H ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V ZEMĚDĚLSKÝCH A ZAHRADNICKÝCH ŠKOLÁCH

H ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V ZEMĚDĚLSKÝCH A ZAHRADNICKÝCH ŠKOLÁCH

SBORNÍK KE KONFERENCI 8. 11. 2011

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách

OBSAH OBSAH VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZAHRADNICKÁ A STŘEDNÍ ZAHRADNICKÁ ŠKOLA MĚLNÍK - PROJEKTOVÁ ČINNOST ŠKOLY.................................................................... 3 Ivan ROUŠAL ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V ZEMĚDĚLSKÝCH A ZAHRADNICKÝCH ŠKOLÁCH.................................................................................................................................. 4 Helena SOUČKOVÁ EKOLOGIE A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ..................................................... 7 Miroslav EZECHEL, Jana ZICHOVÁ, Ladislav PYTLOUN NÁSTROJE SPOLEČNOSTI NA OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ.................... 10 Miroslav EZECHEL, Ladislav PYTLOUN TVORBA ZELENĚ.................................................................................................................. 15 Ladislav PYTLOUN PLÁNOVÁNÍ A PROJEKTOVÁNÍ ZELENĚ ..................................................................... 17 Romana MICHALKOVÁ VINOHRADNICTVÍ ............................................................................................................... 21 Ludmila SVOBODOVÁ HISTORIE PŘEDMĚTU VINOHRADNICTVÍ NA ZAHRADNICKÉ ŠKOLE V MĚLNÍKU ............................................................................................................................ 27 Ludmila SVOBODOVÁ OCHRANA ZAHRADNÍCH ROSTLIN ............................................................................... 33 Jiřina ŠTAMBERKOVÁ ZPŮSOBY OCHRANY V OVOCNÁŘSTVÍ ........................................................................ 36 Martin BRAUNŠVEIG KVĚTINÁŘSTVÍ ..................................................................................................................... 42 Miroslav MALÝ OKRASNÉ DŘEVINY ............................................................................................................ 44 Martin VLASÁK ADMINISTRATIVA A PUBLICITA..................................................................................... 49 Helena SOUČKOVÁ PŘÍLEŽITOSTI ZEMĚDĚLCŮ PŘI FINANCOVÁNÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE ZE STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ.................................................................... 50 Helena SOUČKOVÁ ENERGETICKY SOBĚSTAČNÁ OBEC KNĚŽICE……………………………………..57 Pavel PLICKA

2


VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZAHRADNICKÁ A STŘEDNÍ ZAHRADNICKÁ ŠKOLA MĚLNÍK - PROJEKTOVÁ ČINNOST ŠKOLY Ivan ROUŠAL ředitel školy VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected]

Vážení přátelé, zahradnická škola Mělník patří mezi největší a nejstarší zahradnické školy v České republice, v roce 2010 oslavila 125 let svého trvání. Za celou dobu své existence vychovala tisíce zahradnických odborníků. Připravuje žáky a studenty pro výkon různorodých činností v oboru zahradnictví, pro další studium na vyšších a vysokých školách a vychovává mladou zahradnickou generaci pro aktivní život. Připravuje především tvořivé absolventy pro kvalitní výkon jejich povolání, zájemce v produktivním i postproduktivním věku, kteří se vzdělávají formou celoživotního doplňování svých znalostí, budoucí odborníky, kteří se uplatní na dnešním trhu práce a kteří přispějí k zvýšení dobrého jména naší mělnické zahradnické školy. To vše dává v rámci nové strategie důležité předpoklady k tomu, aby bylo v Mělníku vytvořeno centrum zahradnického vzdělávání České republiky. V současné době od začátku školního roku 2011/2012 máme ve vzdělávací nabídce všechny stupně zahradnického vzdělávání (tříletý učební obor Zahradník, čtyřleté denní studium, dvouleté nástavbové, pětileté dálkové studium oboru Zahradnictví ukončené maturitou, dále vyšší odborné vzdělání v oboru Zahradnictví vzdělávacího programu Zahradní a krajinná tvorba v tříletém denním a tříapůlletém dálkovém studiu zakončené absolutoriem). Ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou máme akreditovaný společný bakalářský studijní program Zahradní a krajinářské úpravy. Kromě této vzdělávací nabídky škola uskutečňuje další vzdělávání v oboru v různých kurzech, např. Komplexní péče o dřeviny, Kurz práce s motorovou pilou a křovinořezem, ve floristických kurzech a v kurzech ochrany rostlin a jedových zkoušek a věnuje se také poradenské činnosti. V současné době připravujeme získání dílčích kvalifikací v rámci rekvalifikace v zahradnickém oboru. Nedílnou součástí vzdělávání se od roku 2006 staly projekty. V uvedeném roce 2006 jsme zahájili první projekt OP RLZ Zkvalitnění vzdělávání v arboristice na VOŠZa a SZaŠ Mělník, který byl ukončen v roce 2008. V roce 2009 jsme realizovali projekt Inovace v zahradnictví a zemědělství. V současné době realizujeme tyto projekty: 1. Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách 2. Historická zeleň v regionu Střední Čechy 3. Zkvalitnění výuky německého jazyka na Vyšší odborné škole zahradnické 4. Zkvalitnění výuky modulu Arboristický blok na VOŠ zahradnické Jsme rovněž partnery projektu Informační platforma pro kulturní krajinu MENDELU v Brně. Ve stádiu příprav plánujeme tyto projekty z OP VK: 1. Inovace vzdělávacího programu Zahradní a krajinná tvorba 2. Zvyšování kompetencí řídících pracovníků škol ve Středočeském kraji 3. Další vzdělávání pedagogických pracovníků škol a školských zařízení v oblasti EVVO a udržitelného rozvoje Realizace projektů je součástí celkové koncepce školy a naplňuje hlavní cíl školy, tedy vychovat schopné, tvořivé absolventy, kteří se uplatní na dnešním trhu práce a přispějí ke zvýšení dobrého jména školy

3


ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V ZEMĚDĚLSKÝCH A ZAHRADNICKÝCH ŠKOLÁCH Helena SOUČKOVÁ VOŠZa a SZaŠ Mělník,[email protected]

Základním cílem projektu operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost s názvem Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách je zlepšení ekologického myšlení současných žáků zemědělských středních škol. Zlepšení environmentální výuky na středních zahradnických a zemědělských školách jsme plánovali zpracováním učebnic s tituly: Ekologie a ochrana životního prostředí, Tvorba zeleně, sadovnictví - krajinářství, Ochrana zahradních plodin, Květinářství, Okrasné dřeviny, Vinohradnictví. Při konferenci Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách představíme výsledky všech klíčových aktivit a studijní materiály s tematikou Agroenergetika a Strukturální fondy ve vazbě na agroenvironmentální programy. Základním cílem nadregionálního projektu je přispět k vyšší kvalitě environmentální výchovy na zahradnických a zemědělských školách rozvojem znalostí žáků a zlepšením vzdělávání s pomocí tvorby nových vzdělávacích materiálů v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Učebnice, celostátní metodické materiály budou využity k výuce ekologicky zaměřených předmětů a celostátně využitelných databází k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě (dále EVVO). Základním cílem je zavedení nové výukové činnosti s důrazem na mezipředmětové vazby na zvyšování ekologické výchovy v zahradnictví. Mezipředmětovou vazbu uvažujeme mezi ekologií a zemědělstvím a zahradnictvím. Prostřednictvím projektu dosáhneme prohloubení znalostí u žáků střední školy zpracováním edice učebnic pro zahradnické a zemědělské školy a jejich vydání jak tiskem, tak elektronicky. Pro edici nových učebnic s tematikou EVVO je vytvořen poradní sbor ze specialistů, vědeckých pracovníků a pedagogů, který průběžně oponuje všechny výstupy klíčových aktivit. Edice nových učebnic bude ověřena na cílové skupině žáků středních škol jednak na Střední zahradnické škole v Mělníku, na Střední zahradnické škole v Děčíně, na Střední zemědělské škole v Hořicích v Podkrkonoší a v Brandýse nad Labem. Projekt je v souladu s doporučeními k plnění usnesení vlády č. 1048 o Státním programu EVVO a respektuje zásady Strategie udržitelného rozvoje ČR. Ve Strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj ČR pro období 2008 - 2015 projekt navazuje na příležitosti uvedené ve SWOT analýze, zvláště na využití stávajících škol s orientací k EVVO a vzdělávání pro udržitelný rozvoj a uplatňování moderních vzdělávacích metod celoživotního učení. VOŠZa a SZaŠ Mělník uskutečňuje teoretickou výuku více než 100 roků a odbornou výuku ve střediscích Školního statku Mělník a v parku na Neuberku, který byl založen roku 1894. Zahradníci se setkávají v praxi sice se zásadami ekologické stability a s uplatněním zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ale je podstatné rozšířit jejich znalosti v zahradnickém oboru o informace o introdukci, ekologické stabilitě a prvcích územních systémů ekologické stability. Zásadní inovace projektu je dána novým pojetím výuky se zaměřením na rozšíření uplatnění žáků po absolvování střední školy a zlepšení jejich situace na trhu práce. Žáci školy budou po realizaci projektu lépe připraveni jak kvalitnějšími znalostmi EVVO, tak i budou lépe připraveni na rozhodování o použití domácích a introdukovaných rostlin a budou znát zásady a možné způsoby technických inovací v životním prostředí. Zemědělci a zvláště zahradníci svoji podstatou jsou pěstitelé převážné části introdukovaných rostlin a dřevin a už na střední škole je nutné zdůraznit význam pěstování domácích (autochtonních) dřevin. Je nutné seznámit cílovou skupinu s biologickým bojem v ochraně rostlin a významem snižování pesticidů. V EVVO na středních školách je stále nedoceněn význam předmětu Ekologie a ochrana přírody. Hospodaření s energií v zemědělství a zvláště ve sklenících, informace o obnovitelných zdrojích energie, znalosti agroenvironmentálních programů budou aktuálním studijním materiálem. Na základě šetření o uplatnění absolventů, které provádí každoročně VOŠZa a SZaŠ Mělník u vybraných zahradnických firem, bylo doporučeno zlepšit znalosti ekologické výchovy v zahradnických školách.

4

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Cílová skupina žáků středních zahradnických a zemědělských škol bude zapojena do projektu v první fázi při ověřování prohloubení environmentální výuky. Jedná se o žáky těchto středních škol, kde budou ověřovány učebnice při výuce: 1. Střední škola zahradnická a zemědělská Antonína Emanuela Komerse, Děčín - Libverda; 2. Střední zemědělská škola Hořice; 3. Střední zemědělská škola Brandýs nad Labem; 4. Střední zahradnická škola Mělník. Motivace skupiny je dána nadšením a zájmem o zahradnictví a bude zvýšena výběrem špičkových lektorů při výběru autorů pro jednotlivé kapitoly nejen z řad pedagogů, ale i specialistů např. z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Státní rostlinolékařské služby, z EkoWattu. Žáci středních škol zahradnického a zemědělského zaměření budou zahrnuti do projektu při vyplňování dotazníků o funkčnosti nových učebnic, o významu výuky ekologie a ochrany přírody a dalších témat, které budou předmětem inovace environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty v zemědělství a zahradnictví. V druhé fázi budou zapojeni žáci středních škol zemědělského a zahradnického zaměření do organizace konference Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách. Zapojení cílové skupiny je hlavně směrováno při používání nových tištěných a elektronických učebnic. Žáci střední školy, kteří absolvují prohloubenou výuku zemědělství a zahradnictví o ekologické aspekty, mají výrazně lepší možnost uplatnění v navazujícím studiu na vysoké škole. Základní přínos pro cílovou skupinu, tj. žáky střední školy, spatřujeme ve vyšším vzdělání, zlepšení a prohloubení znalostí EVVO a dalších předmětů, které jsou na hranici výuky s ekologií. Se zvýšením nových informací se žáci zařazení do této cílové skupiny lépe uplatní na trhu práce. Žáci lépe zhodnotí znalosti na nových pozicích, např. na odborech životního prostředí a v poradenských firmách. Cílová skupina, tj. žáci středních zemědělských a zahradnických škol, po absolvování školy, získají moderní edici učebnic a hlavně výuka klasických disciplin získá nová environmentální hlediska, čímž se rozšíří myšlení žáka střední školy. V předmětu Vinohradnictví bude se zamýšlet nejen nad klasickým vinohradnictvím, ale i nad krajinným rázem vinohradnických oblastí v rámci ČR. V Ochraně zahradních rostlin se žák seznámí s biologickou ochranou a bude kladen důraz na snížení chemických postřiků podle kultur. V Ekologii a ochraně životního prostředí se žák kromě základů ekologie bude orientovat v územních systémech ekologické stability, bude znát invazní druhy, obnovitelné zdroje surovin a v neposlední řadě se bude zamýšlet nad problematikou odpovědnosti jedince za životní prostředí a ochranu přírody. Ve studijních materiálech s názvem Agroenergetika se budeme věnovat kromě teoretických základů i praktickým příkladům s využitím obnovitelných zdrojů energie v zemědělství a ve skleníkovém hospodářství. Realizace aktivit bude pokračovat i po ukončení projektu, tzn. že edice zahradnických a zemědělských učebnic rozšířených o environmentální hlediska bude vydávána v tištěné podobě. Zahradnické školství v Mělníku je otevřené a přístupné, což bude po realizaci projektu prohloubeno organizováním navazujících seminářů s tematikou ekologické výchovy. Informace o udržitelnosti projektu s aktualizacemi o projektu bude rovněž uvedena na www.zas-me.cz, kde budou instalovány stránky projektu. Hlavní přínos v inovaci výuky oborů Zahradnictví, Agropodnikání, Ochrana přírody a prostředí je v prohloubení začlenění základů ekologie do zahradnických a zemědělských předmětů. Významná je inovace výuky znalosti dřevin a dalších okrasných rostlin z hlediska jejich původu, což znamená naučit žáka střední školy nejen znát domácí (autochtonní) dřeviny, ale i je umět používat v krajině při agroenvironmentálních programech. Jednotlivé taxony dřevin budou sledovány z hlediska nároků na stanovištní podmínky a možnosti začlení do realizací zeleně v sídlech a v krajině. Další inovaci spatřujeme v novém pojetí učebnice Ochrany zahradních plodin rozšířením o hlediska biologické ochrany zahradních plodin. Učebnice a výuka Květinářství bude rozšířena o rostliny s nízkými nároky na energii při pěstování ve sklenících. Nejzásadnější inovací projektu je zapojení ekologického myšlení do středoškolské výuky zahradnických a zemědělských škol.

Přehled klíčových aktivit projektu První klíčová aktivita je navržena s cílem zpracovat učebnici EKOLOGIE A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ pro střední zahradnické a zemědělské školy, kde budou jednotlivé kapitoly nazvány podle Rámcového vzdělávacího programu a rozpracovány podle Školního vzdělávacího programu VOŠZa a SZaŠ Mělník. V učebnici budou řešeny otázky základů ekologie, ekologie krajiny, vazby člověka a životního prostředí, ochrany životního prostředí a odpovědnosti jedince za ochranu přírody a životního prostředí.

5

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Ve druhé klíčové aktivitě bude zpracováno nové vydání učebnice Tvorba zahrad a parků s novým názvem TVORBA ZELENĚ, SADOVNICTVÍ - KRAJINÁŘSTVÍ. Učebnice bude doplněna o témata z krajinářství, např. propojení územních systémů ekologické stability do krajiny, nové sadovnické úpravy budou rozšířeny o mobilní zeleň a střešní zahrady v sídlech a další témata. Ve třetí klíčové aktivitě bude zpracována učebnice VINOHRADNICTVÍ. V době, kdy byla škola zakládána, bylo vinohradnictví jedním ze dvou základních oborů. V současné době je sice společenská potřeba vinohradníků v ČR malá, ale předmět vzhledem k tradičnímu oboru vinohradnictví se stále vyučuje a má svoji nezastupitelnou úlohu ve výuce v rámci ŠVP. Vinohradnictví významným způsobem ovlivňuje krajinný ráz a pěstování vinné révy je krajinotvorným prvkem. Učebnice Vinohradnictví bude napsána pro cílovou skupinu žáků Střední zahradnické školy v Mělníku v počtu 100 žáků, kde bude také v pilotním projektu ověřována. Čtvrtá aktivita je věnována titulu OCHRANA ZAHRADNÍCH ROSTLIN, který z hlediska ekologické výchovy žáků středních zahradnických a zemědělských škol je vysoce významný. Žákům bude vysvětlena nejen systematika a biologie chorob a škůdců, ale i škodliví činitelé budou probráni podle kultur, tj. u ovocných dřevin, zeleniny, květin a okrasných dřevin. Významnou součástí ochrany zahradních plodin je biologický boj proti chorobám a škůdcům. K učebnici, která je vysoce významná z hlediska environmentální výchovy žáků středních škol zahradnického a zemědělského zaměření, bude vydán komplet CD. V páté klíčové aktivitě se budeme věnovat učebnici KVĚTINÁŘSTVÍ. Střední zahradnická škola Mělník vydala učebnici Květinářství ve třech dílech v roce 1994, která neodpovídá současnému modernímu květinářství. Řada květin se v ČR již nepěstuje, zvýšily se nároky na jejich skladovatelnost a uchování ve váze v čerstvém stavu. Změnily se technologie v květinářství vzhledem ke snižování energetické náročnosti při pěstování ve skleníkovém hospodářství. Je potřeba podat cílové skupině tj. žáků středních zahradnických škol informace o nových sortimentech, o nových způsobech prodeje, o zahradnických centrech. Chceme-li, aby se žáci středních zahradnických škol lépe uplatnili na evropském trhu práce, je nutné je seznámit s moderním evropským květinářstvím. Spolupráci na této učebnici přislíbili lektoři a významní šlechtitelé z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. V šesté klíčové aktivitě s názvem OKRASNÉ DŘEVINY plánujeme nové vydání. Starší verze poskytuje dobrý přehled dřevin a keřů pro sadovnické uplatnění, zvláště v sídlech. V učebnici jsou uvedeny jak jehličnany, tak i listnaté dřeviny včetně nároků okrasných dřevin na stanoviště. Významnou částí učebnice jsou vlastnosti a znaky jednotlivých dřevin. V závěru jsou uvedeny kombinace a skupiny dřevin jak podle sadovnických znaků, tak i podle nároků na půdní a klimatické podmínky. Nová učebnice bude rozšířena o část okrasného školkařství a o další inovace. V sedmé klíčové aktivitě budou vydány dvě příručky. První má název AGROENERGETIKA a vhodně doplní výuku technických předmětů. Druhá má název STRUKTURÁLNÍ FONDY Z HLEDISKA AGROENVIRONMENTÁLNÍCH PROJEKTŮ a podrobně rozebírá terminologii strukturálních fondů a operačních programů a příklady dobré praxe využitelné v zemědělství a zahradnictví. Závěrem bych ráda zdůraznila, že učebnice nebyly předem napsány, nebyly tzv. v šuplíku a během projektového období se tyto učební texty tvořily, ověřovaly, opravovaly a stále vylepšovaly po diskusích v poradním sboru nebo po schůzce garantů klíčových aktivit. Zahradnická škola v Mělníku získala nejen nové moderní učebnice, ale i vzdělanější pedagogy, kteří zkvalitnili svoji výuku získáním nových znalostí v průběhu řešení projektu.

6

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách EKOLOGIE A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Miroslav EZECHELa, Jana ZICHOVÁb, Ladislav PYTLOUNc a

VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected]

b


c


Učebnice Ekologie a ochrana životního prostředí je jednou z řady učebnic, která vzniká v rámci projektu Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách CZ.1.07/1.1.00/08.0042. Vzhledem k důležitosti této publikace pro naplňování cíle projektu je zařazena jako klíčová aktivita 01. Řešitelem klíčové aktivity je Ing. Miroslav Ezechel. Dále se na učebnici podílí autoři Ing. Jana Zichová, CSc. a PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D. Odborné posouzení textu provádí RNDr. PhDr. Danuše Kvasničková, CSc. a Doc. RNDr. PaedDr. Milada Švecová, CSc. Učebnice je určena pro žáky středních škol oborů zaměřených na zahradnictví a zemědělství. Učebnice může být také využita při výuce dalších oborů souvisejících s lesnictvím a ochranou životního prostředí. Při tvorbě učebnice bylo vycházeno z rámcově vzdělávacích programů pro maturitní obory související se zahradnictvím a zemědělstvím. Jednou z oblastí vzdělávání je přírodovědné vzdělávání. V rámcově vzdělávacích programech je přírodovědné vzdělávání rozděleno na tři části: fyzikální vzdělávání, chemické vzdělávání, biologické a ekologické vzdělávání. Toto biologické a ekologické vzdělávání má rozdělené učivo do tří částí: 1. Základy biologie 2. Ekologie 3. Člověk a životní prostředí Do učebnice Ekologie a životní prostředí je zařazena druhá a třetí část. Z rámcově vzdělávacích programů vyplývá i náplň učiva v jednotlivých částech: Ekologie - základní ekologické pojmy - ekologické faktory prostředí - potravní řetězce - koloběh látek v přírodě a tok energie - typy krajiny Člověk a životní prostředí - vzájemné vztahy mezi člověkem a životním prostředím - dopady činností člověka na životní prostředí - přírodní zdroje energie a surovin - odpady - globální problémy - ochrana přírody a krajiny - nástroje společnosti na ochranu životního prostředí - zásady udržitelného rozvoje - odpovědnost jedince za ochranu přírody a životního prostředí

7

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Tato problematika byla plně zahrnuta do vznikající učebnice. Stanovené učivo je však příliš obecné a nereflektuje specifika zahradnických a zemědělských oborů, a proto je učebnice dále rozšířena o další témata, jako například o ekologii krajiny. V návaznosti na nutnost zařadit další kapitoly byla stanovena osnova učebnice (viz Tab. 1).

Tab. 1: Rozvržení kapitol. Kapitola: 1. Ekologie

Zpracovává:

1.1 Úvod do ekologie

Ing. Jana Zichová, CSc.

1.2 Ekologické faktory prostředí


1.3 Organismus, populace a společenstvo


1.4 Základy etologie

Ing. Miroslav Ezechel

1.5 Ekosystém


1.6 Biosféra


1.7 Vegetace České republiky


1.8 Invazní a expanzní druhy


2. Ekologie krajiny 2.1 Základní pojmy krajinné ekologie


2.2 Územní systémy ekologické stability


2.3 Typy krajiny


3. Člověk a životní prostředí 3.1 Vzájemné vztahy mezi člověkem a životním prostředím


3.2 Globální problémy 3.3 Regionální vlivy na životní prostředí a možnosti jejich řešení

PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D., Ing. Miroslav Ezechel (kapitola 3.2.7) Ing. Miroslav Ezechel

3.4 Zásady udržitelného rozvoje

PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D.

4. Ochrana životní prostředí v ČR 4.1 Nástroje společnosti na ochranu životního prostředí 4.2 Ochrana přírody a krajiny

Ing. Miroslav Ezechel, PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D. (společně) Ing. Miroslav Ezechel

5. Odpovědnost za životní prostředí 5.1 Odpovědnost jedince za ochranu přírody a životního prostředí PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D. Učebnice tak pojednává o obecných ekologických poznatcích (zvláště o populaci a společenstvech, prostředí či etologii), zaměřuje se rovněž na oblast ekologie krajiny a vzájemných vztahů mezi člověkem a životním prostředí. V učebnici jsou zpracovány také kapitoly o ochraně životního prostředí, přírody a krajiny, také však kapitoly o současných celosvětových problémech. Na komplexní, ekologicky zaměřenou problematiku přitom učebnice nahlíží v přírodovědném kontextu, ale zahrnuje do ní i nezbytné souvislosti společenskovědní, včetně aspektů etických. Při tvorbě učebnice se bralo také v úvahu, že na jednotlivých školách může být problematika zařazena v různých předmětech a s rozdílným množstvím vyučovacích hodin. Text je proto rozdělen na učivo základní a doplňující. Učivo rozšiřující v učebnici zařazeno není, ale je zde seznam literatury, ze které lze další informace čerpat. Za každou kapitolou jsou uvedeny internetové odkazy, kde lze najít další rozšiřující informace. Dále je pamatováno na specifika podmínek jednotlivých škol a na vazbu škol

8

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách na okolí. Pomocí různých úkolů jsou žáci vedeni k poznávání okolí svého bydliště a školy a k seznámení se specifickými místními problémy. Učebnice je proto strukturována způsobem, uvedeným v tabulce 2.

Tab. 2 Rozvržení struktury kapitoly (dvouúrovňového číslování). Název kapitoly Úvodní otázky Základní text - téma 1 Obrázky, grafy, tabulky - téma 1 Doplňkový text - téma 1

Základní text - téma N Obrázky, grafy, tabulky - téma N Doplňkový text - téma N Shrnutí Odkazy Otázky a úkoly

Učebnice by tak měla přispět k pochopení globálních, regionálních i místních problémů. Dále by měla vychovávat odborníky, kteří jsou si vědomi své zodpovědnosti za životní prostředí, ať již ve svém osobním životě, tak i ve svém oboru. Vždyť zahradníci a zemědělci jsou jedním ze spolutvůrců prostředí kolem nás.

9


NÁSTROJE SPOLEČNOSTI NA OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Miroslav EZECHELa, Ladislav PYTLOUNb a


b


K ochraně životního prostředí existují různé nástroje. Důležitější než náprava poškozeného životního prostředí je prevence. Možné je využít právních předpisů, ale i četných ekonomických a politických nástrojů. Ochrana životního prostředí by byla neúčinná rovněž bez podpory veřejnosti. Významným nástrojem je také právo na informace o životním prostředí, jež umožňuje získat údaje o životním prostředí od úřadů, které je shromažďují.

1. Prevence jako správný nástroj ochrany životního prostředí Při ochraně životního prostředí nejde jen o nápravu poškozeného prostředí, ale základem je škodám na životním prostředí předcházet. Náprava škod je dražší než škodám předcházet a někdy může dojít k nevratným změnám. Základním pravidlem při zásazích do životního prostředí je tzv. předběžná opatrnost. 2. Právní nástroje ochrany životního prostředí Nejvyšším právním předpisem v České republice, kde je pamatováno na ochranu životního prostředí, je Ústava, jejíž součástí je také Listina základních práv a svobod. Česká republika také přistoupila k některým mezinárodním úmluvám na ochranu životního prostředí. Jestliže se plánuje činnost, při které by mohlo dojít k poškození životního prostředí, musí někdo nezávislý posoudit, zda je tento zásah oprávněný a může se provést. Toto posouzení provádí obvykle orgány státní správy. Struktura a kompetence jednotlivých úřadů jsou uvedeny v zákonech, které se danou problematikou zabývají. Orgány státní správy posuzují, do jaké míry může zásah poškodit životní prostředí, jak je daný zásah nutný a zda existují jiné možnosti. Podle tohoto posouzení je činnost povolena či zakázána. Orgány státní správy také mohou zakázat již probíhající činnost, pokud poškozuje životní prostředí. Po posouzení vydá správní orgán rozhodnutí. V tomto rozhodnutí jsou kromě informací o správním orgánu, příslušných úřednících a datu vydání uvedeny tři části: výrok, odůvodnění a poučení. Výrok znamená, že se nějaká činnost povoluje, zakazuje apod. V odůvodnění úřad vysvětluje, jak k výroku dospěl. Poslední částí je poučení, ve kterém se uvede, jaká je možnost se proti rozhodnutí odvolat. Důležité je si pamatovat, že vydáním rozhodnutí celý proces nekončí. Teprve, když se nikdo neodvolá a uplyne určitá doba, nabude rozhodnutí právní moci a může se podle něj konat. Další možností, jak omezit poškozování životního prostředí, je určení míst, kde nebudou vlivy poškozování tak výrazné. Například v blízkosti lokality se vzácnými druhy může být poškození životního prostředí výraznější. V rámci jednotlivých obcí a měst lze naplánovat, kde bude povolována další výstavba průmyslu, kde obytných domů a kde budou zelené plochy. K tomu slouží různé způsoby územního plánování. Někdy jsou plánované zásahy do životního prostředí natolik rozsáhlé, že nelze vše obsáhnout jen vydáním rozhodnutí. Tyto složité případy vyžadují specifický způsob posuzování. Problematiku řeší zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, zvaný též EIA - Environmental Impact Assessment. Zde jsou upraveny postupy pro posuzování záměrů staveb, činností a technologií. Posuzují se také různé koncepce strategií, plánů či politik, které stanovují příslušné úřady. Některé způsoby citlivějšího přístupu k životnímu prostředí nejsou nařízeny, ale záleží na dobrovolnosti podnikatele, zda je ochoten je dodržovat. Tento svůj přístup pak podnikatel prezentuje na veřejnosti různými certifikáty, které prokazují ochranu životního prostředí. Jde například o označování bioproduktů a biopotravin.

10


3. Politické nástroje ochrany životního prostředí Politika, oblast správy věcí veřejných, ovlivňuje ochranu životního prostředí, neboť politici i politické organizace rozhodují o četných skutečnostech, které přispívají k ochraně životního prostředí. 3.1 Mezinárodní organizace zapojené do ochrany životního prostředí Mezinárodní prostředí vytváří řada mezinárodních organizací, které se podílejí na spolupráci v různých oblastech a zabezpečují plnění společných cílů prostřednictvím stanovisek, doporučení, nařízení, směrnic nebo závazných dohod. Jedná se jak o vládní mezinárodní organizace (organizace s mezinárodním členstvím, které sdružují suverénní členské státy), tak o nevládní mezinárodní organizace (členy těchto organizací s mezinárodním členstvím jsou nestátní aktéři jako například neziskové organizace, kluby, výbory apod.). Některé organizace mají celosvětový dosah, jiné jsou pouze regionálně zaměřené (např. na oblast jednoho kontinentu). V systému Organizace spojených národů je i několik organizací, podílejících se významnou měrou na ochraně životního prostředí. Jde především o Program OSN pro životní prostředí (UNEP), který vznikl v roce 1972. K jeho hlavním úkolům patří podpora rozvoje mezinárodní spolupráce v oblasti životního prostředí a hledání způsobů, jak mohou státy i nadále zvyšovat životní úroveň svých obyvatel, aniž by tím ohrozily životy budoucích generací. UNEP sleduje stav životního prostředí ve světě, koordinuje různé environmentální projekty, podílí se rovněž na podpoře výzkumu, zajištění výměny a šíření informací o životním prostřed, odpovídá za ekologickou stránku udržitelného rozvoje a její provázání s ekonomickou a sociální oblastí. Impulzem ke vzniku Komise OSN pro udržitelný rozvoj (CSD) se stal Summit Země v roce 1992 v Rio de Janeiro. Tato organizace má za cíl posuzovat pokrok na mezinárodní, regionální i místní úrovni v zavádění doporučení a závazků, které jsou obsaženy v dokumentech z této konference (zejména v Deklaraci o životním prostředí a rozvoji a v Agendě 21). Její další úkoly spočívají v prosazování dialogu a budování partnerství pro udržitelný rozvoj s vládami, světovým společenstvím a hlavními zájmovými skupinami, které se významně podílejí na cestě k udržitelnému rozvoji. Do struktury OSN patří rovněž další organizace, které řeší problematiku životního prostředí z dílčích úhlů pohledů. Mezi takové instituce náleží programy a další orgány OSN, jako je Rozvojový program OSN (UNDP) či Populační fond OSN, anebo specializované agentury, např. Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) či Skupina Světové banky.

Obr. 1: Vlajka OSN.

11

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Regionální vládní organizace zaměřené na oblast životního prostředí spadají v Evropě zvláště pod správu Evropské unie. Jedná se zejména o Radu ministrů členských zemí EU pro životní prostředí, Evropskou agenturu pro životní prostředí (EEA) či výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Významnou roli v oblasti ekologie plní také komisař Evropské unie pro životní prostředí. K dalším hlavním oblastem aktivit Evropské unie na poli životního prostředí náleží například ochrana oblastí s výskytem chráněných živočišných a rostlinných druhů (zvláště síť Na tur a 2 0 00) či o zn a č o v án í ek o lo g ic k y š et r n ýc h v ýr o bk ů. Vedle vládních mezinárodních organizací působí ve světě také řada nevládních organizací. Nejstarší a největší z nich je Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN), založená již v roce 1948, jež se zabývá ochranou přírody na vědeckých základech a udržitelným rozvojem. Činnost IUCN zahrnuje více než tisíc odborných organizací ve 160 státech a přes deset tisíc dobrovolných pracovníků z celého světa. Jejich náplň ve výzkumu a v mnoha vědeckých projektech směřuje k ochraně světového přírodního dědictví a k zajištění udržitelného využívání přírodních zdrojů. Tato organizace se zasloužila o vznik Červeného seznamu ohrožených druhů a stála rovněž u zrodu Světového fondu na ochranu přírody (WWF), jehož cílem je zachování posledních zbytků divoké přírody na naší planetě. Evropské regionální nevládní organizace v oblasti životního prostředí se převážně sdružují do uskupení Zelená desítka (Green 10), zahrnujícího deset hlavních evropských ekologických organizací s více než 20 miliony členů, zapojených do aktivní práce ve prospěch životního prostředí a udržitelného rozvoje. Jednotlivé organizace mají své spolupracující instituce ve většině evropských zemích. 3.2 Česká republika a domácí instituce zapojené do ochrany životního prostředí Životní prostředí je v České republice řešeno na několika úrovních podle složitosti a důležitosti. Na nejvyšší úrovni je vláda a jednotlivá ministerstva. Oblastí ekologie a životního prostředí se rovněž zabývá Rada vlády pro udržitelný rozvoj. Nejvýznamnějším orgánem v oblasti ochrany životního prostředí je Ministerstvo životního prostředí (dále MŽP), ale pravomoci a povinnosti v životním prostředí mají i další ministerstva (zejména Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu). Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy určený pro ochranu životního prostředí a je také ústředním orgánem státní správy pro státní ekologickou politiku a zahraniční spolupráci v oblasti ekologické politiky. Ministerstvo životního prostředí současně koordinuje problematiku životního prostředí mezi ostatními ministerstvy a dalšími ústředními institucemi České republiky. Má na starosti několik klíčových institucí v oblasti životního prostředí, zejména Agenturu ochrany přírody a krajiny, Českou inspekci životního prostředí, Českou informační agenturu životního prostředí a Státní fond životního prostředí. 4. Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí Dalším důležitým nástrojem k ochraně životního prostředí je finanční zvýhodnění činnosti šetrných k životnímu prostředí nebo naopak zpoplatnění či postih činností, které životní prostředí poškozují. Nejjednodušším způsobem, jak znevýhodnit činnosti poškozující životní prostředí, je jejich zpoplatnění. Poplatek nesmí být pro organizace likvidační, ale má jen přimět organizace k zavádění nových technologií šetrnějších k životnímu prostředí, které méně zatěžují prostředí. Po zavedení šetrnější technologie firma méně zatěžuje životní prostředí a platí následně menší poplatek. V případě závažnějšího poškození životního prostředí nebo v případě překročení stanovených limitů je nutné postupovat přísněji. Proto jsou v těchto případech udělovány pokuty. Jejich výše musí být nastavena tak, aby bylo finančně nevýhodné životní prostředí poškozovat. Poměrně novým nástrojem na ochranu životního prostředí je využití daní. Postupně se zdaňují energie a produkty, při jejichž výrobě je ve velké míře využíváno neobnovitelných zdrojů. Opakem zpoplatnění nežádoucích činností v oblasti životního prostředí je finanční zvýhodnění. Může se jednat o prominutí určitých poplatků nebo daní. Některé poplatky se odvádí až od určité výše odběrů či znečištění. Finanční výhody získávají také producenti certifikovaných výrobků šetrných k životnímu prostředí nebo biopotravin, protože za ně obvykle bývá požadována vyšší cena. Finanční podpora pro činnosti prospěšné životnímu prostředí může mít charakter půjček, částečné úhrady úroků, záruk za úvěr, převzetí závazků nebo dotací. Nejčastějším typem finanční podpory jsou dotace. Dotace pokrývají část nebo všechny náklady na opatření k ochraně životního prostředí. Dotace mohou

12

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách poskytovat nadace, obce, kraje, stát, státní fondy a Evropská unie. Různé dary také mohou poskytovat jednotlivé fyzické osoby nebo firmy. Ze soukromých zdrojů jsou obvykle financovány také nadace. Nejvýznamnějším fondem je Státní fond životního prostředí České republiky, který poskytuje finanční prostředky na ochranu a zlepšování životního prostředí. Příjmy fondu jsou tvořeny zejména poplatky a pokutami za znečišťování životního prostředí. Tyto peníze fond poskytuje prostřednictvím svých vlastních programů nebo programů spolufinancovaných Evropskou unií žadatelům. 5. Informační systém Každý člověk má přirozeně zájem na tom, aby žil v kvalitním životním prostředí. Jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout, je zvýšení informovanosti občanů, neboť každý člověk by měl porozumět důležitosti a významu prostředí, v němž žije, a znát možnosti, jak uplatňovat a dodržovat ekologické zásady ve svém životě a jak jejich dodržování vyžadovat od ostatních. Důležitou roli zde proto sehrávají informační systémy (IS), které shromažďují a vhodným způsobem předávají environmentální informace občanům. Současné dílčí informační systémy z oblasti ekologie, jejichž budování zastřešuje MŽP, směřují postupně k tvorbě jednotného informačního systému životního prostředí, jehož součástí se stanou v budoucnu vzájemně provázané systémy, přístupné z webových stránek MŽP. Do této rozsáhlé databáze budou postupně včleněny např. stávající IS o odpadech, IS kvality ovzduší, IS prevence a omezování znečištění, IS plnění ohlašovacích povinností, Informační systém EIA a další. 5.1 Média a jejich role v ochraně životního prostředí Informace o stavu životního prostředí v průběhu celého života člověk získává také z hromadných sdělovacích prostředků. Klíčová role médií nespočívá pouze v prosté informovanosti o vymezených tématech, ale i v poukazování na negativní jevy z oblasti životního prostředí, jejichž řešení se tím může urychlit. Pro občana je však nezbytně nutné, aby si zachoval vůči sdělovacím prostředkům náležitý kritický odstup, aby rozlišoval bulvární sdělení od objektivizujícího zpravodajství, prosté zprávy byl schopen odlišit od subjektivního názoru autora, aby dílčí informace nepovažoval za celek a dokázal rovněž odhalit manipulace a skryté hodnotící postoje předkládaného materiálu. Příkladem českých odborných časopisů, zabývajících se širokou tematikou ochrany životního prostředí, je Nika, Naše příroda, Ochrana přírody či Vesmír. 5.2 Právo na informace o životním prostředí Právo na informace je v českém právním řádu zakotveno v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a ve specializovaném zákoně č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Na základě uvedených právních předpisů může občan podat žádost o informace o otázkách životního prostředí na příslušnou veřejnou instituci. Ze žádosti musí být patrné, kdo ji podává a čeho se požadované informace týkají. Pokud úřad informaci odepře poskytnout, může se žadatel proti tomuto rozhodnutí odvolat podle správního řádu. Neodpoví-li ve stanoveném termínu úřad vůbec, má se za to, že tuto informaci odepřel poskytnout a lze se odvolat také. S informováním občanů o kvalitě životního prostředí souvisí také šíření informací o ekologicky šetrném chování jednotlivých výrobců a firem a jejich výrobcích. K tomu přispívá udělování jednotlivých certifikátů, např. označení vybraných produktů značkou ekologicky šetrný výrobek a propagace těchto produktů. 6. Dobrovolné nástroje Dobrovolnými nástroji v ochraně životního prostředí rozumíme takové aktivity soukromých či jiných subjektů, které směřují k odstranění negativních dopadů působení člověka na životní prostředí. Tyto činnosti jsou zaváděny a realizovány na základě jejich svobodného rozhodnutí a přesahují požadavky, které vyžadují stávající zákonné normy. Základními principy dobrovolných nástrojů jsou: • vlastní dobrovolnost, • prevence, • systematický přístup.

13

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Činorodé zapojení lidí do veřejného života je spojeno s pojmem občanská společnost, představující síť nejrůznějších občanských spolků, sdružení či organizací, působících mimo oficiální státní struktury. V občanském sektoru se vedle politických stran a hnutí, církví a náboženských společností rozvíjí u nás po roce 1989 zejména aktivity v četných občanských sdruženích, obecně prospěšných společnostech a v nadacích a nadačních fondech. Zájem obyvatel České republiky o zlepšování stavu životního prostředí dokládá mnohost občanských iniciativ zaměřených na tuto sféru. Některé organizace mají celostátní působnost, jiné se váží pouze k určitému regionu, část z nich je orientována na nápravu dílčích, místně vymezených problémů, jiné mají širší cíle, přesahující krajské či státní hranice. Ve svých různorodých aktivitách se podílejí na zlepšování stavu životního prostředí, a proto také spolupracují s příslušnými orgány státní správy i samosprávy na úrovni obcí či krajů, ale také s oborově zaměřenými institucemi celostátní působnosti. Jednotlivé neziskové organizace v rámci péče a ochrany o životní prostředí se zabývají ekologickou výchovou, péčí o životní prostředí a ochranu přírody, řeší konkrétně vymezená environmentální témata (ochrana ovzduší, péče o určité zvláště chráněné území aj.), poskytují ekologické poradenství, zřizují útulky a záchranné stanice nebo se zabývají problematikou ekologicky šetrného zemědělství. Mezi naše významné neziskové organizace, zaměřené na oblast ochrany životního prostředí, patří např. Český svaz ochránců přírody, Klub ekologické výchovy, Hnutí DUHA, Arnika, Sdružení TEREZA, Hnutí Brontosaurus, Svoboda zvířat, Nezávislé sociálně ekologické hnutí – NESEHNUTÍ Brno, Ekologický právní servis, Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, ale také další četná ekocentra, ekoporadny a mnohá místní občanská sdružení apod.

Obr. 2: Znak Českého svazu ochránců přírody. Literatura Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Odborná recenze textu: Ing. Helena Součková, CSc.

14

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách TVORBA ZELENĚ sadovnictví – krajinářství Ladislav PYTLOUN VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected]

Publikace Tvorba zeleně, sadovnictví – krajinářství je určena žákům středních škol, kteří se podrobně seznamují s problematikou okrasného zahradnictví, zvláště údržby a tvorby zeleně. V učebnici je podán podrobný komplexní přehled o historickém vývoji zahrad a parků, o kompozici a soustavě zeleně, o zakládání zeleně, jejím plánování i projektování, ale také o krajinářských souvislostech. Odborná problematika je právě obohacena o širší ekologický a krajinářský kontext, neboť nahlíží na zeleň z hlediska jejího uplatnění v krajině. Kniha volně navazuje na souborné sadovnické publikace, které v předchozích desetiletích byly vytvořeny pro účely středoškolské výuky mělnickými pedagogy a svým dílem ovlivnily znalosti a směřování mnohých nastupujících specialistů v oblasti tvorby zeleně a péče o ni. Následující seznam uvádí členění kapitol a jejich autorství: Úvod (PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D., Ing. Václav Hurych, CSc.) 1. Význam zeleně (Ing. Václav Hurych, CSc.) 2. Historický vývoj zahrad a parků (Ing. Václav Hurych, CSc.) 3. Základy kompozice zeleně (Ing. Václav Hurych, CSc.) 4. Kompoziční prvky zeleně (Ing. Václav Hurych, CSc.) 5. Soustava zeleně (Ing. Jana Stejskalová) 6. Krajinářství – rozptýlená zeleň ve volné krajině (Ing. Miroslav Ezechel) 7. Zakládání a ošetřování objektů zeleně (Ing. Stanislav Svoboda) 8. Plánování a projektování zeleně (Ing. Romana Michalková, Ph.D.) Seznam literatury, (všichni autoři)

Slovníček

základních

odborných

pojmů,

Seznam

použitých

norem

Přílohy Přípravné práce na učebnici probíhaly již před započetím celého projektu, proto byla učebnice připravována k vydání již na přelomu roku 2010 a 2011, tedy rok před zakončením celého projektu a před vydáním ostatních učebnic. Na jaře 2010 bylo vyhlášeno a následně úspěšně uzavřeno výběrové řízení na její tisk a výrobu. Ve výběrovém řízení se na prvním místě umístilo nakladatelství Grada Publishing a.s., od dubna 2010 proto začala aktivní spolupráce mezi pracovníky tohoto nakladatelství se všemi lektory a garantem klíčové aktivity 02 L. Pytlounem. Mezitím došlo k úplnému dokončení textové a obrazové části učebnice ze strany jednotlivých autorů, kteří pak následně doplňovali své kapitoly o seznam odborných termínů, seznam odborné literatury a seznam příslušných norem, jež byly zpracovány garantem klíčové aktivity do ucelených souborů, které se staly součástí publikace. Celý rukopis poté zevrubně zhodnotili odborní oponenti publikace (Ing. Jan Šteflíček a Ing. arch. Pavlína Čepelková, DiS.), jejich poznámky a připomínky poté v červnu 2010 zanesli autoři jednotlivých kapitol do svých textů. V téže době garant klíčové aktivity dojednával výslednou podobu učebnice s odpovědnými redaktorkami Ing. Helgou Jindrovou a Jitkou Slavíkovou a šéfredaktorem nakladatelství Grada Ing. Matulíkem. Učebnice tak získá formát A4, text se rozčlení do dvou sloupců a přímo do něj se vloží obrázky různé velikosti (v barevném a černobílém provedení, ale také tabulky či projekty zahrad). V létě 2010 probíhaly odborné a jazykové korektury textu, což představovalo aktivní mnohačetnou komunikaci mezi všemi spoluautory a redaktory navzájem. V téže době byl vybrán i grafik učebnice

15

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Michal Dusil, který od srpna připravoval svébytnou a pro cílovou skupinu žáků velmi přehlednou a poutavou grafickou podobu knihy. Postupně vznikala i výsledná podoba tiráže a obsahu, pro učebnici byly určeny dvě ISBN (jedno z mělnické zahradnické školy, druhé z nakladatelství Grada) a vybíraly se obrázky na titulní stranu a zadní stranu obálky, přitom se řešila i problematika umístění logolinků apod. Počet plánovaných stran učebnice se ustálil na čísle 304. Rovněž se mezitím vytvářela i obrazová podoba klop publikace, které zpevnily obálku, a text, jež byl na tyto klopy vložen. Vznikala také výsledná verze doprovodného CD s rozšiřující odbornou látkou, vážící se k problematice uvedené v učebnici, a DVD, které pojednává o vzorových sadovnických výsadbách mělnické zahradnické školy. Počátkem listopadu 2010 se uskutečnily poslední korektury knihy, na nichž se podíleli všichni zainteresovaní spolupracovníci. Veškeré činnosti tak probíhaly podle plánu, proto byla před 20.11. učebnice vyhotovena ve finální podobě. Následovalo pak v prosinci a lednu její testování ve výuce sadovnických předmětů na počtu 200 žáků zahradnických škol v Mělníku a Děčíně, v lednu a únoru 2011 se poté zanesly do učebnice navržené změny, vzešlé z dotazníkového šetření žáků a odborných posudků pedagogů. K tisku byla učebnice připravena v únoru 2011, aby na přelomu února a března mohla být její výsledná podoba vytištěna a v počtu 2000 ks výtisků dodána dle dohody do 15. března 2011 z havlíčkobrodské tiskárny mělnické zahradnické škole. Tím se završila rovněž spolupráce autorského týmu s redaktory nakladatelství Grada. Během jara 2011 byla učebnice distribuována na základě nabídky, kterou mělnická škola rozeslala všem středním zemědělským a zahradnickým školám, do příslušných škol v celé České republice. Slavnostní uvedení učebnice se uskutečnilo v pátek 8. dubna 2011 ve školní aule za přítomnosti tvůrců učebnice, zástupců školy, nakladatelství i zástupců médií. Přítomni byli rovněž žáci 2. – 4. ročníku zahradnické školy v Mělníku, kterým jako cílové skupině byla učebnice na slavnostním shromáždění představena a předána. Ti ji záhy začali využívat ve výuce sadovnických předmětů

Obr. 1: Obálka knihy Tvorba zeleně (snímek M. Ezechela byl pořízen v Parku Přátelství na pražském sídlišti Prosek).

16

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách PLÁNOVÁNÍ A PROJEKTOVÁNÍ ZELENĚ Romana MICHALKOVÁ VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected]

Projektování stavby je souhrnným technickým, ekonomickým a architektonickým řešením stavby vyjádřeným grafickou a písemnou formou. Vypracování dokumentace stavby a s tím související realizace stavebního díla lze rozdělit do tří základních fází. Výsledkem je projektová dokumentace stavby. S jednotlivými fázemi souvisí celá řada dalších činností. Výstavbou se rozumí veškerá rozsáhlá činnost spojená s přípravou a realizací určitého záměru investora, proces v jehož průběhu se představy projektantů mění v hotové stavební dílo pro určitý účel.

1.1 Proces projektování stavby (zeleně) Sadovnické a krajinářské úpravy se považují za stavební investiční činnost a označují se jako stavba. Výstavbou se rozumí veškerá rozsáhlá činnost spojená s přípravou a realizací určitého záměru investora, proces v jehož průběhu se představy projektantů mění v hotové stavební dílo pro určitý účel. Do výstavby patří nejen dílo nové, ale i rekonstrukce, modernizace nebo jiný stavební zásah do stávajícího objektu. Na této činnosti se podílí množství účastníků, kteří musí úzce spolupracovat a koordinovat svoji činnost. Hlavními účastníky procesu výstavby jsou: •

•

• •

•

investor - fyzická nebo právnická osoba, která pro sebe nebo jinou organizaci finančně zabezpečuje stavbu. Investor stanovuje uživatelské požadavky na stavební dílo v investorském záměru. Rozlišujeme investory soukromé (občané, podnikatelské subjekty, investiční společnosti apod.) a investory veřejné (stát, státní orgány, obce, města), kteří čerpají finance ze státního rozpočtu a jiných veřejných zdrojů. Investor je také odběratelem sadovnických prací. projektant (generální projektant) - fyzická nebo právnická osoba oprávněná k projektové činnosti, zajišťující vypracování projektové dokumentace a to minimálně v rozsahu požadovaném pro dané správní řízení (územní řízení, stavební řízení). Projektant vykonává autorský dozor na stavbě. stavebník - fyzická nebo právnická osoba zamýšlející realizovat stavbu. Hospodaří s financemi od investora. dodavatel – realizuje stavbu pro stavebníka. Poddodavatel (subdodavatel) dodává určité výrobky, práce a služby pro vyššího generálního dodavatele, který je dodavatelem investičního celku. Dodavatel úzce spolupracuje s autorským dozorem, (dohlížejícím na dodržení architektonické a celkové koncepce podle projektu), technickým dozorem (dohlížejícím na dodržení všech technických parametrů stavby) a stavebním dozorem investora (dohlížejícím na dodržení uživatelského záměru investora). Dodavateli sadovnických a krajinářských úprav i zahradnických prací včetně dodávek materiálu jsou zahradnické a sadovnické firmy. uživatel – osoba, která bude stavební dílo užívat. Uživatel může být totožný s investorem a stavebníkem.

Umisťovat stavby, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze na základě územního řízení, které vydá příslušné územní rozhodnutí. Pro potřeby řízení souvisejících s povolováním staveb a pro realizaci projektu rozlišujeme stupně podrobnosti projektové dokumentace, které jsou v souladu s terminologií stavebního zákona [1], [2].

17


DOKUMENTACE SKUTEČNÉHO PROVEDENÍ STAVBY

Kolaudační souhlas

DOKUMENTACE PRO PROVEDENÍ STAVBY

Kolaudační řízení

Stavební řízení

DOKUMENTACE PRO STAVEBNÍ ŘÍZENÍ

Vydání stavebního povolení

DOKUMENTACE K ÚZEMNÍMU ŘÍZENÍ

Územní řízení

STUDIE STAVBY

Vydání územního rozhodnutí

Tab. 1: Stavební činnost a projektová dokumentace stavby.

projektování PŘÍPRAVNÁ ČÍNNOST Investorský záměr Architektonické studie Dílčí studie Průzkumy Inventarizace zeleně

Fáze předinvestiční

ZADÁVÁNÍ

REALIZACE

UŽÍVÁNÍ

Dokumentace pro výběr dodavatele stavby Výběrové řízení Veřejná obchodní soutěž

Uzavření smlouvy o dílo Převzetí stanoviště Realizace stavby Předání zakázky

Péče o objekt zeleně

Fáze investiční

Fáze provozní

1.2 Evidence zeleně Inventarizace se zpracovává jako podklad pro plánování, projektování a údržbu zeleně. Zpracovává se zvlášť pro solitérní stromy a porosty stromů a keře. Při inventarizaci se jednotlivé dřeviny (případně skupiny dřevin) situačně zakreslují do plánu (schéma) a vyhodnocují v tabulkové části. Inventarizace dřevin je soupis jednotlivých dřevin rostoucích na hodnocené lokalitě s uvedením botanického názvu a aktuálních hodnot dendrometrických údajů. Součástí inventarizace dřevin je sadovnická hodnota, která vyjadřuje celkovou hodnotu jedince z pohledu sadovnické a krajinářské tvorby, shrnuje všechny údaje o dřevině. Současně s hodnotami o dřevinách v tabulkové části se jednotlivé dřeviny polohopisně zakreslí do plánu a barevně se znázorní jejich sadovnická hodnota. [3]

18


Obr. 1: Inventarizace dřevin

27

26

25

24

23

22

21

19

20

18

17

16

15

14

12

13

10

11 9

26A 8

28 2

5

1 29

7

6

4

3

K1

K24 K25 91

30

K26 K2

31

K28 K27

K20

90

92 37

33

K22 K21

36

32

K23

K19 89

K29

K18 K17

35

88

38 34

87

K30 83

K3

82

86 K16 K15 85

K14 84 K4 K13

39 41

K12 79

40

78

42 80 43

44

77

76

K11 K10

81

Tab. 2: Sadovnická hodnota

1. klasifikační třída (5 bodů)

velmi hodnotný strom

červená barva

2. klasifikační třída (4 body)

nadprůměrně hodnotný strom

modrá barva


průměrně hodnotný strom

zelená barva


podprůměrně hodnotný strom

hnědá barva

5. klasifikační třída (1 bod)

velmi málo hodnotný strom

žlutá barva

19


LITERATURA [1] Háčková, L. a kol. Stavební ekonomika a management. Sobotáles, 2001 [2] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů [3] ČSN 83 9001 – Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice, 1999

Oborná recenze textu: Ing. Jaromír Groušl

20

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách VINOHRADNICTVÍ Ludmila SVOBODOVÁ VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected]

Učivo předmětu vinohradnictví, jakožto předmět vyučované jen jeden rok, je možné celé předložit žákům jen s pomocí učebnice. Připravovaná učebnice Vinohradnictví má charakter pracovní učebnice, slouží žákům zároveň k zaznamenávání vlastních poznámek z výkladu. Je rozčleněna do sedmnácti kapitol, sestavených z učiva uvedeného ve školním vzdělávacím programu. Učebnice bude ověřena v procesu výuky, žáci formou ankety vyjádří své připomínky. Tento studijní materiál je určen pro střední odborné školy zahradnického a zemědělského typu. Na jeho přípravě se podílela řada odborníků. 1. Potřeba učebnice pro předmět Vinohradnictví Vinohradnictví jako zahradnické odvětví je možné označit za obor zajímavý, pro veřejnost atraktivní a studenty oblíbený. Současně s jeho postupným rozvojem vychází řada publikací, více či méně kvalitních. Nejstarší vinařskou publikací je kniha Jana Hada, pražského učitele, která vyšla v roce 1558 pod názvem: Winice w jakém položeníí má býti a yakým spúsobem člowěk ma agy dělati aby to hogný užitek mohl mijti: Přitom také yak se wíjno chowati a opatrovati má. (KRAUS, 2009) V druhé polovině 20. století vyšlo několik publikací, které se svých charakterem blížily učebnicím či byly přímo označené jako učebnice pro střední školy zemědělského zaměření, např. Musil, S., Menšík, J.: Vinařství – učební text pro střední technické a zemědělské mistrovské školy z roku 1963. V posledních třiceti letech knižním trhem prošla řada českých i zahraničních vinohradnických publikací. Z našich autorů jsou nejvíce ceněny knihy prof. Ing. Viléma Kraus, CSc., emeritního pedagoga na Zahradnické fakultě v Lednici MENDELU Brno, nositele několika významných vinařských ocenění. V roce 2004 mu bylo za celoživotní práci prezidentem republiky uděleno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy v oblasti věd (MICHLOVSKÝ, 2009). Pro studenty naší školy je jistě zajímavé, že tento nestor českého vinohradnictví vystudoval právě naši školu, tehdy zvanou Vyšší ovocnicko-vinařská a zahradnická škola, kterou absolvoval v roce 1952 a je dnes jejím nejstarším žijícím absolventem. Odborné vinařské publikace, vydávané pro veřejnost různého rozsahu a úrovně, mají jeden společný nedostatek – nemají charakter učebnice. Je možné je využívat jako studijní zdroje, doporučovat je žákům k využití pro jejich studijní úkoly, ale ve vzdělávacím procesu jako učebnice využitelné nejsou. Předmět vinohradnictví je už více než deset let koncipován jako předmět pro jeden školní rok. Ani v současnosti v platné školní dokumentaci pro něj nevybylo více času. Má-li absolvent školy po absolvování tohoto předmětu být schopen profesionálně pěstovat révu vinnou, jak je zakotveno ve školním vzdělávacím programu, je možné toho dosáhnout jen s používáním vhodného studijního materiálu charakteru učebnice. Potřeba chybějící vhodného studijního materiálu vedla k tomu, že byly v roce 2002 vypracovány tzv. Učební texty, které se staly textovým didaktickým prostředkem pro specifickou náplň tohoto předmětu (SVOBODOVÁ, 2004). Tyto texty jsou po několika opakovaných inovacích dosud používané. Mají charakter sylabu, shrnujícího pouze základní učivo s určitou mírou aktivizace žáků formou samostatných zápisů poznámek z rozšiřujícího učiva. Žáci si Učební texty tisknou prostřednictvím počítačové techniky na své náklady, proto z finančních důvodů jsou jen v černobílém provedení. Potřebná barevná vyobrazení jsou předkládána formou prezentací, které jsou žákům k dispozici při výkladu.

21

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Za dobu jejich používání se mnohé změnilo. Vývoj vinohradnictví stále pokračuje dopředu, současně dochází k legislativním změnám, které z pohledu výuky zásadně mění základní uváděné informace, např. o kategoriích vín. Byla vyšlechtěna, vyzkoušena a zaregistrována řada nových odrůd. Současný trend vinohradnictví, podobně jako v jiných oborech, vede k využívání „technologií přátelských k životnímu prostředí“, jak uvádí (TRIOLI, 2009). Většina vinohradníků vede své vinice způsobem integrovaného pěstování a přibývá těch, kteří upřednostňují bioprodukci. Zkušenosti získané při používání Učebních textů vedly k určitému posunu v představě, jak by takováto učebnice měla vypadat dnes, aby byla moderní učební pomůckou s dostatečnou mírou interaktivnosti pro žáky, což by je vedlo k bližšímu zájmu o obor. Proto postupně uzrálo rozhodnutí deset let staré Učební texty nahradit novou učebnicí Vinohradnictví, jejíž vypracování je náplní klíčové aktivity č. 3 v tomto projektu. Před započetím vypracování učebnice byla žákům, kteří ve třetím ročníku používali výše uvedené Učební texty, předložena anketa, zjišťující jejich názory na tento studijní materiál, zejména na jeho nedostatky. K těmto připomínkám se přihlíželo při koncepci připravované učebnice. 2. Požadavky na učebnici Na připravovanou učebnici byly stanoveny požadavky: 2.1 Obecné požadavky • •

Učebnice odpovídá didaktickým požadavkům na pracovní učebnici. Učebnice zaujme žáky zaujmout natolik, aby pochopili, že je pro ně výhodné a bezproblémové ji používat.

2.2 Požadavky z pozice učitele Učebnice nahrazuje zápis učiva žákem do sešitu podle zápisu učitele na tabuli nebo podle diktátu učitele, což vede k úspoře času využitelného např. k předkládání rozšiřujícího učiva nebo k častějšímu používání dialogických metod. Některé informace v textech nejsou uvedeny a jejich zpřístupňování vede žáky k potřebě trvalé pozornosti na výklad učitele. Zápis učiva v učebních textech je „otevřený “, žák na základě vlastní úvahy doplňuje texty poznámkami podle rozšířeného učitelova výkladu. 2.3 Požadavky z pozice žáka Žák si nemusí psát podrobné poznámky do sešitu. Žák podle zájmu o předmět a o studium vůbec se sám rozhodne, které další informace si poznamená a které již případně zná z přesahů z jiného učiva. Žák si může si texty podle svého vlastního názoru označovat, barevně rozlišovat či ilustrovat. 2.4 Charakteristika učebnice Koncepcí učebnice je její „nedokončenost“; žáci na základě samostatného zvážení dalšího rozšiřujícího učiva předkládaného učitelem mohou texty doplňovat vlastními poznámkami. Proto je text tištěn jen po jedné straně a jeho plynulost je záměrně rozsegmentována volnými plochami pro vlastní zápisy. Pro lepší orientaci při práci s texty je učebnice na okrajích stránek vybavena symboly, vedoucími žáky k vlastní aktivitě. Texty jsou proloženy černobílými kresbami bez popisu, který si žáci doplní podle pokynů učitele. Každý tematický celek je uveden motivačním úvodem, aby si žáci uvědomili potřebnost předkládaných znalostí. Na konci kapitol, a v některých rozsáhlejších kapitolách i na konci jejich tématických částí, jsou uvedeny ověřovací otázky a otázky k diskuzi, které jsou formulovány ve vyšších znalostních dimenzích podle Bloomovy taxonomie. Ty mohou být řešeny v hodině, zadávány jako domácí úkoly nebo mohou být učitelem rozšířeny na zpracování formou referátu. Součástí učebnice bude CD s prezentacemi barevných snímků podle jednotlivých tematických celků. Kde je to vhodné, jsou v prezentacích vložené další snímky pro upevňování učiva.

22

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách :

Obr. 1: Ošetřování sazenice v prvním roce po výsadbě, autor: Č. HLAVATÝ.

3. Členění kapitol a stručný přehled jejich náplně První kapitola, nazvaná Specifičnost učebnice, seznamuje žáky s jejími odlišnostmi od jiných odborných učebnic. Především zahrnuje přehled symbolů vyzývajících žáky k aktivní činnosti. Také jsou v ní uvedené symboly zařazené v toku textu, které mají vést k postupnému vytváření návyku používat různé vlastní formy zkracování textů při pořizování poznámek z plynule předkládaných informací. Z didaktických důvodů je do ní zařazen i přehled registrovaných odrůd a jejich oficiální zkratky, neboť kapitola zabývající se popisy a charakteristikami jednotlivých odrůd je zařazena jako poslední. Odsunutí této kapitoly na konec učebnice dává učiteli možnost podle vlastního rozhodnutí do předkládaného učiva zahrnout ty odrůdy, které sám vybere (např. podle lokálního sortimentu ve vinařské oblasti, v níž je sídlo školy nebo podle harmonogramu ve svých tematických plánech). Účelem zařazení tematického celku Historie a vinohradnictví je motivovat žáky pro tuto zahradnickou specializaci. Popisuje původ a rozšíření révy vinné po světě a obzvláště se zaměřuje na českou vinohradnickou a vinařskou historii, navazující na všeobecné znalosti naší minulosti. Tím vede k uvědomování si historických souvislostí mezi průběhem dějin a vývojem oboru. Nezbytnými znalostmi, které v praxi potřebuje každý specialista jakéhokoli odvětví, jsou legislativní předpisy. S nimi se žáci seznámí v kapitole Vinařské právo, samozřejmě jen s vybranými pojmy a nařízeními, které jsou pro vinařskou praxi nezbytné. Současně je tento tématický celek seznamuje se škálou odborných názvů, jejichž zvládnutí je pro osvojení dalšího učiva nezbytné. Kapitola Biologie révového keře je souhrnem základních biologických informací o révě vinné. Žáci se v ní seznámí se odborným označováním částí rostliny a naučí se rozlišovat jednotlivé fenologické fáze během ročního vegetačního cyklu. Na tuto kapitolu velmi těsně navazuje tematický celek Specifické ekologické podmínky pěstování, který žákům umožní vytvořit si představu o požadavcích na lokalitu, ve které je možní révu vinnou s úspěchem pěstovat.

23

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Také mezi dalšími dvěma kapitolami je úzké sepětí: Výživa a hnojení a Obdělávání půdy. Kromě vzájemné logické návaznosti jsou obě prvními kapitolami, které žáky vedou k uvědomění si rozdílů mezi konvenčním, integrovaným a ekologickým pěstováním révy vinné a jednoznačně upřednostňují šetrnější pěstitelské postupy. Nesporně zajímavou a kreativní prací je pro každého vinohradníka zimní řez. Žáci se v tematickém celku Tvarování keře seznámí nejen s nejběžnějšími pěstitelskými tvary, používanými ve vinohradnické praxi, ale také s jejich vývojem a s možností využívat některé méně obvyklé tvary keřů např. při navrhování sadovnických úprav. Znalost jednotlivých pracovních úkonů při ošetřování vinice během vegetačního období patří k základům vinohradnických aktivit. Kapitola Zelené práce tyto úkony nejen popisuje, ale zdůvodňuje jejich potřebu a následné důsledky při jejich případném vynechání či nesprávném provedení. Vyvrcholením vinohradnické činnosti je získání výsledků celoroční činnosti – Sklizeň. Zajímavostí tohoto tématického celku je moderní a stále více využívaná metoda s používáním sklízecích strojů, která mnohým pěstitelům pomáhá řešit problém s jednorázovým zajišťováním pracovních sil pro sklizeň. Značný podíl své činnosti pěstitel věnuje zdravotnímu stavu vinic a udržování jejich dobré kondice. Tematický celek Choroby a škůdci spolu s následující kapitolou Moderní způsoby pěstování v souladu s přírodou žáky přivádějí na okraj této problematiky. Pozornost je věnována základním škodlivým činitelům a to zejména z pohledu jejich diagnostiky. Protože jejich rozpoznávání často vychází ze znalosti jejich vývojových cyklů, nebylo možné se jim vyhnout. Je na učiteli, do jaké tuto část kapitoly při předkládání učiva využije. Nejsou uváděny názvy chemických prostředků na ochranu před chorobami a škůdci, jednoznačně jsou upřednostňovány nepřímé metody ochrany. Obě kapitoly jsou koncipovány tak, aby žáky vedly k pochopení principů a postupů používaných v ekologickém vinohradnictví. Kapitoly Zakládání vinic, s orientací na moderní agrotechnické metody, s ní související Opěrné konstrukce, popisující dnes využívané prostředky pro jejich vybudování, a tematický celek Školkařství, věnovaný specifické výrobě révových sazenic, jsou, na rozdíl od většiny publikací pro veřejnost záměrně umístěny ke konci učebnice, a to především z didaktických důvodů. Nelze se v nich vyhnout výrazům a pojmům týkajících se především ošetřovaní vinic v plodnosti. Pokud by tyto kapitoly byly zařazeny na počátek učebnice, nebyly by dodrženy zásady postupného předkládání učiva. Cílem další kapitoly Šlechtění je pouze naznačit tuto rozsáhlou problematiku a seznámit žáky se základními šlechtitelskými postupy. Poslední tematický celek Ampelografie není uzavřený; předpokládá se, že ho žáci „dopíší “ sami. Po úvodním představení velmi zjednodušené a pro potřeby učebnice modifikované systematiky rodu Vitis je na ukázku zpracována jen jedna odrůda. Ostatní odrůdy zpracovávají žáci podle daného algoritmu z různých zdrojů a předkládají je spolužákům různými způsoby, např. formou referátů nebo prezentací. Tento způsob předkládání učiva vede žáky k samostatné práci s vyhledáváním informací, jejich zpracováním a vystupováním před posluchači.

24


Obr. 2: Fenofáze prodlužování růstu, autor: L. SVOBODOVÁ.

Obr. 3: Vinice Čarodějnice, autor: L. SVOBODOVÁ.

25


4. Ověřování učebnice Učebnice bude ověřována ve výukovém procesu předmětu vinohradnictví ve dvou souběžných třídách, s využitím jedné z nich jako kontrolní. Po podrobném seznámení s učebnicí žáci vyjádří své stanovisko v anketě, jejíž výsledky budou vyhodnoceny. Součástí ověřování bude záznam poznámek učitele k získaným zkušenostem při práci s učebnicí. 5. Využití učebnice Učebnice Vinohradnictví je vhodná pro střední odborné školy zahradnického nebo zemědělského typu, kde je tento předmět vyučován jeden rok. Pro školy zaměřené na vinohradnictví je tato učebnice vhodná méně, protože pravděpodobně neodpovídá rozsahu tam předkládaného učiva. 6. Autoři Na přípravě učebnice spolupracovali: Ing. Ludmila Svobodová – garant aktivity Mgr. Čeněk Hlavatý – lektor pro zhotovování kreseb Jiří Roznos – lektor pro pořizování snímků Ing. Petr Ackermann – lektor pro pořizování snímků pro vybrané kapitoly (fytopatolog) Učebnici recenzovali: Doc. Ing. Eduard Postbiegl, CSc. Ing. Petr Ackermann, CSc. (vybrané kapitoly) prof. Ing. Milan Slavík, CSc. Ing. Lenka Nosková 7. Další spolupráce Poděkování za další pomoc patří dalším firmám a jednotlivcům, kteří bezúhradně poskytnutými radami a doporučeními přispěli ke zdárnému dokončení prací na učebnici. Jsou to zejména: BIOCONT LABORATORY, spol. s r.o., Brno, Ing. Milan Hluchý – odborné rady z oblasti integrovaného a ekologického pěstování. Ostratický, s.r.o., Týnec u Břeclavi – nezištné poskytnutí snímků svých produktů Ústřední a kontrolní ústav zemědělský, pobočka Znojmo – Oblekovice, Ing. Ivana Ludvíková – umožnění pořízení snímků sortimentu odrůd Mendeleum – ústav genetiky Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Lednici, Ing. Věra Holleinová, Ph.D. – konzultace k otázkám metody Elisa Ing. Miroslav Ezechel – poskytnutí snímků různých způsobů vedení Ing. Jan Froňek – poskytnutí snímků z výroby révových sazenic Jiří Žaloudek, student ČZU – poskytnutí snímků z révové školky 8. Použité zdroje KRAUS, V. 2009. Vinitorium historicum. Praha : Radix, 2009. str. 238. 978-80-86031-87-3. MICHLOVSKÝ, M. 2009. Prof. Ing. Vilém Kraus, CSc. [autor knihy] V. KRAUS. Vinitoruim historicum. Praha : Radix, 2009, str. 238. SVOBODOVÁ, L. 2004. Tvorba didaktických podmínek včetně metodicko-didaktického začlenění do procesu vzdělávání. Praha : Závěrečná písemná práce na katedře pedagogiky ČZU Praha. Vedoucí práce Doc. Ing.Milan Slavík, CSc., 2004. TRIOLI, G., HOFMANN, U. 2009. Kodex dobrého ekologického vinohradnictví a výrovy vína. Brno : Svaz ekologické a integrované produkce Ekovín, 2009. str. 233. 978-80-7084-983-7.

26

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách HISTORIE PŘEDMĚTU VINOHRADNICTVÍ NA ZAHRADNICKÉ ŠKOLE V MĚLNÍKU Ludmila SVOBODOVÁ VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected] Vinohradnictví je jedním z odborných předmětů, vyučovaných na škole, která vznikla v roce 1885 z podnětu vinařů, členů Vinařského spolku okolí Mělníka. Vinařský spolek se zabýval řešením problémů vinařské problematiky. Pro výchovu mladých odborníků vypracoval podrobný návrh studia. Za dobu své existence škola několikrát změnila svůj název i studijní program. Přestože vinohradnictví v Čechách je rozšířeno jen na malé ploše, škola si mezi vinaři i ostatními zahradnickými odborníky uchovala své dobré jméno. Vinohradnictví je i nadále jedním z odborných předmětů vyučovaných na této škole a připravuje se pro něj moderní učebnice. Vinohradnictví, jeden ze zahradnických oborů, je pro většinu lidí atraktivní, a to nejen pro možnost dalšího využití jeho plodů ke zpracování na lahodné a zdravé nápoje. Zároveň je oblíbený proto, že réva vinná je zajímavou rostlinou, vyžadující zvláštní péči, což obvykle zaujme laické pěstitele z řad zahrádkářů. Pro studenty středních odborných škol, na kterých se vinohradnictví vyučuje, bývá předmětem, který některé ze studentů iniciuje k další orientaci na pěstování révy vinné nebo na vinařství. Na naší zahradnické škole má tento předmět historicky významné místo. Lze říci, že právě kvůli potřebě vinařských odborníků byla škola založena. Impuls k založení školy s cílem vychovávat vinařské specialisty dali sami čeští vinaři, respektive jejich dobrovolná organizace Vinařský spolek okolí Mělníka, který vznikl v roce 1874 na popud významného vinařského odborníka Dr. Schmidta. Dr. Antonín Schmidt, původně odborník v oboru hornictví, se při svých častých pobytech v Porýní nadchl pro vinařství. Po několika letech získávání vinařských zkušeností v okolí Vídně nabídl knížeti Josefu Lobkovicovi, že zajistí obnovu jeho velmi zanedbaných vinic na panství v Dolních Beřkovicích. Ty nejenže skutečně obnovil, ale působil svým vlivem v širokém okolí, především na majitele dalších panství i na majetné měšťany, aby obnovovali nebo zakládali nové vinice všude tam, kde jsou pro to vhodné podmínky. Pro své zkušenosti se stal uznávaným vinařským odborníkem a reformátorem českého vinařství. Jím založený spolek si ustanovil za cíl zlepšení stavu vinic a rozvoje vinařství v Čechách. Do jeho čela si vinaři postavili druhou významnou vinařskou osobnost té doby, pana Josefa Šimáčka, správce vinohradů a sklepů v Dolních Beřkovicích. Členové spolku si byli vědomi toho, že nejdůležitější pro rozvoj vinic v Čechách je předávání vlastních i odjinud získaných poznatků co nejširší vinařské veřejnosti. Pravidelně se scházeli pokaždé v jiném vinařském hospodářství a tak se postupně seznámili se stavem všech vinic v okolí. Vždy byla přednesena přednáška na vybrané téma a po ní následovaly často bouřlivé diskuze o tom, které dosud používané způsoby ošetřování révy vinné jsou správné a nejvhodnější. V průběhu několika prvních let trvání spolku se členové dohodli na řešení nejpalčivějších vinařských problémů. Výsledky svých rokování publikovali ve Věstníku vinařského spolku, který byl později přejmenován na Českého vinaře. Vydavatelem časopisu byl předseda spolku Josef Šimáček, který ho redigoval a také sám psal většinu článků. Např. jedním z významných projednávaných témat byla otázka způsobu a termínu řezu, rozsah zelených prací, možnosti ochrany keřů proti mrazům, či obnova přestárlých vinic. Réva vinná se v té době pěstovala v hustém sponu a vinice se přemnožovaly tzv. „překládáním vinic“, což byla velmi precizně vypracovaná metoda hřížení. Protože si půda při takovém způsobu obnovy nemohla odpočinout, bylo nutné jí poskytovat pravidelné a vydatné hnojení, což bylo dalším z velmi podrobně projednávaných témat v diskuzích, kterým se tehdy velmi pěkně česky říkalo rozpravy. Na hnojení se používala především organická hnojiva všeho druhu, včetně lidských výkalů. Dnes nám takové způsoby doplňování živin mohou připadat úsměvné, musíme si však uvědomit, na jaké úrovni byl tehdejší rozvoj chemie a chemického průmyslu. Nicméně už např. byly známy rozdíly mezi

27

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách působením různých hnojiv včetně obsahu jednotlivých živin. Tyto znalosti byly jednotlivým členům spolku předkládány na jednáních. Také se doporučovalo přidávání umělých hnojiv, avšak tak, aby se doplnila jen chybějící složka. Zajímavý je výskyt některých tehdejších názorů na šetrné zacházení s půdou. Dnes bychom je mohli označit za „ekologické cítění“ (Vinařské spolky v Čechách, 2008). Čím dál tím více vystupoval do popředí dlouho trvající problém: nedostatek odborníků ve vinařství, a to jak vinařů, kteří by práce ve vinicích a ve sklepích řídili, tak kvalifikovaných dělníků pro vlastní pracovní činnost. Vinařský spolek si uvědomoval, že české vinařství potřebuje mladé dobře vzdělané odborníky, kteří by byli schopni pokračovat ve vinařské tradici. V zápise z jednání 11. schůze Vinařského spolku pro Království české, jak se původní Vinařský spolek okolí Mělníka spolu se svým rozšířením později přejmenoval, se můžeme dočíst: „Neznalost prací viničných i sklepních, nepatřičné hospodaření, zejména co se týče výloh na práci a hnojivo a podřízenost vinařství hospodářským úřadům. “ (ŠIMÁČEK, 1877). A spolek navrhuje řešení: „Neznalost a nevědomost ustoupí znalosti a vědomosti zřízením školy…“ (ŠIMÁČEK, 1877). O něco později Josef Šimáček předložil návrh k založení vinařské školy. Návrh je velmi zajímavý i z pedagogického hlediska, protože vyjadřuje v kostce to, co je dnes rozpracováno v učebních dokumentech. Dokonce je v něm uvedeno včetně řešení úhrady nákladů (ŠIMÁČEK, 1881 - 1901): „Návrh" k zřízení zimní české vinařské školy v Mělnicku 1) Účel zimní vinařské školy jest, nastávající vinaře ve vinicích i ve sklepích tak vzdělati, aby všechny práce znale a rozumně vykonávati mohli. 2) Sídlo školy vinařské jest jedno ze vzorných viničných hospodářství v Mělnicku. 3) Vyučování udělují ve vinařství znalí úředníci a vinaři na tomto vzorném hospodaření ustanovení a k tomu zvolení. 4) Za řádného žáka může býti přijat mladík, který nejméně tři roky na vinicích a ve sklepích pracoval, známostmi pro obecnou školu předepsanými vykázati se může a mravně a tělesně zachován jest. Hosté mají přístup s dovolením ředitele školy. 5) Školní běh počíná 1. ledna a vyučování se uděluje každodenně 4 hodiny v lednu a únoru, a sice 50 hod.: a. o keři vinném a jeho ústrojích b. o rozeznávání, poznávání a určování jednotlivých druhů keře vinného c. o druzích keře vinného, které se hodí u nás k pěstování tabulových hroznů, a jejich zvláštních požadavcích ohledně polohy, půdy a řezu d. o druzích keře vinného, které se hodí u nás k pěstování vína do sudu, a jejich zvláštních e. o požadavcích ohledně polohy, půdy a řezu f. o literatuře vinařské a vinařství v Čechách a cizozemsku. 6) 50 hod.: O pracích na vinicích během celého roku zejména o zakládání vinic, o tyčkách, o hnojení, řezu, rámování, podvazu, podlomu, kopačce, osečkování, vinobraní atd. 7) 50 hod.: a. o zkoušení moštu a jeho součástkách, o kvašení, o zkoušení vína a jeho součástkách, o zušlechťování vína b. o lisech, sudech a jiných nádobách a náčiní, o lisárně, kvasírně, o sklepu teplém a sklepu studeném c. o pravidlech při pracích v kvasírnách a sklepích, zejména o čistotě, mytí a stáčení d. literatura a vína česká a cizozemská. 8) 50hod.: a. základy přírodních věd b. aparáty vědecké ve vinařství potřebné, zejména hustoměry, teploměry, tlakoměry, vlhkoměry atd. c. o jednoduchém účtování d. o vedení poznámek na vinici a ve sklepích.

28

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách 9) Od 1. března pracují žáci na vinicích a ve sklepích, kde se jim před každou prací patřičné vysvětlení podá. Co v týdnu pracováno bylo, se probírá ve způsobě rozpravy každou neděli od 10 do 12 hodin ráno. 10) Zkoušky odbývají se ke konci prosince před svátky vánočními a těm, kteří za schopny uznáni byli, se dá vysvědčení uzpůsobilosti ve způsobě diplomu. 11) Výlohy s udržováním té školy by byly následující: a. řiditeli (který co úředník má svůj plat) 500,- zlatých b. assistent (který co vinař má svůj plat) 300,- zlatých c. byt pro školu a jiné výlohy . 200,- zlatých 12) Slavné c. k. zemědělské radě pro Království české náleží se o náklad na školu postarati a s majetníkem vzorného viničného a sklepního hospodářství vstoupiti na vyjednávání ohledně místností, úředníkův a žákův, kteří by na vinicích i ve sklepích práce vykonávali.“ Po dlouhých jednáních byla v roce 1885 výnosem zemského výboru Království českého zřízena Vinařsko-ovocnická škola s českým vyučovacím jazykem (v letech 1885 – 1893 jednoletá, v letech 1893 – 1922 dvouletá). Vyučování bylo zahájeno 15. března 1885 původně ve zrušeném hostinci v Husově ulici, který byl pro školu zakoupen. Prvním ředitelem byl jmenován Karel Fořt. Učební plán z této doby ukazuje, jak časově náročné bylo studium. Zahrnoval nejen předměty přímo se týkající vlastní vinařsko-ovocnické specializace, ale žáci byli současně zasvěcováni do celé řady dalších předmětů. Jen na ukázku: "počty, měřičství, kreslení a rýsování, obecná chemie, hospodářsko -vinařská chemie, kvasná chemie, nerostopis, rostlinopis, zoologie." Také odborné předměty byly zastoupeny ve značné šíři: "hospodářství viničné, hospodářství sklepní, pěstování ovocných stromů, řez stromů, pomologie, zužitkování ovoce zelinářství, květinářství, křovinářství, sadovnictví, základy polního hospodářství a včelařství." Absolventi školy museli zvládat i všechny administrativní záležitosti. K tomu je vedlo "účetnictví hospodářské, zákonoznalství, kreslení polohopisných plánků". A k tomu také nezbytné praxe: "z rostlinopisu a zoologie, praxe účetnická, technologická, ochutnávání vín a rozpravy, praxe vinařská, sklepnická a sadovnická." Školní rok začínal 4. března a končil 1. února absolutoriem. Podmínkou přijetí ke studiu byl věk minimálně 14 let a absolvování nejméně národní školy. Upřednostňováni byli zájemci s vyšším vzděláním a s vinařskou nebo zahradnickou praxí. Studium bylo dvouleté. Každé dopoledne žáci absolvovali čtyři teoretické hodiny, po nichž následovalo odpolední praktické vyučování – pět hodin každý den (Vývoj a vznik školy, 1985). Od konce školního roku 1894 se začalo vyučovat v nově postavené budově na Polabí, kde sídlí zahradnická škola dodnes. Kolem školy se nacházely objekty pro vykonávání praxí: pokusná vinice, školka a mateční sad, zelinářská a květinářská zahrada, výzkumné pole, botanické sbírky a další. Pro výuku zpracovatelských a technologických předmětů byla za finanční podpory družstva pro zužitkování ovoce vystavěna pokusná stanice na zpracování ovoce a zeleniny. Sestávala ze sušárny, povidlárny a místnosti na konzervování ovoce a zeleniny, výrobu sirupů, vína a lihovin. V rámci předmětů zpracovávajících zahradnické produkty se vyráběly i různě druhy likérů, destilátů, ovocných a dezertních vín. Součástí technologického odvětví se stala i výroba kompotů, džemů, marmelád a povidel (Vývoj a vznik školy, 1985). V lednu 1922 byla dosud městem spravovaná škola definitivně převzata do státní správy a od té doby se až do roku 1949 jmenovala Státní vyšší ovocnicko-vinařská a zahradnická škola. Docházelo k postupnému odklonu od úzce specializovaného vinařského zaměření k rozšiřování odbornosti absolventů i v ostatních zahradnických oborech, zvláště v oboru sadovnictví a příbuzných předmětech. Současně došlo ke snížení hodinové dotace z původních 48 na 34 hodin výuky týdně. Zpřísnily se také požadavky na zájemce o studium. Minimální věk pro přijetí byl 15 let, absolvování nejméně obecné školy s dobrým prospěchem, alespoň jednoletá odborná praxe a složení přijímacích zkoušek. Upřednostňováni byli žáci s předchozím odborným vzděláním (nižší zahradnická nebo hospodářská škola). Také začaly být přijímány i dívky (Vývoj a vznik školy, 1985).

29

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách V roce 1921 okres Mělník koupil pro školu zámeček Neuberk s přilehlými 25 ha pozemků, čímž byly vytvořeny vhodné podmínky pro rostoucí požadavky nového typu školy. Mohlo tak dojít ke vzniku školního statku Neuberk, nového zařízení pro praktickou výuku a demonstrační účely. Na Neuberku byla vysázena vinice s klasickými odrůdami. Ke studijním účelům byl založen bohatý révový sortiment evropských i zámořských odrůd včetně podnoží a také révová školka, zaměřená na výrobu stolních odrůd. Na pokusné vinici byla ukázka celkem dvanácti různých způsobů vedení. Do sklepů ve skále pod budovou zámečku Neuberk bylo umístěno vybavení na výrobu vín. Kromě vín běžné produkce byla zdařile zavedena také výroba šumivých vín. Tato etapa znamenala dobu největší vinohradnické a vinařské produkce za dobu existence školy. V průběhu času došlo ještě několikrát ke změně názvu školy. V letech 1949 – 1952 se jmenovala Vyšší zahradnická škola. V té době se vinařské odborné předměty vyučovaly ve třetích a čtvrtých ročnících pod společným označením Vinařství. Tento pojem zahrnující tehdy vinohradnictví i vinařství přetrvává v povědomí dodnes, i když jsou oba předměty opět rozděleny. V roce 1952 byla škola v rámci celostátních změn ve vzdělávání opět přejmenována, a to na Střední zemědělskou technickou školu, obor zahradnický. Začátkem 70. let dochází k diferenciaci studia ve čtvrtých ročnících, kdy se studium se dělí na dvě odborná zaměření: ovocnicko-zelinářské a květinářsko-sadovnické (HURYCH, 1985). V tomto období došlo také ke značným změnám v charakteru celého školního areálu. Všechny vinařské plochy byly z teras před školou soustředěny do areálu školního statku. Vedení keřů z tvaru „na hlavu“ se změnilo na vedení Moserovo. Původní pokusná stanice na zužitkování ovoce a zeleniny byla přebudována na vinařský provoz s moderním technologickým vybavením. Dalším předělem v historii školy je rok 1985, kdy byla přejmenována na Střední zemědělskou školu, obor zahradnický. Charakter školy se příliš nezměnil. Rok 1991 je opět rokem změny názvu, a to na Střední zahradnickou školu s redukcí výuky vinohradnictví na třetí ročník a přesunem vinařství do tzv. bloků, sestavených z dvojice volitelných předmětů. Od roku 1995 je otevřen první ročník specializačního pomaturitního studia Sadovnická a krajinářská tvorba a následujícím roce přechází škola ke svému současnému názvu Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola. Toto nahlédnutí zpět do historie zahradnické školy v Mělníku vede k úvaze nad významem tohoto zařízení z pohledu vinařů. Pro rozvoj vinohradnictví a vinařství v Čechách byla původní idea založení takové školy a její následná realizace značným pokrokem, protože začala dodávat do praxe teoreticky a prakticky připravené mladé odborníky. Postupně rozšiřovala svou působnost i do ostatních zahradnických oborů, jak se měnila společenská potřeba takto zaměřených zahradnických odborníků. Je nutno objektivně uznat, že právě společenská potřeba vinohradnických odborníků se středním vzděláním není ve vinohradnické oblasti Čechy velká. Logicky je to dáno výměrou vinic v Čechách a počtem českých vinařských firem. Za dobu své existence vychovala zahradnická škola v Mělníku řadu absolventů, z nichž mnozí se stali specialisty ve svém oboru. Učitelský sbor vždy tvořili kvalifikovaní odborníci a pedagogové. Řada z nich je autory obecně uznávaných učebnic, které byly ve výuce zahradnických předmětů používané po desetiletí. I když současná zahradnická škola už dávno není pouze zařízením orientovaným na výchovu vinařů a ovocnářů, své postavení přední odborné školy v Čechách si zachovala po celou dobu své existence. A mezi vinaři zůstane i nadále spojena s pojmem „vinařská škola“, stojící v popředí významných vinařských firem. Což ostatně dokazuje kromě jiného i trvalými úspěchy svých vín (120. výročí založení zahradnické školy v Mělníku, 2005). A to je také zavazující pro zajišťování kvalitní výuky tohoto předmětu moderními metodami, a například s využitím připravované učebnice.

30


Literatura 120. výročí založení zahradnické školy v Mělníku. SVOBODOVÁ, L. 2005. Mělník : Cech českých vinařů, 2005. Český vinař 2002-2004. ŠIMÁČEK, J. 1881 - 1901. Český vinař a Věstník Vinařského spolku okolí Mělníka. 1881 - 1901. ŠIMÁČEK, J. 1877. Zprávy o schůzích vinařského spolku okolí Mělníka. Mělník : Josef Jelen, 1877. Vinařské spolky v Čechách. SVOBODOVÁ, L. 2008. Mělník : Cech českých vinařů se sídlem v Mělníku, 2008. 40. výročí založení Cechu českých vinařů. Vývoj a vznik školy. HURYCH, V. 1985. Mělník : 100 let Zahradnické školy v Mělníku. VOŠZa a SZaŠ, 1985.

Obr. 1: Ošetřování sazenic po výsadbě v nově založené vinici. Foto v majetku VOŠZa a SZaŠ Mělník.

31


Obr. 2: Součástí praxe byla i výroba vína - ukázka stáčení do lahví. Foto v majetku VOŠZa a SZaŠ Mělník.

Odborná recenze textu: Ing. Martin Braunšveig

32

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách OCHRANA ZAHRADNÍCH ROSTLIN Jiřina ŠTAMBERKOVÁ VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected]

Učebnice Ochrana zahradních rostlin vznikla v rámci projektu Enviromentální výchova v zemědělských a zahradnických školách (pod číslem CZ.1.07/1.1.00/08.0042) na Vyšší odborné škole zahradnické a Střední zahradnické škole v Mělníku. Jejími autory je kolektiv učitelů odborných předmětů (Ing. Braunšveig, Ing. Chalupková, Ing. Fialová, Mgr. Tesař a garantem je Ing. Štamberková) a lektorů z oblasti ochrany rostlin (Ing. Petr Ackermann, CSc., Ing. Jaroslav Rod, CSc., Ing. Milan Zapletal, CSc., Ing. Eva Dušková, CSc. a Ing. Ivan Jablonský, CSc.). Recenzentem učebnice je Ing. Vladimír Řehák, CSc. Důvodem vytvoření nové učebnice byla skutečnost, že za posledních 30 let nebyla pro výuku ochrany rostlin k dispozici žádná učebnice, která by zahrnovala škodlivé činitelé na zahradních rostlinách, jejich počet v posledních letech neustále stoupá a stávají se problémem nejen při produkci rostlin, ale hlavně při dovozu ze zahraničí. Učebnice má přispět k získání odborných znalostí v oblasti ochrany zahradních rostlin. Učebnice bude rozdělena do dvou samostatných dílů, které budou na sebe navazovat. V prvním díle budou všeobecné informace o ochraně rostlin, ale i popis jednotlivých škodlivých činitelů s ohledem na jejich zařazení v systému organismů. Druhý díl učebnice bude obsahovat jednotlivé druhy zahradních rostlin a u nich se vyskytující škodlivé činitele, a bude doplněn i fotografiemi. První díl obsahuje následující kapitoly: Kapitola Vývoj a současnost v ochraně rostlin se zabývá postupným vývojem v oblasti ochrany rostlin od doby, kdy se stal člověk zemědělcem až po současnost, kdy autoritou v oblasti ochrany rostlin je Státní rostlinolékařská správa (SRS) se svými pravomocemi. V kapitole Základní fytopatologické pojmy jsou vysvětleny jednotlivé pojmy, které se v textu učebnice používají. Na tuto kapitolu navazuje Symptomatologie kde jsou popsány symptomy (příznaky) napadení rostlin chorobami a škůdci. Kapitola Diagnostika popisuje metody, pomocí kterých je možno rozpoznat příčiny zdravotních problémů rostlin. Jsou zde jednoduše vysvětleny principy těchto metod, přestože některé z nich jsou velmi složité. Kapitola Způsoby ochrany je rozdělena na nepřímé a přímé způsoby ochrany. V nepřímých způsobech rostlin je kromě agrotechnických způsobů ochrany kladen také důraz na legislativu, co se týká nejen národních předpisů, ale také nařízení a rozhodnutí Rady EU a nebo Evropské komise, která se postupně zapracovávají do národních předpisů vzhledem ke členství našeho státu v EU. Přímé způsoby ochrany zahrnují všechny možné způsoby ochrany včetně biologické. V části chemické ochrany jsou také uvedeny grafické varovné symboly, které charakterizují vlastnosti pesticidů. Kapitola Škodliví činitelé zahrnuje abiotické (neživé) a biotické činitele, které způsobují onemocnění rostlin. Biotičtí činitele jsou seřazeny podle skupin organismů: viroidy a viry, bakterie, protozoa, chromista, houby a živočichové. Poslední kapitolou je Herbologie, kde jsou jednotlivé plevele roztříděny podle biologických vlastností do pěti skupin. Popisy jednotlivých plevelů zde nejsou uváděny, ale jsou zde odkazy, kde se najdou jejich popisy, aby se naučili žáci vyhledávat potřebné informace pomocí internetu. Jsou zde také uvedené možné způsoby jejich likvidace. Na konci každé kapitoly příp. části kapitoly jsou kontrolní otázky, pomocí kterých by se měly zjistit získané vědomosti žáků z probrané kapitoly. Druhý díl učebnice je rozdělen na tyto části: Škodliví činitelé ovocných dřevin, vinné révy, zelenin, květin, okrasných dřevin (listnaté stromy, okrasné keře a jehličnany) a pěstované houby. U těchto jednotlivých skupin plodin jsou uvedeny všechny nejběžnější původci onemocnění včetně fotodokumentace. Učebnice bude doplněna i několika CD, na kterých budou fotografie příznaků poškození škodlivými činiteli, příp. kde budou uvedeni škodliví činitelé. Autoři učebnice se snažili uvést co největší počet škodlivých činitelů, vyskytujících se v současnosti na zahradnických rostlinách, ale přesto je třeba, aby si žáci doplňovali nové

33

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách vědeckotechnické informace a sledovali odbornou literaturu a uměli pracovat s komunikační technikou, která je v současnosti nezbytnou součástí v úspěšné ochraně zahradních plodin. Ukázka z učebnice RZIVOST HRUŠNĚ, RZIVOST JALOVCE Původce: Gymnosporangium sabinae Hostitelské rostliny: hrušeň, jalovec prostřední, čínský, klášterský Vývojový cyklus: dvoubytná rez, přezimuje mycelium ve větvích jalovce. Na jaře v období krátce před květem až v období kvetení hrušně (duben-začátek května) se vytvářejí na napadených větévkách a větvích jalovců nápadné žluté až oranžové sloupce zimních výtrusů (teliospor), které jsou za vlhka rosolovité, za sucha rzivé a prášivé. Teliospory klíčí v basídii a basidiospory infikují listy, výjimečně i letorosty a plody hrušně. Na listech vznikají ohraničené oranžové, později červeně lemované skvrny. Na horní straně skvrn se vytvářejí spermogonia a na spodní straně pohárkovitá aecia. Aeciospory infikují koncem léta jalovce. Onemocnění se šíří především za teplejšího a deštivého počasí. Příznaky napadení: vyskytuje se především na listech hrušně, kde se již v červnu objevují oranžové skvrny, které jsou později červeně lemované. Na spodní straně listu se v závěru léta vytvářejí pohárkovité aecia. U silně napadených stromů dochází k předčasnému zasychání a opadu listů a špatnému vyzrávání dřeva. Napadené plody jsou deformované vlivem nestejnoměrného růstu napadeného pletiva. Napadené větévky a větve jalovce jsou nápadně vřetenovitě zduřelá. Ochrana: preventivní – dodržení izolační vzdálenosti hostitelských rostlin, tj. minimálně 200m. Odstraňovat napadené větve a větvičky jalovců, likvidovat silně napadené keře jalovců. Na lokalitách, kde jsou smíšené výsadby vysazovat nehostitelské druhy, příp. odrůdy jalovců (náchylné druhy: Juniperus chinensis, J. media, J. sabina, J.scopulorum) Přímá – ošetření fungicidy proti strupovitosti hrušně, které mají vedlejší účinnost i na rzivost.

Obr. 1: Vývojový cyklus rzivosti hrušně (Gymnosporangium sabinae).

34


Obr. 2: Ložiska infekce na jalovci.

Obr. 3: Příznaky na listech hrušně.

35

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách ZPŮSOBY OCHRANY V OVOCNÁŘSTVÍ Martin BRAUNŠVEIG VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected]

Ovoce se stalo trvalou součástí stravy lidí. Ovocnářství je plnohodnotnou součástí zemědělství. Nároky konzumentů ovoce jsou vysoké, proto je stále obtížnější nabídnout konzumentům kvalitní a zdravé plody. Dnešním pěstitelským cílem je integrovaná produkce, kde se snažíme využívat více metod ochrany ovocných rostlin. Různé způsoby ochrany v ovocnářství vedou ke snížení pesticidního zatížení plodů ovocných rostlin a životního prostředí. Cílem článku je seznámit čtenáře se současnými možnostmi způsobů ochrany v ovocnářství.

Konzumace ovoce se stala běžnou součástí výživy obyvatelstva. Spotřeba ovoce je chápána jako součást zdravého životního stylu. Tato skutečnost je potvrzena lékařskými výzkumy a studiemi. Na základě tohoto lidského přístupu se stalo pěstování ovoce plnohodnotnou součástí zemědělské výroby. Ovocnářství je také v České republice považováno za tradiční součást pěstitelské produkce. Vlastní pěstování ovoce není ovšem bez problémů. Největší význam v technologii pěstování získává ochrana rostlin. Je to dáno tím, že tlak škodlivých činitelů, kteří působí na pěstitelských stanovištích, se neustále zvyšuje. To způsobuje stále vyšší ztráty na objemu sklizně ovoce, které mají přímý vliv na výši ekonomického výsledku ovocnářského podniku. Ochrana je jednou z nejdůležitějších technologických částí pěstovaných ovocných druhů. Samozřejmě, že i tato oblast se současně s rozvojem lidského poznání vyvíjí. Mění se způsoby použité ochrany a zároveň se mění požadavky konzumentů na kvalitu nabízeného ovoce, které mají vliv na způsoby ochrany. Konzumenti v současné době nejsou ochotni akceptovat při nákupu ovoce různě poškozené. Proto plody musí být v prvotřídní jakosti. Tato špičková jakost nás pěstitele něco stojí. V nedávné minulosti jsme se proto museli spoléhat převážně na použití pesticidů v ochraně ovocných sadů. Pesticidy jako chemické látky, které nejsou vlastní přírodě, působí řadu problémů. Problémy vznikají s tzv. rezidui (zbytky pesticidů), které ovoce obsahuje, a zároveň pesticidy poškozují životní prostředí v pěstitelské lokalitě sadu. Z těchto důvodů nastal odklon od razantního používání pesticidů v našich sadech. V současné době se snažíme uplatňovat pokud to jde všechny dostupné možnosti jak působení škodlivého činitele omezit. Jednoznačnou podporu této technologické cestě dává evropské společenství, které toto naše zvýšené úsilí finančně podporuje. Pro tento moderní přístup v ochraně rostlin se používá pojem integrovaná ochrana. V rámci této integrované ochrany se snažíme využívat všechny možnosti, jak škodlivé působení škodlivých činitelů omezit. Snažíme se využít těchto způsobů ochrany: agrotechnická, mechanická, biotechnická, chemická a biologická. Agrotechnická ochrana Agrotechnická ochrana působí převážně preventivně. Jedná se o výběr správné pěstitelské polohy ovocného sadu. Příkladem může být pěstování teplomilných ovocných druhů na svažitých pozemcích obrácených k jihu, kde dochází k menšímu poškození květů jarním mrazem. Také do agrotechnické ochrany můžeme zařadit volbu pěstitelského tvaru ovocné rostliny a způsobu obdělávání půdy v sadě. Vyšší možnosti v současnosti nabízí volba pěstované odrůdy ovocného druhu. Můžeme využít výsledků práce šlechtitelů, kterým se podařilo vyšlechtit odrůdy rezistentní a tolerantní. Rezistentní odrůdy jsou zcela odolné vůči konkrétnímu škodlivému činiteli a tolerantní odrůdy sice onemocní, ale daří se dopěstovat zdravé plody. Příkladem rezistentních odrůd jsou odrůdy jabloní jako např.: Topaz, Rubinola, Goldstar, Rajka, Rezista a další, které jsou rezistentní k houbové chorobě strupovitost

36

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách jabloní. Tolerantní odrůdy nacházíme ve slivoních, např.: Čačanská lepotica (obrázek 1), Stanley, Elena a další, které jsou tolerantní k virové chorobě šarka.

Obr. 1: Plody odrůdy slivoně Čačanská lepotica. Mechanická ochrana V rámci mechanické ochrany se jedná o mechanické odstraňování škodlivých činitelů nebo častěji odstraňování částí rostlin, které jsou poškozeny a zároveň na nich škodliví činitelé přežívají. Příkladem mechanického odstraňování je použití lepenkových pásů (obrázek 2), které umisťujeme na kmeny stromů. Hmyz lezoucí do koruny se zachytí v tomto pásu, se kterým je možno jej přenést jinam nebo jej zlikvidovat. Negativní stránkou této ochrany je vysoká pracovní náročnost. Díky tomu je obtížně aplikovatelná ve velkých výsadbách.

Obr. 2: Lepenkový pás.

37

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Za základní opatření v rámci mechanické ochrany lze považovat řez ovocných rostlin. V rámci řezu odstraňujeme výhony a větve s poškozením kůry a dřeva, suché části, části pokryté vajíčky mšic aj. Při řezu také odstraňujeme mumifikované plody, které jsou zaschlé na větvích. Z těchto plodů se infekce šíří v příštím roce. Do mechanické ochrany můžeme zařadit též instalaci sítí proti kroupám (obrázek 3). Tyto sítě jsou velmi nákladné, ale při krupobití zajistí nepoškozenou úrodu. V současné době při změnách klimatu jsme ohroženi výskytem krupobití téměř po celou dobu vegetace (jsou oblasti v ČR, kde kroupy padají i v srpnu).

Obr. 3: Sítě proti kroupám. Biotechnická ochrana Biotechnická ochrana spojuje technické opatření s účinkem na škodlivý hmyz. V rámci této ochrany dochází k lákání a odchytu hmyzu pomocí lapačů a desek. Nejjednodušší jsou lepové desky. Lepové desky se používají v ovocnářství především žluté barvy k odchytu vrtule třešňové, která způsobuje červivost třešní. Dále se méně často používají bílé desky k odchytu pilatek, které způsobují ranou červivost jablek. Žluté nebo bílé plastové desky natíráme nevysychajícím lepem. Hmyz je lákán barvou k desce, kde se přilepí. V současnosti se tento systém používá jen k signalizaci výskytu škůdce. Signalizaci používáme pro stanovení termínu chemického postřiku. Použití lepových desek jako jediné ochranné opatření je nespolehlivé. K signalizaci se také využívají feromonové lapáky (obrázek 4). Feromonové lapáky jsou z papíru nebo plastu složené klícky, uvnitř kterých se nachází feromonový odparník a lepová deska. Feromonový odparník je pryžový váleček, který je napuštěn uměle vyrobeným feromonem. Feromony jsou látky, které přirozeně vylučují samičky lákající samečky. Sameček letí za pachovou stopou umělého feromonu a vletí do klícky, kde se zachytí na lepové desce. Stejně jako u lepových desek není možné tímto opatřením vychytat všechny samečky škodlivých motýlů v sadě, proto se feromonové lapáky používají k signalizaci škodlivého výskytu škůdce. Na podobném principu funguje jiné použití feromonů v metodě ochrany, která se jmenuje matení samců (dezorientace samců). Využívá se feromonových odparníků (obrázek 5), které se vážou na větve stromů. Z těchto odparníků se odpařuje feromon. Feromon v ovzduší sadu vytváří tzv. feromonový mrak. Ve feromonovém mraku dochází k dezorientaci samců škodlivých motýlů, ti nenalézají samičky, samičky nekladou vajíčka a ovoce není červavé. Výhodou této metody je, že se neuskutečňuje žádná chemická ochrana. Nevýhodou je, že minimální velikost plochy sadu je 20 hektarů. Na menších plochách dochází k posunutí feromonového mraku pomocí větru a tím k omezené působnosti opatření.

38


Obr. 4: Feromonový lapák.

Obr. 5: Metoda matení samců. Chemická ochrana V rámci chemické ochrany používáme pesticidy. Pesticidy jsou chemické látky vyrobené člověkem, proto mají často špatný vliv na lidské zdraví a na životní prostředí. Pesticidy používané v ovocnářství rozdělujeme podle zaměření na cílovou skupinu škodlivých činitelů: herbicidy (proti plevelům), akaricidy (proti roztočům), fungicidy (proti houbám), insekticidy (proti hmyzu) a rodenticidy (proti hlodavcům). Výhodou používání pesticidů je účinná a spolehlivá ochrana. V porovnání s ostatními možnostmi ochrany je i levná. Nevýhodou jsou zbytky pesticidů v plodech (rezidua) a poškození životního prostředí. V současné moderní chemické ochraně je zřetelný trend používání nových pesticidů, které snižují nevýhody používání pesticidů. Stále více se uplatňují zásady integrované ochrany. V rámci integrované ochrany v ovocnářství se snažíme používat pesticidy jen na základě signalizace, tzv. cíleně, tak abychom dosáhli co nejvyššího účinku. Snažíme se o trvalé snižování počtu pesticidních

39

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách zásahů a o používání přípravků, které nehubí celé spektrum vyskytujícího se hmyzu, ale jen cíleně škodlivý druh. Aplikace se provádí moderními stroji tzv. rosiči. Rosiče vytváří mlhovinu (obrázek 6), která se dostane do všech částí koruny. To nám umožňuje snížení objemu aplikované kapaliny na hektar plochy sadu.

Obr. 6: Aplikace pesticidů rosičem. Biologická ochrana Biologická ochrana v ovocnářství je moderní a perspektivní způsob ochrany. Je založena na použití užitečných druhů proti pro nás škodlivým druhům. Předností je, že nepoužíváme pesticidy, proto v plodech nezůstávají žádná rezidua. Nevýhodou je, že zatím je poměrně malý okruh využitelných organizmů. Nejpoužívanějším je Typhlodromus pyri (dravý roztoč), který se živí škodlivou sviluškou ovocnou. Tento dravý roztoč přežívá v sadech více let. Umisťujeme jej do koruny na plstěných pásech (obrázek 7), ze kterých se rozlézá po koruně a tam žije. Výhodou je, že udrží výskyt svilušky ovocné na takové úrovní, že není nutný chemický zásah. Další možností je použití bakterií Bacillus thuringiensis [1] v přípravku Biobit proti housenkám škodlivých motýlů, které způsobují červivost plodů. Přípravek s bakteriemi aplikujeme postřikem na stromy, housenky zkonzumují části rostliny pokryté bakteriemi a odumřou. Výhodou je, že není nutná další aplikace pesticidů, nevýhodou je obtížné vystižení správného termínu postřiku. Novinkou v této oblasti je použití virů, které způsobují onemocnění zvané granulóza [1]. Již je možné tento způsob ochrany využít proti housenkám obaleče jablečného, které způsobují červivost jablek. Poslední možností biologické ochrany je podporovat výskyt nebo nehubit volně žijící užitečné organizmy jako např.: slunéčka, parazitické vosičky, dravé ploštice a podporovat výskyt ptáků v sadech.

40


Obr. 7: Aplikace pásů na stromy s dravým roztočem.

LITERATURA [1] J. Blažek a kolektiv, 1998: Ovocnictví, Český zahrádkářský svaz, nakladatelství Květ, 1998, ISBN 80-85362-33-3

Odborná recenze textu: Ing. Martin Nezbeda

41

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách KVĚTINÁŘSTVÍ Miroslav MALÝ VOŠZa a SZaŠ Mělník,[email protected]

Učebnice květinářství vznikla na Vyšší zahradnické škole a Střední zahradnické škole Mělník jako součást projektu Environmentální výchova na zahradnických a zemědělských školách. Důvodem tvorby nové učebnice byla snaha přiblížit žákům moderní technické vybavení skleníků a technologie pěstování vedoucí k úspoře energií při provozování výroby květin. Členění sortimentu by mělo žákům umožnit snazší orientaci a výběr přiměřeně náročných květin pro pěstování a použití v interiéru, proto jsou v učebnici vytvořené skupiny rostlin s podobnými nároky nebo způsobem pěstování. Realizační tým se skládal z učitelů předmětu květinářství (Ing. M. Malý, Ing M. Šebestíková, Ing. P. Holubová) a lektorů z oboru květinářství (Ing. V. Nachlingerová, Ing. R. Votruba, CSc., Ing. P. Matiska, Ph.D., Ing. Z. Nachlinger). Členění kapitol učebnice vychází z koncepce předchozích učebnic. Úvodní část je zaměřena na význam a přínos květinářského oboru ve vztahu k rostlinné produkci. Navazující kapitola Organizace květinářské výroby a obchod popisuje vlivy, na které musí produkce pružně reagovat. Jsou to vlivy klimatické, politické, technologické a ekonomické, jež probíhají ve výrobních zemích a v zemích obchodu a spotřeby květin, jakož i rozvoj letecké dopravy. Původní evropská pěstební centra ztrácí svůj význam ve prospěch zemí s příznivějším klimatem a levnější pracovní silou. Centrem obchodu s květinami zůstává holandský dražební systém. Kapitola Skleníkové hospodářství popisuje požadavky na výstavbu areálu pro pěstování květin. Protože základem úspěšné produkce je kvalitní zálivková voda, jsou zde popsány zdroje vody, jejich charakteristika a požadavky na úpravu. Kapitola popisuje celé vybavení podniku, od inženýrských sítí přes skladové hospodářství až po pěstební stavby. U pěstebních staveb je popsána konstrukce, její členění a opláštění. Použití stínovacích a zatemňovacích clon, větrání a vytápění skleníků je popsáno s ohledem na moderní vybavení a možnosti šetření energií. Automatická regulace skleníkového klimatu umožňuje přesně upravovat podmínky pro pěstování a zároveň sladit chod technologického vybavení pěstebních staveb tak, aby se umožnilo efektivnější využití vložené energie. Kapitola Prostředí pro pěstování shrnuje pěstební faktory s ohledem na pěstování květin. Důraz je zaměřen na pěstební substráty a jejich výživu. Pěstební postup popisuje jednotlivé pracovní operace. Množení, pěstitelské zásahy během pěstování, sklizeň a ošetřování po sklizni. Zvláštní pozornost je věnována regulaci růstu, protože používání chemických přípravků je omezováno legislativními změnami. Proto jsou zde popsány možnosti ovlivnění pěstebního prostředí k ovlivňování růstu rostlin. Kapitoly, které popisují pěstovaný sortiment, jsou členěny do přehledných skupin s fotografickou přílohou nejdůležitějších květin. V prvním dílu, za obecnou částí, jsou zařazeny květiny pro venkovní pěstování (letničky, balkónové a záhonové květiny, dvouletky, trvalky, cibuloviny, hlíznaté květiny a venkovní květiny k řezu a k sušení). Druhý díl popisuje sortiment interiérových květin okrasných listem a okrasných květem. Nově je vymezena skupina přenosné (nádobové) květiny, které se využívají v době vegetace pro venkovní použití. Kapitola Květiny k řezu je zaměřena na současný sortiment, který je možno pěstovat v našich klimatických a ekonomických podmínkách. Omezený je popis pěstování tradičních kultur, které se dnes převážně nakupují v zahraničí, ve prospěch kultur umožňujících zásobování lokálního trhu méně pěstovanými květinami. Nově vzniklou kapitolou jsou Kalkulace nákladů. Představují přehledné porovnání nákladů u třech významných hrnkových kultur a umožňují propojit znalosti předmětu květinářství s ekonomickými předměty.

42

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách V kapitole Květinářská cvičení jsou popsané vzorové příklady, se kterými se absolventi setkají při řešení pěstebních problémů v praxi. Součástí učebnice je slovníček odborných pojmů. Přáním autorského kolektivu je, aby se žákům s učebnicí dobře pracovalo a aby v ní našli poznatky, které potřebují ke studiu.

43

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách OKRASNÉ DŘEVINY Martin VLASÁK VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected] Učebnice Okrasné dřeviny je určena pro environmentální výchovu žáků středních zahradnických a zemědělských škol. Součástí výchovy je získání odborných znalostí, které umožní kvalifikované rozhodování a orientaci při řešení úkolů při tvorbě a péči o životní prostředí. Dřeviny jsou jednou ze součástí prostředí, ve kterém lidé žijí. Nejedná se proto jen o vegetaci málo urbanizované krajiny, ale především o prostředí sídel, protože v nich je hlavní koncentrace aktivit v životě lidí. Název učebnice má naznačit, že uvedeným sortimentem a zaměřením textu není myšlena primárně hospodářská funkce dřevin, která není rozhodně vylučována. Jde pouze o pořadí priorit. Nároky na kvalitu objektů zeleně se zvyšují. Učebnice má pomoci k výchově a vzdělání odborníků, kteří budou schopni kvalifikovaně rozmnožit a vypěstovat dřeviny, navrhovat je do výsadeb a pečovat o ně. K tomu je nutná znalost jejich vlastností, vzhledu a nároků na stanoviště. Jen tak lze zajistit, aby dřeviny plnily všechny své očekávané funkce.

Obr. 1: Fotografie listů Viburnum ‘Pragense’ a Viburnum rhytidophyllum. Hlavní část učebnice je zaměřena na charakteristiku jednotlivých taxonů. Dřeviny jsou rozděleny do kapitol podle jednotlivých pěstitelských skupin. Uvnitř kapitol jsou rody a druhy řazeny abecedně, pro jejich snazší vyhledávání. Významné nebo rozsáhlé rody jsou souhrnně charakterizovány. Zařazení rodu do čeledí vychází ze současných poznatků publikovaných na Angiosperm Phylogeny Website (1). Názvosloví vědeckých názvů bylo sjednoceno podle Der grosse Zander Encyklopädie der Pflanzennamen (Vol. I. - II.) (2). České názvy a některá synonyma jsou upraveny podle Květeny České (socialistické) republiky (Vol. I. - VIII.) (3), ze které vychází také Klíč ke květeně České republiky (4). České názvy nepůvodních dřevin byly použity s přihlédnutím k Jehličnatým a listnatým dřevinám našich zahrad a parků (5). Popis druhu má jednotné schéma. Struktura a náplň je inspirována Flora der Gehölze (6) a je doplněna specifickými nároky druhu a jeho možnostmi použití. Informace o jednotlivých taxonech byly čerpány ze stále inspirativních dendrolologií: Trees & Shrubs hardy in the British Isles 8th ed. (Vol. I. - IV.) (7), Handbuch der Laubgehölze (Vol. I. - III.) (8), Handbuch der Nadelgöholze (9), Harlow & Harrar´s textbook of dendrology - 9th. ed. (10). Doplněny byly Conifers of the World (11), A natural history of conifers (12)a Trees for all seasons (13), pro borovice The Genus Pinus L., Pines: Contribution to Knowledge (14), pro růže Modern Roses: 12th Edition (15), Encyclopedia of Rose Science (16) a pro české šlechtění rododendronů Nové průhonické odrůdy rododendronů a azalek (17). Pro domácí dřeviny byly podstatným zdrojem informací Dřeviny České republiky (18)a Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky (19). Zařazení kultivarů vycházelo zejména z publikací Svazu školkařů České republiky: Seznam doporučených odrůd

44

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách rostlin (20) a Katalog jehličin (21). Kultivary byly doplněny také podle Gehölze für den Hausgarten (22), BRUNS Pflanzen - Sortimentskatalog 2010/11 (23), Kordes Jungplanzen Catalog 2010/11 (24) a Lorenz von Ehren - 2. Auflage (25). Znění a zápis kultivarů byl sjednocen podle List of Names of Woody Plants (2010 - 2015) (26), který je určující při obchodování s dřevinami.

Obr. 2: Fotografie listu Acer saccharinum. V učebnici je zařazeno 43 rodů, 142 druhů a 230 kultivarů listnatých stromů, 56 rodů, 161 druhů a 393 kultivarů listnatých keřů opadavých, 29 rodů, 64 druhů a 216 kultivarů listnatých keřů stálezelených, 15 rodů, 35 druhů a 45 kultivarů dřevitých lián a 23 rodů, 71 druhů a 214 kultivarů jehličnatých dřevin. Kapitola zaměřená na výuku poznávání opadavých dřevin v bezlistém stavu, tedy podle větviček a zimních pupenů, doplňuje předchozí kapitoly o některé detaily, které umožňují orientaci v této problematice. Dosavadní literatura toto téma málo zpracovává, případně je zaměřená na lesnicky využívané dřeviny (19).

45


Obr 3: Detail větvičky a pupenu Alnus glutinosa. Kapitola Školkařství má sloužit především k základní orientaci a utřídění pojmů tohoto oboru. Celkově je literatury o tomto oboru málo, nebo je zaměřena pouze na rozmnožení dřevin (27), (28) a (29). Pouze málo literatury se věnuje dopěstování namnožených rostlin a celkovému provozu okrasných školek, a to i v evropském kontextu (30). Učební a studijní texty nejsou k dispozici už vůbec. Kapitola Školkařství proto podstatným způsobem snižuje tento deficit.

Obr. 4: Mladý roubovanec jehličnanu.

46


Učebnice je koncipována pro práci během vyučování a také pro zadávání samostatné práce žáků. Rozsah a způsob prezentace vzdělávacích výsledků žáků je kompetencí učitele, který je limitován požadavky schválených základních pedagogických dokumentů. Předpokládá se, že podle osnov předmětu, kde bude využívána, bude stanoven rozsah základního, doplňkového a rozvíjejícího učiva. Obrazový doprovod učebnice je tvořen fotografiemi. Inspirací pro způsob zobrazování byla Einheimische Bäume und Sträucher (31), pro zobrazení větviček v bezlistém stavu Knospen und Zweige (32). Obrazové přílohy mají usnadnit a podpořit výsledky vzdělávání, ale nemohou nahradit práci s živými vzorky. Proto je nutné doplnit výuku o kontakt s živými rostlinami. Nejúčinnější je výuka v prostředí arboreta, které je ideálně součástí školního areálu.

Obr. č. 5: List Rosa rugosa.

Učebnice okrasné dřeviny je již několikátou v řadě podobných učebnic, které byly vypracovány odbornými učiteli působícími během historie zahradnického vzdělávání v Mělníku. Klade si za cíl být důstojným pokračováním této tradice a umožnit vzdělání, výchovu a rozvoj žáků v problematice tvorby a péče o životní prostředí.

47

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách LITERATURA 1. MOBOT. Angiosperm Phylogeny Website. MISSOURI BOTANICAL GARDEN. [Online] 2011. [Citace: 10. 10 2011.] http://www.mobot.org/mobot/research/apweb/. 2. ERHARDT, Walter, a další, a další. Der grosse Zander Encyklopädie der Pflanzennamen (Vol. I. II.) . Stuttgard : Eugen Ulmer, 2008. ISBN. 3. HEJNÝ, Slavomil a SLAVÍK, Bohumil (red.). Květena České (socialistické) republiky (Vol. I. - VIII.). Praha : Akademia, 1988 - 2010. 4. KUBÁT ed., Karel. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. 5. KOBLÍŽEK, Jaroslav. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. Tišnov : SURSUM, 2006. 6. ROLOFF, Andreas a BÄRTELS, Andreas. Flora der Gehölze. Stuttgart : Eugen Ulmer, 2006. ISBN 13:978-3-8001-4832-5. 7. BEAN, William J. Trees & Shrubs hardy in the British Isles 8th ed. (Vol. I. - IV.). London : John Murray, 1996. ISBN 0-7195-2427-x. 8. KRÜSSMANN, Gerd. Handbuch der Laubgehölze (Vol. I. - III.). Berlin : Paul Parey, 1976 - 1978. ISBN 3-489-62222-7. 9. —. Handbuch der Nadelgöholze. Berlin : Paul Parey, 1972. ISBN 3-489-71422-9. 10. HARDIN, James W. Harlow & Harrar´s textbook of dendrology - 9th. ed. New York : McGraw-Hill Higher Education, 2001. ISBN 978-0-07-366171-1. 11. ECKENWALDER, James E. Conifers of the world. Portland, Oregon : Timber Press, 2009. ISBN 13:978-0-88192-974-4. 12. FARJON, Aljos. A natural history of conifers. Portland, Oregon : Timber Press, 2008. ISBN 13:9780-88192-869-3. 13. HOGAN, Sean. Trees for all seasons. Portland, Oregon : Timber Press, 2008. ISBN 13:978-088192-674-3. 14. BUSINSKÝ, Roman. The Genus Pinus L., Pines: Contribution to Knowledge. Acta Pruhoniciana. 88, 2008. 15. YOUNG (ed.), Marily A. - SCHORR (ed.), Phillip. Modern Roses: 12th Edition. Shreveport, Louisiana : The American Rose Society, 2007. ISBN 978-1-59725-098-8. 16. ROBERTS (ed.), Andrew. Encyclopedia of Rose Science (Vol. I. - III.). London : Elsevier, 2003. ISBN 10: 0-12-227620-5. 17. TÁBOR, Ivo. Nové průhonické odrůdy rododendronů a azalek. Strom a květina - součást života. Průhonice : VÚKOZ, v.v.i., 2007. 18. ÚRADNÍČEK, Luboš - MADĚRA, Petr - TICHÁ, Soňa - KOBLÍŽEK, Jaroslav. Dřeviny České republiky. Kostelec nad Černými Lesy : Lesnická práce, 2009. ISBN 978-80-87154-62-5. 19. PIKULA, Jiří a kolektiv. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Brno : Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2003. ISBN 80-7204-280-7. 20. Anonymus. Seznam doporučených odrůd rostlin . místo neznámé : Svaz školkařů České republiky, nedatováno. 21. —. Katalog jehličin. místo neznámé : Svaz školkařů České republiky, nedatováno. 22. KIPP, Oliver. Gehölze für den Hausgarten. Stuttgart : Ulmer, 2005. str. 256. ISBN 3-8001-4894-3. 23. Anonymus. BRUNS Pflanzen - Sortimentskatalog 2010/11. Bad Zwischenahn : Bruns Pflanzen Export GmbH & Co.KG, 2010a. 24. —. Kordes Jungplanzen Catalog 2010/11. Bilsen : Kordes Jungplanzen Handels GmbH, 2010b. 25. KIERMEIER, Peter, Ehren, LORENZ von a Söhne, W. KORDES. Lorenz von Ehren - 2. Auflage. Hamburg : Lorenz von Ehrens GmbH, 2004. ISBN 3-00-006553-9. 26. ENA, International standard. List of Names of Woody Plants (2010 - 2015). [Online] Praktijkonderzoek Plant & Omgeving B.V., 10 2011. [Citace: 12. 10 2011.] http://www.internationalplantnames.com/. 27. HARTMANN, Hudson T. - KESTER, Dale E. Plant Propagation. Geneve : Prentice Hall, 2002. ISBN 0-13-679235-9. 28. DIRR, Michael A. - HEUSER, Charles W. The Reference Manual of Woody Plant Propagation: From Seed to Tissue Culture. Portland (Oregon) : Timber Press, 2006. ISBN-13: 978-1-60469-004-0. 29. KAMENICKÁ, Aurélia - KUBA, Juraj - TOMAŠKO, Ivan - ZÁVODNÝ, Vladimír. Rozmnožovanie okrasných drevín. Bratislava : Veda, SAV, 2004. ISBN 80-224-0793-3. 30. BÄRTELS, Andreas. Der Baumschulbetrieb. Stuttgart : Ulmer, 1995. ISBN 3-8001-5139-1. 31. GODET, Jean-Denis. Einheimische Bäume und Sträucher. Hinterkappelen, Bern : Arboris Verlag, 1998. ISBN 3-905039-12-1. 32. —. Knospen und Zweige. Augsburg : Naturbuch Verlag, 1995. ISBN 3-89440-156-7. 33. DUŠEK, Vratislav. Lesní školkařství. Písek : Matice lesnická, 1997. Neuvedeno.

48


ADMINISTRATIVA A PUBLICITA Helena SOUČKOVÁ VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected]

Sedmá klíčová aktivita má dvě stránky. První se týká administrativního zajištění bezproblémového plnění všech povinností podle projektové žádosti a zajištění náležité publicity projektu. V administrativě se stále vylepšujeme a v publicitě provozujeme webové stránky, píšeme články do časopisů, jako je Zahradnictví nebo Zemědělská škola, nakupujeme žákům propagační předměty. Druhá část klíčové aktivity zahrnuje sepsání dvou příruček doplňujících výuku na střední škole zemědělského nebo zahradnického směru. V první příručce, která má název Strukturální fondy z hlediska agroenvironmentálních programů, je cílem představit žákům středních škol základní materiály strukturální politiky a naučit je odborným termínům, rozumět projektovým žádostem za účelem získání dotačních prostředků ze strukturálních fondů. Nejprve uvádíme základní směrnice EU, vysvětlujeme regionalizaci označovanou jednotlivými NUTS, zdůrazňujeme význam plánování na příkladu programovacích období. Při výkladu operačních programů uvádíme informace, které lze vyčíst v jednotlivých operačních programech. Operační programy rozdělujeme na OP tematické, regionální a mezinárodní spolupráce. Zvláštní pozornost je věnována jak předvstupním fondům, jako byl SAPARD, PHARE a ISPA, ale zvláště současnému Programu rozvoje venkova (dále PRV). Na přehled prioritních os, opatření a podopatření navazuje podrobný výklad II. prioritní osy s výčtem agroenvironmentálních opatření. V druhé prioritní ose máme nejen podrobné a aktuální informace o ekologickém zemědělství, dotaci na méně příznivé oblasti a celý současný přehled péče a různé typy luk a pastvin podle stanoviště. Při prezentaci Programu rozvoje venkova seznamujeme žáky se základy SWOT analýzy na příkladu AGROENVI časopisu. Klíčové aktivity zahrnuje sepsání dvou příruček doplňujících výuku na střední škole zemědělského nebo zahradnického směru. V závěru příručky žáka střední školy zasvětíme do přípravy projektové žádosti, zpracování projektového záměru a logického rámce projektu. Vysvětlíme si rozdíl činností, které provádíme při monitoringu projektu a které již jsou součástí hodnocení projektu. V poslední kapitole je uveden výkladový slovník odborných pojmů.

Ve druhé příručce s názvem Agroenergetika si klademe za cíl seznámit žáky střední školy se základy energetiky ve vztahu k zemědělství a rozvoji venkova. Jsou vysvětleny jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů energie se zvláštním zaměřením na využití biomasy. Pozornost je věnována solární energii, malým vodním elektrárnám, větrné energii a v neposlední řadě kogeneračním jednotkám a trigeneraci. Zvláštní kapitola je věnována jak vytápění na venkově, tak i dobrým příkladům z praxe. Jsou zde uvedeny i příklady alternativních tekutých paliv v dopravě. Součástí dobrého hospodaření s energiemi na venkově je i zpracování energetického auditu. Na energii ve skleníkovém hospodářství se díváme na jedné straně z hlediska úspor, tj. respektování nároků rostlin a nepřetápění, přehledy rostlin s nízkými nároky na energii, tak i z hlediska inovací a technických zajímavostí např. v automatice. Závěrem je uvedeno porovnání obnovitelné energie s fosilní energií a financování z národních a evropských fondů. Pro inspiraci dalším uvádíme příklady dobré praxe v zahradnictví a zemědělství při využití obnovitelných zdrojů energie. Pro komplexnost příručky je zde zpracována tabulka s převody energetických jednotek, výkladový slovník odborných pojmů a česko anglický slovník vybraných pojmů.

49


PŘÍLEŽITOSTI ZEMĚDĚLCŮ PŘI FINANCOVÁNÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE ZE STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ Helena SOUČKOVÁ VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected]

V článku jsou uvedeny informace o strukturálních fondech s návazností na operační programy, ze kterých mohou být podpořeny projekty využívající obnovitelné zdroje energie v zemědělství. Je podrobně představen Program rozvoje venkova s jeho klady i zápory a Operační program (dále OP) Životní prostředí. U obou operačních programů jsou uvedeny příklady dobré praxe. Úvod Vzhledem k nespolehlivosti dodávek zemního plynu nabývá na významu financování energetiky s využitím biomasy k vytápění a k výrobě elektrické energie. Možnosti využití evropských a českých dotačních prostředků máme jak v tematických operačních programech, tak i v Regionálních operačních programech, ale i při příhraniční spolupráci. Biomasa je nositelem obnovitelných zdrojů energie vznikajících fotosyntézou. Z hlediska energetického využití jde v podmínkách České republiky většinou o dřevo nebo dřevní odpad, obilní a řepkovou slámu a jiné zemědělské zbytky a exkrementy užitkových zvířat či o energeticky využitelný komunální odpad nebo plynné produkty vznikající při provozu čistíren odpadních vod. Biomasa je cíleně pěstovaná, ale biomasu lze získat i jako odpadní, přebytečnou. V zásadě existují dva typy základních procesů tj. suché procesy a mokré procesy. Nejčastěji přicházejí v úvahu přímé spalovací procesy vlastní primární biomasy (např. spalování dřeva), nebo spalování produktů mokrých nebo suchých procesů (bioplyn, dřevoplyn). Může se jednat o širokou škálu konkrétních zařízení, jako jsou např.: •

kotle na přímé spalování biomasy na výrobu teplé nebo horké vody;

•

kotle na výrobu páry v eventuelní kombinaci s parní turbinou;

•

zplyňovací zařízení v kombinaci s kotlem nebo kogenerační jednotkou;

•

kogenerační jednotka na využití bioplynu a podobně, vč. různých kombinací.

1. Přehled operačních programů a strukturálních fondů Z čtyřiadvaceti operačních programů v návaznosti na strukturální fondy, které máme v České republice schváleny pro programovací období 2007 – 2013, se budeme věnovat jen těm, které jsou v návaznosti na obnovitelné zdroje energie. Zásadní význam má Program rozvoje venkova pro malé obce a zemědělce a OP Životní prostředí. Další operační programy, jako je OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, mají vzdělávací a výchovný charakter.

50

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Tab. 1: Fondy Evropské unie Přehled fondů Předvstupní období do roku 2004 Předvstupní fondy PHARE SAPARD ISPA Strukturální fondy

Fond soudržnosti (CF) Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) Evropský rybářský fond (EFF) Fond solidarity (EUSF) Finanční nástroje regionální politiky

Programovací období 2004 - 2006

Evropský fond pro regionální rozvoj Evropský sociální fond Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (EAGGF) Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu (FIFG) Fond soudržnosti (CF)

Fond solidarity (EUSF)

Programovací období 2007 - 2013

Evropský fond pro regionální rozvoj Evropský sociální fond

Fond soudržnosti (CF) Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) Evropský rybářský fond (EFF) Fond solidarity (EUSF) JASPERS JEREMIE JESSICA

Tab. 2 Přehled operačních programů na období 2007 - 2013 Operační programy na období 2007 - 2013 OP Podnikání a inovace OP Doprava OP životní prostředí OP Lidské zdroje a zaměstnanost OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost Tematické OP OP Výzkum a vývoj pro inovace Integrovaný operační program OP Technická pomoc Program rozvoje venkova ROP NUTS 2 Jihovýchod ROP NUTS 2 Jihozápad Regionální OP ROP NUTS 2 Moravskoslezsko (ROP) ROP NUTS 2 Severovýchod ROP NUTS 2 Severozápad ROP NUTS 2 Střední Čechy ROP NUTS 2 Střední Morava OP Praha konkurenceschopnost OP Praha OP Praha Adaptabilita OP Mezinárodní spolupráce OP Nadnárodní spolupráce OP Přeshraniční spolupráce ČR - Bavorsko Evropská územní OP Přeshraniční spolupráce ČR - Polsko spolupráce OP Přeshraniční spolupráce ČR - Rakousko OP Přeshraniční spolupráce ČR - Sasko OP Přeshraniční spolupráce ČR - Slovensko OP INTERACT II OP ESPON 2013 Pramen: Abeceda fondů Evropské unie 2007 – 2013

51

Přidělená finanční částka v €

21 271,1 mil. (79,5 %)

4 659 mil. (17,6 %)

372,2 mil. (1,4 %)

389 mil. (1,5 %)

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách 2. Program rozvoje venkova Pro venkovský prostor má zcela zásadní význam Program rozvoje venkova, ve kterém se starostové obcí a zemědělští podnikatelé orientují podle prioritních os. OSA I - ZLEPŠENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNICTVÍ Osa I je zaměřena na podporu konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví a posílení dynamiky podnikání v zemědělské výrobě a v navazujícím potravinářství. Podpory v rámci Osy I nepovedou ke zvýšení zemědělské prvovýroby. Prioritní oblastí je modernizace zemědělských podniků, pozemkové úpravy a přidávání hodnoty zemědělským produktům, proto je na tyto účely soustředěno největší množství finančních prostředků. OSA II - ZLEPŠOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A KRAJINY Priorita II se týká biologické rozmanitosti, zachování a rozvoje zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou a tradičních zemědělských krajin. Cílem je podpora zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí vedoucích k biologické rozmanitosti a podpora vhodných zemědělských systémů pro zachování venkovské krajiny, rovněž i podpora ochrany životního prostředí na zemědělské půdě a v lesních oblastech s vysokou přírodní hodnotou. OSA III - KVALITA ŽIVOTA VE VENKOVSKÝCH OBLASTECH A DIVERZIFIKACE HOSPODÁŘSTVÍ VENKOVA V priorita III je opatření Tvorba pracovních příležitostí a podpora využívání obnovitelných zdrojů energie (dále OZE). Cílem je vytvořit pracovní místa a zajistit vyšší příjmovou úroveň obyvatel venkova rozvojem a diverzifikací aktivit na venkově a podporou venkovské turistiky, zajistit naplnění závazků ČR v oblasti využití OZE. OSA IV – LEADER Účelem osy IV Leader je především zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, posílení ekonomického potenciálu a zhodnocení přírodního a kulturního dědictví venkova, spolu s posílením řídících a administrativních schopností na venkově. Přehled opatření v Programu rozvoje venkova se zaměřením na obnovitelné zdroje energie je uveden v následující tabulce. Na opatření Programu rozvoje venkova a vůbec na zemědělství (kam patří resortně i lesnictví) je nutné se dívat ze dvou hledisek. Jednak jako na producenty paliva, jednak jako na odběratele energií a na potenciální investory a samozásobitele v zemědělských podnicích.

52

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Tab. 3: Přehled opatření v Programu rozvoje venkova s vazbou na OZE.

OSA

I.

II.

III.

Název opatření/podopatření

I.1.1 Modernizace zemědělských podniků 1.1.3 Založení porostů rychle rostoucích dřevin pro energetické využití I.1.2 Investice do lesů I.3.1 Další odborné vzdělávání a informační činnost I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců I.3.3 Předčasné ukončení zemědělské činnosti II.1.1 Platby za přírodní znevýhodnění poskytované v horských oblastech a platby poskytované v jiných znevýhodněných oblastech (LFA) II.1.3. Agroenvironmentální opatření II.1.3.2. Podopatření ošetřování travních porostů II.1.3.3. Podopatření péče o krajinu II.1.3.3.1. Titul zatravňování orné půdy III.1 - Opatření k diverzifikaci hospodářství venkova III.1.1 b) výstavba a modernizace bioplynové stanice III.1.1 c) výstavba a modernizace kotelen a výtopen na biomasu vč. kombinované výroby tepla a elektřiny III.1.1 d) výstavba a modernizace zařízení na výrobu tvarovaných biopaliv III.1.2 Podpora zakládání podniků a jejich rozvoje III.1.2 b) výstavba a modernizace bioplynové stanice III.1.2 c) výstavba a modernizace kotelen a výtopen na biomasu vč. kombinované výroby tepla a elektřiny III.1.2 d) výstavba a modernizace zařízení na výrobu tvarovaných biopaliv III.2 - Opatření ke zlepšení kvality života ve venkovských oblastech III.2.1 Obnova a rozvoj vesnic, občanské vybavení a služby

Ve výtahu z TIS SZIF z 29.7.2011 uvádíme přehled financování v Programu rozvoje venkova a podíváme se podrobněji, ze kterých opatření byly financovány OZE.

53

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Tab. 4: Přehled proplacených projektových opatření PRV ČR 2007 – 2011 (k 30. 6. 2011) Opatření

Název

Finanční zdroje v Kč Celkem

Počet žádostí

OSA I. Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví I.1.1.1 I.1.1.2

Modernizace zemědělských podniků 4 061 483 099 Spolupráce při vývoji nových produktů, postupů a technologií I.1.1.3 Založení porostů dřevin pro energetické využití I.1.2.1 Investice do lesů – lesnická technika 317 946 766 I.1.2.2 Technické vybavení provozoven 38 340 490 I.1.2.3 Lesnická infrastruktura 490 132 647 I.1.3.1 Přidávání hodnoty zem. a potr. produktů 1 107 345 413 I.1.3.1 Spolupráce při vývoji nových produktů, postupů a 146 752 324 technologií I.1.4 Pozemkové úpravy 1 549 436 774 I.3.1 Další odborné vzdělávání a informační činnost 94 477 325 I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců 1 112 757 704 I.3.4 Využívání poradenských služeb 70 053 144 Celkem OSA I. 8 988 725 686 OSA II. Zlepšování životního prostředí a krajiny II.2.4.1 Obnova lesnic. potenciálu po kalamitách a prev. 215 547 858 opatření II.2.4.2 Neproduktivní investice v lesích 43 220 240 Celkem OSA II. 258 768 098 OSA III. Kvalita života ve venkov. oblastech a diverzifikace hospodářství venkova III.1.1 Diverzifikace činností nezemědělské povahy 1 429 894 827 III.1.2 Podpora zakládání podniků a jejich rozvoje 720 546 503 III.1.3 Podpora cestovního ruchu 413 045 978 III.2.1.1 Obnova a rozvoj vesnic 3 103 507 889 III.2.1.2 Občanské vybavení a služby 712 794 733 III.2.2 Ochrana a rozvoj kulturního dědictví venkova 420 122 101 III.3.1 Vzdělávání a informace 47 323 692 Celkem OSA III. 6 847 235 723 OSA IV. LEADER IV.1.1 Místní akční skupina 332 453 685 IV.1.2 Realizace místní rozvojové strategie 1 047 230 454 IV.2.1 Realizace projektů spolupráce 65 167 153 Celkem OSA IV. 1 444 851 292 OSA V. Technická pomoc V.1 Příprava, sledování, hodnocení a kontrola v rámci 81 247 307 programu V.2 Zřízení a provoz celostátní sítě pro venkov 13 065 895 Celkem za všechna opatření 17 633 894 001 Pramen: TIS SZIF Programy rozvoje venkova, 2011

54

1 772

608 45 202 431 10 312 160 1 303 2 357 7 200 220 39 259 168 494 197 744 160 232 77 2 072 108 2 131 23 2 262 133 61 11 987

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách V zemědělství musíme podporu OZE rozlišit na financování investičních nákladů a na podporu provozních nákladů. Tab.5: Příklady dobré praxe OZE z Programu rozvoje venkova Název projektu Název projektu v III.ose a opatření 1.2 b) Výstavba bioplynové stanice s kogenerační jednotkou Bioplynová stanice Poběžovice II. etapa Bioplynová stanice Ledenice - Ohrazeníčko Novostavba bioplynové stanice Jarošovice Malá bioplynová stanice biofarma Sasov Využití odpadního tepla z bioplynové stanice Název projektu III. ose a opatření 1.2 c) Výstavba výtopny ve Svojšicích Adaptace stodoly na kotelny Kotelna na biomasu Název projektu III.1.2 d) Rekonstrukce objektu na zařízení tvarovaných biopaliv Výstavba linky na zařízení na výrobu peletek Vybudování linky na výrobu peletek EKOVER Vybudování linky na výrobu peletek Využití nadprodukce stébelnin pro výrobu biopaliv a další…. Pramen: SZIF

Dotace v Kč

Právní subjekt

16 470 000 19 320 000 8 835 000 17 349 000 11 250 000 378 570

FO s.r.o. FO FO FO s.r.o.

691 276 1 097 250 110 000

FO FO FO

1 198 200 5 436 750 5 580 000 2 653 500 120 000

FO s.r.o. FO FO FO

3. Operační program Životní prostředí Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci a investice, a podporuje tak naši celkovou konkurenceschopnost. Prioritní osa 2 Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí podporuje projekty, které jsou zaměřeny na zlepšení nebo udržení kvality ovzduší a omezení emisí základních znečišťujících látek do ovzduší. Zdůrazňuje na využití nových, šetrných způsobů výroby energie včetně obnovitelných zdrojů energie a energetických úspor. Oblast podpory 2.1 Zlepšení kvality ovzduší 2.1.1 Snížení imisní zátěže ze zdrojů nenapojených na centrální zásobování teplem 2.1.2 Snížení příspěvku k imisní zátěži obyvatel omezením imisí z energetických systémů včetně CZT 2.1.3 Snížení imisní zátěže omezením prašnosti z plošných zdrojů 2.1.4 Doplnění a inovace systémů sledování a hodnocení imisní zátěže na území ČR Oblast podpory 2.2 Omezování emisí u zdrojů nad 5 MW Prioritní osa 3 Udržitelné využívání zdrojů energie podporuje projekty zaměřené na udržitelné využívání zdrojů energie, zejména obnovitelných zdrojů energie, a prosazování úspor energie. Dlouhodobým cílem programu je zvýšení využití obnovitelných zdrojů energie při výrobě elektřiny a tepla a efektivnější využití odpadního tepla. Oblast podpory 3.1 Výstavba nových zařízení a rekonstrukce stávajících zařízení s cílem zvýšení využívání obnovitelných zdrojů energie pro výrobu tepla, elektřiny a kombinované výroby tepla a elektřiny. Oblast podpory 3.2 Realizace úspor energie a využití odpadního tepla u nepodnikatelské sféry

55

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Příklady dobré praxe OP Životní prostředí Rekonstrukce zdroje vytápění v Mateřské škole v Bezdružicích Osa 2 Projekt řešil výměnu zdroje tepla v mateřské škole v Bezdružicích. Stávající zdroj tepla využíval hnědé uhlí jako palivo a zasahoval emisemi město. Součástí projektu bylo osazení kotelny kvalitními kotli s vysokou účinností a parametry splňujícími aktuální požadavky na nízkou produkci emisí. Část nákladů projektu byla využita na propojení přípojky zemního plynu do budovy. Zateplení budovy Obecního úřadu v Loučné nad Desnou Osa 3 Předmětem projektu bylo zateplení obvodobého pláště a střešní konstrukce, výměna otvorových výplní v objektu Obecního úřadu č.p. 57 v Loučné nad Desnou. Dále pak osazení termoregulačních ventilů na stávající radiátory. Snížení energetické náročnosti Obecního úřadu Vitčice Osa 3 Cílem projektu bylo docílení energetických úspor provozu obecního úřadu ve Vitčicích. Byla vyměněna původní okna a vstupní dveře za nová okna a dveře s izolačním dvojsklem s podstatně nižším prostupem tepla a infiltrací. Obvodové zdi byly kompletně zatepleny zateplovacím systémem tl. 120 mm. Strop v 1 podlaží byl zateplen minerální vlnou tl. 200 mm. Bylo demontováno elektrické vytápění a nainstalováno nové plynové vytápění, včetně instalace nových otopných těles. Předpokládaná energetická úspora po realizaci všech uvedených opatření je cca 28 GJ/rok. Celkové náklady: 1 337 198 Kč. Celkové uznatelné náklady: 874 212 Kč. Celková výše podpory: 743 080 Kč. 4. Závěry z hlediska obnovitelných surovin Nespočetné množství výrobků a materiálů, které používáme a jež mají zásadní vliv na kvalitu našeho života, se vyrábí z fosilních zdrojů, nejčastěji z ropy. Pro každý účel přitom příroda poskytuje produkty, z nichž lze pomocí vhodné technologie materiály se stejnými vlastnostmi vyrobit. Stavební materiály z nepálené hlíny a slámy, nábytek a podlahy ze dřeva, textilie z rostlinných vláken a ovčí vlny, čisticí prostředky na bázi lehce odbouratelných tenzidů vyrobených z rostlin či živočišných tuků, přírodní barvy a nátěry či obalové materiály mají stále malý podíl v produkci průmyslu. Dnes jsou navíc známé i alternativy pro další petrochemické produkty, jako jsou plastové fólie, izolační materiály, které lze nahradit materiály ze škrobu, cukrů, celulózy a rostlinných olejů. Uvedené výrobky mají plnohodnotné materiálové vlastnosti a jsou dobře biologicky odbouratelné, což lze zejména ocenit při jejich likvidaci. Zmíněné výrobky tedy představují možnost udržitelného hospodaření v uzavřených cyklech. Hlavní tři směry využití obnovitelných surovin v ČR jsou orientovány na využití škrobu, zpracování řepky na řepkové oleje a zpracování surovin na stavební hmoty. Skutečným přínosem proti nadbytečnému užití plastových obalů jsou biodegradabilní škrobové alternativy. Obilní sláma je využívána především jako obnovitelný zdroj energie dále ve stavebnictví. Z hlediska sociálních přínosů vyšší rozvoj obnovitelných zdrojů energie přináší příznivé sociální dopady zvláště ve venkovském prostoru a v sektoru zemědělství, kam se soustřeďuje převážná produkce biomasy. LITERATURA TIS SZIF Programy rozvoje venkova, Tržní informační systém Státní zemědělský intervenční fond 2011, roč. VIII, s.62 kol. MMR: Abeceda fondů Evropské unie 2007 – 2013, s.29 Programový dokument Operační program Životní prostředí www.szif.cz

Odborná recenze textu: PhDr. Ladislav Pytloun, Ph.D.

56


ENERGETICKY SOBĚSTAČNÁ OBEC KNĚŽICE Pavel PLICKA VOŠZa a SZaŠ Mělník, [email protected]

Obec Kněžice leží ve Středočeském kraji, asi dvacet kilometrů od Poděbrad směrem na severovýchod. Po získání dotace z evropských fondů byl v roce 2006 nákladem 135 mil. Kč zrealizován projekt s názvem Kněžice – energeticky soběstačná obec, který tvoří bioplynová stanice s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, kotelna na biomasu a teplovodní rozvod centrálního zásobování teplem pro celou obec. Bioplynová stanice Bioplynová stanice Kněžice obr. 1 provozuje v současné době jeden anaerobní reaktor – fermentor s objemem cca 2500 m3, jeden beztlakový plynojem na bioplyn s objemem 800 m3, zakrytou homogenizační jímku s objemem cca 200 m3, hygienizační a drticí linku pro tepelnou hygienizaci a drcení tuhých rizikových odpadů, dvě uskladňovací nádrže na vyfermentovaný kal s celkovým objemem 2x6600 m3 a jednu pístovou kogenerační jednotku obr.2 na bioplyn. Součástí bioplynové stanice je také nová trafostanice 0,4/22 kV a dvoustupňové odsiřování surového bioplynu. Fermentor je izolovaná, železobetonová nádoba, která je zakryta koženou membránovou střechou, pod kterou je plynojem ve kterém se hromadí surový bioplyn a je dopravován ke kogenerační jednotce. Obsah reaktoru se pravidelně promíchává a ohřívá teplem z kogenerační jednotky. Zakrytá homogenizační jímka zajišťuje promíchání vstupních surovin a odpadů před jejich přečerpáním do fermentoru. Hygienicky nezávadné suroviny např. kejda jdou přímo do homogenizační jímky a hygienicky rizikové odpady např. potraviny prochází tepelnou hygienizací. Denně se do bioplynové stanice zaváží průměrně 35 až 70 tun surovin a průměrná doba zdržení ve fermentoru je 30 až 70 dní. Působením metanogenních bakterií se ve fermentoru z každé tuny vstupních surovin uvolní asi 40 až 80 m3 bioplynu a zbytek využitých surovin jde do uskladňovací nádrže jako hnojivo, kde je skladováno.

57


Obr. 1: Bioplynová stanice Kněžice.

Obr. 2: Kogenerační jednotka.

Kotelna na biomasu Kotelna na biomasu obr. 3 má dva automatické teplovodní kotle, kde jeden o výkonu 800 kW je na spalování slámy zrnin nebo energetického šťovku obr. 4 a druhý o výkonu 400 kW je na spalování dřevní štěpky a podobného odpadu. Provozní zásobník kotle na slámu má kapacitu na přibližně 8 hodin nepřetržitého automatického provozu a provozní zásobník kotle na štěpky na více než jednodenní provoz. U kotelny je instalován tlakový teplovodní akumulátor tepla s vodním objemem 50 m3. Sklad na zásoby paliva je krytý a jeho kapacita vystačí na několik týdnů provozu kotelny. Přibližně polovinu spalovaného paliva tvoří dřevní štěpka a polovinu sláma s energetickým šťovíkem. Kotel na slámu pracuje s účinností 85 % a při plném výkonu spálí 225 kg slámy za hodinu. Kotel na štěpku pracuje s účinností 84 % a spálí 170 kg štěpky za hodinu. Kotle jsou v provozu pouze v topném období, kdy teplo získané z bioplynové stanice nestačí na pokrytí potřeby tepla v tomto období. Rozvod tepla k jednotlivým objektům v obci je zajištěn teplovodním potrubím o celkové délce cca 6 km a jeho ztráty činí 40 % celoroční dodávky tepla. Celoroční ztráty teplovodu kryje přebytečné teplo z bioplynové stanice, které by se jinak muselo odvést do atmosféry. V Kněžicích je celková dodávka tepla do teplovodu cca 3200 MWh za rok.

58


Obr. 3: Kotelna na biomasu.

Obr. 4: Kotel na spalování slámy.

Centrální rozvod tepla Potrubí je v celé délce vybaveno alarmovými vodiči pro lokalizaci případných netěsností. Předávací stanice v jednotlivých objektech jsou automatické s kontinuálním přenosem dat do řídícího centra. Provozní parametry se zadávají na místních terminálech v objektech.

59

Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Základní údaje o výrobě tepla a elektřiny Bioplynová stanice je tvořena jednou kogenerační jednotkou se spalovacím motorem na bioplyn a synchronním třífázovým generátorem Jenbacher JMS 208 GS –B.LC. s elektrickým výkonem 330 kW a tepelným výkonem 405 KW, která je v nepřetržitém provozu a vyrábí ze zemědělských, z potravinářských a z dalších odpadů elektřinu na prodej do distribuční elektrizační sítě a teplo pro vytápění obce. Pro vlastní spotřebu celé bioplynové stanice se využije cca 17 % vyrobené elektřiny a 83 % je přes transformátor dodáváno do distribuční elektrizační sítě 22kV. Bioplynová stanice Kněžice dodá za rok do distribuční sítě ČEZ více elektrické energie, než celá vesnice a celé nové zařízení spotřebuje. Výroba elektřiny v bioplynové stanici je v běžném roce 2600 MWh. Kogenerační jednotka vyrábí z bioplynu kromě elektrické energie ještě cca 2900 MWh tepla, z něhož se část spotřebovává na ohřev fermentoru a další část pokrývá spotřebu tepla v objektech obce v mimo topném období. Kotelna na biomasu se dvěma teplovodními kotli o celkovém tepelném výkonu 1200 kW je v provozu podle potřeby pouze v topném období. Závěr V roce 2007 získala obec Kněžice Evropskou cenu za energetickou efektivnost – European Energy Award. V květnu 2009 se stala obec Kněžice za projekt ESO Kněžice vítězem 18. ročníku českého kola soutěže Cena zdraví a bezpečného životního prostředí v kategorii Environment. Zdroj Internetové stránky ESO Kněžice

60


Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Sborník ke konferenci 8. 11. 2011

Vydala Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník Na Polabí 411, 276 01 Mělník [email protected], www.zas-me.cz v rámci projektu Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách č. CZ 1.07/1.1.00/08.0042

Sborník sestavil Ladislav Pytloun Technická spolupráce Miroslava Štochlová Fotografie na přední obálce Ladislav Pytloun Fotografie na zadní obálce Pavel Fér Vydání první, Mělník 2011 Počet stran 64 Vytiskla Tiskárna K + H Jiří Hulička Mělník

Příspěvky věnované speciálním tématům z jednotlivých učebnic byly odborně zrecenzovány; následují vždy po textu, který se týká dané klíčové aktivity. Tato publikace neprošla jazykovou revizí.

© VOŠZa a SZaŠ Mělník, 2011 Tato publikace je financována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

ISBN 978-80-904782-2-0

61


TATO PUBLIKACE JE FINANCOVÁNA EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

62

H ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V ZEMĚDĚLSKÝCH A ZAHRADNICKÝCH ŠKOLÁCH

Recommend Documents