Životní strategie mladých matek v oblasti harmonizace práce a rodiny

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Životní strategie mladých matek v oblasti harmonizace práce a rodiny

Magisterská diplomová práce Bc. Monika Foldynová

Vedoucí práce Mgr. Jana Válková

Brno 2012

Čestné prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem svoji magisterskou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškeré prameny a literaturu, ze kterých jsem při jejím zpracování vycházela.

----------------------------------Bc. Monika Foldynová

2

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí mé magisterské diplomové práce Mgr. Janě Válkové za čas a cenné rady, jeţ mi při konzultacích věnovala. Také bych chtěla poděkovat ţenám, jeţ se zúčastnily výzkumu a byly ochotné sdělovat mi své osobní informace.

3

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 6 I. Teoretická část .............................................................................................................. 8 1 Základní pojmy související se zkoumanou problematikou ............................................. 8 2 Definice problému ........................................................................................................... 9 3 Teoretická východiska vztahující se k problematice harmonizace práce a rodiny ....... 11 3.1 Teorie racionální volby........................................................................................... 11 3.2 Teorie lidského kapitálu ......................................................................................... 11 3.3 Normativní teorie.................................................................................................... 12 3.4 Kulturní teorie ........................................................................................................ 12 3.5 Preferenční teorie.................................................................................................... 13 3.6 Dílčí shrnutí ............................................................................................................ 15 4 Ţeny a moţnosti jejich strategií v oblasti harmonizace práce a rodiny ......................... 17 4.1 Demografické a socioekonomické trendy české společnosti ................................. 17 4.1.1 Nesezdaná souţití ............................................................................................ 18 4.1.2 Osamělá rodičovství ........................................................................................ 19 4.2 Rozdělení rodinných rolí a dělba práce v české rodině .......................................... 20 4.3 Typické strategie ţen v oblasti harmonizace práce a rodiny .................................. 21 4.3.1 Strategie nízkokvalifikovaných ţen ................................................................ 22 4.4 Dílčí shrnutí ............................................................................................................ 23 4 Rodinná politika v České republice ............................................................................... 25 4.1 Modely rodinné politiky ......................................................................................... 25 4.1.1 Rodinná politika před rokem 1989 .................................................................. 26 4.1.2 Rodinná politika po roce 1989 ........................................................................ 27 4.2 Mateřská dovolená a peněţitá pomoc v mateřství .................................................. 28 4.3 Rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek ....................................................... 28 4.4 Sluţby péče o děti ................................................................................................... 31 4.4.1 Sluţby péče o děti do 3 let ............................................................................... 31 4.4.2 Sluţby péče o předškolní děti (nad 3 let věku)................................................ 34 4.5 Dílčí shrnutí ............................................................................................................ 35 II. Metodologická část .................................................................................................... 37 1 Výzkumná otázka a dílčí výzkumné otázky .................................................................. 37 2 Výzkumná strategie a technika výzkumu ...................................................................... 39 III. Empirická část .......................................................................................................... 42 1 Výsledky výzkumu ........................................................................................................ 42 1.1 Preferované ţivotní strategie .................................................................................. 42 1.1.1 Preference v oblasti placené práce .................................................................. 42 1.1.2 Preference v oblasti péče o děti a domácnost .................................................. 43 1.1.3 Preference v oblasti rodičovské dovolené ....................................................... 45 1.1.4 Dílčí závěr ....................................................................................................... 46 1.2 Skutečné ţivotní strategie ....................................................................................... 47 1.2.1 Reálné strategie v oblasti placená práce .......................................................... 47 1.2.2 Reálné strategie v oblasti péče o děti a domácnost ......................................... 48 1.2.3 Reálné strategie v oblasti rodičovské dovolené............................................... 50 1.2.4 Dílčí závěr ....................................................................................................... 52 4

1.3 Vliv sociálního systému na ţivotní strategie .......................................................... 53 1.3.1 Dílčí závěr ....................................................................................................... 55 Závěr ............................................................................................................................... 56 Literatura ........................................................................................................................ 58 Anotace ........................................................................................................................... 66 Jmenný rejstřík ............................................................................................................... 67 Věcný rejstřík ................................................................................................................. 68 Přílohy ............................................................................................................................ 69 Příloha 1............................................................................................................................ 69 Příloha 2............................................................................................................................ 70 Příloha 3............................................................................................................................ 71 Příloha 4............................................................................................................................ 73 Příloha 5............................................................................................................................ 75 Stať ................................................................................................................................. 77

5

Úvod Pracovní a rodinný ţivot jsou stěţejními hodnotami naprosté většiny lidí v současné společnosti. Placená práce znamená pro člověka zdroj obţivy a moţnost seberealizace, o rodině jako o nenahraditelné instituci, která pro člověka představuje významný emocionální přínos, není snad ani třeba sáhodlouze psát. Tyto dvě sféry se navzájem ovlivňují, prolínají, doplňují, nebo mohou být v protikladu- pŧsobit proti sobě nebo zasahovat jedna do druhé. Slučitelnost profesních a rodinných rolí bývá často problematická a stává se předmětem mnoha veřejných diskusí. V určitých fázích ţivota jedna z uvedených oblastí převaţuje, a druhá se tak ocitá v pozadí. Jedním z období, kdy je tato nerovnováha nejvíce patrná, je zejména doba, kdy ţena plní mateřské povinnosti. Ano, je to právě ţena, kdo je v naší společnosti nejčastěji konfrontován s problémem jak úspěšně sladit své zaměstnání a péči o malé dítě. Na jednu stranu je z pohledu státu ţivotně dŧleţitá zaměstnanost ţen, především kvŧli problému nepříznivě se vychylujícího podílu osob v postproduktivním věku, na stranu druhou je však ţenám stále ve velké míře připisována hlavní odpovědnost za péči o děti a domácnost. Řešení vztahu mezi rodinou a zaměstnáním tak pro ţenu není jednoduché, neboť je vystavená tzv. dvojí zátěţi, kterou jí má pomáhat ulehčovat určitý systém formálních opatření ze strany státu nebo zaměstnavatelŧ a také systém neformálních opatření (např. výpomoc ze strany prarodičŧ), který však nemá k dispozici kaţdá matka. Jiţ dnes se objevuje fenomén tzv. odloţených mateřství, kdy ţeny odkládají zaloţení rodiny do vyššího věku. Toto chování však má pak za následek, ţe některá z těchto odloţených mateřství nebudou nikdy realizována, protoţe s rŧstem věku ţen pravděpodobnost početí klesá. Nenarodí se také mnoho druhých a třetích dětí, a to prostě jen proto, ţe nebude moţné to stihnout ve zkráceném reprodukčním cyklu Plánování dětí zpŧsobený rozmachem moderních forem antikoncepce je vedle umělého přerušení těhotenství jedním z fenoménŧ, který má rozhodující vliv na míru fertility, která je v naší společnosti velmi nízká a do budoucna tak společnost velmi ohroţuje. Je tedy dŧleţité rozvíjet podmínky, které ţenám usnadní kombinaci jejich pracovních a rodinných rolí, a především je nutné zajistit jim moţnost svobodné volby, a to zejména v oblasti zajišťování péče o jejich děti. Práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. V teoretické části nejprve definuji problém a základní pojmy související s problematikou harmonizace pracovních a rodinných rolí a zejména s níţe poloţenou hlavní výzkumnou otázkou, dále zde uvádím teoretická východiska, která pomáhají vysvětlit chování ţen ve vztahu ke zmíněné problematice, jedna z kapitol je věnována ţenám a moţnostem jejích strategií s ohledem na situaci v České republice, a v neposlední řadě se práce zabývá systémem české rodinné politiky, jeţ má ţenám ulehčovat slučitelnost profesních a rodinných rolí. Cílem empirické části této práce je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, která zní „Jaké strategie preferují a používají nízkokvalifikované mladé matky v oblasti harmonizace práce a rodiny, a jak tyto strategie ovlivňuje nastavení českého systému rodinné politiky?“ Zajímá mě zejména pohled matek na nástroje sociálního státu v oblasti harmonizace práce a rodiny, zda tyto nástroje znají a vyuţívají, a zda a jak jim tyto nástroje pomáhají ulehčit slučitelnost v pracovní a rodinné oblasti. V práci se také zabývám preferencemi matek, a jestli je sociální stát ve svobodné volbě jejich ţivotních 6

strategií dostatečně podporuje nebo mají pocit, ţe existence a dostupnost současných politik směřuje výběr jejich ţivotních strategií pro ně neţádoucím směrem.

7

I. Teoretická část 1 Základní pojmy problematikou

související

se

zkoumanou

Harmonizace práce a rodiny- Hill (2004, in Plasová, 2010) definuje harmonizaci práce a rodiny jako nalezení a zajištění určitého stupně fungující přijatelné kombinace placené a neplacené práce. Placenou prací jsou pak myšleny povinnosti v zaměstnání, za práci neplacenou je povaţována práce v domácnosti a péče o rodinu a její závislé členy. Nízkokvalifikované matky s malými dětmi- Podle Horákové (2011) nízkokvalifikované osoby, resp. osoby s nízkou úrovní lidského kapitálu, tvoří na pracovním trhu velmi heterogenní skupinu s odlišnými socio-demografickými charakteristikami, s rŧznou ekonomickou pozicí a rŧznou perspektivou do budoucna. Lidé s nízkou kvalifikací méně často participují na pracovním trhu, a pokud, tak předně na nepopulárních a nejistých sekundárních pracovních trzích. Fránek (2007) také uvádí, ţe díky špatně nastavenému sociálnímu systému, který těmto lidem zajišťuje takový příjem, jehoţ by v zaměstnání nikdy nedosáhli, dávají často přednost příjmu ze sociálních dávek, příp. doplněnému o příjem z šedé ekonomiky právě před uplatněním se na trhu práce. Podle Kotíkové (in Sirovátka, Mareš, 2003) jsou osoby s nízkou nebo ţádnou kvalifikací povaţovány za jednu z rizikových skupin na trhu práce. Další kategorií osob, jeţ jsou z hlediska trhu práce označovány jako rizikové, patří také ţeny, zejména ty, které pečují o děti do věku 15 let. U nízkokvalifikovaných matek tudíţ dochází ke kumulaci nejméně dvou rizikových faktorŧ, díky čemuţ se zvyšuje pravděpodobnost jejich nezaměstnanosti. Rodinná politika – podle Potŧčka (1995) rodinná politika spoluovlivňuje vnitřní i vnější podmínky vzniku rodin a postavení jejich jednotlivých členŧ v širším právním, ekonomickém, sociálním a kulturním rámci. Rodinné politice jde zejména o ekonomickou, sociální a právní ochranu a podporu rodin a jejich závislých členŧ (dětí, starších osob, osob nemocných a invalidních) a o řádnou výchovu dětí. Rodinná politika dle Potŧčka (2005) vychází z přesvědčení, ţe péče o děti a jejich výchova není jen soukromou záleţitostí rodičŧ, ale i významným prvkem prosperity celé společnosti. Pomoc státu a společnosti rodinám s dětmi je pojímána jako významná sociální investice do budoucího rozvoje celé společnosti. Dle Leitnerové (2003) mŧţe stát vhodně zvolenými opatřeními1 v oblasti rodinné politiky napomáhat vyrovnání rozdílŧ mezi muţi a ţenami (nebo také naopak rozdíly zachovávat). Životní strategie – v oblasti harmonizace práce a rodiny představují ţivotní strategie zpŧsob vyrovnávání se s konfliktem pracovních a rodinných rolí (Kříţková, 2002)

1

viz kapitola 4.1 Modely rodinné politiky

8

2 Definice problému Nízkokvalifikované mladé matky s malými dětmi, jak je také uvedeno výše, představují na trhu práce kategorii osob, u nichţ dochází ke kumulaci rizikových faktorŧ, díky čemuţ jsou častěji ohroţeny dlouhodobou nezaměstnaností. Protoţe osoby s nízkou kvalifikací bývají dle Sirovátky (2009) zaměstnány na sekundárních pracovních trzích, potýkají se i matky s nízkým lidským kapitálem s problémy, jako jsou nízké výdělky, nejistota pracovního místa a zhoršené pracovní podmínky. Pokud jsou navíc tyto matky osamělé, neţijí s partnerem, otec dítěte jim neplatí alimenty na dítě, nebo nemají prakticky nikoho, kdo by pomáhal s výchovou a péčí o dítě, nacházejí se ve velmi problematické situaci, kterou by jim měl pomáhat usnadňovat sociální systém, ať uţ prostřednictvím rŧzných dávek a příspěvkŧ, nebo skrze rozvinutou síť sluţeb péče o dítě. V České republice platí spíše podpora formou finančních dávek, která je relativně štědrá (obzvláště pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva), a někdy je díky této štědrosti pro určité osoby výhodnější setrvat v nezaměstnanosti nebo ekonomické neaktivitě. Sluţby péče o děti, především o ty nejmenší (do tří let věku) byly v naší zemi značně rozšířené v minulosti (před rokem 1989), ale z rŧzných dŧvodŧ docházelo za posledních více neţ dvacet let k jejich postupnému rušení, aţ zbylo pouhých 462 jeslí (ÚZIS, 2011). V oblasti sluţeb péče o děti starších tří let je situace pozitivnější, neboť síť mateřských škol je v naší zemi poměrně hustá, a tato péče je také, na rozdíl od jeslí, mezi rodiči vnímána ve většině případŧ kladně. V poslední době se ovšem vyskytují problémy s nedostatečnou kapacitou těchto zařízení, která nutí rodiče zŧstávat na rodičovské dovolené déle, neţ preferují, nebo musí dítě přihlásit do školky vzdálené jejich bydlišti. Problémem je také převládající model dělby práce v českých rodinách, který jak uvádí Bartáková (2009 dle Dělba 2001), je stále velmi tradiční, coţ znamená, ţe ţeny jsou vystaveny nutnosti zvládat jak pracovní závazky, tak povinnosti týkající se péče o dítě a domácnost. Tyto relativně stabilní genderové role přijímané společností jako kulturní norma mohou vést k obtíţnější harmonizaci práce a rodiny. V České republice je nejrozšířenější strategií harmonizace práce a rodiny, ţenin odchod na rodičovskou dovolenou, která ze zákona mŧţe trvat aţ do tří let věku dítěte. Některé ţeny však také vyuţívají moţnosti zŧstat s dítětem doma aţ do jeho čtyř let, neboť rodičovský příspěvek je moţné tuto dobu pobírat. Problémem ovšem je, ţe díky tomu se matky vyváţí z chráněných pracovních vztahŧ3 (Kříţková et al., 2005). Matky, kterým byla z dŧvodu předchozí nezaměstnanosti (a tedy jim nevznikl nárok na peněţitou pomoc v mateřství) určena doba pobírání příspěvku na čtyři roky, mohou dle MPSV sice nastoupit do práce dříve neţ ve čtyřech letech věku dítěte, avšak za podmínky, ţe zabezpečí hlídání dítěte po dobu jejich nepřítomnosti jinou zletilou osobou, a nebude se jednat o jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení. V případě, ţe rodič dítě takovému zařízení svěří, přestává mít nárok na pobírání rodičovského příspěvku4. Matky jsou tak nuceny kalkulovat, zda se jim vyplatí jít pracovat, nebo je pro ně výhodnější setrvat v ekonomické neaktivitě. 2

Údaj je pro rok 2010 a týká se pouze veřejných jeslí Garance pracovního místa je pouze po dobu rodičovské dovolené (3 roky) 4 Umístit dítě do takového zařízení bez ztráty nároku na příspěvek lze na 5 dní v kalendářním měsíci do tří let věku dítěte, nad tři roky je moţné těchto sluţeb vyuţít v rozsahu nepřevyšujícím čtyři hodiny denně nebo nejvýše pět kalendářních dnŧ v měsíci 3

9

Z výše uvedeného vyplývá, ţe nízkokvalifikované mladé matky se při rozhodování jak skloubit pracovní a rodinné role, nacházejí v obtíţné situaci. Pokud navíc byly před porodem nezaměstnané a nevznikl jim nárok na pobírání peněţité pomoci v mateřství, je jejich situace ještě komplikovanější, neboť po skončení rodičovské dovolené nemají jistotu zaměstnání. Najít v dnešní době vhodnou práci není jednoduché, ale najít práci s malým dítětem, nízkým vzděláním a minimálními pracovními zkušenostmi se dá povaţovat téměř za nadlidský úkol.

10

3 Teoretická východiska vztahující se k problematice harmonizace práce a rodiny Na problematiku harmonizace práce a rodiny nelze nahlíţet pouze skrze jeden teoretický pohled, je třeba se na toto téma dívat komplexněji a vzít v potaz více teoretických konceptŧ, jeţ umoţňují nahlíţet na problematiku z více perspektiv. Jako dominantní teoretická východiska v této problematice bylo vymezeno 5 teorií, které pomáhají vysvětlit chování a volbu ţivotních strategií ţen v období výchovy malých dětí. Jedná se o teorii racionální volby, teorii lidského kapitálu, normativní teorii, kulturní teorii a preferenční teorii.

3.1 Teorie racionální volby Teorie racionální volby vysvětluje lidské jednání jako trvalé úsilí o maximalizaci prospěchu. Jak Moţný (2006) uvádí, v rámci této teorie jedinec zvaţuje poměr mezi náklady a výnosy svého rozhodnutí, a volí to řešení, kde je rozdíl pro něj nejpříznivější. Základním podnětem k jednání je tedy prospěch či zisk, jakoţto rozdíl mezi náklady a výnosy. Rozdíl však mŧţe mít i negativní hodnotu, a přesto člověka k jednání motivuje, neboť pokud jedinec dospěje k poznání, ţe nemŧţe nic získat, jedná alespoň tak, aby minimalizoval ztrátu. Má tedy z jednání prospěch, i kdyţ vlastně ztrácí. Tuto teorii mŧţeme aplikovat mimo jiné na plánování rodiny, kdy dle Bartákové (2009 dle McDonald 1997:25) existují nepřímé náklady zaloţení rodiny, které mají souvislost s odtrţením od trhu práce. Jedná se např. o ztrátu příjmu, ztrátu osobní autonomie, finanční závislost na partnerovi, ztráta sociálních sítí, ztráta sebevědomí či regrese v dovednostech a kvalifikaci. Všechny tyto náklady se mohou promítnout do zvaţování rodičŧ mít či nemít dítě, a pokud rodiče dojdou k rozhodnutí příliš vysokých nákladŧ za cenu dítěte, mohou se jednoduše rozhodnout pro odloţení rodičovství, či pro bezdětnost. Ţe rodiny s dětmi mají niţší příjem, neţ rodiny bez dětí konstatuje také Ringen (1997). Teorie nabízí vysvětlení i pro chování zaměstnavatelŧ, kdy jsou tito podle Plasové (2008) ochotní zavádět daná opatření (v tomto případě nejčastěji flexibilní formy zaměstnávání a jiné formy práce pro ulehčení skloubení pracovních a rodinných povinností rodičŧ s malými dětmi), pokud ovšem přínos či uţitek převáţí nad náklady vynaloţené na jejich implementaci. Zaměstnavatelŧm jde tedy podle této teorie zejména o jejich ekonomickou efektivnost. V případě nízkokvalifikovaných matek se navíc mŧţeme setkat také s porovnáváním příjmu z potencionálního zaměstnání s finanční pomocí od státu. Dle Dudové (2008) je zřejmé, ţe pokud ţena v práci, po zaplacení nákladŧ na zajištění péče o dítě v době své nepřítomnosti, vydělá částku podobnou rodičovskému příspěvku, lze předpokládat, ţe bude svŧj návrat na trh práce oddalovat.

3.2 Teorie lidského kapitálu Teorie lidského kapitálu vzniká jiţ v 60. letech 20. století. Její vznik je spojen se jmény jako Petty, Schultz, Becker, Denison a další, a v dané problematice je významná zejména tím, ţe povaţuje vzdělání za základnu lidského kapitálu. Jak dále uvádí Veteška a Tureckiová (2008) člověk ke své „základně“ lidského kapitálu (školnímu 11

vzdělání a praxi) musí trvale přidávat další vědomosti, dovednosti, zkušenosti, ale také kompetence. V této souvislosti se hovoří o rozvoji lidského potenciálu. Bartáková (2009) povaţuje vzdělání za dŧleţitý diferenciační faktor, který mŧţe spoluutvářet rŧzné pracovně-rodinné strategie. Lidský kapitál OECD definuje jako znalosti, dovednosti, schopnosti a vlastnosti, jeţ zjednodušují tvorbu osobních, společenských a ekonomických hodnot a blahobytu. Přímý vliv lidského kapitálu na ekonomický rŧst není jednoduché změřit, avšak statistiky OECD ukazují, ţe prŧměrné prodlouţení doby studia o jeden rok přináší dlouhodobý rŧst HDP v rozsahu čtyři aţ šest procent (Holý, 2007). Vzdělání, jako jedna z nejvýznamnějších sloţek lidského kapitálu, je dŧleţitým faktorem nejen pro úroveň zaměstnanosti ţen, neboť jak uvádí Bartáková (2009) jsou míry zaměstnanosti vyšší u vzdělanějších ţen neţ u ţen z niţších vzdělanostních skupin (bez ohledu na přítomnost dětí), ale dle Kuchařové (2006) také souvisí s délkou rodičovské dovolené - čím vyšší je vzdělání ţeny, tím kratší dobu setrvává na rodičovské dovolené. Bartáková (2009) dále poukazuje na to, ţe lidský kapitál ţen během relativně dlouhé rodičovské dovolené v lepším případě stagnuje, v horším případě klesá. Sirovátka a Bartáková (2008) v této souvislosti upozorňují, ţe ţeny s niţší kvalifikací nijak významně ztrátu lidského kapitálu nepociťují, a pokud je navíc kompenzace jejich příjmu sociálními dávkami přijatelná s ohledem na předchozí příjem, je jejich orientace na delší péči o děti v rodině sociální politikou ještě více posilována.

3.3 Normativní teorie K nejvlivnějším autorŧm z okruhu normativních teorií patří Ronald Inglehart. Dle Hamplové (2003) představují normativní teorie protipól teorií racionální volby. Tato teorie odmítá, ţe by za demografickou změnou stály ekonomické těţkosti či otázka výhodnosti manţelství, ale změny rodinného ţivota přisuzují posunu v hodnotách a preferencích, především sekularizaci, individualismu, dŧrazu na svobodu a nezávislost a nové ideologii týkající se postavení muţŧ a ţen ve společnosti. Neodmítají vliv strukturních či ekonomických faktorŧ, ale spíše jsou zaloţeny na předpokladu, ţe modernizace, technologické změny (zvláště dostupná antikoncepce) a rozvoj sociálního státu umoţnily změnu hodnot a preferencí, na jejichţ základě se pak změnilo i lidské chování.

3.4 Kulturní teorie Jedním z nejvýznamnějších faktorŧ, jeţ ovlivňují ţivotní strategie mladých matek, je kulturní tradice země, ve které matky ţijí. Autorkou této teorie je německá socioloţka Birgit Pfau Effingerová (2004), která vysvětluje chování a rozhodování ţen na základě spojení kulturního kontextu a sociálních struktur, přičemţ ač je kultura se sociální strukturou v interakci a ve vzájemném vlivu, existuje samostatně a je nezávislá. Jednání sociálních aktérŧ se poté podílejí na reprodukci nebo také změně jak kulturního, tak strukturálního a institucionálního rámce. Teorie kultury je zaloţena na třech konceptech, které zahrnují koncept genderové kultury, genderový systém a genderové uspořádání. 1. Koncept genderové kultury předpokládá, ţe v kulturách moderních společností je ustálena jistá forma genderových vztahŧ a dále je zde zakotvena jednotná představa o ideálním rozdělení práce mezi muţem a ţenou. Tyto představy jsou ve společnosti zaloţeny na relativně stabilních normách a hodnotách. Současně 12

mŧţe vedle sebe ve společnosti existovat i více dominujících modelŧ genderové kultury. 2. Genderový systém je pak s genderovou kulturou v interakci a dle autorky jde o vztahy mezi institucemi (sociální stát, trh práce, rodina, neziskový sektor) a genderovými strukturami (dělba práce v rodině, mocenské vztahy). 3. Genderové uspořádání je pak výsledkem spojení genderové kultury a genderového systému. Je to tedy výsledek souhry kultury, institucí, sociálních struktur a jednání sociálních aktérŧ. Co se týče gender kontraktu v české společnosti, uvádí Čermáková (2002), ţe jeho negativním dŧsledkem je zejména společensky a kulturně vymezená slabší pozice ţen v porovnání s muţi, rozdílné podmínky na trhu práce a oslabení role otce v rodině. V oblasti harmonizace práce a rodiny upozorňuje Dudová (2007) na převaţující normativní diskurs dané společnosti, který určuje, jak by mělo vypadat správné mateřství. Tento diskurs je souhrnem toho, jak se o mateřství v naší kultuře mluví a píše (mezi odborníky, v médiích, na veřejnosti, ale i v soukromí rodin), a určuje, co se od ţeny očekává, aby mohla být pokládána za dobrou matku. Převládající diskurs mateřství v České republice odpovídá pojetí „intenzivního mateřství“, jehoţ obsah lze shrnout do třech přesvědčení: 1) matka patří k dítěti 2) dítě by mělo být do tří let s matkou 3) správná ţena všechno zvládne sama Tyto poţadavky jsou dále posilovány a podporovány současnou podobou české sociální politiky a zároveň tuto politiku formují a legitimizují. Daný diskurs mateřství se opírá o kritérium „zájmu dítěte“(coţ ovšem není tak jednoznačně definovatelné), zároveň se ale značně podílí na reprodukci stávajících genderových nerovností a na reprodukci sociálních nerovností obecně, tím ţe omezuje práci zaměstnaných matek, která však mŧţe znamenat pro mnohé rodiny jedinou cestu k uspokojivé ţivotní úrovni, a tím na reprodukci stávajícího sociálního řádu.

3.5 Preferenční teorie Představitelkou této teorie, která vysvětluje chování ţen ve vztahu k reprodukci/rodině a účasti na trhu práce, je britská socioloţka Cathrine Hakimová. Základní hodnotou, která orientuje ţivot jedince, v tomto případě chování ţen ve vztahu k trhu práce a domácnosti, je jejich osobní preference. Hakimová (2003) uvádí pět změn, které ve 21. století přinesly hodnotový posun v ţivotě ţen v bohatých společnostech. Jedná se o: 1. Převrat v oblasti antikoncepce (po roce 1965), díky které mají ţeny poprvé v historii moţnost spolehlivé kontroly nad svou plodností 2. Převrat v oblasti rovných příleţitostí, který ţenám poprvé v historii zajistil rovný přístup ke všem zaměstnáním a kariéře 3. Rozvoj úřednických povolání („bílé límečky“), které ţenám vyhovují mnohem více neţ povolání dělnická („modré límečky“) 4. Rŧst pracovních míst vhodná pro sekundární ţivitele, kteří nedávají placené práci přednost na úkor jiných ţivotních zájmŧ 5. Rŧst významu postojŧ, hodnot a osobních preferencí v oblasti ţivotního stylu v bohatých moderních společnostech 13

Těchto pět změn je dle autorky nezbytných k vytvoření nového scénáře, v němţ mají ţeny moţnost svobodné volby, a kde se naplno projeví jejich heterogenita. Heterogenní preference existují dle Hakimové (2003) jak v rámci jednotlivých vzdělanostních úrovní, tak i v rámci sociálních či příjmových tříd. Ke změnám preferencí dochází spíše v rámci ţivotního cyklu, neţ by se lišily generace od generací. Preferenční teorie rozlišuje tři základní ideální typy ţivotních strategií ţen- ţeny orientované na domácnost, na práci a ţeny adaptabilní. 1. Pro ţeny orientované na rodinu a práci v domácnosti jsou děti prioritou, která nemŧţe být narušena kariérními ambicemi. Ţeny takto orientované jsou nejvíce nakloněny k tomu mít širší rodinu. Pokud to není nezbytně nutné, nevstupují tyto ţeny na pracovní trh a naopak vyuţívají sociálního systému, který je zaměřen na matky v domácnosti. Do práce mimo domov chodí tyto ţeny pouze v případě finanční tísně nebo proto, aby podpořily rodinný rozpočet. Podíl ţen zaměřených na domácnost je dle odhadu autorky cca 20%. 2. Ţeny orientované na práci preferují kariéru před rodinným ţivotem. Velmi často zŧstávají bezdětné (i přesto, ţe se vdaly) nebo berou jako samozřejmost, ţe jejich muţský partner přebírá převáţnou část rodinných povinností a investují do svého lidského kapitálu. Jsou také častěji zaměstnané na plný úvazek neţ ţeny ze zbývajících kategorií. Tyto ţeny jsou i přes masivní příliv ţen do vysokoškolského vzdělávání a do odborných a manaţerských pozic v menšině (cca 20%). 3. Adaptabilní ţeny jsou ţeny se snahou o skloubení pracovních a rodinných povinností. Jsou to ţeny, jeţ si chtějí vychutnat to nejlepší z obou sfér. Častěji jsou zaměstnány na částečný úvazek a preferují ta zaměstnání, jeţ umoţňují snadněji sladit rodinný a pracovní ţivot. Autorka teorie předpokládá 60% podíl adaptabilních ţen v populaci. Preferenční teorie tvrdí, ţe muţi si uchovají své dominantní postavení na trhu práce, v politice a jiných soutěţivých oborech proto, ţe jen menšina ţen je připravena upřednostňovat svou práci (nebo jiné činnosti ve veřejné sféře) stejným zpŧsobem jako muţi, jejichţ preference jsou většinou homogenní (práce je pro ně ve většině případŧ dŧleţitější). Jinými slovy tak tato teorie zdŧvodňuje přetrvávající nerovnost v platech muţŧ a ţen tím, ţe ţeny dávají přednost výchově dětí a péčí o domácnost před moţností kariéry. Preference ţen v oblasti ţivotního stylu má následně dle autorky vliv na: a) strategie ţen týkající se zaměstnanosti v prŧběhu ţivotního cyklu- volba mezi kariérou a zaměstnáním, prací na plný a částečný úvazek a dalšími hodnotami souvisejícími s placenou prací b) plodnost ţen- rozhodování se pro bezdětnost nebo rozhodování o velikosti rodiny c) vnímání ţen veřejných politik, politik zaměstnanosti, ekonomických a sociálních okolností Autorka teorie je přesvědčena o významnosti osobních preferencí ţen, jelikoţ se domnívá, ţe s pomocí výzkumu mohou napomoci modelovat sociální a rodinnou politiku ve smyslu podpory všech tří ideálních typŧ rodin a identifikovat jejich rŧzné potřeby pro slaďování pracovního a rodinného ţivota. Preferenční teorii je však vytýkána určitá omezenost aplikace pouze na vyspělé státy v Evropě, kde „ekonomický rozvoj dosáhl určité úrovně, kde existuje infrastruktura sociální pomoci matkám - pracovnicím, kde trh je dostatečně flexibilní a 14

stát do určité míry reguluje rovnost vstupu do něho pro obě pohlaví.“ (Valentová, 2004, s. 35) Co se týče preferencí ţen v české společnosti, konstatuje Bartáková (2009) na základě dat z výzkumu z roku 2005 „Manţelství, práce a rodina“, ţe zhruba 14% ţen dává přednost tzv. jednokariérové domácnosti (ţeny orientované na domácnost), 50% ţen preferuje domácnost dvoukariérovou (ţeny orientované na práci) a zhruba 40% ţen pak upřednostňuje domácnost dvoupříjmovou (ţeny adaptivní). Takovéto rozloţení preferencí předpokladŧm Hakimové o tzv. normálním rozloţení preferencí ve vyspělých (post)moderních společnostech neodpovídá, a navíc je také v rozporu s realitou v České republice, kde ač je například neaktivita českých ţen poměrně nízká, více neţ desetina ţen by si přála, aby rodinu ţivil výhradně muţ. Autorka si tento rozpor mezi realitou a preferencemi českých ţen vysvětluje relativně vysokou potřebou příjmu českých ţen do domácnosti a také kulturními a strukturálními faktory, jako např. horší postavení ţen na trhu práce a platové znevýhodnění ţen proti muţŧm. Podobně Rabušic, Chromková Manea (2007) na základě reprezentativního výzkumu na populaci českých ţen ve věku 20-40 let zjistili, ţe preferenční typologie v České republice příliš nefunguje, přesto, ţe její autorka tuto typologii vehementně prosazuje a tvrdí, ţe jde o jednoduchý nástroj, který umoţňuje předvídat rodinné chování ţen.

3.6 Dílčí shrnutí V oblasti harmonizace práce a rodiny existují rŧzné moţnosti a strategie, které mohou rodiče, resp. mladé matky zvolit, tak aby kombinace mezi oběma sférami byla pro ně, co nejpřijatelnější. K vysvětlení toho, jaké strategie mladé nízkokvalifikované matky volí, přispívají jednotlivé teorie. Co se týče problematiky harmonizace práce a rodiny, patří mezi nejdŧleţitější teoretické koncepty zejména teorie racionální volby, kulturní teorie a preferenční teorie. Strategie mladých nízkokvalifikovaných matek jsou tedy mimo jiné ovlivněny jejich preferencemi, racionální úvahou o maximalizaci prospěchu nebo také kulturními normami, které se týkají rozdělení ţenské a muţské práce. Teorie racionální volby, která vysvětluje lidské chování, jako trvalé úsilí o maximalizaci prospěchu předpokládá, ţe se lidé chovají racionálně a vţdy volí to řešení, kde je rozdíl mezi náklady a výnosy jejich rozhodnutí, co nejpříznivější. V rámci této teorie uvádí Sirovátka (2000), ţe nekvalifikovaní pracovníci a pracovnice, kteří měli v posledních letech nestabilní pracovní historii, někdy hovoří o tom, ţe přijetí nejistého a špatně placeného zaměstnání nestojí za riziko ztráty nároku na dávky. Navíc přijetí zaměstnání je spojeno s dalšími poţadavky, jako moţnost sladit práci s péčí o děti, tedy typicky o poţadavek práce na jednu směnu, na upravenou či zkrácenou pracovní dobu, bez nutnosti dojíţdět apod. Pokud člověk usoudí, ţe tyto poţadavky nelze s placenou prací sladit, mŧţe preferovat neaktivitu a plnou závislost na dávkách, coţ by mohlo odpovídat také racionální volbě některých nízkokvalifikovaných matek. Kulturní teorie Birgit Pfau-Effingerové (2004) má za to, ţe chování a strategie ţen jsou ovlivněny kulturním kontextem společnosti, ve které ţijí. Pro Českou republiku je typická nevyváţená dělba práce mezi muţi a ţenami. Ţeny věnuji péči o děti a domácnost mnohem více času neţ muţi, přičemţ je zároveň pro českou společnost typické, ţe ţena pracuje v placeném zaměstnání mimo domov, zpravidla na plný úvazek. Takovéto dvojí zatíţení českých ţen, jeţ je všeobecně přijímáno a očekáváno, přispívá k horšímu postavení ţen na trhu práce. V této oblasti vykazují jisté diference v postojích a chování pouze vysokoškolsky vzdělané ţeny a mladší věkové kategorie 15

muţŧ a ţen (Bartáková, 2009). To ţe se stoupajícím vzděláním u ţen vzrŧstá nesouhlas s tradičním rozdělením rolí, uvádí Tuček (2000). Mezi ţenami se základním vzděláním souhlasí s tradičním rozdělením 70% ţen, mezi ţenami s vysokoškolským vzděláním jiţ pouze 22%. V rámci preferenční teorie Hakimová (2003) uvádí, ţe vzdělání ţen nemá téměř ţádný vliv na orientaci jejich preferencí k rodině a práci. To však vyvrací výzkum Rabušice a Chromkové (2007), který platnost preferenční teorie ověřoval u českých ţen. Mezi vzděláním a preferencemi existuje podle tohoto výzkumu jistá souvislost, kdy nejvýše vzdělané ţeny jsou častěji orientované na práci a zaměstnání, a naopak ţeny s nejniţším vzděláním jsou nejčastěji orientované na rodinu.

16

4 Ženy a možnosti jejich strategií v oblasti harmonizace práce a rodiny 4.1 Demografické a socioekonomické trendy české společnosti Pro současnou společnost je dle Rabušice a Kocourkové (2006) typická nízká sňatečnost, porody v pozdějším věku a sniţování porodŧ vyššího pořadí. Nově se utváří vzorce rodinného a reprodukčního chování, které zřetelně naznačují odklon od uniformity a příklon k rozmanitosti ve formách ţivotního stylu, jak z hlediska typu partnerského souţití, tak z hlediska počtu dětí. Rozšiřují se nesezdaná souţití či souţití homosexuálních párŧ, zvyšuje se podíl osob ţijících samostatně. Narŧstá také podíl neúplných rodin, manţelských párŧ bez dětí či pouze s jedním dítětem a klesá podíl dvoudětných rodin s oběma rodiči. Nově nastupující mladé generace muţŧ i ţen se stále více vzdalují svým rodičŧm z hlediska typŧ svazkŧ a reprodukčních strategií. Moţný (2002) povaţuje za nejvýznamnější změnu na konci 20. století vynález a všeobecné rozšíření spolehlivé antikoncepce, jenţ zpŧsobil revoluční změnu v reprodukčním řádu: umoţňuje totiţ ţeně rozhodovat se o tom, kdy a zda vŧbec se jí narodí dítě. I nezamýšlené početí lze dodatečně korigovat umělým přerušením těhotenství. „Za společenské změny, které otevřely ženám bránu na cestě ze soukromého světa rodiny do veřejného světa širší společnosti, platí naše civilizace častějším úpadkem rodinného života a celkovým poklesem porodnosti pod míru prosté reprodukce“. (Moţný, 2002, s. 22)

Kromě nízké porodnosti5, se kaţdoročně téţ zvyšuje prŧměrný věk matky při narození prvního dítěte. Zatímco v roce 1989 bylo dle ČSÚ prvorodičce v prŧměru 22,5 let, o dvacet let později dosahuje jiţ věk matky při prvním porodu 27,4 let. Česká společnost se také dle Moţného (2002) vyznačuje sníţením počtu sňatkŧ oproti minulým létŧm. Zatímco v roce 1989 se dle ČSÚ v naší zemi uskutečnilo 81 262 sňatkŧ, v roce 2009 kleslo toto číslo na 47 862. Věkový prŧměr nevěst byl v roce 1989 21,8 let, v roce 2009 vstupují jiţ ţeny do manţelství zhruba o osm let starší. Rozvodovost pak dle dat ČSÚ dosáhla v roce 2009 hodnoty 46,7%- od roku 1989 se tak úhrnná rozvodovost zvýšila téměř o 10%. Co se týče sexuálního chování, uvádí Moţný (2002), ţe v naší společnosti se vyskytuje oproti zahraničí vyšší hladina sexuální aktivity a větší rozvolněnost norem sexuálního chování. Projevuje se to zejména vyšším podílem nevěrných muţŧ a ţen, vyšším počtem sexuálních partnerŧ, téměř polovičními počty celoţivotně monogamních muţŧ a ţen, a také vyšší frekvencí sexuálních stykŧ. K zaměstnanosti ţen v České republice uvádí Bartáková (2009), ţe zde panuje jejich relativně vysoká zaměstnanost6, která u bezdětných ţen dokonce dosahuje hodnot skandinávských zemí. Vysoká zaměstnanost bezdětných ţen je však na druhou stranu ovlivňována extrémně nízkou zaměstnaností specifických skupin ţen, a to zejména matek malých dětí. Tuto skutečnost ovlivňuje zejména dlouhodobé přerušování 5

Dle Českého statistického úřadu byla v roce 2010 úhrnná plodnost 1,492 potomkŧ na jednu ţenu Souhrnná zaměstnanost ţen pro rok 2009 činila dle Eurostat 56,7%, přičemţ prŧměrná zaměstnanost ţen EU 27 dosáhla 58,6%. 6

17

pracovní kariéry českých ţen z dŧvodu péče o malé děti. Sokačová (2009) dále uvádí, ţe role ţen ve společnosti se po roce 1989 liberalizovala a diferencovala. Rozšiřuje se uplatnění ţen v práci, ve sportu, ve volném čase, zvyšuje se jejich finanční samostatnost apod. Wagnerová (2009) souhrnně uvádí, ţe socialismus nám sice zanechal poměrně vysoký standart dosaţené rovnoprávnosti ţen ve společnosti, k jehoţ podstatným rysŧm náleţí vysoká kvalifikační a vzdělanostní úroveň ţen, skutečnost, ţe tělo ţeny nebylo veřejným majetkem a ţena sexuálním objektem, integrace ţen do světa práce a samozřejmost ekonomické nezávislosti ţeny na muţi, avšak tato dosaţená rovnoprávnost je vykoupena značným fyzickým i psychickým přetíţením ţen. Dle Bartákové (2009) je pro současnou Českou republiku typická pracovní kariéra ţen s relativně dlouhými přestávkami- 3-4 roky na jedno dítě, v případě vyššího počtu dětí za sebou není výjimkou ani 5-6 let mimo pracovní trh. Sirovátka a Bartáková (2008) dále upozorňují, ţe příklon k preferenci zajištění péče v rodině, jeţ se projevuje jak v orientaci sociální politiky, tak v preferencích populace, je podobně jako i v jiných postkomunistických zemích ovlivněn mj. dědictvím minulosti. Takováto preference je dŧsledkem špatné zkušenosti s kvalitou institucionální péče (zejména jeslí, které ani před rokem 1989 nebyly preferovanou formou péče o děti) ve spojení s vnucenou zaměstnaností ţen, včetně matek velmi malých dětí. Nutno však dodat, ţe zmíněné preference se týkají pouze institucionální péče o nejmenší děti, tedy děti do 3 let věku. Institucionální péče o předškolní děti od 3 let věku je naopak velmi rozšířená a široce vyuţívaná. Podle Ústavu pro informace ve vzdělávání se předškolního vzdělávání v České republice účastní vysoké procento dětí. Porovnáme-li počty dětí v předškolním vzdělávání s populací 3–5letých, tedy počtem dětí, pro které je tento druh vzdělávání primárně určen, činí tento podíl více neţ 100 %. Překročení hranice je zpŧsobeno zejména tím, ţe do mateřských škol chodí pětina populace šestiletých dětí s odkladem povinné školní docházky a navštěvují je také děti mladší tří let. Ve školním roce 2009/10 navštěvovalo mateřské školy 83,8 % dětí (včetně dětí se speciálními vzdělávacími potřebami) populace 3–5letých7. To v jakém svazku ţeny ţijí, významně ovlivňuje tvorbu jejich ţivotních strategií. Je zřejmé, ţe osamělá matka- samoţivitelka má jiné podmínky pro slaďování pracovních a rodinných rolí, neţ ţena ţijící s partnerem v tradičním manţelství, popřípadě v nesezdaném souţití, a proto budou i její ţivotní strategie v této oblasti odlišné. Situace osamělého mateřství nebo nesezdaného souţití se navíc nízkokvalifikovaných matek často týká, neboť jak uvádí Soukupová (2008), neprovdané matky se většinou rekrutují z nízkovzdělaných vrstev společnosti. 4.1.1 Nesezdaná soužití Jak uvádí Moţný (2006) začíná se posloupnost krokŧ k zaloţení rodiny od počátku 90. let výrazně měnit. Je to zpŧsobeno slábnoucí potřebou legitimizovat početí dítěte sňatkem a také všeobecným konsensem8 s partnerským souţitím, které není legitimizováno církví nebo úřady národního státu- tedy nesezdaným souţitím. Mareš (2008) si reprodukční strategie, jeţ dnes nesměřují výlučně ke konvenčnímu manţelství, 7

ÚIV. Předškolní vzdělávání, vývoj mateřských škol. Ústav pro informace ve vzdělávání. Dostupné z URL http://www.uiv.cz/clanek/729/2009 8 Dle Moţného (2006) vyjádřilo v roce 1994 71% respondentŧ přesvědčení, ţe „lidé, kteří chtějí mít děti, by měli uzavřít sňatek“, ale v roce 2002 to jiţ poţadovalo jen 58% respondentŧ

18

vysvětluje zejména existencí konkurenčních forem souţití, v nichţ se tyto reprodukční strategie mohou realizovat stejně, jako tomu bylo, a dosud je, v případě konvenčního manţelství. Atraktivita nesezdaného souţití je podle něj především v tom, ţe nepředstavuje formální závazek jištěný slibem nezrušitelnosti a komplikovanými úředními procedurami v případě rozvodu, a poskytuje tak těm, kdo do tohoto souţití vstoupili, větší stupeň osobní nezávislosti neţ tradiční manţelství. Tato nezávislost se projevuje nejen moţností toto souţití prostě zrušit, ale dotýká se i kaţdodenního ţivota v něm. Nesezdané souţití je tak díky relativní volnosti takovéhoto svazku charakteristické jistou mírou nejistoty, avšak riziko nestability souţití se v dnešní době nevyhýbá ani tradičním manţelstvím. Podle údajŧ z šetření Ţivotní podmínky 2006 (EU SILC 2006) bylo v České republice celkem přes 4 miliony domácností, z nichţ se jako nesezdaná souţití označilo 11% z párŧ. Na celkovém počtu domácností se pak nesezdaná souţití podílela z 6,2%. Z šetření také vyplynulo, ţe se fenomén nesezdaného souţití objevuje nejčastěji u nezaměstnaných, z hlediska věku mezi mladšími, z hlediska příjmŧ na osobu mezi nejchudšími a nejbohatšími a podle počtu dětí mezi bezdětnými a mnohodětnými. Nápadným fenoménem je také rychle rostoucí podíl dětí narozených mimo manţelství, který podle Rychtaříkové (2008) vzrostl ze 7,4% v roce 1986 na 31,8% v roce 2005. V roce 2009 se dle dat ČSÚ narodilo mimo manţelství 38,8% dětí- o 2,5 procenta více neţ v roce 2008. Rychtaříková (2008) dává mimo jiné mimomanţelskou plodnost do souvislosti s příjmy matek, přičemţ ţeny s vyššími příjmy rodí své děti spíše do manţelství, zatímco nízkopříjmové skupiny ţen dávají přednost svobodnému mateřství a to zejména z dŧvodu malého přínosu otce do manţelství. Podobná je i souvislost se vzděláním ţeny, kdy ţeny s vyšším vzděláním mají vyšší pravděpodobnost uzavřít sňatek a méně často se rozvádějí neţ ţeny se vzděláním niţším. 4.1.2 Osamělá rodičovství Jak uvádí Rychtaříková (2006) pokles počtu sňatkŧ mŧţe být provázen jak nárŧstem počtu dětí ţijících v nesezdaném souţití, tak nárŧstem počtu dětí ţijících pouze s jedním rodičem, obvykle s matkou. V České republice platí, ţe sníţení podílu dětí ţijících s oběma sezdanými rodiči znamená spíše posun k osamělému rodičovství neţ ke kohabitaci. Svobodné matky zŧstávají specifickou skupinou, coţ se dá dle Dudové (2009 dle Sørensen 1994) vysvětlit třemi dŧvody: 1. Pracovní příjmy ţen jsou obvykle niţší neţ příjmy muţŧ 2. Osamělí rodiče neprofitují ze společného vedení domácnosti a jejich náklady jsou tak v poměru k jejich příjmŧm vyšší 3. Nemají přístup k příjmu partnera a nesou tak sami odpovědnost za ekonomické zajištění rodiny Osamělé matky jsou tak dle Hory (2007) jednou ze skupin nejvýznamněji ohroţených chudobou, a dle Kříţkové (2008) také sociálním vyloučením. Osamělým matkám hrozí také podle Dudové (2009) střet se stereotypy, dle kterých nemohou být kvalitními zaměstnanci, pokud péče o děti leţí pouze na jejich bedrech. Navíc ani státní politika je v pracovní aktivitě příliš nepodporuje a spíše vytváří bariéry pro kombinaci rodinného a pracovního ţivota. Především pak zanikání míst v jeslích a omezená kapacita míst v mateřských školách omezuje moţnosti mladých matek najít uplatnění v práci a získat odpovídající pracovní příjem. 19

Co se týče názorŧ samoţivitelek, uvádí Kuchařová (2007), ţe podle 89 % samoţivitelek je správné, aby stát ve své pomoci rodinám zvlášť zvýhodňoval osamělé matky s dětmi před rodinami úplnými s dětmi. Navíc 79 % samoţivitelek pokládá existující opatření v sociální politice řešící situaci osamělých matek s dětmi za spíše nebo zcela nedostatečná. Osamělé matky také spíše neţ sluţby denní péče o děti, preferují intervence státu formou finanční podpory, kterou vnímají jako velmi podstatnou pro zlepšení své ţivotní situace a většina z nich se domnívá (více neţ 80%), ţe by stát měl vyplácet vyšší dávky. Nezaměstnaností jsou nejvíce ohroţeny samoţivitelky z nízkovzdělaných vrstev společnosti, neboť jak uvádí Soukupová (2008) dosahuje podíl nezaměstnaných samoţivitelek se základním vzděláním v předškolní kategorii (poté, co matka ztratí nárok na rodičovský příspěvek) 38% a nezaměstnaných matek bez maturity je jedna pětina. Naproti tomu četnost nezaměstnaných mající alespoň maturitu je zanedbatelná.9

4.2 Rozdělení rodinných rolí a dělba práce v české rodině Jak uvádí Höhne (2008) na dělbu práce mezi partnery lze nahlíţet nejen z hlediska sociologického, ale také z pohledu ekonomického, kdy je partnerská dělba rolí vysvětlena hlediskem maximalizace uţitku domácnosti. Má-li tedy jeden z partnerŧ lépe placené a perspektivnější zaměstnání, zaměří své časové investice na trh práce a druhý partner, jehoţ čas je ohodnocen méně, se bude orientovat spíše na péči o děti a domácnost. Jak dále Höhne (2008 dle Brines 1993) uvádí, dochází v souladu s teorií směny mezi partnery k vyjednávání v otázce participace na jednotlivých činnostech s cílem podílet se na neplacené práci co nejméně, a to formou vzájemného porovnávání zdrojŧ a moţností jejich zuţitkování. V silnější vyjednávací pozici se tak nachází ten, kdo disponuje více ceněnými zdroji (ať uţ z hlediska příjmŧ, vzdělání, prestiţe aj.). Jeho podíl na placeném zaměstnání tedy bude vyšší a naopak podíl na práci neplacené niţší. Pokud jsou však zdroje partnerŧ relativně vyrovnané, dá se očekávat i rovnoměrnější rozdělení činností mezi partnery. Bartáková (2009) zmiňuje také socializační/genderový přístup, který vypovídá o strukturálně podmíněné distribuci zdrojŧ mezi partnery a navíc také zohledňuje genderově specifickou socializaci a vyplývající sociální tlaky rozdílné pro ţeny a muţe. Z aplikace výše uvedených teorií na české podmínky dle Höhne (2008) vyplývá, ţe ve slabší vyjednávací pozici se ocitají hlavně ţeny. Zatímco muţ je povaţován za hlavního ţivitele rodiny, ţeně náleţí odpovědnost za chod domácnosti a péči o děti. Kalibová (2006) však upozorňuje, ţe příjem ţeny v naší společnosti není obvykle povaţován za doplněk příjmu manţela, ale je podmínkou ekonomické stability rodiny. Kuchařová, Haberlová (2008) si zase pokládají otázku, do jaké míry je potlačení pracovních zájmŧ u ţen volbou dobrovolnou a do jaké míry je kulturním a sociálním prostředím volbou vnucenou. Höhne (2008) poukazuje na to, ţe rodiče jako nejlepší zpŧsob harmonizace rodiny a práce nejčastěji uvádí strategii, kdy ţena vykonává méně náročné zaměstnání neţ její partner a přebírá větší díl péče o domácnost a děti. Realita je ovšem jiná, neboť ţeny mají mnohdy stejně náročné (ne-li náročnější) zaměstnání jako partner, avšak co se týče platového ohodnocení práce, jsou v naší společnosti běţné rozdíly mezi muţi a ţenami. Bartáková (2009 dle Dělba 2001) taktéţ upozorňuje, ţe v České republice stále 9

Data pochází z výzkumného šetření Sociální a ekonomické podmínky mateřství (SEPM) provedeného v roce 2006

20

převládá tradiční model dělby práce v rodině. Ţeny jsou tak vystaveny nutnosti zvládnout jak pracovní poţadavky, tak i rodinné povinnosti. Tato nerovnost v dělbě práce mŧţe zpŧsobovat problémy v zapojení ţen na trh práce a mŧţe být také zdrojem rozporŧ a sociálního napětí, které povede k nerovným šancím obou pohlaví na trhu práce. Tyto relativně stabilní genderové role přijímané společností jako kulturní norma mohou vést k obtíţnější harmonizaci práce a rodiny. Sirovátka a Bartáková (2008) zjistili, ţe v České republice existují dva preferované modely rodiny. Jedná se modifikovaný model ţivitele a pečovatelky (ţena vykonává méně náročné zaměstnání, neţ její partner a přebírá větší díl péče o domácnost a děti) a egalitární model (oba partneři vykonávají stejně náročné zaměstnání a péči o domácnost a děti si dělí rovným dílem), přičemţ egalitární orientace narŧstá se vzděláním (vysokoškolsky vzdělané ţeny se na tento model orientují v 65%, zatímco ţeny se základním vzděláním a vyučené pouze v 39%). Přestoţe jsou však obecné preference ve vztahu k modifikovanému modelu ţivitele a egalitárnímu modelu v české populaci poměrně vyváţené, reálná dělba práce spíše odpovídá modifikovanému modelu ţivitele. Zjištěné rozdíly jsou jednoznačně dány pohlavím, a vedle toho hlavně odchodem jednoho z partnerŧ (aţ na výjimky jsou to ţeny) z trhu práce na rodičovskou dovolenou v souvislosti s péčí o dítě mladší tří let. Jen v menší míře jsou pak ovlivněny vzděláním ţen či jejich partnerŧ. Podobně i Chaloupková (2005) uvádí, ţe se objem času věnovaného péči o domácnost podle výše vzdělání významně neliší, a tudíţ ani vysoce kvalifikované ţeny se zátěţi „druhé směny“ nevyhnou. Výše dosaţeného vzdělání tedy není jasným prediktorem zapojení do domácích prací.

4.3 Typické strategie žen v oblasti harmonizace práce a rodiny Podle Kříţkové et al. (2005) je k pochopení individuálních strategií ţen v české společnosti nutno brát na zřetel nejen existující sociální politiky, ale také historickou situaci a stereotypy objevující se ve veřejném diskursu. Česká republika je zemí, ve které od padesátých let minulého století stále přetrvává velmi vysoká míra participace ţen na trhu práce. Tato vysoká míra byla dána komunistickým reţimem, a přesto, ţe nebyla vţdy kladně vnímána, a to ani samotnými zaměstnanými ţenami, stala se normou, která se výrazně nezměnila ani po změně politického reţimu. Nejrozšířenější strategie harmonizace práce a rodiny je v české společnosti charakterizována dočasným a poměrně dlouhotrvajícím přerušením pracovní aktivity matky po narození dítěte, daný jejím odchodem na mateřskou a poté na rodičovskou dovolenou. Jiné strategie, jeţ se matkám nabízí, jsou voleny pouze nepatrným počtem ţen. Pokud ţena před porodem nebyla zaměstnaná nebo o zaměstnání přišla, mŧţe dojít k prodlouţení rodičovské dovolené o období, kdy se ţena pokouší nalézt na trhu práce pracovní uplatnění. Tyto ţeny však nemusejí být registrovány na úřadu práce jako nezaměstnané, protoţe je pro ně přijatelnější setrvat na rodičovské dovolené nebo po jejím skončení do čtyř let věku dítěte v domácnosti a pobírat rodičovský příspěvek za celodenní péči o dítě, neţ mít statut nezaměstnané, vyuţívat předškolního zařízení pro děti a současně přijít o rodičovský příspěvek. Tyto ţeny pak patří ke skupině tzv. skrytě nezaměstnaných. Naprostá většina ţen se po skončení rodičovské dovolené vrací do zaměstnání na plný pracovní úvazek. Tato skutečnost je dána malou rozšířeností částečných pracovních úvazkŧ a moţností flexibilního uspořádání pracovní doby v naší společnosti. Málo rozšířená je zde i institucionální péče o nejmenší děti, coţ staví do problému 21

matky, jeţ se rozhodly setrvat na rodičovské dovolené kratší dobu. Tato zařízení zde podle Kříţkové et al. (2005) nejsou populární proto, ţe většina rodičŧ pokládá jejich kvalitu za nedostatečnou, a navíc se domnívají, ţe pobyt v takovémto zařízení neprospívá psychickému a citovému rozvoji malých dětí10. Rodiče spíš upřednostňují individuální placenou péči, jeţ je však vzhledem k finanční náročnosti pro většinu rodin nedostupná. Pro rodiny je tak výhodnější, zŧstane-li matka s dítětem doma aţ do tří let jeho věku. Ettlerová (2006) dále uvádí, ţe ţeny v české společnosti častěji přizpŧsobují při volbě povolání své nároky nutnosti skloubit zaměstnání a rodinu na úkor svobodnější volby atraktivního zaměstnání. Dŧsledkem toho pak je přetrvávající slabší pozice ţen na pracovním trhu a oslabující se postavení muţŧ (otcŧ) v rodině, zatímco nové přístupy k otcovství se prosazují a šíří pouze pozvolna. Maříková (2005) uvádí čtyři strategie, jeţ mŧţeme identifikovat u vysoce kvalifikovaných ţen vracející se z rodičovské dovolené zpět na trh práce. 1) Strategie přežití- dělat to nejnutnější v práci v době, kdy jsou děti malé tak, aby výkon ţeny byl druhými i jí samotnou vnímán jako postačující 2) Strategie „vybalancování“ obou sfér- dělání kompromisŧ v obou sférách, kdy ţeny přinejmenším po dobu, kdy jsou děti malé, potlačují své pracovní ambice – odsouvají je na pozdější dobu 3) Strategie podávat maximální možný výkon v obou sférách- pracovat pozdě večer, v noci nebo brzy ráno, tedy v době, kdy dítě spí, snaţit se pracovat intenzivně na sluţebních cestách (někdy aţ 16 hodin denně), během víkendŧ, pracovat na úkor volného času a mnohdy i na úkor času na spaní 4) Strategie preference práce před rodinou- zabezpečování péče o dítě či rodinu nejčastěji prostřednictvím bezplatné či placené péče a placených sluţeb pro domácnost 4.3.1 Strategie nízkokvalifikovaných žen Jak uvádí Bartáková (2009) dosaţená vzdělanostní úroveň otevírá rŧzné šance, přináší odlišné aspirace, ambice, postoje a znamená rŧzná rizika na pracovním trhu. Díky tomu tak mŧţe spoluutvářet odlišné pracovně-rodinné chování. Podobně o vzdělání smýšlí ve své studii11Kuchařová (2007) jeţ tvrdí, ţe vedle pohlaví jde o jeden z diferencujících faktorŧ, jeţ má vliv nejen na představy o ideálním uspořádání jednotlivých sfér ţivota, ale také na reálné partnerské, sňatkové a rodinné chování jednotlivcŧ. Úroveň dosaţeného vzdělání se projevuje v otázkách praktického fungování rodin, a to jak v otázkách rozdělení domácích prací a povinností mezi partnery, tak v hospodaření s financemi. V těchto oblastech se ukazuje vyšší neshoda mezi partnery s niţším vzděláním12. 10

Dŧvodem pro tyto názory mohou být stereotypy z minulých dob. V 60. letech minulého století byl proveden výzkum, který prokázal odmítavý postoj k jeslím mezi českou veřejností z dŧvodu častého vyřazování dětí z provozu pro hromadnou nákazu (viz Srb, V., M. Kučera. 1959. Výzkum o rodičovství 1956. Praha: Státní úřad statistický). Odmítavý postoj k jeslím zaujímali také přední čeští psychologové Zdeněk Matějček a Josef Langmeier (viz Langmeier, J., Matějček, Z. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum 1974) 11 Studie „Rodina a zaměstnání s ohledem na rodinný cyklus“ vznikla v rámci řešení výzkumného projektu „Rodina, zaměstnání, vzdělání“ který finančně podpořilo Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky 12 Kuchařová (2007) uvádí, ţe kaţdý čtvrtý rodič bez maturity se v uvedených oblastech názorově rozchází s partnerem/kou

22

Ţeny s niţším vzděláním častěji neţ výše kvalifikované ţeny souhlasí s názorem, ţe muţ má vydělávat peníze a ţena se má starat o domácnost. V tomto ohledu se projevuje také fakt, ţe ţeny s niţším vzděláním věnují péči o domácnost více času neţ ţeny s vyšším vzděláním. Jinak je tomu ovšem s časem věnovaným péči a výchově dětí, kdy ţeny vzdělanější deklarují v prŧměru více času věnovaného péči i výchově dětí neţ ţeny se základním vzděláním. Nízkokvalifikované ţeny také preferují spíše materiální hodnoty a na rozdíl od vysokoškolákŧ nekladou takový dŧraz na uspokojení z práce, na vzdělání a kvalifikaci. Vzdělání má také vliv na plánování dětí. Kuchařová (2007) uvádí, ţe jen mírně přes polovinu ţen s nejniţším vzděláním plánovalo první dítě13. Naopak druhé dítě je nízkokvalifikovanými ţenami plánováno častěji neţ vysokoškolačkami. Vysokoškoláci si také na rozdíl od nízkokvalifikovaných lidí (kteří preferují brzké zakládání rodiny) myslí, ţe je lepší narození dětí posunout a nejprve se věnovat zaměstnání. Co se týče zaměstnání, nízkokvalifikované ţeny přikládají této hodnotě mnohem menší význam neţ ţeny vzdělanější a zároveň jsou více ochotny změnit kvŧli případnému zaměstnání svŧj obor. Platí také úměra čím vyšší vzdělání, tím vyšší spokojenost v zaměstnání, coţ je dáno tím, ţe s vyšším vzděláním se rozšiřují moţnosti pracovního uplatnění, vyuţití kvalifikace i nabídka flexibilních forem uspořádaní pracovní doby. Lidé s nízkým vzděláním se také častěji ocitají v situaci bez práce14. V oblasti péče o dítě se nízkokvalifikované matky více neţ vysokoškolačky přiklánějí k názoru, ţe předškolní dítě trpí, pokud je jeho matka zaměstnaná. Z hlediska časování návratu zpět do zaměstnání po skončení mateřské, resp. rodičovské dovolené, vyuţívají ţeny s nízkou úrovní vzdělání podstatně častěji moţnosti pobírání rodičovského příspěvku i čtvrtým rokem, ačkoli tím riskují ztrátu svého pracovního místa u pŧvodního zaměstnavatele a zvyšují tak riziko nezaměstnanosti Nízkokvalifikované matky vnímají zásah do pracovní kariéry (pokud se dá o kariéře vŧbec hovořit) v souvislosti s čerpáním mateřské a rodičovské dovolené jako spíše malý s ţádnými nebo pouze krátkodobými dopady. U nízkokvalifikovaných samoţivitelek, které ţijí samy bez partnera je však situace odlišná, neboť, jak tyto ţeny uvádějí, jejich pracovní dráha byla obdobím péče o dítě natrvalo poznamenána. Nízkokvalifikované samoţivitelky jsou také více ohroţeny nezaměstnaností, neboť mimo handicapu nízkého vzdělání je jejich nevýhodná situace umocněna péčí o malé dítě, o které se musí starat samy bez pomoci partnera, coţ mŧţe do jisté míry zapříčinit nezájem zaměstnavatelŧ tyto ţeny po návratu z rodičovské dovolené zpět přijmout, přestoţe to mŧţe být povaţováno za diskriminaci. Méně vzdělané ţeny v oblasti rodinné politiky povaţují za více významnou finanční podporu například formou dobře placené mateřské a rodičovské dovolené či vysokého porodného, spíše neţ zlepšení dostupnosti zařízení a sluţeb péče o děti (Kuchařová, 2007).

4.4 Dílčí shrnutí Ţivotní strategie ţen v oblasti harmonizace práce a rodiny jsou ovlivněny mnoha okolnostmi. Mezi tyto okolnosti mŧţeme zařadit demografické a socioekonomické 13

Na rozdíl od vysokoškolaček, které první dítě plánovaly v 70% případŧ. Dle Eurostat dosáhla v roce 2009 zaměstnanost osob s nízkým vzděláním 43,9%, zatímco zaměstnanost osob s vysokoškolským vzděláním činila 84,3%. 14

23

trendy současné společnosti, jeţ upřednostňují rozmanitost ve formách ţivotního stylu. Je zřejmé, ţe ţena, jeţ je na výchovu svého dítěte jako matka-samoţivitelka sama, bude mít odlišné ţivotní strategie neţ ţena, jeţ mŧţe počítat s pomocí (ať uţ s finanční či pomocí s péčí o dítě a domácnost) partnera či manţela. Osamělí rodiče se v oblasti harmonizace práce a rodiny nacházejí v nelehké situaci a mají jen velmi omezené moţnosti voleb svých ţivotních strategií. Největší hrozbu pro ně představuje chudoba a sociální vyloučení. Genderové uspořádání je v české společnosti stále víceméně tradiční. Muţ je zde povaţován za hlavního ţivitele rodiny a ţena za pečovatelku dětí a zároveň osobu odpovědnou za chod domácnosti. Ţena v domácnosti (pokud jiţ nečerpá rodičovskou dovolenou nebo rodičovský příspěvek) je však v Česku povaţována za jev čistě ojedinělý, neboť její plat je podmínkou ekonomické stability rodiny. Ţeny jsou tak vystaveny dvojí zátěţi, kdy kromě pracovních povinností musí zabezpečit bezproblémový chod domácnosti a péči o děti. Protoţe jsou tyto genderové role společností přijímány jako kulturní norma, a ţeny samy se s ní ztotoţňují (především ţeny nízkokvalifikované), dochází mnohdy k problémŧm, jak pracovní a rodinnou sféru skloubit co nejvhodněji, aby nestrádala ani jedna strana. Nejtypičtější strategií ţen v oblasti harmonizace práce a rodiny je odchod z trhu práce za účelem péče o dítě. Ţeny mimo mateřské dovolené čerpají z velké většiny také rodičovskou dovolenou a to nejčastěji do tří let věku dítěte. Dŧvodem je mimo převládající diskurs „intenzivního mateřství“ (viz kapitola 3.4), nedŧvěra v institucionální péči o nejmenší děti spolu s její lokální nedostupností a finanční nedostupnost individuální placené péče. Strategie opuštění trhu práce na minimálně tři roky je tedy českými ţenami vyuţívána jako nejběţnější strategie. Ţeny nízkokvalifikované mají mírně odlišné strategie od zbytku populace ţen. Častěji vyuţívají moţnosti pobírat rodičovský příspěvek i čtvrtým rokem, ač tak ztrácí garanci pracovního místa. Placené práci tyto matky nepřikládají příliš velkou hodnotu a o institucionální péči o děti do tří let, jako o jedné z moţností, jak zajistit péči o své dítě a vstoupit na trh práce, uvaţuje jen nepatrná část nízkokvalifikovaných matek. V praktické části této práce budou zkoumány preferované a reálné strategie mladých nízkokvalifikovaných matek v oblasti harmonizace práce a rodiny. Zájem bude upřen zejména na strategie v oblasti péče o dítě, čerpání rodičovské dovolené a rodičovského příspěvku, rozdělení rodinných rolí a také bude zjišťováno jakou hodnotu v ţivotě nízkokvalifikovaných ţen zaujímá placená práce.

24

4 Rodinná politika v České republice V oblasti harmonizace práce a rodiny státní rodinná politika dle Ettlerové (2006) nabízí souhrn nástrojŧ, které pro slaďování rodinných a pracovních povinností vytvářejí systémové podmínky. Cílem těchto podmínek je zejména zajištění moţnosti výdělečné aktivity rodičŧ dětí, jeţ vyţadují celodenní dohled dospělé osoby, moţnosti přizpŧsobit zaměstnání měnícím se potřebám rodiny jednotlivce a moţnosti přerušení výdělečné aktivity z dŧvodu péče o malé děti včetně návratu na trh práce dle potřeb a zájmŧ rodičŧ. Řadíme zde i finanční podporu rodin v ţivotních etapách a situacích, kdy je ţádoucí upřednostnit péči o rodinu, a kdy se pracovní příjmy z tohoto dŧvodu stávají nedostatečnými.

4.1 Modely rodinné politiky Existuje několik typologií rodinné politiky, a to především z dŧvodu nejednoznačnosti definice a obsahu této politiky. Na explicitní a implicitní rozdělili rodinnou politiku dle Matějkové, Paloncyové (2004) Kamerman a Kahn. Explicitní je taková rodinná politika, která je jasně formulována, rodina se zde stává předmětem politických diskusí a politické cíle týkající se rodiny jsou zřetelně stanoveny. Naopak implicitní politika není konkrétně vyjádřena, neexistuje v ní politický program a jeho zaměření na rodinu. Avšak i země s implicitní rodinnou politikou mohou mít rozvinuté politiky, které s rodinou souvisí (ať uţ přímo či nepřímo). Nejčastěji se však uvádí typologie dánského sociologa Esping-Andersena (2002), který na základě míry dekomodifikace a zpŧsobu sociální stratifikace rozlišil tři ideální typy sociálního státu- liberální, konzervativní a sociálně demokratický. S kaţdým z typŧ je pak úzce spojen i typ rodinné politiky. Stát, u nějţ převaţuje liberální model sociálního státu, poskytuje státní podporu pouze nejvíce potřebným rodinám. Dle tohoto modelu nastupuje pomoc státu aţ v nejnutnějších případech, kdy selţe pomoc rodiny nebo trhu práce Probíhá zde testování potřebnosti, dávky proto mají stigmatizující účinek. Rodinné uspořádání rolí je dle tohoto modelu věc individuálního rozhodnutí. Role státu, jako subjektu rodinné politiky, je v tomto systému významně doplněna aktivitami nestátních subjektŧ. Konzervativní model je zaloţen na pojistném principu. Klade dŧraz na zajištění minimální ţivotní úrovně, na ochranu osob, které nejsou zaměstnány kvŧli zdravotnímu postiţení, ztrátě pracovního místa, odchodu do dŧchodu apod. Rodina je v tomto modelu základní prvek společnosti, proto je dŧraz kladen na institucionalizované souţití manţelŧ a jejich dětí. Finanční podpora rodin je poskytována zejména prostřednictvím daňových úlev, výrazná je také orientace na delší mateřskou a rodičovskou dovolenou, formální péče o děti není příliš podporována. Model klade dŧraz na tradiční rozdělení rolí v rodině- muţ ţivitel, matka pečovatelka. Sociálně demokratický typ sociálního státu podporuje rovnost muţŧ a ţen a dvoupříjmový model. Dŧraz je kladen na tzv. defamilialismus (tj. zmenšení závislosti jedince na rodině), který umoţňuje ţenám pracovat a zároveň vychovávat děti. Stát, v němţ převaţuje tento model, poskytuje podporu jednotlivým členŧm rodiny, jsou podporovány rŧzné typy prorodinných sluţeb (zejména sluţby péče o 25

děti), finanční podpora rodiny je poskytována formou dávek. Model se dále vyznačuje aktivní politikou zaměstnanosti, vysokou participací ţen na trhu práce, štědrou sociální politikou vykoupenou vysokým zdaněním. Další typ sociální státu, nazývaný latinský či téţ prorodinný, zformuloval Leibfried (Musil, 1996). Tento typ je, jak uvádí Matějková, Paloncyová (2004), podobný liberálnímu modelu, avšak na rozdíl od něj se spoléhá na pomoc rodiny v ochraně svých členŧ proti ekonomickým a sociálním rizikŧm. Ekonomická aktivita ţen v těchto zemích je velice nízká, konflikt rodiny a zaměstnání je velice výrazný, a u mladých ţen přispívá k odkladu či odmítnutí zaloţení vlastní rodiny. Matějková, Paloncyová (2004) hovoří ještě o pátém typu, který nazývají postsocialistický a jeho charakteristické prvky se teprve utváří. Od počátku 90. let musí jeho reprezentanti v souvislosti s přechodem na trţní ekonomiku čelit pro ně relativně novým sociálním problémŧm, jako je chudoba, sociální vyloučení, nezaměstnanost. Postupně se upouští od prvkŧ státního paternalismu a nivelizace. Nový systém musí naopak podporovat odpovědné sociální chování obyvatel. Postupně se utváří soukromý sektor. Míra ekonomického zapojení ţen je zde vysoká, systém sociálních dávek však v současné době často nemotivuje k pracovnímu zapojení. Rodinnou politiku podle míry a genderované varianty familialismu rozlišuje Leitnerová (2003). Ideální typy familialismu popisuje následovně: 1) Explicitní familialismus- tento typ familialismu prosazuje pečující funkci rodiny o závislé členy (děti, seniory, zdravotně handicapovaní) především tím, ţe v něm prakticky neexistují ţádné alternativní formy péče poskytované státem či trhem. Podpora pečujících se zabezpečuje pomocí finančních benefitŧ a programŧ. 2) Volitelný familialismus- tento typ dává oproti předchozímu typu moţnost volby v péči o závislé členy. Nabízí rodinám moţnost o své členy pečovat, avšak součástí nabídky jsou i jiné alternativní zpŧsoby péče 3) Implicitní familialismus- tento typ nepodporuje rodinu v její pečovatelské funkci, ani nenabízí alternativy jiných forem péče 4) De-familialismus- v tomto typu se péče o děti provádí pomocí formálních opatření prostřednictvím trhu nebo státu. Právo rodiny na péči o své členy zde není uvaţováno, tudíţ zde pečující osoby nejsou finančně podporovány (příklonem k tomuto typu se vyznačovala Česká republika, resp. Československo v době komunistického reţimu- viz níţe) Hledisko gender nemá dle Leitnerové (2003) vliv na implicitní familialismus ani de-familialismus, a to proto, ţe ani v jednom typu není zřetelně podporována pečující funkce rodiny ze strany státu. Ve zbývajících dvou typech však autorka spatřuje určitý vliv na uspořádání genderových vztahŧ v rodině, a to z toho dŧvodu, ţe obě tyto formy (explicitní a volitelný familialismus) podporují pečující funkci rodiny, kterou ve většině případŧ vykonávají ţeny, a díky tomu tyto typy nemohou být povaţovány za genderově neutrální. Avšak stát také mŧţe projevovat snahu o rovnost v péči o závislé členy mezi muţem a ţenou vhodně zvolenými politikami. V tomto případě hovoří Leitnerová (2003) o ne-genderované variantě familialismu. V případě, ţe je pečující funkce ponechána výlučně ţenám, mluví autorka o variantě familialismu jako o genderované. 4.1.1 Rodinná politika před rokem 1989 V komunistickém reţimu byla rodinná politika tehdejšího Československa charakteristická příklonem k de-familialismu, který se projevoval zejména, tím, ţe stát na sebe přebíral odpovědnost za péči o dítě, čímţ si vynucoval zaměstnanost ţen. 26

Moţný (2006) v této souvislosti poukazuje na to, ţe v 50. letech minulého století vládlo v tehdejší společnosti na území dnešní České republiky přesvědčení o správnosti, co největší zaměstnanosti ţen, kterou se představitelé státu mimo jiné snaţili docílit tím, ţe ţenám tuto ideu předkládali jako cestu k dosaţení rovnosti, jako moţnost jejich emancipace. K tomuto účelu existoval v zemi rozsáhlý, energicky realizovaný program na osvobození ţeny od břemene mateřství, v podobě husté sítě mateřských škol a jeslí, jeţ přijímaly děti jiţ od tří měsícŧ, kdy tehdy jejich matkám končila mateřská dovolená. Některé jesle nabízely i celotýdenní péči, coţ znamenalo, ţe matka v pondělí ráno přivedla své malé dítě a vyzvedla si jej v pátek odpoledne. Tak jako je dnes většina psychologŧ proti znovuzavedení rozsáhlé sítě jeslí, tak tato zařízení tehdejší psychologové a pedagogové opěvovali. Dětský kolektiv v jeslích, vedený školenou pečovatelkou, podle nich stimuloval rozvoj dítěte lépe neţ neodborně vedená péče v rodině. Matka podle tehdejšího mínění jen těţko mohla vědět, co dítě potřebuje, kdyţ na to neměla odborné školení. Díky socialistické rovnostářské politice, která měla za následek prudký nárŧst podílu ekonomicky aktivních ţen, se dle Vodochodského (2008) ţeny stávaly více ekonomicky i sociálně a psychologicky nezávislými na muţích, v podstatě schopnými samy uţivit sebe a svoji rodinu. Zároveň se také zvyšovala jejich vzdělanostní a kvalifikační úroveň. V rámci této socialistické emancipace se však přesto nepodařilo dosáhnout proměny tradičního zpŧsobu fungování domácností, v nichţ naprostou většinu povinností a úkolŧ i nadále zastávaly ţeny. Výsledkem bylo, ţe vedle větší samostatnosti a sebedŧvěry si s sebou ţeny trvale nesly také fyzické a psychické vypětí, únavu a stres z „dvojího břemene“ placeného zaměstnání a domácích prací. Zŧstaly zachovány také rozdíly v příjmech muţŧ a ţen15 a genderová segregace v zaměstnání, jak z pohledu přístupu k řídícím pozicím, tak ve sféře moci, politice a ve vedení socialistických podnikŧ, kde byly ţeny méně zastoupené a zastávaly zejména niţší pozice. Moţnost rozdělení práce v rodině mezi muţe a ţenu se dle Wagnerové (2009) v této době chápe jako kontraproduktivní, protoţe by tím byla znehodnocena i pracovní síla muţe. I kdyţ tak socialistický reţim výrazně ovlivnil postavení ţeny na trhu práce a rozvíjel zařízení péče o děti, naprosto se nezabýval nabouráváním genderových stereotypŧ a hlavní odpovědnost za rodinu a domácnost stále leţela na ţenách. Odstraňovány byly spíše formální neţ praktické překáţky zrovnoprávnění ţen ve společnosti 4.1.2 Rodinná politika po roce 1989 Česká republika se podobně jako jiné postkomunistické země charakterizuje přechodem od de-familialistického k familialistickému pojetí sociální politiky. Tento trend se nazývá re-familialismus a vyznačuje se přesunem péče o děti do rodin. Toto familialistické pojetí rodinné politiky je podněcováno poměrně dlouhou rodičovskou dovolenou (3 roky) a ještě delší moţností čerpat rodičovský příspěvek (aţ 4 roky). Postkomunistické státy tedy na jednu stranu zvýšily dobu rodičovské dovolené, na druhou stranu však radikálně sníţili státní podporu institucionální péče o děti do tří let. Kombinace dlouhé rodičovské dovolené a nedostačujícího přístupu k denní péči o děti do tří let, ţenám významně ztěţuje moţnosti kombinace práce a rodiny. Refamilialistická politika umoţňuje vyuţití rodičovské dovolené i otci, avšak ani v jedné 15

Wagnerová (2009) uvádí, ţe v Československu činila prŧměrná mzda ţen 66 % prŧměrné mzdy muţŧ

27

postkomunistické zemi není takovéhoto práva ve větší míře vyuţíváno, a to zejména z toho dŧvodu, ţe otcŧm se vzhledem k jejich vyššímu příjmu nevyplatí rodičovskou dovolenou nastoupit (Saxonberg a Sirovátka, 2006).

4.2 Mateřská dovolená a peněžitá pomoc v mateřství Dle MPSV mateřskou dovolenou čerpá pouze ţena - zaměstnankyně, a to v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě. Mateřskou dovolenou mŧţe čerpat maximálně v rozsahu 28 týdnŧ, porodila-li zároveň dvě nebo více dětí, pak v rozsahu 37 týdnŧ. Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší neţ 14 týdnŧ a nemŧţe v ţádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím šesti týdnŧ ode dne porodu. O poskytnutí mateřské dovolené nemusí zaměstnankyně zvlášť ţádat. Stačí, aby zaměstnavateli oznámila nástup na mateřskou dovolenou na předepsaném tiskopise podepsaném příslušným lékařem. Vrátí-li se zaměstnankyně do práce po skončení mateřské dovolené, nebo zaměstnanec po skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je ţena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou (28 a 37 týdnŧ), je zaměstnavatel povinen zařadit je na jejich pŧvodní práci a pracoviště. Není-li to moţné proto, ţe tato práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musí je zaměstnavatel zařadit podle pracovní smlouvy. Peněţitá pomoc v mateřství je dávkou ze systému nemocenského pojištění a je upravena zákonem o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb. Je poskytována ţeně na mateřské dovolené nebo otci na rodičovské dovolené v rozsahu, v jakém mŧţe ţena čerpat mateřskou dovolenou. Nárok na peněţitou pomoc v mateřství však nemají všichni, ale pouze ti, kteří splňují zákonem stanovené podmínky. K tomu, aby vznikl nárok na peněţitou pomoc v mateřství, je nezbytné, aby daná osoba byla zaměstnaná. Osoba, která zaměstnána není, nebude mít nárok na peněţitou pomoc v mateřství, a to ani tehdy, kdyţ je evidována na úřadu práce. Osobě, které nevznikne nárok na peněţitou pomoc v mateřství, bude od narození dítěte náleţet rodičovský příspěvek a tato osoba nebude mít moţnost zvolit délku čerpání rodičovského příspěvku. Automaticky této osobě připadá pomalejší čerpání do čtyř let věku dítěte. Výše peněţité pomoci v mateřství se odvozuje od výše mzdy nebo platu, poskytuje se za kalendářní dny a její výše činí 70 procent denního vyměřovacího základu. Dle Ettlerové (2006) vyuţívá mateřskou dovolenou naprostá většina ţen v plné délce a většina z nich následně zŧstává s dítětem doma na rodičovské dovolené.

4.3 Rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek Za základní ukazatele toho, jak rodičovská dovolená přispívá k harmonizaci práce a rodiny, lze dle Ettlerové (2006) povaţovat její skutečnou délku, podmínky nástupu do zaměstnání po jejím ukončení a výši finanční náhrady po dobu jejího trvání. Pozoruhodný v České republice je fakt, ţe rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek jsou dva rŧzné instituty, přičemţ doba, po kterou lze příspěvek pobírat překračuje délku rodičovské dovolené o jeden rok. Zatímco rodičovskou dovolenou je moţno čerpat v rozsahu o jaký rodiče poţádají, maximálně však do tří let věku dítěte, rodičovský příspěvek lze čerpat aţ do jeho čtyř let věku (případně 7 let, pokud je dítě zdravotně postiţené), avšak jiţ bez garance pracovního místa, coţ mŧţe zpŧsobit problémy s uplatněním na trhu práce po skončení péče o dítě. Dle MPSV má na rodičovský příspěvek rodič nárok, jestliţe po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině. Podle 28

současné platné právní úpravy je tato podmínka splněna, jestliţe dítě není umístěno v jeslích, mateřské škole nebo obdobném zařízení na více neţ 5 kalendářních dnŧ v měsíci. Rodič nepřijde o nárok na příspěvek i v případě, ţe umístí dítě starší tří let do mateřské školy na 4 hodiny denně. Tyto zákonné podmínky dle Ettlerové (2006) znamenají, ţe ţeny mohou volit ze třech alternativ. 1) ţeny zvolí celodenní osobní péči o dítě, aniţ by souběţně byly výdělečně činné, coţ má za následek sníţení rodinného rozpočtu, a to v míře závisející na jejím předchozím výdělku. 2) ţeny zvolí moţnost přivýdělku takovými činnostmi, jeţ lze vykonávat současně s vlastní péčí o dítě, a přitom eventuálně vyuţívají sluţeb mateřských škol v povoleném rozsahu 3) ţeny zvolí moţnost pracovat v „regulérním pracovním úvazku“ a kombinují péči o dítě s pomocí mateřských škol, rodičŧ, přátel, placené paní na hlídání apod. Reálná moţnost voleb mezi těmito alternativy je podmíněna nejen profesí, ale i rodinnou situací. Významně horší je situace matek v neúplných rodinách a matek s více dětmi. Rodičovskou dovolenou mŧţe čerpat také muţ, avšak v české společnosti je podle Nešporové (2005) tato moţnost vyuţívána pouze jedním procentem všech otcŧ. Rodiče toto rozhodnutí nevolí zejména proto, ţe jej povaţují za nestandardní, ekonomicky nevýhodné a také se obávají, ţe muţ by péči o dítě a domácnost nezvládal. Přitom kdyby se rozšířilo rozloţení péče o děti a domácnost mezi oba rodiče, sníţila by se diskriminace ţen na pracovním trhu zaloţená na jejich absenci v zaměstnání spojené s rodičovstvím, a to především proto, ţe by si zaměstnavatel nemohl být tak jistý, ţe ţena odejde na rodičovskou dovolenou nebo bude často nepřítomna z dŧvodu péče o nemocné dítě, podobná rizika by mu jiţ hrozila i od muţŧ. Zvýhodnění muţŧ na pracovním trhu z dŧvodu nedostatečné integrace do rodinné péče je dle Pfau Effinger (2005, dle Rubery et al 2001) patrné ve většině evropských sociálních státŧ. Matějková a Paloncyová (2004) však poznamenávají, ţe v poslední době je v řadě zemí prosazován princip výhradně otcovské rodičovské dovolené („use it or lose it“) jako snaha podpořit roli otce v rodině. Dle MPSV je rodičovský příspěvek dávkou ze systému státní sociální podpory16, který je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisŧ. Příjmy rodičŧ nejsou testovány, na rodičovský příspěvek má nárok kaţdý rodič, který celodenně pečuje o dítě. Rodič mŧţe při nároku na výplatu rodičovského příspěvku zlepšovat sociální situaci rodiny výdělečnou činností, ale musí v této době zajistit péči o dítě jinou zletilou osobou. Rodič si mŧţe zvolit čerpání rodičovského příspěvku po dobu do dvou, tří nebo čtyř let dítěte. Rodičovský příspěvek je stanoven ve čtyřech výších daných v pevných měsíčních částkách: zvýšená výměra 11 400 Kč, základní výměra 7 600 Kč, sníţená výměra 3 800 Kč, niţší výměra 3 000 Kč. Volbou doby čerpání si rodič zároveň volí i k ní příslušnou výši příspěvku, a to: 16

Další dávky státní sociální podpory, které mohou matky na rodičovské dovolené vyuţívat jsou uvedeny v příloze 3: Dávky ze systému státní sociální podpory

29

„rychlejší čerpání rodičovského příspěvku“ – po peněţité pomoci v mateřství (dále jen PPM) ve zvýšené výměře 11 400 Kč do 24 měsícŧ věku dítěte; o tuto formu čerpání však mŧţe poţádat pouze rodič, který má nárok na PPM ve výši alespoň 380 Kč za kalendářní den, čerpání celkem: 216 600 Kč „klasické čerpání rodičovského příspěvku“ - po PPM v základní výměře 7600 Kč do 36 měsícŧ věku dítěte; o tuto formu čerpání mŧţe poţádat pouze rodič, který má nárok na PPM nebo nemocenské poskytované v souvislosti s porodem, čerpání celkem: 235 600 Kč „pomalejší čerpání rodičovského příspěvku“ - po PPM nebo od narození dítěte (nevznikl-li nárok na PPM) v základní výměře 7 600 Kč do 9 měsícŧ věku dítěte a dále ve sníţené výměře 3 800 Kč do 48 měsícŧ věku dítěte, čerpání celkem: 216 600 Kč O vybranou dobu a výši čerpání rodičovského příspěvku musí rodič písemně poţádat příslušný úřad státní sociální podpory na předepsaném formuláři: o rychlejší čerpání musí rodič poţádat nejpozději ve druhém kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nejmladší dítě dosáhne 22 týdnŧ ţivota, resp. ve kterém současně narozené nejmladší děti dosáhnou věku 31 týdnŧ ţivota (doba pobírání PPM, která je dávkou nemocenského pojištění, je 28 týdnŧ, resp. 37 týdnŧ po porodu vícerčat), o klasické čerpání musí rodič poţádat nejpozději v kalendářním měsíci, ve kterém nejmladší dítě dosáhne 9 měsícŧ věku. Pokud rodič nepoţádá o rychlejší či klasické čerpání rodičovského příspěvku, je mu po 9. měsíci věku dítěte vyplácen rodičovský příspěvek v reţimu pomalejšího čerpání, tzn. ve sníţené výměře. Dobu a výši čerpání rodičovského příspěvku je moţné zvolit pouze v rozhodných obdobích. Po učiněném rozhodnutí je vybraná moţnost čerpání jiţ nezměnitelná, a to i v případě, ţe se rodiče v pobírání rodičovského příspěvku střídají. Dle Dudové (2008) MPSV v souvislostí s rodičovským příspěvkem hovoří o moţnosti volby a zvýšené flexibilitě v rozhodnutí rodičŧ, ve skutečnosti je však volba přístupná jen určitým rodinám. Na to, aby si matka (příp. otec) mohla zvolit nejrychlejší moţnost čerpání, musí její (jeho) příjem přesahovat určitou hranici, a pokud chce mít nárok na čerpání v základní výměře, musí se účastnit plateb na nemocenském pojištění. Např. matka samoţivitelka, která pracuje za 15 000 Kč hrubého, nebude mít nárok na volbu dvouletého pobírání, i kdyţ plánuje začít pracovat jiţ ve dvou letech dítěte. Časté kritiky směřují také k tomu, ţe rodiče (matky) jsou nuceni vědět dopředu, jaké bude jejich dítě, co bude potřebovat, a jaké budou konkrétní podmínky, a podle toho si předem volit zpŧsob čerpání. To je pravda jen částečně. Pokud si matka zvolí dvouleté čerpání příspěvku, a pak zjistí, ţe její dítě je příliš často nemocné, nedokáţe se adaptovat v cizím prostředí, nebo jí není umoţněno z rŧzných dŧvodŧ nastoupit do práce či se jí prostě ještě pracovat nechce, nic jí nebrání vyuţít tříleté rodičovské dovolené- ovšem poslední rok jiţ bez příspěvku. Tratit na tom budou spíše ţeny, které si nejprve naplánují, ţe budou doma čtyři roky, ale po dvou letech se jim bude stýskat po práci nebo získají dobrou pracovní příleţitost, případně se změní finanční podmínky rodiny, a do práce nastoupí. Pokud svěří dítě státní instituci, ztratí nárok na příspěvek, ačkoliv jej pobíraly jen v té nejniţší míře17. 17

Tento problém má pomoci vyřešit vládní reforma, díky které od roku 2012 rodiče mohou pruţně měnit zpŧsoby čerpání, a to i opakovaně, nejvýše však jednou za tři měsíce. Výše příspěvku se bude dopočítávat ze zbytku celkové sumy, jeţ bude u všech variant ve stejné výši, tj. 220 tisíc Kč. Zdroj: MPSV. Rodičovský příspěvek-změny 2012. Dostupné z URL: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/4

30

Dudová (2008) vidí dále problém v nedostatečné nabídce sluţeb péče o děti, především v mateřských školách, kde si stanovují vlastní kritéria pro přijímání dětí: odmítají přijímat děti během školního roku, případně děti přijmou, ale prakticky jim umoţní docházku aţ po dovršení třetího roku. Jen vzácně jsou ochotny přijímat děti mladší tří let, ačkoliv zákon to umoţňuje. Přednost dostávají děti z obce, která je zřizovatelem mateřské školy, a děti v posledním roce před nástupem do školy. V praxi to znamená, ţe ani ţena, která si zvolí tříletou variantu délky pobírání rodičovského příspěvku a po uplynutí rodičovské dovolené chce nastoupit zpět ke svému zaměstnavateli, jak jí to garantuje zákon, nemá mnohdy šanci na umístění dítěte do mateřské školy od jeho tří let. Mnohé mateřské školy také podmiňují přijetí dítěte jiţ existujícím zaměstnáním matky, coţ řadu ţen dostává do bezvýchodné situace, jelikoţ je pro ně obtíţné aţ nemoţné si s dítětem v celodenní péči práci vŧbec najít. Rodiče, kteří si zvolí dvouletou variantu, jsou odkázáni na soukromé zajištění péče o dítě. Není proto divu, ţe ţádosti o dvouletou variantu je prozatím málo- nemusí to být zpŧsobeno tím, ţe matky chtějí skutečně zŧstávat doma tři roky a více, jen jim reálné podmínky neumoţňují jinou volbu. Nedostatek flexibility je dle Dudové (2008) zpŧsoben také tím, ţe rodiče musejí provést volbu délky pobírání příspěvku velmi záhy, v době, kdy nemají informace potřebné k odpovědnému rozhodnutí. Pokud se matka rozhodne pro dvouletou variantu a pak se jí nepodaří vrátit se do práce či její dítě nebude snášet nerodičovskou péči, nemŧţe své rozhodnutí přehodnotit. Díky tomu, ţe dvouletá varianta pobírání rodičovského příspěvku je finančně méně výhodná neţ tříletá18, budou tito rodiče na svém dřívějším (špatném) rozhodnutí prodělávat.

4.4 Služby péče o děti Pfau Effinger (2005) popisuje systém péče o děti jako vzájemný vztah mezi kulturními hodnotami týkající se péče, dŧleţitými myšlenkovými konstrukcemi v konkrétním sociálním prostředí, formální a neformální péčí, institucemi sociálního státu, rodinou, trhem práce a neziskovým sektorem. 4.4.1 Služby péče o děti do 3 let Sluţby péče o děti do 3 let nejsou v naší republice příliš rozvinuté (coţ dokazuje také velmi malý počet dětí navštěvující tato zařízení ve srovnání s většinou evropských státŧ19), za coţ často sklízíme mezinárodní kritiku. Problémem není nedostatečný zájem rodičŧ o tyto sluţby (je tomu právě naopak – nabídka převyšuje poptávku, o čemţ svědčí fakt, ţe 27,4% dětí mladších 3 let navštěvovalo ve školním roce 2010/2011 mateřskou školu20), ale spíše jejich nedostatečné spektrum se špatnou dostupností. V České republice fakticky existují tři typy těchto sluţeb. Jde o soukromá zařízení provozovaná v reţimu zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, sluţby typu "baby-sitting“ a zdravotnická zařízení typu jesle. Všechny tyto sluţby ovšem provázejí problémy s jejich dostupností. Ať uţ jde o dostupnost místní, kdy je zařízení v místě bydliště nedostatek (toto se týká především jeslí), tak dostupnost finanční, kdy si rodiče 18

Od roku 2012 dochází podle MPSV ke sjednocení výše vyplacené sumy u všech variant, a to ve výši 220 tisíc Kč 19 Viz. Příloha 1: Mezinárodní srovnání podílu dětí navštěvujících zařízení denní péče z příslušné věkové skupiny 20 Předškolní vzdělávání, vývoj mateřských škol. ÚIV. Dostupné z URL http://www.uiv.cz/clanek/733/2160

31

soukromé sluţby péče o své děti nemohou dovolit. Všechny tyto sluţby jsou určené především pro rodiče, kteří chtějí nastoupit do zaměstnání dříve, neţ budou dítěti 3 roky (popřípadě před koncem rodičovské či mateřské dovolené nebo po konci nejrychlejší rodičovské dovolené, coţ jsou 2 roky). Podle Wichterlové (2007) si hlavně ţeny okolo rodičovské dovolené patřící do skupiny nejčastěji nezaměstnaných, uvědomují riziko přerušení své pracovní dráhy na delší dobu, a proto se některé těchto sluţeb rozhodnou vyuţít. Soukromá zařízení dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání Dle MPSV jde o vázanou ţivnost "Péče o dítě do tří let v denním reţimu". Obsahová náplň ţivnosti je specifikována jako individuální výchovná péče o svěřené děti do tří let věku v denním nebo v celotýdenním reţimu zaměřená na rozvoj rozumových a řečových schopností, pohybových, pracovních, hudebních, výtvarných schopností a kulturně hygienických návykŧ přiměřených věku dítěte. Tato zařízení musí dále dbát na zajišťování bezpečnosti a zdraví dětí, jejich pobytu na čerstvém vzduchu, spánku v odpovídajícím hygienickém prostředí a osobní hygieny dětí, včetně poskytování první pomoci. Poplatek za umístění dítěte do těchto zařízení je stanoven na komerční bázi jejím poskytovatelem. Služby typu "baby-sitting" dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání Jde o volnou ţivnost "Poskytování sluţeb pro rodinu a domácnost". Obsahová náplň ţivnosti je zejména specifikována jako zajišťování chodu domácnosti, úklid, praní, ţehlení, péče o zahradu a podobně, individuální péče o děti nad tři roky věku v rodinách, příleţitostné krátkodobé hlídání dětí (včetně dětí do tří let věku), péče o osoby vyţadující zvýšenou péči, obstarávání nákupŧ a jiných záleţitostí souvisejících s chodem domácnosti a jiná obstaravatelská činnost. Obsahem ţivnosti není péče o děti do tří let věku v denním reţimu (viz výše). Poplatek za sluţbu je stanoven na komerční bázi jejím poskytovatelem. Jesle Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi v platném znění definuje jesle jako zařízení, kde se poskytuje péče o všestranný rozvoj dětí zpravidla ve věku do tří let. Péče v jeslích navazuje na péči o děti v rodině. Jesle mohou být zřízeny jako územní, závodní nebo společné. Zřizovateli jeslí jsou dnes nejčastěji obce, které je zřizují zcela podle svého uváţení a potřeb území. Vzhledem k tomu, ţe péče v jeslích je hrazena z rozpočtu zřizovatele, je zcela na něm, jaké stanoví za pobyt dětí v jeslích poplatky, tzn. péče v nich je poskytována za plnou nebo částečnou úhradu klienty. Poplatky v jeslích se velmi liší. Dle MPSV se zpravidla pohybují ve výši 800 – 4 500 Kč za měsíc. Hašková (2008) dokonce uvádí, ţe poplatek za měsíční vyuţívání soukromých jeslí se mŧţe pohybovat ve velkém rozmezí od dvou do více neţ deseti tisíc Kč za měsíc. Před rokem 1989 byly jesle značně neoblíbené zejména pro časté onemocnění dětí, jeţ tato zařízení navštěvovala a také proto, ţe většina lidí, včetně psychologŧ, byla přesvědčena o tom, ţe malé dítě má být v péči matky. Saxonberg (2008) uvádí, ţe díky tomu se v 90. letech zrodil mýtus, ţe děti do tří let trpí, kdyţ navštěvují jesle, a ţe pro matky je přirozené, kdyţ zŧstávají s dětmi doma aţ do doby, kdy dosáhnou věku 3-4 let. Proto také byly jesle po roce 1989 rušeny. Podle této logiky by ale měla Česká 32

republika také rozpustit své univerzity, protoţe ty za komunismu nabízely studentŧm špatné vzdělání nasáklé marxistickou-leninskou rétorikou. Postkomunističtí političtí představitelé však univerzity nezavřeli, ale raději je zreformovali. Stejnou logiku však nepouţili v případě dětských jeslí. Po roce 1989 byl tedy počet jeslí výrazně zredukován. Jak uvádí Kuchařová, Svobodová (2006), počet jeslí od roku 1990 rapidně poklesl, a to aţ o 95 % z 1 043 zařízení na 54 v roce 200521. V obdobné míře se sníţil i počet míst v jeslích z 39 829 na 1 671 v roce 2005.22 Souvislosti mŧţeme hledat v prodluţování mateřské dovolené a délky pobírání rodičovského příspěvku. Mnoho ţen se po pádu komunismu rozhodlo vyuţít moţnosti být s dítětem déle doma. Příčinou rušení jeslí byl i výrazný pokles porodnosti a v dŧsledku restrukturalizace ekonomiky také hromadné rušení tzv. podnikových jeslí. Většina psychologŧ se shoduje, ţe jesle nejsou pro děti do 3 let příliš vhodné. Přední český psycholog Zdeněk Matějček (2005) uvádí, ţe jesle nejsou zařízení špatná či neuţitečná, ale slouţí především ku prospěchu dospělých. Malé děti podle něj z pohledu vývojové psychologie takovémuto kolektivnímu zařízení ještě vývojově nedorostly a nedozrály, a tudíţ hrozí riziko nadměrné tělesné a psychické zátěţe. O něco umírněnější názor má psycholoţka Šárka Gjuričová (2007). Ta si sice nemyslí, ţe by se měly jesle stát většinovým zařízením pro děti do 3 let, ale je toho názoru, ţe je potřeba rozhodovat se individuálně. Některým dětem podle ní jesle prospívají a děti v nich jsou spokojené, ale zároveň existují děti, které ve stejné věkové kategorii na odloučení od hlavní vztahové osoby nejsou zralé. „V České republice se aktuálně projevuje jakási reakce na masivní a příliš časné umísťování dětí do kolektivních zařízení v dobách socialistického režimu. Z hlediska dnešních poznatků vývojové psychologie se jednalo jednoznačně o vystavování dítěte účinkům separace od matky a úzkosti s ní spojené. Navíc v období, kdy dítě ještě nechápalo „trvalost předmětu v čase“, mohlo vnímat odchod matky jako její ztrátu. Po zkušenostech z jeselských zařízení a na základě výzkumů se odborná i laická veřejnost v České republice postupně ujednotila v postoji, který se projevuje současným stavem, kdy jesle téměř vymizely.“ (Morgensternová, Šulová, 2006, s. 77)

Nicméně i tak se je moţné předpokládat, ţe do budoucna se trend pozmění a jesle budou opět vyuţívány více vzhledem k vysoké zaměstnanosti ţen, finanční situaci mladých rodin, snaze ţen profesně se realizovat a téţ vzhledem k vysoké kvalitě jeslí v České republice. Jak uvádí Kříţková et al. (2005), mladí lidé, kteří rodičovství plánují, by rádi vyuţívali zařízení kolektivní péče o děti daleko častěji neţ současná generace s předškolními dětmi. Jesle jsou kritizovány i z toho dŧvodu, ţe jsou nadále svázány zastaralým zákonem23. Příčinou neexistence nějaké novely je především vytlačování těchto zařízení na okraj zájmu v prŧběhu 90. let. Problematické je i zařazení jeslí do rezortu Ministerstva zdravotnictví. Na jednu stranu mají jesle dle vyhlášky24 poskytovat všestranný rozvoj dítěte, na stranu druhou 21

V roce 2010 bylo v provozu 46 jeslí s celkovou kapacitou míst pro 1452 dětí (ÚZIS, 2011) Viz Příloha 2: Vývoj počtu jeslí a počtu míst v jeslích v letech 1990 aţ 2005 23 Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu 24 Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi 22

33

však vyvstává otázka, zda zdravotnický personál je vŧbec schopen pŧsobit na dítě v rámci výchovy a vzdělávání a ne pouze jeho hlídání a opečovávání. Zařazení do tohoto rezortu je dle Šamanové (2007) nelogické i z toho dŧvodu, ţe se zde pečuje pouze o zdravé děti. Jesle jsou znevýhodňovány především kvŧli nezájmu státu o tato zařízení. Ten proto ponechává veškerou zodpovědnost o jesle na obecních úřadech a městských částech a neustálý pokles těchto zařízení nemá v úmyslu zastavit, ani zbrzdit. Pro obce je však provozování jeslí velmi nákladnou záleţitostí. Argumentace státu spočívá zejména v nedostatečné poptávce rodičŧ po tomto zařízení. S tím, ţe se tato situace mŧţe v blízké budoucnosti změnit, se nepočítá. Jedna z moţností proč rodiče nevyuţívají těchto zařízení je ztráta rodičovského příspěvku, která hrozí, pokud zde bude dítě docházet denně25. Rodičovský příspěvek bude zachován pouze v případě docházení dítěte do jeslí maximálně 5x v měsíci. Podle Jana Schneidera (2007), však tento systém není vhodný s ohledem na dětskou psychiku, neboť pokud dítě navštěvuje jesle pouhých 5 dní v měsíci, nemŧţe si na ně zvyknout a je to tudíţ nápor na jeho psychiku. Jak je výše uvedeno, jesle zřizují obce či městské části, které jejich provoz hradí výhradně ze svých rozpočtŧ, a na rozdíl od mateřských škol, které jsou provozovány v rezortu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, nedostávají od Ministerstva zdravotnictví ţádné dotace. Z toho tudíţ vyplývá, ţe výše plateb za jesle není finančně dostupná všem rodičŧm, a jak uvádí Michaela Marksová-Tominová (2007), ceny v některých městech dosahují nákladŧ na individuální péči v rodině (např. chŧva). 4.4.2 Služby péče o předškolní děti (nad 3 let věku) Péče o děti starší tří let je v ČR zabezpečena prostřednictvím husté sítě finančně dostupných mateřských škol. Tato zařízení spadají do kompetence ministerstva školství a většina z nich je veřejných, ale existují i školky soukromé a církevní. Státem regulované poplatky za mateřské školy dle Haškové (2007) dosahují na rozdíl od jeslí jen okolo 3% rodinných příjmŧ. Cenová dostupnost je dle Kuchařové, Svobodové (2006) převáţně uspokojivá, problémem se mŧţe stát pro příjmově slabší rodiny. Prŧměrný poplatek za sluţby a stravování v mateřských školách je cca 700-800 Kč měsíčně na jedno dítě. Ani prostorová dostupnost MŠ nevykazuje velké problémy. MŠ jsou téměř v kaţdé obci, s výjimkou těch nejmenších. Mateřská škola by dle Kuchařové, Svobodové (2006) měla být místem osobnostního rozvoje dítěte, místem získávání sociálních zkušeností, poznatkŧ o světě i místem specifické přípravy na pokračující vzdělávání. Děti se zde prostřednictvím hry učí a získávají zkušenosti společně s ostatními dětmi. Mateřská škola představuje jednu z moţností, jak dětem „vylepšit“ rozvojové a vzdělávací podmínky a jak dětem, které jsou znevýhodněné, napomoci k vyrovnání jejich vzdělávacích a ţivotních šancí. Podle Ústavu pro informace ve vzdělávání se předškolního vzdělávání v České republice účastní vysoké procento dětí. Porovnáme-li počty dětí v předškolním vzdělávání s populací 3–5letých, tedy počtem dětí, pro které je tento druh vzdělávání primárně určen, činí tento podíl více neţ 100 %. Překročení hranice je zpŧsobeno zejména tím, ţe do mateřských škol chodí pětina populace šestiletých dětí s odkladem 25

Od roku 2012 bude podle MPSV rodičŧm dětí starších dvou let rodičovský příspěvek poskytován bez ohledu na délku pobytu v zařízení péče o dítě. Děti mladší dvou let budou moci navštěvovat jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti v rozsahu nepřevyšujícím 46 hodin v kalendářním měsíci bez ztráty rodičovského příspěvku

34

povinné školní docházky a navštěvují je také děti mladší tří let. Ve školním roce 2009/2010 době bylo v České republice 4 826 mateřských škol, které navštěvovalo 314 tis. dětí. Podíl tříletých dětí, které navštěvovaly mateřskou školu ve školním roce 2009/10 je 76,1 %, podíl čtyřletých 88,3 % a podíl pětiletých dětí je 91,4 %26. Mateřským školám zákon umoţňuje přijímat také děti dvouleté. Sirovátka (2006) však upozorňuje, ţe se moţnost umístit dvouleté dítě do mateřské školy postupně ztrácí v dŧsledku úsporných opatření, jeţ vedou zřizovatele, kteří nesou náklady na jejich provoz (obce a městské části), k „optimalizaci“ sítě mateřských škol na nezbytnou míru, a dostupná kapacita je pak vyuţita jen pro děti od tří let věku. Jak také uvádí Školský zákon 561/2004 k předškolnímu vzdělávání se přednostně přijímají děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Podíl dvouletých dětí navštěvující ve školním roce 2010/2011 byl 27,4%, tedy více neţ čtvrtina z kohorty dětí mezi 2 aţ 3 lety věku. V posledních letech rychle stoupá počet nevyřízených ţádostí o přijetí do mateřských škol. Ve školním roce 2009/2010 bylo dle ÚIV nevyhověno ţádosti rodičŧ 29 632 dětí, coţ je více neţ dvojnásobně víc neţ o dva roky dříve, ve školním roce 2007/2008, kdy bylo zamítnuto 13 409 ţádostí.

4.5 Dílčí shrnutí Záměrem této kapitoly bylo popsat systém rodinné politiky v České republice z hlediska toho, jak reálně rodičŧm ulehčuje kombinaci práce a rodiny. Nejprve je v této kapitole popsána typologie rodinné politiky, k čemuţ nám mimo jiné dopomohla Esping Andersenova typologie sociálních státŧ. Dále jsou zde popsány ideální typy familialismu dle Leitnerové (2003), která rozděluje rodinné politiky podle toho, zda a jak podporují pečující funkci rodiny a jiné alternativy péče o malé děti. Na tomto základě byla popsána rodinná politika před a po roce 1989, kdy došlo k radikální přeměně od defamilialismu k refamilialismu, jenţ kromě České republiky přijaly i ostatní postkomunistické země. Díky této přeměně, došlo k razantnímu sníţení institucionální péče o děti mladší tří let a zároveň k navýšení doby, po kterou mohou čeští rodiče čerpat rodičovskou dovolenou. Českou veřejností byla tato skutečnost přijata takřka bez odporu, neboť jak uvádí Sokačová (2009) lidé začali odmítat vše, co pocházelo z období před rokem 1989, ať to jiţ v období socialismu fungovalo či nikoliv. Následující dvě podkapitoly pojednávají o nástrojích rodinné politiky, jeţ mají významný vliv na podmínky harmonizace práce a rodiny českých rodičŧ. Jedná se o institut mateřské a rodičovské dovolené a rodičovský příspěvek. Zde je podrobně rozebrána zejména problematika rodičovské dovolené a rodičovského příspěvku. Mimo vysvětlení toho, jak tyto dva instituty v České republice fungují, je dán prostor také moţnostem strategií ţen s ohledem na zákonné podmínky těchto institucí, zmíněno je zde i vyuţívání rodičovské dovolené otci, a v neposlední řadě jsou zde uvedeny kritiky směřující k třírychlostní dovolené, jeţ sice má rodičŧm umoţnit moţnost svobodné volby, avšak ve skutečnosti to v podstatě pro rodiče znamená předpovídání budoucnosti, neboť v době zvolení určité délky nemohou přesně odhadnout, jaká bude po uplynutí této doby situace v rodině. Mohou se například vyskytnout problémy se zajištěním péče

26

ÚIV. Předškolní vzdělávání, vývoj mateřských škol. Ústav pro informace ve vzdělávání. Dostupné z URL http://www.uiv.cz/clanek/729/2009

35

o jejich dítě. Své rozhodnutí však jiţ nemohou zvrátit. Navíc je moţnost svobodné volby zaručena pouze ţenám, jeţ mají nárok na peněţitou pomoc v mateřství. Poslední podkapitola se věnuje sluţbám péče o děti a je rozdělena na sluţby péče o děti do tří let a pro děti starší tohoto věku. Mezi těmito sluţbami existuje v České republice propastný rozdíl. Zatímco sluţby o nejmenší děti jsou u nás naprosto nedostačující, coţ je zpŧsobenou masivním rušením jeslí po roce 1989, mateřské školy se zde těší velké oblibě a jejich návštěvnost je mimořádně vysoká. Protoţe v loňském školním roce navštěvovala mateřské školy více neţ čtvrtina dvouletých dětí (coţ zákon umoţňuje, avšak reálně je problém s kapacitou mateřských škol, jeţ upřednostňují dětí starší tří let), dá se usuzovat, ţe v České republice existuje o institucionální péči dětí mladších tří let jasný zájem, coţ by stát měl vzít bezpochyby v potaz. V praktické části této práce bude zkoumán zejména pohled matek na nástroje rodinné politiky, jeţ mají usnadňovat skloubení pracovních a rodinných rolí. Dále bude zjišťována spokojenost matek s nabídkou sluţeb péče o děti a jejich preference v této oblasti. Podstatnou otázkou, na kterou se výzkum pokusí odpovědět je, zda mají matky pocit, ţe je stát ve svobodné volbě jejich ţivotních strategií dostatečně podporuje nebo existence a dostupnost současných politik směřuje výběr jejich ţivotních strategií pro ně neţádoucím směrem.

36

II. Metodologická část Z teoretické části vyplývá, ţe nízkokvalifikované mladé matky se nacházejí v obtíţné situaci a jejich strategie v oblasti harmonizace práce a rodiny ovlivňuje spousta okolností. Snahou předkládaného výzkumu je zmapování preferencí a reálných voleb ţivotních strategií mladých nízkokvalifikovaných matek, a také zmapování vlivu rodinné politiky na tyto strategie. V metodologické části práce bude představena hlavní výzkumná otázka, dílčí výzkumné otázky a cíl výzkumu, dále také výzkumná strategie, technika sběru dat a jednotka zkoumání.

1 Výzkumná otázka a dílčí výzkumné otázky Cílem výzkumu je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, která zní „Jaké strategie preferují a používají nízkokvalifikované mladé matky v oblasti harmonizace práce a rodiny, a jak tyto strategie ovlivňuje nastavení českého systému rodinné politiky?“ Tato výzkumná otázka je dále rozdělena do tří oblastí výzkumu. První oblast se zaměřuje na preferenci ţivotních strategií mladých matek v oblasti harmonizace práce a rodiny. Zde budou popsány preference mladých matek zejména, co se týče oblasti placené práce, péče o dítě, rodičovské dovolené, rozdělení rolí v domácnosti, preference v počtu dětí, jeţ mladé matky plánují, zda uvaţují o doplnění vzdělání z dŧvodu zvýšení šancí na kvalitnější zaměstnání, apod. Především jde o to, zjistit, jaký stav v oblasti harmonizace práce a rodiny vidí mladé nízkokvalifikované matky jako ideální. Druhá oblast je zaměřena na skutečné strategie, jeţ mladé matky ve zmíněné oblasti volí. Cílem je zjistit zda, a jakých sluţeb péče o dítě vyuţívají, jak mají v domácnosti rozdělené role, zda vyuţívají moţnosti přivýdělku během rodičovské dovolené, jaká je délka jejich rodičovské dovolené a zda měly v této oblasti moţnost volby, jaký typ zaměstnání budou po skončení rodičovské dovolené upřednostňovat, zda se jiţ setkaly s diskriminací zaměstnavatelŧ kvŧli svému rodičovství apod. Záměrem je zjistit, jaké strategie mladé matky reálně volí k usnadnění skloubení jejich rodičovských a pracovních rolí. Třetí oblast se orientuje na vliv nastavení českého systému rodinné politiky na ţivotní strategie mladých matek. Cílem je zjistit, jakých dávek ze systému rodinné politiky mladé matky vyuţívají a zároveň jak je hodnotí, jaká opatření by uvítaly a jaká naopak povaţují za bariéru úspěšného sladění rodiny a práce, a zda dávají přednost spíše vyšší finanční podpoře nebo rozšíření spektra sluţeb péče o děti. Na tomto základě byly definovány tří dílčí výzkumné otázky: 1. Jaké strategie preferují nízkokvalifikované mladé matky v oblasti harmonizace práce a rodiny? Placená práce Co pro mladé matky znamená práce? Jakou hodnotu jí přisuzují? Jaké jsou jejich pracovní ambice? Bylo by pro ně představitelné zŧstat s dítětem/dětmi doma i do jejich vyššího věku (být ţenou v domácnosti)? Chtěly by pracovat na zkrácený úvazek? Uvaţují o doplnění vzdělání, aby měly na trhu práce lepší šance k získání kvalitního zaměstnání? 37

Péče o dítě a domácnost Jakou péči o dítě upřednostňují? Jaký mají názor na institucionální péči o dítě do 3 let? Jaké jsou představy mladých matek ohledně rozdělení rolí v domácnosti? Jaké jsou preference mladých matek v počtu dětí a co je v jejich preferenci ovlivňuje? Rodičovská dovolená Jakou délku rodičovské dovolené a výši rodičovského příspěvku mladé matky preferuji? 2. Jaké strategie reálně volí nízkokvalifikované mladé matky v oblasti harmonizace práce a rodiny? Placená práce Hledaly nebo hledají mladé matky moţnost přivýdělku během rodičovské dovolené? Jaké budou jejich strategie v pracovní sféře po skončení rodičovské dovolené? Uvaţují o doplnění vzdělání, aby měly na trhu práce lepší šance k získání kvalitního zaměstnání? Setkaly se jiţ matky s diskriminací z dŧvodu jejich rodičovství? Péče o dítě a domácnost Vyuţívají mladé matky sluţeb péče o děti? Popř. uvaţují o jejich vyuţívání? Pomáhá matkám s výchovou a péčí o dítě někdo další? Kdo? Jaké je skutečné rozdělení rolí v domácnosti? Do jaké míry se partner/manţel podílí na péči o děti a domácnost? Rodičovská dovolená Jaká je skutečná délka rodičovské dovolené? Měly matky moţnost zvolení délky RD? Je výše rodičovského příspěvku dle mladých matek přijatelná? 3. Jak jsou strategie nízkokvalifikovaných mladých matek ovlivněny českým systémem rodinné politiky? Dávkový systém Jaké dávky ze systému rodinné politiky mladé nízkokvalifikované matky vyuţívají? Jak tyto dávky hodnotí? Dochází u některých ţen ke zneuţívání dávek? Rezervy sociálního systému Shledávají mladé matky v sociálním systému rodinné politiky nějaké nedostatky? Jaké?

38

2 Výzkumná strategie a technika výzkumu Výzkumem bych ráda upozornila na dŧleţitost podpory harmonizace práce a rodiny. Lepší podmínky pro snadné skloubení pracovní a rodinné sféry mají pozitivní odezvu nejen u rodičŧ, jichţ se tato problematika dotýká nejvíce, ale v konečném dŧsledku mají také pozitivní dopad na zaměstnavatele a stát, jimţ family-friendly opatření přinášejí rŧzné výhody27. Výzkum má za cíl zjistit, jaké mají mladé matky preference v oblasti jejich ţivotních strategií ve sféře harmonizace práce a rodiny, jaké strategie skutečně volí a jaký vliv má na tyto strategie nastavení systému rodinné politiky. Poznatky z tohoto výzkumu by mohly být vyuţity například k upravení schématu rodičovské dovolené, rodičovského příspěvku, sluţeb péče o děti a dalších aktivit, které mají slouţit k posílení lepší slučitelnosti profesních a rodinných rolí pro rodiče, kteří nechtějí rezignovat ani na své rodičovství, ani na svou profesní realizaci. Pro zodpovězení dílčích výzkumných otázek byla vybrána metoda kvalitativního výzkumu, jehoţ filozofickým východiskem je zejména sociální konstruktivismus, jenţ se zajímá o zpŧsoby, jakými lidé individuálně nebo kolektivně interpretují nebo konstruují sociální a psychologický svět ve specifických lingvistických, sociálních nebo historických kontextech. Kvalitativní výzkum se opírá také o fenomenologii, jeţ se zakládá na přesvědčení, ţe filozofické poznání nespočívá v konstruování obecných principŧ, ale v deskripci „fenoménŧ“, tj. věcí samých (Hendl, 2005). Kvalitativní metoda byla vybrána z toho dŧvodu, ţe cílem výzkumu je do hloubky porozumět chování zkoumaných ţen, spíše neţ získat omezený počet dat od velkého počtu respondentŧ (coţ by byl dŧvod pro výběr metody kvantitativní). Vzhledem k pouţití kvalitativní metody nelze výsledky výzkumu zobecnit na celou populaci, ale pouze na osoby, které byly skutečně zkoumány. Jako metoda výběru byl zvolen prostý záměrný výběr, jenţ podle Miovského (2006) spočívá v tom, ţe bez uplatnění dalších specifických metod či strategií, vybíráme mezi potenciálními účastníky výzkumu (tj. účastníky splňující určité kritérium nebo soubor kritérií) toho, který je pro účast ve výzkumu vhodný a současně s ní také souhlasí. Jednotkami zkoumání byly zvoleny ţeny, jeţ splňují tato kritéria: 1. jejich věk je minimálně 20 a maximálně 25 let28 2. mají alespoň jedno dítě, které s nimi ţije ve společné domácnosti 3. jejich nejvyšší dosaţené vzdělání je střední bez maturity- dle klasifikace ISCED29 (The International Standard Classification of Education)- vyšší sekundární vzdělání. Kritéria pro výběr ţen do vzorku byla zvolena s ohledem na hlavní výzkumnou otázku, kde hlavní roli zaujímají nízkokvalifikované mladé matky. Soubor dotazovaných zahrnuje 6 ţen, jejichţ jména byla pro potřeby výzkumu změněna. Kontakty na tyto ţeny byly získány v rámci sociálních sítí autorky. Věk ţen se pohyboval v rozmezí 21-24 let. Tři z ţen jsou matkami dvou dětí, zbývající část má jedno dítě. Děti byly ve věku 8 měsícŧ – 5 let. Dvě ţeny mají ukončené základní vzdělání, ostatní jsou vyučeny. Všechny ţeny jsou v současnosti na rodičovské 27

Státu například vyšší míru porodnosti, podnikŧm niţší míru fluktuace zaměstnancŧ apod. Věková podmínka byla zvolena s ohledem na rozdělení vývojových stádií dle Langmeiera (2006), který mladou dospělost ohraničuje věkem 20 – 25 let. 29 Českou verzi klasifikace vydal Ústav pro informace ve vzdělání. http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/mezinarodni_standardni_klasifikace_vzdelavani_isced 28

39

dovolené a mimo jednu, jde o ţeny svobodné, ve dvou případech také o osamělé matkysamoţivitelky. Prŧměrný věk matek při porodu prvního dítěte byl 21 let, nejdelší pracovní zkušenost trvala dva roky. Všechny ţeny ţijí ve městě Frýdek-Místek. Stručná charakteristika respondentek30 věk

stav

vzdělání

Jana

24

svobodná- samoţivitelka, 1 dítě

vyučení v oboru

Romana

24

svobodná- nesezdané souţití, 2 děti

základní

Martina

24

svobodná- nesezdané souţití, 2 děti

základní

Lucie

24

vdaná, 2 děti

vyučení v oboru

Alena

24

svobodná- nesezdané souţití, 1 dítě

vyučení v oboru

Ilona

21

svobodná- samoţivitelka, 1 dítě

vyučení v oboru

Výzkum byl uskutečněn v říjnu 2011. Sběr dat byl proveden za pomoci rozhovorŧ s návodem. Tato technika sběru dat představuje dle Hendla (1999) seznam otázek nebo témat, které je nutné během rozhovoru probrat. Návod zajišťuje, ţe se dostane na všechna, pro výzkumníka zajímavá témata. Výzkumník sám volí jakým zpŧsobem, a v jakém pořadí získá informace, které pomohou objasnit daný problém. Tato technika byla zvolena pro její podstatnou výhodu, a to flexibilitu, jeţ tazateli umoţňuje formulovat otázky, tak aby jim respondent porozuměl, popřípadě otázky dovysvětlovat, aby bylo zajištěno správné pochopení daného problému. Moţnost této flexibility pomáhá zajistit přínos relevantních informací. Co se týče limitŧ této (a nejen této) techniky, uvádí Disman (2002) několik zkreslení, která mohou nastat. Mŧţeme například otázkami vyvolat v dotazovaném názor, který dříve neexistoval (např. proto, ţe o dotazované problematice nikdy nepřemýšlel), a vytvořil se aţ při poloţení otázky. Takovýto názor, protoţe je nový, bude nejspíše velice nestabilní. Mŧţe se také stát, ţe se zkoumaná osoba chce jevit v lepším světle či tazatele potěšit, a díky tomu odpovídá nepravdivě. Ke zkreslení výzkumu z dŧvodu nepravdivých odpovědí dochází také, kdyţ se dotazovaný cítí otázkami ohroţen, jsou pro něj nepříjemné, nebo se snaţí chránit své soukromí. Moţným omezením výzkumu by mohl také být přátelský vztah mezi tazatelkou a většinou respondentek. Výhodou takovéhoto vztahu mŧţe být vzájemná dŧvěra a otevřenost odpovědí, avšak mŧţe se projevit i obava před nedostatečnou anonymitou výzkumu (z dŧvodu společného okruhu známých), díky které mohou respondentky zamlčovat některé skutečnosti nebo nepravdivě odpovídat na určité otázky. Rozhovory probíhaly ve většině případŧ v domácnostech dotazovaných, pouze v jednom případě byl rozhovor proveden na pracovišti respondentky. Všechny rozhovory byly nahrávány na kazetový diktafon a následně byla vyhotovena jejich 30

Detailnější popis respondentek a jejich ţivotních situací je uveden v příloze 4: Ţivotní situace respondentek

40

doslovná transkripce. Schéma otázek rozhovoru je uvedeno v příloze 5: Schéma rozhovoru. Jak je jiţ zmíněno výše, z dŧvodu pouţití kvalitativní výzkumné metody nelze výsledky zobecnit na celou populaci, a tudíţ jsou tyto výsledky platné pouze pro šestici ţen, jeţ se výzkumu zúčastnily.

41

III. Empirická část 1 Výsledky výzkumu Následující kapitola se věnuje analýze sesbíraných dat, interpretacím jednotlivých zjištění a zvláště hledá odpovědi na dílčí výzkumné otázky, na jejichţ základě je také kapitola strukturována.

1.1 Preferované životní strategie 1.1.1 Preference v oblasti placené práce Ani jedna z matek v rozhovorech nezmínila práci jako prostředek seberealizace. Toto zjištění se shoduje se zjištěním Bartákové (2009), která uvádí, ţe seberealizace v zaměstnání jako motiv návratu na pracovní trh je u ţen vyučených či se základním vzděláním výrazně potlačena. Pro většinu z dotazovaných matek znamená práce především únik ze stereotypu a všedního koloběhu starostí okolo domácnosti a jejich dětí. Ţádná z matek si nedokáţe představit být dlouhodobě ţenou v domácnosti, a to ani v případě, kdyby měla rodina dostatečný příjem, bez toho, aby to bylo nutné. Dlouhodobější pozice ţeny v domácnosti je obecně v české společnosti spíše výjimečná. „…za prvé, asi by mi to už doma lezlo krkem, a za druhé, přišlo by mi divné jen tak sedět doma“. (Lucie, 2 děti) Jistotu zaměstnání po skončení rodičovské dovolené nemá ani jedna z ţen. Přesnou představu o tom, jakému zaměstnání by se chtěly věnovat, většinou matky nemají. Často však byl zmiňován nedaleký automobilový podnik Hyundai, jenţ patří k největším zaměstnavatelŧm v kraji. Vzhledem k minimálním pracovním zkušenostem těchto matek je však jejich situace velmi komplikovaná, neboť jak uvádí Kuchařová (2006) obecně platí, ţe s pracovní zkušeností před narozením dítěte má matka vyšší šance při návratu na trh práce. Pracovní aspirace u ţen s nízkým vzděláním jsou také obecně velmi nízké. O moţnosti pracovat na zkrácený úvazek většinou matky příliš neuvaţují a většina tak chce po skončení rodičovské dovolené pracovat na plný úvazek. Jako nejčastější dŧvod je uváděno nedostatečné finanční ohodnocení. „…přece jenom zkrácený úvazek je mnohem menší část peněz, že. Abych si pak nakonec nevydělala čtyři tisíce…“ (Ilona, 1 dítě) Ačkoliv by tak zkrácený úvazek mohl výrazně usnadnit skloubení pracovních a rodinných rolí nízkokvalifikovaných ţen, obzvláště osamělých matek, preferují ţeny hlavní pracovní poměr z obavy před finanční nevýhodností částečných úvazku. Tuto nevýhodnost lze vysvětlit teorií segmentace pracovního trhu, která dle Sirovátky (2009) uvádí, ţe trh práce není homogenní, ale je to několik oddělených segmentŧ, mezi kterými není mobilita. Existují zde tzv. brány vstupu („port of entry“) neboli hranice, které propouštějí jen pracovníky některých segmentŧ, nebo propouštějí pouze do určitých pozic. Jedním ze zdrojŧ, který tyto hranice určuje, je obecný a specifický lidský 42

kapitál pracovníkŧ. Tím, ţe je tento kapitál u nízkokvalifikovaných ţen poměrně nízký, dostávají se do pozice tzv. outsiderŧ, kteří mají na trhu práce obecně horší postavení. Díky tomu mají přístup pouze na sekundární trh práce, který se vyznačuje nízkou mzdou, horšími pracovními podmínkami a nejistotou pracovního místa. Pro nízkokvalifikované ţeny je výhodnějším řešením zŧstat v ekonomické neaktivitě a pobírat sociální dávky neţ přijmout částečný úvazek. Jak také uvádí VÚPSV (2004), to ţe je částečná ekonomická aktivita méně výhodná neţ plná neaktivita, je zapříčiněno naším sociálním systémem. O doplnění vzdělání z dŧvodu moţnosti získat lepší zaměstnání mladé matky většinou přemýšlí, přičemţ pouze jedna z matek jiţ učinila první krok k získání vyššího stupně vzdělání, avšak pro velký zájem o nástavbové studium nebyla přijata. Jedna z matek vidí jako lepší šanci k získání kvalitního zaměstnání moţnost rekvalifikace na úřadu práce, kdy by měla zájem o pečovatelský kurz. Otázkou zŧstává, zda plány matek ohledně touhy po vyšším vzdělání budou v budoucnu realizovány nebo zŧstanou neuskutečněny z dŧvodŧ nedostatku času spojeného s nadmírou rodinných povinností, popřípadě nedostatkem financí. 1.1.2 Preference v oblasti péče o děti a domácnost Z rozhovorŧ vyplynulo, ţe pouze u jedné z matek došlo k plánování potomka, respektive potomkŧ, ostatní matky otěhotněly neplánovaně, tři z nich dokonce dvakrát. Toto zjištění koresponduje se zjištěním Kuchařové (2007), která uvádí, ţe jen mírně přes polovinu ţen s nejniţším vzděláním plánuje první dítě. Jedna z matek absolvovala zhruba rok a pŧl před porodem interrupci. Preference v počtu dětí se nijak zásadně neliší, maximální zmiňovaný počet dětí je tři, přičemţ ţádná z matek jednoho dítěte by nechtěla jedináčka. Ţeny v jejich preferenci ovlivňuje zejména finanční stránka a existence spolehlivého partnera. „Každopádně už bych chtěla dítě jedině, jakože v partnerském vztahu, ne jako sama. To už bych si nemohla dovolit…stát zas až takové luxusní podmínky nedává, aby si to žena mohla dovolit, když je sama.“ (Jana, 1 dítě) Většina dotazovaných matek upřednostňuje péči o děti do tří let v rodině, kterou povaţují za tu nejprospěšnější pro blaho dítěte a jeho správný vývoj. To, ţe by matka měla být doma s dítětem doma zhruba do jeho tří let, je podle Bartákové (2009) v České republice ustálená norma, která je překvapivě rezistentní navzdory celospolečenským změnám. Co se týče institucionální péče o děti do tří let, osobní zkušenost nemá ani jedna z dotazovaných matek, a to ani zprostředkovaně. Zkoumané matky by se, co se týče názorŧ na jesle, daly rozdělit do třech typŧ: matky, které tento typ péče naprosto zavrhují, matky, které jesle neodsuzují, ale samy by se své dítě takovémuto zařízení zdráhaly svěřit a matky, které mají k tomuto typu péče veskrze pozitivní vztah. „Pokud žena nemá jinou možnost, tak určitě je to dobrá věc, ty jesličky. Já osobně bych svoje dítě, pokud je takhle malinké do jeslí nedávala. Stačí od tří let, když to dítě může jít do školky mezi děti.“ (Martina, 2 děti) „To dítě prostě potřebuje péči. Jako do těch třech roků se přece jenom všechno učí a prostě takhle by bylo pozastavené, protože vlastně ony [pracovnice jeslí] se nestarají, 43

že. Ony tam jsou jenom tři a mají tam dvacet dětí, dejme tomu. Prostě nejde, aby ty děti měly od všech stejnou pozornost, aby se staraly o všechny stejně.“ (Ilona, 1 dítě) To jaký je skutečný počet dětí, které má v jeslích na starosti zdravotní sestra lze podle VÚPSV (2008) určit rŧznými zpŧsoby. Největší smysl pak dávají prŧměrné počty dětí na pečovatelku navštěvujících jesle častěji neţ 5 dní v měsíci a zvlášť dětí s maximálně pětidenní docházkou. V tomto případě pečuje jedna sestra prŧměrně o 5,2 dětí, resp. 6,4 dětí, coţ je dle odborníkŧ31 nejvyšší ideální počet dětí na jednu sestru. Existují i matky, které celý koncept péče o děti do tří let radikálně zavrhují. „Nechápu, proč vůbec takové zařízení existuje v dnešní době. Nedokážu si ani představit, jaké případy lidí do jesliček dávají své děti…Jestliže stojím o padesátitisícový plat, jo, tak v tom případě, když už, tak si mám, jakože na to období odložit prostě…chci přece pro dítě to nejlepší a přeci nemůžu upřednostňovat sebe… Informace doplňovat může i na mateřské… stejně se to týká pouze takových těch vyšších vrstev lidí, ne mně, protože mně můj rodičovský příspěvek s příspěvkem na bydlení a s přídavkem na dítě vlastně dělá sumu, která je rovna platově s mou prací, v budoucnu dobře ohodnocenou.“ (Jana, jedno dítě) Dá se předpokládat, ţe tyto názory jsou mimo jiné ovlivněny také normativním diskursem mateřství, který v České republice převládá. Tento diskurs, jenţ je jiţ zmiňován v teoretické části práce, odpovídá pojetí „intenzivního mateřství“, kdy je správné, aby dítě bylo do tří let s matkou. Dvě z matek však naopak jesličky vítají jako vhodný typ péče o malé děti, avšak příliš drahý vzhledem k jejich příjmŧm a automatické ztrátě rodičovského příspěvku při celodenním uţívání jeslí. Náklady na péči o dítě (rozsah sluţeb a jejich cena) spolu s nárokem na rodičovský příspěvek mají dle Jahody (2010) zásadní vliv na rozhodnutí pečujícího rodiče vstoupit na trh práce. Je tedy zřejmé, ţe mladým nízkokvalifikovaným matkám, které ve většině případŧ nemají o mnoho větší mzdu neţ je mzda minimální, se nevyplatí vstupovat na trh práce před koncem rodičovské dovolené, neboť kalkulují s tím, jaká část z pracovního příjmu jim zbude, odečtou-li se náklady s tím spojené, tj. ztráta rodičovského příspěvku, náklady na hlídání dětí, popřípadě změny v daňových odpisech na manţela/ku apod. Soukromá placená paní na hlídání je jedním z méně vyuţívaných typŧ péče o děti v České republice. Dotazované matky většinou s touto péči nesouhlasí zejména ze strachu svěřit dítě osobě, kterou příliš dobře neznají. Druhý nejčastější dŧvod pro odmítnutí této péče je finanční nákladnost, díky které by se pravděpodobně ţádné z dotazovaných matek nevyplatilo jít do zaměstnání. Nejspíše by za tuto péči platily více, neţ si vydělají. „…já bych se bála třeba svěřit někomu život svého dítěte…a upřímně nedokážu si představit, že za to platím peníze. I když vím, že je to práce namáhavá a časově náročná, tak z platů, které nabízejí dnešní zaměstnavatelé, se to jen těžko oplatí. To je podle mě pro ty ženy, které vyloženě chcou do práce a ne z finančních důvodů.“ (Jana, 1 dítě)

31

Např. Jan Schneider, ředitel Zdravotnického zařízení Podolí: http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=2067361

44

Osobní zkušenost s tímto typem péče o dítě má pouze jedna ţena, která ţila určitou dobu v Kanadě a z této země také pochází její zkušenost. „Byla to starší paní, která měla certifikát k tomu, že hlídá děti. Bylo to vlastně v jejím domě. Hlídala, myslím, pět dětí. Mojí dceři byly tehdy, možná rok a ta byla vlastně nejmladší.“ (Martina, 2 děti) V otázce rozdělení rolí v domácnosti se většina ţen shoduje na tom, ţe partner by měl pomáhat, ale jako nejdŧleţitější většinou vnímají finanční zaopatření. Potvrdilo se tak zjištění Kuchařové (2007), ţe ţeny s niţším vzděláním častěji neţ výše kvalifikované ţeny souhlasí s tradičním rozdělením rolí v domácnosti, kdy muţ zodpovídá za finanční zajištění rodiny a ţena za běţný chod domácnosti. „No muž by měl hlavně vydělávat peníze a zaopatřit nás. A žena by se měla starat o domácnost.“ (Romana., 2 děti) „…vzhledem k tomu, že jsem z rozvrácené rodiny a sama jsem nikdy s mužem takhle nežila, tak těžko říct. Pro mě je muž maximálně, vlastně jakože finanční přínos do rodiny, ale jinak pro ženu, nebo manželku, zátěž“. (Jana, 1 dítě) Za „zátěţ“ povaţuje tato matka muţe, kteří „přijdou, musí mít navařeno, uklizeno, vypráno, vyžehleno…“ Dokonce dochází k zamyšlení, zda by vŧbec nějakého muţe chtěla: „člověk si může uvařit, když potřebuje, uklidit, dělat si všechno, tak jak já chci a ne vlastně, jak mi to diktuje někdo jiný.“ Na otázku, na čem všem by se muţi měli ideálně podílet, odpovídá matka dvou dětí, jejichţ otec je ve výkonu trestu, takto: „Tak určitě na výchově dětí, protože si myslím, že děti mají větší autoritu z muže než z ženy. Takže hlavně v tomhle pomoc. Nežádám po nich- po žádném muži, aby musel uklízet a dělat ženské práce, v tom nevidím žádný problém, hlavně ať zaopatří rodinu prací.“ (Martina, 2 děti) Tyto výpovědi svědčí o tom, ţe v české společnosti stále přetrvává tradiční model dělby práce v rodině. To, ţe je pro většinu lidí tento model normální, představuje problém na trhu práce, kdy muţi jsou vnímáni zaměstnavateli jako „svobodní“, tzn., ţe se u nich předpokládá nezatíţení starostí o rodinu a domácnost. Ţenám pak tato nerovnost zpŧsobuje mnohé problémy v jejich zapojení na trh práce. Otcové tak mají dle Bartákové (2009) v dosaţení genderové rovnosti zásadní roli: nepřevezmou-li část péče o děti, nemohou ţeny dosáhnout rovného postavení na trhu práce. Objevuje se však i názor, ţe nejlepší postavení je rovnocenné. Toto zmiňuje zejména pracující matka. „…myslím, že ženská není otrokem, že co dělá ženská, by měl dělat i chlap.“ (Alena, 1 dítě) 1.1.3 Preference v oblasti rodičovské dovolené Všechny dotazované ţeny preferují tříletou rodičovskou dovolenou. Tato preference je však ve většině případŧ v protikladu se skutečným stavem, kdy byly matky nuceny nastoupit na rodičovskou dovolenou trvající čtyři roky z toho dŧvodu, ţe jim nevznikl 45

nárok na peněţitou pomoc v mateřství. Rodičovský příspěvek u čtyřleté varianty je hodnocen matkami negativně ve smyslu nízkého finančního ohodnocení. Pokud by však byla čtyřletá varianta ohodnocena stejně jako tříletá, některé matky by o moţnosti zŧstat s dítětem doma čtyři roky uvaţovaly. Skutečnost, ţe se ţeny díky setrvání s dítětem doma aţ do jeho čtyř let, vyváţí z chráněných pracovních vztahŧ (garance pracovního místa je do konce rodičovské dovolené, tedy do tří let věku dítěte) není pro zkoumané ţeny motivací k návratu na trh práce, a to z dŧvodu neexistence pracovního místa před narozením dítěte. 1.1.4 Dílčí závěr Protoţe jsou všechny zkoumané matky v současné době na rodičovské dovolené a chtějí tuto dovolenou vyuţít beze zbytku, snaţil se výzkum zjistit, jaké budou jejich preference po skončení této dovolené. Z rozhovorŧ vyplynulo, ţe hlavním motivem pro návrat do zaměstnání je zejména únik ze stereotypu zpŧsobeného kaţdodenním opakováním stejných činností týkajících se péče o děti a domácnost, avšak dá se předpokládat, ţe v konečném dŧsledku bude po skončení rodičovské dovolené, a s tím spojeného ukončení pobírání rodičovského příspěvku, hlavním dŧvodem k nástupu do zaměstnání finanční motiv. Po skončení rodičovské dovolené preferují mladé matky ve většině případŧ nástup do zaměstnání na plný úvazek, coţ je zaloţeno na racionální úvaze o finanční nevýhodnosti zkrácených úvazkŧ. Navíc práce na zkrácený úvazek je u nekvalifikovaných profesí značně omezena. Další flexibilní formy zaměstnávaní nejsou mladými matkami téměř vŧbec uvaţovány. Téměř všechny matky mají do budoucna zájem o doplnění vzdělání, ať uţ s pomocí střední školy nebo rekvalifikačního kurzu. Zda budou tyto plány realizovány nebo zŧstane pouze u přání, ukáţe aţ čas. V otázce institucionální péče o děti do tří let se nízkokvalifikované matky dělí do tří skupin: matky, které tento koncept odsuzují, matky, jeţ by zde své dítě umístily, ovšem pouze v případě neexistence jiného řešení, a matky, které tento typ péče vítají, ale kvŧli finančním moţnostem si jej nemŧţou dovolit. V otázce rozdělení rolí v domácnosti je muţ mladými matkami vnímán především jako hlavní ţivitel rodiny, a jeho účast na domácích pracích a péči o dítě není matkami příliš vyţadována. Tyto názory však mohou být zpŧsobeny zejména tím, ţe matky jsou v současnosti na rodičovské dovolené, a tudíţ ještě nejsou zatíţeny tzv. dvojí směnou (zaměstnání na plný úvazek a starost o děti a domácnost). Nízkokvalifikované mladé matky preferují setrvat doma s dítětem do jeho tří let, avšak reálně jim většinou byla stanovena doba rodičovské dovolené na čtyři roky, protoţe nesplnily podmínku nároku na peněţitou pomoc v mateřství. S délkou čtyřleté rodičovské dovolené by matky souhlasily pouze za podmínky stejné výše rodičovského příspěvku, jako je u tříleté varianty. Preference nízkokvalifikovaných ţen v oblasti harmonizace práce a rodiny se dají shrnout do několika bodŧ: 1) najít si zaměstnání a nastoupit do něj bezprostředně po skončení rodičovské dovolené, bez ohledu na to, zda to je či není potřeba (z finančního hlediska) 2) pracovat na plný úvazek 3) doplnit si vzdělání (u ţen se základním vzděláním- alespoň výuční list, u ostatníchmaturita nebo rekvalifikační kurz) 4) osobní péče o dítě v domácím prostředí minimálně do tří let věku 46

5) muţ by měl ţivit rodinu, ţena se starat o děti a domácnost 6) rodičovská dovolená by měla trvat tři roky, pokud je delší, měla by být lépe placená To, ţe si některé body protiřečí (např. bod 1, kdy matky chtějí po skončení rodičovské dovolené nastoupit do práce na plný úvazek a bod 5, kdy jsou přesvědčené o správnosti tradičního rozdělení rolí) je moţné vysvětlit tím, ţe matky si uvědomují potřebu dvou příjmŧ a dvojí zatíţení prací v zaměstnání a domácími povinnostmi přijímají jako samozřejmost.

1.2 Skutečné životní strategie 1.2.1 Reálné strategie v oblasti placená práce Protoţe byly ţeny ve většině případŧ před narozením dítěte nezaměstnané, nemají po skončení rodičovské dovolené jistotu zaměstnání. Jediná před porodem zaměstnaná matka o tuto jistotu přišla z dŧvodu zrušení pracovní pozice a následnému krachu firmy. Ve většině případŧ se tyto matky budou hlásit na úřad práce, pokud si práci neseţenou ještě před koncem rodičovské dovolené. Strategie přihlášení se na úřad práce je dle Bartákové (2009) právě u kategorie nízkokvalifikovaných ţen nejpouţívanější, ačkoliv dŧvěra ve zprostředkování práce tímto úřadem je velmi nízká. Spíše se tak jedná o ekonomickou strategii (placení pojistného). Co se týče pracovních zkušeností před porodem, nejčastěji byly zmiňovány profese jako servírka, operátorka a prodavačka. Vzhledem k prŧměrnému věku 21 let při narození prvního dítěte však byly tyto pracovní zkušenosti poměrně krátké. Zajímavostí je, ţe dvě z ţen jsou vyučené kadeřnice, ale ani jedna se této profesi nevěnuje, nebo nemá v plánu v budoucnu věnovat z dŧvodu nízké jistoty stálého výdělku, jak zde zmiňuje matka dvouleté dcery: „Ráda bych, ale teď a to obzvláště s malou je tam zádrhel ten, že je to všude na živnostenský list, kdy nejsou jisté peníze. Já potřebuju stálý příjem a mít jistotu určitých peněz.“ (Jana, 1 dítě) Moţnost neomezeného přivýdělku během rodičovské dovolené aktivně vyuţívá pouze jedna matka, jeţ pracuje na zkrácený úvazek. Ostatní matky v současné době moţnost stálého přivýdělku nemají, ačkoliv se více či méně touto moţností zaobírají. „No uvažuju určitě pořád, ale nepřivydělám si. Jako nenašla jsem nic. Jako co jedině tak na internetu, a to jsou akorát peníze, ještě se do toho vkládají, a na to fakt nemám, abych ještě vložila do něčeho peníze.“ (Ilona, 1 dítě) Jedna z matek má také pozitivní zkušenost práce z domova. „No tak já jsem měla to štěstí, že vlastně ta práce byla externě z domu, kdy navíc nebyla časově omezující na určitý počet hodin, takže já vlastně sama jsem si určovala, kdy si co udělám, takže jsem se Nikolce zvládala věnovat jakž takž naplno a přitom pracovat…bohužel ale tato možnost skončila a od té doby se nic takového nenaskytlo.“ (Jana, 1 dítě) I kdyţ má však tato ţena zkušenost s prací z domova vesměs pozitivní, dnes uţ by o tuto práci pravděpodobně zájem neměla z dŧvodu ztráty příspěvku na bydlení.

47

„…dělá to celkem skoro pět tisíc, což je velká suma, když to přivydělání si je asi v takové výši…což by ale pro mě znamenalo, že vlastně já se o ten příspěvek na bydlení připravím…a navíc ještě přijdu o čas strávený s malou.“ Tato výpověď svědčí o tom, ţe negativním dŧsledkem štědrého sociálního systému jsou jeho disincentivní účinky, jeţ mají vliv zejména na osoby s nízkým předchozím příjmem, tedy osoby, které ve větší míře mají nízké vzdělání. Pokud nezaměstnaný vyhodnotí pobírání sociálních dávek ve srovnání s příjmem z nového potenciálního zaměstnání jako výhodnější, je významněji ohroţen tzv. pastí nezaměstnanosti. S diskriminací zaměstnavatelŧ kvŧli svému rodičovství se zatím setkala jedna z ţen. Ostatní se ve většině případŧ potenciálnímu znevýhodňování obávají. „Já jsem tomu nějak nevěřila, ale teď si kamarádky, co jim končí mateřská, hledají práci, tak nemůžou sehnat.“ (Lucie, 2 děti) Se skrytou nebo i otevřenou diskriminací se mladé matky všeobecně setkávají velmi často. Kříţková, Vohlídalová (2008) dokonce zjistily, ţe zhruba třetina ţenmatek, které nastupovaly do zaměstnání, se setkala s diskriminujícími otázkami týkající se jejich rodičovství, a to i přes jasný legislativní zákaz otázek na rodinnou situaci a zajištění péče o děti, který byl přidán do zákoníku práce v roce 2001. Ţeny s malými dětmi bývají zaměstnavateli povaţovány za nestabilní a rizikové zaměstnankyně, a bez ohledu na jejich schopnosti nebo ambice se u nich automaticky předpokládá konflikt ţenských rodinných a pracovních rolí. Tento přístup zaměstnavatelŧ je závaţnou bariérou pracovního zapojení ţen po ukončení rodičovské dovolené, přestoţe jak uvádí Plasová (2008) výzkumy dokládají, ţe převáţná část zaměstnavatelŧ souhlasí s tím, ţe prostředí přátelské rodině vede zaměstnance k větší produktivitě a loajálnosti, a ţe podmínky zohledňující rodinné závazky představují na trhu určitou konkurenční výhodu. Jedna z matek vidí jako řešení tohoto problému daňové úlevy pro zaměstnavatele zaměstnávající matky. „…stejně jako stát zvýhodňuje osoby zdravotně znevýhodněné, dává výhody zaměstnavatelům v podobě úlev na daních a podobně, tak stejně tak vlastně se zaměřit i na ty matky.“ (Jana, 1 dítě) 1.2.2 Reálné strategie v oblasti péče o děti a domácnost Většině dotázaným matkám pomáhá kromě partnera s péčí o děti jejich rodina, která je zmiňována jako ta nejvýznamnější. Jde především o rodiče ţen (nejčastěji jejich matky). Pomoc rodiny je vzhledem k absenci partnera ve společné domácnosti nejpodstatnější u osamělých matek. Pomocí je myšleno, jak občasné hlídání, tak finanční podpora. Bez finanční podpory partnera32 se nachází dvě z dotazovaných matek. Jeden z nepřispívajících otcŧ opakovaně neplatí soudně stanovené alimenty, za coţ si jiţ letos vyslouţil dvouletý podmíněný trest, druhý otec je ve výkonu trestu právě za neplacení

32

Partnerem lze nutně nemusí být otec dítěte, neboť tři z matek jsou v partnerském vztahu s muţem, jeţ není otec jejich dítěte/dětí.

48

výţivného na starší dítě. Problémy s placením alimentŧ zmiňují také další dvě ţeny, jeţ s otci dětí neţijí v partnerství. Ostatní matky si svou situaci bez partnerovy finanční pomoci ve většině případŧ nedokáţou představit. Jako největší pomoc, kterou by uvítaly, pokud by se v takové situaci ocitly, zmiňují pomoc rodiny či moţný přivýdělek. Ţena, jejíţ příjem se dvěma dětmi činí tři tisíce osm set na otázku, jak by řešila situaci, kdy by se ocitla bez finanční podpory partnera, odpovídá: „Tak asi bych určitě skončila u mamky.“ (Lucie, 2 děti) Jedna z matek, která byla v postavení samoţivitelky téměř dva roky, také zmiňuje výraznou pomoc rodiny. „Tak určitě jsem to zvládala s pomocí rodičů. Maminka se vlastně mi snažila pomáhat, jak finančně, tak i třeba nákupem potravin, oblíkání dětí, hodně velká pomoc. Od otce dětí maminka mi pomáhala taky stejně, jelikož jsme žily pod jednou střechou.“ (Martina, 2 děti) Výjimku tvoří pouze pracující matka, která je přesvědčena, ţe by finanční situaci bez pomoci rodiny jako samoţivitelka zvládla, ovšem pouze, pokud by stejně jako v současnosti, pracovala. „Pokud mám práci, věřím, že bych to zvládala, protože určitou dobu jsem byla sama, nějak jsem to prostě zvládla, a kdybych tu práci neměla, bohužel by to prostě nešlo, protože mě vlastně zůstane z celé mateřské, mi vyjde patnáct set korun na celý měsíc, kdy to prostě nejde.“ (Alena, 1 dítě) Zatímco s institucionální péčí o děti do tří let nemá osobní zkušenost ţádná z dotazovaných matek, s mateřskou školou jiţ tuto zkušenost většina matek má, a to buď osobní, co se týče jejich dětí, anebo zprostředkovanou od přátel a známých. „…my jsme se tam dostali díky známosti…jinak by to byl určitě problém, protože jsem na mateřské dovolené s mladším synem, a to oni už se na to dívají, že vlastně bych měla být doma, takže oni berou spíš matky, které už chodí do práce.“ (Romana, 2 děti) Mimo kritérium ekonomické aktivity rodičŧ shledal VÚPSV (2008) ještě další kritéria, která si mateřské školy při přijímání dětí stanovují. Posuzován je věk a bydliště dítěte a poţadovaná délka docházky či docházka sourozence do téţe mateřské školy. K těmto podmínkám je někdy přidáváno ještě třetí kritérium, a sice rodič samoţivitel. Krom problémŧ s kapacitou mateřských škol a upřednostňování určitých dětí při přijímání, je viděn jako problém kolidace otevírací doby mateřských škol a moţnost delší pracovní doby. Tuto situaci navrhují ţeny řešit buď finančním příspěvkem zaměstnavatele, nebo zřízením firemní školky. „Jestliže mi bude školka končit ve čtyři nebo v pět a já se z takového Hyundaie dostanu v šest, o půl sedmé, tak abych z toho neměla žádné starosti. Mně nemá povinnost rodina chodit vyzvedávat dítě, nebo takhle, anebo taky nemají možnosti, takže já si musím zajistit někoho finančně, aby mi pro to dítě chodil a do té doby se mi o něho postaral. Tudíž ten zaměstnavatel by měl…dávat nějaký příspěvek anebo…by tam měl mít přímo 49

mateřskou školku…. Takhle má ta matka to dítě po ruce, oni mají tu matku po ruce, takže je to vlastně i vzájemně lepší.“ (Jana, 1 dítě) Dle VÚPSV (2008) jsou firemní školky dosud nedostatečně frekventovanou, ale také málo promyšlenou alternativou ostatních mateřských škol a dalších forem péče. Nejsou dost zanalyzovány právní souvislosti jejich zřizování, ani poţadavky na kvalitativní ukazatele jejich zřizování, a tím také přínos nebo vŧbec výchovné podmínky pro děti. Nejméně pochyb je však o přínosu pro rodiče (dostupnost zaměstnání, časové úspory). Mateřská nebo rodinná centra nevyuţívá aktivně ani jedna z ţen z dŧvodu neinformovanosti o existenci těchto sluţeb, nebo nejsou zcela přesvědčeny o uţitku této sluţby. „ Tohle nevyužívám vůbec, protože tady těch běžných hřišť je dost, takže nevidím důvod proč navštěvovat nějaké placené místa. Neřeknu, kdyby to byl bazén nebo něco takového, ale to je místo, kde jsou hračky, tak těch máme doma dost.“ (Jana, 1 dítě) Co se týče reálného rozdělené rolí v domácnosti, většinou se výpovědi o představách správného rozdělení rolí v domácnosti shodují se skutečným stavem. „Tak jako jak kdy, ale co se týče dětí, tak jako koupe je, pohádky jim čte.“ (Šárka, 2 děti) „Je to stoprocentní otec jakoby nevlastního dítěte, takže mi pomáhá finančně, pomáhá mi i s výchovou dcery. Když jsem v práci, tak jí dokonce i hlídá, prostě stoprocentní otec.“ (Alena, 1 dítě) 1.2.3 Reálné strategie v oblasti rodičovské dovolené Co se týče rodičovské dovolené, pouze dvě z ţen si mohly zvolit33 její délku dle svých preferencí. Ostatním ţenám byla určena délka rodičovské dovolené na čtyři roky, s čímţ není ani jedna z matek spokojena. Téměř všechny by chtěly rodičovskou dovolenou na tři roky a jsou přesvědčené o tom, ţe moţnost svobodné volby by měla být poskytnuta všem bez rozdílu. Pouze pokud by byla výše rodičovského příspěvku finančně ohodnocena stejně jako tříletá varianta, uvaţovaly by o zvolení čtyřleté varianty. Jedna z ţen, jeţ má dlouhodobě nemocné dítě nevidí z dŧvodu častých návštěv lékařŧ, rehabilitací apod. jinou moţnost, neţ zŧstat s dítětem na rodičovské dovolené do sedmi let. Čtyřletá varianta pobírání rodičovského příspěvku se ţenám nelíbí z dŧvodu nejmenší finanční výhodnosti. „…na čtyři roky se vlastně poskytuje polovička, dá se říct, což je úplně pro mě nepředstavitelná částka…Kdyby se poskytovaly stejné peníze do čtyř let, jako do tří let, tak jsem si vybrala mateřskou na čtyři roky.“ (Jana, 1 dítě)

33

Moţnost volby však ani u těchto matek nebyla úplně svobodná, neboť pro moţnost zvolení si dvouleté varianty nesplnily matky podmínku (neměly nárok na peněţitou pomoc v mateřství ve výši alespoň 380 Kč za kalendářní den)

50

„…jediné, co tak je normální, tak jsou ty tři roky, protože čtyři roky, to už je potom rozdělení na tři tisíce osm set a to se nedá vyžít. To prostě nemůže zvládnout nikdo…to není ani na nájem, ani prostě jídlo, na nic to prostě není.“ (Ilona, 1 dítě) Nemoţnost svobodné volby ohledně délky rodičovské dovolené pro matky, jeţ před porodem nesplnily podmínku nároku na peněţitou pomoc v mateřství, zohledňuje tato matka: „No zdá se mi to jako hloupost, protože každá matka má ohodnotit to, jak dlouho si myslí, nebo jak dlouho může být na té rodičovské. Takže nevím, proč se tam vůbec počítají nějaké peníze, co jsem vydělávala předtím, což se mi zdá úplná hloupost.“ (Alena, 1 dítě) O dvouleté variantě rodičovské dovolené a o tom, ţe si tuto moţnost mohou zvolit pouze matky s určitým předchozím příjmem, smýšlí podobně další ţena: „Proč si to mohou vybrat jen matky, co měly šestnáct a půl tisíce? Takže když mám teda příjem padesát litrů, tak můžu to dítě dát bokem po dvou letech a jít si vydělávat zas těch padesát litrů, ale když mám výdělek prostě normální, tak nemůžu?“(Jana, 1 dítě) Podle Halířové (2010) dochází v tomto případě k narušení principu rovného zacházení a rovného přístupu k dávce. Rodiče, kteří před narozením dítěte pracovali a měli alespoň prŧměrné příjmy, jsou zvýhodněni oproti těm s niţšími příjmy či nezaměstnaným, a to v tom ohledu, ţe jim zákon dává více moţností, jak se rozhodnout. Druhé skupině rodičŧ je volba dávky mezi třemi rŧznými moţnostmi odepřena, takţe je jednoznačně znevýhodněna. Autorka se domnívá, ţe dochází k zásadnímu popření základních principŧ státní sociální podpory v tom smyslu, ţe se konkrétně u rodičovského příspěvku objevují náznaky zásady zásluhovosti, která je typickým znakem sociálního pojištění, ale zde své místo nemá a ani mít nemŧţe. O moţnosti, ţe by na rodičovské dovolené zŧstal otec dítěte, mladé matky ve většině případŧ neuvaţovaly, a to zejména z dŧvodu vyšších příjmŧ partnera. „…myslím, že k tomu není žádný důvod. Vždycky muž najde lépe placenou práci než žena.“ (Martina, 2 děti) „…protože vydělává slušné peníze. Já bych si nevydělala, to co on.“ (Lucie, 2 děti) Tyto výpovědi svědčí o tom, ţe ţeny jsou si vědomy mzdových rozdílŧ podle pohlaví, které jsou jedním z nejviditelnějších ukazatelŧ genderových nerovností na trhu práce34. Rozdíly nejsou u těchto ţen zpŧsobeny tím, ţe by ţeny pobíraly za stejnou práci niţší mzdu neţ muţi, spíše vypovídají o tom, ţe ţeny obsazují jiná pracovní místa neţ muţi, ve kterých je úroveň mezd obecně niţší neţ u typicky muţských profesí, které se vyznačují větší zodpovědností a namáhavostí. K úvaze, ţe by doma s dítětem po dobu rodičovské dovolené zŧstal otec dítěte, došlo pouze u jedné ţeny, avšak ani v tomto případě k realizaci nedošlo. 34

Celkově pracovní příjmy ţen v České republice dosahují 75% příjmŧ muţŧ (údaj pro rok 2009 převzatý z http://www.mpsv.cz/files/clanky/10779/1004-text.pdf)

51

„…To byla spíše jeho vychcanost, že chtěl sedět on doma a nechtěl pracovat…“ (Romana, 2 děti) Pokud by však ţena měla vyšší příjem neţ muţ, nevidí většina mladých matek problém v tom, aby na rodičovské dovolené zŧstal partner. U dvou osamělých matek se však objevil názor, ţe péče o malé dítě je vţdy záleţitost ţeny. „Já si přece jenom myslím, že když ho devět měsíců nosila, tak by prostě měla s ním být víc ona…“ (Ilona, 21 let) „Kdyby ten muž zůstal na mateřské dovolené, tak je ta žena hloupá, protože ani neví, o co přichází, o co se připraví a ty peníze za to až tak nestojí…on nemá ani takové citové vazby k těm dětem…navíc…co to je potom za muže, že jo, když ho baví praní, žehlení, vytírání“. (Jana, 1 dítě) Tyto názory se shodují se zjištěním Kuchařové (2007), která uvádí, ţe pro osamělé matky je nejdŧleţitější hodnotou dítě a jeho blaho, coţ se projevuje především v odmítání institucionální péče o děti do tří let a v také nepředstavitelnosti si muţe na rodičovské dovolené, zatímco ţena pracuje. Dvě z matek se v době po narození druhého dítěte ocitly v situaci, kdy starší dítě mělo dva roky a ony tak přišly o proplacení zbytku sumy rodičovského příspěvku na starší dítě. Ani jedné z matek se nezdá příliš spravedlivé, ţe nárok na rodičovský příspěvek je vţdy pouze na nejmladší dítě, ačkoliv nedošlo k vyčerpání celkové sumy rodičovského příspěvku na dítě starší. 1.2.4 Dílčí závěr Pokud si mladé matky nenajdou práci samy ještě před koncem rodičovské dovolené, coţ by většina upřednostňovala, počítají s přihlášením na pracovní úřad. Víra v to, ţe jim tento úřad dokáţe zprostředkovat kvalitní práci, se mezi matkami liší. Pokud by se ţeny ocitly bez finanční pomoci partnera, spoléhají na podporu rodiny, která je zejména samoţivitelkami, které se v této situaci reálně nacházejí, vnímána jako naprosto nezbytná. Většina matek by si během rodičovské dovolené ráda přivydělávala, ať uţ formou jednorázových brigád, či dlouhodobějšího pracovního poměru, reálně však k moţnému přivýdělku nemají přístup. Zatímco jesle z dŧvodu přesvědčení o nevhodnosti takovéto péče o nejmenší děti, mladé matky ve většině případŧ odmítají, mateřské školy jsou vnímány pozitivně, a většina matek počítá, ţe této sluţby pro své dítě vyuţije. S problémy, jeţ se vyskytují při přijímání dětí do mateřských škol, se matky setkaly ve většině případŧ pouze zprostředkovaně. Ţe by na rodičovské dovolené zŧstal místo ţeny muţ, si ve většině případŧ matky dokáţou představit pouze za předpokladu vyššího příjmu ţeny. Pouze osamělé matky jsou přesvědčeny o tom, ţe péče o děti je vţdy záleţitost ţeny. Matka má podle nich k dítěti větší citový vztah, neţ by mohl mít otec. Reálně volené strategie nízkokvalifikovaných ţen mŧţeme shrnout do několika bodŧ: 1) po skončení rodičovské dovolené přihlášení se na úřad práce 52

2) přijmout moţnost přivýdělku během rodičovské dovolené, pokud se naskytne a bude zajištěno adekvátní hlídání dítěte 3) svěřit dítě mateřské škole 4) rozdělení rolí se u nízkokvalifikovaných ţen dá pokládat za tradiční: muţ se stará o finanční zajištění rodiny, ţena o péči o děti a domácnost 5) muţ na rodičovské dovolené je akceptován, pouze pokud má ţena vyšší plat

1.3 Vliv sociálního systému na životní strategie Kromě rodičovského příspěvku je nejčastěji vyuţívanou dávkou, kterou dotazované matky uvedly, přídavek na dítě, jeţ vyuţívá pět matek. Tři z matek pobírají také příspěvek na bydlení. Jedna z matek má nárok na dávky hmotné nouze. Matka dlouhodobě nemocného dítěte pobírá sociální příplatek. Pro přehlednost, jak mladé matky vyuţívají dávky sociálního systému, zde uvádím tabulku. Počet dětí

Příjem ze soc. systému

Dávky

Lucie

2

3 800,-

RP

Alena

1

7 500,-

RP, PnB, PnD

Martina

2

cca 12 000,-

RP,PnB,DHN,PnD

Romana

2

4 800,-

RP,PnD

Ilona

1

cca 9 200,-

RP,PnD,SocP

Jana

1

12 800,-

RP,PnB,PnD

RP- rodičovský příspěvek, PnB-příspěvek na bydlení, PnD-přídavek na dítě, DHNdávky hmotné nouze, SocP-sociální příplatek Negativně hodnotí výši dávek především Romana, která nemá nárok na příspěvek na bydlení, jelikoţ pronajímatel bytu, v němţ bydlí, jí nemŧţe přisoudit trvalé bydliště, neboť jde o nebytový prostor. Nájem bytu, který uţívá, činí 5 000 Kč, coţ je dokonce o 200 Kč více neţ činí její příjem. Situaci zvládá s finanční pomocí partnera, jenţ ţije v bytě s ní a jejími dvěma dětmi. Poměrně velký příjem ze sociálního systému (který je dokonce o cca 3-4 tisíce korun vyšší neţ její předchozí mzda) vykazuje matka jednoho dítěte, Jana, které tento příjem výrazně zvyšuje právě jmenovaný příspěvek na bydlení, jenţ jí byl vypočten na 4 700 Kč. V souvislosti s tímto hovoří ţena o štěstí, protoţe ač ţije v podnájemním bytě, bylo jí umoţněno mít zde trvalé bydliště. „…já mám to štěstí, že vlastníkem bytu je moje mamka, která mi teda věří a to trvalé bydliště mi dala. Bohužel tohle štěstí má jen málokdo a spousta mých známých kamarádek, které vlastně kvůli téhle podmínky na tento příspěvek nemají nárok…“ (Jana, 1 dítě)

53

Podmínku trvalého bydliště, co se týče nároku na příspěvek na bydlení, shledává Jana jako poměrně omezující, neboť v této situaci nastává problém s pronajímateli, kteří nechtějí povolit nájemcŧm trvalé bydliště z obavy před moţností zadluţení jejich bytu. Lucie jako jediná z ţen nemá nárok na ţádné testované dávky, protoţe příjem společně posuzovaných osob (manţel a dvě děti) je vyšší neţ opravňuje k nárokŧm na tyto dávky. Všechny ţeny měly v době narození dětí nárok na porodné. To, ţe se z této dávky stala dávka testovaná, na níţ ne všechny ţeny dosáhnou, komentuje jedna z matek takto: „…myslím, že jak porodné vysoké, tak nízké, tak by to dítě mělo určitě něco dostat, protože v dnešní době jedno dítě ze začátku stojí strašně hodně, když spočítáme od plínek po vaničky, po první výbavičku, tak je těch deset tisíc ještě málo, plus ještě nepočítám kočárek.“ (Alena, 1 dítě) Jiná matka vnímala dávku porodného odlišným zpŧsobem: „…porodné bylo spíše odměnou pro mě, abych se mohla dát po tom porodu do kupy, protože přece jenom žena tím dostane docela zabrat.“ (Jana, 1 dítě) Další matka zohledňuje zrušení porodného na druhé dítě na plánování dalších potomkŧ: „Chtěla jsem dvě, ale jakože když vlastně ani na druhé dítě nedostanu porodné…to už je…uživit dvě děti za úplné minimum.“ (Ilona, 1 dítě) Zneuţívání dávek bylo zaznamenáno u dvou ţen. V obou případech jde o zneuţívání příspěvku na bydlení, kdy první z ţen uvádí příslušnému úřadu menší částku, neţ tu, kterou získá výdělečnou činností a druhá ţena platí ve skutečnosti niţší nájem, neţ uvádí. Podle Kučery (2011) došlo v roce 2010 k neoprávněnému čerpání příspěvku na bydlení ve 23 procentech případŧ, coţ řadí zneuţívání této dávky na druhé místo35. Co se týče rodinné politiky a jejího vnímání nízkokvalifikovanými ţenami potvrzují se zjištění Bartákové (2009), která uvádí, ţe tyto ţeny očekávají určitý paternalismus ze strany sociálního státu. Sociálnímu systému rodinné politiky je z pohledu matek vytýkána také přílišná byrokracie a nevlídný přístup sociálních pracovnic při vyřizování si nároku na rŧzné dávky. „Určitě všechno rychleji, urychlit…každý čtvrt rok musíme podávat jedny a ty samé papíry, kde vlastně na každém papíru je napsané, že do osmi pracovních dnů musíme vždycky nahlásit změnu jakékoliv věci. Tím pádem se mi zdá zbytečné chodit každý čtvrt rok pořád dokola, když je pořád jedno a to samé pořád dokola…způsob práce sociálních pracovnic…drzost pracovnic, není tam žádná spolupráce s nima, jsou neochotné.“ (Alena, 1 dítě)

35

Nejčastěji byl zneuţíván rodičovský příspěvek, který neoprávněně čerpalo 29 procent příjemcŧ.

54

Zvláštní názor na sociální systém České republiky má Michaela, matka osmiměsíčního, dlouhodobě nemocného dítěte. „…vzhledem k tomu, třeba k těm důchodcům…oni dostávají prostě víc peněz a už se starají jenom o sebe, plínky a takové věci mají proplacené pojišťovnou, my si plínky kupujeme samy a dostáváme sedm tisíc šest set a důchodci třeba dostávají dvanáct tisíc a myslím si jako, že není žádný rozdíl mezi nima a náma. Byt taky musíme platit, tak jak oni a oni už nepotřebují tolik věcí, jako třeba matka s dítětem…“ (Ilona, 1 dítě) 1.3.1 Dílčí závěr Všechny matky v současné době pobírají rodičovský příspěvek. Mimo tento je nejčastěji vyuţívanou dávkou přídavek na dítě, který následuje příspěvek na bydlení. Rodinná politika a její opatření jsou pro nízkokvalifikované matky dŧleţité zejména z pohledu finančního zajištění jejich potřeb, které by vlastními silami nejspíše nebyly schopny zabezpečit. V obzvláště tíţivé situaci by se pak ocitly osamělé matky, jeţ jsou jiţ teď částečně odkázány na pomoc rodiny. Rodinné politice vytýkají matky kromě výše zmíněné nemoţnosti svobodné volby pro, před porodem nezaměstnané matky, také zrušení porodného na druhé dítě, nedostatečný rodičovský příspěvek od devátého měsíce věku dítěte u čtyřleté varianty rodičovské dovolené, přílišnou byrokracii a neochotu sociálních pracovnic. Jedna z matek dítěte, jehoţ otec neplatí alimenty, také zmínila poţadavek, aby stát tyto alimenty po otcích vymáhal, a tím zejména samoţivitelkám ulehčoval situaci. Rozšíření spektra sluţeb péče o děti matkami navrhováno ve větší míře nebylo. Kromě finančně nevyhovujícího rodičovského příspěvku u čtyřleté varianty si matky na výši rodičovského příspěvku či jiných dávek příliš nestěţovaly, spíše zdŧrazňovaly zmírňování podmínek na nárok určitých dávek. To se týká především příspěvku na bydlení, kdy ţeny, jeţ bydlí v pronajatém bytě, na kterém nemají uvedeno trvalé bydliště, nemají nárok na tento příspěvek, ač se samotný nájem mnohdy rovná jejich příjmu. Sociální (rodinná) politika má na strategie nízkokvalifikovaných ţen určitý vliv v těchto směrech: 1) setrvání na rodičovské dovolené do tří aţ čtyř let věku dítěte v kombinaci s poměrně vysokým rodičovským příspěvkem (a dalšími sociálními dávkami) je pro nízkokvalifikované ţeny (především ty s nízkým předchozím příjmem) přijatelnou strategií 2) problémy s kapacitou mateřských škol nutí některé ţeny být s dítětem doma déle, neţ by preferovaly 3) vysoké náklady na formální péči o děti do tří let v kombinaci s automatickou ztrátou rodičovského příspěvku vytváří ţenám s niţším vzděláním a z niţších příjmových skupin, jeţ tento typ péče vítají, bariéru pro dřívější vstup na trh práce Z výzkumu lze usoudit, ţe ţivotní strategie mladých nízkokvalifikovaných matek v oblasti harmonizace práce a rodiny jsou výsledkem především teorie racionální volby, kdy dochází k porovnávání nákladŧ a výnosŧ, přičemţ výnosy, respektive příjmy ze sociálního systému státu jsou ve většině případŧ pro tyto matky srovnatelné s potenciální mzdou, nebo ji v ojedinělých případech dokonce překračují. V kombinaci s přesvědčením o správnosti péče o dítě do tří let v rodině, které je podporováno diskursem intenzivního mateřství v České republice, tak nízkokvalifikované mladé matky s návratem na trh práce příliš nepospíchají. 55

Závěr Diplomová práce se snaţí odpovědět na otázku „Jaké strategie preferují a používají nízkokvalifikované mladé matky v oblasti harmonizace práce a rodiny, a jak tyto strategie ovlivňuje nastavení českého systému rodinné politiky?“ Výzkumem bylo zjištěno, ţe strategie mladých nízkokvalifikovaných matek jsou ve většině případŧ výsledkem porovnávání nákladŧ a výnosŧ, a při rozhodování volí to řešení, kdy je rozdíl pro ně, co nejpříznivější. Takovéto jednání odpovídá teorii racionální volby. Zároveň jsou matky ovlivněny také kulturním prostředím, ve kterém ţijí, a zejména normativním diskursem naší společnosti, který za příklad správného mateřství pokládá matku, která je po porodu alespoň tři roky doma s dítětem. Matky tak setrvávají na rodičovské dovolené přinejmenším do tří let věku dítěte. Na dřívější návrat do zaměstnání, alespoň neţ dítě dosáhne tří let věku, nepomýšlí z několika dŧvodŧ: 1. přesvědčení, ţe péče o dítě do tří let by měla být obstarávána především matkou dítěte 2. odmítání institucionální péče o děti do tří let, ať uţ z dŧvodu uvedeného výše, finanční nákladnosti této sluţby, nebo z přesvědčení o nekvalitní péči v těchto zařízeních 3. potenciální mzda od zaměstnavatele nepřesahuje, nebo přesahuje jen o málo příjmy ze sociálního systému Dá se tedy konstatovat, ţe stát resp. rodinná politika České republiky neklade nastavením délky rodičovské dovolené (která výrazně převyšuje obvyklou délku rodičovské dovolené v ostatních evropských zemích) nízkokvalifikovaným matkám bariéru pro dřívější vstup na trh práce. Zkrácení délky rodičovské dovolené by tyto matky pravděpodobně hodnotily negativně. O rodičovskou dovolenou trvající dva roky není mezi matkami téměř ţádný zájem, ačkoliv ve většině případŧ jsou tyto matky rozhořčené ze skutečnosti, ţe jim stát tuto moţnost (resp. i moţnost klasického čerpání na tři roky), jakoţto neoprávněným k nároku na peněţitou pomoc v mateřství, odepírá. Problematické ţivotní situace, spojené s finanční neúčastí partnera na péči o dítě, řeší nízkokvalifikované matky většinou skrze sociální politiku, s jejímţ dávkovým systémem jsou poměrně dobře obeznámeny. Výjimkou není ani zneuţívání některých dávek. Nízkokvalifikované matky jsou přesvědčeny o tom, ţe stát by se o ně, jako o matky malých dětí měl postarat, obzvláště by pak měl zohledňovat nelehkou situaci samoţivitelek, jeţ se nemohou spolehnout na pomoc partnera. Kromě pomoci státu, spoléhají tyto matky na mezigenerační výpomoc, zejména jedná-li se o pomoc s péčí o děti, především formou jejich hlídání. Nejen z tohoto dŧvodu matky po státu nevyţadují rozšíření spektra sluţeb péče o nejmenší děti, ale za více významnou povaţují finanční podporu, například formou dobře placené rodičovské dovolené či vysokého porodného. Protoţe u zkoumaných ţen dochází ke kumulaci několika handicapŧ, jako je nízké vzdělání, minimální pracovní zkušenosti a přítomnost malého dítěte, je situace těchto ţen z hlediska budoucího návratu na trh práce velice komplikovaná. Situaci navíc ztěţuje fakt, ţe většina těchto ţen je přesvědčená o správnosti rozdělení rolí, kdy se ţena stará o děti a domácnost a muţ je primárně zaměřen na finanční zajištění rodiny. Zatím jsou ţeny na rodičovské dovolené, a tudíţ se takovéto rozdělení dá vcelku pochopit, nicméně všechny ţeny plánují po skončení rodičovské dovolené nastoupit do zaměstnání na plný pracovní úvazek. Mŧţeme si pouze domýšlet, zda v tomto ohledu 56

dojde po návratu na trh práce k posunu myšlení a odmítnutí tradičního modelu, nebo matky na svou situaci rezignují a stanou se obvyklými pracovnicemi dvou směnzaměstnání na plný úvazek a starost o děti a domácnost.

57

Literatura 1. BARTÁKOVÁ, H. 2009. Cesta zpátky: návrat žen po rodičovské dovolené na trh práce v České republice. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. 240 s. ISBN 9788021050129. 2. ČERMÁKOVÁ, M. 2002. Podmínky harmonizace práce a rodiny v České republice. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2002, 115 s. ISBN 807330026 3. DISMAN, M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Miroslav Disman. 3. vyd. Praha: Karolinum. 374 s. ISBN 8024601397. 4. DUDOVÁ, R. 2009. Práce jako řešení? Strategie obživy osamělých matek v ČR. Sociologicky časopis, 45 (4), 2009. pp. 753-785. ISSN 0038-0288 5. DUDOVÁ, R. 2008. Promarněná šance na změnu: zhodnocení reformy rodičovského příspěvku. In KŘÍŢKOVÁ, A., et al. Práce a péče: proměny "rodičovské" v České republice a kontext rodinné politiky Evropské unie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. 163 s. ISBN 9788086429946. 6. ESPING-ANDERSEN, G. 2002. Why we need a new welfare state. New York: Oxford University Press, ISBN 9780199256426. 7. ETTLEROVÁ, S. 2006. Harmonizace rodiny a zaměstnání – současné možnosti a jejich reflexe u mladé rodičovské generace. 1. vyd. Praha: VÚPSV. 108 s. ISBN 8087007387 8. GJURIČOVÁ, Š. 2007. To, že péči matky nikdo nenahradí, je předsudek. In Klíč k jeslím. Praha: Gender studies, 2007. ISBN 9788086520223. 9. HABERLOVÁ, V.; KYZLINKOVÁ, R. 2009. Rodinné potřeby zaměstnanců. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. ISBN 9788074160530. 10. HAKIM, C. 2003. Model of the Family in Modern Societies. Ideals and realities. Aldershot: Asghate. 282 s. ISBN 075463728X. 11. HAMPLOVÁ, D. 2007. Děti na psí knížku? : mimomanželská plodnost v ČR. Vyd. 1. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky. 155 s. ISBN 9788073301286. 12. HAMPLOVÁ, D. 2006. Sňatečnost, nesezdaná souţití a veřejné mínění. In KOCOURKOVÁ, J.; RABUŠIC, L. Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný? : proměny reprodukčního chování a možnosti rodinné politiky z hlediska postojů české veřejnosti. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 2006. 158 s. ISBN 8086561933. 13. HAMPLOVÁ, D. 2003. Vstup do manţelství a vzdělání českých ţen: generace 1952-1982. In HAMPLOVÁ, D., RYCHTAŘÍKOVÁ, J. PIKÁLKOVÁ, S. České ženy. Vzdělání, partnerství, reprodukce a rodina. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 14. HAŠKOVÁ, H. 2007 „Doma, v jeslích nebo ve školce? Rodinná a institucionální péče o předškolní děti v české společnosti v kontextu změn na trhu práce, sociálních 58

politik a veřejných diskurzŧ mezi lety 1945-2006.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum roč. 8, č. 2: 15-26. 15. HAŠKOVÁ, H. 2008 „Kam směřuje česká společnost v oblasti denní péče o předškolní děti?“ In KŘÍŢKOVÁ, A., et al. Práce a péče: proměny "rodičovské" v České republice a kontext rodinné politiky Evropské unie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. 163 s. ISBN 9788086429946. 16. HAŠKOVÁ, H. (ed.), ŠALAMOUNOVÁ, P., VÍZNEROVÁ, H., ZAMYKALOVÁ, L. 2006. Fenomén bezdětnosti v sociologické a demografické perspektivě. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 17. HENDL, J. 1999. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum. 278 s. ISBN 8024600307 18. HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 407 s. ISBN 8073670402. 19. HŐHNE, S.; SVOBODOVÁ, K.; ŠŤASTNÁ, A. 2008. „Význam partnerství pro harmonizaci rodiny a zaměstnání.“ In SIROVÁTKA, T.; HORA, O. Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Vyd. 1. Boskovice: Fakulta sociálních studií (Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti) Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Albert, 2008. 328 s. ISBN 9788073261405. 20. HÖHNE, S. 2008. Podpora rodin s dětmi a vliv peněžních transferů na formu rodinného soužití. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. 63 s. ISBN 9788087007938 21. HORA, O. 2007. Příjmově znevýhodnění pracovníci - Pracovní uplatnění a nezaměstnanost jako faktory příjmové situace domácností. IVRIS working papers, Brno, IVRIS. ISSN 1802-0062, vol. 2007, no. 2, s. 1-48. 22. CHALOUPKOVÁ, J. 2005. Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v českých domácnostech a hodnocení její nespravedlnosti. Sociologický časopis 41/1: 57-77 23. CHALOUPKOVÁ, J.; SOUKUPOVÁ, E. 2007. „Postoje k manţelství, nesezdanému souţití a rodičovství mimo manţelství.“ In HAMPLOVÁ, D. Děti na psí knížku? : mimomanželská plodnost v ČR. Vyd. 1. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007. 155 s. ISBN 9788073301286. 24. KALIBOVÁ, K. 2006. „ Zaměstnání rodičŧ, výchova dětí a očekávaná role státu.“ In KOCOURKOVÁ, J.; RABUŠIC, L. Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný? : proměny reprodukčního chování a možnosti rodinné politiky z hlediska postojů české veřejnosti. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 2006. 158 s. ISBN 8086561933. 25. KOCOURKOVÁ, J.; RABUŠIC, L. 2006. Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný? : proměny reprodukčního chování a možnosti rodinné politiky z hlediska postojů české veřejnosti. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. 158 s. ISBN 8086561933. 26. KOTÍKOVÁ, J. 2003. „Rizikové skupiny uchazečŧ o zaměstnání z pohledu úřadu práce.“ In: Sirovátka, T. Mareš, P. eds. 2003. Trh práce nezaměstnanost a sociální politika. Brno. 59

27. KŘÍŢKOVÁ, A., PENNER, A. M., PETERSEN, T. 2008. „Genderové nerovnosti v odměňování na stejné pracovní pozici: jeden z faktorŧ sociálního vyloučení ţen.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 9 (2): 55 – 66. 28. KŘÍŢKOVÁ, A., et al. 2005. Kombinace pracovního a rodinného života v ČR: politiky, čas, peníze a individuální, rodinné a firemní strategie. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky. 91 s. ISBN 807330077X. 29. KŘÍŢKOVÁ, A.; VOHLÍDALOVÁ, M. 2008. „Kdo se bojí zaměstnané matky.“ In Práce a péče. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. Kapitola 5. s. 85104 30. KUCHAŘOVÁ, V.; HABERLOVÁ, V. 2008. „Rodina a zaměstnání v prŧběhu ţivotního cyklu.“ In SIROVÁTKA, T.; HORA, O. Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Vyd. 1. Boskovice: Fakulta sociálních studií (Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti) Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Albert, 2008. 328 s. ISBN 9788073261405. 31. KUCHAŘOVÁ, V. 2007. Rodina a zaměstnání : (deskriptivní fáze analýzy). 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. 57 s. ISBN 9788087007655. 32. KUCHAŘOVÁ, V., et al. 2006. Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičŧ a zaměstnavatelŧ. Zpráva z výzkumu realizovaného jako součást projektu „Programu Iniciativy Společenství EQUAL“ Role rovných příležitostí pro ženy a muže v prosperitě společnosti (Půl na půl). Praha: VÚPSV, 2006, 112.s 33. LANGMEIER, J., MATĚJČEK, Z. 1974. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum. 34. LANGMEIER, J., KREJČÍKOVÁ, D. 2006. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing. 368 s ISBN 807169195X 35. LEITNER, S. 2003. Varieties of Familialism. The Caring Function of the Family in Comparative Perspective. European Societies. Vol. 5, no. 4, pp. 353-375. 36. MAREŠ, P. 2008. „Hodnota dítěte v ţivotě českých rodin.“ In SIROVÁTKA, T.; HORA, O. Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Vyd. 1. Boskovice: Fakulta sociálních studií (Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti) Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Albert, 2008. 328 s. ISBN 9788073261405. 37. MARKSOVÁ-TOMINOVÁ, M. 2007. Závěrečná doporučení. In Klíč k jeslím. Praha: Gender studies. s. 48. ISBN 9788086520223. 38. MAŘÍKOVÁ, H. 2005. „Moţnosti uplatnění ţen (a muţŧ) na trhu práce v souvislosti s bez/dětností“ In KŘÍŢKOVÁ, A., et al. Kombinace pracovního a rodinného života v ČR: politiky, čas, peníze a individuální, rodinné a firemní strategie. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky,, 2005. 91 s. ISBN 807330077X. 39. MATĚJČEK, Z. 2005. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. Praha: Grada, 182 s. ISBN 80-247-0870-1. 40. MATĚJKOVÁ, B.; PALONCYOVÁ, J. 2004. Rodinná politika ve vybraných evropských zemích. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. 79 s.

60

41. MIOVSKÝ, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada. 332 s. ISBN 8024713624. 42. MOŢNÝ, I. 2002. Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života. Praha, Portál. 43. MOŢNÝ, I. 2006. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství. 311 s. ISBN 808642958X. 44. MUSIL, L. 1996. Vývoj sociálního státu v Evropě: čítanka z historie moderní evropské sociální politiky. Vyd. 1. Brno: Doplněk. 256 s. ISBN 8085765624 45. NEŠPOROVÁ, O. 2005. Harmonizace rodiny a zaměstnání. Praha: VÚPSV. 867 s. 46. PFAU-EFFINGER, B. 2004 Development of culture, welfare states and women's employment in Europe. Aldershot, Hants, England: Ashgate. 217 s. ISBN 0754616932 47. PFAU-EFFINGER, B. 2005 „Welfare state policies and the development of care arrangements.” European societies 7: (2): 321-347. 48. PLASOVÁ, B. 2008. „Strategie zaměstnavatelŧ v oblasti harmonizace práce a rodiny v kontextu strategií pracujících rodičŧ s dětmi.“ In SIROVÁTKA, T.; HORA, O. Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Vyd. 1. Boskovice: Fakulta sociálních studií (Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti) Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Albert, 2008. 328 s. ISBN 9788073261405. 49. PLASOVÁ, B. 2010. Zaměstnavatelé jako aktéři řešení rizika nerovnováhy mezi pracovním a rodinným ţivotem. In Winkler, J.; Klimplová, L. (eds.) Nová sociální rizika na trhu práce a potřeby reformy české veřejné politiky. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 29-52. 50. POTŦČEK, M. 1995. Sociální politika. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství. 142 s. ISBN 808585001X. 51. RABUŠIC, L. 2006. „Bude česká plodnost i v budoucnu jedna z nejniţších v Evropě?“ In KOCOURKOVÁ, J.; RABUŠIC, L. Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný? : proměny reprodukčního chování a možnosti rodinné politiky z hlediska postojů české veřejnosti. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 2006. 158 s. ISBN 8086561933. 52. RABUŠIC, L.; CHROMKOVÁ MANEA, B. E. 2007. Preferenční teorie Hakimové v českém kontextu. Demografie: Revue pro výzkum populačního vývoje, Praha, ISSN 0011-8265, 2007, vol. 49, no. 2, pp. 77-86. 53. RINGEN, S. 1997. Citizens, Families and Reform. Oxford: Clarendon Press 54. RYCHTAŘÍKOVÁ, J. 2006 „Být svobodnou matkou v české republice.“ In KOCOURKOVÁ, J; RABUŠIC, L. Sňatek a rodina : zájem soukromý nebo veřejný? : proměny reprodukčního chování a možnosti rodinné politiky z hlediska postojů české veřejnosti. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 2006. 158 s. ISBN 8086561933. 55. RYCHTAŘÍKOVÁ, J.; KUCHAŘOVÁ, V. 2008. Rodina, partnerství a demografické stárnutí. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova. 169 s. ISBN 9788086561523. 61

56. SAXONBERG, S. „Právo na otce: Rodičovská „dovolená“ ve Švédsku“. 2008. In KŘÍŢKOVÁ, A., et al. Práce a péče: proměny "rodičovské" v České republice a kontext rodinné politiky Evropské unie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. 163 s. ISBN 9788086429946. 57. SAXONBERG, S., SIROVÁTKA, T. 2006. Failing Family Policy in PostCommunist Central Europe. Journal of Comparative Policy Analysis: Research and Practice. Vol. 8, no. 2, pp. 189 – 202. 58. SCHNEIDER, J. 2007. Současný systém říká rodičŧm: nedávejte děti do jeslí, ale určitě je dejte do školky. In Klíč k jeslím. Praha:Gender studies, 2007. s. 32. ISBN 9788086520223. 59. SIROVÁTKA, T. 2000. Česká sociální politika na prahu 21. století. Efektivnost, selhávání, legitimita. Brno: Masarykova univerzita. 236 s. Spisy Fakulty sociálních studií, sv. 3. ISBN 80-210-2307-4. 60. SIROVÁTKA, T.; HORA, O. 2008. Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Vyd. 1. Boskovice: Fakulta sociálních studií (Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti) Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Albert. 328 s. ISBN 9788073261405. 61. SIROVÁTKA, T. 2006. Rodina, zaměstnání a sociální politika. Vyd. 1. Brno: Albert. 279 s. ISBN 8073261049. 62. SIROVÁTKA, T.; BARTÁKOVÁ, H. 2008. „Harmonizace rodiny a zaměstnání v České republice a role sociální politiky.“ In SIROVÁTKA, T.; HORA, O. Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Vyd. 1. Boskovice: Fakulta sociálních studií (Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti) Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Albert, 2008. 328 s. ISBN 9788073261405. 63. SIROVÁTKA, T. Teorie pracovního trhu. (přednáška) Brno: Masarykova univerzita, 10. 12. 2009 64. SIROVÁTKA, T.; MAREŠ, P. 2003. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. 1. vyd. V Brně: Masarykova univerzita. 272 s. ISBN 8021030488. 65. SIROVÁTKA, T. 2006. Sociální vyloučení a sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 176 s. ISBN 8021042257. 66. SOKAČOVÁ, L. 2009 „Genderové změny po roce 1989 v České republice.“ In Gender a demokracie: 1989-2009 / editorka Linda Sokačová. 1. vyd. Praha: Gender Studies, 2009.112 s. ISBN 80-86520-64-1. 67. SOKAČOVÁ, L. 2009. Gender a demokracie: 1989-2009. Praha: Gender Studies.112 s. ISBN 80-86520-64-1. 68. SRB, V., KUČERA, M. 1959. Výzkum o rodičovství 1956. Praha: Státní úřad statistický. 69. ŠAMANOVÁ, T. 2007. Historie současnost a perspektivy legislativního rámce péče o děti do tří let. In Klíč k jeslím. Praha: Gender studies. s. 37. ISBN 9788086520223. 70. TUČEK, M. 2000. Stratifikace společnosti a hodnotové orientace: shody a rozdíly mezi muţi a ţenami v oblasti práce. In. MAŘÍKOVÁ, H. (ed.). Proměny současné české rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000, s. 61-82 62

71. VALENTOVÁ, M. 2004. Rovnováha mezi rodinným životem a pracovní kariérou v kontextu ženské zaměstnanosti: mezinárodní srovnávací studie. Praha : VÚPSV, výzkumné centrum Brno, 63 s. ISBN 80-239-4198-4 72. VETEŠKA, J.; TURECKIOVÁ, M. 2008. Kompetence ve vzdělávání. Praha : Grada Publishing. 156 s. ISBN 80-247-1770-0. 73. VODOCHODSKÝ, I. 2007. Patriarchát na socialistický způsob: k genderovému řádu státního socialismu. Gender - rovné příleţitosti - výzkum. roč. 8, č. 2, 12130028 74. WAGNEROVÁ, A. 2009. „Co přinesl a co nepřinesl českým ţenám socialistický model rovnoprávnosti - aneb nejen jesle a traktoristky.“ In Gender a demokracie : 1989-2009 / editorka Linda Sokačová. -- 1. vyd. -- Praha: Gender Studies, 2009. -112 s. ISBN 80-86520-64-1. 75. WICHTERLOVÁ, L. 2007. Zahodíme potenciál jeslí? In Klíč k jeslím. Praha: Gender studies 2007. s. 2. ISBN 9788086520223. 76. ZEMAN, K. 2007. „Nemanţelská plodnost- demografický přehled.“ In HAMPLOVÁ, D. Děti na psí knížku? : mimomanželská plodnost v ČR. Vyd. 1. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007. 155 s. ISBN 9788073301286.

Literatura- internetové zdroje 77. ČSÚ. 2008. Ţivot ţen a muţŧ Analýza dat z publikace Zaostřeno na ţeny a muţe 2007. Český statistický úřad. http://www.czso.cz 78. ČSÚ. 2011. Porodnost a plodnost 2006 aţ 2010. Český statistický úřad. http://www.czso.cz 79. ČSÚ. 2009. Ţivě narození podle státního občanství dítěte, pohlaví, legitimity a pořadí. Český statistický úřad. http://www.czso.cz 80. ČSÚ. 2010. Vývoj obyvatelstva ČR v roce 2009. Český statistický úřad. http://www.czso.cz 81. ČSÚ. 2006. Příjmy a ţivotní podmínky domácností ČR za rok 2006. Český statistický úřad. http://www.czso.cz 82. EMPLOYMENT IN EUROPE 2010. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2010. Dostupné z URL http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=738&langId=en&pubId=593&type=2&fur therPubs=no 83. FRÁNEK, M. 2007 Program rekvalifikací a jeho přínosy pro absolventy na lokálním trhu práce v Ústí nad Labem [online]. 2007 [cit. 2011-12-18]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Dostupné z: . 84. HALÍŘOVÁ, G. 2010 Nový rodičovský příspěvek a jeho problematické aspekty. Motiv8 [online]. 2010, [cit. 2011-11-14]. Dostupný z WWW:

63

. 85. HOLÝ, R. OECD - Lidský kapitál. Dŧleţité je vědět! On line. [cit. 2011-07-02] Dostupný na http://www.mzv.cz/oecd.paris/cz/zpravy_udalosti_aktuality/oecd_lidsky_kapital_du lezite_je_vedet.html 86. HORÁKOVÁ, M. 2011. Problematika nízkého lidského kapitálu na soudobých trzích práce [online]. 2011 [cit. 2011-12-18]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Tomáš Sirovátka. Dostupné z: . 87. INTEGROVANÝ PORTÁL MPSV. Státní sociální podpora. URL:< http:// http://portal.mpsv.cz/soc/ssp > [cit. 2011-02-08] 88. JAHODA, R. 2010. Modelové příjmové situace rodin s malými dětmi při vstupu pečujícího rodiče na trh práce. [cit. 2011-11-11] Konference o rodinné politice 2010. Dostupné z URL http://www.mpsv.cz/cs/10334 89. KUČERA, P. 2011. Češi vloni zneuţili sociální dávky za 144 milionŧ. Aktuálně.cz [online]. 2011, [cit. 2011-11-14]. Dostupný z WWW: . 90. MPSV, Analýza vývoje příjmŧ a výdajŧ domácností ČR v roce 2010 a predikce na další období [cit. 2011-11-11] Dostupné z URL http://www.mpsv.cz/files/clanky/10779/1004-text.pdf 91. MPSV, Jaké jsou flexibilní formy zaměstnávání? [cit. 2011-07-02] Dostupné z URL http://www.mpsv.cz/cs/5793 92. MPSV, Rodina. [cit. 2011-07-02] Dostupné z URL http://www.mpsv.cz/cs/4 93. MPSV. Rodičovský příspěvek-změny 2012. [cit. 2011-07-12] Dostupné z URL: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/4 94. MPSV, Státní sociální podpora. [cit. 2011-18-12] Dostupné z URL http://www.mpsv.cz/cs/2#dsp 95. POTŦČEK, M. 2005. Účinná rodinná politika v měnícím se světě, příspěvek na konferenci Rodina a rodičovství na prahu 21. století – podoba a proměny rodiny, partnerství a rodičovství v současné společnosti jako výzva pro politickou praxi, Praha, 10. – 11. listopadu 2005 [cit. 2011-07-02]. http://www.martinpotucek.cz/download/ucinna_rodinna_politika.pdf 96. SOUKUPOVÁ, E. 2008. Neprovdané matky na trhu práce. [cit. 20011-19-12]. Dostupné z URL: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=295&lst=111 97. ŠULOVÁ, L, MORGENSTERNOVÁ, M. 2006 Socioemocionální aspekty sloučení rodinného a profesního života. Praha, 28. -29. 11. 2006 [cit. 2011-07-02] Mezinárodní konference o rodinné politice 2006. Dostupné z URL http://www.mpsv.cz/files/clanky/5305/Materialy_z_konference_o_rodinne_politice_ 2006.pdf 98. ÚIV. Předškolní vzdělávání, vývoj mateřských škol. Ústav pro informace ve vzdělávání. Dostupné z URL http://www.uiv.cz/clanek/729/2009 64

99. ÚZIS, 2011. Činnost kojeneckých ústavŧ a dětských domovŧ pro děti do tří let a dalších zařízení pro děti v roce 2010. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Dostupné z URL http://www.uzis.cz/rychle-informace/cinnost-kojeneckychustavu-detskych-domovu-pro-deti-tri-let-dalsich-zarizeni-pro-de 100. VÚPSV: Analýza flexibilních forem zaměstnávání a organizace pracovní doby v České republice, Praha 2004 [cit. 2011-07-11] Dostupné z URL http://www.equalcr.cz/files/clanky/910/analyza_flexibilni_formy_zamestnavani_v_ CR.pdf 101. VÚPSV: Zmapování dostupnosti a podmínek pobytu dětí v jeslích, mateřských školách, školních druţinách a obdobných zařízeních a jiných neinstitucionálních forem péče o děti v ČR včetně identifikace překáţek jejich vyuţívání s návrhy moţných opatření k jejich rozvoji, Praha. [cit. 2011-07-11] Dostupné z URL http://www.mpsv.cz/files/clanky/7073/pece_o_deti.pdf

Zákony a vyhlášky Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi

65

Anotace Cílem této práce je zodpovědět hlavní výzkumnou otázku: „Jaké strategie preferují a používají nízkokvalifikované mladé matky v oblasti harmonizace práce a rodiny, a jak tyto strategie ovlivňuje nastavení českého systému rodinné politiky?“ K zodpovězení této otázky byl pouţit kvalitativní výzkum, konkrétně metoda individuálního rozhovoru s návodem. Nízkokvalifikované ţeny, jeţ jsou postihnuty několika handicapy, jako je nízké vzdělání, minimální pracovní zkušenosti a přítomnost malého dítěte, preferují zŧstat s dítětem doma minimálně do tří let věku dítěte. V tomto ohledu jim česká rodinná politika vychází vstříc. O zkrácené úvazky není mezi těmito ţenami zájem. V rodinách těchto ţen přetrvává tradiční model dělby práce v rodině. Výzkum také ukazuje, ţe z rodinných politik je pro ţeny významnější vyšší finanční podpora, neţ rozšíření spektra sluţeb péče o dítě. Diplomová práce obsahuje 22 591 slov.

Summary The aim of this thesis is to answer the main research question:“What life strategies prefer and use low-qualified young mothers in the field of work and family harmonization and how are these strategies affected by the settings of the Czech family policy system” To answer this question the qualitative research method was used, namely the method of individual interview with instructions. Low-qualified women who are affected by several handicaps, such as low education, minimal work experience and the presence of a small child, prefer to stay home until with the child is three. In this regard the Czech family policy meets their needs. These women are not interested in part-time jobs. In the families of these women the traditional model of division of roles remains. The research also shows that greater financial support is more important than expansion of day-care services for these women. Diploma work contains 22 591 words.

66

Jmenný rejstřík Bartáková……………………………...……10, 11, 14, 15, 18, 19, 20, 39, 41, 43, 44, 51 Čermáková…………………………………………………………...………………....12 Dudová……………………………………………………...…..12, 13, 17, 19, 20, 28, 29 Hamplová……………………………………………………………………………….12 Hakim……………………………………………………………………………9, 10, 13 Hašková………………………………………………………………….....19, 20, 30, 32 Hendl……………………………………………………………………………….37, 38 Höhne………………………………………………………………………..….......18, 19 Esping-Andersen………………………………………………………………….…....23 Kocourková………………………………………………………………..…………...14 Kříţková…………………………………………………..…………8, 17, 19, 20, 31, 39 Kuchařová………………………………………11, 18, 19, 20, 21, 31, 32, 39, 41, 42, 49 Mareš…………………………………………………………………………….…15, 16 Maříková………………………………………………………………..……………....20 Matějček…………………………………………………………………………...…...31 Moţný…………………………………………………………………..11, 14, 15, 16, 25 Pfau-Effinger……………………………………………………………....…...12, 27, 29 Plasová…………………………………………………………….…………….….11, 40 Potŧček……………………………………………………………….………………….8 Rabušic………………………………………………………………………....10, 14, 16 Rychtaříková…………………………………………………………………..........16, 17 Saxonberg………………………………………………………………….……….26, 31 Sokačová………………………………………………………….………………...14, 33 Sirovátka………………………………………………...……………...11, 15, 26, 33, 40 Valentová……………….................................................................................................10

67

Věcný rejstřík defamilialismus............................................................................................................... 24 diskriminace ............................................................................................................. 27, 71 konzervativní model ....................................................................................................... 23 kulturní teorie ................................................................................................................. 12 liberální model ................................................................................................................ 23 mateřská škola ................................................................................................................ 32 nesezdaná souţití .......................................................................................... 14, 16, 17, 54 normativní teorie ............................................................................................................ 12 osamělá rodičovství ........................................................................................................ 17 preferenční teorie .................................................................................................. 9, 10, 57 refamilialismus ............................................................................................................... 25 rodičovská dovolená ............................................................................... 26, 36, 68, 70, 71 rodičovský příspěvek ............ 19, 22, 25, 26, 27, 28, 33, 41, 42, 49, 50, 51, 52, 59, 66, 67 rodinná politika ..................................................................................................... 8, 23, 52 rozdělení rolí v domácnosti .............................................................. 35, 36, 42, 44, 47, 70 samoţivitelky ................................................................................................ 21, 37, 46, 68 segmentace ..................................................................................................................... 40 sociálně demokratický model ......................................................................................... 23 teorie lidského kapitálu................................................................................................... 11 teorie racionální volby .................................................................................................... 11 trh práce ............................................ 12, 18, 19, 20, 22, 23, 39, 40, 42, 43, 52, 53, 54, 59 zaměstnanost................................................................................................... 6, 14, 21, 25 zkrácený úvazek ................................................................................................. 40, 43, 45

68

Přílohy Příloha 1 Mezinárodní srovnání podílu dětí navštěvujících zařízení denní péče z příslušné věkové skupiny Tabulka č. 1 Mezinárodní srovnání podílu dětí navštěvujících zařízení denní péče z příslušné věkové skupiny (%)

* opraveno pro rok 2008 Data za Kanadu, Německo a Polsko za rok 2001; za Francii za rok 2002; za Řecko, Island, Lucembursko, Mexiko, Norsko a Slovensko za rok 2003; a data za Austrálii, Dánsko, Koreu a USA za rok 2005. Ostatní za rok 2004. Poznámka: zahrnuty jsou formy celodenní péče i na část dne; šedou barvou jsou označeny země, které zajišťují denní péči pro velkou část dětí ve věku 3-6 let, ale oproti tomu jen malý podíl dětí mladších tří let; tučně zvýrazněny země věnující nadprůměrnou pozornost dětem mladším tří let Zdroj: Babies and Bosses - Reconciling Work and Family Life: A Synthesis of Findings for OECD Countries. OECD 2007. podle: OECD Family database and OECD Education database.

Zdroj: Zmapování dostupnosti a podmínek pobytu dětí v jeslích, mateřských školách, školních druţinách a obdobných zařízeních a jiných neinstitucionálních forem péče o děti v ČR včetně identifikace překáţek jejich vyuţívání s návrhy moţných opatření k jejich rozvoji. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha. 2008. Dostupný z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7073/pece_o_deti.pdf

69

Příloha 2 Vývoj počtu jeslí a počtu míst v jeslích v letech 1990 až 2005 Tabulka 2 Vývoj počtu jeslí a počtu míst v jeslích v letech 1990 – 2005 1990 1 043 počet zařízení počet míst v 39 829 jeslích meziroční pokles počtu míst v %

počet zařízení počet míst v jeslích meziroční pokles počtu míst v %

1991 486

1992 381

1993 247

1994 235

1995 207

1996 151

1997 101

-

13 196

9 265

8 565

7 574

5 551

2 965

-

- 64,936

- 29,8

- 7,6

- 11,6

- 26,7

- 46,6

1998 79

1999 67

2000 65

2001 59

2002 58

2003 60

2004 58

2005 54

2 191

1 913

1 867

1 717

1 674

1 770

1 708

1 671

- 26,2

- 12,7

- 2,4

- 8,0

- 2,5

+ 5,7

- 3,5

- 2,2

Zdroj: KUCHAŘOVÁ, V.; SVOBODOVÁ, K.. 2006. Síť zařízení denní péče o děti předškolního věku v ČR. 1. Vyd. Praha : VÚPSV, 579 s. ISBN 8087007514

36

1990-1992

70

Příloha 3 Dávky ze systému státní sociální podpory Přídavek na dítě Přídavek na dítě je základní, dlouhodobou dávkou, poskytovanou rodinám s dětmi, která jim pomáhá krýt náklady, spojené s výchovou a výţivou nezaopatřených dětí. Nárok na přídavek na dítě má nezaopatřené dítě, které ţije v rodině, jejíţ rozhodný příjem je niţší neţ 2,4násobek částky ţivotního minima rodiny. Pro nárok na dávku se posuzuje příjem za předchozí kalendářní rok, za příjem se povaţuje i rodičovský příspěvek. Přídavek je vyplácen ve třech výších podle věku nezaopatřeného dítěte. Věk nezaopatřeného dítěte v rodině Výše přídavku na dítě v Kč měsíčně do 6 let

500

od 6 do 15 let

610

od 15 do 26 let

700

Sociální příplatek Cílem dávky je pomáhat rodinám s nízkými příjmy a zdravotně postiţeným členem krýt náklady spojené se zabezpečováním potřeb jejich dětí. Nárok na sociální příplatek mají rodiny, kde rodiče pečují alespoň o jedno nezaopatřené dítě, které je dlouhodobě nemocné, dlouhodobě zdravotně postiţené nebo dlouhodobě těţce zdravotně postiţené, nebo je-li alespoň jeden z rodičŧ dlouhodobě těţce zdravotně postiţený nebo je nezaopatřeným dítětem, které je dlouhodobě zdravotně postiţené nebo dlouhodobě nemocné. Nárok na sociální příplatek je vázán na péči o nezaopatřené dítě (s výjimkou dítěte svěřeného do pěstounské péče) a na stanovenou hranici příjmŧ v rodině. Tato hranice nesmí překročit dvojnásobek ţivotního minima této rodiny. Testuje se příjem za předchozí kalendářní čtvrtletí. Za příjem se povaţuje i rodičovský příspěvek a přídavek na dítě. Ve výši dávky se odráţí nejen příjmy rodiny, kdy s rostoucím příjmem sociální příplatek postupně klesá, ale i stupeň postiţení dítěte a rodiče. Příspěvek na bydlení Příspěvek na bydlení přispívá na krytí nákladŧ na bydlení rodinám či jednotlivcŧm s nízkými příjmy. Poskytování příspěvku podléhá testování příjmŧ rodiny za předchozí kalendářní čtvrtletí. Za příjem se povaţují i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek. Na příspěvek na bydlení má nárok vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, jestliţe jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35), a zároveň součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší neţ částka normativních nákladŧ na bydlení. Náklady na bydlení tvoří u nájemních bytŧ nájemné a náklady za plnění poskytované v souvislosti s uţíváním bytu, u druţstevních a bytŧ vlastníkŧ srovnatelné náklady, vyčíslené v zákoně o SSP. Plus u všech bytŧ náklady za energie, vodné a stočné, odpady, vytápění. Pro nárok a výši příspěvku se berou v úvahu prŧměrné náklady zaplacené za předchozí kalendářní čtvrtletí. Normativní náklady 71

na bydlení jsou stanoveny jako prŧměrné náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členŧ domácnosti. Zahrnují pro nájemní byty částky nájemného v souladu se zákonem o nájemném a pro druţstevní byty a byty vlastníkŧ obdobné náklady. Dále jsou do nich zahrnuty ceny sluţeb a energií. Normativní náklady na bydlení jsou propočítány na přiměřené velikosti bytŧ pro daný počet osob v nich trvale bydlících. Porodné Porodné je dávka poskytovaná v závislosti na výši příjmu, kterou se rodině s nízkými příjmy jednorázově přispívá na náklady související s narozením prvního dítěte. Nárok na porodné je vázán na stanovenou hranici příjmŧ v rodině, která v kalendářním čtvrtletí předcházejícím kalendářnímu čtvrtletí, ve kterém se dítě narodilo, musí být niţší neţ 2,4násobek ţivotního minima rodiny. Do rozhodného příjmu se nezapočítává rodičovský příspěvek a přídavek na dítě. Porodné náleţí ţeně, která porodila své první ţivé dítě nebo které se současně s prvně narozeným ţivým dítětem narodilo další ţivé dítě nebo děti. Jestliţe ţena, která dítě porodila, zemřela, splnila podmínky nároku na porodné a dávka jí nebo jiné osobě nebyla vyplacena, má na porodné nárok otec dítěte. Nárok na porodné má rovněţ osoba, která převzala dítě mladší jednoho roku do trvalé péče nahrazující péči rodičŧ, za stejných podmínek (rozhodný příjem rodiny do 2,4násobku ţivotního minima, první dítě nebo současně narozené děti). Porodné náleţí v rodině pouze jednou, a to buď na první ţivě narozené, nebo na první dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičŧ. Porodné je stanoveno pevnou částkou a činí 13 000 Kč na první ţivě narozené dítě. Narodilo-li se s prvním ţivě narozeným dítětem další ţivě narozené dítě nebo děti, činí výše porodného 19 500 Kč. Zdroj: INTEGROVANÝ PORTÁL http://portal.mpsv.cz/soc/ssp >

MPSV.

72

Státní

sociální

podpora.

URL:<

http://

Příloha 4 Životní situace respondentek Výzkumu se zúčastnilo 6 ţen, jejichţ věk byl aţ na jednu výjimku37 24 let. Tři z ţen jsou matkami dvou dětí, zbývající část má jedno dítě. Dvě ţeny mají ukončené základní vzdělání, ostatní jsou vyučeny. Všechny ţeny jsou v současné době na rodičovské dovolené a mimo jednu, jde o ţeny svobodné, ve dvou případech také o osamělé matkysamoţivitelky. Prŧměrný věk matek při porodu prvního dítěte byl 21 let, nejdelší pracovní zkušenost trvala dva roky. Rozhovory probíhaly v bydlišti matek, pouze v jednom případě byl rozhovor proveden na pracovišti matky. Všechny ţeny ţijí ve městě Frýdek-Místek. Všechny rozhovory byly uskutečněny v říjnu 2011. Romana - studovala výuční obor- prodavačka, avšak studium nedokončila, protoţe jí po druhém roce, v jejích sedmnácti letech, bylo studium ukončeno z dŧvodu nepostoupení do vyššího ročníku. Protoţe studium nedokončila ani později, má v současnosti pouze základní vzdělání. Po odchodu ze školy pracovala na několika místech především jako servírka. V devatenácti letech se jí narodil první syn, jehoţ otec o něj nejevil ţádný zájem a Romana tak zŧstala jako samoţivitelka. Později si našla přítele, který si mladšího syna osvojil. Ve svých jednadvaceti letech opět otěhotněla a narodil se jí druhý syn. Rodičovská dovolená jí byla určena na čtyři roky. Otec dítěte však Romanu a obě děti záhy poté opustil a na děti jiţ několik měsícŧ neplatí alimenty. Nyní ţije Romana s novým partnerem a dětmi v jednopokojovém bytě. Do konce rodičovské dovolené jí zbývá rok a pŧl. Martina- po dokončení druhého ročníku oboru oděvnictví, odjela za přítelem do Kanady, který se tam ukryl před nástupem trestu za majetkovou trestnou činnost zde v České republice. V Kanadě za čtyřletou dobu pobytu porodila dvě dcery. Poté byl otec dětí deportován zpět do Česka a v současnosti je ve výkonu trestu do roku 2015. Martina pak ţila v České republice téměř dva roky jako samoţivitelka. V současné době má přítele, se kterým ţije ve dvoupokojovém bytě společně s oběma dcerami. Studium nedokončila, má základní vzdělání. Rodičovská dovolená jí byla určena na čtyři roky. Do konce rodičovské dovolené jí zbývají dva roky. Alena- je vyučená kadeřnice. Profesi se věnovala do porodu jako osoba samostatně výdělečně činná. V jednadvaceti letech se jí narodila dcera, avšak s jejím otcem se Alena brzy po porodu rozešla. Otec dítěte neplatí alimenty a Alena zvaţuje podat trestní oznámení. Rodičovská dovolená jí byla určena na čtyři roky. V současnosti je Alena zaměstnaná na částečný úvazek jako provozní v restauraci a ţije s partnerem a dcerou v třípokojovém bytě. Do konce rodičovské dovolené jí zbývají více neţ dva roky. Jana- je vyučená kadeřnice, ale této profesi se nikdy profesně nevěnovala. Ve dvaceti letech neplánovaně otěhotněla a rozhodla se pro interrupci. O rok později se situace opakovala, ale tentokrát se rozhodla dítě si nechat. Narodila se jí dcera, o kterou však její otec nejeví dlouhodobě zájem. Za neplacení alimentŧ mu byl letos vyměřen podmíněný trest na dva roky. Janiny pracovní zkušenosti do porodu jsou rŧznorodé, pracovala jako operátorka, servírka a prodavačka. Rodičovskou dovolenou má na tři roky. V současné době nemá ţádného partnera. Do konce rodičovské dovolené jí zbývá 8 měsícŧ. 37

Výjimku tvořila respondentka ve věku 21 let.

73

Ilona- nejmladší z ţen, jednadvacetiletá Ilona, má osmiměsíčního syna, který trpí vrozenou vadou lámavostí kostí. Z tohoto dŧvodu je nutné se synem jezdit kaţdé dva měsíce do 250 kilometrŧ vzdáleného Hradce Králové, kde sídlí specializované centrum a několikrát do měsíce také na rehabilitace do Ostravy. Ilona ţije se synem u rodičŧ v rodinném domě, otec syna je ve výkonu trestu za neplacení alimentŧ na jeho starší dítě. Před porodem pracovala Ilona dva roky jako operátorka v callcentru, ale odtud odešla několik měsícŧ před narozením syna po dohodě se zaměstnavatelem. Je vyučená v oboru prodavačka. Rodičovskou dovolenou má na tři roky, do jejího konce jí zbývají dva roky a čtyři měsíce. Lucie- jediná vdaná ţena ze vzorku. Je vyučená v oboru dámská krejčová. Záhy poté, co dokončila studium, se jí narodila dcera, tudíţ nemá téměř ţádnou pracovní zkušenost. Dva roky po dceři přišel na svět syn. Lucie je doma s dětmi jiţ čtyři roky a ještě dva roky jí do konce rodičovské dovolené zbývají. Bydlí s manţelem a dětmi ve dvoupokojovém bytě.

74

Příloha 5 Schéma rozhovoru Sociodemografické údaje Věk Vzdělání Stav (vdaná/svobodná/nesezdané souţití) Povolání/rodičovská dovolená, délka RD Počet dětí a jejich věk Bytová situace (velikost bytu, výše nájmu, počet osob) Zaměstnání partnera Preferované strategie Oblast placené práce Kdyby měla rodina dostatečný příjem bez toho, abyste chodila do práce, chtěla byste i přesto chodit do zaměstnání? Proč ano/ne? Měla by ţena pracovat na plný úvazek, kdyţ má malé děti? Myslíte si, ţe je dostatečná nabídka flexibilních forem zaměstnávání? Preferujete po skončení rodičovské dovolené práci spíše na částečný pracovní úvazek? Proč ano/ne? Přemýšlíte o doplnění vzdělání? Oblast péče o dítě a domácnost Jaké je správné rozdělení rolí v domácnosti? Plánovala jste děti? Vidíte nějakou výhodu v tom, ţe jste měla děti jako mladá? Kolik chcete mít v ţivotě dětí? Co vás v této volbě ovlivňuje? Dokdy má matka zŧstat doma s dítětem? Jaký je váš názor na institucionální péči o děti do tří let? Je to vhodný typ péče o malé děti? Máte nějakou zkušenost s placenými paními na hlídání? Jako formu péče o dítě do tří let upřednostňujete? Oblast rodičovské dovolené Jaký je váš názor na moţnost zvolení si ze tří rychlostí rodičovské dovolené? Jakou délku rodičovské dovolené preferujete? Skutečné strategie Oblast placené práce Jaké bylo vaše předchozí zaměstnání? Jaké jsou vaše předchozí pracovní zkušenosti? Máte v úmyslu se po skončení rodičovské dovolené vrátit k pŧvodnímu zaměstnavateli? Pokud ne, proč? Jaké jsou vaše plány v oblasti zaměstnání po skončení rodičovské dovolené? Přihlásíte se po skončení rodičovské dovolené na úřad práce? Věříte, ţe vám dokáţe zprostředkovat práci? Obáváte se diskriminace z dŧvodu rodičovství ze strany zaměstnavatelŧ? 75

Přivydělávala jste/přivyděláváte si nějak během rodičovské dovolené? Uvaţujete o moţném přivýdělku? Oblast péče o dítě a domácnost Jak partner pomáhá s péčí o děti a domácnost? Zvládala byste finanční situaci bez pomoci partnera? Jak byste takovou situaci řešila? Kdo ještě pomáhá s péčí o dítě/děti? Máte nějakou zkušenost s institucionální péčí o děti do tří let? Jste informovaná o těchto moţnostech v okolí vašeho bydliště? Řešili jste s partnerem moţnost, ţe by na rodičovské dovolené zŧstal on? Proč ano/ne? Měl by partner za určitých okolností zŧstat na rodičovské dovolené? Máte jiţ zkušenost s mateřskou školou, co se týče vašich dětí? Je ve vašem městě dost těchto zařízení? Vyuţíváte sluţeb mateřských center? Víte o těchto moţnostech ve vašem městě? Oblast rodičovské dovolené Měla jste moţnost výběru délky rodičovské dovolené nebo jste si moţnost čerpání vybrat nemohla? Je výše rodičovského příspěvku přijatelná? Vliv sociálního systému na životní strategie Jaké dávky ze sociálního systému pobíráte? Jaký je váš názor na jednotlivé dávky? Jaký je váš celkový příjem ze sociálního systému? Měl by stát rozšířit nabídku sluţeb péče o děti? Vidíte nějakou chybu v sociálním systému? Co by se podle vás mělo změnit?

76

Stať Úvod Tato stať se zabývá ţivotními strategiemi mladých nízkokvalifikovaných matek z hlediska slaďování práce a rodiny a pokouší se odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: „Jaké strategie preferují a používají nízkokvalifikované mladé matky v oblasti harmonizace práce a rodiny, a jak tyto strategie ovlivňuje nastavení českého systému rodinné politiky?“ Nejprve bude nastíněn teoretický rámec této problematiky, následně budou prezentovány výsledky vlastního výzkumného šetření.

Teoretický rámec Rodinný a pracovní ţivot jsou v současnosti pro většinu muţŧ a ţen prioritními hodnotami. Je proto dŧleţité aby tyto dvě sféry byly navzájem v souladu a nepředstavovaly pro člověka zdroj frustrace a napětí. S otázkou, jak úspěšně sladit své zaměstnání a péči o malé dítě se v naší společnosti nejčastěji setkává ţena. Je zřejmé, ţe pokud budou sféry pracovního a rodinného ţivota v protikladu nebo budou negativně zasahovat jedna do druhé, povede to k omezení aspirací buď v jedné, nebo druhé oblasti. Ani jedno omezení však není pro společnost příznivé. Dŧleţitá je totiţ jak vysoká zaměstnanost ţen, tak vysoká míra fertility. Avšak kdo se mŧţe v dnešní době divit ţenám, které mateřství odkládají, kdyţ podmínky, které by jim měly pomoci usnadnit kombinaci pracovních a rodinných rolí, jsou převáţně neuspokojivé? V oblasti harmonizace práce a rodiny existují rŧzné moţnosti a strategie, které mohou rodiče, respektive mladé matky zvolit, tak aby kombinace mezi oběma sférami byla pro ně, co nejpřijatelnější. K posouzení nejvýhodnější strategie jim mŧţe napomoci několik faktorŧ vycházející z rŧzných teoretických konceptŧ: 1) osobní preference- v souladu s teorii Cathrine Hakimové si ţeny volí v oblasti slaďování práce a péče tu strategii, jeţ je nejbliţší jejich osobním preferencím. Mohou upřednostňovat rodinu a práci v domácnosti před jejich kariérními ambicemi (ţeny orientované na rodinu a domácnost) nebo naopak preferovat svou kariéru před rodinným ţivotem (ţeny orientované na práci), anebo se mohou pokoušet o skloubení obou oblastí (ţeny adaptabilní) (Hakimová, 2003). 2) úroveň lidského kapitálu- jak uvádí Bartáková (2009) dosaţená vzdělanostní úroveň otevírá rŧzné šance, přináší odlišné aspirace, ambice, postoje a znamená rŧzná rizika na pracovním trhu. Díky tomu mŧţe spoluutvářet odlišné pracovně-rodinné chování. 3) racionální úvahy o maximalizaci prospěchu- v rámci této teorie jedinec zvaţuje poměr mezi náklady a výnosy svého rozhodnutí a volí to řešení, kde je rozdíl pro něj co nejpříznivější (Moţný, 2006) 4) osobní hodnoty- strategie jsou dle normativní teorie ovlivněny posunem v hodnotách a preferencích, zvláště vlivem sekularizace, individualismu, dŧrazu na svobodu a nezávislost a nové ideologie týkající se postavení muţŧ a ţen ve společnosti (Hamplová, 2003) 5) kulturní rámec společnosti- Pfau Effingerová (2004) si chování ţen ve společnosti vysvětluje na základě spojení kulturního kontextu a sociálních struktur Jak uvádí Ettlerová (2006) české ţeny častěji přizpŧsobují při volbě povolání své nároky nutnosti skloubit zaměstnání a rodinu na úkor svobodnější volby atraktivního zaměstnání. Negativním dŧsledkem je pak jejich přetrvávající slabší pozice na pracovním trhu a oslabující se postavení muţŧ-otcŧ v rodině. V české společnosti 77

nadále přetrvává tradiční model rozdělení rodinných rolí, kdy muţ je povaţován za hlavního ţivitele rodiny a ţeně náleţí odpovědnost za chod domácnosti a péči o děti (Höhne, 2008). Přitom příjem ţeny v naší společnosti není dle Kalibové (2008) povaţován za doplněk příjmu manţela, ale je podmínkou ekonomické stability rodiny. Ţena, jenţ má mnohdy stejně náročné zaměstnání jako její partner, je tak vystavena tzv. dvojí zátěţi, kdy kromě pracovních povinností musí zabezpečit bezproblémový chod domácnosti a péči o děti. Tyto relativně stabilní genderové role přijímané společností jako kulturní nora mohou dle Bartákové (2009) vést k obtíţnější harmonizaci práce a rodiny. Nejrozšířenější strategie v oblasti harmonizace práce a rodiny napříč celým spektrem českých ţen je dle Kříţkové et al. (2005) charakterizována dočasným a poměrně dlouhotrvajícím přerušením pracovní aktivity matky po narození dítěte, daný jejím odchodem na mateřskou a poté na rodičovskou dovolenou. Unikátní v České republice je fakt, ţe rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek jsou dva rŧzné instituty. Zatímco rodičovskou dovolenou je moţné čerpat maximálně do třech let věku dítěte, rodičovský příspěvek je moţné pobírat aţ do jeho čtyř let věku. Čtyřletým pobíráním rodičovského příspěvku se však rodič připravuje o garanci pracovního místa. Dlouhá rodičovská dovolená, v kombinaci s nedostačujícím přístupem k denní péči o děti do tří let, ţenám významně ztěţuje moţnosti kombinace práce a rodiny (Saxonberg, Sirovátka, 2006). V oblasti sluţeb péče o děti do tří let se v posledních letech stále více diskutuje o tom, zda by se nabídka těchto sluţeb měla více rozšířit a zpřístupnit všem skupinám obyvatelstva. Diskuse se vedou zejména kolem zařízení typu jesle. Ty byly před rokem 1989 značně rozšířené, a především díky nim si stát vynucoval, co největší zaměstnanost ţen. Navíc dle Moţného (2006) v té době existoval názor, ţe matka, která nemá odborné školení, mŧţe jen těţko vědět, co dítě potřebuje. Dětský kolektiv jeslí, vedený školenou pečovatelkou podle tehdejších psychologŧ a pedagogŧ stimuloval rozvoj dítěte lépe neţ neodborná péče v rodině. Tato zařízení však mezi rodiči byla značně neoblíbená, zejména kvŧli častému onemocnění dětí. Po roce 1989 se péče o děti přesunula zpět do rodin a jesle se začaly hromadně rušit, díky čemuţ se jejich počet za patnáct let po pádu komunismu zredukoval o téměř 95% (Kuchařová, Svobodová, 2006). Současný zájem o sluţby péče o děti do tří let dokládá fakt, ţe 27,4% dětí mladších tří let navštěvovalo ve školním roce 2010/2011 mateřskou školu38. Naopak péče o děti starších tří let je v České republice zabezpečena prostřednictvím husté sítě finančně dostupných mateřských škol. Podle Ústavu pro informace ve vzdělávání se předškolního vzdělávání v České republice účastní trvale vysoké procento dětí. Avšak i zde se vyskytují určité problémy spojené s kritérii, jeţ si mateřské školy při přijímání dětí určují. Jedná se například o upřednostňování dětí zaměstnaných rodičŧ, dětí z obce, která je zřizovatelem mateřské školy, dětí v posledním roce před nástupem do školy a v neposlední řadě se objevuje také neochota přijímat děti mladší tří let.

38

Předškolní vzdělávání, http://www.uiv.cz/clanek/733/2160

vývoj

mateřských

78

škol.

ÚIV.

Dostupné

z URL

Nízkokvalifikované39 mladé matky se řadí do kategorie znevýhodněných na pracovním trhu, jelikoţ u nich dochází k určité kumulaci handicapŧ, jako je nízké vzdělání, minimální pracovní zkušenosti a přítomnost malého dítěte. Díky těmto charakteristikám jsou oproti zbytku populace více ohroţeny dlouhodobou nezaměstnaností. Nízkokvalifikované ţeny dle Kuchařové (2007) nepřikládají placené práci příliš velkou hodnotu a o institucionální péči o děti do tří let, jako o jedné z moţností, jak zajistit péči o své dítě a vstoupit na trh práce, uvaţuje jen nepatrná část těchto matek. Častěji rovněţ vyuţívají moţnosti pobírat rodičovský příspěvek i čtvrtým rokem, ač tak ztrácí garanci pracovního místa. Více neţ výše kvalifikované ţeny také souhlasí s názorem, ţe muţ má vydělávat peníze a ţena se má starat o děti a domácnost.

Metodika Z teoretické části vyplývá, ţe mladé matky se nacházejí v obtíţné situaci a jejich strategie v oblasti harmonizace práce a rodiny ovlivňuje spousta okolností. Snahou předkládaného výzkumu je zmapování preferencí a reálných voleb ţivotních strategií mladých nízkokvalifikovaných matek a také zmapování vlivu rodinné politiky na tyto strategie. Cílem výzkumu je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, která zní „Jaké strategie preferují a používají nízkokvalifikované mladé matky v oblasti harmonizace práce a rodiny, a jak tyto strategie ovlivňuje nastavení českého systému rodinné politiky?“ Tato výzkumná otázka je dále rozdělena do tří oblastí výzkumu. První oblast se zaměřuje na preferenci ţivotních strategií mladých matek v oblasti harmonizace práce a rodiny. Zde budou popsány preference mladých matek zejména, co se týče oblasti placené práce, péče o dítě, rodičovské dovolené, rozdělení rolí v domácnosti, preference v počtu dětí, jeţ mladé matky plánují, zda uvaţují o doplnění vzdělání z dŧvodu zvýšení šancí na kvalitnější zaměstnání apod. Především jde o to, zjistit, jaký stav v oblasti harmonizace práce a rodiny vidí mladé nízkokvalifikované matky jako ideální. Druhá oblast je zaměřena na skutečné strategie, jeţ mladé matky ve zmíněné oblasti volí. Cílem je zjistit zda, a jakých sluţeb péče o dítě vyuţívají, jak mají v domácnosti rozdělené role, zda vyuţívají moţnosti přivýdělku během rodičovské dovolené, jaká je délka jejich rodičovské dovolené a zda měly v této oblasti moţnost volby, jaký typ zaměstnání budou po skončení rodičovské dovolené upřednostňovat, zda se jiţ setkaly s diskriminací zaměstnavatelŧ kvŧli svému rodičovství apod. Záměrem je zjistit, jaké strategie mladé matky reálně volí k usnadnění skloubení jejich rodičovských a pracovních rolí. Třetí oblast se orientuje na vliv nastavení českého systému rodinné politiky na ţivotní strategie mladých matek. Cílem je zjistit, jakých dávek ze systému rodinné politiky mladé matky vyuţívají a zároveň jak je hodnotí, jaká opatření by uvítaly a jaká naopak povaţují za bariéru úspěšného sladění rodiny a práce a zda dávají přednost spíše vyšší finanční podpoře nebo rozšíření spektra sluţeb péče o děti. Na tomto základě byly definovány tří dílčí výzkumné otázky:

39

Za nízkokvalifikované osoby zde povaţujeme osoby s nízkou úrovní vzdělání (nejvyšší dosaţené vzdělání- střední s výučním listem)

79

1. Jaké strategie preferují nízkokvalifikované mladé matky v oblasti harmonizace práce a rodiny? Placená práce Co pro mladé matky znamená práce? Jakou hodnotu jí přisuzují? Jaké jsou jejich pracovní ambice? Bylo by pro ně představitelné zŧstat s dítětem/dětmi doma i do jejich vyššího věku (být ţenou v domácnosti)? Péče o dítě a domácnost Jakou péči o dítě upřednostňují? Jaký mají názor na institucionální péči o dítě do 3 let? Jaké jsou představy mladých matek ohledně rozdělení rolí v domácnosti? Jaké jsou preference mladých matek v počtu dětí a co je v jejich preferenci ovlivňuje? Rodičovská dovolená Jakou délku rodičovské dovolené a výši rodičovského příspěvku mladé matky preferuji? 2. Jaké strategie reálně volí nízkokvalifikované mladé matky v oblasti harmonizace práce a rodiny? Placená práce Hledaly nebo hledají mladé matky moţnost přivýdělku během rodičovské dovolené? Jaké budou jejich strategie v pracovní sféře po skončení rodičovské dovolené? Uvaţují o doplnění vzdělání, aby měly na trhu práce lepší šance k získání kvalitního zaměstnání? Péče o dítě a domácnost Vyuţívají mladé matky sluţeb péče o děti? Popř. uvaţují o jejich vyuţívání? Pomáhá matkám s výchovou a péčí o dítě někdo další? Kdo? Jaké je skutečné rozdělení rolí v domácnosti? Do jaké míry se partner/manţel podílí na péči o děti a domácnost? Rodičovská dovolená Jaká je skutečná délka rodičovské dovolené? Měly matky moţnost zvolení délky RD? Je výše rodičovského příspěvku dle mladých matek přijatelná? 3. Jak jsou strategie nízkokvalifikovaných mladých matek ovlivněny českým systémem rodinné politiky? Dávkový systém Jaké dávky ze systému rodinné politiky mladé nízkokvalifikované matky vyuţívají? Jak tyto dávky hodnotí? Dochází u některých ţen ke zneuţívání dávek? Rezervy sociálního systému Shledávají mladé matky v sociálním systému rodinné politiky nějaké nedostatky? Jaké? Pro zodpovězení dílčích výzkumných otázek byla vybrána metoda kvalitativního výzkumu, jehoţ filozofickým východiskem je zejména sociální konstruktivismus, jenţ se zajímá o zpŧsoby, jakými lidé individuálně nebo kolektivně interpretují nebo konstruují sociální a psychologický svět ve specifických lingvistických, sociálních nebo historických kontextech. Kvalitativní výzkum se opírá také o fenomenologii, jeţ se zakládá na přesvědčení, ţe filozofické poznání nespočívá v konstruování obecných principŧ, ale v deskripci „fenoménŧ“, tj. věcí samých (Hendl, 2005). Kvalitativní metoda byla vybrána z toho dŧvodu, ţe cílem výzkumu je do hloubky porozumět 80

chování zkoumaných ţen, spíše neţ získat omezený počet dat od velkého počtu respondentŧ (coţ by byl dŧvod pro výběr metody kvantitativní). Vzhledem k pouţití kvalitativní metody nelze výsledky výzkumu zobecnit na celou populaci, ale pouze na osoby, které byly skutečně zkoumány. Jako metoda výběru byl zvolen prostý záměrný výběr, jenţ podle Miovského (2006) spočívá v tom, ţe bez uplatnění dalších specifických metod či strategií vybíráme mezi potenciálními účastníky výzkumu (tj. účastníky splňující určité kritérium nebo soubor kritérií) toho, který je pro účast ve výzkumu vhodný a současně s ní také souhlasí. Jednotkami zkoumání byly zvoleny ţeny, jeţ splňují tato kritéria: 1. jejich věk je minimálně 20 a maximálně 25 let40 2. mají alespoň jedno dítě, které s nimi ţije ve společné domácnosti 3. jejich nejvyšší dosaţené vzdělání je střední bez maturity- dle klasifikace ISCED41 (The International Standard Classification of Education)- vyšší sekundární vzdělání. Kritéria pro výběr ţen do vzorku byla zvolena s ohledem na hlavní výzkumnou otázku, kde hlavní roli zaujímají nízkokvalifikované mladé matky. Soubor dotazovaných zahrnuje 6 ţen, jejichţ jména byla pro potřeby výzkumu změněna. Kontakty na tyto ţeny byly získány v rámci sociálních sítí autorky. Věk ţen se pohyboval v rozmezí 21-24 let. Tři z ţen jsou matkami dvou dětí, zbývající část má jedno dítě. Děti byly ve věku 8 měsícŧ – 5 let. Dvě ţeny mají ukončené základní vzdělání, ostatní jsou vyučeny. Všechny ţeny jsou v současnosti na rodičovské dovolené a mimo jednu, jde o ţeny svobodné, ve dvou případech také o osamělé matkysamoţivitelky. Prŧměrný věk matek při porodu prvního dítěte byl 21 let, nejdelší pracovní zkušenost trvala dva roky. Všechny ţeny ţijí ve městě Frýdek-Místek. Stručná charakteristika respondentek věk stav

vzdělání

24

svobodná- samoţivitelka

vyučení v oboru

Romana 24

svobodná- nesezdané souţití

základní

Martina 24

svobodná- nesezdané souţití

základní

Jana

Lucie

24

vdaná

vyučení v oboru

Alena

24

svobodná- nesezdané souţití

vyučení v oboru

Ilona

21

svobodná- samoţivitelka

vyučení v oboru

Výzkum byl uskutečněn v říjnu 2011. Sběr dat byl proveden za pomoci rozhovorŧ s návodem. Tato technika sběru dat představuje dle Hendla (1999) seznam otázek nebo témat, které je nutné během rozhovoru probrat. Návod zajišťuje, ţe se dostane na všechna, pro výzkumníka zajímavá témata. Výzkumník sám volí jakým zpŧsobem, a v jakém pořadí získá informace, které pomohou objasnit daný problém. 40

Věková podmínka byla zvolena s ohledem na rozdělení vývojových stádií dle Langmeiera (2006), který mladou dospělost ohraničuje věkem 20 – 25 let. 41 Českou verzi klasifikace vydal Ústav pro informace ve vzdělání. http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/mezinarodni_standardni_klasifikace_vzdelavani_isced

81

Tato technika byla zvolena pro její podstatnou výhodu a to flexibilitu, jeţ tazateli umoţňuje formulovat otázky, tak aby jim respondent porozuměl, popřípadě otázky dovysvětlovat, aby bylo zajištěno správné pochopení daného problému. Moţnost této flexibility pomáhá zajistit přínos relevantních informací. Co se týče limitŧ této (a nejen této) techniky, uvádí Disman (2002) několik zkreslení, která mohou nastat. Mŧţeme například otázkami vyvolat v dotazovaném názor, který dříve neexistoval (např. proto, ţe o dotazované problematice nikdy nepřemýšlel), a vytvořil se aţ při poloţení otázky. Takovýto názor, protoţe je nový, bude nejspíše velice nestabilní. Mŧţe se také stát, ţe se zkoumaná osoba chce jevit v lepším světle či tazatele potěšit, a díky tomu odpovídá nepravdivě. Ke zkreslení výzkumu z dŧvodu nepravdivých odpovědí dochází také, kdyţ se dotazovaný cítí otázkami ohroţen, jsou pro něj nepříjemné nebo se snaţí chránit své soukromí. Moţným omezením výzkumu by mohl také být přátelský vztah mezi tazatelkou a většinou respondentek. Výhodou takovéhoto vztahu mŧţe být vzájemná dŧvěra a otevřenost odpovědí, avšak mŧţe se projevit i obava před nedostatečnou anonymitou výzkumu (z dŧvodu společného okruhu známých), díky které mohou respondentky zamlčovat některé skutečnosti nebo nepravdivě odpovídat na určité otázky. Rozhovory probíhaly ve většině případŧ v domácnostech dotazovaných, pouze v jednom případě byl rozhovor proveden na pracovišti respondentky. Všechny rozhovory byly nahrávány na kazetový diktafon a následně byla vyhotovena jejich doslovná transkripce. Jak je jiţ zmíněno výše, z dŧvodu pouţití kvalitativní výzkumné metody nelze výsledky zobecnit na celou populaci, a tudíţ jsou tyto výsledky platné pouze pro šestici ţen, jeţ se výzkumu zúčastnily.

Hlavní zjištění Preferované životní strategie Protoţe jsou všechny zkoumané matky v současné době na rodičovské dovolené a chtějí tuto dovolenou vyuţít beze zbytku, snaţil se výzkum zjistit, jaké budou jejich preference po skončení této dovolené. Z rozhovorŧ vyplynulo, ţe hlavním motivem pro návrat do zaměstnání je zejména únik ze stereotypu zpŧsobeného kaţdodenním opakováním stejných činností týkajících se péče o děti a domácnost, avšak dá se předpokládat, ţe v konečném dŧsledku bude po skončení rodičovské dovolené, a s tím spojeného ukončení pobírání rodičovského příspěvku, hlavním dŧvodem k nástupu do zaměstnání finanční motiv. Po skončení rodičovské dovolené preferují mladé matky ve většině případŧ nástup do zaměstnání na plný úvazek, coţ je zaloţeno na racionální úvaze o finanční nevýhodnosti zkrácených úvazkŧ. Navíc práce na zkrácený úvazek je u nekvalifikovaných profesí značně omezena. Další flexibilní formy zaměstnávaní nejsou mladými matkami téměř vŧbec uvaţovány. Téměř všechny matky mají do budoucna zájem o doplnění vzdělání, ať uţ s pomocí střední školy nebo rekvalifikačního kurzu. Zda budou tyto plány realizovány nebo zŧstane pouze u přání, ukáţe aţ čas. V otázce institucionální péče o děti do tří let se nízkokvalifikované matky dělí do tří skupin: matky, které tento koncept odsuzují, matky, jeţ by zde své dítě umístily, ovšem pouze v případě neexistence jiného řešení, a matky, které tento typ péče vítají, ale kvŧli finančním moţnostem si jej nemŧţou dovolit. 82

V otázce rozdělení rolí v domácnosti je muţ mladými matkami vnímán především jako hlavní ţivitel rodiny, a jeho účast na domácích pracích a péči o dítě není matkami příliš vyţadována. Tyto názory však mohou být zpŧsobeny zejména tím, ţe matky jsou v současnosti na rodičovské dovolené, a tudíţ ještě nejsou zatíţeny tzv. dvojí směnou (zaměstnání na plný úvazek a starost o děti a domácnost). Nízkokvalifikované mladé matky preferují setrvat doma s dítětem do jeho tří let, avšak reálně jim většinou byla stanovena doba rodičovské dovolené na čtyři roky, protoţe nesplnily podmínku nároku na peněţitou pomoc v mateřství. S délkou čtyřleté rodičovské dovolené by matky souhlasily pouze za podmínky stejné výše rodičovského příspěvku, jako je u tříleté varianty. Preference nízkokvalifikovaných ţen v oblasti harmonizace práce a rodiny se dají shrnout do několika bodŧ: 1) najít si zaměstnání a nastoupit do něj bezprostředně po skončení rodičovské dovolené, bez ohledu na to, zda to je či není potřeba (z finančního hlediska) 2) pracovat na plný úvazek 3) doplnit si vzdělání (u ţen se základním vzděláním- alespoň výuční list, u ostatníchmaturita nebo rekvalifikační kurz) 4) osobní péče o dítě v domácím prostředí minimálně do tří let věku 5) muţ by měl ţivit rodinu, ţena se starat o děti a domácnost 6) rodičovská dovolená by měla trvat tři roky, pokud je delší, měla by být lépe placená

Skutečné životní strategie Pokud si mladé matky nenajdou práci samy ještě před koncem rodičovské dovolené, coţ by většina upřednostňovala, počítají s přihlášením na pracovní úřad. Víra v to, ţe jim tento úřad dokáţe zprostředkovat kvalitní práci, se mezi matkami liší. Pokud by se ţeny ocitly bez finanční pomoci partnera, spoléhají na podporu rodiny, která je zejména samoţivitelkami, které se v této situaci reálně nacházejí, vnímána jako naprosto nezbytná. Většina matek by si během rodičovské dovolené ráda přivydělávala, ať uţ formou jednorázových brigád či dlouhodobějšího pracovního poměru, reálně však k moţnému přivýdělku nemají přístup. Zatímco jesle z dŧvodu přesvědčení o nevhodnosti takovéto péče o nejmenší děti, mladé matky ve většině případŧ odmítají, mateřské školy jsou vnímány pozitivně, a většina matek počítá, ţe této sluţby pro své dítě vyuţije. S problémy, jeţ se vyskytují při přijímání dětí do mateřských škol, se matky setkaly ve většině případŧ pouze zprostředkovaně. Ţe by na rodičovské dovolené zŧstal místo ţeny muţ, si ve většině případŧ matky dokáţou představit pouze za předpokladu vyššího příjmu ţeny. Pouze osamělé matky jsou přesvědčeny o tom, ţe péče o děti je vţdy záleţitost ţeny. Matka má podle nich k dítěti větší citový vztah, neţ by mohl mít otec. Reálně volené strategie nízkokvalifikovaných ţen mŧţeme shrnout do několika bodŧ: 1) po skončení rodičovské dovolené přihlášení se na úřad práce 2) přijmout moţnost přivýdělku během rodičovské dovolené, pokud se naskytne a bude zajištěno adekvátní hlídání dítěte 3) svěřit dítě mateřské škole 4) rozdělení rolí se u nízkokvalifikovaných ţen dá pokládat za tradiční: muţ se stará o finanční zajištění rodiny, ţena o péči o děti a domácnost 83

5) muţ na rodičovské dovolené je akceptován, pouze pokud má ţena vyšší plat

Vliv sociálního systému na životní strategie Všechny matky v současné době pobírají rodičovský příspěvek. Mimo tento je nejčastěji vyuţívanou dávkou přídavek na dítě, který následuje příspěvek na bydlení. Rodinná politika a její opatření jsou pro nízkokvalifikované matky dŧleţité zejména z pohledu finančního zajištění jejich potřeb, které by vlastními silami nejspíše nebyly schopny zabezpečit. V obzvláště tíţivé situaci by se pak ocitly osamělé matky, jeţ jsou jiţ teď částečně odkázány na pomoc rodiny. Rodinné politice vytýkají matky kromě výše zmíněné nemoţnosti svobodné volby pro, před porodem nezaměstnané matky, také zrušení porodného na druhé dítě, nedostatečný rodičovský příspěvek od devátého měsíce věku dítěte u čtyřleté varianty rodičovské dovolené, přílišnou byrokracii a neochotu sociálních pracovnic. Jedna z matek dítěte, jehoţ otec neplatí alimenty, také zmínila poţadavek, aby stát tyto alimenty po otcích vymáhal, a tím zejména samoţivitelkám ulehčoval situaci. Rozšíření spektra sluţeb péče o děti matkami navrhováno ve větší míře nebylo. Kromě finančně nevyhovujícího rodičovského příspěvku u čtyřleté varianty si matky na výši rodičovského příspěvku či jiných dávek příliš nestěţovaly, spíše zdŧrazňovaly zmírňování podmínek na nárok určitých dávek. To se týká především příspěvku na bydlení, kdy ţeny, jeţ bydlí v pronajatém bytě, na kterém nemají uvedeno trvalé bydliště, nemají nárok na tento příspěvek, ač se samotný nájem mnohdy rovná jejich příjmu. Sociální (rodinná) politika má na strategie nízkokvalifikovaných ţen určitý vliv v těchto směrech: 1) setrvání na rodičovské dovolené do tří aţ čtyř let věku dítěte v kombinaci s poměrně vysokým rodičovským příspěvkem (a dalšími sociálními dávkami) je pro nízkokvalifikované ţeny (především ty s nízkým předchozím příjmem) přijatelnou strategií 2) problémy s kapacitou mateřských škol nutí některé ţeny být s dítětem doma déle, neţ by preferovaly 3) vysoké náklady na formální péči o děti do tří let v kombinaci s automatickou ztrátou rodičovského příspěvku vytváří ţenám s niţším vzděláním a z niţších příjmových skupin, jeţ tento typ péče vítají, bariéru pro dřívější vstup na trh práce Z výzkumu lze usoudit, ţe ţivotní strategie mladých nízkokvalifikovaných matek v oblasti harmonizace práce a rodiny jsou výsledkem především teorie racionální volby, kdy dochází k porovnávání nákladŧ a výnosŧ, přičemţ výnosy, respektive příjmy ze sociálního systému státu jsou ve většině případŧ pro tyto matky srovnatelné s potenciální mzdou, nebo ji v ojedinělých případech dokonce překračují. V kombinaci s přesvědčením o správnosti péče o dítě do tří let v rodině, které je podporováno diskursem intenzivního mateřství v České republice, tak nízkokvalifikované mladé matky s návratem na trh práce příliš nepospíchají.

Závěr Tato stať se snaţí odpovědět na otázku „Jaké strategie preferují a používají nízkokvalifikované mladé matky v oblasti harmonizace práce a rodiny, a jak tyto strategie ovlivňuje nastavení českého systému rodinné politiky?“ Výzkumem bylo zjištěno, ţe strategie mladých nízkokvalifikovaných matek jsou ve většině případŧ výsledkem porovnávání nákladŧ a výnosŧ, a při rozhodování volí to 84

řešení, kdy je rozdíl pro ně, co nejpříznivější. Takovéto jednání odpovídá teorii racionální volby. Zároveň jsou matky ovlivněny také kulturním prostředím, ve kterém ţijí, a zejména normativním diskursem naší společnosti, který za příklad správného mateřství pokládá matku, která je po porodu alespoň tři roky doma s dítětem. Matky tak setrvávají na rodičovské dovolené přinejmenším do tří let věku dítěte. Na dřívější návrat do zaměstnání, alespoň neţ dítě dosáhne tří let věku, nepomýšlí z několika dŧvodŧ: 1. přesvědčení, ţe péče o dítě do tří let by měla být obstarávána především matkou dítěte 2. odmítání institucionální péče o děti do tří let, ať uţ z dŧvodu uvedeného výše, finanční nákladnosti této sluţby nebo z přesvědčení o nekvalitní péči v těchto zařízeních 3. potenciální mzda od zaměstnavatele nepřesahuje, nebo přesahuje jen o málo příjmy ze sociálního systému Dá se tedy konstatovat, ţe stát resp. rodinná politika České republiky neklade nastavením délky rodičovské dovolené (která výrazně převyšuje obvyklou délku rodičovské dovolené v ostatních evropských zemích) nízkokvalifikovaným matkám bariéru pro dřívější vstup na trh práce. Zkrácení délky rodičovské dovolené by tyto matky pravděpodobně hodnotily negativně. O rodičovskou dovolenou trvající dva roky není mezi matkami téměř ţádný zájem, ačkoliv ve většině případŧ jsou tyto matky rozhořčené ze skutečnosti, ţe jim stát tuto moţnost (resp. i moţnost klasického čerpání na tři roky), jakoţto neoprávněným k nároku na peněţitou pomoc v mateřství, odepírá. Problematické ţivotní situace, spojené s finanční neúčastí partnera na péči o dítě, řeší nízkokvalifikované matky většinou skrze sociální politiku, s jejímţ dávkovým systémem jsou poměrně dobře obeznámeny. Výjimkou není ani zneuţívání některých dávek. Nízkokvalifikované matky jsou přesvědčeny o tom, ţe stát by se o ně, jako o matky malých dětí měl postarat, obzvláště by pak měl zohledňovat nelehkou situaci samoţivitelek, jeţ se nemohou spolehnout na pomoc partnera. Kromě pomoci státu, spoléhají tyto matky na mezigenerační výpomoc, zejména jedná-li se o pomoc s péčí o děti, především formou jejich hlídání. Nejen z tohoto dŧvodu matky po státu nevyţadují rozšíření spektra sluţeb péče o nejmenší děti, ale za více významnou povaţují finanční podporu, například formou dobře placené rodičovské dovolené či vysokého porodného. Protoţe u zkoumaných ţen dochází ke kumulaci několika handicapŧ, jako je nízké vzdělání, minimální pracovní zkušenosti a přítomnost malého dítěte, je situace těchto ţen z hlediska budoucího návratu na trh práce velice komplikovaná. Situaci navíc ztěţuje fakt, ţe většina těchto ţen je přesvědčená o správnosti rozdělení rolí, kdy se ţena stará o děti a domácnost a muţ je primárně zaměřen na finanční zajištění rodiny. Zatím jsou ţeny na rodičovské dovolené, a tudíţ se takovéto rozdělení dá vcelku pochopit, nicméně všechny ţeny plánují po skončení rodičovské dovolené nastoupit do zaměstnání na plný pracovní úvazek. Mŧţeme si pouze domýšlet, zda v tomto ohledu dojde po návratu na trh práce k posunu myšlení a odmítnutí tradičního modelu, nebo matky na svou situaci rezignují a stanou se obvyklými pracovnicemi dvou směnzaměstnání na plný úvazek a starost o děti a domácnost.

Literatura 1. BARTÁKOVÁ, H. 2009. Cesta zpátky: návrat žen po rodičovské dovolené na trh práce v České republice. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. 240 s. ISBN 9788021050129. 85

2. DISMAN, M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum. 374 s. ISBN 8024601397. 3. ETTLEROVÁ, S. 2006. Harmonizace rodiny a zaměstnání – současné možnosti a jejich reflexe u mladé rodičovské generace. 1. vyd. Praha: VÚPSV. 108 s. ISBN 8087007387 4. HAKIM, C. 2003. Model of the Family in Modern Societies. Ideals and realities. Aldershot: Asghate. 282 s. ISBN 075463728X. 5. HAMPLOVÁ, D. 2003. „Vstup do manţelství a vzdělání českých ţen: generace 1952-1982.“ In HAMPLOVÁ, D., RYCHTAŘÍKOVÁ, J. PIKÁLKOVÁ, S. České ženy. Vzdělání, partnerství, reprodukce a rodina. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 6. HENDL, J. 1999. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum. 278 s. ISBN 8024600307 7. HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha : Portál. 407 s. ISBN 8073670402. 8. HÖHNE, S. 2008. Podpora rodin s dětmi a vliv peněžních transferů na formu rodinného soužití. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. 63 s. ISBN 9788087007938 9. KALIBOVÁ, K. 2006. „ Zaměstnání rodičŧ, výchova dětí a očekávaná role státu.“ In KOCOURKOVÁ, J.; RABUŠIC, L. Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný? : proměny reprodukčního chování a možnosti rodinné politiky z hlediska postojů české veřejnosti. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 2006. 158 s. ISBN 8086561933. 10. KŘÍŢKOVÁ, A., et al. 2005. Kombinace pracovního a rodinného života v ČR: politiky, čas, peníze a individuální, rodinné a firemní strategie. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky. 91 s. ISBN 807330077X. 11. KUCHAŘOVÁ, V., et al. 2006. Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičŧ a zaměstnavatelŧ. Zpráva z výzkumu realizovaného jako součást projektu „Programu Iniciativy Společenství EQUAL“ Role rovných příležitostí pro ženy a muže v prosperitě společnosti (Půl na půl). Praha: VÚPSV, 2006, 112. s 12. KUCHAŘOVÁ, V. 2007. Rodina a zaměstnání : (deskriptivní fáze analýzy). 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. 57 s. ISBN 9788087007655. 13. MIOVSKÝ, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada. 332 s. ISBN 8024713624. 14. MOŢNÝ, I. 2006. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství. 311 s. ISBN 808642958X. 15. PFAU-EFFINGER, B. 2004. Development of culture, welfare states and women's employment in Europe. Aldershot, Hants, England ; : Ashgate. 217 s. ISBN 0754616932 16. SAXONBERG, S., SIROVÁTKA, T. 2006. Failing Family Policy in PostCommunist Central Europe. Journal of Comparative Policy Analysis: Research and Practice. Vol. 8, no. 2, pp. 189 – 202. 86

Literatura- internetové zdroje 17. ÚIV. Mateřské školy – školy ve školním roce 2003/04 aţ 2009/10 – podle počtu dětí v mateřské škole. Ústav pro informace ve vzdělávání. http://www.uiv.cz

87