ZE ŽIVOTA SBORU (A CÍRKVE) OČIMA JEHO SPRÁVCE

ZE ŽIVOTA SBORU (A CÍRKVE) OČIMA JEHO SPRÁVCE MILÉ SESTRY, MILÍ BRATŘI, VÁŽENÍ ČTENÁŘI! JE TOMU DOCELA TĚŽKO UVĚŘIT, ALE V POSLEDNÍCH ČERVNOVÝCH DNECH UBĚHL BRNA. SKONČIL ŠKOLNÍ ROK A ŽIVOT ZÍSKÁVÁ NA DVA MĚSÍCE TROCHU JINÝ CHARAKTER. PLATÍ TO I PRO ŽIVOT SBORU. NEŽ SE ZADÍVÁME DO TOHO, CO PLÁNUJEME NA OBDOBÍ PRÁZDNIN, OHLÉDNĚ-ME SE ZA MINULÝM MĚSÍCEM. UŽ ROK OD CHVÍLE, KDY JSME SE S RODINOU PŘISTĚ-HOVALI DO

Ohlédnutí Pro mladou generaci je konec školního roku (květen, červen) poměrně náročným obdobím. Je to čas posledních zkoušení, zkoušek, maturit a státních zkoušek. Trochu se to finišování podepisuje i na účasti při některých setkáních – zvláště dorostu a mládeže. Blahopřejeme všem k úspěšně vy-konaným zkouškám. Neděle 5. 6. byla ve znamení seniorů, pro které bylo připraveno setkání s bohatým programem (jehož součástí byl i výborný oběd). Do velice dobře připraveného a dvojicí sester Aničkou Dostálovou a Dankou Kořínkovou pěkně moderovaného programu přispěli účastníci setkání, staršovstvo i děti. Mimořádností následující neděle byla možnost pozvat/nechat se pozvat k nedělnímu obědu. Losování, které přiřadí hosty hostitelům, skýtá určitě dobrou příležitost k pozvání těch, které bychom možná jinak nepozvali, ale zdá se mi, že tato akce přece jenom nebývá plně využita. Na sobotu 18. 6. připravili učitelé celodenní výlet pro děti z besídky. V neděli 19. 6. posloužil při dopoledním shromáždění host, kazatel ThDr. Jiří Lukl, zatímco já jsem se skupinou Nikodém sloužil při sborovém dni v Jilemnici v Krkonoších. Že se bratr kazatel S. Heczko čas do času vyskytne na Ukrajině, na tom není určitě nic mimořádného. Tentokrát se s ním vydala na cestu na východ i sestra Anna Dostálová, která měla možnost srovnat, jaká byla situace před lety a jaká je nyní. Již tradiční víkendové předprázdninové setkání s grilováním měl velký dorost 24.-25. 6. Rád na těchto setkáních vídám i ty, kteří se jinak objevují sporadicky. 3

Mezi radostné události patřilo narození malého Tomáše manželům Standovi a Sise Červeným (14. 6. 2005). Podobně jsme s radostí přijali mezi členy našeho sboru sestru Ingrid Kutlákovou (26. 6. 2005). Mezi smutné zprávy patří to, že v pátek 24. 6. 2005 si Pán Bůh povolal k sobě na věčnost sestru Hanu Majákovou, se kterou jsme se rozloučili v pátek 1. 7. 2005.

Výhledy na prázdniny Prázdninové období je příležitostí k letním sborovým pobytům dorostů (ve Ztracené Vodě, Jeseníky; červenec), mládeže (puťák na Slovensku, poznávací cesta do Polska; srpen) a tentokrát i sboru (pobyt na Valašsku; 20.27. 8. 2005). Významnou a mimořádnou událostí bude svatba sestry Katky Farkasové s bratrem Josefem Vávrou 13. 8. 2005 (v naší modlitebně ve 14.00 hodin). K letním biblickým hodinám jsem chtěl zvát kazatele a vikáře z okolních sborů, abychom měli možnost je poznat. Až na bratra kazatele Staňka, jehož program je velice nabitý, se ostatní kazatele a vikáře pozvat podařilo. Z dalších hostů přijal pozvání k letní službě kazatel Daniel Komrska (17. 7. 2005). Z nedělních shromáždění je potřeba vyzvednout shromáždění 24. 7. 2005, které má být z našeho sboru vysíláno Českým rozhlasem – ČRo 2. Večeři Páně budeme v letním období slavit v neděli 7. 8. 2005.

Dovolená správce sboru V letním období budu na řádné dovolené od 2. do 17. 7. 2005. V této době mne zastupuje kaz. Stanislav Heczko, případně vikář Jakub Škarvan. V době sborové dovolené na Valašsku (20.-27. 8. 2005) budu první část týdne (do středy 24. 8. 2005) k zastižení telefonicky, druhou část týdne mne zastupuje kaz. Stanislav Heczko.

Výhledy k „misijním středám“ Vzhledem k tomu, že další číslo Kompasu vyjde až v září, chci vám alespoň v krátkosti představit připravený program pro „misijní středy“ na školní rok 2005-2006. Téma celého cyklu je: „Chci být – mohu být – mám být“ s podnadpisem: „Touha jako hnací motor života“. Večery o tužbách člověka a hledání křesťanské perspektivy začnou již první zářijovou středu 7. 9. 2005 v 19.00 hodin tématem: „Chci být dobrým partnerem – přítelem (o tom, jak budujeme vztahy se svými partnery – manželi, přáteli; o tom, co je dobré pro budování či udržení vztahů)“. Pozvání na tento večer přijal kazatel Daniel Fajfr, evangelista Církve bratrské. Pozvánky na celý program 4

připravuje bratr Slavoj Matulík a doufám, že do konce července už budou k dispozici.

Pro přátele brněnského Sboru Církve bratrské v Králově Poli V neděli 26. 6. 2005 měl královopolský sbor poslední setkání v kostele CČSH na Sv. Čecha v Králově Poli. Od 3. 7. 2005 se budou o nedělích scházet v 10.00 hodin na Lesné, Okružní 21, Klubovna Brno – sever. SOLI DEO GLORIA Samému Bohu sláva Dobrý odpočinek a Boží ochranu o prázdninách Vám všem přeje Jan Asszonyi, kazatel sboru

PĚSTOVÁNÍ DUCHOVNÍHO ŽIVOTA Modlitba a její užitek CO OČEKÁVÁME OD MODLITBY? PODLE ČEHO HODNOTÍME JEJÍ UŽITEK A PŘÍNOS? TO JSOU OTÁZKY, NA KTERÉ SE POKUSÍM ODPOVĚDĚT V PRÁZDNI-NOVÉM ZAMYŠLENÍ NAD MODLITBOU JAKO ZÁKLADNÍM PROJEVEM DUCHOV-NÍHO ŽIVOTA.

B

yla (je) moje modlitba zbytečná? Odpověď na tuto otázku závisí na tom, jaký užitek od modlitby očekáváme. Jestli její užitečnost hodnotíme pouze podle toho, zdali a jak bylo splněno naše přání, pak jsme ještě zdaleka neobjevili její bohatství a jsme v nebezpečí velikého zklamání. V Písmu i v dějinách bychom našli mnohá svědectví o tom, že Pán Bůh opravdu naplnil prosby těch, kteří se modlili. Na stejných místech – v Bibli a dějinách – však najdeme i opačné příklady. Znamená to, že modlitby byly zbytečné? Písmo v odpověď na tuto otázku říká hlasité „NE“. Jeden z pouštních otců, Evagrius, k tomu říká: „Neměl by ses s takovou zarputilostí a tvrdošíjností snažit dosáhnout cíle a okamžitého vyslyšení svých proseb. Je možné, že Ti Pán chce darovat ještě něco většího, než o co prosíš, a chce tak odměnit tvou vytrvalost. Existuje snad něco lepšího, než vnitřní vztah s Bohem, a něco vyššího, než žití v jeho přítomnosti?“ (Otcové pouště s Anselmem Grünem, KaN 2002, str. 78). Jaký užitek můžeme očekávat od modlitby? Podle čeho poznávat, jestli v našem životě přináší užitek? 1. Prohloubení radosti z Boží přítomnosti. Žalmista o tom vydává toto svědectví: „Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, abych vyprávěl o 5

všech tvých činech.“ (Ž 73,28). Hledáme-li užitek modlitby, pak smíme očekávat, že v modlitbě nám bude dobře, protože v ní vědomě stojíme tváří v tvář nebeskému Otci. 2. Prohloubení pokoje Apoštol Pavel píše do křesťanského sboru ve městě Filipy toto: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Fp 4,6-7). Není zde slíbeno, že když budeme (dobře a) s důvěrou předkládat své prosby a žádosti Bohu, dostaneme, co žádáme. Boží okamžitou odpovědí na takovou modlitbu je dar pokoje (upokojení se), a to je něco, co smíme očekávat bez ohledu na to, jestli bude naše konkrétní prosba naplněna nebo ne. 3. Proměnu G. Meredith jednou pověděl: „Kdo vstává ze svých kolen jako jiný člověk, toho modlitba byla vyslyšena.“ Mám dojem, že od upřímné modlitby člověk nemůže vstát stejný. Ti, kteří klekají k modlitbě s vědomím vlastní slabosti, nalézají novou sílu, odvahu a trpělivost. Ti, kteří klekají k modlitbě a jsou plni hořkosti a zloby, nalézají pokoj a nové vztahy ke svým bližním (i nepřá-telům). Ti, kteří klekají k modlitbě a vyznávají své hříchy, odcházejí očištěni a s pokojem. Ti, kteří prožívají pochybnosti, v modlitbě nalézají obživení své důvěry. Hledáme-li užitek modlitby, pak se ptejme, jak nás naše modlit-by proměňují. Asi bychom mohli vyjmenovat i další užitky modlitby, ale pouhý pohled na tyto tři odhaluje ohromné požehnání, které je nám nabízeno. Konkrétní vyslyšení mé prosby se mi v tomto smyslu jeví jako „třešnička na dortu“. List Jakubův 5,13-16: Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Připravil Jan Asszonyi, kazatel

6

BLAHOPŘEJEME ON PŮSOBÍ BOLEST, ALE TÉŽ OBVÁŽE RÁNY, CO ROZDRTÍ, VYLÉČÍ SVOU RUKOU. Job 5,18

V MĚSÍCI ČERVENCI A SRPNU BUDEME BLAHOPŘÁT: kdy 2. 7. 5. 7. 10. 7. 14. 7. 14. 7. 30. 7. 4. 8. 23. 8. 29. 8.

komu sestře Martě Dvorské z Brna sestře Zdence Podhrázké z Brna bratru Václavu Halamkovi z Bohumilic sestře Oldřišce Klobásové z Brna bratru Jaroslavu Valovi z Brna sestře Bronislawě Bolkové ze Sedlece u Mikulova sestře Olze Černé z Brna bratru Bohuslavu Smutnému z Brna sestře Lydii Zvonařové z Bohumilic

proč 84 let 91 let 76 let 82 let 74 let 73 let 71 let 81 let 95 let

DŮVĚRA V BOŽÍ POMOC

R

áda bych se v tomto čísle Kompasu ohlédla za zkušeností, kterou jsem prošla v průběhu uplynulých dní. Květen letošního roku ve mně dlouho dopředu vzbuzoval obavy, neboť vědomí blížících se závěrečných státních zkoušek podstatně zastiňovalo radost z dlouho očekávaného, konečně teplého jara. Dlouho dopředu jsem sama sebe připravovala na to, že na rozdíl od předešlých let půjde v případě května letošního především o to jej přežít. Zatímco si všichni ostatní, jak jsem to vnímala, užívali nejkrásnějšího měsíce v roce, já trpěla nad hromadou často nesmyslných, leč údajně nezbytných informací. Zmítala jsem se mezi touhou po manuální, intelektuálně nenáročné práci, nechutí přečíst si třeba jen denní tisk, protože i tam bych narazila na množství pro mě nových informací, a snahou vsugerovat si, že biskup Jan Augusta měl vlastně naprostou pravdu, když tvrdil, že křesťanům vyšší vzdělání nepřísluší. Tento poněkud nostalgicky laděný úvod nemohu vynechat ze dvou důvodů: Když mě Petr Raus požádal o příspěvek do Kompasu, přemýšlela 7

jsem, o čem psát. Vzhledem ke skutečnostem, že chci psát o něčem, co prožívám, a posledních několik desítek dní probíhalo ve stereotypním, výše popsaném duchu, mám značně zjednodušenou volbu. Druhý důvod je možnost říci vám, jakým způsobem mi toto „blbý období“ umožnilo o trochu víc poodhalit způsob, kterým se o nás Pán Bůh stará (v „blbých obdobích“ zejména). Už samotný fakt, že jsem nakonec opravdu přežila bez psychické újmy, je nadmíru povzbuzující okolnost. I přesto, že má důvěra v Boží pomoc měla často politováníhodné rezervy, jistota, že „Bůh ví“, byla pomocí již sama o sobě. V tomto kontextu jsou v mých očích hrdinové ti, kteří zcela vědomě spoléhají na vlastní schopnosti. Najít vyvážený poměr mezi vlastní poctivou přípravou a stoprocentním spolehnutím se na Pána Boha mi však nepřipadá nejjednodušší. Přiznám se, že jsem inklinovala upřednostnit to prvé – logicky pak to druhé nebyl již takový problém. Až ve chvíli získání dojmu potenciálního zvládnutí toho, co bylo třeba, bylo skoro snadné věřit v Boží účast. Tento přístup, který se v důsledku příliš nelišil od postoje mnou obdivovaných „hrdinů“, pak dostal vážnou trhlinu z jedné výlučně prozaické příčiny: Nebylo fakticky v mých silách obsáhnout všechnu požadovanou látku a já se na Boží řízení spolehnout musela. V žádném případě však nechápu důvěru v Boží vedení jako obrazně vyjádřená zadní vrátka k možnostem, které už nelze realizovat jinak. Bylo by chybou akceptovat Boží pomoc až tehdy, smířím-li se rezignovaně se skutečností, že už se stejně nedá nic dělat. Biblický text o nadarmo se namáhajících stavitelích pracujících bez Boha tak v mém životě opět nabyl zcela konkrétní podoby. Věřím, že budu ochotna čerpat z této zkušenosti v možných příštích poměřováních vlastních sil. Petra Netušilová

DESET OTÁZEK PRO SESTRU

DANIELU ASSZONYI, MANŽELKU NAŠEHO BRATRA KAZATELE

Ani se nechce věřit, že 1. července uplyne rok od příchodu Asszonyiových do Brna. Mám pocit (a snad to není jen pocit), že jsme je již přijali za vlastní, jako by tu s námi žili odjakživa. Ale jak si zvykli po příchodu z Matky měst v Brně oni? A protože se s bratrem kazatelem na stránkách Kompasu setkáváme pravidelně, dali jsme tentokrát prostor jeho manželce. 8

Na Žižkově jste působili ve tvém rodném sboru. Do Brna jste přišli do prostředí, které vás neznalo. V čem vidíš výhody a nevýhody nového prostředí?

Výhody a nevýhody nového prostředí? Přemýšlím o tom, že to, co je pro mě na začátku nevýhodou (člověk ztratí svoje jistoty: neví, co si může dovolit, neví, za kým jít s problémem, neví prostě nic), pomaloučku se stává výhodou (člověk objevuje nové lidi, nové způsoby myšlení a prožívání, což je zbohacující). Já jsem v budování nových vztahů zdrženlivá a mnohdy i líná a sama od sebe se do toho pouštím jen málokdy. Pán Bůh mi ale dal ten dar, že mě k té změně stejně dovede (např. stěhováním), a tak můžu být obohacena navzdory své prvotní zdrženlivosti. Jaký je největší rozdíl mezi vaší službou na Žižkově a v Brně?

Žižkovský a brněnský sbor jsou si typově hodně podobné. Ale brněnský sbor pořádá mnohem víc akcí. Co tě mile překvapilo (pokud něco takového bylo)?

Překvapila mě srdečnost a rychlost, s jakou nás tady lidi přijali. Druhou věcí, která je mi milá, je zpěv: s manželem si vyloženě užíváme všechny formy zpěvu (Nikodém, pěvecký sbor, příležitostná pěvecká uskupení…). A co nemile?

Lavice, i když takové překvapení to zase nebylo, protože brněnské lavice jsou známé po celé CB. Odvažuješ se odhadnout, jakou část členů sboru či návštěvníků znáš?

V zimě jsem měla pocit, že i když už tu jsme půl roku, pořádně nikoho neznám. Nechala jsem si vytisknout seznam členů a zaškrtala si ty, které jsme navštívili, kteří byli u nás, i ty, u kterých jsem dokázala přiřadit obličej ke jménu. K mému úžasu jich bylo přes sto dvacet, což není zase až tak malé číslo. Největší mezery mám ve znalostech starší generace (nad šedesát let). Hodně z nich sedí v zadních lavicích – já zase se Šimonem a Vojtou vepředu, a tak se k sobě nedostaneme. Snad najdu způsob, jak to vylepšit (návrhy vítám). Jak snášely přestěhování vaše děti?

Vím, že ještě když jsme byli v Praze, hodně lidí se modlilo za to, aby to kluci dobře zvládli. Pán Bůh tyto modlitby vyslyšel: Kluci vběhli do bytu a byli tu hned doma. 9

Nedávno jsi začala pracovat. V čem tvá práce spočívá?

Zatím uklízíme a zařizujeme prostory. Slezská diakonie otvírá své první centrum na jižní Moravě. Jedná se o Středisko pro děti a mládež se specifickými potřebami a jejich rodiny. Měli bychom jim poskytovat například ranou, speciálně-pedagogickou, psychologickou, rehabilitační, respitní (hlídání dětí) péči… Já budu pracovat jako speciální pedagog. (Sponzoři jsou vítáni v jakémkoli množství! Pokud máte dětské knihy nebo hračky, které jsou v dobrém stavu, a nepoužíváte je, my se jich rádi ujmeme.) Máš při pobíhání mezi rodinou, sborem a prací čas na nějaký svůj koníček, svůj zájem?

Ani moc ne, ale vyhlížím lepší zítřky. Je nějaké místo, které sis v Brně oblíbila?

„Oblíbila“ je asi silné slovo, ale mám ráda místa, na kterých se už orientuji, jako přehrada, Kraví hora, Klajdovka. Po čem z Prahy se ti stýská?

Je pár lidí, kteří mi chybí, ale současná technika dovoluje, abych s nimi byla i nadále v kontaktu. Také jsem měla ráda, když k nám během týdne „zaskočil“ někdo z rodiny. Prostě jen tak na chvíli. O Vánocích se mi stýskalo po atmosféře staré Prahy - po známém prostoru, ve kterém člověk ví, kde nakoupit dárky, kde kapra, kam zajít s dětmi... Jinak ale musím říci, že jsem v Brně spokojená. Vlastně ještě jedna věc: v Praze jsou na každém rohu nějaké hodiny, takže jsem nepotřebovala mít vlastní. Tady se ještě pořád rozhlížím a hledám je. Děkujeme za rozhovor. Abychom zjistili, jak bratr kazatel i jeho manželka již znají Brno, položili jsme jim několik otázek. Posoudit můžete sami: Co je to Prygl? br.: Přehrada. s.: Kolik je mamlasů na budově na náměstí Svobody? br.: Čtyři. s.: Tři. 10

Kam by ses šel (šla) podívat na mrtvé mnichy? br.: Kapucínské náměstí. s.: Kostnice pod Petrovem. Do kterého divadla bys šel (šla), abys viděl(a) Jiřího Pechu v roli babičky? br.: s.: Husa na provázku. Co zachránilo Brno za třicetileté války od dobytí Švédy? br.: s.: Jak bys jel(a) MHD z Líšně do Bystrce? br.: Tramvají 8, a pak 1 či 3 (přestup na nádraží). s.: Z Líšně 8 na nádraží, 12 nebo 13 na Českou a 11 do Bystrce. Připravila Lenka Broklová.

PŘEDSTAVUJÍ SE NOVÍ ČLENOVÉ SBORU V NEDĚLI 26. ČERVNA BYLA PŘIJATA ZA PLNOPRÁVNOU ČLENKU SESTRA INGRID KUTLÁKOVÁ Z KLENTNICE. arodila jsem se v roce 1981 do křesťanského prostředí sboru CB v Horní Suché na Těšínsku, kde byl tehdy kazatelem můj dědeček (br. F. Bolek). Víru v Pána Boha jsem od dětství vnímala jako přirozenou a správnou cestu životem, o které nebylo třeba pochybovat. V mých deseti letech jsme se s rodinou přestěhovali z Těšínska do Mikulova, kde jsme nějakou dobu setrvali. Nakonec jsme zakotvili o kousek dál v Klentnici, malé vesničce ležící na Pálavě. Během mého dospívání jsme navštěvovali metodistický sbor v Mikulově a evangelický sbor v Břeclavi. V této době jsem učinila velké rozhodnutí přijmout Pána Ježíše Krista za svého Spasitele a Zachránce. O dva roky později jsem byla ve sboru ČCE v Břeclavi pokřtěna. Jako veliký mezník v životě vnímám působení v Diakonii ČCE v Kloboukách u Brna, kde jsem pracovala téměř tři roky a mohla jsem poznat naplnění ze služby těm nejpotřebnějším z potřebných. Každodenní kontakt s těžce postiženými lidmi byl pro mne velkou zkouškou křesťanské lásky a trpělivosti. Tato zkušenost změnila mé postoje a

N

11

obohatila můj duchovní život. V současné době bydlím v Brně, dálkově studuji sociální práci na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci a pracuji v Brně ve Slezské diakonii - v nově vzniklém středisku ELIADA pro děti a mládež se specifickými potřebami a jejich rodiny. Zde zastávám funkci koordinátora projektu. Svou práci vnímám nejen jako zaměstnání, ale také jako povolání ke službě. Jsem ráda, že jsem ve sboru CB na Kounicově mohla najít zázemí a velkou rodinu bratří a sester v Kristu. Ingrid Kutláková

PŘED DOVOLENOU (ZAMYŠLENÍ)

P

řichází léto a s ním čas dovolených. V jednom starším křesťanském časopise mě zaujal článek, o který bych se chtěla s vámi podělit. Jsou to myšlenky nejen na dovolenou, ale i pro každodenní život.

Když odjíždíš, rozluč se se svými nejbližšími, ale ne s Bohem. Dovolenou má mít celý člověk, nejen tělo, ale i duše. Proto pamatuj nejen na běžné cestovní potřeby, ale také na duchovní. Procházej neznámým krajem nejen s mapou a kompasem v ruce, ale také s modlitbou v srdci, abys nikdy neztratil cestu k Bohu. Používej brýlí proti slunci s myšlenkou, aby nikdy nebyl zacloněn tvůj pohled k Bohu. O dovolené jsi vděčný za každý hřejivý paprsek slunce. I ty měj pro druhé vždy hřejivý paprsek svého pohledu a hřejivé teplo dobrého slova. Hřejivý pohled a dobré slovo nic nestojí. Mysleme na to nejen o dovolené, ale i ve svém obvyklém všedním životě. Tak budeme i šeď denního života prozařovat sobě i jiným. Apoštol Pavel nám připomíná: V bratrské lásce se navzájem srdečně mějte rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého (Ř 12,10). Vnášejme to do režimu každého dne o dovolené a vrátíme se domů zdravější, lepší, spokojenější a s novým elánem do další práce. Pán nám dej k tomu sílu.

Léto Věra Gajdošíková Vládne léto... Slunce rozžhavené 12

horce laská rozpálenou zem. Hned se zase z dálky bouře žene, blesky křižují se obzorem. Zlátne moře dozrálého žita, vůně stoupá z posečených trav. Každé hnízdo nový život vítá, letní nocí tiše zpívá splav. Lesy hýří šťavnatými plody, nikdo nemusí se hladu bát. Potoky jsou plné svěží vody, ve které si mohou rybky hrát. Je tu léto - barevné a krásné, teplé jako lásky pohlazení... A v něm člověk znovu tiše žasne: Lepší otec, než je Pán Bůh - není... Vybrala Růžena Jílková, Bohumilice.

ZE ŽIVOTA NEDĚLNÍ ŠKOLY Výlet s besídkou S besídkou jsme byli na zřícenině Nový Hrádek. Pán, který nás prováděl, nám taky řekl něco o přírodě kolem Nového Hrádku. Byli jsme se podívat i na vyhlídce, odkud jsme viděli naše hranice s Rakouskem. Eliška s Dorkou nám připravily překvapení a převlékly se za bílé paní. Když jsme se vrátili k autobusu, zavezl nás do Vranova nad Dyjí, kde jsme poobědvali a tetičky nám potom ještě koupily zmrzlinu. A potom jsme se vrátili každý domů. Jarek Štigler ml.

13

ZE ŽIVOTA MLÁDEŽE Letní akce mládeže Milí čtenáři, dovolte mi, abych vám v krátkosti představil letní akce mládeže. Letošní letní program bude opravdu bohatý a pestrý. Věřím, že každý si bude moci vybrat právě to, co je mu osobně blízké. „Dorosťácký“ červenec, jak je tomu zde již dobrou tradicí, bude věnován z převážné části dorostovým táborům. Oproti tomu srpnu můžeme dát přízvisko „mládežnický“.

Puťák (Slovensko: Čergov) První vlajkovou lodí letošního mládežnického léta je puťák. Vydáme se společně na zhruba osmidenní „vejšlap“ do vnitrozemí slovenských hor na Čergov. Vyputování je plánováno na pátek 29. 7. a návrat přeživších na sobotu večer 6. 8. Od této akce si osobně slibuji, že budeme mít příležitost poznat se navzájem a také sami sebe v různých situacích, do kterých se obvykle měšťák v běžném životě nedostane. Věřím, že to bude mít stmelující účinky na naše společenství a posune nás to zase o kus dál i v tom duchovním životě. Připravujeme program na motivy „Putování pouští“, kdy každý den se zaměříme na jinou část či aspekt cesty Izraele do zaslíbené země. Případní zájemci se hlaste mně (vikáři) nebo Petru Dadákovi, který připravuje letošní trasu. Kvůli přípravám uvítáme včasné přihlášení, nikoliv „last minute“. (Předpokládané výdaje: cca 2000 Kč).

Polsko (Brno – Český Těšín – Zelow – Varšava – Krakov – Brno)

P

okud nepatříte k milovníkům zaschlého potu, promočených bot a oblečení načichlého kouřem táboráku…, potom tu máme pro vás přichystanou jinou akci, která je dostatečně motorizovaná a téměř veškeré přesuny se budou dít auty (což zajistí, že vás nebudou bolet nožičky, nýbrž pravděpodobně zadečky…). Tato cesta do Polska bude celkem 5denní, odjezd je plánován v sobotu 20. 8. kdy pojedeme přes Český Těšín (na polské straně je plánována krátká zastávka) do Zelowa, kde je početná komunita českých evangelických 14

emigrantů. Přespíme ve zdejším sborovém domě a v neděli se zúčastníme místní bohoslužby. Na tuto „invazní“ neděli je na programu přesun do Varšavy, kde přespíme 2-3 noci podle situace a vydáme se nazpět přes Krakov do Brna. Cílový šachovnicový praporek bychom měli spatřit ve středu 24. 8. večer. Hlásit se je možné u mě (vikáře). I v tomto případě žádám o co nejrychlejší přihlašování, a to především kvůli rezervaci ubytování a zajištění dosta-tečného počtu aut. Cestu spolu se mnou plánuje br. Heczko, který nám bude dělat průvodce a bude tak moci uplatnit své bohaté zkušenosti. (Předpokládané výdaje: cca 2000 Kč).

Průběžné akce Pokud někomu z mládežníků z nějakých důvodů nevyhovuje ani jedna z těchto akcí nebo nemá dostatek volna či dovolené, je možno se téměř každé pondělí zúčastnit klasických pondělních programů, které však během léta budou mít volnější charakter. Plánujeme akce jako: plážový volejbal, minigolf, filmová mládež, grilování, čajovna a další. Věřím, že s letošním letním programem budou všichni spokojeni a každý si v něm nalezne to, co je mu osobně blízké. Jakub Škarvan, vikář

Blahopřejeme V letošním školním roce maturovali: Hanka Zachariášová – gymnázium, Filip Kořínek – průmyslovka. Vysokou školu ukončili: Petra Netušilová – pedagogická fakulta, Katka Farkasová – pedagogická fakulta, Pepa Vávra – filozofická fakulta.

ZE ŽIVOTA DOROSTU V

ČERVENCI BUDOU STÁT VE STŘEDU SBOROVÝCH AKCÍ DVĚ AKCE DOROSTOVÉ

NEJPRVE VELKÉHO A POTOM MALÉHO DOROSTU.

V SOUVISLOSTI

–

TÁBORY

S VÝROČÍM PADESÁTI LET

15

PETR KUČERA (ZABABA), BÝVALÝ BRNĚNSKÝ DOROSTENEC A ČESKÉ TŘEBOVÉ, PRO POTŘEBY KOMPASU ROZSÁHLEJŠÍ VZPOMÍNKY NA BYL SOUČÁSTÍ BRNĚNSKÉHO DOROSTU . NEJPRVE JAKO DOROSTENEC , POZDĚJI

BRNĚNSKÉHO DOROSTU NAPSAL DNES KAZATEL

CB

DVACET LET, KDY

V

JAKO KMET.

Z TEXTU JSME MOŽNÁ

CHODIT.

VYBRALI ÚVODNÍ ČÁST, KDY

ZABABA

COBY MALÉ DÍTĚ ZAČAL DO DOROSTU

V NÍ, MILÍ MALÍ, VELCÍ I JIŽ ODROSTLEJŠÍ DOROSTENCI, NAJDETE SAMI SEBE.

A

PRO VŠECHNY Z VÁS NECHŤ JE PŘIPOMÍNKOU MODLITEB, KTERÉ BUDOU NAŠI DOROSTENCI POTŘEBOVAT NA OBOU TÁBORECH .

(red.)

Mladší dorostenecký věk Do dorostu jsem se dostal zcela neplánovaně. Přišel jsem ze školy domů a brácha odcházel do dorostu a já nechtěl zůstat doma sám – bál jsem se. Tak jsem raději šel do dorostu. V mládežnické místnosti jsem se schoval za reprobednu, chtěje tak přečkat dvě hodiny čekání na bráchu. Bylo mi strašně trapně jít dovnitř. (Takto se chovám dodnes, i když trochu kultivovaněji.) Brzy z klubovny vyšel Šum a vtáhl mě do místnosti, představil mě, dorostenci mi zatleskali a já zde s úlevou zůstal více či méně dalších dvacet let. V dorostu jsem byl jeden z nejmladších, mými rádci a staršími kamarády se stali Chozé a Pavel Hrabovský. Cítil jsem se tu jako doma. Prožíval jsem tu pocity sounáležitosti, bezpečí i naplnění i přesto, že jsem byl první roky v roli tak trochu trpěného neználka a posledníčka. Při honbách za pokladem jsem funíval na konci peletonu, moc jsem toho neznal z Bible, leccos omylem pokazil (např. neuklidil ohniště a družina tím prohrála celoroční soutěž). To bývaly chvíle, kdy bych nejraději nebyl. Hodně jsem si přál být tak „dobrej“ jako mí starší kolegové. Toužil jsem mít jejich schopnosti, „svatou autoritu“, fyzickou zdatnost, sekerobijecké schopnosti. Později byl rádcem můj brácha, který mě, jako svého sourozence, vůbec nešetřil. Tehdy jsem si řekl, že až budu rádce, budu na všechny strašně hodný a na honbách za pokladem budeme tempo vždy řídit tím posledním. Zvláštní kapitolou byly duchovní programy. Z těch si pamatuji nejvíce vyprávění přítele Jiřího Kořínka ze Starého zákona, na která jsem se těšíval. Traumatem pro mě bývaly přípravy „úvodů k modlitebním chvilkám“. Nikdy jsem nevěděl, jak na to (a v podstatě dodnes bývám bezradný, byť znám Oemingův hermeneutický čtyřúhelník). Výlety dorostu mě bavily snad nejvíce, jeskyně, louky, skály, super krajinné hry a hlavně bezva společenství. Líbilo se mi, že se s námi mladšími bavívali i kmeti, kteří vyslechli s vážnou tváří i kdejakou ptákovinu. Na závěr výpravy jsme se na nějakém hezkém místě modlívali. Padal večer, pod námi svítilo město a nám bylo dobře. Na další výlet jsme se těšívali zbytek měsíce. 16

Tábory, to je pojem sám o sobě. Dodnes je mi záhadou, že jsem se nebouřil jako dnešní děti, které jsou vyděšené flíčkem vlhkosti v podlážce nepromokavého stanu. My jsme spávali v trvalém vlhku, zabaleni v igelitech, dovnitř teklo střechou i podlážkou. A přesto se nám na táborech strašně líbilo. Výborné bylo, že vedoucí dokázali vytvořit prostor pro bláznivé nápady dorostenců, ba dokonce je v tom uměli jemně podporovat. Tak vznikli tři mušketýři, klub rochnitelů, bláznivé začátky olympiád, televizní zprávy. Co se mi však nejvíc vrylo do paměti, bylo zpívání a kvalitní kytarový doprovod. Samozřejmě velká družinová soutěž byla hnacím motorem tábora. Honby za pokladem, dřevárny, fotbálky, vlajkované. Ale stejně, večerní zpěv u ohně, kvalitní mezihry Šuma a Jiřího a dalších, to bylo fantastické. Z duchovních programů jsem si odnášel zejména atmosféru – naléhavost v „přednesu“ programů. … Co říci na konec. Cítím nesmírnou vděčnost za oněch dvacet let v dorostu. Mnohokrát jsem za to Pánu Bohu děkoval. Vděčnost všem generacím vedoucích, kteří se stali mými přáteli a ukazovali mi cestu životem, jejíž počátek i konec je Kristus Král a Pán. Soli Deo Gloria – samému Bohu budiž sláva. Zababa

OHLÉDNUTÍ ZA NEDĚLÍ PRO SENIORY V ČERVNU 2005

L

etos se v našem sboru uskutečnilo již osmé nedělní setkání seniorů. Obvyklý program – dopolední kázání, Večeře Páně, ujištění staršovstva o sounáležitosti s námi všemi (vyjádřili společným zpěvem písně z kancionálu), dále program dětí, oběd, program seniorů s přispěním kazatele a závěr – se pro běžného pozorovatele příliš neodchýlil od programů minulých let. Chci však zmínit několik okamžiků našeho setkání: 1. Ozdobou celého dne byla naše 100letá sestra Marie Jeníčková, která (v péči Jarky Sturmové) s námi aktivně prožila celý připravený program. Dopolední kázání br. kazatele Asszonyi o povolání Matouše bylo přerušeno jejím jemným, ale zřetelně slyšitelným „Já slyším“ (což pronesla po úpravě v modlitebně instalovaného zařízení pro hůře slyšící). Můžeme my, každý z nás, při poslechu kázání odpovědně říci, že slyším? Slyším 17

opravdu? Slyším to, co nám prostřednictvím kazatele Pán Bůh říká? Slyším dobře každé kázání? Při odpolední službě sestry Jiřiny Packové st. se ses. Jeníčková ptala „Kdo to mluví?“ A na odpověď, že slouží sestra Packová, do ticha posluchačů polohlasem radostně reagovala: „Tu znám, tu dobře znám“. Uslyšíme my takováto slova jednou na věčnosti? 2. Z příspěvku sestry Emy Markové zazněla všem zúčastněným naléhavá výzva k modlitbám. 3. Ve svém příspěvku nás bratr Jaroslav Procházka ujistil, že 80 let je věkem aktivním, a trošku se ohlédl za svým životem. Svůj příspěvek ukončil jak jinak, než básní. Připomněl nám tím svou dlouholetou péči o večírky, kdy pro každý večírek připravoval také krátkou báseň. 4. Všechno nelze popsat. Z ostatního programu jen stručně zmiňuji: - Příspěvek bratra kazatele Asszonyi o víře Abrahama, jak ji osvědčil ve starším věku a nejen o tom. - Vzpomínka Slávky Kučerové na dobu jejího příchodu do Brna. - Radostné, hlasité a svižné zpívání dětí z nedělní školy. - Povídání Jarka Štiglera o pobytu malého dorostu na horách. Diapozitivy nám tyto dny věrně přiblížily. - Zástupce mladé generace v odpoledním programu – Eliška Ko-řínková – zahrála na klavír. - Píseň Joži Fajfra nás zavedla do doby, kdy nás s klavírním doprovodem své manželky obdarovával svým zpěvem. A vzpomněli jsme i na jeho vrstevníky, kteří službě pro Pána věnovali v tomto sboru mnoho času a již nás předešli do nebeského království. - Vděčně jsme přijímali péči všech, kteří se na průběhu nedělního setkání podíleli svým praktickým přispěním – kuchařky a všichni jejich pomocníci (těch bylo!!), zvukař, fotograf, klavírní doprovod písní atd. Všem vám, kteří jste se podíleli na pěkném průběhu neděle pro seniory, moc děkujeme. Svoji vděčnost Pánu Bohu můžete vyjádřit ve svých modlitbách. za sesterský odbor A. Dostálová

PŘENOSY BOHOSLUŽEB 18

V

e druhém pololetí letošního roku čekají náš sbor dvě bohoslužby přenášené prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. První z nich bude jinak běžná nedělní bohoslužba 24. července, přenášená Českým rozhlasem. Druhý přenos zajistí Česká televize – půjde o bohoslužbu první adventní neděle 27. listopadu. Každý mediální přenos je pro sbor určitou zátěží, přináší řadu nepříjemností. Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že jde o určitou formu služby. Přenášená bohoslužba není jen neobvyklým shromážděním daného sboru, nejde ani o nezúčastněný záznam toho, co se ve sboru tak jako tak děje. Jde o aktivní službu všech účastníků bohoslužby lidem, kteří se z nejrůznějších důvodů nemohou žádného shromáždění církve zúčastnit a současně je to svědectví církve o charakteru bohoslužebných shromáždění dané denominace těm, kteří je ze své vlastní praxe neznají (jakási pootevřená dvířka do života křesťanských společenství). Spíše než o přenosu bychom vlastně měli mluvit o inscenaci (1K 4,9 – zvl. kralický překlad)! Inscenace vyžaduje přípravu, zkoušky, promyšlenou dramaturgii. To neznamená přetvářku či nepravdivost, jde tu ale o optimální využití možností média, aby naše výsledné sdělení bylo co možná nejsrozumitelnější. Pokud se budete na některém z přenosů podílet, prosím, věnujte pozornost přípravě. A pokud nebudete žádným konkrétním úkolem pověřeni, pamatujte, že i svou účastí (fyzickou i vnitřní), včasným příchodem a přímluvnou modlitbou přispíváte ke společnému svědectví našeho sboru. A to vůbec není malá věc. Petr Raus

MĚSÍC ČERVENEC A SRPEN VE SBORU CB KOUNICOVA Modlitebna Kounicova 15, tel. 541 212 866, 541 240 693; 549 250 013 – kaz. J.Asszonyi Pravidelné nedělní pobožnosti 3. 7.: 9.00 vikář Jakub Škarvan 19.00 br. Pavel Dostál 10. 7.: 9.00 kaz. Stanislav Heczko 19.00 br. Pravdomil Dostál 17. 7.: 9.00 kaz. Daniel Komrska 19.00 br. Jiří Kořínek 24. 7.: 9.00 kaz. Jan Asszonyi 19

31. 7.: 7. 8.: 14. 8.: 21. 8.: 28. 8.:

19.00 9.00 19.00 9.00 19.00 9.00 19.00 9.00 19.00 9.00 19.00

br. Petr Kvapil kaz. Stanislav Heczko br. Jiří Pacek kaz. Jan Asszonyi + Večeře Páně br. Luboš Rous vikář Jakub Škarvan br. Jaroslav Pacek br. Pravdomil Dostál br. Pavel Dostál vikář Jakub Škarvan br. Tomáš Veselý

Biblické a modlitební hodiny: pravidelně každou středu v 19.00 6. 7.: br. Petr Raus 13. 7.: vikář Josef Mrózek 20. 7.: kaz. Pavel Lukáš 27. 7.: vikář Martin Tabačan – O stvoření světa 3. 8.: kaz. Jan Asszonyi 10. 8.: kaz. Stanislav Heczko 17. 8.: kaz. Jan Asszonyi 24. 8.: bude oznámeno 31. 8.: kaz. Jan Asszonyi Mládež: schůzky v pondělí podle ohlášení Nedělní škola, mladší dorost, starší dorost: prázdniny Modlitební chvíle: každou neděli v 8.20 a každou středu v 18.20 Zkoušky pěveckého sboru: prázdninová pomlka Jednání staršovstva: 20. července a 17. srpna ve 20.00 Sesterský odbor: prázdninová siesta Klub maminek: prázdninová mateřská

Stanice: Bohumilice: 9.00 Bohumiličtí a 14.00 podle rozvrhu 3. 7.: vikář Jakub Škarvan 10. 7.: kaz. Stanislav Heczko + VP 17. 7.: Bohumiličtí 20

Blansko: 24. 7.: kaz. Jan Asszonyi 28. 8.: kaz. Stanislav Heczko

24. 7.: ČCE 31. 7.: kaz. Stanislav Heczko 7. 8.: kaz. Jan Asszonyi + VP 14. 8.: kaz. Jan Asszonyi 21. 8.: Bohumiličtí 28. 8.: ČCE

21