GYMNÁZIUM JAKUBA ŠKODY Ročníková práce z biologie Skleníkový efekt
Jan ZMEŠKAL IV. B, 2004 – 2005 Přerov
Obsah 1.
Co je to skleníkový efekt? Podstata skleníkového efektu Skleníkové plyny 2. Proč nám skleníkový efekt vadí? 2.1 Dvě teorie 2.2 Co všechno se může stát? 2.3 Česká republika 2.4 Kdy k tomu dojde? 3. Co můžeme dělat a co děláme? 3.1 ,,Nedostatečné důkazy‘‘ 3.2 Jaké je řešení 3.2.1 Jaderná energie a úspory 3.2.2 Zalesňování 3.3 Boj proti emisím 3.4 Každý může pomoci 1.1 1.2
1 1 1 2 3 3 4 4 5 5 6 6 6 7 8
Úvod a cíle Má ročníková práce se zabývá problémem skleníkového efektu. Myslím, že dnes už je s tímto jevem obeznámeno dostatečné množství lidí, proto se místo jeho objasňováním (které ovšem také nechybí), zabývám spíše možnými důsledky a řešením vzniklé situace. Toto téma jsem si vybral proto, že jsem nechtěl psát o něčem, co je nám vzdálené. Už od začátku jsem na tento dokument nepohlížel pouze jako na ročníkovou práci, ale spíše na způsob, jak upozornit na stále akutnější problém. Cílem této práce ale není vystrašit někoho nebo navozovat pocit bezmoci. Právě naopak – měla by každého ,,postrčit‘‘, aby za původce všech problémů neoznačoval jen ,,ty druhé‘‘ a sám zhodnotil svůj podíl na problému jménem skleníkový efekt. A tohle také není nástroj, jak v někom probudit pocit viny. Tato práce by měla každého jednotlivce motivovat, aby začal se změnou u sebe samého. Myslím, že dnes, když projevy globálního oteplování klepou na dveře, je to obzvlášť důležité.
Teoretická a metodická část Mým hlavním zdrojem informací se při vypracovávání této práce stal internet. Důvod byl hlavně ten, že na internetu jsou aktuální ohlasy a setkám se zde s mnoha názory. Samozřejmě, že jsem využíval také knihy, ale z těch jsem čerpal spíše zajímavosti a statistiky. Další výhoda internetu je ta, že jsou zde snadno dostupné odborné práce. Co se týče názorů různých autorů, postupem času jsem zjistil, že na situaci okolo skleníkového efektu a jeho možných následků existují názory nejen odlišné, ale často také úplně opačné. Tímto rozporem jsem se ale v práci samotné moc nezabýval, pouze jsem na něj upozornil. Při psaní ročníkové práce jsem vycházel z názoru většiny klimatologů. To ovšem neznamená, že bych jiné názory naprosto zavrhoval. To určitě ne. Četl jsem také práce vědců, kteří se k celé situaci stavějí naprosto odlišně. I jejich studie byly podloženy spoustou grafů, ty mi ale nepřipadaly moc přesvědčivé. Když například chtěli tito odborníci ilustrovat to, že se teplota atmosféry příliš nezvedá, vybrali si třeba jen desetiletý úsek. To je důvod, proč jsem nezvolil postoj těchto vědců, kteří, vzhledem k předpokládaným zpětným vazbám, považují snahu o snížení produkce skleníkových plynů za zbytečnou.
Vlastní práce 1. Co je to skleníkový efekt? 1.1 Podstata skleníkového efektu Slunce nám, obyvatelům planety Země, poskytuje 180 000 terawattů své energie. Z celkového množství 3,8 . 1023 kW je to sice jen nepatrný zlomek, ale pro nás životně důležitý. Tato energie dopadá jako sluneční záření na povrch zemské atmosféry. Ve výšce 60 km nad povrchem pohlcuje atmosféra nebezpečné druhy záření (ultrafialové, rentgenové), zatímco světlo propouští. To dopadá na povrch Země. Zhruba můžeme říci, že z celkového toku slunečního záření dopadajícího na Zemi je přibližně 1/2 pohlcena povrchem pevnin a moří a mění se v teplo, 1/3 se od povrchu a atmosféry odráží a 1/5 je atmosférou pohlcována. 1/2 dopadajícího záření (90 tisíc terawattů) se tedy na Zemi mění v teplo. Stejné množství záření (nyní již ale tepelné) Země vyzařuje zpět do vesmíru. Skleníkové plyny v atmosféře infračervené záření (teplo) zachytávají a částečně vracejí nazpátek na Zemi. Vliv skleníkových plynů je tedy vyrovnávací. Zabraňují prudkým změnám teploty v souvislosti s kolísáním slunečního svitu. Přirozený skleníkový efekt je důležitý pro existenci vody v kapalném stavu a tedy i pro existenci života. A jaké že jsou ty plyny, díky kterým skleníkový efekt funguje? 1.2 Skleníkové plyny Na skleníkovém efektu se podílí celá řada plynů. Nejvýznamnější podíl na tomto jevu má oxid uhličitý. Protože každý ze skleníkových plynů má jinou hodnotu vlivu na globální oteplování, přepočítávají se jejich hodnoty na CO2. CO2 – oxid uhličitý vzniká především následkem odlesňování a spalování fosilních paliv. Na odlesňování má největší podíl těžba tropických deštných pralesů. Ty mizejí jednak kvůli zemědělství, ale především kvůli těžbě dřeva. Tepelné elektrárny se podílejí na emisích skleníkových plynů cca 10%, doprava se na emisích podílí přibližně 25%. CH4 – Hlavním zdrojem metanu je zemědělství – rýžová pole, spalování biomasy a střevní kvašení u přežvýkavců. Atmosféra sice neobsahuje tolik metanu jako oxidu uhličitého, CH4 je zato dvacetkrát účinnější skleníkový plyn než CO2. N2O – Účinnost oxidu dusného jako skleníkového plynu je přibližně 230x vyšší než CO2. Do atmosféry se dostává při spalování biomasy a uvolňováním z půdy následkem používání zemědělských hnojiv. Freony – Freony jsou známé hlavně kvůli ozónové díře, jejich dalším dílem je však také skleníkový efekt. Výroba klasických freonů byla zastavena Montrealským protokolem, nicméně některé rozvojové země v ní dále pokračují. Ještě horší ale je, že chemický průmysl (celkem úspěšně) prosazuje náhradu tvrdých freonů (CFC) hydrofluorokarbony (HFC). Ty sice nepoškozují ozonovou vrstvu, zato 1 kg nejběžnějšího HFC má 3 200x větší podíl na skleníkovém efektu než stejné množství CO2. Tento plyn je téměř ve všech ledničkách, které se dnes prodávají a jsou označovány jako neškodné pro životní prostředí.
Pro lepší představu o situaci kolem skleníkových plynů přikládám následující tabulku a graf. Tab. č. 1 – Skleníkové plyny Skleníkový plyn
Koncentrace (roky)
Změna oproti roku 1780
Zdroje
1780
1995
CO2
280 ppm
360 ppm
+ 29 %
Lesní požáry; Vulkanická činnost; Spalování fosilních paliv a biomasy; Odlesňování ...
CH4
0.70 ppm
1.70 ppm
+ 143 %
Mokřady; Termiti; Zpracování zemního plynu a ropy; Pěstování rýže; Chov dobytka; Skládky odpadů
N2O
280 ppb
310 ppb
+ 11 %
Lesy; Louky; Oceány; Půda; Zpracování půdy; Hnojiva; Spalování fosilních paliv a biomasy
Freony
0
900 ppt
-
Chladící zařízení; Spreje; Rozpouštědla
Graf č. 1 - Podíl plynů na skleníkovém efektu
CO2 55%
CH4 15%
N2O 6%
Freony 24%
Jeden rekord týkající se emisí oxidu uhličitého na konec: Z hlavních průmyslových států západní polokoule si nejlépe vede Francie, kde v roce 1999 odešlo do ovzduší jen 400 milionů tun oxidu uhličitého. Tato země se rozhodla pro jadernou energetiku, což významně pomáhá snížit emise CO2 spojené se spotřebou fosilních paliv. Zato Spojené státy americké mají nejvyšší hodnotu emisí oxidu uhličitého. V roce 2000 USA vypustily do ovzduší 5800 milionů tun oxidu uhličitého, tj. o 3,1 % víc než v předešlém roce. 2. Proč nám skleníkový efekt vadí? Jak jsem již napsal dříve, vliv skleníkových plynů na je klima vyrovnávací. Mezi pohlceným slunečním světlem a teplem vyzářeným Zemí je tedy energetická rovnováha. Tuto rovnováhu člověk v dnešní době narušuje. Díky spalování fosilních paliv a dalším
zdrojům emisí skleníkových plynů se z něj stává nástroj globálního oteplování. Odhaduje se, že do roku 2100 by mohla průměrná teplota stoupnout o 7° až 10° C. Mohlo by se zdát, že takové oteplení nemůže být na škodu, ale opak je pravdou. Podívejme se proto nyní, jak na globální oteplování – přímý následek skleníkového efektu – pohlížejí různí lidé a co by se mohlo stát, kdyby k tak drastickému zvýšení teploty opravdu došlo. 2.1 Dvě teorie Mezi odborníky již není sporu o tom, že koncentrace skleníkových plynů narůstá. Jejich názory se však rozcházejí v tom, jak bude na tento fakt reagovat naše planeta. Někteří tvrdí, že nárůst skleníkových plynů nastartuje takové mechanismy, které dokáží eliminovat zvyšování teploty. Faktem ale je, že většina zastánců těchto názorů je více čí méně svázána s průmyslovou výrobou. Naproti tomuto tvrzení stojí názor opačný. Většina klimatologů z IPCC (Mezivládní skupina pro změny klimatu) se obává toho, že se rozběhnou takové mechanismy, které proces globálního oteplování spíše urychlí. Tato druhá, a pro nás horší varianta, je však všeobecně považována za pravděpodobnější. Dnes ale nelze s jistotou říci, která skupina má pravdu. Klima totiž kolísá také vlivem přirozených mechanismů, které nesouvisejí přímo s globálním oteplováním. Pokud se ovšem naplní pesimistické scénáře, bude již příliš pozdě, abychom nastartované oteplování zastavili. Ze statistik vyplývá, že hlavním producentem skleníkových plynů je energetika. Snížení emisí oxidu uhličitého znamená především úspory energie a přechod na obnovitelné zdroje. Obojí by mělo pozitivní dopad na životní prostředí, i kdyby se nakonec ukázalo, že příroda si se skleníkovými plyny dokáže poradit sama. 2.2 Co všechno se může stát? Pokud dojde k situaci, při které je zvyšující se množství skleníkových plynů v atmosféře doprovázeno snižující se schopností globálního ekosystému tyto plyny pohlcovat, může dojít ke globální změně klimatu. Je těžké předpovědět, co by s sebou tato změna přinesla, již dnes však existuje několik teorií. A rozhodně to není příjemné čtení, zvláště proto, že jsou tyto teorie podloženy alarmujícími statistikami. Pojišťovny každoročně uveřejňují stále se zvyšující počet pojistných událostí zapříčiněných extrémními klimatickými událostmi (viz graf č. 2).
Co tedy můžeme očekávat od globálního oteplování – přímého následku nežádoucího skleníkového efektu? Zvýšení teploty se samozřejmě projeví v tání ledovců a to především v polárních oblastech. NASA a US Geological Survey oznámily, že rozloha ledu v Arktidě poklesla v letech 1978-87 o 2 %. Každým rokem se zvyšuje hladina oceánů o 1-2 mm ročně. Tento proces by mohlo ještě urychlit roztávání trvale zmrzlé půdy, která váže oxid uhličitý. To by poté mělo vliv na tání ledovců a to by zase působilo na rychlost vzestupu hladiny oceánů. A k tomu si ještě připočtěte riziko obrovských vln mířících k pobřeží, které by mohly vzniknout v důsledku utrhnutí ledové kry o velké rozloze. Celý tento výčet podtrhuje to, že v příbřežních oblastech dnes žije okolo 70 % obyvatel. Dále se předpokládá, že vzroste počet suchých oblastí, což může výrazně ovlivnit produkci obilí především na jihu USA, Evropy a v západní Austrálii. Naopak vzhledem ke klimatickým poruchám pravděpodobně vzroste počet rozsáhlých záplav, kde to dosud nebylo obvyklé. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že globální oteplování by mohlo zlepšit podmínky pro rozšiřování přenašečů tropických nemocí. Tak by se mohli například moskyti, a s nimi také tropické nemoci, dostat do oblastí, které jimi dosud nebyly postiženy. Zvýšení hladiny oceánu, stejně jako rozsáhlé přírodní katastrofy, může vést k nové migrační vlně – ekologickému uprchlictví. Navíc se nejspíš nebude jednat o proces pozvolný. Právě naopak, dají se očekávat celé uprchlické vlny. Nyní si k tomu všemu ještě připočtěme, že všechny tyto události mohou vyvolat lokální konflikty. Pokud se výše popsané problémy vyskytnou, dají se očekávat boje o vodu, jídlo a nezaplavené území. Myslím, že ani nemusím zdůrazňovat, že tyto konflikty by mohli lidské rase ublížit víc, než všechny projevy globálního oteplování dohromady. 2.3 Česká republika Že se nás to netýká? Ale ano, i my jsme ‘‘v tom namočeni‘‘. Pro Českou republiku se pro rok 2030 odhaduje vzestup teplot přes 2°C. Hrozí nám horší obnovování podzemních vod, které je spojeno s předpokládaným poklesem srážek. Zároveň můžeme očekávat častější výskyt přívalových srážek a povodní. Zhorší se už tak dost špatný stav našich lesních porostů. V důsledku nižších srážek bude také ohroženo zemědělství – pravděpodobně poklesne úrodnost. A všechny tyto jevy se samozřejmě budou časem stupňovat. A jaký na tom máme podíl? Přehodnoťte sami (tab. č. 2). 2.4 Kdy k tomu dojde? Podle dosavadních dohadů by mělo ke katastrofickým klimatickým změnám dojít nejdříve za sto let. Nedávno se však zjistilo, že předpověď byla příliš optimistická a že čas vymezený lidstvu bude podstatně kratší. Lidé se totiž podívali do minulosti Země a našly varovné souvislosti. Mám na mysli období permu, kdy došlo k nárůstu globální teploty o 6° C, způsobenému skleníkovým efektem v důsledku pohybu kontinentů a následných sopečných výbuchů. Působením tohoto oteplení se uvolnila část ložisek metanu zamrzlých v mořském dně, což skokově posílilo skleníkový efekt do takové míry, že během krátkého období na Zemi vyhynulo 90 % tehdejších druhů. Příroda se z této katastrofy vzpamatovávala sto padesát milionů let.
Země Česká republika USA Čína Rusko Japonsko Německo Indie Velká Británie Kanada Ukrajina Itálie Francie Jižní Korea Polsko Mexiko Jižní Afrika Brazílie Austrálie Španělsko Irán Saudská Arábie Indonésie Kazachstán Nizozemsko Tchaj-wan Turecko
celý svět
Tab. č. 2 – Emise CO2 jednotlivých států (1997) Emise CO2 Počet obyvatel Emise CO2 na 1 (mil. tun) (mil.) obyvatele (t) 148,2 10,32 14,36 5228,52 263,06 19,88 3006,77 1200,24 2,51 1547,89 148,20 10,44 1150,94 125,57 9,17 884,41 81,66 10,83 803,00 929,36 0,86 564,84 58,61 9,64 470,80 29,61 15,9 430,62 51,55 8,35 423,82 57,27 7,40 362,02 58,14 6,23 353,10 44,85 7,87 336,11 38,61 8,70 327,56 94,78 3,46 320,88 41,46 7,74 287,48 159,22 1,81 285,99 18,05 15,84 246,98 39,21 6,30 232,99 64,12 3,63 227,06 18,98 11,96 227,04 193,28 1,17 185,58 16,61 11,18 178,83 15,45 11,57 166,88 21,30 7,83 160,50 61,64 2,60 22000 5759 3,82
Podíl na světové produkci 0,67 23,7 13,6 7,0 5,2 4,0 3,6 2,6 2,1 2,0 1,9 1,6 1,6 1,5 1,5 1,5 1,3 1,3 1,1 1,1 1,0 1,0 0,8 0,8 0,7 0,7 100
3. Co můžeme dělat a co děláme? Způsobů, jak redukovat emise skleníkových plynů, především oxidu uhličitého, je několik. Bylo již vypracováno mnoho studií. Proč se tedy pořád nic neděje? Důvod je jasný – jde o peníze. Nyní již víte, jaké jsou argumenty těch, kteří se snaží o snížení emisí skleníkových plynů. Čím se ale hájí lidé, kteří na nich vydělávají? 3.1 ,,Nedostatečné důkazy‘‘ Přestože ještě stále nelze s jistotou rozhodnout o globálním oteplování, při čtení následujícího textu si můžete udělat obrázek o některých ,,nepatrných náznacích‘‘, které odpůrci snižování emisí označují za ,,nedostatečné důkazy‘‘. ¾ Za dobu posledních 140 let (tak dlouho se již vedou spolehlivé záznamy o teplotních měřeních) vzrostla teplota o 0,3-0,6°C ¾ Rok 1990 byl nejteplejším rokem od počátku měření
¾ Osmdesátá léta jsou nejteplejším obdobím za dobu měření. ¾ Od roku 1980 bylo zaznamenáno osm nejteplejších let. ¾ Rok 1993 byl třetím nejteplejším v měřené historii, a to i přesto, že výbuch sopky Pinatubo způsobil prudké ochlazení atmosféry. ¾ Mnohé výzkumy odhalily dlouhodobé oteplování oceánů. Důležitými bioindikátory jsou korály, které jsou citlivé na změny teploty a právě u nich se v poslední době projevuje tzv. bělení. ¾ Hurikán Andrew v roce 1992 je označován za nejdražší katastrofu v dějinách USA. Způsobil škody za 22 miliard dolarů. Franklin Nutter, prezident Americké asociace pojišťoven, prohlásil: ,,Pojišťovnictví je první odvětví ekonomiky, které je ovlivněno klimatickou změnou, a to může zničit celé toto odvětví.‘‘ ¾ Efektem globálního oteplování je 50 tisíc obětí na lidských životech, 6 milionů lidí připravených o přístřeší a ekonomické ztráty vyjádřené pojistným plněním ve výši 89 miliard dolarů. Myslím, že tyto důkazy opravdu nelze považovat za ,,nedostatečné‘‘. Jenže kromě tohoto tvrzení mají dnešní lidé ještě jeden argument, který se ve vědeckých průzkumech nepíše, a který zní: ,,Nás už se to netýká.‘‘ 3.2 Jaké je řešení? Možností, jak vyřešit situaci vzniklou nerozvážným chováním lidstva, je hned několik. Je to především přechod na obnovitelné zdroje energie a její úspory. Samozřejmě ani jedno z těchto řešení se nedá realizovat ze dne na den a jsou ekonomicky dosti nákladná. O obnovitelných zdrojích toho již bylo napsáno dost, chtěl bych se proto na tomto místě věnovat tématu lesních porostů a oblasti trochu problematičtější – jaderným elektrárnám. 3.2.1
Jaderná energie a úspory
Jaderné elektrárny mají oproti tepelným jednu velkou výhodu – neprodukují oxid uhličitý. V tepelných elektrárnách vzniká zhruba 10 % emisí skleníkových plynů. Z toho vyplývá, že jednostranná orientace na jadernou energii by odstranila pouze desetinu emisí skleníkových plynů. Samozřejmě, každá desetina dobrá, ale jaká by byla cena za odstranění tohoto zlomku emisí? Pokud by jaderné elektrárny chtěly nahradit předpokládanou celosvětovou spotřebu energie v roce 2025 (21,3 TW), muselo by být postaveno zhruba 5000 nových jaderných elektráren o výkonu 1000 MW. To znamená, že by nový blok elektrárny, jako je Temelín, musel zahájit provoz každého dva a půl dne. Navíc americký výzkumný ústav Rocky Mountain Institute zjistil, že jeden dolar investovaný do jaderné energetiky dokáže vyprodukovat 7,4 kWh, zatímco ta samá částka investovaná do úspor energie dokáže snížit spotřebu o 50 kWh. Z toho vyplývá, že úspory energie jsou 7krát efektivnější při snižování emisí oxidu uhličitého než investice do jaderných elektráren. 3.2.2
Zalesňování
Zde bych na začátek opět zmínil dva rekordy. Nejprve ten, který nás asi moc nepotěší: V letech 1990 až 2000 ubývalo v Burundi (Afrika) každým rokem průměrně 9 % celkové
plochy deštných pralesů. Pokud by se tímto tempem pokračovalo, zmizí burundské lesy do posledního stromu za pouhých 11 let. Určitě nemusím zdůrazňovat, jak jsou lesy pro globální ekosystém důležité a jak jej takováto činnost poškozuje. Nyní ale již druhý slibovaný rekord, tentokrát z druhé strany spektra: V letech 1990 až 2000 byla každý rok v Číně znovu osázena oblast o průměrné rozloze 18 063 km2, přibližně tedy ve velikosti Kuvajtu. Půjčkami na program zalesňování Číny přispěla Světová banka. Toto je zajisté chvalitebná činnost, jenže William Schlesinger z Duke University v Severní Karolině (USA) dospěl k závěru, že lesní porosty nemohou vyřešit globální změnu klimatu. Jak? Experimentálně: Na rozdíl od předešlých Schlesingerových pokusů, prováděných na jednotlivých stromech, bylo pro tento experiment vybráno šest pokusných zalesněných pozemků. V každé z těchto oblastí nainstaloval tým vědců třicet dva vertikálních trubek, uspořádaných do kruhu o průměru 30 metrů. Následně byl trubkami do pokusných kruhů přiváděn vzduch obohacený o CO2. Ve třech pokusných kruzích bylo udržováno složení atmosféry podobné podmínkám předpovídaným pro rok 2050, ve zbývajících třech byla udržována úroveň oxidu uhličitého odpovídající dnešním podmínkám. Stromy, které byly v prostoru s atmosférou předpokládanou pro rok 2050 (která byla bohatší na CO2 než ta dnešní), dokázaly pohltit a přeměnit v rostlinou hmotu o 27 % více oxidu uhličitého než rostliny v dnešní atmosféře. Na první pohled vypadá množství pohlceného CO2 slibně. Ovšem za předpokladu, že v roce 2050 bude stejná koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší stejná jako při našem experimentu a všechny stávají lesní porosty mírného pásma absorbují o 27 % více CO2, dokáží lesy pohltit pouze 10 % oxidu uhličitého produkovaného lidskou činností. Pokus potvrdil schopnost lesa pohlcovat CO2, avšak množství absorbovaného plynu je mnohem menší, než se předpokládalo. Výsledek experimentu vrhá pochybnosti na státy, jejichž jediná strategie boje proti stále se zvyšujícím emisím oxidu uhličitého je prostě se spoléhat na lesy. Schlesingerův pokus by měl každého upozornit na to, že stávající lesní porosty nemohou vyřešit otázku emisí CO2 a které se má podle odhadů do roku 2050 zdvojnásobit. 3.3 Boj proti emisím Emise oxidu uhličitého se stále zvyšují, následkem globálního oteplení už lidstvo utrpělo ztráty na majetku i na životech a podle některých scénářů by konec civilizace, tak jak ji známe dnes, měl postihnout již ty, kteří se narodili v těchto letech. Ale i v této nepříznivé situaci se najdou ti, kteří nenechávají problém skleníkového efektu na další generaci a kteří jednají už dnes. Evropská komise přijala v roce 1997 dokument s názvem White Paper. Jde o souhrnnou strategii určenou k tomu, aby se do roku 2010 dosáhlo ve srovnání s rokem 1995 zdvojnásobení obnovitelných energií. Pro energii z biomasy je plánován nárůst více než trojnásobný. V roce 2010 by mělo více než 80 % obnovitelných zdrojů pocházet z biomasy. Do roku 2010 by měla být zdvojnásobena produkce tepla z biomasy, desetinásobně zvýšena výroba elektřina kogeneračním využíváním biomasy a výroba motorových biopaliv by měla být zvýšena až šedesátinásobně. Strategickým cílem AE Biom (asociace zajišťující v Evropě rozvoj fytoenergetiky) je do roku 2025 výroba 10920 PJ fytoenergie (energie získaná z rostlin) v Evropě ročně. Tento rozvoj fytoenergetiky by v cílovém roce představoval 20 % záměny fosilních paliv v Evropě za biopaliva. Na celkové výrobě pohonných hmot se bude biomasa podílet 5 %, na produkci elektřiny 16 % a na výrobě tepla 38 %. Realizace tohoto projektu odstraní nadvýrobu potravin v Evropě a zemědělskou půdu nebude zapotřebí uvádět do klidu.
Roční doplňkové tržby pro zemědělce produkující fytopaliva se odhadují na 40 miliard ECU. Plnění tohoto programu vytvoří 2,45 mil. pracovních míst. Ekologický efekt substituce (výměny) fosilních paliv za fytopaliva je nutné vyjádřit minimálním poklesem emisí 550 mil. tun oxidu uhličitého ročně. Na závěr přikládám tabulku, která informuje o tom, jak využívají jednotlivé státy biomasu dnes. Tab.č. 3 - Podíl energie z biomasy v různých státech Evropy. Země
spotřeba primární energie fytoenergie podíl fytoenergie PJ PJ %
Švédsko
1741
302,4
17,4
Finsko
1027
166,4
16,2
Rakousko
1131
142,2
12,6
Irsko
420
50,4
12,0
Dánsko
828
57,6
7,0
Francie
9389
428,4
4,6
Norsko
1026
45,0
4,4
Itálie
7203
147,6
2,1
Německo
14928
252,3
1,7
Slovensko
752
11,6
1,5
Holandsko
2945
33,1
1,1
Belgie
2210
14,0
0,7
Česká republika
1732
10,5
0,6
3.4 Každý může pomoci I když čísla statistik mluví o celých městech, státech nebo světadílech, musíme si uvědomit, že každé společenství tvoří jedinci. A právě na této úrovni musí změna začít. Dnes již problém skleníkového efektu nesmíme ,,házet za hlavu‘‘ nebo ,,nechávat na potom‘‘. Tím samozřejmě nechci říct, že si musíte vyrobit transparenty a vyjít do ulic. Prvním krokem je vůbec si nebezpeční plynoucí ze skleníkového efektu uvědomit. Poté už každý může přispět svým dílem. Způsobů je hodně. A já věřím, že když se budete snažit a pořádně se nad celou tou věcí zamyslíte, určitě na nějaký přijdete.
Závěr Řešení problémů, které podporují vznik skleníkového efektu, jsem již podrobně rozebíral ve vlastní práci. Stručně řečeno: Hlavním prostředkem, jak snížit emise skleníkových plynů jsou úspory energie a přechod na obnovitelné zdroje. Je mi jasné, že tyto požadavky nelze uspokojit přes noc, jenže peníze nejsou tou jedinou překážkou. Při svých pozorováních reakcí lidí na téma skleníkového efektu jsem zjistil následující: Zdá se, že co se týče široké veřejnosti, jsou daleko lépe informování mladí lidé, zatímco starší část veřejnosti o toto téma nejeví velký zájem a žije v přesvědčení, že to je věc, která s nimi nemá nic společného. Myslím, že nejsem první ani poslední, kdo došel k tomuto závěru. Z předchozích řádků vyplývá, že ani informovanost není tím problémem. Kde je tedy háček? Myslím, že lidé ví o skleníkovém efektu dost, otázka ale zní, jestli o něm vůbec něco chtějí vědět. Literatura zabývající se tímto tématem by neměla lidem předkládat pouze suchou teorii. Měla by je spíše inspirovat k tomu, aby si uvědomili nutnost jednat. Pokud tomu tak není (a obávám se, že právě to je současná situace), lidé pohlíží na skleníkový efekt jako na něco vzdáleného a příliš globálního, než aby se to mohlo týkat konkrétně jich samotných. Já doufám, že moje práce taková není a že každému, kdo si ji přečte, umožní lepší náhled na tuto problematiku než čistě teoretická literatura.
Příloha
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře za posledních 1000 let (v ppm)
Odchylka teploty od současného průměru (ve °C)
Tabulka skleníkových plynů
Zdroje Literatura: Planeta Země č.63; Česká Media Amercon, spol. s.r.o. Guiness World Records 2003; Olympia Praha Heft Groman: Atlas přírodních katastrof; Albatros Praha
Internet: www.stary.biom.cz www.cde.ecn.cz www.daemon.kap.vslib.cz www.infojet.cz www.cez.cz www.agro-navigator.cz www.blisty.cz
