na obranu proti hlubokému mravnímu úpadku středověké církve, potažmo celé tehdejší společnosti. Dnes jsme četli v evangeliu, jak Kristus vyhnal z jeruzalémského chrámu prodavače a směnárníky. Můžeme si říci, že podobně vyháněl Žižka ve své době prodavače odpustků a jiné svévolníky. Jak napsal dr. Farský ve své Postile (1925): „...Kristův stočený provaz má v ruce Žižkově podobu palcátu a kovaného cepu.“ Protože v té době platilo nejen u nás, ale v celé Evropě Kristovo slovo: „Což není psáno: Můj dům bude domem modlitby všem národům a vy jste z něj učinili peleš lotrovskou...“
5 2014
„A dnes? Jsou tu zas.“ To napsal dr. Farský před 90 lety. A měl na mysli nepoctivce všeho druhu. „Dnes nestačí čeliti jim smyčkou stočených provazů, ale cep a palcát není zbraní odpovídající dnešní kultuře, nýbrž dlužno čeliti jim jejich zbraněmi – hlasovacím lístkem volebním,“ – to nás čeká právě za týden – „živým slovem, tiskem,“ – můžeme si přidat rozhlasem a televizí... – „tak, jak by asi dnes čelil jim Jan Žižka, náš bratr věrný.“ Tolik tedy dosud živé slovo dr. Farského.
Milí čtenáři, v letošním a příštím roce nás čeká několik významných výročí. Jsme pozváni do Slaného k výročí 600 let od znovuzavedení přijímání „pod obojí“. V tomto zpravodaji si připomeneme Jana Žižku, od jehož smrti uplyne 590 let. Celá církev se chystá na připomenutí 600 let od mučednické smrti Mistra Jana Husa. Děkujeme za statečné svědky víry, kteří jsou nám v mnohém příkladem. Ale mysleme i na ty, kteří v současnosti za víru v Krista pokládají své životy, jsou pro víru v Něho pronásledováni a vražděni.
Bratři a sestry, můžeme být rádi, že jméno Jana Žižky zná opravdu každý Čech, i když představy a znalosti o něm jsou dnes všelijak zkreslené. Stále se ale u nás traduje, že Žižka dokázal v čele husitů vítězit nad několikanásobnou přesilou mnohem lépe vyzbrojených nepřátel. A stále se opakuje stejná otázka: Čím to, že se husité pod jeho velením vždy neohroženě vrhali do boje? My víme, že to nebyl žádný fanatismus, ani naivita. Byla to pevná víra, že bojují za správnou věc, za Boží věc a že Bůh bude stát při nich.
Bratr Jan Žižka Čtení: 1Sam 17, 43–46; 1Te 5, 5–8; J 12, 13–16 Milé sestry a bratři, 11. října si připomínáme jméno husitského hejtmana Jana Žižky, který zemřel roku 1424 při obléhání Přibyslavi.
Bratři a sestry, kéž bychom i my vždycky dokázali správně odhadnout, kdy je třeba odhodlaně povstat v boji za pravdu a spravedlnost. A kéž bychom k našemu boji, stejně jako bratr Žižka, dokázali plně věřit v zaslíbení, že nás Bůh neopustí, kéž bychom dokázali nepropadat beznaději, ale obléci si „... víru a lásku jako pancíř a naději jako přílbu“. Vždyť už od biblických dob až dodnes musí církev stále osvědčovat svoji věrnost Bohu a je stále jako David proti Goliášovi postavena proti většině, která straní zlému. Koneckonců i sám Kristus byl „v menšině“ proti svým odpůrcům.
Všichni, jak tu jsme, víme, že Jan Žižka byl slavným českým válečníkem a geniálním husitským vojevůdcem. Stal se tvůrcem vojenské defenzívní neboli obranné taktiky, která se opírala o vynález tzv. vozové hradby. Nejvíce se proslavil na samém sklonku svého života, kdy se postavil na stranu husitů a jako vrchní hejtman táborského vojska nebyl nikdy poražen. Jeho nepřemožitelnost byla založena nejen na skvělém válečnickém umění, ale také na výjimečné morálce a disciplíně vojsk, kterým velel. To jsou skutečnosti, které známe ze školy, ale které Jana Žižku nevystihují úplně. V Jiráskově dramatu je scéna, ve které si již zcela slepý Žižka nechává předčítat z Písma. A to je obraz, který bychom měli mít před očima, když se nad Žižkovým odkazem zamýšlíme.
A také my sami, bratři a sestry, se můžeme do podobné situace dostat. Nemusí jít o bitvu v tom původním smyslu slova. I v našem okolí se přece může stát, že se někomu děje křivda, že se děje nespravedlnost. I když to na první pohled vypadá, že s tím nemůžeme sami nic udělat, nesmiřme se s tím. Vzpomeňme na našeho bratra Žižku i na biblického Davida nebo starozákonního vojevůdce Jozua, kterého měl Žižka za svůj vzor, a takto posíleni určitě najdeme způsob, jak s pomocí Boží jakýmkoliv problémům čelit.
Válka mu nebyla smyslem života, ani zábavou. Byla mu obživou, zaměstnáním, tak jako dnes jsou profesionální vojáci. Toto řemeslo ale Žižkovi umožnilo víceméně na konci jeho života postavit se
1
Kéž máme stále na paměti, že Bůh je nám nablízku a chrání nás, a proto se nemáme čeho bát, když bojujeme za správnou věc, za Boží věc. Amen.
Mužská skupinka začala následně velmi úzce spolupracovat s radou starších a do značné míry převzala odpovědnost za stavebně technické zvelebování budovy našeho kostela. Nejenže muži sepsali, co vše je třeba udělat/opravit, ale také velmi operativně a hlavně s velkým osobním nasazením zahájili rekonstrukci kanceláře. Nejprve v ní rozvedli novou elektroinstalaci, pak otloukli starou omítku. Z peněz náboženské obce už zaplatíme jen položení nové sanační omítky. Všem mužům, kteří přiložili ruku k dílu, patří velký dík.
Modlitba Hospodine, děkujeme Ti za věrné svědky, kteří odvážněji než my bojovali za vítězství pravdy Tvého slova nad všemi záměry a slovy lidskými. Jak často se obracíme na útěk před mocí tohoto světa, která se zdá být neporazitelná, jak často se krčíme před mocnými a vlivnými, i když víme, že jejich panování je dočasné, jak často mlčíme tam, kde před našima očima triumfuje síla fyzická před silou duchovní.
V sobotu 20. září bratr farář Vopálka zajímavě povídal o liturgii a církevních symbolech. Přednášku doprovázel i promítáním ukázek, týkajících se praktických záležitostí, např. jak připravit stůl Páně.
Děkujeme Ti proto za příklad hejtmana Jana Žižky z Trocnova, který po bitvě u Sudoměře prohlásil k zahanbení nás všech, kteří se spoléháme víc na sebe než na Tebe – Pán Bůh jest ráčil bojovati za nás.
Třetí neděli v měsíci, tentokrát to bylo 21. září, zůstáváme ve sboru déle, abychom si popovídali, a spojujeme to i s drobným občerstvením. Tuto neděli využívají i děti, k oslavě svých narozenin. Tentokrát to byl Kryštof, kterému dívky mávaly krepovými stuhami.
Pomoz i nám, Bože, abychom po vzoru udatného Jozua, Mistra Jana Husa, Jana Žižky i Tvých bojovníků vytrvali v bitvách dobra a zla, pravdy a lži, lásky a nenávisti. Na jejich odkazu poznáváme, že s Tebou zvítězíme, pokud Ti zachováme úctu a věrnost, neboť Ty sám bojuješ za své věrné a nedáš zahynout nikomu, kdo od Tebe neodejde a sám se Tě nezřekne. Osvoboď nás od Zlého, a naše společenství víry proměň v duchovní vojsko, kterému se dostane milosti Pravdy poznané, od níž neustoupíme. Amen. Mira Poloprutská, pobožnost na diecézním kurzu 4. 10. 2014
Ze života sboru Sborový život už se po prázdninách rozjel naplno. Také v Domově pro seniory jsme se začali opět pravidelně scházet každé pondělí odpoledne. Při prvním setkání 8. září posloužil bratr farář Osweto přítomným Večeří Páně.
V sobotu 27. září jsme se vydali na Louštín. O této akci nám napsala sestra Dáša se svými syny. Výlet to byl opravdu zdařilý, díky Pánu za něj. V pátek 3. října se sešly děti poprvé v nové sestavě
V pátek 19. září se sešla mužská skupinka, o jejím průběhu nám poslal článek bratr Vladimír.
v mimiškolce. Zprvu pomáhal „zasloužilý“ účastník 2
mimiškolky Vítek, ale pak už obě holčičky Lucinka a Valentýnka měly program samy. Myslím, že si to pěkně užívaly, a těším se, že už brzy dorostou další děti a budou spolu s nimi tvořit pěknou skupinku.
Kdekoli se shromáždí dva nebo tři ve jménu mém, [:tam já:] jsem vprostřed nich. Kristus vprostřed nás. V liturgii naší církve obec zpívá tento verš a já od dětství tato slova opakuji každou neděli, aniž jsem se kdy nad nimi zamyslel, natož abych tento verš procítil. Až došlo k naší mužské skupince, a ať jsem počítal jakkoli, nebyli jsme více než tři: Phanuel Osweto, Ladislav Lukavský a já. Neodvažuji se říci, že jsme byli čtyři, protože nemám promyšleno, jestli mohu Ježíše Krista – vojensky řečeno – „vzít do stavu“. A mohu říci, že pokud bych mohl s Ježíšem mluvit z očí do očí, poprosil bych ho, jestli by mi mohl říci, o čem byla řeč. Běžně se skupinka vejde do šedesáti minut, tentokrát se naše shromáždění protáhlo skoro o hodinu.
Nad druhou schůzkou mužské skupinky v pátek 3. října se zamyslel bratr Zdeněk. K jeho 79. narozeninám mu vyprošujeme ještě hodně zdraví, síly a Boží moudrosti. V neděli 5. října jsme se připojili k mezinárodní iniciativě Den modliteb za pokoj Jeruzaléma. Modlili jsme se za Izrael v ranní modlitební skupince před bohoslužbou a pak při bohoslužbě v modlitební části – během ní jsme na začátek přečetli modlitbu Kadiš jatom, a poté následovaly spontánní modlitby. Sbírka při bohoslužbě, určená na sociální práci ICEJ v Izraeli, činila 1500 Kč.
Poslouchal jsem s otevřenými ústy, o čem se hovoří, a připadalo mi, že Phanuel a Ládík hovoří jazykem, který já neovládám. Byl bych docela rád, kdyby nás bylo přítomno víc, abych mohl porovnat míru svého chápání s jinými. (Nemám na mysli Miloše Fellera ani Jirku Tučana, ale „běžné věřící“.) Aby nás pomalejších bylo více. Výsledkem mého přemítání bylo, že si musím sáhnout na dno. Byl bych rád, kdyby to dno nebylo tak hluboko, jak se mi to jeví.
Jarmila Chytilová, Eva Bodláková
Dvakrát z mužské skupinky Začátkem září se v čele s bratrem farářem Phanuelem Osweto v Komenského síni tradičně sešla naše mužská skupinka. Jednak aby zahájila pravidelná biblická setkání v mužském kruhu, která se přes dobu letních prázdnin nekonají, jednak aby naznačila důležité problémy, o jejichž řešení se chce letos pokusit. Během setkání, jež se neslo v bratrské i pracovní atmosféře, se najednou vynořila myšlenka o alespoň částečné revitalizaci budovy Husova sboru. A tak se všichni přítomní pobízeni bratrem farářem vydali na „prohlídku“ fary, aby se na vlastní oči přesvědčili, co a kde je třeba vylepšit.
Nakonec však něco trochu radostného. Nemusel jsem čekat na mandelinku jako jindy, protože Ládík mě odvezl domů. Když jsem vystupoval z auta, litoval jsem, že se nikdo nedívá z okna, aby viděl, skromně řečeno, jakou moje maličkost má důležitost. PS: Tento svůj příběh jsem vylíčil pod dojmem slov faráře Václava Vacka, kterého můžeme občas vidět v televizi. Říká, že i v církvi je prostor pro humor. Je na vás, jak „můj humor“ posoudíte.
Mně, ač do kostela chodím pravidelně, se v jednu chvíli zdálo, že jsem se octl v jakémsi mezičase. Netušil jsem, že uvnitř této budovy je skryto tolik místností, o nichž nevím téměř nic. Začal jsem prožívat přítomný okamžik a nechal se jím volně unést do dob dávno minulých. Zpět do reality mě vrátil hlas našeho bratra a bývalého předsedy rady starších Miloše Fellera, který jako kutil a všeumělec navrhoval ostatním, jak by se dal snížit únik tepla a odstranit problémy s kondenzací vlhkosti a následným vznikem plísní na zdech. Ríša Klozberg coby zkušený hospodář ho pozorně poslouchal a přikyvoval souhlasně hlavou. Láďa Lukavský, jenž byl pověřen prací písaře, to vše pečlivě zapisoval. Zkrátka spolupráce klapala k všestranné spokojenosti.
Zdeněk Kolářský
Výlet na Louštín 27. září 2014 V sobotu se uskutečnil dlouho plánovaný výlet. Sešli jsme se na nádraží v Kladně v hojném počtu. Společnost byla pestrá, do vlaku jsme nastoupili v dobré náladě. Vystoupili jsme v Řevničově. To už krásně svítilo sluníčko a vypadalo to na krásný den. Ještě společné foto a vyrazili jsme. Volným tempem
V této souvislosti nechci opominout ani další účastníky, kteří tak či onak přiložili ruku k dílu. To jsou Jiří Tučan, Zdeněk Škrlant a moje maličkost. Jo, a abych nezapomněl, musím zmínit jednu důležitou osobu, Kamilu Kruckou, bez jejíchž odborných poznámek bychom se my muži neobešli. Vladimír Kondor
3
jsme se vydali po modré značce. Za chvíli byla první malá přestávka. Les krásně voněl a pochod jsme si proložili sbíráním hub. Děti si cestou udělaly další neplánovanou přestávku u lesního domečku. Pak jsme dorazili na vyhlídku, kde byl delší odpočinek, oběd a opékání buřtů. Vilma pro děti připravila hry a soutěže a došlo i na medaile. Nevím, jestli má někdo tu čokoládovou medaili schovanou do dneška, ale u nás se hned po předání stala sladkou tečkou. Pokračovali jsme až do Lužné. Celý den byl opravdu pohodový, měli jsme čas si mezi sebou popovídat, počasí nám přálo. V Lužné jsme se rozdělili a rozloučili, většina šla na vlak zpátky do Kladna a menší část do železničního muzea. Musím říct, že muzeum pro nás bylo opravdu zlatým hřebem – kafe v jídelním voze, modelová železnice, prohlídka lokomotiv a vagónů. Děkujeme Evě Bodlákové za zorganizování příjemně stráveného dne.
P.S. Mohla bych ještě dále psát, že letošní rok vzpomínám na Egypt. (Pozn. redakce: I když letos ve svých 88 letech sestra Růženka nevykonala svoji každoroční cestu do Egypta, potvrzujeme, že po prázdninách přišla na biblickou hodinu svěží a opálená, patrně z výletů a ze zahrady své dcery .)
Zázraky se dějí na pokračování… Můj syn měl před 4 1/2 lety nehodu na silné motorce Honda 1000. Byl 6 týdnů v nemocnici v Hradci Králové v umělém spánku se zraněnou hlavou a otokem mozku. Po našich společných modlitbách a mých prosbách učinil Pán zázrak a syn žije. Normálně myslí, jen byl dříve velmi plačtivý. Bohužel je stále upoután na vozík.
Dáša, Tomáš, Oliver a Daniel Almadovi
Díky velké péči jeho ženy se mu daří dobře. Modlila jsem se za druhý zázrak, aby mohl chodit. Jakou jsem měla radost, když mi vnučka volala, že taťka začíná sám chodit, to si ani nedovedete představit. Není to stále ještě jistá chůze, ale s hůlkou a oporou.
Vzpomínka na dovolenou Ještě pár zážitků z mé letní dovolené. Protože náš pražský klub důchodců měl naplánovaný výlet střední Čechy – Doksy, Mimoň, Lamberk, tak jsem je s radostí ještě jednou projela a zavzpomínala na hezké chvíle, které jsme prožívali společně s naším sborem. Zamávala jsem na Bezděz, a dále Mimoň, krásnou horskou krajinou jsme pokračovali na hrad Lemberk, kde žil i jeho zakladatel, pán z Lemberka.
I tak mám obrovskou radost z vyslyšených modliteb a druhého zázraku, který se právě děje. Vřelé díky našemu Pánu. Vilma Pokorná
Ale to hlavní pro nás je, že jeho ženou byla Zdislava, která zde žila a měla velké dary od Pána. Uzdravovala a pomáhala nemocným, ale i mrtvé vracela k životu. Její světnička, kaple Sv. Ducha, je krásně opravená, stejně jako celý hrad. V roce 1907 byla Zdislava prohlášena za blahoslavenou. Hrad byl v 16. století převeden z vojenské funkce na renesanční sídlo, je dnes v plné kráse.
Projekt Afrika Africe 2014 – čtvrté výročí našeho působení v Keni Sestry a bratři, drazí přátelé a sponzoři našeho charitativního projektu Afrika Africe, mám to potěšení Vás opět informovat o několika posledních fázích vývoje našeho projektu. Afrika Africe nadále plní své cíle charitativního projektu tím, že vnáší velké změny do životů našich svěřenců. Díky Vaší neustálé pomoci, kterou jste již od počátku poskytovali, slaví další úspěšný rok a máme také další skupinu studentů, kteří dokončili počítačový výcvik v našem centru v Keni. Rádi bychom na tomto místě poděkovali Vám všem za důvěru v tento projekt, který mění životy mnoha mladým lidem v Keni.
Po obědě jsme pokračovali na prohlídku zámku Zákupy, jehož stavbu zahájil v 15. století Berka z Dubé. Jak se panstvo střídalo, nás tak nezajímá, ale jací naši předkové byli (věřící)! Při vstupu do zámku jdeme do kaple, kde nás překvapí v nadživotní velikosti ve skle v barvě obraz sv. Ludmily a sv. Václava, i v kapli se věřící člověk cítí dobře. Co všechno se tu událo, nebudu popisovat. I Napoleon tu zažil prohru. Ferdinand I., když se vzdal trůnu, přestavěl zámek na letní sídlo a upravil, vše bylo udržováno až do dnešní podoby. V druhém poschodí na stěnách a stropě jsme mohli vidět malbu „Život Pána Ježíše od narození po celý Jeho život až ke kříži a radostné vzkříšení“, o jejíž obnovení se zasloužil Josef Navrátil. I vybavení kaple a interiéru byla jeho práce. K zámku patří krásná velká a udržovaná zahrada. Oba zámky patří státu. Díky všem, kdo se o ně starají.
V průběhu posledních pěti let jsme tento charitativní projekt průběžně propagovali na různých místech a v různých sektorech, což nám umožnilo získat mnoho sponzorů. Samozřejmě nebylo nikdy zcela nemožné najít zájemce, kteří přiloží ruku k dílu a umožní dosáhnout úspěšného provozu projektu. Bez nich by ale projekt úspěšný nebyl. Svůj velký dík proto směřujeme i těm, kteří se různým způsobem zasadili o podporu a propagaci projektu v posledních
Růžena Adamová 4
letech. Nechť Vás Bůh odmění a požehná Vám za Vaši velikou oběť a podporu.
vesměs velmi radostných a povznášejících událostí jsme na sebe vzali závazek vzpomínání na bývalé uživatele kladenské synagogy. Dvakrát jsme četli jména všech Židů, kteří se nevrátili z koncentračních a vyhlazovacích táborů, kam odjeli z Kladna v únoru 1942. Přihlásili jsme se do projektu Pamatuj!.
Nyní k vývoji projektu. Aktuálně jsou v Keni v provozu tři programy: výcvik počítačových dovedností, sirotčinec a program sponzorství vzdělávání. Počítačové centrum je již dobře zaběhnuté a od svého vzniku v roce 2010 prospělo 160 mladým lidem z nairobského slumu Mukuru. Letos se konala graduační slavnost 13 studentů počítačového kurzu.
Naším dalším záměrem, jak uctít památku těch, kteří se od konce 19. století do roku 1939 scházeli v kladenské synagoze, bylo vytvořit zde stálou expozici, která by připomínala tragický osud příslušníků židovského národa v našem městě. Před rokem jsme proto požádali o finanční příspěvek Nadační fond obětem holocaustu a Statutární město Kladno. Původně jsme počítali se třemi panely, avšak finanční příspěvky nebyly dostatečně vysoké, proto budou nakonec panely jen dva. O spolupráci na tomto projektu jsme požádali PaedDr. Irenu Veverkovou a Radka Hejreta. Dr. Veverková s námi vždy velmi ochotně spolupracuje. I tentokrát se hned pustila do práce a zpracovala scénář expozice. Grafického návrhu a realizace se ujal Radek Hejret, s kterým jsme dříve také mnohokrát spolupracovali. Radek Hejret dnes pracuje jako lektor a regionální koordinátor přednášek o antisemitismu a holocaustu, proto nám může pomoci nejen jako grafik, ale i jako realizátor následných přednášek na tato témata.
V současnosti v centru probíhají denní kurzy pro více než 15 studentů, kteří se zde učí různé dovednosti v IT. Sirotčinec Scream Africa, který podporujeme, pečuje v současnosti o 50 chlapců. Kromě podpory provozu jsme tento program pomoci rozšířili založením primární a sekundární školy (rozšířená obdoba prvního a druhého stupně ZŠ) pro sirotky a velmi potřebné žáky. Náš program sponzorství vzdělávání již pomohl 33 studentům, kteří úspěšně dokončili středoškolské vzdělání, a 12 z nich nyní studuje na různých keňských univerzitách.
Projekt jsme nazvali Tvé jméno budu připomínat – Židé v Kladně 1848–2014. V názvu projektu jsou slova žalmisty, který má na mysli jméno Hospodinovo. Přestože je expozice určena nejširší veřejnosti, nechceme duchovní rozměr opominout. Věřím, že se přijdete na vernisáž podívat. Promluví autoři expozice a židovské písně zazpívá sbor Gaudium. Srdečně vás zvu. Eva Bodláková
Pijte z něho všichni!
Jménem realizátorů projektu Afrika Africe – Nairobi a Praha
Přesně 600 let od znovuzavedení přijímání z kalicha pro věřící laiky připomene Církev československá husitská ve Slaném děkovnou bohoslužbou s výkladem významu přijímání sub utraque („pod obojí“) a s otevřeným přístupem k Večeři Páně pro pokřtěné v kterékoli církvi. Toto naše konání je příspěvkem ke snaze po sbratření znesvářené společnosti. Přijďte s námi tuto snahu sdílet! Můžete si také s vděčností uvědomit, že husitská reformace právě přijímáním z kalicha přiblížila demokracii dávno před osvícenstvím. Děkovné setkání se uskuteční v modlitebně Církve československé husitské, Šultysova 603 (u tržiště), ve čtvrtek 23. října 2014 v 18 hodin.
Mgr. Phanuel Osweto, PhD. – vedoucí projektu a farář CČSH-Kladno Kontakt:www.afrikaafrice.cz,
[email protected] č. ú.: Česká spořitelna 1922545319/0800 v. s. 777
Pozvání na vernisáž expozice o kladenských Židech V pondělí 20. října. v 17 hod se v našem kostele sejdeme, abychom veřejnosti představili expozici o historii kladenské židovské obce. Skutečnost, že budova našeho kostela je bývalá synagoga, si uvědomujeme již delší dobu. Většinou si také pamatujeme, jak požehnaná byla setkání s americkými a britskými Židy a všechno, co se dělo kolem kladenských svitků Tóry. V průběhu těchto
Zve sbor CČSH a jeho pastor Stanislav Jurek 5
DEN VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ –
Připravované akce
novodobá tradice
Neděle 19. října v 9 hod. bohoslužba s prodlouženou. Při dětské skupince proběhne oslava narozenin dětí narozených v říjnu.
V Praze dne 9. října 2014 Vážené sestry a vážení bratři v NO CČSH, obracím se na Vás v souvislosti s blížícím se Dnem válečných veteránů. Již posedmé od roku 2008 připravuje naše Církev (CČSH) slavnostní bohoslužbu se vzpomínkou u příležitosti Dne válečných veteránů. Tento Den, slavený vždy k výročí konce Velké války (I. světové války, ukončené příměřím dne 11. 11. 1918 v 11 hodin 11 minut), má připomínat hodnoty, které v době relativního míru a blahobytu bývají často podceňovány: statečnost a ochotu k oběti. Chceme slavnost věnovat lidem obětavým, kteří zemřeli ve službě, při plnění svých povinností, kdo zahynuli v boji, umírali za nás, abychom my mohli žít a lépe žít, hrdinům, jejich dědicům a potomkům. Máme za to, že naše vlast, tolik spjatá se všemi tragickými událostmi 20. století, takové připomínání velmi silně potřebuje. Pro naši Církev má tento Den (11. 11.) ještě zvláštní význam jako úmrtní den studenta Jana Opletala, člena naší Církve, zraněného při demonstraci 28. října 1939, jehož pohřeb 15. listopadu 1939 přerostl v mohutnou manifestaci proti okupantům a posloužil jako záminka k nacistické represi vůči studentům (17. 11. 1939) a k uzavření českých vysokých škol. Máme naději, že touto cestou přispíváme k tomu, aby si význam tohoto Dne připustila i nejširší česká veřejnost. Proto věnujeme Dnu válečných veteránů patřičnou pozornost, společně s představiteli našeho státu, veřejnosti, politického a společenského života, Armády ČR (i s vojenskými kaplany), Čs. obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu, Hasičského záchranného sboru, České obce sokolské, Společnosti M. R. Štefánika, Masarykovy společnosti, Společnosti Edvarda Beneše a dalších. Ekumenický rozměr slavnosti bude zabezpečen účastí zástupců Ekumenické rady církví v ČR. Vážené sestry, vážení bratří, dovolte mi, abych Vás na tuto slavnost co nejsrdečněji pozval. Slavnostní bohoslužba za účasti členů biskupského a duchovenského sboru Církve československé husitské (CČSH) se uskuteční v Chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze v předvečer Dne, to je v pondělí 10. listopadu 2014 v 17 hodin. Jejím liturgickým základem by tentokrát opět měla být večerní pobožnost podle Františka Kalouse. K hojné účasti zveme Vás všechny. Duchovní (zvláště z Prahy a okolí, pokud možno, v talárech) i laiky a sympatizanty. Prosíme i ty, kdo se nebudou moci dostavit, aby na nás vzpomněli ve svých modlitbách. V úctě a s nadějí, že svou přítomností budete moci přispět k vážnosti a k významu připravované slavnosti Doc. ThDr. David Tonzar, Th.D.,biskup pražský
Pondělí 20. října v 17 hod. vernisáž stálé expozice
Tvé jméno budu připomínat – Židé v Kladně 1848 – 2014. Na programu jsou židovské písně v podání souboru Gaudium, slovo duchovního Mgr. Phanuela Osweto, Ph.D., slovo autorky scénáře PaedDr. Ireny Veverkové, slovo autora grafického návrhu Radka Hejreta a samozřejmě i drobné občerstvení. Neděle 26. října v 18 hod. koncert Panochova kvarteta. Program: Joseph Haydn: Smyčcový kvartet D dur, Franz Schubert: Smyčcový kvartet Es dur, Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet e moll Z mého života. Vstupné 150 Kč, studenti a důchodci 100 Kč. Pátek 7. listopadu ve 14 hod. výtvarná dílna, jejímž cílem je vyrobit figurky pro mimiškolku. Zváni jsou všichni, kdo rádi tvoří.
Pravidelná setkání Neděle 8:15 hod. modlitební skupinka 9 hod. bohoslužba s péčí o děti Pondělí 15 hod. setkání v Domově pro seniory 17 hod. ženská skupinka nad Biblí Úterý ženská skupinka domácí – dle domluvy Středa 16:45 hod. sdílení a modlitby 17:45 hod. biblická hodina Pátek 9 hod. mimiškolka sudý týden 14:30 hod. mladší mládež 16 hod. mládež 17:30 hod. mužská skupinka sudý týden Křesťanská poradna je otevřena každou středu od 15 do 16:30 hod. Otevřený kostel je k dispozici každou středu od 15 do 16:30 hod. Úřední hodiny pro vyřízení potřebných záležitostí jsou ve čtvrtek od 9 do 11 hod. nebo ve středu od 15 do 16:30 hod. Toto Nahoru, další zprávy, nedělní kázání, aktuality i fotografie naleznete na našem webu http://ccshkladno.unas.cz Datum vydání: 10. října 2014 Red. rada: J. Chytilová, S. Jurek, P. Osweto, P. Vlková, M. Vlková Neoznačené příspěvky připravila redakční rada.
6
