ZE ŽIVOTA SBORU (A CÍRKVE) OČIMA JEHO SPRÁVCE

ZE ŽIVOTA SBORU (A CÍRKVE) OČIMA JEHO SPRÁVCE MILÉ

SESTRY,

MILÍ

BRATŘI,

VÁŽENÍ

ČTENÁŘI!

I

TENTOKRÁT

NABÍZÍM

NEJPRVE

REKAPITULACI TOHO, CO JSME PROŽÍVALI MINULÝ MĚSÍC.

•

Bohumiličtí se po mnoha letech, kdy hlavní nedělní shromáždění začínalo ve 14.00 hodin odpoledne, scházejí v 9.30 hodin dopoledne. Na konci října budou mít členové v Bohumilicích možnost se vyjádřit, která doba je dnes výhodnější.

•

Ve středu 7. 9. jsme začali další sérii středečních biblických hodin pro veřejnost, v níž se chceme pokusit zmapovat naše touhy. Kaz. Daniel Fajfr hovořil na téma „Chci být dobrým partnerem, přítelem“. Některé z obrazů, kterými bratr popsal vzájemné vztahy, si určitě budeme ještě nějakou dobu pamatovat (např. holandské mosty).

•

Pěvecký sbor, skupina Nikodém a kaz. J. Asszonyi sloužili v neděli 18. 9. na Dni díkůvzdání v Kyjově. Obě shromáždění navazovala na zvěst 26. kapitoly Deuteronomia, kde je zpráva o tom, jak měli Izraelci po první sklizni v Zaslíbené zemi slavit díkůvzdání. Sledovali jsme, s čím měl lid přicházet (s plnýma rukama – košem – plodů a plnými ústy chval) a s čím měl odcházet (s obnovením slibu věrnosti Hospodinu a s ujištěním o Boží věrnosti).

•

Při setkáních staršovstva jsme prožili pěkné chvíle při rozhovorech s těmi, kteří se hlásí ke členství ve sboru (církvi) – se sestrou Terkou Polákovou a bratrem Petrem Janáčkem.

•

Do našeho sboru přibyli i další členové, které jsme přijali z jiných sborů – br. Tomáš Duda (z Českých Budějovic), manželé Slavoj a Květoslava Matulíkovi (z Králova Pole) a s. Hana Burešová (z Letovic).

•

Sobota rodin, ke které nás pozvali manželé Kahleovi, se jako tradičně konala v Košíkově. Počasí příliš nepřálo, ale zdálo se, že ani dětem, ani dospělým to nevadilo.

•

Neděle 25. 9. byla ve znamení dvou ekumenických shromáždění. Dopoledne v 10.00 hodin se konala společná bohoslužba čtyř středo-brněnských sborů (ČCE, BJB, CČSH a CB) v „Červeném kostele“. Posléze jsme zjistili, že se zúčastnili i členové řecko-katolické obce s místním br. farářem. Myslím, že společné slavení Večeře Páně bylo pro mnohé mi3

mořádnou zkušeností. Odpolední ekumenická bohoslužba v katedrále na Petrově byla, dle mého soudu, méně navštívená, zato se jí účastnily výrazné osobnosti nejen české ekumeny (zástupci ekumenických rad ČR a Rakouska, prof. ThDr. Pavel Filipi...) •

Ve dvou večerních shromážděních (11. a 18. 9.) jsme měli možnost s užitkem naslouchat další rodící se generaci (zatím?) laických kazatelů – bratrům Josefu Vávrovi a Petru Kratochvílovi.

A co vyhlížíme v říjnu? •

Ve středu 5. 10. bude tématem biblické hodiny: „Chci být dobrým otcem – matkou.“

•

Ve středu 5. 10. bude v našem sboru setkání kazatelů jihomoravského seniorátu.

•

Již třetí ročník mládežnického filmového festivalu je plánován na víkend 7. – 8. 10. Přípravy jsou již v plném proudu. Zájemci se, věřím, již přihlašují.

•

V neděli 9. 10. bude kaz J. Asszonyi sloužit v Hr. Králové kázáním a Večeří Páně při kurzu vedoucích dorostu, který pořádá Dorostová unie.

•

Ve dnech 14. – 15. 10. se v Praze uskuteční konference Přihořívá s Philipem Yanceym.

•

V neděli 23. 10. se chystá pěvecký sbor, skupina Nikodém a kaz. J. Asszonyi ke službě v pražském žižkovském sboru.

•

Svou mimořádnou víkendovou akci plánuje i malý dorost (28. – 30. 10.) a ve stejném termínu i mládež (cesta do Benátek nad Jizerou).

•

A nakonec ještě zmíním podzimní sborový den, který se uskuteční v neděli 6. 10. 2005. Následující neděli se rozjede další ročník nedělních večírků. S přípravou finišuje br. Zdeněk Brokl, v jehož hledáčku se i letos octly některé zajímavé osobnosti. Program je bohatý, a to nebyla zmíněna všechna pravidelná setkání. Jsem rád, že všechna pravidelná shromáždění i mimořádné akce se setkávají s pěkným zájmem všech generací sboru. SOLI DEO GLORIA Samému Bohu sláva 4

Jan Asszonyi, kazatel

PĚSTOVÁNÍ DUCHOVNÍHO ŽIVOTA O zpovědi

P

o nějakou dobu jsem se na stránkách Kompasu v rubrice „Pěstování duchovního života“ věnoval modlitbě. Dnes od tohoto tématu postoupím o kousek dál k tomu, co s modlitbou i duchovním životem úzce souvisí. Jedná se o zpověď. Nebudu se na tomto místě zabývat zpovědí (kající modlitbou) před Pánem Bohem. Mám na mysli zpověď před druhým člověkem. Zpověď je v římskokatolické církvi součástí svátosti pokání a smíření. Její institucionalizace, která v dějinách vedla k obrovskému zneužití (mj. v prodávání odpustků), je dodnes pro nejednoho evangelíka překážkou jakéhokoli přemýšlení o zpovědi. Kromě historického dědictví hovoří proti zpovědi i mentalita (nejen) dnešní doby. Neradi otevíráme svůj život, natož pak své poklesky. Paradoxně je zpověď obecně považována za hlubokou lidskou potřebu – člověk potřebuje ulevit svému svědomí (nemusí to být – a v nekřesťanském prostředí to nebývá – spojeno s pokáním). Zpověď (před druhým člověkem) do života křesťana patří. V Jakubově listu (5, 16) čteme: „Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ Zpověď není podmínkou spásy. Odpuštění hříchů získáváme tam, kde své hříchy neskrýváme před nebeským Otcem a v modlitbě je vyznáme (viz např. Žalm 32, 5 a 51, 5). Pokud se to děje v přítomnosti dalšího člověka, jistě to přináší jiný rozměr prožitku odpuštění, ale není to nutností. Největší přínos zpovědi je v oblasti duchovního růstu – nejen v odpuštění, ale v opuštění hříchu. Není to jednoduché rozebírat s druhým své vlastní poklesky a slabosti, ale je to krok na cestě ke svatosti. Roli zpovědníka může zastat nejenom kazatel nebo starší (presbyter). Může ji zastat vlastně kterýkoli křesťan. Než však o tuto službu požádáme, je potřeba pamatovat na to, že svou zpovědí nakládáme na bližního určité břemeno. Proto je lépe se nejprve zeptat, zda-li se mohu druhému vyzpovídat. Úkolem zpovědníka není soudit, ale zvěstovat odpuštění, a pokud je to nutné, pomoci na cestě k nápravě. Na závěr připojuji několik citátů o zpovědi, které jsem nalezl v ordinační práci br. Vladimíra Kukliše z Velké Lhoty (pro zájemce viz www.cb.cz). 5

„Možná, že naše četné pády a selhávání v poslušnosti vůči Bohu mají svou příčinu v tom, že žijeme z klamného sebeodpuštění a nikoliv ze skutečného odpuštění našich hříchů. sebeodpuštění nikdy nemůže vést k rozchodu s hříchem, neboť k tomu může posloužit jen soudící a omilostňující slovo Boží. Kdo nám dá záruku, že po vyznání jsme si odpuštění hříchů sami nenamluvili, ale že nám bylo opravdu dáno živým Bohem? Tuto záruku nám dá Bůh skrze bratra. Bratr protrhuje kruh našeho sebeklamu.“ (Dietrich Bonhoeffer) „Mnozí věřící znají jeden závažný problém. Určitý hřích jsme vyznali Bohu, ale někdy se stane, že se hřích vrací a s ním nejistota, zda byl skutečně odpuštěn. Někdy si myslíme, že jsme hřích vyznali sobě a ne Bohu. Zraněné svědomí a různé rány se potom nehojí. Velkou pomocí je vyznání viny před svědkem, který nám zvěstuje Boží odpuštění.“ (Pavel Černý) „Užitek vyznávání hříchu je dvojí: Bůh odpouští těm, kdo se vyznávají, hříchy očišťuje, to znamená: posvěcuje jejich životy. Mnohým se však zdá cena, kterou je třeba zaplatit, příliš vysoká. Platí slova Finneye, který řekl, že mnozí křesťané touží po plnosti duchovního života, ale počínají si jako lidé, kteří si vybrali určité zboží, když však slyší jeho cenu, odcházejí bez něho. Tak je pro mnohé vyznávání hříchů neúnosný požadavek. Není to však nadsazená cena. Každý ji můžeme zaplatit. Musíme však pochopit, že dokud se nedostaneme k vyznávání hříchů, zůstaneme pokrytci, kteří se svými přestupky nejdou ke světlu, ale ukrývají je ve tmě.“ (Jaroslav Kubový) „I toto věříme dobré býti, aby kající člověk s hříchy svými k správci duše své šel a z nich se Pánu Bohu před ním vyznával. Ne jako nucen jsa všecko vyčítati, ale pro dosažení rozhříšení – prohlášení, že Bůh hříchy odpouští mocí klíčů království Božího církvi svěřených službou od Krista zřízenou a nabytí rady a naučení k snadnějšímu vyjití z spletků svědomí svého. Což když se stane, má kající člověk i rozhříšení své z hříchů minulých i radu o utíkání zmatků dalších od Kristova služebníka dověrně jako od samého Krista přijíti, svědomí své upokoje, milostí Boží vděčen býti, nadarmo ji nebrati a v hříchy se nenavracovati…“(Bratrské vyznání) Připravil Jan Asszonyi, kazatel.

6

PODZIM

K

oncem měsíce září jsem byl spolu s naším pěveckým sborem účastníkem Neděle díkůvzdání v kyjovském sboru naší církve. Kdysi jsem se této tamní slavnosti účastnil pravidelně, pak přišla mnohaletá přestávka. A tak bylo velmi milé znovu si připomenout atmosféru oněch dní a spolu s ostatními opět prožívat vděčnost za tu přemíru dobrých darů, kterými nás náš Bůh zahrnuje. Slavnost díkůvzdání. Lidé v tom kraji většinou používají jiného termínu, mluví o vinobraní. Rozdíl těch slov mi zazněl pronikavým tónem: VinoBRANÍ – díkůvzDÁNÍ. Až jsem se sám před sebou zastyděl nad bilancí svého života ve světle biblického vidění: Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere (Sk 20,35b). Necelý týden poté, poslední sobotu v září, jsme s Ekumenickým sborečkem zpívali na svatbě jedné z našich zpěvaček. Přišel jsem na sraz ve značném předstihu, kostel byl ještě zavřený. Stál jsem v záplavě hřejivých paprsků podzimního slunce a díval se, jak se barevné listy blízkých stromů jeden po druhém pouštějí větví a tichounce se snášejí na unavenou trávu. Nejprve mne napadlo: Podzim, který bere. Strhává stromům jejich šat a až zůstanou jen holá torza větví, předá prapor zimě, která všechno přikryje studeným, bílým závojem smrti. Odkudsi ze sídliště přiletěla sojka. Poseděla na vrcholku blízkého smrku a pak zase zmizela nad střechou jednoho z paneláků. Působila uprostřed města jako zjevení, narušila mi tok myšlenek. A změnila obraz. Stromy tu najednou nestály jako oběti, ale jako nevěsty. Nevěsty na sklonku svatebního dne, kdy přichází čas všechno odložit, celou slavnostní nádheru. Odložit i to, co se doposud neodkládalo. Nastal čas odevzdání, čas dotknout se dřeně života. Podzim je čas odevzdávání, čas, který se dotýká podstaty. Shrnuje, váží a bilancuje: Mene, mene. Přijde i tekel? Rozsudek nad nedostatečností? Na stráních nad Českým Krumlovem, kterými jsme ve čtvrtek před Dnem díkůvzdání brouzdali s Hankou, červeně září plody dřišťálu. Ten keř proměnil jarní a letní dar slunečního světla do krásy. Až na něj ale dolehne listopad, o skvělost svých plodů přijde. Odevzdá je; padnou na zem, aby daly za čas vzniknout novému životu. Čas mezi červenými plody a klíčícím novým životem přikryje závoj bílé milosti. Pod sněhem už nebude vidět, jestli těch plodů bylo hodně nebo málo. V nezměrném tichu zasněžené krajiny se ztratí i každé tekel. 7

Mám rád podzim pro krásu barev, pro hojnost plodů, pro hřejivost vzpomínek na léto, ale i pro blízkost pokojné, samozřejmé a nadějeplné smrti. Mám rád podzim, ve kterém se nakonec všechno odevzdá. Pak přijde bílé utišení a po něm nový život, už podstatně nový, proměněný život. Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš (Ž 67,6-7). Petr Raus

BLAHOPŘEJEME Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. Ž 62,8 V MĚSÍCI ŘÍJNU BUDEME BLAHOPŘÁT: kdy komu 1. 10. 4. 10. 6. 10. 7. 10. 14. 10. 15. 10. 19. 10. 19. 10.

proč

sestře Marii Kuklové z Brna bratru Frantiszku Bolkovi ze Sedlece u Mikulova sestře Libuši Veselé z Brna bratru Věroslavu Doležalovi z Brna sestře Ludmile Holečkové z Brna sestře Ludmile Součkové z Brna sestře Jaroslavě Růžičkové ze Sokolnic bratru Jaromíru Rábovi z Brna

81 let 77 let 86 let 78 let 78 let 72 let 84 let 84 let

VZPOMÍNKA NA SESTRU HANU MAJÁKOVOU A TAK Ř 14,8

H

BUĎ

ŽE

JSME

ŽIVI,

BUĎ

ŽE

UMÍRÁME,

PÁNĚ

JSME.

ana Majáková (pokřtěná Anna) se narodila na Slovensku 16. června 1925 jako dítě sloven-ských rodičů. Maminka jí zemřela, když byla Hana ještě velmi malá, proto byla svěřena do péče charitativní in­

8

stituce. Tam ji poznali bezdětní manželé Nožičkovi a malou Hanu si velmi oblíbili. Bylo jim umožněno vzít si dítě do pěstounské péče. Asi v osmi letech prodělala Hana chirurgickou operaci pravé nohy, což jí způsobilo trvalé problémy s chůzí. V roce 1938 museli manželé Nožičkovi opustit Slovensko a také Hana šla s nimi. Usadili se v Brně, kde Hana dokončila základní a odborné vzdělání. Až do důchodu byla zaměstnána ve firmě Rico. Přestože vyrůstala ve věřící rodině, až ve dvanácti letech uvěřila v Pána Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele, a to na shromáždění Jamese Stewarta. Do sboru Církve bratrské v Brně byla přijata 6. listopadu 1977. Vztah s tetou a strýcem Nožičkovými byl oboustranně velmi srdečný a Hana je do jejich posledních sil s láskou dochovala. Byla věrným dítětem Božím a jevila vždy velký zájem o dění ve sboru. V minulém roce na podzim ji postihl těžký a dlouhodobý zánět průdušek, léčený v nemocnici a později v sanatoriu v Jevíčku. Vrátila se domů do svého milého bytečku (jak často říkala) koncem ledna 2005. Snažila se být soběstačná, ovšem s nejnutnější pomocí přátel, ven již ale nemohla vycházet. Necelý týden před jejími osmdesátými narozeninami se u ní projevily zdravotní potíže, byla odvezena do nemocnice, operována a 24. června ji Pán odvolal. Rozloučení se konalo 1. července 2005 v naší modlitebně. Co ještě dodat? Hana byla energická, vytrvalá, radostná, svoje problémy řešila statečně. Ve víře byla opravdová, a tak je nakonec možno říct, že nyní má Hana místo svého milého bytečku nový domov v nebi. Svatoslava Biedermanová

ZPRÁVY Z BOHUMILIC Léto v Bohumilicích (a okolí)

M

yslím si, že o letošních prázdninách si naše stanice počtem akcí nezadala s leckterým větším sborem. „Startem“ byl English Camp konaný ve dnech 19.-23. července 2005: „English Camp v Morkůvkách 2005“ aneb „Jak si nás Pán Bůh používá, když se Mu dáme k dispozici, a jak se nemožné stalo stokrát lepším než jsme čekali“. Loni na podzim jsem požádala KAM, zda by nám nepomohl uspořádat English Camp. Řekli nám, že už je pozdě. Snad další rok. V lednu se ale ozvali, že bychom mohli uspořádat tzv. minicamp. První zázrak. Takže věřící – rodilé mluvčí – už jsme měli. 9

Tak se šest bohumilických mládežníků vydalo na přípravný víkend pro mládeže organizující English Campy. Tam nám Pán Bůh daroval spolupracovníky. Několika mladým lidem ze Vsetína dal Pán Bůh do srdce touhu pomoci s kempem někomu, kdo to ještě nikdy nedělal. Tak jsme měli k ruce zkušené české organizátory kempů. Druhý zázrak. Kde ale sehnat na poslední chvíli pěkné a levné místo na uskutečnění kempu? Třetím zázrakem bylo nalezení ideálního místa. Stala se jím Narnie, středisko diakonie CČE v Morkůvkách, kde jsme našli nejen krásné prostředí pro kemp, ale i další lidi ochotné pro nás udělat téměř cokoli. Samotný kemp pak byl velmi požehnaný. Účastnilo se ho deset Američanů z Lancaster Bible College a asi padesát dalších účastníků z Moravy. Celou dobu na něm panovala skvělá atmosféra. Mladí lidé z našeho okolí se nejen procvičili v angličtině, zahráli si bezva hry a zasportovali, ale také spolu velice otevřeně hovořili o Pánu Bohu a projevili touhu Ho více poznávat. Jsem moc vděčná, že jsem mohla být součástí Božího díla, a těším se na to, co má On pro mladé lidi v našem okolí připravené dál. za mládež Verča Zvonařová Druhým v pořadí byl festival „Zastavte se“ v Dambořicích, na jehož organizaci se podílelo vedle OÚ Dambořice, tamní CČE a ŘKC i naše společenství (zejména „bedry“ Pavla a Jendy Škrhových). Dne 30. 7. 2005 jsem se zúčastnila spolu s manželem a dvěma dětmi (5 a 2 roky) festivalu křesťanské hudby pod názvem „Zastavte se“! Celou akci uváděl nám všem dobře známý br. kaz. Roman Neumann. Původně jsem tam šla jenom kvůli manželovi, který této hudbě fandí (rock, hip hop...), s tím, že až to děti přestane bavit, odjedeme. Začátek byl v 16 hodin, kdy slunce ještě hodně pálilo, tak se hrstka lidí, která se tam sešla spolu s námi, snažila schovat do stínu pódia. Na vystoupení kapel se mi líbil nejen zpěv, ale i jejich komunikace s publikem, které se mezitím rozrostlo. Své vystoupení prokládali osobním svědectvím, pantomimou i tancem. Když nastoupila kapela ze Skotska, neudržel se už žádný posluchač v klidu. Naopak přilákala ještě řadu zvědavců z Dambořic, kde se tahle akce konala na fotbalovém hřišti. K mému překvapení se festival líbil nejen mému manželovi, ale i mně a našim dětem a vydrželi jsme až do konce, do pozdních večerních hodin. Byla bych ráda, kdyby se něco takového pořádalo i příští rok, protože jsme si to všichni moc užili. Na festivalu vystoupily kapely: Wessani (hip hop, breakdance) – ČR, Jiný Rytmus (rock, beat) – ČR, Heaven's Shore (celtic rock, pop) – SR, GB, Raindown (pop, rock, funky, jazz) – SR. Zdenka Zvonařová 10

A nakonec zmínka o táboře dorostu, který letos proběhl téměř na sklonku prázdnin od 13. do 20. srpna 2005 na krásném místě nedaleko Uhřic (kousek od Dambořic), v úvale Lednice ve Ždánickém lese (přesná poloha je dána souřadnicemi 49° 03' 57'' sš, 16° 55' 54'' vd). Námětem bylo naučit se přežít v divoké přírodě daleko od civilizace, případně v ohrožení života. Přebývali jsme společně ve velkém vojenském stanu, který nám laskavě zapůjčili Žižkovští, a učili se, jak se zorientovat v neznámé krajině, případně ji zmapovat, jak se učinit „neviditelným“ při průzkumu území (nejen maskováním osoby, ale i obydlí a přípravy pokrmu), ale také jak se postarat o raněné a bezmocné. A abychom si trochu udělali představu, jak to chodí v reálu, pozvali jsme k jednomu ohni bratra kazatele, aby nám vyprávěl, jak to dělají a prožívají „opravdoví chlapi“. Ovšem to všechno je jen jeden úhel pohledu na „přežití“. Děti (tedy přesněji řečeno kluky, protože letos to byla převážně jejich záležitost, holčičí pokolení zastupovala pouze Miriam - nutno však říct, že v některých zkouškách by možná přežila jediná) jsme chtěli také naučit, že pro přežití jako takové je nejdůležitější vztah s Pánem Bohem. A tak jsme se společně ve chvílích odpočinku po obědě seznamovali s Josefem Egyptským. A to téměř na vlastní kůži, jelikož děti měly za úkol postupně herecky ztvárnit nejdůležitější období jeho života. Snad se podařilo i vysledovat, co resp. kdo byl za více než přežitím této biblické postavy. Dalo by se říct, že počasím k nám Pán letos nebyl tak milostivý jako vloni, ale já myslím, že je to přinejmenším sporné. Možnost zažít širší škálu povětrnostních podmínek je, dle mého názoru, velmi obohacující a společné chvíle v bezpečí velkého stanu taky, myslím, nebyly k zahození. A hlavně všichni PŘEŽILI! Zuzana Vránová

PŘEDSTAVUJÍ SE NOVÍ ČLENOVÉ SBORU Tomáš Duda Do našeho sboru jsem před časem přibyl jako nový člen, chtěl bych si proto položit několik otázek: Odkud jsi?

Původem z Českých Budějovic, kde jsem se před téměř třiadvaceti lety narodil, vyrostl, před osmi lety uvěřil a donedávna myslel, že i zůstanu.

11

Jak ses sem dostal? V Brně a jeho okolí nejsem poprvé. Před třemi roky jsem se zde snažil studovat na Masarykově univerzitě, nicméně jsem se s hanbou odplazil z bojiště. To mě ovšem neodradilo, a tak jsem se na Moravu dostal jinou cestou. Přiznávám ale, že jsem si nedokázal představit, jak rychle to půjde. Jednou jsem s rodiči diskutoval o tom, zda bych byl ochoten se odstěhovat z rodných Budějovic za zaměstnáním. Přesně týden nato jsem seděl na pracovním pohovoru, který byl vlastně začátkem mého přesunu.

že dělám správnou věc. Dostal jsem ujištění, že mám změnit působiště. Stalo se tak v době, kdy jsem se měl rozhodnout, zda nabídku přijmu, nebo ne. Prosil jsem Pána Boha, aby mi ukázal, které dveře jsou otevřené a které naopak zavřené. Ve kterém sboru tě můžeme potkat? Nejčastěji budu k vidění na stanici v Bohumilicích, kam to mám nejblíže z podnájmu u rodiny Vránových. Zmiňoval jsi počítače, máš nějaké další záliby?

To musela být úžasná nabídka. Protože jsem vždy měl kladný vztah k počítačům, přijal jsem nabídku jedné mezinárodní společnosti. Touto dobou procházím několikaměsíčním školením, abych získal potřebné vědomosti pro práci. Jak na to reagovala rodina, přátelé, sbor?

Kromě sezení před počítačem se ještě často bavím lezením po střechách při instalaci antén, někdy si zahraji na kytaru (klavír jsem nezvládl přestěhovat, tak zůstal u sestry), rád pobývám v přírodě, kde můžu obdivovat krásy Božího stvoření, baví mne také matematika. Otázky kladl a zároveň odpovídal Tomáš Duda ([email protected]).

Někteří byli překvapeni, jiní asi nebyli příliš nadšení, ale cítil jsem,

PŘEDĚL NA CESTĚ SLUŽBY

P 12

ro kazatele Stanislava Heczka a jeho ženu Halinu byla první zářijová neděle mimořádnou slavností. Nejen že k 31. srpnu 2005 ukončil bratr období své služby na plný úvazek a vstupuje do období zaslouženého

odpočinku, ale 4. září si manželé Heczkovi připomněli 50 let společného života. Obě tyto události byly připomenuty při nedělní bohoslužbě v našem sboru. Kazatel Heczko se narodil 19. listopadu 1929 ve Vendryni, 6 km od polských hranic, v polském prostředí. Tak získal československou státní příslušnost, ale polskou národnost. Až do maturity na obchodní akademii v Polsku navštěvoval polské školy, s výjimkou let druhé světové války, kdy bylo Polsko zabráno Německem a vyučovacím jazykem se stala němčina. Po maturitě pracoval v Národní bance v polském Těšíně. V té době však uvěřil v Pána Ježíše Krista a rozhodl se pro studium teologie, které ukončil v Praze v roce 1955. Ve stejném roce se oženil s Halinou Szwanczarovou. Po návratu z dvouleté vojenské služby působil vedle civilního dělnického zaměstnání deset let jako laický kazatel v Ostravě, na Velké Lhotě a v Opavě. V roce 1967 se stal kazatelem na plný úvazek ve sboru v Českém Těšíně, odkud roku 1983 přešel do sboru Brno-Kounicova. Zde sloužil až do roku 1995, kdy odešel do důchodu, avšak po dvou měsících přijal na čtyři roky službu správce sboru ve Veselí nad Lužnicí a od roku 2002 působil tři roky jako druhý kazatel ve sboru Brno-Kounicova. Brněnský sbor si váží bratra kazatele Heczka především pro jeho věrnost evangeliu, laskavost a obětavost. Silnou stránkou jeho kazatelské služby bylo a je pastorační obdarování. Ochota pomoci, náklonnost ke starým, nemocným a osamoceným lidem. V tom mu je velkou oporou jeho manželka Halinka. Dveře u Heczků byly a jsou stále otevřené pro všechny potřebné, které s pohostinností přijímají. V Církvi bratrské i mimo ni je kazatel Heczko znám především pro službu v oblasti humanitární pomoci křesťanům v zemích bývalého Sovětského svazu, především na Ukrajině a v Bělorusku. Kontakty s věřícími v těchto oblastech navázal v roce 1965. Od té doby navštívil Východ více než osmdesátkrát a spolu se svou manželkou přijal přes dva tisíce hostů z Východu. Zvláště v dobách komunismu vyžadovala tato služba mnohdy velkou statečnost. Přesto ze života Heczkových vyzařuje pokora a odevzdanost do Božích rukou. O svém životě a kontaktech na Východ napsal bratr kazatel Heczko před třemi lety knížečku Most lásky. V jejím závěru píše: „Klekám před majestátem svého osobního Spasitele Pána Ježíše Krista. Děkuji za Jeho smrt a zmrtvýchvstání, za slavné povolání na cestu víry a později na cestu služby… Chci patřit mezi ty, kteří čekají na milost, protože všechno je milost – od kolébky až po hrob, ale i za hrobem.“ podle nedělního programu zpracovala Lenka Broklová 13

ZE ŽIVOTA MLÁDEŽE Dopis z města zlatý Když ochlazené město tiše vydechlo, ulicemi chodí stále více deštníků s lidmi. Téměř se ztrácí v hustých kapkách. A kapky se zvolna mění ve spoustu zlatých listů; deštníky diskrétně mizí po anglicku, aby se lidé mohli udiveně dívat vzhůru. Děti chytají zlato do dlaní a tančí. Listy se mění v manu. Požehnání podzimu. Odkrývám záplavu listí na zemi. Na starobylém dláždění leží jen o trochu mladší noviny, tak si čtu o tom, že žeň je mnohá. Prosme pána vinice, budeme sklízet, co nám síly stačí. Ale po žních. Co bude po žních? Herzlichst Vaše Marka

Dopis ze zámoří Milí čtenáři Kompasu, celkem nedávno jsem dostal mailem dotaz, jak se mi daří na dovolené v USA a co vše dělám. Má odpověď bude mít dvě zvláštnosti. Pokud nejste v redakční radě, budete ji číst, když už budu mezi vámi. Potom těch zážitků je tolik, že ne­ vím, který zařadit a který vypustit. Většinu času trávím v Chicagu, kde bydlím v domě svých přátel. Konkrétně v domě své nejlepší kamarádky z ETS, která se tady vdala a vzala si jednoho bratra ze Slovenska (taktéž z CB). Měl jsem možnost blížeji se zde seznámit s českou a slovenskou komunitou křesťanů. Někteří z nich přijeli již jako křesťané, jiní našli lásku k Ježíši až zde. Povětšinou chodí do místního Polského křesťanského centra, které jsem měl možnost navštívit. „Čechoslováci“ mají vlastní domácí skupinku, která se schází v domě mých hostitelů a na které jsem mohl posloužit. (Jinou neděli jsem navštívil shromáždění baptistické církve. Jedná se o několikatisícové shromáždění černošského sboru, což byl neopakovatelný tříhodinový zážitek.) Během svého pobytu jsem měl možnost vidět mnoho zajímavých míst. Jako třeba Wheaton College (známá křesťanská univerzita), muzeum Billyho Graha­ ma, muzeum C. S. Lewise, R. R. Tolkiena, Museum Science and Industry (u nás Muzeum vědy a techniky). Měl jsem možnost trochu cestovat a navštívit Indi­ anu, kde jsem se koupal v nádherné čisté vodě Michiganského jezera a jel kolem rodného domu Michaela Jacksona. Zavítal jsem do Iowy - jednoho z nej-placa­ tějších států, který je slavný pěstováním kukuřice. Navštívil jsem zde českou

14

vesnici (je tam pěkné české museum a upadající ulička s krámky se suvenýry) a kolonii vesnic, kterou založili němečtí pietisté (pěkně udržovaná). Po dobu svého pobytu jsem se měl možnost setkat s mnoha československými emigranty nebo jejich potomky. Lidé si zde pamatují své kořeny a váží si jich. Mohl bych pokračovat mnoha dalšími zážitky z Chicaga a z cest. (Líčit čistě dovolenkové radovánky jako ježdění na vodním skútru či návštěvu zábavního parku. Popisovat začátek své cesty po Kalifornii a Oregonu. Právě se nacházím v nádherném městě San Diego.) Nejvíc si však vážím setkání s lidmi a bližšího poznání zdejší mentality a kultury. Mohu si tak vytvořit vlastní, nikým nezprostředkovaný obraz o Americe, která je oproti místy upjaté a sešněrované Evropě mnohem volnější a svobodnější. Lidé zde jsou mnohem otevřenější, přátelštější a důvěřivější. Nenapadne je, že by člověk někde mohl podvádět. Zajímají se a věnují člověku pozornost, byť často jen dočasnou, ale i to je příjemná změna oproti Evropě, kde si lidé jdou často vlastní cestou. (Lidé se zde zajímají o druhé a chtějí komunikovat. Sociální život neprobíhá tak spontánně jako u nás, kdy se lidé sejdou v kavárnách a restauracích, ale mnohem více pořádají tzv. party, kam však každý může přivést své přátele dle vlastní volby.) Život zde ve mně na druhé straně budí dojem velké zaměstnanosti, uspěchanosti a velké intenzity. Člověk se na každém kroku setká s velkou bohatostí a rozmanitostí života a kultur. Obzvláště lidi z Polska, Mexika a Indie je možné potkat na každém kroku. V krámech pak lze sehnat téměř cokoliv, včetně množ­ ství českých produktů. Co se týče hurikánu v New Orleans, s tímto tématem se člověk setká všude, což ukazuje, jak vážně tato katastrofa ovlivnila zdejší život. Zdvihlo to vlnu kri­ tiky, reptání a politických rozepří na jedné straně, ale i vlnu solidarity a od-hod­ lání na straně druhé. Cena benzínu vystoupala ke 3 dolarům za galon (3,8 l), což se zde podobně jako nárůst cen pohonných hmot u nás setkalo s nevolí a po­ vzdechem všech místních, kde jsou ty časy, kdy galon stál rovný dolar. Lidi často tíží podobné problémy, i když v různých podobách. Člověk se i zde setká s chudšími čtvrtěmi a množstvím bezdomovců, i když na druhou stranu je zde mnohem lehčí sehnat práci, pokud člověk umí řemeslo a chce pracovat. Tolik několik málo dojmů a zážitků z cest a poloviny mého pobytu v USA. Tě­ ším se, že s vámi budu moci sdílet zbytek. Jakub Škarvan

Programy mládeže 3. 10.: Setkání s Pánem Bohem v přírodě 10. 10.: Biblické čtení 17. 10.: Mládež deskových her 24. 10.: O druhém příchodu Pána Ježíše Krista

Tomáš Veselý Jan Asszonyi Jakub Škarvan Pavel Plchot 15

31. 10.: Představte se…

manželé Kratochvílovi

DESET OTÁZEK PRO HONZU KVAPILA, JEDNOHO Z DOROSTENCŮ KDYŽ

JSEM

HONZOVI

ZADÁVALA OTÁZKY, DOUFALA JSEM, ŽE NÁM

NĚCO ZE ZÁKULISÍ VELKÉHO DOROSTU.

HONZOVI

AVŠAK

HONZA

V DOROSTĚ NIC NECHYBÍ, NEPŘEBÝVÁ A ANI KMETY NEZLOBÍ.

DRŽEL HESLA

PROZRADÍ

ZDÁ SE, ŽE NENÍ CO PROZRAZOVAT.

NEBO

ŽE BY SE

CO SE DOMA UPEČE, TO SE DOMA I SNÍ?

Co říkal brácha, když se dověděl, že s tebou bude rozhovor v Kompase? Začal se na mě potutelně usmívat a jeho smích začal pomalu přecházet v řev na celou ulici a ještě dlouhou dobu nebyl k zadržení. Jak dlouho chodíš do dorostu? Do dorostu chodím čtyři roky. Jsou na vás kmeti přísní?

Kterou táborovou činnost bys příští rok nejraději vynechal? Žádnou, myslím si, že každá táborová činnost k táboru prostě patří. Jak si představuješ táborový den?

ideální

Nemám žádný vysněný táborový den, hlavní je, aby nepršelo, ale svítilo sluníčko. Co ti na táboře chybí?

To ne, ale nějaká kázeň musí být i v dorostu.

Opět musím říct ne, nezažil jsem žádný tábor, na kterém by mi něco chybělo.

Kdy se na vás v poslední době někdo z kmetů rozčílil?

V poslední době se mluví o tom, do kolika let by měli děti a dorostenci chodit do nedělní školy. Co si o tom myslíš? Kolik let tam ještě setrváš?

Osobně si nepamatuji, že by se na nás někdy někdo z kmetů rozčílil, jenom když máme být potichu a nejsme, tak nás musí okřiknout.

16

Já chodím do nedělní školy od svých tří let, myslím si, že je to dobře, protože jako malý jsem

kázání nerozuměl a spíš jsem zlobil a rušil tak celé shromáždění. Do besídky budu chodit ještě dva roky.

Kterým dalším aktivitám (kromě jistě pilné přípravy do školy) se ještě během týdne věnuješ?

Od září jsi začal chodit do pěveckého sboru. Kdy s sebou přivedeš tatínka? (To víš, mužské hlasy nám chybí.)

Rád sportuji, hraju florbal, ale to mi můj zdravotní stav nedovoluje, a proto se teď např. učím na kytaru, což je dobrá rehabilitace zápěstí. Jinak si někdy zajdu zahrát ping-pong s Krokodýlem (Martin Kulísek).

Taťka by rád chodil, ale termín zkoušek mu nevyhovuje, v pět hodin v pátek bývá totiž ještě v práci.

Děkujeme. Ptala se Lenka Broklová.

STŘÍPKY Z KONFERENCE KAZATELŮ CÍRKVE BRATRSKÉ V ČR A SR

V

e dnech 19. – 21. 9. 2005 se uskutečnila podzimní konference kazatelů Církve bratrské (pokud možno s manželkami). Letos se uskutečnila v Malenovicích (Frýdlant n. Ostravicí) v hotelu Petr Bezruč. O něco málo níže položený hotel Křesťanské akademie mladých již nestačil pojmout kapacitu cca 170 účastníků konference. Vzpomenu-li na jednu z prvních takových konferencí, které jsem se účastnil na podzim 1989, pak rozdíl s tou poslední je obrovský. Naprostou většinu kazatelského sboru tvoří třicátníci. Atmosféra konference je velice uvolněná a nekonfliktní. Shromáždění s Večeří Páně (v úterý večer) tvořilo mimořádný střed konference. Jejím tématem bylo letos: „Manželství kazatele“. Zde předkládám některé střípky z toho, co při jednotlivých přednáškách zaznělo: •

V biblickém úvodu o rodině ve Starém zákoně br. Viktor Bér (starozákoník na ETS) uvedl, že SZ jednak předpokládá rodinu jaksi automaticky (nezdůvodňuje, proč tu je), a spíš než by hledal ideální rodinu, popisuje pravdivě příběhy rodin. Často nám při čtení SZ chybí nějaké explicitní teologické zhodnocení (např. Abrahamových zapření manželky, Jákobových lstí apod.). Z dalších poznámek mne zaujala skutečnost, že rodina po pádu (po trestu smrti) předává život a je útočištěm (zajišťuje sociální potřeby široké rodiny, např. viz levirátní zákon). Mimo rodinu je člověk naprosto bezmocný. Je zajímavé, že 17

událost spásy (egyptský exodus jako základní spásná zkušenost Izraele) se předává ne v chrámě, ale právě v rodině. Bible pravdivě ukazuje příklady krizí v rodině – mezi manžely (např. vztah Izáka a Rebeky, zápasy Jákobových žen), mezi rodiči a dětmi (např. Lotovo potomstvo z incestu) a mezi sourozenci (např. vztah Kaina a Ábela, Josefa a jeho bratří). Na závěr celé přednášky zaznělo krásné povzbuzení: „Naděje pro rodiny na základě sledování starozákonních rodin je v tom, že Pán Bůh pracuje s realitou.“ •

V programu o zdravé sexualitě (Pavel Raus, teolog a psycholog) mj. zaznělo, že „naší základní potřebou není v prvé řadě sex, ale intimita. To, k čemu dnes dochází, je oddělení intimity od sexu, a to je zdrojem mnoha problémů. Sexualita je prostředkem vyjádření intimity…“

•

V úterním kázání před Večeří Páně (text Žd 13, 1-6) kaz. Bronislav Matulík mimo jiné pověděl: „Manželství nechť je v úctě. Biblický text neříká, jaké manželství má být v úctě, a proto je potřeba vnímat, že jde o instituci manželství… Náš partner je také „osoba odjinud“ – host. A tak je možno povědět, že ve svém partnerovi hostíme Bohem poslané anděly, aniž to víme.“

Ve zprávách z Rady Církve bratrské směrem ke kazatelům mj. zaznělo: •

ETS (Evangelikální teologický seminář) hledá učitele sociálních věd (s titulem magistr). V letošním roce z celkových 14 studentů se jen 3 přihlásili ke studiu teologického směru, z toho 1 z CB.

•

Na prvním setkání Rady CB po prázdninách proběhl rozhovor s Radou křesťanského společenství, které se v závěru setkání omluvilo Církve bratrské za tvrdá slova, která v minulosti zaznívala k naší církvi (podrobnější popis bude jistě publikován v Bratrské pozdravu).

•

Kazatel Marek Fajfr vystoupil z Církve bratrské pro nesouhlas s článkem č. 37 nového Řádu CB (o politické angažovanosti kazatelů) Z konference vybral Jan Asszonyi, kazatel.

SLEZSKÁ DIAKONIE POPRVÉ V BRNĚ

V 18

úterý 20. září 2005 bylo slavnostně otevřeno první středisko Slezské diakonie na jižní Moravě. Na otevření se přišli podívat zástupci města Brna, vedení Slezské diakonie, zástupci naší Církve

bratrské, odborníci PdF MU a ti, kteří jakýmkoli způsobem pomáhali při založení tohoto střediska. Celý název zní: „Středisko pro děti a mládež se speci-fickými potřebami a jejich rodiny ELIADA“. Hebrejské slovo Eliada v překladu znamená „Bůh ví“ nebo „Bůh zná“. Věříme, že Pán Bůh zná potřeby našich současných i budoucích klientů a že nám – zaměstnancům – dá dostatek moudrosti, trpělivosti a lásky k pomoci všem těmto potřebným. Nabízíme psychologickou, rehabilitační a speciálně pedagogickou péči, služby sociálního pracovníka i osobního asistenta (doprovod dětí do školek, hlídání dětí). Chtěli bychom pomáhat rodičům nést nelehký úkol, kterým péče o jakkoli postižené dítě bezesporu je. Jsme neziskovou organizací, a proto vítáme všechny formy pomoci (např.: hračky, papíry, knihy, šikovné ruce na výrobu pomůcek, dobrovolníky na výpomoc v terénu, finance…). Pokud by vám Pán Bůh položil na srdce starost o tuto formu služby, opravdu rádi vás mezi sebou přivítáme. Za středisko ELIADA děkuje Daniela Asszonyi.

MĚSÍC ŘÍJEN VE SBORU CB KOUNICOVA Modlitebna Kounicova 15,

tel. 541 212 866, 541 240 693; 549 250

013 – kaz. J.Asszonyi

Pravidelné nedělní pobožnosti 2. 10.: 9.00 kaz. Jan Asszonyi + Večeře Páně 19.00 kaz. Jan Asszonyi (večer svědectví) 9. 10.: 9.00 vikář Jakub Škarvan 19.00 vikář Jakub Škarvan 16. 10.: 9.00 kaz. Jan Asszonyi 19.00 vikář Jakub Škarvan 23. 10.: 9.00 kaz. Stanislav Heczko 19.00 vikář Jakub Škarvan 30. 10.: 9.00 kaz. Jan Asszonyi 19.00 vikář Jakub Škarvan Biblické a modlitební hodiny: pravidelně každou středu v 19.00 5. 10.: kaz. Jan Asszonyi – misijní (Chci být dobrým otcem – matkou) 12. 10.: kaz. Jan Asszonyi 19. 10.: kaz. Jan Asszonyi 19

26. 10.: kaz. Jan Asszonyi Mládež: pravidelné schůzky v pondělí v 18.30, další dle ohlášení Nedělní škola: pravidelně souběžně s nedělní dopolední pobožností Mladší dorost: každé úterý v 17.00 Starší dorost: každý čtvrtek v 17.00 Modlitební chvíle: každou neděli v 8.20 a každou středu v 18.20 Zkoušky pěveckého sboru: každý pátek v 16.45 Jednání staršovstva: středa 12. a 26. 10. ve 20.00 Sesterský odbor: ve středu 12. 10. v 17.00 Klub maminek: každý čtvrtek 9.30 – programy podle ohlášení

Stanice: Bohumilice: neděle 9.30 Blansko: neděle 14.00 2. 10.: kaz. Stanislav Heczko (díkůvzdání) 23. 10.: vikář Jakub Škarvan 14.00 br. Jaro Křivohlavý 9. 10.: Bohumiličtí 16. 10.: kaz. Stanislav Heczko + VP 23. 10.: Bohumiličtí 30. 10.: br. Pravdomil Dostál (členské shromáždění)

20