odpovědi respondentek

Varianty odpovědí ni

pi

Většinou aktivně

21

35 %

Spíše aktivně

23

38 %

Spíše pasivně

10

17 %

Většinou pasivně

6

10 %

Celkem

60

100 %

40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Většinou aktivně

Spíše aktivně

Spíše pasivně

Většinou pasivně

Obrázek 7: Trávení volného času s dítětem Téměř tři čtvrtina žen tráví se svými dětmi čas aktivně a zhruba polovina z toho uvedla, že s dětmi tráví čas většinou aktivně a druhá polovina nejčastěji aktivně. Zbývající počet žen tráví čas s dětmi aktivně, s tím, že větší část ho tráví částečně pasivně a nejmenší část tráví s dětmi většinu času pasivně.

45

Otázka 8: Kolik hodin věnujete svým dětem průměrně každý pracovní den? Uzavřená otázka s možností pěti odpovědí. Tabulka 8: Počet hodin s dítětem v pracovní den Odpověď respondentky

Varianty odpovědí ni

pi

Do 1 hodiny

6

10 %

2 – 4 hodiny

29

48 %

5 – 7 hodin

10

17 %

8 – 10 hodin

9

15 %

10 hodin a více

6

10 %

Celkem

60

100 %

Odpovědi respondentek

60% 50% 40% 30% 20% 10%

0% Do 1 hodiny

2 – 4 hodiny

5 – 7 hodin

8 – 10 hodin 10 hodin a více

Obrázek 8: Počet hodin s dítětem v pracovní den Necelá polovina respondentek věnuje svým dětem průměrně od dvou do čtyř hodin každý pracovní den. Desetina dotazovaných žen věnuje svým dětem maximálně hodinu a stejná část tráví s dětmi více jak deset hodin denně. O zbývající třetinu se téměř rovnoměrně dělí ženy, které tráví s dětmi pět až sedm hodin a ženy věnující osm až deset hodin svým dětem každý pracovní den.

46

Otázka 9: Kolik hodin věnujete svým dětem průměrně o víkendu? Uzavřená otázka s možností čtyř odpovědí. Tabulka 9: Počet hodin s dítětem o víkendu Odpověď respondentky

Varianty odpovědí ni

pi

Méně než půl dne

7

12 %

Jeden den

12

20 %

Den a půl

9

15 %

Oba dva dny

32

53 %

Celkem

60

100 %

60% odpovědi respondentek

50% 40% 30% 20% 10% 0% Méně než půl dne

Jeden den

Den a půl

Oba dva dny

Obrázek 9: Počet hodin s dítětem o víkendu Dle získaných dat lze říci, že více než polovina žen se věnuje svým dětem o víkendu oba dva dny. Pětina žen tráví s dětmi o víkendu jeden den a nejmenší počet dotazovaných uvedl, že s dětmi tráví méně než půl dne a o něco více žen uvedlo, že tráví se svými dětmi den a půl.

47

3. Část: Informace o práci Otázky v této části dotazníku zjišťovaly informace o práci respondentky. Většina otázek byla opět uzavřená, některé otázky byly polootevřené a jedna otevřená. Otázka 10: Jaký je druh Vaší pracovní smlouvy? Polootevřená otázka, kde mohly respondenty zvolit svojí variantu odpovědi. Tabulka 10: Druh pracovní smlouvy Odpověď respondentky

Varianty odpovědí

ni

pi

Smlouva na dobu určitou/neurčitou

30

50 %

Dohoda o provedení práce/činnosti

5

8%

2

3%

Živnostenský list

23

38 %

Jiný

0

0%

Celkem

60

100 %

Práce pod zaměstnavatelem na živnostenský list

Odpovědi respondentek

60% 50% 40%

30% 20% 10% 0% HPP

DPP/DPČ

ŽL u zaměstnavatele

ŽL

Obrázek 10: Druh pracovní smlouvy Přesně polovina žen uvedla, že pracuje na hlavní pracovní poměr se smlouvou na dobu určitou či neurčitou. Dále nejvíce žen pracuje na živnostenský list, tedy podnikají jako samostatně výdělečné osoby. Menší počet respondentek, konkrétně přes jednu desetinu,

48

uvedlo, že pracují na dohodu o provedení práce, dohodu o pracovní činnosti nebo pracují na živnostenský list pod zaměstnavatelem. Otázka 11: Která z následujících možností nejvíce vystihuje Vaši pracovní dobu? Uzavřená otázka s možností čtyř odpovědí. Tabulka 11: Pracovní doba Odpověď respondentky

Varianty odpovědí ni

pi

21

35 %

9

15 %

3

5%

Flexibilní pracovní doba

15

25 %

Podle potřeby zaměstnavatele

12

20 %

Celkem

60

100 %

Pevný začátek i konec pracovní doby Určitý počet hodin O začátku a konci práce

Odpovědi respondentek

rozhoduji částečně sama

40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Pevný začátek i Určitý počet Rozhoduji Flexibilní Podle potřeby konec hodin sama o začátku pracovní doba zaměstnavatele a konci Obrázek 11: Pracovní doba

Třetina žen ve výzkumném šetření uvedla, že mají pevně stanovený začátek i konec pracovní doby. Čtvrtina respondentek mají flexibilní dobu, tedy o konci i začátku své pracovní doby si rozhodují samy. Téměř čtvrtina žen svojí pracovní dobu přizpůsobuje zaměstnavateli, který ji určuje. Další téměř čtvrtinu tvoří ženy, které mají

49

buď odpracovat určitý počet hodin a o začátku a konci si rozhodují samy, anebo si o své pracovní době rozhodují částečně samy.

Otázka 12: V jakém odvětví pracujete? Otevřená otázka. Tabulka 12: Odvětví Odpověď respondentky

Varianty odpovědí ni

pi

Zdravotnictví

5

8%

Zemědělství

2

3%

Veřejná správa

6

10 %

Školství

3

5%

Služby

10

17 %

Administrativa

9

15 %

Autorské právo

2

3%

Mlékárenství

1

2%

Bankovnictví

5

8%

Informační technologie

2

3%

Pohostinství

4

7%

Potravinářství

4

7%

Zpracovatelský průmysl

4

7%

Cestovní ruch

3

5%

celkem

60

100 %

50

4. Část: Harmonizace rodinného a pracovního života Tato část dotazníku se zaměřuje na slaďování rodinného, volného a pracovního života u všech respondentek. Otázka 13: Na jakém místě nejčastěji vykonáváte svoji práci? Uzavřená otázka s možností čtyř odpovědí. Tabulka 13: Místo vykonávání zaměstnávání Odpověď respondentky

Varianty odpovědí Ni

pi

39

65 %

11

18 %

5

8%

Pracuji na různých místech

5

8%

celkem

60

100 %

Pracuji na jednom místo mimo domov Pracuji u sebe doma Pracuji část týdne doma, část mimo

70% odpovědi respondentek

60% 50% 40% 30%

20% 10% 0% Jedno místo mimo domov

Doma

Část týdne doma, Na různých místech část mimo

Obrázek 12: Místo vykonávání práce V rámci této otázky bylo zjištěno, že dvě třetiny žen vykonávají svou práci na jednom místě mimo svůj domov. Třetina dotazovaných pracuje u sebe doma, případně část týdne doma a část mimo domov. Nejméně žen označilo, že pracují na více různých místech.

51

Otázka 14: Kolik odpracujete průměrně hodin za týden? Uzavřená otázka s možností pěti odpovědí Tabulka 14: Odpracované hodiny za týden Odpověď respondentky Varianty odpovědí Ni

pi

Do 20

5

8%

21-30

2

3%

31-40

26

43 %

41-50

24

40 %

Nad 50 hodin

3

5%

celkem

60

100 %

50%

odpovědi respondentek

45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10%

5% 0%

Do 20

21-30

31-40

41-50

nad 50

Obrázek 13: Odpracované hodiny za týden Dle výzkumného šetření odpracuje skoro polovina žen hodiny v rozmezí 31-40 a téměř stejnou část tvoří skupina žen, které odpracují 41-50 hodin. Zbylá část respondentek odpracuje buď více než 50 hodin nebo méně než 30 hodin.

52

Otázka 15: Kolik máte průměrně volného času ve všední den? Uzavřená otázka s možností pěti odpovědí. Tabulka 15: Volný čas ve všední den Odpověď respondentky

Odpovědi respondentek

Varianty odpovědí Ni

pi

Méně než 2 hodiny

21

35 %

2 – 4 hodiny

20

33 %

5 – 7 hodin

11

18 %

8 – 10 hodin

5

8%

10 hodin a více

3

5%

celkem

60

100 %

40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Méně než 2 hodiny

2-4 hodiny

5-7 hodin

8-10 hodin

10 hodin a více

Obrázek 14: Volný čas ve všední den Na tuto otázku odpověděla třetina žen, že mají méně než dvě hodiny volného času ve všední den a třetina má volný čas v rozmezí dvou až čtyř hodin. Téměř dvě desetiny respondentek mají pět až sedm hodin volného času denně v pracovní den. Nejmenší část má více jak osm hodin volného času.

53

Otázka 16: Kolik máte průměrně volného času o víkendovém dnu? Uzavřená otázka s možností pěti odpovědí. Tabulka 16: Volný čas o víkendovém dnu Odpověď respondentky

Varianty odpovědí Ni

pi

Méně než 2 hodiny

16

27 %

2 – 5 hodin

19

32 %

6 – 9 hodin

11

18 %

10 – 15 hodin

8

13 %

15 hodin a více

6

10 %

celkem

60

100 %

Odpovědi respondentek

35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Méně než 2 hodiny

2-5 hodin

6-9 hodin

10-15 hodin 15 hodin a více

Obrázek 15: Volný čas ve víkendový den Téměř dvě třetiny respondentek mají volného času méně než pět hodin o víkendovém dnu a necelá třetina má 6 – 15 hodin volného času. Zbývající část dotazovaných žen má více jak 1 hodin volného času ve víkendový den.

54

Otázka 17: Když porovnáte svou práci a rodinu, co je pro Vás důležitější? Uzavřená otázka s možností čtyř odpovědí. Tabulka 17: Důležitost práce a rodiny Odpověď respondentky

Varianty odpovědí Ni

pi

Spíše práce

2

3%

Obojí stejně důležité

21

35 %

Spíše rodina

9

15 %

Rozhodně rodina

28

47 %

celkem

60

100 %

Odpovědi respondentek

50% 40% 30% 20% 10%

0% Spíše práce

Obojí stejně důležité

Spíše rodina

Rozhodně rodina

Obrázek 16: Důležitost práce a rodiny Žádná z dotazovaných žen neodpověděla, že by nevěděla, zda je pro ni důležitější práce či rodina, zároveň nebyla ani jednou zvolena odpověď rozhodně rodina. Nejčastější odpověď byla rozhodně rodina, kterou zvolila téměř polovina respondentek. Třetina bere rodinu a práci jako stejně důležitou. Zbývající část reprezentovaly ženy, pro které je důležitější spíše rodina než jejich práce.

55

Otázka 18: Máte pocit, že Vás Vaše práce vyčerpává? Uzavřená otázka s možností čtyř odpovědí. Tabulka 18: Vyčerpanost z práce Odpověď respondentky

Varianty odpovědí Ni

pi

5

8%

11

18 %

35

58 %

Ne, moje práce mě nevyčerpává

9

15 %

celkem

60

100 %

Ano, moje práce mě velmi vyčerpává Spíše ano, ale občas je i méně náročné období Spíše ne, ale občas je i velmi náročné období

Odpovědi respondentek

70%

60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Ano, vyčerpává

Spíše ano

Spíše ne

Ne, nevyčerpává

Obrázek 17: Vyčerpanost z práce Více než polovina žen se většinou necítí být vyčerpané ze své práce, ale přiznávají, že existuje i náročnější období. Pouze necelá desetina žen uvedla, že je jejich práce velmi vyčerpává. Další možnost, že ženu práce spíše vyčerpává, ale má i období, kdy se necítí být vyčerpána, zvolily skoro dvě desetiny respondentek. Možnost, že práce dotazovanou ženu vůbec nevyčerpává, zvolilo 15% pracujících žen.

56

Otázka 19: Představuje pro Vás Vaše práce zdroj stresu i mimo pracovní dobu? Uzavřená otázka s možností pěti odpovědí Tabulka 19: Práce jako zdroj stresu Odpověď respondentky

Varianty odpovědí Ni

pi

Stále

2

3%

Často

5

8%

Občas

26

43 %

Málokdy

20

33 %

Nikdy

7

12 %

celkem

60

100 %

Odpovědi respondentek

50% 40% 30% 20% 10% 0% Stále

Často

Občas

Málokdy

Nikdy

Obrázek 18: Práce jako zdroj stresu Na otázku, zda je práce pro danou pracující matku zdrojem stresu, odpověděla téměř polovina, že občas ano. Třetina uvedla, že je pro ně práce zdrojem stresu málokdy. Pro více než desetinu respondentek jejich práce nikdy není stresová a pro stejnou část způsobuje jejich práce stres často anebo stále.

57

Otázka 20: Jak se Vám daří zvládat rodinné a pracovní povinnosti? Uzavřená otázka s možností čtyř odpovědí. Tabulka 20: Zvládání rodinných a pracovních povinností Odpověď respondentky

Varianty odpovědí Ni

pi

39

65 %

7

12 %

1

2%

Zvládám obojí tak napůl

13

22 %

celkem

60

100 %

Obojí zvládám bez problémů Dobře zvládám práci na úkor rodiny Dobře zvládám rodinu na úkor práce

Odpovědi respondentek

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Obojí zvládám bez problémů

Dobře práci na úkor rodiny

Dobře rodinu na úkor práce

Obojí napůl

Obrázek 19: Zvládání rodinných a pracovních povinností Nejvíce žen si myslí, že rodinné a pracovní povinnosti zvládají bez problémů, konkrétně se jedná o 65% dotazovaných. Dvě desetiny přiznávají, že se jim snaží obě tyto oblasti zvládat tak napůl. V rámci šetření se také objevily ženy, které si myslí, že dobře zvládají svoji práci, ale na úkor rodiny, konkrétně se jednalo o 1% všech dotazovaných. Jedna žena ve výzkumu označila, že dobře zvládá rodinu na úkor své práce. Žádná žena nezvolila možnost, že nezvládá ani práci ani rodinu.

58

Otázka 21: Podstoupila jste někdy níže uvedenou změnu kvůli své rodině? Uzavřená otázka s možností sedmi odpovědí. Tabulka 21: Podstoupení kvůli rodině Odpověď respondentky

Varianty odpovědí Ni

pi

Práce na zkrácený úvazek

7

12 %

Změna zaměstnání

4

7%

Změna profese

4

7%

Přestěhování

7

12 %

1

2%

Ošizení práce

4

7%

Ne, žádnou z uvedených

33

55 %

celkem

60

100 %

Nevyužití možnosti pracovního postupu

Odpovědi respondentek

60% 50% 40%

30% 20% 10% 0%

Obrázek 20: Podstoupení kvůli rodině Z uvedených odpovědí, zda někdy žena podstoupila některou z daných možností kvůli své rodině, více než polovina žen odpověděla, že nepodstoupila žádnou z nich. 59

Sedm žen uvedlo, že kvůli své rodině využily práce na zkrácený úvazek, stejný počet dotazovaných žen uvedl, že se kvůli své rodině přestěhovaly. Osm žen kvůli osobním záležitostem změnilo zaměstnání, případně změnily profesi. Čtyři ženy přiznaly, že kvůli rodině nevykonávaly práci, jak by měly. Žádná z respondentek neuvedla, že nevyužila možnosti pracovního postupu kvůli své rodině. Otázka 22: Máte možnost vzít si v práci (popř. udělat si) dovolenou, když potřebujete? Uzavřená otázka s možností tří odpovědí. Tabulka 22: Možnost volna v práci Odpověď respondentky

Varianty odpovědí Ni

pi

23

38 %

30

50 %

Nemohu

7

12 %

celkem

60

100 %

Ano, vždy Ano, pokud jiný kolega již dovolenou nemá

Odpovědi respondentek

60% 50% 40%

30% 20% 10% 0% Ano, vždy

Ano, pokud jiný kolega nemá

Nemohu

Obrázek 21: Možnost volna v práci Přesně polovina žen má možnost vzít si v práci volno, pokud si ho nevezme jiný kolega. Menší počet respondentek uvedl, že si může vybrat volno ve svém zaměstnání vždy a nejmenší počet žen, konkrétně čtyři, odpověděly, že si volno nemohou vzít, kdy chtějí. 60

2.6 Diskuze Cílem výzkumu bylo zjistit, jak se daří ženám zvládat pracovní a rodinné povinnosti. V diskuzi bude zohledněno, zda je žena zaměstnaná v pracovním poměru nebo jestli je samostatně výdělečně činná, tedy podniká. V základních otázkách jako je věk, vzdělání, počet dětí apod. nebude rozlišováno, zda je žena podnikatelka nebo zaměstnaná. U těchto otázek je rozlišení do dvou skupin pro tuto práci bezpředmětné a výsledky na tyto otázky byly interpretovány v předešlé části práce. Diskuze je formulována na základě výzkumných otázek vztahující se k práci a harmonizaci rodiny a práce. Tyto výzkumné otázky jsou reprezentovány posledními dvěma částmi dotazníku. Nejdříve se zaměříme na všeobecné informace o práci. V rámci výzkumu bylo zjištěno, že ženy podnikatelky odpracují průměrně více hodin za týden. Co se týče místa výkonu povolání, většina žen v pracovním poměru pracuje na jednom místě mimo domov, zhruba polovina podnikatelek pracuje mimo domov a polovina doma. O pracovní době si většina podnikatelek rozhoduje sama, případně mají stanovený určitý počet hodin denně, které odpracují. Skoro všechny zaměstnané ženy mají pevně stanovený začátek i konec pracovní doby, což se může se zdát spíše jako nevýhoda, ale pevná pracovní doba má i své výhody. Žena vždy ví, kdy přesně v práci skončí, tedy může si i dlouhodobě plánovat svůj čas, také se jí nestane, aby jí práce zasahovala například do víkendu nebo do večera (dle individuální pracovní doby), navíc většina žen, dle výzkumu, pracuje mimo domov, takže v podstatě nenosí práci domů a má tedy doma, v určitém slova smyslu, klid od práce a pracovních povinností. S tím souvisí také další zjištěný fakt – pro většinu zaměstnaných žen není práce zdrojem velkého stresu. Stres z práce mají zaměstnané ženy, dle odpovědí ve výzkumu, občas nebo málokdy. Naopak pro podnikatelky je práce zdrojem stresu často nebo občas. Stres z práce výrazně ovlivňuje ženu nejen v práci, ale i v osobním životě. Pokud je žena stresovaná prací, může se to výrazně projevit i v rámci jejího soukromého života a harmonizace rodinného a pracovního života se může ztížit a zkomplikovat. Další zjišťovanou oblastí byly odpracované hodiny a množství volného času hlavně o víkendu. Skupina zaměstnaných žen má více volného času o víkendu než podnikatelky. V týdnu mají volného času obě skupiny žen zhruba stejně. Celkově mají podnikatelky více odpracovaných hodin za týden, kdy většina podnikatelek odpracuje za týden 40 – 61

50 hodin, dokonce některé z nich uvedly, že odpracují i více než 50 hodin za týden. S odpracovanými hodinami souvisí únava a vyčerpanost. Na otázku, zda práce respondentku vyčerpává, odpověděla většina podnikatelek, že jí její práce vyčerpává, případně spíše vyčerpává. Co se týče možnosti volna v práci, má skupina podnikatelek větší výhodu, kdy ve výzkumném šetření většina z nich odpověděla na otázku volna tak, že si mohou volno udělat kdykoliv chtějí. Naopak kategorie zaměstnaných žen ve výzkumu uvedlo, že se jejich volno v práci přizpůsobuje ostatním kolegům. Na druhou stranu, žena, která podniká, nemá možnost placené dovolené, což znamená, že když nepracuje, tak nemá příjem finančních prostředků. Z hlediska priorit byly obě skupiny žen téměř shodné, tedy bylo zjištěno, že žádná žena nebere práci jako důležitější než rodinu a většina obou skupin odpověděla, že důležitější je rozhodně (případně spíše) rodina. O něco menší množství žen označilo tyto dvě priority jako rovnocenné, tedy, že je pro ně práce stejně důležitá jako jejich rodina, mezi těmito ženami byly podnikatelky i zaměstnané ženy v poměru vyrovnané. Jako výsledek těchto faktorů je skloubení práce a rodiny, tedy jestli dotazované ženy zvládají práci i rodinu dohromady. Žádná žena neuvedla, že by nezvládala práci ani rodinu, malé množství žen, většinou podnikatelky, uvedlo, že zvládají obojí napůl nebo zvládají spíše práci na úkor rodiny a většina všech dotazovaných pracujících žen uvedla, že zvládá jak rodinu, tak práci bez problému. Z informací získaných z výzkumného šetření lze shrnout informace o podnikatelkách i zaměstnaných ženách, kdy u žen podnikatelek bylo zjištěno, že nemají pevnou pracovní dobu, která jim ovlivňuje jejich volný čas, kterého se jim potom nedostává. Naopak kategorie OSVČ mají méně volného času a rodina je pro ně stejně důležitá jako práce a navíc mají možnost udělat si volno kdykoliv potřebují. Na druhou stanu, práce je pro ně často stresem a vyčerpává je. Zaměstnané ženy mají přesně vymezenou pracovní dobu a mohou si tedy zbývající čas rozvrhnout a mít pravidelnější režim, což je pro rodinu a děti určitou výhodou, ve výsledku práce nepředstavuje pro tyto ženy stres a necítí se být vyčerpané ze svého zaměstnání. Nevýhodou ovšem je, že se musí podřizovat ostatním a nemohou si udělat volno, kdy potřebují, tím pádem je jejich pracovní život z velké části ovlivňován druhými.

62

2.7 Doporučení Díky výsledkům z provedeného výzkumu byly zjištěny informace o harmonizaci rodiny a práce u žen zaměstnaných a podnikatelek a na základě toho byla definována následující doporučení pro snazší harmonizaci rodiny a práce: Pro podnikající ženy: Nestálá pracovní doba ovlivňuje tyto ženy významným způsobem a zasahuje do času, který věnují své rodině. Na základě zjištění lze doporučit zavedení co nejvíce pravidelného režimu, tak aby si žena rozvrhla, kdy bude pracovat a kdy se bude věnovat své rodině a toto rozvržení se snažila dodržovat. Mohla by tím získat více času pro svou rodinu a také by byla schopna do budoucna lépe plánovat svůj volný čas. Problémem je těchto žen stres a vyčerpanost doprovázející jejich práci, avšak tyto dva faktory patří k samostatně výdělečné činnosti, která je všeobecně považována za psychicky náročnější činnost, a také při ní ženy nesou větší zodpovědnost, jelikož do svého podnikání často investují velkou část finančních prostředků své rodiny. Z toho vyplývá, že pro ženy může být samostatně výdělečná činnost možností, jak zvládat práci i rodinu a přitom nebýt na nikom závislá, ale naopak může ženě přivodit mnohem větší komplikace, než by měla v klasickém pracovně-právním poměru. V dnešní době již existují různé prostředky, které mohou ženám podnikání usnadnit a žena pak může být klidnější a méně se svou prací stresovat. Tímto tématem se zabývají různí odborníci, kteří jsou schopni podnikatelům z části pomoci a doporučit různé možnosti, jak minimalizovat stres a maximalizovat výkonnost práce. Pro zaměstnané ženy: Největším problémem zaměstnaných žen je, že nejsou „svými pány“ a musejí svůj osobní život přizpůsobovat práci. Tento problém se dá ovšem řešit. Co se týče dětí, existují v dnešní době firmy, kde jsou provozovány například firemní školky, případně existují ve školách různé družiny a zájmové kroužky, kam může žena dát své děti do péče odborníkům mezitím, co bude setrvávat ve svém zaměstnání. Pokud i tak kvůli práci nemá čas na svou rodinu, existují různé možnosti pracovních poměrů, které mohou ženy využít. Může například využít možnosti komunikace se svým nadřízeným a zkusit si domluvit individuálnější podmínky, případně částečně vykonávat práci z domu, pokud to její zaměstnání umožňuje. Důležitá je také domluva ohledně neplánovaného volna, které by si žena měla určitě zkusit v zaměstnání zařídit, aby byla 63

v rámci možností v tomto směru zohledňována a mohla si v případě výjimečné situace vzít volno a postarat se o nejdůležitější záležitosti. Generalizace v této oblasti je poměrně komplikovaná, neboť nezávisí tolik na dané ženě, ale spíše na jejím zaměstnavateli a poměrech firmy, ve které pracuje.

64

ZÁVĚR Bakalářská práce se zaměřuje na harmonizaci rodinného a profesního života u žen, rozlišuje ženy zaměstnané a podnikající a zkoumá, jakým způsobem se jim daří slaďovat tyto dvě oblasti, co jim v tom pomáhá a naopak brání. Rešeršní část poskytuje informace k problematice harmonizace, zaměstnání a rodiny na základě získaných poznatků z odborné literatury a jiných materiálů. Seznamuje čtenáře se souvislostmi vývoje postavení ženy, jejího zaměstnání a rodiny v kontextu historie, především od 90. let. Zahrnuje několik kapitol, které se postupně zaměřují na jednotlivé oblasti práce a rodiny a v rámci poslední kapitoly jsou zpracovány informace k samotné harmonizaci těchto dvou oblastí. V praktické části jsou zpracovány údaje výzkumného šetření získané prostřednictvím dotazníku, který se zabýval zaměstnanými ženami s dětmi. Výsledky šetření jsou v práci interpretovány a diskutovány. V této části jsou také stanovena doporučení, která by mohla ženám usnadnit slaďování jejich práce a rodiny. V rámci praktické části bylo zjištěno, že většina žen si myslí, že kombinovat svoji práci a rodinu zvládají většinou dobře a při srovnání priorit je pro většinu z nich na prvním místě rodina, případně jsou rodina a práce na stejné úrovni. Bohužel bezproblémovou kombinaci ohrožují různé bariéry, kdy se každá žena potýká s jinou.

65

LITERATURA BELLING, říjen

2004

V.

Národní

[cit.

15.

zpráva

března

o

2012].

rodině

(zkrácená

Dostupné

na

verze)

World

[online].

Wide

Web

CURRAN, D. J., RENZETTI, C. Ženy, muži a společnost. 2. vyd.

Praha :

Nakladatelství Karolinum, 2003. 642 s. ISBN: 80-246-0525-2 ČERMÁKOVÁ, M., et al. Podmínky harmonizace práce a rodiny v České republice. 2. vyd. Praha : Sociologický ústav AV ČR, 2002. 115 s. ISBN: 80-7330-026-5 ČERMÁKOVÁ, M. Proměny současné české rodiny. 1. vyd. Praha : SLON, 2000. 170 s. ISBN: 8085850931 ČERMÁKOVÁ, M. Zaměstnanost, pracovní kompetence a perspektivy české pracující ženy. 1. vyd. Praha : SLON, 2000. 172 s. ISBN: 80-85850-93-1

DANIEL, T. The Exodus of Women from the Corporate Workplace to Self-Owned Businesses. Employment Relations Today. 2004, roč. 4, č. 30, s. 55-61. ISSN 07457790 GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno : Paido, 2000. 207 s. ISBN: 978-80-3715-185-0 HAŠKOVÁ, H., et al. Rovné příležitosti mužů a žen při slaďování práce a rodiny?. 1. vyd. Praha : Sociologický ústav AV ČR, 2003. 111 s. ISBN: 80-7330-048-6 HENDRYCHOVÁ, S. Právní postavení žen v České republice. 1. vyd. Praha : Nadace Gender studies, 1998. 71 s. ISBN: 80-902367-1-5 JUNOVÁ, B., RYDVALOVÁ, R. Jak sladit práci a rodinu … a nezapomenout přitom na sebe. 1. vyd. Praha : Grad a, 2011. 152 s. ISBN: 978-80-247-3578-8

KŘÍŽKOVÁ, A. Životní strategie žen a mužů v řízení (a) podnikání. 1. vyd. Praha : Sociologický ústav AV ČR, 2007. 175 s. ISBN: 978-80-7330-125-5 KŘÍŽKOVÁ, A., et al. Pracovní dráhy žen v České republice. 1. vyd. Praha : SLON, 2011. 258 s. ISBN: 978-80-7419-054-4 KŘÍŽKOVÁ, A. Životní strategie podnikatelek a podnikatelů na přelomu tisíciletí. 1. vyd. Praha : SLON, 2004. 63 s. ISBN: 80-7330-060-5 KUCHAŘOVÁ, V., et al. Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů. 1. vyd. Praha : VÚPSV, 2006. 112 s. ISBN: 80-87007-18-2 LIPOVETSKY, G. Třetí žena. 2. vyd. Praha : Prostor, 2007. 332 s. ISBN: 978-807260-171-4 MACHOVCOVÁ, K. Žena na trhu práce: realita a perspektivy. 1. vyd. Praha : Gender Studies, 2007. 60 s. ISBN: 978-80-86520-23-0 MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. 2. vyd. Praha : SLON, 2002. 250 s. ISBN: 80-8642905-9 MOŽNÝ, I. Rodina a společnost. 2. vyd. Praha : SLON, 2008. 324 s. ISBN: 978-8086429-87-8 OAKLEY, A. Pohlavá, gender a společnost. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 171 s. ISBN: 80-7178-403-6 PUTNOVÁ, A., et al. Bariéry pro vstup do podnikání a sebeprosazení žen v ČR a srovnání s EU. 2. vyd. Brno : Ing. Zdeněk Novotný Csc., 2003. 52 s. ISBN: 80-2142284-X PŘEVRÁTILOVÁ, G. Venkovská žena: možnosti a perspektivy. 1. vyd. Praha : Český svaz žen, 2002. 47 s. ISBN: 80-239-0143-5

SURYNEK, A., KOMÁRKOVÁ, R., KAŠPÁRKOVÁ, E. Základy sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha: Management Press, 2001, 160 s. ISBN: 80-7261-038-4 TURETSKAIA, G. The Family and Women´s Business Activities. Sociological Research. 2003, roč. 3, č. 42, s. 53-65. ISSN 10610154

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Věk respondenta ........................................................................................... 39 Tabulka 2: Vzdělání respondenta ................................................................................... 40 Tabulka 3: Rodinný stav respondenta ............................................................................. 41 Tabulka 4: Sdílení domácnosti s partnerem .................................................................... 42 Tabulka 5: Počet dětí v domácnosti ................................................................................ 43 Tabulka 6: Věk nejmladšího dítěte ................................................................................. 44 Tabulka 7: Trávení volného času s dítětem .................................................................... 45 Tabulka 8: Počet hodin s dítětem v pracovní den ........................................................... 46 Tabulka 9: Počet hodin s dítětem o víkendu ................................................................... 47 Tabulka 10: Druh pracovní smlouvy .............................................................................. 48 Tabulka 11: Pracovní doba ............................................................................................. 49 Tabulka 12: Odvětví ....................................................................................................... 50 Tabulka 13: Místo vykonávání zaměstnávání ................................................................ 51 Tabulka 14: Odpracované hodiny za týden .................................................................... 52 Tabulka 15: Volný čas ve všední den ............................................................................. 53 Tabulka 16: Volný čas o víkendovém dnu ..................................................................... 54 Tabulka 17: Důležitost práce a rodiny ............................................................................ 55 Tabulka 18: Vyčerpanost z práce.................................................................................... 56 Tabulka 19: Práce jako zdroj stresu ................................................................................ 57 Tabulka 20: Zvládání rodinných a pracovních povinností ............................................. 58 Tabulka 21: Podstoupení kvůli rodině ............................................................................ 59 Tabulka 22: Možnost volna v práci ................................................................................ 60

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Věk respondenta ........................................................................................... 39 Obrázek 2: Vzdělání respondenta ................................................................................... 40 Obrázek 3: Rodinný stav respondenta ............................................................................ 41 Obrázek 4: Sdílení domácnosti s partnerem ................................................................... 42 Obrázek 5: Počet dětí v domácnosti ............................................................................... 43 Obrázek 6: Věk nejmladšího dítěte ................................................................................. 44 Obrázek 7: Trávení volného času s dítětem .................................................................... 45 Obrázek 8: Počet hodin s dítětem v pracovní den .......................................................... 46 Obrázek 9: Počet hodin s dítětem o víkendu .................................................................. 47 Obrázek 10: Druh pracovní smlouvy .............................................................................. 48 Obrázek 11: Pracovní doba ............................................................................................. 49 Obrázek 12: Místo vykonávání práce ............................................................................. 51 Obrázek 13: Odpracované hodiny za týden .................................................................... 52 Obrázek 14: Volný čas ve všední den ............................................................................. 53 Obrázek 15: Volný čas ve víkendový den ...................................................................... 54 Obrázek 16: Důležitost práce a rodiny ........................................................................... 55 Obrázek 17: Vyčerpanost z práce ................................................................................... 56 Obrázek 18: Práce jako zdroj stresu ............................................................................... 57 Obrázek 19: Zvládání rodinných a pracovních povinností ............................................. 58 Obrázek 20: Podstoupení kvůli rodině............................................................................ 59 Obrázek 21: Možnost volna v práci ................................................................................ 60

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 - Dotazník DOTAZNÍK Vážená paní, dovolte mi, abych Vás požádala o vyplnění následujícího dotazníku, který je zaměřen na harmonizaci rodinného a pracovního života u žen. Cílem mého průzkumu je odhalit a popsat možné problémy, které provázejí slaďování rodinného a profesního života. Veškeré údaje, které v dotazníku uvedete, budou zcela anonymní a budou použity k vypracování mé bakalářské práce na výše uvedené téma. U většiny otázek zakroužkujte prosím odpověď, která Vám nejvíce vyhovuje. V případě elektronické podoby dotazníku odpověď prosím označte červeně. Vyplnění dotazníku Vám zabere přibližně 10 minut. Velice Vám děkuji za ochotu a čas, který věnujete tomuto dotazníku. Ivana Melounová 1. Jaký je Váš věk?  do 25 let  26 – 35 let  36 – 45 let  46 let a více 2. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?  ZŠ  vyučena  SŠ  VOŠ  VŠ

3. Jaký je Váš rodinný stav?  svobodná  vdaná  rozvedená  ovdovělá 4. Sdílíte domácnost s partnerem?  ano  ne

5. Jaký je počet dětí ve Vaší domácnosti?  1  2  3  4  5 a více 6. Jaký je věk Vašeho nejmladšího dítěte?  do 2  2-5  6 -10  10 -15  15 -18  18 a více 7. Jakým způsobem trávit čas se svými dětmi?  většinou aktivně (učení s dětmi, hraní her, výlety, apod.)  spíše aktivně  spíše pasivně  většinou pasivně (sledování televize, děti hrají na počítači, apod.)

8. Kolik hodin věnujete svým dětem průměrně každý pracovní den?  do 1 hodiny  2 – 4 hodiny  5 – 7 hodin  8 – 10 hodin  10 hodin a více 9. Kolik času věnujete svým dětem průměrně o víkendu?  méně než půl dne  jeden den  den a půl  oba dva dny 10. Jaký je druh Vaší pracovní smlouvy?  smlouva na dobu určitou / neurčitou  dohoda o provedení práce / o pracovní činnosti  práce pod zaměstnavatelem na živnostenský list  živnostenský list  jiný (uveďte) ………………………………. 11. Která z následujících možností nejlépe vystihuje Vaší pracovní dobu?  pevný začátek i konec pracovní doby  určitý počet hodin  pracovní dobu určuje nadřízený

  

o začátku a konci práce rozhoduji částečně sama flexibilní pracovní doba podle potřeby zaměstnavatele jiná (uveďte) …………….

12. V jakém odvětví pracujete? - např.: zdravotnictví, školství, zpracovatelský průmysl, pohostinství a ubytování, veřejná správa, bankovnictví, služby  uveďte ……………………………. 13. Na jakém místě nejčastěji vykonáváte svoji práci?  pracuji na jednom místě mimo domov  pracuji u sebe doma  pracuji část týdne doma, část mimo domov  pracuji na různých místech 14. Kolik hodin průměrně odpracujete za týden?  do 20 hodin  21 – 30 hodin  31 – 40 hodin  41 – 50 hodin  nad 50 hodin 15. Kolik máte průměrně volného času v pracovní den? (tzn. čas po návratu z práce, po vykonání nutných domácích prací apod. – nepočítá se čas spánku)  méně než 2 hodiny  2 – 4 hodiny  5 – 7 hodin  8 – 10 hodin  10 hodin a více 16. Kolik máte průměrně volného času o víkendovém dnu?  méně než 2 hodiny  2 – 5 hodin  6 – 9 hodin  10 – 15 hodin  15 hodin a více 17. Když porovnáte svou práci a Vaši rodinu, co je pro Vás důležitější?  rozhodně práce  spíše práce  obojí stejně důležité  spíše rodina  rozhodně rodina  nevím

18. Máte pocit, že Vás Vaše práce vyčerpává?  ano, moje práce mě velmi vyčerpává  spíše ano, ale občas je i méně náročné období  spíše ne, ale občas je i velmi náročné období  ne, moje práce mě nevyčerpává 19. Představuje pro Vás práce zdroj stresu i mimo pracovní dobu?  stále  často  občas  málokdy  nikdy 20. Jak se Vám daří zvládat rodinné a pracovní povinnost?  obojí zvládám bez problémů  dobře zvládám práci na úkor rodiny  dobře zvládám rodinu na úkor práce  zvládám obojí tak napůl  nezvládám práci ani rodinu 21. Podstoupila jste někdy níže uvedenou změnu kvůli své rodině? (Zakroužkujte libovolné množství odpovědí.)        

práce na zkrácený úvazek změna zaměstnání změna profese přestěhování nevyužití zajímavé pracovní nabídky nevyužití možnosti pracovního postupu ošizení práce ne, žádnou z uvedených

22. Máte možnost vzít si v práci (popř. udělat si) dovolenou, když potřebujete?  ano, vždy  ano, pokud jiný kolega již dovolenou nemá  nemohu

Děkuji za Vaši ochotu vyplnit dotazník.