obrázkový občasník pro moníneckou oblast - č. 1/2008, únor (4. ročník)
1
MONíNEC TIMES LETECKY NAD KRAJEM DAR AU
NÁS - STR .2
Šašek smrkovského Monínecký areál je z letadla jako na dlani. Je dobře vidět členění svahu Javorové skály, nově připravovaná sjezdovka, hotel. Vpravo nahoře je pak stará sjezdovka. Více na str. 6.
Mony vítá svatby Španělský krok - deset let tréninku!
TANEC POSLEDNÍ LEČ
Anička Horáková (18) se stará o svoji klisnu Sally už deset let. Celou dobu ji zdokonaluje v nácviku španělského kroku. Prý to ale ještě není ono... Na farmě v Březí Anička pomáhá mámě s péčí o dalších 30 koní a lamu. Anička je i fotomodelka. Více na str. 2.
Jsou myslivci hodní, nebo zlí? Dětinská otázka, která však naši společnost rozděluje. Více na str. 5!
Novofoundlandská huňatá krasavice Mony má na Monínci novou funkci - asistuje při příchodu svatebčanů.
2
Dusilová, Waltari... Wohnouti a Dara Za pecí, Anička fotomodelka
Dara Rolinc, Bony a Rony zahrádka Za pecí ve Veletíně.
DARA ROLINC k nám na Monínec zavítala vícekrát. S malou výpravou také vyrazila lesem 4 km na Veletín. Bohužel lesní práce jsou zde tak brutální, že je cesta téměř neprůchodná už rok. A tak se občerstvení Za pecí hodilo dvojnásob. Asistovali pointeři Rony a Bony. Koncem března čeká Dara rodinu. AHOJ DĚDA TOUR bylo turné kapel Wohnout a finských Waltari koncem roku 2007. Hostem byla Lenka Dusilová. Na Štědrý den 3/4 Wohnoutu (Matěj a Honza Homolovi, Jirka Zeman) navštívili hospodu Za pecí ve Veletíně, kde se podával kuba. Matěj, který houby nejí, se stal terčem - kluci mu objednali houbový čaj. Po vánocích odjeli do Indie a Laosu s částí Divokýho Bila, kde tráví leden a únor.
foto zhola.com
Matěj Wohnout Za pecí: houby nikdy!
Waltari: frontman Kartsy Hatakka má přezdívku finský Rumcajz
Lenka Dusilová na turné V roli fotomodelky se představila Anička Horáková z farmy v Březí u Vratkova, kde se stará o koně (str. 1). Pózovala na dvou workshopech pro fotografy v Kongresovém centru v Praze. Workshopy pořádal časopis FotoVideo (ten získal 1. místo v odborných časopisech pro muže za rok 2007) a Institut digitální fotografie. A protože má Anička sestru Stáňu, která shodou okolností pracuje jako produkční pro fotografa, dostala akce nečekanou pomoc. Jednalo se o dopolední a večerní
workshop - Stáňa zajistila dva různé převleky. Dopoledne byla Anička za naivku s balonkama, večer pak za dámu se psíkem Lordem. Lord je pražský krysařík babičky. Workshopů se zúčastnily desítky fotografů z celých Čech a Anička tak našemu kraji dělala dobrou propagaci. Na plazmové obrazovce se souběžně promítaly snímky z farmy Vlaďky Horákové z Březí. Fotomodelku dělá Anička příležitostně. Jinak studuje v Táboře střední školu. Po maturitě by chtěla na veterinu.
kultura a zábava u nás není v prčici, ale v Prčici
3
Příjezd na Monínec
Saxof o kapely nistka Dream Team
ATELIÉR PRČICE
Kulturní program na jedné ze zahrad Ateliéru Prčice
Nenápadný vchod z náměstí v Prčici
Prčické náměstí nenápadně skrývé velké tajemství. Vejdete-li do domku s nápisem Ateliér Prčice, ocitnete se v rozlehlém areálu. Bývalý statek zvelebuje v kulturní stánek s osvíceneckým zanícením Zdeněk Sedláček. Jsou zde výstavy, můžete koupit suvenýry, pohlednice. A pořádají se tu akce - letní mezinárodní studentské tábory, koncerty mladých kapel, opékání buřtů i autorská čtení (Natálie Kocábová).
Duše projektu Zdeněk Sedláček
Mladýho medvěda bolely zuby - na plese v Nadějkově. O pauzách si je chladil ledem zabaleným v šátku. Hudebník Fanda Nedvěd mladší předvedl zábavkovou one man show. Osvěžením byl dotaz 10 leté Áji Krejčové, jestli zahraje big bít od Green Day. Fanda pak se slovy „holčička se mě ptala, jestli umím big bít“ zahrál Pohodu od Kabátů, hymnu českého venkova. Ovšem Kabáti mají s neo punkem Green Day (USA) společného asi tolik, jako kočka se psem. Fanda Nedvěd
Muzika v Sedlci- Prčici: Rock Wonder (i Keks, Parkán, Čejka band) patří k nestorům. Sound kapel čerpá ze soudku již lehce vyčpělého, nikomu to ale nevadí.
4
jaderný odpad kousek od nás... dejte i vy svůj hlas proti Temelín
ĎÁBEL ZA ZÁDY
A Z U KA Ý N R E D JA D A P OD Místo jak stvořené pro jaderný odpad...
Jana Fárová, Eva Vávrovská David a Matěj
Jan Küblbeck, Vladimír Mašek
Vlaky mohou do Božejovic za padesát let vozit jaderný odpad
Jistebnice i monínecko mají pořádného strašáka. Vždyť za humny, u Božejovic, se plánuje úložiště jaderného odpadu. Jakoby nestačil Temelín, který zohyzdil panenskou jihočeskou krajinu. Už z Javorové skály jsou vidět páru chrlící chladící věže. Možné úložiště by vzniklo až za padesát let. Navštívili jsme Božejovice a na návsi se zeptali maminek s dětmi, jak se na úložiště těší. Jana Fárová a Eva Vávrovská: „Byly jsme podepsat petici proti odpadu s celými rodinami. Nás se už úložiště netýká, ale co naše děti - tady David a Matěj?“ Starosta Nadějkova Zdeněk Černý má černý humor: „Jsme kraj, který chce rozvíjet turistiku. Místo cyklistické stezky nám vnucují stezku jadernou, Temelín - Božejovice.“ Nádraží v Božejovicích by tak mohlo za půl století vítat místo výletníků vlaky s jaderným odpadem. I železnice je jeden z důvodů, proč si jaderná loby vybrala toto místo. Důvodů je ale samozřejmě více. Vhodné geologické podlaží, roli možná hraje i otevřená státní kasa pro jadernou loby, která by projekt realizovala a měla by tak dojnou krávu. To je ovšem hypotéza. Starosta Jistebnice Vladimír Mašek upozorňuje, že lidé udělali špatné zkušenosti už s Temelínem, kdy instituce obcím slibovaly výhody: „Elektřinu tu máme - navzdory slibům - nejdražší v Čechách.“ Tajemník Jan Küblbeck upozorňuje na psychologický aspekt: „Už jenom to, že se o úložišti hovoří, nás poškozuje.“ Lidé se tu bojí investovat, koupit dům...
já jsem malý mysliveček, flintu jsem dostal pod stromeček
LEČ
pohoda
Pražákův podčárník JAK V PRAZE A NA VSI MILUJÍ ZVÍŘATA Vztah Pražáka a venkovana ke zvířatům je diametrálně rozlišný. Zatímco pro Pražáka je zvíře pet, tedy miláček, pro venkovana je zvíře ham, tedy sousto. Pražská rodinka hýčká svého králíčka Pepíčka. Má červenou mašli, kutloušek v košíku ze Zverimexu v obýváku, výběh na balkóně paneláku. Krmen je drahou vitaminovou stravou, jejíž dávky panička přesně odměří na elektronické váze podle receptury vědce Zajíce, kterou se dočetla v poradně populárního týdeníku pro ženy. Po každém papání vezme pet králíčka
5
Myslivci mají privilegia, jako žádný jiný lidský druh. Chodí ozbrojeni, střílí v místech, která jsou přístupná pro veřejnost. Smí vstoupit na cizí parcelu. Pro část společnosti nebezpečná loby. Ovšem to je jen jeden úhel pohledu. Ten druhý říká, že právo lovit je tu od nepaměti a konec konců - je humánnější ubíjet dobytek na jatkách anebo lovit zdravou zvěř v přírodě? A tak paradoxně ti samí lidé, kteří si v obchodech kupují hovězí, vepřové a jiné maso, myslivce nemají rádi. Podobnými úvahami se myslivecká sdružení na venkově netrápí. Myslivost, to je tradice, nad kterou se nepřemýšlí. Poslední leč U Škrpálu v Prčici uspořádali myslivci při Farmě Prčice. Zvěř ležící na zemi byla součástí tomboly. Pohoda...
Pepíčka do náruče jako miminko a čeká, až si odříhne. Chvíli je smutná při představě, že Pepíček jednou skoná, ale útěchou je jí fakt, že bude mít mramorovou hrobku na psím hřbitově nedaleko Draháně na Praze 8 - probůh, snad tam lze také důstojně pohřbít králíčka a ne jen pejsánky? Venkovská rodinka cpe králíky v kotcích trávou a starostlivě kontroluje, aby se nenadmuli, protože pak by špatně přibývali. Panímáma se po každém krmení zasní nad půllitrem piva a přemítá, jestli králíka udělá na paprice nebo pečeného s česnekem. A vyděsí se myšlenkou, že by to přehnala s kořením jako minule a druhý den po požití by ji zase pálil konečník. Venkovský šohaj, který jde přírodou, nevidí kolem sebe srnky a bažanty, ale vidí pobíhající nakládané srnčí kýty
a bažanty v jalovcové omáčce. Proto má flintu, je v mysliveckém sdružení a aby mu Pražáci nenadávali, své ham maskuje péčí o les a přírodu. "Vždyť srnky přece krmím," křičí. Abys je mohl sežrat, dodává Pražák, který naopak vzdychá nad podivuhodnou krásou přírody. Myslivce nenávidí. Sám by maso do úst nevzal, natož té nebohé lesní zvěře, to tak! Ladné srnky a bažanty proto nestřílí, ale fotografuje. Když se mu povede snímek, pošle ho do fotosoutěže. A když vyhraje a dostane pár tisícovek? Hurá. Vyrazí do vyhlášené pražské nóbl restaurace s přítelkyní. Dají si vegetariánskou stravu. Ale počkat, cože to tady v jídelníčku mají? Srnčí na smetaně? Bažant na víně? Pane vrchní, to si dáme. Samozřejmě výjimečně... Oleg Olegovič Olegov, www.opo.cz
6
pojďte se s námi proletět nad Javorovou skálou a Českým Meránem
NAD JAVORKOU BEZ WC :)) Prčice
Sotva jsem přilétl ze sluncem rozžhavené Sinaje do zdejší kosy, dostal jsem úkol. Nafotit náš kraj z letadla. Ze Sinaje jsem si přivezl faraonovu nemoc, jak se říká zažívacím problémům. Když mě Jarda Krejčí mladší hodil na letiště v Nesvačilech a já se tam ptal na WC, majitel letadla Karel Pištěk ukázal rukou do polí. Myslel, že jsem dostal z letu strach a to pohnulo mým zažívacím traktem... V kabině byla přede mnou velká páka. „Kdyby byly problémy, zatáhneme, raketa vystřelí padák a my i s letadlem se na něm krásně sneseme na zem.“ Let nad Náklon pro fotografování
Jetřichovice
naším krajem byl pohodový. Měli jsem kliku na počasí, protože jsme se trefili do hodiny slušného počasí nad Javorovou skálou během celého týdne. Na každý snímek jsme museli letadlo naklonit a já v pozici skrčence fotil skrz malý otvor v plexiskle, do kterého se jen tak tak vešel objektiv. Po celou dobu letu jsem usilovně myslel na to, že v letadle není WC! Přinejhorším zatáhnu za páku a vystřelím padák. Čím jsem letěl? Český ultralight KP2U SOVA, kategorie do 450 kg, zatahovací podvozek, staOleg O. vitelný úhel vrtule, cena 2 mega. Karel Pištěk a Oleg Olegovič
foto posádky Jarda Krejčí mladší
Javorová skála (723 m/nm) k turistice a běžkaření přímo vybízí
77
jak vidí Američany náš kněz, škodí paraboly u Sedlce zdraví?
RADAR GO HOME? Tolik se o této tematice napsalo a namluvilo a tolik se toho ještě napíše a namluví. Myslím, že ničím nepřekvapí ani můj pohled. Ale pozor, je to opravdu spíše můj soukromý postoj. Pro radar jsem byl do té doby, než jsem se dověděl, že nebude sloužit Aliancii, ale že je to záležitost Spojených států. Amerika si osobuje něco, co postrádá a naopak, co má Evropa. Evropa je dál v otázce filosofie a kulturních hodnot, protože máme delší vývoj. Naším fenoménem je bohatství římské kultury. Římská kultura je postavena na řecké filosofii a ta byla obohacena křesťanstvím. Dám příklad. Aristoteles vyjádřil co je podstata a co jsou případky. V metafyzice se tomu říká Kategorie bytí. Podstata je bytí, které existuje samé v sobě a nepotřebuje jiné bytí, na kterém by jako na svém podkladu mohlo existovat. Případek je něco, co musí být na nějaké podstatě. Aristoteles pak uvádí 9 skupin případků. Rozměrnost, jakost, vztah, činnost, trpnost, čas, místo, polohu, vnějškovost. Křesťanství ale vztah zařadilo dál, než jako pouhý případek. Zařadilo jej mezi potřebné vlastnosti rovnající se téměř podstatě. Proč? Protože v Nejsvětější
Trojici existují vztahy. Bůh Otec miluje Syna, Syn miluje Otce a láska mezi Otcem a Synem je třetí Božská osoba Duch svatý. A není to tak nepochopitelné. Podle čeho si běžně vážíme člověka. Není kriteriem právě to, jaký má ten druhý k nám a k jiným vztah? Ale řešíme radar. Pesimisticky si myslím, že je už dávno rozhodnuto. Opět o nás bez nás. Finance jsou totiž nejvyšším kriteriem, kterým se soudí věci a dělá se politika. Ale je Amerika skutečně tou, která krom nabízené demokracie nabízí i vztahy? A je skutečně tak všemocná, že celému světu diktuje jak má a může žít? Pochybuji. Ano, ve 2. sv. válce otevřela druhou frontu. Ale ne sama. A po 2. sv. válce? Co tenhle "mocný" spojenec dosáhl? Polovinu Koreje, neúspěch ve Vietnamu, nedokončený Afghánistan, stále trvající Irák. Kolik lidí na zemi tuto jejich snahu o demokracii nenávidí. Spojené státy mnohé začaly, nic nedokončily. Snad i proto, aby si nemusely přiznat porážku. Bojím se tohoto spojence. A je mi líto, že budeme mít radar.
Monínec Times občasník pro Monínecko, blízko je do Votic, Tábora, Milevska, Sedlčan, ale úplně nejblíže je do prčic (Sedlec-Prčice) Šéfredaktor Oleg Homola (také autor neoznačených foto a textů), tel. 603 48 66 44, e-mail:
[email protected] Redakční kruh Jaroslav Krejčí sen. a jun., Veronika Souralová, Dušan Spáčil, Antonín Podzimek, Zdeněk Sedláček, Míša Slinták Uzávěrka čísla 1/2008 byla 28. 1. 2008 Adresa redakce Monínec Times, Monínec 7, Sedlec - Prčice, 257 91 Tisk Tria, Olbramovice Galerie Monínec ve spolupráci s Czech Press Photo Internet www.moninec.cz Dotazy 603 239 666,
[email protected]
Instruktor Ondra Svoboda
František Masařík římsko - katolický kněz Sedlec-Prčice
špioni Z AMERIKY? Redaktor Dušan Spáčil z týdeníku mfPLUS chtěl v souvislosti s možným americkým radarem v Brdech zjistit, jaký vliv na zdraví mají parabolické antény Ondřej Bažant
Spáčil u brány stanice
u Sedlce. Jsou v provozu desítky let! Akce měla nečekaný vývoj. Po místních hospodách si lidé povídají o tom, jak stanici navštívili. Už tam byl celý Sedlec-Prčice i s přilehlými vesnicemi. Novináře z ústředního tisku však dovnitř nepustili. A to žádal o povolení u zdroje - České radiokomunikace v Praze. Tiskový mluvčí mu dokonce odmítl sdělit jakékoli konkrétní údaje. A tak se celá záležitost dostala na úroveň šuškandy. Co se tam vlastně děje? Američtí špioni v tom mají prsty!? Sedlcký lékař Ondřej Bažant o škodlivosti stanice říká: „Lidé tu jsou zdravější než jinde. A viagru jsem ještě nepředepsal!“
Instruktor Ondra Pekárek
Stánek na sjezdovce Šéf firmy SKI & SPORT ing. Michael Turek s novým modelem lyží Sporten na sjezdovce pod hotelem Testovací den pro lyže Sporten českého výrobce uspořádala firma SKI & SPORT na sjezdovce na Monínci koncem ledna. Instruktoři Sportcentra Monínec pak zkoušeli, jak hodně se na nich dá vykrojit carvingový oblouk. Akce se bude opakovat.
8
zmije je roztomilé zvířátko, akorát někdy uštkne
Sestry bedly
Jak lapit zmiji? Je to jednoduché: Prostě ji chytnete za ocas a zvednete před sebou do výšky, aby byla hlavou dolů. Nemá sílu se vymrštit a tak jen bezmocně visí, kouká a vystrkuje svůj rozeklaný jazyk… prosté. Zkusíte to? Raději zavolejte odborníka!
Bouřky a kroupy postihují náš kraj často. Však jsme také v horách. Zachytit objektivem prchavé kouzlo buřnatého okamžiku však není jen tak. Naší dopisovatelce Yvoně Andrové se to podařilo vskutku na jedničku nedaleko Veletína.
ZMIJE
Zmije obecná (Vipera berus) je naším jediným jedovatým hadem. Dospělý exemplář může dosáhnout délky až 80 cm. U nás se vyskytuje spíše v podhorských a horských oblastech a vystupuje až do klečového stupně. Potravou zmije jsou drobní savci, plazi, ptáci i obojživelníci. Nejprve uštkne dvěma dutými jedovými zuby spojenými s jedovými váčky, které fungují na zůsob injekční jehly. A nebezpečnost zmije? Její uštnutí je bolestivé a nebezpečné. I když smrtelné případy se mohou vyskytnout jen zcela ojediněle, nelze jed podceňovat. Při uštknutí nezpanikařte a zachovejte chladnou hlavu. Pokud začnete křičet a pobíhat, krev se vám v těle rozproudí a jed putuje rychleji. Postižené místo poznáte snadno. Začne bolet a rychle opuchat, bolest i otok se rozlévají kolem. Pokud vás zmije uštkla
do ruky, sundejte rychle prstýnky, náramky a hodinky, nedbejte na nevolnost, která vás obchází. A snažte se dostat k lékaři – ten si s vámi poradí. Sérum ve většině případů ani není potřeba, ale to zvažuje lékař. Zmije sama na člověka nikdy nezaútočí a snaží se před ním co nejrychleji ukrýt. Může se však stát, že na ní ve vysoké trávě šlápnete... A pak se ovšem brání a uštkne. Nejlepší ochranou je dobrá obuv, dlouhé kalhoty a vyhýbání se místům s jejich zvýšeným výskytem. Přes svoji nebezpečnost je zmije obecná zařazena do seznamu zákonem chráněných a ohrožených druhů živočichů, místy je již velmi vzácná a její usmrcování je trestné. Usídlí-li se zmije u vaší chalupy, je nutno o její případné odchycení a přenesení požádat orgány ochrany přírody. RNDr. Petr Miles, CSc, foto Veronika Souralová
