ZÁHADA HLAVOLAMU
Zámečnický mistr Mažňák toužil získat „Ježka v kleci“ - hlavolam, který patřil jeho učni Janu Tleskačovi. Netušil ovšem, že tento hlavolam v sobě skrývá návod na výrobu létajícího stroje. Svému učni za něj nabízel peníze, ale bez úspěchu. Dokonce se jednou snažil za pomoci paklíčů a dalších nástrojů otevřít okovanou truhlici, ve které měl Tleskač v zámečnické dílně Mažňákova domu své věci, ale nepodařilo se mu překonat složitý zámek, který si jeho učeň sám zhotovil. Mažňák svoji rozladěnost utápěl v pálence ve společnosti svého kamaráda – řezníka Dulavy. Ten Mažňákovi vnukl myšlenku, aby se hlavolamu zmocnil třebas i násilím. Dulava ovšem netušil, že v té době se již Mažňák nachází ve stavu, kdy v důsledku vypitého alkoholu není vůbec schopen rozpoznat protiprávnost svého činu. V tomto stavu a pod vlivem rady řezníka Dulavy se Mažňák vydal za Tleskačem do zvonice kostela U Sv. Jakuba, předpokládaje, že Tleskač má hlavolam s sebou. Po příchodu do zvonice s Tleskačem cloumal, několikrát jej udeřil do obličeje a domáhal se vydání hlavolamu. Vzdor požitému alkoholu si Mažňák uvědomoval, že zábradlí zvonice je ztrouchnivělé, a proto se instinktivně snažil, aby potyčka probíhala dále od zábradlí. Při vzájemné strkanici na malém prostoru zvonice však Tleskač narazil zády do zábradlí, to prasklo, a ačkoliv se jej Mažňák snažil zachytit, zřítil se z kostelní věže a byl namístě mrtev.
O t á z k y: 1. Jak právně posoudíme jednání zámečnického mistra Mažňáka? Odůvodněte.
2. Jak právně posoudíme jednání řezníka Dulavy? Odůvodněte.
3. O několik let později byla na mladistvého Štětináče (jednoho z členů Bratrstva kočičí pracky) podána obžaloba pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 TZ, kterého se měl dopustit tím, že na zdi několika domů ve Stínadlech namaloval obrázek „Ježka v kleci“, který se po Tleskačově smrti za záhadných okolností ztratil a kterého toužili nalézt všichni chlapci ve Stínadlech. Soud zjistil, že poté, co byla obžaloba doručena soudu, Štětináč zemřel na otravu krve, když se topil ve stoce, ve které „Ježka v kleci“ hledal. Jakým rozhodnutím bude soud na tuto procesní situaci reagovat? Odůvodněte.
4. V téže době již zletilý malířský tovaryš, řečený Dlouhé Bidlo (bývalý vůdce Bratrstva kočičí pracky, který však již nyní žil zcela samotářským životem a nebyl již členem žádné pospolitosti) byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 let, a to za jediný skutek kvalifikovaný jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) TZ, kterého se dopustil sám, jsa k tomu údajně vyprovokován vyzývavým chováním oběti. Za jakého předpokladu mohl být tento výrok o trestu v souladu se zákonem? Odůvodněte.
5. V jiném případě byl švec Losna (strýc jednoho z kandidátů na titul „Velkého Vonta“), odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 7 pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. c) TZ, a to za sérii patnácti krádeží šperků, spáchaných vloupáním do různých zlatnických dílen v Praze v období od března do května téhož roku, jsa od počátku veden úmyslem získat prostředky na cestu do Ameriky, kterou způsobil celkovou škodu 4.600.000 Kč. Po právní moci odsuzujícího rozsudku vyšlo najevo, že v rámci této série se stejným úmyslem a stejným způsobem vykradl v Praze 8 ještě jednu zlatnickou dílnu, ve kterém způsobil škodu 500.000 Kč. Který soud bude věcně a místně příslušný k řízení o tomto činu? Odůvodněte.
6. V hlavním líčení, vedeném proti Losnovi, uplatnil jeden z poškozených včas a řádné nárok na náhradu škody v částce 800.000 Kč. V průběhu dokazování však bylo zjištěno a spolehlivě prokázáno, že již před měsícem rozhodl soud v občanskoprávním řízení o povinnosti Losny zaplatit tuto částku poškozenému na náhradu škody. V důsledku Losnova odvolání však tento rozsudek o žalobě na náhradu škody dosud nenabyl právní moci. Jakým rozhodnutím bude soud v trestním řízení na toto zjištění reagovat? Odůvodněte.
7. Při jedné výpravě do Stínadel byli chlapci ze skupiny Rychlé šípy přepadeni skupinou Vontů, kteří je chtěli zbít. Chlapci se chtěli zachránit útěkem, ale Mirek Dušín si podvrkl kotník a neměl šanci utéci Vontům, kteří jej pronásledovali. Proto přelezl nevysoké oplocení zahrady u vily továrníka Dubského, kde se chtěl ukrýt. Byl však přistižen zahradníkem a předán policii, která zahájila úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody. Celou záležitost se však podařilo vysvětlit, takže proti Mirkovi Dušínovi nebylo trestní stíhání zahajováno. Který orgán, jakým způsobem a z jakých důvodů trestní řízení ukončí? Odůvodněte.
ZÁHADA HLAVOLAMU Řešení Upozornění: Mezititulky nejsou součástí řešení. Jsou vloženy pouze z pedagogických důvodů pro lepší orientaci studentů ve struktuře řešení.
Odpověď Mažňák spáchal ve vícečinném souběhu pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. b) TZ a (zvlášť závažný) zločin opilství podle § 360 odst. 1 TZ. Odůvodnění 1.1.1. Odůvodnění krádeže Mažňák ve snaze získat „Ježka v kleci“ se pomocí paklíčů a dalších nástrojů snažil otevřít okovanou truhlici, ve které měl Tleskač své věci, ale nepodařilo se mu překonat složitý zámek. Chtěl si přisvojit cizí věc tím, že se jí zmocní, což naplňuje zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 TZ. 1.1.2. Odůvodnění vloupání Pomocí paklíčů a dalších nástrojů se snažil otevřít zámek truhlice. Vniknutí do uzavřeného prostoru (tj. do uzamčené truhlice) nedovoleným překonáním uzamčení je vloupáním ve smyslu ustanovení § 121 TZ. Jedná se proto o trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) TZ. 1.1.3. Odůvodnění pokusu K otevření truhlice a ke zmocnění se hlavolamu nedošlo. Používání paklíčů a dalších nástrojů k otevření zámku je jednáním, které má bezprostřední význam pro dokonání činu (používání nástroje k dosažení zločinného cíle, odstraňování překážek v závěrečné fázi) a které pachatel provádí v úzké místní i časové souvislosti se zamýšleným dokonáním (tj. se zmocněním se věci), je jednáním bezprostředně směřujícím k dokonání ve smyslu ustanovení o pokusu podle § 21 odst. 1 TZ. Mažňák tak spáchal pokus trestného činu krádeže podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. b) TZ. 1.1.4. Odůvodnění přečinu Trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 TZ je trestným činem úmyslným (§ 13 odst. 2 TZ) a zákon na něj stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí 2 let, tedy nepřevyšující 5 let. Ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 TZ se proto jedná o přečin. 1
1.2.1. Odůvodnění kvazideliktu loupeže Mažňák s Tleskačem cloumal, několikrát jej udeřil do obličeje a domáhal se vydání hlavolamu. Násilí je použití fyzické síly s cílem působit na vůli poškozeného a překonat kladený nebo očekávaný odpor. Tedy Mažňák použil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, což naplňuje zákonné znaky kvazideliktu loupeže podle § 173 odst. 1 TZ. 1.2.2. Odůvodnění kvalifikačního znaku Při vzájemné strkanici na malém prostoru zvonice Tleskač klopýtl, narazil zády do zábradlí, to prasklo, a ačkoliv se jej Mažňák snažil zachytit, zřítil se z kostelní věže a byl namístě mrtev. Ve stavu nepříčetnosti (viz dále) nelze hovořit o zavinění v pravém smyslu. Nicméně je třeba identifikovat kvazidelikt, který byl v tomto stavu spáchán. Ze skutečnosti, že Mažňák se snažil, aby potyčka probíhala dále od zábradlí, resp. že se snažil padajícího Tleskače zachytit, lze dovodit, že nejednal v úmyslu Tleskače usmrtit. Ze skutečnosti, že věděl o stavu zábradlí a že ke vzájemné strkanici docházelo na malém prostoru zvonice, lze dovodit, že se bez přiměřených důvodů spoléhal, že k nárazu do zábradlí a k pádu ze zvonice nedojde. Tleskačovu smrt lze tak Mažňákovi přičítat jako zaviněnou z vědomé nedbalosti ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) TZ. Mažňák by tak spáchal kvazidelikt loupeže podle § 173 odst. 1, 4 TZ. 1.2.3. Odůvodnění nepříčetnosti V době útoku na Jana Tleskače se Mažňák nacházel ve stavu, kdy v důsledku požitého alkoholu nebyl vůbec schopen rozpoznat protiprávnost svého činu. Takový stav představuje stav nepříčetnosti podle ustanovení § 26 TZ. 1.2.4. Odůvodnění opilství Mažňák se do stavu nepříčetnosti přivedl tím, že „svoji rozladěnost utápěl v pálence“, tedy zaviněným (úmyslným) požíváním alkoholu. Alkohol je podle § 130 TZ návykovou látkou. Myšlenku zmocnit se hlavolamu za použití násilí pojal až v době, kdy v důsledku zaviněného požití návykové látky nebyl vůbec schopen rozpoznat protiprávnost svého činu, tedy v době, kdy již byl ve stavu nepříčetnosti. Nepůjde proto ani o actio libera in causa dolosa ani o actio libera in causa culposa ve smyslu ustanovení § 360 odst. 2 TZ. Jeho čin proto subsidiárně posoudíme jako trestný čin opilství podle § 360 odst. 1 TZ, kdy kvazideliktem bude čin jinak trestný jako trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1, 4 TZ.
2
1.2.5. Odůvodnění (zvlášť závažného) zločinu Na trestný čin opilství podle § 360 odst. 1 TZ stanoví zákon trest odnětí svobody s horní hranicí 10 let. Na kvazidelikt loupeže podle § 173 odst. 4 TZ zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí 18 let, tedy převyšující 10 let, takže kvazidelikt není činem mírněji trestným. Ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2, 3 TZ se proto v případě trestného činu opilství podle § 360 odst. 1 TZ jedná o (zvlášť závažný) zločin. 1.2.6. Odůvodnění počtu skutků Skutek je souhrnem všech vnějších projevů pachatelovy vůle, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním. Mažňák nejprve pojal vůli vniknout do truhlice a zmocnit se hlavolamu a tuto svoji vůli projevil tím, že se snažil paklíčem a dalšími nástroji otevřít zámek truhlice. Teprve poté pojal vůli jít za Tleskačem do zvonice a zmocnit se hlavolamu násilím a tuto svoji vůli projevil tím, že jím cloumal, několikrát jej udeřil do obličeje a domáhal se vydání hlavolamu. Obě jednání (snaha otevřít truhlici, resp. napadení Tleskače) nebyla tedy vnějším projevem téže vůle, a proto je posoudíme jako dva samostatné skutky. 1.2.7. Odůvodnění souběhu Oba skutky byly spáchány dříve, než byl Mažňák za některý z nich odsouzen (než byl za některý z nich vyhlášen odsuzující rozsudek). Půjde proto o souběh vícečinný (§ 43 odst. 2 TZ). 1.2.8. Závěr Mažňák tedy ve vícečinném souběhu - jednak uskutečnil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání činu, tj. přisvojení si cizí věci tím, že se jí pachatel zmocnění a čin spáchá vloupáním a dopustil se ho v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, - jednak se požitím návykové látky přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil činu jinak trestného, záležejícího v použití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, jímž byla způsobena smrt.
Odpověď Dulava spáchal přípravu podle § 20 odst. 1 ke (zvlášť závažnému) zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 TZ. Odůvodnění 2.1. Odůvodnění loupeže Dulava vnukl Mažňákovi myšlenku zmocnit se hlavolamu třebas i za použití násilí. Použití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci je trestným činem loupeže podle § 173 odst. 1 TZ. 3
2.2. Odůvodnění přípravy Vzbuzení rozhodnutí spáchat trestný čin je návodem (účastenstvím ve formě návodu) podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. b) TZ. Dulava však v Mažňákovi tuto myšlenku vzbudil v době, kdy Mažňák se již nacházel ve stavu nepříčetnosti (viz odůvodnění odpovědi na otázku č. 1). To ovšem Dulava nevěděl, a tedy si nebyl vědom žádného důvodu, pro který by Mažňák neměl být trestně odpovědný a způsobilý spáchat trestný čin. Vzhledem k tomu, že Mažňák nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný (viz odůvodnění odpovědi na otázku č. 1), nemohl „trestný čin“ spáchat, tedy dokonat ani se o něj pokusit. Nebyla tak splněna podmínka tzv. akcesority účastenství (§ 24 odst. 1 TZ), neboť účastenství je podmíněno dokonáním „trestného činu“ nebo alespoň pokusem o „trestný čin“. Dulavovo jednání proto můžeme posoudit pouze jako přípravu (ve formě návodu) podle ustanovení § 20 odst. 1 TZ. 2.3. Odůvodnění trestnosti přípravy Příprava je podle § 20 odst. 1 TZ trestná pouze ve vztahu ke zvlášť závažnému zločinu (§ 14 odst. 3 TZ) a nadto pouze tehdy, pokud tak zákon ve zvláštní části výslovně stanoví. Zločin loupeže podle § 173 odst. 1 TZ je úmyslným trestným činem (§ 13 odst. 2 TZ) a zákon na něj stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice činí 10 let. Podle ustanovení § 14 odst. 3 TZ se proto jedná o zvlášť závažný zločin. Ustanovení 173 odst. 5 TZ stanoví, že příprava je u trestného činu loupeže trestná. 2.4. Závěr Dulava tedy - uskutečnil jednání, které záleželo v návodu ke spáchání zvlášť závažného zločinu, záležejícího v použití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, přičemž nedošlo ani k pokusu ani k dokonání takového zvlášť závažného zločinu.
Odpověď Samosoudce rozhodne o zastavení trestního stíhání podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. c), § 172 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 1 písm. e) TŘ. Odůvodnění 3.1. Úmrtí obviněného jako důvod nepřípustnosti trestního stíhání Skutečnost, že obviněný zemřel, je jedním z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. e) TŘ. Pokud by obviněný zemřel ještě před podáním obžaloby, tj. ještě v přípravném řízení, byl by to důvod pro zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. d) TŘ. Obviněný však zemřel až po doručení obžaloby soudu. 4
3.2. Zda bude vést řízení senát nebo samosoudce Obviněný spáchal přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 TZ, tedy trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice činí dva roky, tedy nepřevyšuje 5 let. Podle § 314a odst. 1 TŘ o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 5 let, koná řízení samosoudce. 3.3. Přezkoumání obžaloby samosoudcem Podle § 314c odst. 1 TŘ samosoudce obžalobu přezkoumá ze stejných důvodů, jako předseda senátu (§ 186 TŘ), tedy mimo jiné též z toho hlediska, zda zde nejsou okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 TŘ [viz § 186 písm. c) TŘ]. Samosoudce avšak neprovádí předběžné projednání obžaloby a sám může učinit některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a) až f) TŘ. V posuzovaném případě by přicházelo v úvahu zastavení trestního stíhání podle § 188 odst. 1 písm. c) TŘ. 3.4. Rozhodnutí samosoudce Samosoudce tedy rozhodne usnesením o zastavení trestního stíhání podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. c), § 172 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 1 písm. e) TŘ.
Odpověď Výrok o trestu je v souladu se zákonem za předpokladu, že byly splněny podmínky pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody podle § 59 odst. 1 TZ, tj. že Bidlo zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) TZ spáchal poté, co již byl za takový nebo jiný zvlášť závažný zločin (§ 14 odst. 3 TZ) potrestán. V takovém případě umožňuje § 59 odst. 1 TZ zvýšit horní hranici trestu odnětí svobody o jednu třetinu. Odůvodnění 4.1. Uložený trest odnětí svobody převyšuje horní hranici zákonné trestní sazby Na zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) TZ stanoví zákon trest odnětí svobody s horní hranicí 10 let. Obžalovanému byl však za tento skutek uložen trest odnětí svobody v trvání 11 let. 4.2. Kdy lze uložit trest odnětí svobody nad horní hranici zákonné trestní sazby Trest 11 let odnětí svobody, který mu byl uložen, by mohl být v souladu se zákonem pouze tehdy, pokud by zákon umožňoval uložit trest nad horní hranici trestní sazby.
5
Tak by tomu mohlo být ve třech případech, ve kterých zákon umožňuje zvýšení horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody o jednu třetinu: a) Podle ustanovení § 43 odst. 1 TZ v případě vícečinného souběhu většího počtu trestných činů. b) Podle ustanovení § 108 odst. 1 TZ v případě, že trest je ukládán za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 129 TZ), tj. podle § 107 odst. 1 TZ v případě, že čin byl spáchán (a) členem organizované zločinecké skupiny nebo (b) vědomě se členem organizované zločinecké skupiny nebo (c) v úmyslu organizované zločinecké skupiny napomáhat. c) Podle ustanovení § 59 odst. 1 TZ v případě, že pachatel znovu spáchal zvlášť závažný zločin (§ 14 odst. 3 TZ), ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin potrestán. 4.3. Zda byly tyto zákonné důvody naplněny ad a) ad b)
ad c)
Ze zadání vyplývá, že trest byl ukládán za jediný skutek, takže o tento případ se nemůže jednat. Ze zadání vyplývá, že pachatel (a) žil samotářským životem a nebyl členem žádného společenství, (b) čin spáchal sám a (c) k činu byl vyprovokován vyzývavým chováním oběti, takže o tento případ se rovněž nemůže jednat. Ze zadání vyplývá, že pachatel spáchal zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) TZ a současně ze zadání nevyplývá nic, co by vylučovalo, že před spáchání tohoto zvlášť závažného zločinu byl potrestán pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin. O tento případ by se proto mohlo jednat.
4.4. Závěr Uložení trestu odnětí svobody v trvání 11 let za zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) TZ, na který však zákon stanoví trest odnětí svobody v trvání nejvýše 10 let, je v souladu se zákonem za předpokladu, že byly splněny podmínky pro mimořádné zvýšení horní hranice trestu odnětí svobody o jednu třetinu podle § 59 odst. 1 TZ, tj. že obžalovaný zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) TZ spáchal poté, co již byl za takový nebo jiný zvlášť závažný zločin (§ 14 odst. 3 TZ) potrestán.
Odpověď Podle § 17 odst. 3 TŘ a § 18 odst. 1 TŘ bude k řízení věcně a místně příslušný Městský soud v Praze.
6
Odůvodnění
5.1. Odůvodnění pokračování Jednotlivé případy krádeží vloupáním (jednotlivé dílčí útoky) naplňovaly skutkovou podstatu téhož trestného činu, a to krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) TZ. Všechny tyto útoky byly vedeny stejným záměrem (opatřit si prostředky na cestu do Ameriky), jsou charakterizovány stejným způsobem provedení (vloupání do zlatnických dílen), blízkou časovou souvislostí (šestnáct útoků během tří měsíců) a stejným předmětem útoku (šperky). Jednotlivé dílčí útoky, včetně nově najevo vyšlého útoku (krádež v Praze 8 se škodou 500.000 Kč) tak představují pokračování v trestném činu podle § 116 TZ. 5.2. Nový dílčí útok jako samostatný skutek v trestním řízení Z hlediska hmotného práva tvoří pokračující trestný čin jediný skutek a jediný trestný čin, avšak z hlediska procesního práva (§ 12 odst. 12 TŘ) představuje každý dílčí útok pokračujícího trestného činu samostatný skutek. Nic tedy nebrání tomu, aby ohledně nově najevo vyšlého skutku (krádež v Praze 8 se škodou 500.000 Kč) bylo zahájeno samostatné trestní stíhání, vedeno samostatné řízení, podána samostatná obžaloba a rozhodnuto o této obžalobě soudem. 5.3. Ukládání společného trestu Podle § 45 odst. 1 TZ odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok pokračujícího trestného činu, za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, jenž nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině i o trestu (jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad) a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ze zrušeného rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, a o uložení společného trestu za pokračující trestný čin. 5.4. Právní kvalifikace pokračujícího trestného činu Jelikož z hlediska hmotného práva tvoří celý pokračující trestný čin jediný skutek a jediný trestný čin, je třeba škody, které byly způsobeny jednotlivými dílčími útoky, sčítat. Všemi šestnácti útoky (tj. včetně nově najevo vyšlé krádeže na Praze 8 se škodou 500.000 Kč) byla způsobena celková škoda [4.600.000 Kč + 500.000 Kč] ve výši 5.100.000 Kč. Tato škoda představuje podle § 138 odst. 1 TZ „škodu velkého rozsahu“. Z hlediska hmotného práva tak celý pokračující trestný čin bude třeba právně posoudit jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 5 písm. a) TZ, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí pět let.
7
5.5. Věcná příslušnost soudu Podle § 17 odst. 1 TŘ k řízení v prvním stupni o skutku, kvalifikovaném jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 5 písm. a) TZ, je věcně příslušný krajský soud. Podle § 17 odst. 3 TŘ koná krajský soud v prvním stupni řízení též o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, jestliže postupem podle § 45 TZ přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některým z trestných činů, pro které je podle § 17 odst. 1 nebo 2 věcně příslušný k řízení v prvním stupni krajský soud. K řízení o nově najevo vyšlém skutku (dílčím útoku) krádeže na Praze 8 se škodou 500.000 Kč je proto věcně příslušný krajský soud. 5.6. Místní příslušnost soudu Všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže (včetně nově najevo vyšlé krádeže na Praze 8 se škodou 500.000 Kč) byly spáchány v Praze. Věcně a místně příslušným tedy bude soud s působností krajského soudu pro území hlavního města Prahy. Takovým soudem bude podle § 12 odst. 5 TŘ Městský soud v Praze.
Odpověď Soud podle § 206 odst. 3, 4 TŘ a z důvodu uvedeného v § 44 odst. 3 TŘ rozhodne tak, že poškozený není oprávněn uplatňovat v trestním řízení nárok na náhradu škody (že se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nepřipouští). Odůvodnění 6.1. Oprávnění poškozeného uplatnit nárok na náhradu škody Podle § 43 odst. 3 TŘ je poškozený oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit způsobenou škodu. 6.2. Kdy nelze nárok uplatnit Podle ustanovení § 44 odst. 3 TŘ však návrh podle § 43 odst. 3 TŘ nelze podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto v občanskoprávním řízení. Takovým rozhodnutím je ovšem i rozhodnutí dosud nepravomocné. Jestliže tedy bylo v průběhu dokazování zjištěno a spolehlivě prokázáno, že již před měsícem rozhodl soud v občanskoprávním řízení o povinnosti obžalovaného zaplatit tuto částku poškozenému na náhradu škody, jakkoliv v důsledku Losnova odvolání tento rozsudek dosud nenabyl právní moci, nemůže poškozený týž nárok uplatňovat návrhem v trestním řízení.
8
6.3. Jak soud rozhodne Podle § 206 odst. 4 TŘ v takovém případě (z důvodu § 44 odst. 4 TŘ) soud rozhoduje usnesením přiměřeně podle ustanovení § 206 odst. 3 TŘ. Podle ustanovení § 206 odst. 3 TŘ uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které toto právo zřejmě nepříslušní, vysloví soud usnesením, že onu osobu jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští. V posuzovaném případě však není důvodu rozhodnout tak, že se poškozený k hlavnímu líčení jako poškozený „vůbec“ nepřipouští, pokud jinak splňuje všechny zákonné předpoklady pro procesní postavení poškozeného (§ 43 odst. 1 TŘ) a není důvod mu odepřít jeho ostatní procesní práva poškozeného (například: účastnit se hlavního líčení, nahlížet do spisu, klást otázky vyslýchaným osobám aj.). Podle § 206 odst. 4 TŘ soud rozhoduje „přiměřeně“ podle ustanovení § 206 odst. 3 TŘ. Postačí proto rozhodnout tak, že poškozený není oprávněn uplatňovat v trestním řízení nárok na náhradu škody.
Odpověď Policejní orgán věc usnesením odloží podle § 159a odst. 1 TŘ, neboť Mirek Dušín jednal v krajní nouzi podle § 28 odst. 1 TZ a nejde zde tedy o podezření ze spáchání trestného činu. Odůvodnění 7.1. Právní posouzení kvazideliktu Podle ustanovení § 133 TZ se obydlím rozumí i příslušenství domu, tedy též zahrada, která je společně s domem ohrazena a ve které obyvatelé domu rovněž realizují svoji domovní svobodu. Neoprávněné vniknutí do obydlí jiného je přečinem porušování domovní svobody podle 178 odst. 1 TZ. 7.2. Zda šlo o stav nutné obrany nebo krajní nouze Mirek Dušín přelezl oplocení zahrady proto, aby se ukryl před skupinou Vontů, která jej pronásledovala v úmyslu jej zbít. Bezprostředně zde tedy hrozila možnost újmy na zdraví Mirka Dušína, tedy možnost poruchy zájmu, který je chráněn trestním zákonem. Takové okolnosti proto představují bezprostředně hrozící protiprávní útok na chráněné zájmy, tedy podmínky pro jednání v nutné obraně podle § 29 odst. 1 TZ. Mirek Dušín však možnost újmy na zdraví neodvracel obranou proti pronásledujícím Vontům, ale tím, že porušil trestním právem chráněný zájem třetí osoby – domovní svobodu továrníka Dubského. Takovou situaci proto budeme posuzovat podle ustanovení o krajní nouzi podle § 28 odst. 1 TZ, tedy jako odvracení bezprostředně hrozícího nebezpečí. 9
7.3. Zda byly splněny podmínky a meze jednání v krajní nouzi Ze zadání vyplývá, že Mirek Dušín měl podvrknutý kotník a neměl možnost se nebezpečí zbití ze strany pronásledujících Vontů vyhnout jinak, než ukrytím se v zahradě. Je proto zachována podmínka subsidiarity jednání v krajní nouzi. Je nesporné, že zde nebyl žádný právní důvod, pro který by měl Mirek Dušín povinnost čelit nebezpečí, které od pronásledovatelů hrozilo. Vniknutí na zahradu vily a tím porušení domovní svobody továrníka Dubského je zřejmě méně závažným následkem, než následek záležející v ublížení na zdraví, které Mirkovi Dušínovi hrozilo. Je proto zachována i podmínka proporcionality jednání v krajní nouzi. 7.4. Hmotněprávní závěr Jednání v krajní nouzi vylučuje protiprávnost činu, a proto jednáním Mirka Dušína nebyl spáchán trestný čin (§ 28 odst. 1 TZ). 7.5. Příslušnost orgánu Ze zadání vyplývá, že ve věci již byly zahájeny úkony trestního řízení (§ 158 odst. 3 TŘ), avšak dosud nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1 TŘ), to znamená, že dosud probíhalo řízení před zahájením trestního stíhání, tj. stadium prověřování a objasňování podle hlavy deváté trestního řádu. Podle ustanovení § 158 a násl. TŘ provádí úkony v tomto stadiu trestního řízení zásadně policejní orgány (§ 12 odst. 2 TŘ). Z okolností případu je zjevné, že tímto policejním orgánem bude útvar Policie České republiky (§ 12 odst. 2 písm. a/ TŘ). 7.6. Procesní rozhodnutí Skutečnost, že ve věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu je ve stadiu před zahájením trestního stíhání důvodem pro odložení věci usnesením podle § 159a odst. 1 TŘ.
***
10
