Harmonizace rodiny a zaměstnání. Mikrosociální a individuální souvislosti rodičovství

Harmonizace rodiny a zaměstnání Mikrosociální a individuální souvislosti rodičovství

část 1

Anna Šťastná

VÚPSV Praha 2005

Obsah Úvod

2

1. Rodičovství

6

2. Struktura rodin se závislými dětmi

8

3. Postoje k rodině, dětem a rodičovství

12

4. Životní dráha a časování životních událostí

15

5. Šetření reprodukce a rodiny 5.1 Odchod z domova rodičů a první partnerství 5.2 Partnerské vztahy 5.3 Vstup do rodičovské fáze - narození prvního dítěte 5.4 Narození prvního dítěte a konec společného bydlení s rodiči 5.5 Ukončení studia a narození prvního dítěte 5.6 Narození prvního dítěte v souvislosti s nástupem do prvního zaměstnání 5.7 Další děti v rodině

17 18 20 24 29 32 34 37

Závěr

40

Poznámky

42

Literatura

43

Příloha 1: Metodická příloha 1. Chí-kvadrát test nezávislosti v kontingenční tabulce 2. Analýza rozptylu (ANOVA) 3. Analýza přežití / analýza biografií

45 45 45 45

Příloha 2: Výzkumy 1. Šetření reprodukce a rodiny (1997) 2. Citované sociologické výzkumy

48 48 49

Úvod

2

Tato studie je jednou ze čtyř částí výzkumné zprávy projektu „Harmonizace rodiny a zaměstnání - současné možnosti a jejich reflexe u mladé rodičovské generace“, který zpracovávalo oddělení pro rodinnou politiku VÚPSV v letech 2004-2005. Při zpracování projektu jsme se pokusili spojit popis vybraných základních kontextuálních podmínek harmonizace profesního uplatnění a rodinného (soukromého) života s analýzou reálných forem slaďování těchto sfér, tj. toho, jaké možnosti mají ženy a muži ve volbě strategií pro zvládání pracovních a rodinných rolí a jak jsou jim zde nápomocny např. relevantní subjekty či opatření sociální a rodinné politiky. První dvě části výzkumné zprávy jsou založeny na sekundární analýze dat výběrových šetření k dané tematice z posledního období a na analýze statistických dat z oblasti demografie, zaměstnanosti, životní úrovně atd. Části třetí a čtvrtá jsou zpracovány na základě empirických výzkumů, v prvém případě výběrového šetření mezi matkami a otci malých dětí, v druhém případě kvalitativního šetření mezi otci na rodičovské dovolené a jejich partnerkami. Obtížnost harmonizace pracovní sféry a domácích povinností je spolu a rostoucí diferenciací životních strategií jedním z významných faktorů ovlivňujících nízkou úroveň porodnosti a odkládání založení rodiny do vyššího věku. Předkládaná studie je zaměřena na zkoumání individuálních souvislostí rodičovství. K těm patří například délka studia, odchod od rodičů a začátek samostatného bydlení či vstup na trh práce. V „mikro“ pohledu je zdůrazněn analytický přístup z hlediska jednotlivých generací, které se od sebe odlišují průběhem jednotlivých životních etap a časováním vybraných životních událostí. Při studiu otázky souvislostí rodičovství jsou tedy primárně sledovány generační odlišnosti, k nim se však vždy přidávají další faktory, které při rozhodování o sledu a časování podstatných životních kroků sehrávají důležitou roli - mezi jednu z nejpodstatnějších proměnných v tomto ohledu patří délka studia a nejvyšší dokončené vzdělání. Pouze malé procento manželských párů zůstává dobrovolně bezdětných a rodičovství lze tedy považovat za jisté vyústění manželství. V postindustriální společnosti však můžeme oproti minulosti sledovat řadu nových trendů v rodinném chování. Objevuje se tendence odkládat sňatky a rození dětí na pozdější dobu a také tendence zakládat ve větší míře rodinu neformálně, bez uzavření sňatku. Stoupá tak počet nesezdaných soužití, která se ale vyznačují menší stabilitou. Dále můžeme pozorovat zvyšování úrovně rozvodovosti a zároveň snižující se ochotu po rozvodu opět vstupovat do manželství a mít další děti. Dalším významným trendem je tendence omezovat počet dětí v rodině, případně nemít děti vůbec. Prodlužuje se také doba, po kterou dospělé děti žijí v jedné domácnosti s rodiči. Vznik instituce manželství je historicky vysvětlován potřebou upravit vztahy muže, ženy a jejich dětí ve smyslu stanovení mocenských pozic, uchování majetku a také potřebou ochrany vůči slabším a zranitelnějším členům rodiny. Ve společnosti přetrvával velmi dlouhou dobu model tradiční rodiny a v jeho rámci také tradiční pojetí manželského svazku. V posledních několika desetiletích se však začaly v daleko větší míře uplatňovat alternativní formy rodinných soužití a děti se tak rodí i do svazků, které nejsou právně zakotveny [Hoffman-Nowotny, Fux, 1998]. Zároveň je však nutné zdůraznit, že tyto formy partnerských vztahů nejsou, na rozdíl od názorů převažujících v minulosti, vnímány ze společenského hlediska jakožto podřadné. Nesezdaná soužití bývají naopak v některých společnostech nebo alespoň v určitých sociálních skupinách preferována před formálně uzavřeným manželstvím [Riche, 1988]. Vlivem posunu sňatečnosti do vyššího věku dochází také k odkladu narození dětí a zároveň ke zvýšení průměrného věku matek při narození dítěte. Věk matek při narození prvního dítěte má vliv na celkový počet dětí, které se ženám narodí v průběhu jejich reprodukčního období. Beets (1996) pro různé evropské kohorty narozených prokázal, že čím vyšší je věk matky při narození prvního dítěte, tím vyšší je v těchto kohortách také konečný

3

podíl bezdětných žen. Dále je známo, že spolu s rostoucím věkem matek při narození prvního dítěte klesá podíl žen, které mají dvě a více dětí, neboť těmto ženám pak zbývá již méně let do konce jejich reprodukčního období a tedy méně let na to, aby se jim další dítě (děti) narodilo. V západních zemích se změny plodnosti shodují se základními změnami vzorců manželského chování. Od 70. let vstupuje do manželství méně lidí a sňatky jsou uzavírány ve vyšším věku. Tyto trendy jsou nejvíce patrné v zemích severní Evropy, kde jsou míry sňatečnosti nejnižší a naopak nejvyšších hodnot dosahuje věk při vstupu do manželství a mimomanželská plodnost. V porovnání s ostatními zeměmi jsou zde také více rozšířena nesezdaná soužití [Jensen, 1998]. Ve východoevropských zemích byla míra sňatečnosti tradičně vyšší a věk při vstupu do prvního manželství se pohyboval na nízké úrovni. Spolu se změnou politické, ekonomické a sociální situace po roce 1989 dochází však i v těchto zemích k obdobným změnám v rodinném chování, které bylo možno pozorovat v západní Evropě již v 70. letech [Kučera a kol., 2000]. V průběhu 90. let dochází v České republice k postupnému sbližování charakteru reprodukčního chování se západoevropskými zeměmi. Důsledkem toho je odkládání sňatků na pozdější dobu, a tedy do vyššího věku, od roku 1991 dochází k výraznému poklesu počtu uzavíraných sňatků (pokles z téměř 72 000 sňatků v roce 1991 se stabilizoval a ve druhé polovině 90. let oscilovaly počty uzavřených manželství okolo hodnoty 55 000 sňatků, v posledních třech letech pak došlo k dalšímu poklesu a v roce 2004 bylo uzavřeno necelých 51 500 sňatků). Vzhledem k tomu, že se v České republice udržuje tradiční model rození dětí v manželství (stále se 70 % dětí rodí v manželství), má tento pokles intenzity sňatečnosti nepochybně vliv i na prudký pokles počtu narozených dětí, který začal v roce 1992 a k jehož zpomalení došlo až po roce 1996. Poté se plodnost v České republice ustálila na trvale velmi nízké úrovni, pro níž bývá v zahraniční literatuře používán termín „lowest-low fertility“ extrémně nízká plodnost (její hranice je definována úhrnnou plodností nižší než 1,3 dítěte na jednu ženu). Záměrem této zprávy je v mikrosociálním kontextu rodičovství zdůraznit generační odlišnosti v průběhu jednotlivých životních etap a v časování vybraných životních událostí u českých žen. Takto definované studium je náročné na datovou základnu, využita byla data ze dvou výzkumů - "Biografického výzkumu mladé generace 2002" (VÚPSV) a především z mezinárodního výzkumu "Šetření reprodukce a rodiny" (v České republice uskutečněn v roce 1997). První kapitola je věnována otázce přechodu k rodičovství a hodnotám, které dítě svým rodičům poskytuje, tak, jak jsou obě tato témata pojednána v pracích sociologů a psychologů. Druhá kapitola podrobněji popisuje změny, ke kterým v reprodukčním chování v České republice došlo především v průběhu 90. let 20. století. Třetí kapitola se věnuje postojům k dětem a rodině, neboť v souvislosti s pozorovanou nízkou úrovní sňatečnosti a porodnosti je často poukazováno na změny hodnotových orientací a životních cílů mezi mladými lidmi. Čtvrtá kapitola stručně popisuje koncepci životní dráhy jakožto přístup ke zkoumání sociálních aspektů lidského života. Z této teoretické koncepce pak vychází také studium časování vybraných životních událostí, jež tvoří hlavní část předkládané studie. Pátá kapitola tak představuje nejrozsáhlejší část studie a snaží se na základě dat "Šetření reprodukce a rodiny" postihnout časování významných životních událostí u českých žen narozených mezi roky 1952 a 1982. Tato data umožňují studovat události, které vstupu do rodičovské fáze předcházejí a mohou jej významně ovlivnit. V páté kapitole je proto postupně studován odchod z domova rodičů a začátek prvního partnerského soužití, partnerské vztahy, jejich formy a průběh a vstup do rodičovské fáze. Narození prvního dítěte je sledováno především v závislosti na věku ženy, pozornost je však věnována také časování porodu

4

vzhledem k době odchodu od rodičů, k ukončení studia a v souvislosti se začátkem ekonomicky aktivního života, tj. s nástupem do prvního zaměstnání. V závěru je pozornost věnována také dalším dětem v rodině. Nedílnou součástí analýz je zkoumání faktorů, které sehrávají při rozhodování o sledu a časování životních kroků důležitou roli. Soustředíme se přitom především na zkoumání generačních odlišností a rozdílů podle dosaženého vzdělání. Spolu s rostoucím vzděláním žen totiž nabývá na důležitosti otázka jak sladit profesní kariéru a péči o domácnost a děti. Vysokoškolačky častěji než ženy s nižším vzděláním v šetřeních uvádějí, že důležitým důvodem nízkého počtu dětí §u mladších žen je rostoucí přání mužů i žen pokud jde o nezávislost a kariérní postup. Ženy s vyšším vzděláním také kladou větší důraz na seberealizaci v zaměstnání a naopak méně zdůrazňují roli ženymatky oproti roli ženy-zaměstnankyně. Jelikož vzdělanostní úroveň patří k důležitým faktorům ekonomické aktivity žen, je v dnešní době charakter plodnosti a počet dětí v rodině závislý mimo jiné i na možnostech pracujících rodičů dostát povinnostem vyplývajícím z jejich profese a zároveň mít dostatek času na rodinu.

5

1. Rodičovství Přechod k rodičovství je pravděpodobně nejvýznamnějším přechodem uskutečňovaným v rámci rodinného cyklu a jeho jedinečnost shrnuje Alice Rossiová do čtyř základních aspektů [podle Možný, 1999]. Především je přechod k rodičovství pod silným kulturním tlakem, neboť sociální status ženy je historicky úzce spojen s mateřstvím. V České republice byl podíl bezdětných žen relativně vysoký ve starších generacích (mezi lety 1910 a 1920 se pohyboval okolo 15 %, ve dvacátých letech pak okolo 10 %) a postupem času se snižoval až k hodnotám 6-7 % pro ženy narozené v 50. letech. Ve starších generacích bylo sice více bezdětných žen, ale zároveň v nich ostatní ženy rodily více dětí vyššího pořadí (v generaci 1919 bylo 12 % žen bezdětných, průměrný počet dětí připadající na jednu ženu s dětmi však byl 2,53) [Rychtaříková, 2004: 88-89]. Charakteristickým znakem změn plodnosti českých žen bylo směřování k nižší bezdětnosti a výraznější koncentraci na dvoudětný model rodiny. Dále se nemusí jednat pouze o předem plánovaný přechod k rodičovství, dochází k němu také mimovolně a dítě může být počato neplánovaně. V České republice byla dlouhodobě více než polovina nevěst při sňatku těhotná, po celá 80. léta a v první polovině let devadesátých se podíl živě narozených dětí do 8 měsíců po sňatku ze všech živě narozených dětí prvního pořadí v manželství pohyboval okolo 55 %, ve druhé polovině 90. let pak postupně klesal až na úroveň 33 % v roce 2003 při současném nárůstu prvních dětí narozených mimo manželství. Celkový podíl živě narozených dětí mimo manželství v roce 2004 byl 30,6 % (oproti 9,8 % v roce 1991 a 5,9 % v roce 1981) a ze 77,0 % se jednalo o děti narozené svobodným ženám. Pozorujeme tedy změnu tradičního vzorce rodinného chování, neboť v socialismu přestala platit posloupnost: 1. ekonomická samostatnost (alespoň u ženicha), 2. samostatné bydlení (byt či dům, do kterého mladý pár po sňatku odejde), 3. zasnoubení, 4. sňatek a 5. první dítě. Místo, aby se dostupnost bydlení stala jednou z podmínek sňatku a následného založení rodiny, založení rodiny bylo předpokladem získání bytu. Do konce 60. let byla bytová výstavba na nízké úrovni a nedostatek bytů postihoval především mladá manželství. Úroveň bydlení a rozsah nedostatku bytů prokázaly plně výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 1961. Ani zvýšení bytové výstavby v průběhu 70. let nestačilo k uspokojení potřeb obyvatel, v roce 1980 v České republice chybělo podle výpočtů 154 tisíc bytů, v době sčítání 1991 ještě okolo 110 až 120 tisíc bytů [Kučera, 1994: 66]. Vlastní byt získala většina mladých manželství později, často až po narození posledního plánovaného dítěte, a byla tak nucena ke společnému bydlení v bytě rodičů. Přechod k rodičovství je přechodem neodvolatelným, na rozdíl od řady voleb, které člověk dennodenně činí, není v tomto případě oprava jednou učiněného rozhodnutí možná a toto rozhodnutí nelze vzít zpět, biologickým rodičem člověk zůstává. Zároveň je to také přechod zlomový, těhotenství připraví ženu na mateřství fyziologicky, ne však sociálně. Dříve byli oba partneři, především pak žena, připravováni na vlastní rodičovství a získávali zkušenosti tím, že žili ve velkých rodinách a viděli, jak se rodili a jaké nároky kladli na okolí jejich sourozenci, o které se navíc často sami museli starat. V generacích pocházejících z jedno či dvoudětných rodin (ve kterých ještě časový interval mezi prvním a druhým dítětem byl poměrně krátký) většinou mladí rodiče tuto zkušenost nemají. Svým narozením vstupuje dítě do určitého společenského prostředí, ve kterém je ovlivňováno sítí rodinných, příbuzenských i ostatních sociálních vazeb. V posledních několika desetiletích tedy pozorujeme řadu uvedených změn, které se udály ve struktuře rodiny a které měly vliv i na vznik různých forem rodičovství jako takového v rámci domácnosti. V souvislosti s tím je tedy nutné rozlišovat různorodé rodinné konstelace, do kterých se děti rodí a ve kterých v průběhu svého života žijí. Také toto prostředí podléhá

6

v průběhu času jistým změnám a dítě tak může projít několika různými formami rodinného soužití. Americký sociolog Alvin Toffler (1980) hovoří ve své koncepci „třetí vlny“, která představuje nový typ civilizace charakteristický především bouřlivým rozvojem nových technologií (hlavně technologií informačních), o tom, že rodiny „třetí vlny“ již nejsou zakládány kvůli dětem, ale jsou to rodiny, v nichž jsou na prvním místě individualistické zájmy dospělých. Tento typ rodiny je tak méně stabilní oproti rodinám „druhé vlny“, která je charakteristická pro civilizaci měst a továren. Přesto ani v této společnosti, hédonisticky zaměřené a preferující spíše individuální zájmy, není bezdětnost příliš rozšířeným jevem. Dítě v pojetí dospělých disponuje hodnotami, které se sice odlišují od hodnot preferovaných v minulosti, ale hrají jistě neméně důležitou roli - jedná se totiž o hodnoty psychické. Psychologové zabývající se motivací lidského jednání, se ve výzkumech věnovali mimo jiné otázce motivace k plození dětí. Hoffman a Hoffmanová (1973) sestavili na základě analýzy psychologických výzkumů sadu devíti základních hodnot, které dítě poskytuje svým rodičům [podle Rabušic, 2000: 287]: 1. Narození dítěte poskytuje mladým lidem status dospělosti a dává jim sociální identitu; 2. Dítě umožňuje rodičům expanzi za hranice vlastního života, dává pocit reprodukce sebe sama, pocit jisté „nesmrtelnosti“; 3. Dítě dává člověku pocit morálnosti - rodič se vzdává vlastních zájmů pro blaho nové osoby; 4. Dítě přináší pocit přidružení, vytváří pro člověka nesmírně důležité vazby primární skupiny; 5. Dítě je zdrojem stimulace, novosti v životě, zábavy; 6. Dítě je zdrojem pocitu kreativity, pocitu naplnění, pocitu kompetence; 7. Dítě přináší rodičům (hlavně matkám) zdroj moci a současně i pocit kontroly nad někým jiným; 8. Dítě umožňuje rodičům srovnávat se a soutěžit jeho prostřednictvím s jinými, čímž může přinášet prestiž; 9. Dítě je ekonomicky užitečné. Psychická hodnota dětí má ovšem svůj přesah a zasahuje také do sociální oblasti, neboť děti výrazně přispívají k tvorbě nových sociálních vazeb. Hodnotové orientace, jejich změnu a časový vývoj nám umožňují sledovat kvantitativní data získaná z šetření populačního klimatu či z jiných tematicky zaměřených výzkumů. Ty potvrzují vysokou pozici, kterou dítě mělo a kterou si i nadále udržuje v hodnotovém systému českých mužů a žen.

7

2. Struktura rodin se závislými dětmi V celém poválečném vývoji na území České republiky představovaly děti narozené mimo manželství 4-6 % ze všech živě narozených dětí. Ke změně této situace došlo až v průběhu 80. let, kdy se tento relativně stálý podíl začal mírně zvyšovat. Nejvýraznější změny však nastaly až po roce 1989, neboť jedním z důsledků výrazné změny politické, ekonomické i sociální situace byla také změna reprodukčního chování obyvatelstva. Ta se odrazila v nárůstu podílu dětí narozených mimo manželství, který z původních necelých 10 % v roce 1991 dosáhl v roce 2004 již úrovně přes 30 %. Nárůst můžeme sledovat také na absolutních počtech dětí narozených mimo manželství, neboť zatímco v roce 1960 se mimo manželství narodilo 6 306 dětí z celkového počtu 128 879 živě narozených, v roce 2004 to bylo již 29 839 dětí z 97 664 živě narozených.

150000

35%

130000

30%

110000

25%

90000

20%

70000

15%

50000

10%

narození mimo manželství narození v manželství

30000

5%

% narozených mimo manželství 2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

0% 1990

10000

podíl narozených mimo manžesltví

počty narozených

O b r á z e k 1 Počet dětí narozených v manželství a mimo manželství, podíl dětí narozených mimo manželství, 1990-2004, ČR

Zdroj: ČSÚ

Nárůst podílu mimomanželské plodnosti na plodnosti celkové v České republice nemůžeme připisovat pouze uvolňujícímu se reprodukčnímu chování mladé generace, zvyšující se toleranci vůči novým typům neformálních svazků, s tím související větší toleranci vůči svobodným matkám a zvyšujícímu se absolutnímu počtu dětí narozených mimo manželství. Velký vliv zde totiž měl také prudký pokles úrovně manželské plodnosti, a to především v druhé polovině 90. let. Zatímco i nadále pokračoval pokles manželské plodnosti, růst plodnosti nevdaných žen se oproti začátku 90. let téměř zastavil. V této situaci tedy neustále roste podíl živě narozených dětí mimo manželství z celkového počtu živě narozených dětí. Situace dětí se odlišuje nejen v závislosti na typu rodinného uspořádání, do kterého se narodí, ale také v závislosti na změnách, kterými rodina v průběhu času prochází. Ne všechny děti narozené v manželství prožijí v úplné rodině celé dětství, naopak matky dětí narozených mimo manželství mohou později uzavřít sňatek. Setkáváme se také s různými typy rodin, ve kterých děti žijí. Věnujme proto pozornost struktuře rodin s dětmi, a to jak typu rodiny, tak otázce velikosti rodiny, počtu sourozenců a případně dalších osob, které žijí ve společné domácnosti.

8

Z hlediska struktury domácností můžeme čerpat data ze sčítání lidu, domů a bytů a také z šetření týkajících se struktury rodiny. Při sčítání v roce 2001 bylo zjištěno 4 270 717 cenzových domácností [pozn. 1], v nichž žilo 10 230 060 obyvatel. Z toho v úplných rodinách celkem žilo 71 % obyvatel a v úplných rodinách se závislými dětmi 41 % obyvatel. Oproti tomu v neúplných rodinách žilo 14 % obyvatel. Zaměříme-li se na zastoupení domácností z hlediska přítomnosti dětí, pak od roku 1961 pozorujeme trvalý nárůst neúplných rodin s dětmi a oproti tomu pokles podílu úplných rodin s dětmi (Tabulka 1). Spolu s tím docházelo také k poklesu průměrné velikosti cenzové domácnosti, přičemž největší pokles nastal u úplných rodin. Těch bylo v roce 2001 v České republice zjištěno 2 333 952, což představovalo 54,6 % všech cenzových domácností (úplné rodiny s dětmi tvořily 25,5 %). Hlavním znakem změn ve strukturách cenzových domácností mezi posledními dvěma sčítáními je snížení počtu (o 7,1 %) i podílu úplných rodin (o 7,4 procentních bodů z 62 % v roce 1991 na 54,6 % v roce 2001). Tento pokles je následkem poklesu počtu úplných rodin se závislými dětmi. Projevil se zde pokles úrovně sňatečnosti zaznamenaný v průběhu 90. let a také nedostatečná kompenzace ubývajících sňatků nesezdanými soužitími. Naopak se zvýšil počet (o 32,7 %) i podíl neúplných rodin z celkového počtu cenzových domácností – z 10,7 % v roce 1991 na 13,5 % v roce 2001. Podíly neúplných rodin se zvyšují hlavně v důsledku rozvodovosti a také rostoucího podílu dětí narozených mimo manželství. T a b u l k a 1 Struktura domácností - ze sčítání 1961, 1970, 1980, 1991 a 2001, ČR (v %) úplná rodina se závislými dětmi* úplná rodina bez závislých dětí* neúplná rodina se závislými dětmi* neúplná rodina bez závislých dětí* vícečlenné nerodinné domácnosti domácnosti jednotlivců celkem

1961 43,7 31,1 3,6 4,2 1,4 16,0 100,0

1970 40,1 30,9 4,5 4,3 1,1 19,1 100,0

1980 38,1 27,9 5,3 3,1 1,4 24,2 100,0

1991 34,5 27,6 6,3 4,5 0,4 26,9 100,0

2001 25,5 29,1 8,0 5,5 2,0 29,9 100,0

* závislé dítě: sčítání 1961 dítě do 14 let, sčítání 1970 dítě do 15 let, sčítání 1980, 1991 a 2001 dítě ekonomicky neaktivní mladší 26 let (v roce 1980 však některé údaje publikovány za domácnosti s dětmi mladšími 15 let) Zdroj: ČSÚ

Spolu s trendem zmenšování rodiny klesá průměrný počet osob v cenzových domácnostech - v roce 1961 měla jedna cenzová domácnost v průměru 2,95 členů, při posledním sčítání již pouze 2,38 členů [Bartoňová, 2005]. Snižuje se také počet závislých dětí v rodině, respektive v úplných rodinách. V roce 1961 bylo v úplných rodinách s dětmi v průměru 1,82 dítěte, ještě v roce 1980 to bylo 1,80, poté došlo k poklesu až na 1,67 dětí v roce 2001. Tento pokles byl důsledkem především snižujícího se podílu narozených druhých a dalších dětí a rostoucího podílu párů bez dětí. V celém poválečném období se snižoval podíl dětí narozených ve vyšších pořadích a zároveň rostl podíl dětí narozených především v prvních dvou pořadích. Z tohoto vývoje vyplývá, že ubývá dětí v rodině a tím se také snižuje počet sourozenců, které děti mají. Vzhledem k převládajícímu modelu dvoudětné rodiny má většina dětí zpravidla jednoho sourozence. Bez sourozence vyrůstají obvykle děti, jejichž rodiče se brzy po sňatku rozvedli, děti, jejichž rodiče uzavírali sňatek ve vyšším věku nebo děti vysokoškolsky vzdělaných matek, které mají dlouhodobě nižší počet dětí - v roce 1991 měly prvně vdané ženy ve věku 40-44 let po 15-19 letech manželství v průměru 2,02 dětí, ženy s vysokoškolským vzděláním pouze 1,94 dětí [Fialová, 1996].

9

Data z výsledků sčítání však nikdy nezachycují všechny děti vyrůstající v příslušné rodině, ale pouze děti, které tam v dané chvíli byly zachyceny a které byly zároveň závislé na rodičích, nebo děti do 15 let věku. Proto jsou tato data v průměru nižší, než jaký je počet dětí skutečně vychovaných v rodinách. Nelze ani odhadnout, kolik z dětí sečtených jako jedináčci má sourozence staršího 15 let a již nezávislého a kolik dětí je vychováváno jako skutečně jediné dítě v rodině. T a b u l k a 2 Děti v rodinách - ze sčítání 1961, 1970, 1980, 1991 a 2001, ČR (v %) 1

2

1961 1970 1980 1991 2001

44,2 47,6 36,9 40,5 43,4

1961 1970 1980 1991 2001

67,8 70,9 65,5 65,3 64,6

počet závislých dětí* 3 úplné rodiny 37,5 12,5 39,6 9,9 49,2 11,7 48,1 9,8 47,4 7,7 neúplné rodiny 22,9 6,6 22,8 4,8 28,3 5,1 28,9 4,9 29,8 4,6

4+

celkem 5,7 2,9 2,3 1,6 1,5

100 100 100 100 100

2,7 1,5 1,1 0,9 1,0

100 100 100 100 100

* závislé dítě: sčítání 1961 dítě do 14 let, sčítání 1970 dítě do 15 let, sčítání 1980, 1991 a 2001 dítě ekonomicky neaktivní mladší 26 let (v roce 1980 však některé údaje publikovány za domácnosti s dětmi mladšími 15 let) Zdroj: ČSÚ

V důsledku rozvodovosti a následné opětovné sňatečnosti rozvedených osob, které mají děti z předchozího manželství a s novým partnerem zakládají znovu rodinu, vznikají složitější vazby v rámci domácnosti. Vyvstávají tím otázky, kolik žije v rodinách nevlastních sourozenců, kolik dětí žije s nevlastním otcem či matkou. Manželství, která byla do 90. let povětšinou uzavírána v nízkém věku, jejich nízká stabilita a také vysoká sňatečnost rozvedených vedly k tomu, že ve druhých manželstvích žili často nevlastní sourozenci. Těch bylo v nových rodinách jejich rodičů tím více, čím kratší dobu první manželství trvala a v čím nižším věku byla uzavírána. V dětské populaci žilo na počátku 90. let v úplných rodinách okolo 10 % dětí, které měly alespoň jednoho nevlastního sourozence [Fialová, Horská, Kučera, 1995: 32]. Vyšší podíl jich žil v kratší dobu trvajících rodinách. Novější statistické údaje ze sčítání 2001 bohužel nemáme, neboť potřebná data o plodnosti žen nemohla být zveřejněna z důvodu zákazu třídit ženy podle počtu dětí narozených v nynějším (nebo posledním) manželství. T a b u l ka 3 v ČR sčítání 1970 1980 1991

Podíly nevlastních sourozenců v úplných rodinách (v % z úhrnu dětí) délka trvání manželství (druhý sňatek do 35 let věku matky) 0-4 let 5-9 let 10-14 let 7,7 5,0 12,8 7,4 13,0 9,8

4,2 4,1 7,6

Zdroj: Fialová, L., Horská, P., Kučera, M., 1995: 63. Současné a perspektivní proměny rodiny, manželství a rodičovství, 1995, s.63

10

Z výše uvedeného vyplývá sílící prosazování individuálních zájmů nad zájmy rodinnými. Demografy byly tyto tendence poprvé zaznamenány ve 30. letech 20. století, poté však byly oslabeny druhou světovou válkou. Opět se projevily v 60. letech a v 70. letech došlo k jejich prudké akceleraci. V té době dochází v západní Evropě k nevídanému poklesu sňatečnosti a porodnosti, ke zmenšování rodin a také stále více dětí nežije spolu se svým biologickým otcem. Existují pokusy o formulaci vysvětlujících hypotéz, ve kterých se jako hlavní příčiny objevují pokračující emancipační hnutí žen, větší ekonomická a společenská aktivita žen a také dostupnost interrupcí [Matoušek, 1997: 30]. Často se hovoří také o nové stupnici hodnot, kdy má dvojice přednost před rodinou a sexuální pouto před poutem rodové pospolitosti.

11

3. Postoje k rodině, dětem a rodičovství V souvislosti s nízkou úrovní sňatečnosti a porodnosti, kterou pozorujeme v České republice od 90. let 20. století, se často poukazuje na změny životních cílů, postojů a hodnotových orientací mladých lidí, kterými je propad v počtech sňatků i narozených dětí z části vysvětlován. Sociologické výzkumy uskutečněné v 90. letech, které měly jako zvláštní předmět zájmu právě obecné problémy postavení manželství a rodiny, však tyto hypotézy spíše zpochybňují. Z celkových výsledků šetření populačního klimatu „Mladá generace 1997“ zaměřeného na výzkum hodnotových orientací mladých (dokončený věk 18 - 29 let) svobodných lidí v České republice je zřejmé, že pro mladé lidi bylo sice velice důležité mít zajímavou a užitečnou práci, ale rodina a děti patřily jednoznačně pro většinu z nich mezi jedny z nejvyšších životních priorit. Mladí lidé považovali děti za přirozenou součást svého života a model dvoudětné rodiny zůstával stále zachován jako ideál. Naopak se nepotvrdil předpoklad o zvyšování chtěné a plánované bezdětnosti mezi mladými páry [pozn. 2]. V datech se ukázala jistá diferenciace mezi ženami a muži. Ženy sice výše hodnotily význam dětí pro svůj život, obecně si však přály mít méně dětí než muži. Hlavní rozdíl panoval v názorech na to, zda je ideální mít jedno nebo dvě děti, neboť tři a více dětí si přál zhruba stejný podíl žen jako mužů. Ženami uváděný ideální počet dětí souvisel s výší jejich vzdělání, protože vzdělanější ženy obvykle považovaly za ideální mít dětí méně. Vysokoškolačky byly také jedinou skupinou, u které byl ideální počet dětí nižší než dvě [Hamplová, 2000, Fialová a kol., 2000]. Na ideální počet dětí má vliv také to, jakou formu partnerského vztahu jedinec preferuje. Dvoudětný model sice převažoval ve všech skupinách, obecně však můžeme říci, že čím tradičněji se lidé chovají v partnerských vztazích, tím vyšší počet dětí pokládají za ideální. V průměru nejnižší ideální počet dětí uváděli lidé, kteří jako způsob partnerského vztahu preferovali celoživotní nesezdané soužití. Zde může hrát svou roli i fakt, že nesezdaná soužití se vyznačují nižší stabilitou vztahu. Naopak nejvíce dětí si přáli ti respondenti, kteří chtěli vstoupit do manželství přímo bez předchozího neformálního soužití „na zkoušku“. Hodnotové orientace a postoje související s rodinou, a to nejen u mladých respondentů, byly jako součást "Šetření reprodukce a rodiny" (Fertility and Family Survey, ČR 1997, dále pod zkratkou FFS) zjišťovány také u skupiny žen ve věkovém rozpětí 15 až 49 let. Protože na tomto souboru budou v další části práce zkoumány otázky časování vybraných životních událostí spojených a utvářením partnerského soužití a rodiny, pokusíme se nejprve postihnout názory, které v souvislosti se svojí životní situací (věkem, dosaženým vzděláním apod.) ženy zastávaly. V postojích a hodnotách spojených s rodinou a dětmi se ukázalo, že rodina a rodinný život u respondentek stále patřil mezi vysoce ceněné hodnoty a manželství si zachovávalo svoji společenskou důležitost. Pouze 9,4 % respondentek souhlasilo s názorem, že manželství je zastaralá instituce, naopak 84,5 % žen bylo proti. Souhlas s tímto výrokem byl častější v nižších věkových skupinách a u žen se základním či středoškolským vzděláním bez maturity. Podobně se většina žen (87,6 %), a to bez ohledu na výši dosaženého vzdělání, vyslovila pro to, aby se v budoucnosti kladl větší důraz na rodinný život. Souhlas byl diferencován pouze v závislosti na věku a spolu se zvyšujícím se věkem rostl. Pro 67,6 % žen je nejdůležitější věcí v životě mít úspěšné manželství nebo partnerství a pouze 12,4 % žen, hlavně žen mladších, by pro postup v zaměstnání obětovalo vše, co by k tomu bylo třeba. Naopak 55,8 % žen uvedlo, že usiluje o vybudování dobrého vztahu s partnerem i za cenu omezení příležitostí naplnit své jiné osobní cíle. S tímto výrokem méně často souhlasily ženy a dívky mladší 25 let, které na rozdíl od starších respondentek ještě neuměly zaujmout stanovisko a častěji volily variantu „nevím“.

12

Také v tomto výzkumu se potvrdilo, že rodičovství a děti jsou v naší společnosti jednou ze základních hodnot. 81,1 % žen souhlasilo s názorem, že manželský pár by měl mít alespoň jedno dítě, z toho 35,6 % s tím souhlasilo silně. Souhlasný postoj byl častěji zaznamenán u žen se základním vzděláním a střední školou bez maturity a také v případě žen starších 35 let. Nesouhlasily naopak spíše ženy s maturitou a vysokoškolsky vzdělané a ženy mladší 25 let. Dále 54,3 % žen uvedlo, že člověk musí mít alespoň jedno dítě, aby došel svého naplnění a 47,0 % nevěří, že člověk může být šťastný bez dětí. Životní štěstí a naplnění spojují s dětmi v rodině častěji ženy starší a ženy s nižším dokončeným vzděláním. Souvislost měl pochopitelně také celkový počet dětí, které žena měla (včetně dětí nevlastních, adoptovaných a v pěstounské péči). Spolu se vzrůstajícím počtem dětí ženy silněji souhlasily s názorem, že člověk nemůže být opravdu šťastný, pokud nemá děti, a také s tím, že nejšťastnější vztah, který může člověk mít, je vztah s vlastním dítětem. S posledně zmiňovaným výrokem souhlasilo celkem 76,5 % dotázaných žen. V otázce rodičovské odpovědnosti za děti se nejvíce dotázaných (62,0 %) přiklonilo k názoru, že povinností rodičů je udělat pro své děti vše, co mohou, a to i na úkor svého pohodlí. Tvrzení, že rodiče mají vlastní život a nemělo by se od nich žádat, aby obětovali vlastní pohodlí svým dětem, nejlépe vystihovalo názor 16,1 % žen. Žádné z těchto dvou tvrzení nezvolilo 17,3 %, a to především žen s vysokoškolským vzděláním a žen vyšších věkových kategorií. O b r á z e k 2 Souhlas s výroky podle počtu dětí, ženy 15 - 44 let, ČR, 1997

procenta

100 90 80 70 60 50 40 30

83,0

90,8

84,9

84,8

79,5

74,0

82,1

78,4 65,5

88,4 81,1 72,5

57,1

55,3

60,1

41,4 38,9

93,1

48,7

46,1

0 dětí 1 dítě 2 děti 3 a více dětí Věřím, že nejšťastnější vztah, který člověk může mít, je vztah s vlastním dítětem Manželský pár by měl mít alespoň jedno dítě Žena/muž musí mít alespoň jedno dítě, aby došli svého naplnění Nevěřím, že člověk může být šťastný bez dětí Bylo by dobré, kdyby se v budoucnosti kladl větší důraz na rodinný život Zdroj: FFS

13

O b r á z e k 3 Souhlas s výroky podle dosaženého vzdělání, ženy 15 - 44 let,ČR, 1997 100

procenta

90 80 70

86,8

40

90,6

78,6 78,4

76,0

59,1

60 50

88,1

84,2

72,4 65,4

50,2 49,8

41,7 45,9

30 ZŠ, SŠ bez maturity

SŠ s maturitou, VOŠ

31,5

VŠ

Věřím, že nejšťastnější vztah, který člověk může mít, je vztah s vlastním dítětem Manželský pár by měl mít alespoň jedno dítě Žena/muž musí mít alespoň jedno dítě, aby došli svého naplnění Nevěřím, že člověk může být šťastný bez dětí Bylo by dobré, kdyby se v budoucnosti kladl větší důraz na rodinný život

Zdroj: FFS

Výzkum „Rodina 2001“ (VÚPSV 2001) mapoval mimo jiné postavení rodiny v hodnotových orientacích mladých lidí (věková skupina respondentů 18 - 29 let). Ve srovnání s jinými oblastmi života považovali jak muži, tak i ženy za nejdůležitější mít spolehlivého partnera/partnerku a žít ve spokojeném manželství. Muži si na rozdíl od žen dále nejvíce přáli mít úspěch v zaměstnání a být materiálně zajištěni, u žen byla před úspěch v zaměstnání kladena možnost mít a vychovávat děti. Osobní zájmy a koníčky se umístily mezi středně důležitými věcmi v životě. Vyšší hodnota byla manželství přikládána osobami vyučenými a respondenty s maturitou nebo vysokoškolským vzděláním, respondenti se základním vzděláním většinou stále studovali a jejich názory byly do značné míry ovlivněny aktuálními individuálními zájmy spojenými se studiem a studentským životem. [Paloncyová, 2002b]. Lidé s maturitou či vysokoškolským vzděláním dávali před založením rodiny přednost kvalitnímu vzdělání, úspěchu v zaměstnání a materiálnímu zabezpečení. Silně patrná byla snaha uplatnit své schopnosti a získat určité společenské postavení. Nicméně i zde se podle deklarovaných postojů jedná spíše o oddálení než o odmítání manželství a rodiny [Paloncyová, 2002b]. Rodina si tedy ve světle těchto výzkumů mezi roky 1997 a 2001 svoji hodnotu u mladých lidí přinejmenším udržela. Během 90. let tedy došlo k diferenciaci životních strategií, která je založena hlavně na výši dosaženého vzdělání. Nejedná se však o otázku důležitosti připisované rodině, rozdíl je možné pozorovat především v různém časování životních událostí. Data z části výzkumů naznačují, že mladí lidé mají poměrně vysoké hmotné aspirace a materiální zajištění, což může přispívat k odkládání uzavírání sňatku i rození dětí do vyššího věku. Určité oslabení rodiny v postojích z hlediska výše vzdělání bylo patrné u vysokoškolaček nebo žen s maturitou, které ve svém životě zdůrazňují spokojené manželství a rodičovství méně než ženy s nižším vzděláním (např. ženy vyučené) [Paloncyová, 2002b: 7]. Rodina však stále patří mezi hodnoty, jichž si mladí lidé cení a o jejichž naplnění usilují.

14

4. Životní dráha a časování životních událostí Koncepce životní dráhy představuje interdisciplinární přístup ke zkoumání sociálních aspektů lidského života, neboť v sobě spojuje demografické, psychologické, sociologické, antropologické a historické přístupy. Členové jedné generace sdílejí minulost, která reflektuje historické události v čase jejich narození, v čase, kdy vyrůstali a dospívali a také v procesu stárnutí. Sociální změny tak mohou být studovány z hlediska porovnávání charakteristik jednotlivých generací narozených (např. jejich úroveň plodnosti, průměrného věku při vstupu do manželství). V pohledu na generace se projevuje dvojí význam věku - na jedné straně věk určuje pozici v životním cyklu (pro lidi jistého věku jsou charakteristické určité věkově specifické sociální role), na druhé straně věk indikuje, že životy jsou umístěny a zasazeny do specifických historických okolností. Podle teorie kohort i teorií rodinného cyklu a životní dráhy se změna vzorců chování v jedné fázi životní dráhy určité populace (či generace) následně odráží ve struktuře jejího chování v průběhu celé její další historie. Demografické procesy jsou zakotveny ve struktuře individuálních životních drah, v jejichž osnově hrají podstatnou úlohu takové události jako sňatek, narození dítěte, rozvod či úmrtí. Současně s tím jsou tyto procesy podmíněny historicky, tedy generačně. Generační vzorce chování jako projev historických proměn společenských procesů zahrnují i posuny ve fázování životních drah jednotlivých skupin populace. Sociálně kontrolované prostředí rodinného chování je tvořeno institucí manželství, rodičovstvím i příbuzenstvím, význam koncepce životní dráhy tedy spočívá také v tom, že propojuje dva relativně autonomní systémy s jejich specifickým fázováním - systém rodiny orientační a systém rodiny prokreační. V různých okamžicích života lidé zažívají události, které jejich životy ovlivňují a mění. Tyto události jsou jednak výsledkem zamýšlených individuálních voleb, mohou být však způsobeny též jinými událostmi odehrávajícími se v kontextu, ve kterém lidé žijí, a to jak na mikro-, tak na makroúrovni. Volby provedené jedním členem domácnosti h(mikroúroveň) mohou mít významný vliv na ostatní členy (např. jedinec opuštěný partnerem mění po rozvodu svůj rodinný stav bez ohledu na to, že on sám nebyl podněcovatelem rozchodu). Na makroúrovni ovlivňuje životy jedinců řada sociálních institucí (v raných obdobích života například povinná školní docházka), stejný vliv na jedincovu životní dráhu mohou mít normy a hodnoty. A velmi podstatný může být také dopad politického vývoje (válka, hospodářské krize, politické převraty aj.). V koncepci životní dráhy se jednotlivé události nebo přechody (transitions) v životě nevyskytují náhodně nebo izolovaně, ale mají určitou strukturu a návaznost. Zdůrazňována je zejména struktura v čase. Koncepce životní dráhy rozlišuje nejméně tři časové dimenze: (1) biografický čas, který reprezentuje chronologii v životě jedince a předpokládá, že dřívější zkušenosti mohou mít vliv na rozhodnutí a volby uskutečňované v pozdějším životě. Navíc biografie jedince není pouze jednodimenzionální, nýbrž skládá se z různých oblastí života rodina, práce, bydlení a domácnost apod. Události v jedné oblasti mohou mít vliv na události vyskytující se v jiných oblastech života. Druhou dimenzí je (2) historický čas, který zachycuje vliv historických změn, vnějších událostí na lidský život, a třetí dimenzí je (3) sociální čas, který reflektuje vliv věkově specifických sociálních hodnot a norem. K těmto třem časovým dimenzím je dále připojována představa interakce mezi jedinci - koncepce propojených životů zdůrazňuje vliv ostatních jedinců na události lidského života [van Wissen, L.J.G., Dykstra, P.A., 1999: 6]. Základ koncepce životní dráhy tedy leží v interakci mezi časem biografickým, historickým a sociálním. Základní zájem zkoumání spočívá v tom, jak se jedinci pohybují v sociálně vytvořených rolích, naplňujíce je následně nebo zároveň ve vztahu k vnějším historickým a sociálním podmínkám. Struktura životní dráhy znamená, že život není

15

nepřerušený proud nediferencovaného času a zkušenosti, ale skládá se z posloupnosti sociálně konstruovaných fází, které je možno od sebe odlišit. Fáze jsou označeny sociálně významnými událostmi nebo normativně definovanými přechody. Mimoto je zde sociálně definovaný pořádek v souslednosti fází a jsou zde také články spojující jednotlivé fáze. Dvě ústřední koncepce analýzy životní dráhy jsou přechod (transition) a dráha (trajectory). Přechodem rozumíme statusový přechod, který označuje společensky významný bod změny v lidském životě. Koncepce dráhy představuje skutečnost, že jednotlivé fáze v životě následují dle společensky definované posloupnosti a jsou mezi sebou propojeny. Jednotliví teoretikové životní dráhy užívají rozdílnou terminologii - například van Wissen a Dykstra [van Wissen, L.J.G., Dykstra, P.A., 1999: 6] hovoří o životních fázích (phases) uspořádaných podle času jejich výskytu a přerušovaných událostmi (events), které se v daném čase vyskytují. Rozlišují přitom fáze v rodinném životě (dítě, adolescent, partner, rodič, prarodič) a fáze další, například v ekonomickém cyklu (vzdělávání, zaměstnání, důchod). Tyto fáze jsou diferencovány událostmi, jako je úspěšné ukončení školního vzdělání nebo odchod ze školy bez získání kvalifikace či změnami v zaměstnání. Sled fází vymezených jednotlivými událostmi vytváří jedincovu biografii. Jak jednotlivé přechody, tak i dráhy mohou být zkoumány na mikroúrovni (individuální úrovni) i na makroúrovni (agregovaně). Záměrem zkoumání na mikroúrovni je nalézt uspořádané vzorce v rozdílných životních historiích lidí, agregované přístupy obvykle zahrnují porovnání kohort z hlediska časování a řazení hlavních životních přechodů. Tato studie je zaměřena na zkoumání individuálních souvislostí rodičovství, jakými jsou například délka studia, odchod od rodičů a začátek samostatného bydlení či vstup na trh práce. Při studiu otázky souvislostí rodičovství jsou tedy primárně sledovány generační odlišnosti, k nim se však vždy přidávají další faktory, které při rozhodování o sledu a časování podstatných životních kroků sehrávají důležitou roli - mezi jednu z nejpodstatnějších proměnných v tomto ohledu patří délka studia a nejvyšší dokončené vzdělání. Studium otázek rodičovství, problematiky tak široce podmíněné řadou nejrůznějších faktorů, je poměrně náročné na datovou základnu. Následující analýzy vycházejí z mezinárodního výzkumu, který se v České republice uskutečnil sice již v roce 1997, ale jehož data zachycují životní dráhu žen narozených mezi roky 1952 a 1982. Umožňují nám sledovat odchod z domova rodičů, ukončení studia a nástup do zaměstnání i formování partnerských svazků, to vše pak v souvislosti se zakládáním rodiny a narozením dítěte/dětí. Analyzovaná data jsou tedy již téměř osm let stará, neodrážejí nejnovější vývoj v reprodukčním chování a hodnotových orientacích žen. Novější data, která by ve srovnatelné kvalitě postihla životní dráhu několika generací žen, však v době vzniku této zprávy nebyla k dispozici.

16

5. Šetření reprodukce a rodiny Šetření reprodukce a rodiny (1997, dále jen pod mezinárodním označením FFS) bylo součástí mezinárodního projektu Fertility and Family Survey a mělo za cíl shromáždit informace od reprezentativního souboru žen ve fertilním věku z celé České republiky. Z územního hlediska byly zastoupeny všechny regiony, reprezentativnost souboru nebyla výrazněji narušena a údaje z šetření je možné srovnat s výsledky "Sčítání lidu, domů a bytů 1991". Z hlediska věkové struktury bylo podhodnoceno zastoupení žen do 19 let a nad 35 let a naopak nadhodnoceno zastoupení žen ve věkové skupině 30 až 34 let. Rozdíl však nepřevýšil v žádné věkové skupině hranici pěti procent. Mírně vyšší zastoupení mají ve výběrovém souboru ženy s úplným středoškolským vzděláním, méně jsou zastoupeny ženy se základním a vysokoškolským vzděláním. Rozdíly však opět nepřevyšují hranici pěti procent. Struktura žen podle rodinného stavu je prakticky totožná, pouze s mírně vyšším zastoupením rozvedených žen a nižším zastoupením všech ostatních kategorií. Tyto rozdíly jsou však minimální. Podobná situace je i v případě počtu živě narozených dětí. Nejvíce (o 3,2 %) je nadhodnoceno zastoupení žen s jedním dítětem, četnost žen s jiným počtem dětí odpovídá výsledkům cenzu 1991 [ČSÚ, 1998]. Z podrobnějšího složení výběrového souboru (věk žen a mužů podle jejich rodinného stavu, vzdělání a náboženského vyznání) vyplývá rovnoměrné zastoupení jednotlivých pětiletých věkových skupin. Nejčetněji jsou zastoupeny vdané ženy od 20 let, rozvedené pak od 25 let. Ovdovělých žen je ve výběrovém souboru pouze 10. Ženy se základním vzděláním jsou v polovině případů ve věku do 19 let, ženy se středoškolským vzděláním jsou rovnoměrně rozloženy po celé věkové škále, z celkového počtu 127 vysokoškolsky vzdělaných je jedna třetina ve věku 30 až 34 let. Tři čtvrtiny z celkového počtu žen uvedlo, že jsou bez vyznání, jedna pětina je vyznání katolického. Zastoupení obou těchto skupin je z hlediska věku žen rovnoměrné. Vzhledem k tomu, že mužská část souboru byla vybírána mezi partnery dotazovaných žen a nesplňuje požadavek reprezentativnosti, budou analyzovány pouze odpovědi žen. Analyzovaný soubor se skládá z 1 735 žen v dokončeném věku 15-44 let (generace narozené v letech 1952-1982), z nichž 1 279 bylo někdy vdaných (1 255 žen se provdalo za prvního partnera, se kterým žily ve společné domácnosti). Soubor obsahuje manželství uzavřená v letech 1969-1997 a rozpadlá mezi roky 1974-1997. Zjišťovány byly tři způsoby ukončení manželství: rozvod, úmrtí partnera a vynucené odloučené žití. O b r á z e k 4 Počty partnerství, ženy 15 - 44 let, ČR, 1997 1 735 žen

364 žen nikdy nežilo v partnerství (21,0 %)

1 partnerství 1 144 žen (83,4%)

1 371 někdy žilo s partnerem (79,0 %)

2 partnerství 205 žen (15,0%)

3 partnerství 19 žen (1,4%)

Zdroj: FFS

17

4 partnerství 3 ženy (0,2%)

5.1 Odchod z domova rodičů a první partnerství V období zhruba mezi patnáctým a třicátým rokem věku dochází v životní dráze jedince k nejdůležitějším přeměnám a událostem - k dokončení formálního vzdělání, zahájení profesní kariéry, ekonomickému osamostatnění a ke vstupu do partnerského a rodinného života. Sled a časování těchto událostí se však historicky mění, což lze doložit rozdíly mezi jednotlivými generacemi. V průběhu osmdesátých let v České republice docházelo ke kumulaci všech zásadních životních událostí mladého člověka do krátkého časového období. Zkracovala se vstupní fáze rodinného cyklu a zároveň se sbližovaly modely pracovní kariéry žen a mužů, respektive ženská zaměstnanost se více přibližovala mužskému vzoru. Posloupnost událostí v životním cyklu byla tedy v rámci populace značně uniformní [Alan, 1989]. Naproti tomu od devadesátých let dochází k výraznější diferenciaci ve smyslu prodlužování intervalů mezi jednotlivými životními událostmi. Delší intervaly jsou důsledkem především přesouvání jednotlivých životních událostí do vyššího věku; spolu s tím se zároveň vytrácí jejich kumulace do relativně krátkého časového úseku. Oddaluje se hlavně vstup do manželství a do rodičovské fáze, a tím také odchod od rodičů. Odchod od rodičů je často první nezávislou událostí v životní dráze jedince, není však oproti některým jiným (například vstupu do fáze rodičovské) událostí nevratnou a nevylučuje možnost návratu do původního domova. Na rozdíl od některých západních zemí (hlavně anglosaských a skandinávských), ve kterých byl odchod z domova rodičů jakožto začátek samostatného života vázán spíše na ukončení studia a nástup do zaměstnání, v českých zemích tradičně souvisel především s uzavřením sňatku a založením rodiny. V České republice díky v průměru nízkému sňatkovému věku prakticky chyběla fáze samostatného života mezi opuštěním orientační rodiny a pozdějším založením rodiny vlastní. Na rozdíl od západních zemí se v České republice sňatkový věk udržel na velmi nízké úrovni až do začátku devadesátých let, kdy se začal postupně zvyšovat - u žen se v období let 1961 až 1988 průměrný věk při prvním sňatku pohyboval v rozmezí 21,4 - 21,8 let; u svobodných ženichů pak mezi 24,2 - 24,9 roky [Populační vývoj ČR 1990-2002, 2002: 23]. Hlavními příčinami vysokého podílu osob vstupujících do manželství ve velmi nízkém věku bylo poměrně krátké období přípravy na povolání, chybějící tlak na získání určitého postavení v zaměstnání před sňatkem vyplývající z politiky plné zaměstnanosti, ale také nízká dostupnost antikoncepce, přednostní přidělování bytů rodinám s malými dětmi, nízko úročené novomanželské půjčky (od roku 1973) a jiné finanční a materiální výhody sezdaným párům. Sňatek byl tak někdy prvním samostatným životním krokem mladých lidí. Ani sňatek a založení rodiny však nemusely vzhledem ke špatné bytové situaci a z důvodu nedostatečného ekonomického zázemí mladých manželů (mimo jiné způsobeného krátkým intervalem mezi nástupem do zaměstnání a sňatkem) představovat úplné osamostatnění. Nedostatek bytů nejen že neumožňoval samostatné bydlení mladým svobodným lidem, ale postihoval též především mladá manželství, která tak byla nucena i poměrně dlouhou dobu žít v bytě společně s rodiči jednoho z manželů a vlastní byt získávala pozdě, často až po narození posledního plánovaného dítěte [Kučera, 1994: 66]. Lidé tedy ve velmi krátkém časovém rozmezí prožívali několik důležitých životních událostí, které byly v západních společnostech rozloženy do delšího časového období. Věk při odchodu z domova byl velmi blízký věku při prvním sňatku. Na obrázku 5 jsou znázorněny věkové mediány pro věk při prvním partnerství a věk při odchodu z domova vypočítané na základě dat FFS. Za první partnerství je v dotazníku považován intimní vztah s partnerem, se kterým žena nějakou dobu žila ve společné domácnosti, ať již byli sezdáni nebo ne. Věkový medián při prvním partnerství vychází ve všech věkových skupinách dokonce nižší než věk, ve kterém žena přestala žít se svými rodiči. To může být způsobeno již zmíněným nedostatkem bytů. V průběhu 90. let se k tomu přidal problém jejich finanční nedostupnosti.

18

Žena tedy začínala žít s partnerem ve společné domácnosti, zprvu však bydleli u rodičů a až později odešli žít samostatně.

věk

O b r á z e k 5 Věkový medián - první partnerství a věk, kdy přestaly žít s rodiči, generace žen, ČR, 1997 22,5 22,0 21,5 21,0 20,5 20,0 19,5 19,0 18,5

začátek prvního partnerství přestaly žít s rodiči

1973-1977 1968-1972 1963-1967 1958-1962 1952-1957 generace

celkem

Zdroj: FFS

Časování odchodu z domova rodičů, respektive konec společného žití s rodiči ukazuje podstatnější diferenciaci z hlediska nejvyššího dokončeného vzdělání (základního nebo středního bez maturity, středoškolského s maturitou včetně vyšších odborných škol a vysokoškolského) než z hlediska generačních odlišností. Věkové skupiny na obrázku 6 byly vybrány tak, aby v nich byly zastoupeny ženy, u kterých předpokládáme, že již svá studia dokončily, a zároveň aby mezi nimi byl dostatečný věkový rozdíl pro pozorování případných odlišností. Chybí zde tak ženy a dívky náležející k nejmladším generacím (1973 - 1982), u kterých je možné změny v časování jednotlivých životních událostí pozorovat nejvíce. Máme tedy dvě generace žen, které obě náležejí ještě k poměrně uniformnímu socialistickému modelu demografického chování. U těchto dvou generací, které od sebe dělí v průměru 15 let, nedošlo k výraznějším posunům v mediánovém věku (věku, ve kterém polovina žen již podstoupila studovanou událost) při konci společného bydlení s rodiči. Porovnáme-li vždy dvě generace se stejným dosaženým vzděláním, pak vysokoškolačky a středoškolačky narozené v letech 1968 - 1972 (25-29 let v době šetření) přestávaly žít s rodiči o půl roku dříve než ženy narozené v letech 1952 - 1958 (40-44 let v době šetření). U žen se základním vzděláním činí tento posun mediánového věku 0,3 roku. Jedním z důvodů, proč tato mladší generace, která je však stále ještě charakteristická časnými sňatky a rozením dětí v nízkém věku, odcházela z domova rodičů ještě dříve než ženy o deset let starší, může být mírně se zlepšující bytová situace na konci 80. let. Podstatnější rozdíly však spatřujeme v rámci generací z hlediska nejvyššího dokončeného vzdělání. U obou věkových skupin žen jsou rozdíly v časování odchodu z domova mezi jednotlivými vzdělanostními stupni téměř shodné. Středoškolačky přestávaly žít s rodiči o 0,7 až 0,8 roku později než ženy se základním vzděláním. Vysokoškolačky žily společně s rodiči o 3,3 roku déle než středoškolačky a o 4 roky déle než ženy se základním nebo středoškolským vzděláním bez maturity. Rozdíly v časování popisují nejen vypočítané věkové mediány, ale také průběh křivek v grafu. Ty znázorňují podíly žen z jednotlivých vzdělanostních a věkových skupin, které do věku na ose x ještě nepodstoupily studovanou událost, tedy stále ještě žily ve společné domácnosti s rodiči.

19

O b r á z e k 6 Věk při odchodu z domova rodičů podle nejvyššího dosaženého vzdělání žen a vybraných věkových skupin, ČR, 1997, analýza přežití podíl žen stále bydlících s rodiči

1,0

ZŠ 25-29 ZŠ 40-44 SŠ 25-29 SŠ 40-44 VŠ 25-29 VŠ 40-44

0,8 0,6 0,4 0,2 0,0 15

17

19

21

23

25 věk

27

29

31

33

35

Pozn.: Rozdílnost křivek statisticky významná, Wilcoxonův test p ≤ 0,001 Zdroj: FFS

5.2 Partnerské vztahy Jak již bylo uvedeno, otázky v dotazníku se týkaly partnera, se kterým žena měla intimní vztah, ať již byli sezdáni či nikoli, a se kterým žila nějakou dobu ve společné domácnosti (pokud žila se stejným partnerem dvakrát, je toto počítáno odděleně jako dvě různá partnerství). V procesu osamostatňování se mladých lidí a jejich vstupu do dospělosti a v partnerském chování sehrává nedílnou roli řada faktorů. Kromě generačních posunů hrají roli zkušenosti získané v orientační rodině (počet sourozenců, rozvod rodičů či velikost místa bydliště v době dospívání), velmi podstatným faktorem je pak vzdělání. Vzdělání ovlivňuje nejen ekonomický potenciál jedince, ale jsou s ním spojeny také kulturní a hodnotové orientace. Demografické a konkrétně rodinné chování je vzděláním ovlivněno také nepřímo, protože vyšší vzdělání vyžaduje delší studium a vstup do partnerství a formování rodiny je tím posouváno do vyššího věku. Všechny tyto proměnné mohou tedy spolupůsobit na časování odchodu mladých lidí z domova rodičů a ovlivnit také věk při vstupu do prvního partnerství a jeho formu. Výsledky dvou dřívějších analýz provedených na stejném souboru potvrzují, že časování a také forma prvních partnerských vztahů souvisí s rodinným prostředím, ze kterého žena pocházela [Hamplová, 2003, Šťastná, 2004]. Podle výsledů má na pravděpodobnost odchodu z domova rodičů vliv počet dětí v rodině, přičemž spolu se zvyšujícím se počtem sourozenců se zvyšuje pravděpodobnost respondentčina odchodu z domova. Také vliv rozvodu rodičů na pravděpodobnost odchodu z domova byl statisticky signifikantní. Ženy, jejichž rodiče se rozvedli, měly o 43 % vyšší pravděpodobnost odchodu z domova než ženy z úplných rodin (při kontrole dalších proměnných, jakými byl počet sourozenců, velikost místa bydliště v dospívání, studium a generace). Prokázal se též vliv generační, neboť ženy v nejmladších věkových skupinách setrvávají v domově rodičů oproti předešlým generacím déle [Šťastná, 2004]. Také na pravděpodobnost vstupu do prvního partnerství má obdobně jako v případě odchodu z domova rodičů vliv prostředí orientační rodiny včetně velikosti místa bydliště. Ženy vyrůstající v menších obcích vstupovaly do prvního partnerství dříve, nejvyšší pravděpodobnost v porovnání s hlavním městem byla v obcích do 2000 obyvatel [Šťastná, 2004]. Naopak se nepotvrzují některé hypotézy, které hovoří o tom, že vyšší dokončené 20

vzdělání žen působí negativně na vstup do partnerství a že spolu se zvyšujícím se vzděláním ženy klesá pravděpodobnost vstupu do partnerského svazku. V okamžiku, kdy se do analýzy začne zahrnovat nejen proměnná nejvyššího dosaženého vzdělání, ale zohlední se také délka školní docházky, přestane výše vzdělání negativně ovlivňovat pravděpodobnost vstupu do sezdaného či nesezdaného svazku. Důležitou roli však hraje délka studia spojená s vyšším vzděláním, protože ta posunuje věk, kdy ženy do partnerství vstupují. Výsledky analýzy tedy vedou k závěru, že vzdělanější ženy sice vstupují do manželství později, ale v okamžiku, kdy ukončí své studium, mizí rozdíly mezi jednotlivými vzdělanostními kategoriemi žen. [Hamplová, 2003]. Z výsledků vypočítaných v souboru žen, které již někdy žily v partnerství, je patrné, že mezi ženami, které žijí nebo někdy žily v nesezdaném soužití, je statisticky významně vyšší zastoupení mladých žen do 25 let věku - z této věkové skupiny jich někdy žilo ve společné domácnosti s partnerem, za kterého ovšem nebyly provdány, více než 31 % oproti 9,5 % žen starších 35 let. Naopak statisticky významně více žen (90,5 %) z nejstarších generací (ročníky 1952 - 1962) v takovémto nesezdaném soužití nikdy nežilo. V otázce kohabitací se naopak neprojevil příliš velký vliv nejvyššího dokončeného vzdělání, i tak jsou ve výběrovém souboru zčásti potvrzeny tendence, které jsou známy i z jiných zdrojů - v nesezdaných soužitích žijí spíše ženy s nižším vzděláním, u vysokoškolaček pozorujeme spíše tradiční rodinné chování. Konfrontujeme-li tento výsledek s údaji ze dvou posledních sčítání, dojdeme k obdobnému závěru. V nesezdaném soužití žilo v roce 1991 nejvíce mužů i žen se základním vzděláním, bez vzdělání a s nezjištěným vzděláním (2,9 % mužů a 2,3 % žen, podíly vyjadřují poměr mezi počtem osob v nesezdaném soužití a celkovým počtem osob příslušného vzdělání). V roce 2001 byl nejvyšší podíl osob žijících v kohabitaci u mužů i žen se středním vzděláním bez maturity (3,5 % mužů a 3,3 % žen). Nejnižší podíly jsou naopak zaznamenány u mužů a žen s vysokoškolským vzděláním (pro muže i ženy shodně 1 % v roce 1991 a 2 % v roce 2001). Lze tedy říci, že kohabitace je v České republice rozšířena spíše mezi obyvateli s nižším ukončeným vzděláním. Ve výzkumu nalézáme ještě jeden diferencující faktor vážící se k nesezdanému soužití a vycházející z podmínek v orientační rodině. Mezi ženami, které žijí nebo někdy žily v nesezdaném soužití, je statisticky významně vyšší zastoupení žen, jejichž rodiče se rozvedli, než zastoupení žen z úplných rodin [Šťastná, 2004]. Potvrzují se tak nepřímo závěry některých zahraničních studií, které ukazují, že všechny ženy pocházející z rozpadlých manželství mají třikrát vyšší pravděpodobnost (kvantifikace platí pro výzkum ve Velké Británii, nikoli v České republice) vstoupit do kohabitace před dvacátým rokem než ženy z úplných rodin nebo z těch rodin, které se rozpadly v důsledku úmrtí jednoho z rodičů (Kiernan, 1992). Obdobná tendence se objevuje u prvního partnerství ženy - v případě, že se rodiče ženy rozvedli do jejích dvaceti let věku, pak spíše začínala život ve společné domácnosti s prvním partnerem formou nesezdaného soužití a naopak statisticky významně méně těchto žen začalo s partnerem bydlet až po sňatku. Průběh prvního partnerství je znázorněn na následujícím schématu (obrázek 7). Celkem 1 371 žen někdy žilo v partnerství, to znamená žily nebo žijí s partnerem ve společné domácnosti. Více než 73 % žen začínalo své první partnerství přímo sňatkem. Ostatní začaly žít s partnerem v nesezdaném soužití, které buďto po určité době (v průměru po 1,54 roku, neprokázala se statistická závislost ani podle věkových skupin ani podle vzdělání) legalizovaly uzavřením manželství nebo ve kterém setrvaly bez sňatku. Hlediskem pro rozlišování přímého manželství a kohabitace předcházející sňatku byla zvolena doba, po kterou spolu partneři žili před sňatkem ve společné domácnosti. Pokud uzavřeli manželství dříve, než spolu začali bydlet, nebo během prvních tří měsíců, jsou tyto svazky pokládány za

21

přímá manželství. Pokud však žili ve společné domácnosti delší dobu a až poté uzavřeli manželství, bereme tato partnerství jako kohabitace ve smyslu soužití na zkoušku před uzavřením sňatku. Celkově se pak za svého prvního partnera, se kterým žily ve společné domácnosti, provdalo 91,5 % žen. Generační odlišnosti můžeme spatřovat v tom, jednalo-li se o přímý sňatek nebo zda manželství předcházela kohabitace na zkoušku. Z žen mladších 25 let, které se za prvního partnera provdaly, tak učinilo statisticky významně více až po předcházejícím nesezdaném soužití na zkoušku (29,2 %). Žen starších 35 let kohabitovalo před sňatkem o 12 procentních bodů méně, tedy pouze 17,2 %. Závislost mezi preferencí přímého manželství nebo soužití na zkoušku se naopak nepotvrdila v souvislosti s nejvyšším dokončeným vzděláním. Ženy, které s prvním partnerem uzavřely přímé manželství, tak učinily v průměru v necelých 21 letech (20,8), průměrný sňatkový věk žen, které uzavřely manželství až po nesezdaném soužití, byl o rok vyšší a dosahoval hodnoty 21,9 let. Tyto ženy, které volily před sňatkem společné soužití na zkoušku, však začínaly s partnerem bydlet v průměru dříve než ženy uzavírající přímé manželství. Průměrný věk, ve kterém začaly s partnerem žít ve společné domácnosti, dosahuje hodnoty 20,4 let. O b r á z e k 7 Průběh prvního partnerství 1371 žen někdy žilo v partnerství

1008 (73,5 %) první partnerství začalo jako přímé manželství

363 (26,5 %) první partnerství začalo jako kohabitace

247 (68,0 %) sňatek

207 (20,5 %) rozvod

60 (24,3 %) rozvod

116 (32,0 %) kohabitace

60 (51,7 %) rozchod

1 (0,1 %) vynucené odloučené žití 8 (0,8 %) úmrtí partnera

3 (1,2 %) úmrtí partnera

792 (78,6 %) trvá

184 (74,5 %) trvá

Zdroj: FFS

22

1 (0,9 %) úmrtí partnera 55 (47,4 %) trvá

Průměrné věky však v tomto případě nejsou nejvhodnějším ukazatelem vzhledem k diferencovanosti souboru - především v nejmladších věkových kategoriích je totiž podíl žen, které již uzavřely přímé manželství, nízký (například necelých 33 % v generacích 1973 1977). Dále proto budeme spíše vycházet z kvantilů či mediánového věku, který označuje věk, ve kterém již polovina žen z daného souboru či dané věkové skupiny podstoupila sledovanou událost - například uzavřela manželství. Mediánový věk při prvním sňatku, tedy věk, ve kterém byla polovina žen z příslušné generace již vdaná, odpovídá ve starších věkových skupinách průměrnému sňatkovému věku uvedenému výše a dosahuje hodnot 20,7 - 20,8 let u respondentek starších 35 let. U mladších žen odpovídá zvyšování mediánového sňatkového věku obecnému trendu posunu uzavírání sňatků do vyššího věku, tento trend se pak zvláště projevuje u skupiny žen mladších 25 let. Z žen náležejících ke generacím 1963 - 1967 byla polovina vdaná ve věku 21 let a pro ženy z generací 1968 - 1972 (v roce výzkumu dosáhly věku 25 - 29 let) dosahoval mediánový věk při přímém sňatku 21,4 let. V případě žen mladších 25 let pak nebylo možné hodnotu mediánového věku spočítat, protože v době výzkumu ještě podíl vdaných žen z celkového počtu žen v těchto generacích nedosahoval 50 %. Mediánový věk se tedy u žen z generace 1973 a mladších bude pohybovat výrazně výše, což dokládá podstatnou změnu demografického chování u těchto generací. Celkem ve 340 případech (24,8 %) se první partnerství žen rozpadlo, v naprosté většině skončilo rozvodem nebo rozchodem v případě nesezdaných párů. V dalším partnerství pak začalo žít 227 žen. Průběhu dalších partnerství se nebudeme podrobněji věnovat z důvodu jejich nízké četnosti výskytu v souboru (pouze 19 žen žilo ve třech partnerstvích a 3 ženy ve čtyřech; ve dvou partnerstvích žilo nebo v tom druhém stále ještě žije 205 žen). Nicméně zajímavé je sledovat alespoň formu druhého partnerství, především pak v jeho začátcích. Zcela se totiž obrátil poměr mezi kohabitacemi a přímými sňatky - jestliže více než 73 % prvních partnerství začínalo jako přímý sňatek, pak v případě druhého partnerství to bylo pouze 26,4 %. Téměř tři čtvrtiny soužití naopak začínaly formou kohabitace, necelá polovina z těchto párů pak později, po této zkoušce soužití, uzavřela sňatek. To je opět o více než 20 procentních bodů méně oproti situaci pozorované při prvním soužití. O b r á z e k 8 Formy druhého partnerského soužití 227 začalo žít ve druhém partnerství

60 (26,4 %) druhé partnerství začalo jako přímé manželství

167 (73,6 %) druhé partnerství začalo jako kohabitace

76 (45,5 %) sňatek Zdroj: FFS

23

91 (54,5 %) kohabitace

Neprokázala se však souvislost mezi formou prvního a druhého partnerského soužití. Nedá se tedy říci, že by ženy žijící s prvním partnerem po celou dobu v kohabitaci preferovaly tento způsob v případě soužití s druhým partnerem, a to ani ve formě předmanželské kohabitace na zkoušku. Pouze ženy, které s prvním partnerem uzavřely přímý sňatek bez předchozího „zkušebního“ soužití, častěji volily také u opakovaného druhého sňatku uzavření přímého manželství před předmanželskou kohabitací. 5.3 Vstup do rodičovské fáze - narození prvního dítěte Hlavním projevem změn reprodukčního chování v evropském kontextu je vedle omezení počtu dětí v rodině odklad jejich narození do vyššího věku žen. S obdobným vývojem, jaký od počátku 90. let sledujeme v České republice, se setkáváme již v polovině 60. let v západní a severní Evropě a s určitým zpožděním pak v jižní Evropě. Hlavním projevem změn v životních podmínkách mladých lidí bylo odkládání vstupu do manželství a založení rodiny do vyššího věku. Důležitou úlohu přitom sehrály moderní formy antikoncepce a umělá přerušení těhotenství. Umožňovaly totiž účinné ovlivňování časování a konečného počtu narozených dětí, tím také došlo k oddělení sexuálního života od reprodukce. V zemích střední a východní Evropy k těmto změnám nedocházelo. Rodinné chování bylo ovlivněno dřívější populační politikou státu a také tím, že zde byly irelevantní některé z faktorů, které při rozhodování o vstupu do manželství či při plánování potomka sehrávají důležitou roli. Nedošlo ke změnám hodnotových orientací a preferencí mladých lidí, chyběla zde škála možností jejich seberealizace, motivace pro vyšší vzdělání a budování profesní kariéry. S širokými možnostmi studia a s tím souvisejícím prodlužováním délky vzdělávání a zvyšování kvalifikace se fakticky setkáváme až od devadesátých let. V osmdesátých letech tak populace České republiky patřila společně s ostatními socialistickými zeměmi mezi populace s relativně vyšší úrovní plodnosti soustředěnou do mladého věku žen (20 - 24 let). Průměrný věk při narození dítěte byl velmi nízký, zejména pak u prvorodiček se pohyboval pod hodnotou 22,5 roku. V devadesátých letech byl proto pokles úrovně plodnosti a posun realizace plodnosti do vyššího věku ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi neobvykle rychlý. Od počátku devadesátých let dochází v České republice k postupnému snižování intenzity plodnosti v nejmladších věkových skupinách. Plodnost žen ve věku 18 - 21 let se ve srovnání se situací v roce 1990 snížila na poloviční hodnoty v roce 1995 a čtvrtinové hodnoty v roce 2000. V důsledku vysoké úrovně sňatečnosti a plodnosti v nízkém věku byla až do počátku devadesátých let do této věkové skupiny (18 - 21 let) soustředěna nejvyšší úroveň plodnosti prvního pořadí [Populační vývoj ČR 1990-2002, 2002]. Změna v rozložení úrovně plodnosti podle věku se v souhrnu projevila ve vzestupu průměrného věku matek při porodu. Nejvíce se zvýšil věk žen při narození prvního a druhého dítěte, mezi roky 1990 a 2004 již celkem o 3,8 roku, resp. 3,7 roku.

24

O b r á z e k 9 Průměrný věk matek podle pořadí narození dítěte, ČR 1990 - 2004 34 32

věk

30 28 26 24

první

druhé

třetí a vyšší

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

22

celkem

Zdroj: ČSÚ

Jak uvádí Rychtaříková (2003), změny v reprodukčním chování českých žen však plně neodpovídají změnám pozorovaným v zemích západní Evropy v období označovaném termínem druhý demografický přechod. Hlavní odlišnosti spočívají v rychlejším poklesu intenzity plodnosti a pomalejším posunu v časování. Obecně jsou za nositele nových hodnot považováni lidé s vyšším vzděláním, ovšem v České republice pozorujeme u vysokoškoláků spíše tradiční rodinné chování - například v roce 2003 tvořil podíl dětí narozených mimo manželství u vysokoškolsky vzdělaných žen necelých 11 %, avšak u žen se základním vzděláním téměř 65 % ze všech živě narozených těmto matkám. Z dětí prvního pořadí se mimo manželství narodilo dokonce více než 77 % v případě žen se základním vzděláním oproti 14 % u vysokoškolaček. Z celkového počtu 1 735 žen jich bylo v době výzkumu 497 (28,6 %) bezdětných, resp. se jim nenarodilo živé dítě. Z žen starších 18ti let to bylo 23,5 %, 28 z nich pak čekalo své první dítě. Zároveň bylo jen velmi málo těch, které by měly adoptované děti (2 ženy), děti v pěstounské péči (3 ženy) a nevlastní děti (21 žen). Z celkového počtu 2 399 dětí, které připadaly na respondentky, bylo více než 98 % dětí vlastních, pouze 3 děti byly adoptované (z toho jedna žena měla adoptované 2 děti) a 4 v pěstounské péči (zde opět měla jedna žena 2 děti v pěstounské péči). Dalších 28 dětí byly děti nevlastní, které s respondentkou nějakou dobu žily ve společné domácnosti. Ze 469 žen, které byly zatím bezdětné a ani nebyly v době výzkumu těhotné, jich více než 90 % chtělo mít někdy v budoucnu vlastní děti a pouze 3,6 % uvedlo, že děti mít nechtějí (více než polovina z nich však byla starší 35 let). I zde se potvrdila zakořeněnost dvoudětného modelu, který je z hlediska plánování (problematičtější je to však již s jeho realizací) pro rodinné chování české populace typický. Také u dosud bezdětných žen, které plánovaly do budoucna potomky, jasně převládalo přání mít dvě děti - přes 58 % se jich vyslovilo pro tuto variantu. Připočítáme-li k nim ještě ty, které váhají mezi jedním a dvěma dětmi a mezi dvěma a třemi dětmi, pak přes 76 % dosud bezdětných žen ve svých plánech uvažuje o dvoudětném modelu. Postup při porovnávání časování jednotlivých studovaných událostí je obecně zvolen tak, aby bylo možno porovnat pomocí tabulek života délku významných životních etap a časování důležitých životních událostí u různých skupin žen, jejichž diferencující charakteristikou je primárně příslušnost ke třem generacím. Soubor žen je rozdělen do 3 velkých věkových skupin (15 - 24, 25 - 34 a 35 - 45), podle dosaženého věku v roce výzkumu.

25

O b r á z e k 10 Věk při narození prvního dítěte, generace žen, ČR, 1997, analýza přežití podíl dosud bezdětných žen

1,0 1973-1982

0,8

1963-1972

0,6

1952-1962

0,4 0,2 0,0 14

16

18

20

22

24

26

28 30 věk

32

34

36

38

40

42

44

Pozn.: Rozdílnost křivek statisticky významná, Wilcoxonův test p ≤ 0,001 Zdroj: FFS

Z grafu je patrná homogenita starších generací žen z hlediska časování narození prvního dítěte. Ženy náležející ke generaci 1968 - 1972 představují poslední generaci standardizovaného modelu rodinného a reprodukčního chování charakteristického časným vstupem do manželství a rozením dětí v nízkém věku. V následujících věkových skupinách je již zřetelně patrné prodlužování doby soužití v domácnosti společně s rodiči a zvyšování věku při prvním partnerství (chápáno jako soužití ve společné domácnosti). Odpovídá tomu i věkový medián při narození prvního dítěte, který byl u nejmladší skupiny žen (ženy mladší 25 let) o 2,5 roku vyšší oproti předešlým generacím - 24,8 let oproti 22,3 shodně pro ženy v dosaženém věku 25 - 34 let i 34 - 45 let. Časové intervaly mezi událostmi v životě, tedy i časování narození prvního dítěte, však závisí na řadě proměnných, nikoli pouze na generační příslušnosti. Pro začlenění dalších proměnných do modelu byl použit Coxův regresní model. Ten počítá vliv vysvětlujících proměnných (zde individuálních charakteristik) na pravděpodobnost podstoupit studovanou událost. Vliv proměnných je proporcionální k riziku podstoupit událost, proto se tento model řadí k modelům proporcionálních rizik. Pro analýzu byly mezi proměnné vstupující do modelu kromě příslušnosti ke třem generacím zařazeny další charakteristiky, které mohou mít vliv na pravděpodobnost narození prvního dítěte a mohou ovlivnit časování této události. Dalšími kovariantami tedy jsou dosažené vzdělání, náboženské vyznání (operacionalizované pomocí frekvence návštěv kostela a bohoslužeb), velikost obce v době dětství a dospívání (ve které respondentka žila nejdelší dobu do svých 15ti let věku) a prostředí orientační rodiny - počet sourozenců, respektive počet dětí v rodině a to, zda se rodiče rozvedli. Rozvod rodičů byl brán v úvahu v případě, odehrál-li se před jednadvacátým rokem věku dítěte. Ke stanovení této hranice byly použity uvedené hodnoty věkového mediánu. Jelikož se pro většinu věkových skupin pohybuje mediánový věk při odchodu z domova a při začátku prvního partnerství v rozmezí 20 až 21 let, není v následujících výpočtech uvažován rozvod rodičů ve věku dítěte vyšším než dvacet let jako faktor přímo působící na časování takových životních událostí, jakými jsou odchod z domova rodičů, začátek partnerského života či narození dítěte. Statisticky významný vliv na pravděpodobnost narození prvního dítěte měly také další faktory (viz tabulka 4). Pravděpodobnost se odlišuje v závislosti na velikosti obce, ve které dívka po většinu svého dětství žila. V porovnání s ženami vyrůstajícími v Praze je 26

pravděpodobnost u žen z menších obcí o více než 50 % vyšší (obce menší než 10 tisíc obyvatel o 55 %, města do 100 tisíc obyvatel o 59 %). Pražačky, přesněji ženy, které po většinu dětství vyrůstaly v Praze, tedy v porovnání se ženami z menších měst odkládají rodičovství na pozdější dobu. Významným faktorem je také uspořádání partnerských vztahů rodičů - ženám, které ve svém dětství či dospívání zažily rozvod rodičů, se první dítě rodí dříve než ženám vyrůstajícím v úplné rodině. O 22 % vyšší pravděpodobnost narození dítěte při kontrole dalších proměnných souvisí také s časnějším začátkem partnerského života těchto žen, jak byl naznačen v předešlé kapitole (5.2). Také ženy pocházející z orientační rodiny s více sourozenci měly vyšší pravděpodobnost narození prvního dítěte - o 19 % v případě dvou sourozenců a o 36 % v případě čtyř a více sourozenců. Neprokázala se naopak žádná souvislost časování narození prvního dítěte s náboženským založením respondentek. T a b u l k a 4 Pravděpodobnost narození prvního dítěte, ženy, ČR, 1997, Coxova regrese 1973-1982 generace 1963-1972 1952-1962 ZŠ nebo SŠ bez maturity nejvyšší ukončené vzdělání SŠ v maturitou, VOŠ VŠ do 9 999 velikostní kategorie obce v dětství (ve věku do 10 000 - 99 999 15ti let) 100 000 - 999 999 1 milion a více 1 2 počet dětí v orientační rodině (narozených 3 matce celkem) 4 5 a více ano rozvod rodičů do 20ti let věku dítěte včetně ne pravidelně alespoň 1 týdně praktikující věřící - účast na bohoslužbách méně často nebo vůbec

Exp (B) 0,56 0,99 1 2,04 1,51 1 1,55 1,59 1,39 1 0,81 1 1,19 1,18 1,36 1,22 1 0,78 1

Sign. *** *** *** *** *** *

* ** *

Pozn.: * statisticky významné, p ≤ 0,05,** statisticky významné, p ≤ 0,01,*** statisticky významné, p ≤ 0,001 Zdroj: FFS

Výrazným faktorem ovlivňujícím věk při narození prvního dítěte je nejvyšší dokončené vzdělání ženy. V modelu proporcionálních rizik uvedeném v tabulce 4 mají ženy s maturitou či absolventky vyšších odborných škol o 51 % vyšší pravděpodobnost narození prvního dítěte ve srovnání s vysokoškolačkami. Ženy se základním vzděláním nebo středoškolačky bez maturity mají pravděpodobnost dokonce 2krát vyšší, a to i při kontrole dalších proměnných zařazených do modelu. Dosažená výše vzdělání představuje jednu ze základních sociologických i demografických charakteristik. Při zkoumání nejrůznějších oblastí sociálního života obvykle hraje roli významného faktoru spolupůsobícího na utváření postojů, hodnotových orientací a také na chování jednotlivců i celých sociálních skupin. Odráží totiž sociokulturní i ekonomický kapitál včetně příslušnosti k určitému životnímu stylu a hodnotám. Mezi skupinami žen s odlišnou úrovní nejvyššího dokončeného vzdělání se věk při narození prvního dítěte zvyšuje spolu s rostoucí dobou věnovanou studiu. Věkový medián při narození prvního dítěte je u žen se základním vzděláním a u středoškolaček bez maturity 21,5

27

roku, u žen s maturitou či vyšší odbornou školou 23,2 roku a u vysokoškolaček 26,3 roku, což činí rozdíl téměř 5 let v porovnání s ženami s nejnižším dokončeným vzděláním. Časné mateřství tedy bylo pozorováno především u této skupiny žen.

podíl dosud bezdětných žen

O b r á z e k 11 Věk při narození prvního dítěte, nejvyšší dosažené vzdělání žen, ČR, 1997, analýza přežití 1,0 ZŠ, SŠ bez maturity

0,8

SŠ s maturitou, VOŠ

0,6

VŠ

0,4 0,2 0,0 14

16

18

20

22

24

26 28 věk

30

32

34

36

38

40

Pozn.: Rozdílnost křivek statisticky významná, Wilcoxonův test p ≤ 0,001 Zdroj: FFS

Odkládání narození prvního dítěte do vyššího věku spolu s rostoucí úrovní dosaženého vzdělání souvisí také s časováním prvního partnerského soužití v jednotlivých vzdělanostních kategoriích žen. Mediánový věk při začátku prvního partnerství vypočítaný z tabulek života (analýza přežití) je u středoškolaček nebo žen s vyšší odbornou školou o rok vyšší než u žen se základním vzděláním nebo středoškolským bez maturity. U vysokoškolaček je pak téměř o 3,5 roku vyšší oproti ženám bez maturity. Pokusme se tedy o vzájemné porovnání dvou vybraných věkových skupin žen a jednotlivých stupňů nejvyššího dokončeného vzdělání - základního nebo středního bez maturity, středoškolského s maturitou (včetně vyšších odborných škol) a vysokoškolského (obrázek 12). Záměrně byla zvolena věková skupina 25 až 29 let, neboť tyto ženy mají v naprosté většině studium ukončené a zároveň již realizují své rodičovské plány. Naopak ženy ve věkové skupině 40 až 44 let již mají často reprodukci ukončenou a další děti neplánují. Při podrobnějším zkoumání je patrné, že odkládání narození prvního dítěte se vyskytuje u skupiny vysokoškolaček náležejících ke generaci 1968 až 1972, v době výzkumu tedy dosahovaly věku 25 až 29 let. Naopak není patrný téměř žádný generační rozdíl ani u skupin žen se základním či středoškolským vzděláním bez maturity ani u žen s maturitou nebo vyšší odbornou školou. Jediný generační posun byl tedy zaznamenán u skupiny vysokoškolsky vzdělaných žen. Je však nutné dodat, že ženy, které v roce šetření dosáhly věku 25 - 29 let (narozené v letech 1968 - 1972), představují jako celek generaci, která je stále ještě charakteristická časným vstupem do manželství a rozením dětí v nízkém věku. V mladších generacích se zřejmě generační posun více projeví i v ostatních vzdělanostních skupinách, řada z mladších žen však v době výzkumu ještě studovala, a proto je do obdobného porovnání podle nejvyššího dosaženého vzdělání nezařazujeme, neboť nižší dokončené vzdělání dále studujících žen by výpočty zkreslovalo.

28

podíl dosud bezdětných žen

O b r á z e k 12 Věk při narození prvního dítěte podle nejvyššího dosaženého vzdělání žen a vybraných věkových skupin, ČR, 1997, analýza přežití 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2

ZŠ 25-29 ZŠ 40-44 SŠ 25-29 SŠ 40-44 VŠ 25-29 VŠ 40-44

0,0 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 věk

Pozn.: Rozdílnost křivek statisticky významná, Wilcoxonův test p ≤ 0,001 Zdroj: FFS

V další části budeme sledovat vstup do rodičovské fáze nejen v závislosti na věku ženy, ale pokusíme se zasadit narození prvního dítěte do kontextu a posloupnosti dalších důležitých životních událostí, jakými nepochybně jsou odchod z domova rodičů, ukončení studia, vstup na trh práce nebo začátek partnerského života. 5.4 Narození prvního dítěte a konec společného bydlení s rodiči Ženy byly při výzkumu dotázány, zda někdy odešly od rodičů nebo pěstounů, aby začaly žít samostatně, v případě kladné odpovědi pak na to, kdy od rodičů odešly či kdy s nimi přestaly žít. Celkem 419 žen žilo v době výzkumu stále s rodiči. U ostatních tedy můžeme sledovat časování narození prvního dítěte vzhledem ke konci bydlení u rodičů, a tedy dobu, která uplynula mezi odchodem z orientační rodiny a založením rodiny prokreační. Nemalému procentu žen se první dítě narodilo ještě v době, kdy žily se svými rodiči (obrázek 13) - z celkového počtu žen, které již s rodiči nebydlí, se to týkalo 11 %, přičemž v nejstarších generacích byl podíl oproti dvěma mladším generacím vyšší (14 % oproti 9 %, respektive 7,4 %). Dalším téměř 21 % žen se první dítě narodilo ve stejném roce, kdy s rodiči přestaly žít, a více než 29 % v roce následujícím. Docházelo tedy ke kumulaci tří podstatných momentů do poměrně velmi krátkého časového období. Ženy přestávaly žít s rodiči a rovnou začínaly žít s partnerem, se kterým ve většině případů ihned uzavíraly sňatek (pokud sňatek osamostatnění se od rodičů již dokonce nepředcházel). V krátkém časovém sledu pak přicházelo do nové rodiny první dítě. Jisté zpomalování či oddalování narození prvního dítěte můžeme pozorovat spolu s klesajícím věkem respondentek - zatímco u generací 1952 1962 se u 20,8 % žen první dítě narodilo ve stejném roce, jako odešly od rodičů, u generace 1973 - 1982 to bylo v případě 17,6 % žen. V roce následujícím po odchodu od rodičů je rozdíl podstatnější - z nejstarší generace mělo dítě 31,5 % žen oproti 17,6 % žen z generací nejmladších.

29

O b r á z e k 13 Narození prvního dítěte ve vztahu ke konci společného bydlení s rodiči, kumulativní %, ženy, ČR, 1997 Kumulativní % s 1. dítětem

100% 1973-1982

80%

1963-1972 1952-1962

60% 40% 20%

-10

-8

-6

-4

0% -2 0

2

4

6

8

10

12

Délka trvnání mezi odchodem od rodičů a narozením 1. dítěte (v letech)

14

Zdroj: FFS

Ne všechny respondentky však podstoupily studovanou událost před uskutečněním výběrového šetření, to znamená, že mladším ženám se ještě nemuselo první dítě vůbec narodit. Navíc ne pro všechny je doba, po kterou mohly studovanou událost podstoupit, stejně dlouhá. V klasické analýze je pak možné vypočítat například průměrnou délku trvání pouze v těch případech, kde došlo ke studované události, tím se ovšem vyděluje pouze určitý soubor (v tomto případě to jsou ty, kterým se již první dítě narodilo). Výsledek však neposkytuje informace o skutečné délce trvání mezi odchodem od rodičů a narozením dítěte, protože v sobě nezahrnuje ty ženy, které jsou stále bezdětné. V tom spočívá opodstatněnost metod analýzy přežití a tabulek života, které počítají i s těmi případy, u nichž ještě studovaná událost nenastala. Při používáni analytické metody tabulek života je jednou ze základních podmínek nutnost definovat takzvanou výchozí událost, kterou podstoupili všichni dále studovaní jedinci a která je definována jednoznačně a jasně (například při studiu rozvodu prvního manželství je výchozí událostí první sňatek; následná analýza se odehrává na souboru respondentů, kteří někdy uzavřeli sňatek). Chceme-li tedy sledovat narození prvního dítěte v závislosti na době, po kterou respondentky nežijí ve společné domácnosti se svými rodiči, je požadovanou výchozí událostí odchod z domova rodičů, případně to, že s rodiči přestaly žít. Od této výchozí události pak měříme dobu/délku trvání, za kterou se ženě první dítě narodilo. Pokud žena byla v době konání výzkumu bezdětná, vstupuje do analýzy doba uplynulá mezi koncem společného života s rodiči a okamžikem šetření. V tabulkách života zároveň nemůžeme pracovat s hodnotami časových proměnných nabývajících záporných hodnot. Do další analýzy nejsou proto zařazeny ženy, které stále bydlí u rodičů, ani ty, jimž se první dítě narodilo ještě v době společného bydlení s rodiči. Na obrázku 14 jsou znázorněny funkce přežití vypočítané metodou tabulek života pro jednotlivé generace žen. Funkce přežití zde vyjadřuje pravděpodobnost nepodstoupit studovanou událost před datem t, tedy kumulativní zastoupení respondentek, kterým se v čase t (na konci intervalu t) ještě nenarodilo první dítě. Z grafu je patrné, že se od sebe, co do časování této události, příliš nelišily ženy, které v roce šetření dosáhly věku 25 - 34 let a 35 45 let. Pouze ženy z nejmladší věkové skupiny měly podle grafu nižší pravděpodobnost narození prvního dítěte a dělo se tak v delším časovém odstupu od okamžiku, kdy skončilo společné soužití s rodiči. Odlišnost se pak projevuje především v prvních letech po odchodu od rodičů.

30

podíl dosud bezdětných žen

O b r á z e k 14 Narození prvního dítěte podle délky uplynulé od konce společného bydlení s rodiči, generace žen, ČR, 1997, analýza přežití 1,0 1973-1982

0,8

1963-1972

0,6

1952-1962

0,4 0,2 0,0 0

1

2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 doba uplynulá mezi odchodem z domova rodičů a narozením 1. dítěte (v letech)

15

Pozn.: Rozdílnost křivek statisticky významná, Wilcoxonův test p ≤ 0,001. Zdroj: FFS

Do následujícího modelu Coxovy regrese jsou kromě příslušnosti k jednotlivým generacím zahrnuty další charakteristiky, které by mohly ovlivňovat pravděpodobnost a časování narození prvního dítěte - především je to opět úroveň dosaženého vzdělání, velikost obce v době dětství a dospívání (ve které žena žila nejdelší dobu do svých 15ti let věku) a věk, ve kterém respondentka přestala žít ve společné domácnosti s rodiči/rodičem. Neprokázal se naopak vliv náboženství ani charakteru orientační rodiny (počet sourozenců a to, zda se rodiče rozvedli), proto nebyly tyto proměnné do závěrečného modelu zahrnuty. T a b u l k a 5 Pravděpodobnost narození prvního dítěte v závislosti na době, kdy přestala žít s rodiči, ženy, ČR, 1997, Coxova regrese 1973-1982 generace 1963-1972 1952-1962 ZŠ nebo SŠ bez maturity nejvyšší ukončené vzdělání SŠ v maturitou, VOŠ VŠ do 9 999 10 000 - 99 999 velikostní kategorie obce v dětství (ve věku do 15ti let) 100 000 - 999 999 1 milion a více do 19ti let 20-24 let věk, kdy přestala žít s rodiči 25-29 let 30 +

Exp (B) 0,66 0,93 1 1,47 1,18 1 1,81 1,81 1,42 1 0,89 1 0,77 0,29

Sign. *** *** *** *** *

**

Pozn.: * statisticky významné, p ≤ 0,05,** statisticky významné, p ≤ 0,01,*** statisticky významné, p ≤ 0,001 Zdroj: FFS

Generační vliv, znázorněný již na obrázku 14, je v tabulce 5 vyjádřen pomocí proporcionálního rizika - ženy, které byly v době výzkumu mladší 25 let měly v porovnání se ženami staršími 35 let téměř o 35 % nižší pravděpodobnost narození prvního dítěte. Také zde se projevuje vliv vzdělanostní úrovně žen - spolu se zvyšujícím se vzděláním dochází 31

k prodlužování délky intervalu mezi odchodem od rodičů a narozením prvního dítěte. Průběh křivek, který je obdobný jako na obrázku 11, ukazuje posun v časování především v prvních deseti letech po odchodu od rodičů (graf zde neuveden). Statisticky signifikantní v Coxově modelu vychází téměř o polovinu (47 %) vyšší pravděpodobnost narození prvního dítěte u žen se základním a středoškolským vzděláním bez maturity oproti vysokoškolačkám, při kontrole ostatních proměnných v modelu. 5.5 Ukončení studia a narození prvního dítěte Školní docházku a studium je možné vnímat jako jednu z důležitých překážek, které zabraňují či oddalují nejen začátek partnerského soužití, ale také narození prvního dítěte. Je to způsobeno jednak ekonomickou situací studentů, kteří jsou často finančně závislí na rodičích, zároveň však normativní očekávání ve společnosti spojují možnost založení vlastní rodiny s ukončením školy a studií. Průběh vzdělávání byl ve výzkumu sledován pomocí řady otázek pokládaných za jednotlivé typy a stupně škol, které ženy navštěvovaly, ať již se jednalo o řádné denní nebo dálkové/večerní studium a ať byla škola dokončena úspěšně či nikoliv. V době výzkumu ještě stále studovalo 196 žen v řádném studiu a dalších 42 v některé z forem dálkového či večerního studia. Abychom se vyhnuli případům, kdy si ženy rozšiřují vzdělání externě ve vyšším věku a v době, kdy již pracují a/nebo mají vlastní rodinu, je v následující části analyzována doba uplynulá od konce řádného denního studia. Rovněž v několika případech, kdy bylo další řádné studium zahájeno až s mnohaletým odstupem od ukončení předchozího studia, je za konec studia brán okamžik konce jakéhosi kontinuálního řádného studia (tedy nepřerušeného několikaletou „pauzou“, v níž již ženy plně pracovaly). Z žen, které již denní studium ukončily, jich 80 % mělo alespoň jedno dítě. Část z těchto dětí se narodila ještě v době, kdy jejich matky studovaly - u žen starších 25 let se před koncem studia nebo ve stejném roce, kdy dokončily školu, narodilo první dítě v 10 % případů, u žen mladších 25 let se tak stalo v necelých 5 % případů. Generační posuny v časování rodičovství, které se ukázaly již v předcházejících kapitolách, jsou tedy patrné i v tomto případě (obrázek 15). O b r á z e k 15 Narození prvního dítěte podle délky uplynulé od konce řádného studia, generace žen, ČR, 1997, analýza přežití podíl bezdětných žen

1,0 1973-1982 1963-1972

0,8 0,6

1952-1962

0,4 0,2 0,0 0

1

2

3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 doba mezi ukončením řádného studia a narozením 1. dítěte (v letech)

14

15

Pozn.: Rozdílnost křivek statisticky významná, Wilcoxonův test p ≤ 0,001 Zdroj: FFS

Do analýzy vstupovaly ženy, které již řádné studium ukončily, vyloučeny byly pouze ty, které měly dítě ještě během studia. Průběh křivek naznačuje shodné časování narození 32

prvního dítěte vzhledem ke konci studia u generací 1952 až 1972, tedy u žen, které v době výzkumu dosáhly věku 25 a více let. Od této skupiny se pak odlišují mladší ženy, u kterých je doba uplynulá mezi doděláním školy a narozením dítěte delší v průměru téměř o rok a půl. Pokud byla stejná otázka časování analyzována v závislosti s nejvyšším dokončeným vzděláním, bez kontroly ostatních proměnných, neprojevila se významná odlišnost v závislosti na vzdělanostní kategorii, ke které ženy náležely. Z toho zle usuzovat, že vzdělání sice ovlivňuje časování a věk při narození prvního dítěte, ale nejpodstatnější úlohu zde sehrává délka studia. V okamžiku, kdy ženy řádné studium ukončily, neprojevil se statisticky významný rozdíl v tom, jak dlouhá doba do narození dítěte uplyne. Do analýzy je však nutné zahrnout další faktory, které jsou vzájemně provázané a dohromady ovlivňují pravděpodobnost a časování vstupu do rodičovské fáze. Předně se neprokázal vliv vybraných charakteristik orientační rodiny na délku mezi koncem studia a narozením dítěte, počet sourozenců respondentky ani rozvod jejích rodičů nebyl statisticky významný. Obdobně v případě náboženského vyznání operacionalizovaného frekvencí účasti na náboženských obřadech. Tyto proměnné tedy nejsou v modelu dále zahrnuty. T a b u l k a 6 Pravděpodobnost narození prvního dítěte v závislosti na ukončení řádného studia, ženy, ČR, 1997, Coxova regrese Exp (B) generace nejvyšší ukončené vzdělání

velikostní kategorie obce v dětství (ve věku 15 let)

věk, kdy ukončila řádné studium (dosažený věk)

1973-1982 1963-1972 1952-1962 ZŠ nebo SŠ bez maturity SŠ v maturitou, VOŠ VŠ do 9 999 10 000 - 99 999 100 000 - 999 999 1 milion a více do 17ti let 18-19 let 20 a více let

0,15 0,75 1 1,84 1,48 1 1,84 1,72 1,49 1 0,83 1 1,32

Sign. *** *** ** ** *** ** * *

Pozn.: * statisticky významné, p ≤ 0,05,** statisticky významné, p ≤ 0,01,*** statisticky významné, p ≤ 0,001 Zdroj: FFS

Z modelu proporcionálních rizik při kontrole ostatních proměnných vyplývá generační podmíněnost časování narození dítěte v závislosti na ukončení řádného studia. Ve srovnání s nejstarší generací žen (ženy, které v roce výzkumu dosáhly 35 - 45 let) mají ženy 25 - 34leté o 25 % nižší pravděpodobnost a ženy mladší 25 let dokonce o 85 % nižší pravděpodobnost narození prvního dítěte. Čím mladší ženy, tím tedy více odsouvají založení vlastní rodiny. To souvisí nejen s prodlužující se délkou studia, ale po ukončení řádného studia mají na odkládání narození dětí vliv rozšiřující se možnosti pracovního uplatnění u mladších generací žen. Při kontrole generačního vlivu pak zjišťujeme také vliv nejvyššího ukončeného vzdělání - středoškolačky mají v porovnání s vysokoškolačkami o 48 % vyšší pravděpodobnost a ženy se základním vzděláním nebo střední školou bez maturity dokonce o 84 %. Vzdělání se tedy ukazuje také jako významný faktor. Ve věkové skupině 25-34 let bylo v porovnání se ženami staršími 35 let statisticky významně více vysokoškolaček a méně žen bez maturity. Prodlužující se doba mezi koncem studia a narozením dítěte u žen s vyšším vzděláním tedy souvisí částečně také s tím, že jsou to častěji příslušnice nižších věkových kategorií, u nichž byl obecně v posledních letech sledován odklad mateřství.

33

Připomeňme, že analýza v tomto případě proběhla na skupině žen, které již měly ukončené školy, respektive v době výzkumu se nevzdělávaly v denním studiu. Mezi respondentkami mladšími 25 let byly tedy ve větší míře zastoupeny ženy bez maturity, které se již dále nevzdělávaly, protože velký podíl ostatních žen v tomto věku ještě stále studoval. I přes to ženy z této generace odkládaly narození dítěte na pozdější dobu po konci studia než jejich starší kolegyně. Potvrzuje se tedy univerzální posun rození dětí do vyššího věku u mladé generace a také odsun v závislosti na konci studia. Jak uvádí Rychtaříková (2003), výrazný propad plodnosti po roce 1992 se projevil u všech žen bez rozdílu vzdělání, geografické polohy nebo velikostní kategorie obce. 5.6 Narození prvního dítěte v souvislosti s nástupem do prvního zaměstnání Pro českou společnost je od konce druhé světové války typická vysoká zaměstnanost žen mimo domov, v případě rodin se hovoří o tzv. dvoupříjmové rodině, kdy jsou oba z partnerů zapojeni do výdělečné činnosti. Podíl žen na ekonomicky aktivním obyvatelstvu byl v bývalém Československu v poválečném období 36,5 % (v roce 1948). V průběhu 60. a 70. let se zvýšil na 44 % a do současnosti zůstal téměř nezměněn [Kotýnková, Kuchařová, Průša: 2003]. Tento model pracovního zapojení žen se příliš nezměnil ani v období transformace. Podle výsledků posledního sčítání lidu (2001) bylo ze všech ekonomicky aktivních 45 % žen. Z těch pak bylo 90,2 % zaměstnaných a 9,8 % nezaměstnaných. Jednou ze sledovaných věcí ve výzkumu FFS byla také pracovní kariéra respondentů. Více jak 85 % žen uvedlo, že někdy minimálně po dobu tří po sobě jdoucích měsíců pracovalo, bez ohledu na to, zda se jednalo o zaměstnání, podnikání nebo neplacenou práci v rodinném podniku. To, že ještě nikdy nepracovaly, uváděly především nejmladší ženy (z věkové skupiny 15 - 19 let to bylo 82,1 % žen, ze skupiny 20 - 24letých to bylo 15,6 %). Jednalo se tak především o ženy a dívky, které byly v době výzkumu v profesní přípravě z nikdy nepracujících žen bylo 78,5 % studentek, 10 % žen v domácnosti a 7,7 % nezaměstnaných (podíl ostatních byl zanedbatelný). O b r á z e k 16 ženy, ČR, 1997

Narození prvního dítěte ve vztahu k začátku práce, kumulativní %,

kumulativní % s 1. dítětem

100% 80% 60% 40%

1973-1982 1963-1972 1952-1962

20%

-5

-4

0% -3 -2 -1 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 doba uplynulá mezi 1. prací a narozením 1. dítěte (v letech)

Zdroj: FFS

Ne u všech žen následovalo založení rodiny až po jejich vstupu na pracovní trh a po určitém čase věnovaném výdělečné činnosti. Ve dvou starších generacích, tedy u žen starších 25 let v době výzkumu, se přibližně 10 % žen narodilo první dítě dříve, než nastoupily do svého prvního zaměstnání (tam, kde to dovolovaly získané údaje, byl rozdíl počítán pro větší

34

přesnost v měsících). Mezi ženami mladšími 25 let, které již někdy pracovaly, nastala tato situace v necelých 4 % případů. Změny, ke kterým došlo v České republice v 90. letech, se u nejmladší generace odrážejí také v prodlužující se době mezi nástupem do prvního zaměstnání a narozením prvního dítěte (obrázek 16). Tlak na zvyšování produktivity a stoupající soutěživost v konkurenčním prostředí s sebou přinášejí na jedné straně otázku, jak zkombinovat mateřství se zaměstnáním, na druhé straně pak nejrůznější možnosti pracovní seberealizace, kterých mladá generace žen, jejichž vzdělanostní úroveň se navíc stále zvyšuje, může využít. Z "Biografického výzkumu mladé generace" (2002) vyplývá, že mezi mladými je patrná snaha být poměrně v nízkém věku ekonomicky nezávislý na rodičích, a to již před ukončením studia. Během studia se zřejmě jedná spíše o příležitostné výdělky formou brigád. Ekonomická nezávislost je pak nejčastěji spojena s ukončením studia a s nástupem do prvního trvalejšího (delšího než 3 měsíce) pracovního poměru. Bylo-li subjektivní posouzení ekonomické samostatnosti analyzováno ve vztahu ke vstupu na pracovní trh (první zaměstnání delší než 3 měsíce), pak přibližně jedna třetina dotázaných uvedla věk ekonomické nezávislosti na rodičích nižší než věk při začátku dlouhodobějšího pracovního poměru. U mladých vysokoškoláků tomu tak bylo dokonce ve 40 % [Paloncyová: 2002a]. Svědčí to tedy o hojném využívání široké nabídky krátkodobých a příležitostných výdělků pro studenty. Po definitivním vstupu na pracovní trh pak ženy mladších generací (FFS, ženy mladší 25 let) oproti svým předchůdkyním odkládají narození prvního dítěte a stráví před založením vlastní rodiny v zaměstnání v průměru o více než rok déle. Kromě generačního posunu sehrávají úlohu ještě další faktory, což dokazuje následující analýza. Ta mohla být opět provedena pouze na podsouboru žen, které již někdy v životě pracovaly. Do analýzy rovněž nelze zahrnout ženy, jimž se první dítě narodilo ještě před tím, než nastoupily do prvního zaměstnání. Kromě již zmíněné generační podmíněnosti mají na dobu strávenou v zaměstnání před narozením dítěte/dětí vliv velikost obce, ve které v dětství a mládí ženy žily, nejvyšší ukončené vzdělání a s ním úzce spjatý věk, ve kterém žena začala pracovat. Ženy, které začaly pracovat dříve, než jim bylo 20 let, stráví před narozením prvního dítěte v práci delší čas a pravděpodobnost narození prvního dítěte je tak u nich nižší ve srovnání s ženami, které nastoupily do prvního zaměstnání ve 20-24 letech - u žen, které začaly pracovat ve věku 1819 let o 21 %, u žen, které pracovaly a byly mladší 18ti let o 38 % ve srovnání s ženami pracujícími od 20-24 let. Z hlediska nejvyššího dosaženého vzdělání se statisticky významně odlišuje skupina žen ze základním nebo středoškolským vzděláním bez maturity. Při kontrole ostatních proměnných v modelu mají oproti vysokoškolačkám o 53 % vyšší pravděpodobnost narození prvního dítěte v závislosti na době uplynulé od začátku pracovní aktivity, časují tedy narození svého prvního dítěte dříve po nástupu do zaměstnání. Zajímavé je srovnání dvou věkových skupin a dvou stupňů vzdělání znázorněné na obrázku 17, kde kvůli přehlednosti nejsou vysokoškolačky uvedeny (při dalším rozdělení této skupiny podle věku se navíc potýkáme s problémy malého počtu v jednotlivých kategoriích a v tomto případě s náhodnými výchylkami).

35

T a b u l k a 7 Pravděpodobnost narození prvního dítěte v závislosti na době uplynulé od začátku prvního zaměstnání/podnikání, ženy, ČR, 1997, Coxova regrese

generace nejvyšší ukončené vzdělání

věk, kdy začala první zaměstnání/podnikání

velikostní kategorie obce v dětství (ve věku do 15 let)

1973-1982 1963-1972 1952-1962 ZŠ nebo SŠ bez maturity SŠ v maturitou, VOŠ VŠ do 17ti let 18-19 let 20-24 let 25 + do 9 999 10 000 - 99 999 100 000 - 999 999 1 milion a více

Exp (B) 0,65 0,96 1 1,53 1,25 1 0,62 0,79 1 0,69 1,60 1,53 1,29 1

Sign. *** ** *** * *** ***

Pozn.: * statisticky významné, p ≤ 0,05,** statisticky významné, p ≤ 0,01,*** statisticky významné, p ≤ 0,001 Zdroj: FFS

podíl dosud bezdětných žen

O b r á z e k 17 Narození prvního dítěte podle délky uplynulé od začátku prvního zaměstnání, vybrané nejvyšší dosažené vzdělání a věkové skupiny žen, ČR, 1997, analýza přežití 1 ZŠ, SŠ bez maturity 25-29

0,8

ZŠ, SŠ bez maturity 40-44 SŠ, VOŠ 25-29

0,6

SŠ, VOŠ 40-44

0,4 0,2 0 0

1

2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 doba mezi 1. zaměstnáním a narozením 1. dítěte (v letech)

15

Pozn.: Rozdílnost křivek statisticky významná, Wilcoxonův test p ≤ 0,05 Zdroj: FFS

U středoškolaček nebo žen s vystudovanou vyšší odbornou školou je zřetelný odklad v časování narození dítěte - medián u žen ve věku 25-29 let je téměř o rok a půl vyšší než u žen starších 40ti let. Posun o 1,2 roku vychází také u vysokoškolaček stejných věkových kategorií. Opačný trend však byl zachycen u žen se základním a středoškolským vzděláním bez maturity. Medián, tedy doba uplynulá od nástupu do zaměstnání, za kterou měla polovina z žen dítě, byl u mladší věkové skupiny (25-29 let) o více než rok nižší než v případě žen ve věku 40-44 let.

36

5.7 Další děti v rodině Ženám, které měly vlastní děti (1 238), se nejčastěji narodily dvě děti (51 %), 31 % mělo jedno dítě a zbývajících 18 % tři a více dětí. Více vlastních dětí měly častěji starší ženy, počet dětí se pak snižoval v závislosti na nejvyšším dosaženém vzdělání. Ženy bez maturity měly častěji tři a více dětí, naopak středoškolačky měly častěji pouze jedno dítě a méně dětí vyšších pořadí. Podle výsledků analýzy konečné plodnosti žen v kohortní perspektivě se v české populaci objevují dva až tři reprodukční režimy [Rychtaříková, 2003]. První je charakteristický koncentrací na dvě děti v rodině, druhý, minoritní, se týká rodin s vyšším počtem dětí. Třetím modelem může podle Rychtaříkové být rostoucí skupina bezdětných žen, a to hlavně v dlouhodobějším výhledu. Pravděpodobnost narození třetího dítěte je u českých žen dlouhodobě nízká, v generačním pohledu ještě klesá. Při současné velmi nízké úrovni plodnosti a pokračujícím odkládání narození prvního dítěte do vyššího věku se tedy důležitou stává otázka, zda se naplní proklamované plánování dvoudětné rodiny a zda se ženám druhé dítě skutečně narodí. V kohortní perspektivě získané z dat sčítání byla pravděpodobnost narození druhého dítěte nejvyšší u žen narozených mezi roky 1945 a 1960 [Rychtaříková, 2003: 54]. Výzkum FFS tuto skutečnost potvrdil. Ženy příslušející k mladším generacím měly oproti generacím 1952 - 1962 pravděpodobnost narození druhého dítěte signifikantně nižší (nejmladší ženy, kterým bylo v době výzkumu méně než 25 let dokonce o 60 %). Je to dáno také tím, že věk maximální plodnosti nejstarší generace spadal do první poloviny 70. let, kdy bylo populační klima v České republice příznivé. Kromě generační příslušnosti byl dalším důležitým faktorem ovlivňujícím pravděpodobnost narození druhého dítěte věk ženy při porodu prvního dítěte. Čím déle totiž žena své mateřství odkládá, tím nižší je pravděpodobnost, že bude mít děti vyššího pořadí. Při kontrole ostatních proměnných mají ženy, které měly své první dítě ve 25 - 29 letech ve srovnání s těmi, které je měly mezi 20 a 24 rokem věku, o 35 % nižší pravděpodobnost narození druhého dítěte. Byla-li prvorodička starší 30ti let, pak se tato pravděpodobnost snižuje dokonce o 66 %. Vyvstává zde tedy otázka, zda ženy, které uvádějí, že by chtěly mít dvě děti, ale odkládají jejich narození do vyššího věku, pak skutečně své reprodukční plány stihnou nebo je budou chtít naplnit. Vliv má také počet dětí v orientační rodině a náboženské vyznání. Vyrůstala-li žena s více sourozenci, má s vyšší pravděpodobností dvě děti. Také praktikující věřící mají vyšší pravděpodobnost narození druhého, ale i třetího dítěte. Vzhledem k tomu, že v rodinách věřících lidí je obecně více dětí, nejsou tyto údaje překvapující. Naopak při kontrole ostatních proměnných se významně neprojevil faktor vzdělání. Máme-li v modelu zahrnut věk při narození prvního dítěte (který je s nejvyšším dokončeným vzděláním úzce svázán), neprojevuje se statisticky významně vliv vzdělání na pravděpodobnost narození druhého dítěte.

37

T a b u l k a 8 Pravděpodobnost narození druhého dítěte v závislosti na době uplynulé od narození prvního dítěte, ženy, ČR, 1997, Coxova regrese

generace nejvyšší ukončené vzdělání

věk při narození 1. dítěte (dosažený věk)

velikostní kategorie obce v dětství (ve věku 15 let)

počet dětí v orientační rodině (narozených matce celkem)

rozvod rodičů do 20 let věku dítěte včetně praktikující věřící - účast na bohoslužbách

1973-1982 1963-1972 1952-1962 ZŠ nebo SŠ bez maturity SŠ v maturitou, VOŠ VŠ méně než 20 let 20 - 24 25 - 29 30 let a více do 9 999 10 000 - 99 999 100 000 - 999 999 1 milion a více 1 2 3 4 5 a více ano ne pravidelně alespoň 1 týdně méně často nebo vůbec

Exp (B) 0,40 0,78 1 1,02 0,92 1 1,03 1 0,65 0,34 1,24 1,11 1,19 1 1,03 1 1,21 1,27 1,17 0,79 1 1,52 1

Sign. *** ***

*** **

* * * **

Pozn.: * statisticky významné, p ≤ 0,05,** statisticky významné, p ≤ 0,01,*** statisticky významné, p ≤ 0,001 Zdroj: FFS

Při studiu vlivu vzdělání na to, zda se žena rozhodne mít třetí dítě či nikoli, došla Simona Pikálková [Pikálková, 2003] u studovaného souboru žen k závěru, že pravděpodobnost mít třetí dítě prudce klesá spolu s rostoucím vzděláním ženy a u vysokoškolaček je tedy nejnižší. Její analýza navíc prokázala významný rozdíl mezi plánovaným počtem dětí a počtem dětí skutečně narozených. Ačkoli tedy vysokoškolačky v mládí poměrně často plánovaly tři děti, pravděpodobnost, že se jim tento plánovaný počet dětí skutečně narodí, je oproti ženám s nižším vzděláním relativně malá. Na rozpor mezi plány a skutečným reprodukčním chováním žen zřejmě působí v této souvislosti často diskutovaná otázka profesní seberealizace a pracovního uplatnění žen s vyšším vzděláním. Vysokoškolačky častěji než ženy s nižším vzděláním uváděly jako velmi důležitý důvod nižšího počtu u dětí mladších žen (ve srovnání s předchozími generacemi) rostoucí přání nezávislosti a kladení většího důrazu na profesní kariéru. Vysokoškolačky a ženy s maturitou či vyšší odbornou školou také více než ženy se základním vzděláním souhlasily s výroky kladoucími důraz na seberealizaci v zaměstnání a naopak méně se přikláněly k výrokům zdůrazňujícím roli ženy - matky versus roli ženy - zaměstnankyně.

38

T a b u l k a 9 Souhlas/nesouhlas s vybranými výroky podle nejvyššího dosaženého vzdělání, ženy, ČR, 1997, v % ZŠ, SŠ bez maturity souhlas s výrokem Je pro mne důležité mít životní dráhu v zaměstnání takovou, kde mohu dosáhnout něčeho hodnotného Práce/zaměstnání - dobrá, ale to, co ženy opravdu chtějí, je domov a děti.

SŠ s maturitou, VOŠ

VŠ

celkem

35,2***

50,2***

71,7***

43,9

62,9***

51,1***

42,5***

56,7

nesouhlas s výrokem Být v domácnosti je stejná seberealizace jako 37,3*** pracovat za plat N 917

44,4*

50,4*

41,1

691

127

1 735

Pozn.: Rozdíly v souhlasu či nesouhlasu v uvedenými výroky jsou v závislosti na výši dosaženého vzdělání statisticky významné na hladině * 0,05,** 0,01 a *** 0,001 (χ2 test). Zdroj: FFS

Spolu s rostoucím vzděláním žen tak nabývá na důležitosti otázka jak sladit profesní kariéru a péči o domácnost a děti. Ženy bez maturity častěji uváděly, že nezáleží na tom, kolik má člověk dětí, aby mohl mít zároveň profesní kariéru. Ve srovnání se ženami s vyšším vzděláním také častěji nevěděly, kolik dětí by mohl člověk mít, aby stále mohl svoji pracovní kariéru budovat. Zřejmě se tedy s problémem skloubení pracovních a rodinných povinností příliš nesetkávaly a neměly tak vlastní představu o této problematice, ve srovnání s vyššími vzdělanostními kategoriemi. Výrazněji méně pak jako jednu z podmínek pro dosažení profesní kariéry uváděly nízké počty dětí (jedno nebo žádné), naopak středoškolačky s maturitou nebo absolventky vyšších odborných škol se klonily k tomu nemít dokonce žádné dítě, chce-li člověk zároveň budovat kariéru. Vysokoškolačky pak v této souvislosti častěji volily dvoudětný model, zůstává však otázkou, nakolik se tyto názory odrážejí ve vlastním reprodukčním chování. Rychtaříková na základě kohortní analýzy plodnosti uvádí, že v České republice je u všech sledovaných generací žen intenzita plodnosti negativně korelována s nejvyšším dosaženým vzděláním. Pravidlo čím vyšší vzdělání, tím nižší intenzita plodnosti platilo přesto, že zkoumané generace žen měly děti v různých politických, ekonomických a sociálních podmínkách [Rychtaříková, 2003: 62]. Měnící se struktura obyvatelstva podle výše vzdělání tedy bude mít vliv na úroveň plodnosti. Průměrná vzdělanostní úroveň žen v reprodukčním věku je podle výsledků sčítání poměrně vysoká a i nadále se zlepšuje díky stoupajícímu podílu mladých vysokoškolaček a naopak snižujícímu se podílu žen se základním vzděláním. Jelikož vzdělanostní úroveň patří k důležitým faktorům ekonomické aktivity žen, je v dnešní době charakter plodnosti a počet dětí v rodině závislý mimo jiné i na možnostech pracujících rodičů dostát povinnostem vyplývajícím z jejich profese a zároveň mít dostatek času na rodinu.

39

Závěr Předkládaná studie je zaměřena na zkoumání individuálních souvislostí rodičovství, ke kterým patří mimo jiné délka studia, odchod od rodičů a začátek samostatného bydlení či vstup na trh práce. V mikrosociálním pohledu je zde zdůrazněn analytický přístup z hlediska generací českých žen, které se od sebe odlišují průběhem jednotlivých životních etap a časováním vybraných životních událostí. Primárně tedy byly sledovány generační odlišnosti, ke kterým je však vždy nutné přidat další faktory, které při rozhodování o sledu a časování podstatných životních kroků sehrávají důležitou roli - mezi jeden z nejpodstatnějších faktorů v tomto ohledu patří nejvyšší dokončené vzdělání a s tím související délka studia. Studium otázek rodičovství je poměrně náročné na datovou základnu. Krom několika citovaných šetření byla ve studii použita data ze dvou výzkumů - "Biografického výzkum mladé generace" 2002 (VÚPSV) a především z mezinárodního výzkumu "Šetření reprodukce a rodiny", který se v České republice uskutečnil v roce 1997 a jehož data zachycují životní dráhu žen narozených mezi roky 1952 a 1982. Tyto údaje umožnily studovat odchod z domova rodičů, ukončení studia a nástup do zaměstnání i formování partnerských svazků, to vše v souvislosti se zakládáním rodiny a narozením dítěte/dětí. Hlavním projevem změn reprodukčního chování v evropském kontextu je vedle omezení počtu dětí v rodině odklad jejich narození do vyššího věku žen. České ženy sledované ve výzkumu "Šetření reprodukce a rodiny" a náležející ke generaci 1968 - 1972 představují poslední generaci socialistického modelu rodinného a reprodukčního chování charakteristického časným vstupem do manželství a rozením dětí v nízkém věku. V mladších věkových skupinách je již zřetelně patrné prodlužování doby soužití v domácnosti společně s rodiči a zvyšování věku při prvním soužití s partnerem ve společné domácnosti. Tomu odpovídá také věkový medián při narození prvního dítěte, který byl u nejmladší skupiny žen (ženy mladší 25 let) o 2,5 roku vyšší oproti předešlým generacím. Výrazným faktorem ovlivňujícím věk při narození prvního dítěte je nejvyšší dokončené vzdělání ženy. Dosažená výše vzdělání představuje jednu ze základních sociologických i demografických charakteristik. Při zkoumání nejrůznějších oblastí sociálního života obvykle hraje roli významného faktoru spolupůsobícího na utváření postojů, hodnotových orientací a také na chování jednotlivců i celých sociálních skupin. Odráží totiž sociokulturní i ekonomický kapitál včetně příslušnosti k určitému životnímu stylu a vyznávaným hodnotám. Odkládání narození prvního dítěte do vyššího věku spolu s rostoucí úrovní dosaženého vzdělání souvisí též s časováním prvního partnerského soužití v jednotlivých vzdělanostních kategoriích žen. Ve zkoumaném souboru je mediánový věk při začátku prvního partnerství u středoškolaček nebo žen s vyšší odbornou školou o rok vyšší, než u žen se základním nebo středoškolským vzděláním bez maturity. U vysokoškolaček je pak téměř o 3,5 roku vyšší oproti ženám bez maturity. Spolu se zvyšujícím se vzděláním dochází rovněž k prodlužování délky intervalu mezi odchodem od rodičů a narozením prvního dítěte. U nejmladších generací se také prokázalo výraznější odsouvání založení vlastní rodiny po ukončení studia. To souvisí nejen s prodlužující se délkou studia, ale po ukončení řádného studia sehrávají u mladších generací žen významnou roli rovněž rozšiřující se možnosti pracovního uplatnění. Při kontrole generačního vlivu pak zjišťujeme vliv nejvyššího ukončeného vzdělání - středoškolačky mají v porovnání s vysokoškolačkami o 48 % vyšší pravděpodobnost narození prvního dítěte a ženy se základním vzděláním nebo střední školou bez maturity dokonce o 84 %. Vzdělání se tak ukazuje jako významný faktor prodlužování časového intervalu mezi ukončením studia a založením rodiny. Ve věkové skupině 25-34 let bylo v porovnání se ženami staršími 35 let statisticky významně více vysokoškolaček a méně

40

žen bez maturity. Prodlužující se doba mezi koncem studia a narozením dítěte u žen s vyšším vzděláním tedy souvisí částečně též s tím, že jsou to častěji příslušnice nižších věkových kategorií, u nichž byl obecně v posledních letech sledován odklad mateřství. Obecně se tedy potvrzuje univerzální posun rození dětí do vyššího věku u mladé generace a odsun v závislosti na době ukončení profesní přípravy. Změny, ke kterým došlo v České republice v 90. letech, se u nejmladší generace dále odrážejí také v prodlužující se době mezi nástupem do prvního zaměstnání a narozením prvního dítěte. Tlak na zvyšování produktivity a stoupající soutěživost v konkurenčním prostředí s sebou přinášejí na jedné straně otázku, jak zkombinovat mateřství se zaměstnáním, na druhé straně pak nejrůznější možnosti pracovní seberealizace, kterých mladá generace žen, jejichž vzdělanostní úroveň se navíc stále zvyšuje, může využít. Důležitým faktorem ovlivňujícím pravděpodobnost narození druhého dítěte je kromě generační příslušnosti i věk ženy při porodu prvního dítěte. Čím více totiž žena své mateřství odkládá, tím nižší je poté pravděpodobnost, že bude mít děti vyššího pořadí. Potvrzuje se tím tvrzení, že věk matek při narození prvního dítěte má vliv na celkový počet dětí, které se ženám narodí v průběhu jejich reprodukčního období. Vyvstává zde tedy otázka, zda ženy, které uvádějí, že by chtěly mít dvě děti, ale odkládají jejich narození do vyššího věku, pak skutečně své reprodukční plány stihnou naplnit. Analýzy navíc prokazují u žen s vyšším vzděláním významný rozdíl mezi plánovaným počtem dětí a počtem dětí skutečně narozených. Ačkoli tedy vysokoškolačky v mládí poměrně často plánovaly tři děti, pravděpodobnost, že se jim tento plánovaný počet dětí skutečně narodí, je oproti ženám s nižším vzděláním relativně malá [Pikálková, 2003]. Na rozpor mezi plány a skutečným reprodukčním chováním žen zřejmě spolupůsobí v této souvislosti často diskutovaná otázka profesní seberealizace a pracovního uplatnění žen s vyšším vzděláním. Vysokoškolačky častěji než ženy s nižším vzděláním uváděly jako velmi důležitý důvod nižšího počtu dětí u mladších žen přání větší nezávislosti a osobní kariéry. Vysokoškolačky a ženy s maturitou či vyšší odbornou školou také častěji než ženy se základním vzděláním souhlasily s výroky kladoucími důraz na seberealizaci v zaměstnání, naopak méně se přikláněly k výrokům zdůrazňujícím roli ženy - matky v protikladu k roli ženy - zaměstnankyně. V České republice je intenzita plodnosti žen negativně korelována s jejich nejvyšším dosaženým vzděláním. Zvyšující se podíl obyvatelstva (hlavně žen) s vyšším vzděláním tedy bude mít vliv na úroveň plodnosti. Průměrná vzdělanostní úroveň žen v reprodukčním věku je podle výsledků sčítání poměrně vysoká a i nadále se zlepšuje díky stoupajícímu podílu mladých vysokoškolaček a naopak snižujícímu se podílu žen se základním vzděláním. Jelikož vzdělanostní úroveň patří k důležitým faktorům ekonomické aktivity žen, je v dnešní době charakter plodnosti a počet dětí v rodině závislý mimo jiné i na možnostech pracujících rodičů dostát povinnostem vyplývajícím z jejich profese a zároveň mít dostatek času na rodinu.

41

Poznámky [1] Pro potřeby Sčítání lidu, domů a bytů jsou v České republice definovány tzv. cenzové domácnosti, tj. nejmenší sociální kolektivity osob bydlících v jednom bytě, konstruované v rámci jedné hospodařící domácnosti podle příbuzenského nebo jiného vztahu jednotlivých osob zapsaných ve sčítacím archu. Jejich základem jsou příbuzenské vztahy, podle nichž se soubory osob bydlících v bytě dělí na 4 základní typy cenzových domácností: domácnosti rodinné, jejichž jádrem je úplná rodina - manželská dvojice (nebo faktické manželství druha a družky) bez dětí nebo s dětmi nebo neúplná rodina - jeden z rodičů alespoň s jedním dítětem; a ostatní domácnosti zahrnující vícečlenné nerodinné domácnosti (2 nebo více jednotlivých osob, příbuzných i nepříbuzných, společně hospodaří, netvoří však rodinnou domácnost) nebo domácnost jednotlivce. [2] Právě v souvislosti s hodnotou dětí a také s tím, nakolik se jim hodlají věnovat, je však nutné posuzovat odpovědi opatrně, neboť z obdobných šetření nemůžeme nikdy přesně určit, nakolik odpovědi reprezentují internalizované hodnoty mladé generace a nakolik jde o odpovědi stereotypní. Další komplikace při vyhodnocování může být spatřována v tom, že se v odpovědích mladé generace odráží doposud zdaleka nevyjasněný vlastní názor na toto téma [Fialová a kol., 2000: 80]. Můžeme to doložit například tím, že 30 % respondentů odpovědělo, že mít děti znamená příliš velké omezení svobody rodičů, ale zároveň souhlasilo s tím, že sledovat, jak děti rostou, je největší radostí na světě.

42

Literatura Alan, J.(1989): Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama. Bartoňová, D. (2005): Vývoj cenzových domácností v České republice v poslední třetině 20. století. Demografie, roč. 47, č. 1, s. 1-12. Beets, G. (1996): Does the increasing age at first motherhood lead to increases in involuntary childlessness. In: EAPS/IUSS, Evolution or Revolution in European Population, European Population Conference, Milano 1995, Volume 2. Contributed papers, s. 15-29. ČSÚ (1998): Podrobné výsledky šetření reprodukce a rodiny (1997). (Závěrečná zpráva). Praha: ČSÚ. Fialová, L., Hamplová, D., Kučera, M., Vymětalová, S. (2000): Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Praha: SLON. Fialová, L. (1996): Demografie o dětech v České republice v 80. letech. Demografie, roč. 38, č. 2, s. 90-104. Fialová, L., Horská, P., Kučera, M. (1995): Současné a perspektivní proměny rodiny, manželství a rodičovství. Praha: Nadace pro výzkum sociální transformace. Hamplová, D. (2000): Názory na manželství a rodinu mladých svobodných lidí v roce 1997. Demografie, roč. 42, č. 2, s. 92-98. Hamplová, D. (2003): Vstup do manželství a vzdělání českých žen. In: Hamplová, Rychtaříková, Pikálková: České ženy: vzdělání, partnerství a rodina. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Hoffmann-Novotny, H.J., Fux, B. (1998): Fertility, New Types of Households and Family Formation in Europe. Strasbourg: Council of Europe. Jensen, A-M. (1998): Partnership and parenthood in contemporary Europe: A review of recent findings. European Journal of Population, roč. 14, č. 1, s. 89-99. Kotýnková, M., Kuchařová, V., Průša, L. (2003): Transformace trhu práce, zaměstnanost žen a životní příležitosti. In: The Gender Dimensions of the Social Security Reform in Central and Easter Europe, Case Studie of the Czech Republic. ILO. Kučera, T. a kol. (Eds.) (2000): New Demographic Faces of Europe. The changing population dynamics in countries of Central and Eastern Europe. Heidelberg: Springer Verlag. Kučera, M (1994): Populace České republiky 1918 - 1991. Praha: Česká demografická společnost, Sociologický ústav AV ČR. Matoušek, O. (1997): Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON Možný, I. (1999): Sociologie rodiny. Praha: SLON Paloncyová, J. (2002a): Rodinné chování mladé generace, závěrečná zpráva z Biografického výzkumu mladé generace 2002. Praha: VÚPSV. Paloncyová, J. (2002b): Změny české rodiny: mladá generace a demografický vývoj. Praha: VÚPSV Pikálková, S. (2003): Třetí dítě v rodině: plány a realita u žen s různým stupněm vzdělání. In: Hamplová, Rychtaříková, Pikálková: České ženy: vzdělání, partnerství a rodina. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 43

Populační vývoj České republiky 1990 – 2002 (2002). Praha: Katedra demografie a geodemografie PřF UK. Rabušic, L. (2000): Hodnota dítěte. Demografie, roč. 42, č. 4, s. 286-290. Riche, M.F. (1988): The postmarital society. American Demographics, roč. 10, č.1, s. 22-26. Rychtaříková, J. (2003): Diferenční plodnost v České republice podle rodinného stavu a vzdělání v kohortní perspektivě. In: Hamplová, Rychtaříková, Pikálková: České ženy: vzdělání, partnerství a rodina. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Rychtaříková, J. (2004): Změny generační plodnosti v České republice se zaměřením na vzdělání žen. Demografie, roč. 46, č. 2, s. 77-90. Šťastná, A. (2004): Vliv rozvodu rodičů na partnerské vztahy dětí na příkladu České republiky. Magisterská práce, PřF UK. Toffler, A. (1980): The Third Wave. New York: William Morrow and Co. van Wissen, L.J.G., Dykstra, P.A. (Eds.) (1999): Population Issues. An Interdisciplinary Focus. New York: Plenum Publishers.

44

Příloha 1: Metodická příloha Metodická příloha obsahuje základní informace o analytických metodách a statistických testech použitých při zpracování dat výzkumů. 1. Chí-kvadrát test nezávislosti v kontingenční tabulce (χ2 test) Používá se pro testování vztahu dvou kategorizovaných proměnných. Test porovnává empirické četnosti s teoretickým rozložením, které by nastalo v případě statistické nezávislosti obou proměnných. 2. Analýza rozptylu (ANOVA) Analýza rozptylu testuje rovnost nebo odlišnost středních hodnot, používá se k porovnávání středních hodnot více skupin (na rozdíl od t-testu, který rozhoduje o rozdílu pouze mezi dvěma průměry). Vychází ze skupinového rozptylu hodnot a ověřuje statistickou významnost skupinového efektu. Celkový rozptyl závisle proměnné je rozdělen do dvou částí - na vnitroskupinovou variabilitu (rozptyly uvnitř skupin) a na variabilitu mezi skupinami. Druhá zmíněná ukazuje, jak se navzájem liší skupinové průměry. Pokud neexistuje žádný rozdíl mezi skupinovými průměry a platí tedy nulová hypotéza o statistické nezávislosti, pak variabilita mezi skupinami i variabilita v rámci skupiny popisují stejný rozptyl. Porovnání variability v rámci skupiny a mezi skupinami se provádí pomocí F testu. Touto metodou je tak možné kontrolovat vliv proměnných, jako je například věk, pohlaví či dosažené vzdělání. 3. Analýza přežití / analýza biografií Statistické metody, které bývají souhrnně označovány nejčastěji jako survival models, event history analysis, analyse biographique, umožňují modelovat časování základních životních událostí prostřednictvím výpočtu rizika, že u jedince nastane určitá námi studovaná událost. Pro analýzu biografií jsou nejčastěji používána data z výběrových šetření (retrospektivních i prospektivních). Šetření musí zahrnovat informace o studovaných událostech (např. pro studium zakládání rodiny jsou relevantní informace o roku či věku při dokončení studia, nástupu do zaměstnání, seznámení se s partnerem, počátku kohabitace, sňatku, narození prvního dítěte atd.) a pokud možno co nejpřesnější datace jednotlivých studovaných událostí. Při použití běžných časových jednotek (měsíc, rok, v některých případech i dny či hodiny atd.) musí být měření času u všech studovaných jedinců shodné. Nevýhoda těchto metod tedy může pramenit právě z kvality časových dat. Datace získané z retrospektivních šetření mohou být ovlivněny špatnou pamětí respondentů 1 . Musíme také předpokládat, že se ve studovaném časovém intervalu příliš nemění vnější podmínky. Dále musíme počítat se ze základní premisou, že ti, kteří vystoupili z pozorování aniž by podstoupili studovanou události, se neliší od těch, kteří tuto událost prožili. Při studiu každého problému se omezíme na nejjednodušší případy, kdy je možné podstoupit událost pouze jednou a jedním způsobem (např. narození prvního dítěte, vstup do prvního partnerství). Přitom je nutné definovat takzvanou výchozí událost, kterou podstoupili všichni dále studovaní jedinci a která je definována jednoznačně a jasně (například při studiu narození prvního dítěte v závislosti na době, po kterou jedinci již nebydlí dohromady s rodiči, 1

Kontrolní zkouška před výběrovým šetřením provedeným v Belgii prokázala, že chyby v datování byly časté, i když časový sled událostí byl správný. V Belgii existující populační registr umožnil provést porovnání se zjištěnými údaji. Bylo však ověřeno, že vliv chybných údajů na parametrickou i neparametrickou analýzu není podstatný, je-li zachován správný sled po sobě jdoucích událostí (Lelièvre, 1992).

45

je výchozí událostí odchod z domova rodičů; následná analýza se odehrává na souboru respondentů, kteří již nežijí ve společné domácnosti s rodiči). Dále je nutné definovat studovanou událost, která je vždy dána formulací problému (zde tedy narození prvního dítěte). Na základě toho, zda jedinec podstoupil či nepodstoupil studovanou událost, je vytvořena nová, takzvaná statusová či cenzorová proměnná. Zde pro jednoduchost uvádíme pouze tzv. cenzoru zprava, kdy ke studované události nedošlo před konáním výběrového šetření. Existuje však ještě tzv. cenzora zleva, kdy u respondenta víme, že se studovaná událost odehrála před začátkem pozorování, ale nevíme přesně kdy (např. studium prvního zaměstnání sledované od šestnácti let - někteří respondenti jsou již v tomto věku zaměstnáni a není známo od kdy; při studiu narození prvního dítěte v závislosti na době, po kterou respondenti nežijí s rodiči, se první dítě narodilo v době, kdy žili společně s rodiči atd.). Tato proměnná je binární, ve statistickém programu SPSS by měla nabývat hodnoty 1 v případě, že u daného respondenta studovaná událost (narození prvního dítěte) nastala, a hodnoty 0, když ke studované události do doby konání šetření nedošlo (jedinec je stále bezdětný). Poslední proměnnou je časová proměnná. Podstoupil-li respondent studovanou událost, je hodnota časové proměnné rovna rozdílu data studované události a data výchozí události. Nedošlo-li u respondenta ke studované události, hodnota časové proměnné je rovna rozdílu data šetření a data výchozí události. V této práci byly použity dvě metody, tabulky života a Coxova regrese, o nichž se stručně zmíníme. Tabulky života (Life Table Estimation) patří mezi metody označované jako neparametrické, to znamená že nepředpokládají apriori rozložení studovaného jevu (jevů), a tudíž ani žádnou konkrétní formu funkce přežití (mezi neparametrické metody se řadí také metoda Kaplan-Meier - Product Limit Estimation). Představu o průběhu studovaného jevu si lze udělat na základě výpočtu funkce přežití, která vyjadřuje podíl lidí, kteří do určitého časového okamžiku ještě nepodstoupili studovanou událost. Nevýhodou této metody je, že není možné zahrnout do analýzy vysvětlující proměnné, chceme-li studovat vliv těchto proměnných, je nutné konstruovat funkce přežití pro různé podskupiny. Při složitější analýze tak dostáváme velké množství těchto funkcí a není dost dobře možná jejich interpretace (například chceme-li zkoumat vliv vzdělání na plodnost žen, konkrétně na pravděpodobnost narození prvního dítěte, metodou tabulek života musíme konstruovat funkci přežití zvlášť pro každou vzdělanostní skupinu a následně mezi sebou křivky porovnávat). V popisné analýze je grafické znázornění výsledných funkcí prvotní, ale zároveň je něčím víc než pouhou vizualizací, protože zjištěním průběhu určitého jevu umožňuje volit další postup. Při porovnávání funkcí přežití mezi různými skupinami je analýza zpracována zvlášť v každé podskupině a křivky jsou automaticky porovnávány. U metody tabulek života je rozložení funkce přežití rozděleno do určitého počtu intervalů za předpokladu, že ke studovaným událostem dochází na intervalu t rovnoměrně. Pro každý interval je znám počet a zastoupení „přežívajících“ (osob, které mohou podstoupit studovanou událost) na začátku intervalu, počet a zastoupení respondentů, kteří během intervalu podstoupili studovanou událost, a počet cenzorovaných případů, což je počet jedinců, kteří během intervalu t vystoupili z pozorování (např. při studiu narození prvního dítěte po odchodu od rodičů při délce trvání 2 roky vystoupí z pozorování ti, kteří 2 roky před konáním šetření přestali žít s rodiči a jsou stále bezdětní). Tato metoda je vhodná spíše pro větší soubory, kde je větší šance, že se v daném intervalu vyskytnou studované události. Výhodou této metody je, že poskytuje informace o změnách rizika podstoupit studovanou událost ve stejně dlouhých po sobě následujících intervalech pozorování.

46

Funkce přežití je počítána podle vzorce: S(t)= ∏i/t(i)≤ t [1-di /(Ni – ½ mi)], kde di je počet studovaných událostí během intervalu t, Ni je počet respondentů na začátku intervalu, kteří mohou v čase t podstoupit studovanou událost, mi počet cenzorovaných pozorování během intervalu. Součástí výstupu jsou také standardní odchylky funkce přežití, hustoty pravděpodobnosti a pravděpodobností a je možno porovnávat funkce přežití pro různé podsoubory respondentů (např. Log-Ran či Wilcoxon test). Ty mohou být tvořeny například různými generacemi respondentů, různými vzdělanostními kategoriemi, venkovským a městským obyvatelstvem apod. Po zjištění rozdílů v chování jednotlivců náležejících ke různým subpopulacím nebo před a po jejich pohybu z původního stavu je třeba vytvořit model, který může rozpoznat vliv vysvětlujících proměnných. Mezi semiparametrické modely patří Coxova regrese, která kombinuje dva typy analýzy - regresi a tabulky života. Tento regresní model počítá vliv vysvětlujících proměnných (zde individuálních charakteristik) na pravděpodobnost (denní, měsíční, roční - podle zvolené časové jednotky) podstoupit studovanou událost. Vliv proměnných je proporcionální k riziku podstoupit událost, proto se Coxův model řadí k modelům proporcionálních rizik. Model je zapsán takto: h(t ; z)=h0(t) exp(ß z), kde h(t; z) je výsledná podmíněná pravděpodobnost pro kombinaci nezávisle proměnných z v čase t, h0(t) je referenční pravděpodobnost, která představuje pravděpodobnost jedince (referenční kategorie), u něhož mají všechny nezávisle proměnné hodnotu 0 (z = 0). Referenční pravděpodobnost je možné také vyjádřit jako h(t, 0) = h0(t). Ve vztahu dále ß vyjadřuje odhadovaný vliv jednotlivých charakteristik z: z ß = z1*ß1 + z2*ß2+…+zn*ßn Vydělíme-li obě strany základní rovnice h0(t), dostaneme: h(t ; z) / h0(t) = exp(ß z), kde h(t ; z) / h0(t) představuje relativní riziko. Pro referenční kategorii je hodnota exp(ß z) rovna jedné, hodnoty vyšší či nižší než 1 tedy ukazují zvýšení či snížení rizika podstoupit studovanou událost. Hodnoty nezávisle proměnných jsou nezávislé na čase t. Coxova regrese je semiparametrickou metodou, protože rozložení referenční pravděpodobnosti h0(t) není apriori přidělena žádná statistická funkce a je to tedy část neparametrická. Naproti tomu je výraz exp(ß z) vyjádřením exponenciální funkce a je částí parametrickou. U skupiny parametrických metod je již funkci referenční pravděpodobnosti přiřazena určitá funkce.

47

Příloha 2: Výzkumy 1. Šetření reprodukce a rodiny (1997) Výzkum Šetření reprodukce a rodiny vycházel z mezinárodního projektu Fertility and Family Survey, který vznikl z iniciativy Evropské hospodářské komise a byl připraven jejím Oddělením pro činnost obyvatelstva (Population Activities Unit - PAU) v letech 1988 1991. Cílem celého projektu bylo zkoumání reprodukčního chování v evropském regionu a účastnily se ho také další instituce: Centrum pro studium populace a rodiny (Brusel), Ústav pro výzkum obyvatelstva (Řím) a Nizozemský interdisciplinární demografický ústav (Haag). Česká republika se k projektu přihlásila již v roce 1992, ale z důvodu podobného šetření tohoto typu, které zde proběhlo v roce 1993 (Reproductive Health Survey), bylo Šetření rodiny a reprodukce Českým statistickým úřadem odloženo na rok 1997. Šetření se uskutečnilo ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR a v terénu bylo realizováno agenturou Sofres Factum, spol. s r.o. Šetření se skládalo ze tří dotazníků: krátkého dotazníku pro domácnost, dotazníku pro ženu a dotazníku pro partnera ženy. Každý dotazník byl členěn do základních sekcí a modulů; dotazník pro muže byl v sekcích 2, 3, 6 a 9 stejný jako pro ženy (až na některé otázky), výrazně se pak odlišoval v sekcích 4 a 5. Obsah jednotlivých sekcí byl: Sekce 0: Charakteristiky domácnosti Sekce 1: Domov rodičů Sekce 2: Partnerství Sekce 3: Děti Sekce 4: Těhotenství Sekce 5: Regulace reprodukce (Plánované rodičovství) Sekce 6: Názory na to, zda mít či nemít děti Sekce 7: Jiné postoje a názory Sekce 8: Vzdělání a povolání Sekce 9: Vlastnosti partnera Modul 3: Hodnoty a přesvědčení Modul 4: Akceptace populační politiky Z hlediska mezinárodní koncepce celého projektu bylo zahrnutí jednotlivých sekcí povinné, moduly tvořily fakultativní část (modul 1 týkající se migrací a modul 2 s otázkami na minulé používání antikoncepce nebyly do českého dotazníku zahrnuty). Při přípravě národní verze byly zohledněny odlišnosti populačního vývoje a životní reality, ovšem pouze do té míry, aby nebyla narušena srovnatelnost s ostatními národními projekty. V zájmu mezinárodní srovnatelnosti byla respektována dikce otázek formulovaných zahraničními odborníky. Výběrový soubor měl za cíl získat informace od reprezentativního souboru žen ve fertilním věku z celé České republiky. Oporou výběru byly ženy ve věku 15 - 44 let trvale žijící na území České republiky v době průzkumu (tedy v druhé polovině roku 1997). Použit byl třístupňový náhodný výběr. V terénu pracovalo více než 120 tazatelek, které prošly intenzivním školením zaměřeným na metody kontaktu s domácnostmi, na postup při výběru konkrétní osoby pro rozhovor, techniku vlastního rozhovoru a práci s dotazníkem. Rozhovory probíhaly v domácnostech a bez účasti jiných osob. Autoři: ČSÚ, Ministerstvo zdravotnictví ČR (Spolupracující centrum WHO, Praha), Sofres Factum Velikost výběru: 1375 žen v dokončeném věku 15-44, 721 jejich partnerů Metoda sběru dat: Standardizovaný rozhovor 48

Typ výběru:Kvótní výběr. Období pořízení dat: druhá polovina roku 1997 Výsledky zveřejněny: - ČSÚ (1998), Podrobné výsledky šetření reprodukce a rodiny (závěrečná zpráva). Praha, ČSÚ - Rychtaříková, J., Kraus, J. (2001): Fertility and Family Surveys in countries of the ECE Region - Country report (Czech Republic). New York and Geneva, United Nations - výsledky použity v řadě dalších studií 2. Citované sociologické výzkumy Mladá generace 1997 Šetření populačního klimatu Mladá generace 1997 (Sociologický ústav AV a Výzkumný ústav práce a sociálních věcí) se uskutečnilo na podzim roku 1997 a bylo zaměřeno na demografické chování mladých svobodných lidí ve věku 18-29 dokončených let. Šetření se zabývalo preferovanou formou partnerského soužití, postoji k rodině a rodičovství, partnerským vztahem obecně, podmínkami pro uzavření sňatku a narození dítěte a také životními plány pro nejbližší roky. Vzorek zahrnoval 1 274 respondentů, z toho 632 mužů a 662 žen. Získaná data poté byla za účelem reprezentativnosti převážena podle bilance osob dle rodinného stavu vedené ČSÚ k 1. 1. 1997. Autoři: Sociologický ústav AV ČR, výzkumný tým pod vedením RNDr.Fialové, STEM Stručná charakteristika výzkumu: Rodinné a reprodukční chování mladých dosud svobodných lidí, postoje k manželství a rodičovství, objasnění vnějších podmínek, za kterých se mladí lidé rozhodují o uzavření manželství a narození dětí, plány mladé generace týkající se demografického chování. Velikost výběru: 1294 mladých svobodných lidí ve věku 18-30 let. Metoda sběru dat: Standardizovaný rozhovor Typ výběru: Kvótní výběr. Šetření bylo původně koncipováno na 1 200 osob, později bylo došetřeno větší množství osob nad 23 let. Období pořízení dat: podzim 1997 Výsledky zveřejněny: Fialová, L., Kučera, M., Vymětalová, S., Hamplová, D. (2000): Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Praha, SLON Rodina 2001 Autoři: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, STEM Stručná charakteristika výzkumu: Výzkum postojů k rodině, manželství, nesezdanému soužití, hodnota rodiny Výzkum chování - výchova dětí, náklady na výchovu dětí, dělba rolí v rodině, soužití generací, hospodaření domácností Velikost výběru: 1 257 osob starších 18 let Metoda sběru dat: Standardizovaný rozhovor Typ výběru: Kvótní výběr

49

Období pořízení dat: červen 2001 Výsledky zveřejněny: Paloncyová, J. (2002): Změny české rodiny: mladá generace a demografický vývoj. Praha, VÚPSV Biografický výzkum mladé generace 2002 Autoři: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Stručná charakteristika výzkumu: Výzkum životních drah mladých lidí se snahou o zasazení událostí rodinného života (např. sňatku, narození dítěte, rozvodu) do kontextu dalších důležitých událostí v životě člověka (např. ukončení studia, odchodu z domova rodičů, začátku samostatného bydlení nebo nástupu do zaměstnání). Výzkum byl proveden pouze v Praze, v jižních Čechách a v okresech Chomutov a Litoměřice (pražští respondenti - jedna polovinu všech dotázaných, respondenti z jižních Čech - přibližně jedna pětina, dotázání ze severních Čech - přibližně 30 %). Velikost výběru: 895 respondentů, 438 mužů a 457 žen (48,9 % mužů a 51,1 % žen) ve věku 25 - 34 let (narození v letech 1968 až 1977) Metoda sběru dat:Standardizovaný rozhovor Typ výběru: Kvótní výběr Období pořízení dat: březen 2002 Výsledky zveřejněny: Paloncyová, J. (2002): Rodinné chování mladé generace, závěrečná zpráva z Biografického výzkumu mladé generace 2002. Praha, VÚPSV.

50