GYBEAT. Probouzení. gybu times probouzení kultura šuplík sport. ročník 4, číslo 4

www.gybu.cz

GYBEAT

gybu times | probouzení1| kultura | šuplík | sport

ročník 4, číslo 4

Probouzení

obsah

Gybu Times: Kvůli rozhovoru s profesorem jsme tentokrát museli vyjít až do pátého patra. Nevynechali jsme ani rubriku Kam na VŠ? a nejnovější drby, tedy pardon, informace.

Probouzení: Spolu s jarem jako by všichni ožili a studenti přicházejí s novými a  novými nápady. Nejen na novinky ze školního parlamentu se podíváme v této rubrice.

Kultura: Kromě jedné hudební a jedné filmové recenze nabídneme všem milovníkům divadla mnoho typů, kde a jakým představením se nechat potěšit.

Ze studentova šuplíku: Po delší odmlce se opět hlásí Poetické intermezzo. A můžeme slíbit, že není jen tak ledajaké...

Sport: Trochu netradičně se tentokrát i  ve sportovní rubrice objeví rozhovor s profesorem, a to s fotbalovou legendou Alešem Krupičkou.

Muž, co má svůj vzor na šále

4 8

Gossip Nejtěžší gymnázium v Praze?

9 10

Konec automatů na GyBu?

4

Parlament revival

11 12

Co slavíme o Velikonocích Není to projekt. Je to životní styl!

13 14

Bezejmenná generace

Kanye West: The Life of Pablo

15 18

Svět patří těm, co se neposerou Pojďme do divadla! Ale kam a na co...

19

11

15

SLOVO REDAKCE Vážení čtenáři,

23

-ce Poetické intermezzo

24

28

Odhlasovali jsme si to, skončíme Na Kopečku!

22

poslední dobou bylo počasí jako na houpačce. Vprostřed února se najednou zazelenala tráva a stromy začaly rozkvétat, a když pak přišel první jarní den, znovu jsme byli nuceni vytáhnout zimní bundy a kabáty. Naštěstí se zdá, že jaro konečně zaútočilo v plné síle, takže můžeme postupně odkládat vrstvy oblečení a zamávat všem splínům a špatným náladám.

28

Protože se příroda všude kolem nás probouzí, tématem dubnového GyBeatu je právě „probouzení“. Ale nejsou to jen zvířátka a  všudypřítomný otravný hmyz, co ožívá. Také středoškoláci překypují nápady, co všechno by se dalo podniknout, a  proto vám přinášíme především články o studentských aktivitách, třeba i o našem školním parlamentu. Abyste se i přes veškeré povinnosti každé ráno probouzeli ze snu do krásného dne a ne do noční můry vám přeje vaše redakce

2

3

GyBu Times

Ema Labudová

Muž, co má svůj vzor na šále

ro další „pedagogický rozhovor“ P jsme se tentokrát vydali až do pátého patra, do kabinetu angličtiny.

Do té doby jsem samozřejmě studoval, pracoval, cestoval… Kde jste cestoval?

Pan profesor Adam Sixta před námi naštěstí neutekl, jako to v mládí míval ve zvyku. Co tím myslíme se dočtete na následujících stránkách.

Kde se dalo. Nás zastihla revoluce, tak jsme s  kamarády vyráželi nejprve po sousedních státech a později i dále.

Jak byste se představil studentům, kteří vás neznají?

A jak jste pracoval? No člověk se nějak uživit musí. Nám se otevřel svět a my už nechtěli ztrácet čas ve škole, tak jsme vyrazili do světa. Dal jsem dohromady peníze z  kuponové privatizace s  nějakými úsporami a vyrazili jsme do Ameriky.

Asi bych řekl, kdo jsem, odkud jsem, odkud pocházím a co ode mne mohou asi tak čekat, a  pak už bych to nechal na  nich, protože těžko popisovat sebe jako člověka.

Ne, to ne. Mě v určitou chvíli napadlo, že učitelství se vlastně dobře studuje s mojí povahou, tak jsem se vydal tímto směrem.

No to v tom pátém patře není divu…

Propadlíků. Ne, kromě nás byli, myslím, dva ještě horší. Takže vy jste byli ti raubíři třídy.

Jak jste se dostal k  profesi učitele? Víme z hodin, že jste měl mnoho snů, ale učitel mezi nimi nebyl… No, nebyl. Já začal učit relativně pozdě, vlastně až po třiceti  – v  jednatřiceti.

4

plavat od stěny ke stěně a pozorovat, jak ubíhají kachličky. Potom mi bráchův kamarád řekl o pólu.

Máte nějaké historky ze současných hodin? Tak studenti mi oknem neutíkají…

Při vší skromnosti mohu říct, že jsem byl jednoznačně nejlepší… Tedy nejlepší z celé party čtyř kamarádů.

zdroj: osobní archiv

Přes vrátnici to nešlo.

Učil jste i v Americe?

Jaký jste vy byl student?

rok 1975

zdroj: osobní archiv

Jste z Prahy? Jo. Já se narodil u Apolináře. V dvanáct hodin v  poledne a  od té doby jsem Pražák, nicméně teď už tři roky bydlím za Prahou.

No, jak víte, já beru učitelství velmi vážně. Na humor není čas. Ne, vidíte i  v  hodinách, tyhle situace vznikají většinou spontánně nějakou reakcí mojí nebo studentovou, takže toho je spousta.

Co vás k tomu vedlo? My jsme tak začali uvažovat, jakou má hodnotu náš byt a co by se za něj dalo pořídit. Fascinovalo nás, že za relativně malý byt v centru se dá získat celý statek 20 kilometrů za Prahou. Tak jsme koupili starý statek… A  to je odpověď na to, co dělám ve svém volném čase.

Máte vážně špatnou paměť na jména, nebo to děláte schválně? Trvá mi to dýl. Dobře, ale po čtyřech letech… Nebo jak dlouho vám trvalo, než jste si uvědomil, že k nám nechodí Lukáš?

Máte domácí zvířata? Máme psa, ale to neberu jako domácí zvíře. Já bych chtěl kozu a ovci. Ovce je vlastně živá sekačka.

Jo, jo. Já ani na základní ani na střední škole tomu učení moc nedal. Moje výstřelky zahrnují i  ředitelskou, napomenutí a  dvojku z  chování, třeba za útěk ze školy… v době vyučování… oknem.

To mi zrovna netrvalo dlouho… Často mi to trvá dýl a  komplikuje to, když jsou podobné typy studentů, třeba ve skupině nebo tak. To si je pak pletu. Jaké máte zájmy mimo školu?

Snažíme se, ale cokoli jsme zasadili buď uschlo, nebo shnilo.

Oknem?

Hrál jsem šest let vodní pólo… Nejdřív jsem závodně plaval a  to mě nebavilo,

Je nějaká země, kam byste se chtěl podívat?

Pěstujete si vlastní zeleninu?

5

GyBu Times

Strašně moc do Afriky nebo Jižní Ameriky, ale bohužel je taková situace, že se tam člověk bojí jet.

To je ale hezká šála. Tu jste si upletl?

Nenudí vás někdy to učitelství?

Ne, je to ručně pletené, ale dostal jsem ji k Vánocům.

Nenudí, nebo ještě nezačalo nudit. Mě na tom právě baví, že nikdy nevím, co mi studenti přichystají. Můžeš si naplánovat hodinu sebelíp, ale pak se ti to rozloží kvůli maličkostem. Samozřejmě je to nuda vysvětlovat pořád dokola to samé. Předpřítomný čas. To ti zevšední, i když se dají měnit učební metody. Skvělé na jazyku je, že v rámci jazyka se můžete bavit o čemkoli.

nějakou

Nosíte ji proto, že se vám líbí, nebo proto, že jste ji od někoho dostal?

Čtu hodně rád, už odmala. Oblíbenou knihu, to asi nemůžu říct. Dokonce ani žánr. Čtu cokoli, co je kvalitně napsané. Jsou knihy, co mě zásadně ovlivnily, třeba Bůh ví od Josepha Hellera. Na východ od ráje od Johna Steinbecka.

Ne, nosím ji, protože se mi za prvé strašně líbí, za druhé protože je strašně příjemná, z té nekousavé vlny. Za třetí je fakt zima. Ale vzor… Životní vzor? Jsou lidi, kteří mě ovlivnili. Rychlé šípy.

Čtete rád? oblíbenou knihu?

Máte

Jakou máte rád hudbu? Podobně jako knihy. Jak starší, tak současné, ale často je to tak, že poslouchám a  vůbec nevím, kdo to je. Dobří jsou Of Monsters And Men a  pak jsou určitě další, které neumím pojmenovat.

A učitelský vzor?

Učební metody vás učí na peďáku, nebo je to samostudium?

Mohl bych jmenovat… Já nevím… Komenskýho…

(Zvoní telefon. Dívá se, kdo volá.)

Chtěl byste v  životě ještě něčeho dosáhnout? Já nemám žádný jednoznačný cíl. Přijde mi lepší, když nevíš, kam cesta vede, jak opravdová silnice při cestování, tak život. Jsem připravený každý den na  nová překvapení, čili ten cíl… Nechám se překvapit.

Máte nějaký vzor? Tady mám vzor takových propletených… Jestli to je dobře vidět. (Ukáže si na zelenou pletenou šálu kolem krku).

rok 1998

rok 2009

6

Jako s mojí studentkou? To není pravda. Dotyčnou jsem nikdy neučil. Jako každá žena je to samozřejmě bývalá studentka. Nakonec ta nejpalčivější otázka ze všech: proč jste se nechal přejmenovat z Košíka na Sixtu? To souvisí s  tím oženěním. My jsme se vzali a oba se rozhodli, že netrváme na svém příjmení. Už můj táta si myslel, že tohle příjmení Košík je legrační, směšný, nic neříkající… Kdybychom byli aspoň z  rodiny košíkářů. Tak mi to asi zůstalo po něm a  žena na tom svém taky netrvala, takže jsme vybrali tohle. Je to příjmení našich vzdálených předků a  už zaniklo. Na úřadě vám to nemusí povolit, tak jsem musel tu paní přesvědčovat, že Košík je významově směšné.

Psycholožka. Tu nechci. Na peďáku učí leccos, ale učitele to z  tebe neudělá. Jak jsem říkal, v  určité fázi mě napadlo, že by se to ke mně hodilo. Navíc peďák je jenom taková formalita.

To jste musel být hodně přesvědčivý. No, nakonec to povolili, akorát jsme si to museli zaplatit. Když máš to příjmení hodně směšné, tak to máš zadarmo, ale takhle…

Z  nejmenovaného zdroje z  kabinetu informatiky jsme se doslechly, že jste se prý oženil se studentkou. Je to pravda?

rok 2014

rok 2014

7

zdroj: osobní archiv

Martin Svatoš

Nejtěžší gymnázium v Praze? dyž jsem se před více než rokem K rozhodoval, kam na vysokou školu vlastně půjdu, neměl jsem v tom Zdá se, že EČ (5.D) ztrácí v blízkosti alkoholu zábrany. Po GyBu Easter party totiž už podruhé skončila doma u PF (7.A). A tentokrát o tom nezapomínáme informovat!

KJ (5.D) a JL (8.C) jsou krásným příkladem toho, že dlouholeté přátelství se může proměnit v lásku. Přejeme páru, aby byl jejich vztah stejně úspěšný jako jejich kariéra v orientačním běhu.

L á s k a mezi BČ (5.A) a JZ (3.D) vyprchala. Stoupla snad JZ instagramová sláva do hlavy, nebo šlo o něco jiného? Již delší dobu to jiskří mezi BV (6.A) a ŠM (4.E), ale také mezi AJ (4.D) a  DK (8.C). Vyjde to těmto párům, nebo dají chlapci přednost před dívkami přípravám na maturitu? A aby toho nebylo málo, rozešli se také NT a DP z 6.B. Jak asi zvládají vídat se každý den ve třídě?

8

(pravděpodobně jsem ještě ani všechny neobjevil), kde člověk může příjemně posedět. Dále bych rád upozornil na velké množství mimoškolských přednášek, na kterých je možnost diskutovat se známými a  věhlasnými osobnostmi ve svých oborech. VŠE také nabízí širokou škálu sportů, od šermu přes fotbal až po gymnastiku. Zkrátka, každý si tam přijde na své.

vůbec jasno. Měl jsem sice tušení, kam bych asi nejraději a  co by mě mohlo nejvíce bavit, ale neměl jsem to ničím podložené. Nevěděl jsem, jestli škola opravdu splní moje očekávání. A navíc tu pořád byla možnost, že bych nemusel udělat přijímačky. Přihlášek jsem proto podal víc, abych měl možnost rozhodnout se později i  na základě toho, kam všude bych byl přijat. K  mému překvapení jsem si nakonec opravdu mohl vybírat z  více škol. A  jelikož mezi nimi byla i  ta, ke které jsem od počátku inklinoval nejvíc, bez delšího rozhodování jsem zvolil fakultu mezinárodních vztahů na VŠE, obor Mezinárodní obchod.

Nicméně, kde jsou klady, bývají i nějaké ty zápory. VŠE, řekl bych, má všeobecně jednu ohromnou nevýhodu - množství studentů. Alespoň v prvních semestrech je s  vámi na škole nekonečně mnoho studentů, kteří studují stejný obor jako vy, jsou ve stejném semestru a stejně se s  nimi nikdy na žádném cvičení třeba ani nepotkáte. Na každém předmětu se vídáte s  jinými lidmi a  to po dobu tak třinácti týdnů. Další semestr pravděpodobně tyto lidi už potkávat nebudete, protože kurzů je tolik, že by byla náhoda, kdyby se vás ve třídě sešlo více než tři z loňského semestru. Čímž je tedy vyloučena možnost nějakého kolektivu podobného tomu ze střední. Na druhou stranu se tu ale naskýtá možnost poznávat každý den nové a nové lidi. Záleží, z jakého úhlu se na to díváte.

Důvodů pro VŠE bylo mnoho. Především důraz na výuku jazyků, velké množství příležitostí v  rámci Erasmu, zázemí školy, široká škála oborů či předcházející pověst školy a její historie. Mohl bych takto pokračovat déle. Nikdo mi ale nezaručil, že až na tu školu začnu chodit, budu to vnímat stejně. Musel jsem to zkrátka risknout. Zase abych pravdu řekl, pod příliš velkým tlakem jsem se tehdy necítil. Řekl jsem si totiž, že když se mi tam nebude líbit, půjdu za rok jinam a aspoň získám zkušenost a poznám nové lidi.

Celkově jsem ale se školou spokojený a  v  něčem bych dokonce i  řekl, že předčila má očekávání. Je to zase něco jiného, něco nového, na co jsem nebyl zvyklý. Něco, co rozšiřuje člověku obzory a dává mu možnost zase trochu poznat svět okolo vás.

Po čase jsem zjistil, že většina těch pozitivních ohlasů, které jsem o  škole slyšel, se i  potvrdily. Ba co víc, našla se tu spousta dalších věcí, které stojí za to. Určitě je třeba zmínit jídelny (zvlášť žižkovská Menza), kde se člověk dobře nají za pár korun. Když už jsme u  té gastronomie, na VŠE je nepřeberné množství kaváren a kantýn

9

Pr

Parlament revival

edokážete si představit školní N den bez kávy, polomáčenek či dalších vašich oblíbených produktů

Možná si někteří vzpomenete na projekt Mléko do škol dotovaný Evropskou unií. Vzhledem k  povaze projektu je přirozené si myslet, že má přispět k zdravému stravování dětí. Ukázalo se však, že žáci výrazně preferují ochucená mléka, která obsahují až 9,9 g cukru na 100 ml – což je pouze o 1,3 g méně, než má Coca Cola. Dalším projektem, který dodává „zdravé“ potraviny do škol, je Happysnack  – v  nabídce však najdete i  ovocnou tyčinku, která má ve svých 30 g 11,5 g cukru.

z  automatu? Pomalu si na takovou situaci zvykejte  – ministerstvo školství ve spolupráci s  ministerstvem zdravotnictví plánují od nového školního roku zakázat „nezdravé“ potraviny. Limity nastavené vyhláškou jsou vskutku přísné  – zmizela by naprostá většina produktů z  našich automatů ve vestibulu, ne-li všechny. Kompletně se zakazuje prodej nápojů s  obsahem kofeinu (výjimka pouze u  čajů). Dále zmizí také bagety, a  to kvůli zákazu majonézy, dresinků, hořčice a  kečupu. Limit cukru je u  nealkoholických nápojů 4 g na 100 ml. Je otázkou, jestli budou „nezdravé“ potraviny nahrazeny „zdravými“  – produkty, které se označují za zdravé, většinou stojí víc a jsou na místě obavy, že by o ně nebyl zájem. Dále je třeba si definovat, jaké potraviny jsou vlastně zdravé.

Věřím, že středoškoláci vědí, jak se mají správně stravovat. Po několika náročných hodinách ve škole však jedna káva neuškodí, stejně tak k obezitě tolik nepřispěje koupě bagety. ČSU si proti vyhlášce o  nezdravých potravinách připravila otevřený dopis ministryni. Podepsalo se pod něj již 3 000 středoškoláků (jak elektronicky, tak přes formulář). Svůj podpis můžeš připojit na stredoskolskaunie.cz/dopis.

se svěžím jarním vánkem jsme Sdechpolu i  my v  parlamentu nabrali nový a  nápady na nové projekty se

Zahradní slavnost Tento projekt sice ještě nemá žádnou koncepci, ale zato už víme, kdy bude. 24.  června před Alibu festem. A  taky víme, že se nám snad podaří zařídit cateringovou firmu, která bude pilně pečovat o vaše mlsné jazýčky.

jen hemží. Zajímá vás, co všechno na GyBu chystáme? Tady přinášíme rychlé shrnutí. Alibu Fest Na červen chystáme malý festiválek ve spolupráci s  gymnáziem Nad Alejí. Bude to koncert čtyř kapel z těchto dvou škol. Hrát se bude v  klubu Chapeau Rouge v pátek 24. 6. Vstupenky čekejte v předprodeji na konci května!

Filmový klub s Karimem V  neposlední řadě pro vás chystáme další promítání, tentokrát na téma transsexualita. Přijďte se 21. 4.  podívat na film a  podiskutujte nejen o  něm v  debatě s  výjimečným hostem Karimem, transgender prostitutem! Budeme se těšit!

Malování šaten Těsně před koncem tohoto školního roku bude mít každý z  vás možnost zvelebit si prostředí svých šaten. Nakoupíme barvy, válečky a  štětce a  stačí jen, abyste vypustili svého kreativního ducha a  zpříjemnili šatny pro sebe i pro své spolužáky.

Parlamentní výjezd No a  na závěr bychom vás všechny chtěli pozvat, abyste se i  vy přidali k  parlamentnímu týmu. V  půlce května si uděláme o  víkendu výlet na nespecifikovanou chatu nespecifikovaného člena parlamentu, kde budeme promýšlet nové projekty a  pracovat na stávajících. Samozřejmě nebude chybět ani určitá forma odreagování. Kdo by se chtěl přidat k  nám, tohle je jedinečná možnost, jak se seznámit s  projekty a  celým osazenstvem.

Přednáškový den Na podzim plánujeme udělat přednáškový den, ze kterého bychom postupně chtěli vybudovat tradici, jako je třeba Agora na Arcibiskupském Gymnáziu nebo Symposion na Gymnáziu Jana Keplera. Očekávejte jeden den složený jen a  pouze z  přednášek a  workshopů rozdělených do několika bloků, takže si každý přijde na to své.

Budeme se těšit!

Debata s absolventy Víte už, kam půjdete na vysokou školu? Ne? Nevadí. Debata, ve které se střetnou absolventi GyBu, kteří momentálně studují rozmanité „vejšky“, vám v  tom třeba udělají jasno. A  nebo naopak rozvrátí vaši vizi. Podrobnosti čekejte brzy!

10

ní

Konec automatů na GyBu?

ze

Anna Sojková a Prokop Fialka

ou

Tony Nhu Anh Nguyen

ob

GyBu Times

11

ní ze ou ob

Pr

Andy Lorenzová

Co slavíme o Velikonocích?

a tento článek mě inspiroval N pan profesor Klein, který před Velikonocemi přišel do třídy

V  křesťanské tradici si Svatým týdnem připomínáme poslední týden života Ježíše Krista, který symbolizuje onu velikonoční oběť - stává se obětovaným beránkem a dává svou krev na ochranu všech. Svatý týden začíná květnou nedělí a  končí Velikonočním pondělí a  každý den má svůj symbolický přívlastek.

a  pokládal nám základní otázky ohledně Velikonoc, na které nikdo z nás nedokázal odpovědět. Rok co rok přeci slavíme Velikonoce a  přitom ani netušíme, co oslavujeme. Přijde mi špatné, že právě to se ve škole neučí. Říkáme si, jak žil synovec bratra Ludvíka XIV., ale o životě Krista, který zformoval naši kulturu až do dnešní podoby, nám nikdo neřekne. Argument „jsem nevěřící, a proto nemusím vědět, kdo to byl Jidáš Iškariotský nebo jak probíhalo ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista,“ je jen hloupá výmluva pro neznalost naší kultury (přece „proč bych měla znát Václava Havla, když nejsem politik?“) A proto jsem se rozhodla (sice s  menším opožděním), že napíšu aspoň základní informace o  onom svátku, který v  sobě míchá pohanský, židovský a  křesťanský původ.

Květná neděle připomíná slavný vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, který se oslavuje vyzdobením kostelů květy, které mají zpodobňovat palmové listy, jimiž lidé Ježíše vítali. K  modrému pondělí a  šedivému úterý se pojí čistě pohanský zvyk, a  to jarní úklid domácnosti. Na škaredou středu se podle vyprávění Jidáš na Ježíše zamračil a  posléze ho za 30 stříbrných zradil. Jindy se tato středa označuje jako sazometná kvůli vymetání komínů. Zelený čtvrtek byl dnem odpuštění a  ten den se konala poslední večeře Páně, kdy Ježíš slavil se svými učedníky židovský svátek pesach. Rozdával chléb a  víno jako „tělo své a  krev svou“ (to dalo za vznik eucharistie).

Historie Velikonoc začíná jako pohanský svátek jara a  plodnosti. Následně dali Židé tomuto svátku zcela nový význam svým svátkem pesach, při kterém oslavují vyvedení a  osvobození židovského národa z  egyptského otroctví. Jedním z  hlavních zvyků tohoto svátku je tzv. pesachová oběť (v  křesťanské tradici velikonoční beránek), při kterém musí každá rodina obětovat beránka bez vady. Tento zvyk má původ ve starém Egyptě, kde Hospodin řekl Izraelitům, aby během obětování použili beránkovu krev a namazali si s ní dveře, a on se tak mohl vyhnout jejich domu při desáté ráně egyptské – pobití prvorozených. Odtud pochází význam slova pesach neboli uchránění, ušetření.

Velký pátek je den, kdy byl Ježíš ukřižován na vrchu Golgota (lebka). Rozsudek smrti vynesl pod nátlakem Pilát Pontský za to, že se Ježíš označoval za mesiáše (krále Židů) a  následně si Pilát nechal přinést umývadlo a  umyl si ruce jako gesto, že s  Ježíšovou smrtí nechce mít nic společného. K Velkému pátku je také přisuzovaná čarovná moc, má se otevírat zem a odkrývat své poklady.

12

na Olivové hoře na nebe a  o  deset dní později seslal apoštolům Ducha svatého.

Bílá sobota připomíná pomazání Kristova těla a  uložení do hrobu. Z názvu také plyne, že je zvykem tento den uklízet, tedy bílit a  připravit se na nadcházející Boží hod velikonoční.

Velikonoční pondělí je spíše pohanského nádechu, kdy se oslavuje konec zimy a příchod jara. Je spojováno s tradicemi jako šlehání děvčat pomlázkou, aby se „pomladily“.

Velikonoční nedělí se slaví zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k  němuž došlo v  noci ze soboty na neděli. Tako noc je označovaná jako „velká“ – odtud název Velikonoce. Ježíšův prázdný hrob našly tři Marie a  téhož dne se Ježíš zjevil svým učedníkům. Čtyřicátého dne po svém vzkříšení vystoupil Ježíš

A to je vše. Je to jen velmi stručné shrnutí celého svátku, se kterým se pojí mnoho dalších zajímavostí, které nás propojují s přítomností a ani o tom nevíme.

Kristý Hrdličková

Není to jen projekt. Je to životní styl! eský model amerického kongresu Č je unikátní vzdělávací projekt umožňující studentům středních

lidmi sedícími v  sále. Především jsou to ale lidé, co dělají ČMAK opravdu speciální.

a  vysokých škol zažít na vlastní kůži jednání na půdě zákonodárného orgánu jedné z nejstarších demokracií světa. Letos v  září se bude konat jeho již šestý ročník.

Na Českém modelu amerického kongresu můžete zastávat jednu z  pěti rolí: poslanec (buďto republikánský, nebo demokratický), senátor (také tak), ministr, novinář jednoho ze dvou deníků nebo lobbista. Letošní ročník se bude konat jako vždy v Plzni, od 4. do 9. září.

Když jsem se před dvěma lety poprvé účastnila ČMAKu, otevřely se přede mnou dveře do úplně jiného světa. ČMAK nabízí prostor vyzkoušet si, jaká panuje atmosféra v jednacích sálech, jak se hledá konsenzus během napínavých kuloárních jednání, jaký je to pocit, když váš návrh projde o  jediný hlas, nebo jaký je to pocit, když vás někdo nařkne z korupce. ČMAK a akce jemu podobné pro mě vždy byly jedinečnou možností naučit se věci, na které se ve škole zapomíná. Umět pracovat se zdroji informací. Ovládat argumentaci, hájit vlastní názor, ale zároveň se snažit najít řešení schůdné pro obě strany. Nebát se vystoupit s projevem před dvěma sty

Registrace se spouští ani ne za měsíc! Probíhat budou formou e-shopu na  stránkách www.americkykongres. cz ve třech vlnách: 6. května Sněmovna reprezentantů, 9.  května novináři a lobbisté a 11. května Senát a exekutiva. Tak se nezapomeňte přihlásit, ať sami na vlastní kůži poznáte, že ČMAK není jen projekt. Je to životní styl!

13

ní ze

Knižní novinky

ou

Jakub Kvizda

Pr

ob

Kanye West: The Life of Pablo

Zářivé hlubiny a jiné prózy

Prózy Zářivých hlubin vznikly v letech 19101912, v  době, kdy se oba bratři dostávají do proudu českého literárního a výtvarného dění spojeného s  formováním mladé generace výtvarné i literární. Autoři: Karel Čapek, Josef Čapek Nakladatelství: Carpe Diem

bčas přemýšlím, jestli mi to za to O stojí. Jestli mám vážně takovou potřebu se čas od času ztrestat.

Barbora Zavadilová

Bezejmenná generace oba zkratek, doba obrazů, doba D založená na náročně budované image, doba sociálních sítí. Tím vším

nám v  té vší rychlosti uniká možnost zachytit stabilní hodnoty, určitou neměnnou realitu. Proto v  některých chvílích několik slov, vyjádřených vlastním osobitým způsobem, dokáže pojmenovat více než tisíce novinových článků, zpráv na internetu a newsletterů na emailu. Ne všechna slova mají stejnou hodnotu  – jsou tu slova, která jsou naše, která nám nemůže nikdo vzít a která pro nás mají specifický význam. Nebojme se slova užívat a stát si za nimi.

jsme obklopeni. Snažíme se ve virtuální realitě tvářit, jak se máme skvěle a jak je všechno chill. Projevovat skutečné emoce jako by bylo trestné. Svět kolem nás je však čím dál rychlejší a  dost komplikovaný a  někdy je důležité se jen tak zastavit a  zaznamenat, jak ho prožíváme; reflektovat naše pocity; zamyslet se nad tím, co se všechno ve  společnosti děje. Jednou cestou, jak toho docílit, je pro některé z nás poezie.

V  takovémto duchu se nese i  filosofie poetického seskupení, které vzniklo před téměř dvěma lety právě na půdě Gymnázia Budějovická. Postupně se přidalo spoustu tvůrčích a  zajímavých lidí z GyBu, pražských kaváren i všech možných koutů ČR. Známí dosud jako Mladí básníci pražští, rozhodli se stávající členové nyní změnit své jméno a oživit své působení. Dále o nich možná uslyšíte coby o  Bezejmenné generaci, neboť se nechtějí skrývat pod jmény, škatulkováním a propracovanou image. Chtějí, aby za ně mluvila jejich tvorba a jejich slova, která se nebojí říkat.

Umělecké vyjádření poskytuje člověku prostor subjektivním, až podprahovým způsobem projevit své myšlenky a nechat se unášet kreativitou a nevázaností. Básnická tvorba zároveň dovolí jedinci pojmenovávat to, co by běžnou mluvou nazvat možná ani nedovedl. Stejně tak nám někdy poskytne možnost se podívat na svá slova s odstupem – spatřit své já z jiného úhlu pohledu a říct si: to jsem opravdu napsal? Kolem nás vnímáme někdy až příliš mnoho podnětů, které nám poskytují nesčetně příležitostí. Mottem naší éry jako by byla změna. Nic není stejné, často

Fb: Mladí básníci pražští – To si piš Email: [email protected]

14

K  odpovědi jsem se nedobral, přesto dnes recenzovaná deska k  tomuto účelu posloužila víc než dobře. Úkol zněl jasně - jedna dávka. Ještě že tak. Dvě by možná měly devastační účinky. Ale dost už o mně, pojďme se podívat, o  čem že je tu řeč. Přesuňme se tedy na západ.

Stranické legitimace, vážení!

Sociální demokracie, nejsilnější socialistická strana první republiky, se po druhé světové válce stala stranou nejslabší, rozpolcenou, a  proto paralyzovanou. Kniha se zabývá formováním i  každodenností exilového stranictví v  letech 1948–1953 na příkladu sociální demokracie. Popisuje budování strany v uprchlických podmínkách poválečné Evropy. Autor: Pavel Horák Nakladatelství: Lidové noviny

Nové, v  pořadí sedmé album amerického rappera Kanye Westa nese název The Life of Pablo (údajnou inspirací byl kolumbijský drogový baron Pablo Escobar) a  říkám si, jestli se i  na toto jeho dítko netěšila pouze rodina Kardashianových. Datem vydání se symbolicky stal letošní 14.  únor, je tedy vidět, že život v ghettu je ponechán v  zapomnění a  Kanyeova současnost je prostoupena láskou a  zadnicí Kim. Druhá poznámka směřuje k  obalu. Už dlouho je známo, že má Kanye výjimečný vkus na nevkus a  novým přebalem to jen potvrzuje. Jednoho by to až odradilo od poslechu jeho hudby. Jako třeba mě. Ale musím to překousnout. Tak jdeme na to. Očekávání? Nulová. Snad to tedy nebude ještě horší. Prvních pár sekund je vyplněno dětským pokřikováním, než se to konečně rozjede. Ne, pardon, nerozjede. Nudný rytmus a  vokální deklamaci částečně zachraňují výpady zpěvačky Kelly Price a  jemné doteky gospelu v druhé polovině skladby, a ač to působí dosti nelogickým dojmem, výsledek není zas tak nepovedený. Následuje několik převážně dvouminutových kusů, což se vlastně zprvu zdá jako dobrý krok, protože takováto stopáž nestihne člověka unudit. Tedy… rozhodně jsem si to dříve myslel.

15

kultura

Ve čtvrtém tracku si zahostovala Rihanna a ozvláštňuje jinak relativně zbytečnou písničku. Hned vzápětí se však musím opravit, oproti následující Feedback je to perfektně vystavěný epický opus. Desátá Waves díky své spodní energii, pohodové náladě a hostujícímu Chrisu Brownovi aspiruje na nejlepší kousek desky. Přestože to opravdu nemá moc složité, bez skrupulí musím říct, že tohle se povedlo. Jiskřička naděje ve věci příští byla vykřesána. Následující FML sice této laťky nedosahuje, zní ale přinejmenším důstojně a jak jde čas, líbí se mi čím dál tím víc.

přicházejí lepší zprávy, folkem šmrncnutá tříminutovka nepostrádá jistou chytlavost a  hlavně - nenudí. Chytře napsaná písnička, škoda, že se nedostala na The Life of Pablo. Dramaturgicky by se tam sice nehodila, ale vzhledem k tomu, že takových věcí tam je několik, tak by to snad i  bylo jedno. Textová stránka je naládovaná gramatickými chybami a  klišovitými výplody o  vyrovnávání se se slávou. Dozvíme se také, jak těžké je být věrný, když je okolo tolik bitches, jestli je lepší Adidas nebo Nike (nekecám), i  o  jeho jediném problému  – je bohatý. Zřídka se vyskytne i  poměrně zajímavé téma (například ve Father Stretch My Hands, Real Friends nebo 30 Hours), ale jinak šeď a  zmar. Když mě Kanye v  každém třetím rýmu osloví přátelským nigga, začínám z toho po pár minutách trochu černošit. Na druhou stranu, musím pochvalně uznat, že některé slovní střípky mi vykouzlily úsměv na rtech. Jeden příklad za všechny: Advice to all my niggas, impregnate Bridget, soon as she have a baby she gon‘ make another nigga. Tleskám.

Ale pozor, pozor! Atmosférická Real Friends s  decentním rytmickým podkladem a  nenápadná Wolves s  výrazným příspěvkem rappera Vica Mensi (vzdáleně u  něj na mysl přijde Yelawolf) potvrzují silný střed alba. Konečně mě kvalita materiálu překvapuje pozitivně a ne naopak. Nerad bych byl poslem špatných zpráv, ale obávám se, že tento střed je také tím jediným opravdu silným, co můžete v drážkách disku nalézt. Kvalita zbytku skladeb padá až někam k  záporným hodnotám a  od první třetiny desky se liší pouze délkou jednotlivých tortur, které se tu výrazně prodloužily, a  instrumentální dotažeností, která však nic pozitivního stejně nepřinesla, a až do hořkého konce je to bída.

Poslední poznámku bych namířil k hostům. Vypadá to, že ve studiu nebyl čas ptát se, kdo je kdo, neboť téměř v  každé skladbě je nějaká výpomoc uvedena. Z  těch známějších můžeme zaslechnout již zmíněnou Rihannu, Siu, The Weeknd nebo Franka Oceana. Ostatní jsou pravděpodobně Westovi známí a  začínající rappeři, což by nevadilo, kdyby hudbě nějak prospěli. Až na výjimky však stejně splývají natolik, že člověk začne dumat nad smyslem jejich počínání.

Relativním překvapením jsou dvě písničky, které se na samotné album nevešly a vyšly pouze jako singly už na přelomu let 2014/15. Byla by škoda je nezmínit, už kvůli tomu, že na Only One s  Kanyem spolupracoval starý známý „brouk“ Paul McCartney, ve  druhé FourFiveSeconds se k  této dvojici připojila ještě stará známá Rihanna. Ptáte se, jak to dopadlo? Tak se raději neptejte. Ale ne, dělám si srandu… Zčásti. Only One je  – abych to řekl kulantně  – slabá. S  FourFiveSeconds

Divadelní novinky

přerušen a  nelogicky skočí do úplně jiného, i bez alespoň náznaku nějakého přechodu, což vyvolává dojem jakési nedokončenosti a  skladatelské nedotaženosti. Bohužel chybí cokoliv, co bych si pamatoval po dohrání songu, kromě pocitu, že jsem to vážně slyšet nepotřeboval. Otravné je taky časté a  výrazné používání Auto-Tune, což je sice jedním z  typických prvků novodobé Westovy tvorby, ale plusové body na tom vážně nenažene. Těžko se mi hledají nějaká další pozitiva, kromě těch výše zmíněných, snad jen fakt, že po písni č. 19 už slyším pouze ticho přerušované mými úlevnými výdechy. Jsem krajně znepokojený, jakým směrem se ubírají kroky tohoto matadora. Přestože byla tři roky stará deska Yeezus kvalitativně o  nějaký ten stupínek výš a  vyskytovalo se tam pár parádních pasáží, podstatně elektroničtěji pojatý materiál mi přinesl mnoho bezesných nocí. Kdepak ty loňské sněhy jsou, chtělo by se zvolat. Mně stylově bližší starší kusy už asi nepřekoná, doufejme však v  jakostní comeback s  příštím albem.

Jako břitva (Němcová)

Sorry Kanye, králem rapu pro mě zůstává Ektor.

Původní česká hra, která se na významnou českou spisovatelku Boženu Němcovou snaží nahlížet optikou dneška, jako na umělkyni mimořádnou, ale v mnoha ohledech složitou. Kde: Stavovské divadlo Režie: Štěpán Pácl Premiéra: 31. 3.

3,5/10

Posedlost

Původní autorská inscenace, která se snaží podívat z různých úhlů (hlediskem několika autorů) na cit lásky, která hraje ústřední roli v  literatuře, populární hudbě, výtvarném umění… Kde: Divadlo Na Zábradlí Režie: Jan Mikulášek Premiéra: 15. 4.

Skořápka

Komedie o  nečekaném přátelství a  cestě ke svobodě. V  zapadlé knihovně se schází nesourodá dvojice. Zakřiknutá knihovnice a  suverénní zlatokopka. Co přinese toto setkání…? Kde: Divadlo Ungelt Režie: Pavel Ondruch Premiéra: 27. 4.

Suma sumárum, kromě čtyř prostředních písniček považuju album za víceméně zbytečné. V  ostatních skladbách jsou zajímavé pouze jednotlivé krátké motivy (a  i  těch je pomálu), rozhodně ne celek. Často se stane, že je nějaký motiv náhle

16

17

kultura

Filmové novinky

se kterou byste nakonec vyrazili úplně kamkoliv.

Nikdy nejsme sami

Co je ale nejvíce fascinující, je pokrok celého „projektu“– od Hedvábné stezky, dokumentu dělaného na koleni a pro pár nadšenců, až ke sto tisícům fanoušků na facebooku, zaplněným přednáškám, téměř třem milionům korun vybraným na Startovači a  filmu promítaném i  v  těch největších multiplexech. A  to vše se povedlo díky nadšení a zapálení pro věc. Teď už ale nezbývá než čekat, co dalšího si vymyslí. Pěkná by byla třeba Indie, tam se pár dalších magorů na silnicích snadno ztratí. Uvidíme. Můžeme se ale spolehnout, že to nebude o nic menší zábava než doteď.

Drama Do obce se nastěhuje paranoidní pracovník vězeňské správy a  jeho rodina. Spřátelí se se svým novým sousedem, kterého živí jeho žena. Ta si všimne vyhazovače z  nočního klubu. Ten ale miluje striptérku, která zatím čeká na otce svého dítěte, který sedí v base, kde pracuje právě zmíněný bachař… Premiéra: 7. 4.

Kniha džunglí

Dobrodružný, Drama, Fantasy Kniha džunglí je hraný celovečerní velkofilm podle překrásných povídek Rudyarda Kiplinga inspirovaný klasickým animovaným stejnojmenným snímkem od  studia Disney. Diváci se ocitnou v moderně generovaném příběhu zasazeném do okouzlujícího a  životem překypujícího prostředí džungle. Premiéra: 21. 4.

Petra Pážíková

Svět patří těm, co se neposerou! lověk míní, pánbůh mění. A  Dan Č Přibáň, náčelník trabantí výpravy, už od mala mínil, že jednou projede svět

nic jiného, než že ztrácí pas a vyndává motor. Další členové přicházejí a  odcházejí, a  tak se sestava každé výpravy trochu liší.

v Land Roveru. Svět, nebo alespoň jeho velkou část, opravdu projel. Dalo by se tedy říct, že jeho plány se splnily, pokud ovšem pomineme malý detail, a  to, že místo odolného teréňáku s  pohonem všech čtyř usedl za  volant Trabanta 601 - plastového prcka z NDR o výkonu 26 koní (což je asi jako skútr).

17. března šel do kin film Trabantem až do posledního dechu, dokumentující poslední cestu. Trasa vedla Austrálií z  Perthu přes Sydney až do Darwinu a  odtamtud přes východní Timor, Indonésii, Malajsii a  další státy až do Bangkoku. Vše sice nakonec dopadlo úplně jinak, ale to tu nebudu prozrazovat. Zajímavé ale je, že sestava byla obohacena i  o  dva vozíčkáře Týnu a  Kubu ve speciálně upraveném Trabantu a  o  Dominiku Gawliczkovou na čezetě (motorka ČZ 175), mimo jiné i  přítelkyni Dana Přibáně, která je známá svými sólo cestami po světě a na motorce dojela třeba až k hranicím Číny. Film i díky nim obsahuje mnoho vtipných momentů, třeba když Kuba leze po stromě se slovy „v  nejhorším skončím na vozíku“. Samozřejmě, že občas jde do tuhého a je třeba být vážný a  i  takové momenty ve filmu uvidíte. Ze všeho nejvíc je však příběhem skvělé party s  typickým českým humorem,

Jakkoliv šílený se celý nápad zdá, hlavní aktéři všech výprav, trabanti Egu a Babu, už mají na kontě cesty po  Hedvábné stezce, Africe, Jižní Americe a nejnověji i  po Austrálii a  Tichomoří. Přibáň tak dostává svému mottu „když se chce, všechno jde“ a  ukazuje, že nic není nemožné. Mezi další stálé členy mezinárodního týmu patří kromě fotografa a  kameramana i  Slovák Marek Slobodník na Jawě, který hledá na světě místo krásnější než Banská Bystrica (zatím však marně), a Polák Radek Jona v  Maluchovi (s  ohromujícím výkonem celých 23 koní), který nedělá prakticky

18

Eliška Srnská, Kristý Hrdličková

Pojďme do divadla! Ale kam a na co…

Carol

Drama, Romantický Milostné drama o  citovém vzplanutí a  následném mileneckém vztahu dvou žen v  atmosféře 50. let. V  době, kdy jejich osudová a  nekontrolovatelná láska znamenala porušení zákona. Premiéra: 21. 4.

ražská scéna čítá přes sto P profesionálních i  amatérských divadel a  souborů. A  teď už záleží

jen na nás, na co máme náladu nebo jakým hercem se chceme nechat potěšit. Pražská divadla by se dala rozdělit do několika tematických  – žánrových skupin a  my bychom rády tak letmo přiblížily ty nejznámější a  naše nejoblíbenější. Národní divadlo Národní divadlo je naprostá klasika. Kdo by se však hledě na pouzdrové šaty dam a  obleky pánů ošíval, že dnešní večer bude nuda, šeredně by se zmýlil. Daniel Špinar, který působí v  roli uměleckého šéfa činohry zatím jen krátce, má na svém kontě úspěšná a oceňovaná představení napříč mnoha divadly a  nyní konečně se svým neotřelým rukopisem zakotvil,

19

kultura

a  to právě v  Národním divadle. Špinar je známý svou zálibou modernizovat klasická díla, ale to tak jedinečným způsobem, že ani na okamžik nemáte pocit, že by do původního děje cokoliv zasahovalo. Jako režisér má Špinar obrovský talent nacházet ve všemi dobře známými díly na první pohled nepatrné a  ne tak důležité příběhy a  využít každé drobnosti tak, aby měl divák pocit, že ho nikdy předtím nenapadlo si Shakespeara tímto způsobem vykládat. Pro konzervativnější publikum zřejmě nebude tato modernizace Národního divadla příjemnou změnou, avšak já s otevřenou náručí vítám snahu nalákat do divadla mladé diváky. Především těm jsou totiž podobné inscenace věnované.

nejapný humor, nejasné metafory a nahota, „švanďácký“ repertoár vhodný pro vás se výrazně zužuje. Rozhodně byste si neměli nechat ujít jejich osobité ztvárnění Hamleta. V  hlavní roli se představuje Patrik Děrgel, držitel prestižní ceny Alfreda Radoka za  ztvárnění právě prince Hamleta, a  režie se ujal již zmíněný Daniel Špinar. Fakt, že jsem na toto představení šla třikrát, vypovídá o  dvou věcech: za  prvé, nejsem normální. Za  druhé, opravdu je to jeden z nelepších kousků, které můžete na  pražských scénách zhlédnout. Divadlo na druhém břehu nabízí také jednu ze  stovek možných interpretací Kafkovy Proměny, kde netradičně sedí diváci na jevišti a  herci vystupují v  hledišti. Pro opravdu silné povahy jsou tu vynikající Idioti na  motivy filmu Larse von Triera a  nedávno premiérovaná Betonová zahrada. Za  povšimnutí také stojí už o  trochu komornější představení Pankrác ’45, které se hraje na menší scéně, ve Studiu Švandova divadla. Pokud divadelní experimenty nevyhledáváte, nezoufejte. I  u  Švandů nabízí několik opravdu povedených komedií, které patří k nejpopulárnějším představením této pražské scény. Obdivovatelky herce Michala Dlouhého si přijdou na své snad v  jakékoli komedii. Zmiňme například Kurz negativního myšlení nebo Kdo je tady ředitel. Jeho velmi osobité ztvárnění všech rolí dodává komediím nebývalý ráz. Divácké úspěchy sklízí také autorská komedie dámské šatny Cry Baby Cry.

A  co že byste v  Národním rozhodně neměli vynechat? V budově Stavovského divadla je to jednoznačně Othello: Benátský mouřenín (tedy pokud vám nevadí černý humor ve větším než velkém množství) režírovaný právě Danielem Špinarem. Nevídané divácké oblibě se těší také Audience u královny s  Ivou Janžurovou v  hlavní roli. Já osobně představení doporučit nemůžu, ale zdá se, že jsem v  tomto ohledu bílou vranou, proto bych se nebála si lístky pořídit. Další věcí, které se nebojím, je užití přívlastku „geniální“ k  popsání inscenace Zemětřesení v  Londýně na  Nové scéně. Běžte. Vážně. A na závěr, jestli opravdu neradi riskujete, zkuste alespoň toho Sluhu dvou pánů s neuvěřitelným Miroslavem Donutilem v  hlavní roli. Nebudete litovat. Téměř šest set repríz o  kvalitě představení musí něco vypovídat.

A  komu nestačí být pouze pasivním divákem, pořádá Švandovo divadlo mnoho rozličných workshopů, ať už pohybových, improvizačních či maskérských, které musíme z  vlastní zkušenosti jenom chválit.

Švandovo divadlo V  poslední době na sebe výrazně poukázalo Švandovo divadlo. Na  smíchovské scéně se setkáte s  mnohem většími experimenty než v  Národním, a  proto pokud si chcete jít do divadla odpočinout, vadí vám

20

Městská divadla pražská

tituly a  herce podávající neuvěřitelné výkony. Co by vám rozhodně nemělo uniknout? Jednoznačně Čechovův Racek.

Každý správný divadelní fanoušek by samozřejmě neměl vynechat ani návštěvu scén Městských divadel pražských, ABC a  Rokoko. Právě tato divadla se pyšní zpravidla chytrými komediemi, kterými nepohrdnou ani nepřátelé prvoplánového humoru a  Divadla Kalich. Na repertoáru převažují představení, během kterých budete brečet smíchy, ale nakonec vás donutí se zamyslet. Ze sálu tak nebudete odcházet s  depresemi (jako se to stává třeba u  výše zmíněného Švandova divadla), ale ani s  pocitem, že váš intelekt utrpěl vážné újmy (zde raději příklad uvádět nebudeme).

Vinohradské divadlo  – jedna z nejkrásnějších pražských scén. Ideální k doplnění povinné četby – na prknech můžeme vidět oživlé hry z  pera H. Ibsena, W. Shakespearea, O. Wildea, B. Shawea, F. Šrámka i  K. Čapka, a  to především v  jejich nejznámějších dílech. Tváří Vinohradského divadla je jednoznačně Viktor Preiss. Poslední dobou se zdá, jako by Vinohrady vyvažovaly odklon Národního divadla k  moderně, a  naopak to jsou ony, kdo divákům přináší klasické počiny. To my bohužel moc nedoceníme, ale třeba takový Ideální manžel za zhlédnutí určitě stojí.

To nejlepší z  nejlepších? Rozhodně adaptace kultovního románu Pan Kaplan má třídu rád v  hlavní roli s Oldřichem Víznerem. Michal Dlouhý podává neuvěřitelný výkon ve vynikající komedii Listopad z  prostředí americké politické scény. Nebo tu jsou řekněme naučná představení V  + W Revue či Bedřich Smetana: TheGreatestHits, ze  kterých si krom nevšedního zážitku odnesete i  opravdová fakta. A  když se z  Divadla ABC přesuneme o  kousíček vedle do Divadla Rokoko, musíme zmínit především Sebevraha, kde exceluje Jiří Hána a kde jde černý humor ruku v  ruce s  myšlenkou opravdu hodnou zamyšlení.

A  poslední z  této triády je Divadlo na Fidlovačce, fungující pod taktovkou Elišky Balzerové, která sama hraje v  několika představeních. Rozhodně si nenechte ujít Můj báječný rozvod! A  k  divadlu přidružená Komorní Fidlovačka se velmi brzy bude pyšnit zbrusu novým titulem, a  to variací na knihu Marie Doležalové Kafe a  cigárko  – vychází z  jejího vlastního blogu, za který dostala cenu Magnesia Litera. Zároveň obě zmiňované herečky hrají ve hře Tři holky jako květ, kde je ukázán pohled na ten samý problém očima žen třech různých generací  – trojici s nimi tvoří Iva Pazderková.

Dejvické divadlo, Divadlo Na Vinohradech, Divadlo Na Fidlovačce

Na úplný konec připojujeme své tři osobní tipy (teď už bez vyčerpávajícího komentáře) –

O  těchto scénách jste už určitě také mnoho slyšeli, proto se jen krátce zmíníme o jejich repertoáru a přidáme osobní typy.

Divadlo Radka Brzobohatého Vyhazovači

Dejvické divadlo – soubor kde poznáte snad každou tvář, v  čele například s  Ivanem Trojanem nebo Klárou Melíškovou. Soubor je známý pro své časté zájezdy a  to i  mimo republiku. V divadle se můžete těšit spíše na těžší

Venuše ve Švehlovce – Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme MeetFactory - Mondšajn

21

ze studentova šuplíku

Jakub Fráňa

-ce

neomylnýho vědce ale to pak nejsme víc než nechutnej sliz pijavice protože je to fakt jen idealizace a prošlá romantizace svět má podle ní vypadat jak náramná krasavice v nitru je ale zjizvená klekánice čistejch dítek duše dusíce přetváříc nevinný bytosti v popelnice plný masturbace kopulace a ejakulace a dalších slov raný adolescence ale bez lásky a radosti je to odporná adorace nesmyslnosti a ignorance násilná a duši prznící deflorace duch se nedá a  následujou těhotenský obstrukce jak je snadný provádět ty úžasný aborce s lehkostí dennodenní konverzace a  svůdností červeně nalakovaných nehtů otvírajíc poklopce neb vida že to jde do sraček provede se deratizace je to vlastně spíš taková mrtvice DEMOLICE taková automatická plynulá mumifikace trvajíc s požitkem rok po roce připomínajíc sadomasochistický obrazce naše osobnost se stává předmětem brutální penetrace a sama se přiváže ke kladce a  sama se zvedá výš a  výš na hedvábný oprátce GRADACE je to přece naprostá osobností disociace lidství se stává obětí vlastní deviace a retardace který vznikaj z klamnejch a nepravejch snah o iluminace si radši vystřelit mozek z hlavy udělat si díru v lebce lepší je demence i když se vzpírá logice bojíte se devaluace ale co vaše depersonalizace

na mysl mi přišla jedna asociace a  pak nápad zapsat pár slov co nemaj společnou jen rytmickou slabiku -ce jak nás tak vidím v tý malý vlhký kobce nás davy zaslepeně k  mramorový hrobce jdouce (při každým kroku si skoro vykašlem plíce a i když se s odporem vzpíráme - pokračujem krotce) tupý masy i  ty co se vymykaj z  běžnýho rámce vidím různý životní kombinace a variace ale na všechno padaj z nebes smuteční věnce a všechno to čeká pomalá a smutná kremace nějak se to děje i existuje jaksi vratce zavření do jedný nepatrný ubikace kde snad probíhá systematický omezování kognice obrovská světová konfekce ze který se vědomě zavíraj cesty do zpovědnice nastala globální stagnace fyzická i duševní prostituce bytí je jen prázdná debilní animace kterou ale vytvořil bůh pro někoho jinýho před mnoha lety přece oproštěná od vší inovace a alternace a zabřednutá do nekončící periodizace kolem se děje totální asanace imaginace kam se poděla osobní mentální revoluce jednoduše řečeno jsme jen vopice který snášej zlatý vejce pro kupce nejenom v Americe který se schovávaj za záda humanitní nadace výsledek křivý evoluce! můžu hledat všechno a všude ale srdce nenajdu jako součást nějaký směrodatný organizace to spíš u chlápka z ulice kterej popíjí víno z krabice to ho totiž opíjí lehce jeho presumce moudrýho sumce v rybníce jsou stále hořící svíce povím vám tahle lidská frakce má vypadat jako prezentace

22

to je taková ta veselá situace lidství se ocitá uprostřed nekontrolovaný a nesymetrický krystalizace takový trochu nepovedený realizace kdy se na kříži houpe sterilizace a stává se náhražkou Kristovy vizualizace kdy vzkříšením je společenská a  snad i posmrtná honorace a glorifikace kdy je potřebová razance kladena na mince a finanční kompenzace kdy mě nadávaj lidi do vylízance kdy čistý něžný a nádherný romance sou předmětem démonizace kdy všechny naše omyly předhazujeme matce kdy sereme na všechno kromě naší prdeletřeba na běžence a  kdy sereme na pravdu a  bojíme se dehonestace snad se nedopouštím radikalizace ale to přece už vůbec není otázkou nějaký inteligence sere mě ta zaslepená kolaborace a vášnivá participace sere mě bezduchá a  prázdná emotivní negace sere mě společenská opozice sere mě vaše dekadence sere mě umění umělce sere mě pravice levice i umirněná středová neutralizace sere mě fašizace bolševizace a demokratizace sere mě překrucouvaná blažená vidina všelidský ekvivalence sere mě hnus motorový mašinerie a ignorance sere mě pozice kariérního poradce sere mě překvapivě všudypřítomná komerce sere mě masová distribuce sere mě předkreslená podoba životní performace sere mě ta snad nepřekonatelná komplikace v  podobě nucený a  těžce opomíjený socializace myslíte že ste vrchol a konec existence? pseudoBAROKNÍ MYSTIFIKACE za charismatický asistence nějakýho cizího vychcanýho vládce a jeho provázkama loutek v sirnatý ruce

svět bohužel není jen jazzová improvizace bez nějaký pevný kompozice držená jen nepopsatelným důvodem třeba v tý muzice ale jakási prapodivná konzervace a jen občas se uspořádá příjemná renesance a odstraní se zbytečný umělý a zlý ondulace a svůdný nelidský a další tendence bohužel většinou se společnosti nechce ani přes nabádání nejednoho chlapce či starce asi nesnadná je právě ta pravá realizace klíčem je snad plná individualizace a pomoc a přání téhož pro každého jedince a víra v posvátnost každý jemný nuance nepatrný láskyplný a krásný nuance a  třeba úplně jinak pojatá totiž taková ta nadnesená globalizace a vůbec- já chci psát o kráse a lásce o tom jak sem včera zahlíd krahujce kroužícího kolem slunce o bosé bělostné tančící dívce a jak sme ho spolu na louce pozorovali až do příchodu měsíce (občas sme zašátrali po cigaretce v tabatěrce dokonalé- co říct více) a zpívat o tom jak ke mně slétla bílá holubice tak proč mě to nutí k týhle sprostý smutný a bezútěšný lyrice? trochu se taky bojím že tahle moje práce je nesena na vlnách všudepřítomný těžko pojatelný relace ale zase nabízí mnohé interpretace takže v  jejím pokračováním může pokračovat každej z jakýkoliv generace nu ke konci by to chtělo něco hodného citace tedy, má milá dvojctihodná hovna- spěte sladce v tý vaší kobce a čekejte radostně na smutný konce vlastně bych chtěl dodat- tyhle slova nemaj nalézt zalíbení u našince nejsou pro- slovy národního klasikapasáky poezie koštéry metafor ani jiný šedý eminence ani pro jiný- slovy dalšího národního klasika- postižence ani pro žádný další onunce to pro Boha píšu tyhle verše jen jemu se totiž zodpovídám

23

Poetické intermezzo Debora Štysová

Sobecká/Uprchlická

Máme svoje soukromá dramata, naše malé milostné smrti, naše vykonstruované tragédie nervů a vyčerpání. Na dvorku našeho úzkého světa se v zimě a prachu tísní ti, kteří pozbyli jistoty a nemají ve své zemi stání. Ti, kteří odmítli vztáhnout ruku na bratra, kteří poznali existenciální strasti, ti, kteří nebyli tak zcela vyhnáni, přesto byl pro ně útěk lepší než odplata pro niž není nutnosti a za kterou by nadosmrti čelili pokání. Zavíráme dvířka lednice jako vrata Evropy, kde plesniví rajčata, sýry, jogurty, přešlechtěné, přebytečné, které nikdo nesní. Plísní je napadena naše podstata, přebytečný – člověk, který pozbyl lidskosti a myslí si, že ostnatý drát ho chrání.

24 24

O nepoznání Srdce skor nebuší a nikdo netuší proč ti to nesluší Nemají páru kam chodíš k ránu s kým a proč Co za tunely si hloubíš v duši Jací ti v mysli dupou hroši Proč zdají se ti lidé ploší a proč k stáru potáhneš káru svých mladých myšlenek

sport Adam Kolář

Odhlasovali jsme si to, skončíme Na Kopečku! leš Krupička je všem hráčům A i  pozorovatelům GyBu ligy dobře znám, jeho aktivní kariéra v  GyBu

Při fotbale (a  asi ani jindy) věk vůbec nevnímám. Běhaj tam prostě nějaký lidi. Snažím se to přihrát někomu, kdo má stejný triko jako já. A  jestli se mě obávají, to nevím. Já bych se sám sebe nebál, a kdybych se měl bránit, tak vím, že bych se moc nezapotil.

lize dospívá k významnému milníku – desetiletému výročí. Ještě před založením týmu FC SRPŠ hájil barvy týmu Pohřební Komando, kde se stal paradoxně jedním z  nejdůležitějších článků týmu, přestože za ně v  sezoně 2008/09 odehrál pouze jeden zápas. Byl to však ten nejdůležitější a  Aleš Krupička pro „Pohřebáky“ vystřílel bronzovou příčku. Po úspěšném působení v  Pohřebním Komandu profesor Krupička přesídlil do zprvu ryze profesorského tábora, kde začal nastupovat v  barvách FC SRPŠ. I  FC SRPŠ se dařilo, nakonec si v  sezoně 2012/13 dokráčeli pro vysněné zlaté medaile, nicméně bez Aleše Krupičky, který tuto sezonu opět přestoupil do  Pohřebního Komanda, se kterým se na nějakou významnější pozici neprobojoval. Po dalším přestupu zpět do FC SRPŠ už profesoři žádný triumf nezopakovali, navíc z  profesorského týmu začali postupně odcházet jednotliví učitelé a  okolo Aleše Krupičky zbyli pouze profesor Halamásek a  hrstka studentů. To byl podnět pro založení zbrusu nového týmu, který teď prof. Krupička táhne za velkým vítězstvím.

Nyní se přesuňme ke složení týmu. Po šestiletém angažmá v týmu FC SRPŠ jste se rozhodl založit svůj vlastní tým. Nejblíže (alespoň věkově) k vám má prof. Halamásek, který se ale na  zápasech moc často neobjevuje. Jaké to pro vás je hrát po jednom boku se svými studenty? Jaká panuje v týmu atmosféra? Ono ani nemělo jít o  založení nového týmu, spíš na mě spadla organizace a nelíbil se mi název SRPŠ, tak jsem ho změnil. Jenže pak odešlo plno hráčů  – brankář Martin Procházka, nemohl hrát Tomáš Kaliba, skončil Petr Kuba, dlouhodobě zraněný je Radek Bártl. Takže nakonec o nový tým jde. Chtěl jsem si hlavně zahrát s  pohodovými lidmi, takže jsem u  nových hráčů netrval na tom, aby to byly nějaké hvězdy. Jejich dřímající fotbalový talent, o  němž mnohdy netušili ani oni sami, se naplno probudil až ve Spršce. (smích) Náznak myšlenky, že bychom mohli mít nějaké ambice, nastal s příchodem Davida Hradečného do branky.

Začneme pro odlehčení takovou netradiční otázkou. Po skončení vašich kolegů s aktivní gybuligovou kariérou jste společně s  Tomášem Novákem obdrželi pomyslné žezlo a  stali jste se suverénně nejstaršími hráči GyBu ligy. Jaký je to pro vás pocit hrát mezi mladými kluky? Je příjemné vidět, že se vás stále obávají a hlídají vás na každém kroku?

V  týmu je naprostá pohoda, každý hraje, jak umí, moc neřešíme prohry ani výhry. Ani to, kdo má ve škole jakou pozici.

25

sport

Po osobní domluvě jste se po zimě rozloučili s  Michaelem Ernestem, na  jeho místo přišel odchovanec Rosolu B a  také dlouholetý hráč FC AC SK Jirka Rédr. Nabídli jste mu působení ve svém týmu pouze ze známosti, nebo hlavně s  cílem posílit váš kádr? Očekáváte při případném vzájemném střetnutí s FC AC SK vypjatý duel právě kvůli Rédrovi?

jsme sice vyhráli o  gól, ale klidně to mohlo dopadnout opačně a  nikdo by to za  překvapení nepovažoval. Taky myslím, že naše skupina byla o  něco lehčí. Nyní vás čeká čtvrtfinále s Papayou FC, jaký očekáváte průběh plánovaného dvojzápasu? Myslíte si, že v  obou zápasech uspějete a  zajistíte si semifinále? Oproti zápasu ve skupině bude Papaya slabší a  my silnější, takže bychom je tentokrát mohli vypeckovat. Máme jim co vracet.

Michal je skvělý fotbalista, bohužel za nás nakonec neodehrál ani jeden zápas. Během zimy jsme měli několik zájemců, ale Jirku jsem oslovil sám. Napadlo mě to, když jsem ho potkal na plese, ale s  nabídkou jsem počkal na chvíli, až budu schopen sestavit souvislou větu. (smích)

Probudila se příroda a s ní i mnoho nápadů. Umělec v někom z vás ale možná stále ještě dřímá. Neustále si čmáráte po okrajích sešitu a jen čekáte, kdy se váš talent bude moct naplno projevit? Sháníme ilustrátory a ilustrátorky pro GyBeat! Ozvěte se nám na email nebo kontaktujte kohokoliv z redakce, jste vítaní!

V případě vašeho postupu do semifinále byste narazili buď na Kokosy na trávě nebo na Natashu Raptors. S  jakým mužstvem byste se radši utkali a proč? Osobní preference mám celkem jasné. Běhat celý zápas za Matějem Čechem, který obvykle nepůjčuje míč soupeřům ani spoluhráčům, mě moc neoslovuje. Kokosy mají kolektivnější pojetí, budou na nás po prohře ve skupině natěšení, takže dvojzápas by měl náboj. Leccos už napověděl výsledek prvního čtvrtfinále. Ať tak či tak, rád bych, aby bylo o  co hrát až do posledních minut odvety.

Vůbec netuším, kde Jirka dřív hrál, ale dobře si pamatuju, že se mi proti němu špatně hrálo, v  podstatě přes něj nešlo přejít, natož mu sebrat míč. A myslím, že do týmu zapadne lidsky. Teď se vraťme k  podzimu. Přestože před sezonou do vás vkládal naděje jen málokdo, po prvním klopýtnutí s Papayou FC jste se vzchopili a nakonec nečekaně vyhráli skupinu A. Jak je možné, že podlehnete Papaye a o několik kol později srazíte na kolena Kokosy na  trávě, adepty na první místo ve  skupině. Přičítáte již zmíněnou prohru počáteční nesehranosti nebo se prostě proti zvučnějším soupeřům dokážete lépe namotivovat?

Na závěr rozhovoru musím položit obvyklou otázku – jak odhadujete letošní umístění vašeho týmu? Hodně týmů celou sezónu řeší, jak skončí. My jsme nechtěli tápat v  nejistotě, tak jsme tohle vyřešili hned na začátku, odhlasovali jsme si to a  všichni hráči s  tím souhlasí  – skončíme Na Kopečku!

Myslím, že výsledek obou zápasů (a nejen těchhle) je z části dán směskou nějakých náhod. Jak se který tým sejde, jestli pár střel skončí na tyči nebo v  bráně, jestli je vedro a  starším ročníkům začnou dřív těžknout nohy… S  Papayou jsme byli ale opravdu horší a  prohráli zaslouženě. Prohrávali jsme od první minuty a  pak už jen dotahovali. S  Kokosy a  Rosolem

Šéfredaktorka: Kristýna Hrdličková Korektury: Kristýna Hrdličková, Petra Pážíková Grafické zpracování: Tommy Rybecký Kontakt: [email protected]

Tisk: Tisk Pětka s.r.o.

26

27

28