GURMÁNI. ze Smíchova. aneb Vaří starosta a jeho přátelé APFP

J

A

R

O

S

L

A V

H

O

L

O

U

B

E

K

GURMÁNI ze Smíchova aneb Vaří starosta a jeho přátelé

APFP

OBSAH Předmluva Milana Jančíka

5

Úvod

7

První muž na radnici zpíval v Národním divadle (Milan Jančík)

9

Komik se naučil svářet latinsky a vyká mobilům (Jiří Krampol)

13

Za život vděčím neznámému krasobruslaři (Karel Černoch)

21

Nevěra ve mně budí naději (Adriena Sobotová)

25

Zaječina ze psa a vietnamská mastička (Petr Bratský)

28

Možná, že vynalezl internet a skončí v pekle (Ondřej Neff)

32

Anita z West Side Story a kůň Pierre (Tereza Duchková)

35

Opilý Hamlet, Bivoj a dvouměsíční tepláky (Jan Rosák)

39

Nadpis (Vlasta Libotovská)

44

Směšné divadlo: Roštěnky a žížaly z Pavího vrchu (Luděk Sobota)

48

Amarouny, pivo, brusinky (Milan Dufek)

50

Optimistická prognóza: Budeme se žrát navzájem (Václav Upír Krejčí)

52

Černošský kapr, škeble a česká modrá krev (Tomáš hrabě Kolowrat)

56

Kačer Donald a mobil v polévce (Petra Černocká)

61

Tank zelený, Rusové a čínská polévka (Ivan Mládek)

64

Krásná je Neapol a Smíchov ještě hezčí (Karel Bláha)

68

Romantik s brokovnicí, špagetami a dračími prsty (Václav Vydra)

71

Pít, či nepít? Neřeším to, piju a piju (František Šámal)

74

Obchodník z Ledečka, ze Smíchova a taky z Ameriky (Karel Neumann)

78

Sladký život, čert a něco o současné vládě (Zbyněk Merunka)

80

O tom, jak se dělá šabu šabu a proč krávy pijí pivo (Helena Vondráčková)

86

Možná přijde i potomek a potom svatba aneb Slavík s oranžovou aurou je schopen všeho (Karel Gott)

88

Šlechtic si rozumí s knížetem z Nitry a klobásami z chřestýše (Jan M. baron Daczický)

90

A srdce jásá nad ranním zlatovlasým pivem v bufetu (Martin Zounar)

93

Prsaté ženy při plném vědomí i žaludku (Kája Saudek)

96

Copánek tety Bětky z vinárny U Mikuláše Dačického z Heslova

101

Staročeské recepty ze Zbraslavi, Butovic, Slivence a Hlubočep

102

Vánoční stromeček (povídka Ivana Mládka)

104

Návštěva z Bruselu (povídka Jaroslava Holoubka)

106

Andel’s Wrap

113

Proměny Smíchova

116

Není srdečnější lásky, než láska k dobrému jídlu a pití. G. B. Shaw

Je adventní, předvánoční čas, doba, kdy se můžeme na chvilku zastavit ve svém každodenním shonu, rozjímat a myslet na své blízké a na své přátele. Mám rád pražskou čtvrť Smíchov, protože tady už sedmnáct let bydlím a považuji se za lokálního patriota. Narodil jsem se sice na rovinaté Hané v Prostějově, ale dětství jsem prožil u dědečka a u babičky v Malém Hradisku na Drahanské vysočině. Smíchov má také členitou krajinu, spoustu krásných zákoutí a parků, zahrad a letohrádků, snad nejvíc v Praze. K dobré pohodě nejen Vánoc, ale po celý rok velkou měrou přispívá také dobré jídlo a pití. Dovede i z toho nejobyčejnějšího dne udělat svátek. A protože si myslím, že dobrého jídla není nikdy dost a že my politikové bychom se měli prezentovat netradičním způsobem, rozhodli jsme se vydat tuto knihu. Měla by ukázat, že nejsme jenom nějací hegemoni, kteří sedí na radnici a všichni z nás mají hrůzu, co tam zase vyvedem, ale že dokážeme stmelit osobnosti a zároveň pobavit čtenáře a přinést jim obohacení jejich jídelníčku. Jako hosty jsem do knihy pozval své přátele z uměleckých, ale i politických kruhů, sympatické, chytré a prima lidi. Přečtete si s nimi zajímavé rozhovory, a protože téměř všichni umí vařit, každý z nich přiložil recept na své oblíbené jídlo, abyste si ho mohli sami vyzkoušet. A jako autory jsem si vybral Alana Pajera a Jaroslava Holoubka, protože jsou osvědčenými bardy ve svých oborech – Alan je jeden z našich nejlepších fotografů a Jaroslav Holoubek je básník a spisovatel, který je blízký mému srdci. A hlavně je sommelier, což mi taky vyhovuje. Vám všem, kterým se tahle knížka dostane do ruky, přeji, aby vás potěšila, aby vám dodala dobrou náladu a dobrou chuť a aby vám obojí vydrželo i v dalším životě. Život je krásný, vnímejte ho pozitivně a nevěřte všemu, co se vám předkládá, a jednejte vždy jen na základě vlastního úsudku. Hodně zdraví! Váš

Milan Jančík starosta Městské části Praha 5 5

6

Smíchov je Smíchov, to máte marný, Smíchov je výstavná a moderní čtvrť hlavního města Prahy. I v minulosti býval krásnou přírodní scenerií se zahradami a vinicemi, později však zakouřenou dělnickou čtvrtí s továrnami. Smíchov je také místem mnoha významných architektonických památek, určitě se vám vybaví Národní dům, Portheimka, Zlatý anděl, starý židovský hřbitov, Mrázovka, Malvazinky, Justiční palác, Kinského zahrada či kostel sv. Václava. A k nim rychle přibývají nové. Na Smíchově se narodili a žili slavní umělci, fyzikové, lékaři a politikové. Všichni rádi využívali pohostinnosti smíchovských restaurací a hospod, mnozí z nich dávali přednost dobrému jídlu a nápojům před gastronomickou pokorou, půstem a střídmostí. Ani dnes tomu není jinak. Mnohé restaurace a vinárny zanikly, jiné zůstaly a další vyrostly. Určitě neubylo labužníků, spíš naopak přibylo. Prahu 5 dnes tvoří kromě Smíchova ještě Zbraslav, Radotín, Velká a Malá Chuchle, Hlubočepy, Barrandov, Slivenec, Řeporyje, Třebonice, Stodůlky, Butovice, Jinonice, Radlice, Motol a Košíře. Všude tam žijí labužníci a gurmáni, kteří nejen rádi dobře jedí, ale umí i vařit. Požádali jsme dvě desítky známých osobností o recept na oblíbený pokrm a přitom si s nimi povídali o všem možném. O ženách, o politice, o cestování, o Vánocích, o penězích a hlavně o jídle. Někteří z nich, jako třeba Helena Vondráčková, Jan Rosák, Ivan Mládek či Zbyněk Merunka v městské části Praha 5 opravdu nebydlí, ale projíždějí tudy domů – do Mníšku pod Brdy, do Řitky nebo do Dobřichovic. K jídlům, která si můžete sami připravit podle jejich osvědčených receptů, vám nápoje doporučuje sommelier Jaroslav Holoubek. Ať tedy i na vás, milí čtenáři, z jejich rozhovorů přejde bezprostřednost, humor, dobrá pohoda a ujištění, že mlsný jazýček je pro život stejně potřebný jako touha vybrat si mezi ženami tu nejkrásnější. A pak že láska neprochází žaludkem. Dobrou chuť a na zdraví!

7

8

PRVNÍ MUŽ NA RADNICI ZPÍVAL V NÁRODNÍM DIVADLE MILAN JANČÍK, starosta Městské části Praha 5

Zleva: Laďa Krendl Milan Jančík Karel Černoch

Čím vám učaroval Smíchov? Učaroval mi svojí polohou, Smíchov je členitý, má krásná zákoutí a hezké parky, kdežto já pocházím od Prostějova, z naprosté roviny na Hané. Bydlíte tady už dlouho? Od roku 1986, kdy jsem se sem přestěhoval, a tak se považuji za Smíchováka. Dělal byste to, co děláte pro Smíchov, i pro jiné pražské čtvrtě? Nevím, nevím, asi ten patriotismus je tady silný, určitě asi ne. Jaké je vaše původní povolání? Původním povoláním jsem pěvec, tedy prapůvodně jsem studoval trumpetu na brněnské konzervatoři a v maturitním ročníku jsem přišel o zuby. Taky jsem si sáhl na dno, pracoval jsem v dělnické profesi v Oděvním průmyslu v Prostějově a to mě natolik vyléčilo, že jsem od té doby začal stoupat. Dostudoval jsem školu na oboru zpěv na konzervatoři v Praze u pana profesora Jaroslava Horáčka, významného českého basisty a člena Národního divadla. Pak jsem zpíval v pěveckém sboru v Národním divadle, poté jsem působil v pěveckém sboru Českého rozhlasu, nejdříve jako zpěvák, později jako jeho manažer. Dnes studuji poslední ročník právnické fakulty v Plzni a připravuji se na diplomovou práci. Čeká mě její obhájení a tři poslední státnice. 9

Z této odpovědi je tedy jasné, odkud pramení váš vztah k umělcům, netřeba dál rozvádět. A teď z jiného soudku – jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? Šuntrfleky, což jsou tedy šunkofleky, čili těstoviny všeho druhu s uzeným masem a vajíčkem. Strašně rád mám také obyčejné jídlo jako chleba se sádlem a česnekem. Mě to dokáže stejně naplnit jako dobrý biftek. Vzpomínáte si rád na moravské Vánoce v dětství? Dětství jsem vždycky trávil u mé babičky a dědečka na malé moravské vísce Malé Hradisko. Jsou tam rozsáhlé vykopávky keltského hradiště. Vzpomínky mám na tu dobu nádherné, protože to byla doba zabíjaček, a já jako velký gurmán a přítel všeho, co se dá sníst, jsem se těšil na ty chvilky, kdy dojde k tomu aktu a budu moct ochutnat všechny ty dobroty. A potom jsem se hned už zase těšil na uzené, kdy jsme s dědečkem večer v půl sedmé, když se setmělo, jeli na saních sněhovým popraškem k tomu člověku, který pro nás maso udil. Nevydržel jsem to a vždycky jsem si kousnul ještě teplého uzeného a vždycky mně bylo špatně. Měl jsem dětství plné radostí a her díky babičce a dědovi a rodičům a mám na co vzpomínat. Jakou vlastnost po tatínkovi nemáte a chtěl byste ji mít? Někdy více rozvahy a méně mluvit. Jak trávíte Vánoce dneska? Samozřejmě s rodinou, tradičně. Jsem nervózní, manželka je ze mě vždycky na mrtvici, poněvadž se v té chvíli nacházím doma a mám pocit, že musím všechno zorganizovat a že beze mě to samozřejmě nemůže absolutně fungovat. A všichni muži víme, že je to právě naopak. Máme takové určité rituály – koupit rybu, pak strojíme se synem stromeček a na Štědrý večer vždycky máme jídla pro regiment vojáků a ty chvíle jsou poměrně šťastné. Jaké jídlo hodláte připravovat v prosinci na pěší zóně u Anděla při prezentaci této knihy? Samozřejmě volební guláš, tentokrát vánoční. Kdy jste začal nosit svou současnou váhu? No, pěstuji si ji hodně, a tvrdím, že největší zásluhu na tom má moje manželka. Aby mě co nejvíc udržela doma a nebyla ohrožena rodina, dobře mě krmila. To už jste byl tak mohutný na vojně? Ne, na vojně jsem nebyl, mám modrou knížku na vysoký tlak. Nicméně v té době jsem už byl trošičku korpulentnější. A jaké máte vůbec koníčky? Mým velkým koníčkem je automobilový sport, a taky se rád podívám na hezkou ženskou. Ejhle, a sám taky nějak sportujete? Snažím se hrát squash, ale bohužel ta váha je velká. S bývalým starostou, dnešním senátorem Škaloudem, chodíme na squash, občas si zahraju tenis, ale na trumpetu už čas nemám vůbec. 10

To jste v tom posledním ročníku na konzervatoři dostal náhle nějakou paradentózu, že vám vypadly zuby, nebo vám někdo namlátil? Dostal jsem omylem přes hubu, nepatřilo to mně, ale přišel jsem o zuby. Co se vám za tu zatím krátkou dobu starostování podařilo udělat? Nechci se chlubit, ale myslím si, že kdo dneska přijde na Smíchov, vidí ty proměny, ke kterým došlo, byť jsou z valné části způsobeny soukromými prostředky, mám na mysli výstavbu nových center. Ale my se snažíme samozřejmě také přispět ke zkvalitnění života lidí v Praze 5, budujeme parky a fontány, novou dlažbu na chodnících a předáváme majetek lidem, protože se domnívám, že soukromý vlastník dokáže lépe obhospodařovat svůj majetek. Kdo třeba nebyl pět let na Smíchově, tak to tu vůbec nepozná. Většina z hostů této knihy mi řekla, že Smíchov bude v budoucnosti nejvýstavnější, nejmodernější, nejobchodnější a nejkrásnější pražskou čtvrtí. Myslím si, že přehánějí, ale přehánět je krásné, co o tom soudíte vy jako jejich starosta? Přesně tak, cítíme to všichni, vezměte si, že dneska nepoznáte, jestli je všední den nebo neděle, podívejte se na ty davy, proudící po pěší zóně a pro nás je největší vizitkou, že lidi mají zájem o Prahu 5. A jaké máte plány a vize se Smíchovem do budoucna? Velké. Mým cílem je rozšíření pěší zóny v okolí Anděla od náměstí na Knížecí až k náměstí Kinských, rád bych vymístil to nádraží – tam je příměstská doprava, která si myslím, že do centra města nepatří. Budeme prodávat majetek, zkvalitňovat náš bytový fond a taky budeme stavět velký bazén na Barrandově. Chceme lidem na Smíchově a ve všech částech Prahy 5, tím myslím Jinonice, Radlice, Košíře, Motol atd. zlepšovat životní prostředí, aby se tady cítili dobře, měli možnost odpočinku a zábavy, ale i práce.

11

NÁMOŘNICKÝ GULÁŠ hovězí svíčková (200 g na 1 porci), cibule (bílá nebo červená), papriky kapie, pórek, červené fazolky, nať z cibule šalotky, steakové koření, sůl, pepř mletý černý, sójová omáčka, worcester, česnek, olej Maso nakrájené na nudličky, osolené a opepřené, vložte na rozpálený olej a orestujte. Pak do toho přidejte na proužky nakrájenou cibuli, papriky a pórek, a znovu vše restujte. Když je zelenina dostatečně měkká, doplňte směs ještě česnekem, sójovou omáčkou, zalijte hovězím vývarem a znovu nechte povařit. Nakonec do téměř hotového guláše přidejte ještě fazolky, zaprašte moukou, asi 10 minut vařte a pak už jen dochuťte podle svého gusta. Jako přílohu si můžete dát krokety nebo rýži, ale samozřejmě i klasický knedlík. Dobrou chuť!

Doporučení sommeliera: K tak skvělému guláši rozhodně patří smíchovské pivo, ale milovníci vína dají asi raději přednost Cabernetu Sauvignon z Kobylí, nebo Modrému Portugalu, ročník 2002 z templářských sklepů Čejkovice. Chcete-li ochutnat víno z Jihoafrické republiky, které se k nám dováží, sáhněte po láhvi Pinotage 2000 od společnosti William Robertson. Je to kříženec Pinot noir (čili Rulandského modrého) a odrůdy Hermitage (Cinsault z oblasti Rhôny). Dobře pitelné víno, voní a chutná po malinách a lesních plodech a lze ho k zažití hovězího guláše jen doporučit.

12

KOMIK SE NAUČIL SVÁŘET LATINSKY A VYKÁ MOBILŮM JIŘÍ KRAMPOL, herec, zpěvák a kulturista, průvodce televizním pořadem Nikdo není dokonalý

To sem ke Karlovi Tuháčkovi do Axy chodíš cvičit opravdu denně? Pětkrát týdně. Na hodinu a půl až hodinu a tři čtvrtě. Máš svůj nějaký speciální program? To mám napsaný na půl roku, na čtyři měsíce dopředu a pak se to změní, aby to nebyl stereotyp. Jirko, kdybys nebyl hercem a zpěvákem, co bys chtěl dělat? Já bych chtěl pijákovat mezinárodní smlouvy. To je takovej chlap, když se díváš na televizi, tak vždycky, když přijede americkej prezident nebo ruskej ministr zahraničí, tak podepíšou ty smlouvy a za nimi stojí krásně obklíknutej chlap, má lehce servilní úsměv a jak se to podepíše, vezme kolíbku s pijákem a takhle udělá, usměje se a jde do háje. Je jasné, že taky jezdí po světě, musí u všeho bejt, nemůže tam přijít oblíknutej ze sekáče, je v obraze, vnímá ho celý svět a musí bydlet s těma významnejma osobnostma v šesti sedmihvězdičkových hotelích – to je nádherný povolání, co? Pak bych možná chtěl být ještě taky, jak mi říkal jeden Rom, že se ho ptal dědeček čím by chtěl být a on řekl, že by chtěl být hadom. Že by ležal a pri tem bežal. 13

Co soudíš o tomto národě po odvysílání 270 pokračování pořadu Nikdo není dokonalý? No já si myslím, že národ to je přes to přese všecko, že lidi říkají takovýhle voloviny. Pořád ještě jsou v něm zbytky toho vzdělání u staré a u střední generace, ale ta nastupující generace je, bohužel, katastrofa. Protože ti nevědí skutečně nic. Já si nemyslím, že zrovna by musel každej znát já nevím pořadí bitev nebo historických událostí, to rozhodně ne, ale nevědět, kdo to byl Žižka nebo kdo to byl Hus… Kdybys udělal mezi mladými lidmi anketu, co četli, zjistíš, že osmnáctiletí lidi nic. Pamatuji si a všude to uvádím jako příklad, že když jsem bydlel jako kluk na Žižkově, a to jsme byli taková sociální vrstva, opravdu grázlové, a v těch patnácti letech jsme jako většina kluků nic nečetli, snad jen rodokapsy, tak my, prosím, všichni ti grázlové z ulice, jsme znali a recitovali Verlaina, Rimbauda a Mallarmého. Jeho Les fleurs du mal. Prokleté básníky. Protože se nám to líbilo, někdo to přines a Květy zla patnáctiletým klukům učarovaly. Kdyby ti nabídli ministerstvo dokonalosti nebo nedokonalosti, vzal bys ho, nebo by sis vymyslel nějaké nové ministerstvo? Ministerstvo dokonalosti, to bych zavedl, ale teď bych chtěl vědět jenom, kdo by byl ministr. To by musel bejt nějakej Marťan jedině. Kdyby ses stal starostou, jakou cedulku by sis dal na dveře? Starosta právě přemýšlí, nechce být rušen a jestli se chcete mít v Praze 5 dobře, buďte tak hodní, poslechněte ho. První, co bych udělal, že bych podpořil akci Jirka v nouzi. Občas se jdu podívat i na Žižkov a moc se mi líbilo, co mi řekl jeden spolužák z mládí. Zeptal jsem se ho: „Tak co, Tondo, jak se máš?“ A on odpověděl: „Dobře, podívej, frajeři si nestěžujou a šlechta neremcá.“ Pořád mluvíme o tom Žižkově. Nemáš ponětí jak vzniklo jméno Smíchov? Když měla Praha dřív čtvrti pojmenované německy jako třeba Lachau, tak se říkalo Smíchovu, a pak si z toho začali lidi dělat srandu – třeba Myslíkova ulice byla Špekulírtgasse, Tylovo náměstí bylo Organtýnplatz, a nejlepší bylo Masarykovo nádraží – Fleischrandálbahnhof. To byla skvělá pojmenování. A protože Smíchov byla proletářská čtvrť, nic neměli, tak se tam furt smáli, protože nic neměli, tak se smáli. A teď se pro změnu zase vrátím na Žižkov já. Tam jsi tedy trávil Vánoce ve svém dětství? Jo, měli jsme chudý skromný byt, nejdřív jednu, pak dvě místnosti v přízemí, kde byla příšerná zima, topilo se jenom v kuchyni a dodneška tu atmosféru těch Vánoc cítím. Nevím, jak to ta maminka s tatínkem udělali, ale vytvořili domov, což se dneska lidem, bohatým třeba, nedaří. Kde býváte teď na Štědrý den? Většinou jezdíme k rodičům ženy, kde je společná večeře, a protože tchán a moje maminka už zemřeli, zapálíme svíčky, vzpomínáme na ně a uctíme tak jejich památku. A podává se normálně rybí polévka, klasika, bramborový salát, tak jak to má být. 14

Jedl jsi někdy něco, nad čím jsi kroutil hlavou? To jsem byl v Jihoafrické republice, kde ti místní obyvatelé mají zvláštní kuchyni – k snídani si dají krev s mlékem půl napůl, protože pouštějí kravám žilou, v poledne mají kukuřičnou kaši, kterou opečou na takovém šutru, takže to je něco mezi kaší a plackou, a k večeři jedí hovězí maso. A přestože kolem nich je spousta tropického ovoce, za které tady ve francouzské prodejně platíme za kilo třeba osm set padesát korun, tak tam to leží a nikdy nikdo z těch domorodců si toho nevšimne. Vůbec nejedí ovoce ani zeleninu, a přitom jsou zdraví jako řípy a jejich národní sport je, že vyskakujou do výšky a ječí. Musel jsi někdy držet nějakou dietu? Když mně někdo řekne dieta, tak nejdřív mě to vytáčelo, a musím se tomu smát, to ať mi dietologové prominou, ale z devadesáti devíti procent je to naprostá kravina. Když se ošidí jídlo, tak se ošidí samozřejmě i to tělo. Třeba ti vegetariáni tvrdí, jak strašně zdravě jedí, což vůbec není žádná pravda, protože člověk je za ty miliony let všežravec. Pak mu začnou chybět třeba stopové prvky a nasycené kyseliny, které v zelenině a ovoci nejsou, a to se nedá nahradit. Myslím, že pokud by chtěl člověk žít relativně zdravě, že má jíst všechno, ale s mírou. Říká se, že se nesmějí jíst ledvinky a játra. Je samozřejmě blbost cpát se játrama třikrát týdně, ale když si dáš ledvinky, játra nebo brzlík jednou za rok, tak si myslím, že to vůbec nevadí. Má se jíst střídmě a pestrou stravu, nějaké diety, to jsou rozhodně kraviny. Co ti říká alkohol? Jaký máš k němu vztah? K alkoholu velice kladný, akorát je bohužel jedna věc, která se mi nikdy nepodařila – jsem člověk, který neumí pít. Já jsem takzvaně kvartální alkoholik, já třeba dám půl roku pokoj a potom něco piju a pak mi je blbě a tak zase dám chvilku pokoj. Závidím lidem, kteří si alkohol vychutnají. A potom, jak napsal Hemingway, ten, kdo vůbec nepije, ten je mi podezřelej. Vzpomínáš si někdy na vinárnu U piaristů v Panské ulici nebo televizní klub v hotelu Palace, kam jsme často chodili a sedávali s Jirkou Bednářem, Zdeňkem Rytířem, Michalem Tučným a Edou Sedlářem? Samozřejmě vzpomínám a jedna věc byla strašně pozitivní na tom, že sice jsme chodili na víno, ale zažilo se tam neskutečné množství srandy, a do toho jsme pracovali. To nebylo jako že jsme někde chodili a někde tupě seděli a žvanili nesmysly a nic nedělali. Máš dneska nějakou svou oblíbenou hospodu v Praze, kam rád chodíš? Já chodím hrozně rád do Cartouche, protože tam výtečně vaří, a je tam fantastická atmosféra. Když tam v pátek zpívají ty holky francouzsky, tak je to nádherný. Co poťouchlého bys přál Karlu Gottovi k Vánocům? Aby vyrostl aspoň o deset centimetrů a všechna saka mu byla malá. Podaří se ti někdy schovat vánoční dárek pro někoho tak dobře, že už ho nenajdeš? Několikrát, ale opravdu několikrát, a nenašel jsem ho už nikdy. 15

V rámci dalšího rozšiřování parlamentního spektra a demokratizace naší země se občas známých ptám, jestli nechtějí v nejbližší době taky založit nějakou stranu? Co ty? Já rozhodně ne, ale řekl bych jednu věc. Už se mě jednou ptali, jaký bych měl volební program, kdybych se stal prezidentem. Kdybych byl prezidentem, tak můžu zaručit všem spoluobčanům, že já a mí kamarádi by jsme se měli dobře. Jak se ti žije za současné vlády? Já, abych ti řek upřímně, mě současná vláda sere velice hlavně jednou věcí, že kdykoli – mě teda politika nezajímá, ale kdykoli otevřu televizi, nebo noviny, tak já jsem ještě nikdy neslyšel, že se chystá tohleto a tohleto pro lidi, abychom se měli dobře. Já pořád čtu: Pan předseda řekl místopředsedovi jiné strany tohleto. Furt si řeší v novinách nějaké osobní spory, kdo co kde ukrad a kdo koho podvedl, co je mně a co je divákům a čtenářům do toho. V cizině, třeba v té Austrálii nebo v některých státech v Americe, nevědí, kdo je ministr čeho, protože je to nezajímá, mě to taky nezajímá. Třeba to jsou v soukromí fajn nebo chytří lidi, ale to, co dělají, je něco příšerného. Kterou vlastnost jsi zdědil po svém otci? A kterou ne, i když by se ti dneska hodila? Zdědil jsem po tatínkovi, že mě takové věci, jako když se stane nějaká katastrofa nebo něco takového, vůbec nerozčílí, dívám se na ně úplně s přehledem a snažím se řešit situaci takovou, jaká je. To mám po otci, ale co jsem bohužel po něm nezdědil – že otec byl naprosto vyrovnaný a nebyl prchlivý ani vzteklý, já jsem bohužel cholerik, což je velice blbá vlastnost. Co jsi schopen sám uvařit? Já cokoliv. Já vařím celý život, myslím, že to je jedna z mála věcí, kterou bych se mohl živit. Napadlo tě, že jednoho krásného dne může Evropská unie zavést jednotnou stravu? Co by to podle tebe mohlo být? No jak tak čtu o našem státním rozpočtu, tak krupicová kaše. Zacvičil s tebou nástup nového století natolik, že tě to ještě drží, nebo máš zcela jiné starosti? A jaké? Já myslím, že je to v každém tisíciletí stejné, akorát, že si to člověk nepamatuje, že u toho nebyl. Jeden náš společný kamarád, který bohužel nedávno zemřel, ale na pohřeb jsem mu nešel, protože jsem se o tom dozvěděl teprve včera od Jirky Bednáře, básník Josef Hiršal, byl to mimořádně vzdělaný člověk, přeložil Morgensterna a Enzensbergera, rád jsem si s ním povídal. A on mi jednou řekl: „Hele, to bylo blbý za Rakouska, bylo to blbý za první republiky, byla krize, pak byla okupace, to bylo příšerné, pak přišla padesátá léta, to bylo děsivé, takže v podstatě si člověk nevybere, ale musí si vytvořit takový mikrosvět, ve kterém může přežít.“ Jak jsi na tom ve svém věku s pamětí? Nenecháváš to radši koňovi, který má větší hlavu?

16

Já mám sloní paměť na věci, které nikdo nepovažuje za důležité, ale to, co bych si měl pamatovat, jako jména například, tak neskutečně blbýho člověka, jako jsem já, jsem neviděl. Ale to není otázka pokročilého věku, to jsem měl už jako patnáctiletý kluk. Nikdy jsem nevěděl, jak se kdo jmenuje. Co takhle piješ během dne? Poměrně dost kávy. Mám hospůdku Jáchymku, kde mi vaří kávu bez kofeinu. Hlavně mám rád různé bylinné čaje, to jsem se naučil pít. Mám jich spoustu a hodně jsem si o tom přečet, jak se to připravuje. Kdy vezmeš starostu Milana Jančíka k Tuháčkovi do fitnesu? No až se teďka vrátí z Ameriky, tak začínáme akci, která se bude jmenovat Hubneme se starostou Prahy 5, a já myslím, že starosta je ctižádostivý člověk a on si hlavně nemůže dovolit těm voličům kecat. Takže on ať chce nebo nechce, zhubnout musí aspoň o dvacet kilo, protože jsem mu přines trička od firmy Uncle Sun XXXL a ono je mu to malý. Firma slíbila, že vyrobí tedy ještě o dvě X navíc a my jsme mu řekli, ať si tahle trička nechá, že až za dva měsíce ta naše akce skončí, tak se do nich musí vejít. Takže pokládat ti otázku, jestli víš jaké míry a váhy má starosta Jančík, je v této chvíli asi bezpředmětné… Já jsem se dozvěděl, že pan starosta, no ne jenom dozvěděl, protože se s ním znám, byl jsem s ním na dovolené, je to báječný člověk, ale zlí jazykové tvrdí, že je proto tak tlustý, protože prý si dává majonézu i na aspirin. Čím dál tím rychleji se mění žebříčky hodnot, už se nenosí prohlašování jako že věrni zůstaneme a o věrném milování se už mluví jen v jihoamerických telenovelách. Jaké pocity v tobě budí slovo nevěra? Já si myslím, že pokud má člověk takzvaně vztah v pořádku, tak ta nevěra je vždycky blbá, jak se nepřikryje čistým svědomím, tak je to špatný. Ale já mám na to úplně odlišný názor – většina lidí, kteří žijou takzvaně ve šťastném manželství celý život, se v podstatě nenávidějí, pomlouvají se, zahýbají si, ale mají takzvaně šťastné manželství. Typy jako jsem já a pár mých kamarádů, když je to začne štvát, tak než žít s někým v nějakém nesmyslném svazku, tak se na to radši vykašlou. Někdo to odsuzuje, já to neodsuzuju, já bych v tom žít nemoh. Jeden můj známý si mi postěžoval, že mu v rekvalifikačním kurzu nadávali za to, že je inženýr. Bylo tobě někdy tvoje vzdělání na škodu, Jiří Krampole? Já nevím, o jakým vzdělání mluvíš. Když se mě někdo ptal, jaké mám vzdělání, tak jsem vždycky říkal tři měšťanky a taneční kurz Evy Kröschlové. To jsme si dělali srandu. Naštěstí jsem absolvent katedry herectví na DAMU. Podmínkou přijetí na vysokou školu byla maturita, ale tu já jsem nedělal, protože jsem měl závodní školu práce, která byla v těch padesátých letech na úrovni maturity. A pan profesor Vnouček, výbornej herec, se mě zeptal: „Hele a jakej je mezi tím rozdíl, mezi maturitou a závodní školou práce?“ A já povídám: „V podstatě žádnej, akorát, že místo latiny jsme měli sváření.“ František Vnouček se ptal dále: „A jak jsi se naučil svářet?“ A já mu říkám: „Asi jako latinsky.“ 17

Kdy sis uříz v životě největší ostudu? Tu největší, když jsem nalít jako většina herců a zpěváků První pražské družstevní kampeličce a pak mě vláčeli – nevím proč si vybrali ze 156 lidí zrovna mě – tiskem a televizí, a udělali ze mě málem zločince za to, že jsem udělal reklamu na nějakou kampeličku. A teď ty bludy, které šířili, jako že si pořádám hostiny a ohňostroje, to těžko může někomu člověk vyvracet, když to ukáže televize. Přitom všichni věděli, že to byly večírky té kampeličky a oni dělali jako kdyby to pořádali na moji počest. Já jen nevím, z jakého důvodu by někomu dělali večírek s ohňostrojem jen tak. Byla to veliká ostuda, to jsem byl opravdu dost nešťastný. To, že bulvární tisk píše kraviny, s tím se musí počítat a nad tím se nijak nepozastavuji, ale jakmile to začne ubližovat tím způsobem, že lidi by si mohli myslet, že je člověk zloděj nebo darebák, nebo, že kašle na děti, tak to mně opravdu strašně vadí a je to napřesdržku. Tak co, už umíš posílat ty esemesky? Já umím jednu věc, že pokud to jde, tak to umím pustit. A teď jsem se naučil vyhledat knoflíkem jména účastníků. Zprávy přijímat ještě neumím. Před dvěma lety jsem od svých synáčků dostal brožuru Poprvé sám u počítače, nepodařilo se mi nic. Pak mi jeden ze synů vysvětlil, jak se to zapíná, tak jsem to zapnul, že bych potřeboval tu tiskárnu. Chtěl jsem něco napsat a ono to napsalo glgl glgl, tak jsem tam něco přehodil a zase to napsalo glgl glgl a pak už to psalo jenom glgl glgl. Tak povídám jděte s tím do prdele a od tý doby jsem na to nešáh. Dočetl jsem se o Belmondovi, který řekl, že tyto věci přenechá nastupující generaci. Říkají ti často, že jsi podobný Belmondovi? To asi jsou zřejmě dvě věci, jednak, že má stejnej frňák, takovej rozmáznutej, a potom tím, že ho vlastně přes dvacet let už namlouvám. Čemu ses naposled zasmál? Tomu, jak si vymýšlí Karel Tuháček. Vyprávěl mi historku, kterou jsem samozřejmě použil do televizního pořadu Nikdo není dokonalý. Měli doma kocoura, který měl 26 kilo, což je už samo o sobě dost, a ten šestadvacetikilový kocour jak byl tlustej, tak byl hodně línej, a oni ho přežírali. A jak tak seděl na kredenci, usnul a spadl z tý kredence a protože bydleli v paneláku, kde byly špatně udělané podlahy, tak prolít tou podlahou a spadl o patro níž k sousedům normálně při večeři na stůl. Tak takovouhle kravinu mi vyprávěl Karel Tuháček. Vypadá to spíš na Fouska, ale byl to Tuháček. Tomu jsem se zasmál. Po tom, cos mi říkal o svém mobilním telefonu, se tě ani neodvážím zeptat, jestli zaháníš samotu třeba na internetu… Na internetu ji nemůžu zahánět, protože to neumím pustit. Co sis naposledy koupil u Vietnamců? Bačkory. Nosíš je někdy? Nosím, protože jsou velký, pohodlný a takový správně měšťácký. On mi říkal: „Kup moheky.“ Já nevěděl co to je. To znamená: Kup si je, jsou moc hezký. 18

Na čem teď pracuješ, neblíží se nějaký film? Jo, chystáme biják Causa Lolita. Je to příběh Čecha, vysloužilce cizinecké legie, který se vrátí do Paříže, a protože to byl policajt, který v roce 1969 utekl, tak v té Paříži dělá soukromého detektiva. Přijde za ním paní, které se ztratila sestra, zahájí vyšetřování a zjistí, že kroky vedou do Čech. Tam začíná vlastní příběh a ten ti samozřejmě prozrazovat nebudu. Akorát to visí samozřejmě na penězích. Kdy se začne natáčet? V budoucnu, hned jakmile budou peníze.

ZÁLESÁCKÉ BRAMBORY Vybereme pokud možno co největší brambory, neloupeme, ale dobře omyjeme. Do brambor uděláme díry jako do ementálu skrz naskrz a nadíváme do nich šunku, ementál, nakrájenou cibuli, červenou papriku, červenou řepu a nivu – do každé díry něco jiného. Potom bramboru namočíme a obalíme v nepálivé červené paprice a pak brambory zabalíme do několika plátků anglické slaniny. Tuto dobrotu ještě zabalíme do alobalu a pečeme v troubě, praví zálesáci ovšem v popelu. Upečené brambory rozbalíme, pilkovým nožem nakrájíme na plátky a ozdobíme petrželkou. Doporučení sommeliera: Kdybych měl před sebou noční bivakování v rozpadlé chajdě u Sázavy, vyhrál by to samozřejmě lahváč se smíchovskou desítkou, bendžo a dívčí pas, ovšem doma bych si k zálesáckým bramborům dal raději přívlastkové bílé víno Müller-Thurgau 2000, kabinet z Velkých Žernosek z viniční trati Pod Lovošem. Je to lehké svěží víno, zelenkavé barvy, buket připomene růži a šeřík, pikantní mladistvá kyselinka pobízí k dalšímu pití.

19

PSTRUH S MANDLEMI (pro 4 osoby) 4 pstruzi, sůl, citronová šťáva, 2 lžíce mouky, 4 lžíce rozpuštěného másla, 3 lžíce másla v tuhém stavu, 4 lžíce mandlových lupínků a jemně nasekaná petrželová nať. Očištěné pstruhy obalíme v mouce a na rozpáleném másle opékáme po obou stranách asi 10 minut dozlatova. Pak ryby rozložíme na ohřáté talíře, na pánvi zpěníme máslo a opražíme na něm mandle, rovněž dozlatova. Nasypeme je na rybu a všecko posypeme petrželovou natí. Jako přílohu podáváme brambory. Doporučení sommeliera: Ochutnal jsem Ryzlink vlašský 2000, výběr z hroznů z Vinných sklepů Valtice – povedl se jim. Na Dunajovském kopci dozrály hrozny, ze kterých tam vyrobili velmi slušné víno, jehož buket nese vůni medu a ovocných stromů a v chuti při doznívání na jazyku pocítíte hrušky.

20

ZA ŽIVOT VDĚČÍM NEZNÁMÉMU KRASOBRUSLAŘI KAREL ČERNOCH, zpěvák, herec a moderátor

Kdybys nebyl hercem a zpěvákem, co bys chtěl dělat? Dělal bych cokoliv, hlavně abych nemusel brzy ráno vstávat. Dalo by se spočítat, kolikrát v životě jsi zpíval Zrcadlo? To se možná vypočítat dá, ale já se tím nikdy nezabýval. Jak vznikl podle tebe název Smíchov? Asi se v této čtvrti dařilo smíchu. Jak a v kterých místech jsi slavil Vánoce ve svém dětství? V letech mého dětství jsem bydlel na Smíchově v ulici Na Bělidle a tam jsem prožil krásné Vánoce, ale také i ty krušné, protože byla padesátá léta. Jak vypadá dnes vaše štědrovečerní tabule? Klasická tabule s řízkem, kaprem a salátem, jen předkrm je na Prahu trochu neobvyklý, protože se podává hubník. 21

Jaké nejroztodivnější jídlo jsi kdy jedl? Pořád je co objevovat a protože jsem sám kuchař-amatér, tak je každá novinka nejroztodivnější. Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle tebe bude? Nevím co to bude za jídelníček, ale možná si budeme dávat k obědu evropské housky a maso k těm houskám nám budou promítat na televizní stěnu. Digitálně! Samozřejmě. Jaký je tvůj vztah k dietám? Říká se, že co je dobré, je nezdravé a diety na slovo dobré neberou ohled, a tak se jim vyhýbám. Ve chvíli, když zjistíš, že ti alkohol vadí při práci, skoncuješ s prací, nebo s alkoholem? Já už jsem to vyřešil a pokračuji prací. Jaký je tedy tvůj vztah k alkoholu? Nepiji alkohol od roku 1989! Ale?! Copak to? No comment. Zazpíval by sis rád s Karlem Gottem? Vystupoval jsi s ním už někdy? Ano, s Karlem jsem zpíval již několikrát a pokaždé je to zajímavé setkání. Stalo se ti někdy, že jsi vánoční dárek pro někoho uschoval tak dobře, že jsi ho dodnes nenašel? To se mi ještě nestalo, ale můj kolega Jirka Wimmer jednou našel tranzistorové rádio Orion, zabalené v krabici, které koupil svým rodičům k Vánocům v roce 1965, a tu krabici objevil v roce 1988 a rádio hrálo. Která z válek ti je bližší – některá z punských, nebo boj o koryto? Já jsem válečné dítě a tak odpovím nápisem na jedné pražské zdi: „Válka je vůl“! Každá! Máš sloní paměť, nebo raději necháváš všechno koňovi, který má větší hlavu? Na každém z těchto zvířat jsem seděl a obě hlavy jsou tak krásné, že bych je nepoužíval k žádnému přirovnání. Co myslíš, ve kterých lokalitách současného pátého pražského obvodu se nejvíc líbilo praotci Čechovi? Znám jednoho Čecha, nevím jestli je to „praotec“, ale vím, že se jmenuje Franta a ten bydlel v mládí taky na Smíchově ve Vltavské ulici. Nevadí ti, že se Smíchov rozkládá na levém břehu Vltavy? Nevadí a nejvíc to asi ocenil kůň Šemík, když skočil z Vyšehradu a před ním byla už jen kousek Císařská louka. Není ti líto růžového tanku? Není. 22

Tvůj skok do Vltavy připomíná spíš zednickou sekeru, nebo bourání Stalinova pomníku? Můj skok do Vltavy jsem si už jednou vychutnal, když se mi podařilo jako malému klukovi v zimě spadnout do vysekané díry od rybářů na zamrzlé Vltavě. Naštěstí se tam jeden krasobruslař učil piruety a jeho šála byla tak dlouhá, že pomohla jako záchranné lano. Od té doby chovám obdiv k šálám a krasobruslařům. Co teď momentálně děláš, na čem pracuješ? Na tomhle rozhovoru. Přehodil někdo z tvých příbuzných kamenem Vltavu ze Smíchova na Výtoň? Ne, ale když jsem v patnácti seděl na lavičce u železničního mostu s jednou svojí dívkou a držel ji za ruku, určitě bych to dokázal. Kdyby chtěla. Ona ale chtěla něco jiného. Házet šutry na Výtoň?? No promiň! Kdybys měl tu možnost projít stěnou času, nechal by sis dvířka pro jistotu otevřená, nebo bys bez rozmýšlení přestoupil do zcela jiné přítomnosti? Zkusil bych to s panem Broučkem do 15. století, ale dvířka otevřená zpět a dokořán!

DUŠENÝ HUMR S PÁLIVOU OMÁČKOU 800 10 2 5 10 10 10

g g g g g g g

humr česnek čerstvý koriandr feferony rybí omáčka cukr citronová šťáva

Celého humra uvaříme v páře a přendáme na servírovací talíř. Česnek, koriandr a feferony rozdrtíme a smícháme s rybí omáčkou a citronovou šťávou. Dochutíme cukrem. Vytvořenou omáčkou můžeme uvařeného humra polít nebo ji servírovat odděleně.

23

ŠNECI S ČESNEKOVÝM MÁSLEM A SLANINOU 24 šneků (pro 6 osob) máslo vývar z cibule, karotky, petrželky, tymiánu, bobkového listu, česneku a soli slabé plátky anglické slaniny 5 cm dlouhé

ČESNEKOVÉ MÁSLO 60 g másla, 1/2 stroužku utřeného česneku, petrželka, 1/2 malé cibule a sůl Vyprané šneky vložíme do vařící vody a vaříme asi 25 minut. Pak je vyjmeme dlouhou jehlou z ulit, odstraníme tvrdé bílé části od tělíček. Tělíčka vložíme do vývaru z nakrájené cibule, karotky, petrželky, tymiánu, bobkového listu, česneku a soli. Dále vaříme 15 minut. Prázdné ulity vyvaříme odděleně, osušíme a do každé vložíme malý kousek másla, šneky a zamázneme česnekovým máslem. Plátky slaniny poklademe do zapékací misky a na každý plátek vsadíme naplněnou ulitu pokud možno ústím vzhůru. Opatrně podlijeme trochou vývaru a vložíme na chvíli do horké trouby, aby se šneci prohřáli, máslo se rozpustilo, slanina zesklovatěla a trochu se zvlnila. Šneky opatrně vyjmeme plochou kuchyňskou špachtlí i se slaninou a vždy po čtyřech klademe na bílé zahřáté talířky. Každého šneka ozdobíme maličkým kouskem červené papriky a trochou černého kaviáru a celou porci pak snítkou petrželky. Jíme úzkou dlouhou vidličkou, která se používá též na humra, a každou ulitu držíme ve speciálních kleštičkách. Pokud nemáme kleště, nezbývá nic jiného, než uchopit ulitu rukou. Vhodnou přílohou je teplá opečená veka. Příprava česnekového másla Do másla vyšlehaného do pěny vmícháme utřený česnek, velmi jemně posekanou petrželku a cibulku se špetkou soli. Poznámka Pokud připravujeme konzervované šneky, čištění odpadá!

Doporučení sommeliera: Francouzské růžové víno Rosé Côtes d’Auvergne z oblasti poblíž města ClermontFerrand. Vyrábí se z odrůdy Gamay, je svěží, s ovocnou chutí a srdečně a snadno se pije. Rovněž si můžete dopřát například z domácí produkce Chardonnay 2001, pozdní sběr ze zemědělského družstva Sedlec v Mikulovské vinařské oblasti. Je žluťoučké a probleskujícími zelenými tóny, mohutné s oříškovým buketem, ucítíte také pampeliškový med a jitrocel, v chuti pak připomene přezrálé ovoce a limetky.

24

NEVĚRA VE MNĚ BUDÍ NADĚJI ADRIENA SOBOTOVÁ, herečka a manželka principála Směšného divadla

25

A kde jste vy prožívala Vánoce v dětství? Jako dítě jsem je slavila v baráčku v Zahradním Městě. Pamatuji se, že se všichni před Štědrým dnem pohádali a pak se rozbrečeli a objímali až do Silvestra. Opravdu nemíváte na Štědrý den k večeři nic jiného než rybí polévku a kapra se salátem? Nezatajil Luděk něco? Samozřejmě cukroví a vaječný koňak. Jaké nejroztodivnější jídlo jste kdy jedla? Žabí stehýnka. Trápíte se dietami? Teď už ne. Diety jsem držela v 16 letech a to jsem nepotřebovala. Teď, když by to někdy bylo na místě, tak si říkám, že život je krátký na to, abych se trápila a nejedla. Když nejím, jsem děsně nervózní. Jaký nejcennější dárek jste kdy dostala? Nejcennější dárek pro mě byl, že se mi narodil zdravý kluk. Předvánoční nákupní horečce se vyhýbáte, nebo podléháte? Ne. Já mám ten vánoční shon docela ráda. Jak to tak vypadá, váš muž se dá co nejdřív na politiku. Vy sama nechcete založit nějakou stranu? Hodlám založit politickou stranu Zasmějte se, prosím, a odejděte! 26

Když se řekne nevěra, vzbudí to ve vás odpor, hrůzu, soucit, děs, zvědavost, nebo touhu? Slovo nevěra ve mně budí naději. Máte jakous takous představu o tom, kolik váš současný starosta měří a váží? To nevím. A je mi to celkem jedno. Je mně sympatický, ať má míry a váhu jakou chce. Každopádně ho nepřehlédnete. Pakliže jste někdy musela nosit z ostudy kabát, co jste s ním pak udělala, dala jste si ho přešít? Nemám ráda přešívané věci, tak jsem ho věnovala dále. Živí vás manžel Luděk, nebo i vy přispíváte do rodinné pokladny? Hraji se Směšným divadlem Luďka Soboty Hru na život Šlamastyky v Klubu v Trojické ulici.

OVOCNÉ TVAROHOVÉ KNEDLÍKY Tvaroh polotučný, máslo, vajíčko, špetka soli, hladká mouka. Ovoce – např. meruňky, jahody, švestky Tvaroh dáme do mísy, přisypeme trochu hladké mouky, kousek rozpuštěného másla, špetku soli a jedno celé vajíčko. Promícháme, podle citu přidáváme mouku a snažíme se udělat těsto, aby se nelepilo. Necháme odpočinout a pak z těsta děláme čtverce, do kterých balíme ovoce. Dáme vařit osolenou vodu, a když se vaří, vhazujeme knedlíky do vody. Nechte je vařit asi tak 4 minuty. Když vyplavou na povrch, jsou hotové. Pozor nerozvařit! Knedlíky dáme na talíř, posypeme cukrem a polijeme jogurtem a máslem.

Doporučení sommeliera: K takovéto dobrotě bych doporučil nejraději nějaké slámové víno, třeba červenou Frankovku 2000 z vinařství Marcinčák z Novosedel v mikulovské vinařské oblasti. Víno má jantarovou barvu, je jiskrné, není těžké, voní po skořici a pečených jablkách a má chuť karamelu, limety a exotického ovoce. 27

ZAJEČINA ZE PSA A VIETNAMSKÁ MASTIČKA PETR BRATSKÝ, poslanec PS Parlamentu ČR, bývalý dlouholetý starosta Prahy 13, http://www.bratsky.cz

Jak vznikl podle vás název Smíchov? Jde o zkratku ze slov smíšený chov – za Přemysla Otakara II. sedláci za Prahou posílali do těchto míst své pasáčky vepřů a koz pást smíšeně… Jak a v kterých místech jste slavil Vánoce ve svém dětství? U babičky v Klatovech, tam jsem si vždycky přehodil metabolismus jejími delikatesami. Na babiččinu domácí vánočku vzpomínám dodnes. Jak vypadá dnes vaše štědrovečerní tabule? Houbový kuba, kulajda, mořská ryba, cukroví od babiček, víno od přátel. Jaké nejroztodivnější jídlo jste kdy jedl? Jídla od našeho kuchaře Dubáka na trampské osadě. Také zaječinu ze psa na vojně. Jaký je váš vztah k alkoholu a proč? Piji vše, co teče, mimo nakřáplého hrnku. Ovšem jen v množství, kdy vám to ještě chutná a nezpůsobuje veřejné pohoršení. Který z dárků, co jste kdy dostal, považujete za nejcennější? Ten od Pána Boha – moji manželku. Neštve vás, že vánoční kampaň a výzva k nákupní horečce začíná už koncem září? Já osobně kampaně (zvláště volební) prostě miluju. Ale ta vánoční se mě nějak nechytá, jen je mi líto těch, kteří poezii Vánoc mění za davové šílenství. Ve které části Prahy 5 byste postavil mrakodrapy? Na Barrandově, výhled by byl na celou Prahu. Zároveň se Barrandovákům omlouvám, jestli to vyjde, tak za to opravdu, ale opravdu nemohu… 28

Ve které části Prahy 5 byste nechtěl za žádnou cenu bydlet? Na hřbitově. Není vám líto růžového tanku? Fontána je krásnější. Hodláte v nejbližší době založit nějakou politickou stranu? Ne, myslím, že našim občanům nabízíme již nyní více stran, než jsou ochotni tolerovat. Věříte na čerty a čarodějnice? Jistě, sám jich několik znám. Přehodil někdo z vašich příbuzných kamenem Vltavu ze Smíchova na Výtoň? Dědeček Jaroslav, ovšem na několikrát, když hnali po ledě podolskou chátru… Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle vás bude? Řecký salát se španělskými olivami, dánská rybí polévka, vídeňský řízek s německým zelím a českými knedlíky, italské tiramisu s belgickými pralinkami, skotská whisky, moravský burčák a nakonec… slovenský Harmasan. Ve kterých lokalitách současného pátého pražského obvodu se nejvíc líbilo praotci Čechovi? V pivovaru, to dá rozum. Proto se jmenuje Staropramen. Nevadí vám, že se Smíchov rozkládá na levém břehu Vltavy? Při jednání ve sněmovně o státním rozpočtu jsme my Pražáci ostatním k smíchu, tak je možná čas přejmenovat Prahu, aby Smíchov ležel na obou březích. Pan primátor s mým návrhem jistě souhlasí. Ve chvíli, když zjistíte, že vám alkohol vadí při práci, skoncujete s prací, nebo s alkoholem? Já zatím nikdy v hospodě nepracoval, tak nemám tuto zkušenost… Bylo vám někdy vaše vzdělání na škodu? Vždycky. Nezapomeňte, že jsem studoval za komunistů. Jmenujte alespoň dva slavné rodáky ze Smíchova. Karel Hašler a Jára Cimrman. Ovšem Jára to utajoval, protože ho starý pan Ringhoffer stále upomínal o dlužné nájemné. Ovzduší na naší planetě se otepluje a brzy se sníží i počet ročních období. Jak byste přejmenoval dvanáct slavných koncertů Antonia Vivaldiho Čtvero ročních dob a jak pražský hotel Four Seasons? Vivaldiho koncerty by se mohly nově jmenovat „Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře!“ a hotel jen o trochu delším názvem „Four Seasons, in memoriam“. Nebude-li pršet, leze vaše kočka dírou, pes oknem. Napadlo vás, že byste v období letošního sucha mohl chodit domů také jinudy než dveřmi? Samozřejmě, do svého teepee mohu lézt ze všech stran.

29

Váš skok do Vltavy připomíná spíš zednickou sekeru, nebo bourání Stalinova pomníku? Do Vltavy skáču zásadně z parníku a v obleku, jako vloni při křtu mého CD Písničky pražských starostů. Přivítal byste raději, kdyby Praze 5 vládl místo volených radních třeba baron Ringhoffer? Kdyby byl taky členem ODS, tak proč ne. Jaké míry a váhu má podle vás současný starosta městské části Praha 5? Jen ty nejlepší. Když věnoval košili na charitu, oblékli celý dětský domov a ještě zbylo kuchařce na zástěru. Pakliže jste někdy musel nosit z ostudy kabát, co jste s ním pak udělal, dal jste si ho přešít? Musel, ale když se vše vyšetřilo, přešili ho pak na míru těm, co mi ho spíchli, jenže z toho vyšel rubáš. Jaká značka vína vám nejvíc chutná? ^teauneuf-du-Pape ročník 1984 – to bylo tenkrát, když si báječnou ženskou Cha bral báječnej chlap. Proč jste si oblíbil pokrmy z mrkve? Protože má krásný tvar, který mě vždy inspiroval. Řekl vám už někdo, že máte stejný nos jako Audrey Hepburnová, Jan Amos Komenský, Jodie Fosterová a Milena Vitásková z Dejvic dohromady? Je to podobnost čistě náhodná, nebo na ní systematicky pracujete? J. A. Komenského mi manželka schválila, ale s Hepburnovou, Fosterovou a Vitáskovou nesmím kamarádit, jinak budu mít nos jako Belmondo. Co víte o soukromém životě svého mobilního telefonu? Já moc ne, ale zeptejte se na B.I.S. Kdo vás letos nejvíc naštval? To vám neřeknu, ještě by mu to udělalo radost. Kdy jste si naposledy zašel do Švandova divadla? Nevím přesně, ale přimluvil jsem se o pár milionů ze státního rozpočtu na opravu, tak mě možná pan ředitel pozve na nějakou premiéru. Která ze smíchovských událostí by stála za zapsání do Guinnessovy knihy rekordů? Nejspíš výstava piva, ale mohli bychom pořádat závody v pojídání blbounů. Na to by nás tady bylo dost. Jak na vás doléhají předvolební kampaně politiků a jak loňské povodně? Podobně, musí se to přežít.

30

Co jste si naposledy koupil u Vietnamců? Vietnamskou mastičku do nosu, používám ji na vaření jako koření. Jak se vám žije za současné vlády? Průměrně. Líp než zítra, hůře než včera. Dává mi jako opozičnímu poslanci tolik námětů a terčů. Víte, jak bych se nudil, kdyby to byla skvělá vláda, které se nedá nic vytknout? Z jakého materiálu bude dárek, kterým hodláte letos oblažit svého partnera? Ze srdce.

ZAJÍC NA SMETANĚ 1 zaječí zadek nebo hřbet, 200 g kořenové zeleniny, 100 g cibule, 150 g slaniny, 80 g másla (nebo olivový olej), kousek citronové kůry omyté octem, 0,5 l kyselé smetany, 40 g mouky, citronová šťáva, 0,2 l silného hovězího vývaru, 10 zrnek pepře, 5 zrnek nového koření, 2 zrnka jalovce, bobkový list, tymián, sůl. Osolený zadek nebo hřbet zajíce protáhneme částí na nudličky nakrájené a osolené slaniny. Na pekáči v rozpuštěném másle a s druhou částí na kostičky nakrájené slaniny osmažíme kořenovou zeleninu nakrájenou na nudličky, cibuli, celý pepř, nové koření, jalovec, kousek tymiánu, bobkový list a kousek citronové kůry. Připravené maso vložíme do pekáče, zalijeme hovězím vývarem a pečeme do červena nejprve na jedné a potom po druhé straně. Měkké maso nasekáme na porce, šťávu procedíme, z procezené zeleniny odstraníme všechno koření a zeleninu propasírujeme a dáme ji zpět do šťávy. Pak ji zahustíme smetanou s rozmíchanou moukou a citronovou šťávou a krátce ji povaříme se zajícem.

Doporučení sommeliera: Svatovavřinecké 2002 od společnosti Znovín ze Znojemské vinařské oblasti, vinice Weinperky. Plné víno s jemným švestkovým nádechem. Ochutnal jsem ke zvěřině také červené víno od našich jižních sousedů z Dvorních vinných sklepů knížete Liechtensteina ve Wilfersdorfu. Merlot Anberola Selektion Karlsberg se k nám dováží, je to jemné hladké a plné víno, kořenité chuti, s vyšším obsahem tříslovin a dobře se pije.

31

MOŽNÁ, ŽE VYNALEZL INTERNET A SKONČÍ V PEKLE ONDŘEJ NEFF, spisovatel, novinář, fotograf a vydavatel Neviditelného psa

Jaký je tvůj vztah k alkoholu a proč? Když mi bylo deset, soudružka družinářka vedla řeč k mým spolužákům. Sdělila jim zhruba toto: Rodiče Ondry Neffa jsou alkoholici a on dopadne taky tak. Byla to nejspíš svině, ale blbá nebyla! Můj první alkoholický pokus nedopadl nejlíp. Rozhodl jsem se s kamarádem Pepou Dolejšem, že si uvaříme vaječný koňak. To je pro začátečníky celkem schůdné pití. Koupili jsme rum, vajíčka a kondenzované mléko a dali jsme se do příprav. Začali jsme ochutnáváním toho sladkého kondenzovaného mléka a ochutnávali a ochutnávali, až jsme ho vychlastali. No, nakonec vše dobře dopadlo a k alkoholu jsem se dostal. Působí mi potěšení, ale také dilema. Nekouřím cigarety, nekouřím už ani doutníky a dýmku. Ba naopak, kouření nemám čím dál víc rád, zvlášť od loňska, kdy mi umřela žena, silná kuřačka, na rakovinu. A říkám si: Neffe, máš právo brojit proti kouření, když chlastáš? Já tedy nechlastám masivně, neválím se ve škarpě, nikoho neobtěžuju, ale sedmičku bílého vyžahnu dřív, než řekneš švec. To je situace! Co s tím? Musím si nalejt dvojku, snad na něco přijdu. Ve které části Prahy 5 bys postavil mrakodrapy? Proti mrakodrapům nic nemám. Jen proti některým. Například někdejší Penzijní ústav, pak ÚRO, i dnes tam sedí odboráři. Tahle obluda zničila půl pražského panorámatu, sedí jak přehrada v půvabném údolí Žižkova. Jenže nikdo proti němu necekne, protože ho za první répy postavili soudruzi levicoví intelektuálové. Řev proti pankráckým mrakodrapům je proto, že ho nestavějí soudruzi dnešní levicoví intelektuálové, ale hnusní cizáci. Zajímal jsem se, proč je tolik povyku proti paláci Myslbek na Příkopech. No přece protože ho postavili Francouzi! Kdybychom v Praze zbourali všechno, co tu postavili hnusní cizáci, zbyly by tu paneláky postavené soudruhy architekty tuzemského původu. Takže jsem nadšený tím, co se děje v oblasti Anděla. Bydlím na Smíchově pomalu už 35 let. Bože, to bylo hnusné místo, ten Anděl, s poblitým bufetem U Bubeníčků jako hlavním společenským centrem! Chvála bohu, že je to pryč. Že cizák postavil něco jiného. 32

Věříš na čerty a čarodějnice? Zajímá mě to všechno čím víc. Vydávám teď povídkovou sbírku Pravda o pekle. Tam je peklo pojaté více méně srandovně. Ale letos jsem napsal povídku Proč se koná Poslední soud a tam už se dobírám té pekelné tematiky víc. Už dlouho si fotím výjevy z posledního soudu a hlavně ty partie zobrazující peklo. Naposledy jsem nad tím jásal v katedrále v San Gimignanu v Toskánsku, zavedla mě tam moje Ljuba. Tam je namalováno, jak čerti to dělají hříšnicím koncem oháňky, to je panečku koitus, že krev stříká až na oltář! Říkal jsem si: jestlipak si na to holky zvyknou a najdou v tom zalíbení? Ze začátku je to asi trochu nepříjemné, ale po prvních stech letech si možná začnou lebedit. Peklo je rozhodně zvláštní místo, které stojí za pozornost. Budu se jím zabývat. Možná víc, než mi milo, až tam přijdu. Po smrti. Co všechno z tvých sci-fi povídek, publikovaných v 80. letech, se už stalo skutečností, až jsi sám žasl? Někdy se vytahuju, že jsme vynalezl internet. Mám v trilogii Milénium něco, co navazuje na motiv z Měsíce mého života: říkal jsem tomu orákl a bylo to síťové a fungovalo to jako Google.com. To je nejlepší vyhledávač čehokoli, co na internetu existuje. Každou chvilku se mě někdo na něco ptá. Tak si vyvolám Google.com, vznesu dotaz a během pár vteřin to vím. Tak nějak funguje i můj orákl. Každopádně rád tvrdím, že internet vynalezli kvůli mně. Od té doby co tu je, od roku 1996, jsem svůj pán a nikdo mě nebuzeruje. Úžasný pocit! Není ti líto růžového tanku na Smíchově? To byl skvělý fór, když ho David Černý natřel na růžovo, ten tank! Pak ho vojáci přetřeli na khaki zeleň a pak skupina debilů poslanců chráněných imunitou ho natřela znovu na růžovo, nota bene blbě. Byl tak hnusnej, že bylo dobře, že ho sundali. David Černý pak udělal skulpturu znázorňující tank, jak se zahrabává do země. Město Praha je tak podělané, že se nikdo neodvážil tuhle recesi veřejně vystavit! Tank zahrabaný do zemi je k vidění v lázních Bohdaneč, na sídlišti. Není snadné ho tam najít. Ale podívaná stojí za námahu. Přivítal bys raději, kdyby Praze 5 vládl místo volených radních třeba baron Ringhoffer? Samozřejmě! Osvícená monarchie vedená do důsledků, tedy král na Hradě a nějaký ten baron nebo rytíř nebo hrabě na Smíchově. To by bylo něco! Nicméně, musím uznat, že se Smíchov skvěle mění k lepšímu. Nový Anděl, to je báječné místo. Vznikají tu pěší zóny, parky. I v mizerných uličkách se znovu dláždí chodníky mozaikovou dlažbou, tu pamatuju z dětství, pak pozvolna mizela, nahrazována záplatovaným asfaltem, a teď se vrací! Ringhofferův zámeček opravili, teď je na řadě rezidence paní baronky, už se těším, co v ní bude. Doufám, že vinárna. Kdyby se ti zjevil anděl, vyrozuměl bys papežského nuncia, strahovský klášter, nebo městskou policii? No, já bych si anděla nechal pro sebe. Jenom doufám, že by mě nechtěl neposkvrněně počnout. 33

Kdybys měl tu možnost projít stěnou času, nechal by sis dvířka pro jistotu otevřená, nebo bys bez rozmýšlení přestoupil do zcela jiné přítomnosti? To by záleželo na tom, jestli bych měl přijít sám nebo s někým. V každé době je člověk zakotven stovkami nitek ke kotvičkám, ke kamarádům, k rodině, ke zvířatům, hezkým místům. Jsem pokorný vůči přítomnosti. Mám ji rád, a to zlé, co na ní je, jsem si zasloužil něčím, co jsem proved. Co sis naposledy koupil u Vietnamců? Kupoval jsem si u nich fernet. Naposledy jsem si koupil sadu podvlíkaček. Tucet asi za dvě stovky, nebo tak něco. Onehdy jsem prošel vietnamskou tržnici Na Knížecí. Chtěl jsem si koupit svítící hodiny. Často se v noci probouzím a chci vědět, kolik je hodin. Až na nich bude planout 999, pochopím, že nastal Poslední soud, vzbudím Ljubu a půjdeme se postavit do fronty. Ve všech stáncích měli hodiny za 450 korun. Oni tam mají kartelovou dohodu! To je dobře, že si tak zvykli. Hodiny jsem nekoupil, takže hrozí nebezpečí, že ten Poslední soud prošvihnu.

KUŘE `A LA MARKÝZ DE SADE Na dvoře věnujeme jisté úsilí výběru kuřete. Dáváme přednost kuřatům dlouhonohým, s vyvinutou hrudí a hlavou vyzývavě vztyčenou – je větší radost krotiti takového hrdopýška než poníženou puťku. Pod slibem společenského povýšení, neobvyklých radostí a snad i materiálního zisku vlákáme vyhlídnuté kuře do kuchyně. Kuře je třeba obnažiti, nespěchejme u toho. Tato fáze může být protahována ad libidum, a doprovod smyčcového kvartetu je žádoucí. Bude dobře hudcům zavázati oči, jsou to klevetníci a jejich žvanivost je pověstná. V této fázi kuře ještě netuší, jaký bude jeho osud. Začne tušit, jakmile mu předložíme bičíky, švihadla, pouta, řemínky, rozmanité oudy, kukličky a další inštrumenty podle vlastní libosti. Teprve když želízka zacvaknou, kuře pochopí a začne křičeti a to je ta pravá hudba pro kuchaříkův sluch. Nešetři bičíku, kuchtíku, jen ať to mlaská! Však on hřebínek spadne!! Popusť uzdu fantazii, a kvil kuřete bude ti dobrým rádcem. Opakuji, nespěchej, vychutnávej, gustuj, chutnej, šmakuj! Jen ať pozná, zač je toho v Lacoste loket. Dokud se bavíš, konej. Ať omrzí, vezmi nůž, uřízni hlavu, vyvrhni a uprav podle libovolného receptu mistra Brabce. Nes na stůl a chutné bude. Doporučení sommeliera: Kuře dostalo co proto, snaž se být od této chvíle laskavější, ale důsledný a nalij si sklenici Ryzlinku rýnského a to buď pozdní sběr ročníku 2000 z Ratíškovic, nebo rovněž Ryzlink rýnský, pozdní sběr od společnosti Znovín, ročník 1997 z vinice Šobes a tentýž ročník také Ryzlinku rýnského, pozdní sběr z Čejkovic. V poslední době k nám dovážejí dobré ryzlinky také Francouzi z Alsaska, třeba Fürstentum Grand Cru od Paula Blancka. Je elegantní, svěží a delikátní s nádechem ovoce, květů a minerálů. Paráda! 34

ANITA Z WEST SIDE STORY A KŮŇ PIERRE TEREZA DUCHKOVÁ, zpěvačka a herečka Karlínského hudebního divadla

35

Proč jste si vybrala ke své kariéře zrovna Karlínské hudební divadlo? Na to mohu odpovědět, že Karlínské divadlo si vybralo mě a tak nějak jak jde role za rolí, jsem tam stále. Pošilhávám ale také po roli činoherní a moc by se mi nějaká líbila. No, uvidíme. Na čem teď děláte? Teď momentálně a velmi intenzivně pracuji na muzikálu zvaném West Side Story, kde se denně mnoho hodin peru s rolí Anity. Zpěv, tanec, herectví jsou náročné disciplíny a ještě když jsou pohromadě, tak je toho opravdu dost. Když už bydlíte na Smíchově, jak podle vás vznikl název Smíchov? Samozřejmě od smíchu, hahaha... Ve které části Prahy 5 byste nechtěla za žádnou cenu bydlet? Nechtěla bych bydlet za žádnou cenu na nádraží. Smíchovském. Ve které části Prahy 5 byste postavila mrakodrapy? Mrakodrapy bych nestavěla v žádné části Prahy natož v té „své" Praze 5. Není vám líto růžového tanku? Růžový tank se mi líbil, mám ráda věci narůžovo, i když asi i růžový tank umí střílet? A to se mi nelíbí. Terezo, jste schopná sama něco uvařit? Co jsem schopná uvařit, ještě ani sama nevím. Ale vážně, umím výborné italské nudle na několik způsobů. Taky díky tomu, že mám sestru vdanou v Texasu, mám ráda mexická jídla, Tex-Mex, a umím jich pár připravit. Taky umím halušky z „pytlíku" a se slaninou a brynzou. Jaký je váš vztah k dietám? Můj vztah k dietám je velmi záporný. Nenávidím je. Leč díky své profesi a svému „já" je musím používat. Poslední dobou se ale snažím žít tak, abych je mohla ignorovat, uvidíme. Blíží se ty Vánoce ... Neštve vás, že vánoční kampaň a výzva k nákupní horečce, a to i v obchodních domech v Praze 5, začíná už koncem září? Vánoční předčasná kampaň mne velmi štve, protože se vánoční atributy okoukají, vánoční muzika mnohokrát omletá se oposlouchá, nervozita u nakupujících i prodávajících se dá krájet a tak ve mne vzniká právě ten pocit – prchnout. Jak vypadá štědrovečerní tabule u vás doma? Moje štědrovečerní tabule je povětšinou česká klasická neboli česká rybí polévka, smažený kapr nebo řízek, bramborový salát, na předkrm šneci nebo losos a hromada nebo alespoň hromádka cukroví. Již několik let se ale doma zabýváme dvěma představami – odjet do dalekých teplých a cizích krajů a okusit tudíž i cizí kuchyně někde přímo na místě. Nějak to ale vzhledem k tomu, že hrávám v divadle o vánočních svátcích, nevychází. Druhá představa, totálně se vymanit z české tradice doma, je na tom stejně. Měníme pouze drobnůstky. Loňské Vánoce jsme ale poprvé

36

trávili s rodinkou na chalupě v Žirovnici a byly nádherně bílé a byl zamrzlý rybník a byly krásné a české jako od Lady. Co poťouchlého byste přála Karlu Gottovi k Vánocům? Poťouchlé věci nepřeji nikomu, ani Karlu Gottovi a nebo možná tu jednu: aby se oženil. Stalo se vám někdy, že jste vánoční dárek pro někoho uschovala tak dobře, že jste ho dodnes nenašla? Stalo se mi to, ale nejvíc se to v naší rodině stává mojí mamince. Ta je někdy nachází až na jaře při jarním úklidu. Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle vás bude? Až bude v Evropě zavedena jednotná strava, to bude panečku dieta. Co to bude, nevím. Máte sloní paměť, nebo raději necháváte všechno koňovi, který má větší hlavu? Ráda nechávám vše koňovi. Mám teď jednoho, jmenuje se Pierre. Krásně se mi na něm jezdí, dělám si licenci na parkúr a drezúru a je to fajn. Co víte o soukromém životě svého mobilního telefonu? O soukromém životě svého mobilního telefonu nevím nic, zato mám zato, že on toho o mně ví přespříliš. Kdo vás letos nejvíc naštval? Kdo mne letos nejvíc naštval, to si nechám pro sebe. Bude to moje tajemství. Čemu jste se letos zasmála? Směji se často a ráda. A tak kdybych měla vyjmenovat všechny veselé události, nevešlo by se nám to sem.

ČERSTVÉ SEZÓNNÍ OVOCE 400 g čerstvého ovoce (jablka, pomeranče, jahody, kiwi, banány, ...) Vybrané ovoce oloupeme a pomocí nožíku vykrajujeme různé tvary. Na talířku pak ovoce naskládáme do požadovaného tvaru, např. květiny, ... Ozdobíme snítkou máty.

37

SMAŽENÉ KALAMÁRY S FEFERONY A BAZALKOU 150 10 10 5 5 3 10 5 5 50

g g g g g g g g g g

kalamárů karotky cibule česneku čerstvých feferonů čerstvé bazalky rybí omáčky cukru ústřicové omáčky oleje

Na rozpáleném oleji osmahneme feferony a česnek, přidáme plátky kalamárů a na kousky nakrájenou zbývající zeleninu. Chvíli restujeme. Dochutíme cukrem, rybí a ústřicovou omáčkou. Před dokončením přidáme ještě čerstvou bazalku.

Doporučení sommeliera: Jihoafrické bílé víno Sauvignon Blanc 2000 z vinařství Robertson Winery. Výrazně svěží víno světle slámové barvy se zelenkavým nádechem. Ve vůni je jemně aromatické připomínající angreštový kompot s dotekem kopřivy a podtónem chutě pepře a čerstvě posekané trávy. Delikátně lahodné víno s rozvíjející se chutí a dlouhým odchodem. Stejné potěšení vám připraví i přívlastkové víno Sauvignon 2000, výběr z hroznů, Sommelier Club z Pavlova v Mikulovské vinařské oblasti. Má příjemnou, řekl bych až francouzskou chuť.

38

OPILÝ HAMLET, BIVOJ A DVOUMĚSÍČNÍ TEPLÁKY JAN ROSÁK, televizní moderátor a majitel restaurace

Už jsem zapomněl, jak se jmenuje ta tvoje restaurace v Mníšku, nehodláš v ní zřídit školu televizních moderátorů? To není špatný nápad. Jen jestli by byli zájemci! Ale v tom případě by to měli u nás se vším komfortem: Vlastní divadelní scéna, na které by si zamoderovali, až by jim vyhládlo, takže rychle do restaurace U Káji Maříka s domácí „babičkovskou“ kuchyní a cukrárny Meruňka, a to všechno pod jednou – mojí střechou! Je to pravda, že ses odstěhoval do Mníšku pod Brdy jen kvůli tomu, abys mohl jezdit za prací dlouho autem? No tak to tedy určitě ne! Já sice autem jezdím docela rád, ale výhradně krátké trasy. Jak je to nad 40 km, beru radši letadlo. Domů jezdíš z Prahy přes Smíchov, napadlo tě někdy pátrat po tom, jak vlastně vznikl název Smíchov? Mám pocit, že jsem někde četl, že nikoli proto, že by snad byla tahle čtvrť k smíchu, ale že se v ní smíchaly nejrůznější lidé, profese a národnosti, z čehož, myslím, Smíchov profituje dodnes... 39

Jak a v kterých místech jsi slavil Vánoce ve svém dětství? Na Hané, ty první a zcela tradičně, po česko-moravsku. A velmi těžce jsem nesl, když jsem se dověděl, že dárky nenaděluje Ježíšek, ale že si je mezi sebou předávají rodinní příslušníci... Jak vypadá dnes vaše štědrovečerní tabule? Já přímo bazíruju na tom, aby byla tradiční! Je sice pravda, že se poslechnu už jenom já sám a manželka, ale my dva musíme mít smaženého kapra se salátem a před tím klasickou rybí polévku a` la moje maminka. Jaké nejroztodivnější jídlo jsi kdy jedl? To nejdivnější kupodivu hned za našimi hranicemi – v někdejším NDR. V jedné restauraci v Drážďanech jsem si objednal smažený „Schnitzel“ a oni mi ho přinesli s rýží! Jaký je tvůj vztah k dietám? Takový ambivalentní. V podstatě je nenávidím a přitom vím, že je to jediný způsob, jak trochu shodit do figury. To když zjistím pohledem na obrazovku, že mi zase „šponuje“ sako... Jaký je tvůj vztah k alkoholu a proč? Kdyby na to přišlo, tak pro mě osobně by nemusel vůbec existovat. Neříkám, že se nenapiju, ale sám určitě ne. Takže se klidně stane, že se nám v lednici zkazí pivo, protože je v ní už půl roku bez povšimnutí. Neštve tě, že vánoční kampaň a výzva k nákupní horečce začíná už koncem září? Ne, mně je to úplně jedno. Mě ty výzvy míjejí. To, že jsou tu Vánoce, zjistím tak týden před nimi a pak u mě teprve propukne cosi jako nákupní horečka. Ale většinou má lehký průběh a rychle se z ní vylížu! Kterou píseň by sis s Karlem Gottem zazpíval? Karel ani neví, že si s ním zpívám dost často. Kdyby to slyšel, asi by se z toho dlouho vzpamatovával! Ve které části Prahy 5 bys postavil mrakodrapy? Proboha a proč bych to měl dělat? Dovedeš si představit mrakodrap třeba v Hlubočepích? Stalo se ti někdy, že jsi vánoční dárek pro někoho uschoval tak dobře, že jsi ho dodnes nenašel? No jasně a kolikrát! Vlastně každé Vánoce. Takže se těším na den, až je všechny najdu a pak nastanou ty tolikrát zmiňované „druhé Vánoce“! Ve které části Prahy 5 bys nechtěl za žádnou cenu bydlet? Tam, kde bych měl špatné sousedy. Když se soused nevyvede, můžeš bydlet třeba v Beverly Hills a je to utrpení. A naopak – když jsou fajn, dá se to přežít i ve vile na Barrandově, že jo?!

40

Hodláš v nejbližší době založit nějakou politickou stranu? Já už to mám za sebou. Když jsme trpěli s kamarády na vojně v Hradci Králové, neměli jsme pochopitelně tím pádem ani k městu moc kladný vztah. A tak jsme dokonce založili SPVHKZM. Čili „stranu pro vymazání Hradce Králové z mapy“. Takže toho teď využiju a Hradečákům se omlouvám; město za to rozhodně nemohlo! Co jsi schopen sám uvařit? Já jsem vyloženě „kuchařkový“ typ. S dobrou kuchařkou (v ruce) ukuchtím kdeco! Ale mou specialitou jsou už léta brynzové halušky. Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle tebe bude? Myslím, že by se to mělo pěkně střídat. Jako předsednictví v Radě Evropy a podobně. Pak bych těm Evropanům docela přál, až přijde řada na nás a všichni budou rok baštit olomoucké tvarůžky! Kdyby přišel příkaz shora, chtěl jsem říct z Bruselu, kterou pražskou čtvrt bys nechal zatopit, nebo zbourat, zastavět Disneylandem, zkrátka vyplenit? Jo, já na nějakou ukážu a už tam nebudu nikdy smět, že jo?! Tůdle! Navíc, já nic nemám proti žádné pražské čtvrti. Dokonce ani… (cenzurováno) Není ti líto růžového tanku na Smíchově? Není mi líto vůbec žádného tanku. O mé oblibě vojenství viz výše... Která z válek ti je bližší – některá z punských, nebo boj o koryto? Ani jedna, ani ta druhá. Jediná, která byla aspoň trochu sympatická, byla Dívčí válka. A to hlavně ta v provedení Čechova prozatímně osvobozeného divadla. Já to musím vědět, protože tam občas hraju Bivoje. Koho považuješ za nejslavnějšího fotbalistu Prahy 5? Z Prahy 5 se mi teď nikdo nevybavuje... ačkoli přece jen: Byl to Vladimír Hruška, když hrával za Tatru Smíchov! Jaké piješ nápoje? O alkoholu jsem už pohovořil, ale vůbec nejradši mám citronovou limonádu. Jíš nezdravě úmyslně, nebo nevědomky? Většinou nevědomky, ale když si to uvědomím, řeknu si: Dobře mi tak! Jak řešíš hamletovskou otázku pít, či nepít? To je zajímavá představa, že Hamlet sedí na Yorikově hrobu, v ruce tuplák piva a ptá se Pít, nebo nepít, to je oč tu běží... Pak ho vyžahne a rozhodne se, že Laerta a Claudia upije k smrti. Vezme to šmahem i s Poloniem a za zvuků pijáckých písní potulných herců se i Hamlet uchlastává k heroické smrti. A Shakespeare se pomalu otáčí v hrobě... Slovo nevěra v tobě budí odpor, hrůzu, děs, zvědavost, nebo ještě něco jiného? Nevěra? A co to slovo znamená?

41

Kdybys měl možnost přesunout Vánoce na jiný termín, který by ti nejvíc vyhovoval? Někdy po Novém roce, v lednu, tam je takové vakuum, tam se celkem nic neděje. Ovzduší na naší planetě se otepluje a brzy se sníží i počet ročních období. Jak bys přejmenoval dvanáct slavných koncertů Antonia Vivaldiho Čtvero ročních dob a jak pražský hotel Four Seasons? Názvy dílčích částí koncertu bych celkem nechal, ale tituly čtyř hlavních si vážně říkají o inovaci. Takže asi: Předjaří, Jaro, Předčasné léto a Záplavy. Nebude-li pršet, leze vaše kočka dírou, pes oknem. Napadlo tě, že bys v období letošního sucha mohl chodit domů také jinudy než dveřmi? Už se stalo. Zapomněl jsem si klíče a musel jsem „psí dírou“, kudy se stěží protahujou psi. Ti koukali, co se jim vevalilo do pelíšku! A ještě jsem musel celou dobu volat: To jsem já, páníček! Jinak by mě překousli vejpůl. Jaké míry a váhu má podle tebe současný starosta městské části Praha 5? Neznám ho osobně, ale myslím, že podle toho, jak prosazuje docela viditelné změny na „tváři“ Smíchova, tak jistou váhu má. A když jsem mu takhle polichotil, ještě si přihřeju svou autopolívčičku: Měl by se opravdu „plnou měrou i vahou“ položit na urychlené dokončení tunelu Mrázovka. Jaká značka vína ti nejvíc chutná? Když víno, tak radši červené, když červené, tak Modrý Portugal a když Modrý Portugal, tak třeba z Dubňan. Proč sis oblíbil pokrmy z mrkve? Kdopak mě to udal? Aha, má žena Jiřina ti práskla, že nemusím dušenou mrkev, že jo? Tak ona, abys věděl, zase nejí olivy! A má to! Kdyby se ti zjevil anděl, vyrozuměl bys papežského nuncia, strahovský klášter, nebo městskou policii? Kdyby se mi to, nedejbože, stalo, ze všech nejdřív vyrozumím psychiatra Honzu Cimickýho. Myslíš si, že máš stejný nos jako Audrey Hepburnová, nebo spíš jako Jásir Arafat? Původně jsem se snažil o tu Audrey. Když mě ale pár lidí pozdravilo arabsky, nechal jsem toho. Takže „Salam alejkum, kho ja (můj bratře) Jardo!“ Kdybys měl tu možnost projít stěnou času, nechal by sis dvířka pro jistotu otevřená, nebo bys bez rozmýšlení přestoupil do zcela jiné přítomnosti? Já jsem sice dost zvědavý, čili bych určitě nakoukl, ale zároveň mám rád „svý jistý“, takže bych nepustil kliku od těch dvířek z ruky! Jak zaháníš samotu? Na internetu? Já ji nezaháním, naopak někdy vyhledávám. Venkov je k tomu dost vhodné místo. A když někdy musím do centra Prahy, už se skoro mezi tolika lidmi najednou bojím. Na internetu bych mohl hledat možná pomíjivý pocit sounáležitosti k nějaké společ-

42

nosti na četu (chatu), ale tam se řeší takové problémy, že jim nerozumím, to bys koukal! Třeba proč nechce přijet do prahy jistý Eminem... Já znám jen Idi Amina, takže se nemůžu zúčastnit. Co sis naposledy koupil u Vietnamců? A teď to na sebe prásknu! Já nakupuju na trhu hrozně rád. Mám vždycky nádherný pocit, kolik jsem zase ušetřil. Naposledy trval ten pocit asi týden, než se mi u těch skvělých bot urvala komplet celá podrážka. Teď jsem si koupil senzační tepláky, kterým dávám tak měsíc, maximálně dva! Jak se ti žije za současné vlády? No, jak bych to řekl...? Třeba takhle: Už se nemůžu dočkat!

NEBESKÉ KUŘE Zkusím to dát dohromady: kuřecí plátek, nejlépe prsa, urestujete jako steak, zatím si připravíte bešamelovou omáčku ze smetany, česneku a nakrájených hub (nejlépe z Brd) – všeho podle chuti. Hotový steak na talíři přelijete omáčkou a k tomu podáváte brambory na jakýkoli způsob, já nejraději s kroketami. Chutná to nebesky, proto je to „Nebeské kuře"!

Doporučení sommeliera: Nedávno jsem ve sklípku u Hamerského rybníka v Praze-Záběhlicích ochutnal bílé víno Aurelius 2000, pozdní sběr od Kalašů z Vinných sklepů Lechovice. Urodilo se na viniční trati Nová hora v Božicích a povedlo se jim. Je to relativně nově vyšlechtěná odrůda z Ryzlinku rýnského a Neuburského a tak má svěží kyselinku a lipovou vůni po ryzlinku a hořčinu po neuburku. K Honzovu nebeskému kuřeti se hodí skvěle! 43

Nadpis Xxxx VLASTA LIBOTOVSKÁ, profesionální kosmetička, majitelka centra zdraví a krásy VALI

Rozhovor

44

Pokračování rozhovoru

45

Pokračování rozhovoru

46

POLÉVKA OD VLASTY LIBOTOVSKÉ RECEPT + FOTO

47

SMĚŠNÉ DIVADLO: ROŠTĚNKY A ŽÍŽALY Z PAVÍHO VRCHU LUDĚK SOBOTA, herec a principál Směšného divadla

Napadá vás nějaké vysvětlení, odkud se vzal název Smíchov? Já doufám, že název Smíchov je odvozen od slova smích. Už před lety mě napadlo, že by nebylo špatné založit v naší čtvrti Divadlo smíchu na Smíchově. A protože název Švandovo divadlo je zase odvozen od slova švanda – mohly ba ta naše čtvrť být doopravdy veselá. Pokud vím, tak jste se v Praze 5 nenarodil. Kde jste slavil Vánoce ve svém dětství? Narodil jsem se na Žižkově – a taky jsem tam slavil v dětství všechny Vánoce. Copak asi tak jíte k večeři na Štědrý den na Smíchově, jestli to není tajemství? Vždycky máme rybí polévku a kapra se salátem. Celý rok se na to těším. Slyšel jsem, že byste si rád zazpíval s Karlem Gottem? Stojí vám to vůbec za to? Já jsem Karlovi navrhnul moji píseň Žížaly, žížaly, ale s velkým pochopením jsem se nesetkal. Nevím, jestli Karel nemá strach, aby ty Žížaly zazpíval tak dobře jako já. Kdybyste byl architektem nebo starostou, ve které části Prahy 5 byste postavil mrakodrapy? V žádné. K nám mrakodrapy nepatří. My máme překrásné Prokopské údolí, Barrandov, Malvazinky, Bertramku, Hřebenky – a mrakodrapy se k nám nehodí. A co takhle politika? Hodláte v nejbližší době založit nějakou politickou stranu? Už jsem založil. Jmenuje se SSDŠ. Sobotova strana demokratického štěstí. No vida, a jak řešíte manželské krize? Naštěstí je nemusím řešit, protože žádné nemáme. Dobře vám tak. Podle posledních jednání v Bruselu to vypadá, že budeme mít v Evropské unii zavedenu jednotnou stravu. Neslyšel jste co to bude? Doufám, že to nebude hamburger. Není vám líto růžového tanku? Je. Byl to skvělý nápad a byla by to světová rarita. Byla to hloupost, že byl odstraněn. 48

Koho považujete za nejslavnějšího fotbalistu Prahy 5? Mého souseda Tadeáše Krause – a teď prý v naší ulici bydlí Poborský, ale ještě jsme spolu nehráli. Kam chodíte po Smíchově na procházky? Na Paví vrch a do Prokopského údolí. Řešíte nějak hamletovskou otázku pít, či nepít? Stále se mně ji nedaří vyřešit. V případě, že vám alkohol začne vadit při práci, skoncujete s prací, nebo s alkoholem? Určitě s alkoholem. Už jsem tak mnohokrát učinil, ale zatím ne navždycky. Jaké míry a váhu má podle vás současný starosta městské části Praha 5? Jsou to míry a váha důstojné jeho funkci. Děláte vůbec něco, nebo si užíváte tantiém? Píšu scénář pro Českou televizi, pro slovenskou Markízu a další představení pro moje Směšné divadlo, se kterým hrajeme na protějším břehu Smíchova, v Trojické ulici. Jste herec, kdypak jste si naposledy zašel za svými kolegy do Švandova divadla? Mrzí mě, že v tomto divadle se svým souborem nemohu hrát, když už bydlím na Smíchově. Měl bych to blízko domů.

ROŠTĚNKY NA HOŘČICI 4 roštěnky, pepř, sůl, vegeta, plnotučná hořčice, francouzská hořčice, cibule, olej, hladká mouka. Roštěnky naklepeme, osolíme, opepříme, posypeme vegetou a pomažeme plnotučnou a francouzskou hořčicí vydatně. Na rozehřátému oleji necháme zpěnit cibulku do zlatova a roštěnky z každé strany opečeme. Po chvíli je podlijeme a dusíme do měkka. Na konec šťávu zaprášíme hladkou moukou a přidáme ještě trochu hořčice. Jako přílohu podáváme rýži, brambory, bramborové noky, ale hodí se i bramborové knedlíky. Doporučení sommeliera: Určitě si pochutnáte na argentinském červeném víně Malbec od Nicolase Cateny z Cordoby. Jeho vína odpovídají špičkovým vínům jakýchkoli standardů, Malbec je vlajková loď argentinského vinařství. Je to temné víno, s bohatou aromatickou hroznovou chutí, mohutnými tříslovinami, voní po fialkách, černém rybízu a smetanovém dubu. Není-li po ruce Argentina, zkuste Svatovavřinecké Barrique, 2000 od princezny Bettiny Lobkowiczové z Lobkowiczkého zámeckého vinařství v Mělníku. 49

AMAROUNY, PIVO, BRUSINKY MILAN DUFEK, zpěvák a muzikant ze skupiny Rangers

Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava – co to podle tebe bude? To budou určitě amarouny a jenom nevím, jaké pivo se k nim bude podávat. Není ti líto růžového tanku? Líto mi to je, ale ta fontána, co u ní každý den čekám na autobus, je taky pěkná. Jaká je trasa tvých procházek po Smíchově? Napřed jsem chodil hodně do Vltavské a do školy Na bělidle, pak do zkoušek dřevních Rangers do VAKUSU v Holečkově a teď kmitám po různých trasách mezi Andělem, Strahovem a Starým lvem. Jmenuj alespoň ještě dva slavné rodáky ze Smíchova. Tonda Hájek, co bydlel V lesíčku, bezva parťák a duchovní otec začátku Rangers či Plavců, a pak u nás ve Staropramenné ulici bydlel Jirka Grossmann a oba by si zasloužili, aby jim tam Smíchov šoupnul na barák nějakou desku. Oba pobavili spoustu lidí, jejich písničky se hrají stále a tak je mějme v srdíčku a připomeňme je všem, všem, všem. Kdybys měl možnost přesunout Vánoce na jiný termín, který by ti nejvíc vyhovoval? Když už by se to mělo přesunout, tak na 25. 12. Kdy sis naposledy zašel do Švandova divadla? Chodil jsem tam dost často, ale teď se u kasy otáčím. Repertoár mi přijde, že bych si měl s sebou do divadla vzít náprsní láhev, abych zahnal depku. Nemusím řešit problémy světa, platit za to a nosit si trýzeň domů. Na divadlo jezdím přes mosty. 50

Jak bys zatočil s alkoholikem, doleva, nebo doprava? Alkoholik se točí sám. Která ze smíchovských událostí by stála za zapsání do Guinnessovy knihy rekordů? Epicentrum psích exkrementů před vstupem na dětský ostrov nebo do Portheimky, s nástupem zimní sezony opět situace bude pikantně gradovat. Jaká značka vína ti nejvíc chutná? Kopu za Znovín Znojmo a tam je vždy nejlepší pozdní sběr. Jinak jsme vloni hráli v Jižní Africe a vinařská oblast kolem Stellen Bosche nemá chybu. Co teď momentálně děláš a na čem pracuješ, co dělají Rangers? Dopsal jsem druhou knížku o putování Rangers po světě a udělal návrh na 3 CD, které vyjdou v roce 2004. Jedno dvojcédé bude takové best-of a vyjde u Supraphonu a ta třetí by měla být autorská jen z vlastních písniček. Příští rok chceme oslavit jubileum Rangers a udělat v Praze, Brně a Ostravě velké koncerty třeba v halách a vůbec objet republiku i s Honzou Vančurou. Do toho by mělo padnout pár koncertů v Karibiku a až to pěkně oslavíme, vytáhnu ze šuplíku pár zbrusu nových songů a pojedeme nanovo. Navíc existuje dost zemí, kde náš nový člen Max Presser ještě nebyl a on rád cestuje, takže tam spolu třeba vyrazíme.

BRUSINKOVÝ KOMPOT Svíčkovou umí udělat skoro každý, ale korunou díla jsou samozřejmě brusinky. V dnešní době je kumšt najít paseku s brusinkami, ale když se to podaří, tak si nasbíráme zralé, červené a tvrdé plody a jdeme na to. Jeden kilogram brusinek, s láskou nasbíraných, smícháme s 80 dkg krystalového cukru, přidáme jeden klacík celé skořice, dáme do nerez hrnce s tlustým dnem, přidáme trošinku (tak 2 lžíce) vody a za stálého míchání uvedeme do varu a pak ještě deset minut vaříme. Plníme do horkých sklenic a po uzavření víčka je otočíme asi na 10 minut dnem vzhůru. Čeká vás božská a zdravá lahůdka. Doporučení sommeliera: Tedy k dobré svíčkové s brusinkovým kompotem bych doporučil Zweigeltrebe 1997 z Habánských sklepů Révovín, anebo Zweigeltrebe od Františka Mádla z Velkých Bílovic. Charakteristická je plnost vína, příjemný ovocný buket s výraznějšími tříslovinami, někdy může být i trochu trpčí. Je to kříženec Frankovky a Svatovavřineckého a jméno mu dal v roce 1922 jeho šlechtitel, ředitel vinařské školy v rakouském Klosterneuburgu dr. Zweigelt. Do naší Státní odrůdové knihy bylo zapsána až v roce 1980. 51

OPTIMISTICKÁ PROGNÓZA: BUDEME SE ŽRÁT NAVZÁJEM VÁCLAV UPÍR KREJČÍ, herec, mim a zpěvák

Jak podle tebe, Upírku, vznikl název Smíchov? Vím a věřím, že na Smíchově bydleli odjaktěživa lidé, kteří se všemu smáli, byli veselí, usměvaví. A právě tihle smíchovští lidé ty hloupé a věčně nespokojené a zamračené, co se neuměli smát, ty ze Smíchova vyháněli… kéž by tomu tak bylo i teď. Bydlím na Smíchově a taky proto jsem prezidentem Mezinárodního dne smíchu… možná jednou i prezidentem Smíchova… Chovachachaha 52

Vymyslel jsem ulici Legrace - Smíchu, která za mojí vlády krutosmíchu bude postavena. Při vstupu do této ulice budou šatny na problémy, ty si tam odložíte a když né, klauni převlečení za policajty s klaunskejma nosama budou dávat pokuty těm, co se budou mračit. Pokuta bude kopanec, to už Werich říkal, že kopanec je mezinárodně uznávané platidlo. V ulici se bude prodávat vtipná kaše. Anekdoty vcelku, i nakrájené… atd. Jak vypadá dnes štědrovečerní tabule v rodině herce a architektky? Když někdo napíše „tabule“, jako by mne pozval k tabuli toho našeho špatného školství nejen za bolševika, ale bohužel i za našeho režimu… A bojím se toho, až naše čtyřletá Klárka bude muset jít do školy hrůzy! Jaké nejroztodivnější jídlo jsi kdy jedl? V Japonsku mi číšník doslova podstrčil sklenici vody, v ní byl černý vodní „slepejš“ živý, který byl mrštný a probudil ve mně strach. Všichni se dívali. Ale já ho do sebe hodil… „Ve mně plave! Teď narazil na vřed, teď na dvanácterník… Jen aby neskočil!“ A držel jsem se na jedné straně za ústa a na druhé za zadek. „Kdy už umře?“ Takhle jsem bavil společnost… A nakonec jsem ho – snad – vstřebal… Jaký je tvůj vztah k dietám? Bezvadný, nikdy mi nic neudělaly. Jaký je tvůj vztah k alkoholu a proč? Bezvadný, zatím mi nikdy nic neudělal tak hrozného, abych si to s ním rozlil a já ho ze svého života vylil. Navíc mi chutná. Který z dárků, co jsi kdy dostal, považuješ za nejcennější? Dar nejcennější, život, pak dar vše vidět přes humor… i když to čím dál tím víc překáží – pro české okolí… Dnes je důležitější vypadat chytře… Dřív byl chytrý ten, kdo dělal humor. Dnes ten, kdo se nesměje, je vážný a klidně může být i blbý, to se toleruje, ale netoleruje se, když je někdo vtipný. Neštve tě, že vánoční kampaň a výzva k nákupní horečce začíná už koncem září? Ona už začala za bolševika, kdy bylo nutné prodat celoroční ležáky… Horší je, že se v mnoha případech kupují i dnes… Blbý je, že to dělám i JÁ… Ale každý rok dělám vše pro to, abych to změnil! Ve které části Prahy 5 bys postavil mrakodrapy? Na mém pozemku a pak bych všechny byty a kanceláře pronajal… Stalo se ti někdy, že jsi vánoční dárek pro někoho uschoval tak dobře, že jsi ho dodnes nenašel? To říkám jako výmluvu, každý rok… Hodláš v nejbližší době založit nějakou politickou stranu? Ano, nejdříve malou a pak to završím velkou… A pak to nechám vytunelovat prasatům.

53

Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle tebe bude? Budem se žrát navzájem. I v tom špatném a snad i v tom dobrém! Není ti líto růžového tanku? Je! Ale přesto si myslím, že na jeho místě mohlo být něco mnohem lepšího, než je ta normální fontána. Vždyť Smíchov je jediný na světě! Navrhoval jsem, aby tam byla smícho socha, která by na sobě měla spoustu i světově známých slavných lidí, herců, politiků, sportovců atd., kteří se smějí, a každou hodinu by se opravdu rozesmáli jako „Chechtací pytlík“! Byla by to pak čtvrť, kterou by lidé navštěvovali víc než Karlův most… Koho považuješ za nejslavnějšího fotbalistu Prahy 5? Budu teprve toho, který vykope hloupost a bude mít správný tah na bránu pravdy. Nevadí ti, že Smíchov se rozkládá na levém břehu Vltavy? Nevadí, páč si myslím, že na našem břehu bydlí víc pravičáků… Kdybys měl možnost přesunout Vánoce na jiný termín, který by ti nejvíc vyhovoval? Přesunul bych ho na 24.12. a nikomu bych to neřekl. Pakliže jsi někdy musel nosit z ostudy kabát, co jsi s ním pak udělal, dal sis ho přešít? Všechny kabáty z ostudy schovávám! Vždycky se mohou hodit. A tím pádem nepřešívám. Je to nákladné a hloupé. Kdybys měl tu možnost projít stěnou času, nechal by sis dvířka pro jistotu otevřená, nebo bys je za sebou bez rozmýšlení zabouchl... Chtěl bych žít v minulé době – třeba za Osvobozeného divadla, kdy to, co člověk řekl, to se dalo tesat do kamene! Dnes můžu říci cokoli moudrého, k tomu se musím svléknout do naha, postavit se při tom na hlavu a odstrkovat se ušima a ještě to neznamená, že si toho někdo všimne. Na čem teď pracuješ, když zrovna nevysáváš lidem krev? Píši s Pivrncem Urbanem novou knihu s názvem SLABIKLHÁŘ, založil jsem s ním Nadnárodní divadlo Rudyho Pivrnce. Píšeme první hru a budeme jezdit s tímto divadlem po vlastech a divadlech českých. S Ivo Pešákem máme disko skupinu DYZA BOYS a vyšlo nám CD, www.dyzaboys.cz. S Michalem Nesvadbou jsme napsali a nazkoušeli představení Picaso je nám ukradenej. www.uchylky.cz. Vyšla mi kniha Cestopisy, kterou jsem napsal i nafotil. A pořád a rád hraju pro dětičky. Čemu ses letos zasmál? Sobě, protože jsem zase nalítl hajzlům, kteří mě podvedli. Kdo tě letos nejvíc naštval? Stáří, mé vlastní stáří… „Jak říkal pan Kemr!“ Jak se ti žije za současné vlády? Mnohem hůř než té vládě… A kéž by tomu bylo naopak. 54

Dobře a teď mi dej, prosím tě, ještě nějaký recept. Rád jím, ale asi čtenáře zarmoutím. Jsem totiž narozen ve Vahách, a těm je jedno, co jedí, jen když si na tom pochutnávají. Klidně sním s chutí chleba s hořčicí zrovna tak jako kaviár, či pivo a tatranku, jako krevety na víně, nebo brambory se zmrzlinou jako lososa na másle. Ale co opravdu miluji, jsou jídla mnoha chutí, jsem nenasyta a nemám rád polopita. Moc rád si dám polívku knedlíčkovou i česnečku – obojí je grunt, to ostatní všechno, co je špunt, mám taky rád. A i to, co má špunt i zátku. Kolikrát lepší než pěkně prostřená tabule je sedět u otevřené lednice a dojídat studené zbytky. A přesto jsem byl ten, který na své umělecké kuchařské schopnosti sbalil všechny ženský. Moje čínské kuře na červeno – úžasný chuťový skvost – by ještě dneska určitě zabralo.

ČÍNSKÉ KUŘE NA ČERVENO To se vezme hrncovitý pekáč s poklicí a na dno na čtyři lžíce oleje se na kousky nakrájí celé kuře i s kostmi. Míchá se nad plamenem v hrnci tak dlouho, až se z kuřete odpaří voda. Pak to zalijete dvěmi lžícemi octa a ještě mícháte… Posléze zalijete vodou tak, aby kousky nevykukovaly. Přiklopíte a dusíte cca 30 min. Sem tam zamícháte. Po patřičném přidušení odklopíte přidáte čtyři lžíce sójovky a čtyři lžíce cukru. Už nepřiklápíte, ale ještě vaříte. Mícháte tak, aby se co nejvíce vody vypařilo. Když červená omáčka trochu zhoustne, můžete podávat s rýží. Joj, to se mně sbíhají sliny. Jdu si to udělat taky. Ale vlastně co jsem ženatý, tak jsem to nedělal. Tak si to nechám udělat. Vždyť ženu už jsem sbalil. A vám přeji Dobré balení, tedy pardon, Dobrou chuť! Doporučení sommeliera: K Upírově pokrmu se dobře hodí francouzské bílé víno Bordeaux Blanc Sec. Má delikátní a svěží chuť, vyrábí se z odrůd Sauvignon, Sémillon a Muscadele, je velmi vonné s aromatem trávy, buxusu, akátu, citronu a broskve. Z našich vín bych pak doporučil bílé víno Sylvánské zelené 2000, pozdní sběr z Lobkowiczkého zámeckého vinařství v Roudnici nad Labem. Jeho barva je žlutozelená, vůně jemně travnatá a květinová, v chuti poznáte výraznou sylvánovou máslovinku.

55

ČERNOŠSKÝ KAPR, ŠKEBLE A ČESKÁ MODRÁ KREV TOMÁŠ hrabě KOLOWRAT, podnikatel v lesním hospodářství

Vzpomínáš si ještě někdy na Vánoce ve tvém dětství? Byly mi tři roky, když jsme odjeli v roce 1946 do Turecka, kde se tatínek stal velvyslancem, a když potom v roce 1948 rezignoval, a odjeli jsme do Ameriky, to mi bylo už pět, a ani na Vánoce v téhle době si nějak moc nepamatuji. První takové moje vzpomínky na Vánoce v dětství sahají do doby, kdy jsme koupili v Massachusetts farmu a tam jsme dojili krávy a dělali všechny tyhle zemědělské práce, a Vánoce byly krásné české se stromečkem a s pravými svíčkami. Teprve po několika letech jsme si pak uvědomili, jak to bylo riskantní, protože jsme bydleli v dřevěném domě a ten nejde se svíčkami nějak dohromady. Co se týče dárků, tak to nebylo nijak velkolepé, matka byla zaujatá proti dárkům a vzpomínám si, když už jsme pak byli starší, tak říkala, jestli si chcete udělat Vánoce, tak ano, ale žádné dárky. Na jedné straně to bylo hezké, protože ty Vánoce nikdy neměly takové to komerční pozadí jako dneska,

56

kdy už je obchoďáky vyhlašují někdy začátkem října. To je strašné. A lidi kupujou jako blázni a já nevím, jestli ten smysl Vánoc vůbec ještě zůstal. A co se týče jídla o Vánocích, tak to byla klasika. Sehnat kapra v těch místech, kde jsme bydleli, to bylo jako hledat zlatou rybku. Jedli je jenom černoši. V židovské čtvrti občas jedli kapra, ale jenom uzeného. Ovšem my jsme k němu chtěli taky ještě jikry na polévku, a tak jsem šli do černošské čtvrti a tam koupili kapra. Nebyl sice živý jako u nás, ale byl čerstvý. Kde všude jsi letos cestoval, Tomáši? Už mám takovou trasu a nejdříve zajíždím do svého bytu v Miami. Tak tam jsem byl tři týdny. Teď myslím, že to tam prodám, ceny jsou dost vysoké a zkusím zase jiné kouty světa jako Thajsko nebo Vietnam. Před pár lety jsem měl takový kožní problém a jel jsem se léčit k Mrtvému moři, nejdříve do Izraele a potom do Jordánska. V Jordánsku to bylo fantastické a pokožka se mi úplně vyhojila. Vrátil jsem se tam znovu, možná trochu preventivně, ale spíš hlavně proto, že ti lidé tam a to místo je tak příjemné, i když už to bylo krátce před válkou v Iráku a návštěvnost velmi poklesla. Z toho krásného hotelu se tak stal vlastně takový privátní klub, málo lidí, všichni se mezi sebou zdravili. A taky ještě jednou dvakrát za rok jedu navštívit moji sestřenici Kristinu Colloredo-Mansfeld, která má vilu na krásném řeckém ostrově Hydra. Zve si tam umělce, básníky a malíře, nejezdí tam auta a je to krásné. Jezdím tam v červnu a pak ještě koncem září. Letos jsem tam byl v říjnu, počasí se trochu zhoršilo, i když se pak teploměr zase vyšplhal na 32 stupňů nad nulou. Teď skoro na celý listopad odjíždím do USA a počítám, že prodám ten svůj byt v Miami na Floridě, a protože taky mám něco se zdravím a chci to dát do pořádku a s někým se tam poradit. Bude tam Den díkůvzdání a dneska je 31. října a to je zase Halloween, Svátek duchů, všude svítí vydlabané dýně se svíčkami. Ovšem velmi se ten svátek změnil, dřív děti šly dům od domu a dostaly nějaké cukroví nebo jablka, a protože dneska je ve světě tolik bláznů, kteří dávají do jablek žiletky nebo je otráví, mají už lidi strach. Takže taková krásná atmosféra, kterou si dospělí pamatují ze svého dětství, už neexistuje. Jaký je tvůj vztah k alkoholu? Řekl bych, že docela pevný. Rozvedl jsem se s alkoholem možná jenom jednou, ale to byla zkouška. Neumím si představit večeři bez vína. V Americe si lidé k večeři objednají kafe a pijou ho po celou dobu jídla. To radši nic, možná trochu vody. Já piju červené, skoro žádné bílé a je to smůla, protože tady máme báječná bílá vína a ta červená, bohužel, skutečně ještě nejsou ještě tam, kde by měla být. V kterém roce postavil tvůj tatínek ten krásný dřevěný dům na Barrandově, ve kterém dnes už od svého návratu z USA bydlíš? Nevím jestli tehdy byla nějaká přírodní kalamita a tatínek měl nějaké peníze nebo dostal dobré úvěry, ale tenkrát v tom v roce 1927 rozvinul čilý stavební ruch. V Československu v té době byla velká nezaměstnanost a tatínek vždycky chtěl vymyslet něco, jak lidi zaměstnat, a tak vybudoval fabriku, která měla stavět dřevěné domy.

57

Nikdy jsem se nedozvěděl, jestli na tom prodělal kalhoty nebo ne, protože Češi neměli a nemají důvěru koupit si dřevěný rodinný dům. Chatu možná ano, ale dům ne. I když v Americe jsme žili také v dřevěném domě 250 let starém v podmínkách možná tvrdších, než tady, a to je tam běžné, ale tady lidi chtějí mít ten vlhký zděný dům s houbou. Držel jsi někdy dietu? Já nevím, co to znamená držet dietu, já držím asi trvale dietu. Měl jsem určité zdravotní problémy a moje tělo mi samo řeklo, co mám a co nemám jíst a co se týče váhy, nikdy jsem nebyl tlustý. Celý život v podstatě vážím 78 kilo, a můj otec taky. Předtím měl možná víc, protože měl hodně stresů, ale když pak začal obchodovat se stroji do fitcenter, tak zase zhubnul. A já v těch sedmnácti osmnácti jsem zase hodně cestoval po světě a to jsem vážil ještě míň. Ale do patnácti let jsem nemohl jíst skoro nic, žádná rajčata nebo brokolici, nebo když šunka měla kousek tuku, žádný takový, hned se mi udělalo špatně. Ale pak jsem šel do školy a bydlel v internátu a od té doby jím všechno. Hlavně hodně ryb a salátů, jím co mi chutná a taky jsem báječný kuchař, myslím si, že lidé, kteří mají rádi jídlo, musejí také umět vařit. Když jsi báječný kuchař, tak co třeba rád vaříš? Já dělám všechno narychlo. Lidi se mě nevěřícně ptají: „Přijdeš domů, jsi tam sám, neříkej, že si vaříš.“ A já odpovídám, proč ne, proč bych neměl vařit pro sebe? Mám rád, když mi z lesů přinesou srnčí hřbet, vykostím ho, udělám medailonky, rychle to griluju a k tomu jen zeleninu nebo orestované brambory. A za deset minut mám perfektní jídlo a zdravé. Je tam víc vitaminů, než když to člověk vaří deset hodin. I když mi chutnají jídla, která se vaří déle, ale už jsem se zapřísahal, že si nikdy nedám svíčkovou ani v Praze, ani na venkově, a pak to někdy poruším a dopadne to stejně – kousek masa tvrdý jako podrážka a omáčka plná mouky. Já vím, jak má pravá svíčková chutnat, jen mě překvapuje, že si lidi nestěžují. Sedím s nimi někde a oni mě pobízejí, zkus to, je to dobrý a já to ochutnám a říkám, jak tohle můžete jíst, to je jako kdybys jedl botu. Kdo dneska tvoří tvoji rodinu? Maxíčkovi je sedm a Francesce je pět. Můj lesní ředitel mi dává báječná vajíčka od slepic, které běhají venku, a ta mají žloutky opravdu žluté, které nevypadají jako světlý citron. Dělám z nich míchaná vajíčka, trvá mi to třináct vteřin a když nemáš připravený talíř, tak už je to moc dlouho. Děti obvykle nemají takové věci jako krátce usmažená vajíčka moc rády, protože je to ještě mokré, ale Maxíkovi to chutná. Když něco vařím, přijde za mnou a žadoní: „Táto, mohl bys udělat vajíčka?“ Tady v Čechách je většinou smažíte tři minuty, ale to je už úplně suché. Bylo ti někdy tvoje vzdělání na škodu? Vzdělání vždycky může být na škodu. Moje vzdělání spočívá spíš na tom učení z ulice, než na akademickém. Když se podíváš na nejbohatší lidi ve světě, ani jeden z nich nemá univerzitu. Tak co ti to říká? Dneska ti bohatí lidé jsou géniové třeba s počítači a softwarem jako Bill Gates, a to se nenaučíš ve škole. A jestli myslíš jako 58

kulturní vzdělání, tak v něm člověk pokračuje v životě tím, že čte, dívá se na filmy, hledá na internetu atd. Já jsem spíš člověk, který podléhá instinktu, ne intelektu. Mám dobrý čich na lidi a na věci, a když mám něco udělat, nepřemýšlím o tom intelektuálně, ale řídím se instinktem. A vždycky, když se to snažím vymyslet logicky a intelektem, udělám chybu. Co vlastně teď všechno obhospodařuješ? Vlastníme asi 7000 hektarů lesního hospodářství nejen na Přimdě u Rozvadova, ale také 1100 hektarů na Klatovsku. Mám tam moc šikovné a pracovité lidi, sám nejsem lesák, ale myslím, že jsem dobrý manažer a organizátor. Říkám jim, že to, abychom měli nejlepší a nejzdravější lesy, není otázka zisku. Bohudík. Moji prarodiče byli dost chytří, protože měli veškerý majetek v centru Prahy, takže já z těch lesů nemusím žít, nemusím z nich čerpat ani korunu, ani omezovat investice zpátky do lesa. Letos bylo sucho a mohl řádit kůrovec, ale my jsme skoro žádné škody neměli. Co nemůžeme ovlivnit penězi, jsou kalamity. Loni byly velké kalamity a polomy a padly jim za oběť miliony kubíků dřeva, což tlačilo ceny dolů. Ovšem lidé, kteří žijí z lesů, pak při nízkých cenách kácejí daleko víc, než by měli, a to je špatně. Já to dělám jinak. Když nějaká babička zrestituuje někde dva hektary lesa a přijde za ní nějaký podvodník a nabídne jí peníze, je už dopředu jasné, že to všechno vykácí, nezalesní to a uteče možná ještě dřív, než se to zapíše do katastru. Jenže ta babička je za to ještě pořád zodpovědná a dostane třeba i pokutu od ministerstva životního prostředí. A tak když to sousedí s mým majetkem, jsem nucen to koupit, protože ve vzniklé holině se dělají vichřice a tornáda, a to může poškodit zbytek lesa. Takže já tyhle lesy, které sousedí s mým majetkem, preventivně kupuji. V Praze jsme postupně za dvanáct let zrekonstruovali oba domy – jeden Na Příkopě a druhý tady na Národní. Palác Chicago na Národní třídě je už dneska lepší, než když ho tatínek v roce 1927 postavil. Kdo tě letos nejvíc naštval? Během dne mě tolik lidí naštve, že ani nevím kdo. Vlastně vím, kdo mě hodně naštval, ale teďkon to nemůžu prozradit, protože kdyby si to někdo přečetl, tak by to udělalo zlou krev mezi lidmi kolem něj. Jsem často velmi naštvanej. A co ti udělalo radost? Největší radost mi dělají výroky mých dětí. Je mi už šedesát a je to moje první rodina. Ty děti jsou strašně chytré. A jak jsem tak pendloval mezi Prahou a Přimdou, viděl jsem velké bilboardy, na nichž Halina Pawlowská radila lidem: „Radši si dejte pauzu, nebo skončíte ve cvokhauzu.“ A já jsem to řekl mému synovi, kterému se to strašně líbilo a furt to opakoval. Pak jednou měl hodinu piána, cvičil asi deset minut, protáhl se a řekl učiteli: „Radši si dám pauzu, nebo skončím ve cvokhauzu.“ A moje žena Dominika mi volala, co jsem ho to naučil, vždyť je ještě malý, neví, co říká, a já na něj s takovým humorem. Ale on věděl přesně co říká. Byl strašně roztomilý. Myslím si, že bychom všechno měli brát s nadhledem a dát si pauzu, nebo skončíme ve cvokhauzu.

59

ŠKEBLE SV. JAKUBA Připravíme si hřebenatky (v USA jsou bílé a asi 3 cm vysoké, tady se dají sehnat menší se žlutým ocasem). Položíme je na 3 minuty do rozpáleného olivového oleje a pak je vyndáme. Do oleje nasypeme nakrájenou cibuli a zpěníme do zlatova, přidáme nastrouhanou mrkev a fenykl. Až to změkne, přidáme čtvrt hrnku pernodu nebo pastisu, a až se alkohol vypaří, vlijeme tam čtvrt hrnku bílého vína a v něm rozpustíme kostku rybího vývaru. A až se i alkohol z vína odpaří, vlijeme tam čtvrt hrnku sladké smetany a zasypeme italským strouhaným sýrem (mozarella a parmezán). Netřeba solit, protože sůl je v kostce rybí polévky, přidejme jen pepř a nasekanou bazalku. Pak do vzniklé omáčky vložíme zpátky škeble a necháme dvě minuty na ohni. Jako přílohu podávám jemné italské těstoviny „andělské vlasy“ nebo rýži. Z vín je k tomu nejlepší Chardonnay, ale já piji jen červené, takže si dám slabší červené, nejraději Rioju. Doporučení sommeliera: Tomáš má pravdu, že k tomuhle výsostnému jídlu je nejlepší pít Chardonnay a sice třeba od Františka Jakubíka ze Zlechova, je to pozdní sběr ročník 1997 a už asi nebude k sehnání, tak ho lze zcela dobře nahradit kalifornským Chardonnay Fetzer Barrel Select z Mendocina, a nebo Glen Ellen. Je to plné víno, široké, bohaté a voní po máslovém pečivu, vanilce a ořechách. A když už chce Rioju – tak proč nezkusit Marqués de Cáceres Reserva 1997. Sceluje se z odrůd Tempranillo, Garnacha, Mazuelo nebo Graciano a vápenec, železitý jíl a vítr z Pyrenejí udělaly svoje. Je skvělé!

60

KAČER DONALD A MOBIL V POLÉVCE PETRA ČERNOCKÁ, zpěvačka a herečka

Rozhovor pro smíchovskou kuchařku začněme otázkou týkající se dobrých nápojů. Jaká značka vína vám nejvíc chutná? Jsem barbar, dobrá vína sice od špatných poznám, ale to je tak nějak všechno. Jsem generace odkojená „Svíčkou“, což bylo dost strašné víno. Někteří moji známí si ve svých domech, ve sklepě, založili jakési archivy vín, nebo jak se tomu říká, ale já jim stejně nevěřím, že to není jen snobárna. Ráda je pak provokuji svou neznalostí v tomto oboru, a ke každé flašce se chovám velice přezíravě. Bojím se, že jsem, bohužel, zlomyslná a naštvala jsem asi hodně moravských vinařů, kterým tvrdím, že moravská vína jsou prostě kyselá, protože nemají sluníčko, které svítí v Itálii nebo Jugoslávii víc. Dobře, přejděme k intimnějším záležitostem. Co víte o soukromém životě svého mobilního telefonu? Jediné, co vím, je, že je to pěkný prevít, ve zlomyslnostech ho předčí jen můj počítač. Můj mobil je vždycky zásadně až na úplném dně mé tašky, a než se k němu prohrabu, přestane zvonit. Samovolně, z času na čas, změní vyzváněcí melodii. Měla jsem tam Titanic, teď tam mám jakousi nablblou skotačivou melodii, kterou ani nedovedu identifikovat. Mám žalovat dál? Tak jo, koupila jsem si na něj tu veselou, 61

mladistvou šňůru, co se nosí na krku, co mi měla dodat šmrnc studentky, které volají nápadníci každých pět minut, takže musí mít svého miláčka vždy po ruce. Ouha, vypadala jsem jako zapomnětlivá bába, která co si nepřiváže na krk, to nenajde. Navíc se mi na šňůře nepřetržitě mrskal, padal do talíře a otloukal o volant. Je to masochista! Petro, řekl vám už někdo, že máte stejný nos jako Jeanne Moreauová? Je to podobnost čistě náhodná, nebo na ní systematicky pracujete? Můj nos je originál se kterým nehodlám nic podnikat. Díky tomu, že je poněkud delší a ostřejší, než třeba nos krásné Simony Krainové, jsem nakonec dostala svoji životní roli Saxany. Režisér Vorlíček si u čarodějnice představoval přesně tento typ nosu, vážně, řekl mi to! Zatím na svém obličeji žádnou práci pro pana doktora Měšťáka nemám. Leccos se mi sice nelíbí, ale mám strach, abych nedopadla jako Ivanka Trumpová. Ta před časem prolétla našimi médii, platinová, vymalovaná jako selská truhla, a zatraceně bohatá. Život je především byznys, říká tato paní. No, snad ten její, já bych se přidala spíš k těm ženám, které chtějí svůj život prožít, a ne prokšeftovat. Peníze samy o sobě nepřinášejí štěstí, i když jsou potřeba, říká paní Ivanka. Zlatá slova, dala by se tesat, kdyby to nebylo takové klišé. Ne, ne, i když máme stejný věk, její tvářičku, ani její nosánek, bych nebrala. Po všech zásazích věhlasných plastických chirurgů, vypadá s kolagenovým rtíkem jako Donald. Nemyslím tím jejího bývalého manžela Donalda Trumpa, ale známou postavičku kačera Donalda. Že to nebylo fér? Já vím, nechala jsem se svést tou roztomilou přesmyčkou. Je krásný podzim roku 2003 a nezaprší a nezaprší. Předpokládejme, že nebude-li pršet, leze vaše kočka dírou, pes oknem. Napadlo vás, že byste v období letošního sucha mohla chodit domů také jinudy než dveřmi? U nás je to jinak. Pes leží převážně na kanapi, protože jezevčice Lady je už stará dáma (14 let), a kočky lezou oknem, které jim nechávám přes noc otevřené. (Informace pro zloděje: Máme mříže!) Ať už prší nebo ne, náš barák je stále plný nějakých zvířat, protože můj přítel Jiří nečiní rozdílu mezi cizími a našimi. Protože máme chalupu na severu Čech, jezdí často do bývalé NDR, kde jsou psí a kočičí konzervy lacinější, a křečkuje si proviant na zimu, v Praze. Sousedé se pak často diví, proč jim kočky a psi nežerou. Myslíte si, že rozvoj sexuality u nás po roce 1989 má vliv na snížení porodnosti? Samozřejmě. Nejde ani tak o rozvoj sexuality, ale spíš o její komerční zpracování. Dnes se žádný společenský časopis bez dmoucích ňader nějaké krásky, prostě neobejde. Nahota je fádní, je to artikl. Citlivější muž, po zhlédnutí pořadu Peříčko, kde je sex rozebírán na součástky, jako dobře fungující čerpadlo, může přijít o veškerou sexuální fantazii a následně i o erekci a možnost zplodit potomka. No já vím, že přeháním, ale uznejte, že něco na tom je. Co byste vylepšila na beztak už přežitém modelu manželské instituce? Manželství je podle mne zatím jedinou, rozumnou institucí pro vychovávání dětí. 62

Ovšem, vylepšovat by se dalo. Třeba by mohli být vychovanější sami budoucí rodiče. Média by mohla přispět tím, že by přestala prezentovat svatby známých celebrit, jako nehorázný kýč, hodný následování. Proč zatěžovat budoucí nevěstinky představou, že by měly mít šatičky od nějaké známé návrhářky, botičky že by jim měli šít na míru v Brně, jako Helence Vondráčkové, a kulisou, že by měl být nejlépe Karlštejn. Manželství je závazek, dobrovolná a radostná práce na vztahu, který má podle statistik, padesátiprocentní naději se udržet. Kdo nemá na takový risk nervy, ať se do toho raději nepouští. Ano, manželství je přežité, ale nic lepšího nikdo nevymyslel, takže nezbývá nic jiného, než ho drobně vylepšovat. Mně se třeba osvědčilo, nechat partnera na dlouhém laně, on se už umlátí sám. Ve chvíli, kdy nakonec spočine v mém náručí, je alespoň přesvědčený, že to bylo jen jeho rozhodnutí.

RECEPT NA RYCHLOBORŠČ Nevím, která známá a chytrá žena na otázku, jak si udržet manžela, řekla: „Dejte jim nažrat, bestiím!“ Rozhodně se tím ale nedá nic zkazit. Co takhle uvařit můj „rychloboršč“? Odborníkům se sice bude otvírat kudla v kapse, ale vy ušetříte čas a manžel bude spokojený. Za to vám ručím. Co potřebujete: Dvě sklenice s malou červenou řepou, velkou konzervu leča s klobásou, tři malé kousky hovězího, vepřového a uzeného (řezník se bude divit -– nevadí). Nové koření, bobkový list, pepř, sůl, cukr, solamyl. Maso uvaříme s kořením do měkka. Do vývaru přidáme nakrájené řepičky i s nálevem, lečo s pokrájenou klobásou a po chvíli zahustíme solamylem. Do každé porce přidáme lžíci kysané smetany. Dobrou chuť, pánové!

Doporučení sommeliera: K tak originálnímu receptu se nevybírá vhodný nápoj snadno, nicméně co kdybyste si otevřeli láhev dobrého Portugalu modrého. Vynikající je ročník 1998, pozdní sběr ze Šlechtitelské stanice Velké Pavlovice, rovněž slušný je i Modrý Portugal, Harmony, 2001 z Vinselektu ing. Miloše Michlovského z Hovoran v Mutěnické vinařské oblasti. Víno plné, dlouhé a úzké, voní i chutná po třešních a třešňových peckách s lehkým kouřovým tónem.

63

TANK ZELENÝ, RUSOVÉ A ČÍNSKÁ POLÉVKA IVAN MLÁDEK, zpěvák a muzikant Banjo bandu Ivana Mládka, herec, scenárista a inženýr

Kdybys nebyl hercem, malířem, muzikantem a zpěvákem, co bys chtěl dělat? Sochaře. Jak a v kterých místech jsi slavil Vánoce ve svém dětství? Vždycky v kruhu rodinném, až na dvě výjimky. V deseti letech s infekční žloutenkou v nemocnici v Praze-Bubenči a v šestadvaceti letech s dnešní manželkou v emigraci v Paříži. 64

Držel jsi taky někdy dietu? Diety drží hlavně ženy, ale kvůli neustále prázdné ledničce mají dopad hlavně na jejich muže. Uvedl bych znovu odstrašující příklad mého známého: Po roční dietě ona zhubla o půl kilo, manžel dostal tuberu a pes chcípnul. Co soudíš o té metle lidstva – alkoholu? Nelze bez něj žít. Několika mým kamarádům alkoholikům zakázali s okamžitou platností pít a pak brzy zemřeli. Co poťouchlého bys přál Karlu Gottovi k Vánocům? Miminko. Kterou píseň by sis s Karlem Gottem zazpíval? Vystupoval jsi s ním už někdy? Mnohokrát v různých zábavných pořadech, pak asi třikrát v jeho samostatném pořadu a asi dvakrát vystupoval on v naší Čundrcountry show. A teď se asi sejdeme na jedněch prknech na Silvestra. A kterou píseň bych si s ním zazpíval? Třeba dvojhlasně zpaměti moje „Zkratky“. Myslím, že by si Karel radši nechal vyvrtat díru do hlavy, než aby se učil nazpaměť tenhle dlouhý jazykolam. Ve které části Prahy 5 bys postavil mrakodrapy? V dohledu Hradčan bych už Prahu neprznil. Ve které části Prahy 5 bys nechtěl za žádnou cenu bydlet? Těsně vedle veřejných záchodků pod Jiráskovým mostem. Nebo tam už nejsou? Hodláš v nejbližší době založit nějakou politickou stranu? Už jsem založil „Nekřesťanskou demokratickou stranu“, ale neujala se, Pitkin asi nebyl ten správný mluvčí. Kterou vlastnost jsi zdědil po svém otci? A kterou ne, i když by se ti dneska hodila? Zdědil jsem po otci schopnost umět si všechno „namalovat na růžovo“ a najít si i v těch nejnegativnějších neodvratných věcech nějaké klady. A pak jsem po něm také zdědil občasnou vznětlivost. Jsem schopen v zuřivosti napáchat velké škody na majetku i zdraví spoluobčanů. Co jsi schopen sám uvařit? Nic. No, možná čaj a čínskou instantní polívku. Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle tebe bude? Eintopf. Kdyby přišel příkaz shora, chtěl jsem říct z Bruselu, kterou pražskou čtvrť bys nechal zatopit nebo zbourat, zastavět Disneylandem, zkrátka vyplenit? Už se tak děje, bourá se průmyslová část Vysočan a není jí žádná škoda. Pohled na zimní stadion a zábavné parky bude lepší než na tu hnusárnu, co tam byla. Není ti líto růžového tanku, co stál na Smíchově? Když pominu rané mládí, ve kterém jsem se pro zaneprázdnění čistě živočišnými zájmy o politiku moc nezajímal, jsem celý život zarytý antikomunista. Ale ani tank 65

zelený by mně na náměstí Kinských nevadil. Vím, že sovětští komunisti byli možná ještě větší verbež než němečtí fašisti, že vyvraždili ještě daleko víc lidí a napáchali mnohem větší škody na morálce lidí, kultuře a hospodářství, než všechny fašismy dohromady, ale tank byl přece jenom symbolem osvobození od tehdejších Němců, kteří nás chtěli částečně vyhladit a částečně aspoň zdeptat a porobit. Do Prahy sice v závěrečné fázi války, pravda, vjeli nesovětští Vlasovci, ale že Československo převážnou měrou osvobodili spojenci Ameriky – sovětští Rusové, o tom nemůže být pochyb. Normální prostí Rusové pokládali za nás životy a vůbec nemohli za to, jaký i je soužil režim a že za nimi běžela nějaká svině rudý komisař, který je střílel, když chtěli udělat krok zpátky. A tyto svině si český národ oblblý levicovou kulturní frontou v roce 1946 sám zvolil a pak se jich právě hlavně díky tomu čtyřicet let nezbavil. Ten tank nebyl pomníkem rudých komisařů, ale těch prostých Rusů, kteří za nás umírali. Já bych tam ten tank vrátil, dal bych tam jen jinou tabulku bez srpu a kladiva. Třeba jen s nápisem „Rusko, za 1945 ti děkujeme“. Která z válek ti je bližší – některá z punských, nebo boj o koryto? Boj o koryto. Celý život jsem se těšil, až budu moct svobodně bojovat o koryto, abych měl v korytě tolik, kolik si zasloužím a nebudu dostávat v zaopatřovacím ústavě do koryta pořád stejné přiměřené dávky. Riziko, že v tom korytu také nemusí být nic, je důležitý motor, bez kterého nefunguje žádný hospodářský systém. A taky bez rizika je to nuda. Jaké piješ nápoje? Jako většina mužské české populace doma ráno čaj, v kavárně kafe a večer v hospodě pivo. Jo a někdy při odchodu ve výčepu panáka. Když píšeš texty pro Pitkina, koktají ti myšlenky už v hlavě? Když pro něj píšu, tak si už v duchu představuji, jak to koktá, a píše se mi jako po másle. Vůbec je snazší psát pro někoho jiného než pro sebe. Co teď momentálně děláš, na čem pracuješ? Pracuji na dalším díle Country estrády a píšu komedii ve verších „Night na kraji města“, kterou jednou za dva měsíce otiskuje Hustler a kterou chceme hrát po večerních koncertech Banjo bandu jako noční představení nepřístupné mládeži do osmnácti let. Jak se ti žije za současné vlády? Skvěle. Sociální demokrati jsou sice pro mě moderní bolševici, kteří se dostávají k moci demokratickou cestou a často dosahují většího socialismu než komunisti silou, ale neotravují lidi a jsou ochotní po volebním neúspěchu zase odejít do potřebné opozice. Je otázka, jestli jednou díky nadřazenosti evropské ústavy – pravděpodobně sociálně demokratické – nad ústavou národní se u nás socialisté neusadí dlouhodoběji. Ale lidé si to tak zvolili, patří jim to, nás komediantů se to moc týkat nebude, a mě už ve dvaašedesáti letech vůbec ne. Naopak, budu si celkem dobře žít na úkor mladých pracovitých kamarádů.

66

STAROMLÁDENECKÝ RECEPT NA NEJMÉNĚ PRACNOU SNÍDANI 1. Polož na stůl na rozprostřený novinový papír bochník chleba, máslo, jedno syrové vejce, solničku a kávovou lžičku. 2. Vyjmi z kredence hrnek. 3. Do hrnku nasyp čínský čaj. 4. Z karmy odtoč tolik vody, aby tato tekla co nejvíce vroucí. 5. Natoč vroucí vodu z karmy do hrnku s čajem. 6. Polož hrnek s čajem na stůl. 7. Usedni ke stolu. 8. Pomodli se. 9. Oslaď čaj a dostatečně zamíchej kávovou lžičkou. 10. Pomocí lžičky a dobře omytého ukazováčku a palce pravé ruky udělej ve vejci malou dírku. 11. Nasyp do dírky přiměřené množství soli. 12. Vypij vejce. 13. Utrhni z bochníku kus chleba. 14. Nahrábni kusem chleba přiměřené množství másla. 15. Dej do úst a spolkni kus chleba s máslem. 16. Zapij čajem. 17. Zabal do novinového papíru zbylé máslo, skořápku a drobky a vyhoď z okna. 18. Špinavý hrnek a lžičku také vyhoď oknem. 19. Solničku vrať do kredence. 20. Vrať se do postele.

Doporučení sommeliera: Po tak bohaté snídani lze před návratem do postele doporučit decinku lehkého bílého vína, nejlépe Irsai Oliver, 2000, jakostní, a může být třeba od Vladimíra Tetura z Velkých Bílovic. V jeho barvě vidíme Sargasové moře s odlesky na hejnech korálových rybek a vůně muškátu se v něm snoubí s vůní zapařeného sena. Co víc si před dalším spánkem přát.

67

KRÁSNÁ JE NEAPOL A SMÍCHOV JEŠTĚ HEZČÍ KAREL BLÁHA, zpěvák a herec, bývalý sólista Karlínského hudebního divadla

Kdybys nebyl hercem a zpěvákem, co bys chtěl dělat? Jenom to, co dělám. Kde jsi slavil Vánoce ve svém dětství? V Pecháčkově ulici na Smíchově. Jaké nejroztodivnější jídlo jsi kdy jedl? Asi suši v Japonsku. Jaký je tvůj vztah k alkoholu a proč? Mám rád dobrý alkohol, protože léčí. Který z dárků, co jsi kdy dostal, považuješ za nejcennější? Kokršpaněla od mého syna. Ve které části Prahy 5 bys nechtěl za žádnou cenu bydlet? V Bronxu, to je nad Mövenpickem. Kterou vlastnost jsi zdědil po svém otci? A kterou ne, i když by se ti dneska hodila? Umět se rychle rozhodnout v každé situaci a důkladnost. Co jsi schopen sám uvařit? Vyjma cukroví všechno. Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle tebe bude? To, co mám rád – zvěřina. Není ti líto růžového tanku? Mám rád zelený tanky. 68

Která z válek ti je bližší – některá z punských, nebo boj o koryto? Radši ty punské. Jaké piješ nápoje? Fernet, whisky, Campari a další dobré pití… Jaká je trasa tvých procházek po Smíchově? V Kinské zahradě. Jíš nezdravě úmyslně, nebo nevědomky? Úmyslně. Ve chvíli, když zjistíš, že ti alkohol vadí při práci, sekneš s prací, nebo s alkoholem? Radši s prací. Jmenuj alespoň ještě dva slavné rodáky ze Smíchova, kromě sebe. Mima Jardu Čejku a bydlel tady i Albert Einstein. Tvůj skok do Vltavy připomíná spíš zednickou sekeru, nebo bourání Stalinova pomníku? Asi spíš toho generalissima. Přivítal bys raději, kdyby Praze 5 vládl místo volených radních třeba baron Ringhoffer? Ten tady nikdy nevládl a pan starosta je slušný člověk. Pakliže jsi někdy musel nosit z ostudy kabát, co jsi s ním pak udělal, dal sis ho přešít? Ne, mám ho dodneška. Jaká značka vína ti nejvíc chutná? Müller z kantonu Thurgau. Co teď momentálně děláš, na čem pracuješ? Na cédéčku Nejlepší filmové melodie. Čemu ses letos zasmál? Tomuhle dotazníku, Holoubku. Kdo tě letos nejvíc naštval? Léto bez vody. Kdy sis naposledy zašel do Švandova divadla? Bylo dlouho zavřené a dosud jsem se tam nedostal. Která ze smíchovských událostí by stála za zapsání do Guinnessovy knihy rekordů? Vytvoření pěší zóny. Jak na tebe doléhají předvolební kampaně politiků a jak loňské povodně? Povodně seslal Bůh, politiky máme, jaké si zasloužíme.

69

TATARSKÝ BIFTEK Z LOSOSA (1–2 porce) 100 g uzeného lososa, 100 g čerstvého lososa, vykostěného a bez kůže, sůl, pepř, citronová šťáva, žloutek, kapari (trochu nálevu) najemno nakrájená cibulka Lososa utřeme (nasekáme) a smícháme s ingrediencemi. Uděláme nočky a naklademe na salátové listy, ozdobíme koprem, kapari, citronem a petrželkou. Podáváme s čerstvými toasty s máslem. Dobrou chuť!

Doporučení sommeliera: V tomto případě nelze jinak, než doporučit Bohemia Sekt Prestige, demi sec. Toto cuvée vzniklo kombinací Ryzlinku vlašského, Ryzlinku rýnského a Rulandského bílého. Výsledek těchto tří R má jiskrný vzhled, zelenkavou barvu a dlouhotrvající perlení. Nakyslá svěžest mu dodává lahodnosti, až ochutnáte, dáte mi za pravdu, že je to moderní a atraktivní víno.

70

ROMANTIK S BROKOVNICÍ, ŠPAGETAMI A DRAČÍMI PRSTY VÁCLAV VYDRA, herec

Jak vznikl podle tebe název Smíchov? Byl tak malej, že to bylo k smíchu. Kde jsi prožíval Vánoce ve svém dětství? Jednou v Bubenči a pak až do dospělosti – jestli se to tak dá říct – na Vinohradech. Jak vypadá dnes vaše štědrovečerní tabule? Bramborový salát a kapřík. Varianta – řízek, ale já zůstávám u kapříka. Jaké nejroztodivnější jídlo jsi kdy jedl? Percebes. Španělsko. Mariscos. Říkáme tomu dračí prsty. Máš nějaké výhrady vůči alkoholu? Já alkohol skoro nepiju. Je mi po něm špatně. Jen pivko. Co tedy piješ? Vodu, pivo, čaj, colu, multivitamin… 71

Který z dárků, co jsi kdy dostal, považuješ za nejcennější? Život. Taky se ti někdy podaří schovat vánoční dárek pro někoho tak dobře, že ho pak nemůžeš najít? Jo. Nedávno jsem jeden našel. Ve které části Prahy 5 bys nechtěl za žádnou cenu bydlet? V kanalizaci. Co jsi schopen sám uvařit? Cokoli. Jíst si pak ale troufnu jen špagety. Naštěstí nikdo po mně nechce, abych vařil. Není ti líto růžového tanku na Smíchově? Je mi líto toho zelenýho. Byl jsem na něj zvyklej. Máš sloní paměť, nebo raději necháváš všechno koňovi, který má větší hlavu? Vzhledem k tomu, že jsem s koňmi často, vždycky se najde něco, co jim nechám. Chodíš si ještě někdy zastřílet? Jasně. Na asfaltové terče z brokovnice. Ale už ne tak často jako dřív. Pakliže jsi někdy musel nosit z ostudy kabát, co jsi s ním pak udělal, dal sis ho přešít? Myslím, že to byla jen vestička. Vyhodil jsem ji.

72

Jaká značka vína ti nejvíc chutná? Španělská Rioja – Marqués de Riscal. Proč sis oblíbil pokrmy z mrkve? Abych tě lépe viděla. A když nedojím, vím o někom, kdo to slupne jedna dvě. Co teď děláš, v čem hraješ a kdy tě zase uvidíme ve filmu? To tady nebudu rozvádět. Takováhle knížka bude určitě věčná a co bude někomu za nějakejch padesát let po tom, že hraju třeba 20. ledna detektivku v Divadle U hasičů. Kdyby se ti zjevil anděl, vyrozuměl bys papežského nuncia, strahovský klášter, nebo městskou policii? Nejsem udavač. Kdybys měl tu možnost projít stěnou času, nechal by sis dvířka pro jistotu otevřená, nebo bys bez rozmýšlení přestoupil do zcela jiné přítomnosti? Mám rád otevřená dvířka. Navíc se mi tu docela líbí. Kdo tě letos nejvíc naštval? To nechtěj vědět. Jak ukrýváš před manželkou podvojné účetnictví se svou milenkou? Obojí vedu jednoduché. Jak se ti žije za současné vlády? Jako za té minulé.

ŠPAGETY S NIVOU Uvaříme špagety ve slané vodě – „al diente" –, scedíme, nalijeme na ně cca 1 polévkovou lžíci olivového oleje, promícháme, dáme na talíř, polijeme kečupem – může být i ostrý. Promícháme a posypeme nastrouhanou nivou a nakrájenými olivami dle libosti. A pak už jen dle libosti konzumujeme. Zapíjíme pivem nebo červeným vínem – já nejradši španělským – a vodou. Dobrou chuť.

Doporučení sommeliera: Vaškovi chutná červené víno z oblasti Rioja (Jižní Baskicko, Navarra a La Rioja), která se rozrostla teprve na konci 19. století díky Marquésovi de Riscalovi. Jméno tohoto muže nese rovněž skvělé červené víno Rueda a moderní bílé víno Rueda Blanco Seco z oblasti mezi Valladolidem, Sevillou a Avilou. K těm špagetám se docela dobře hodí i moravské bílé suché víno Rulandské šedé 2000, výběr z hroznů z vinařství Springer z Bořetic ve Velkopavlovické vinařské oblasti. 73

PÍT, ČI NEPÍT? NEŘEŠÍM TO, PIJU A PIJU. FRANTIŠEK ŠÁMAL, výrobní a technický ředitel Pivovarů Staropramen

Jak vznikl podle vás název Smíchov? Toto je spíše otázka pro historiky. A pokud se tímto ještě nezačali zabývat, tak jistě brzy začnou. Jak a v kterých místech jste slavil Vánoce ve svém dětství? Jako většina lidí – u svých rodičů. Jak vypadá dnes vaše štědrovečerní tabule? Klasická večeře – rybí polévka, kapr, salát. Jaký je váš vztah k dietám? Velice kladný, zvláště k dietám těch druhých. Váš vztah k alkoholu je tedy rovněž jednoznačně kladný, že? Ano. Ve které části Prahy 5 byste postavil mrakodrapy? Já bych mrakodrapy nestavěl. Preferoval bych pivovary, to by bylo zajímavější. Naše samozřejmě, ne konkurenční!

74

Ve které části Prahy 5 byste nechtěl za žádnou cenu bydlet? Nepreferuji ty oblasti, které byly loni v létě zaplaveny, ačkoli právě v té oblasti bydlím. Věříte na čerty a čarodějnice? Čerti nejsou. Zato čarodějnice čas od času potkávám. Co jste schopen sám uvařit? Koupenou vepřovou konzervu. Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle vás bude? Myslím si, že to budou amarouny a konec labužníků v Čechách. Není vám líto růžového tanku? Myslíte, že by mi mělo být? Máte sloní paměť, nebo raději necháváte všechno koňovi, který má větší hlavu? Na paměť jsem slon ze všech největší. Ve kterých lokalitách současného pátého pražského obvodu se nejvíc líbilo praotci Čechovi? To vím docela přesně. Nejvíce se mu líbilo u nás v pivovaře v ležáckém sklepě. Jíte nezdravě úmyslně, nebo nevědomky? Úmyslně. Jak řešíte hamletovskou otázku pít, či nepít? Neřeším, piju a piju. Slovo nevěra ve vás budí odpor, hrůzu, děs, zvědavost, nebo ještě něco jiného? Úplně něco jiného… Nevadí vám, že se Smíchov rozkládá na levém břehu Vltavy? Proč by mi to mělo vadit? Kdybyste měl možnost přesunout Vánoce na jiný termín, který by vám nejvíc vyhovoval? Klouzavý. Bylo vám někdy vaše vzdělání na škodu? Ani ne. Váš skok do Vltavy připomíná spíš zednickou sekeru, nebo bourání Stalinova pomníku? Spíše to druhé. Přivítal byste raději, kdyby Praze 5 vládl místo volených radních třeba baron Ringhoffer? Ne, nebyla by to taková sranda. Jaké míry a váhu má podle vás současný starosta městské části Praha 5? Ty nejsprávnější pro to, aby ho nikdo nepřehlédl.

75

Pakliže jste někdy musel nosit z ostudy kabát, co jste s ním pak udělal, dal jste si ho přešít? Kabáty z ostudy se přešívat nedají. Jsou putovní. Kdyby se vám zjevil anděl, vyrozuměl byste papežského nuncia, strahovský klášter, nebo městskou policii? Neřekl bych to nikomu a nechal si to pro sebe. Kdybyste měl tu možnost projít stěnou času, nechal byste si dvířka pro jistotu otevřená, nebo byste bez rozmýšlení přestoupil do zcela jiné přítomnosti? Asi bych tam jenom juknul a rychle se vrátil zpátky. Co teď momentálně děláte, na čem pracujete? Pokud by ta otázka byla, co dělám doma, pak bych odpověděl: snažím se manželce nepřekážet. A co se práce týče, pracujeme na rozvoji pivovaru Staropramen a na rozvoji dalších pivovarů naší společnosti. Přehodil někdo z vašich příbuzných kamenem Vltavu ze Smíchova na Výtoň? Určitě ano, ale bohužel o tom není žádná dokumentace. Co víte o soukromém životě svého mobilního telefonu? Můj mobil je mi zcela oddán 24 hodin denně, takže mu na soukromí čas nezbývá. Kdo vás letos nejvíc naštval? Těch bylo hodně, ale přežil jsem to. Co byste vylepšil na beztak už přežilém modelu manželské instituce? Myslím si, že je to spíše na mladších, ať si ji vylepšují. Mně to vyhovuje tak, jak to je. Jak byste zatočil s alkoholikem, doleva, nebo doprava? Točí se sám, škoda práce. Z jakého materiálu bude dárek, kterým hodláte letos oblažit svou partnerku? Na to se mě zeptejte 23. prosince, tehdy ho budu kupovat. Jak zaháníte samotu? Na internetu? Jdu do své oblíbené hospůdky. Jak ukrýváte před manželkou podvojné účetnictví se svou milenkou? Mezi zaplacené složenky za vodu, elektřinu a plyn. Která ze smíchovských událostí by stála za zapsání do Guinnessovy knihy rekordů? Událost ne, ale přímo osoba pana starosty. Jak na vás doléhají předvolební kampaně politiků a jak loňské povodně? Obojí se musí nějak přežít. Co jste si naposledy koupil u Vietnamců? Ještě jsem ve Vietnamu nebyl.

76

Co mám nejradši Vepřové koleno. Patří již neodmyslitelně k jídlům, jež příjemně podráždí naše chuťové buňky a které rádi zapijeme zlatavým chmelovým mokem. Je to mé nejoblíbenější jídlo a pochutnávám si na něm a našem skvělém pivu Staropramen v restauraci Na Verandách, která se nachází přímo v prostorách pivovaru. Toto jídlo se stalo v českých zemích velmi oblíbenou pochoutkou a to nejen pro svou variabilnost při přípravě, ale také pro svou výbornou šťavnatou chuť. Lze jej podávat jak s různě upravenými bramborami, všemi druhy knedlíků, tak i pouze se zeleninovými saláty či špenátem nebo zelím. Je výborné nejen teplé, ale i studené s různými druhy dresingů a studených omáček, křenem či hořčicí. Přijďte si i vy posedět do pivovarské hospody, do které teče to nejlepší pivo přímo z ležáckých sklepů pivovaru Staropramen a kde vaří nejlahodnější vepřová kolena v Praze! Najdete ji, stejně jako pivovar Staropramen, v Nádražní ulici číslo 84.

PEČENÉ VEPŘOVÉ KOLENO (1 porce) Očištěné vepřové koleno o hmotnosti 1 kg vaříme 2 hodiny s následujícími ingrediencemi: cibule, bobkový list, nové koření, pepř celý, celer bulva, petržel kořen, mrkev a sůl. Uvařené a zchladlé (!) koleno pečeme 1/2 hodiny při 180 stupních s přísadami: sůl, pepř černý mletý, argentinské koření, paprika sladká, podravka, česnek a kmín mletý. Podáváme s omáčkou: Barbecue – směs koření, rajský protlak, kečup a hořčice.

Doporučení sommeliera: V tomto případě – jak jinak – nelze doporučit, než dobře ošetřené pivo ze Smíchova. Z vín pak skvělý Žernosecký barrique (cuvée Svatovavřineckého a Rulandského modrého). Vepřové koleno je taková hostina, že by si možná zasloužilo i láhev španělského červeného Coronas Tempranillo 2000 od Miguela Torrese z Katalánie. Má ovocnou chuť s náznaky kouře, dováží se k nám a není špatné. Samozřejmě že bych si ke kolenu mohl dát i třeba další víno z odrůdy Tempranillo a sice Rioja Tinto Reserva 1997. Chutná jako velmi dobrá francouzská vína a docela si jim vyrovná i cenou. 77

OBCHODNÍK Z LEDEČKA, ZE SMÍCHOVA A TAKY Z AMERIKY KAREL NEUMANN, majitel firmy Šlechta (foto, digitální technika, počítače) a dovozce vín společnosti William Robertson z Jihoafrické republiky

Když tak často jezdíš do té jižní Afriky, co speciálního si tam obvykle dáváš k jídlu? Jižní Afrika, to je něco jako Holandsko, taky ji objevil slavný holandský mořeplavec Bartolomeus Dias. A podle toho vypadá i ta jejich kuchyně – bifteky, libové masíčko, brambory, prostě jídlo, na které jsme zvyklí. Vynikající víno a samozřejmě čerstvé ryby, všechno, o čem se člověku může zdát. Ty sám taky vaříš? Velmi rád. Moje babička mě učila, kdyby náhodou byla nemocná nebo nebyla doma, abych neměl hlad. Tak to začalo – nejdřív chleba se sádlem a cibulí, pak polévka z konzervy, a časem mě naučila vařit maminka. A tak si připravím roštěnky, biftek, přírodní řízek a různé polévky. Kde jsi trávil Vánoce v dětství? Doma tady na Smíchově nebo u babičky na Sázavě a vychutnával jsem ty pochutiny. My jsme katolická rodina, a tak musel být kapr (když jsem nechtěl kosti, tak jsem si dal porci kapra a k tomu ještě filé) a bramborový salát, který vydržel vždycky až do Silvestra. Jak si užíváš dneska klidu na Štědrý den? Vzhledem k tomu, že jsem i v minulosti díky svému povolání měl málo času nakupovat, a někdy jsem šel shánět dárky až na Štědrý den tam, kde bylo otevřeno, tak teď na Štědrý den dopoledne trávím v prodejně, pak jdu na hřbitov zapálit svíčky, a obchod zavírám tak kolem druhé hodiny, protože chci dát příležitost těm, kteří na něco zapomněli. Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo, po kterém by ses mohl utlouct? Řízek – vepřový, telecí nebo kuřecí s bramborovou kaší, nebo filé s bramborovým salátem od mé ženy, dneska už nemám babičku ani maminku, ale mám manželku Lindu a ta je vynikající kuchařka. Které víno z těch, co distribuuješ, bys doporučil ke štědrovečernímu kaprovi? 78

Lze použít bílé, ale i slabší červené. Z těch červených bych doporučil Ruby Cabernet nebo Pinotage. Z bílých lehké lahodné víno Chenin Blanc, Sauvignon Blanc, Chardonnay nebo Silver Sands Chardonnay. Kde budete letos na Štědrý den? Doma a někdy kolem 26. či 27. prosince si pojedem na pár dní zalyžovat. Co tě letos rozesmálo? Hele, já se usmívám rád, lékař mi řekl, že každý úsměv prodlužuje život, takže se snažím spíš usmívat, než si život ztrpčovat. Když je člověk nejvíc vynervován, tak to chce vypnout, jít si na dva dny odpočinout a pak zase začít znova. Která z kuchyní, jež jsi ve světě poznal, je ti nejbližší? Člověk je doma tam, kde se narodil a nejbližší kuchyně je ta, kde jí pravidelně a kde je doma. Čili především kuchyně česká a hned po ní kuchyně bavorská, pak belgická, holandská a nejuniverzálnější je kuchyně čínská. Čínské restaurace se nemusíš bát navštívit v jižní Africe, v Americe, na Mauriciu nebo na Maledivách. Ale zvykl jsem si i na americkou kuchyni a to nejsou jen ty sendviče, které nazývám molitan s majonézou, ale především jedny z nejlepších steaků na světě. Je tam obrovský výběr masa. Steaky a americké brambory nelze jíst samozřejmě každý den. Dobrá je i kuchyně mexická a italská.

RECEPT NA FILET MIGNONE Je to nejlibovější část hovězího masa na steaky. Malé kousky masa, asi tři cm tlusté, grilujeme na jedné straně 4 minuty a na druhé 3 až 3 a půl minuty maximálně, dobře opepříme, a jako přílohu dáváme brambory – opečené brambory, americké brambory nebo pomfrity a nejlepší je velký brambor s nakyslý tvarohem a jogurtem. A k tomu samozřejmě kečup. Lidé říkají, že jsem jak Američan, protože k bifteku musím mít kečup. Skvělý je rovněž steak primery, známý jen v Americe, který je jen lehce ogrilovaný, takže vypadá jako uvařené maso. Používá se k němu libové měkké maso, které má kráva za krkem a na stůl ti vždycky přinesou obrovské porce. Nepodařilo se mi sníst třičtvrtěkilový primery, ani když jsem měl velikej hlad. Doporučení sommeliera: Z jihoafrických vín, která Karel Neumann dováží, bych vybral Ruby Cabernet. Je to kříženec Cabernetu Sauvignon a Carignanu, temně červené víno s kyselinkou podtrženou nuancí barikového dubu. Ke steaku si lze dát i skvělé Chianti (Classico) DOCG z Toskánska – rubínově červené, lehkonohé a veselé, delikátní vůně připomínající až lesní fialky. Chutná po třešních, ostružinách, lékořici a vanilce. Z našich vín pak doporučuji jakostní barrique Svatovavřineckého, ročník 2000 z vinařství rodiny Špalkovy v Sedlešovicích na Znojemsku. U tohoto vínečka barvy přezrálých třešní ucítíte kávové tóny a vanilku. 79

SLADKÝ ŽIVOT, ČERT A NĚCO O SOUČASNÉ VLÁDĚ ZBYNĚK MERUNKA, bývalý TV moderátor a současný majitel cukrárny

Je to pravda, že ses odstěhoval do Mníšku pod Brdy jen kvůli tomu, abys mohl po kraji rozvážet Sašiny sladkosti? Samozřejmě, není větší potěšení, než jezdit s dorty, zvlášť na významné rauty – kde mne páni ve smokingu srdečně zdraví, že už mne dlouho neviděli a jak se mi daří? Ale hypotéka je krutá... Kolik sníš denně sladkostí a co to s tebou dělá? Je to strašné pokušení být těm dobrotám tak nablízku a my máme cukrářku od boha – tedy s fantazií, potom tedy stále nové zákusky. Zatím se s váhou držím, a nervy si chrochtají. Nicméně přes Smíchov jezdíš, jak podle tebe vznikl název této čtvrti? Nabízí se, že od slova smích, ale možná od dávného povolení chovu? Jak a v kterých místech jsi slavil Vánoce ve svém dětství? S rodiči, kolem velkého stolu a táta lezl přes balkon coby Ježíšek zazvonit ve vedlejším pokoji. Jak vypadá dnes vaše štědrovečerní tabule? Nechali jsme si na míru vyrobit 2,5 m dlouhý stůl, aby se nám tam všechny dobroty vešly. Milujeme ryby, a v poledne jíme klasického kubu – to je kaše z krup s houbami a česnekem. Jaké nejroztodivnější jídlo jsi kdy jedl? Asi s Amforou v Japonsku syrové ryby, snad suši nebo sašimi? Na to asi nejsem dost odvážný. 80

Jaký je tvůj vztah k dietám? Zatím nemám problém s váhou, takže žádný, ale občas se ozve žlučník, tak se snažím moc nemastit. Jaký je tvůj vztah k alkoholu a proč? Kladný v přiměřené míře, zvlášť k pivu, dělá mi dobře na zmíněný žlučník. Který z dárků, co jsi kdy dostal, považuješ za nejcennější? Dceru Bětku, žena jí coby čerstvému miminku uvázala velikou mašli jako na zabaleném dárečku a položila ji pod stromeček – páni, už je to 21 let! Neštve tě, že vánoční kampaň a výzva k nákupní horečce začíná už koncem září? Strašně, vánoční čas miluji a s ním koledy, ale když je melou všechny obchoďáky od října, tak už nemám chuť je zpívat pod stromečkem. Co poťouchlého bys přál Karlu Gottovi k Vánocům? Tak prima člověku? No asi ženitbu, které se tak brání, ale ne, to bych mu nepřál. Kterou píseň by sis s Karlem Gottem zazpíval? Se svým absolutním hluchem smím už od dětství jen poslouchat, při zpěvu jsem byl vysílán učitelce pro svačinu. Ve které části Prahy 5 bys postavil mrakodrapy? Nikde, jsem pro zahradní města. Stalo se ti někdy, že jsi vánoční dárek pro někoho uschoval tak dobře, že jsi ho dodnes nenašel? To se mi stává pravidelně. Ve které části Prahy 5 bys nechtěl za žádnou cenu bydlet? Jsem šťastný v Mníšku a říkám si, co jsem v Praze tak dlouho dělal? Asi někde na okraji. Hodláš v nejbližší době založit nějakou politickou stranu? Když vidím svoji ženu-starostku co to obnáší – ani náhodou. Vlastně ano, stranu vzájemně dobrých mezilidských vztahů. Už mám té zlosti kolem plné zuby. Věříš na čerty a čarodějnice? Ne, kdykoli jsem si přál, aby někoho vzal čert, nikdy to nevyšlo. Co jsi schopen sám uvařit? Kafe a čaj, a ten má prý vždy divnou pachuť. Pak dobře ohřeji párky a polévku z pytlíku. Ba ne, jedno jídlo umím, podle receptu Petra Novotného, kachnu na čínský způsob, se sójovkou, pivem a medem. Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle tebe bude? Podáš nějaký návrh? Musí to být svíčková s houskovým knedlíkem, protože si ji vždy a všude dávám a mají různé chutě – dle pojetí kuchaře, ale já jsem pokaždé spokojený. To snad zvládnou i Němci. 81

Zacvičil s tebou nástup nového století natolik, že tě to ještě drží, nebo máš zcela jiné starosti? A jaké? Člověk se sžije se vším, i když… v sedmi letech pro mne byl rok 2000 fantasmagorií, stejně tak se teď dívám na rok 2015 a přitom to bude za chvíli. Moc dobře mi z toho není. Kdyby přišel příkaz shora, chtěl jsem říct z Bruselu, kterou pražskou čtvrť bys nechal zatopit, nebo zbourat, zastavět Disneylandem, zkrátka vyplenit? Dřív bych řekl Karlín a Vysočany, ale tam se to tak změnilo, že to bude za chvíli prestižní místo v Praze, takže teď bych nechal zatopit areál bývalých Kovohutí v Mníšku – je to zamořená měsíční krajina. Není ti líto růžového tanku na Smíchově? Líbil se mi tam, ale fontána je také pěkná. Která z válek ti je bližší – některá z punských, nebo boj o koryto? V každé válce jde o koryto. Máš sloní paměť, nebo raději necháváš všechno koňovi, který má větší hlavu? Připadá mi stále častěji, že mám paměť velikosti lískového oříšku, a jen doufám, že z něj vytáhnu velký dárek v podobě paměti. Jaké piješ nápoje? Nijak si nevybírám – kromě kozího mléka. Byl jsi někdy na Smíchově na rande nebo jen tak na procházce? Ano, moje žena bydlela v dětství u Nikolajky, tak občas tyto končiny procházíme. 82

Jíš nezdravě úmyslně, nebo nevědomky? Jsem si toho vědom, ale neplánuji to. Jak řešíš hamletovskou otázku pít, či nepít? Toť věčná otázka. Slovo nevěra v tobě budí odpor, hrůzu, děs, zvědavost, nebo ještě něco jiného? Říká se, že je to koření života, ale ne že to na mě řekneš! Ve chvíli, když zjistíš, že ti alkohol vadí při práci, skoncuješ s prací, nebo s alkoholem? K tomu nesmí nikdy dojít! Kdybys měl možnost přesunout Vánoce na jiný termín, který by ti nejvíc vyhovoval? To si nedovedu představit, musí být sníh a kapři jsou v tuto dobu také nejchutnější, asi bych neměnil. Bylo ti někdy tvoje vzdělání na škodu? Mám stále pocit, že je nedostatečné, člověk se stále musí učit. Tvůj skok do Vltavy připomíná spíš zednickou sekeru, nebo bourání Stalinova pomníku? Nemůže to být něco jiného, třeba bujný oř Šemík? Jaké míry a váhu má podle tebe současný starosta městské části Praha 5? Jistě se cítí jako „Arnold“, mívám také podobné sny. Pakliže jsi někdy musel nosit z ostudy kabát, co jsi s ním pak udělal, dal sis ho přešít? Ze zkušenosti vím, že se vás drží jako ho... košile, takže přešití nepomůže. Jaká značka vína ti nejvíc chutná? Suché červené, značku nepreferuji. Proč sis oblíbil pokrmy z mrkve? Dušenou s máslovou jíškou na dobrá očička už od dětství. Kdyby se ti zjevil anděl, vyrozuměl bys papežského nuncia, strahovský klášter, nebo městskou policii? Asi bych spěchal k Apolináři. Kdybys měl tu možnost projít stěnou času, nechal by sis dvířka pro jistotu otevřená, nebo bys bez rozmýšlení přestoupil do zcela jiné přítomnosti? Zadní vrátka jsou vždy na místě. Co víš o soukromém životě svého mobilního telefonu? Nedávno jsem ho pohřbil, vypadl mi z náprsní kapsy přímo do konve s vodou, ani nepíp. Čemu ses letos zasmál? Stavu bankovního účtu. 83

Kdo tě letos nejvíc naštval? Počasí – můj milovaný trávník vypadal jako step. Co bys vylepšil na beztak už přežilém modelu manželské instituce? To už snad ani nejde, stejně mají poslední slovo ženy, neptali jste se jich? Jak bys zatočil s alkoholikem, doleva, nebo doprava? Do léčebny. Z jakého materiálu bude dárek, kterým hodláš letos oblažit svoji ženušku Sašu? Z voňavého. Jak zaháníš samotu? Na internetu? Tenisem. Jak ukrýváš před manželkou podvojné účetnictví se svou milenkou? Ani jedno nevlastním. Jak na tebe doléhají předvolební kampaně politiků a jak loňské povodně? Oboje dost prožívám, to první jako novinář, druhé jako majitel zahrady pod vodou. Není ti smutno po televizi? Hodně. Co sis naposledy koupil u Vietnamců? Kapsáče na zahradu, děti se mi vysmály. Jak se ti žije za současné vlády? Spoléhám jen na sebe, co si vydělám a zařídím. Asi by to moc jiná vláda nezměnila, ale zdá se mi, že je to po listopadu vláda nejhorší.

84

CUKROVÍ Z MERUNKOVY CUKRÁRNY Myslivecký knoflík 300 g hladké mouky, 200 g Hery, 100 g moučkového cukru, 100 g ořechů, lžíce kakaa Vyválet kolečka, ozdobit ořechem, péct na pečicím papíře 30 minut.

Vanilkové rohlíčky 250 g hladké mouky, 180 g másla, 100 g ořechů, 60 g moučkového cukru, 2 žloutky, 1 vanilkový cukr Propracovat, vytvarovat rohlíčky, po upečení obalit ve vanilkovém cukru.

Kokosky do formiček 250 g 100% tuku, 250 g polohrubé mouky, 250 g kokosu, 250 g cukru, 1 celé vejce Vypracovat a péct v mírné troubě.

Ořechové vánoční 250 g rozpuštěného másla, 250 g moučkového cukru, 200 g mletých ořechů, 120 g hrubé mouky, 4 bílky – sníh, poleva 4 žloutky, 150 g moučkového cukru cukru linecké těsto – 600 g Vyválet z obou hmot placky, vykrájet tvary dle výběru a slepit polevou, ozdobit ořechem.

Kokosové kuličky 150 g 100% tuku, 200 g cukru, 200 g kokosu, 1 vejce, 2–3 lžíce kakaa, rum Vypracovat těsto, uválet kuličky, obalit v kokosu.

Třené 150 g margarínu, 500 g moučkového cukru, 200 g hladké mouky, 2 vejce, glukóza (med) Vypracovat, strojkem vytlačit tvary, 30 minut péci.

Slepované cukroví 300 g hladké mouky, 150 g margarínu, 125 g cukru, 1 vejce, 1 balíček vanilkového cukru, 100 g meruňkové marmelády, 120 g moučkového cukru Vypracovat těsto, vyválet placky, vykrájet kolečka, po upečení slepovat marmeládou.

Stříkané pečivo 170 g másla, 120 g cukru, sůl, 250 g hladké mouky, 60 g mandlí, rozpuštěná čokoláda Těsto promíchat, naplnit cukrářský sáček a nastříkat na vymazaný plech, 15 minut péct. Po upečení zdobit čokoládou. 85

O TOM, JAK SE DĚLÁ ŠABU ŠABU A PROČ KRÁVY PIJÍ PIVO HELENA VONDRÁČKOVÁ, zpěvačka

Které tvoje Vánoce byly nejšťastnější? Samozřejmě ty, když ještě žila maminka a byli jsme všichni pohromadě ve Slatiňanech. Jaký je tvůj nejlepší recept na to, aby si žena udržela tajli? Musí se o sebe postarat, udržovat životosprávu, být duševně v pohodě, dbát o svou tělesnou schránku, nepřejídat se, cvičit, sportovat, chodit na čerstvý vzduch a hodně spát. Jaké nejroztodivnější jídlo jsi kdy jedla? Šabu šabu v Japonsku. Kravám se do potravy přidává pivo a tuk se pak v jejich mase rozkládá rovnoměrně a vytváří jakousi mozaiku. Jí se to na způsob fondue – nakrájené plátky masa se namáčí do sójové omáčky a rozšlehaného vajíčka a pak se na chvilku ponoří do kotle s vroucí polévkou. Chutnalo mi to. Kdy jsi držela v životě nejdelší půst, myslím tedy stravovací nikoli sexuální? Snad jsem ani nikdy žádný půst nedržela, maximálně dva dny, když jsem byla nemocná. 86

Který z dárků, co jsi kdy dostala, považuješ za nejcennější? Vždycky mi každý dárek udělá radost, i kdyby byl sebemenší. Co bys přála Karlu Gottovi k Vánocům? Aby se konečně na chvilku zastavil a mohli si s Ivankou na pár dnů vyjet někam pryč, kde je klid. Předpokládám, že umíš vařit, jaká jídla ráda připravuješ? V podstatě všechno, ráda si vymýšlím různé obměny jídel a hlavně musím na to mít klid, protože vaření, to je pro mě rituál. Sjezdila jsi kus světa, kde ti nejvíc chutnalo? Nejradši mám francouzskou a italskou kuchyni. Jste s Martinem ještě velmi krátce spolu, nicméně dal ti už někdy najevo, že láska opravdu prochází žaludkem? Ó, Martin je, co se jídla týká, nenáročný, ale když uvařím něco dobrého, zmizí to beze stopy. Na čem teď pracuješ? Vyšlo mi cédéčko Hádej a tak už pomýšlím na příští rok. Aby to nebylo zase další cédéčko v řadě, domluvili jsme se s vydavatelstvím Universal, že tentokrát vydáme album duetů se všemi partnery, se kterými jsem kdy zpívala.

CUKETOVÝ KOLÁČ SE ŠUNKOU Tenhle recept jsem dostal od kamarádky z Austrálie a hodí se pro různé příležitosti, hlavně, když se sejde víc lidí. Pět cuket i se slupkou a tři mrkve nastrouháme nahrubo, přidáme nakrájenou cibuli, na kousky nakrájenou šunku, 300 g nastrouhaného tvrdého sýra, čtvrt šálku olivového oleje, trochu polohrubé mouky, kypřicí prášek, nastrouhaný lískový oříšek, bazalku, oregano, muškátový oříšek, sůl a pepř a pět celých vajíček. Všechno promícháme, dáme na pekáč a hodinu pečeme v troubě. Podávám to jako koláč bez příloh a je to moc chutné. Zapíjíme bílým vínem. Doporučení sommeliera: Byl bych pro sklenku italského bílého vína Pinot bianco (Rulandské bílé) Collio Goriziano DOC, 2000. Rodí se na kopcích v blízkosti hranic se Slovinskem, tedy v jedné z nejlepších oblastí v Itálii pokud se bílého vína týče. Má světle slámovou barvu, je lehce aromatické, svěží a v chuti má náznak sladkých mandlí. Není-li po ruce Itálie, určitě vám zalahodí Rulandské bílé, 1998, kabinet, z Lobkowiczkého zámeckého vinařství princezny Betinny Lobkowiczové v Mělníce. 87

MOŽNÁ PŘIJDE I POTOMEK A POTOM SVATBA aneb SLAVÍK S ORANŽOVOU AUROU JE

SCHOPEN VŠEHO KAREL GOTT, zpěvák a malíř

Proč se držíte Smíchova jako klíště? Copak nejsou v Praze hezčí čtvrti? Já jsem si Smíchov nevybral, hledal jsem dům podle svých představ a podařilo se mi najít vilu z třicátých let po hudebním nakladateli Urbánkovi s překrásným výhledem na Prahu. Kam chodíte na Smíchově s Ivanou nejraději na procházky? Tak po Smíchově se neprocházíme. Když už jdeme na procházku, tak někam do přírody. Jaká opatření byste učinil, kdybyste se stal starostou Smíchova? Ostatně netoužíte ani v koutku duše se jím stát? Ne, netoužím. Takový starosta je už předurčen k tomu, aby dělal kariéru politika a všichni lidé se na něj obracejí se svými nápady a stížnostmi, aby se o ně postaral. I já se na něj mohu obrátit se svými starostmi. Starostou bych nechtěl být, rád zpívám a dělám to, co dovedu. 88

Co dokážete sám uvařit? Tak pár jídel umím dobře připravit, ale v podstatě je to stejné jako s tím starostováním – rád dělám to, co umím dobře. Když jsem se ptal ostatních hostů, pozvaných do této knihy, co by vám přáli k Vánocům, jedni by vás rádi viděli ženatého, druzí jako otce dalšího potomka. Karle, jste schopen obojího? Jedno navazuje na druhé – rád bych měl potomka a když už by k tomu došlo, tak bych se samozřejmě i rád oženil. Tibetský dalajláma o vás jednou v Praze řekl, že máte výraznou auru. Svým zpíváním už přes 40 let rozdáváte radost, čili jste tak svým způsobem léčitel a ještě k tomu s božím jménem. Co chcete víc, a` propos – chcete ještě něco víc? Chtěl bych, aby mi ta oranžová aura dlouho vydržela. Oranžová je barva buddhistických filozofů, veselá barva. Jsem rád, že mi fandí lidé z různých věkových skupin, a těší mě zejména, že mě poslouchají i děti. Dětská radost je upřímná a pravdivá, nezkažená, není to vypočítavý kalkul, rafinovanost a diplomacie dospělých. Tak bych si přál, aby mi ta oranžová aura pomáhala, abych mohl ještě dlouho rozdávat radost všem svým příznivcům.

KAPR NA ČERNO Očištěného kapra opláchneme v octě a rozkrájíme po délce. Na másle osmažíme na kroužky nakrájenou cibuli a kořenovou zeleninu a zalijeme vařící slanou vodou. Přidáme ocet s krví, celý pepř, nové koření, bobkový list, tymián, zázvor, citronovou kůru a tmavé pivo. Všechno to dobře povaříme a pak přidáme ještě strouhaný perník, šípkovou a rybízovou zavařeninu a červenou jíšku, do níž jsme přisypali trochu cukru. Znovu všechno povaříme a do vzniklé omáčky přidáme suché švestky, vložíme do ní kapra a čtvrt hodiny až dvacet minut vaříme. Na dochucení přidejme ještě nakrájené vlašské ořechy a mandle, pár hrozinek a dvě lžíce červeného vína. Kapra pak nechte ve studenu do druhého dne. Před jídlem ho lehce ohřejte, polijte omáčkou a podávejte k němu bramborový salát nebo brambory, ale může být i knedlík.

Doporučení sommeliera: Je vžitý mýtus, že k rybě patří bílé víno, budiž – Rýnský ryzlink třeba ze Žernosek nebo ze Šardic, ročník 2000, je skvělý. Chuťově výrazná ryba jako kapr snese i lehčí červené víno, což takhle dát si Rulandské modré, 2000 z Velkých Pavlovic. Má jemnou tříslovinu, chutná po borůvkách a ostružinách a ve vůni cítíme hrozinky. A Karlův kapr si v něm rád zaplave. 89

ŠLECHTIC SI ROZUMÍ S KNÍŽETEM Z NITRY A KLOBÁSAMI Z CHŘESTÝŠE JAN M. baron DACZICKÝ, manažer prodeje automobilů

Kde jste slavil Vánoce ve svém dětství? Vždy v domě mých rodičů, uměli vytvořit nádhernou a tajemnou atmosféru Vánoc se všemi zvyky, které k nim patří. Potom v Kanadě byly už asi vánoční svátky trochu odlišnější…? Kromě všudypřítomného komerčního běsnění, které už, bohužel, zdomácnělo i u nás, typické kanadské Vánoce jsou hlavně příležitostí pro setkání rodin a blízkých přátel. Hlavní den vánoční je 25. prosince ráno, kdy se tradičně u rodinného krbu rozbalují dárky, které v noci přinesl v tichosti Santa Claus komínem. Jaké nejroztodivnější jídlo jste kdy jedl? Velice chutné klobásy z masa chřestýše a steaky z amarilla (pásovce) při návštěvě Arizony na party pořádané Chryslerem. Jaký je váš vztah k alkoholu? Navzdory pověstné náklonnosti mého dávného předka Mikuláše k dobrému vínu, můj vztah k alkoholu je prakticky nulový, nepotřebuji ho, kromě společenských příležitostí, kdy odmítnutí nabídnuté sklenky může někdy i urazit hostitele. Který z dárků, co jste kdy dostal, považujete za nejcennější? Všechny dárky, které jsem kdy dostal, měly pro mě v té dané době tu nejvyšší cenu.

90

Dárků si nesmírně vážím, pokud účelem darování není skrytě korupční úmysl, obchodní nebo jiná povinnost. Samozřejmě dárky od členů rodiny jsou nejmilejší asi pro kohokoli. Ve které části Prahy 5 byste nechtěl za žádnou cenu bydlet? V Prokopském údolí. Ale dá se tam dobře hrát na indiány. Přes den. Potmě to pak už není hra. Hodláte v nejbližší době založit nějakou politickou stranu? Zatím se mi daří natolik slušně a považuji se za slušného člověka do té míry, že skutečně nemám potřebu vylepšovat svůj životní standard a hmotné statky prostřednictvím politiky a oblbovat masy lidiček frázemi a falešnými sliby. Máte opravdu modrou krev? Díval jste se? Mám modrou krev skupiny nula, díval jsem se! Může v roce 2003 český šlechtic chodit po setmění venku sám bez kordu? Určitě může, pokud má pro jistotu v kapse alespoň devítku pistoli. Jinak si myslím, že jsem viděl nebezpečnější místa, než jsou pražské ulice! Co jste schopen sám uvařit? Prakticky cokoli, co mně nebo mé rodině chutná a na co jsme zvyklí. Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle vás bude? Weisswurst mit Sauerkraut. Levné a chutné. Jaká je trasa vašich procházek po Smíchově? Kinského zahrada pro potěšení, nákupní centrum u Anděla z nutnosti. Bylo vám někdy vaše vzdělání na škodu? Vzdělání není nikdy dost pro toho, kdo vzdělání skutečně uplatní a umí použít jako nástroj osobního vzestupu. Jaká značka vína vám nejvíc chutná? Protože nepředstírám, že vínům rozumím, tak asi Nitrianské knieža, červené víno, které se za komunistů těžko shánělo a bylo populární mezi mladými lidmi. Ale dobrá vína jsou z Chile, Jižní Afriky nebo z Napa Valley v Kalifornii. Kdyby se vám zjevil anděl, vyrozuměl byste papežského nuncia, strahovský klášter, nebo městskou policii? Neřekl bych to vůbec nikomu, považoval bych to za výhodnou osobní konexi do budoucna. Jeden nikdy neví! Co teď momentálně děláte, na čem pracujete? Intenzivně pracuji na fyzické i duševní adaptaci na proces stárnutí. Přeci jen už dost pamatuji! Co vás letos nejvíc rozesmálo? Průběh prezidentských voleb a panoptikum kandidátů. Ještě že to nenapadlo Schwarzeneggera! Bůh ochraňuj Kalifornii!

91

SICILSKÉ KUŘE Ingredience: 1 celé kuře, 1–2 dcl olivového oleje, lžíce celého rozmarýnu, černý mletý pepř, sůl, 3 velké cibule, 5 stroužků česneku, 1–2 celé citrony, 2–3 dcl bílého vína, zelené olivy bez pecek. Kuře rozpůlíme, osolíme a opepříme. Cibuli a česnek nakrájíme napříč na tenké proužky, vložíme do studeného oleje ve velkém pekáči a upravíme obě půlky kuřete tak, aby bylo dobře obloženo. Zasypeme rozmarýnem, dle chuti ještě pepř, podlijeme polovinou (asi 1-2 dcl) bílého vína a stejným množstvím vody. Důležité je umístění obou celých citronů a oliv do pekáče. Nechat pravidelně vysmažit, hojně podlévat horkou vodou, před koncem pečení podlít zbytkem vína pro chuť a vyjmout včas citrony, nesmí prasknout, omáčka by zhořkla. Citrony se nedají již nijak použít, takže vyhodit. Důležité je pečení sledovat, často podlévat a polévat kuře hnědnoucím sosem. Peče se nejméně 1 a půl hodiny. Chutná výborně s bramborovou kaší, kterou přelijeme sosem, proto doporučuji kaši hustší konzistence, alternativa jsou bramborové hranolky nebo americké brambory. Doporučení sommeliera: Já osobně bych si dal italské bílé víno Vernaccia di san Gimignano D.O.C.G. 2000. Má zlatověžlutou barvu, intenzivní jemný a elegantní buket a svěží ovocnou chuť. Je považováno za jedno z nejlepších italských bílých vín a dováží ho k nám milovník a znalec toskánských vín Prosecco Branislav Chovan.

92

A SRDCE JÁSÁ NAD RANNÍM ZLATOVLASÝM PIVEM V BUFETU MARTIN ZOUNAR, moderátor TV pořadu Prima Mňam vařečka a herec divadla Háta

Jak ses dostal k moderování pořadu o jídle? Znamená to, že jsi od dětství gurmán? Po kom? Pokud vím, táta takový nebyl. Jestli jsem od mládí gurmán, to úplně přesně nevím, ale vím, že poprvé jsem měl potíže z přejedení, když babička udělala chlupaté knedlíky, takzvané zrzouny. To byl můj první kulinářský zážitek. Můj táta velmi dobře vařil ryby a maminka je dobrá kuchařka. Na chalupě jsem se naučil nakládat maso od Josefa Hanuše, ten griluje nejlepší prasata na světě, a bavilo mě ani ne snad tolik to jídlo, jako lidi kolem a povídání. K moderování jsem se dostal na konkurz, který jsem neudělal. Za tři neděle mě oslovili, abych přišel do pořadu jako host. Mysleli si, že nepřijdu, když jsem nebyl přijat, ale přišel jsem, natočili jsme to, a už jsem tam dva a půl roku, a sledovanost pořadu významně vzrostla. Když si člověk při vaření zpívá, je to na tom jídle vidět? Nemyslím si, že bych byl obdařen příliš velkým hlasovým fondem, i když jsem byl tři roky v karlínském divadle, kde jsem zpíval, ale co mám po tátovi, a to je krásná věc a moje maminka to nesnášela a nesnáší to ani moje přítelkyně – já si při vaření pískám. Teď si vezmi, že se vaří třeba tři hodiny a já si furt pískám. 93

Proč bydlíš v Praze 5? Jsem Hradečák původně, přestěhovali jsme se do Motola a teď už 25 roků bydlím na Arbesáku. Nechci malovat čerta na zeď, ale myslím si, že Smíchov během pěti maximálně deseti let bude absolutně nejluxusnější čtvrť vůbec v Praze. Mám tady svou řeznici Marušku, támhle je Švanďák, pamatuju si tam pana Bessera a Pepíka Vinkláře, který mě taky učil jako profesor a čtyři roky to byl můj kolega v Národním divadle, Smíchov mi přirost strašně k srdci. Ale mrzí mě, že zmizela ta nádherná pivnice a obyčejný výčep dole u Kinské zahrady, kde otvírali v šest hodin ráno, to bylo příjemné, protože občas jsme se jako studenti vraceli právě v těch šest, takže jsme si s Markem Hamanem a Zbyškem Pantůčkem tam šli dát ranní pivko, což je někdy potřeba. Doufám, že jako většina mužů nakupuješ vánoční dárky až na poslední chvíli… Tak týden před Vánocemi si zavoláme tři čtyři kamarádi a řekneme Jdeme nakupovat! Jo, a baby zůstanou doma. Štěstí, že se vždycky vrátíme, protože tu si dáme svařáček, tu pivínko, k Tygrovi zajdeme, dáme dva kousky a tradá dolů, tak je to spíš taková zábava. To taková Ivana Andrlová už od dvacátého ledna nakupuje dárky na příští Vánoce. Pak zjistí, že má pro dítě třeba třicet dárků. A je šťastná. Kterou vlastnost jsi zdědil po tatínkovi a kterou ne a dneska by se ti třeba hodila? Tatínek mi moc chybí. Byl moc tolerantní a noblesní a raději třikrát nebo i pětkrát měřil a jednou řezal. Já bohužel řežu a teprve potom někdy měřím. Chybí mi jeho vlastnost vydržet čekat na svůj úlovek u jezera Rozkoš. Ta trpělivost a pokora, když sedíš na břehu a nevíš, co tam dole pluje, jestli je to velký úlovek, nebo mřenka, která když zabere, tak to vypadá, žes chytil něco velkého, a je to jenom čudla. Dovedeš si někdy odepřít jídlo nebo alkohol? Každý věk má své chutě, dřív jsem hodně experimentoval. Měl jsem údobí, kdy jsem jedl jen zeleninu, pak zase jen maso. Jednou mi pan Hlavenka, kuchař z Poštorné, řekl: „Marťo, tož ty musíš piť tak, abys moh piť dlouho.“ Stejné je to s vařením – když si cokoli zakážeš od jídla, začneš mít na to chuť. Když máš rád svíčkovou, tak si ji dej, ale dej si dva knedlíky a ne osm. Co rád piješ? Pivo si dám jen občas, jsem slušný vinař a vůbec nemusím tmavý alkohol jako whisky, bourbon nebo koňak. Ale co mi moc chutná, je vodka. Vodka se nepopíjí, vodka se pije. Vezme se do ruky a prostě se tam dá. Jednoho dne si možná v Bruselu vzpomenou a zavedou v celé Evropské unii jednotnou stravu. Co by to podle tebe mohlo být? Já tě musím za tuhle otázku přímo pochválit, protože člověk když sleduje ty zprávy, tak má pocit, že si všichni poslanci a senátoři a další politici vytvářejí uměle práci. Vidíš, že 360 km odtud v Německu určitý zákon funguje, v Belgii, ve Francii a v Itálii taky, a ti lidi tam stejně ráno snídají a stejně chodí na záchod jako my, mají stejné dopravní značky, akorát v Anglii jezdí furt blbě, ale jinak je to stejné, stejně se umí 94

opít a křičet jako my, tak si říkám, že vlastně vymýšlíme zbytečnou věc. A co se toho jídla týče, o to nemám obavy, to je samo o sobě společný jmenovatel. Co sis naposledy koupil u Vietnamců? Videokazety si tam kupuju po balících, systém VHS snad přežije všechno. Mám na nich nahraná i představení z konzervatoře. Tenkrát jsem byl snad nejvíc v životě naštvanej na svou matku. Na tu kazetu jsem si napsal jenom K jako konzervatoř a maminka mi na ni do poloviny nahrála Angeliku. Já jsem na tom měl představení, které se už nikdy nedá zahrát. Co bys chtěl dělat, kdybys nebyl hercem? Určitě bych dělal v zemědělství. Vyrůstal jsem v Osečnici, to je krásná víska v malém údolíčku pod vrcholky Orlických hor, a tam jsem jezdil na samovazu, vázal povřísla a zvedal pohrabáč. Krásná práce. Kdo ti udělal letos největší radost? Dva živočichové – první je Puk, patnáctiletý jezevčík po mém otci. Dostal se z ledvinové koliky a už je zase čiperný. A druhý, to je tady ten blbec zrzavej Charlie, kokršpaněl, který dokáže dávat radost a nikdy není smutnej. A co by mi udělalo radost – kdybychom se mohli všichni, kdo na této knížce spolupracovali, sejít na jaře s panem starostou a všemi Smíchováky v parku před Portheimkou, udělat koncert a já bych si konečně s Kájou Gottem zazpíval píseň Mít talent jako Paganini. To už budu ženatý se Simonkou a možná bude na cestě nějaký potomek.

ZRZOUNY S KRÁLÍKEM A UZENÝM Stačí králičí hřbet, rozpůlit na dvě půle i s kostí, přidat kmín a sůl a k tomu dát uzený bok nebo krkovici (koupit v síťce), nakrájet na větší plátky a k tomu 350 g bůčku prorostlého. Pokmínovat, posolit, podlít vodou a nechat péci na 200 stupňů v troubě. Když je maso měkké, odkrýt a vypéci do zlatově hněda. Vyndat a dát do zahřáté misky a přiklopit. Udělat chlupaté knedlíky velké jako palec, v míse je promíchat se zelím a vše vyklopit do pekáče s masem. Dosolit a možno podávat. Není to nic dietního, ale kamaráda nebo cizokrajného hosta potěšíte. Doporučení sommeliera: Záleží na nátuře, někdo si dá půllitr smíchovského nebo plzeňského piva, někdo sáhne po lahvi červeného vína. Doporučuji Rulandské modré 2000 z Valtic. Kořenité víno má sytě červenou barvu, ve vůni převládají květy a také mletá červená paprika, při ochutnávání pocítíte rybíz a hořké mandle. Přitažlivými se stávají i červená vína z Chorvatska, na naše trhu jsou nyní Pelješac a Plavac z ostrova Pelješac (výrobce PZ Dingač) a Kaštelet z ostrova Hvar. 95

PRSATÉ ŽENY PŘI PLNÉM VĚDOMÍ I ŽALUDKU KÁJA SAUDEK, nenapodobitelný kreslíř komiksů a malíř

96

Jak vznikl podle vás název Smíchov? Pověst praví, že obyvatelé Smíchova se tenkrát všemu smáli, zatímco občané Zlíchova jim ten smích zazlívali. K této pověsti bych připojil i pověst o vzniku názvu Letňany, ale to až jindy. Jak a v kterých místech jste slavil Vánoce ve svém dětství? V terezínském ghettu. Veselé, což? Jak vypadá dnes vaše štědrovečerní tabule? Současně je mi to vynahrazeno. U bohaté tabule mé drahé paní tchyně. Jaké nejroztodivnější jídlo jste kdy jedl? To, co jsem si pokoušel uvařit sám. Jaký je váš vztah k dietám? Můj přítel Brom zhubl redukčními čaji, což spočívalo v tom, že musel jít nejméně 7x denně na WC. Jaký je váš vztah k alkoholu? Vztah je to vřelý, zejména k ledové skotské. Který z dárků, co jste kdy dostal, považujete za nejcennější? Život. Neštve vás, že vánoční kampaň a výzva k nákupní horečce začíná už koncem září? Co s tím? Některé lidi to asi baví. Mne ale ne, a to už od dětství. Jechhh! Co poťouchlého byste přál Karlu Gottovi k Vánocům? Další dceru. Kterou píseň byste si s Karlem Gottem zazpíval? Rozhodně ne naši hymnu, jak to zazpíval s ním neporovnatelný Karel Kryl v roce 1989. Nechci totiž ještě umřít jako on. Ve které části Prahy 5 byste postavil mrakodrapy? Na Smíchově, pochopitelně! Stalo se vám někdy, že jste vánoční dárek pro někoho uschoval tak dobře, že jste ho dodnes nenašel? Jo, dávám totiž vždy jen peníze, snad je najdu dřív, než bude další měnová reforma. Ve které části Prahy 5 byste nechtěl za žádnou cenu bydlet? Už bych se nechtěl vrátit do Podolí, což je teda Praha 4. Je tam moc blízko k televizi a ke hřbitovu. Jo, a taky ke škole. Hodláte v nejbližší době založit nějakou politickou stranu? Kdybych směl a mohl, tak Stranu mírného pokroku v mezích zákona. V kterém roce jste začal kreslit prsaté ženy a kdo vás k tomu přivedl? Už v roce 1946 a přivedly mě k tomu právě prsaté ženy, tehdejší přítelkyně mé matky. Která žena byla ještě modelem vašich obrázků kromě vaší manželky? Žádná jiná! 97

Půjčuje vám bratr Jan někdy fotoaparát, nebo raději své milenky? Nepůjčuje mi ani foťák, ani milenky, natož nějaké peníze. V penězích totiž nezná bratra a v posteli sestru. Myslíte si, že rozvoj sexuality u nás po r. 1989 má vliv na snížení porodnosti? Zeptejte se raději povolanějších, Dra Uzla či MUDra Zvěřiny. Věříte na čerty a čarodějnice? Čarodějnice…, to byla přece Marta Kadlečíková, v tu věřím. Čert…, je moderátor, satan pokušitel, našeptávač TV pořadu Chcete být milionářem? Jemu nevěřím. Co jste schopen sám uvařit? Čaj. Až bude v Evropské unii zavedena jednotná strava, co to podle vás bude? Boršč. Zacvičil s vámi nástup nového století natolik, že vás to ještě to ještě drží, nebo máte zcela jiné starosti? A jaké? Především jsem coby dítě nevěřil vůbec, že se roku 2000 vůbec dožiju, a teď vlastně nasluhuju. Kdyby přišel příkaz shora, chtěl jsem říct z Bruselu, kterou pražskou čtvrť byste nechal zatopit nebo zbourat, zastavět Disneylandem, zkrátka vyplenit? Tam, kde jsou superkomfortní byty našich poslanců. Není vám líto růžového tanku? Je. A měl tam zůstat stát pomník generalissima Stalina, stejně jako překrásné sousoší maršála Radeckého na Malostranském náměstí v Praze. Máte sloní paměť, nebo raději necháváte všechno koňovi, který má větší hlavu? Někdy bych raději neměl vůbec žádnou paměť. Ve kterých lokalitách současného pátého pražského obvodu se nejvíc líbilo praotci Čechovi? Asi na pláni u Spiritky… Tenkrát za jeho doby byla odtud vidět hora Říp, dnešní smog ten pohled smazal. Jaké pijete nápoje? Tekuté. Jaká je trasa vašich procházek po Smíchově? Tak. Od místa, kde stávala kdysi Haškova redakce Světa zvířat (konec ulice Na hřebenkách) Podbělohorskou ulicí nahoru až k Hybšmance, o níž píše Karel Čapek v Krakatitu. Jíte nezdravě úmyslně, nebo nevědomky? Jím nezdravě při plném vědomí i žaludku. Jak řešíte hamletovskou otázku pít, či nepít? It’s a question!

98

Našel jste jinde ve světě čtvrť podobnou Praze 5 nebo dokonce takovou, která jako by jí z oka vypadla? Byl jsem sice jen v Americe, ale ani v Mexiku, ani v Kanadě jsem nic, co by se jen trochu podobalo zdejší čtvrti, nespatřil. Ostatně, jestli to nevíte, právě pod Strahovem měl Tomáš Baťa stavět své továrny. Nevadí vám, že Smíchov se rozkládá na levém břehu Vltavy? Nevadí, protože dodnes nevím, který je levý a pravý břeh. Po proudu, nebo proti proudu? Ve chvíli, když zjistíte, že Vám alkohol vadí při práci, skoncujete s prací, nebo s alkoholem? Skoncuju s prací a poslézejc i s alkoholem. Uff!! Gasp… Groan… Moan… Kdybyste měl možnost přesunout Vánoce na jiný termín, který by vám nejvíc vyhovoval? Návrat slunovratu! Adam a Eva. Ne – tam to patří, do toho rozhraní tmy a svítání. Bylo vám někdy vaše vzdělání na škodu? To hoře z rozumu? Někdy je lépe bejt tak nějak úplně blbej. Ovzduší na naší planetě se otepluje a brzy se sníží i počet ročních období. Jak byste přejmenoval dvanáct slavných koncertů Antonia Vivaldiho Čtvero ročních dob a jak pražský hotel Four Seasons? Uniseasons. Váš skok do Vltavy připomíná spíš zednickou sekeru, nebo bourání Stalinova pomníku? Skákali jsme vždycky tzv. cejchu či lomeňáka na Cindě či Švancberáku u veslařských klubů u Blesku či ČTK. Přivítal byste raději, kdyby Praze 5 vládl místo volených radních třeba baron Ringhoffer? Baron Ringhoffer? To by bylo příliš krásné! Jaké míry a váhu má podle vás současný starosta městské části Praha 5? Uff, všeho mnoho. Zkrátka je to mocný muž. Pakliže jste někdy musel nosit z ostudy kabát, co jste s ním pak udělal, dal jste si ho přešít? Kabát bych shodil a běhal po Smíchově nahý, coby exhibicionista. A to by byla teprv ostuda! Jaká značka vína vám nejvíc chutná? Každá. Proč jste si oblíbil pokrmy z mrkve? Jsou zdravé a navíc se po nich hnědne jako po opalování. Kdyby se vám zjevil anděl, vyrozuměl byste papežského nuncia, strahovský klášter, nebo městskou policii? 99

Kdyby pro mě přišla Anděla nebeská, dám vám vědět, až se z ní vzpamatuju. Komu se podobáte? Jo, myslíte ten nos? Jako Jimmi Durante (způsobeno nemírným pitím), česky frňák. Co teď momentálně děláte? Právě dělám parodii na mariášové karty pro OTK – zelený svršek s bubnem coby těhotná ženská, rovněž s bubnem. Žaludské eso jako paní Bedlivou atd. Čemu jste se letos zasmál? Volbě nového prezidenta. Kdo vás letos nejvíc naštval? Totéž. Co byste vylepšil na beztak už přežilém modelu manželské instituce? Co takhle muslimské mnohoženství? Kdy jste si naposledy zašel do Švandova divadla? V roce 1946, se školou, pochopitelně. A právě na Švandu dudáka, to si pamatuju. Jak zaháníte samotu? Samotu nezaháním, ale vyhledávám. Jak ukrýváte před manželkou podvojné účetnictví se svou milenkou? Nic neukrývám, naopak občas si dovoluji ji zaplatit coby kurvu. Co jste si naposledy koupil u Vietnamců? Fotku nahé Nguyen Phuong Thao Sing. Jak se vám žije za současné vlády? S penzí 3 200 Kč mizerně. Ach, jojo.

BRAMBORY S TVAROHEM 1 kg brambor, horká voda, tvaroh, smetana, česnek, sůl, pepř, salátová okurka Brambory nasypu do hrnce s horkou vodou a uvařím. Smíchám tvaroh, smetanu, sůl, pepř, nastrouhaný česnek a okurku. Brambory dám na talíř a nasypu na ně ten maglajz a ještě pažitku. Zapíjím to sklenicí vychlazeného mléka nebo piva. Doporučení sommeliera: Netřeba se obracet pouhopouze k mléku a pivu, ale což takhle dát si lahvinku bílého Neuburského, třeba od firmy Radomila Balouna z Velkých Pavlovic. Ale i Neuburské 2000, kabinet od Romana Zapletala, obec Bulhary v Mikulovské vinařské oblasti. Víno má dost výraznou kyselinku, voní i chutná po padaných jablkách a jablečném kompotu. K postnímu jídlu páně Saudka bude znamenité. 100

MILAN VÁVRA, provozovatel vinárny U Mikuláše Dačického z Heslova Od narození žije na Smíchově s výjimkou 15 let emigrace v Německu.

COPÁNEK TETY BĚTKY S JABLKOVOU OMÁČKOU Z hovězí svíčkové, vepřové panenky a krůtích prsou nakrájíme válečky cca 3 cm silné a do copánku spleteme. Něco málo opepříme bílým pepřem, něco málo osolíme a dáme grilovat. Pak se pustíme do přípravy jablkové omáčky: Oloupaná, vyjádřená a nakrájená jablka povaříme v jablečném džusu, přidáme skořici, med a citronovou šťávu. Povařenou omáčku propasírujeme. Podáváme s bramborovými kroketkami a ozdobíme grilovaným jablečným kolečkem. Jako víno bych doporučil Zweigeltrebe rosé 2002, jakostní odrůdové víno z produkce Kovacs, obec Novosedly.

101

Staročeské recepty ze ZBRASLAVI, BUTOVIC, SLIVENCE A HLUBOČEP

Staročeský bažant ze Slivence na pivě V dobách, kdy ještě nebyl Slivenec součástí hlavního města a všude kolem byla hojnost divoké zvěře, uměli tam udělat výborného bažanta. Řádně oškubaného, vypraného a vykuchaného bažanta osolíme, lehce okořeníme zázvorem, protáhneme slaninou a dáme do kastrolu dusit na másle. Přidáme 4 celé pepře a 4 kuličky nového koření. Podléváme a otáčíme. Měkkého bažanta dáme na pekáč, posypeme nakrájenými jádry vlašských ořechů, přidáme šťávu z povařených hrozinek, lžičku koňaku, kyselou smetanu a dáme péct na másle. Při pečení ho podléváme karamelem, zředěným tmavým pivem. Jako přílohu dávali Slivenečtí vařené brambory, ale lze použít i rýži nebo pečené brambory.

Butovické škvarkové placky I když se dělají téměř všude na stejný způsob, ty butovické byly jak od maminky. Moraváci jim říkají pagáčky. Do půl kila mouky (smíchat hladkou a krupičkovou) rozsekáme tuhé vepřové sádlo 200 g), rozbijeme jedno vejce, přidáme lžíci bílého vína a přilijeme vykynuté kvasnice a dobře vmícháme jemně nakrájené vepřové škvarky (120 g). Rozmícháme, proválíme a těsto dáme vykynout. Vykynuté těsto vyválíme na 1 cm tlustou plachtu a koblihovým kroužkem vykrájíme placičky. Potřeme vejcem a pečeme v troubě do červena.

Kapr zbraslavských pytláků (původní recept z roku 1866) Trhni čtyrliberního kapra, oškrábej ho, vyndej z něho pozorně vnitřnosti, aby se žluč neroztrhla, vypláchni jej dobrým octem, krev s tím octem schovej a kapra na kousky rozkrájej. Dej do rendlíku rozkrájenou na koláčky cibuli, rozkrájenou petružel, celer a mrkev, malé tři koflíčky rozstrouhaného chlebíčka a též tolik perníku, několik zrnek pepře, nového koření i hřebíčku, čtyry oloupané ořechy, několik umytých suchých švestek, drobné citronové kůry, piva tolik, co by se ryba v tom potopila a žejdlík ne příliš kyselého octa. Upraž ještě kousek cukru s máslem do hněda a přidej ho též s kouskem bílého cukru do omáčky, aneb přidej místo hnědého cukru kousek zavařených bezinek, osol to a nech to hodinu vařit. Dej pak kapra do toho a uvař jej do měkka. Okus pak omáčku a přidej, co by ještě k zlepšení chuti scházelo, buďto octa, buď cukru aneb soli. Přimíchej pak do omáčky smíchaný s rybí krví ocet, nech ji ještě trochu zpejchnout, přeceď ji, polij jí kapra a posyp drobnou citronovou kůrou. Přilije-li se do omáčky sklenička červeného vína, nejen, že se nic nepokazí, ale přispěje to velmi k nadlepšení chuti. 102

Mléčná bramborová polévka hlubočepské babičky Oloupané brambory dáme vařit do osolené vody s kmínem. Uvařené brambory pak rozmačkáme na kaši, zalijeme vroucím mlékem a přidáme vodu scezenou z brambor. Přidáme nakrájenou cibuli usmaženou na másle a na kostičky nakrájené vařené uzené maso nebo osmažené kostičky chleba.

103

IVAN MLÁDEK

Vánoční stromeček Vypravuje Milan Pitkin Hehezký vvečer, vváážení přáátelé, tataké, můůj život vvvroubí ssamé ddobré skutky a zaza něekteré z nich jsem draaze zazaplatil. Jajako nanapříklad jejednou o Vávánocích. Mmmoje ssstará mamamina… jáá měl cccelkem tři mamaminy, tta jejedna mě rorodila, ddruhá mě kokojila a ta třetí – momoje manželka – ta mě cecelej žživot ddojila. Tutu jsem vyvykopnul a tak jsem slavil s mamaminou, coco mě rorodila. A vovona chuchudák stará nenesehnala před Vánoci žážádný ssstromečček! A jájá k ní přijel, že spoolu oooslavíme Šštědrý vevečer a bez ssstromečku to by nenebyly žážádný Vávánoce. To by nenebyla žážádná vvánoční popohoda! Na co bych si pppověsil bobombóny?! Nana co bbych si popověsil kokoule?! A tak jsem se rorozhod, že mamamině jeještě na poposlední chvííli tten stromeček seseseženu, třeba jsou to jejejí poposlední Vávánoce… nene žeže by uumřela, ale mámá strop z huhuhuhurdisek a ten nana ni aasi brbrzo sspadne. A tak jsem vyvyrazil auauauauautobusem zaza mym známym hahajnym na háháhájovnu vhv, vhv, vhv… vhv… vhv… vhv v Hvozdech. Hahajnej mimi proprodal krásnou bbborovičku a já s ní uuuháněl na auauauaautobus. Nana stanici seseděla jejenom ňaaká ssstará bbbaba a když jsem si zazapálil cicicigáro, mměla kkkecy, žeže jí to kkouří přípřímo dddo dddržky, aať to ťíťípnu – a jjjá jí poposlal, aaasi vívíte, kakam jsem jí poposlal. I když bbyl Ššštědrý vevečer, ssvátek všeech lilidí dddobré vůvůle, tatak jssem jí do tttý pppp…… pposlal. Nno a aaasi dededeset mminut ppřed přípříjezdem auauauauauau… ttoho dodopravního proprostředku jsem si oodskočil nana zzáchod. Vzaal jsem si ssstromeček sseebou, aaaby mi ho ta ssss… bblbá bbába zeze msty ttřeba nenezlomila, nenebo nenepoplivala nenebo mmi ho nenepopopo… nono to by ssnad neneudělala… aaale sstejně jsem si hho vzal nana zázáchod sssebou. Nnno, tak jsem se tam dddlouho nenezdržoval, uudělal jsem jen ty nenenejnutnější věvěci… aaale ccco se nenestalo! Zzzáchod zezevnitř neneměl kkliku! A žeželezný ddveře nenešlo vovotevřít aaani hhrubou sssilou. Nenenezbylo mmně, než popoprosit tu babu, tu stastařenku, aaaby mi zzvenku ootevřela. Aale proprosil jsem mamarně, babababa dědělala hhluchou a nenevotevřela mi. Zzkrátka ssse mi popomstila. Babababa jejedna sssmradlavvá… Popopolilo mě hhrůzou hohorko. Jejestli mi uujede auauauauttobus a tta abbaba vovovodjede, dddneska nna Ššštědddrý vevečer se tu na týtýhle vovopuštěný ssstanici v polích uuž ninikdo nenevobjeví a já tu ppřes noc zzmrznu jajako kus mamasa v mmrazáku. A sstalo se, jajak jsem vovočekáával. Kkdyž připřijel auauauttobus, ttak nenechal běžet momotor, tatakže auauautobbusák neneslyšel momoje řvaní a kokokopání dddo dveeří a ss tou bababbou vovodjel ddo ppppp…….. 104

Bybyl jsem v pppyttli. A já se tak tětěšil, jak bubudu s mmaminkou ssslavit, ssstrašně jsem se tětěšil, jak bubudu zazabíjet kakapra, jajak mmu vyvyvrhnu ssstřeva, jajak bubudem zazapalovat sssvíčky… a tteď bbylo jajasný, že ssstrávim cecelý Štěedddrý vevečer tatatady nana hahahahahajzlu… Ráráno mě vovobjevil nana zázáchodě ňáákej Vivivivijetnamec... pprej jsem byl vvvodmrazu úúplně zztuhlej, připřivolal zázáchranku a pppolicajty… aaa přepředstavte sssi, když proprohledávali mímísto čččinu, tak za zázáchodovou mímísou nanašli tu kklikku vvod těch dddveří. No nenenebyla to sssmůla? 105

JAROSLAV HOLOUBEK

Návštěva z Bruselu A tak se stalo, že profesor dějepisu smíchovského gymnázia Na Zatlance Jaromír Vorlíček se probudil do sobotního rána celý zpocený a v první chvíli nevěděl, jestli se mu to všechno jenom zdálo, nebo se to teprve stane. Za okny jeho bytu v Holečkově ulici byla ještě tma, když se jeho mysl náhle rozzářila pomyšlením na tu slávu. Při holení se mu lehce chvěly ruce, ale ze zrcadla se na něj už díval muž, který rychle nabýval sebevědomí. Vzal si na sebe tmavý oblek od Steilmanna, který nosil jen k maturitám, a v kuchyni se dal do přípravy lehké snídaně pro celou rodinu. Do selského jogurtu vmíchal lžičku domácí zavařeniny, pak ještě lžičku lesního medu z Vysočiny a vše zasypal vločkami müsli. Když někdy odmítl jít se svými kolegy na oběd do školní jídelny a vymlouval se na žaludeční potíže, dobíral si ho fyzikář Švec poznámkou, že za to určitě může ta jedna rozinka při snídani navíc. Po chvíli vtrhly do kuchyně obě jeho ženy. Manželka Helena vtančila se slovy ó, jak se na ten dnešní den těší, dcera Marie vydupávala nějaký country tanec a ječela přitom Cotton Eye Joe. Jedna si nandala plný talíř cornflakes a zalila mlékem, druhá si opekla toasty se šunkou a sýrem. Po snídani začal obřad oblékání, o němž si profesor Vorlíček myslel, že nikdy neskončí. Nesnášel ho zrovna tak jako pravidelné sobotní společné návštěvy obchodních domů Interspar a Globus, kdy bylo potřeba koupit jen pár drobností do kuchyně, ale pokaždé se nakupování proměnilo v mega zásobování, jako by očekávali příjezd několika desítek hladových příbuzných nebo se chystali odletět na půlroční dovolenou do neobydlených krajin. Konečně z obývacího pokoje vyšly dvě dámy, jedna v klobouku s rajčími péry, druhá s rozcuchanými červenými vlasy, mezi nimiž se třpytily stříbrné a zlaté pramínky. Ta první byla profesorova manželka, ekonomka z ministerstva životního prostředí, v té druhé poznal svou dceru Marii, studentku hostivařského křesťanského gymnázia. Všichni tři považovali za rozumné, když dcera bude navštěvovat jiný vzdělávací ústav, než ten, ve kterém působí její otec. Z rádia zněla hitparáda, chvílemi přerušovaná přímými vstupy reportérů, kteří provázeli vlak od pomyslných českých hranic. Vorlíčkovi sešli z kopce dolů na hlavní třídu. Podzimním ránem se začali trousit první lidé. Byl svátek Dušiček a Pražané navštěvovali své předky na hřbitovech. Všichni si měli co říct. Vorlíček šel se vztyčenou hlavou, byl organizačním šéfem zodpovědným za průběh státní návštěvy z Bruselu. Původně jím měl být kolega Machovec, který se bohužel stal obětí svého počítače. Rozhodl se chovat ve svém serveru podivnou skupinu virů a to se mu nevyplatilo. Udělaly z něj svého otroka, jakéhosi messengera, a tak po nocích běhal po Praze se sklenicí od okurek a roznášel své virové výpěstky do dalších domácností. Odměnou mu za to byla slova díků a nadstandardní pokoj v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Od rána do noci tam do sebe cpal těstovinová kolínka a celé tělo si potíral ostrým kečupem. 106

Profesor Vorlíček – to byl jiný pašák. Hrdý vlastenec, sportovec, optimista a zapřísáhlý bojovník proti všem flexibilním jedincům. Dnes ho čekal perný den, v dopoledních hodinách měl na Smíchovském nádraží spolu se starostou přivítat delegaci Evropské unie v čele s jejím budoucím českým místodržícím. Měl za sebou týdny a týdny příprav, e-mailů, faxů a telefonátů s Bruselem a nekonečných porad na Hradě a na předsednictvu vlády ve Strakově akademii. Složení delegace však Brusel do poslední chvíle tajil. Ani v den jejího příjezdu neměl v Praze nikdo potuchy, kdo přijede. V koutku duše však profesor Vorlíček cítil, že letošní svátek Všech svatých se zapíše do českých dějin zlatým písmem. Dopnul si plášť na poslední knoflík u krku a přidal do kroku. Manželka s dcerou se mezitím vmísily do davu a okamžitě přijaly jeho dorozumívací řeč, směsici angličtiny, češtiny a němčiny. „Najdete mě v kanceláři výpravčího!“ stačil na ně ještě zavolat a naskočil si do tramvaje jedoucí směrem k Andělu. Ve vypjatých okamžicích občas pociťoval profesor Vorlíček, jako by se mu život kubisticky rozlamoval, připadal si jako zdánlivý mnohostěn, a do té doby zřetelně se rýsující budoucnost se rozplizla v jakýsi volební program všech politických stran. Jako devítihlaví draci se na něj začaly sápat neblahé zážitky z minulosti. Znovu se podíval na levé rameno pláště, jestli tam není černá skvrna od Brežněvových slz. Tenkrát nesl v prvomájovém průvodu na tyči státníkův portrét namalovaný vodovkami, a když se dalo do deště, začalo se mohutné Brežněvovo obočí rozpouštět a cákance černé barvy skrápěly profesorův nový baloňák. Ne, dneska tam nic nebylo. Napsal o té historce v jedné své povídce, otištěné v Revolver revue, a studenti se ho pak ptali, jestli se za to stydí. Odpověděl, že ne, že posláním literatury je přece upřímné vyjádření emocí, ať už jsou barbarské, asociální či rozporné. Během necelé hodiny se prostranství kolem Smíchovského nádraží zaplnilo desetitisíci Pražanů. Byli tam už i přespolní, nad hlavami vlály transparenty vlastenců z Podřipska, Šumavy, z Golčova Jeníkova a z několika míst se ozývaly zprvu nesmělé hlasy oznamující rezolutní rozhodnutí, že Prahu nedají, radši ji zbourají, které se vzápětí slily v malou českou internacionálu, celém světu dávající na vědomí, že zatím nejsme ničím, ale brzy budeme vším. Slavnostní atmosféru podbarvovaly vojenské dechovky, folkové a rockové skupiny a diskžokejové všech rádií. Stánkaři nabízeli párky, buřty, roštěnky, maďarský hovězí guláš, pizzu, koňský salám, preclíky a ze Staropramenu nestačili valit sudy s pivem. Naposledy tu bylo takhle veselo, když přijížděl z Vídně spisovatel Eugen Brikcius a spolu s ním na drezíně stáli výtvarní umělci, básníci a muzikanti a taky Viktor Šlajchrt, fotbalista Antonín Panenka a kníže Karel Schwarzenberg. Byla to jedna z Eugenových spanilých jízd, která jako vždy skončila happeningem. Dnes se tady shromáždilo samozřejmě daleko víc nadšenců, aby vzdali hold svým slavným krajanům. Přišli blaničtí rytíři a také členové Řádu německých rytířů, Sokolové, Maltézští rytíři, svobodní zednáři, rotariáni, Česká konference rektorů, Obec spisovatelů, odboráři, anarchisté, lékařská komora, myslivecká jednota, Regionální sdružení Praha ODS, biskupská konference, židovská obec, komunisté, 107

olympijský výbor, drobní zemědělci, příslušníci starých českých rodů a jiná šlechta, Červený kříž a mnoho dalších a dalších korporací, spolků a cechů. Všichni byli zvědaví na vzácnou návštěvu, od níž si slibovali mnohé, zejména pak jasné zítřky a skvělou budoucnost. Když profesor Jaromír Vorlíček vpadl do kanceláře přednosty stanice Smíchovské nádraží, zhrozil se a nevěřil svým očím. Na tablu ozdobeném trikolorami a snítkami lípy bylo jeho jméno v uvítacím výboru uvedeno jako Worlitschek. Neuklidnilo ho ani zjištění, že rovněž další členové komitétu byli poopraveni na Mracek, Piwonka, Hruschinsky a Schwadlenka. Odněkud z vedlejší kanceláře přiběhla blondýna v nádražácké uniformě, roztáhla ústa k úsměvu, ukázala na tablo a zařvala Super?! Profesor zachoval klid, mezi zuby procedil, že všechno je o’key, a zeptal se, kde se v dané chvíli nachází vlak s delegací. Dočkal se odpovědi, že projel Berounem a blíží se ku Praze. Ještě vydal několik zcela zbytečných pokynů a to už na něj z prvního nástupiště mávala manželka, aby vyšel ven a zaujal místo po jejím boku vedle smíchovského starosty, ministra zahraničí, primátora hlavního města Prahy, velitele pražské vojenské posádky, pražského rabína a matky představené kláštera sv. Voršily. Naposledy se podíval do počítače, jestli na nic nezapomněl. Program dnešního dne byl naplánován minutu od minuty, profesor si mimoděk sáhl do kapsy pro žvýkačku a pak ji zase schoval, jako by si uvědomil, že by to asi bylo nepatřičné. Jak rád by sáhl do druhé kapsy pro placatici slivovice a zbavil se stresu, ale ani to mu nepřišlo vhodné. Hlavou se mu honily jedna akce přes druhou, mší svatou počínaje, obědem v Národním domě a dostihovým odpolednem ve Velké Chuchli pokračuje a návštěvou Prokopského údolí konče. V podvečer se delegace Evropské unie sejde také s účastníky Fóra 2000 a Mezinárodní konference o míru a harmonii ve světě, a krásný boží den se uzavře přijetím u prezidenta Václava II. na Pražském hradě a následnou recepcí. Profesor vyšel na peron a za chvíli to začalo. Od Radotína už bylo slyšet houkání lokomotivy, lidé si stoupali na špičky, členové uvítacího výboru pobíhali sem a tam a do toho začal v amplionu kašlat drážní rozhlas. Rozechvělý hlas upozorňoval veřejnost na to, jak nedozírné následky bude mít nadcházející setkání, a jednotlivce varoval před nebezpečím úrazu v kolejišti. Napřed se objevila drezína ozdobená břízkami, transparenty a fáborky a z ní vstřícně mávali rukama příslušníci městské policie, jako by oni byli tím mesiášem, který spasí českou zemi. Poté se do cílové rovinky vřítil salonní vlak Evropské unie. Nebrzdil, a už se zdálo, že pojede dál přes železniční most do Vršovic a ještě dál do Evropy. Pak se kola zastavila a železný kolos se ještě několik metrů smýkal setrvačností po kolejích, provázen gejzíry jisker. Nádražní zřízenci bleskurychle poponášeli rudý koberec od jedněch dveří vlaku ke druhým, podle toho, odkud předpokládali, že budou hosté vystupovat. Ano, přátelé, je to tady, nadešel slavný okamžik našich novodobých dějin, po schůdcích 108

sestupují na rudý koberec tři nejslavnější a nejvýznamnější čeští velikáni dvacátého století – Josef Švejk, Franz Kafka a Jára Cimrman. Těsně za nimi šviháckým krokem seskakuje ze tří schůdků nový místodržící českých zemí mladý hrabě Arpád Béla Esterházy. Dirigent posádkové hudby se rozpřáhl taktovkou tak mohutně, že poranil klarinetistu, a orchestr spustil českou národní hymnu, která vypráví o tom, jak se celý národ už po staletí zoufale ptá, kde je jeho domov. Její vřelá slova linoucí se z nadšených úst desetitisíců se nesla přes Vltavu a stoupala vysoko k Vyšehradu. Někteří zástupci Evropské unie nedokázali překousnout tuto ignoranci a začali šermovat rukama jako, že se má zahrát evropská hymna. Nikdo ji neznal, a tak situaci zachránil jistý muzikálový zpěvák ze Smíchova, který začal zpívat píseň Není nutno, není nutno, aby bylo příliš veselo…

109

Nadšené ovace nebraly konce. Hostesky v chodských krojích uvítaly vzácnou návštěvu tradičně chlebem a solí, Jaroslav Cimrman se s lítostí ohlížel po nějakém kotli s gulášem, pak primátor od hostů přebíral dary pro Pražany a zástupci Unie procházeli jásajícím davem a tiskli si s ním pravice. Jednotka městské policie Prahy 5 střílela do vzduchu čestné salvy jednu za druhou a přestali až ve chvíli, kdy Josefu Švejkovi někdo ukradl kapesní hodinky i s řetízkem. Pak podle plánu vypracovaného profesorem Vorlíčkem se vedení hlavního města Prahy odebralo s bruselskou návštěvou do děkanského kostela sv. Václava na slavnostní mši, kterou celebroval kardinál Vlček. Jaroslav Cimrman si setkání s arcibiskupem pochvaloval a těšil se na okamžik, až spatří své duchovní otce. Mariánské písně v podání smíchovských učitelek stoupaly k vysokému nebi a Pražané před kostelem za nimi nábožně hleděli. Franz Kafka se mezitím ztratil v synagoze u Anděla. V restauraci v Národním domě kmitali číšníci a servírky jako v němém filmu a ještě na poslední chvíli se měnil jak zasedací pořádek, tak i jídelníček. Hlavnímu ochutnávači se pořád něco nezdálo, buď shledával předpisy Evropské unie příliš striktní, nebo příliš benevolentní a když z přejedení začal krkat, rozhodl se, že zůstane u klasické české kuchyně. Konečně šéfkuchař František Stejskal dopsal krasopisně menu a utíkal ho na kopírce rozmnožit. Jako aperitiv se bude podávat Jaroškova slivovice a karlovarská becherovka a k tomu puding z telecího mozečku se špenátem. Následovat bude dršťková polévka a jako hlavní chod byla určena vepřová kýta na smetaně s knedlíkem podle receptury z dob císaře Karla IV. Dezert tvořily Slzičky svaté Zdislavy, primátorské rohlíčky, boží milosti a oplatkový Pischingrův dort. Sklepmistr nechal navézt smíchovský Staropramen, červené víno od Williama Lobkowicze z Roudnice nad Labem a bílé z Mutěnic na jižní Moravě. Jistě vyhladovělí hosté z Bruselu spolu s pečlivě vybranými VIP z Prahy a ostatních Čech konečně zasedli k prostřeným stolům, dali se do jídla a počali vést první řeči o budoucnosti země, o perspektivách, vycházejících nejen z historie, ale i z oboustranných potřeb, na prstech si ukazovali co kdo má dáti a co už dal. Už dlouho se tak nehovořilo o strategické poloze naší země a nevychvalovaly vlastnosti Čechů a nepřipomínalo to podobná jednání v Paříži, Mnichově, Washingtonu, Moskvě a Berlíně jako dnes. Josef Švejk neustále opakoval, jaké měl patálie s nákupem vojenských stíhaček, Franz Kafka vyprávěl o procesu významných proměn na svém zámku a o možnosti vytvoření ještě několika dalších židovských států ve světě. Nejrušněji obědvali lidé, kteří byli nablízku Jaroslavu Cimrmanovi. Jeho aura zářila stále jasněji a jeho charizmatický hlas přesvědčoval Čechy o tom, že pro jejich malou zemi v srdci Evropy není dobrý ani kapitalismus, ani demokracie, nýbrž nějaké zřízení s lidskou tváří, o jehož konkrétní podobě se rozhodne v nejbližších dnech. Odpoledne provázel profesor Vorlíček delegaci na chuchelské dostihové závodiště. Po přehlídce džípů a dámských klobouků si návštěvníci prohlédli krásné plnokrevníky v paddocku. Konečně byl odstartován Velký podzimní dostih o cenu primátora hl. města Prahy. 110

Když koně vbíhali do cílové rovinky, diváci si najednou zaclonili oči a vzhlédli k obloze. Nad jejich hlavami od Vyšehradu letěl Horymír na Šemíkovi. Bylo to fascinující. Muž s koněm dopadli před vedoucí pole koní, proběhli cílem a tryskem uháněli k Neumětelům. Nikdo nic takového neuvěřitelného nečekal. Frenetický potlesk splašil ostatní koně, kteří se vydali bez žokejů za nimi. Ze závodiště vedly kroky významných hostů do Prokopského údolí, kde nechal hlavní architekt hl. města Prahy vybudovat nové řečiště Vltavy a Disneyland. Připomínalo to Grand Canyon, bitvu u Solferina a na Bílé hoře dohromady a taky státní převrat v Zimbabwe. Hladinu řeky křižovaly fregaty a křižníky s husity a talibánskými dobrovolníky, z břehu na ně pálili přeudatní ochránci přírody a lidských práv. Nebylo jasné, kdo vyhrává, a tak vždy po deseti minutách se strany obrátily. Profesor Vorlíček si potají něco psal do zápisníčku a pomyslel si, co asi dělají jeho ženy, tedy manželka a dcera, jak asi ony prožívají tento velký den. Určitě doprovázejí dámskou část delegace po dětských domovech a nemocnicích a spolu se sponzory zakládají další a další nové nadace. Nechtěl je rušit voláním na mobilní telefon a telepatie dneska jaksi nefungovala. Spokojil se s uklidňujícím pocitem na duši, který mu dodával dosavadní jasný průběh pečlivě připraveného programu. Večernímu přijetí prezidentem Václavem II. ve Vladislavském sále na Pražském hradě tak nic nebránilo. Krátká zastávka v Kongresovém centru Praha na jednání a meditacích Fóra 2000 a Konference o míru a harmonii ustrnula na mrtvém bodě, když se účastníci nemohli dohodnout na vymezení pojmů národně osvobozenecký boj a terorismus, a skončila následnou rvačkou mezi katolíky, komunisty, anarchisty, pravoslavnými popy, dalajlamou, ekology a sympatizanty dobré vůle. Do vojenské nemocnice pak byli s lehčími zraněními převezeni Msgre a ThDr. Popelka, Brinkle Mulfu Dinpoche, Maréšvagánanda, Brahmaputra Svámí a dva zpěváci ze souboru Musica Bohemica. Slunce se klonilo k západu, ostatně jako celá země, když se na Hradčany začaly sjíždět stovky a stovky slavnostně oděných Čechů. Přijížděli v černých a bílých limuzínách, v kočárech, tramvajemi, metrem a na horských kolech, přilétali na rogalech a bezmotorových kluzácích, někteří šli dokonce pěšky. Po úvodních fanfárách z Libuše a uvítacích projevech vyznamenal prezident hosty Řádem Bílého lva. Jaroslav Cimrman žadonil, jestli by mohl dostat dva, neboť prý jeho zásluhy o českou zemi jsou bezesporu větší než ostatních delegátů Evropské unie. Byl štědře obdarován a dostal tři řády. Samou radostí přislíbil, že dá k Pražskému hradu přistavět ještě jedno křídlo, aby měl nový místodržící kde bydlet a aby Pražané měli na svého Cimrmana trvalou památku. Euroskeptický Václav II. pak setrval s hosty ve vášnivé debatě, kterou uzavřel optimistickými slovy, že ve chvíli, kdy se rozšířená Evropská unie rodí, se už taky zároveň rozpadá. Recepci ve Španělském sále připravila cateringová společnost CNSTNJ (Co na srdci, to na jazyku), takže nebyla nouze o častá zklamání, způsobená tím, že neustále se 111

někdo s plnou pusou dožadoval slyšení u pomazaných hlav z Bruselu. U Matyášovy brány spokojeně mlaskali členové novinářské Holubovy letky, zástupci pražských bezdomovců a příslušnice PSS (Pouliční sexuální služby) z Perlovky. Z okna jim zazpívali Alexandrovci a Čechomor Radeckého marš a sólo na housle držel Jaroslav Svěcený. Pozdě večer se profesor Vorlíček setkal ve Španělském sále se svou manželkou Helenou. Bylo opravdu pozdě. Ani jeden z nich nevěděl, kde se v té chvíli nachází jejich dcera Marie. Celý den o ní neměli žádné zprávy. Mohla být zfetovaná, mohla být unesena, znásilněna, zavražděna, mohlo se jí stát ještě něco horšího. Bylo Dušiček a za okny z potemnělé oblohy co chvíli nahlížely do sálu strašidelné masky. Profesor upozornil nejdříve jednu, později druhou a nakonec všechny bezpečnostní služby na Hradě na zjištěnou skutečnost, týkající se jeho dcery, a záhy je vyzval k akci. Sám nahlížel do všech hradních komnat a do skříní a pod koberce, ale po Marii jako by se zem slehla. Asi po hodině marného úsilí se celý zdrcený posadil do pohovky a zatočil se s ním svět. V takovém stavu ho našli městští policisté ze Smíchova a jejich velitel mu něco šeptal do ucha. Pak profesora naložili do služební octavie a někam ho odváželi hlubokou tmou. Projížděli Karmelitskou ulicí a když se blížili k náměstí, na němž stával sovětský tank, napadlo ho, že jedou k nim domů a že se stalo něco nepředvídaného. Před jejich domem byli nenápadně rozestavěni bodyguardi Evropské unie a nervózně se dívali na hodinky. Otevřel dům, vyběhl do druhého poschodí a prudce rozrazil dveře do bytu. Za nimi stála Marie v něžném objetí nového místodržícího Arpáda Bély Esterházyho a oba mu jednohlasně anglicky oznámili, že se právě zasnoubili. Svědčila o tom i rozestlaná postel a nedopitá láhev Modrého Portugalu na stole. Profesor byl postaven před hotovou věc a tak nevěděl, jestli má slzet dojetím, nebo toho pacholka vyhodit na ulici. Nebyl si ani jist tím, že manželka bude skákat radostí. Vtom už začali do jejich bytu přicházet novináři, policisté, sousedi a smíchovští radní, a jedni mu říkali Jevo prevoschoditělstvo, druzí ho nazývali Velkovezírem, dalším byl trnem v oku, pro jiné se stal člověkem ve správné chvíli na správném místě. Televizní štáb BBC vysílal do světa zásnuby jeho dcery v přímém přenosu se stejným patosem jako začátek války v Iráku. Jen těch padlých bylo míň. Připomnělo mu to špatnou telenovelu. Dcera se s otcem kvapně, ale dojemně před kamerami rozloučila a místodržící si ji odvezl na Pražský hrad. Profesor se posadil ke stolu, že si trochu srovná myšlenky. Podepřel si hlavu dlaněmi a po chvíli usnul. Zdál se mu sen o tom, jak se jednoho sobotního rána probudil celý zpocený a nevěděl, jestli se mu to všechno jenom zdálo, nebo se to teprve stane. Tak ho našla pozdě v noci manželka, rovnajícího si myšlenky, a těšila se, jak si ráno popovídají. Praha, 1. listopadu 2003 112

Andel’s Wrap Suroviny na 4 porce: 4 ks tortilly 600 g svíčkové 200 g cibule (možno i červené nebo šalotky) 300 g anglické slaniny 30 g beraních rohů (feferonek) 180 g 70% taveného sýra 200 g zakysané smetany 50 g barevné čerstvé papriky mletá paprika sladká chilli sůl černý pepř čerstvý mletý čerstvý koriandr Na pánvi orestujeme lehce osolenou a opepřenou svíčkovou nakrájenou na nudličky, společně s najemno nakrájenou cibulí a na nudličky nakrájenou anglickou slaninou. Touto směsí naplníme opečenou tortillu, kterou ještě před srolováním přelijeme salsou chile con queso. Salsu připravíme takto: cibuli nakrájíme najemno a necháme zesklovatět, poté přidáme na nudličky nakrájené beraní rohy (červené dlouhé feferonky), trochu mleté papriky, sůl a trochu chilli. Na na slabém ohni vše prohříváme spolu se 70% taveným sýrem, až vznikne hladká a lesklá velmi hutná salsa. Pozor, tato omáčka se nesmí vařit!!!!! Poté tortillu srolujeme do válečku nebo kornoutu, dáme na talíř, navrch přelijeme zakysanou smetanou a dozdobíme na kostičky nakrájenou barevnou paprikou a lístky čerstvého koriandru. Doporučuji podávat ještě s dalšími salsami, jako je např. salsa cruda, guacamole apod. Tento recept nám poskytl šéfkuchař smíchovského andel’s hotelu Prague Jiří Faltys. 113

114

115

P R O M Ě N Y S M Í C H O VA

116

117

118

119

Autoři děkují starostovi Milanu Jančíkovi a radním městské části Praha 5, Staropramenu Smíchov, hotelu Andel’s Prague, botelu Admirál, thajské restauraci Siam – Isan v Arzenalu a samozřejmě všem hostům, kteří přijali pozvání do této knihy.

Jaroslav Holoubek Gurmáni ze Smíchova aneb Vaří starosta a jeho přátelé S fotografiemi Alana Pajera a kresbami Tomáše Paula © Jaroslav Holoubek 2003 © Ivan Mládek, povídka Vánoční stromek 2003 Photo © Alan Pajer 2003 Editor: Agentura API Grafická úprava a sazba: Alena Pajerová - Foto Pajer Kresba na obálce: Tomáš Paul ISBN 80-239-2021-9 Vydalo: Sdružení APFP Tisk: Unitisk, Praha Stran 120 Vydání první Praha 2003